Několik slov na úvod aše doba v poledních časech přináší mnoho požitků. Je plná techniky i módních výstřelků. Na člověka působí věci v jeho okolí, které ho určitým směrem formují. Patří atří sem volnočasové aktivity od sportu přes internet a televizi, hraní her až k hobby. Člověk se stává konzumentem času a jeho využití, které si dále určuje a využívá podle svých potřeb a nároků. Ať chce nebo nechce, útočí na něj další masírování jeho mozku v podobě různých informací ze světa co dělat, když nás potká nemilá situace, s kterou se musíme vypořádat. Dále pak směs názorů na to či ono, co a jak rychle a efektivně vyřešit nebo jak postupovat v dané věci, abychom se potkali se zdarem. Konzum a určitá idea spokojeného člověka, který erý má dost peněz, fungující rodinu, dobré zázemí včetně bydlení se jaksi vytrácí čím dál více a to i navzdory tomu, že víme, co máme dělat, pokud nám to někde skřípe. Jako by člověk nebyl sám sebou v této směsici a ruchu života. Ale potajmu je někým či něčím ně ovládán. Soukolí do sebe dobře zapadá, záruka toho, že mechanismus funguje. Můžeme to nazvat přirozeným vývojem. Dále však nezapomínejme, že tato doba ve svém soukolí může semlít i nás. V tomto podivuhodném chaosu existuje osoba, která přináší spasení, pokoj a radost do našeho života. Z každého, který se zmítá v této době, dokáže udělat člověka ukotveného na pevném základu. Zbudovat ho ve věcech duchovních, vychovat z něj opravdového válečníka, který se jen tak něčeho nelekne, ba naopak bude věrně sloužit it až do konce života. Jsou to dobrodružství, která zažíváme každý den, avšak s reálným dopadem na náš život. Cítíme, že v posledních časech se těžko žije. O to víc Bůh volá, aby lidé přijali přij Jeho syna i Ducha svatého. Odložili břemena tíhy, která už nejdou u dál vláčet a předali je Jemu, vždyť On už se s nimi na kříži vypořádal jednou provždy. „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ Matouš 11,28 Ježíš Kristus je tu pro všechny, nepřišel obohatit dějiny o pár dalších stránek, abychom se měli o čem učit. Přišel, protože byl vyslán od Otce ukázat směr, kudy se vydat. Jak přijít do Božího království, nenechme se mýlit,, ta cesta není jednoduchá, bez Něj neobstojíme, potřebujeme Jeho pomoc, přítomnost i vedení. Velká Vel radost nastává ve chvíli, kdy slyšíme, že lidé přijímají Ježíše Krista jako Spasitele a Pána svého života a předávají mu vše, co mají. Kéž by takových požehnání bylo co nejvíce.
Verše pro toto číslo: Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Jan 14, 6 Já jsem ta vinná réva, vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Jan 15, 5
Téma tohoto čísla:
Přečtěte si Jan 13, 31-35 a 14, 21-24 „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ (v. 35) Jedna z nejjednodušších zkoušek učednictví je právě láska. Lidé, kteří Ježíši Krista neznají, se při pohledu zvenčí jistě občas diví, co jen to pro všechno na světě provádíme. Vidí množství různých církví, spoustu denominací a naši vzájemnou podezřívavost. Můžeme se snad divit, že jsou mnozí zmateni? Kdybychom skutečně žili tak, jak nám Ježíš přikázal, svět by zažil něco jako revoluci, protože lidé by viděli ducha lásky, který v nás přebývá a projevuje se takovým způsobem, že pro to není žádné jiné lidské vysvětlení.
Pravá láska Na základě těchto Ježíšových slov si můžeme být jistí, že pozornost lidí si nezískáme skvělými kázáními, vyučováním, letáky, zpěvem, hudbou nebo návštěvností církve, ale jen projevem skutečné lásky. Nemělo by záležet na tom, ke které denominaci člověk patří, za předpokladu, že zná Krista osobně; v některých křesťanských kruzích však člověka nepřijmou, pokud nepatří do stejné církve. To si ale Bůh nepřeje!
Začni dnes Můžeme se rozhodnout, že právě dnes a Pánovou pomocí ukážeme lidem bez Krista důležitost opravdové lásky. Začněme třeba tím, že přijmeme všechny, kdo patří Kristu, za své bratry a sestry. Potom odmítněme dělat rozdíly v barvě pleti, v rase nebo v otázce vyznání a mějme obecenství se všemi Božími dětmi na základě toho, že tak jako patříme Kristu, stejně tak patříme i sobě navzájem. Začněme dávat najevo, že milujeme Boha tak, jako milujeme sebe navzájem. Nečekej do zítřka – začni hned dnes. Modlitba: Pane, provinil jsem se spolu s ostatními, když jsem miloval jen lidi z mého okolí. Pomoz mi projevovat lásku, o které jsi mluvil, v každé chvíli mého života. Amen
Čti také: 1.Korintským kapitola 13; 1. Janova 3, 14; 4, 20 Otázky k zamyšlení: 1. Vyjmenuj znaky lásky 2. Jakým způsobem dáš dnes najevo Boží lásku? Pozn.:Téma čerpáme z knížečky Denně s Ježíšem od Selwyna Hughese.
☺Těšíme se na Vaše příspěvky k tomuto tématu☺
Stránka pro modlitby a přímluvy p ímluvy
Nejprve bychom opět rádi zmínili vyslyšené modlitby na povzbuzení… o o
Akce s Davidem Loulou byla požehnaná a vedená Pánem. Těhotenství probíhá bez komplikací a snáším vše dobře. Pán mě už podruhé uzdravil z nachlazení bez použití léků. Všem děkuji za přímluvné modlitby. Verča Jakšová VELKÉ DÍKY PATŘÍ NAŠEMU PÁNU JEŽÍŠI KRISTU ZA VYSLYŠENÉ MODLITBY Na další dva měsíce bychom rádi zmínili modlitby za…
o o o o o o o o o o o o o o
duchovní vedení a jednotu ve sboru (Římanům 15,5-6) zdraví v našich rodinách otevření srdcí pro Pána Ježíše Krista v našich rodinách, i u našich přátel Betel Tadese z Koffele LDN – služba pro potřebné. Boží vůle – pro další směr sboru. malého Jonáška – úplné uzdravení Bohouš P. s rodinou – navrácení se k Ježíši Následné akce, které nás čekají v dalším období – jmenovitě nejbližší akce Veselka září 2012 (modlitby i možný půst) Vedení Duchem Svatým při kázání J. Founěho Za chvály – požehnání a vedení Služebníky k dětem Za zdárný porod a požehnání miminka Jakšů Maminka Petry – přijetí Ježíše a uzdravení z vážné nemoci
Ale my zůstáváme na hladině Čerpáno z „Další příběhy pro potěchu duše“ autor Bruno Ferrero rrero
ocný král Milinda si zavolal starého kněze: „Ty tvrdíš, že člověk, který se sto let dopouštěl všeho možného zla a před smrtí poprosí Boha za odpuštění, se znovu narodí v nebi. Ale ten, kdo se dopustí jen jediného zločinu a nelituje toho, skončí v pekle. Je to spravedlivé? Copak je sto zločinů lehčích než jeden?“ Starý kněz odpověděl: „Když vezmu do ruky takovýhle malý kamínek a položím ho na hladinu jezera, potopí se, nebo zůstane na hladině?“ „Potopí se.“ „A když vezmu sto velkých kamenů, naložím je na loď a postrčím ji na jezero, potopí se, nebo zůstane na hladině?“ „Zůstanou na hladině.“ „Je tedy sto kamenů i s lodí lehčích než jeden kamínek?“ Král nevěděl, co na to říct. A tak mu to starý kněz vysvětlil: „Totéž platí i pro lidi, králi. I člověk, který sice hodně hřešil, hřeši ale opírá se o Boha, nepadne do pekla. Zatímco člověk, který se jen jednou dopustí zla a nežádá o Boží milosrdenství, bude zatracen.“
Stránky pro naše sestřičky v Kristu Zdravím všechny sestřičky v Kristu. Mám pro Vás výborný recept na osvěžující nepečené Řezy
z BeBe sušenek
Suroviny na větší plech: 4 balíčky světlých BeBe sušenek 4 vanilkové pudinky 1 a půl litru mléka Cukr a rum dle chuti 200 g čokolády na vaření Figaro 200 g másla Postup: Na plech rozložíme jednu vrstvu BeBe sušenek. Na tuto vrstvu nalijeme hustou směs, kterou si uvaříme ze 4 pudinků, jednoho a půl litru mléka, cukru a rumu. Na tuto směs opět rozložíme jednu vrstvu BeBe sušenek a na ní nalijeme čokoládovou polevu, kterou si připravíme tak, že rozehřejeme 200 g čokolády na vaření s 200 g másla. Moučník necháme vychladnout, dáme potom do ledničky a tak hodinku před servírováním vyndáme z ledničky. Nejlepší je dělat tento moučník den předem, aby sušenky zvláčněly.
Je to vyzkoušené, opravdu mňamka, nic složitého a do letního počasí jako stvořené.
Stránky pro naše bratry v Kristu Etiketa společenského chování
Nápoje Na vodu můžete použít sklenice na víno, dobře zapadnou do sestavy sklenic na stole, ale i doma, když máte návštěvu, používejte vyšší dvou nebo třídecové sklenice. Takzvanou tureckou kávu už pijí jen pamětníci. Vidět kávovou sedlinu, tzv. lógr, na dně šálku je zvláště pro cizince někdy šok. Když turecká káva, tak pravá, kvalitní, spařená v džezvě, kdy kávová sedlina zůstává na dně a nedostane se do šálku. V dobrých restauracích servírujeme mléko v konvičkách, nikoli v plastikových kelímcích. A cukr v cukřenkách, nikoli v papírových sáčcích. Pivo se v hospodách pije z půllitrů, ale v lepších restauracích a na recepcích z třetinkových sklenic. Jeho správná teplota při konzumaci je 7 - 9° C. Láhve vína uchováváme naležato, v tmavém a chladném sklepě o teplotě mezi 10 a 12° C. Při podávání volíme u bílého vína 8 - 10° C, u červeného vína raději pokojovou teplotu, řekněme 18° C. V lepších podnicích při podávání vína probíhá tzv. prezentace, kterou provádí specialista na víno, sommelier. Je-li li víno v pořádku, musíme ho přijmout, i kdybychom si najednou vzpomněli, že chceme jinou značku nebo jiný ročník. Šampaňské víno je sekt vyráběný jedině ve francouzském ém kraji Champagne, navíc metodou kvašení v lahvích. Všechna ostatní šumivá vína, včetně těch našich, jsou jen sekty.
Aperitiv, digestiv Co se hodí jako aperitiv? Všechno co probudí žaludek k životu a připraví ho na příjem většího množství stravy. Aperitiv v má chuť k jídlu povzbudit, nikoliv utlumit. Proto si vždycky dáváme jenom jednu skleničku, dáme-li dáme si druhou, pak jen to, co už jsme měli. Máme aperitivy lehké - sekt, sladké – campari, becherovka, portské, sherry, suché martini a aperitivy ostřejší - gin, n, whisky nebo slivovici. V nabídce by neměly chybět i nealkoholické nápoje, tedy voda nebo džus. Sekty podáváme v misce, ve špičce nebo ve flétně. Dezertní vína raději podáváme ve vyšších štíhlých sklenkách na dlouhé stopce o obsahu půl deci nebo deci. Pokud servírujeme likéry, naléváme je do misek na krátké stopce a o malém obsahu, půl deci nebo ještě méně. Naproti tomu pálenky, třeba borovičku nebo slivovici, naléváme také do sklenek o malém obsahu a na krátké stopce, ale vyšších a štíhlejších. Whisku s ledem podáváme v třídecovém tumbleru, na čistou whisky postačí dvoudecová sklenice. Jako digestiv podáváme koňak, whisky, vodku, grappu, nebo něco sladšího pro dámy. Sklenice s brandy a koňakem se nahřívají, aby se lépe uvolnilo lahodné aroma. Míchané nápoje neklademe nikdy přímo na desku stolu, ale podkládáme je papírovou rozetkou nebo ubrouskem. Zbytky z ovocných ozdob dáváme přímo na tento ubrousek, nikdy ne do popelníku. Zdroj: Internet – Etiketa od Ladislava Špačka
Co dělat, když ztrácíš víru: „…aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.“ 1.Korintským 2:5 „…neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.“ 1.Janův 5:4 „Musíme za vás, bratří, stále Bohu děkovat, jak se sluší, protože vaše víra mocně roste a vzájemná láska všech vás je stále větší.“ 2.Tesalonickým 1:3 „A protože tento člověk, kterého tu vidíte a poznáváte, uvěřil v jeho jméno, moc Ježíšova mu dala sílu a zdraví – a víra, kterou jméno Ježíšovo v něm vzbudilo, úplně ho uzdravila před vašima očima.“ Skutky 3:16 „Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti?“ Jakub 2:22
„Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce.“ Galatským 3:25
Bůh je všemohoucí „Ježíš však ak na ně pohlédl a řekl: „ U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“ Matouš 19:26 U Boha je vše možné, řekl Ježíš. Možná každý z nás má někdy malou víru pro vyřešení některých věcí. Najednou ztrácíme přesvědčení, že je to možné vyřešit. Trvá to už tak dlouho a naše víra jakoby slábla. Boží slovo říká, že Bohu se líbí víra. Takže, milí přátelé, můj bratře a má sestro, nezoufej: i na tvůj problém Bůh stačí. On to stejně ví. Bůh chce vidět tvoji trpělivou víru a spolehnutí se na Něj. Bůh na to má. On je Pán. Bible nás pobízí: „Neboj se, jenom věř.“ Řešení je už na cestě. Vydrž, Bůh nemůže lhát. On je pravda. Ježíš řekl, že vše je možné v Něm. Někteří jsou netrpěliví a zapomněli, že Bůh má na všechny věci svůj čas, tu pravou chvíli, dobu, kdy to bude nejlepší. Nermuť se – přijde to! On ti odpoví a uvidíš Jeho moc. On je Pánem a Bohem nade vším. Má klíč od všech zámků a dveří. Od všech problémů. Vezmi dnes Boží slovo pevně do svých úst a vyhlas problému, situaci, tomu neřešitelnému a své víře nahlas spolu se mnou to, co řekl Ježíš: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné VŠECHNO!!!“ Jiří Kročák
Amy Carmichaelová Společenství Spole enství v Dohnavuru v Indii Amy Carmichaelová se narodila 16. prosince 1867 v severním Irsku jako jediná dcera úspěšného majitele mlýnů. Už jako sedmnáctiletá založila třídy nedělní školy pro děvčata pracující ve mlýnech. Shromáždění rychle rostla, a tak se Amy rozhodla, že pro ně potřebují budovu. Její víra a vize byly nakažlivé a dívky z mlýnů se brzy scházely v nové budově nazvané „Uvítání“ ke studiu Bible, hudebním zkouškám, večerní škole, kursu šití, setkávání matek a měsíčnímu evangelizačnímu shromáždění, kam mohl přijít kdokoliv. Roku 1892 uslyšela čtyřiadvacetiletá Amy boží povolání nést dobrou zprávu lidem v cizích zemích. Dostala doporučení vedoucích Keswické konference, byla přijata anglikánskou misijní společností Zenana a roku 1895 poslána do Indie. Nikdo nemohl vědět, že už se domů nevrátí. Amy se pustila do studia tamilštiny, jazyka jižní Indie, a za čas kolem sebe shromáždila skupinu indických žen, která si říkala Hvězdný roj. Ženy chodily od vesnice k vesnici a kázaly evangelium. Při svých cestách se Amy Carmichaelová dozvěděla o „chámových dětech“, mladých dívkách v hinduistických chrámech, které byly „provdané za bohy“, což zahrnovalo také prostituci. Založením Dohnavurského společenství se Amy Carmichaelová postarala těmto děvčatům o domov. Pro mnohá děvčátka se z ní brzy stala Ammal (matka). Její služba se později rozšířila o péči o chlapce.
V říjnu 1931 spadla čtyřiašedesátiletá Amy do jámy a zlomila si nohu. Nikdy se docela neuzdravila a příštích dvacet let trávila upoutána na lůžko. Po úrazu napsala kromě obnovených verzí svých knih ještě dalších třináct knih. Je v nich zachyceno mnoho příběhů ze života chlapců a děvčat, mužů i žen, kteří díky práci Dohnavurského společenství poznali Boha. Amy Carmichaelová zemřela 18. ledna 1951, její odkaz však žije v práci společenství v Donhavuru, které je stále silné.
Soucit „Slečna „Sle na Ammal, co chytá děti“ d ti“ Amy Carmichaelová si při cestách s Hvězdným rojem od jedné vesnice k druhé, kde kázaly evangelium, všimla půvabných a krásně oblečených děvčátek, žijících nejspíš v hinduistických chrámech. „To jsou děti chrámu,“ odpověděla Ponnamal smutně. „Jsou ženami bohů.“ Amy to šokovalo. Jak mohl někdo dát nebo prodat své dítě do chrámu? Postupně se dozvěděla proč. Pokud rodiče nemohli dohodnout dobrý sňatek (což se v Indii zařizuje už v raném věku), bylo jejich dítě „provdáno za bohy“ a rodiče se tak vyhnuli ostudě. Anebo vdova prodala dítě do chrámu, aby získala tolik potřebné peníze. Mohlo také jít o splnění náboženské přísahy či slibu. Ať byl důvod jakýkoliv, Amy věděla, že je to pro dítě hrozný život. Rozhodla se, že něco podnikne. Někdy se snažila děti z chrámu nenápadně odvést. Byly však bedlivě hlídané dnem i nocí. „Dávejte pozor, nebo vás unese slečna Ammal, co chytá děti,“ říkali jim. (Ammal znamená v tamilštině „matka“.)
Šestého března 1901 se Amy Carmichealová spolu u s Hvězdným rojem po mnoha měsících, které strávili na cestách, vrátily pozdě v noci domů do vesnice Panaivilai. Druhý den ráno odpočívala Amy na verandě a pila čaj, když se objevila sousedka s děvčátkem, které objevila předešlé noci. Dítě se hrnulo Amy rovnou na klín. „Jste ta slečna Ammal, co chytá děti?“ zeptalo se jí děvčátko. „Já jsem Prenna na a chtěla bych u vás zůstat. Už napořád!“ Prenna postupně příběh. Matka ji bohy“, ona se však Jednou se jí podařilo domů. Matka ji však zpátky do chrámu, označkovali ruce žhavým železem. Pečlivě ji hlídali.
vyprávěla svůj „provdala za vždy bála. z chrámu utéct odvedla rovnou kde jí za útěk
Teprve sedmiletá Prenna nna však chtěla utéct. Jak se jí povedlo šestého března proklouznout chrámovým strážím, to nikdo neví. (Z vězení ji určitě vyvedl anděl, pomyslela si Amy, jako apoštola Petra.) Kdyby Prenna utekla o pár dní dříve, nezastihla by Amy doma. A kdyby toho o dne sousedka děvčátko našla, byla by ho už odvedla do chrámu. Tak dobře to mohl naplánovat jedině Bůh. Amy si byla jistá, že k ní Bůh Prennu poslal, aby se o ni starala. Jenomže, přemýšlela misionářka, jak se mohu starat o malé děvče, když jsem stále na cestách od vesnice k vesnici a kážu o Ježíši Kristu? Bůh jí dal zanedlouho odpověď. Když se pod její ochranu uchýlilo více dětí, Amy pochopila, že ona i Hvězdný roj budou muset skončit s cestováním a vytvořit jim domov. Ten domov nazvala Společenství Dohnavur.
Staré indické přísloví říká: „Děti svazují matce nohy“. Znamená to, že matka nemůže přijít či odejít, jak se jí zachce. V prvé řadě má na starosti děti. Amy si nechala „svázat“ nohy, protože měla soucit s chrámovými dětmi. Dovolila, aby jí soucit k nim změnil život.
Soucit je slitování s druhým člov lověkem, lov kem, které jde dál, než ne jen k pocitu lítosti, a přim p iměje im je tě t k činu. inu. Z Božího slova: „Toto praví Hospodin zástupů: Vynášejte pravdivé rozsudky a ať každý prokazuje svému bratru milosrdenství a slitování.“ (Zachariáš 7,9) K zamyšlení: 1. Proč bylo Amy líto chrámových dětí? 2. Co způsobil její soucit s chrámovými dětmi? Jaké změny nastaly díky soucitu v životě Amy? 3. Je ve tvém okolí nebo ve škole někdo, koho ti je líto? Jak by té osobě pomohlo prokázat jí milosrdenství a slitování? Jak by to změnilo tvůj život?
Služba Špinavá práce pro Boha Zvonek u brány Dohnavurského společenství nepřestával vyzvánět. Když Amy Carmichaelová otevřela bránu, stál tam místní pastor a držel maličké dítě. „Je jí teprve třináct dní“, řekl. „Zachránil jsem ji z hinduistického chrámu. Ujmeš se jí, Ammo?“
„Jéé,“ vyjekla desetiletá Prenna, když uviděla našpulenou dětskou tvářičku. „Můžu jí dát jméno?“ Prenna byla prvním chrámovým dítětem, které u Amy začalo žít. Amy se usmála a přikývla. Prenna řekla: „Bude se jmenovat Ametyst – to je jeden z drahokamů ve Svatém městě.“ Když přinesli do Dohnavuru další holčičku, Prenna ji pojmenovala Safír. Roku 1904 žilo v Společenství Dohnavur už sedmnáct dětí. Šest z nich bylo zachráněno z hinduistických chrámů. Malé „drahokamy“ však daly spoustu práce, zvláště ty nejmenší. Nakrmit, nechat odříhnout, přebalit, pohoupat, utěšit… a potom vše znovu. Někdy, když chovala plačící děcko, si Amy vzpomínala na dobrodružství na cestách mezi vesnicemi a při kázání o Ježíši. Udělala dobře, když nechala důležité práce jen proto, aby pečovala o děti? Pak Amy četla Biblický příběh o tom, jak Ježíš poklekl a myl učedníkům nohy. Byla to špinavá práce, práce služebníka. Ježíš potom řekl učedníkům, aby si z něj vzali příklad. „Tak dobře. Budu jednat stejně. Jsem Boží služebník,“ přisvědčila Amy. „A On mi dal na starost tyhle maličké.“ Ale pro ženy z Hvězdného roje, které Amy pomáhaly, to nebylo jednoduché. V Indii se vše rozhodovalo podle kasty či společenské skupiny, do které člověk patřil: jakou práci dělal, koho si mohl vzít, s kým mohl přátelit. Byla kasta mocných, kasta kovodělníků, kasta zemědělců. Kasta lékařů, kasta bednářů, kasta metařů, a tak dál a dál. Dokonce i služebnictvo bylo rozdělené na různé kasty. Člověk, který podával oběd, by nemyl hrnce a pekáče!
Jednoho dne přišla do Společenství Dohnavur nová křesťanka a chtěla pomáhat s dětmi. Když ji Amy požádala, aby v jeslích umyla podlahu, odmítla. „To nemohu! To je proti mé kastě. Tak podřadné práce se pro mě nehodí,“ bránila se. Amy vzala vědro mydlinkové vody a klekla si. „Domácí práce,“ řekla jemně, „je jako všechny ostatní Boží práce. Všechno, co děláme, se stává dobrým a svatým úkolem, děláme-li to pro Boha.“ Když nová pomocnice viděla irskou misionářku na kolenou, jak radostně drbe v jeslích podlahu, kterou sama odmítla umýt, zastyděla se. Ponnamal, moudrá Indka, která byla s Amy od počátku, se chápavě usmála: „Amma po nás nikdy nechce nic, co by sama nedělala.“
Sloužit Slou it znamená dělat d lat jakoukoliv práci, která se Ježíši Je íši líbí. Z Božího slova: „Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.“ (Jan 13, 14-15) K zamyšlení: 1. Co myslíš, rozhodla se Amy Carmichaelová dobře, když se vzdala cestování a kázání Božího slova, aby se mohla starat o děti? Ano, či ne? A proč? 2. Proč si myslíš, že Amy carmichaelová raději umyla podlahu sama, namísto aby nové služebnici poručila? 3. Jak můžeš dnes jednat podle Ježíšova příkladu a být služebníkem?
BOŽÍ ÚMYSL SE NAPLNÍ PROMĚNĚNÍM Z knihy „STROM ŽIVOTA“ od Witnesse Lee Biblické texty: Gn 2, 8-12; 1 K 3,9.12; J 1,42; He 12,2; 2K 3,18; Zj 22, 1-2; 21, 18-21. Jak jsme již viděli, ústředním tématem, ústřední myšlenkou celého Písma je strom života. Na začátku Bůh stvořil vesmír a stvořil člověka jako nádobu, která měla obsahovat Boha. Člověk byl učiněn nádobou, aby mohl obsahovat Boha. Bůh stvořil člověka a postavil jej před strom života, představující trojjediného Boha, který se měl stát naším životem, naším požitkem a naším vším. Bůh dal člověku sám sebe, aby jej člověk užíval a přijímal do svého nitra. Tím, že by člověk jedl ze stromu života, měl do něj vstoupit sám trojjediný Bůh a splynout s ním v jedno. První list Korintským 6, 17 říká, že my, lidé, se můžeme k Pánu připojovat a být s ním jeden duch. Můžeme být jeden duch se Stvořitelem, se samým Bohem! Bůh dal člověku sám sebe k užívání, ale člověk padl. Proto se Bůh proměnil ze stromu života ve vykupitelského Beránka. Ve vykupitelském Beránkovi dal Bůh sám sebe padlému člověku jako život a všechno. Skrze vykupitelského Beránka mohl být padlý člověk přiveden zpět k užívání Boha jako svého života. Naše druhé narození, narození v našem duchu (J 3,6), do nás uvedlo samého Boha jako náš vlastní život. Po tomto narození den co den nepřetržitě užíváme a vychutnáváme Krista, vtělení trojjediného Boha, jako svůj pokrm, svůj nápoj, svůj vzduch, ba dokonce jako své obydlí, svůj příbytek. Tak se Kristus pro nás stává vším.
VYCHUTNÁVEJME PÁNA JAKO STROM ŽIVOTA A TOK ŽIVOTA, ABYCHOM BYLI PROMĚŇOVÁNI V KRISTŮV OBRAZ Strom života symbolizuje Boha v Synu jako Duchu, aby byl naším životem a naším vším. Genesis 2 zaznamenává, že Bůh postavil člověka, hliněnou nádobu, před strom života (v. 8-9). Z Edenu vytékala řeka napájející zahradu a rozdělovala se ve čtyři hlavní toky (v. 10). Výsledkem toku této řeky bylo zlato, bdelium a kámen onyx (v. 12 KJV, Kral.). Musíme vzhlížet k Pánu, aby nám dal nebeské, duchovní vidění tohoto obrazu,
který nám předkládá Genesis 2. Musíme být proměněni z lidí z prachu, hliněných nádob, ve vzácné materiály pro Boží stavbu – ve zlato, perly a drahokamy. Máme-li být proměněni z hlíny ve vzácný materiál pro Boží stavbu, musíme jíst ze stromu života. Jíme-lili ze stromu života, tento život se stane čistou, nebeskou, živou a duchovní vodou, která bude proudit naším nitrem. Tok života promění hlínu ve zlato, perly a drahokamy. Všechny tyto vzácné materiály jsou určeny pro Boží stavbu. Závěr tohoto božského zjevení nám ukazuje město postavené ze zlata, perel a drahých kamenů (Zj 21, 19-21). Když vychutnáváme váme Pána jako stroj života, protéká námi tento život a proměňuje nás v Kristův obraz.
VYRŮSTEJME V ŽIVOTĚ PRO BOŽÍ STAVBU Apoštol Pavel v 1. listu Korintským 3 říká, že jsme Boží pole, Boží stavba (v. 9). Stavba Božího chrámu, Božího příbytku, umožňuje pouze růst v životě. Proto se nejprve mluví o poli a potom o stavbě. Růst života umožňuje budování. Pavel říká, že apoštolové jsou Boží spolupracovníci, kteří obdělávají Boží pole, sázejí a zalévají. Apoštolové jsou jednak zemědělci, hospodáři, jednak stavitelé. Sázejí a zalévají, abychom rostli v Božím životě. Díky tomuto růstu se stáváme vhodnými materiály pro budování církve, jimiž jsou zlato, stříbro a drahé kameny (1K 3,12). V Genesis jsou druhým materiálem perly, ale v 1. listu Korintským je to stříbro. ro. Genesis 2, na rozdíl od apoštola Pavla, neuvádí stříbro proto, že ještě nezasáhl hřích a nebylo třeba vykoupení. Stříbro označuje vykupitelského Krista se všemi vlastnostmi a rysy jeho osoby a díla. Když Pavel psal 1. list Korintským 3, existovala skutečná potřeba stříbra, vykupitelského Krista.
JAK MŮŽEME ŮŽEME BÝT PROMĚNĚNI VE VZÁCNÉ MATERIÁLY PRO BOŽÍ STAVBU Pojďme nyní dále a podívejme se na to, jak mohou být lidské bytosti z hlíny proměněny v zlato, stříbro a drahé kameny pro Boží stavbu. Petr byl
původně člověkem z hlíny jménem Šimon. Když byl poprvé přiveden k Pánu, Pán jeho jméno změnil na Petr, což znamená kámen (J 1, 42 KJV). Genesis 2 ukazuje, že člověk byl vytvořen z prachu země, Pán ale Šimona nazval kamenem. Pán změnil Šimonovo jméno na Petr, protože tento člověk poznal Pána jako Božího Syna, jako živého Mesiáše, a přijal jej do svého nitra. Tehdy došlo v Petrově nitru k metabolické změně. Hlína se proměnila v kámen. Když je do nás vložen Kristus jako božský život, proběhne určitá duchovní „chemická“ reakce a v naší bytosti dojde k metabolické změně. Hlína se změní v kámen. Tento kámen bude nakonec proměněn v drahý kámen, průzračný a třpytivý. V církvi můžeme mít nebeské, duchovní zlato, stříbro a drahé kameny díky Kristu jako životu, který nás proměňuje. Čím více Krista užíváme, čím více jej přijímáme – jíme, pijeme a vdechujeme -, tím víc nás proměňuje jeho život. Křesťanský život není věcí vnější nápravy nebo přizpůsobení, ale věcí proměny, metabolické změny v naší vnitřní bytosti. Jako mladý křesťan jsem přijímal množství učení o svatosti a posvěcení. Podle učení Plymouthských Bratří je posvěcení věcí pozice. Zdůrazňují výrok Pána Ježíše k farizeům v Matoušovi 23, že chrám posvěcuje zlato (v. 17) a oltář posvěcuje dar (v. 19). Zlato se tak stává svatým změnou své pozice z obyčejného místa do svatého místa. Tvrdí také, že obyčejné jídlo, které kupujeme, se stává svatým skrze Boží slovo a naši přímluvu (1Tm 4,5). To je poziční posvěcení. Jiná škola vysvětluje svatost jako vykořenění hříšné přirozenosti. Musíme si uvědomit, že skutečná svatost, skutečné posvěcení, není pouze otázkou pozice a není to ani vykořenění naší hříšné přirozenosti. Posvěcení není pouze záležitost pozice, ale je také záležitost dispozice, tedy záležitost proměny od přirozené dispozice v duchovní. Posvěcení je vpracovávání Boží svatosti do nás tím, že je do naší bytosti předávána božská přirozenost Boha. V tomto posvěcení prolíná Kristus jako oživující Duch všechny vnitřní části naší bytosti božskou přirozeností Boha, a tak působí naši proměnu v životě. Některá sestra v Pánu může Pána velmi milovat, ale její povahu, její dispozice, zatěžuje problém vznětlivosti. Možná že si je vědoma svého pozičního posvěcení, změny své pozice v Kristu, - dříve byla v Adamovi, nyní je v Kristu – a snaží se toto postavení přijmout s vědomím, že byla přenesena z Adama do Krista. Jelikož je v Kristu, musí být svatá. Nakonec však tato drahá sestra objeví, že nestačí pouze si uvědomovat, že je
pozičně posvěcena. Přestože si uvědomuje, že je v Kristu, nezabrání jí to v rozčilování. Jiní křesťané se domnívají, že posvěcení je vykořenění naší hříšné přirozenosti. V Šanghaji byl před mnoha lety kazatel, který velmi vehementně kázal teorii vykořenění. Říkal lidem, že poté, co byli spaseni, nemohou hřešit. Jednou šel tento kazatel s několika mladíky, které vyučoval, do šanghajského městského parku. Do tohoto parku se smělo jen se vstupenkou. Tento muž do parku provedl pět lidí na dva lístky. Jak to udělal? Nejdříve do parku vešli dva z nich s lístky. Potom jeden z nich vyšel s lístky ven a dal jeden lístek dalšímu muži. Tak to pokračovalo dál, až se do parku dostali všichni. Tímto hříšným způsobem provedl kazatel své čtyři mladé učedníky branou parku. U jednoho z mladíků vyvolala tato událost pochybnosti ohledně učení o vykořenění. Říkal si: „Co to dělá? Vždyť káže, že hřích z nás byl vykořeněn. A co je tohle?“ Nakonec šel za kazatelem a zeptal se: „Což tohle nebyl hřích?“ „Ne,“ zněla odpověď, „to nebyl hřích, byla to jen malá slabost“. Vedoucí skupiny, který kázal, že jeho hříšná přirozenost byla vykořeněna, se mýlil. Nikdy bychom neměli přijmout učení, které hlásá, že jsme se stali natolik duchovními a svatými, že již nemůžeme hřešit. Kdybychom takovou doktrínu přijali, podlehli bychom klamu a špatně bychom dopadli. Když jsme již do svého nitra přijali Krista, musíme jej v duchu den co den vychutnávat. Musíme jej jíst, pít a vdechovat. Tím, že jej budeme užívat, bude nás tento živý Kristus v našem nitru proměňovat a posvěcovat v našich dispozicích. Pokud budeme pouze tvrdit, že jsme byli pozičně posvěceni, a pak se budeme snažit vzdorovat hříšné přirozenosti ve svém nitru, nebude to fungovat. Musíme si uvědomit, že v našem nitru je živý, oživující Duch, Kristus jako život. Nyní se mu musíme otevírat den za dnem, dokonce hodinu za hodinou. Abychom jej mohli vychutnávat, musíme jej jíst, pít, dýchat a zůstávat v něm. Potom nás bude proměňovat. Toto proměňování není pouhým vnějším polepšením či nápravou. Vychutnávání Krista jako života a naplnění Kristem jako životem způsobí, že jeho život pohltí všechny negativní věci v naší bytosti. Kristův život pohltí veškerou vzteklost. Jeho život promění hliněné nádoby ve zlato, perly a drahé kameny. Nesnažte se překonávat svou zlobu vlastním úsilím. Vaše zlá povaha je příliš velkou překážkou, než abyste ji sami dokázali překonat. Neodstraňujte zlou povahu, ale obraťte se na Krista. Jezte jej jako strom života. Odpočívejte v jeho stínu a vychutnávejte jeho ovoce. Kristův život je živý a mocný a může pohltit všechnu smrt a všechny negativní věci v našem nitru. Nejenže nás polepší, napraví, vysvobodí a spasí, ale také nás
promění. Musíme se přestat zabývat svou povahou, svými slabostmi, problémy a potížemi. Musíme od těchto věcí odpoutat zrak a vzhlédnout ke Kristu. Odhlédněte od všeho ke Kristu (He 12,2) a upněte k němu svou mysl (Ř 8,6). Hodujte a vychutnávejte jej, pijte jej, vdechujte jej, zůstávejte v něm, chvalte jej, uctívejte jej a vizte jej. Musíme být jako zrcadlo, jež spatřuje a odráží Pánovu slávu (2K 3, 18). Když Pána takto spatřujeme, vlévá do nás prvky toho, čím je a co učinil. Tak jsme metabolicky proměňováni v jeho obraz a všechny negativní věci v našem nitru jsou přemoženy. Vychutnávání Krista je cestou ke spáse, posvěcení a proměnění. Čím více jsme posvěcováni, tím více budeme proměňováni a tím se staneme svatějšími. Naše svatost nebude pouze změnou v pozici, ale změnou samé naši přirozenosti. Když jsme proměňování, jsme ve vzkříšení a v nanebevzetí. Překračujeme svou lidskou omezenost a nade vším máme autoritu. Učit lidi, aby se polepšili, napravili, zdokonalili, to není správná cesta, není to nebeská ani božská cesta. Božskou cestou není polepšovat se, napravovat se, ani sám sebe zdokonalovat. Bůh jedná tak, že do nás vloží Krista, abychom jej užívali tím, že jej budeme jíst, pít, vdechovat a zůstávat v něm a tím, že mu umožníme, aby byl pro nás vším. Kristus je živý a mocný; Kristus nás promění. Proměna je mnohem lepší než vnější polepšení, náprava či zdokonalení. Proměna je metabolickou změnou v naší bytosti a tato změna je nebeská, duchovní a božská. Pán nás proměňuje od jednoho stupně slávy k druhému. Proměňuje nás z hlíny ve zlato, perly a drahé kameny. K proměně dochází skrze užívání Pána a hodování z něj. Proměňování je hostina, radostné užívání. Jsme jako Mefíbóšet, vnuk krále Saula (2S 4,4). Mefíbóšet nemohl chodit, protože byl chromý. Král David ušetřil jeho život, navrátil mu veškeré dědictví a pozval jej, aby s ním jedl u jednoho stolu (2S 9, 1-13). Mefíbóšet přijal od Davida tuto milost a denně hleděl na bohatství na Davidově stole; na své chromé nohy pod stolem se nedíval. Pokaždé když se podíváme na sebe, zjistíme, že jsme chromí, a propadáme malomyslnosti. Jakmile jsme spaseni, měli bychom se přestat zabývat svýma chromýma nohama, a sedět u stolu našeho Krále, Ježíše Krista, a užívat jej s jeho nepřeberným bohatstvím. Měli bychom pohlížet pouze na bohatství na Pánově stole a vychutnávat je. Budeme-li nezměrně bohatého Krista vychutnávat, bude nás proměňovat.
BOŽÍ CÍL JE NAPLNĚN VE VYCHUTNÁVÁNÍ TROJJEDINNÉHO BOHA JAKO STROMU ŽIVOTA
Vzácné materiály při toku řeky v Genesis 2 jsou určeny pro Boží stavbu. Na konci božského zjevení je strom života, řeka vody života a vzácné materiály, z nichž je postaveno svaté město, nový Jeruzalém (Zj 22, 1-2; 21, 18-21). Toto město je Kristovým protějškem a Božím příbytkem, v němž Bůh zůstává. Jako Kristův protějšek svaté město uspokojuje Krista a jako Boží příbytek uspokojuje Boha. Začátek Písma ukazuje strom života s řekou, která vydávala vzácné materiály. Na konci Písma je z těchto vzácných materiálů postaveno univerzální město, v němž roste strom života a teče řeka života. To svědčí o tom, že věčným Božím záměrem, Božím cílem, je vybudovat božskou stavbu vedle stromu života s řekou vody života, která produkuje vzácné materiály. Podle Božího cíle a věčného úmyslu musíme být proměněni a vybudováni. Proměny je zapotřebí pro Boží stavbu. To, jak jsme duchovní, závisí na tom, nakolik jsme byli proměněni a nakolik jsme byli vybudováni. List Římanům podává nástin křesťanského života. Začíná ospravedlněním z víry (3, 21-5,11) a pokračuje posvěcením (5, 12-8,13), proměněním (12, 1-15,3), připodobněním a oslavením (8,14-39) pro život Tělo (12,1-21). Skrze Pánovo vykoupení jsme ospravedlněni a přivedeni zpět k němu. Nyní v našem nitru, v duchu, probíhá dílo proměny. Musíme být posvěceni, proměněni a připodobněny k obrazu Božího Syna. Cílem toho všeho je tělo Kristovo, stavba. Ospravedlnění vede k posvěcení, posvěcení vede k proměnění. A proměnění směřuje k Boží stavbě. Jsme proměňováni, a tak připodobňováni k samému obrazu Krista, abychom mohli být materiálem pro Boží stavbu. Boží stavba je vyjádřením samého Boha. Nový Jeruzalém se podobá jaspisu (ZJ 21,11). A jaspis je také Boží podobou (ZJ 4,3). Městská hradba a základy jsou postavené z jaspisu (ZJ 21,18-19). To znamená, že Nový Jeruzalém má podobu Boha. Kromě toho je ve svatém městě Boží a Beránkův trůn (ZJ 22, 1), což znamená, že je zde uplatňována Boží pravomoc. Tak je Boží záměr a úmysl naplňován vychutnáváním trojjediného Boha jako stromu života. Doufám, že to, co zde bylo vyloženo, můžeme přednést Pánu na modlitbách, aby v nás byla tato pravda živá. Je třeba, abychom Krista přijímali jako pokrm, nápoj, vzduch a příbytek. Je třeba, abychom jej vychutnávali a tak mohli být den co den proměňováni a společně s druhými budováni. Pak budeme společně vyjadřovat Boží obraz a budeme uplatňovat Boží autoritu nad nepřítelem. Tak se naplní Boží úmysl. Pokračování příště…
Další čtení na pokračování z knihy Svatost, pravda a Boží přítomnost od Francise Frangipaneho (Studie o lidském srdci a o Božím jednání s ním v přípravě na Boží slávu).
16.kapitola
Jeden z nejběžnějších veršů Nové smlouvy zní: „A Ježíše následovaly velké zástupy.“ Jenom evangelium podle Matouše zmiňuje přes dvacet různých událostí, kdy velký počet lidí za Ježíšem cestoval velké vzdálenosti. Lidé v Něm viděli tichost, neomezenou moc a dokonalou lásku. Máme-li získat lidi pro Krista, musí v nás nejprve vidět tohoto stejného Ježíše.
Když lidé viděli Ježíše „Ježíš si pak zavolal své učedníky a řekl: ,Cítím s tím zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst…´“ (Mt 15:32). Byly dvě události, kdy Ježíš nasytil zástupy. První se stala v opuštěném kraji Judské pouště, a trvala jeden den. Během druhé události byly zástupy s Ježíšem tři dny bez jídla na kopci poblíž Galilejského jezera. Vliv, jaký měl Ježíš na místní židovskou společnost, byl ojedinělý! Celá ekonomika se zastavila. Nikdo nesbíral zeleninu, tržnice zely prázdnotou, kozy nikdo nedojil, zahrady byly ponechány neobdělávané a příbuzní, kteří hlídali malé děti, nevěděli, kdy se rodiče vrátí! Po celé tři dny nic nebylo normální. Jakmile lidé z těchto místních komunit slyšeli, že se blíží Ježíš, zanechali všechno za sebou a šli za Ním. Čtyři tisíce lidí se bez přemýšlení, bez naložení věcí na osla, bez většího množství potravin nebo oznámení těm, kdo zůstali doma, kdy je mají čekat, s několika dalšími tisíci žen a dětí spontánně vypravili za Ježíšem na „opuštěné místo“. Možná deset tisíc nebo i více lidí opustilo své vesnice, ale nikde nečteme o žádných stížnostech, že „bohoslužby byly dlouhé“, nebo že
„bylo vedro“, nebo že „slovo bylo nudné“. Čehokoli se jim nedostávalo v pohodlí a potřebách, bylo zastíněno slávou Ježíšovy přítomnosti! Jak nádherné to muselo být – být s Ježíšem! Po třech dnech byli lidé tak přemoženi, že „…se chystali učinit ho králem“ (Jan 6:15). Takový byl Ježíš. U mnohých z nás však existuje jeden problém. Lidé, kteří Ho ve skutečnosti neznají, se Jej snaží zastupovat před ostatními. A místo, aby svědčili o Jeho mocných skutcích, svědčí pouze o svém náboženství. Nespasení lidé nevidí Ježíše. Slyší o církvi, je jim řečeno, že hřích je špatný, že žádostivost je zlá a že opilství je hrozná hanba, ale nikde nevidí Ježíšovu lásku. Ano, všechny tyto věci jsou špatné, ale před tím, než lidé opustí svou lásku k hříchu, musí se setkat s Ježíšovou láskou. Řeknu vám na rovinu, Ježíš nechce, aby každý vydával svědectví. Bylo mnoho takových, kterým Kristus řekl: „Hleď, abys o tom nikomu neřekl“ (Mt 8:4, 9:30, 12:16). Jiným vyloženě zakazoval mluvit, i když říkali pravdu (Mk 3:11-12). Také nás varoval, že jiní budou dělat velké činy, a přesto je ani neposlal ani k nim nemluvil; dokonce je nikdy neznal (Mt 7:22-23). Jsou skutečně tací, o kterých Ježíš mluvil, jejichž horlivost pro obrácené je vede až za „moře i souš“ a přesto jsou potom jejich proselyté „synové zatracení, dvakrát více“ nežli jsou oni sami (Mt 23:15, kral.). Naším cílem není někoho odradit od vydávání svědectví, ale to, abychom si uvědomili, že to, co představujeme v postoji a činu, je svědectví, které „znají a čtou všichni lidé“ (2. K 3:2). „Svědectví“ není jen něco „vyřčeného“; je to v prvé řadě něco, co je vidět. Jestliže chceme přitáhnout všechny lidi ke Kristu v Nebi, musí to být očití svědkové Krista v nás. Máme-li však v sobě viditelný hřích nebo samospravedlnost, naše svědectví pozbývá účinnosti.
Nechť naše světlo svítí Světlo symbolizuje v Písmu vyzařující čistotu svatého Boha. Když jsou naše srdce a následné činy čisté, svítí skrze nás do tohoto světa světlo Boží přítomnosti. Právě v tomto ohledu nám Ježíš říká, aby naše světlo zářilo před lidmi tak, aby viděli naše dobré skutky a vzdali slávu Otci (Mt 5:16).
Jestliže dobré skutky Otce oslaví, potom Jej špatné skutky zneuctí. Pavel nám říká, že „jméno Boží je v opovržení mezi národy“ kvůli hříchům těch, kteří Ho mají představovat (Ř 2:24). Král David byl velkým svědectvím Živého Boha své generaci, když ale David zhřešil, stalo se jeho svědectví pohanou. V 51. Žalmu odhaluje Davidova modlitba správný postoj nutný k pravému svědectví o Bohu. Modlil se: „Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Potom budu učit přestupníky tvým cestám a hříšníci se k Tobě budou obracet“ (Ž 51:12, 15, NASB). Když totiž bude v našem životě vládnout hřích, ztratíme věrohodnost svého svědectví. Svět už slyšel příliš mnoho křesťanů podávat svědectví o životě, který nežijí. Způsobují tím to, že si bezpočet lidí myslí, že křesťanství nefunguje.
Jak poznat, kdy svědčit „Ale Pána Krista, posvěťte ve svých srdcích. Buďte stále připraveni k obhajobě před každým, kdo by od vás žádal, abyste vydali počet z naděje, kterou máte, avšak s tichostí a s bázní“ (1. P 3:15). Mnoha křesťanům je vykládáno, aby svědčili o Ježíši. Znovu říkáme, nezrazujeme vás od vydávání svědectví o Ježíši, chceme vás spíše povzbudit, abyste pro Něj také žili! Před tím, než o Něm budete svědčit, nechť Ho lidé ve vás nejprve vidí. Jsou křesťané, kteří otevřeně hřeší na svém pracovišti: ztrácejí nervy, odvádějí špatnou práci, často přicházejí pozdě nebo si stěžují na vedení podniku a na pracovní podmínky. Přesto se cítí povinni vydávat svědectví. Vyznávají, že znají Boha, ale svými skutky ho zapírají (Tt 1.16). „Vnitřní hlas“ v jejich mysli je volá k „vydání svědectví o Ježíši“. Někdy je tento hlas Duch svatý, ale častěji tomu tak není. Neoblomně si jsou jisti, že volání pochází z Nebe, neboť se cítí „vinni“, dokud nesvědčí, a až skončí, cítí se dobře. Existuje jeden bezpečný způsob, jak zjisti, zda „hlas“, jenž vás ke svědectví pobízí, je z Boha. Totiž v případě, že je ten hlas akustický a patří někomu, kdo viděl vaše dobré skutky a táže se vás na cestu života. Tento hlas je inspirován Bohem. Když ve vás lidé vidí Krista – ve vaší trpělivosti, když jste poškozeni, ve vašem pokoji uprostřed nepřátelství, ve vašem odpuštění, když jste obklopeni krutostí – budou se vás ptát na vaši naději.
Semeno rozmnožování je ve vašem ovoci Je-li vaše obrácení skutečné, nalezli jste lásku k Ježíši, která je sama o sobě svědectvím o Jeho životě. Naneštěstí se často snažíme vést lidi k našemu náboženství namísto toho, abychom je vedli ke Kristu. Jak často usilujeme o obrácení naší rodiny a přátel, aby tak přišli do dané církevní struktury! Lidé musí být vedeni k Ježíši, ne pouze do církve. Vždy si pamatujme, že Ježíš chce, abychom lidi získávali, ne abychom je odrazovali. Jak Bůh očekává, že to budeme dělat? Nejprve se přesvědčme, že naše obrácení brácení je opravdové, že jsme skutečně své životy vydali Ježíši Kristu. Potom se ve svém životě rozhodněte nést duchovní ovoce lásky a pokory. Hospodin v zahradě Eden umístil stromy se semeny v ovoci. Vždy si pamatujte: moc k rozmnožování je v ovoci. A aby ovoce bylo jedlé, musí být zralé a sladké. Ovoce,, jež máme prokazovat, pochází ze Stromu života, který „slouží k léčení národů“ (Zj 22:2). Nespočívá tedy ve stromu poznání dobrého a zlého – zákonických ustanovení, souzení toho, co je v lidech špatného. Jestliže stliže chcete, aby se u vašich blízkých nebo přátel rozmnožila zakoušená Boží realita, choďte v ovoci Ducha. Moc rozmnožování je v semeni a semeno je v ovoci. A když před nimi zhřešíte nebo upadnete, což se občas stává nám všem, čiňte pokání před Bohem i před těmi, proti nimž jste zhřešili. Upřímné pokání před nespaseným člověkem je jisté znamení toho, že BŮH je skutečný a že vládne ve vašem životě! Rodiče, chcete, aby vaše děti vyrůstaly pro Krista? Chcete, aby vaše slova do nich vkládala věčný život? Neste te ovoce Ducha svatého. Když se děti budou sytit ovocem vašeho života, semena z vaší plodnosti ve vaší rodině rozmnoží stejné vlastnosti. Chcete, aby se obrátil váš partner? Vaši rodiče? Vaše přátelé? Neste ovoce Ducha: lásku, radost, pokoj, trpělivost a laskavost. askavost. Ti, kdo vás budou znát, shledají, že vás život je velice přitažlivý, neboť skrze něj uvidí svatý život Ježíše Krista.
Někdo má pomazání od Ducha svatého – a někdo se jen duchovně umazal.
Bůh rozmnožuje jenom to, co Mu předložíš.
Nepůjdeme-li do světa, vytvoříme ghetta.
Nejhorší není to, že nám Satan vyhlásil válku – nejhorší je, že někteří z nás s ním uzavřeli příměří.
O Vítězi je dávno rozhodnuto, ale o sestavách obou soupeřů se stále jedná.
Na hřbitově má každý hrob své číslo – jako by se počítalo s tím, že se někdo může ztratit.
Bible se podobá zlatému dolu – kdo není ochoten kopat, nemá šanci zbohatnout.
Největší květenství: palma stínidlová (Corypha umbraculifera) Roste hlavně v Indii. Z asi 100 000 květů vytváří květenství v průměru dlouhé 14 m a široké 12 m.
Nejtěžší zelí Nejtěžší hlávku zelí vypěstoval v roce 1989 Bernard Lavery of Llanharry z Velké Británie. Obr vážil 56,24 kilogramu.
Nejlehčí dřevo: ambač Dřevo nevysokého stromu z tropické části Afriky má specifickou hmotnost 0,044 g. Tak je pětinásobně lehčí než korek.
KOUTEK PRO DĚTI
1.Osmisměrka – najdi všechna slova v osmi různých směrech a ze zbývajících volných písmen vylušti tajenku. Akcie-bahno-básník-beran-bílkovina-darebadocent-hanba-helma-hmoždinkahmyzožravec-hrbol-hříbě-jazyk-kabátkartotéka-klubko-konev-kukla-kvádr-kytaralahůdka-lampa-lanovka-lvice-manželmístenka-motocykl-mozaika-muzikál-nadpisodvaha-okurka-patron-pohon-provazrotunda-růžek-souhláska-stéblo-stehnoterasa-udírna-urozenost-uzenina-ventilacevločka-vrhání.
N
K
A
R
T
O
T
É
K
A
A
A
M
K
N
N
O
P
N
B
D
B
L
H
Č
K
E
I
O
E
P
Á
E
Í
U
O
V
C
H
R
I
T
H
R
B
O
L
E
O
A
O
N
H
A
B
M
K
L
S
K
S
H
K
U
K
L
A
V
P
D
S
M
M
O
A
U
U
L
A
O
Í
A
M
L
O
D
V
A
H
A
T
S
O
N
E
Z
O
R
U
M
Ě
N
Í
O
N
P
T
R
V
A
É
M
Ž
Í
E
I
T
H
D
B
P
B
S
U
T
R
Ů
Ž
E
K
B
E
D
N
N
K
L
E
Í
E
K
A
T
Á
O
O
A
O
N
V
L
V
I
C
E
Á
Y
Ř
R
R
I
O
E
N
B
V
C
Z
O
O
O
N
N
L
S
L
H
Z
N
A
R
C
N
A
R
A
T
Y
K
N
A
Í
K
K
V
Á
D
R
A
N
S
A
K
I
A
Z
O
M K
A
E
C
A
L
I
T
N
E
V
J
Ř
A
A
A
K
D
Ů
H
L
A
2.Hádanky a) Co dělá osel, když na něj svítí slunce? b) Dvě kukačky vedle sebe sedí, jedna druhou nevidí, co je to? c) Přišla pana do světnice, sukének má na tisíce, když je všechny svleče, bude mnoho pláče. d) Skáče, skáče, do stěny hlavou bije, ale nezapláče.
3.Synonyma – najdi správné synonymum a podle čísla je zapiš do tabulky. (tajenka s vtipnou hádankou) Může slon chodit na základní školu? Nemůže, nevešel by se do dveří. A může chodit na střední školu? Nemůže, (TAJENKA) základní. 1. Krásná E – Brašna 2. Taška CH – Motocykl 3. Boty O – Nevelká 4. Pití I – Oblak 5. Motorka L – Pokrm 6. Malá D – Oř 7. Kůň Y – Nápoj 8. Mrak N – Pohledná 9. Jídlo V – Obuv Tajenka: 4.Vylušti tajenku v oranžovém řádku a napiš kde se nachází. 1 – Česká cola (nápoj) 2 – Odemykač zámků 3 – Stříkat vodu přes kropítko 4 – Vládce království 5 – Nakreslený obrázek 6 – Vousy pod nosem 7 – Samec od kočky 8 – Biograf 9 - Prokletí
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. K
K K
K K
K K
K K
Řešení z čísla 3/2012: 1 – Luští křížovky. 2 – a) 6, b) mrkev, c) vajíčko. 3 – Denní tisk. 4 – šimpanz.
Vylosovaný výherce z došlých odpovědí je Timík Founě – Gratulujeme!
☺Děkujeme za všechny vaše odpovědi. Kdo bude mít štěstí příště?☺
E.H.Andrews Kapitola IX. – Zázrak stvoření - pokračování
První den Téměř celá první kapitola Genesis se zabývá jevy, které se odehrály na zemi. O vesmíru se hovoří asi jen v prvním verši. Nic se nepíše o tom, jak Bůh stvořil zem. Pouze to, že ji stvořil na počátku (Genesis 1,2) – „Zem byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch.“ Je téměř jisté, že zem měla tehdy kulový tvar jako dnes. Verš naznačuje, že Zem neměla hory a údolí, žádné kontinenty a moře. Byla to koule s nečleněným povrchem tvořeným vodou. Ale Bůh byl činný. Slovo „Duch“ může znamenat i vítr, ale vždy když je ve spojení s Božím jménem, má první význam. Bůh sám skrze svého Ducha se stále věnoval hmotnému světu. Boží zázrak stvoření neskončil hned po stvoření nebes a země. Začaly se uplatňovat vědecké zákony (gravitace)- udržení vody na zemském povrchu. Současně tam byl i Bůh připravený udělat další zázrak. Pak Bůh řekl: „Ať je světlo“. Znamenalo to stvoření prvního světla vůbec, nebo jen prvního světla na zemi? Obojí je možné. Nejprve byl stvořený vesmír a až potom zem, světlo už pravděpodobně existovalo, ale ještě neproniklo přes vrstvu oblaků na zem. Tma byla nad propastí = tma byla nad zemí. Slova „Bůh řekl“ znamenají, že nešlo o působení věd. zákona, ale o jeho příkaz. Světlo neproniklo proto, že se mraky přirozeně rozplynuly, ale šlo o zázrak Boha. Dalším skutkem bylo, že Bůh oddělil světlo do tmy (noc). Jedna půlka tedy byla osvětlená a druhá tmavá, tak jako dnes a zároveň to muselo znamenat, že světlo muselo přicházet z jednoho směru a zem se otáčela. Druhý den Druhý den se stala jen jedna věc. Mezi vodou na zemi a vodou nad zemí se vytvořila mezera. Tou byla obloha, nebo nebesa (viz. obr. 1).
Obr. č. 1 - Země v průběhu čtyřech dní stvoření. Pravděpodobné schéma.
První obrázek (1a) znázorňuje situaci prvního dne, než se ukázalo světlo. Celý objem vody nebyl v tekutém stavu, ale částečně v podobě par a oblaků. Tato vrstva byla asi velmi silná, neboť jí
neproniklo světlo. Na Boží příkaz se oblaky buď kondenzovaly na vodu, nebo se odpařováním proměnily na čistou páru a tak mohly světelné paprsky poprvé proniknout na zem. Druhý den určité množství par zkondenzovalo kondenzovalo a zůstalo na zem. povrchu, zatímco druhá část par byla již tak tenká, aby jí byly slunce a měsíc viditelné. Pod ní byl volný prostor,, nebo obloha bez vodních par. (Obr. 1 c). V druhé kapitole Genesis se dočteme, že se to vše odehrálo bez deště. Je to samozřejmě představa, jak by se to mohlo stát. stát Ale bylo dílem zázraku na Boží příkaz. Den třetí Objevila se poprvé suchá zem. Voda, která dosud pokrývala celý povrch zeměkoule, se seskupila a vytvořila moře. Vznik pevniny byl způsobený scvrkáváním zemského jádra. Pohyb v jádru vyvolal zvrásnění zemské kůry právě tak, jako se tvoří vrásky na vysychající dužnině jablka. Vznikly údolí, do kterých stekla voda a nad ní se tyčily vrchy (obr. 1 d). ). Je to jen jedna z mořských variant vysvětlující tyto události. Ale v Genesis se opravdu píše, že vody se shromáždily omáždily do moří. Představa, že tyto procesy byly způsobené věd. zákony není problém, neboť k smršťování zemského povrchu mohlo dojít ochlazováním. Ale to, že se to stalo tak rychle, ukazuje opět na zázrak. Na zemi se objevuje život Toto je součástí třetího dne. Na Boží příkaz vznikají první živé organismy – tráva, rostliny a stromy (Genesis 1:11). Život byl stvořený na pevnině a ne v moři. Každý druh rostliny či strom byl od začátku samostatný, (reprodukoval se jen ve své linii), nenacházíme nen
zde žádný náznak evoluce. Jak Bůh stvořil rostlinný svět? Šlo o zázrak, ale nutno poznamenat, že zem zplodila, nebo umožnila rozmnožení těchto rostlin. Byly stvořené ve formě semen a pak se normálním způsobem vyvíjely a rostly. Zázrak zřejmě způsobil, že z atomů a molekul, které již existovaly, se vytvořily živé molekuly a z nich se potom zformovaly buňky a nakonec semena. Pak již vše pokračovalo dle přírodních zákonů. Čtvrtý den Děje se přesouvají ze země na nebesa. Stanovisko pozorovatele je ale stále na zemi. Z toho důvodu lze říci, že slunce, měsíc a hvězdy byly umístěny na obloze a Bůh řekl: „Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let.“ (Genesis 1:14). Tento verš může mít dvojí význam. Buď byl vesmír stvořený až po stvoření země ve čtvrtý den, nebo se tu píše o tom, že slunce, měsíc a hvězdy se čtvrtý den staly viditelnými (obr. 1 e). Pravděpodobnější je druhý výklad neboť: 1) noc a den byly oddělené už od 1. dne a verš praví, že slunce a měsíc byly stvořené, aby plnily tuto funkci. 2) víme, že Bůh stvořil „Nebesa a zem“ a ne „zem a nebesa“. 3) Světlo bylo stvořené první den a muselo přicházet odněkud z mimozemského prostrou. Část vesmíru musela existovat jako zdroj světla (samostatné světlo je částí stvoření). Alternativa, že celý vesmír byl stvořený už na počátku je smysluplnější, než představa o jeho vzniku čtvrtý den. K tomu, aby oblaky ustoupily a slunce se stalo viditelným, nebyl potřebný zázrak, ale znova si přečtěte slovo „Potom Bůh řekl“, což ukazuje na Boží příkaz, nebo zázrak. Vysvětlení není těžké. Některé významné biblické zázraky, (přechod Izraelitů přes moře) jsou zázraky proto, že se odehrály právě v potřebný čas. Vyjasnění oblohy tedy mohlo být zázrakem načasování přírodních jevů. Mohlo to proběhnout i bez věd. zákona. V tomto případě by to byl zázrak v pravém významu slova. Pátý den V moři se objevily první představitelé živočišné říše. A Bůh řekl: (Genesis 1:20) – „Ať se vody zahemží množstvím živočichů a nad
zemí pod nebeskou oblohou ať létají ptáci.“ Nevíme přesně, přesně jak byli stvořeni mořští živočichové, jestli jako zárodek ve vajíčku, nebo jako dospělí jedinci. Dozvídáme se, že ve vodách se hemžil život, počínající čínající planktonem, až po mořské obry. To, že moře a řeky byly plné živočichů, vysvětluje velké množství mořských zkamenělin a mohutné křídové usazeniny tvořené schránkami mořských živočichů. Pátý den byli stvořeni ptáci. Jako v moři byl každý živočich stvořený „podle svého druhu“, tj. oddělené. Genesis 1:22. Bůh jim požehnal a řekl: „Ploďte se a množte se.“ Bůh tedy chtěl, aby všechno živé, co stvořil, zaplnilo zem. Bible učí, že člověk byl při stvoření přizpůsobený tak, aby žil věčně, nepodléhal smrti. Smrt mrt se dostala do lidského rodu skrze hřích! O rostlinném či živočišném se však nedočtete, že by se jich smrt netýkala. U rostlin a stromů „vydávajícím semeno“, musel mus být aktuální určitý druh smrti. Květ i plod musí přece nejdřív odumřít, aby se objevilo semeno. Je tedy možné, že zvířata podléhali smrti už před Adamovým hříchem. Člověk stvořený Bohem se svou nesmrtelností lišil od zvířat. Šestý den V ten den byl stvořen zbytek živočišné říše od hmyzu po dobytek (Genesis 1:24) – „I řekl Bůh: ,Vydej země rozmanité ozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!´“ Současná věda nám to pomáhá pochopit. Všechno živé je vybudováno z úplně stejných atomů, (uhlík a kyslík, vodík, síra atd.), jako se skládá „zem“ i její atmosféra. Zázrak stvoření spočívá počívá ve způsobu, jakým Bůh tyto atomy sloučil do molekul, např. DNA a proteiny, jak do nich vepsal genetický kód. Zázrak stvoření by se dal přirovnat k filmu, kdy se např. líhne ze žabího vajíčka pulec a toto vajíčko se umístí pod mikroskop a každých 5 minut inut se udělá jeden snímek.
Původní vaječná buňka se dělí na dvě, z nich vzniknou čtyři, pak osm, až se počet buněk zvýší, některé se začnou diferencovat a vytvářet jednotlivé části živočišného těla. Když se pak film promítne normální rychlostí, celý děj see před našima očima odehraje v průběhu minuty. Pravděpodobně bychom něco podobného spatřili, kdybychom mohli pozorovat Boha, když utvářel život. Ale my jsme při tom nebyli! Stvoření člověka Šestý den Bůh stvořil i člověka (Genesis 2:7) – „I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.“ Ale člověk se odlišoval od zvířat. V první kapitole Genesis jsme poznali, že člověk byl stvořený dle Boží podoby. Druhá kapitola píše o tom, že první žena byla stvořena z Adamova boku, žebra. Věda dokázala, že každá živá buňka obsahuje všechny informace potřebné k vybudování organismu v jeho celistvosti. Z Genesis víme, že člověku byla svěřena zodpovědnost za svět. Měl spravovat moře, oblohu i zem a všechny věci, které jsou s nimi spojeny. Ale hřích způsobil, že člověk tuto funkci už v přírodě neplní (Židům 2). Spíš my samy bojujeme o přežití v nehostinném světě ohrožovaným chladem, suchem, nemocemi a dokonce člověkem samým. Toto je důvod proč přišel Ježíš Kristus zrušit tragické následky edky hříchu a zachránit ty, kteří věří, věří že On může řešit hřích odpuštěním. Přijde den, píše Bible, kdy uvidíme obnovené lidstvo a přírodu. Ti, kteří věří v Ježíše Krista, budou vládnout s Ním nejenom nad přírodou jako Adam, ale i nad duchovním světem. Tato kniha byla vydána z anglického originálů „From Nothing to Nature“ nezávislým křesťanským vydavatelstvím Creativpress o.s., Box 51, Bratislava.
Volný překlad ze Slovenštiny vytvořil Standa Hadrava (děkujeme za příspěvek)
1. Kde trávil Jan Křtitel poslední dny svého života. (zač. Ž) 2. Jeden z prvních Ježíšových učedníků, který pocházel z Betsaidy? (zač. F) 3. Popravčí místo, nazývané též Lebka. (zač. G) 4. Název třetí řeky, která protékala rajskou zahradou. (zač. CH) 5. Muž, který si vyžádal žádal mrtvé Ježíšovo tělo a pohřbil je. (zač. J) 6. Kdo byl losováním vyvolen pro Azázela? (zač. K) 7. Metúšáelův syn, který se pochlubil, že provedl krevní mstu. (zač. L) 8. Kdo toužil napít se vody z betlémské studny? 9. Kdo byl považován za zahradníka, přestože jím nebyl? 10. Kdo se rozhodl, že rozdá polovinu svého majetku? 11. Kdo komu řekl: „Jsi žena krásného vzhledu. Až tě spatří Egypťané … zabijí mne.“? 12. Kdo komu řekl: „Proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému?“ 13. Kdo komu řekl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě...“ 14. Komu dal Bůh vybrat trest a nabídl mu tři možnosti? 15. Jak byli příbuzní Šimon a Josef, manžel Marie. 16. Kolik měsíců nebo let jedli Izraelci manu na poušti? 17. V kterém dnu stvořil Bůh ptáky?
Odpovědi z minulého čísla 3/2012 1)Útočištná města(4.Moj. 35,9-15); 2) Znamení (Soud 6, 36-40); 3) Abnér (1.Sam 14,50; 1.Sam 26,5); 4)Báruk (Jer 36,4nn); 5) Celník – vrchní celník (Luk 19,2); ); 6)Darjaveš Médský (Dan 6.kapitola); 7) Etiopie (Sk 8, 26-40); 8) Jób (Jób 1, 18-19); 9) Marie a Marta (Jan 11,1); 10) Samuel (1. Sam 3,10); 11) Jozue (Joz 6); 12) Jonáš lodníkům (Jon 1,12); 13) Rechabeám Izraelitům (1. Král 12,11); 14) Vinař majiteli vinice (Luk Luk 13,8); 13,8 15) Manželé (Sk 24,24) 16) Žádné (2. Sam 6, 23); 17) Lúz (1. Moj 28, 11.19).
Vylosovaný výherce z došlých odpovědí je Monča Fouňová☺ Fouňová☺ Cenou je kniha „Průzor časem“ autor Zdeňka Sedláčková MOC GRATULUJEME !!! Příště se hraje o knihu „Pomazání“ autor je Kenneth E. Hagin
V VEED DEEN NÍÍ D DU UCCH HEEM MS SV VA AT TÝÝM M „Kdo jsou vedeni Duchem svatým, ti jsou Boží synové.“ Ř 8:14 Člověk se může stát Božím dítětem, pouze když vyzná Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele a je narozen z Ducha svatého. Nejenže Duch Svatý stojí u zrodu každého Božího dítěte, ale také ho od prvního dne touží vést po cestě života. Pán nás vede svým tichým hlasem a skrze pokoj v našem srdci, předáváme-li mu své starosti a zůstáváme v Jeho blízkosti. Krátce po naší svatbě jsme s manželkou začali opravovat starší rodinný dům. Bylo to v době vlády komunismu v roce 1987 a většinu stavebního materiálu bylo možné sehnat jen přes známé nebo za úplatek. S manželkou jsme se rozhodli úplatky nedávat a známé ve stavebninách jsme neměli. Měli jsme ale známé „ na nejvyšších místech“, jak jsme říkali. Napsali jsme seznam asi sedmdesáti věcí na papír a předložili jsme naše prosby Bohu. V modlitbách jsme přijali ujištění, že naše modlitby jsou vyslyšeny. Od toho dne nás Pán svým Duchem vodil na různá místa k různým lidem a otvíral jejich srdce. Během necelého jednoho měsíce byla naplněna každá potřeba ze seznamu a my jsme nestačili v údivu a radosti chválit Pána Ježíše. Duch Svatý k nám hovoří jemným, tichým hlasem, který přináší ujištění a pokoj do našeho srdce a směřuje naše kroky na správnou cestu. Duch Svatý k nám mluví, když my mluvíme k němu. On chce, abychom se ho ptali a hledali Jeho vůli zvláště v závažných životních rozhodnutích, jakou jsou výběr životního partnera, stavba domu atd. Naučil jsem se, že Pán poví buď ANO nebo NE a nikdy možná. Mluví skrze svůj pokoj, nebo naopak nepokoj. Zůstávejme v blízkosti Božímu Duchu a předkládejme mu naše prosby i rozhodnutí. On nám ve správný čas ukáže červenou nebo zelenou na svém nebeském semaforu. Vojtěch Gočaltovský
Je to dar, který ti Bůh nabízí právě teď. Tento úžasný dar ti dává ne pro to, cos udělal, ale pro to, co udělal pro tebe Bůh. „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ (Efezkým 2,8-9) Důkazem Boží lásky k tobě je Kristova smrt za tebe na kříži. Zemřel, abys ty mohl prožít cestu domů k Bohu. „Vždyť Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu…“(1.Petrův 3,18) Čtvrtým ukazatelem je tvoje odevzdání se Kristu. Co to znamená odevzdat se Kristu? Předně to znamená činit pokání čili odvrátit se od svého starého způsobu života. Když se obracíš ke Kristu, musíš se odvrátit ode všech svých hříchů a všeho svého lidského úsilí spasit se sám. Bible říká, že je to Bůh, kdo koná dílo našeho spasení. „On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.“ (Titovi 3,5) Toto odevzdání tedy znamená plně věřit v Ježíšovu smrt za tebe jako jediné, čím bylo třeba zaplatit za tvé hříchy. Bible říká: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (Jan 1,12) Když tě Kristus vykoupil svou vlastní krví, odevzdání tvého života jemu tedy znamená, že vládu nad svým životem předáváš Ježíši Kristu. Již jej nazýváš Pánem a Mistrem. Když přijdeš ke Kristu, přijímáš ho jako Spasitele (Zachránce) i jako Pána. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil
z mrtvých, budeš spasen… Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen.“ (Římanům 10,9-10.13) Nuže, co uděláš s Ježíšem, tím, který tě miloval tak, že zemřel místo tebe? K němu nemůžeš zůstat neutrální. On to řekl jasně: „Kdo není se mnou, je proti mně, kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.“ (Matouš 12,30) Teď je čas, abys činil pokání ze svých hříchů a vydal svůj život Ježíši Kristu. „Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy.“ (2.Korintským 6,2) Můžeš přijít ke Kristu, ať jsi kdekoli. Právě teď. Když ho přijmeš, přijme on tebe. Budeš konečně a věčně „doma“, v pokoji a usmířen s Bohem. Minulost bude zapomenuta. Tvé hříchy budou odpuštěny. Začne teď pro tebe nový život. „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2.Korintským 5,17) Pokud ses rozhodl, řekni Bohu teď modlitbu svého srdce: „Pane Ježíši, děkuji ti, že jsi za mne zemřel na kříži. Činím teď pokání ze svých hříchů a věřím, že tvoje prolitá krev plně zaplatila za všechny mé hříchy. Věřím, že ty jsi Syn Boží a že Bůh tě vzkřísil z mrtvých. Nyní tě přijímám jako svého osobního Spasitele. Vydávám ti bezvýhradně svůj život jako svému Pánu. Děkuji ti, že slyšíš mou modlitbu, odpouštíš mé hříchy a vstupuješ do mého srdce, jak jsi to zaslíbil. Amen.“ Jestliže ses modlil tuto modlitbu upřímně a ve víře, buď vítán do Boží rodiny! Ježíš Kristus slíbil, že vejde do tvého života, když v pokání a ve víře ho pozveš, aby byl tvým Pánem. Bible říká: „A to je to svědectví, Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.“ (1.Janův 5,11-12). Syn Boží teď žije v tobě. Proto máš život věčný.
Kdybyste potřebovali další pomoc, budeme rádi, když se obrátíte na kontakty uvedené na konci časopisu.
Shromáždění Každou neděli od 10:00 hodin, ul. Nad Stadiónem 199, Vimperk (bývalá budova TKB) – 1.patro.
Narozeniny v červenci a srpnu slaví: Věrka Jurášů 4. 7. (32 let), Lojza Dolejš 5. 7. (68 let), Monča Fouňová 7. 7. (48 let), Lenka Kučerů 18. 7. (40 let), Věruška Jurášů 30. 8. (1 rok).
Oslavencům přejeme mnoho Božího požehnání
23. – 25. 8. 2012: Festival UNITED multižánrový křesťanský festival Kde: Vsetín Stránky věnované akci: http://www.festivalunited.cz Téma: Dotknout se Neviditelného Na programu: koncerty – např. Bluetree (UK), Frühstück (PL), Four Kornerz (UK), Pantokrator (SE), Timothy (SK), eSPé (SK), Simona Martausová (SK), BCC Worship (SK), Deep Inside, Jiný rytmus, Runaway My Son, Ion At An, Projevy radosti, Fake City, Elementum, K-4, Kalwich; divadlo – např. mim Carlos Martínez; semináře – Tomáš Sedláček, Leen la Riviére, Alexandr Flek, Hana Pinknerová, Aleš Juchelka; filmy, sporty, alternativní scéna, soutěž kapel, vyučování,... Hlavní řečníci: Lukáš Targosz, David Novák, Vít Zatloukal, Roman Mazur Cena: do 30. 6. 490 Kč, do 15. 8. 590 Kč, později a na místě 650 Kč. Skupinové slevy. Podrobnější informace, program, přihlášky na webu.
Malý Jeník končí svoji večerní modlitbičku v postýlce. A křičí: „Milý Bože, pěkně prosím, naděl mi k svátku houpacího koně!“ Maminka: „Ale to nemusíš tak křičet. Vždyť Pán Bůh není hluchý.“ Jeník: „To vím, ale babička, která sedí vedle v pokoji, je hluchá.“
Dobré zprávy – informační časopis Křesťanského sboru Vimperk - Šumava. Slouží pro potřeby společenství. Číslo 4/2012. Vychází jako dvouměsíčník. Redakce: Veronika a Karel Jakšovi, Husova 262, 38421 Husinec, tel. 723/182308, 728/684113 E-mail:
[email protected], www stránky: http://www.krestanskysbor-vimperk.estranky.cz/; číslo účtu Křesťanských sborů Vimperk: 2225630053/0800.
☺Uzávěrka příštího čísla časopisu je 26. srpna 2012☺ ☺