VÝROČNÍK 2016 Trochu slov na úvod... Každá domácnost má svou místnost, kde se rodina a její přátelé nejraději scházejí. Někde je to kuchyně nebo obývací pokoj, jinde kavárna nebo oblíbená hospůdka, posezení na zahradě. V našem domově je takovým místem jídelna a v letních měsících i zahrada, kde se scházíme při různých akcích zde pořádaných. Během loňského roku jsme se takto mnohokrát sešli při našich kavárničkách, besedách, přednáškách, hudebních vystoupeních... A bylo nám spolu dobře. Abychom na tyto společně prožité chvíle nezapomněli, připravili jsme pro Vás i nás „časopis“, ve kterém si je připomeneme.
Každý den má svoje dary Martialis
LEDEN Nový rok nám začíná! Na přelomu starého a nového roku hodnotíme ten uplynulý a s nadějemi nebo obavami očekáváme, co přinese ten přicházející. Stojí možná za zmínku, že nový rok nezačínal vždy a všude 1. lednem. Naši předci se řídili zákonitostmi přírody, jejím koloběhem a vycházeli z postavení Slunce a Měsíce. Existovalo a ještě i dnes existuje mnoho kalendářů, a tak byl začátek roku vždy jiný. Teprve v 15. století se pro velkou část Evropy začal považovat za začátek nového roku 1. leden a byl přijat kalendář, který vytvořila západní křesťanská kultura. Kavárnička 18. ledna jsme se sešli na první kavárničce, kdy nám pan Vildt promítl krásy našich českých hor a po té jsme si mohli v zeměpisném kvízu vyzkoušet, co jsme si zapamatovali.
ÚNOR Jakýmsi předělem mezi zimním časem a dobou probouzející se přírody je masopustní období. Masopust začíná vždy po 6. lednu a končí před popeleční středou, po níž nastává čtyřicetidenní předvelikonoční půst, tedy doba střídmosti v zábavách i stravování. Tímto časem žije už od 9. století velká část Evropy. Původ Masopustu, této nejdelší veselice v roce, souvisel s oslavou končícího zimního období – předjařím a nadějí na příští úrodu. Tanec, zpěv, jídlo, pití, taškařice a legrácky – to vše provází Masopust. Masopustní obchůzky se držely na vesnicích i ve městech, mezi chudinou i šlechtou.
BŘEZEN Březen – za kamna vlezem. V březnu sedlák stromy osekává, ale kabát nesundává. Josef s Marijú zimu zabijú. Březnové slunce má krátké ruce.
DUBEN Březen za kamna vlezem – duben ještě tam budem. A tak jsme si pěkně v teple jídelny přišli poslechnout povídání Kamily Pokorné o dávné historii v Milevsku a jeho okolí. Přiblížila nám pravěké nálezy v tomto kraji a některé jsme si mohli i osahat. Přednáška pod názvem Pravěk na Milevsku se konala 13. dubna. Další zajímavá přednáška proběhla 20. dubna. Tentokrát jsme se díky Dr. Pavlasovi vydali do daleké země Jeruzalém, kdy jsme si poslechli poutavé vyprávění o cestě po centru Svaté země, městu judaismu, křesťanství i islámu, doplněné o spoustu snímků z těchto míst. Ve čtvrtek 28. dubna se probudily tajemné čarodějné síly… „Kavárničku“ obletěly tři podivné ženštiny na košťatech, nevábného vzhledu - tři tajemné a čarokrásné čarodějnice zalétli i pod střechu našeho domova. Na ochranu před nečistými silami „zapálily“ v kuchyni oheň… a za pomoci čarodějných kuchařek jsme společně opekli buřty, popili lahodného moku a při hudbě zdárně přemohli nečisté síly… Duben s sebou přinesl i krásné počasí a za pomoci firmy Bauhaus České Budějovice jsme mohli společně osázet naši novou mobilní zahrádku.
KVĚTEN Květen je měsíc zasvěcený lásce a milujícím. Většina z nás se jistě na tento měsíc těší. Možná víc než kdy jindy si všímáme toho, jak nás někdo láskyplně pohladí, vezme za ruku, podívá se na nás zamilovaným pohledem, jako před lety…
Máchův Máj nám „velí“ užít si v květnu lásky. Nám i zvířátkům se začínají zapalovat lýtka, meze osychají, všechno se zelená a kvete. Příroda je plná ptačího zpěvu, „lásky a hašteření“, ale také práce. Navrácené ptactvo musí vybudovat domov, naklást vajíčka, vychovat nové potomstvo. První květnovou neděli oslavujeme Den matek – svátek všech maminek, babiček, prababiček. Tradice, kterou u nás navázala Charlotta Masaryková, nám připomíná, že bychom jim v tento den měli poděkovat za jejich péči a lásku a obdarovat je malou kytičkou. I my jsme si pro naše maminky, babičky… k tomuto svátku přichystali „kytičku“ v podobě Vystoupení dětí z Mateřské školy Sluníčko v Milevsku.
ČERVEN A je tu červen – čas sladkých jahod a uvolněné lehkosti života prosluněných dnů. Se svými dětmi slavíme 1. června Den dětí a přejeme jim všechno nejlepší k jejich svátku. Děti už netrpělivě vyhlížejí blížící se konec školního roku, a jak můžou, utíkají s kamarády ven, do parku, prohánějí se na kolech. Bezstarostná prázdninová nálada začíná nenápadně dorážet i na nás dospělé. Těšíme se na teplé letní dny i večery. Milovníky venkovních radovánek lákají posezení pod pergolou na zahradách, u zahradního krbu, na terase. Sotva se najde člověk, který za vlahého letního večera odolá té milé uvolněné atmosféře. Vlaštovičky zaplnily hnízda vypadající jako mističky nalepené někde pod střechou, čápi majestátně vzhlížejí z výšky svých komínů. Barevní motýlci vesele poletující a vůně posečené trávy rozbuší o něco rychleji srdíčka nejen romantiků. Letní dny vonící dálkou jsou na spadnutí. Koupání v řece či v rybníku, výlety, opékání buřtů s těmi správnými lidmi dokáže rozehnat smutky na duši a leckdy na ně vzpomínáme celý život. Léto - budiž pochváleno! Ve čtvrtek 2.6. vystoupil Jihočeský folklórní soubor KOVÁŘOVAN se svým pásmem písniček, říkanek i tanečků. 15. června jsme se ocitli na palubě legendární lodi TITANIC. Prožili jsme příběh lodi od jejího vzniku až po její zánik prostřednictvím osobních zážitků ze světové výstavy o Titaniku a fotografií Lenky Jakešové a Martiny Holé. Sportovní hry aneb Olympijské odpoledne za slunečního letního odpoledne jsme 29. června zahájili Sportovní hry zapálením olympijského ohně. V disciplínách – šipky, kuželky, střelba lukem, hod míčkem, poznávání bylinek… jsme si s radostí poměřili síly. Odměnou za sportovní výkony bylo nejen občerstvení, hudba, diplomy, ale hlavně krásně prožité odpoledne, kterého se účastnili a pomáhali všichni zaměstnanci, společná akce, za kterou patřil velký dík VŠEM!
ČERVENEC A SRPEN Svatá Máří vybírá hnízda komáří. Svatá Anna – chladna z rána. Svatá Markyta hodila srp do žita. V letních měsících jsme hodně času trávili venku. Při aktivitách jsme hráli různé hry, povídali si, poznávali rostliny, stromy podle listů, četli si. Náš Domov pro seniory a Dům s pečovatelskou službou se přihlásili do projektu Senioři dětem. Cílem tohoto projektu byla Pohádková stonožka. A pro stonožku jsme v letních měsících sepsali pohádku o Ševci Šídlovi, jednu pohádku jsme vyhledali ve staré knize pohádek a do třetice jsme použili pověst z Milevského kraje, abychom mohli do každé ze tří částí tělíčka stonožky něco vložit a možná tak zaujmout a přilákat děti ke čtení. Podle zaslaného návodu nám s ušitím části tělíčka stonožky pomohla naše pečovatelka Kateřina Studená. Jednotlivé části ze všech domovů byly spojeny a předány dětem z dětských domovů z Jihočeského kraje. Děkujeme všem, kteří pomáhali dobré věci.
Za devětadevadesáti horami a devětadevadesáti řekami stojí starý, devětadevadesátiletý dub. Ten dub má devětadevadesát větví a na nich visí devětadevadesát sukní. Každá sukně má devětadevadesát kapes a v té devětadevadesáté kapse je knížka a ta knížka má devětadevadesát stran. Když jsem šel jednou pod tím devětadevadesátiletým dubem, za devětadevadesáti horami a devětadevadesáti řekami, zafoukal vítr a z devětadevadesáté kapsy v devětadevadesáté sukni na devětadevadesáté větvi vypadla knížka na zem do bláta, otevřela se stránka devětadevadesátá, rozevřel se devětadevadesátý list – a já Vám začnu z té knížky číst...
TAJEMNÝ PRŮVOD ŘEHOLNÍKŮ V MILEVSKU „Pověst z Milevského kraje“
V době renesance se na Řepici, sídle Hodějovských, scházela družina básníků a latinsky opěvovala krásy prácheňské krajiny i moudrost a lesk rodu Hodějovských. Z tohoto českého starobylého rodu pocházel i Bernard z Hodějova, pán Milevska. Protože v té době lidé dbali spíše na tělo než na ducha, hlavně drahé oděvy a jídlo, přestávali chodit do kostelů a žili hříšným životem. Milý Bernard nebyl výjimkou, spíše příkladem zpustlého života. Z milevského kláštera vytvořil panské sídlo s hospodářským zázemím. Kostel sv. Jiljí proměnil v ovčín. Místo oveček Kristových se pod gotickou klenbou tísnilo stádo pětiset ovcí. Z kláštera je pravidelně vyváděl na pastvu panský ovčák. Jednoho dne se stala podivná událost. Navečer, když ovčák stádo zaháněl do kostela, udeřil náhle z čistého nebe blesk a celé stádo leželo v okamžiku mrtvé na zemi. Pan Bernard uléhal toho večera ke spánku velmi rozrušen. Když konečně usnul, zdál se mu podivný sen. Otevřely se před ním chrámové dveře sv. Jiljí a blížil se k němu průvod premonstrátských řeholníků. Každý z nich se u pana Bernarda zastavil a utrhl mu jeden vlas. Průvod neměl konce, až konečně zazněl zvonek volající řeholníky na jitřní modlitbu. Tehdy se postavy rozplynuly a pan Bernard se celý zpocený probudil. Ke své hrůze zjistil, že má hlavu holou jak koleno. Vlasy byly pryč! A tak byl pan Bernard potrestán za svou bezbožnost a kostel sv. Jiljí se dochoval až do dnešních časů.
ZÁŘÍ Letní období až do raného podzimu bylo poměrně chudé na lidové tradice. Nebylo příliš času na radovánky, neboť se muselo zajistit dostatek potravy. Lidé už od jara vynakládali velké úsilí, aby dosáhli hojné úrody a tvrdě pracovali. V současnosti jsou znaky tohoto období zcela jiné, opačné. Této době vévodí dovolené, odpočinek, prázdniny. My jsme se po prázdninách poprvé sešli hned 1. září, a to venku, v prostorách zahrady DS. Přijeli nám ukázat své dovednosti Psí sportovci. Tři pejsci se svou paničkou nám předvedli psí agility – sport se psy a také trochu psího tancování. Hudební odpoledne 27. září jsme prožili posezení při písničkách Budvarky, jejíž dva členové nám přijeli zahrát a zazpívat. Slunečné počasí, úžasná atmosféra, dobré jídlo i pití, skvělá zábava, to vše bylo krásným zakončením léta. Zároveň jsme tak oslavili i Mezinárodní den seniorů, který připadá na 1. října.
ŘÍJEN Podzim jsme přivítali aktivním pohybem. Náš Domov pro seniory a Dům s pečovatelskou službou se přihlásil do aktivizačního projektu pro seniory Rotopedtours a Pěškotours. Od nás se přihlásilo 13. seniorů, kteří se spolu s ostatními účastníky z jiných zařízení pokusili zdolat během měsíce října 100 000 km. Začalo se 1. října na Den seniorů a končilo 31. října. Pečlivě jsme zapisovali ušlé, ujeté i uplavané metry a kilometry. Za tu dobu jsme došli až do Amsterdamu, zdolali jsme tedy vzdálenost 749,75 km. Za své úsilí byli odměněni diplomem a dárky, ale hlavně radostí z pohybu a chutí překonat sami sebe. Určitě byli i inspirací pro ostatní spolubydlící, aby se v dalším roce také do tohoto projektu zapojili a pomohli nám zdolat ještě větší vzdálenost.
LISTOPAD V zimním období sluneční paprsky pozbývají svou sílu a příroda spí. Lidé využívají načerpanou sílu z doby, kdy slunce ještě mělo sílu. Poslední plody země, které prý mají v sobě také poslední paprsky slunce, jsou řepa a dýně. Bývalo zvykem tyto plody vydlabat, vyřezat a vložit do nich svíčku – světlo a vynášet je ven do přírody. Říkalo se, že s jejich pomocí se hledá cesta k Betlému. I my jsme si při aktivitách dýně vydlabali, vyřezali a podle tradice zapálili svíčku. Vydlabanou dužinu jsme nevyhodili, ale jako dobří hospodáři upekli chutný koláč na odpolední svačinu.
Retro kavárnička 9. listopadu, při které jsme si zavzpomínali na „staré dobré časy“. Připomněli si věci, které jsme používali, jakou módu nosili a připomněli si chuť kofily nebo kaštanů...
Krásy Šumavy nám přijel 23. listopadu přiblížit Dr. Pavlas. Díky jeho poutavému povídání jsme se zatoulali do Sušice, Kašperku, na hrad Rábí, Nových Hradů... Dozvěděli jsme se spoustu zajímavého z historie i současnosti.
Prosinec
Mikulášské nadělování je jednou z nejrozšířenějších tradic u nás. Smysl těchto obchůzek zůstal stejný, obdarovat a udělat radost dětem. Ale někdy byl i tak trochu výchovnou metodou pro ty, s nimiž si už rodiče nevěděli rady. I v našem domově chodili Mikuláš, andělé i čerti, aby obdarovali a zazpívali koledy našim seniorům. Krátce po mikulášské nadílce 6. prosince vystoupil Dětský pěvecký sbor z Milevska, kdy nám pod vedením Báry Ondruškové a Gábiny Molové zazpívaly děti písničky, které nám navodily atmosféru Vánoc. Na klávesy je doprovodila paní Anděla Maršálková. 7. prosince jsme se mohli podívat na výrobky z korálků, ktré předvedla paní Mikotová. Krásné zvonečky, vločky, korálky, prstýnky si mohli prohlédnout, osahat a nebo i zakoupit třeba jako vánoční dárek nebo jen tak pro radost. Česko zpívá koledy Ve středu 14. prosince jsme spojili naše hlasy a společně si zazpívali vánoční koledy. 5 koled spojilo celou republiku. V 18 hodin na různých místech ČR v jednu chvíli společně zazpívali tisíce lidí koledy. 19. prosince měly připravené vystoupení děti z Mateřské školy Sluníčko v Milevsku. Bohužel se jim nevyhnula chřipoková epidemie a děti nepřišly. Místo nich nám ale zazpívaly dvě členky pěveckého sboru a naše šikovné kolegyně Iva Šimečková a Hela Pokorná, které jsme svými hlasy podpořili a hlasitým potleskem poděkovali. Za naši práci přišel poděkovat pan starosta Ivan Radosta a společně s paní ředitelkou Marií Jarošovou DS popřáli všem hezké a klidné Vánoce.
Vystoupení dětí z 2. ZŠ Milevsko proběhlo 22. prosince, kde vystoupily se svým tanečním a pěveckým programem za hudebního doprovodu svých učitelů. Poděkování patří tedy i panu Divíškovi, řediteli školy, za naplánování vystoupení, které bylo také posledním, při kterém jsme se v roce 2016 v té naší jídelně sešli.
Těšíme se na nové společné zážitky v roce 2017. Sociální služby Města Milevska
