Několik slov na úvod eckomu se může zdát, že Bůh není činný. V poslední době se to moc neprojevuje. Církve ztrácejí své oddané a je jich míň a míň. Doba přitvrdila a je spousta věcí, kterých se musíme zříci ve svém životě, abychom trochu někde ušetřili. Zaměstnání se hledá velmi těžko, a pokud je, peníze nestačí pokrýt to, co bychom chtěli. Pojďme se na tyto věci podívat duchovním pohledem a nechme se inspirovat Božím slovem. Bůh pracuje na svém plánu od počátku. Stvořil Stv zemi a člověka, usadil ho do zahrady Eden, kde spolu hovořili tváří v tvář. Poté, co stvořil ženu, provedli Adam a Eva velkou lumpárnu. Snědli jablko ze zakázaného stromu. Satan v podobě hada je obelstil a řekl, že budou znát dobré i zlé pokud sní jablko ze zakázaného stromu. Bůh proklel hada i zemi. Člověka lověka přioděl a vyhnal ho z ráje, aby nejedl ze stromu života a nežil navždy. První hřích v celé své podobě na sebe nenechal dlouho čekat. Bůh se však smiloval a poslal svého jednorozeného syna Ježíše Krista, ista, aby zemřel za hříchy ostatních. Otevřel tak zpět cestu k Sobě, která byla pro člověka zavřená. Syn Ježíš Kristus umírá na kříži a prolévá svoji drahocennou nevinou krev za náš hřích. Posílá za sebe jiného přímluvce a to Ducha Svatého, který nás učí se modlit a pracovat na Božím díle. V celé historii lidstva nás Bůh přiváděl neustále k sobě, i když jsme si to nezasloužili. To je ta láska přesahující veškeré chápání. Doba přitvrdila, platí to i pro církve, lidé možná odcházejí, kvalita Božího slova zůstává a více se projevuje v životech spasených. Věřím, že ty velké zázraky nás teprve čekají. I když jich spoustu můžeme zažívat i dnes. Církve více spolupracují, mají větší vliv a touhu říci ostatním co jim dává Bůh na srdce a jakým způsobem k ostatním promlouvat.. Komunikují časopisy, přes internet, zábavou. Stávají se dostupnou formou ve zvěstování evangelia v médiích a dá se říct, že na ně narazíme prakticky všude. Tak mocně Bůh volá všechny, aby je shromáždil v ustanovený čas do Svého království. Udržet si v dnešní době práci vyžaduje velkou disciplínu – chodit včas spát, dodržovat pitný a jídelní režim, být střízlivý a ochotný se učit novým věcem. Pravda je to spoustu věcí a za kolik! Co k tomu říká Písmo. Máš-li na oblečení a jídlo, nechej tak. Cti Pána svým životem a On bude ctít tebe. Vždy se o tebe postará, ať půjde o jakoukoliv věc. „Dům Dům a majetek lze zdědit po otcích, ale prozíravá žena je od Hospodina.“ Přísloví 19:14. Nenechej se vést láskou k penězům neboť to je kořenem všeho zla. Všechny starosti vlož do rukou Hospodina, připraví ti cestu správnou.
Verše pro toto číslo: „Dej Dej mi poznat svoje cesty Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť si Bůh, má spása, každodenně skládám svou naději v tebe.“ Žalm 25, 4-5
Téma tohoto čísla:
Přečtěte si Jan 15, 1-16 „Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.“ (v. 9) Dnes se podíváme na tajemství toho, proč mnozí lidé nedokážou žít úspěšný život učedníků Ježíše Krista. Křesťanský život není jen poslouchání pravidel a nařízení, ale láskyplný vztah se Spasitelem, který zemřel na kříži. Někteří se snaží žít tak, že si stále připomínají přikázání a den po dni usilují o jejich naplnění, stejně jako otroci poslouchají příkazy. Tímto způsobem sobem nám ale Bible křesťanský život nepodává. Křesťanství není jen o správném životě – jde mnohem hlouběji; jde o láskyplný vztah s Bohem a jeho Synem, Pánem Ježíšem Kristem. Miluj a poslouchej Jestli se budeš snažit Pánu Ježíši Kristu sloužit, aniž bys v sobě měl úžasnou moc jeho lásky, pak tvůj křesťanský život bude těžký, únavný a nudný. Když ale s vděčností přijmeš jeho lásku, kterou ti dokázal na golgotském kříži, pak ti právě tvá láska k němu mu pomůže žít pro něj každý den. Vždycky je snazší poslouchat někoho, koho milujeme, než toho, koho rádi
nemáme. Proto Ježíš v Novém zákoně o lásce tolik mluví. Chápe, že pro něj nemůžeš žít, pokud si ho nezamiluješ. Každodenní radost Pokud se snažíš žít úspěšný křesťanský život a přijde ti to těžké, polož si otázku: „Jak moc miluji Ježíše?“ Je pro tebe každodenní radostí? Jestli ne, možná je to příčina tvých problémů. Pak tedy poklekni, vyznej mu, že ho chceš milovat, a požádej ho, aby ti do srdce vylil zvláštní díl své lásky. On to udělá. Uvidíš! Modlitba: Pane Ježíši, uvědomuji si, že na mé lásce k tobě hodně záleží. Prosím, zaplav mě dnes touto láskou, abych tě nejdřív mohl milovat a pak pro tebe žít. Modlím se ve tvém jménu. Amen Čti také: 1.Janova, kapitola 4; Jan 3,16; Římanům 5,8; Efezským 2, 4-5 4 Otázky k zamyšlení: 1. Proč milujeme Boha? 2. Jaká je dokonalá láska? Pozn.:Téma čerpáme z knížečky Denně s Ježíšem od Selwyna Hughese.
☺Těšíme se na Vaše příspěvky k tomuto tématu☺
Stránka pro modlitby a přímluvy p ímluvy
Nejprve bychom opět rádi zmínili vyslyšené modlitby na povzbuzení… o o
o
o
o
Malá Věruška Jurášů se uzdravila a už je z nemocnice doma. Pán je úžasný a má pro všechno své nejlepší načasování☺ LDN, díky Pánu Ježíši Kristu a Jeho milosti, můžeme tyto nemocné dál navštěvovat a Pán koná skrze nás své dílo. Otevírají se nové věci a je vidět i přes všechny nemoci a překážky zájem. Boží vůle pro nás, za kterou se modlíme, se naplňuje i v akci chata Veselka. Tam nás přijel navštívit a povzbudit misijní pracovník ke službě cizincům a potřebným v této zemi. Děkujeme Pánu i za chvály, které se stále zdokonalují v Boži milosti a bázni a touží stále víc být v moci Ducha svatého a přinášet na sbor a další služebníky Boží pomazání, haleluja. Sestra Monika F. - moc děkuji Pánu Ježíši za návštěvu mé blízké rodiny na severu Čech. Věřím, že i v této části mé rodiny, přes veškeré nynější bolesti a zkoušky, kterými procházejí, započal Pán své dílo a dovede je k sobě, aby i oni poznali k jaké veliké radosti a požehnání je Pán Ježíš povolal.
VELKÉ DÍKY PATŘÍ NAŠEMU PÁNU JEŽÍŠI KRISTU ZA VYSLYŠENÉ MODLITBY Na další dva měsíce bychom rádi zmínili modlitby za… o o o o o o o
duchovní vedení a jednotu ve sboru (Římanům 15,5-6) zdraví v našich rodinách otevření srdcí pro Pána Ježíše Krista v našich rodinách, i u našich přátel Betel Tadese z Koffele LDN – služba pro potřebné. Boží vůle – pro další směr sboru (povolání apod.). malého Jonáška – úplné uzdravení
o o o o o o o o
Bohouš P. s rodinou – navrácení se k Ježíši Následné akce, které nás čekají v dalším období (modlitby i možný půst) Vedení Duchem Svatým při kázání J. Founěho Za chvály – požehnání a vedení Služebníky k dětem Za zdárný porod a požehnání miminka Jakšů Maminka Petry – přijetí Ježíše a uzdravení z vážné nemoci Misijní cestu Lenky Kučerů – vedení Duchem Svatým
K modlitbám za společenství bych připojila modlitbu za obezřetnost před vlky, kteří přicházejí v rouše beránčím, před těmi kteří by mohli přicházet sice s dobrými úmysly (beránci), ale uvnitř nich by sídlil vlk. (Toho si sami nemusejí být notně vědomi). Matouš 7:15 Střežte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Tedy je poznáme podle způsobu jejich života a ovoce jejich služby. Zkoumejme, koho necháme přicházet a přinášet Boží slovo. Neboť mohou přijít i ti, kteří si nemusejí uvědomovat nějaké nekalé úmysly a přesto mohou způsobit rozervanost a nejednotu ve společenství. Skutky apoštolské 20:29 Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. Můžeme slyšet Ducha svatého, který nás k tomu vyzývá! Skutky apoštolské 20:28 Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna. Toto mi dává Duch svatý na srdce. Buďme tedy obezřetní. S láskou sestra Monika
Stránka pro naše sestřičky v Kristu Něco co málo z etikety i pro ženy
Šaty dělají dámu Žena se do společnosti obléká tak, aby ladila se svým partnerem. Například na pozvánkách se stále ještě spíše dočteme, co si má obléci muž. A žena volí oděv podle něho. Ženy si vydobyly právo na kalhoty už před osmdesáti lety. Před padesáti lety by se sice neodvážili vzít si je do práce, ale dnes - jsou praktické do práce, na cesty i na volný čas. Kalhotový kostým užijete na odpolední párty nebo na večírky. Většina firem, bank a úřadů však v práci nerada vidí džíny. Do práce nosíme věci spíš elegantní než nápadné, či dokonce vyzývavé. Sukně - od 90. let se nosí prakticky všechny délky. Ta správná délka sukně závisí spíš na postavě nebo na společenské příležitosti. U kostýmů na běžné, denní nošení volíme světlé, pastelové barvy, na večerní pak barvy tmavší - tmavě modrou, bordó, černou. Šaty - nejčastěji využijete tzv. malé černé, neboli malou večerní. Jsou obvykle bez nápadných ozdob, hladké a tmavé. Christian Dior z nich vytvořil koktejlky na večerní a podvečení příležitost. Koktejlky s výstřihem, na ramínka i bez nich, s délkou pod kolena. Punčochy obléká dáma do společnosti vždy - na důležitá jednání, obědy či večeře a večer do společnosti musíte mít bezpodmínečně punčochy! Rukavice - krátké ke krátkým šatům, dlouhé rukavice k dlouhým. Dámy nesundávají rukavice při podávání ruky, ani při tanci. Jenom při jídle je, stejně jako klobouk, odložíme.
Dary a dárky Pokud je dárců více, přikládáme k darům vizitku (napíšeme na ni něco osobního a podepíšeme se). Dar by měl být přiměřený a měl by být vybrán citlivě - dárky se totiž ve společnosti rozbalují a nikdo by se neměl cítit zaskočený, obdarovávaný ani hosté. Z dárku vždy a včas odstraníme cenovku a dárky přinášíme vždy zabalené. Jako dary nepoužíváme reklamní předměty. Pokud nemáme láhev stejné nebo podobné kvality, musíme otevřít tu, kterou přinesl host (s výjimkou některých vzácnějších vín). Pokud chceme obdarovat cizince, vybíráme dárky, které jsou typické pro naši zemi. Při obdarovávání květinami pozor na květomluvu (zvláště pokud víme, že ji obdarovávaná žena vyznává). Přinášíme zásadně řezané květiny, žádné květináče. Odstraníme papír, ale průhledný celofán ponecháme, je součástí aranžmá květiny. Zdroj: Internet – Etiketa od Ladislava Špačka
Stránka pro naše bratry v Kristu Etiketa společenského chování
Dokonalý muž Světlý oblek - hodí se do kanceláře, na obchodní schůzky, můžete v něm jít do kina nebo na oběd s klientem. Proto mu také říkáme vycházkový nebo též odpolední oblek. Boty k tomuto obleku si vezměte spíše hnědé a do nich hnědé, případně béžové ponožky. Košili ke světlému obleku můžeme mít bílou, světle modrou, krémovou, šedou, jakoukoli tmavou. Do toho výraznější kravatu. Kdykoliv nevíte, co si obléci, nic nezkazíte tmavým oblekem - hodí se do divadla, na koncerty, na večeře, na prodlouženou s dcerou anebo na Hrad, až si půjdete pro medaili. K tmavému obleku si vezmeme černé, šněrovací boty a černé ponožky. Pokud by se vám klasický oblek zdál být málo slavnostní, můžete si pořídit model s vestou působí slavnostněji. Košili můžete mít světle modrou, krémovou, šedou a podobně. Bílou pak pro ty nejslavnostnější příležitosti. éci neformálně, vezmeme si světlý oblek bez Pokud se chceme obléci kravaty, případně manšestrový nebo tvídový s kravatou či bez. Sako si muž rozepne, jen když si sedne a sundat si ho může jen se svolením dámy. Ve formální společnosti to raději vydržíme v saku. MámeMáme li vzorované sako, volíme jednobarevné kalhoty a raději tmavší. Nohavice kalhot by měla vzadu, v ideálním případě, překrývat polobotku o dva prsty.
V kanceláři Nikdy se v místnosti, kterou jsme navštívili, neposadíme bez vyzvání. Přítomní v kanceláři by měli při příchodu příc návštěvy vstát (to neplatí pro jednání u přepážky). Před návštěvou úřadu nebo před jednáním vypínáme mobilní telefon. Na veškeré obchodní schůzky a domluvená jednání chodíme přesně, ani s předstihem, ani se zpožděním. Rozlišujeme obtěžování a pozornost, zvláště k neobtěžujeme, ale vždy musíme být pozorní a galantní.
ženám.
Nikdy
Zdroj: Internet – Etiketa od Ladislava Špačka
Co dělat, když nás trápí strach: „Tu jsem vám řekl: „Nemějte strach a nebojte se jich. Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, bude bojovat za vás, jak to před vašima očima učinil s vámi v Egyptě i v poušti, kde jsi viděl, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl, jako nosí muž svého syna, po celé cestě, kterou jste prošli, až jste došli k tomuto místu.“ Deutronomium 1:29-31
„Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.“ Izajáš 41:10
„Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘ Proto smíme říkat s důvěrou: ‚Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘“ Židům 13: 5-6 „Sám Hospodin půjde před tebou, bude s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě; neboj se a neděs.“ Deuteronomium 31:8
Těžké časy „A protož nebudeme se báti, byť se pak i země podvrátila, a zpřevracely se hody do prostřed moře.“ Žalm 46:2 Jeden známý kazatel jednou řekl: „Těžké časy nevydrží, ale houževnatí lidé ano.“ Osobně znám lidi, kteří museli projít opravdu obtížnými věcmi, ale přesto je to nezlomilo. První věc, kterou ale museli překonat, byl strach. Přejít od strachu k víře je jeden z nejdůležitějších aspektů přežití. Pojmenujte svůj problém, a že je jich v dnešním světě dost. Nenajdete bezproblémového člověka. Na samotné situaci, či problému ale záleží mnohem méně než na způsobu, jakým se mu postavíte. Představte si například, že máte finanční těžkosti. Účty se vám hromadí a únik z této situace je v nedohlednu. Jaká je v té chvíli vaše první reakce? Začnete se bát? Opakem víry je strach. Ďáblova nejlepší zbraň je strach ach a bitevním polem je vaše mysl. Čemu dáte ve svém srdci místo? Strachu a pocitu bezmoci nebo Božím zaslíbením a důvěře, že se o vaši situaci postará? Lékem, který léčí strach, je víra v Boha. Možná, že jste v této situaci právě dnes, kdy čtete toto zamyšlení, šlení, a přemýšlíte: „Co budu dělat?“ První věcí, kterou můžete udělat, je poddat sebe a své problémy Bohu a vzepřít se ďáblu. Nedávejte mu místo! Vezměte Bibli a vyznávejte Boží zaslíbení nad svým životem, i kdyby to mělo být ve tři hodiny ráno, a nepoddávejte ávejte se svým okolnostem. „Bratře Randolphe, tyy ale nevíš, že takhle už bojuji roky.“ Přesťaňte bojovat a začněte vítězit. Chopte se toho, co je vaše, postavte se proti strachu a zavřete mu dveře. Obnovujte svou mysl Božím Slovem, vyznávejte jej a věřte tomu, omu, co čtete a říkáte ve jménu Ježíše. Randolph Kubíček
William a Catherine Boothovi Zakladatelé armády spásy William Booth i jeho žena Catherine (Mumfordová) Boothová se narodili v Anglii v roce 1829. Už jako mladí lidé dé byli znepokojeni zkázou, kterou působil alkohol v rodinách. Poprvé se vlastně setkali v domě jejich přítele, kde William recitovat báseň o nebezpečí alkoholu. V roce 1855 se potom vzali. William i Catherine zajímalo, jak pomoci chudým lidem. Aby jim pomohli a prokázali Boží lásku, otevřeli roku 1865 Křesťanskou misii ve východním Londýně. William ji začal brzy nazývat „Armáda spásy“. On i Catherine věřili, že k tomu, aby zachránili lidi od zlého a učili je o Ježíši Kristu, musí křesťané jednat jako armáda – Boží armáda – jdoucí do duchovní bitvy. Jejich noviny se jmenovaly Válečný křik,, jejich vedoucí „důstojníci“, křesťané byli „zajatci“ a Williamovi říkali lidé „generál“. Tažení v nových městech anebo zemích se stala známými jako „přepadení“. Při kázání Armády spásy na ulicích přicházelo ke Kristu mnoho lidí. Byli vyzýváni, aby skončili s pitím, takže obchody s ginem přestávaly vynášet. Majitelé hospod proto naváděli rváče, aby napadali členy Armády spásy. Jen v roce 1882 bylo napadeno 669 služebníků a vyrabováno šedesát budov Armády spásy. Do roku 1872 otevřela Armáda spásy pět jídelen, kde si mohli chudí ve dne i v noci koupit hrnek polévky za čtvrt penny a celé jídlo za šest centů. Tisíce jídel byly rozdány zdarma. Catherine zemřela roku 1890 ve věku šedesáti edesáti jednoho roku. William Booth ve službě Armády spásy pokračoval. Než 20. Dubna 1912
ve věku osmdesáti tří let zemřel, cestoval po celém světě a kázal na šedesát tisíc kázání.
Kázeň Výcvik mladého vojáka „Táhni domů!“ zakřičel opilec opřený o bar a pohrozil Williamu Boothovi pěstí. „A to vychrtlé děcko si vem s sebou.“ Pár lidí v hospodě hulákalo a jiní se pošklebovali… ale ne všichni. Někteří se naklonili k blikotavým lampám a četli traktáty, které jim rozdal William a jeho třináctiletý syn Bramwell. „Pán vás miluje a může vás zachránit od vaší zkaženosti,“ snažil se William překřičet hluk. „Měj si svoje náboženství,“ hulákal jeden pijan. Potom zdvihl svou sklenici a dodal: „A tohle je naše náboženství!“ Když odešli z hospody, obrátil se Booth na svého ho syna a řekl: „To jsou lidé, se kterými chci, abys žil a pracoval, Bramwelli. Chudí nemají nic jiného, než takové děsivé špelunky a svůj gin. My jim ale můžeme předat dobrou zprávu o Ježíši Kristu. Jsou to naši lidé. Musíme jim říci, že je Ježíš může zachránit od ďábla.“ Život v brlozích ve východním Londýně byl tehdy velmi smutný. Říkalo se, že každý pátý dům je kořalna, kde se prodává gin. Výčep měl zvláštní stupátko, aby na něj dosáhly i nejmenší děti. Mnohé děti byly alkoholiky už v pěti letech. Některé dokonce zemřely. Kázání Armády spásy na rozích ulic však mělo účinek. Lidí, kteří poznali Krista a přestali s pitím a hazardem, bylo dokonce tolik, že tržby v kořalnách začaly klesat. Majitele zbohatlé prodejem alkoholu chudákům to nijak netěšilo a dělali vše pro to, aby pouliční kazatele zastavili. Bůh ale nedopustil, aby práce Armády spásy skončila.
Bylo to drsné místo, ale mladý Bramwell se naučil říkat druhým o Ježíši. Posílilo ho to. V šestnácti letech převzal zodpovědnost za obchody nazvané „Jídlo pro miliony“, které pomáhaly sytit chudé. Bylo to pět jídelen otevřených čtyřiadvacet hodin denně, kde se prodával hrnek polévky za čtvrt penny a celé jídlo za šest centů. Bramwell se naučil dobře, co měl, a zaslíbil svůj život tomu, že ponese dobrou zprávu o Ježíši Kristu chudým. Když dospěl, stal se náčelníkem Armády spásy. Jeho úlohou bylo plánovat a řídit misijní práci Armády spásy v zemích po celém světě. Když starý generál William Booth umíral, zavolal si svého syna. „Bramwelli,“ řekl zesláblý stařec, „Boží zaslíbené platí.“ Zapíchl třesoucí se prst do vzduchu: „Jen věř.“ Později pronesl poslední slova: „Zanechávám ti tu pěknou hrstku, Bramwelli.“ Mluvil o velikém úkolu vést Armádu spásy. Generál William Booth vybral svého syna, aby byl druhým generálem Armády spásy.
Kázeň Káze neznamená jen napomenutí, když kdy uděláš ud láš něco n co špatné, ale cvičit cvi it se a tak se stát silnějším. siln jším. Z Božího slova: „Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával?“ Židům 12,7
K zamyšlení: 1. Proč zavedl William Booth svého syna do kořalny? 2. Co se Bramwell naučil ze způsobu, jakým se jeho otec choval k chudým? 3. Popiš, jak ses v něčem cvičil, bylo to těžké, ale nakonec tě to posílilo.
„Řekni nám, kdy to bude a jaké bude znamení tvého příchodu a konce tohoto světa?“ Matouš 24:3 Poslední den v Pompejích nikdo neočekával. Lidé žili své životy stejně tak, jako v Sodomě a Gomoře – hříšně. Nikdo netušil, že se jednoho letního odpoledne roku 79 n.l. probudí se zuřivou silou hora Vesuv, která byla vzdálená 8 kilometrů od města a chystala se k výbuchu. Najednou se otřásla země a sopka vyvrhla svou suť na město. Ohnivá řeka pohltila Pompeje a s nimi i mnoho jejich obyvatel. Nejeden člověk se snažil shromáždit své pozemské statky na vozíky a káry, jiní své zlato rychle zakopávali… a nepodařilo se jim uniknout. Jejich majetek byl důležitější, než záchrana. Uvědomili jste si někdy, co je vaším největším pokladem, který na tomto světě máte? Ježíš se vrátí na tuto zem podruhé. Bible ale říká, že přijde jako zloděj v noci. V Pompejích byli překvapeni mnozí a jejich smrt byla výsledkem. „To říkáš, že všichni zemřeme?“ Ano tělesná smrt je pro nás nevyhnutelná, pokud ovšem Ježíš nepřijde dříve. Co ale vaše duše? Bible jasně říká, že pokud jste uvěřili v Syna Božího, Ježíše Krista a učinili ho svým Pánem, pak budete zachráněni a svou věčnost strávíte s Ním. Opravdu znovu přijde? Bible nám popisuje znamení, která budou předcházet jeho druhému příchodu. Tady jsou některá z nich a k nim místa, kde je v Bibli najdete: hromadění bohatství (Jakub 5:3), přípravy k válkám (Joel 3:14), ničivá zeměstřesení (Lukáš 21:11), vznik falešných náboženství (2.Petrova 2:1), rozvody (Matouš 24:37-39), krvavé žločiny (Ezechiel 7:23), žravý hmyz a škůdci (Joel 1:1-4), hladomory a epidemie (Matouš 24:7). Tak a teď – jste připraveni na to, až přijde – nečekaně jako zloděj v noci? Randolph Kubíček
JSME ŽIVÝMI DOPISY KRISTOVÝMI TÍM, ŽE SPATŘUJEME A ODRÁŽÍME JEHO SLÁVU JAKO ZRCADLO Z knihy „STROM ŽIVOTA“ od Witnesse Lee Biblické texty: 2 K 3,3.6.17-18 BOŽÍ ÚMYSL SPLYNOUT S NÁMI Písmo zjevuje nádherný, tajemný a velkolepý fakt, totiž že Božím úmyslem je splynout s lidmi. Tento skvělý, tajemný a nádherný fakt je ústřední myšlenkou Písma. Prvním zobrazením Božího úmyslu v Písmu je strom života, který máme svou bytostí přijímat jako pokrm. Strom života je symbolem trojjediného Boha, v němž Otec je zdroj života, Syn je řečiště života a Duch je tok života, a my tedy můžeme jíst Boha jako pokrm. Je nám dán ve formě pokrmu, abychom jej mohli přijímat do svého nitra. Potom s námi splyne. Nejlépe s námi může něco splynout, když to sníme. Má-li s naší bytostí splynout kuře, musíme je sníst. Když kuře sníme, stane se součástí naší bytosti, naší vlastní složkou. Budeme-li jíst Pána jako strom života, bude s námi jedno, splyne s námi. Dalším obrazem ve svatém Písmu je beránek (Ex 12, 3-4; J 1,29). Čtenáři Bible většinou vědí, že beránek hraje vykupitelskou úlohu. Během Velké noci Izraelci zabili beránka, jehož krev byla prolita na naše vykoupení. Chráněni krví beránka užívali Izraelci beránka tím, že jej jedli. Hodovali a vychutnávali maso beránka. Když jej snědli, celý beránek byl v nich. Večer před Velkou nocí jedli v každém domě beránka. Všichni tito beránkové brzy zmizeli, neboť se stali jedno s Izraelci. To je obraz splynutí beránka s Izraelci. V 2. listu Korintským 3 nalézáme dvě znázornění Boží touhy splynout s námi. Verš 3 z této kapitoly říká: „Je přece zjevné, že jste dopisem Kristovým, vypůsobeným naší službou a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na deskách lidských srdcí.“ Prvním obrazem je, že jsme dopisy Kristovými, napsanými Duchem Boha živého na našich srdcích. Druhý list Korintským 3,18 říká: „A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme přetvářeni v týž obraz, od slávy
k slávě, jako od Pána, Ducha.“ Druhý obraz v 2. Listu Korintským 3 nás znázorňuje jako zrcadlo, které spatřuje a odráží Pánovu slávu. Tato dvě znázornění nám ukazují, že Bůh s námi chce splynout.
ŽIVÉ DOPISY KRISTOVY
Při psaní inkoust splývá s papírem. Kristus touží být vepsán do naší bytosti, abychom se stali živými Kristovými dopisy. Kristův dopis obsahuje Krista a má předávat a vyjadřovat Krista. Všichni Kristovy věřící by měli být takovými Kristovými dopisy pro druhé, kteří by je četli a v jejich bytosti poznávali Krista. Naše srdce jako souhrn svědomí (vůdčí součásti našeho ducha), mysli, citů a vůle je tabulkou, na níž jsou napsány živé Kristovy dopisy živým Duchem Svatým. To naznačuje, že Kristus je vepsán do každé části naší vnitřní bytosti Duchem živého Boha, čímž z nás činí živé dopisy, které jej vyjadřují a které dává číst ostatním lidem. Kristus touží být vepsán do každé části naší vnitřní bytosti, našeho srdce, ale my se možná zabýváme jinými věcmi. Jak do nás může být Kristus vepsán a jak může být napsán na naše srdce, když se naše srdce zabývá jinými věcmi? Naše srdce může být zaneprázdněno rodinou, hmotným majetkem, vzděláním, zaměstnáním aměstnáním či představami o budoucnosti. Je mnoho věcí, které dovedou uchvátit Kristovo místo v našem srdci. Kolik je ve vašem srdci zájmů, které nedávají Kristu prostor k tomu, aby do vás mohl vepsat sám sebe? Mimo to může být naše srdce Kristu uzavřeno. Zájmy a uzavřenost našeho srdce je třeba zlomit. Je třeba skoncovat i s poskvrněností, nečistotou srdce. Je čistá naše mysl? Jsou čisté naše city? Je naše vůle správná? Všichni musíme vyznat, že do určité míry jsou naše mysl, city a vůle nečisté. Chodíme sice s na shromáždění církve, ale přesto bychom se měli sami sebe zeptat, nakolik do
nás byl Kristus vepsán. Možná že Pán neměl možnost, prostor ani příležitost vstoupit a vepsat se do nás, protože naše srdce je zaneprázdněné jinými věcmi, uzavřené Pánu, poskvrněné a nečisté. Pánova milost nám umožňuje otevřít Pánu svou bytost. Až mu otevřeme srdce, vstoupí do něj. Čeká, až se mu otevřeme, aby do naší vnitřní bytosti mohl vepsat sám sebe. Musíme si položit otázku v jakém postavení, stavu a vztahu vůči Pánu jsme. Poznali jsme, že tou nejvnitřnější součástí naší bytosti, skrytým člověkem srdce, je duch (1 Pt 3,4). Kristus jako oživující Duch vstoupil do našeho srdce, aby nás oživil, znovu zplodil, obýval. Kristus žije v našem duchu (2Tm 4,22). Ezechiel 36,26 ukazuje, že srdce a duch jsou dvě různé věci. Bůh nám dává nové srdce a nového ducha. Srdce tvoří mysl, city, vůle a svědomí. Pán chce do našeho srdce, „na deskách lidských srdcí“ (2K 3,3), vepsat sám sebe jako Ducha. Jakožto Kristovy dopisy máme vyjadřovat Krista. Dopis je vyjádření. Tento dopis není napsán v našem duchu, ale na našem srdci, aby tak mohl vyjadřovat Krista a být čten druhými lidmi. Člověk vyjadřuje sám sebe svou myslí, city a vůlí. Kdyby byl Kristus vepsán jen do našeho ducha, byl by skryt; nemohl by být spatřen, čten, ani vyjadřován. Kristus jako živý Duch musí být napsán na naše srdce, které zahrnuje naši mysl, city a vůli, aby mohl být vyjadřován a aby jej druzí viděli. Kristus je v našem duchu jako oživující Duch, a jako Duch je nebeským inkoustem, který má být vepsán do našeho srdce, jež zahrnuje naši mysl, city a vůli. Znamená to, že Kristus splyne s naší myslí, city a vůlí. Naše mysl potom bude popisem Krista, naše city budou definicí, objasněním Krista a naše vůle bude vyjádřením Krista. Když pak lidé pohlédnou na naši mysl, city a vůli, uvidí Krista. Láska manželky k manželovi by měla být naplněním Kristem. Její city by měly popisovat Krista, vyjadřovat Krista. Jsme Kristovými dopisy, napsanými živým Duchem živého Boha na našem srdci. Lidé by měli dokázat vyčíst Krista z naší bytosti, z toho, co jsme. Když myslíme, milujeme a rozhodujeme se, mělo by to být vyjádřením Krista. Když se lidé zamyslí nad našimi myšlenkami, touhami, láskou, nenávistí, rozhodnutími, která přijímáme, a tím, jak si vybíráme, měli by dokázat dočíst se z toho o Kristu.
Jelikož Kristus jako Duch živého Boha má být vepsán do naší bytosti, znamená to, že by měl s námi splývat. Kristus je v našem nitru, ale nakolik byl vepsán do naší mysli, citů a vůle? Je možné, že máme zaneprázdněné srdce. Je možné, že nasloucháme službě slova, ale nic do nás nepronikne, protože jsme zaneprázdněni. Na jedné straně lze snadno propadnout pocitu zklamání při pohledu na situaci mezi Pánovými dětmi. Srdce mnoha křesťanů jsou vůči Pánu lhostejná a Pán si u nich vydobyl jen velmi malý prostor. Na druhé straně se ale raduji, protože Pán je tak milostivý, trpělivý a milosrdný. Pán neustále čeká na příležitost, aby s námi mohl splynout. Pokaždé když vzýváme jeho jméno, je to pro něj příležitostí, aby s námi zase o trochu víc splynul. Jsem si jist, že dříve či později budeme proměněni. Nebudeme-li proměněni v tomto věku, stane se to nakonec ve věku budoucím. Pán je svrchovaný a nikdo mu nemůže zabránit, aby vykonal svůj věčný záměr. Jeho nepřítel mu v tom možná může trochu překážet, ale taková překážka dává Pánu příležitost ukázat svou přerozmanitou moudrost (Ef 3,10). Pán svůj záměr provede. Vyvolil si nás, a my nemůžeme couvnout. Povolal nás, ospravedlnil nás, spasil nás, znovu nás zplodil a učinil si u nás příbytek. I kdybychom se s ním chtěli rozvést, nepodepíše nám naši žádost. Dříve či později si vás Pán podmaní, přesvědčí vás, přemůže, obsadí a promění. Bez ohledu na to, jak mnoho dnes milujete svět, jak jste k Pánu lhostejní, jak vychladlé jsou vaše city a jak tvrdošíjná je vaše vůle, vím, že jednou si vás Pán plně získá. Je milosrdný a čeká. Čeká již dva tisíce let. Nám se dva tisíce let může zdát příliš dlouho. Ale pro něj je tisíc let jako jeden den. Jednou nás pročistí a zprostí viny. Pán je v našem duchu a stále čeká na příležitost, aby se mohl do nás rozdílet a aby mohl poznenáhlu obsadit naše srdce. Všezahrnující, bohatý Kristus je v našem nitru jako živý Duch. Je nebeským inkoustem, který čeká, až bude moci vepsat sám sebe na desku našeho lidského srdce. Pokaždé když se k němu obrátíme, živý Duch napíše něco z Krista na naši mysl, city a vůli. Pána příliš nezajímá, co děláme navenek, ale především mu jde o to, co jsme. Neustále chce rozdílet sám sebe, vpisovat sám sebe do naší mysli, citů a vůle. Určitý bratr může být díky svým přirozeným dispozicím velmi dobrý. Může být milý, pokorný a velmi vyrovnaný. Jelikož byl spasen, je tak milý a pokorný stále a každý jej má rád. Dokonce chodí pravidelně na shromáždění církve. Pánu je však tento bratr stále uzavřen. Pán je v jeho duchu jako vězeň. Navenek je to velmi milý bratr a je velmi pevný. Pán však na jeho srdce nemůže psát, protože není Pánu otevřen. Jiný bratr zase nemusí mít dobré přirozené dispozice. Hned poté, co byl spasen, selhal. Potom se vrátil k Pánu, vyznal své hříchy a otevřel Pánu své
srdce. To Pánu umožnilo psát do jeho bytosti. O něco později se popral s jinými bratry. Učinil pokání a uvědomil si, že jednal nesprávně. Vyznal to Pánu a znovu mu otevřel srdce, a tak Pán mohl do tohoto hoto bratra vložit více sebe sama. Můžeme si domyslet, kde budou tito dva bratři po patnácti letech s Pánem. První z nich je milý, pokorný a pevný, ale stále uzavřený Pánu. Druhý není podle svých přirozených dispozic dobrý, ale postupně je do něj stále více víc vpracováván Kristus, který postupně pohltí jeho špatné dispozice a u tohoto bratra dojde ke skutečnému proměnění. ní. To nám ukazuje, že křesťanský život není životem vnějšího konání, ale životem vnitřního třního proměňování. proměňování Je pro nás povzbudivé, že ač jsme jacíkoliv, Pán v nás vykoná svůj záměr, jímž je naše proměnění. Pán je milosrdný a postupně nás změní. Nezáleží mi na tom, kdo jste navenek, ale vím, že ve Vás je Ten, který působí vnitřně. Chvalme jej za jeho vnitřní působení v našem nitru. Využívá každou příležitost pří k tomu, aby do nás po o troškách vpisoval vždy něco dalšího z Krista. Mohu dosvědčit, že jsem u mnoha křesťanů pozoroval, že rok za rokem je do nich specifickým způsobem vpisováno stále více z Krista. V církevním životě musíme být k sobě navzájem trpěliví, pěliví, protože Kristus je do nás vpracováván postupně. Toto je Pánovo proměňující dílo. Někdo může být disponován k netečnosti, jiný zase k prchlivosti. Pro Pána to však nic neznamená. Zda jsme neteční nebo prchliví nemá pro Pána žádný význam. Význam má to, t zda Pán neustále do naší bytosti vpisuje sám sebe, aby nás proměňoval. Ve věčnosti se každý z nás stane hotovým Kristovým dopisem. Vše, z čeho se skládá Kristus, bude pak zapsáno v celé naší bytosti. Obsahem naší mysli, citů a vůle se stane pouze Kristus.
ZRCADLA SPATŘUJÍCÍ A ZRCADLÍCÍ PÁNOVU SLÁVU Druhý příměr v 2. listu Korintským nás přirovnává k zrcadlům, která spatřují a zrcadlí Pánovu slávu. My jsme zrcadla, v nichž je vidět Kristus a která odrážejí jeho obraz. Problém je, že někdy je naše srdce od Pána odvráceno. Tehdy je musíme obrátit k Pánu. Pokaždé když se naše
srdce obrátí k Pánu, je závoj oj odstraněn (2K 3,16). Pán čeká, až k němu obrátíme své srdce. Zůstává v našem duchu a náš duch je skrytý člověk našeho srdce. Naše srdce musí být vnitřně obráceno bráceno ke Kristu, který v něm zůstává. Pak jej spatříme a budeme jej zrcadlit. Naše srdce k němu musí být obrácené stále – ráno i večer, ve dne i v noci. Srdce musíme mít obrácené k Pánu, i když pracujeme nebo řídíme auto. Čím více jsme k němu obráceni, obráceni a čím více jej spatřujeme, tím více jej budeme odrážet a tím více budeme proměňováni v jeho obraz. Když se Pánu otevřeme a spatříme jej, Pán jako živý Duch do nás vloží sám sebe. Pokaždé když spatříme Pána, vracíme se do ducha. Musíme od všeho odpoutat zrak a vzhlédnout k Ježíši, živému Duchu v našem duchu. Až jej spatříme, bude mít prostor a možnost vložit do nás sám sebe. Tím, že do nás vloží sám sebe, nás promění. Když k obyčejné vodě přidáme čaj, splyne s ní a změní její barvu, výraz a chuť. Voda je v čaji a čaj ve vodě. Stejně tak je Kristus v nás a my v Kristu. Právě tak jako čaj splývá s vodou, splýváme my s Kristem. Pán v nás vykonává dílo splynutí a proměňování. ňování. Pánovo dílo se nezabývá vnější nápravou, vnějším polepšením a vnějším zdokonalením. Jeho cílem je dodávat Pána do naší bytosti zevnitř. Čím více do nás Pán vkládá sám sebe, tím více s námi splývá a tím více nás proměňuje. Jsme proměňováni živým Duchem. Druhý list Korintským 3,18 říká, že jsme přetvářeni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána, Ducha. Pán je živý Duch v našem nitru, a tomuto Duchu tedy musíme neustále věnovat pozornost. Musíme se naučit otevírat se mu. Otevřeme-lili se mu, bude nás moci očistit, očisti pročistit, nasytit, prolnout, naplnit, splynout s námi a proměnit nás. Proměna see uskutečňuje tím, že do nás tento Živý stále více a více vkládá sám sebe. Vkládá do nás sám sebe tím, že jej pijeme, jíme a vdechujeme. Jíst, pít a vdechovat jej znamená umožnit mu, aby do nás vepsal sám sebe skrze náš zrak upnutý na něj. Je to živý Duch, který čeká v našem nitru. Musíme se tedy naučit obracet se k Duchu a otevírat se mu. Tehdy nás nasytí, a my budeme proměněni. Pokračování příště…
Další čtení na pokračování z knihy Svatost, pravda a Boží přítomnost od Francise Frangipaneho (Studie o lidském srdci a o Božím jednání s ním v přípravě na Boží slávu).
17.kapitola
Proč si myslíme, že svatost je plná chmurnosti? Obrazy přísných neradostných pravidel obklopující svatý život nesouhlasí ani se Slovem, ani s Kristovým charakterem. Bůh je láska. Svatý život překypuje láskou, je hnaný láskou, naplňovaný láskou a láskou oplývá.
Moc a radost lásky Většina z nás se bojí žít s odhaleným srdcem, ve stavu zranitelnosti, který láska vyžaduje. Jako křesťané mnohem více o lásce mluvíme, než ji žijeme. Avšak skutečná láska je odvážná a vzrušující. Směle dobývá zlo, potom uzdravuje a znovu sjednocuje ty, jež miluje, s Bohem. Láska je agresivní. Stav lásky, jehož se bojíme, je právě ta fáze, kdy se učíme odpouštět. Právě tato stránka lásky bolí a její bolest je ještě zvětšena naší neochotou odpustit. Stejně jako Ježíš musíme žít v neustálém postoji odpuštění; potom můžeme vkročit do radosti a moci, která je v agresivní lásce. Boží láska není jen na odpuštění, Boží láska je na celý život. Když překonáme hořkost a zdoláme propast neodpuštění, jsme najednou smělí jako lvi. Láska vyrůstá z přikázání a stává se dobrodružstvím! Totéž platí o radosti. Radost, která k nám přichází od Ducha svatého, se vlastně stává naší silou! Zchudlý stav tohoto uvězněného světa nás klamem přivedl k myšlení, že život s Bohem je život plný bolesti. Ježíš přirovnal svou službu k člověku, jenž lidem pískal (Mt 11:17). Řekl, že jeho poselství o milosti a Božím království by mělo v lidech, kteří mu správně naslouchají, vyvolávat radostný „tanec“! Je pravda, že Ježíš trpěl, když nesl naše hříchy, a že když mluvil, byly to velice vážné momenty. Bylo však také mnoho okamžiků, kdy projevoval velikou radost! Písmo říká, že když se Ježíšovi učedníci vrátili z velkého evangelizačního tažení, „zajásal v Duchu Svatém“ (L 10:21). Jak si představujete Ježíše, když se radoval? Slovo „jásat“, které je zde použito, znamená „bujaře poskakovat radostí“. Ježíš, Král, poskakoval radostí!
Izajáš nám říká o cestě ke svatosti. Nikde v těchto verších nenajdeme žádné z těch temných pekelných předpovědí pro zbožné lidi. „Bude tam silnice a cesta a ta se bude nazývat cestou svatou. Nebude se po ní ubírat nečistý, bude jen pro lid Boží. Kdo půjde po této cestě, nezbloudí, i kdyby to byli pošetilci. Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, vůbec se tam nevyskytne, nýbrž půjdou tudy vykoupení. Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí. Přijdou na Sijón s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek“ (Iz 35:8-10). Hle, cesta svatosti! Starosti a nářek se dají na útěk! Cesta svatosti je cestou k Bohu ne k náboženství. Je to cesta života, v němž jsou všechny soudy, negativní důsledky a problémy hříšného, nečistého života – věci, jež přinesly do našeho světa smrt – vyloučeny! „Nebude tam lev… nečistý… dravá zvěř.“ Velká část duchovního boje pocházejícího z naší nevědomosti, malověrnosti a hříšnosti pro svaté prostě neexistuje. Co čeká ty, kteří kráčejí ke svatosti? Nádherné, prožité poznání toho, že jsme „…vykoupení a ti, za něž Hospodin zaplatil“. Jaký postoj potom naplní srdce? Tři různá vyjádření radosti čekají na Boží svaté: „plesání… věčná radost na jejich hlavách“ a „veselí a radost“. Satan by rád, abychom věřili tomu, že Nebe je tak chmurné jako peklo. Když přijmeme svatost a budeme v ní chodit, když budeme usilovat o to, abychom své životy žili v posvěcení srdce a mysli pro Boha, oddělení od žádostí světa, bude nás Pán korunovat věčnou radostí! Ne chmurnou radostí! Ne „občasnou“ radostí, ale věčnou radostí; ne pouze – nedělní radostí, ale každodenní, věčnou RADOSTÍ! To není zbožný projev náboženskosti, tato radost překypuje životem. „BUDETE SE RADOVAT NA SVÝM PODÍLEM!“ (Iz 61,7) To je konečný výsledek svatosti. Znamená to být blízko Bohu; je to radost, která stojí za to, abychom křičeli plni slávy! Pokračování příště…
Naše poznání Boha se velmi liší – naštěstí Bůh nás zná všechny stejně.
Někteří zbožní lidé se klidně nechají uhodit i do druhé tváře – mají totiž ještě jednu.
Nikdo ti zadarmo nic nedá – Bůh ano. A nikdo ti bez tvého svolení nesmí nic vzít – Bůh může.
Když se ke zlu stavíš čelem, Bůh ti kryje záda.
Věřit znamená nebýt si jist tím, co je vidět.
Nikdo není vynalézavější teolog než ten, kdo se pokouší dobře zdůvodnit své špatné jednání.
Vaše slovo buď ano, ano – ne, ne. Ale čemu říkat ano a čemu ne?
Největší list: Viktorie královská (Victoria regia) Listy připomínají obrovské pánve o průměru až 2 m při šestimetrovém obvodu. List na hladině unese váhu až 50 kg. Květy mají v průměru 35 cm a zůstávají rozvité přes noc. Z planých rostlin má největší listy (s průměrem přes metr) devětsil.
Nejrychlejší suchozemský pták Nejrychlejší suchozemský pták je Pštros Struthio camelus, který dokáže i se svou váhou 136 kg běžet rychlostí 72 kilometrů v hodině.
Nejzubatější savec Mrož má až přes půl metru dlouhé kly. Těmi ryje na mořském dně, kde hledá potravu, a také se o ně zapírá při vylézání na kry.
KOUTEK PRO DĚTI
1.Doplňovačka – vylušti tajenku v zelených polích a doplň do vtipu. 1.
K
2.
K
3.
K
4.
K
5.
K
6.
K
7.
K
8.
K
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Závěr jinak Květy obilovin Malý kůň Velký kus dřeva Nůž nespisovně Skupina neupravených keřů Jedovatý had Množné číslo slova kmín
Z kuchyně běží číšník za hostem v restauraci a povídá mu: „Měl jste pravdu, pane, nebyla to polévka, ale voda (TAJENKA). To víte, jde to jen těžko rozpoznat.“
2.Přiřaď k sobě správné dvojice a doplň do tabulky správná písmenka postupně od 1 do 8. Zjistíš tajenku, kterou doplníš vtip. Paní učitelka zeměpisu se ptá Lenky: „Čím je známá Ostrava?“ „Nevím,“ odpoví Lenka. „A odkud máte uhlí?“ „Přece (TAJENKA),“ odpoví Lenka. 1. Bob K - Fišta 2. Kráska E - Večernice 3. Zlatovláska L - Mařenka 4. Pišta P - Pája 5. Jeníček A – Dulík, Bubík 6. Princ Z – Bobek 7. Jája S - Jiřík 8. Kulík E – Zvíře
Tajenka: 3.Hádanky
a) Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka, co je to? b) Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není? c) Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže. d) Kdo bez štětce a bez barev obarví nám pestře les? e) Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí? f) Nemá ruce, nemá nohy a přece vrata otevírá. 4.Vylušti tajenku ve žlutém sloupci, opět doplníš vtípek. Potkají se dva ježci a jeden má zavázanou packu. Druhý se ho zvědavě ptá: „Prosím tě, co se ti stalo?“ „Ale, ani se neptej, zapomněl jsem a (TAJENKA). 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.
1.Nábytek, na kterém spíme; 2.Boty jinak; 3.koukat jinak; 4.365 dní je?; 5.maminka maminky; 6.svátek 26. července; 7.nejteplejší roční období; 8.suchá tráva; 9.nejvyšší karta; 10.opak dne; 11.dopravní prostředek se čtyřmi koly; 12.pruhované zvíře podobné koni; 13.konec modlitby; 14.stavení jinak; 15.světadíl, na kterém žijeme; 16.člověk, který jde po chodníku.
Řešení z čísla 4/2012: 1 – Písmomalíř. 2 – a) stín, b) oči, c) cibule, d) míč. 3 – nevychodil. 4 – Florencie.
Do uzávěrky žádné odpovědi nedošli, proto nemáme ani výherce!
☺Budeme se těšit na vaše odpovědi z tohoto čísla do příště☺
T
ato povídka s názvem „Co jim mám říct“ je vlastně takovým nahlédnutím do pracovního dne jednoho malíře pokojů, který se coby křesťanské batole, snaží zachránit alespoň jednoho hříšníka od věčného zatracení. Využívá k tomu svojí profesi malíře pokojů, kterého si lidé zvou do svých příbytků za účelem dezinfekce a zkrášlení domova. Poukazuje na těžkosti a nepochopení při předávání evangelia v této části drsné Šumavy, kde se narodil a kázal Mistr Jan Hus, a kde slavný vojevůdce Jan Žižka vypaloval kostely, hrady a zámky. Předem chci připomenout a to důrazně, že všechny postavy v této povídce, jakožto jména lidí, měst či firem jsou smyšlená a jejich jakákoliv podobnost s lidmi, které znáte ze svého okolí je čistě náhodná☺. Jediné, co je pravda, je evangelium a Boží sláva, která potrvá navěky.
Během úterního dopoledne zadrnčel v mé kapse telefon a na druhé straně se ozval ženský hlas přetékající chválou a doporučením od sousedky, které jsme prý před dvěma roky pěkně vymalovali a ještě stačili po sobě uklidit. Po domluvě kdy, kde a jak si paní přeje vymalovat, jsme se se srdečnými pozdravy, že se budeme na sebe těšit, rozloučili. Nastal den, kdy máme naložen všechen malířský sortiment, aby nás nic nemohlo zaskočit a rozjeli se do vesnice s pěkným názvem Bohumilice, nedaleko neméně hezky pojmenované vesnice Svatá Máří. Sluníčko pěkně svítilo a já si uvědomoval, jakou krásnou krajinu stvořil náš Bůh. Ty nádherné tvary a barvy… a najednou bum, rup a zase bum. Při pohledu na vozovku si uvědomuji, že je tu ještě jeden, daleko horší stvořitel ne tak dokonalý člověk. Přestal jsem sledovat okolní krajinu a začal odpočítávat domky kolem cesty. Konečně se objevil starší domek z padesátých let s číslem 777. Zastavujeme blízko starých železných vrátek, na jejichž středu kdysi dominovalo žluté sluníčko s paprsky. Pár žlutých šupin, které ještě rez definitivně nepokryla, to jasně dokazovalo. Ze vchodových dveří vybíhá starší paní v zástěře, hrne se k nám a přes rameno pokřikuje dozadu „Ježišmarjá táto už jsou tady.“ V tom se objeví
jistý táta, pomenší zavalitý chlapík v teplácích s vytahanými koleny. „Šmarjajózef vy ale máte věcí“ říká mužík a pomáhá nosit věci do domku. Podle jejich prvních slov usuzuji, že nejsou častými návštěvníky kostela či nějakého jiného křesťanského společenství. Zatímco s kolegou přikrýváme podlahu a nábytek, paní se vzorníkem barevných odstínů zkouší různé kombinace, přičemž si tím tak zamotá hlavu, že nás nakonec stejně požádá o radu. Vrací vzorník, nabízí kávu a odbíhá do kuchyně. Pan domácí nadhodí tolik nám známou řeč: „Tak co mistři, máte dost práce?“ Pomalu se rozvíjí rozhovor mezi domácím a mým kolegou. Rozhovor je o tom, jak je všechno drahý, a co že ti naši politici jak to vlastně vedou. A co se zase rozkradlo a jaký je zase nový skandál. Podotýkám, že tento rozhovor bývá obvykle velice dlouhý. Já jakožto křesťan lovící duše pro nebe mám zájem vložit se do tohoto rozhovoru a strhnout debatu úplně jinam, kde se nekrade, ani nejsou skandály, ale je východisko a naděje v lepší život. Debata pokračuje „Pustíte televizi nebo rádio,“ ujímá se zákazník rozhovoru „a stále je slyšet jak je třeba šetřit, abychom jsme se dostaly z krize a měli se líp. Dokonce nám předkládají správné a znalecky propracované kroky, jakými jsou – zrušení porodného, pohřebného, snížení důchodů nebo jeho oddálení až po snížení příspěvku pro matky s dětmi.“ Můj kolega přitakává a skáče panu domácímu do řeči: „Potom nám tito správci naší země zdraží potraviny a to do mléčných výrobků, na jejichž drahotu už si začínáme zvykat až po pečivo, či chystané zdražení masa. A co vejce? To je vrchol všeho. Tím, že zdražili vejce, využijí jiní. Aby mohly zdražit plyn, elektriku protože s vejcema určitě úzce souvisí. Jó a co nafta a benzín?“ „Slyšel jsem“ povídá kolega „že za posledních 20 let se zlevnily jenom parní lokomotivy, ale zase podražilo uhlí a tak asi zase jezdit nebudou.“ Smích. Chci využít chvilky odlehčení a začít předložením Božího slova kde je psáno… Ale prudké mávnutí rukou a nepříliš laskavý pohled obou mužů mě umlčí.
„Já vám něco řeknu pánové“ – povídá zákazník a bravurně otvírá lahvové pivo pomocí špachtle. Později se dovídám, že je to také stavař. Takže otvírání piva čímkoliv ovládá. „Nám říkají naši odborníci,, jak je třeba si přitáhnout hnout opasky, jak má šetřit důchodce nebo máma se dvěma dětmi dě aby zachránily stát. A ti samí politici přesvědčivými slovy zdůrazňují, zdůrazňují jakou práci jim to dalo vymyslet a proto jejich odměna čítající až 200.000,200.000, Kč měsíčně, u europoslanců až 500.000,- Kč je přinejmenším za tu námahu vskutku přiměřená.“ Kolega se přidává a objasňuje některé křišťálové čisté zakázky jako je stavba a přestavba dálnic, tunel s velkým T (Blanka), kupónová privatizace, harvard, zbraně či padáky, ale ne ty zlaté ze sazky, zaoceánské ceánské lodě kdysi naše, nyní pod jinou vlajkou a jiným majitelem přivážející do naší republiky podřadně, zmetkově a kolikrát i zdraví škodlivé zboží z Číny. Místo abychom vyráběly sice dráž, ale kvalitněji pro sebe a byly jsme zaměstnaný. Dnes už spousta lidí kouká po českých výrobcích a raději si připlatí, jen aby nemuseli kupovat z Číny a Polska. Tady v tom jsou ty ztracený miliardy, v těchto tunelech, a to ty matky s dětmi a důchodci nezachrání. „No a co politický strany?“ Rozhorluje se zákazník. Chci využít situace a vložit se do rozhovoru protože i křesťané mají svojí stranu „křesťanské demokraty a lidovce.“ „Počkat, počkat v minulé vládě se na nic moc nezmohli a v této vládě vlastně ani nejsou.“ Nechávám tedy oba mluvit, dopíjím kafíčko a odcházím do kuchyně a dívám se na strop, jak se odlupuje barva. Asi to bude chtít oškrábat. „To víte, donedávna jsme si malovali sami vždycky táta se synem“ povídá paní. „Koupili vždy to, co bylo v akci, akci aby to moc nestálo a tím to namalovali.“ „To víte paní všecko máá své a přidávám Marka 2,22 – Ani mladé víno se nedává do starých vaků, roztrhlo by je to. Neboli na starou omítku nemůžete dát nové barvy, nová barva starou odtrhne. Ta stará musí pryč. Uvědomuju si jak je to stále stejné. Mladí si vymalují většinou sami pokud se zdi neloupou. A tak naše služby vyhledávají ti starší, kteří už nemají tolik sil. Ale teď už nadávají na drahotu
i ti důchodci a tak můžeme být za chvíli bez práce. A když nebude práce, nebudou peníze, nebude z čeho platit hypotéku a půjčku přijdou exekutoři, seberou nám střechu nad hlavou a půjdeme pod most.“ Mám před očima verš z Božího slova, Matouš 6:26. „Podívejte se na ptáky na obloze. Nesejí, nesklízejí, neshromažďují do stodol a přeci jsou živi.“ Já ale dodávám, že ptáci nemají hypotéku na hnízdo. Z mých úvah mě vyruší paní domácí se slovy: „Vy se máte, vy jste ještě mladý, vám je hej. Ten můj už nemůže a syn jezdí dělat do Německa a už taky není z nejmladších, vždyť loni mu bylo jednapadesát.“ „To máte pravdu paní,“ usmívám se a v duchu si připomínám, jak asi letos oslavím pětapadesátku. Z obýváku se ozývá kolega. „Jó soudy ty jsou taky na nic,“ povídá můj společník a s díky odmítá pivo nabízené panem domácím. „Nejdřív toho napovídají kolik asi každému chycenému lumpovi hrozí let a pak buď uteče nebo dostane podmínku. No jen řekni, jak to bylo u soudu, když se stalo to neštěstí s tvojí dcerou?“ „Zabil jí řidič na přechodu pro chodce na prostředku tří proudové silnice, nedal jí hajzlík šanci nikam uhnout. Soud vlastně ani nebyl, přišla jim jen domu správa od samosoudce, že řidič za to zabití dostal půlroční podmínku a zákaz řízení. Potom, když jste si prosadili soud přes televizi v pořadu Akta, tak v Č. Budějovicích, jeho obhájce shodou okolností v té době coby kandidát na prezidenta, prohlásil při závěrečné řeči, že se vlastně nic tak vážného nestalo, že pouze odešel jen jeden člen rodiny, ale ta rodina funguje dál. Já to vím, já tam byl jako svědek, zdůrazňuje kolega.“ „To je fakt?“ tázavým tónem se ke mně obrací zákazník v jeho pohledu je vidět údiv a vztek. „Mě nepřísluší soudit,“ odpovídám a vzpomenu na 10. kapitolu 30. verš listu Židům „Má je pomsta, já zjednám odplatu.“ Praví Hospodin. Rychle odcházím do kuchyně, lezu na štafle a začínám škrábat odlupující se omítku ze stropu. Vzpomínám na dceru, slzy se mi kutálejí po tvářích. Paní na mě kouká a mlčí. Dělám, že mi kousek omítky spadl do oka a rukávem si utírám obličej. „Chcete napít mistře?“, povídá paní a já s úlevou a řečmi o prachu a pitném režimu přicházím na jiné myšlenky. V obýváku zatím zákazník rozvádí další diskuzi na téma „církevní restituce“. „To zas bude pěknej tunel jako ta privatizace. Nejdřív se spočítá
kolik peněz a pozemků se má církvi vlastně vrátit, a když jim to začnou postupně dávat a oni si s tím nebudou vědět rady, tak tam pošlou svoje odborný poradce a ty je pomalu nebo vlastně velice rychle o ty peníze a majetky zase pěkně připraví, jak říkám parádní tunel. Při těchto slovech si vzpomenu na pátera Janouška, který má na starosti 5 kostelů a far, od Volyně po Bohumilice. Tomu až vrátí pole, louky, lesy a rybníky, tak ty jeho babičky ovečky budou muset na mši jezdit za ním buď do Dobřan nebo do Bohnic, ten se z toho musí zákonitě zbláznit. Teď když je krize, tak se najednou budou vracet peníze a majetky církvi.“ A najednou jsem byl vtažen do diskuze. „Vy říkáte, že jste křesťan,“ ujímá se řeči zákazník a probodává mě pohledem jako bych ty restituce zařídil já anebo že snad ty pole dostanu do národní správy. „Povězte nám tedy co na to ta vaše Bible? Co se tam píše o vládcích a politicích jaký rady nám může dát a jak se z toho dostat ven?“ Přiznám se, že něco málo vím, co je tam napsáno, ale netroufám si citovat úplně znění veršů. Chvilku přemýšlím a pak se domlouvám kompromisem. „Nemohu znát z Božího slova slovo od slova, tak dobrý a sečtělý křesťan nejsem. Abych ale neřekl jen půl pravdy. Dovolte mi, abych doma články, které se k tomuto tématu vztahují, vyhledal a zítra, až budeme pokračovat v malování zbývajících místností, vám povím, co jsem našel, souhlasíte?“ Chvíli bylo ticho a najednou se ozvala paní domu: „Páni malíři, kolik že si berete na hodinu?“ Bylo to jako blesk z čistého nebe. Okamžitě necháváme debaty a vrháme se na stěny pokoje, abychom je mohli našimi válečkami a štětci zdolat. Pan domácí si něco nesrozumitelného drmolí a odchází do sklepa přiložit do kotle, aby bylo teplo a barva dobře schla. Paní zatím vybíhá na dvorek, kde jí slepice sedí na vystěhovaném a nepřikrytém nábytku, aby je odehnala, a přitom zvedá hlavu k nebi a polohlasně prosí Boha, aby nepršelo alespoň nad jejich domkem. Doma pak večer usedám ve své komůrce podle Matouše 6,5 k pravidelné modlitbě. Pak otvírám Boží slovo, abych vyhledal a opsal si verše na druhý den a mohl tak splnit slib, který jsem dal zákazníkovi a mému kolegovi. K otázce, co píše Boží slovo o vládách, jsem našel Římanům 13,1-7: „Komu čest, tomu čest – každý ať se podřizuje vládnoucí moci. Veškerá moc je totiž od Boha, takže současné vlády jsou zřízeny od Boha. Kdo odmítá vládu, bouří se tedy proti Božímu zřízení a vzbouřence čeká jistý trest.
Vládcové přece nejsou postrachem pro ty, kdo konají dobro, ale zlo. Vláda netřímá meč nadarmo, je přece Božím služebníkem, jenž po zásluze trestá pachatele zla. Proto se musíme podřizovat – nejen kvůli hrozbě trestu, ale i kvůli svědomí. Proto také platíte daně – vždyť jsou to Boží služebníci a pilně se věnují své práce. Každému dávejte, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu vážnost, tomu vážnost, komu čest, tomu čest.“ mýšlím. Tak jak je to tady napsaný nemůžu přečíst před Chvíli o tom přemýšlím. zákazníkem a kolegou, nepochopili by to. Ještě nedostali mlíčko a mají jíst kaši? Tudy cesta nevede. Odbíhám pro radu za mojí ženou do obýváku, kde právě žehlí a objasňuju jí situaci, do které jsem se dostal. Ani na chvilku nezapochybovala a pronesla: „Ty tě ukamenují, ty to nepochopí. Zkus hledat něco jiného.“ To je nápad. I Duch Svatý mě napomíná, že Bible je doslova naplněna různými příklady našeho života. Usedám tedy znovu ve své pomyslné komůrce a čtu Boží slovo. A mám to. Díky Duchu Svatý, to je ta správná odpověď, a pro všechny ať už kritizují či remcají, jakož i pro vládce i politiky a vůbec pro náš pro všechny. Je to to, co nám Bůh lidem dal už před tisíci lety. Ano je to „desatero“. Když bude každý k člověk dodržovat desatero, nebude potřeba těchto diskuzí v práci či jinde, nebude třeba ani soudů a exekutorů, nebude závist ani zloba a nemusí být člověk ani věřícím a když bude dodržovat posledních 8 přikázání, tak ty první dvě si co nejdřív také osvojí. Ano o desateru a o lásce ásce k bližnímu jim řeknu a přidám 1. Korintským 13,1 – Láska největším darem. Pak se může zhroutit celý tento systém ovládaný tím zlým. Jsme možná na konci věků a můžeme si vybrat buď peklo, nebo nebe. To jim řeknu, už se těším na n ráno, až budu předčítat a vysvětlovat tak jednoduchou věc jako je desatero. Děkuji ti nebeský Otče, chválím a velebím Tvoje jméno a prosím, prosím aby Duch Svatý stál zítra při mně. A nás všechny prosím, dodržujte desatero. Jak je psáno v 1. listu Janovu 5,3. Láska k Bohu je v tom abychom plnili Jeho přikázání - a Jeho přikázání nejsou těžká. Všechno co se narodilo z Boha, přece přemáhá svět. A to je to vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo jiný přemáhá svět než ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží. Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život. Amen. Povídku nám dodal a napsal náš bratr v Kristu Honza Roučka. Moc děkujeme☺
Proč? Čerpáno z „Další příběhy pro potěchu duše“ autor Bruno Ferrero rrero
„Ani Bůh není spravedlivý. Proč nechává lidi umírat pod troskami, které způsobilo zemětřesení? Proč nechává súdánské děti umírat hladem? Proč se jen dívá, když se kácejí tropické pralesy? Proč? Proč?“ Lorenzo, 15 let
Proč je ve světě, který stvořil spravedlivý a všemohoucí Bůh, zlo a utrpení? Proč nevinní trpí? Proč se lidé cítí opuštění, proč mají v sobě poušť, proč prožívají temné noci bez naděje? Pak se mi zdál sen. Šel jsem po pláži po Pánově boku. Naše nohy zanechávaly v písku dvojici stop: moje a Pánovy. Napadlo mě – byl to přece sen – že každý krok představuje jeden den mého života. Zastavil jsem se a ohlédl, abych se podíval na všechny stopy, které mizely v dálce. A všiml jsem si, že se jedny stopy čas od času ztrácejí. Vzpomínal jsem na svůj život. Kupodivu ta místa, kde byla jen jedna dvojice stop, odpovídal těm nejsmutnějším dnům. Dnům, kdy jsem prožíval úzkost a netrpělivost, sobectví a špatnou náladu, zkoušky a pochybnosti, nepochopitelným dnům plným utrpení. S výčitkou v hlase jsem se obrátil k Pánovi: „Ty jsi nám slíbil, že s námi zůstaneš taneš po všechny dny. Proč jsi svůj slib nedodržel? Proč jsi mě opustil v nejhorších chvílích mého života, ve dnech, kdy jsem tě nejvíc potřeboval?“ Pán se usmál: „Synu, chlapčee můj, nepřestal jsem tě milovat ani na okamžik. Tam, kde vidíš jen jedny stopy, v nejtěžších dnech tvého života… to jsou mé stopy, protože jsem tě nesl v náručí.“
1. Příčina smrti prvního samozvaného izraelského krále Abímeleka. Abímeleka (zač. M) 2. Město, kde Ježíš prožil své dětství a mládí? (zač. N) 3. Filemonův otrok, který byl s apoštolem Pavlem ve vězení. vězení (zač. O) 4. Jméno jednoho ze synů Elího. (zač. P) 5. Jakým hebrejským slovem nazvali první učedníci Pána Ježíše. Ježíše (zač. R) 6. První izraelský král, který několikrát zjevně neposlechl Boha. (zač. S) 7. Co nesli Izraelci na ramenou, když utíkali z Egypta? (zač. T) 8. Jak se jmenoval vojevůdce kenaanského krále Jabína? Jabína 9. Kdo obětoval svoji jedinou dceru? 10. Kdo ze samé radosti nepustil hosta do domu? 11. Kdo komu řekl: „Přineste Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho.“? ho 12. Kdo komu řekl: „Dám Dám ti, co si budeš přát, až do polovice polov svého království.“ 13. Kdo komu řekl: „ZZ Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ dobrého? 14. Kteří dva muži se oběsili, poté co zradili svého krále?? 15. Jak byli příbuzní Ezechiel a Buzi. 16. Kolik dní byl Saul (Pavel) slepý? 17. O kterém ptáku je napsáno, že neobdržel rozum?
Odpovědi z minulého čísla 4/2012 1)Žalář(Mat 14,10); 2) Filip (Apoštol) (Jan 1, 43.44); 3) Golgota (Mat Mat 27,33); 27,33 4)Chidekel (1 Moj 2,14); 5) Josef z Arimatie (Luk 23, 50-52); 6)Kozel (3 Moj 16, 9--10); 7) Lámech (1 Moj 4,23-24); 8) David (1 Par 11,17); 9) Ježíš (Jan 20,15); 10) Celník Zacheus (Luk 19,8); 11) Abrahám své ženě Sáraji (1 Moj 12, 11.12); 12) Petr Ananiášovi (Sk Sk 5,3); 5,3 13) Petr Ježíšovi na moři (Mat 14,28); 14) Davidovi (2 Sam 24, 12-13); 15) Syn a otec (Mat Mat 13,55) 13,55 16) 40 let (2 Moj 16, 35); 17) Pátém (1. Moj 1,21.23).
Vylosovaný výherce z došlých odpovědí je Standa Hadrava☺ Hadrava☺ Cenou je kniha „Porozumět pomazání“ autor Kenneth E.Hagin MOC GRATULUJEME !!! Příště se hraje o knihu „Posvátné stezky“ autor Gary Thomas
Dne 22. července 2012 jsme se v našem sboru setkali se služebníkem Davidem Loulou. Je autorem úžasných knih o České historii z křesťanského hlediska „Studna lásky k pravdě“ a „České eské studny aneb hloubání o české identitě“.. Kde máme kořeny koř apod. Velmi jsme si jeho návštěvu ěvu užili a zjistili jsme spoustu nových poznatků ů a zajímavostí o českém národě a jak úžasné tady máme základy víry. Níže máte pár reakcí i od ostatních bratrů a sester, které se setkání účastnili.
Monča F.: Setkání s Davidem Loulou bylo velmi požehnané. Je to člověk, č který celým svým srdcem miluje Pána Ježíše Krista, je mu cele oddán a je ochoten pro něj i trpět. Setkání s takovým člověkem zanechá v člověku vždy nesmazatelnou stopu. Jeho slovo o naší české historii z pohledu víry, prorocký vzhled z této historie do naší současnosti je tak hluboký, že to snad nenechalo nikoho chladným. Jsem Pánu Ježíši vděčná, že David Loula s rodinou mohli přijet do našeho společenství a věřím, že to nebyla schůzka poslední. V současné době zasílá oddaným lidem, jak říká "hořícím uhlíkům" modlitební dopisy ve kterých dává podněty k modlitbám za aktuální věci jak na poli církve, tak i na poli vlády v naší České republice. Bojuje za to, aby v
našich školách se nevyučovalo scestné a zvrhlé učení ohledně sexu a vztahů obecně, slouží po různých denominacích a ve svém sboru pořádá modlitebně uctívací dny. Velmi si ho vážím a přeji jemu i celé jeho rodině mocné požehnaní pro jejich službu a ochranu od Pána našeho Ježíše Krista. S láskou vaše sestra Monika Věrka J.: Jsem moc vděčná Pánu Ježíši za takové služebníky, služebníky jako je David Loula. Nechává se vést Duchem svatým a Pán skrze něj promlouvá ke svému lidu. Při tomto setkání jsem byla povzbuzena a začala jsem vidět bohatství od našich předků v Čechách, které jsem si dosud neuvědomovala. Také é čtením knihy České studny od Davida Louly, kterou jsme si po shromáždění zakoupili, se dále dozvídáme o studnách, které potřebujeme objevit a vykopat.
Peťa a J.: Shromáždění Shromá s Davidem Loulou bylo požehnané. po Je povzbuzující připomínat ipomínat si české a moravské velikány a pokračovat ovat v jejich odkazu, který nám zanechali. David nám navíc rozšířil rozší i obzory ohledn ohledně chval a uctívání, za což jsem mu moc vděčný a těším ším se na další spolupráci☺
Dne
18.7.2012
měla naše sestřička v Kristu Lenka Kučerová narozeniny a slavila krásné kulatiny. Ve sboru jsme to oslavili 29.7.2012 a tak přikládáme pár fotografií z oslavičky, kterou jsme ve sboru měli.
Sešlo se nás dost i přesto, že hodně bratrů a sester ze sboru byli někde na dovolené nebo na prázdninových cestách. Moc jsme si to užili, mohli jsme posedět, popovídat, pobavit se i zazpívat chvály.
Bylo to moc pěkné a Leničce za pohoštění moc děkujeme☺
Jelikož teď čeká Lenku misijní cesta do Řecka, tak ti Leničko přejeme spoustu Božího požehnání, strážné anděly na cestách a ať Vás Duch Svatý provází při službě, za kterou tam jedete. Moc na tebe myslíme myslíme☺
Tví sourozenci v Kristu z Křesťanského sboru Vimperk – Šumava
Je to dar, který ti Bůh nabízí právě teď. Tento úžasný dar ti dává ne pro to, cos udělal, ale pro to, co udělal pro tebe Bůh. „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ (Efezkým 2,8-9) Důkazem Boží lásky k tobě je Kristova smrt za tebe na kříži. Zemřel, abys ty mohl prožít cestu domů k Bohu. „Vždyť Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu…“(1.Petrův 3,18) Čtvrtým ukazatelem je tvoje odevzdání se Kristu. Co to znamená odevzdat se Kristu? Předně to znamená činit pokání čili odvrátit se od svého starého způsobu života. Když se obracíš ke Kristu, musíš se odvrátit ode všech svých hříchů a všeho svého lidského úsilí spasit se sám. Bible říká, že je to Bůh, kdo koná dílo našeho spasení. „On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.“ (Titovi 3,5) Toto odevzdání tedy znamená plně věřit v Ježíšovu smrt za tebe jako jediné, čím bylo třeba zaplatit za tvé hříchy. Bible říká: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (Jan 1,12) Když tě Kristus vykoupil svou vlastní krví, odevzdání tvého života jemu tedy znamená, že vládu nad svým životem předáváš Ježíši Kristu. Již jej nazýváš Pánem a Mistrem. Když přijdeš ke Kristu, přijímáš ho jako Spasitele (Zachránce) i jako Pána. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš
spasen… Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen.“ (Římanům 10,9-10.13) Nuže, co uděláš s Ježíšem, tím, který tě miloval tak, že zemřel místo tebe? K němu nemůžeš zůstat neutrální. On to řekl jasně: „Kdo není se mnou, je proti mně, kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.“ (Matouš 12,30) Teď je čas, abys činil pokání ze svých hříchů a vydal svůj život Ježíši Kristu. „Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy.“ (2.Korintským 6,2) Můžeš přijít ke Kristu, ať jsi kdekoli. Právě teď. Když ho přijmeš, přijme on tebe. Budeš konečně a věčně „doma“, v pokoji a usmířen s Bohem. Minulost bude zapomenuta. Tvé hříchy budou odpuštěny. Začne teď pro tebe nový život. „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2.Korintským 5,17) Pokud ses rozhodl, řekni Bohu teď modlitbu svého srdce: „Pane Ježíši, děkuji ti, že jsi za mne zemřel na kříži. Činím teď pokání ze svých hříchů a věřím, že tvoje prolitá krev plně zaplatila za všechny mé hříchy. Věřím, že ty jsi Syn Boží a že Bůh tě vzkřísil z mrtvých. Nyní tě přijímám jako svého osobního Spasitele. Vydávám ti bezvýhradně svůj život jako svému Pánu. Děkuji ti, že slyšíš mou modlitbu, odpouštíš mé hříchy a vstupuješ do mého srdce, jak jsi to zaslíbil. Amen.“ Jestliže ses modlil tuto modlitbu upřímně a ve víře, buď vítán do Boží rodiny! Ježíš Kristus slíbil, že vejde do tvého života, když v pokání a ve víře ho pozveš, aby byl tvým Pánem. Bible říká: „A to je to svědectví, Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.“ (1.Janův 5,11-12). Syn Boží teď žije v tobě. Proto máš život věčný.
Kdybyste potřebovali další pomoc, budeme rádi, když se obrátíte na kontakty uvedené na konci časopisu.
Shromáždění Každou neděli od 10:00 hodin, ul. Nad Stadiónem 199, Vimperk (bývalá budova TKB) – 1.patro.
Narozeniny v září a říjnu slaví: Eva Roučková 27.9. (53 let), Maruška Jurištů27.10. (52 let).
Oslavencům přejeme mnoho Božího požehnání
28. – 30. 9. 2012: Boží moc k proměně 2012 konference o vnitřním uzdravení Kde: Praha 8, KD Ládví, Burešova 1661/2 (metro C Ládví) Pořádá: Křesťanská misijní společnost Kontakt: 284 841 922
[email protected] Stránky věnované akci: http://www.kmspraha.cz/akce-aktivity/bmp2012 Téma: Cesta k pravé identitě Sloužící: Tony Kalmová (NL, psychologická a pastorační poradkyně), Mario Bergner (USA, bývalý herec a homosexuál, dnes anglikánský teolog a duchovní, ředitel organizace Redeemed Lives, autor knihy „Obnova lásky – hledání sexuální identity“). Na konferenci dostanou prostor i čeští řečníci (Yvona Taschnerová, Petra Polachová, Andrea Matoušková) a holandskočeský modlitební tým. Témata: Boží přítomnost s námi a v nás; Naslouchat Božímu srdci; Poznat a být poznán: důvěrnost a sexualita; Umění odpouštět; Bolest, utrpení a vykoupení; Nechtěná přitažlivost k stejnému pohlaví; Sebepřijetí; Služba smíření ve sboru; Uzdravení vůle; Uzdravení vzpomínek; Síla naděje aj. Konference je koncipována tak, aby se jí mohli zúčastnit noví zájemci a účastníci minulých konferencí mohli prohloubit své znalosti a také udělat další krok na cestě vnitřního uzdravení. Během akce bude prostor i pro osobní modlitby s poradci.
Malíř vymaloval kostel a pan farář se zálibou pozoruje dokončené dílo. Najednou ustrne: "Vy jste namaloval andělovi na ruce šest prstů! Už jste někdy viděl anděla se šesti prsty?!" "A vy jste snad viděl někdy anděla s pěti prsty?" odseknul malíř. Dobré zprávy – informační časopis Křesťanského sboru Vimperk - Šumava. Slouží pro potřeby společenství. Číslo 5/2012. Vychází jako dvouměsíčník. Redakce: Veronika a Karel Jakšovi, Husova 262, 38421 Husinec, tel. 723/182308, 728/684113 E-mail:
[email protected], www stránky: http://www.krestanskysbor-vimperk.estranky.cz/; číslo účtu Křesťanských sborů Vimperk: 2225630053/0800.
☺Uzávěrka příštího čísla časopisu je 28. října 2012☺ ☺
