Několik slov na úvod řed pár dny jsem si mohl prohlédnout knihu o vesmíru, kde mimo popisu průzkumu člověka ve vesmíru, jeho techniky či vybavení byli nádherné fotografie naší sluneční soustavy. Naše země, kterou nám Bůh daroval, abychom na ní žili a pečovali o ni, září mezi zdánlivě livě mrtvými tělesy (planetami) jako modrý drahokam. Převzácná planeta hemžící se životem ve vodě, pod zemí, na zemi i pod nebem. Pohled na naší planetu nenechá nikoho chladným. Dech beroucí obrázky vedou k našemu přiznání, že toto je ta naše nádherná země,, kde můžeme žít. Při větším pohledu směrem od nebe k zemi zjišťujeme, že planeta země leží na jakési mléčné dráze, kterou tvoří další nebeská tělesa. Tato tělesa s touto drahou tvoří dokonalý celek. Dohromady vytváří galaxii v podobě ploché spirály. Vystoupáme-li Vysto však ještě výše zjistíme, že vesmír je takovými galaxiemi, jako je ta naše doslova posetý. My s naší zemí jsme v tomto obrovském prostoru velmi nepatrní, dalo by se říci přehlédnutelní. Bůh nás nepovažuje za něco nepotřebného a nazývá člověka vrcholem olem stvoření a obrazem Jeho samého. Dokonce má spočítaný každý náš vlas na naší hlavě, který nespadne, bez Jeho vědomí. Takto úžasný, starostlivý je náš Bůh, dobrý hospodář hledící si díla. V tomto prostoru, který nazýváme kosmos, kosmos funguje vše v nádherném pořádku a nic nebylo stvořeno zbytečně. To, co se zde nachází, nachází ať už to jsou hvězdy, planety všech velikostí, černé díry, veliké galaxie a souhvězdí, souhvězdí mají svůj úkol, poslouchají svého stvořitele, který jim dal smysl a řád. Možná, že tyto věci nám nepůjdou na rozum a nebudeme je chápat. Můžeme jako stvoření našeho Pána uchopit je vírou a zkusit začít poslouchat tak jako ho poslouchá celý vesmír. Dnes už víme, že vesmír s celým svým prostorem a nebeskými tělesy se rozpíná a pracuje. Ježíš, sedící po pravici Boží, si nás vyvolil a chce, abychom pracovali na Jeho díle, a na tom, co pro nás připravil a vydobyll na kříži. Možná jste si mohli během roku připadat jako ta nejsušší planeta, co bloudí v předem dané dráze, ačkoli jste věděli, že vás Bůh miluje a jste mu nejdražší. Byli jste jako bez života a zálivka v podobě Božího slova nedopadla na zem, pak na vás. To nejlepší vás jistě čeká. Bůh je věrný a povede nás takovouhle pouští, dokud se zase situace neustálí a zkouška nedokončí. Po pravdě řečeno Bůh toho od nás moc očekávat nemůže, protože vše je Jeho dílem včetně kříže. Spíše čeká, až se unavíme a dojdeme na konec svých sil a předáme mu svá břemena. Bůh pak bude moci konat svoje velké divy a zázraky. Pohled na noční oblohu nám pak může připomenout, jak veliký jee náš Bůh a nádherné je to, co stvořil. Ve srovnání s tímto prostorem a námi samotnými můžeme říci, nejsme tu osiřelý. Bůh nás tu přece chtěl mít. Verše pro toto číslo: „Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá. řidá. Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ Marek 4, 24-25
Téma tohoto čísla:
Přečtěte si 2. Korintským 4, 1-14 „...jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi.“ (v. 9) Apoštol Pavel byl bezpochyby jeden z největších učedníků, jaké můžeme v Novém zákoně najít. Na tomto místě vyjmenovává problémy ne proto, aby apelovala na naše city, ale aby nám objasnil, v čem spočívá tajemství toho, jak se s nimi vypořádat. Pavel zjistil, že Bůh nikdy nedovolí, aby se dostal do nějaké situace, která neposílí Boží záměry a zájmy; a to všechno kvůli Pavlovu vztahu s Ježíšem Kristem. Pro naše dobro To je překvapivá nemyslíte? Pokud aby se nám něco, co nebude k našemu dobru, svým problémům s optimismem a zoufalstvím. tato pravda z největších Nového zákona. I tisíc let, nikdy bys nic významnějšího,
myšlenka, Bůh nedovolí, přihodilo k jeho i pak můžeme čelit ne se Vlastně je jedním odhalení k kdybys žil nepřišel na než že Bůh
nedopustí na své děti nic, co by si už dopředu nechtěl v jejich životě použít k dobrému. Proto může Pavel říct: „Jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi.“ Nejlepší zpráva Ať už dnes čelíš jakýmkoliv problémům a ať už se ti zdají jakkoliv tíživé, pamatuj, že jsi Boží dítě, a proto tě Bůh bude chránit před všemi ranami, které na tebe přicházejí. Tentýž Bůh, který na sebe vzal kříž a použil si ho k největšímu vítězství v dějinách, tentýž Bůh ti stojí i dnes po boku. Vyjdi a postav se ke svým problémů čelem, vždyť víš, že nad tebou nic nemůže zvítězit, pokud patříš osobně Pánu Ježíši Kristu. Modlitba: Otče, jak jen ti můžu za takové zaslíbení poděkovat? Chci být učedníkem, který žije v moci tohoto slova každou minutu každého dne. Amen Čti také: 2.Koritntským 12, 1-10; Přísloví 2,8; 2.Timoteovi 4,18 Otázky k zamyšlení 1.Co říká Bůh o Pavlově problému? 2.Jak Pavel reaguje?
Pozn.:Téma čerpáme z knížečky Denně s Ježíšem od Selwyna Hughese.
☺Těšíme se na Vaše příspěvky k tomuto tématu☺
Stránka pro modlitby a přímluvy p ímluvy
Nejprve bychom opět rádi zmínili vyslyšené modlitby na povzbuzení… o o o
o
Petr Juráš našel novou práci. Pán mu žehná, je v práci velmi spokojený. Operace Jarky Fouňů dopadla výborně. Hojení je též bez problémů. Malá křesťanská konference Vimperk 2011 – akce proběhla bez problémů a věříme, že si každý odnesl zaseté semínko, které nechá klíčit v další službě pro Pána. LDN – opět jsme mohli po delší době navštívit dlouhodobě nemocné, jsme rádi, že můžeme být povzbuzením pro lidi, kteří to moc potřebují. VELKÉ DÍKY PATŘÍ NAŠEMU PÁNU JEŽÍŠI KRISTU ZA VYSLYŠENÉ MODLITBY Na další dva měsíce bychom rádi zmínili modlitby za…
o o o o o o o o o
Evča R. – duchovní posílení a rodina Roučků – finanční potíže duchovní vedení a jednotu ve sboru (Římanům 15,5-6) zdraví v našich rodinách otevření srdcí pro Pána Ježíše Krista v našich rodinách, i u našich přátel Betel Tadese z Koffele LDN – služba pro potřebné. Boží vůle – pro další směr sboru. malého Jonáška – úplné uzdravení Nové vyučování – vedení Duchem Svatým
Obyčejná trnka Čerpáno z „Další příběhy pro potěchu duše“ autor Bruno Ferrero
Malý rybníček ospale odpočíval v poledním vedru. Na leknínovém listu seděla žába a pozorovala dlouhonohou vodoměrku, která se bezstarostně klouzala po vodě. Za chvíli se jí dostane na dosah a žába ji bez velké námahy schlamstne. O kousek dál vrhal potápník zamilované pohledy na krásnou potápnici. Neměl odvahu jí o své lásce povědět, a tak se spokojil s tím, že ji obdivoval na dálku. Na břehu, jen malinký kousíček od vody, umírala žízní jedna malá kytička. Nemohla se dostat k vodě, přestože byla tak blízko. Vyčerpané kořínky už nemohly dál. Zato malá muška se topila. Nedávala pozor a spadla do vody. Teď jí křídla ztěžkla vodou a neměla sílu se vznést. Voda ji už už pohlcovala. Nad rybníček sahala svými větvemi trnka. Na špičce nejdelší větve, která dosahova dosahovala nad vodu, visel tmavý a nalitý plod. Právě dozrál, a tak se utrhl a spadl do rybníčku. Bylo slyšet tiché šplouchnutí, které skoro zaniklo v bzučení hmyzu. Ale v tom okamžiku, kdy trnka slavnostně a důležitě spadla do vody, se po hladině rozeběhla vlnka, jako když se rozvíjí květ. A po ní následovala druhá, třetí, čtvrtá… Vodoměrku vlnky odnesly z dosahu chtivé žáby. Potápníkem smýkly k potápnici a potápník se jí nechtěně dotkl. Oba se vzájemně omlouvali tak dlouho, až se do sebe zamilovali. První vlnka šplíchla plíchla na břeh a pokropila umírající kytičku. Druhá vlnka s sebou vzala mušku a odnesla ji na stéblo trávy, kde si mohla osušit křídla. Kolik životů změnilo pár bezvýznamných vlnek.
Stránky pro naše sestřičky v Kristu Pomalu se blíží Valentýn a já mám pro vás recept na dortík, který bychom mohli udělat našim drahým polovičkám. Tak ať se dílo daří☺ daří☺
Valentýnská Charlotta Suroviny: cukrářské piškoty (potřebujete jich přibližně 30, záleží na velikosti formy), půl litru plnotučného mléka, 3 fazole tonka – hledat je můžete ve spec. ochodech s delikatesami či kořením (můžete je nahradit vanilkovým luskem, dezert ale dostane jinou chuť), 6 žloutků, 6 plátků želatiny (v běžném balíčku je jich právě šest), 170 gramů cukru krupice, 500 ml šlehačky (nejméně 31%), %), 250 gramů bílé čokolády, 50 ml amaretta (mandlového likéru). Na ozdobení: mandlové lupínky, jahody (maliny, borůvky...), čokoláda, pečicí papír, mašle. Postup: 1. Obvod dortové formy vyložíme pečicím papírem. Na dno i okraj naskládáme cukrářské piškoty, koty, těm po stranách musíme kousek uříznout, aby dobře držely. 2. Do mléka nastrouháme fazolky, případně vyškrabeme zrníčka vanilkového lusku. Přidáme cukr a přivedeme k varu. 3. Namočíme na 10 minut plátky želatiny do studené vody. Poté z nich vodu vyždímáme. 4. Prošleháme žloutky a za stálého míchání je nalijeme do mléka, ihned přidáme také želatinu. Pořádně promícháme a přivedeme až téměř k varu. Želatina se ale nesmí vařit, proto když mléko dosáhne správné teploty, rychle stáhneme hrnec z plotýnky a přidáme řidáme na kousky nalámanou bílou čokoládu. Už nevaříme, čokoláda se v teplém krému sama rozpustí. Přilijeme také amaretto. 5. Krém za občasného promíchání necháme vychladnout. 6.Šlehačky ušleháme dotuha a vmícháme je do chladného krému. Poté celou směs nalijeme ijeme do formy vyložené piškoty a dáme na několik hodin ztuhnout do lednice. Dort nebude úplně tuhý, ale spíše nadýchaně pěnový. 7. Před podáváním ozdobíme jahodami, čokoládou a mandlovými lupínky, které můžeme podle chuti přidat i do krému. 8. Charlottu přesuneme na talíř a svážeme ji rudou mašlí, která podtrhne barvu jahod. Zdroj internet: ona.idnes.cz - sladký valentýnský dort
Stránky pro naše bratry v Kristu ETIKETA společenského chování….
Zasedací pořádek Žádné pánské či dámské spolky, hosté ve společnosti musejí sedět tak, aby se bavili všichni navzájem. Společensky významnější osoby sedí zády ke stěně s pohledem do prostoru. Významnější osoby sedí blíž hostitelům, hostitel a hostitelka sedí obvykle proti sobě. Nejčestnější místo pro ženu je po pravici hostitele, pro muže po pravici hostitelky. Muže a ženy, starší a mladší, rozesazujeme střídavě. Manželé nesedí vedle sebe. Abychom hostům usnadnili trapné hledání jejich místa, bývá v předsálí, kde se podává aperitiv, umístěn tzv. placement - schéma ma zasedacího pořádku se jmény. Při příchodu ke stolu si nesedáme dříve než hostitel nebo u stolu přítomné dámy. U malého stolu se představíme všem spolusedícím, u většího jen sousedům. Je-li li sousedkou dáma, přirozeně jí pomáháme s židlí. Hostitelka usedá jako první. U stolu se zasedacím pořádkem si nemůžeme měnit místa.
U stolu Při neformální večeři doma s přáteli bychom měli k jídlu připravit něco originálního, hosté by nám měli stát za trochu úsilí a přemýšlení. Jde-li o formálnější návštěvu, vezmeme si společenské oblečení a nezapomeneme na květiny pro hostitelku. Je vhodné přinést nějaký dárek. Vybízí-li li hostitelka hosty, aby si přidali, měla by si vzít jako první, aby jim dala najevo, že se nemusí upejpat. I při neformálních návštěvách restaurace se vyplatí dodržovat základní pravidla společenského chování jako je například zasedací pořádek. pořádek Při slavnostní hostině s více chody musíme být jako hostitelská strana na místě jako první, abychom společně přivítali hosty. Hostitel jako první pronese přípitek na počest hosta (přípitek musí být krátký). Pečivo se nikdy neukusuje - láme se na malé kousky a ty se vkládají do úst. Vidličku držíme hroty směrem dolů. Lžíci odkládáme nikoli ni do misky, nýbrž na podšálek. Překládací příbor odkládáme vždy vypouklými plochami nahoru.
Zdroj: Internet – Etiketa od Ladislava Špačka
Co dělat, když máte neposlušné děti: „Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne.“ Přísloví 22:6 Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.“ Efezkým 6:4 „Neodvrhuj, můj synu, Hospodinovo kárání, neprotiv se jeho domlouvání. Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení.“ Přísloví 3:11-12 3:11 „Ježíš ale řekl: Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně, protože takovým patří nebeské království.“ Matouš 19:14
Víra je radarem, který nám umožní vidět skrze mlhu. Corrie ten Boom
„Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.“ Židům 11:1
Bože, nauč mě víc milovat! „Přede vším pak lásku jedni k druhým opravdovou mějte.“ 1.Petr 4:8 Napoleon dobyl svět, přesto když umíral ve vyhnanství na ostrově ostr Svaté Heleny, zůstal úplně sám a opuštěn všemi nejbližšími. Jeho manželka se vrátila zpět ke svému otci, jeho nejlepší přítel jej opustil bez rozloučení, aby přijal místo velitele stráže Ludvíka XVII. Dva z jeho nejdůvěryhodnějších maršálů jej otevřeně uráželi a dokonce i věrný sluha, který spával před jeho dveřmi, jej opustil. Proč? Protože Napoleon byl zaměřen pouze sám na sebe! Lidé kolem něj se cítili být využíváni, ne oceněni. To je ale lekce zvláště pro vás, kteří si myslíte: „Sám to zvládnu nejlíp … Nikoho jiného nepotřebuji … Nemohu s lidmi ztrácet čas.“ Pokud dosáhnete všech svých cílů, ale v tomto procesu ztratíte všechny ty, na kterých nejvíce záleží, čeho jste dosáhli? Vzpamatujte se! To, co dnes do svých vtahů vkládáte, si budete muset jednoho dne všechno vybrat. Představte si, že máte co říci, ale nikoho, komu to povědět; co oslavovat, ale nikoho s kým to oslavit; a ze všeho nejhůř, jakýkoli váš vliv umírá spolu s vámi, protože jste věci, které do vás vložil Bůh, nedokázali předat jiným. ým. Nedovolte, aby se něco takového přihodilo i vám! Poslouchejte: „Vylévejte navzájem svá srdce ve skutcích lásky“ (1. Petrův 4:9 TM). Max Lucado píše: „Nadutost je pes, který se obrací proti svému vlastnímu pánu. Sobectví je oheň, který pohlcuje toho, kdo jej zapálil. Hořkost je past, která lapá lovce. Ale láska je rozhodnutí, které všechny vysvobozuje.“ Poproste dnes Boha, aby vás učinil láskyplnějšími. Bob Gass (UCB Radio)
David Zeisberger Misionář Misioná a přítel p ítel amerických domorodců domorodc Když jeho rodiče roku 1726 uprchli kvůli náboženskému pronásledování z Moravy, bylo Davidu Zeisbergerovi pouhých pět let. Připojili se ke skupině dalších moravských bratří, kteří našli útočiště a bezpečí na panství hraběte Nicholase von Zinzendorfa v Německu. Moravské společenství posupně rostlo a začalo vysílat misionáře se zvěstí evangelia k utlačovaným lidem na celém světě. V patnácti letech se David připojil ke svým rodičům, kteří se vydali na cestu do Georgie, kolonie Nového světa (Ameriky). Navzdory průkopnickému způsobu života David dobře prospíval. Měl nadání pro cizí jazyky a dostal možnost vrátit se do Evropy a dále se vzdělávat. Rozhodl se však zůstat, protože jeho jedinou touhou bylo být „skutečně vydaný Kristu a sloužit Mu v této zemi.“ Počátek 18. Století byl v Severní Americe dobou převratů a změn. Britové a Francouzi bojovali o půdu a věrnost indiánských kmenů. Později vypukla revoluce proti Británii, která vedla k založení Spojených států. David Zeisberger si však získal úctu indiánů, protože byl čestný a nepodváděl je ani nešidil, jak to dělali ostatní běloši. Žil mezi nimi, naučil se jejich jazyk a stal se jejich pomocníkem a přítelem. Indiáni se stávali křesťany a zakládali vesnice „moravských indiánů“. Moravští misionáři a indiánští křesťané si získali obdiv svým pokojným životem ve vzkvétajících vesnicích. Zároveň se však stali terčem nenávisti, protože odmítali komukoli stranit ve sporu mezi indiány a bělochy. Davida dokonce Britové dvakrát zajali, protože si mysleli, že je to francouzský špeh. Malé skupinky moravských indiánů se musely stále přesouvat z místa na místo. Docházelo i k otřesným krveprolitím
– jednou ze strany nepřátelských indiánů, jindy ze strany rozzuřených bílých osadníků. Moravská misie však žila dál. Dosahovala úspěchů tam, kde jiné misie selhaly, protože kázala pouze evangelium Ježíše Krista a nehájila zájmy žádné země. David Zeisberger zemřel roku 1808 ve věku osmdesáti sedmi let a je pohřben v Goshenu ve státě Ohio.
Přátelství Člen len rodu želvy elvy David se zvědavě rozhlédl po početném kruhu bronzově zbarvených tváří. Všichni muži na sobě měli své nejlepší košile, kalhoty, korálky a peří. Toho dne, 20. června 1745, se na Velkém sněmu irokézské konfederace sešlo šedesát „sachemů“ neboli náčelníků pěti indiánských kmenů – Mohawků, Oneidů, Onandagů, Cayugů a Seneců. Mezi nimi seděli i dva běloši: biskup Spangenberg, vedoucí Moravských bratří, a mladý David Zeisberger. „Přátelé,“ řekl biskup Spangenberg, „přišli jsme vás požádat o svolení k zahájení misie v údolí Wyomingu. Před lety tento Sněm uzavřel smlouvu o přátelství s hrabětem Zinzendorfem, naším vůdcem, který přijel z Německa navštívit vaši zemi. Nyní opět přicházíme jako přátelé a chceme mezi vámi žít.“ Indiánský tlumočník přeložil biskupova slova do společného jazyka irokézských kmenů. „Mnoho bílých mužů přichází jako přátelé,“ promluvil jeden z cayugských náčelníků. „Jejich slova však nejsou upřímná. Říkají jednu věc, a dělají jinou.“ „Ano!“ zvolal jeden ze Seneců. „Bílí muži s námi vyměňují rum za kánoe a naši půdu. ,Pijte! Pijte!´říkají. Tak my pijeme a rum nás nutí dopouštět se pošetilostí. Bílí potom na nás ukazují prstem a smějí se. ,Podívejte na ty blázny,´říkají. Ale kdo z nás blázny udělal?“ Z kruhu se ozýval souhlasný pokřik. „Ano! Ano! Bílí nás jen chtějí podvést a vzít nám naši půdu.“
Potom se postavil mohawkský náčelník. „To, co říkáte, je pravda,“ pronesl. „Ale tito běloši jsou jiní. Ten mladý, David, žil minulou zimu u našeho kmene. Přišel, aby se naučil náš jazyk, a slíbil našemu lidu přátelství. Britové po něm chtěli, aby přísahal věrnost jejich králi Jiřímu – ale David na to nepřistoupil. Proto ho poslali do vězení jako špeha. Sedm týdnů ve vězení, i když se nedopustil žádného zločinu! Říkám vám, že on a jeho biskup jsou přátelé, nepatří Britům.“ Postavil se i jeden z Onandagů. „Mí bratři, moravského biskupa neznám. Znám však Davida Zeisbergera. Je to víc než přítel – je to náš bratr. My Onandagové jsme ho přijali do našeho kmene a do rodu Želvy. Říkáme mu Ganousaracherie.“ Náčelníci vzrušeně debatovali mezi sebou. Indiánské rody jako Želva, Medvěd a Bobr se skládaly z více než jednoho kmene. Člen rodu Želvy představoval pro jiné členy tohoto rodu, ať už to byli Senecové, Mohawkové nebo Oneidové, „jednoho z rodiny“. Po těchto slovech netrvalo dlouho a Velký irokézský sněm přijal biskupův požadavek. Později po návratu ze zasedání řekl biskup Spangenberg Davidu Zeisbergerovi: „Davide, vidím, že tvé přátelství s našimi indiánskými bratry připravilo cestu pro misii, kterou chceme v tomto údolí založit. Možná jsi mladý, Davide, ale věřím, že Bůh tě opravdu povolal přinést severoamerickým indiánům evangelium.“
Přátelství s lidmi, kteří jsou jiní než my, může otevřít cestu k tomu, abychom jim přinesli Boží lásku. Z Božího slova: Kdo miluje čistotu srdce a má ušlechtilé rty, tomu bude přítelem i král. Přísloví 22,11 K zamyšlení: 1. Proč někteří z členů Velkého irokézského sněmu neměli důvěru k žádosti moravského biskupa? 2. Co změnilo jejich mínění? 3. Jak můžeš ty (a tvá rodina) projevit skutečné přátelství vůči někomu, kdo je jiný nebo není křesťan?
Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. Zjevení 22,11
Pokladny v supermarketech – obětní stoly v chrámech konzumu.
Někteří proroci by udělali lépe, kdyby šli předpovídat počasí.
Můžeme ztratit své peníze, své zaměstnání, své zdraví, svého partnera nebo i svou víru, ale nikdy lásku Toho, který nám to všechno mohl dát a zase nám to může vrátit.
Někteří křesťané by neměli být tak ostýchaví, když jde o to vyznat víru – a jiní by se měli více stydět.
JAK HODOVAT ZE STROMU ŽIVOTA SKRZE SLOVO Z knihy „STROM ŽIVOTA“ od Witnesse Lee Biblické texty: Mt 15,21-28; 22,2; 1K 10,21; 11,24-26; Zj 19,9; Ž 23,5; J 6,63; 2K 3,6;1K 15,45b; 2K 3,17;2Tim. 3,16; j 1,1; 4,24 Uvedli jsme, že strom života, otázka života, je semenem, samým kořenem všech věcí souvisí s Božím záměrem, zvláště ve čtyřech hlavních oblastech. 1) Vnitřní život je semenem Božího království. Z tohoto semene vnitřního života dozrává a vyrůstá Boží království. 2) Výsledkem tohoto vnitřního života je církevní život 3) Výsledkem vnitřního života je křesťanské chození, křesťanské žití Křesťanské chování, křesťanské jednání, není pouze výsledkem křesťanské morálky, ale projevem Boha. Je v nás božský život a my tímto božským životem s božskou přirozeností žijeme. Proto z nás také božský život vytéká. Křesťanské chování, křesťanské jednání, je jedinečným projevem vnitřního božského života a božské přirozenosti; je ovocem Ducha svatého, který přebývá uvnitř nás. Není to jen něco lidského. Musí to být božství splynuvší s lidstvím. 4) Křesťanské dílo, křesťanská služba, není jen aktivita, ale přetékání vnitřního života. Budeme-li se živit Pánem Ježíšem, poplyne z nás něco, co je prvkem jeho samého, a bude to sloužit druhým.
CHLÉB DĚTÍ Matouš 15, 21-28 zaznamenává Pánova setkání s kananejskou ženou: „Ježíš odtamtud vyšel a odebral se do krajin Týru a Sidónu. A hle, z oněch končin vyšla nějaká kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle trápena démonem.“ Ale On jí neodpověděl ani slovo. I přistoupili k němu jeho učedníci a prosili ho: „Pošli jí pryč, vždyť za námi křičí!“ On řekl: „Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z domu Izraele.“ Ona však přišla, klaněla se mu a říkala: „Pane, pomoz mi!“ On odpověděl: „Není správné vzít chléb dětí a hodit jej psíkům. Ona řekla: „Ano, Pane, ale vždyť i psíci jedí z drobtů, které padají se stolu jejich pánů.“ Tehdy jí Ježíš odpověděl: „ˇO, ženo, tvá víra je veliká. Staň se ti, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera uzdravena.
V této biblické pasáži zjevil Pán kananejské ženě sám sebe jako „chléb dětí“. Kananejská žena jej považovala za Pána, za božskou osobu, a Davidova syna, královského potomka, dostatečně velkého a vznešeného, aby mohl panovat. On jí však odhalil sám sebe jako kousky chleba dobrého k jídlu. Možná že den co den křičíme k Pánu a prosíme jej, aby pro nás něco ně udělal, a neuvědomujeme si, že je chlebem nás, dětí, abychom jej užívali, abychom se jim živili. Doufám, že od nynějška budeme každé ráno oslovovat Pána s vědomím, že Pán je chléb dětí. I jako pohanští psi můžeme jíst „z drobtů, které padají ze stolu jejich jich pánů“ (v. 27). Pán panuje nad svým lidem jako nebeský král a živí jej sebou samým jako chlebem. Jeho pravým lidem v Božím království můžeme být jen tehdy, budeme-lili se jím živit jako pokrmem. Jíst Krista jako naše zaopatření je způsob, jak být lidem království. rálovství.
KŘESŤANSKÝ ŽIVOT JE ŽIVOTEM VYCHUTNÁVÁNÍ Počátek křesťanského života – svatební hostina Matouš 22,2 (RcV) říká: „Království nebes bylo přirovnáno k člověku, králi, který pro svého syna vystrojil svatební hostinu.“ Správné kázání evangelia má být pro lidi pozváním na svatební hostinu. Nezměrně bohatý Kristus je hostinou, kterou Bůh připravil pro člověka, aby jí vychutnal. Když kážeme evangelium, apelujeme na lidi, zveme je, aby přišli; znamená to, že je zveme na hostinu, nejen k pokání v slzách. h. Pán by mohl těmto ubohým hříšníkům říci: „Nezoufej v slzách, ale radujte se. Přicházíte na hostinu. Přišli jste, abyste si na mně pochutnali.“ Hříšníci přišli vychutnat strom života. Možná že jsme spaseni celé roky, ale dosud jsme si nic takového neuvědomili. neuvěd Když přicházíme k Pánu Ježíši, přicházíme z něj brát. Přicházíme na hostinu. Počátkem křesťanského života je vychutnání svatební hostiny.
Pokračování křesťanského života – Pánův stůl Od chvíle, kdy jsme byli spaseni, každý den sedíme u hodovního stolu. První list Korintským 10,21 říká: „Nemůžeme pít Pánův kalich i kalich
démonů; nemůžeme mít podíl na Pánově stolu i na stole démonů.“ Když jsme spaseni, trvale přicházíme k Pánovu stolu, alespoň jednou týdně. Každý Pánův den přicházíme ke stolu. Skutečnou památkou Pána je mít na něm účast jedením a pitím. První List Korintským 11,24 říká: „Vzdal díky, rozlomil jej a řekl: „Vezměte, jezte. Toto je mé tělo, které se za vás láme. Toto čiňte na mou památku.“ Chléb lámeme proto, abychom jej mohli jíst (Mt 26,26). Pravou památkou Pána je přijímat jej a jíst jej. Pána si nepřipomínáme svou myslí a přemýšlením, úvahami a rozjímáním o věcech souvisejících s Pánem. Připomínáme si jej tak, že se jím živíme pomocí svého ducha. První List korintským 11,25 pokračuje: „Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili na mou památku.“ Opět vidíme, že skutečným připomínáním Pána je jíst a pít jej. Na začátku duchovního života jsme přišli na svatební hostinu. Poté co jsme byli spaseni, je třeba, abychom na hostinu, k Pánovu stolu, přicházeli týden co týden. U Pánova stolu používáme ducha k tomu, abychom se najedli a napili Pána, a pokaždé znovu dosvědčujeme, ba dokonce hlásáme celému vesmíru, že takto se žije z Pána. Žijeme přijímáním Pána jako pokrmu a nápoje. Žijeme z něj tím, že jej jíme a pijeme. To je skutečná připomínka Pána. Křesťanský život začal svatební hostinou a pokračuje Pánovým stolem – dokud Pán nepřijde (1K 11,26).
Naplnění křesťanského života – Beránkova svatební hostina Zjevení 19,9 říká: „A řekl mi: „Napiš: Blahoslavení, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.“ To je čas, kdy se Pán vrátí. Při Pánově návratu budou vítězní věřící vychutnávat Beránkovu svatební večeři. Svatební hostina není běžné jídlo, ale zvláštní chod. Na Beránkově svatební večeři budou věřící vychutnávat zvláštní podíl Krista. Tehdy pro nás bude sám Pán zvláštní porcí pokrmu. Křesťanský život začíná svatební hostinou a pokračuje každý týden až do Pánova příchodu Pánovým stolem; až Pán přijde, budeme mít svatební večeři. Celý křesťanský život od počátku do konce je hodování. Vychutnáváme Pána po celou svého křesťanského života? Hodujeme ve svém křesťanském životě stále znovu a znovu? Křesťanský život je životem hodování. Začíná hodováním, pokračuje hodováním a končí hodováním. Budeme věčně hodovat a vychutnávat Pána. Stává se však, že místo abychom hodovali a vychutnávali Pána po celý den, hladovíme. I na bojiště nám Pán prostírá stůl před zraky nepřátel (Žalm
23,5). Bojujeme a zároveň hodujeme. Nikdy nemůžeš správně bojovat, jestliže nevíme jak hodovat. Jen ti, kteří umějí z Pána hodovat, se umějí za Pána bít. Křesťanský život je životem vychutnávání. V roce 1958 jsem byl na konferenci v Dánsku. Bratr vedoucí konferenci mi řekl: „Bratře Lee, máš vůbec nějaké obavy? Vypadáš vždycky tak spokojeně. Cožpak nemáš žádné starosti?“ Problémy mám, ale tajemství spočívá v tom, že já jsem hodující křesťan. Sám o sobě bych měl být zarmoucený, ale v Pánu je skutečná hostina. Snažte se být hodujícími, nikoli upachtěnými křesťany. Musíme vidět, že křesťanský život je životem hodů. Bylo přeurčeno a ustanoveno, abychom hodovali a vychutnávali Pána. Když jsem byl mladý, pastor našeho sboru mi řekl, že jsme Bohem určeni k tomu, abychom trpěli. To mě vyděsilo. Později jsem během svého křesťanského života zjistil, že všichni musíme zažít utrpení, ale že nám Bůh předurčil a ustanovil, abychom z něj hodovali a vychutnávali jej. Začátek křesťanského života je hostina, pokračováním křesťanského života je hodovní stůl a dovršení křesťanského života je věčná hostina. Kéž je k nám Pán milosrdný, abychom mohli začít hodovat a vychutnávat jej den co den. Pojďme ke stolu! Hodujme!
PÁN JE DUCH A SLOVO Nyní se dostáváme k praxi hodování. Podle biblického zjevení je Pán Duch a živé Slovo. Jan 6,63 a 2. list Korintským 3,6 říkají, že Duch dává život. Kdo je tento Duch? První list Korintským 15,45b říká: „Poslední Adam (se stal) Duchem oživujícím“ a 2. List Korintským 3,17 říká: „„Ten Pán je Duch.“ Pán je Duch, který dává život, a tímto oživujícím Duchem je vtělený, ukřižovaný, vzkříšený a nanebevzatý Kristus. Kristus se svou smrtí a svým vzkříšením stal oživujícím Duchem. Jako náš pokrm, jako naše hostina, je Kristus oživující Duch. Naším pokrmem je Duch. Duch je abstraktní jako vzduch, ale Slovo je konkrétní. V Janovi 6,63 Pán také řekl: „Slova, která jsem vám já pověděl, jsou duch a jsou život.“ Podle svých představ se vždy domníváme, že Boží Slovo znamená literu vědomostí a doktríny. Pán nám však říká, že jeho slova jsou duch. Slovo, které přichází od Pána, je duch. Druhý list Timoteovi 3,16 říká, že „veškeré Písmo je vdechnuté Bohem“. To označuje, že Písmo, Boží slovo, je Boží dech. Boží Slovo je tedy duch, pneuma neboli dech. Písmo by pro nás nemělo být pouhou literou. Písmo je dech života. Slova vyřčená Pánem jsou duch, protože sám Pán je Duch. A tak vše, co
vydechne, musí být duch. Svou představu musíme změnit. Slova nejsou vědomosti, slovo je duch. Slova, která k nám promlouvá Pán, jsou duch, nikoli vědomosti, a celé Písmo je Boží dech. Sám Pán je Slovo a je dokonce nazván Slovem. Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo Bůh (J 1,1) a Bůh je Duch (4,24 ČEP). Pán je Slovo a Slovo je Duch.
UPLATŇUJME DUCHA, ABYCHOM SE MOHLI DOTÝKAT SLOVA Noviny se skládají jen z bílého papíru a černé barvy a obsahují písmena, znaky. Chceme-li noviny číst, musíme používat oči, a chceme-li jim porozumět, musíme používat mysl. K Božímu Slovu bychom však takto přistupovat neměli. K četbě Božího Slova také potřebujeme oči, ale jim Boží Slovo určeno není. Porozumění Božímu Slovu také vyžaduje mysl, ale pochopení myslí není jeho cílem. Oči jsou údy fyzického těla a mysl je hlavní součástí duše. Slovo je však určeno k tomu, abychom je přijímali a vstřebávali svým duchem. Když si Slovo přečteme a porozumíme mu, musíme uplatnit svého ducha a Slovo přijmout. Cílem Slova není poskytovat potravu očím nebo mysli, ale vyživovat našeho ducha. Jestliže při čtení Slova nepoužíváme ducha, je pro nás Bible stromem poznání, a nikoliv stromem života. Tatáž Bible může být pro jednoho člověka knihou vědomostí, a pro jiného knihou života. Zda to pro nás bude kniha vědomostí, nebo kniha života, závisí na tom, kterým orgánem se jí budeme zabývat. Poté co jsem jako mladý muž přijal Pána, přinejmenším sedm let jsem používal Bibli, aniž bych si uvědomoval, že k tomu, abych se mohl dotknout Pána ve Slově, musím používat svého ducha. Nikdo mě neupozornil, že k této duchovní knize musím přistupovat pomocí svého ducha. To mě nikdy neučili. Proto čím více jsem Bibli studoval pouze myslí, tím jsem byl mrtvější. Čím více jsem studoval, tím více mě naplňovala mrtvá litera, mrtvé znalosti. Abychom se mohli zabývat touto živou knihou, musíme uplatňovat svého ducha. Pak se Slovo stane duchem. Když se stane duchem, je z něj život. A jako život je naším pokrmem, zaopatřeným životem. Slovo musíme číst očima a chápat myslí, ale není třeba uplatňovat mysl příliš mnoho. A právě to obvykle děláme. Mysl používáme dokonce i ve spánku, protože se nám zdají sny. Jestliže něčemu při četbě Slova nerozumíme, neměli bychom si s tím dělat starosti. Když však něčemu porozumíme, musíme uplatnit svého ducha a dotknout se tohoto úseku prostřednictvím modlitby. Musíme se ihned modlit za to, čemu jsme porozuměli, a modlit se právě tím, čemu jsme porozuměli.
PSANÉ SLOVO SE STÁVÁ ŽIVÝM SLOVEM Pán je živé Slovo a Bible je psané Slovo. Jsou to dvě různá slova? Považujeme-li psané Slovo za odlišné od živého Slova, bude pro nás psané Slovo mrtvým poznáním. Psané Slovo se od živého Slova nedá oddělovat; musí s ním být jedno. Mnoho žen zná velmi dobře list Efeským 5,22, kde se říká: „Ženy, podřizujte se svým mužům jako Pánu.“ Mnohé manželky si cení a váží cizích manželů. Proto apoštol vyzývá ženy, aby se podřizovaly svým vlastním mužům jako Pánu, bez ohledu na to, jací jsou. Jak může žena převést či proměnit tento psaný výrok v živé Slovo? Musíme si uvědomit, že podřízenost manželovi, kterou by manželky měly prokazovat, není nic menšího než sám Kristus. Ženy by se měly podřizovat svým mužům a tato podřízenost je Kristus. Po přečtení takového výroku musíme to, čemu jsme porozuměli, vložit do modlitby. Manželka by se neměla modlit: „Pane, pomoz mi podřídit se mému manželovi.“ Na takovou modlitbu Pán nikdy neodpoví. Měla by se modlit: „Pane, vím, že tento podřízený život, tato podřízenost jsi Ty. Přijímám nejen tento výrok, ale přijímám i tebe. Pane, vpracuj do mě sám sebe jako tento podřízený život. Vpracuj do mě, abych se stala podřízeností. Přijímám tě jako skutečnost tohoto výroku. Skrze tento výrok a v tomto výroku vstupuji do kontaktu s tebou.“ Jestliže se žena modlí tímto způsobem, bude vychutnávat Pána, děkuji ti, že pro mě tolik znamenáš. Jsi nejen můj Spasitel a můj Pán, ale také má podřízenost. Budu tě vychutnávat a přijímat jako svou podřízenost.“ Žena by se mohla nesprávně modlit takto: „Pane, víš, že jsem slabá. Pomoz mi, abych se podřídila svému manželovi.“ Po takové modlitbě se budete lopotit. Budete se bát, že se vůči manželovi dopouštíte chyby a neustále budete ve střehu a budete se do podřízenosti nutit. To je opravdová dřina, nikoliv hodování. Ráno se žena může celkem úspěšně donutit k podřízenosti, ale večer již nevydrží. Její zkušeností jsou námaha a selhávání. Může mít dokonce takový pocit hanby, že nebude schopna se modlit. Možná že za dva dny přijde k Pánu znovu a bude činit pokání: „Pane, odpusť mi. Selhala jsem. Pane, smiluj se a buď milostivý. Rozhodla jsem se, že se manželovi podřídím. Pane, víš, jak jsem slabá, pomoz mi, Pane.“ Po této modlitbě se znovu dostaví námaha i selhání.
Nenaučíte-li se navazovat kontakt s Pánem správným způsobem, už to nejste vy, kdo se podřizuje, ale Pán. „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“ (Ga 2,20). Už to nejsem já, ale Kristus jako podřízený život. Už není potřeba usilovat a namáhat se. Stačí, když budu hodovat a vychutnávat Pána. Po modlitbě, ve které správným způsobem navážeme styk s Pánem a vychutnáme Pána jako podřízený život, budeme zpívat aleluja a chválit Pána. „Aleluja! Jsem v Pánu a jsem v nebesích!“ Není nutné, abychom činili rozhodnutí, že se budeme podřizovat. Existuje vnitřní milost, která nám poslouží touto podřízeností, když bude třeba. Automaticky se ochotně a s radostí podřídíme, a budeme při tom pociťovat spokojenost a štěstí. Budeme se podřizovat, aniž bychom si to uvědomovali. Po správné modlitbě necítíme žádné napětí. Manželka se nebude starat o podřízenost, ale bude si velmi cenit a vážit Pána Ježíše Krista. Čas takto strávený s Pánem rozzáří její tvář. Tímto způsobem musíme přistupovat ke všem veršům Bible. Čteme je očima, automaticky je chápeme myslí a zmocňujeme se jich pomocí ducha, který převádí či proměňuje psané Slovo v živé Slovo, jímž je sám Kristus. Nikdy v modlitbách Pána neproste, aby vám pomohl něco udělat. To není správné. Vždycky jej berte jako naplnění toho, co řekl. Dejme tomu, že jste si přečetli Jana 15,12, kde se říká, že se musíme navzájem milovat. Nemodlete se: „Pane, musím milovat svého bratra. Ty, Pane, ale víš, že jsem slabý. Pane, pomoz mi milovat.“ Po takové modlitbě se rozhodnete, že budete milovat bratry, ale budete odhaleni a dočkáte se selhání. Nic jiného než selhání čekat nemůžete. Krátkodobě můžete mít úspěch, ale nakonec selžete. I když se vám chvíli dařilo, nebylo to k ničemu a nemělo to žádnou cenu. Když čteme výrok „to je mé přikázání, abyste se milovali navzájem“, musíme s ním předstoupit před Pána, uplatnit svého ducha a modlit se: „Pane, ty jsi láska, kterou mohu milovat svého bratra. Otevírám se ti. Pane, naplň mě sebou samým jako láskou, jíž budu milovat svého bratra. Ty jsi milující život.“ Nakonec naše modlitba přejde v chválu. „Pane, chválím tě. Jsi nejen můj život, ale i má láska.“ Tak přestává být láska k bratrovi břemenem, ale stává se hostinou. Není utrpením, ale potěšením. Pána vychutnáváme, když miluje našeho bratra skrze nás. Není nutné, abychom činili předsevzetí, že budeme milovat druhé. Je pouze třeba, abychom vychutnávali Pána, A Pán bude milovat druhé skrze nás. Budeme milovat velmi mnoho, ale vůbec so to nebudeme uvědomovat.
K biblickým výrokům musíme přistupovat a přijímat je tímto způsobem. Potom budeme skutečně hodovat z Pána a živit se Pánem skrze čtení Slova. Potom se psané Slovo stane živým Slovem, tedy samotným Kristem. Kristus a Bible budou jedno. Musíme okusit a uvidět. Musíme pomáhat bratrům a sestrám, aby měli kontakt s Pánovým slovem tímto způsobem. Z Pánova milosrdenství je Bible knihou života; je stromem života, nikoliv stromem poznání, a jako takovou ji musíme chovat. Poznání činí domýšlivým (1 K 8,1). Čím více někteří křesťané studují Bibli, tím jsou domýšlivější. Hromadí vědomosti, jen aby mohli odsuzovat a kritizovat druhé. Přehnaná znalost mrtvé litery vede k pýše. Nečiňte z této živé knihy knihu mrtvých písmen. Pavel řekl, že litera zabijí. To, co je v Bibli, bychom neměli brát jako literu. Slovo bychom měli brát jako život a ducha. Kéž všichni okusíme a poznáme, že Pán je dobrý. Musíme změnit způsob čtení této knihy. Stále si uvědomujte, že Slovo musíme číst očima, chápat myslí přijímat je a živit se jím svým duchem při modlitbě. Pak budeme den co den vyživováni. Den co den bude živé Slovo tvořit jednotu s psaným Slovem a den co den se to, co přijmeme z psaného Slova, stane Duchem. To, co je před námi Slovem, se v našem nitru stává Duchem. Před sebou máme Slovo, a to se v našem nitru mění v Ducha. Když se Slovo stane Duchem, promění se v život. Slova, které k nám Pán promlouvá, jsou duch a jsou život. Když se Slovo stane Duchem je z něj život, a když se stane životem, je pro nás zdrojem života a pokrmem, který nás vyživuje. Je skutečně nutné, abychom trávili určitý čas u stolu a hodovali z Pána a jedli Pána den co den. Pak budeme posíleni, občerstveni a vyživeni. Tak porosteme v životě. Neporosteme v mrtvých znalostech, ale porosteme v životě, v duchu a v Kristově postavě. Pán je strom života. Dal nám sám sebe jako pokrm a je nejen ve Slově, ale je také Slovem samým. Můžeme s Ním navazovat kontakt očima, když Slovo čteme, myslí, když Slovo chápeme, a svým duchem, když Slovo vstřebáváme a přijímáme do svého nitra. Každým úryvkem Slova se musíme zabývat za asistence svého ducha. Pak se Slovo stane živým Slovem a stane se duchem a životem. Tehdy bude naším pokrmem. Takto musíme den co den hodovat a vychutnávat Pána. Kéž nás Pán uvede do této praxe života. Pokračování příště…
Plejtvák obrovský
Dosahuje délky 33 m a váží až 160 tun. Víš, že jeho oko váží celý jeden kilogram? Dokážeš odhadnout, kolik váží jeho srdce? 500 kg. Plejtvák je největší nejv živočich, jaký kdy na zemi žil, ale je také nejvzácnějším druhem. Nejmenší květ a plod: Drobnička Wolffia
Květ: plovoucí drobné zelené tečky, vyskytují se v Austrálii, velikost jen 0,33 mm. Plod: Její ovoce je velké jako zrnko soli, váží 70 mikrogramů. Nejrychleji rostoucí rostlina
Nejrychleji rostoucí rostlinou je bambus. Bylo naměřeno, ěřeno, že dokáže vyrůst 93 centimetrů ů za jediný den, což odpovídá rychlosti 0,00003 kilometrů za hodinu.
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.
Země, ve které po určitý čas žil Abraham, Josef, Mojžíš a Ježíš (Zač. E) Římský místodržitel, který vyslýchal apoštola Pavla. (Zač. F) Název severního území Izraele, kde Ježíš prožil své mládí. mládí (Zač.G) Římský bůh, za kterého v Lystře považovali apoštola Pavla (Zač. H) Název údolí, který je stejný jako jméno čtvrtého izraelského krále (Zač. J) Jméno perského krále, který byl označen za mesiáše (zač. K) Povolání Nimroda, zakladatele Babylónu. (Zač.L) Jak se jmenoval muž, kterému král Achab zabavil jeho vinici? vinici Jak se jmenoval učedník, jehož tchýni Ježíš uzdravil? Jak se jmenovala švagrová Rút? Kdo komu řekl?: „Polož si mě na srdce jako pečeť… vždyť jako smrt je láska.“ Kdo komu řekl?: „Nikdo nikdy takto nemluvil.“ Kdo komu řekl?: „Opásej Opásej se a obuj se… vezmi si plášť a pojď za mnou.“ mnou Komu oslice zachránila život? Jak byli příbuzní Lóis a Drusilla? Kolik měl Abraham roků, když byl obřezán? Kolik žalmů má pouze tři verše?
Odpovědi z minulého čísla 5/2011 1)Tumím(2. Moj 28,30); 2) Vzkříšení (Luk 20,27); 3) Zjevení (Zj 1,1); 4)Areopag (Sk 17,22nn); 5) Bloud (kraličtí „blázen“ (Žalm 14,1); 6)Církev Církev (Sk 20,28); 7) Debóra (Soud 4. a 5. kap.); 8) Achab (1. Král. 22,30); 9) Amrám a Jókebed (2. Moj 6,20); 10) Šadrak, Méšak a Abed-Nego (Dan 1,7); 11) Delíla Samsonovi (Soud 16,9); 12) Židé uzdravenému muži u rbníka Bethesda (Jan 5,10); 13) Ježíš Martě v Betanii (Luk 10,41); 14) 4) V noci (4.Moj 11,9) 15) Manželé (1.Moj 26,34) 16) 30000 (1.Král 5, 27-28); 17) Cesarea Přímořská leží na břehu Středozemního moře a Cesarea Filipova leží na severu, u hranic se Sýrií. Sýrií
Tentokrát nikdo odpovědi neodevzdal Cenu převádíme do dalšího období, tak toho všichni využijte, ať se k nám dostane pěkná hromádka kvízů. Cenou je kniha „Labyrint světa a ráj srdce“ autor Jan Ámos Komenský
Další čtení na pokračování z knihy Svatost, pravda a Boží přítomnost od Francise Frangipaneho (Studie o lidském srdci a o Božím jednání s ním v přípravě na Boží slávu).
13. kapitola
Když poprvé přijdeme k Ježíši, přijme nás takové, jací jsme: problémy, hříchy, se vším všudy. Tím, jak se potom naše potřeby naplňují, postupně zjišťujeme, že Bůh něco v našem životě vyhledává. Je to naše uctívání. Avšak pravé uctívání je následkem toho, že vidíme Boha takového, jaký skutečně je. Uctívání přirozeně tryská z duše očištěné láskou; stoupá jako kadidlo ze srdce bez model.
Bůh, jehož jméno je Žárlivý Kristus sám v nás neničí modly hříchu a našeho ega – On na ně spíše ukáže a řekne nám, abychom je zničili. Toto poselství je o pokání. Jestliže byste se při vyslovení tohoto slova nejraději stáhli, je to proto, že potřebujete čerstvé očištění své duše. Hovoříme zde vlastně o druhu pokání, který je cizí lidem, jež hledají pouze odpuštění, ne změnu. Mluvíme o hlubokém pokání – vědomém, kajícném postoji, jenž odmítá dovolit hříchu nebo našemu egu, aby se v našem srdci staly modlou. V exodu vidíme Kristův pohled na modly. Varuje nás: „Dej si pozor, abys neuzavíral smlouvu s obyvateli té země, do které vejdeš, aby se nestali uprostřed tebe léčkou. Proto jejich oltáře poboříte, jejich posvátné sloupy roztříštíte a jejich posvátné kůly pokácíte. Nebudeš se klanět jinému bohu, protože Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je Bůh žárlivě milující.“ (Ex 34: 12-14). Kristova povaha skrývá mnoho různých stránek. Ježíš je náš Pán, náš dobrý Pastýř, který nás vykupuje a uzdravuje. Boha vnímáme skrze filtr naší potřeby Jeho samotného. A tak to také ustanovil, neboť On je jedinou Odpovědí na všechny naše otázky. Jak nás však vidí Ježíš? V Jeho očích je církev Jeho nevěstou: kost z Jeho kostí a tělo z Jeho těla (Ef 5:22-32). On nás nespasil proto,
abychom dál žili sami sobě; spasil nás pro sebe (Ko 1:16). Pravé spasení jsou zásnuby. Bůh nás připravuje na svatbu. Z Jeho pohledu jsnou naše nezávislé životy modlářské. Rozněcují tak oheň Jeho žárlivosti. Modla není občasný hřích; je to něco, co nás ovládá a zotročuje. Pro některé ré je modlou strach; pro jiné je to žádostivost; pro další potom vzpoura nebo pýcha. Cokoli narušuje Ježíšovo právo na naše srdce, stává se Jeho nepřítelem, se kterým se Pán chce střetnout. Pro svou žárlivost vůči nám jako Jeho nevěstě Ježíš nechce, abychom abycho takový skrytý oltář hříchu odstranili „opatrně“, abychom ho nepoškodili; Pán nám nařizuje, abychom ho ZBOŘILI. Nežádá nás, abychom naše sloupy pýchy kousek po kousku rozebrali; místo toho nám přikazuje je ROZTŘÍŠTIT NA KOUSKY Když KOUSKY. nám ukazuje nějakou skrytou rytou modlu, musíme ji zničit cele. Nemůžeme si potají schraňovat nejmenší záměr tuto modlu ještě někdys použít. Musí být zničena. Můžete si myslet, že neuctíváte žádné modly. Nestavíte se ráno co ráno před sochou Baala a neklaníte se mu jako svému bohu. Ano, A dnes už neuctávíme modly starých pohanských národů. Stejně jako všechno ostatní v moderním světě si člověk vylepšil i modlářství. Pavel mluví o antikristu, jenž se objeví v posledních dnech, jako o tom, „…který se protiví proti všemu a pyšně se pozvedá nade všecko, čemu se říká Bůh nebo posvátnost, takže sám usedne jako Bůh do Boží svatyně a bude se vydávat za Boha.“ (2. Te 2:4). Kde je Boží chrám na zemi – je to nějaká stavba? Možná, ale na žádném jiném místě ve svém učení Pavel myšlenkou Božího chrámu neodkazuje na nic jiného než na církev. I kdyby měl Pave na mysli člověka, který by byl jako bůh posazen v Jeruzalémě, tento muž by někde ve svém životě o sobě musel smýšlet tak, že by měl sám sebe „….za Boha“. Antikrista musíme vnímat jako apoštol Jan, který k ho
viděl nejenom jako přicházejícího člověka, ale také jako duchovního nepřítele, který se snažil proniknout a později nahradit pravé křesťanství (1. J 2:18; 4:3). Antikristův duch je duch náboženský; zjevuje se v takovém myšlení, které odmítá, aby ho Kristus nebo kdokoli jiný vyučoval nebo napravoval. Antikristův duch dnes přebývá ve velké části církve a zabraňuje v ní Božímu jednání, zatímco se vydává za Boha. Jednoduše řečeno, antikristův duch je duch, který vyvyšuje sebe jako božstvo. Avšak antikristův duch je mnohem lstivější, než aby se najednou začal před celý, světem vydávat za Stvořitele. Znovu platí, že náš svět je na to až moc složitý. My se dnes musíme dívat na vliv tohoto ducha v našich náboženských tradicích: zakládají se tyto tradice, v bezprostřednosti svého srdce musíme rozpoznat povahu antikrista ducha působícího v myšlenkovém vém pochodu naší tělesné přirozenosti. Je ve vaší duši něco, co se povyšuje a vzpírá Bohu? Něco, co v liském chrámu zaujímá místo Boha a vydává se za Boha? Tento odpor vůči Bohu, který ve vás působí, je modlou. Je to tou nejmocnější modlou v lidském srdci. Falešný bůh sebevlády však v člověku nestojí sám. Starověký bůh Merkur by dnes měl velké problémy s udržením kroku s dnešními bohy Úzkostlivosti a Spěchu. Svět vzal krvežíznivost ze starověkých římských arén a vložil ji do filmů plných násilí. Lidé odstranili odstra bohyně plodnosti z řeckých kopců, aby si učinili modlu ze sexu v kinech a televizi. Lidstvo vlastně přeneslo pohanské chrámy z posvátných míst v otevřené krajině na skrytá místa v lidském srdci. Jestliže vyvyšujeme peníze, postavení nebo sex nad Boží Slovo, zijeme v modlářství. Pokaždé, když se vnitřně poddáme pevnostem strachu, hořkosti a pýchy, klaníme se vládcům temnoty. Každá taková modla musí být rozbita, zničena a vyhlazena z povrchu krajiny v našem srdci.
„Já jsem žárlivý Bůh“ „Nebudeš se klanět jinému bohu, protože Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je Bůh žárlivě milující!“ (Ex 34:14) Pán neřekl, že je občas žárlivý; řekl, že Jeho jméno, které zjevuje Jeho podstatu, je Žárlivý. Hned vedle Jeho jména „JSEM“ stojí jméno „ŽÁRLIVÝ“. Jeho láska není nějaký éterický princip „vyššího kosmického vědomí“. Jeho láska je zaměřena na nás a je vůči nám, každému jednotlivě, doslova žárlivá. On „…své ovce volá jménem“ (Jan 10:3). Ježíš zná vaše jméno. Osobně vás miluje. Skutečnost, že Kristus je vůči každému jednomu z nás žárlivý, že se stará a zabezpečuje nás v každé oblastni našeho života a že trpěl příkoří a smrt na kříži, aby zaplatil za naše hříchy, prokazuje, jak velikou láskou nás vůbec miluje. Vydal všechno. Zaslouží si tedy všechno. Jeho žárlivost vůči nám je dokonalá. Není stejná jako žárlivost lidská: malicherná, vlastnická a nejistá. Není to tak, že by seděl v nebi, mnul si ruce a říkal si, co si o Něm asi myslíme. Jeho žárlivost je založena na Jeho čisté lásce k nám a Jeho touže nám žehnat a naplnit naše životy v Něm. Rozumí nám, a přesto, dokonale obeznámen s našimi slabostmi, stále „žárlivě touží po duchu, jemuž dal přebývat v nás“ (Jk 4:5). Zůstává věrný ve svém zaslíbení: „Nezanechám tě, ani tě neopustím“ (Žd 13:5). Odmítá nás přestat milovat. Můžeže si o sobě myslet, že jste hříšník, milovánínehodný, že vás nikdo nechce, ale Ježíš po vás touží. Dříve jsem ve své službě u některých lidí občas ztratil veškerou naději; zdáli se mi pro Boha beznadějně nepřijatelní. Po letech jsem objevil, že titíž lidé teď chodí s Bohem. Ježíš je věrný. Miluje vás láskou, jež se vůči vám jako člověku chová žárlivě. Bůh však ví, že abyste mohli zakusit Jeho lásku, musí ve vás být zničeny modly hříchu a vašeho ega. A abychom prokázali své záměry a lásku k Němu, musíme poslechnout, když nám říká, abychom všechny tyto modly roztříštili. Chcete být svatí? Potom ze svého nitra odtraňte modly hříchu a svého ega. Neboť svatost přebývá v duši, jež je pročištěna láskou; ta potom ze srdce bez model vystupuje jako kadidlo.
KOUTEK PRO DĚTI
1. Kdo řekl tuto větu: „Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“ – nápovědu najdete ve žlutých čtvercích. Jako bonus můžete připsat, co tím chtěl dotyčný říci (můžete se poradit i s rodiči)☺
-
1. Ovoce s jadérky 2. Exotické ovoce 3. Denní tisk jinak 4. Vrchní část oděvu s límečkem 5. Síto jinak 6. Sameček ptáka – toká 7. Umělá hmota, máme z ní i tašky 8. Dechový nástroj 9. Světadíl, na kterém žijeme 10. Valící se masa sněhu
2. Skrývačka – najdi ve větách věci v koupelně a) Špagety jsou jen samý dlouhý. b) Na poznámky potřebuji velký blok. c) Lenko, šla bys se mnou do kina? d) Zruční kuchaři výborně vaří. e) Na myš past a sýr platí. f) Vidíš punto je od firmy Fiat. g) Udělal se průvan a dveře se zabouchly. h) Kovové závěsné zařízení je kvalitní. i) Na cestě ležel had, raději jsem se mu vyhnul. j) Dneska školí kantor Novák. 3. Hádanky a) Jedna topinka se smaží deset minut – pět minut z každé strany. Na pánev se vejdou dva chleby vedle sebe. Za jak dlouho nejrychleji osmažíte na jedné pánvi tři topinky? Nápověda: Můžete začít smažit topinku, sundat ji z pánve a dosmažit později. b) Slyšel jsi mě před chvílí, teď mě slyšíš zase. Za chvíli zemřu, ale jen do doby, než mě znovu nezavoláš. Kdo jsem? c) Můžeš mě použít, jen pokud jsem plná. Přesto jsem plná děr. Kdo jsem? d) Účastníš se běžeckého závodu a před cílem předběhneš závodníka na druhém místě a skončíš závod před ním. Kolikátý jsi byl celkově?
Řešení z čísla 5/2011: 1 – Vánoce oslava Ježíšovo narození 2 – Efezským 5, 1-2; 3 – Gorila, 4 1b, 2c, 3c, 4a, 5c.
Výhercem z došlých odpovědí je Domča Founě
☺MOC GRATULUJEME☺
V naší církvi ve dnech 19. – 20. listopadu 2011 proběhla dvoudenní malá konference na téma modlitba a uzdravování. Konferenci vedli Katka a Zdeněk Uhlíkovi z Jablonce nad Nisou. Chvály vedli v sobotu Šípkovi a druhý den Jurášovi se Standou Hadravou. Konference se mi moc líbila, nejen proto, že se jedná o kvalitní křesťany,, ale pro nadšení z našeho Pána, které spolu se zamilovaností z nich doslova prýštilo. Urputně se nám snažili předat své zkušenosti a prožitky v nejlepší kvalitě tak, aby každý dané téma dobře pochopil. Témata byla živá a
velmi aktuální. Hltal jsem každé slovo a každý příběh tak, abych si ho dobře zapamatoval a mohl ho dál vyprávět. Převelikou radost jsem měl z příběhů, které skončili šťastně a vedli k oslavě našeho Pána.
Nakonec mohli vystoupit ti, které něco trápí a Uhlíkovi se za ně modlili. Byla to naše první minikonference a myslel jsem si, že dva dny je moc. Díky Duchu Svatému jsem byl tak vtažen do děje, že vše nakonec proběhlo velmi rychle a na nějakou nudu či hluchá místa nezbyl čas. Chvála našemu Pánu!
E.H.Andrews Kapitola VII. – Zkameněliny a prehistorické „příšery“ (2. část)
…Tyto končetiny se mohou vyvinout k různé činnosti: plavání, chůzi, práci. Obrázek 3 Obr. 3 Evoluce může probíhat od všeobecných k specializovaným typům živočichů /A,B,C,D/, ale ne od jedné specializované formy k další /E,F,G,H/.
Ale vývoj od jednoho spec. druhu v jiný je nepředstavitelný. Směry vývoje označené přerušené čarami E, F, G, H jsou nereálné. To proto, že by se specializované končetiny musely vyvíjet zpět a pak by teprve mohl začít vývoj jiným směrem. Sama evoluční teorie zamítá možnost zpětného vývoje. Pro vysvětlení teorie to znamená, že je nutné vycházet ze všeobecných forem organismů podobných jako na obr. 3. Je velmi nepravděpodobné, aby se z jedné specifické formy vyvinula jiná spec. forma živočichů. I u stromu evoluce pak musí kmen a hlavně každý strom tvořit nespecifické formy organismů. S účelově nediferencovanými končetinami, kostrou, orgány apod. jen z těchto organismů se mohli vyvinout specifické formy života a ty mohou být jen malými větvemi v obvodové části stromu a už nemohou být východiskem po nějaký další vývojový stupeň. Tento strom pak vypadá jako na obr. 2b, tzn. s nespecifickými formami živočichů uprostřed a specifickými druhy na vnější straně.
Tady začínají problémy. Nespecifičtí živočichové se totiž nevyskytují ani mezi současnými druhy, ani mezi fosiliemi. I ty nejstarší fosilie jsou vysoce specifické. Proto je střed stromu evoluce prázdný! Zůstávají jen větve a výhonky na okraji stromu. Není žádný hlavní kmen, ani kořeny! Nálezy zkamenělin tak postavily evoluci před velmi těžký problém. Nevznikl z toho, co se mezi zkamenělinami našlo, ale z toho, co mezi nimi chybí. Nenašly se žádné fosilie, které by alespoň naznačovaly, že by nespecifikované organismy vůbec někdy existovaly. Ale pokud tedy nikdy nebyly, tak pak se evoluce nemohla uskutečnit…? Prehistorické příšery a tehdejší svět Prehistorická obrovská zvířata v nás vyvolávají zvláštní vzrušení. Jejich síla a rozměry působí silným dojmem a k tomu ještě představa tehdejšího prostředí, odlišného od našeho. Víme, že na naší zemi žily různé druhy živočichů, jako dinosauři, ptáci, hmyz apod., ale mnohé druhy vyhynuly. Velký počet druhů živočichů a rostlin ukazuje na to, že zem byla kdysi mnohem plodnější než dnes. Faktem je, že živočišné a rostlinné druhy vymírají i dnes, ale nepozorujeme vývoj žádných nových druhů, které by je nahradily. Život na zemi byl mnohem bohatší než dnes. Pusté arktické oblasti byly kdysi pastvinami, kde se dařilo velkým býložravcům (mamuti) a je velmi pravděpodobné, že tropická zvířata kdysi žila na celém povrchu země. Uhelná a ropná naleziště vznikla z kdysi bujné vegetace a ze zbytků těl. Vývojová teorie tvrdí, že člověk nežil v tomto úrodném tropickém světě, že se nestihl vyvinout. Ale v USA v Texasu se našly stopy člověka společně se stopou dinosaura. V jiné stopě člověka byl rozšlápnutý trilobit, který patří mezi nejstarší fosilie. (viz. Obr. 4). Ti vyhynuli ještě o 230 milionů let dříve, než se údajně na zemi objevil člověk. Co způsobilo přeměnu tehdejší země do dnešní podoby? Evolucionista by označil za příčinu postupnou změnu podnebí trvající miliony let. To by však znamenalo, že člověk by v tomto nádherném světě ještě nežil.
Obr. 4: Stopa obuté lidské nohy ve skále z doby kambria, z oblasti Antelope Springs v Utahu. V jedné ze stop vidíme rozšlápnutého trilobita /označený šipkou/. Podle tvrzení evolucionistů byl vývoj člověka završený několik sto milionů roků potom, co vznikli horniny kambria a trilobiti dávno vyhynuli. /S laskavým souhlasem W.J.Meistera, ml./.
Lze to vysvětlit i tak, že mohlo dojít k velkým pohybům zemské kůry a k následujícím velkým záplavám, které pohltily život na zemi a vyvolaly klimatický zvrat. Jen náhlé a obrovské záplavy mohou vysvětlit existenci množství fosílií. Za normálních podmínek by nemohlo dojít k fosilizaci takového množství ptáků a suchozemských zvířat, neboť ti žijí a umírají mimo vodní svět. Jen velké množství usazenin a bahna může vysvětlit velká množství fosilií a i např. velká množství ryb pochovaných v moři a zafixovaných v plavající poloze! Víme také, že kdysi byla daleko aktivnější sopečná činnost a erupce zalili lávou velké plochy zemského povrchu. Při obrovských zemětřeseních a vrásnění hornin vznikaly nová horstva a naopak některý povrch mizel pod hladinou. Zničilo to i velké masy vegetace a z nich vznikly ložiska uhlí. Podstatná část života vyhynula. Potopa podle Genesis Toto je věrná podoba biblického příběhu o potopě z knihy Genesis v kapitole 6 – 9. Někteří lidé si myslí, že šlo o potopu malého rozsahu a že bible zveličuje událost omezenou jen na určitou oblast. Ale dle Bible to nemělo jen lokální charakter Genesis 6,7. Hospodin řekl: „Člověka, jehož jsem stvořil, smetu z povrchu země a s ním i dobytek, drobnou havěť a nebeské ptactvo! Je mi líto, že jsem to učinil.“ Genesis 7,4 „Už za sedm dní totiž na zem sešlu déšť, jenž potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Vše co jsem učinil, smetu z povrchu
země.“ Genesis 7.19-23: 23: „Voda se na zemi vzdouvala stále mohutněji, mohutněji až přikryla všechny vysoké hory podevším evším nebem… Bůh smetl všechny živé tvory z povrchu země. Vše od člověka, až po dobytek, drobnou havěť i nebeské ptactvo bylo smeteno z povrchu země. Zůstal jen Noe a ti, kdo s ním byli na Arše. V Novém zákoně se připojuje apoštol Petr takto: 2.list Petrův 3, 5-6 6 Takový si nechtějí uvědomit, že nebe a země kdysi dávno vznikly Božím slovem z vody a skrze vodu a tou vodou byl tehdejší svět zatopen a zničen. Nelze tvrdit, že všechny sed.horniny vznikly při jediné záplavě a současně vznikly všechny zkameněliny. Lze však říci, že jen takové nesmírné záplavy a pohyby zemské kůry, které popisuje Bible, ble, mohou být reálným vysvětlením pro změny, které se na zemi odehrály. Pokud většina fosilií vznikla při potopě, jak vysvětlíme jejich uspořádání v horninách? Je to mnohem hem jednodušší, než vysvětluje evoluce. Uspořádání, které dnes známe, mohlo vzniknout tak, že živočichové se jednoduše ukládali v takovém pořadí, jak je postupně zachytával vodní živel. V nejnižších vrstvách obyvatelé mořského dna, nad nimi obyvatelé moří uvězněné splavenou horninou, v dalších vrstvách obyvatelé řek a obojživelníci žijící v blízkosti vod. Pak pomalu se pohybující suchozemská zvířata, poté savci, kteří mohli uniknout na vyvýšená místa a nakonec ptáci. Legendy o velké potopě najdeme na celém světě. Nejen ve spisech židů a babylonců. Podobné příběhy popisují v Persii, v Indii, v Barmě, na Sibiři, v Austrálii (u domorodců), na Novém Zélandu (Mauři), na Alijašce, mezi Severoamerickými Indiány, v Jižní Americe, v Egyptě, v Litvě, ve Finsku, v Laponsku, Lapo ve Welsu, v Irsku, v Súdanu, v Nigérii, v Indonésii, na Tahiti, na Havajských ostrovech, v Číně, v Japonsku, v Zaire, v Jižní Africe, v Řecku, na Islandu. Souhlasí to s Biblí, že z třech Noemových synů je možno odvodit zalidnění, celé země. Genesis 9.19: .19: „Z nich se zalidnila celá země.“
Volný překlad ze Slovenštiny vytvořil Standa Hadrava (děkujeme za příspěvek). Pokračování příště…
Pokud nejsi připraven, aby tě Pán vedl, tak tě nechá na vedlejší koleji. Jestli něco chybí církvi, někdo nedává, co má. Když uvidíte nebe, pohrdnete zemí. Významní lidé jsou ti, kteří umí zvládnout i neúspěch. Nemoc není z lásky. Je špatné čekat na Boha na špatném místě. Jidáš čekal, že se Ježíš stane králem a jeho udělá ministrem financí. Drž se na místě, kam Bůh položil svou ruku. Nebe není tak daleko. Krok z těla a jsi tam. Pokud nebudeš soudit sám sebe, tak budeš ukázňován. Vyhledávat
Boha
=
hledat, na co je zaměřený On. Pokud se neumíš modlit efektivně, tak jsi počten mezi hloupé panny. Pravda zjevená uvnitř vnitř nás je lepší, než dvacetiletá výplata. Když hodíš kámen (srdce) do oceánu lásky, nenasaje nic. Pro lidi je těžké se modlit, když nejsou oblečeni ve zbroji. Bůh nikdy nepřijme polovičaté vydání srdce.
Svět je místo dezorientace, plný uprchlíků a těch, kteří jsou mimo své místo. Bůh je Bůh, kterému záleží na umístění. umístění Podívej se na své tělo. Bůh chce vtrhnout dovnitř a vysvobodit tě zevnitř. A pak vyteče ven jako láva. Vybízím tě v době zkoušek: Nech Boha v tobě povstat. Nepřítel se snaží, aby se církev snažila jen přežít a bránit. Přestaň bránit Božím požehnáním špatným věřením. Jonáš jel na vlnách vzpoury. Zjisti, co dělá Bůh a cele se tomu vydej. Když budeš hořet ve svém srdci, tak potom tvým slovem shoří vše okolo. Neumírejte dřív, než přijde smrt. Slovo Boží je plné majestátu. Bůh je Král a královské slovo je plné moci. Žádná práce a těžká dřina nezmění tvoje myšlení. To, co tvoji mysl změní je Boží slovo ze rtů Krále. Boží slovo nemůžete rozpojovat nebo o něm hlasovat. Je navěky upevněné v nebesích. Bůh chce postavit radostné lidi uprostřed smutné generace. Mnoho z vás nepřistupuje ke trůnu milosti, protože si myslí, že na něm nikdo nesedí.
Je to dar, který ti Bůh nabízí právě teď. Tento úžasný dar ti dává ne pro to, cos udělal, ale pro to, co udělal pro tebe Bůh. „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ (Efezkým 2,8-9) Důkazem Boží lásky k tobě je Kristova smrt za tebe na kříži. Zemřel, abys ty mohl prožít cestu domů k Bohu. „Vždyť Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu…“(1.Petrův 3,18) Čtvrtým ukazatelem je tvoje odevzdání se Kristu. Co to znamená odevzdat se Kristu? Předně to znamená činit pokání čili odvrátit se od svého starého způsobu života. Když se obracíš ke Kristu, musíš se odvrátit ode všech svých hříchů a všeho svého lidského úsilí spasit se sám. Bible říká, že je to Bůh, kdo koná dílo našeho spasení. „On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.“ (Titovi 3,5) Toto odevzdání tedy znamená plně věřit v Ježíšovu smrt za tebe jako jediné, čím bylo třeba zaplatit za tvé hříchy. Bible říká: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (Jan 1,12) Když tě Kristus vykoupil svou vlastní krví, odevzdání tvého života jemu tedy znamená, že vládu nad svým životem předáváš Ježíši Kristu. Již jej nazýváš Pánem a Mistrem. Když přijdeš ke Kristu, přijímáš ho jako Spasitele (Zachránce) i jako Pána. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil
z mrtvých, budeš spasen… Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen.“ (Římanům 10,9-10.13) Nuže, co uděláš s Ježíšem, tím, který tě miloval tak, že zemřel místo tebe? K němu nemůžeš zůstat neutrální. On to řekl jasně: „Kdo není se mnou, je proti mně, kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.“ (Matouš 12,30) Teď je čas, abys činil pokání ze svých hříchů a vydal svůj život Ježíši Kristu. „Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy.“ (2.Korintským 6,2) Můžeš přijít ke Kristu, ať jsi kdekoli. Právě teď. Když ho přijmeš, přijme on tebe. Budeš konečně a věčně „doma“, v pokoji a usmířen s Bohem. Minulost bude zapomenuta. Tvé hříchy budou odpuštěny. Začne teď pro tebe nový život. „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2.Korintským 5,17) Pokud ses rozhodl, řekni Bohu teď modlitbu svého srdce: „Pane Ježíši, děkuji ti, že jsi za mne zemřel na kříži. Činím teď pokání ze svých hříchů a věřím, že tvoje prolitá krev plně zaplatila za všechny mé hříchy. Věřím, že ty jsi Syn Boží a že Bůh tě vzkřísil z mrtvých. Nyní tě přijímám jako svého osobního Spasitele. Vydávám ti bezvýhradně svůj život jako svému Pánu. Děkuji ti, že slyšíš mou modlitbu, odpouštíš mé hříchy a vstupuješ do mého srdce, jak jsi to zaslíbil. Amen.“ Jestliže ses modlil tuto modlitbu upřímně a ve víře, buď vítán do Boží rodiny! Ježíš Kristus slíbil, že vejde do tvého života, když v pokání a ve víře ho pozveš, aby byl tvým Pánem. Bible říká: „A to je to svědectví, Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.“ (1.Janův 5,11-12). Syn Boží teď žije v tobě. Proto máš život věčný.
Kdybyste potřebovali další pomoc, budeme rádi, když se obrátíte na kontakty uvedené na konci časopisu.
Shromáždění Každou neděli od 10:00 hodin, ul. Nad Stadionem 199, Vimperk (bývalá budova TKB) – 1.patro.
Narozeniny v lednu a únoru slaví: …. Standa Hadrava 3.1. (47 let), Jarda Founě 17.1. (43 let), Petr Juráš 1.2. (37 let), Kája Jakš 11. 2. (32 let).
Oslavencům přejeme mnoho Božího požehnání
13. – 19. 2. 2012 Národní týden manželství Motto r. 2012: Rozumíme si? Cesty k lepší komunikaci v manželství Pořádá: Centrum Generace, o.s. Kontakt: tel.: 777 815 481 (Petr Činčala, koordinátor), 602 200 159 (Jan Frolík, tiskový mluvčí)
[email protected] Stránky věnované akci: http://www.tydenmanzelstvi.cz Další ročník celonárodní iniciativy, která je příležitostí pro různé subjekty (sbory, církve, občanská sdružení aj.), jejichž cílem je pracovat na rozvoji a kvalitě instituce manželství v ČR. Myšlenka národního týdne manželství (NTM) je iniciativa otevřená všem, kdo si myslí, že manželství je dobrá věc. NTM bude zahájen 13. 2. tiskovou konferencí v budově Poslanecké sněmovny PČR. Bližší informace, seznam akcí a inspirace: www.tydenmanzelstvi.cz
Pan Vopršálek přichází do nebe. Svatý Petr otevře nebeskou bránu a povídá: "Tak pojďte dál, pane Vopršálek - hned se podíváme, kam patříte." A Petr otvírá Knihu života. Listuje a listuje a komentuje zápisy v této knize: "Tady čtu, že jste byl pravdomluvný, že jste pomáhal lidem...ale co to? Co tady ty krádeže a další nepoctivosti?" A Petr vraští své čelo a s panem Vopršálkem to vůbec nevypadá dobře. Pan Vopršálek se ale podívá Petrovi do očí a potom třikrát zakokrhá: "Kykyryký, kykyryký, kykyryký!" Svatý Petr okřikne pana Vopršálka, rychle ho zarazí a řekne: "Přestaňte rejpat a pojďte dál. Jste přijat!"
Dobré zprávy – informační časopis Křesťanského sboru Vimperk - Šumava. Slouží pro potřeby společenství. Číslo 1/2012. Vychází jako dvouměsíčník. Redakce: Veronika a Karel Jakšovi, Husova 262, 38421 Husinec, tel. 723/182308, 728/684113; E-mail:
[email protected]; www stránky: http://www.krestanskysborvimperk.estranky.cz/; číslo účtu Křesťanských sborů Vimperk: 2225630053/0800.
☺Uzávěrka příštího čísla časopisu je 19. února 2012☺ ☺
