Význam pojistných produktů v podnikání Diplomová práce

Bankovní institut vysoká škola Praha

Katedra pojišťovnictví

Význam pojistných produktů v podnikání Diplomová práce

Autor:

Lenka Málková Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Alois Rous, CSc.

Duben 2009

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Březnici 10. 4. 2009

............................................ Lenka Málková

Chtěla bych tímto poděkovat panu Ing. Aloisi Rousovi, CSc. za odbornou pomoc a jeho vstřícnost a osobní přístup při zpracování své práce.

Anotace: Předmětem práce je zhodnocení významu pojistných produktů v segmentu podnikání vybrané firmy analyzovat rizika, které ohrožují činnost firmy obecně, provést analýzu příslušných pojistných produktů vztahující k rizikům zvolené firmy a následně zhodnotit stav pojištění z hlediska optimálního krytí rizik a navrhnout jednotlivá řešení. V 1. kapitole je charakteristika podnikání v tržní ekonomice v jeho instituciolizovaných právní formách, které obecně determinují možnosti způsobu a nástroje řešení rizik. Druhá kapitola se zabývá charakteristikou a hospodařením vybrané firmy, výrobce nábytku. Na předcházející kapitoly navazuje 3. kapitola s analýzou celkového podnikatelského rizika, ovlivněného vnějšími a vnitřními faktory a s obecným výběrem a analýzou pojistných produktů. Čtvrtá kapitola se závěrem už zhodnocuje stav pojištění a význam pojištění jako jeden z obecně nejbezpečnějších a nejjednodušších způsobů minimalizovat rizika.

Annotation

The topic of thesis is the evaluation of importance of insurance products in enterprise of selected company to analyze the risks of enterprise in general, to analyze the insurance products related to the risks of selected company and make evaluation of state insurance point of view optimum coverage of risks and make a solution. The first part is the characteristic of enterprise in the market economic in its institutionlegal forms determine possibilities the method and instruments of risk solution. The second chapter is concerned on the characteristic and ecomical activity of selected company, a furniture marker. Further to preceding chapters takes up again the third chapter with an analyse of business risks affected external and internal factors and with general selection and analyse of insurance produtucts. The last chapter and close evaluates the state of insurance and importance as one of the most common and also the safest and the simplest measures to minimalize risks.

Obsah: Úvod ...................................................................................................................................... 6 1 Vymezení podnikání na trhu ......................................................................................... 7 1.1 Tržní ekonomika .................................................................................................... 7 1.2 Podnikání a podnik ................................................................................................ 9 1.2.1 Charakteristika základních právních forem podnikání ................................ 15 2 Charakteristika vybraného podniku ............................................................................. 18 2.1 Organizace podniku ............................................................................................. 19 2.2 Výrobní proces .................................................................................................... 21 2.3 Ekonomika firmy ................................................................................................. 27 3 Analýza rizik a pojistných produktů............................................................................ 30 3.1 Okolí podniku a jeho prvky ................................................................................. 30 3.2 Změna jako riziko ve firmě ................................................................................. 33 3.2.1 Analýza rizik ............................................................................................... 33 3.2.2 Podnikatelské riziko a jeho zdroje ............................................................... 37 3.2.3 Řízení rizik .................................................................................................. 40 3.3 Analýza pojistných produktů ............................................................................... 48 3.3.1 Odvětví a základní skupiny pojištění .......................................................... 52 3.3.2 Pojištění podnikatelských a průmyslových rizik ........................................ 53 4 Hodnocení stavu pojištění ve vybraném podniku ....................................................... 58 Závěr .................................................................................................................................... 69 Seznam literatury: ................................................................................................................ 71

5

Úvod V první části jsem se zaměřila na teoretické vymezení podnikání na trhu a jeho institucionalizované formy – podniku jako socioekonomického subjektu v hospodářství. Předpokladem úspěšného podnikání je kromě osobního vkladu podnikatele také právní prostředí a jistě ovlivňuje také pozice ekonomického cyklu tržního hospodářství. V souvislosti s vymezením podnikání jsem se pokusila zdůraznit význam právních forem podniku ve způsobu a jejich možnostem čelit rizikům změn. Obchodní společnosti mají jistě lepší pozici než třeba podnikání jednotlivce. Jako obrana před nebezpečím, kterým je vystaven podnikatelský subjekt, vznikla metoda rizikového managementu. Jejím úkolem je rozpoznat rizika, provést jejich zhodnocení a navrhnout opatření , vedoucí k jejich eliminaci či alespoň k omezení. Prostředkem vedoucím k finanční eliminaci rizik, která není možné omezit, je právě přenesení finančních důsledků jejich realizace na jiný podnikatelský subjekt – pojišťovnu. Rizikový management je důležitým nástrojem požívaným v přípravě a průběhu pojištění podnikatelských a průmyslových rizik. Význam pojištění prezentuji na příkladu malé velikosti průmyslového zpracovatelského podniku zaměřeného na výrobu nábytku a to je i současně i cílem práce

6

1 Vymezení podnikání na trhu V této kapitole se zabývám obecným postavením ekonomických subjektů za účelem vymezení jejich postavení v tržní ekonomice.

1.1 Tržní ekonomika Podle ekonomické teorie v širším pojetí je každá činnost , která tvoří hodnotu je výrobou zahrnující všechny hospodářské činnosti spojené se zajištěním výrobků a služeb, tj. statků pro konečného spotřebitele uspokojujícího tak své potřeby. Statek je tak užitečná věc, která je žádoucí k uspokojení nějaké potřeby. Pro člověka má tedy užitnou hodnotu, ať je již vyroben nebo je produktem přírody ( jako pramenitá voda, čistý vzduch,..). Pokud je statek člověkem vyroben ( nebo jako produkt přírody upraven) nikoliv pro vlastní potřebu, ale na prodej, pro trh, tj. za účelem směny, stává se zbožím. Podobně i služba je užitečná činnost, která je žádoucí k uspokojení nějaké potřeby (opravy věcí, praní prádla, ubytování, pohostinství,..) Zboží je tedy statek vyrobený za účelem směny, kromě užitné hodnoty musí mít i hodnotu směnnou, která je určena poměrem směny jednoho zboží za jiné neboli že lidé budou ochotni toto zboží směnit za jiné či koupit za cenu (hodnotu vyjádřenou v penězích) , kterou primárně určuje výrobce podle vynaložené práce ( celková práce všech výrobců), materiálu a kapitálu na výrobu statku. Kupující se poptávají po potřebném zboží a jeho ceně a prodávající ho za určitou cenu nabízejí na trhu. Tak se na trhu střetává poptávka s nabídkou; je-li nabízeného zboží dostatek a kupující ho nechtějí za danou cenu kupovat, musí prodejce slevit. Naopak při velké poptávce po nedostatkovém zboží zvyšuje prodávající cenu na takovou výši, jakou jsou ještě lidé ochotni zaplatit. Na tom je založen dnešní systém volného trhu – stát neurčuje cenu a množství zboží: ten umožňuje každému subjektu, aby cokoliv komukoliv prodal za jakoukoliv cenu, pokud s ní bude souhlasit. Na systém volného trhu působí vedle nabídky a poptávky také hospodářská soutěž – konkurence výrazně ovlivňující cenu a množství poptávaného a nabízeného zboží a tvořící základní předpoklad tržního hospodářství.

7

Navíc dobře fungující soutěž má tyti výhody: 1.působí proti zvyšování cen, protože více prodá ( a tím dosáhne vyšší zisk ), ten , kdo nabídne nejnižší cenu; a to snižováním nákladů na výrobu a tak zvyšuje efektivnost výroby 2. nutí ke zvyšování kvality výrobků, protože kvalitnější zboží vždy v soutěži vítězí; a tím tak i k inovaci, tj. k výrobě nových , dokonalejších výrobků.

Tržní hospodářství představuje celý komplex vzájemně propojených trhů: 1. Trh zboží a služeb, kde se po vyrovnání nabídky a poptávky tvoří cena zboží nebo služeb. Podle různých druhů zboží: Spotřební – určené pro běžnou spotřebu ( jídlo, ošacení, obuv,..) Dlouhodobé spotřeby – také spotřební, ale určené pro delší dobu užívání ( chladničky, pračky, televizory, automobily..) investiční – určené pro výrobce, podnikatele( výrobní budovy, stroje, zařízení, …)

Do služeb patří opravny, prádelny, hostince, hotely, atd. 2. Trh pracovních sil, na němž pracující nabízejí svou pracovní sílu, podnikatel ji poptává a za dohodnutou cenu (mzdu nebo plat) ji přijímá. Na tomto trhu se tvoří pracovní cena pracovní síly.

3. Trh peněžní, tj. nabídka peněz a poptávka po nich. Zde se tvoří úroková míra, pomocí níž se určuje úrok, tj. cena, za kterou se půjčují peníze na úvěr, nebo cena, kterou platí peněžní instituce za vklad peněz. Žádá-li občan úvěr, jde o poptávku po penězích, ukládá-li peníze, jde o jejich nabídku ( peněžní ústavy naopak nabízejí úvěry a poptávají vklady). Přitom požadované úroky z úvěrů jsou vždy vyšší než poskytované úroky z vkladů , protože z rozdílu odpovídajících úroků z vkladů, banka hradí své provozní náklady a vytváří zisk.

4. Trh kapitálu, na němž se obchoduje cennými papíry, prodejem akcií a obligací financuji investice do výroby.

8

Tržní ekonomika je socioekonomický systém, o němž se předpokládá, že rozhodnutí o alokaci výrobních faktorů, produkci statků a jejich distribuci jsou uskutečňována na podkladě cen utvářených v procesu dobrovolné směny mezi výrobci, vlastníky výrobních faktorů a spotřebiteli zboží a služeb. Tato rozhodování jsou až na výjimky (např. vládou uskutečňována regulace cen) realizována v přirozeném prostředí trhů. Ceny jsou určeny tlaky tržních sil, vyvolaných vzájemným působením tržní nabídky a tržní poptávky.

Již v dávné minulosti se zabývali lidé výrobou hmotných statků a poskytováním služeb. V podstatě první formou podnikání na počátku 19. století bylo podnikání jednotlivých osob. Postupně s rozvíjející se dělbou práce a specializací se podnikatelská činnost rozvíjela, zdokonalovala a nalézala i jiné formy organizace. Základní jednotkou, v níž je realizována výroba nebo poskytovány služby se nazývá podnik, subjekt vytvářející hlavní část nabídky na trhu výrobků a služeb. Základní příčiny institucionálního uspořádání výroby právě v podobě podniku ( firmy)jsou výhody týmové práce ( nutnost koordinace řady profesí s dalšími doprovodnými činnostmi ) oproti výrobě na základě multilaterálních smluv s majiteli výrobních faktorů

spojených s vysokými

transakčními náklady. Daleko výhodnější je organizovat výrobu prostřednictvím podniku specializujícího na 3 základní činnosti : nákup služeb výrobních faktorů, organizace jejich přeměny na výstup a jeho následný prodej

1.2 Podnikání a podnik Podnikání je činnost ovlivněna svým okolím, závisí na zákaznících, na dodavatelích a konkurenci, musí mít kapitál a dodržovat pravidla podnikání dané zákony – především živnostenským zákonem, obchodním zákoníkem, občanským zákoníkem, zákonem o účetnictví a dalšími. Vymezení rozsahu působnosti obchodního zákoníku platí, že základem soukromoprávní úpravy společenských vztahů je občanský zákoník, a tak obchodní zákoník ve vztahu k němu představuje zvláštní zákon, který upravuje problematiku podnikání.

9

Podnikání se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.

Znaky : Podmínkou toho, aby byla určitá činnost byla podnikáním, je především to, že je prováděna podnikatelem oprávněně.

1. soustavnost – není totožná s nepřetržitostí a trvalostí: může se jednat o činnost provozovanou sezónně nebo v určitých, bytˇ nepravidelných intervalech, ale ne činnost nahodilou, výjimečnou, jen příležitostně či občas vykonávanou. 2. samostatnost – je třeba rozumět možnost osoby provádějící činnost je rozhodovat podle vlastní úvahy o době a místě vykonávání činnosti, o organizaci práce bez zařazení do organizační struktury jiné osoby. 3. prováděním vlastním jménem a na vlastní odpovědnost je podmínka, aby osoba nejednala jménem a na odpovědnost někoho jiného. 4. podmínka ziskovosti prováděné činnosti neznamená, že zisku ( majetkového prospěchu) musí být skutečně dosaženo, ale dosahování zisku však musí být alespoň záměrem a motivem podnikatele.

Podnikatelem může být fyzická(jednotlivec) či právnická osoba(společnost, družstvo): 1.osoba zapsaná v obchodním rejstříku – jako obchodní firma 2. osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění – dokladem je živnostenský list nebo koncesní listina. Živnost ( podle živnostenského zákona ) jako podnikání, na které je vyžadováno živnostenské oprávnění – rozděluje z pohledu odborné způsobilosti a předmětu podnikání 3. osoba podnikající na základě jiného oprávnění 4. fyzická osoba provozující zemědělskou výrobu

Každý podnikatel je ze zákona povinen při provozování živnosti chránit životní a pracovní prostředí, přírodní a zejména vodní zdroje, kulturní památky před případnými škodlivými účinky jeho podnikání. 10

Proto musí budovat zařízení na ochranu ekologie, uvádět je do provozu současně s výrobním či provozním zařízením a trvale zajišťovat jejich účinnost. Podnikání tedy vyžaduje i značnou sociální odpovědnost.

Obchodní zákoník a další právní normy nabízejí podnikatelům různé právní formy podnikání v jeho institucionálním rámci – podniku.

Podnikem se rozumí podle obchodního zákoníku soubor hmotných, osobních i nehmotných složek podnikání, je to objekt obchodně-právních vztahů. Znaky: -

organizovaný celek za účelem dosahování zisku

-

jednotlivé složky patří podnikateli z vlastnického práva

-

hmotnou složku podniku - budovy, stroje, materiál, jiné věci

-

osobní složka záleží především úrovni podnikatele, řídících pracovníků a ve

-

struktuře, kvalifikaci a zkušenostech zaměstnanců, jakož i jiných osob podílejících se na podnikání.

-

nehmotná složka je tvořena právy a jinými hodnotami, jde zejména o pohledávky, obchodní firmu, obchodní tajemství, ochrannou známku, průmyslový vzor, lokalizaci podniku, prodejnost výrobků.

Tento soubor majetkových hodnot patřících podnikateli a majiteli sloužících, resp. majících sloužit k jeho podnikání se nazývá obchodním majetkem.

Úspěch podnikání se projevuje v dlouhodobém docilování růstu zisku a rentability, závisí na stupni uspokojování potřeb v podmínkách konkurence, na účelné kombinaci výrobních faktorů, na volbě právní formy jakož i na typu a velikosti podniku a řadě dalších činitelů. Legislativa vytváří pouze rámec pro určité předpoklady a možnosti pro podnikatele. Již samotné založení podniku je spojeno s celou řadou dalších aktivit, které se založením bezprostředně souvisejí a mají zásadní význam pro další funkce (činnosti) a typologii podniku.

Před zahájením činnosti by měl podnikatel zpracovat strategický plán, jehož nezbytnou

11

součástí je vymezení předmětu činnosti, dále si vyjasnit potřebu finančních a jiných prostředků a jejich dostupnost a rovněž uvážit vlastní sociálně-psychologické předpoklady pro podnikání. Nástrojem implementace strategie podniku ( stanovuje dlouhodobé cíle, průběh strategických operací a rozmístění podnikových zdrojů) pak základní dokument taktického plánování – podnikatelský plán. Rozpracovává představy o jeho budoucnosti, o účelu podnikání, zdrojích a očekávaných výsledcích, definuje a kvantifikuje cíle podniku a prostředky pro k jejich dosažení, plánuje činnost a získávání kapitálu. Plní funkce externí – komunikace s okolím podniku ( politika firmy určující způsob jednání se zákazníky, dodavateli, obchodními zástupci, určení hlavních konkurenční oblasti – odvětvová, geografická, tržního segmentu, a zejména s potenciálními investory a věřiteli) interní – nástroj plánování a řízení podniku, koordinuje výrobu a prodej, výzkum a vývoj nových výrobků a technologií, zásobování a finanční činnosti

Podnik vykonává řadu funkcí, jejich úkolem je splnit podnikové cíle. Obecně primárním podnikovým cílem je dosahování maximálního zisku na vynakládaný kapitál, je ještě konkretizován v celém sytému cílů, který zahrnuje dílčí cíle, které uskutečňuje svou činností, lišící se podle charakteru podniku, velikosti, odvětví, vlastnictví, právní formy.

Tržní ekonomika přináší vysokou míru rizika již při samotném zakládání podniku, musí podnikatel právě tomuto aspektu věnovat od samého počátku mimořádnou pozornost a začlenit do strategického plánu, jak riziku čelit. Budoucí podnikatel musí zvažovat i míru a rozsah podnikatelského rizika, tj. nutnost zvážit okolnosti, za kterých se může setkat s neúspěchem, resp. dlouhodobou ztrátou.. Jednou z nejdůležitějších oblastí je především finanční oblast: je proto třeba zajistit finanční sílu zakládané firmy a její schopnost čelit ztrátě.

Právní forma podnikání, vyjádřena již v názvu podniku, vypovídá o rozměru podnikatelské činnosti, riziku s ním spojeným, administrativní náročnosti a především přístupu

12

jednotlivých podnikatelských jednotek ke zdrojům kapitálu pro financování jak rozvojových, tak provozních potřeb. Nejenom při zakládání podniku je volba právní formy strategickým dlouhodobě působícím rozhodnutím, nýbrž i v případě, že podstatná změna vnějšího ekonomického prostředí pro fungování podniku nebo jiné důvody většinou strategického charakteru vedou podnikatele k rozhodnutí o změně právní formy svého podniku, která se nazývá transformace.

Zásadní kritéria pro volbu právní formy:

1. Způsob a rozsah ručení ( podnikatelsko riziko) Na způsobu a rozsahu ručení závisí riziko podnikatele, který se stává zakladatelem a společníkem podniku. Podle platné právní úpravy existují dvě varianty ručení: a) omezené ručení – podnikatel ručí pouze do výše nesplaceného majetkového vkladu. V tomto případě za závazky podniku neručí osobním majetkem, ale pouze majetkovým vkladem do podniku. b) neomezené ručení – podnikatel ručí za závazky podniku celým svým i osobním majetkem.

2. Oprávnění k řízení, tj. zastupování podniku navenek, vedení podniku, možnost spolurozhodování. Těžiště spočívá v úpravě zmocnění vedení podniku a zastupování ho navenek. Obchodní zákoník zakotvuje dvě možnosti: a) zákon předepisuje, jaké orgány podnik musí mít a jaké jsou jejich kompetence b) možnost vlastního výběru zmocnění vlastníků zakotvit do společenské smlouvy Oprávnění k řízení společnosti má však ještě další podstatné souvislosti spočívající především ve strategii firmy a s ní spojených cílů a prostředků, jejichž prostřednictvím má být strategických cílů dosaženo.

3. Počet zakladatelů Osobní obchodní společnost musí založit minimálně dvě osoby, je to sdružení společného provozování živnosti.

13

Naproti o kapitálových společností je možné, aby za splnění určitých podmínek jedna osoba fyzická u s. r. o. a jedna právnická u a. s. může společnost založit a u s. r. o. je limitován maximální počet zakladatelů na 50.

4. Nároky na počáteční kapitál závisí na konkrétní právní formě podniku.

5. Administrativní náročnost založení podniku a rozsah výdajů spojených s provozováním podniku V obchodních společnostech je administrativní i finanční náročnost jejich provozování značně vyšší než jak tomu je u podnikatele –živnostníka. Nejsložitější je založení akciové společnosti, které je vícekrokový proces, kde je před vznikem( zápisem do OR) je nezbytné vyhotovit zakladatelskou listinu a stanovy.tyto dokumenty jsou předpokladem pro ustavující valnou hromadu.

6. Finanční možnosti, zvláště přístup k cizím zdrojům Jedná se možnosti navýšení základního kapitálu a o přístup k cizím zdrojům. Úvěrové možnosti jednotlivých právních forem se značně liší, odvíjí se od výše kapitálu, kterým společnost disponuje, a významnou roli hraje i způsob a míra ručení společníků. Obchodní zákoník a ještě další předpisy zajišťují věřitele, zvyšují úvěrovou jistotu a rozšiřují tak možnosti přístupu k cizím zdrojům.

7. Účast na zisku – ztrátě Míra rizika podnikatel je úměrná jeho účasti na zisku (ztrátě). U osobních obchodních společností v případě, že společníci neuzavřeli dohodu o rozdělování zisku, případně se nedohodli již při formulaci společenské smlouvy, dělí se zisk rovným dílem mezi společníky. U kapitálových společností je zisk rozdělován přímo způsobem stanoveným v zákoně, jen u akciové společnosti podíl na zisku u akcionáře – dividenda- závisí na rozhodnutí valné hromady.

8. Daňové zatížení Daňové hledisko je vysoce důležité při volbě právní formy podnikání. 14

Podnikatelé jsou poplatníci daních přímých – daň z příjmů fyzických a právnických osob, daň z nemovitostí a jejich převodu, nepřímých – daň spotřební a daň silniční a ještě plátci daně z přidané hodnoty.

9. Zveřejňovací povinnost Podmínky jsou uvedeny v z. o cenných papírech, z. o účetnictví a v obchodním zákoníku.

1.2.1

Charakteristika základních právních forem podnikání

1. samostatný podnikatel ( fyzická osoba – živnostník) Živnosti představují podnikání jednotlivce, který nejen firmu vlastní, ale sám rovněž podnikatelskou činnost vykonává. Z hlediska počtu podnikatelských jednotek představuje nejčetnější formu. Předmětem podnikání je zpravidla výroba, prodej, poskytování služeb. Základní, typické rysy této formy podnikání jsou nízká kapitálová náročnost v závislosti na omezeném rozsahu podnikatelské činnosti a tím spojené relativně nízké nároky na vybavení majetkem. Živnostníci nejenže zabezpečuje výrobu nebo poskytování služby, ale i veškerou administrativu spojenou s jejím fungováním, vedou zpravidla daňovou evidenci, event. podvojné účetnictví a jsou plátci daně fyzických osob, základem pro výpočet daně z příjmů je rozdíl příjmů a výdajů. Pro výkon činnosti má limitovány věcné, personální a ostatní kapacity, které rozšiřuje pouze z vlastních zdrojů- banky těmto podnikatelským jednotkám neposkytují úvěry, neboť nedisponují majetkem, který by mohl sloužit jako dostatečná zástava. Růst živnosti je rovněž omezen jejich regionální působností. Živnostník ručí neomezeně – celým svým majetkem.

2. Obchodní společnosti Pravidla pro jejich fungování upravuje obchodní zákoník. Jsou charakteristické smluvním způsobem vzniku a povinným zápisem registru. 2 základní skupiny společností: Osobní obchodní společnosti zahrnují veřejnou obchodní společnost a komanditní společnost.

15

K základním charakteristikám patří nízká kapitálová vybavenost, jelikož předpokladem pro volbu této právní formy jsou nepříliš vysoké nároky na majetkovou vybavenost, a tak i zákon neukládá povinnost kapitálového vkladu, hlavně osobní účast společníků podnikání, kteří mohou jednat jménem společnosti a ručí neomezeně za její závazky. Tato osobní účast bývá součástí obchodního jména společnosti, jehož součástí mohou být jméno či jména společníků. Osobní obchodní společnosti se vyznačují podobnými vlastnostmi jako živnosti, s tím rozdílem, že sdružení dvou či více fyzických osob umožňuje rozsáhlejší činnost. Dnes, s ohledem na probíhající kvalitativní změnu prostředí, je trend na ústupu vzniku a ty společnosti, které mají relativně rozsáhlé podnikatelské aktivity, transformují se na převážně akciové společnosti. Kapitálové společnosti Nejsložitější právní formou podnikání jsou kapitálové společnosti. Předpokládají majetkovou účast společníků na podnikání, bez povinnosti osobní účasti, jejich povinností ze zákona je pouze přinést kapitálový vklad podle společenské smlouvy. Společník se tedy podílí na vytváření základního jmění, avšak podnikatelskou činnost ovlivňuje pouze nepřímo, prostřednictvím valné hromady.

a) Společnost s ručením omezeným . Představuje formu podnikání, která na straně jedné omezuje riziko vlastníka společnosti na nesplacený vklad do společnosti – musí činit minimálně 200 tis. Kč, na straně druhé se vyznačuje všemi podstatnými znaky charakteristickými pro akciovou společnost, neboť i zde dochází k oddělení vlastnictví od řízení. Výkon podnikatelské činnosti bývá svěřen profesionálům, tj. managementu. Společnost je povinna vést účetnictví, výnos vlastníků je předmětem dvojího zdanění – nejprve je zdaňován zisk společnosti jako právnické osoby – po naplnění rezervního, povinně zřizovaného, fondu může být na základě rozhodnutí valné hromady rozdělen vlastníkům jako kapitálový výnos, který je zdaňován fyzickými osobami. Dále s. r. o. podléhají zpravidla i nepřímým daním, zvláště DPH, která je zúčtována podle velikosti obratu Významnou skutečností je rovněž nižší míra rizika podnikání pro jednotlivé společníky, které je limitováno výší vkladu. Společníci nesou omezené riziko, promítá se tato

16

skutečnost i v možnostech přístupu k dodatečným vnějším zdrojům pro financování ze strany věřitelů, tím firma na základě těchto růstových příležitostí rozšířila objem tržeb a odpovídajícím způsobem i majetkovou bázi, dochází tím opět na transformaci na akciové společnosti.

b) Akciová společnost Akciové společnosti jsou s ohledem na rozsah výdajů spojených se založením a jejím provozováním uplatňovány jen v těch případech , kdy se jedná o relativně velmi rozsáhlou podnikatelskou činnost, kde předpokladem pro její výkon jsou vysoké nároky na kapitálové zdroje, to se odráží i v nárocích na základní kapitál, který musí činit minimálně 2 mil. Kč, resp. 20mil. Kč v případě registrace akcií na kapitálovém trhu a tím soustředit úspory od jakéhokoliv počtu investorů. Jedná se o právní formu s nejsložitější strukturou organizace. Vlastníky akciové společnosti jsou akcionáři. Společnost je právnickou osobou, která existuje a funguje nezávisle na svých vlastnících. Akciová společnost může emitovat kmenové akcie, které zajišťují akcionářům práva účastnit se na zisku, řízení společnosti i na případném likvidačním přebytku, s vlastnictvím kmenových akcií jsou spojena i nejvyšší rizika. Kmenové akcie představují pro akciovou společnost základní, dlouhodobý zdroj financování neboli povinný základní kapitál. Dále může akciová společnost emitovat i prioritní akcie a případně akcie se zvláštními právy, které tvoří zpravidla jen malý podíl na základním kapitálu, slouží pro udržení k zainteresovanosti této skupiny akcionářů na prosperitě a jsou s ní spojena omezená práva se podílet se na řízení společnosti. Akciová společnost může být otevřenou společností, tj. její cenné papíry jsou registrovány na kapitálovém trhu, tím se rozšiřuje na straně jedné podstatnou měrou prostor pro kontrolu nad společností podle zákona o CP i ze strany výkonných orgánů kapitálového trhu (ČNB). Na druhé straně to právě z těchto důvodu umožňuje akciové společnosti získávat dodatečné zdroje pro financování růstových příležitostí. 3. Smíšené společnosti Obchodní zákoník upravuje komanditní společnost. Nesou některé znaky osobních a některé znaky kapitálových společností. Jedná se o kombinaci osobní účasti na podnikání, rozsahu ručení společníků a povinnost kapitálového vkladu do společnosti 17

Družstva Státní podniky Ostatní Mimo výše uvedených forem podnikání lze podnikat i podle dalších právních předpisů. Podnikatelé mají možnost využívat různé formy sdružování ke společnému podnikání na smluvní bázi.

2 Charakteristika vybraného podniku Problematiku pojištění

v oblasti podnikání chci konkretizovat na

podniku z mého

bezprostředního okolí. Firma se nazývá Dřevospol, spol s. r. o., je lokalizován ve středních Čechách na Březnicku, okres Příbram. Mezi hlavní faktory lokalizace Příbramska patří: •

centrální umístění ve středních Čechách – dostupnost infrastruktury na dobré úrovni s tím spojené možnosti dopravních spojení jak silniční ( dálnice) , tak železniční dopravy, Březnice je významným železničním uzlem s napojením na jižní Čechy a na Prahu a tím je zajištěn přístup k surovinovým zdrojům a tím přijatelné dopravní náklady a rovněž možnosti odbytu.

•

k dispozici zdroje energie díky urbanizované lokalitě

•

tradice ve zpracování dřeva, rozsah a kvalita zdrojů pracovních sil, jakož i náklady spojené s využíváním pracovníků – další dřevozpracující podniky, (pily, sušárny,...)

•

firma byla založena r. 1992 měla možnost využívat investičních pobídek státu v souvislosti programu rozvoje malých a středních podniků, a dále využívá dotací

18

Z právního hlediska

jde o společnost s ručením omezeným, jejíž hlavní znaky jsou

vymezeny v 1. kapitole. Firma disponuje základním kapitálem, na kterém se podílejí dva vlastníci 50% podílem, jedna právnická osoba a druhá fyzická osoba s pravomocí jednatele. Zabývá se a to je uvedeno jako předmět činnosti truhlářstvím, nákupem a prodejem zboží a služeb.

2.1 Organizace podniku Organizovat podnik znamená ho řídit prostřednictvím orgánů a směrnic tak, aby činnost všech jeho složek byla vzhledem k poslání firmy harmonicky uspořádána a sledovala určenou firemní strategii.

.

Orgány podniku jsou řídící složky podniku jsou organizovány v liniová struktuře. Je typické rychlé rozhodování, jednoznačně vymezen vztah přímé nadřazenosti a podřízenosti . Řídícím orgánem je ředitel-jednatel, který řídí: - obchodní skupiny, - účetní, - prokuristu, - vedoucí úseku výroby . Vedoucí útvarů druhé linie řídí řadové pracovníky.

V podniku je 59 zaměstnanců, včetně managementu, a lze tak zařadit do skupiny podniků malé velikosti.

Postup při utváření vnitřní organizační struktury firmy obecně závisí na druhu podniku. Vzhledem k velikosti našeho podniku jde o liniovou strukturu.

19

Z úrovně nejvyššího vedení se pak dále organizuje chod firmy prostřednictvím směrnic, které jsou zaměřeny na:
analýzu produktu firmy a proces jeho tvorby, tzn. rozdělit produkt (výrobek) na části, určit jejich vzájemnou návaznost a na základě toho určit postup procesu výroby
určení dělby práce, tj. rozdělit řídící proces na dílčí úkoly( seznam činností) a stanovit jejich pracnost
určení počtu pracovníků pro každý úkol nebo pro skupinu úkolů
určení potřebné kvalifikace těchto pracovníků ( v souladu se strategií firmy, čím vyšší kvalifikaci pracovníka je nutné požadovat, tím lépe se musí zaplatit)
navržení

řídícího

stupně a optimalizovat rozpětí řízení ( tj. počet

podřízených u jednotlivých manažerů: větší rozpětí snižuje kvalitu řízení a menší rozpětí a vetší počet stupňů řízení zvyšuje potřebu manažerů a tím je nákladnější
přiřadit řídícím úrovním manažery – funkce a tak určit jim pravomoc a odpovědnosti
vypracovat organizační dokumenty: - statut ( je-li právní normou předepsán) - organizační řád ( vč. popisů pracovních funkcí a organizační schématu) - pracovní řád ( pro zaměstnance) - spisový řád ( evidence spisů, je zrcadlem pořádku ve firmě) - archívní řád ( kde a jak budou spisy uloženy, jak dlouho a jakým způsobem budou skartovány ) - podpisový řád ( externí s podpisovými vzory, interní s určením stupně pravomoci ) Směrnicemi rozumíme určení toho, kdo a jak má co dělat = souhrnem je organizační řád podniku

20

2.2 Výrobní proces Konkrétně v námi analyzované podniku jde o výrobu nábytku, která je charakteristická tím, že finální produkt se skládá z mnoha nestejnorodých materiálů různých kvalit, polotovarů z dodavatelských průmyslových odvětví jako hlavní jsou strojírenství, těžební průmysl s částečným zpracováním dřeva, chemický průmysl a sklářství.

Podnik zpracovává dovážené řezivo jako surovinu na polotovary, jediný komponent, který zpracovává na další využití ve výrobním procesu. Ostatní materiály nakupuje bez dalšího vlastního zpracování, pro konečnou konstrukci nábytku.

Z obecně teoretického hlediska ve výrobním procesu se mění předmět práce ( materiál, polotovar, nakupovaný díl) v hotový konečný výrobek. Součinností lidské práce a pracovních prostředků ( nástrojů, strojů a zařízení budov, energie, apod.). plán produkce výrobků pro následující období

Složitý různorodý proces: 1.

Členění výrobního procesu.

Je možné rozdělení výrobního procesu z několika hledisek: a) Podle charakteru složek výrobního procesu : 

pracovní procesy – přímé vynakládání lidské práce, pokud není plně automatizován z hlediska stupně mechanizace: ruční – pracovní předmět je opracováván pomocí ručních nástrojů – řezání, pilování, hoblování nebo ručních strojů – vrtání elektrickou ruční vrtačkou, broušení flexobruskou,. mechanizovaný – součást se opracovává na stroji řízeném člověkem



technologický, daný použitím různých technologií v předepsaném sledu – přířez, hoblování, vrtání, klížení v truhlářství). V jeho průběhu působí člověk na pracovní předmět prostřednictvím stroje či přímo.

21



přírodní – bez účasti člověka a pracovních prostředků – stárnutí odlitků, schnutí řeziva



kontrolní – kontrola kvality vykonaných operací



manipulační – manipulace bez změny tvaru, kvality, množství – přeprava, balení, skladování



udržovací – údržba, opravy, modernizace a obnova pracovních prostředků



řídící – při kterém se plánuje, organizuje a koordinuje či reguluje celý výrobní proces pro splnění současného operativního cíle

Tyto procesy se souhrnně nazývají jako výrobní postup.

b) Charakteru vztahu výrobního procesu ke konečnému výrobku, 3 druhy a tím i druhy pracovišť, které na sebe navazují a doplňují. V základním procesu se vyrábí produkty určených k prodeji, která se ještě rozděluje na specifické produkce. V předhotovující produkci jsou výsledkem polotovary – výroba dřevotřískových desek, laminátů, kování. Ve zhotovující jsou výsledkem součásti konečných výrobků, kdy se povrchová úprava. A konečně v dohotovující produkci se dokončuje kompletní výrobek – předmontáže, konečná montáž, zkoušení, lakovaní konečného výrobku Pomocný proces

plní funkci technického a energetického zabezpečení základních

výrobních procesů – nářaďovna, údržba a opravy strojů, zařízení a budov V obslužném procesu se zabezpečuje hospodářská funkce jako je skladování, doprava, administrativa, ochrana, sociální zabezpečení

Výroba podle množství určitého druhu výrobku v našem podniku je typ výroby sériové v našem podniku – výroba určitého produktu opakovaně, pravidelně a ve větším množství ve výrobních sériích jako je třeba nová řada hotelového nábytku HOPE. Série téhož druhu výrobku se však nemusí pravidelně opakovat ani počet výrobků nemusí být vždy stejný – záleží na objednávkách nebo kontraktech. Vyjímečně kusová výroba – po jednom nebo po několika málo kusech – zakázková výroba, na zakázku jednotlivce. Může se určitý druh výrobku nepravidelně opakovat Objem produkce se u každé položky výrobku se udává v kusech za rok, a po přepočtu ve finančních nákladech v Kč/rok.

22

Mezi faktory ovlivňující výrobu nábytku jsou obecně: 1. Potřeby člověka – fyzické – pohodlí a praktičnost - kulturní – radostného a příjemného prostředí

2 Faktory ve sféře výroby v nábytkářství jsou zásadní pro konkurenceschopnost na trhu: a) estetické – materiál, kompozice, proporce, tvůrčí schopnost c) výrobní – materiál, technologie, technika zpracování, ekonomika

Vlastnosti materiálu podstatně ovlivňují kvalitu výrobku, proto je třeba věnovat tomuto aspektu výroby zvláštní pozornost Materiál a technologie Materiál, ze kterého je zhotoven jakýkoliv předmět, je důležitým činitelem, který spolu s technologií ovlivňuje výrobu nábytku, jeho kvalitu a tvar. Každý materiál má určité fyzické, chemické a estetické popř. jiné vlastnosti, které určují jeho druh a odlišují jej od jiných materiálů. Tentýž materiál pro nějaký konkrétní účel hodnotí jinak technik a technolog, jinak výtvarník a ekonom, proto se rozlišuje materiál z hledisek: 1. Technické: potřeba jisté míry fyzické odolnosti proti destrukci a opotřebení konstrukce Stupeň této odolnosti závisí na fyzikálních popř. chemických vlastnostech vlastního materiálu. 2. Estetické: různé materiály dávají různé vzájemně odlišené možnosti ztvárnění, každý materiál má také svou přirozenou strukturu a barvu povrchu. 3. Ekonomické: cena materiálu je jednou ze základních položek výrobních nákladů. U nových materiálů je měřítkem srovnání cena materiálu dosud používaného a je výhodnější pouze za předpokladu, že nový materiál nesnižuje kvalitu výrobku a jeho užitnou hodnotu. Jestliže nový materiál nemění

žádnou z uvedených

podmínek, pak je: při stejné ceně rovnocenný, při nižší ceně výhodnější a při vyšší nevýhodný. Při výrobě nábytku se uplatňuje velmi bohatý sortiment materiálů vyráběných nebo opracovávaných nejen v dřevařských, ale i v jiných odvětvích. 23

Hlavní konstrukční význam a charakteristiku nábytku ovlivňují nejvýrazněji: 1. Materiály dřevěné Základní surovina - dřevo – se rozkládá působením různých technologií na řezivo, dýhy, třísky a vlákna. Potom se znovu spojuje, takže kromě řeziva a dýh vznikají překližky, laťovky, třískové desky, vláknité desky, popř. další plošné prefabrikáty kombinované z různých materiálů. Každý z těchto polotovarů má však různé, vzájemně

odlišné

vlastnosti,

které

ovlivňují

technologii

dalšího

zpracování,koncepci a konstrukci výrobku a některé z nich důsledkem toho i tvar. 2. Materiály kovové: Vlastnosti kovu se zcela zásadně liší, a proto má kovový nábytek svůj specifický výraz ovlivněný druhem kovu, různými technologiemi a konstrukčními principy. Nejvíce používaným kovem je železo, resp. ocel, méně hliník a ostatní kovy. Pro zpracování na konkrétní výrobky nebo součásti přicházejí v úvahu téměř všechny druhy hutnických polotovarů, tedy plechy, tyče, pásy, pruty, dráty, různě formované profily, trubky hranatého i kruhového profilu, odlitky, výlisky, zejména závěsy zámky, úchytky, různé druhy spojovacích článků a jiné. Povrchové úpravy kovů závisí na záměru použití. Kov se uplatňuje v tvorbě nábytku v různém proporčním vztahu k jiným materiálům a v různém významu:  jako hlavní konstrukční materiál ( některé obecně druhy nebo typy nábytku jsou celé či většinou z kovu – nábytek kovový  jako druhý materiál, který spolu s jinými přejímá některé konstrukční  jako materiál doplňkový-pomocný, dekorativní se uplatňuje především u drobných výrobků tzv. kování. Jsou to závěsy, zámky a jiné uzávěry, úchytky, štítky, spojovací články, šrouby apod.

3. Materiály plastové: Plastickými hmotami jsou přirozené nebo syntetické makromolekulární látky. Jsou uzpůsobené pro tvarování resp. výrobu některých předmětů se skládají zpravidla ze 3 složek: Pojidla ( základní charakteristické vlastnosti makromolekulární látky) Plniva ( materiály různého druhu a tvaru, náhrada pojiva )

24

Přísady ( upravují vlastnosti plastické hmoty – barviva, stabilizátory, maziva, změkčovadla Plastické hmoty se uplatňují pro nábytkářský průmysl v různým způsobem a v různém významu.

Manipulace s materiálem: Zahrnuje veškeré činnosti spojené s přemísťováním, usměrňováním a skladováním materiálu při jeho pohybu ve výrobním procesu i mimo něj. Materiálem jsou všechny suroviny, polotovary, rozpracované a hotové výrobky, obaly a odpad. Proces obslužný, netechnologický, z ekonomického hlediska se manipulací nemění množství výrobků ani jejich kvalita, ale zvyšují se náklady na výrobek a tím i jeho cena..
Doprava Způsob vnější dopravy ( tj. dopravy materiálu od dodavatelů do závodu nebo hotových výrobků ze závodu odběratelům) se vždy musí volit na podkladě propočtů ekonomické výhodnosti. Při malých objemech přepravovaného materiálu je výhodnější využívat cizí přepravce. Vnitropodnikovou dopravu je nutno v tomto případě organizovat v souladu s převládajícím tokem materiálu ve výrobě.
Sklady Slouží k vyrovnání nepravidelností v materiálovém toku, jejichž příčiny bývají zákonité i nahodilé. Mezi zákonité příčiny: •

rozdílné doby zpracování / je-li některá operace vykonána dříve, tak celá výrobní dávka čeká ne zpracování v meziskladu na další zpracování v následující operaci

•

rozdílná výrobní a spotřební kapacita ( odbytové sklady kapacitní možnosti dodavatelů ( nutnost v zásobovacím skladu tvořit pojistné zásoby )

•

potřeby technologických změn materiálu během skladování ( schnutí řeziva )

25

Nahodilé příčiny jsou : •

poruchy ve výrobním procesu

•

poruchy v dávkách materiálu

•

poruchy ve spotřebním procesu

Výroba nábytku produkuje velké množství odpadu, proto podnik musí být dostatečně kapacitně a technologicky vybaven. Hospodaření s odpadem je závažný ekologický problém. Podle zákona za nakládání s odpady i za předcházení jejich vzniku odpovídají bez výjimky všechny právnické i fyzické osoby. Každý je povinen chránit zdraví obyvatelstva a životní prostředí. Za porušení zákona může být podnikatel pokutován 30 000 až 30mil korun nebo i zákazem činnosti.

Organizace pracoviště a) obecná charakteristika Pracovištěm se rozumí místo, na kterém pracovník vykonává přidělenou část výrobního procesu, a které je vybaveno zařízením a pracovními pomůckami podle charakteru práce. Uspořádaní pracoviště: Každé pracoviště musí být uspořádáno tak, aby bylo pro danou práci vhodně a účelně vybaveno, umožňovalo vykonávat práci s nejmenší námahou a v nejkratším čase, dokonale využívalo výrobní plochu dílny, přispívalo k vysokému časovému využití strojů a zařízení, a přitom splňovalo všechny požadavky na bezpečnost a hygienu práce.

b) specifické podmínky pracoviště Truhlářské pracoviště Tento typ pracoviště je dosti náročný na výrobní plochu, jednak proto že, výrobky jsou poměrně rozměrné a vedle hoblice je potřeba místo k jejich sestavě a také proto, že truhlář se také neobejde bez dřevoobráběcích strojů, které patří mezi výrobní nejnebezpečnější stroje, proto je nutné počítat s větším manipulačním prostorem. Rozestavení strojů v truhlárně musí být v souladu s postupem práce na nich: Začíná se s nařezáváním okružní pilou na příčné řezání, pak se s materiálem postupuje k rozřezávání pilou na podélné řezání. V blízkosti jsou hoblovky, frézka, vrtací a dlabací 26

stroj, a dále brousící stroj na dřevo, lis na dýhování, stroj na lepení hran, apod., dále je důležité je odsávací zařízení. Každé pracovní místo je vybaveno stálým nářadím ( především nástroji a měřidly), ukládá se do skříňky ( nebozízky, pilníky, typy metrů, kleště, brousek, ocílka,..) . Vedle ní je vhodné zavěsit desku s držáky na nářadí, které se do skříňky nevejde, přípravky – ztužidla, pily,..). Jinak společnému vybavení pro celou dílnu je vyhrazeno zvláštní místo ( odkud speciální nářadí vydává mistr).

Kontrola jakosti Vysoká kvalita výrobků je zaručena dodržování souborem norem certifikátu jakosti ČSN ISO 9000 a ISO 14001:2004. Proces certifikace jakosti je velmi nákladný a získání certifikátu jakosti některou oprávněnou auditorskou firmou je zdlouhavý proces. Pak je ale produkt schopný konkurence i na zahraničních trzích a hlavně již není nutné ho znovu zkoušet. Pro řízení a zabezpečování jakosti se používají různé druhy kontrol a zkoušek, a z nich klíčová metoda je technická kontrola jakosti. Jejím hlavním úkolem je předejít vzniku zmetků a zajistit úroveň jakosti stanovenou normami a technickými podmínkami.

2.3 Ekonomika firmy Marketing je strategické manažerské rozhodování a zásadním významem pro ekonomiku naší firmy. Klíčová východiska marketingového přístupu jsou definice cíle a účelu podnikání, zjištění výrobkového portfolia, výběr vhodné růstové strategie. Jsou realizována prostřednictvím vhodným souborem nástrojů faktické povahy nazývaném marketingový mix.

Marketingový mix firmy Firma nabízí komplexní služby zařizování interiéru. Zpracování návrhu interiéru a jeho počítačová vizualizace v několika variantách je v ceně jeho realizace.

27

Nabízí služby kompletního vybavení interiérů tak i návrh hotelových pokojů, apartmánů, restauračního vybavení, vybavení šaten, barů, kuchyněk, jídelen, kolejí a internátů příslušenství hal, sálů, salónků, restaurací svými výrobky, tak i dodavatelskými. 

Výrobkové portfolio:

Vlastní výroba: divize hotelový nábytek: hotelová lůžka, obklady lůžek, psací stoly, konferenční stolky, jídelní stoly šatní skříně, policové skříně, skříně s trezorkem, uzamykatelné skříně, vestavěné skříně, komody, niky, podstavce, kufrboxy

divize zdravotnický nábytek a nábytek pro seniory: ( i s možností pronájmu pro případ náhlé indispozice) skříně, stoly, postele, noční stolky, lékové skříně, polokřesla sériová výroba typové řady nábytku SITRA

divize kancelářského nábytku zastoupení typových řad – CITY, VARINT, EMPE jednotlivě – skříně, nízké skříně, stolky, kontejnery

Dodavatelské produkty: sedací nábytek lůžkoviny a povlečení, froté výrobky televizory a rozhlasové přijímače chladničky, minibary a vinotéky podlahové krytiny osvětlení a lampičky, záclony a dekorativní textil



Prostorové přemísťování ( marketingová, tržní logistika)

Řešení fyzické distribuce vychází z požadavků trhu. Těm firma přizpůsobuje všechny procesy a operace, které určují pohyb výrobků – rozmístění provozů a skladů, organizace zásobování, balení, vyřizování objednávek, transport. 28

V oblasti výrobních zásob se prosazuje snaha tyto zásoby minimalizovat, to se daří snahou uplatňovat metodu ¨ just –in-time¨, kdy jsou dodávky uskutečňovány k okamžiku, kdy jsou jednotlivé součástky zapotřebí k montáži hotových výrobků. Firma se orientuje na přímý prodej zboží k uživateli a snaží se tím minimalizovat článkovost pohybu zboží. Pozitivní vliv na tuto formu prodeje zboží má rozvoj internetu a částí i zásilkový obchod. 

Prodejní cena

Firma využívá katalogové ceny, platební a úvěrové podmínky Při stanovení ceny je nutné brát zřetel na cíle podniku a jeho cenové politiky a na cenové i necenové formy konkurence. Horní hranici ceny napomáhá vymezit analýza vztahu nabídky a poptávky, dolní hranici vlastní náklady výrobku. Firemní strategie stanovení cen produktů se z velké části odvozuje z intenzity poptávky, protože firma využívá časové diferenciace cen. V odvětví dochází cyklickým projevům poptávky a cílem firmy je dosáhnout vyššího využití kapacit v nesezónním období. 

Podněcování k odbytu ( komunikační mix, propagace)

Podnikatel musí hledat způsoby, jak upozornit své okolí ( jiné podniky, obchodníky, spotřebitele) na své nabízené výrobky a služby, na jejich úroveň, podstatné kvalitativní rysy, cenu, dosažitelnost, odlišnosti v porovnání s konkurenční nabídkou prostřednictvím nástrojů tzv. komunikačního mixu. Při podněcování odbytu to jsou reklama, osobní nabídka zboží, různé způsoby prodeje a publicita. Firma využívá nástroje osobní nabídky zboží, formou přímého dialogu prodavače a zákazníka, obchodními zástupci a internetu. Mezi odběratele firmy se převážně řadí menší a střední hotely a restaurace, a to i ze zahraničí.

29

3 Analýza rizik a pojistných produktů 3.1 Okolí podniku a jeho prvky Okolí je ve vztahu k podniku vnější síla, kterou buď nemůže ovlivňovat vůbec nebo jen omezeně, ale nelze považovat okolí podniku za omezující činitel by bylo zavádějící. Tím opravdu v některých případech může být, daleko spíše je v něm třeba vidět příležitosti. Ten, kdo to dokáže využít jako první, získává nespornou konkurenční výhodu. Okolí je třeba chápat v jeho dynamice a snažit se dohlédnout na změny, které zde střednědobě i dlouhodobě nastanou. Podstatnou většinu prvků okolí podniku – právo, politika, sociální aspekty, a tím i celkové ekonomické klima má zcela v rukou či významně ovlivňuje stát. Pro podnikovou ekonomiku je nutné vymezit ty okolnosti současného stavu, které výrazněji ovlivňují chování podniku. Podnik se musí při svém ekonomickém rozhodování aktivně zajímat o dynamiku svého okolí, a tak si vytvářet představu o vývoji svého okolí.

K tomu slouží celá řada informačních zdrojů:  vládní a jiné prognózy střednědobého a krátkodobého vývoje ekonomiky  informace produkované zájmovými průmyslovými a podnikatelskými svazy  vlastní historické i prognostické informace o situaci na trhu, cenách, zákazních a jejich potřebách  informace o vývoji techniky a technologie v daném oboru, získané na veletrzích, výstavách, z nabídkových katalogů a vůbec prezentacích všeho druhu  informaci o situaci v konkurenčních firmách a jejich očekávaném chování

Jde tedy o to, aby podnik dokázal definovat své informační potřeby, pokud jde o okolí a jeho dynamiku, a ty pak systematicky naplňovat, a to především s ohledem na udržování, obnovování a zdokonalování svých konkurenčních výhod. Podniky prožívají v průběhu své existence různé fáze; založení, růst, stabilizace, krize a zánik.

30

Většina podniků však všemi vývojovými fázemi nikdy neprojde, neboť cílem řízení podniku je dosáhnutí dlouhodobé stabilizace na trhu. Krize a zánik potká ty podniky, které včas nereagují na změny, ke kterým trvale dochází. Pokud podnik již není schopen přinášet investorům přiměřené zhodnocení jejich kapitálu, hledají jiné umístění, kde bude při shodné míře rizika zhodnocen. Fáze životního cyklu podniku jsou i mimo jiné odrazem vývoje makroekonomického (vnějšího) prostředí, jsou ovlivněny rovněž příslušností k odvětví nebo sektoru a také vlastní výkonností podniku. Makroekonomické prostředí patří k externím činitelům a hlavními faktory jsou očekávané tempo růstu HDP, fiskální politika státu, peněžní nabídka, očekávané úrokové míry, vývoj inflace, investice. Investice mají velký význam jak pro okamžité zvýšení ekonomické aktivity, tak i pro dlouhodobější růst ekonomiky, a to: - mají okamžitý vliv na celkovou poptávku v ekonomice, tím i na výrobu a zaměstnanost - mají dlouhodobý vliv na rozšiřování majetku, což vede k rozšíření budoucího národního produktu, a tím i k podpoře ekonomického růstu.

Dynamika investic v ekonomice je závislá v zásadě na těchto faktorech: •

dynamika hrubého národního produktu, umožňující vyšší příjmy z investic ( růst výroby vede k růstu investic)

•

reálná úroková míra ( růst úroků snižuje investiční aktivitu),

•

systém a výše podnikového zdanění (vysoké zdanění omezuje investiční činnost),

•

očekávání investorů, vztahující se k budoucímu vývoji a riziku v politickém a ekonomickém vývoji

Hospodářská politika ovlivňuje investiční aktivitu podniku především prostřednictvím monetární ( zejména úrokových sazeb) a daňové politiky. Využívá však i další ekonomické nástroje vytvářející ekonomické klima investování, jako jsou např. dotace, státní záruky na úvěry, ekologická omezení. Vysoký stupeň závislosti investic na očekávání budoucího vývoje a rizika způsobuje jejich značnou nestálost projevující se v kolísání jejich podílu na hrubém národním produktu;

31

podíl investic se mění v závislosti na charakteru ekonomického vývoje, v období recese klesá naopak v období konjunktury stoupá.

Za investice podniku se považují ty peněžní výdaje - kapitálové, u nichž se očekává jejich přeměna na budoucí příjmy během delšího časového úseku, od 1 roku výše Naopak provozní výdaje, u kterých se předpokládá jejich přeměna na budoucí peněžní příjmy v rámci 1 roku. Za kapitálové výdaje se považují: •

výdaje na obnovu či rozšíření hmotného investičního majetku ( patří sem i tzv.

technické

zhodnocení

–nástavby,

přístavby,

stavební

úpravy,

rekonstrukce a modernizace, které nelze zahrnovat do provozních nákladů) •

výdaje na pořízení nehmotného investičního majetku

•

výdaje na nakup finančního majetku dlouhodobé povahy

V případě, že firma se nachází v době svého růstu, rozšiřuje svůj objem prodeje. Dochází k růstu hospodářského výsledku, a tím k růstu tržeb (obratu). Jestliže obrat roste, pak vzniká i potřeba i dodatečných investic nejen do budov, strojů a zařízení k zajištění dodatečné kapacity, ale i potřeba pokrytí přírůstku pracovního kapitálu. Odpisy u zavedeného a stabilizovaného podniku, který již nemá mimořádné růstové příležitosti, obvykle postačují na běžnou reprodukci Firmy ve fázi růstu realizují rozšiřovací investice, které vyvolávají značné nároky na profinancování. Tyto jevy lze snadno vysledovat v rozvaze, kde roste celková bilanční suma. Růst podniku znamená rozšiřování jeho aktivit, avšak současně vyvolává i zvýšenou míru rizika plynoucí z jeho růstu a jeho optimální tempo patří k jednomu ze strategických rozhodnutí podniku.

Příliš rychlý růst může v extrémním případě znamenat i ohrožení existence; důvod spočívá v potřebě dodatečného kapitálu pro financování spontánně rostoucích položek aktiv, jako jsou zásoby a pohledávky, které se podniku ne vždy podaří získat. Naopak příliš pomalý růst znamená, že podnik nenachází vhodné investiční příležitosti a řeší, jak naložit s přebytkem zdrojů. 32

Jestliže podnik zvládne bez větších těžkostí růst, tím že bude mít optimální marketingovou strategii – trvalou péčí o inovaci produkce, podporou prodeje a vhodnou cenovou politikou. Pak obvykle může nastoupit období stabilizace, tj. období, kdy podnik dosáhl optimální velikosti s ohledem na příležitosti trhu. Toto období lze také identifikovat podle základního vztahu mezi úrovní odpisů a investic – v období růstu investice rostou vždy rychleji než odpisy, v období stabilizace se rovnají odpisy investicím. Pokud podnik ztratí potřebné tempo růstu a začnou-li jeho aktivity klesat, je nutné tento trend zvrátit sanací, nezdaří-li se, zůstane podnik v trvalé krizi, které obvykle končí úpadkem.

3.2 Změna jako riziko ve firmě Úspěch firmy záleží na schopnosti firmy správně reagovat na změnu. S provedením každé změny ve firmě je nerozlučně spjato riziko. V průběhu existence firmy se určitě změna přihodí, objeví se jako důsledek nenadálé události zvenčí, ale může být též plánována a řízena. Prvním krokem v procesu řízené změny musí být rozhodnutí, zda je nutné plánovanou změnu provést či nikoliv. Před tímto je nutné vyhodnotit dílčí analýzy.

3.2.1

Analýza rizik

Riziko obecně Při definici rizika je důležité určit odvětví, obor, problematiku , existují skupiny definic technických, ekonomických a sociálních rizik.  Každý ekonomický subjekt je stále vystavován nebezpečí nastání nějaké škody. Toto nebezpečí ohrožuje jistotu tohoto subjektu – nejistota.V souvislosti s nejistými jevy se obecně užívá pojem rizika, který je spojem s nejednoznačností výsledků ekonomických jevů a procesů. Riziko je nejistota, která se dá měřit ( počtem pravděpodobností ), na rozdíl od tzv. pravé nejistoty, která je neměřitelná. Pravá nejistota představuje stav, kdy je rozdělení pravděpodobnosti nespecifikovatelné 33

 Pojem riziko je chápán jako možnost vzniku událostí s výsledkem odchylným od cíle s určitou objektivní pravděpodobností ( statistickou či matematickou) Je možné rozlišit pravou nejistotu částečnou, kdy nejsou známy úplné informace, jen některé parametry; a úplnou, kdy zcela nelze odhadnout pravděpodobnost výskytu, neboť informace nejsou zcela známy.  Za riziko se může považovat nebezpečí vzniku újmy ( význam především v tom, komu byla škoda způsobena) nebo škody ( jako majetková újma vzniká realizací nebezpečí.)

Nebezpečí má 2 základní rysy: 

vztahuje se k budoucnosti ( možná nebezpečí )



je pojem neurčitý ( nepříznivá událost, která nastane, již není nebezpečím, ale je nutné se pasivně či aktivně vypořádat).



Riziko vzniká v kontextu události,v níž se nalézá projekt či osoba. Kontextem se rozumí vztah hodnotitele nebezpečí k objektu / procesu, záleží na přístupu hodnotitele k nebezpečí. Může se rozhodovat v kontextu: •

individuální ( vztah jednotlivce k nebezpečí)

•

skupinový

•

profesionální

•

společenský - kulturní - politický - sociální

Předmětem a cílem je zkoumání nejistoty, nikoliv skutečností jistých. Nebezpečí, která jsou známá, tím pádem nemusí být vyhledávána.

Ze souboru definic je tedy patrné, že riziko není veličina, která vede k exaktním hodnotám, nýbrž je to veličina, jejíž hodnota je odhadem, přičemž to může být odhad analytický ( pravděpodobná hodnota ztráty vzniklé nositeli, popř. příjemci rizika realizací nebezpečí, vyjádřená v peněžních nebo jiných jednotkách) či empirický ( zpravidla se vychází z individuálních či týmových rozborů založených na zkušenosti, tzv. kvalifikovaný odhad) Riziko lze měřit ( popsat ) pomocí určité hodnoty pravděpodobnosti.

34

Hodnota pravděpodobnosti vyjímá nejistotu z rámce neurčitosti. V případě rizika jde o stav, kdy budoucí situace je předem pravděpodobně charakterizována, je známo rozdělení pravděpodobnosti. Analytický odhad pravděpodobnosti vzniku definované události spočívá ve stanovení statistických parametrů, volbě rozdělení pravděpodobností, a ve výpočtu hledané hodnoty. Z hlediska změn rizika v čase může být založen na znalosti náhodného chování průběhu obdobných jevů v minulosti – apriorní – při analýze rizika dopravy na dálnici či na znalosti náhodného chování dílčích jevů, z nichž se skládá souhrnný pro popis jeho budoucího chování – aposteriorní. V mnoha případech je však analytický a stejně tak empirický odhad pravděpodobnosti vzniku události nespolehlivý a nespolehlivý může být i odhad škod, popř. může být nejasnost ve volbě doby, potom je zapotřebí změnit přístup k hodnocení nebezpečí a rizik a dát se cestou expertní analýzy. Analýza rizik je obvykle chápána jako proces definování hrozeb, pravděpodobnosti jejich uskutečnění a dopadu na aktiva, tedy stanovení rizik a jejich závažnosti.

Postup při analýze rizik: 1. Specifikace a objasnění objednatelova záměru a zadání –přesné určení pro analýzu 2. Identifikace problému – podrobnější poznání z hlediska určení cíle 3. Zjištění zdrojů – lidské a finanční- pro realizaci závěrů a doporučení 4. Určení časového omezení a rozsah práce

Cílem analýzy rizika je dávat podklady pro management rizika pro rozhodování a ovládání rizika v oblasti řízení a ekonomiky a pro nejednoznačnost uvedu základní pojmy analýzy rizik: Aktivum je všechno, co má pro subjekt hodnotu, která může být zmenšena působením hrozby. Aktivem může být i sám subjekt, nebotˇ hrozba může působit na celou jeho existenci. Základní charakteristikou aktiva je hodnota aktiva, která je založena na objektivním vyjádření obecně vnímané ceny nebo na subjektivním ocenění důležitosti ( kritičnosti ) aktiva pro daný subjekt, relativní v závislosti na hlediscích. 1. pořizovací náklady či jiná aktiva, 2. důležitosti aktiva pro existenci či chování subjektu, 35

3. náklady na překlenutí případné škody na aktivu, 4. rychlost odstranění případné škody na aktivu, 5. jiná hlediska Další charakteristikou aktiva, která vyjadřuje jeho citlivost na působení hrozby, je zranitelnost Je to nedostatek, slabina nebo stav analyzovaného aktiva, který může hrozba využít pro uplatnění svého nežádoucího vlivu. Základní charakteristikou je její úroveň, která se hodnotí podle následujících faktorů: citlivosti – náchylnost aktiva být poškozeno hrozbou a kritičnosti – důležitosti aktiva pro analyzovaný subjekt. Hrozba je síla, událost, aktivita nebo osoba, která má nežádoucí vliv na bezpečnost nebo může způsobit škodu. Škoda, kterou způsobí hrozba při jednom působení na určité aktivum, se nazývá dopad hrozby. Základní charakteristikou je její úroveň a ta se hodnotí podle následujících faktorů: nebezpečnosti ( schopnost hrozby způsobit škodu), a dále v přístupu a motivaci.

Realizace rizika, tedy nastání události, která ohrožuje daný ekonomický subjekt, vede ke vzniku škody. Tato škoda znamená konkretizaci realizace rizika, kterým je daný subjekt ohrožován. Tyto škody vznikají v důsledku realizace rizika mohou mít různou povahu.

Z hlediska realizace rizika ( vzniku náhodných potřeb ) se rozlišují rozměry rizika: 1. okamžik realizace rizika – rozměr každého rizika Vznik náhodné události je spojen s určitým časovým okamžikem nebo trvá určité období 2. výskyt realizace rizika – rozměr, který lze sledovat pouze u rizik s absolutní nahodilostí – realizovat mohou, ale nemusí – př. požár 3. rozsah realizace rizika – rozměr, pouze rizik, která se mohou realizovat nejen plně, ale i částečně

Velikost rizika ovlivňují dvě charakteristiky: četnost ( častost výskytu ) a závažnost ( velikost škody spojená s realizací rizika) možnosti vzájemných vztahů jsou: •

nízká četnost i nízká závažnost rizika – riziko se realizuje zřídka a při realizaci vznikají malé škody

•

vysoká četnost a nízká závažnost rizika - u daného rizika dochází k časté realizaci, ale s malými důsledky, škodami v důsledku realizace rizika, 36

•

vysoká četnost a vysoká závažnost – riziko se často realizuje s navíc velkými škodami

Škoda, a z ní vyplývající náhodná potřeba při realizaci rizika, může mít v jednotlivých případech různý charakter: 

konkrétní potřeby, tedy potřeby vyplývající ze škod, jejichž velikost lze přesně peněžně vyčíslit ( škoda na majetkové hodnotě)



abstraktní potřeby, škody nelze bezprostředně peněžně vyčíslit ( škody na zdraví a životě člověka )

3.2.2

Podnikatelské riziko a jeho zdroje

Hospodářská činnost každého podniku s sebou přináší nebezpečí podnikatelského neúspěchu ( ztráty ), který může někdy podstatně narušit finanční stabilitu firmy.

Obecné hlavní příčiny podnikatelských rizik 1. Podle identifikace zdrojů: •

ovlivnitelné – možnost ovlivnit intenzitu zdroje, popř. jeho rizikotvorné projevy ovlivnit účelným opatřením ( řízením, kontrolou,.), ovlivnění zdroje nebo ovlivnit možnost realizace nebezpečí; nebezpečí je z těchto zdrojů je relativní

•

neovlivnitelné – zdroje jsou mimo dosah rozhodovatele; nebezpečí je proto absolutní

2. Při hodnocení zdrojů nebezpečí se rozlišují: 

aktivní

- antropogenní zdroje vytvářejí nebezpečí zcela záměrně nebo

zanedbání svých funkcí, povinností, kontroly; 

indiferentní - náhodné působení nebezpečí



pasivní – přírodní, neovlivněno člověkem

37

Podle závislosti na podnikové činnosti se příčiny dělí:

1.příčiny ( riziko ) objektivní – nezávisí na činnosti podniku : vnější nebezpečí: 

Přírodní zdroje

ve všech svých projevech, které mohou ovlivnit jakoukoliv lidskou činnost. Ve většině inženýrských a ekonomických oborů se výrazně uplatňují roční období – zčásti systematicky, zčásti náhodně. Přírodní zdroje mohou být atmosférické, tektonické, seizmické. Nebezpečím mohou být nadměrné srážky, nízké nebo naopak vysoké teploty, kombinované jevy ( sněhové laviny jako kombinace gravitačních sil, akumulace sněhu a ledu, ..) Klimatická – krátkodobé povětrnostní jevy, dlouhodobá kolísání povětrnostních podmínek, změny klimatu 

Zdroje kombinací spolupůsobením člověka a přírody

Geologická – seizmicita, svahové sesuvy, sedání zemin, podzemní vody, poddolování Ekologická – kyselé deště, biologická poškození, elektrické výboje Fyziologická – výměšky živých organizmů ( pot, exkrementy, exhalace) - zdravotní stav lidí a zvířat - epidemie, pandemie 

Antropogenní zdroje

Při identifikaci nebezpečí se rozlišují zdroje podle povahy jejich činností. Technologická nebezpečí vyplývající z vlastností navržených, vyrobených, provozovaných, udržovaných nebo opravovaných lidmi. průmyslová, dopravní, energetická, chemická, elektrická, nukleární, elektronická, komunikační, internetová, softwarová Politická - politické události – změny vlády, zřízení, násilné změny politického systému, občanské nepokoje, totalitní režim, terorizmus 38

Sociální -obecná kriminalita, nezaměstnanost Právní a regulační zákony, normy, soudy, znalci, soudci Ekonomické změny makroekonomického charakteru obecné změny hodnot ve společnosti, volalita trhů, privatizace, selhání nemovitých i movitých investic, obecná platební neschopnost změny kurzů měn, daní, hospodářská krize v důsledku změn c celkovém ekonomickém vývoji vzniká riziko systematické Finanční nebezpečí Patrně nejdůležitějším finančním rizikem je riziko portfolia cenných papírů, úvěrové riziko, jímž se rozumí nebezpečí ztráty v případě, že partner nedostojí svým závazkům podle podmínek smlouvy. Dalším důležitým rizikem je riziko tržní, které se člení na úrokové, komoditní a kurzové. Jde o nebezpečí ztráty v případě malé likvidity trhů nebo nebezpečí dočasné platební neschopnosti (riziko cashflow). Operační riziko je nebezpečí ztráty způsobené lidskými chybami, podvody, nedokonalostmi informačních systémů. Šekové riziko je nebezpečí spojené s nekrytými, neplatnými, padělanými šeky. Právní riziko je nebezpečí ztráty v případě právní neprosaditelnosti smlouvy.

2. příčiny ( riziko ) kombinované – kombinace objektivních příčin ( rizik ) a subjektivních

3. příčiny ( riziko) subjektivní – závisí na činnosti podniku – vnitřní nebezpečí : jeho managementu, event. majitelích, zaměstnancích - nedostatečná znalost a kvalifikovanost - nedbalost nepozornost, nedostatečná schopnost adaptace na změny

Podle jednotlivých činností podniku: 

Riziko nesystematické – specifické pro jednotlivé obory
riziko provozní – riziko stávek, havárií strojů, úrazů
riziko tržní – riziko odbytu, cen, kurzů
riziko inovační – zavádění nových výrobků, technologií 39


riziko investiční – z alokace peněz do hmotného a investičního majetku
riziko finanční – riziko insolvence – vlastní a cizí, riziko změn zisku na akcii

Rizika se vzájemně prolínají v celkové podnikatelské riziko; riziko celkového úspěšného či neúspěšného podnikání - projeví se v celkové tržní ceně akcií – tj. v celkové hodnotě firmy, v dividendách.

Významné je riziko dynamické, příčina je ve změnách v okolí firmy a ve firmě samé, tedy ovlivňují jak vnější, tak vnitřní faktory prostředí. Navazuje riziko statické zahrnující ztráty , jejichž příčiny se nacházejí mimo změny v ekonomice, ale spočívají na přírodních nebezpečích a selhání lidského faktoru.

3.2.3

Řízení rizik

Management rizika je prostorově a časově závislým systematickým procesem zahrnujícím činnosti spojené s analýzou rizika a také a zejména rozhodování o riziku. Zásadou managementu rizika musí být především proaktivní ovládání možných ztrát ( tj. takové, které se zabývá možnými realizacemi scénářů nebezpečí a volí postupy dříve, než jsou k dispozici údaje o jednotlivých nebezpečí) směřující k omezení četnosti realizací nebezpečí a zmenšení jejich závažnosti.

Výchozí příčinou pro zavedení managementu rizika je formulace záměru na 3 základních hlediscích: 1. Vyvolán vnitřní potřebou organizace, kde cílem je: 

omezit zvyšující se náklady spojené : - realizací nebezpečí - eliminací rizik - přenesením rizik

40



snížit stávající vlastní náklady



omezit ztráty včasným varováním



usnadnit interní a externí audit



zvýhodnit organizaci v úvěrových a jiných finančních jednáních



zvýšit kvalitu rozhodování o riziku



objektivizovat rozhodovací procesy a to: - spolehlivějším plánováním - zvýšením průhlednosti odpovědností ( separace rozhodování ) a pravomocí ( alokací rozhodování) - organizačním oddělením dohledu nad riziky od výkonných činností - minimalizací počtu a dosahu subjektivních rozhodnutí - omezení náhodného rozhodování vrcholového a středního managementu.

2. Vyvolán vnějšími požadavky nebo jinými aktivními podněty, popř. zájmy, jejichž zdroji jsou zejména investoři, banky, pojišťovny a ručitelé, auditoři, regulátoři státní, komunitární, nevládní, jestliže jejich doporučení jsou směrodatná.

3. Je vyžadován komerčním prostředím, má za cíl: zlepšit image a rating organizace, získat výhodu proti konkurenci

Ekonomický význam managementu rizika

Ekonomický přínos pro organizaci nelze předem numericky odhadnout. Systematické řízení rizik má vliv na hodnotu ve dvou rovinách: v primární rovině již: - zkvalitnění strategických rozhodnutí - ve schopnosti efektivní reakce na nebezpečí - zlepšení alokace kapitálu - získání konkurenčních výhod, - zvýšení ratingu, - zvýšení důvěry investorů, bank a pojistitelů, - získání zakázek podmíněných funkčním SMR, 41

- získání úvěrů, - získání bankovních záruk v sekundární rovině: - omezení ztrát - snížení nákladů na pojištění a hedging, - zvýšení podílu na trhu

Koncepce managementu rizika:

Rozhodování organizace je buď subjektivní – založené na intuici, nebo objektivní – založené na analýze skutečnosti. Úspěšnost nositele rozhodnutí v dané situaci se zvětšuje, jestliže se podíl subjektivní složky v rozhodovacích procesech se zmenšuje. Podmínkou toho je, aby byly zabudovány organizované analytické okruhy při rozhodování:

1. Strategický management pokrývá rozhodování o základních principech budoucího jednání 2. Operační management nastupuje po strategickém rozhodnutí; jeho smyslem je naplnit cíle 3. Management rizika ovlivňuje oba okruhy; jeho smyslem je identifikovat a analyzovat nebezpečí hrozící možným nebo probíhajícím procesům.

Za optimální řešení vztahů lze považovat takové, kdy se každému přisuzuje stejná úroveň závažnosti, i když co do pravomocí a povinností je každý zatížen nebo vybaven rozdílně. Pokud je některý z okruhů potlačen nebo dokonce opomenut, dochází v rozhodování k poruchám, organizace se z části rozhoduje náhodně a tím začíná převládat subjektivnost.

Postupy managementu rizika

42

1. Identifikace rizika - Plánování managementu rizika projektu – stanovení cílů analýzy rizka, rozhodování o podrobnosti, hloubce a šířce postupů, které se použijí k zjištění nebezpečí a rizik projektu, rovněž vymezit v analýze subjekt a objekt - Identifikace nebezpečí V řízení rizik se rozlišují 3 základní přístupy:  tradiční – management rizika se zabývá pouze čistými riziky organizace; cílem je prevence dílčích rizik, jímž jsou zatíženy izolované oblasti  netradiční – management rizik se zabývá všemi riziky – čistými i spekulativními – jako TRM; cílem je prevence systémových poruch ( organizace, lidská selhání,..)  finanční – management rizika se soutředí na finanční rozhodování směřující ke zvyšování nebo udržení hodnoty disponibilního kapitálu

2. Ocenění a kvantifikace rizik – Zhodnocení nebezpečí - Kvalifikace nebezpečí – odhad závažnosti nebezpečí pro jeho kategorizaci; vyčlení se nebezpečí, která jsou běžně ovladatelná, popř. jsou obvyklá.

- Kvantifikace rizik – odhady pravděpodobností, expertní analýzy Zjišťovat, jakou váhu jednotlivá rizika mají a jaký dopad může mít realizace rizik na finanční stabilitu subjektu Cílem odhadnout četnost a závažnost ztrát, které mohou ohrozit a následně upřednostňovat rizika podle jejich hodnoty – metodou: absolutní – vyjadřuje riziko pravděpodobné ztráty v určených jednotkách relativní – vyjadřuje riziko poměrnou hodnotou vztaženou k základně Tyto metody jsou ovlivněny množstvím informace, povahou nebezpečí a také motivací analýzy rizika.

3. Kontrola a financování rizik

43

Příjímání opatření k předcházení škod a rozhodování o finanční eliminaci důsledků negativních nahodilých událostí. - Rozhodování o riziku – rozhodování s cílem optimalizovat / minimalizovat náklady spojené souborem nebezpečí hrozících projektu, pojištění, rozpočtové a jiné rezervy, optimalizace portfolia rizik - Sledování a hodnocení realizací scénářů nebezpečí – analýzy průběhu a příčin a následků událostí, analýza událostí, jimž se zabránilo

Postoje k riziku podnikatele následně ovlivňují jeho rozhodování v řízení a přístupu zajištění rizik, které závisí na mnoha faktorech:  Vnímání nebezpečí má významný vliv na rozhodování a chování lidí; závisí na faktorech: citlivost hodnotitele závisí na jeho osobních vlastnostech: zkušenost, věk, znalost situace, bezprostřednost a povaha následků, dobrovolnost či nedobrovolnost expozice nebezpečí, atd.  vzájemném kontextu nebezpečí a ztráty ( škody) Výsledkem kontextu a vnímání je stupeň tolerance osob k nebezpečí; odvíjí se od přijatelnosti nebezpečí a tím odvodit práh přijatelnosti – mezi jednotlivci se může zcela výrazně lišit: – zaleží také na formě pozice vztahu ( nezúčastněný, zprostředkovatelem, příjemcem) - závisí na osobním založení, na finanční síle podniku, systému motivace pracovníků (nerovnováha - převládají větší postihy nad pozitivním ohodnocení)

Rozlišují se 3 základní stupně tolerance k riziku: uvedeny jsou je 2 stupně podnikatel ve vztahu k riziku – reverze ( obava z neriskování) či averze k riziku:

Averze k riziku –zájem potlačit všechna nebezpečí tak, pro minimalizaci ztrát v případě realizace rizik, proto s ohledem na okolnosti volí opatření proti rizikům, záleží na finančních a lidských zdrojích a proveditelnosti opatření

44

Rozlišujeme 4 typy strategií rozhodování o riziku: 1. Strategie Take – převzetí rizika – retence rizik Podnikatel čelí neomezenému množství rizik; ve většině případů se ale proti nim nic nedělá – indiferentní postoj K vědomé retenci dochází k tehdy, je-li riziko rozpoznáno a nedojde uplatnění nástroje proti riziku. Pokud není rozpoznáno je nevědomě zadrženo Dobrovolná retence rizika je charakterizována rozpoznáním rizika a tichým souhlasem převzetí ztráty. Nedobrovolná retence přebírá rizika nevědomě. Kritériem pro rozhodnutí firmy o aplikaci této metody je schopnost firmy nést ztrátu či velikost finančních rezerv.

2. Strategie Treat Ošetření rizik má 3 základní formy:  prevence – strategické, operační úrovni – fyzická a finanční řešení
snížení nebo eliminování některých nebo všech jednotlivých rizik  diverzifikací – na strategické úrovni řízení
přeskupení nebo i zvětšení počtu rizik v portfoliu, přičemž za cenu vzrůstu některého z rizik nebo přidání dalších se docílí pokles jiných rizik, takže celkové riziko v portfoliu se zmenší  alokací – na strategické úrovni řízení
rozmístěním rizik tak, aby se dala účinně ovládat 3.. Strategie Terminate Eliminací rizika ukončením projektu z obavy před realizací rizika je krajní strategií, působí jako bezriziková, ale záleží na tom, s jakou motivací a v jaké fázi se projekt odmítne nebo ukončí Riziko z neúčasti na riziku – může vést k dlouhodobým hospodářským ztrátám v důsledku opuštění trhu, protože důvěryhodnost podnikatele je ovlivněna jeho schopností adekvátně riskovat velmi pozitivně Riziko z neúčasti na projektu – odstoupení ve stádiu záměru; počínaje přímým ekonomickým efektem , tj. ztrátou spekulativního rizika a konče ztrátou pověsti.

45

4. Strategie Transfer ( defenzivní přístup ) Přenesení rizik na 3. osobu má několik variant, jejichž podstatou je vždy poskytnutí nějaké úplaty za převzetí rizika osobě, která je ochotna nebo má dokonce komerční zájem riziko převzít – zálohování procesu: Charakteristickým rysem je respektování podmínek přesunu rizika ze strany ekonomicky silnějšího obchodního partnera: zálohování jednoduchými jistotami různého druhu – zástavním právem - sdílení rizika – s obchodními společníky ( podle typu právní formy) - s účastníky závazkových vztahů x rizika majetkových sporů – řešení prevencí •

přesun problému technické inovace výroby na spolupracující firmu

•

přesun rizik na dodavatele, odběratele, leasingovou společnost – uzavírání dlouhodobých kupních smluv na dodávky surovin a komponent za předem stanovené pevné ceny – eliminace cenových rizik uzavírání obchodních smluv – podmiňující odběr minimálního množství produktu uzavírání komisionářských smluv, zajišťující prodej v cizí obchodní síti

•

přenesení rizika na kapitálové trhy - termínové obchody ( hedging,..); investice do kapitálových trhů se stabilním vývojem; zpravidla jde o spekulativní rizika

•

zajištění rizika ručitelem – ochrana před nepojistitelnými riziky: technická nebezpečí – vadné plnění : 

co do jakosti produktu a lhůty



neplnění z různých příčin ( úpadek zhotovitele, prodejce, výrobce,..)

majetková nebezpečí: •

platební neschopnost účastníka dočasná nebo trvalá; může být prvotní ( zaviněná účastníkem) nebo druhotná ( zaviněná 3. osobami nebo jinými faktory)

•

platební nevůle účastníka

•

úpadek účastníka

Tato nepojistitelná rizika charakterizuje:= zdrojem jsou účastníci v ekonomickém prostředí -

jednostranně manipulovatelná ( platební neschopnost) – subjektivně náhodná či objektivně náhodná, ale částečně předvídatelná ( změna podmínek na trhu )

-

nejsou matematicko-statisticky vyhodnotitelná

46

-

jako ochranný finanční nástroj nějaká forma jistoty, již musí smluvní strana předložit obchodnímu partneru před uzavřením smlouvy •

bankovní záruka, akreditiv, inkaso

•

odkup pohledávek – faktoring, forfaiting

•

franšíza

•

pojištění – zvláštní forma přeneseni rizika na pojišťovnu za úplatu

Vztahuje se na tzv. pojistitelná rizika: Tato rizika vymezuje subjekt, který přebírá rizika ( pojistitel – pojišťovna,..), ovlivňují faktory: cíle pojistitele a jeho vlastní rizikové chování, jeho riziková situace( velikost jeho rezerv, dosažitelné pojistné, vlastnosti rizika ( náhodných proměnných ovlivňující dané riziko

K vymezení hranic pojistitelnosti jednotlivých rizik se využívá kritérií pojistitelnosti a tím určit vlastnosti rizik:

1. Kritérium nahodilosti Rizika ( pojištěné události) jsou nezávislé na vůli zainteresovaných ( spekulativní rizika – podstoupena dobrovolně) osob a jsou nahodilého charakteru ( nedochází k opakovanému výskytu x pokud by byla jistota, že riziko nastane, potom je možné krytí ztrát jiným způsobem) – předem nejisté a neovlivnitelné

2. Kritérium vyčíslitelnosti pro realizaci následného ekonomického plnění – nejlepší jsou vyčíslitelné přímé ztráty, horší jsou ztráty následné, které vyžadují náročné prokazování a v podstatě jsou nevyčíslitelné jako například ztráty morální, které vysloveně závisí na subjektivním pohledu jedince

3. Kritérium identifikovatelnosti – jednoznačnosti – určení příčiny událostí, které jsou jednoznačně prokazatelné, že došlo k realizaci právě daného rizika, pojištěné riziko nemůže být zaměnitelné s jinými druhy rizika, proto je v pojistné smlouvě jednoznačně charakterizované každé riziko a pojistná událost.

47

4. Kritérium ekonomické přijatelnosti, které je pro komerční pojišťovny dáno tím, že přijme do pojištění jen takové riziko, jež jí nepřinese ztrátu, tzn. ekonomicky vyrovnané. Pojištění rizik, pro která existuje možnost odhadnutelnosti (stanovení pravděpodobnosti škody a její ocenění rizikového vyrovnání v rámci dostatečně velkého pojistného kmene) Jednotlivá rizika musí být navzájem nezávislá ( pravděpodobnost realizace jednoho rizika se nesmí změnit vstupem rizika jiného) x kumulativní rizika –závislá, u nichž s projevuje kolísavá základní pravděpodobnost Při přebírání rizika do pojištění se bere v úvahu velikost rizika – vyplývá z výše škod, které při realizaci mohou nastat ( velká rizika pojistitelé přebírají za podmínky možnosti využití zajištění ).

3.3 Analýza pojistných produktů Pojištění je organizovaná, efektivní forma vytváření finančních rezerv, které se tvoří z pojistného. V tomto případě pojištěný nemusí mít vlastní finanční zdroje na krytí ztrát, které mohou vzniknout neočekávanou událostí. Pojištění neodstraňuje riziko, pojistitel se zavazuje, že když u pojištěného postihne událost, na kterou se vztahuje uzavřená pojistná smlouva, poskytne peněžní krytí ztrát způsobených pojistnou událostí a to jen ve sjednaném rozsahu.

Pro vznik pojištění musí být splněny především 2 základní ekonomické podmínky: 1. o pojištění musí být zájem – existence subjektů vystavených rizikům s ochotou zaplatit jistou určenou částku 2. pojištění musí být dosažitelné- existence více pojistitelů ochotných přebrat za určitých podmínek příslušná rizika a současně jsou schopni poskytnout pojistné plnění po vzniku pojistného plnění
dochází ke střetu nabídky a poptávky pojistných produktů, a vzniká tak pojistný trh.

Navíc musí být pojištěné riziko spravedlivé, nesplnění této podmínky má za následek deformace vedoucí k jeho rozpadu anebo alespoň k jeho vážným poruchám.

48

Pojistný trh je proto téměř ve všech zemích regulován nejen konkurenčním prostředí, ale také státem. Tato ochrana směřuje obvykle k trhu zajišťující tím jeho stabilitu, nikoliv k ochraně smluvních stran.

Pojistná praxe dnes rozeznává mnoho druhů pojištění, které se neliší pouze povahou pojistných rizik, nýbrž i specifickými zvyklostmi, popř. předpisy, jež jsou povahou rizik ovlivněny. Pojištění se uskutečňuje prostřednictvím pojistné smlouvy nebo na základě právního předpisu – tak vznikne pojistný vztah. Vzniká mezi pojistiteli ( fyzická nebo právnická osoba, vykonávající pojišťovací činnost) a pojistníkem, jeho povinností je platit pojistné.

Pojistné vztahy jsou charakteristické určitými typickými principy pojištění:  princip solidárnosti – pojistníci přispívají pojistným do tzv. technických ( pojistných ) rezerv a respektují zároveň to, že pojistné náhrady a pojistná plnění jsou poskytovány jenom těm, co měli pojistnou událost.  princip podmíněné návratnosti – poskytnutí náhrady pouze nastání pojistné události, která byla předem dohodnutá v pojistné smlouvě a v pojistných podmínkách.

 princip neekvivalentnosti – pojistné náhrady či pojistná plnění nejsou závislé na výši zaplaceného pojistného – mohou být vyšší či nižší než pojistné, které bylo doposud zaplaceno.

Jsou podpořeny právními předpisy a ekonomickými vazbami. Předpokladem pojištění je nějaký zákonem uznávaný vztah k předmětu pojištění – pojistný zájem: Právnická kategorie a představuje vztah osoby, kterým je oprávněný zájem na předmětu pojištění ( majetku, na vlastním životě a manžela/ky, nikoliv na životě jiných lidí; na dluhu k jiné osobě – postoupení práva pojistného plnění tzv. vinkulace osobě věřitele) U pojistného zájmu se rozlišují objektivní ( potřeba se dopředu ekonomicky zabezpečit před nepříznivými důsledky nahodilých událostí) důvody a subjektivní ( vlastní uvědomění potřeba pojistné ochrany). 49

Pojistný zájem vymezuje současně rozsah krytí rizika. Pokud se jedná o pojištění, jehož předmětem je krytí tzv. konkrétních potřeb, je účelem tohoto pojištění náhrada vzniklé škody( pojištění škodová=zájmová). Pokud se jedná o krytí tzv. abstraktních potřeb ( nelze přímo ohodnotit, a tím vyjádřit škodu), je účelem pojištění výplata pojistného plnění v předem dohodnuté výši ( pojištění obnosové=sumové).

Pojištění obnosová ( pojištění na pojistnou částku) Je stanovena pojistná částka, která udává absolutní výši pojistného plnění. Při pojistné události se vyplácí pojistné plnění ve výši pojistné částky nebo rozsahu určitého procenta z pojistné částky ( nezávisí na výši škody – není peněžně vyčíslitelná). Pojištění životní.

Pojištění škodová Plnění je závislé na výši škody jako náhrada. Pojištěný nemůže dostat plnění vyšší než vzniklá škoda. Pojištění nemůže vést k obohacení, je určeno pouze k náhradě vzniklé škody. Pokud je pojistné plnění vyšší než vzniklá škoda, je kvalifikováno jako pojistný podvod. Z právní úpravy škodového pojištění vyplývá, že pokud by pojištěný měl sjednáno na jedno riziko více pojištění, pojistné plnění by nemělo překročit velikost nastalé škody. Pojištění majetku a odpovědnosti.

Vztah mezi velikostí pojistného plnění a velikostí škody je sjednán ve smlouvě ( příp. v právním předpise) a vyplývá z uplatnění z některých škodových forem - podle přístupu plnění : 1. Ryzí zájmové pojištění – pojištění bez pojistné částky – škoda je plně kryta Této formy lze využít pouze u jednotlivých pevně vymezených předmětů jsou určitelné maximální škody, pojištění skel, motorových vozidel – max. cena dána cenou vozidla. Kombinováno s některými doplňkovými formami pojištění.

2. Pojištění na první riziko ( ohraničené ryzí zájmové pojištění ) Stanovena pojistná částka, která udává horní hranici pojistného plnění: pojistné plnění je pouze do výše stanovené pojistné částky – škoda je stejná, tak je plně kryta, pokud je škoda vyšší tak je kryta jen ve stanovené výši pojistné částky. 50

Typické pro krytí pro časté malé škody a ojedinělé velké škody – pojištění odpovědnosti, právní ochrany ( v pojistných produktech, kde by plnění mohlo dosahovat značné velikosti)

3. Pojištění na plnou hodnotu Pojistné plnění je závislé na udané hodnotě, co nejpřesnější určení hodnoty pojištěného majetku. Pojistná částka pak udává horní hranici pojistného plnění a příp. intenzitu pojistné ochrany, určena z poměru mezi pojistnou částkou a skutečnou pojistnou hodnotou.
podpojištění – pojištění uzavřeno na menší částku než je skutečná
přepojištění – pojistná částka převyšuje pojistnou hodnotu skutečnou = plné pojištění

Tyto formy pojištění se vyskytují nejčastěji s kombinacemi různých typů pojištění, a především s pojištěním v kombinaci se spoluúčastí = doplňkové formy:  Excedentní – je to dohodnutá výše částky, kterou se pojištěný finančně účastní na poskytnutém pojistném plnění. Stanoví se pevnou částkou, procentem nebo jejich kombinací. Při pojištění se spoluúčastí pojistitel sníží každé pojistné plnění o dohodnutou výši spoluúčasti bez ohledu na jeho výši.

Při pojištění přerušení provozu je používána časová spoluúčast v kombinaci  Procentní – výše spoluúčasti jako procentní část pojistného plnění. Při malých škodách je spoluúčast nepatrná, při velkých škodách významně roste. Pojištění havarijní, úvěrová nebo zemědělská.  Integrální spoluúčast ( franšíza) Rozdílem je od spoluúčasti to, že jakmile je určitá částka překročena, je škoda uhrazena celá. Především pojištění podnikatelských rizik, kdy je smyslem jejího uplatnění vyloučení drobných škod z jejího plnění.

51

časová franšíza – při jejím uplatnění nedochází ke snížení přímo velikosti pojistného plnění, ale k omezení výplaty pojistného plnění z časového pohledu, ale nepřímo – pojistitel předem určuje období, kdy nebude vypláceno plnění. pojištění obnosové ( předem sjednaná doba u životního pojištění) i škodové ( plnění vyplácí po dobu trvání potřeby- pojištění přerušení provozu)

3.3.1

Odvětví a základní skupiny pojištění

Životní pojištění ( pojištění osob) Jedná se obvykle o dlouhodobé pojistné smlouvy, které mají zajistit finanční podporu v případě ztráty příjmu. Ve své většině jsou to obnosová pojištění.

Důchodové pojištění , pojištění na dožití, smrti; svatební pojištění pro děti, pojištění spojené s investičním fondem, kapitálové činnosti Neživotní pojištění Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává: Pojištění věcí a jiného majetku ( majetková) -

pojištění majetku obyvatelstva

-

pojištění podnikatelských a průmyslových rizik – velké množství druhů pojištění

-

pojištění zemědělských rizik

Pojištění odpovědnosti za škodu -

pojištění za škody při provozu vozidel

-

pojištění při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání

-

profesní

-

obecné

Pojištění úvěru a záruky ( kauce přímá a nepřímá) -

obecná platební neschopnost

-

úvěr vývozní, splátkový, hypoteční, zemědělský

Pojištění osob – úrazové pojištění

52

- nemocenské pojištění Pojištění jiných ztrát

3.3.2

Pojištění podnikatelských a průmyslových rizik

Členění podle velikosti – podle pojistné částky - podle počtu zaměstnanců – od 25 – 50 mil.Kč. a do 50 zaměstnanců– pojištění podnikatelů - nad 50 mil.Kč. a více než 50 zaměstnanců – pojištění průmyslu V praxi se sjednávají různé formy spoluúčasti, které mají pojištěný subjekt přímo zainteresovat na škodním průběhu, tato skutečnost nutí pojištěného škodám předcházet a v případě jejich vzniku maximálně zamezit rozšiřování jejich následků. Proto většina pojištění je sjednávána se spoluúčastí pojištěného na pojistném plnění nebo jinou formou účasti je bonifikace poskytující formu slevy za bezeškodný průběh. základní členění : •

zákonné

Pojistný vztah vzniká na základě právního předpisu a pojistná smlouva se neuzavírá. Právní předpis určuje všechny náležitosti pojistného vztahu včetně komerční pojišťovny, která pojištění vykonává, výšku pojistného, pojistné podmínky. Pojištění je dále v platnosti bez ohledu na to, jestli bylo nebo nebylo zaplacené pojistné na příslušné období.  Zákonné pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání dle §205d. odst. 7 zákona č. 65/1965 Sb., ve znění zákona č. 37/1993Sb. •

smluvní – dobrovolné pojištění - povinné pojištění

Zákon, může uložit právnické nebo fyzické osobě povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu. Vznik smluvního povinného pojištění je daný právním předpisem, který určuje činnost, kde je povinnost hospodářských subjektů ( občanů) sjednat s komerční pojišťovnou pojistnou smlouvu – není-li sjednána, nepovolí příslušný státní orgán výkon této činnost.  profesní odpovědnostní pojištění – osoby provozující dané profese jsou ze zákona odpovědné za profesionální chyby a omyly  pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla

53

 pojištění odpovědnosti za škodu provozu letadel – za škody způsobené pasažérům při jejich civilní dopravě, zavazadel a zboží přepravovaných leteckým dopravcem, osobám, které se neúčastní letecké dopravy, ale mohou utrpět škodu. Pojištění se realizuje na základě mezinárodních smluv o mezinárodní letecké přepravě.

Smluvní dobrovolné pojištění Pojistný vztah vzniká uzavřením pojistné smlouvy.

 Pojištění majetku se specializuje na pojišťování rizik a škod, jež mohou vzniknout na majetku fyzických nebo právnických osob. Rozdělení hlavních druhů pojištění majetku •

podle pojištěných majetkových předmětů nebo zájmů

•

podle pojištěných rizik

1. Pojištění majetkových předmětů a zájmu se rozděluje: pojištění věcí ( movité či nemovité) a pojištění zájmů ( vklady, pohledávky, úvěry) = pojištění jiných majetkových hodnot či práv, než jsou věci ( ovladatelný hmotný předmět či ovladatelná přírodní síla sloužící potřebám lidí), na nichž může vzniknout majetková újma.

U věci nemovité ( budovy, stavby, pozemky) se pojištění sjednává na: 

novou hodnotu – částka, kterou je nutné vynaložit k vybudování novostavby téhož druhu, rozsahu, kvality v daném místě, včetně nákladů na zpracování projektové dokumentace



časovou hodnotu = nová částka snížená o částku odpovídající stupni opotřebení nebo jiného znehodnocení budovy či stavby



obecnou hodnotu – cena věci, za kterou lze koupit budovu či jinou stavbu v daném čase.

54

Použije se tehdy, pokud je poškozená nemovitost určena ke zbourání nebo jinak trvale znehodnocena tak, že ji nelze použít k jinému účelu.

Běžně užívané a udržované nemovitosti si uchovávají alespoň 30% nové hodnoty. Pro potřeby pojištění se na takto zachovalé věci pohlíží jako na věci pojištěné na novou hodnotu. Při pojištění budov smluvní ujednání ( specifické pojistné podmínky) v pojistné smlouvě upřesňuje na jaké součásti, konstrukce a vybavení se sjednané pojistné vztahuje. V souladu se zásadami pro ocenění rizika se provádí prohlídka pro zjištění technického stavu – do pojištění se nepřijímají nemovitosti, jejichž stav neodpovídá „ normálním okolnostem rizika a jsou tzv. sešlé – stavba není řádně udržována a vzniknou závady na hlavních konstrukčních prvcích.

U věcí movitých se pojištění sjednává na: 

novou hodnotu – částka, kterou je třeba vynaložit na znovu pořízení věci, nebo o částku, kterou je třeba výrobu věci stejného druhu a kvality v daném místě v novém stavu



časovou hodnotu – nová hodnota věcí sníženou o částku odpovídající stupni opotřebení nebo jiného znehodnocení věci a užije se tehdy, pokud je opotřebení či znehodnocení věci přesáhne 70% nové hodnoty.

2. Pojištění majetku zahrnuje krytí celé řady rizik, které lze rozdělit podle jejich důsledků na: 1. rizika, při jejichž realizaci dochází ke vzniku přímých věcných škod:

Živelní rizika působí pro následující pojištění: 

pojištění pro případ poškození nebo zničení věci živelnou událostí



pojištění proti škodám způsobenými atmosférickými srážkami



pojištění budov a staveb – pojištění skel, výloh, neonových trubic, markýz



pojištění stavebních montáží

Strojní rizika – rizika škod v souvislosti havárie či poruchou strojního zařízení 55



pojištění technická - pojištění strojní, montážní, stavební, pojištění elektronických zařízení

Vodovodní rizika – riziko škod způsobených vodou vytékající z vodovodního zařízení, kanalizace nebo topení 

pojištění pro případ poškození nebo zničení věcí vodou z vodovodních zařízení

Rizika odcizení nebo vandalství – riziko na majetku v souvislosti se zásahem 3. osoby ( bývají v rámci jednotlivých druhů pojištění majetku kryta v různé šíři s podmínkou technických a organizačních opatření)  pojištění pro případ odcizení věci

2. rizika, při jejichž realizaci dochází ke vzniku finančních ztrát

Rizika přerušení provozu – jsou rizika škod v důsledku přerušení provozu nebo výroby v důsledku živelní události, havárie, výpadku dodávky energie,.. •

pojištění důsledků vyplývající z přerušení provozu = šomážní přerušení

Rizika úvěrová – jsou rizika v souvislosti nesplacením úvěru, a to komerční úvěrová rizika -

v důsledku nesolventnosti dlužníka ( platební neschopnosti)

-

v důsledku platební nevůle ( dlužník může zaplatit, ale nechce)

-

kursová rizika

politická ( teritoriální ) rizika -

v důsledku vnějších podmínek není možné zaplatit

Úvěrové riziko je kryto v rámci celé řady pojistných produktů: 1. životní pojištění – vinkulace 2. nemocenské pojištění, invalidní pojištění – krytí rizik v návaznosti na pracovní neschopnost dlužníka 3. majetkové pojištění zástavy

4. pojištění úvěrové – pojištění obchodního, bankovního, vývozních úvěrů - pojištění dokumentárního inkasa 56

Dopravní pojištění- pojištění škod, které mohou vznikat na dopravním prostředku, nebo na přepravovaném zboží. 

podle druhu pojistné potřeby - pojištění motorových vozidel - pojištění věcí při přepravě - pojištění ostatních potřeb – nájemné, dopravné,



podle způsobu přepravy

– pojištění - námořní a říční, vnitrostátní, letecké, kombinované dopravy 

podle doby trvání pojištění

- pojištění jedné cesty nebo určitého času, který se nemusí shodovat s dobou trvání cesty - běžné pojištění

 Pojištění odpovědnosti vztahuje se na škody způsobené pojištěným na majetku a zdraví nebo zájmech jiných osob a organizací ( třetích osob). Předmětem pojištění je tedy právní vztah (odpovědnost za škodu) je právo pojištěného, aby pojistitel uhradil za něho škody, vyplácí pojistné plnění poškozenému( subjekt s právem na náhradu škody).Povinnost uhradit různé škody, které pojištěný způsobil jinému a za které zodpovídá, jsou dána různými právními předpisy, zvláště pak Občanským zákoníkem a Zákoníkem práce. Konstrukce pojištění odpovědnosti vychází z formy pojištění na první riziko, tzn. ve smlouvě je sjednána pojistná částka, která představuje horní hranici pojistného plnění. Škoda je poškozenému vyplacena v rozsahu, v jakém za ni pojištěný odpovídá. Přísně vymezený okruh odpovědnosti je vždy předmětem zákonného či smlouvního povinného pojištění. V oblasti smluvního dobrovolného pojištění lze pojistit jakýkoliv druh odpovědnosti, která má charakter nahodilosti. Konkrétní pojištění pak závisí na příslušných pojistných podmínkách a dalších smluvních ujednání pojistné smlouvy.  pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem organizace  pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem povolání  pojištění odpovědnosti za výrobek  pojištění odpovědnosti za škodu na věcech převzatých, vnesených nebo odložených

57

 pojištění odpovědnosti za škodu manažerů, ředitelů a členů představenstev  pojištění právní ochrany Pojištění osob Slouží ke krytí předpokládaných rizik podnikatele, jeho rodiny i jeho zaměstnanců v občanském životě. Finanční prostředky získané z dané pojistky pak mohou být použity k zabezpečení rodinných příslušníků i podnikatele samotného, protože v důsledku trvalých následků může dojít ke změně pracovní schopnosti a tím i možnému omezení příjmů. 

pojištění léčebných výloh v zahraničí



pojištění příjmů v době pracovní neschopnosti

4 Hodnocení stavu pojištění ve vybraném podniku Na firmu Dřevospol se vztahují všechna pojištění vyplývající ze zákona.

1. Zdravotní pojištění Každý občan se účastní na zdravotním pojištění, ať si již pojistné platí sám, nebo je hradí prostřednictvím svého zaměstnavatele, popř. je zařazen v některé z kategorií, za kterou je plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát.Zdravotní pojištění poskytuje celá řada zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven a VZP ( Všeobecná zdravotní pojišťovna), hradí náklady na léčení ve zdravotnických zařízení. Rozsah a podmínky, za kterých je poskytována zdravotní péče, hrazená ze zdravotního pojištění, jsou upraveny zákonem o veřejném zdravotním pojištění. Pojistné činí 12,5% z vyměřovacího základu – u zaměstnance 4,5% z hrubé mzdy a zaměstnavatel 8%. Má-li občan současně více příjmů, musí platit pojistné z každého příjmu.

2. Sociální pojištění Povinnost pojištění ze zákona je klíčovým prvkem sociálního pojištění , kterým se odlišuje od typického soukromého pojištění, proto nese vysoký stupeň všeobecnosti pojištění

58

( velký počet pojištěnců a následně i nižší správní náklady, než jaké jsou spojeny s provozem soukromého pojištění). Sociální pojištění je většinou financováno příspěvky placenými povinně zaměstnanci a zaměstnavateli, popř. státními dotacemi. Nárok na dávky sociálního pojištění ze strany pojištěnců je založen na placení pojistného či na délce zaměstnání. Dávky sociálního pojištění a příspěvky na toto pojištění je často funkcí současných či dosavadních výdělků zaměstnanců. Pojistné na sociální zabezpečení zahrnuje celkem 3 oblasti, na které občané a další plátci pojistného do státního fondu přispívají:  pojistné na nemocenské pojištění, ze kterého se vyplácejí dávky za ušlý příjem v nemoci nebo v mateřství 4,5%  pojistné na důchodové pojištění, ze kterého se poskytují důchody 26% z vyměřovacího základu  příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, který slouží k úhradě výdělků registrovaných uchazečů o zaměstnání 3,6% Celkem tedy činí pojistné na sociální zabezpečení 35% z vyměřovacího základu – zaměstnanec uhrazuje 9% a zaměstnavatel 26%. Částku, kterou odvádí zaměstnavatel za sociální a zdravotní pojištění si pak může započítat do výdajů do přiznání daně z právnických osob.

Firma Dřevospol má za rok 2008 průměrný počet zaměstnanců ve výši 59. Celkové mzdové náklady činily 12 654 000 Kč. Z toho zdravotní a sociální pojištění 4 350 000 Kč.

3. Odpovědnostní pojištění při pracovním úraz nebo nemoci z povolání

Předešlé 2 druhy pojištění chrání každého občana před nepříznivými životními situacemi. V zaměstnání se navíc může pracovníkovi přihodit úraz nebo nemoc z povolání. Tomu je sice zaměstnavatel podle zákona povinen předcházet ( musí dbát na dodržování bezpečnostních předpisů a technických norem), ale kdyby k pracovnímu úrazu došlo, nesl by následky. Proto musí být pro tyto případy pojištěn a potom škodu hradí pojišťovna, ale při 10% spoluúčasti zaměstnavatele. Významné je ustanovení vyhlášky č. 440/2001Sb upravující nároky pracovníka, tj. ztrátu na výdělku, bolest a ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady s léčením a věcná škoda. 59

Vyhlášku, kterou se stanoví podmínky a sazby pojistného, pod č. 125/1993Sb., a: 

definici pojistné události



přímý nárok poškozeného vůči komerční pojišťovně (Česká pojišťovna a Kooperativa)



výluky z pojištění



práva a povinnosti účastníků pojištění včetně sankcí za jejich nedodržení ( ne včas a řádně, zvýšení o 10% z dlužné částky za každý započatý měsíc)



stanovení sazby pojistného ( 8,4%°; a způsob jeho placení

Pojistné musí zaměstnavatel vypočítat sám a odvádět je předem následující čtvrtletí. Výpočet provede tak, že sečte vyměřovací základy všech pracovníků, které v uplynulém čtvrtletí zaměstnával, vynásobí sazbou odpovídající stupni nebezpečnosti dané výroby či převládající činnosti.

Firma Dřevospol v roce 2008 vynaložila na odpovědnostní pojištění při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání částku 104.000,-Kč

4. Odpovědnostní pojištění za škody při provozu vozidel Tento typ pojištění je povinný, protože ochrana poškozených při dopravních nehodách je považována za společensky závažnou. Na základě tohoto pojištění má pojištěný právo, aby za něho pojišťovna uhradila škodu, za kterou pojištěný odpovídá těm, kteří utrpěli škodu v souvislosti s provozem motorového vozidla pojištěného: -škoda na zdraví nebo usmrcením - škody vzniklé poškozením, zničením nebo ztrátou věci, - škody mající povahu ušlého zisku, - účelně vynaložené náklady spojené s právním zastupováním.

Výjimky z pojistitelova plnění k: -

škody, které utrpěl řidič vozidla; a škody na vozidle pojištěného

-

majetkové škody, za které odpovídá svým příbuzným

Velikost pojistitelova plnění je upravena minimálním limitem na 35mil. Kč pro škodu na zdraví. 60

Firma Dřevospol má ve vlastnictví jen osobní automobily. V roce 2008 firma vynaložila na odpovědnostní pojištění za škody

při provozu

vozidel 56 000 Kč.

Pojištění smluvní dobrovolná, tyto soukromé pojišťovací instrumenty mají funkci zajištění bezpečnosti jednotlivce na základě pojistné smlouvy v podnikání.

1. Pojištění pro případ přerušení provozu Toto pojištění je zvláštním produktem pojištění podnikatelů. Předmětem tohoto pojištění jsou stálé náklady a ušlý zisk pojištěného. Jedná se o pojištění škod následných, vzniklých přerušením provozu z důvodu majetkové škody. Majetkovou škodou se rozumí poškození, zničení nebo pohřešování věci sloužící pojištěnému provozu v důsledku pojistných rizik uvedených ve smlouvě. Předpokladem tohoto pojištění je zajištění sdruženého živelného pojištění majetku;  Základem pojistného programu je tedy pojištění majetku, věcí nemovitých, movitých a zásob, proti živelným rizikům.Zpravidla se vyplatí pojistit veškerý majetek, vyloučit lze snad jen nadměrně opotřebované budovy, stavby nebo zařízení.

Sjednat lze buď pojištění majetku na všechna rizika, kromě těch, která jsou výslovně vyloučena, nebo na vyjmenovaná rizika, k nimiž patří základní skupina FLEXA = požár, úder blesku, výbuch, pád letadla), na níž je navázáno další doplňkové živelné pojištění na nebezpečí vichřice, povodně, záplavy, krupobitím, zemětřesení, škody způsobené zemětřesením, nárazem předmětů, které nejsou součástí poškozené věci nebo téhož souboru

(dopravního prostředku, pádem stromů, stožárů), způsobené prasklým

vodovodním potrubím, atd.

Mezi výluky při pojištění na všechna rizika patří škody přímo či nepřímo způsobené korozí, erozí, kavitací, přirozeným stárnutím a opotřebením.

61

Požadavek na zbytkovou životnost, zaručující plnění pojišťovny na nové hodnoty, musí být specifikován buď v pojistné smlouvě, nebo v pojistných podmínkách, pro přesné stanovení využívá tedy expertní posudky.

Současně byla zajištěna ochrana strojních zařízení proti všem rizikům. Opět se vycházelo z předpokladu živelného pojištění. Týká se to zejména vnitřního mechanického ( havárie ložiska např.) a elektrického poškození ( př. zkrat ) stroje případně pádu předmětu na tento stroj, exploze vnitřního přetlaku páry nebo jiného média. Při sjednávání majetkového pojištění hraje významnou úlohu definice pojištěných věcí, místa pojištění , vlastnický vztah k pojištěnému majetku, a v neposlední řadě také pojistná částka.

V oblasti aktiv je potřeba u nemovitého majetku vynaložit finanční prostředky pro jeho obnovu s ohledem na jeho využitelnost pro potřeby firmy a efektivitu jeho držení.

Rozpis hlavního hmotného a nehmotného majetku v tis.Kč budovy a stavby

11704

stroje a zařízení

9944

dopravní prostředky

243

pozemky

351

drobný dl. m

589

základní podkladové materiály zpravidla podmiňující pojištění majetku patří:  výpis z obchodního rejstříku, doklad vymezující právní subjektivitu podnikatele výpis ze živnostenského listu  náčrtek stavby nebo pojišťovaného objektu ( pokud hodnota věci nepřesáhne cca 5 mil. Kč)  znalecký posudek nebo jiný dokument oceňující danou věc ( soudní znalci nebo profesionální firmy oceňující nemovité či nemovité věci, a pak též i makléřské pojišťovací společnosti)  specifikace ( seznam) jednotlivých nemovitosti  specifikace ( seznam) movitých věcí

62

 přehled o požadovaných pojistných krytích na jednotlivá pojistná rizika ( např. živelní pojištění, pojištění odpovědnosti za výrobek,..)  stručný výpis z výroční zprávy o solventnosti klienta, výsledcích hospodaření, počtů zaměstnanců, apod.  doklad o škodním průběhu v požadovaných rizicích za posledních období ( zpravidla za období 1-5 let)  požární zpráva ( požární rizika) Metodika zpracování požární zprávy Vychází se z plánku lokality – identifikace míst se zvýšenou koncentrací budov, ve kterých je soustředěn movitý majetek, stroje, elektronika a ostatní vybavení. Mohou být zde uloženy i zásoby. Celá posuzovaná lokalita se je rozdělena do požárních komplexů, které se sestávají z navzájem propojených budov, prostorově oddělených od ostatních celků. Minimální vzdálenost mezi stěnami dvou komplexů je 10m, u budov vyšších než 10m se požadovaná distance rovná výšce vyššího objektu, ale vzdálenost 20m vyhovuje obecně. Z komplexů se vybere hlavní, zpravidla největší požární komplex, kde se soustřeďuje největší část z celkového majetku společnosti a jehož případná ztráta by způsobila citelný výpadek výroby. V tomto případě je nutné posuzovat kombinace obou vlivů; rozhoduje součet hodnoty majetku a finančních dopadů přerušení provozu. K hlavnímu požárnímu komplexu se vtahují i úvahy o maximální možné škodě. Dalším parametrem posudku je odolnost budov proti požáru. Do kategorie požárně neodolných budov patří stavby a budovy z hořlavých materiálů; nechráněné ocelové konstrukce, zděné stavby s tloušťkou zdiva menší než 15cm. V budovách a stavbách konstrukce odolné proti požáru, kde existuje možnost protipožárního zásahu uvnitř objektu, takže pravděpodobnost totální škody je výrazně snížena ( oproti případu lehké konstrukce výrobní haly, kde existuje vysoká pravděpodobnost zřícení stropu). Při tarifování pojistného vzhledem při splnění této okolnosti je možné poskytnout slevu, rozhodující je nosná konstrukce bez hořlavých materiálů. Neutrální typem z hlediska požární odolnosti je zdivo mezi 15 a 25 cm tloušťky. Podmínkou zůstává ochrana dřevěných a kovových konstrukcí protipožárními nátěry a nástřiky a obklady. 63

Další významnou charakteristikou jsou rozměry budov a staveb. Je nutností znát počet nadzemních a podzemních podlaží, plochu půdorysu a výšku budovy. Ke snížení rizika spojeného s velikostí plochy slouží požárně dělící stěny resp. stropy. Všechny otvory v požárních stěnách musí být opatřeny požárními závěry s odolností min. 60min. Požární dveře musí být trvale uzavřené. Vliv na požární rizika má zařízení na odvod kouře. Na ochranu před úderem bleskem, který v důsledku vysoké teploty může být zdrojem požáru, musí být každá budova vybavena bleskosvodem, který prochází pravidelnou revizí.

Skupina výluk na provozní pojištění budov na všechna rizika zahrnuje chybu projektu výstavby, vadu materiálu, výrobní vadu. V takových případech není kryta přímá škoda, ale je hrazena škoda následná. Pokud se zřítí nosná zeď, nejsou z pojištění hrazeny náklady na její znovupostavení, ale jsou kryty škody, které při této události vznikly.

Dalším předpokladem je také pojištění movitých věcí proti krádeži. Výše pojistné částky odpovídá požadavku na určitý stupeň zabezpečení. Uvažuje se tím mechanické, elektronické i fyzické zabezpečení strážní službou. Tím je povinností uložení pojištěných věcí a zabezpečit podle jejich charakteru a hodnoty tak, aby toto zabezpečení minimálně odpovídalo ujednáním dodatkových pojistných podmínek. Vyloučeno z pojištění je tak poškození, zničení ztrátou pojištěné věci zpronevěrou, podvodem, zatajením věci a neoprávněným užíváním věci třetí osobou. V tomto případě se sjednává limit plnění na první riziko, takže podpojištění nehrozí. nutně je ale, zvolit adekvátní hodnotu limitu.

Teprve po návaznosti na majetkové škody lze pojistit přerušení provozu. Je nutné jasně definovat, ke které pojištěné škodě na majetku se výpadek produkce vztahuje;

Pro stanovení pojistné částky je základem rovnice: obrat = stálé náklady + variabilní náklady + zisk
pouze k výrobním činnostem Stálé náklady: stálé náklady nabíhají v případě přerušení provozu 64

 náklady spojené se zaměstnanci, nájemné, úroky za půjčky, úroky za tvorbu rezerv na odpisy investic, základní poplatky za vodu, plyn, elektřinu, teplo, telefon, licenční poplatky, které nezávisejí na obratu; náklady na úklid, reklama , předplatné periodik

Variabilní náklady: variabilní náklady pouze s výrobou  suroviny a pomocné materiály na výrobu, platby za energie a média, obalové materiály, subdodávky, provozní údržba a opravy.

Rizika výrobního procesu, které se uvádějí v rizikové zprávě pro pojišťovnu při hodnocení výrobního procesu:
Prověření surovin, vlastnosti výrobků, na jakých technologických postupech je výroba založena. Z toho mají největší význam rizika skladování a rizika výroby. Výchozím prvkem při hodnocení provozu je uspořádání pracovišť. Zásadním předpokladem je řešení, umožňující snadný přístup k zařízení .

Dopravní cesty jsou bez zbytečných překážek a umožňují dobrou orientaci tak, že mezi stroji a zařízeními jsou dostatečné vzdálenost.
Toto riziko se zvládá prostřednictvím celé řady technických a organizačních opatření:

opatření technická – technické prvky aktivní a pasivní bezpečnosti, které je možné a měly by se realizovat ve snaze odstranit nebo snížit riziko případně odstranit nebo snížit ztrátu, kterou může způsobit: Na jedné straně jde o zavádění nových moderních technologických zařízení a strojů, které mají vysokou míru bezpečnosti a to ve vztahu k vlastnímu zařízení ( malá poruchovost), ale i k okolí ( bezpečnost práce, neohrožování okolí zplodinami, nečistotami, působení takových rizik, které mohou způsobit okolí materiální a jiné ztráty. Na druhé straně jde o doplňková zařízení, která vytvářejí podmínky snižující riziko, nebo snižují možné ztráty – hasící zařízení, elektronická signalizační zařízení, a pod.

65

opatření organizační – spolu s technickými opatřeními vytvářejí vysokou míru bezpečnosti Představují plány školení k bezpečnosti práce a jejich realizace, různá poplachová cvičení simulují nebezpečné situace, únikové plány, označení únikových cest, evakuační plány a pod.( součástí musí být také evakuace i důležitých dokumentů, materiálů, hmotného majetku, které musí být pro tyto účely připraveny;

Důležitost školení a nácviků je dána tím, že lidé v neznámém prostředí nepoznají únikové cesty a vznikem paniky, dochází k ještě větším škodám, než jaké by vznikly za dodržení pokynů.

Firma na pojištění pro případ přerušení provozu vynaložila v roce 2008 190 tis. Kč.

Finanční rizika ve výkazech Zásadní nezajištěná rizika firmy jsou z obchodního styku, jejichž zdroje jsou uvedeny ve finančních výkazech. Jedním z nich je revolvingový úvěr a nesplacené pohledávky, které ovlivňují solventnost firmy.

Dlouhodobý majetek je částečně pokryt krátkodobými zdroji financování, což ovlivňuje jeho platební schopnost. Jednou z příčin této situace může být i skutečnost, že ne všechny pohledávky z podnikání se daří plně zinkasovat.

Podíl cizích zdrojů na krytí majetku společnosti vyjadřuje vysoký podíl zadlužení Cizí zdroje v současnosti:

Revolvingový úvěr

s maximální nepřekročitelnou částkou 4 000 000 Kč za účelem

financování provozního kapitálu ( zásob) se splatností jistiny do roku 2009 – 3,2% + 3% = úroková sazba

66

zajištění úvěru: 

zástavním právem k nemovitostem ( soubor pozemků a budov ve vlastnictví společnosti)



2 blankosměnkami s „ rukojmím“ Ing. J. Hlaváče ( jednatel, 50% spoluvlastník)



zástavním právem k pohledávkám

Firma si úvěr nezajišťuje pojištěním ani pojištěním právní ochrany. Banka si zajišťuje svou pohledávku dostatečně finančně krytým majetkem společnosti. Pohledávky Pohledávky jsou zdrojem nekrytého finančního rizika.

Celková výše pohledávek z obchodního styku k 31.12.2008 činila 10580 tis. Kč. brutto, v rozvaze účetní jednotky jsou promítnuty účetní opravné položky k pohledávkám v celkové výši 3364 tis. Kč. Pohledávky jsou obecně nutnou složkou aktiv firmy; odběratel nemusí být ochoten platit, dokud se nepřesvědčí, že dodávky jsou v souladu s objednávkou a kupní smlouvou.

Klíčovým faktorem rizika řízení pohledávek je především schopnost odběratele zaplatit pohledávku, proto je nutné zjistit informace o odběratelích.
finanční ohodnocení firmy, k němuž náleží: -

úvěryschopnost, výše úvěru ( jen rámcově)

-

stav konta

-

platební morálka

-

celková bonita klienta a trend jeho současné situace

Znalost stavu pohledávek k určitému datu je potřebná pro operativní financování, nesplacené pohledávky výrazně ovlivňují zejména likviditu firmy.

Dodatečné náklady vznikající v procesu řízení pohledávek a možné rozdělení je: externí náklady - nákup externích informací -

na preventivní instrumenty

-

bankovní instrumenty

-

pojištění pohledávek

-

náklady na činnost externích konzultačních, školících a právních firem

-

náklady na vyhodnocení odběratelů externími firmami... 67

interní náklady -

náklady na tvorbu informačních systémů

-

náklady na zavádění manažerských metod

-

náklady na řízení interní dokumentace

-

¨náklady na vymáhání firemními právníky...

Z celkového počtu je asi 1/3 pohledávek ze zahraničí .

Řešením je pojištění rizik z mezinárodního obchodu: 1. Pojištění zahraničních přeprav a zásilek, při kterém poskytuje plnění za poškození, ztrátu, krádež nebo zničení zásilky nahodilou událostí jsou 3 stupně pojistného krytí: pojištění proti všem rizikům, pojištění včetně zvláštní havárie, pojištění s vyloučením zvláštní havárie 2. Pojištění vývozního úvěru, pojištění dokumentárního inkasa

68

Závěr Firma je dobře zajištěna v oblasti krytí provozních rizik. Význam v tomto přístupu řízení rizik má jistě způsob financování, revolvingovým úvěrem, s uplatněním zástavního práva na zásadní aktiva společnosti s podmínkou dostatečného zajištění, proto není třeba z pohledu banky pojištění úvěru.

Naproti v oblasti finančních rizik firma nemá dostatečné krytí. Pohledávky se nedaří plně zinkasovat i s dávno po splatnosti, tím vznikají firmě dodateční náklady s vymáháním. Navíc u zahraničních pohledávek se výrazně projevují také ztráty kurzového rizika. Tento problém je možné optimalizovat vhodnými pojišťovacími instrumenty finančního rizika. Pojištění pohledávek bude stát firmu přibližně 2 - 7% z hodnoty pohledávek v závislosti na riziku odběratele i firmy jako dodavatele, na objemu pojištěných pohledávek, na poskytnuté lhůtě splatnosti a také na výši spoluúčasti. Poplatky, vzhledem k celkovému objemu pohledávek, by byly nízké. Nelze ovšem opomenout činnosti související s pojištěním pohledávky, včetně dalšího faktu, že v případě nezaplacení odběratelem pojišťovna neposkytne plnění ihned a ve 100% výši, ale dodavatel se podílí formou spoluúčasti. U zahraničních pohledávek bývá spoluúčast ve výši 10 – 20%, ale u tuzemských pohledávek může být spoluúčast i vyšší.

Vhodnými pojišťovacími instrumenty by mohly být pro krytí finančních ztrát, způsobených platební neschopností nebo nevůlí dlužníka, je pojištění úvěrového rizika ( za podmínky pojištěného vývozního kontraktu), nebo také i zvláštní pojistné nástroje sloužící ke snížení rizika: pojištění potvrzeného akreditivu a pojištění dokumentárního inkasa. Tyty produkty nabízí specializovaný pojistitel bance ke krytí rizik škody způsobené ztrátou na prodejní ceně při prodeji jinému zahraničnímu zájemci, případně při reexportu, a na náklady spojené s takovým novým prodejem a skladováním před novým prodejem zboží. Dále pojišťovna hradí náklady, které pojištěnému vzniknou v případě zpětné přepravy a další náklady spojené se zpětnou přepravou a hradí také i ztráty vzniklé prodejem v dražbě ( max. do 70% pojistné částky) a zachraňovací náklady.

69

Mezi zásadní důvody pro pojištění v souvislosti nákladů na riziko je v prvé řadě je, že pojištění je optimální možností získat finanční prostředky v případě škody, kryté v rámci pojistné smlouvy. Jeho hlavní úlohou je stabilizace a ochrana základních rozpočtových položek a odstranění nebo alespoň zmírnění stresových situací ve finanční oblasti. Pro získání úvěru, který zpravidla slouží k zabezpečení dalšího růstu obchodu a dalšího rozvoje prostřednictvím aktiv firmy investic, je zásadním kritériem náležité pojištění. Při zvládání rizik je firma vystavena finančním požadavku nákladů na riziko, evidentní náklady – jako jsou pojištění a náklady na preventivní opatření, dále náklady na provoz a údržbu, veškeré administrativní výlohy jsou nejméně o řád nižší než výlohy na možné skryté náklady. To jsou všechny ztráty , převzaté na vrub společnosti, jako rovněž i vysoké platby za poskytování právní ochrany a za vypracování odborných posudků, nelze vyloučit ani udělení peněžitých pokut . Těžko nahraditelná je však ztráta dobrého jména firmy a následné opuštění pozice na trhu, i když existují způsoby, vedoucí ke zmírnění těchto dopadů. Pojištění je tak důležitým aspektem pro posílení reputace firmy. Přihlíží se k němu i při sestavování žebříčku nejstabilnějších firem v oboru. Rovněž tím je pojištění významné pro hodnocení na kapitálových trzích. V současné době hospodářské krize nedojde ke zlepšení solventnosti obchodních partnerů, lze tedy předpokládat, že situace se ještě zhorší a následkem toho se navíc sníží i tržby. Firma bohužel tak nemá dostatečné finanční prostředky využívat daňového zvýhodnění firemních příspěvků životního pojištění pro zaměstnance. Využívá tak vnitropodnikových úspor nákladů, směřují ke zvýšení aktivity všech pracovníků firmy a jejich závislosti na rentabilitě a výši dosahovaných tržeb zavedením elektronického systému s možností budoucího využití pro sledování produktivity práce jednotlivých pracovníků na jednotlivých zakázkách a pracovních operací. Pro zpracování práce jsem měla k dispozici jen omezené interní podklady, které mi nebylo umožněno zveřejnit.

70

Seznam literatury:

1.Bařinová, Dana. Vozňáková, Iveta. Pohledávky. Vzory smluv a podání. 2001. ISBN 807169-980-2. 2.. Ducháčková, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví, 2 vydání, 2005, ISBN 80-86119-92-0 3. Ducháčková, Eva. Pojišťovnictví. 1. vysání. 1997. ISBN 80-7079-092X 4. Dedouchová, Marcela. Strategie podniku. 2001. ISBN 80-719-603-4. 5. Čapková, Dana. Jak pojistit firmu. 2000. 1 vydání. ISBN 80-7226-337-4. 6. Fotr, Jiří. Dědina, Jiří. Hrůzová, Helena. 2003. Manažerské rozhodování ISBN 8086119-69-6. 7. Hindls, Richard. Holman, Robert. Hronová Stanislava. Ekonomický slovník. 2003. ISBN 80-7179-819-3. 8. Janata, Jiří. Pojištění a management majetkových podnikatelských rizik. 2004. 1 vydání. ISBN 80-86419-64-9 9. Jílek, Josef. Finanční rizika. 2000. ISBN 80-7169-579-3 10. Kislingerová, Eva a kol. Manažerské finance, 2004, ISBN 80-7179-802-9 11. Machková, Hana. Sato, Alexej. Zamykalová Miroslava. Mezinárodní obchod a marketing.

Praktická výkladová encyklopedie. 2002. ISBN -80-247-0346-5.

12. Němec, Vladimír. Řízení a ekonomika firmy. 1998. ISBN 80-7169-613-7 13. Páleník, Vladislav & kol.Základy pojišťování především průmyslových a podnikatelských rizik. 2007. ISBN 978-80-7201-644 14.Smejkal, Vladimír. Rais, Karel. Řízení rizik. 2003. ISBN 80-247-0198-7. 15.. Sůvová, Helena a kol. Finanční analýza v řízení podniku, v bance a na počítači. 2000. ISBN 80-7265-027-0. 16. Synek, Miloslav a kol. Manažerská ekonomika. 2003. ISBN 80-247-0515-X 17. Synek, Miloslav. Podniková ekonomika. 2002. ISBN 80-7179-736-7 18. Štenglová, Ivana. Plíva, Stanislav. Tomsa, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 2003. 8 vydání. ISBN 80-7179-685-9.

71

19. Tichý, Milík. Ovládání rizika. Analýza a management. 1. vydání. 2006. ISBN 80-7179415-5 20.Valach, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé investování,1997. ISBN 80.245-0036-1 21. Vozňákova, Iveta. Efektivní řízení pohledávek, 2004, ISBN 80-247-0770-5.

Příslušné právní předpisy: obchodní zákoník, zákoník práce, z, pojistné smlouvě,

Interní firemní podklady

Internetové stránky 22.www.egap.cz/pojistné-produkty/produkt-z/index.php 23. www.egap.cz/pojistné-produkty/produkt-z/strucny-popis-pojistneho-produktukontakty/index.php 24. www.allianz.cz/firmy/produkty/majetek-a-odpovednost/individualnismlouvy/pojisteni-preruseni-provozu 25. www.allianz.cz/firmy/produkty/majetek-a-odpovednost/komplexni-pojistenipodnikatelu-noe/ 26. www.allianz.cz/firmy/produkty/majetek-a-odpovednost/soukrome-pojistenipodnikatelu/ 27. www.drevospol.cz/kancelarsky-nabytek/ 28.www.drevospol.cz/zdravotnicky-nabytek-nabytek-pro-seniory-detsky-nabytek/ 29. www.drevospol.cz/hotelovy-nabytek/ 30. www.generali/portal/redakce/glisysnsf/clanky/produkty 31. http://www.pruvodcepodnikatelu.koop.cz/ 32. www.koop.cz/pojisteni-malych-strednich-podnikatelu/pojisteni-zivnostniku-malychstrednich-podnikatelu-trend-shtml 33. www.koop.cz/pojisteni-malych-strednich-podnikatelu/pojisteni-zivnostniku-malychstrednich-podnikatelu-start-shtml 34. www.justice.cz 35. www.opojisteni.cz/pojisteni-jako-nastroj-rizeni-rizik/duleziteni.htm

72

73

74

75