VzdČlání vČdecké versus humanitní aneb o entropii a Shakespearovi ZdenČk Neubauer
Úvodem skuteþný pĜíbČh Je tomu už nČkolik let. Na jednom mezioborovém setkání vČdcĤ, usilujících o spoleþný jazyk, pĜisedl ke stolu jistý prof. N., svČtoznámý odborník, jehož pĜíspČvek ostatnČ patĜil k nejlepším. Ex abrupto nám položil otázku: Domníváte se, že veþerníþek náleží ke kultuĜe? A povzbuzen našimi tázavými pohledy dal sám odpovČć: NepatĜí, protože se neĜídí vČdeckými zásadami! Uvedl pĜíklad, jenž zpĤsobil jeho rozhoĜþení: Onehdá tam pĜedvádČli dva králíþky, þerného a bílého, jak pumpují vodu. Každý stĜídavČ stahuje jedno a druhé rameno pumpy, voda naplĖuje nádrž - vše je OK! Poté si však vymČní místo - a ejhle, nádrž se poþne vyprazdĖovat! Co je to za nesmysl, horlil; takto uvádČt dČti v omyl. Až se budou uþit o principech fungování pumpy, budou k této látce pĜistupovat se zcela pokĜivenými pĜedstavami! To nemohou mít v Televizi tým odborníkĤ, kteĜí posoudí, zda jsou poĜady pro mládež ve shodČ s pĜírodními zákony? Co vy na to! - vyzval nás. Jen s obtížemi se vzpamatovávajíce z šoku, zmatenČ jsme namítali to a ono. PĜimČĜenou odpovČć navrhl teprve JiĜí Fiala: Copak pumpa! Ale králíci! Copak králík pumpuje? Až budou v biologii probírat králíka... Tehdy však bohužel nebyl pĜítomen. Jeho argument tak zĤstal provždy jen anekdotickou Treppenweisheit.
Mýtus vČdecké gramotnosti Když byl r.1958 vypuštČn první sovČtský sputník, vyvolalo to ve Spojených státech zdČšení. VeĜejní þinitelé došli k závČru, že SovČtský svaz vdČþí za své prvenství systému svého školství. Díky ústĜední mocenské soustavČ se komunistické zemČ zbavily tradiþních pĜedsudkĤ, oþistily školní osnovy od kulturního balastu a humanitní veteše a postavily vzdČlání svých obþanĤ dĤslednČ na pĜírodovČdeckých poznatcích. Cesta k nápravČ byla spatĜována v rozšíĜení a prohloubení vČdecké vzdČlanosti amerických obþanĤ. Ve snaze dohnat a pĜedehnat SovČtský svaz (zĜejmČ v bitech vČdeckých informací na hlavu!) zvýšila National Science Foundation rozpoþet ze tĜí a pĤl miliónu dolarĤ na devatenáct a posléze na šedesát dva milionĤ za úþelem vČdecké reformy amerického školství, nehledČ k dalším bilionĤm investovaným do laboratorního vybavení základních škol. VČdecky pojaté školství, zavedení "science, mathematics and engeneering education at all levels including elementary grades" (vČdecká, matematická a inženýrská výchova na všech stupních vþetnČ základního) mČlo niþivé následky. Výchova spoþívající na vČdeckých poznatcích zplodila a dosud plodí lidi prakticky negramotné, nevzdČlané, neschopné myšlení, nejménČ pak nároþného myšlení vČdeckého. Mimochodem: dnes nám vážnČ hrozí, že poté, co jsme se vymanili s poplatnosti sovČtskému vzoru, bude k nám tento pochybný ideál vČdecké školní výchovy nadále importován - tentokrát z Ameriky! Požadavek vČdeckého vzdČlání mĤže na první pohled pĜipadat docela rozumný a logický. Ve stĜedovČku, v dobČ náboženské civilizace, bylo za zdroj pravdy považováno Boží zjevení. Duchovní autoritou byla Církev, vČdČní bylo vČcí svČĜenou knČžím ('duchovním') a theologĤm, základem vzdČlání a výuky bylo náboženství. Renesancí Ĝecké vzdČlanosti a racionality poþíná pro Západ nové období, které bychom mohli oznaþit za 'kulturní'. Kulturní civilizace založená na lidské individualitČ si vážila pĜedevším tvĤrþí aktivity umČlecké, literární, poznávací. Uznávala humanitní ideály osvícenství, považované za všelidské. Zdrojem pravdy se stal rozum spolu s kulturními a mravními hodnotami. Náboženské pravdy bylo tĜeba obhajovat ve svČtle tČchto kriterií. Duchovní autoritou se stávají humanistiþtí a osvícenští vzdČlanci: uþenci a tvĤrci. Od té doby se klasické a humanitní vzdČlání stalo základem a vzorem pro školní výchovu. Je nasnadČ, že by dnes, v dobČ civilizace vČdecko-technické, kdy za zdroj pravdy je uznáváno vČdecké poznání, jehož aplikací (vČdotechnikou) je spoleþnost utváĜena, a kdy rozhodující slovo mají odborníci - vČdci a inženýĜi, mČly být také vzdČlaní a školní výchova postaveny na vČdČ. To umožní, aby budoucí obþan rozumČl svému svČtu, umČl se k vČdeckým otázkám odpovČdnČ vyjádĜit a þinit pĜimČĜená rozhodnutí. Má to navíc obrovskou výhodu. Zatímco - dle obecného pĜesvČdþení - bylo náboženství iluzí a kultura vČcí dohody a náhody, takže jejich pravdám nic 've skuteþnosti' neodpovídá, zdrojem vČdeckých pravd je poznávání skuteþnosti. VČdČní opírající se o vČdecké poznatky je založeno na dokázaných faktech a dává tak znalost toho, co skuteþnČ je. VČdecké vzdČlání je proto obecné a objektivní, není vázáno na místní tradice, dČjinné okolnosti a kulturní
souvislosti, není vydáno zvĤli subjektivních názorĤ a hodnocení. Spory lze nadále Ĝešit objektivním zjištČním pravdy, kterou není více tĜeba prosazovat a hájit násilím. VČdecká pravda platí pro všechny - pozemšĢany i mimozemšĢany. Odpovídá potĜebám globální a kosmické civilisace, období 'svČtovČku'. PĜesto bylo úsilí o vČdeckou vzdČlanost þi gramotnost (scientific litteracy) pĜedem odsouzeno k nezdaru. Nejde o rozumný ideál, nýbrž o chiliastickou chimérou. Jednak proto, že se pĜesvČdþení o objektivitČ a definitivnosti vČdeckých poznatkĤ ukázalo klamným: vČdecké pravdy jsou stejnČ málo absolutní jako pravdy náboženské a kulturní. Také snaha odvodit z nich lidské hodnoty se ukázala být nebezpeþnou iluzí, vedoucí ve svých dĤsledcích až k totalitČ vČdecky Ĝízených spoleþností. VČdecko-technická civilizace také nezbavila svČt náboženských válek, rasové nenávisti, kulturní nesluþitelnosti a hrĤz etnických oþist. Tyto jevy se dnes opČt vynoĜují právČ v tČch zemích, kde po Ĝadu generací byly hlavním zdrojem školních vČdomostí pĜírodní vČdy. Zastánci vČdecké vzdČlanosti ovšem namítnou, podobnČ jak to þinili osvícenci civilizace kulturní, že k úplnému proniknutí obyvatelstva vČdeckým vzdČláním ještČ zdaleka nedošlo.
Kriteria vČdecké gramotnosti Lze však zámČr, postavit školní vzdČlání na vČdČ, vĤbec uskuteþnit? Co to vlastnČ znamená, být vČdecky vzdČlán? V nejsilnČjším smyslu to mĤže znamenat schopnost s porozumČním þíst vČdecké publikace a inteligentnČ se úþastnit vČdeckých diskusí. Takového standartu však obvykle nedosahuje ani vČtšina vČdcĤ - natož, aby podobná zázraþná schopnost mohla být výsledkem základního školního vzdČlání. O jaké publikace má vlastnČ jít? Zajisté nikoliv pĤvodní þlánky a monografie - to je vČc úzkých specialistĤ, jimž obvykle nerozumČjí ani kolegové ze sousední laboratoĜe. A ani by to nebylo užiteþné. Nejde nám pĜece o polyspecializaci, nýbrž o obecnou vČdeckou erudici. Má dát všeobecné vzdČlání žákĤm schopnost sledovat þlánky v Scientific American þi našem Vesmíru? Obsah tČch lepších mĤže sledovat i laik: nepĜedpokládají žádnou pĜedbČžnou znalost. Jiná je otázka, zda je bude þíst se zájmem. Zájem úzce souvisí s porozumČním - k tomu se však ještČ dostaneme. Avšak ani vČtšina vČdcĤ všechny tyto þlánky s porozumČním neþte - nanejvýš tak þiní ze zvČdavosti. RozumČjícím zájmem o vČdu na této úrovni a v této šíĜi se ještČ nejspíše vyznaþují vČdeþtí redaktoĜi mezioborových þasopisĤ a snad i nČkteĜí epistemologicky orientovaní filosofové. Vyžaduje to zvláštní nadání, jisté odborné zamČĜení, a dlouhou profesionální zkušenost. Toto kritérium však rozhodnČ neodpovídá požadavkĤm kladeným na všeobecné vzdČlání. Nárok na vČdeckou gramotnost lze ovšem snížit: staþí, bude-li absolvent 'v zásadČ obeznámen' s vČdeckým obrazem svČta a zákony pĜírody skrze þistČ 'deklarativní' vČdomosti. To znamená, že bude s to dávat najevo, že už o tom a tom vČdeckém tématu slyšel, že pĜibližnČ ví, o co se jedná. Tento tzv. 'nod of recognition' však jen stČží ospravedlní nejen zmínČné astronomické výdaje, ale námahu žákĤ, kteĜí jsou nuceni si cpát do hlavy obrovské množství vČdeckých poznatkĤ, na úkor tradiþní humanitní vzdČlanosti! OtevĜe to zdroj odborníkĤ a zvýší jejich kvalitu? Spíše je otráví, zatvrdí je proti vČdČ jako takové, uþiní slepým ke kráse poznání jako jednoho z nejvznešenČjších lidských údČlĤ.
Funkce vzdČlanosti VČdy je ostatnČ na našich základních školách už tak dost, jak to ostatnČ ameriþtí experti tenkrát správnČ zhodnotili. Všechny ty fysiky, chemie, biologie, geografie, matematiky, deskriptivy a nevím co ještČ (v poslední dobČ k nim pĜistupuje poþítaþové programování) již dávno pĜekryly humanitní a historické pĜedmČty, vytlaþily klasické jazyky, deformují a ztČžují výuku jazykĤ živých a oklešĢují dokonce i jazyk mateĜský. Výchova náboženská, mravní a estetická byly prakticky zlikvidovány. Kvalita vČdecké erudice žákĤ pĜitom rozhodnČ nestoupá, dokonce ani v oblasti matematického a logického myšlení. Geometrickou Ĝadou však roste kvantita poznatkĤ, objem uþebnic a s ním i nárok na vyuþovací hodiny. Znalost uþebnicové látky je pak vyžadována pĜi pĜijímání uchazeþĤ na vysoké školy, pĜestože by uþebnicová úroveĖ výkladu mČla být bČhem profesionální prĤpravy pĜekonána, a je tedy tím, co by budoucí vČdec mČl nejradČji zapomenout! A k þemu takové vČdomosti poslouží? K þemu potĜebuje právník znát genetický kód þi bankéĜ princip neurþitosti? V þem prospČje malíĜi þi herci Darwinova teorie þi Maxwellovy rovnice? Školní kurikulum takto strávené letem svČtem vČdy má údajnČ obdaĜit budoucího obþana schopností odpovČdnČ se úþastnit na rozhodování v záležitostech, v nichž jsou vČdecká hlediska významná. Ale právČ v nich se i pĜíslušní odborníci rozcházejí! Mnohým to mĤže pĜipadat jako demagogie. VždyĢ nejde o to, obsáhnout všechny poznatky. To, co je tĜeba si osvojit, jsou základy. Ty se však rovnČž neustále mČní. Uþební látka, nemá-li zastarat, musí podléhat neustálé revizi. Osnovy, které je neustále tĜeba 'pĜekopávat' nemají možnost se ani vyvíjet, ani zrát. VČdecké vzdČlání není s to zajistit
nepĜetržitost tradice; nedokáže následným generacím poskytnout spoleþný jazyk. VzdČlání totiž není pĜedáváním aktualizovaných vČdomostí. Má pĜednČ þinit žákovu duši vnímavou a moudrou; má napomáhat vytváĜet spoleþný svČt. VČda toto poslání nemĤže plnit: je pouze jednou ze souþástí lidského svČta. Zdroje vnitĜní integrity jednotlivce, vnČjší jednoty spoleþenství, vþetnČ porozumČní pĜírodČ a vesmíru nutno hledat jinde.
Problém dvojí kultury Uvećme pro to známý pĜíklad. Kdysi si jeden þlen univerzitní rady svým kolegĤm hoĜce stČžoval na nevzdČlanost svých posluchaþĤ: nČkteĜí nic nevČdí ani o Shakespearovi! UprostĜed nastalého zdČšení položil jeden z þlenĤ profesorského sboru svým rozhoĜþeným kolegĤm otázku, zdalipak oni nČco vČdí o tĜeba entropii. Uspokojivé odpovČdi se nedoþkal, toliko pohoršených rozpakĤ nad nemístností takové otázky. MarnČ poukazoval na to, že z hlediska pĜírodovČdy jde o stejnČ neodpustitelnou neznalost, jako je tomu v uvedeném pĜípadČ Shakespeara v rámci tradiþního pohledu z kulturní perspektivy. Ten muž se jmenoval C.P. Snow, a stav vČcí, který podobnou pĜíhodou dokládá, oznaþil dnes již okĜídleným termínem "DvČ kultury" - mínČ kulturu humanitní a kulturu (pĜírodo)vČdeckou, jejichž klasickými symboly se od té doby staly právČ Shakespeare a entropie. PĜedstavitelé obou kultur se mezi sebou liší nejen vČdomostmi a zájmy, ale celkovým zpĤsobem vidČní svČta a poĜadím hodnot. Jejich vzájemný vztah je nesen doslova smíšenými pocity komplexu ménČcennosti spolu s pĜezíravým pohrdáním: pĜírodovČdci pĜipadají humanitním uþencĤm jako nevzdČlaní fachidioti, humanitní uþenci jsou v oþích pĜírodovČdcĤ duchomornými hlupáky. Každá z obou kultur považuje vČdČní tČch druhých za postradatelné. V lepším pĜípadČ za neškodnou vnČjší kuriozitu, v horším pĜípadČ za nČco pĜímo škodlivého. Chovají se proto k sobČ s lhostejnou nadutostí. Propast mezi nimi se stále více prohlubuje. PropastnČ odlišným a nesluþitelným je však pĜedevším jejich styl myšlení a zpĤsob uvažování, s nímž pohlížejí na svČt. Když se po revoluci vytváĜely na jednotlivých fakultách University Karlovy katedry, jejichž posláním bylo peþovat o všestranou a vyváženou vzdČlanost absolventĤ, vnikaly pod názvy jako 'katedra vČd sociálních', 'katedra humanistiky', 'katedra etiky' apod. Na Filosofické fakultČ podobná katedra ovšem nevznikla. Má se patrnČ zato, že absolventi této fakulty jsou vzdČlaní ipso facto. Návrhy na skuteþnou reciprocitu vyznČly až dosud naprázdno. Kdyby byly studenti humanistických oborĤ povinni seznámit se s vČdeckým zpĤsobem myšlení a se základy vČdeckého pohledu na svČt, historie s entropií by se snad neopakovala. A bylo by to zajisté užiteþné: entropie hraje skuteþnČ v dnešní vČdČ klíþovou úlohu. Totéž lze Ĝíci o darwinismu, DNA, nebo kosmologii velkého TĜesku. Dá se nČco podobného Ĝíci o Shakespearovi? Budeme jeho znalost vskutku oþekávat u každého posluchaþe, nejen u studentĤ anglistiky, divadelnictví þi literární vČdy? A nebudou v prvním pĜípadČ studenti, dejme tomu z ýíny protestovat a považovat to za diskriminaci, ježto takoví Li Po nebo Süe-ýchen jsou pĜehlíženi? V pĜípadČ pĜírodovČdeckých priorit jako entropie se nám to zajisté nestane: jejich znalost, význam a užiteþnost platí vždy a všude, 'bez rozdílu pohlaví, rasy, národnosti, víry'. Jako vČdci se tak alespoĖ domníváme. PĜíslušníci humanitní kultury mají naopak zato, že jde o odborné znalosti vhodné pro specialisty. Shakespeare naproti tomu pĜedstavuje nezpochybnitelnou, vČþnou hodnotu. ...
O svátosti, entropii a Shakespearovi. Na amerických univerzitách vždy existovala a stále existuje snaha o vzájemnou informovanost mezi obČma kulturami. PĜi jedné takové pĜíležitosti Gregory Bateson (1904-1980 - anthropolog a myslitel, a þelný pĜestavitel úsilí o pĜeklenutí obou kultur) zadal studentĤm psychiatrie test, sestávající ze dvou otázek: (1) Co je to svátost? a (2) Co je to entropie? Mladí psychiatĜi nebyli schopni dát odpovČć na žádnou z nich. "Nabízel jsem", píše , "ústĜední pojmy dvou a pĤl tisíceletého náboženského a vČdeckého myšlení. Domníval jsem se, že mají-li být lékaĜi lidských duší, mČli by stát jednou nohou na každém z obou bĜehĤ: mČli by být obeznámeni s ústĜedními pojmy jak náboženství tak vČdy." (Mind and Nature, a necessary unity [Duch a pĜíroda - nezbytná jednota, Malvern 2006] DČsím se pomyšlení, že by to mohlo dopadnout právČ tak u nás, u pĜíslušníkĤ národa, pro který otázka svátosti byla jak [by mČlo být] známo, jedním z nejvýznamnČjších motivĤ jeho dČjin! PĜipusĢme, že vymývání mozkĤ ideologickými nesmysly o tĜídní podstatČ 'husitského revoluþního hnutí' vykonalo své. Avšak - ruku na srdce: jsme si jisti, že všichni naši studenti, byĢ jen pĜírodovČdeckého zamČĜení, vČdí, co je to entropie? Aby pĜedešel þtenáĜovým rozpakĤm, odkazuje zde Bateson na slovníþek pĜipojený k jeho knize. Doþteme se v nČm, že svátost je "vnČjší, viditelné znamení vnitĜní, duchovní milosti" a že entropie je "míra, s níž jsou vztahy mezi složkami urþitého shluku
promíšené, neroztĜídČné, nerozlišené, nepĜedvídatelné, neuspoĜádané", pĜiþemž "urþité typy uspoĜádanosti souvisejí ve fysice s volnou energii". Schopnost podat tyto þi podobné výmČry je zajisté projevem znalosti vČci. Avšak znalost tČchto výmČrĤ znalost vČci nezaruþuje. Samy o sobČ jsou tyto definice nic neĜíkající, opČt pouze deklarativní formulace, jejichž výkladová hodnota (nehledČ ke své problematiþnosti!) je témČĜ nulová. Nenahradí náboženskou zkušenost v pĜípadČ prvním ani teoretickou znalost v pĜípadČ druhém; pro léþitele lidských duší jsou samy o sobČ stejnČ bezcenné, jako pro výše zmínČné bankéĜe þi herce. VČdČt, kdo to byl Shakespeare, se však bude jistČ hodit všem, a to nezávisle na hloubce pochopení. A zde jsme u jádra vČci. SnowĤv pĜíklad je nelegitimní. Vztah mezi Shakespearem a entropií není totiž symetrický. Co to znamená, vČdČt, co to je entropie? Jen tolik, že to má cosi spoleþného s uspoĜádaností? Že neuspoĜádanost samovolnČ roste a poĜádek stojí energii? To však ví každá hospodynČ! Že to souvisí s tzv. druhým termodynamickým zákonem? Ten lze zajisté právem považovat za úhelný kámen a pilíĜ dnešního fyzikálního výkladu svČta. V zásadČ Ĝíká, že nelze ohĜát teplejší tČleso tČlesem chladnČjším. Ale to pĜece ví rovnČž každá hospodynČ i bez termodynamiky. Aby pojem entropie skuteþnČ zjevil svĤj plný, všeobsahující význam a dopad, od tepelné smrti vesmíru pĜes nemožnost perpetua mobile druhého stupnČ, ESP (=mimosmyslového vnímání) nebo homeopatie - k tomu je tĜeba nejen hlubokých a dalekosáhlých znalostí a to nejen z termodynamiky nýbrž i z informatiky apod. Tyto znalosti se však opČt musejí opírat o znalosti další. A nejde jen o znalosti. Vyvodit z pojmu entropie všechny tyto a podobné dĤsledky vyžaduje rafinovanou schopnost a pČstČnou dovednost v tČchto disciplinách skuteþnČ myslet, navíc paradoxnČ spojenou se znaþnČ naivní dĤvČrou ve spolehlivost a oprávnČnost uvedených dalekosáhlých vývodĤ. A to až do dĤsledkĤ, jež jsou v rozporu s pĜirozenou zkušeností. V té totiž neplatí, že uspoĜádanost stále jen klesá, homeopatie zato funguje a jedinci obdaĜení ESP neberou ohled na to, že jim to pĜírodní zákony zakazují!. Jinými slovy: školní 'znalost entropie' je do urþitého stupnČ bezcenná a nad urþitý stupeĖ nerealistická. Zcela jinak se to však má se Shakespearem, jehož znalost se vyplatí v každé míĜe a do každé hloubky: od slovníkové informace, pĜes shlédnutí byĢ jedné jediné Shakespearovy hry, þi dokonce jen jejího rozhlasového nebo filmového zpracování. Ba i comics na shakespearovské motivy pĜispívají ke vzdČlání - narozdíl od vulgarizace a desinterpretace vČdeckých poznatkĤ, která je zavádČjící. - OsobnČ z þetby "Shakespearových pohádek" žiji dodnes, byĢ i nepodávaly více než nejpovrchnČjší dČj. Shlédnutí 'Kupce benátského' zanechalo ve mne, dvanáctiletém chlapci, mohutný dojem na celý život, a rozhodnČ žádný pocit, že jsem nČþemu nerozumČl. Nevadilo, že jsem o židovském problému nemČl potuchy, a rovnČž nižádné povČdomí o alžbČtínské Anglii þi renesanþní Itálii. Srovnejte to laskavČ s pĜedstavou návštČvy vČdecké pĜednášky - tĜebas právČ o termodynamice - v onom vČku þi kdykoliv pozdČji. DĤvod je prostý: Dramatické básnictví a spol. se obrací v první ĜadČ k duši a jejím mohutnostem. Proto bezprostĜednČ souvisejí se vzdČláním. Probouzejí, oslovují a rozeznívají rozmanité mohutnosti lidské psychiky pomČrnČ nezávisle, pĜi každé intensitČ a hloubce. Souvisejí s pĜirozenou zkušeností þlovČka se svČtem, s druhými, sama se sebou. Kulturní hodnoty promlouvají ze svČta, jehož jsme obyvateli, mluví v pĜíbČzích, které se sice nestaly, jichž jsme však souþástí. Užívají pĜitom pĜirozené Ĝeþi lidské mysli: Ĝeþi mýtu (mythos = pĜíbČh, vyprávČní). "We think in terms of stories (myslíme v pĜíbČzích)", Ĝíká Gregory Bateson. Fylogeneze, ontogeneze, ba i tČlesná stavba každé bytosti je pro Batesona takovým jedineþným pĜíbČhem (time pattern-that-connects). Aþ je to k nevíĜe, právČ skrze jedineþný dČj a konkrétní smysl a navzdory þasoprostorovČ lokálnímu zasazení mají velké pĜíbČhy všelidskou platnost a nadČji na transkulturální a transepochální porozumČní. Zcela jinak je tomu v pĜípadČ vČdy, jež používá jazyk logu ve smyslu výkladu bez þasového rozmČru. Její poznatky dávají smysl jen v rámci teorie - jako její pĜíklad a doklad. Teorie je však umČlým myšlenkovým konstruktem; k porozumČní slouží jen jako celek. Nepromlouvá z našeho svČta: týká se svČtĤ, které odhalujeme, nikoliv svČta, který obýváme. Proto se nemĤže opírat o kontext naší zkušenosti. NČkolik mých pĜátel pĜišlo svého þasu s velkolepým programem lékaĜské etiky: pacient má právo být ĜádnČ pouþen o svém stavu, o pĜíþinách svých problémĤ, principech užité terapie, dĤvodech doporuþené životosprávy. Jen tak se bude moci aktivnČ na svém léþení podílet. Navíc se tak bude úþinným zpĤsobem šíĜit zdravotnická osvČta: neboĢ o þem si pacienti v þekárnách a chodbách nemocnic vyprávČjí nejþastČji, než o svých potížích? OpČt to vypadá na první pohled pĜímo geniálnČ. Nesnáz je však v tom, že aby tato informovanost byla úþinná, vyžadovala by rozsáhlé vČdomosti odborné, které není snadno pĜedat. S jejich šíĜením je to ještČ horší. ByĢ i laik pro sebe nČco správnČ pochopil, to, co pĜedá dál, bude už takĜka bezpeþnČ (a pĜavdČpodobnČ nebezpeþnČ) zkreslené a na dalším stupni této 'tiché pošty' se to promČní v nesmysl. Entropie s pĜenosem informace vskutku stoupá. V pĜirozeném svČtČ se tomu þelí tím, že informace se zpravidla šíĜí v rámci uþitého kontextu, kde znalost rozumných souvislostí korigují šum. VČda však není z pĜirozeného svČta. A pĜirozený svČt se zase neskládá z fakt a dat. Látkou pĜirozeného svČta je látka pĜíbČhĤ. Ovšem: také vČda se rozvíjí v pĜíbČzích. Dokud však nejsme souþástí nČkterého z nich, neposkytuje mu naše zkušenost pĜirozený základ dČjových souvislostí, nebudí zájem - interes. Inter-esse pak znamená nacházet se uvnitĜ, schopnost vstupovat in medias res. Res souþasných pĜírodovČdeckých teorií, však nejsou a nechtČjí být res humanae - záležitostmi lidskými, které jsou vždy již souþástí naší duše, a uvnitĜ kterých se odehrává život každého z nás. To je
rozdíl od pĜedmČtu a zájmu vČd humanitních, k nimž máme neustále bezprostĜední pĜístup. Že se naše vlastní tČlo skládá z tČch a z tČch prvkĤ þi slouþenin, lze pouze vČĜit, þi spíše: vzít prostČ na vČdomí. Jazykové pravidlo, psychologický jev þi umČnovČdní a literární fakt si lze ovČĜit bezprostĜednČ a do dČjinného kontextu jsme buć pĜímo zasazeni (Rakouso-Uhersko, druhá svČtová válka), nebo na nČj ve své zkušenosti stále narážíme (Egypt, kĜesĢanství). PĜírodovČda však ode všeho psychologického, subjektivního, antropomorfního a nahodilého zámČrnČ a soustavnČ odhlíží - alespoĖ ve svých postupech, poznatcích, výkladech a teoriích, v jazyku a v sebepochopení. (Poznamenejme již nyní že filosofie a matematika zde mají zvláštní postavení: obČ se mohou týkat zkušenosti bezprostĜednČ známé, pĜitom jsou s to poskytnout zkušenost novou, vyvádČt ze spoleþného lidského svČta, zjednat vstup do jiných svČtĤ. Míním skuteþný vstup, jež otevírá tyto svČty vnitĜnímu náhledu žáka, jeho intuitivní evidenci a þiní zkušenost tČchto svČtĤ - komplexních þísel þi Kantovy kritiky - bezprostĜednČ pĜístupnou a osobnČ ovČĜitelnou.)
TĜi sloupy vzdČlanosti: filologie, matematika a hermeneutika Týká-li se vzdČlání celé duše, kvality jejích rozumČjících a chápajících mohutností, pak nemĤže být postavené na vČdeckém poznání, které vyžaduje pouze intelekt, kvantum znalostí a schopnost výkladu. Entropie je zajisté klíþový pojem; je však klíþem k urþitému zpĤsobu chápání skuteþnosti (='paradigmatu'), jež musí vyklíþit z dobré, úrodné pĤdy duše. SvČt paradigmatu je tĜeba nejdĜíve obydlit, aby nám jeho znalost byla užiteþná a žádoucí. A vstoupit mĤže pouze duše vnímavá. Naproti tomu humanitní vzdČlání se ex definitione vztahuje k lidskému svČtu. Poskytuje vČdČní v pĤvodním, archetypálním smyslu: vČdČní dobrého a zlého (Gen.2.17), jež je "chutné, pĜíjemné a žádostivé k nabytí rozumnosti" (Gen 3.5). Rozumnost pak je vnímavost ke smyslu. VČda naproti tomu od smyslu a hodnot abstrahuje. Její vČdČní je "mimo dobro a zlo". V tom tkví zajisté její nejvyšší pĜednost. VČdecké poznání a myšlení se svými ctnostmi - pĜesností, objektivitou, soustavností, závazností ap. - jsou zvláštním a výsostným plodem vzdČlanosti. Nemohou jí však poskytnout základ: To by znamenalo 'zapĜáhnout vĤz pĜed konČ', jak Ĝíkají Angliþané. Kultura totiž souvisí s pĜirozeným myšlením a postojem, a proto i její látka by mČla být v první ĜadČ narativní: mýtická a historická. Události, náboženství, umČní, myšlení zapadají do pĜirozeného Ĝádu "hlubin študákovy duše", a poskytují smysl pro 'ecology of ideas' (Bateson), tedy pro pojmový a myšlenkový Ĝád, jež je Ĝádem svČta, v nČmž se každý þlovČk pohybuje. VzdČlání pak má þinit život þlovČka vČdoucím. Za jeho prvotní východisko proto považuji pĜedevším velké mýtické cykly, kanonickou epiku a biblickou dČjepravu. Filologie (zvláštČ klasická) udílí to, co Angliþané nazývají 'literacy' a Francouzi 'lettres', což neoznaþuje toliko 'gramotnost', tj. dovednost þíst a psát, nýbrž schopnost rozumČjícím zpĤsobem pracovat s texty. (Odtud 'filologie' - láska ke smyslu, na rozdíl od dnešní 'lingvistiky' - objektivní jazykovČdy!) K filologickému vzdČlání pĜistupuje nespornČ nutnost vzdČlání matematického (vþetnČ logiky), jež þiní duši 'geometrickou' ve smyslu nápisu nad vchodem do Platonovy Akademie: "Negeometrickému vstup zakázán!". UschopĖuje k pĜesnému, formálnímu a závaznému myšlení. Filologie a matematika jsou tak jakýmisi pĜirozenými 'duchocviky', pĜispívajícími k zdravému vývoji ("mens sana..."). Není podstatné, že si ze školy vČtšinou mnoho nepamatujeme ani z latiny ani z trigonometrie. Nejde ani tak o to, 'co si ze školy odneseme', nýbrž jakými jsme se stali. PrávČ proto, bych vedle obou zmínČných skupin 'duchocviþných pĜedmČtĤ - filologii a matematice - rád vidČl v rámci všeobecného vzdČlání ještČ tĜetí skupinu, zahrnující pĜedmČty netradiþní a dosud neprávem pĜehlížené. Tato disciplina by se dala oznaþit souhrnným názvem hermeneutika. Hermeneutika je tradiþním názvem pro umČní výkladové (hermeneuó = oznamuji, vykládám, pĜekládám). Hermeneutika jakožto tĜetí opČrný sloup základního vzdČlání by se neomezovala pouze na výklad textĤ; zahrnovala by pĜedevším výklad podob: porozumČní tváĜím, živým tvarĤm, výklad obrazĤ a soch, interpretace symbolĤ. Tak jako matematika zahrnuje aritmetiku, geometrii, logiku apod., zahrnovaly by hermeneutické pĜedmČty pĜírodní a kulturní estetiku a také náboženskou, heraldickou a hermetickou symboliku. RovnČž výklad textĤ (exegeze) by mČl být zamČĜen na pĜedstavy, jichž se dovolávají, a na hru obrazotvornosti, kterou vyvolávají. V rámci této hermeneutické výchovy by bylo možno seznámit žáky s kunsthistorií, religionistikou a zejména pak s vČdami hermetickými, jako jsou astrologie, alchymie, kabbala, heraldika apod. Jejich stopami jsme napoĜád obklopeni, veškerá kultura je jimi protkána - a pĜesto jsme se vĤþi nim stali prakticky slepými. Ignorance tohoto druhu nabývá nezĜídka tragikomických podob. PoslechnČme si nČkdy co Ĝíkají prĤvodci dČtem, þi turistĤm (= infantilním, retardovaným dospČlým) po pražských památkách! Nudí je letopoþty, jmény a údaji, klasifikacemi vlivĤ, a stylĤ, takĜka nikdy se však netýkají vidČného, nesmČĜují k obsahu sdČlovaného!
JeštČ k hermetismu a znovu o Shakesparovi VraĢme se v této souvislosti k pĜípadu entropie versus Shakespeare. Jeden z nejvČtších souþasných fyzikĤ prohlásil, že jakkoliv je entropie veliþinou nanejvýš užiteþnou a nepostradatelnou, nikdo dosud neví, co to je. Jak tedy možno požadovat znalost entropie? Na to lze namítnout, že totéž platí o Shakespearovi. Nikdo nemĤže Ĝíci, že by ho mohl v rámci všeobecného vzdČlání vskutku znát. Tolik nám budou alespoĖ tvrdit skakespearologové. A právČ jim se
stala nemilá vČc. Jejich literárním, historickým, jazykovČdným, kritickým, analytickým, poþítaþovým, paleografickým, theatrologickým a bĤhvíjakým ještČ rozborĤm v naprosté vČtšinČ zcela ušlo, že Shakespearovo dílo je prodchnuto esoterní symbolikou a alchymistickou alegorezí. Byl jsem ohromen, když mi pĜed þasem tato skuteþnost náhle vyvstala nad studiem originálu Snu noci svatojánské. (V pĜekladech je ovšem tato stránka zcela potlaþena.) Po prvním šoku jsem se rozesmál: nu ovšem, Shakespearova doba, doba AlžbČty - oblíbeném symbolu alchymistické alegoréze, doba rudolfinské Prahy a intenzivních stykĤ mezi obČma stĜedisky alchymie, astrologie, magie, ... John Dee, magister Kelly... To jsem vskutku 'objevil Ameriku'! Zajisté - u nás, o tom dnes nemá nikdo ani potuchy: obsáhlé Saudkovy komentáĜe provázející jeho jinak zdaĜilé pĜeklady o tom neobsahují ani zmínku. Ale v ShakesparovČ vlasti je to zajisté houska na krámČ! Není. Nalezl jsem jedinou knihu: Charles Nicholl: The Chemical Theatre, Routledge & Kegan Paul London, Boston and Henley 1980. Podává vynikající výklad alchymických nauk a symboliky, dČjin alchymie a jejiho kulturního vlivu, zvláštČ v alžbČtínské dobČ. V jejich svČtle pĜedvádí podrobný rozbor a výklad Krále Leara - pĜekvapivý i pĜesvČdþivý. Kniha je pomČrnČ nová, s rozsáhlým odkazovým aparátem, jenž nenechává na pochybách, že je svého druhu i v anglosaském svČtČ ojedinČlá a že literárním vČdcĤm tento podstatný rozmČr Shakaspearova díla zcela unikl! Hermetické nauky pĜedstavují mnohem víc než pouhou snĤšku opuštČných teorií a vyvrácených hypotéz, k nimž není dĤvod se vracet. Tyto zkušenostní oblasti nebyly ani vČdami ani mýty v dnešním slova smyslu: nešlo ani o schopnost vysvČtlení ani o znalost vyprávČní, nýbrž o umČní výkladu. Tato ctnost byla dĜíve vysoce cenČná - vzpomeĖme na motiv hádanek þi výkladu snĤ a znamení, jimiž byl hrdina zkoušen a osvČdþen! Dnes upadla v zapomenutí. A právČ ji by bylo možno oznaþit za doslova elementární vzdČlání: vzdČlání týkající se elementĤ, tj. živlĤ, vztahu nebe a zemČ a všeho, co s tím souvisí. Ne posledními poznatky positivní vČdy, pouhé tĜi století staré, ostatnČ stále promČnlivé a revidované, nýbrž skrze tisíciletou moudrost hermeneutických nauk, uloženou ne do tvrzení, teorií a závČrĤ, nýbrž do obrazĤ, vyprávČní a alegorií se stáváme odpovČdnými dČdici zkušenosti vČkĤ! Její nepĜítomností trpí souþasná vzdČlanost snad nejvíce, a naopak: její skrytá pĜítomnost u nČkterých jedincĤ dává jejich vzdČlanosti zvláštního kouzla a lesku.
ZávČr VČdecká racionalita se liší od racionality jak narativní tak interpretaþní. PĜedstavuje spíše training (='dril'), než culture (výchovu). Je stejnČ exotická a speciální, jako, dejme tomu, racionalita vojenská, hráþská, sbČratelská, programátorská þi úĜednická. VČdecké myšlení se má k logice asi jako akrobacie k tČlocviku. Vyžaduje od adepta stálé zpĜítomĖování, aby 'nevyšel ze cviku' a 'udržel se ve formČ'. To proto, že tato forma je vnČjšková, nepĜirozená - pĜedstavuje nebezpeþí, že Ě la longue duši deformuje - na úkor vzdČlání. VČdeckou vzdČlaností se z þlovČka stává specialista odcizený pĜirozenému svČtu. Toto riziko stojí za to podstoupit jedinČ tomu, kdo je rozhodnut svĤj život (biblicky 'duši') doslova 'obČtovat vČdČ'. Je až dojemné, jak duše normálních lidí tento implantát instinktivnČ odvrhuje a 'odhojuje'. U svých kolegĤ z humanitních oborĤ (ale dokonce i u þistých matematikĤ!) z nichž pĜece všichni museli tČmi obligátními fysikami, chemiemi, biologiemi apod. projít, a to obvykle velmi úspČšnČ - bývávali vČtšinou ctižádostivými primusy - opakovanČ s úžasem konstatuji nejen naprostý nedostatek jakýchkoliv pĜírodovČdných vČdomostí, ale i sebemenší cit pro to, o co ve vČdČ vĤbec jde! To sebou nese u vČtšiny lidí notorickou neschopnost rozlišovat, co je vČda a co nikoli. (Toto ponČtí - Dunst, Ahnung - schází ostatnČ i vČtšinČ Ĝadových 'vČdeckých pracovníkĤ'!) Odtud ono obecné tíhnutí laické veĜejnosti zajímat se o 'pavČdy'. Pro scientisty se to zdá nepochopitelné: svádČjí to osvícencenky na nevČdomost, senzacechtivost apod. DĤvod je mnohem prostČjší: metody a námČty 'paravČdeckých' oborĤ jsou vesmČs bližší Ĝádu pĜirozené zkušenosti než pĜístupy pĜísnČ vČdecké. Jsou napájeny - vČdomČ þi bezdČþnČ mýtickými pĜedstavami, prodchnuty hermetickými symboly, a hermeneutickými pĜístupy. Proto jsou srozumitelné per se. To, co je þiní pavČdami, je jejich positivistická pĜetváĜka. VČdeckému zpĤsobu myšlení se tedy studenti ze škol nenauþí. VČdecká 'nalejvárna' arbitrérního výbČru z nepĜehledna oborĤ a z prakticky nekoneþného množství termínĤ, pojmĤ, fakt a dat, o jejichž poĜadí dĤležitosti se lze donekoneþna pĜít, podávaných na pozadí ontologických východisek ve vČdČ de facto již opuštČných, a tedy s danou látkou vnitĜnČ nesluþitelných, vykládaných na úrovni, která z nich þiní pouze deklarativní znalosti mimo zkoušku zcela nepoužitelné, zaplĖuje vzácný þas nejvnímavČjšího v období lidského života a vytlaþuje vzdČlání. Proto zĤstane úsilí o vČdeckou gramotnost od zaþátku omylem odsouzeným k neúspČchu. Pravda: s vČdeckým myšlením pĜichází bČžný þlovČk do styku - stejnČ þasto jako s myšlením, dejme tomu, byrokratickým. Proto je tĜeba se s ním na škole seznámit. Snad by pomohl pĜíklad jedné jediné exemplární discipliny (e.g. genetiky nebo mechaniky) probraný do hloubky. Avšak pokusy sdČlit 'co všechno se ví o pĜírodČ' znamená neĜíci nakonec vĤbec nic a odradit skuteþné adepty vČdy tím, že jim zahradím pĜístup k její skuteþné kráse. Ta je však pĜístupná pouze hlubšímu zasvČcení spojenému s vnitĜní promČnou. Není houskou na krámČ, kterou lze zkonzumovat ve školních škamnách. Tam lze pouze stanout na jejím prahu - duši vnímavé a vzdČlané. Ta teprve dává nadČji, že i vČda bude tím, þím má být: oddaností pravdČ, tvĤrþím zanícením, dobrodružstvím poznání a nikoliv kolbištČm osobní ctižádosti, zamČstnáním, Ĝemeslem 'základního výzkumu', grantovou byrokracií...
* * *
