Výzkum potřeb uživatelů sociálních služeb. KPSS Děčín. Mgr. Martin Štainer, Ph.D. Bc. Lukáš Zmeškal

Výzkum potřeb uživatelů sociálních služeb

KPSS Děčín

2009

Mgr. Martin Štainer, Ph.D. Bc. Lukáš Zmeškal


Obsah Metodika výzkumu ....................................................................................................................... 5 1.

Cíle výzkumu ............................................................................................................................... 5

2.

Výzkumné metody a techniky .................................................................................................... 5

3.

Realizace fokusových skupin ...................................................................................................... 6

Analytická část ............................................................................................................................. 8 1.

Bezproblémové rodiny s dětmi .................................................................................................. 9

2.

Rodiny s problémy .................................................................................................................... 11

3.

Etnika ........................................................................................................................................ 13

4.

Osoby ohrožené závislostí a závislé na návykových látkách .................................................... 17

5.

Osoby v přechodné krizi a osoby bez přístřeší ......................................................................... 20

6.

Osoby s tělesným postižením ................................................................................................... 22

7.

Osoby s mentálním postižením ................................................................................................ 25

8.

Osoby se smyslovým postižením .............................................................................................. 27

9.

Aktivní a soběstační senioři ...................................................................................................... 29

10. Senioři vyžadující péči............................................................................................................... 32

2


Úvodem Tato závěrečná zpráva prezentuje výsledky výzkumu potřeb uživatelů sociálních služeb a byla zpracována jako součást projektu komunitního plánování sociálních služeb (KPSS) realizovaného městem Děčín. Jedná se o druhou z trojice analýz, které v roce 2009 zpracovala firma Edukol vzdělávací a poradenské sdružení s. r. o. Konkrétně se jedná o tyto tři analýzy:  Sociodemografická analýza: shrnuje dostupná statistická data o obyvatelstvu s důrazem na problematiku sociálních služeb a cílové skupiny projektu komunitního plánování sociálních služeb.  Výzkum potřeb uživatelů sociálních služeb: mapuje současnou situaci v nabídce sociálních služeb pro jednotlivé cílové skupiny v Děčíně a identifikuje hlavní nedostatky a možné způsoby jejich řešení.  Výzkum názorů veřejnosti: zjišťuje názory široké veřejnosti na problematiku sociálních služeb s důrazem na informovanost veřejnosti o sociálních službách a hlavní sociální problémy města Děčín. Cílem všech těchto analýz je získat informace o stavu sociálních služeb a jejich hlavních nedostatcích a poskytnout tak užitečné podněty pro další proces komunitního plánování. Doufáme a věříme, že informace uvedené v této závěrečné zprávě budou vhodným zdrojem pro další zlepšování realizace opatření v sociálních službách statutárního města Děčína. Na úrovni města pracují už od roku 2004 desítky zaměstnanců úřadu a dalších osob aktivně působících na zkvalitňování poskytovaných sociálních služeb formou komunitního plánování a naše studie nejsou v této oblasti prvními. Navíc každá ze tří výše uvedených částí je zaměřena na jistý pohled, který ještě ani tak nevytváří ucelený obraz skutečného stavu. V rámci komunitního plánování se pravidelně scházejí čtyři koordinační skupiny a jejich členové rovněž formulují ze svého pohledu mnoho hodnotných a podnětných doporučení, definují celou řadu cílů do následujících let. Co je nejdůležitější (a co bylo i našimi šetřeními potvrzeno) – v Děčíně dochází postupně a průběžně k realizaci vytýčených cílů a jednoznačně komunitní plánování sociálních služeb napomáhá zlepšování života obce a především jejích příslušníků. Námi zpracované podklady chápeme jako příspěvek pro další diskuze a doufáme, že vhodně poslouží v procesu kvalitního rozhodování. Maximálně jsme se snažili dokumenty zpracovat tak, aby s nimi nebyla těžká práce a aby se staly kvalitní pomůckou poskytující jak základní informační bázi o změnách sociodemografického prostředí, tak zpětnou vazbu od lidí, kterých se KPSS přímo či nepřímo týká. Naše práce byla velmi pozitivním způsobem ovlivňována vstřícnou spoluprací s paní ing. Renatou Grešíkovou, vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví a stejně tak 3


s paní ing. Dagmar Vávrovou, manažerkou komunitního plánování. Pracovali jsme ale i s celou řadou dalších kolegů a kolegyň. I jejich přístup byl bez výjimky velmi příjemný a plný ochoty napomáhat. Moc za vše děkujeme a přejeme na nelehké cestě pozitivního ovlivňování kvality života v době ekonomické krize mnoho úspěchů. Putování po této cestě bude o to lehčí, o co víc lidí po ní bude kráčet pokud možno stejným směrem.

Dr. Martin Štainer

4


Metodika výzkumu 1. Cíle výzkumu Tento výzkum je součástí komunitního plánování sociálních služeb města Děčín. To poměrně přesně vymezuje požadavky a cíle, které musel naplnit. Cílem KPSS je zlepšit nabídku sociálních služeb propojováním aktivit poskytovatelů, veřejných institucí a politické reprezentace za současného aktivního spolupůsobení jak uživatelů služeb, tak v podstatě všech občanů města. Prvním krokem k tomuto cíli je identifikovat její slabá místa a nedostatky. Na základě takové identifikace může být přikročeno k formulaci map služeb a cílů a opatření komunitního plánu. Hlavní cíl výzkumu:  Identifikovat rozdíly mezi současnou a optimální nabídkou sociálních služeb z pohledu uživatelů těchto služeb V této souvislosti jsme si kladli následující otázky:  Jaké jsou hlavní problémy cílových skupin?  Do jaké míry se je daří řešit stávajícím sociálním službám či jiným organizacím a institucím?  Mají tyto služby dostatečnou kapacitu vzhledem k poptávce?  Probíhá v chování nebo struktuře cílových skupin vývoj, který by předznamenával budoucí potřeby?  Existují nějaké bariéry, omezující cílovým skupinám přístup k pomoci?

2. Výzkumné metody a techniky Pro výzkum potřeb uživatelů sociálních služeb firma Edukol zvolila kvalitativní metodu výzkumu za použití techniky fokusové skupiny. Kvalitativní výzkum jsme zvolili především z toho důvodu, jelikož uživatelé představují značně různorodé a někdy i početně nepříliš rozsáhlé skupiny. Laická veřejnost, ale nakonec i obce, mají možnost spíše přijít do kontaktu s kvantitativními výzkumnými metodami. Sociologické výzkumy jsou jimi tak většinou spojovány s dotazníky, které představují nejznámější techniku této metody. Kvantitativní metoda je založena na získávání úzce vymezených dat od relativně velkého množství lidí, které jsou následně statisticky zpracovány. Výsledkem pak bývají zjištění numerického charakteru (tabulky, grafy), jejichž nespornou výhodou je možnost zobecnit je na celou zkoumanou populaci. Kvalitativní metoda vychází z odlišného teoretického konceptu. Je založena na získávání velkého množství podrobných informací. Typickými technikami jsou individuální rozhovory či fokusové skupiny, kde je zkoumaným osobám ponechána velká volnost v možnosti vyjádřit se o zkoumaném tématu. To následně umožňuje pochopit problém v celé jeho komplexnosti. Její uplatnění je mimo jiné v situacích, kdy se s danou problematikou setkáváme poprvé a je 5


dostupných jen minimum dat, z kterých by se dalo vycházet. Přirozeně zde hraje roli i cena, za níž je možné pořídit dostatečné množství dat zajišťujících minimalizaci statistických chyb. Fokusové skupiny probíhají formou diskuze mezi výzkumníkem a menší skupinou osob nad zkoumanou tématikou. Diskuze je řízená, takže probíhá na základě připraveného schématu a otázek. Nejedná se ale o pevně daný postup, jako například v případě dotazníku. To umožňuje pružně reagovat na vývoj diskuze podle okamžité situace a důležitosti objevujících se témat. Rovněž je relativně snadné podchytit i témata, která diskuze přinesla a se kterými nebylo při její přípravě vůbec počítáno.

3. Realizace fokusových skupin Před zahájením vlastních fokusových skupin bylo nejdříve nutné určit, na které cílové skupiny sociálních služeb či negativní jevy se výzkum zaměří. Po domluvě s manažerským týmem a koordinačními skupinami KPSS bylo stanoveno deset fokusových skupin v souladu s jejich vymezením: Koordinační skupina rodiny v krizi 1. Bezproblémové rodiny s dětmi 2. Rodiny s problémy 3. Etnika Koordinační skupina osoby v krizi 4. Osoby ohrožené závislostí a závislé na návykových látkách 5. Osoby v přechodné krizi a osoby bez přístřeší Koordinační skupina osoby se zdravotním postižením 6. Osoby s tělesným postižením 7. Osoby s mentálním postižením 8. Osoby se smyslovým postižením Koordinační skupina senioři 9. Aktivní a soběstační senioři 10. Senioři vyžadující péči Účastníky jednotlivých fokusových skupin představovali zástupci poskytovatelů sociálních služeb a organizací věnujících se daným cílovým skupinám a rovněž i uživatelé těchto služeb, resp. členové cílových skupin. Celkový počet členů jednotlivých fokusových skupin byl dosti rozdílný a pohyboval se v rozmezí od 6 do 15. Počet byl ovlivněn zejména počtem organizací relevantních pro dané téma, které působí na území Děčína. Obdobně byly rozdíly i v délce jednotlivých fokusových skupin. Zde záleželo, kolik problémů jednotlivé diskuze přinesly a kolik času bylo potřeba pro jejich základní vymezení. Jako horní hranici jsme určili dvě hodiny. Doba většiny z nich se ale pohybovala okolo 1 hodiny a 45 minut. 6


Mimo pozvaných účastníků fokusových skupin a jejich moderátora, se většiny z nich účastnila i hlavní koordinátora KPSS Ing. Dagmar Vávrová a jeden člen manažerského týmu, vždy za odpovídající koordinační skupinu. Jednotlivé fokusové skupiny byly nahrávány. Audio záznam sloužil ale čistě pro potřeby následné analýzy a vypracování této zprávy. Není její součástí, nebyl předán jako součást výstupů z výzkumu a zůstává v držení firmy Edukol.

7


Analytická část Následujících deset kapitol přináší přehled zjištění z jednotlivých fokusových skupin. V úvodu každé z kapitol je uveden stručný přehled všech hlavních zjištění, které diskuze na dané téma přinesla a které by mohly posloužit pro další postup komunitního plánování. Každý z bodů představuje chybějící službu nebo vážný problém, který se nedaří řešit a měl by být odstraněn. Následně jsou tyto hlavní zjištění v textu podrobněji popsány. Součástí textu jsou i doslovné citace myšlenek, které zazněly v diskuzi a které mají dokreslit a oživit informace shrnuté v samotné analýze. Jedná se o přepisy ze záznamu pořízeného během fokusových skupin. V textu jsou psány kurzivou. Na několika místech zpráva uvádí u požadavků na zřízení určitých sociálních služeb i jejich potřebnou kapacitu. Tyto údaje je nutné chápat, sice jako kvalifikovaný, ale pouze odhad účastníků fokusových skupin a slouží pro přibližnou orientaci. Pro přesné určení kapacity jednotlivých zařízení by byla potřeba důkladnější analýza. Při záznamu hlavních oblastí, na které kladli účastníci fokusových skupin důraz, jsme se důsledně nezabývali skutečností jejich faktického stavu, ani jsme neposuzovali další vazby související např. s kompetencemi v oblasti poskytování sociálních služeb (stát, kraj, obec) nebo se zákonnými úpravami. Tyto záležitosti ponecháváme z hlediska práce s analýzou na odborných zaměstnancích zadavatele šetření.

8


1. Bezproblémové rodiny s dětmi Hlavní zjištění  Mateřské školy: nedostatek mateřských škol a krátká provozní doba.  Školní družiny a kluby: nedostatečná nabídka cenově dostupných zařízení pro děti školního věku.  Třídy pro děti se specifickými poruchami učení: nedostatečné kapacity pro děti se specifickými poruchami učení.  Hřiště pro starší děti: nedostatek míst pro neorganizované trávení volného času starších dětí.

Mateřské školy Jako první problém se v diskuzi objevil nedostatek míst v mateřských školách. Zdá se, že převis poptávky nad nabídkou je poměrně výrazný a do budoucna se dá očekávat jeho další prohlubování. Z dlouhodobého pohledu se ale nedá počítat s nepřetržitým růstem, protože za současnou vyšší porodností jsou silné ročníky ze 70. let a ne zvýšení porodnosti jako takové.  „Je obrovský nedostatek míst ve školkách. V současné době máme asi 170 dětí, které byly odmítnuty. Pokud se nebude dál nic dělat, tak už jich bude 350.“ V souvislosti s mateřskými školami se objevil i druhý problém a to je jejich omezená provozní doba. Většina těchto zařízení fungují do čtyř hodin. Některé pak až do pěti. Ukazuje se ale, že ani zařízení s delší provozní dobou nejsou pro některé rodiče dostatečné.  „V Rákosníčku máme od sedmi do pěti a dokonce teď řešíme, že rodiče by uvítali od šesti do šesti. …… Pro organizaci je to nereálný, pro rodiče by to bylo plus“. Diskuze ale ukázala, že stávající zařízení nemohou příliš svou provozní dobu dále rozšířit. Naráží se tu na finanční limity. A to na straně samotných organizací, tak i rodičů. Jako určitá alternativa byly zmíněny soukromé subjekty fungující v rámci tohoto segmentu trhu. Opět tu u řady rodičů samozřejmě hraje roli finanční nákladnost, ale diskuze ukazovala i na jistou nedůvěru, která mezi rodiči vůči těmto soukromým subjektům v Děčíně panuje.  „Já myslím, že mi ještě na to nejsme moc připravení, že bychom takové služby využívali. Já si neumím představit, že bych si vzala cizí paní, která by mi hlídala děti. Jinde to třeba funguje, ale v Děčíně ne.“ Dá se ale říci, že tyto aktivity nejsou rozšířeny a jsou v Děčíně v počátcích, tudíž se dá očekávat postupný vývoj, kdy budou přijímány vstřícněji.

Školní družiny a kluby Z diskuze vyplývá, že situace se s nástupem dětí do škol příliš nemění. I u této věkové kategorie se projevuje nedostatek míst v zařízeních pro volný čas. Týká se to tedy převážně finančně dostupných zařízení, protože nabídka různých kroužků je ve městě poměrně široká.

9


Pokud by ale chtěli rodiče, aby jejich děti navštěvovaly tyto kroužky ve větší míře, jejich snaha by se jim mohla značně prodražit.  „…..se setkáváme s rodinami, které mají děti a neví co s nimi odpoledne, protože všechny zájmové kroužky, jako třeba lidové školy umění, jsou strašně drahé a často jim na to nestačí finance. Takže potřebují zařízení, které by se postaralo o děti ……a nebylo by to tak strašně finančně náročné“ V situaci, kdy se český trh práce ukázal jako značně konzervativní ohledně zavádění částečných úvazků a Děčín trpí vysokou nezaměstnaností a je běžné dojíždět za prací i do poměrně vzdálených míst, vystupuje potřeba zařízení, které zajistí péči o děti o to naléhavěji.

Třídy pro děti se specifickými poruchami učení V oblasti kapacit zařízení pro děti přinesla diskuze ale ještě další problém. Zde se jedná o děti se specifickými poruchami učení. Opět i zde převyšuje množství dětí s těmito poruchami, kapacity škol, které mají pro tuto skupinu speciálně vyhrazeny.  „…..souvisí s tím i nedostatek míst pro děti se ……specifickými poruchami učení. To je taky taková kategorie, kde je velký nedostatek.“

Hřiště pro starší děti Účastníci diskuze hodnotili poměrně dobře množství a kvalitu hřišť pro malé děti. Rovněž oceňovali pokrok v jejich úrovni, kterého město v posledních letech dosáhlo. I když jako jistý nedostatek se jeví vandalství, kdy dochází k poškozovaní jejich vybavení. Na druhou stranu jako problém lze označit nedostatek hřišť pro starší děti. Jak bylo řečeno, nabídka různých kroužků je ve městě poměrně široká, pomineme-li finanční dostupnost. Míst kde by mládež mohla trávit čas zcela neorganizovaně je v Děčíně stále nedostatek.

10


2. Rodiny s problémy V rámci diskuze jsme se zaměřili na tři problematické skupiny, které diskutující označili pro Děčín jako nejvýznamnější. Jedná se o sociálně slabé rodiny, neúplné rodiny a rodiny, kde dochází k domácímu násilí. Hlavní zjištění  Nezaměstnanost: nedostatek pracovních příležitostí  Levné bydlení: nedostatek levného bydlení ve městě.  Bezplatné rodinné poradenství: požadavek na rozšíření bezplatného rodinného poradenství.

Nezaměstnanost Závažným nedostatkem, který je za řadou problémů této skupiny, je nezaměstnanost. V době výzkumu připadalo v Děčíně na jedno volné místo na úřadu práce 66 uchazečů o zaměstnání. Vzhledem k zaměření této skupiny, se pak jedná především o malou nabídku míst pro lidi s nízkou kvalifikací a problematiku dlouhodobé nezaměstnanosti. V souvislosti s nezaměstnaností se objevuje problém, kterým je nelegální práce. Podle diskutujících se v Děčíně jedná o značně rozšířený jev, kterému se nedaří příliš zabránit. Vinu tu lze spatřovat v zákonech, které umožňují nepoctivému zaměstnavateli, v případě že je odhalen, pracovní poměr ještě zlegalizovat. Samozřejmě v rozporu se zákonem, ale pokud s ním zaměstnanci spolupracují, kontrola mu to nemůže prokázat. Pro člověka, který se rozhodne z pozice zaměstnance do tohoto pracovního poměru vstoupit, to nese řadu nevýhod. Zejména jde o riziko, že mu nebude za práci zaplaceno, nebo o postihy úřadů pokud je odhalen. V případě, že onemocní či dojde k pracovnímu úrazu, jeho situace je rovněž mnohem horší než při legálním zaměstnání. Proti tomu je ovšem možné postavit řadu výhod, které nelegální práce může přinášet. V případě, že jsou současně se mzdou pobírány sociální dávky, nemusí legální zaměstnání nabídnout vyšší celkový příjem. K práci tzv. na černo se uchylují i lidé zadlužení, protože na tyto příjmy nemůže být vydána exekuce. Týká se to i povinnosti platit výživné na děti. Pro někoho to může být jediný způsob jak najít jakékoliv zaměstnání, nedaří-li se mu dlouhodobě při hledání na legálním trhu práce. Peníze jsou zde většinou vypláceny v hotovosti a v kratších než jednoměsíčních intervalech. To rovněž může být pozitivum pro lidi, kteří nemají pracovní návyky na to, aby si dlouhodobě udrželi práci.

Levné bydlení První téma, které diskuze přinesla, je malá nabídka bydlení pro nízkopříjmové rodiny. Jeho nedostatek se ale prolínal celou diskuzí, protože se projevuje všude tam, kde jsou v rodinách problémy a kde by pro některé jejich členy bylo žádoucí prostředí změnit.  Často se stane, že se znovu vrací do toho prostředí, protože nemá šanci začít někde sama. 11


Součástí problému je i výška kaucí při uzavírání smluv. Ta je někdy nastavena až jako trojnásobek měsíčního nájmu včetně energií a představuje velmi účinnou bariéru pro řadu případných zájemců. Blíže se této problematice věnujeme v kapitole Osoby bez přístřeší.

Bezplatné rodinné poradenství Diskuze ukázala, že výrazným problémem je zde rovněž nedostatek kvalitního, ale bezplatného rodinného poradenství. Přestože by vyřešení problémů s bydlením a nezaměstnaností pomohlo situaci zlepšit, tyto rodiny potřebují dlouhodobou péči, aby se jim podařilo skutečně své životy změnit. Nedostatek rodinného poradenství ale i nabídky psychologické a psychiatrické péče samozřejmě nezasahuje ale pouze sociálně slabé rodiny. Problémem je i pro oběti domácího násilí a neúplné rodiny, kde představuje hlavní prostředek k řešení.  „Tady je problém, že většina těch lidí, kteří potřebujou pomoc, potřebujou dlouhodobou pomoc, tak v podstatě na to nemají.“ V této oblasti můžeme ale identifikovat další dva dílčí problémy. Prvním je celkový přístup většiny lidí k problémům tohoto rázu. Kdy vyhledávají pomoc až v případě, kdy situace je skutečně neúnosná.  „Často ty matky dochází, když už to nechávají dojít do té další fáze. Málokterá to řeší hned na počátku toho problému. Ale až když doopravdy je na dně, tak pak se na nás v podstatě obrací.“ S tím souvisí i druhý nedostatek, kterým je malé povědomí občanů Děčína o možnostech, které se jim v takových situacích nabízejí.  „Většina klientů je překvapená, když jim říkáme, jaké možnosti jsou.“ V tomto bodě ovšem došlo k posunu. V září byla v Děčíně nově otevřena poradna pro mezilidské vztahy, jejíž zástupce se rovněž účastnil fokusové skupiny. Vzhledem k tomu, že fokusové skupiny se konaly v říjnu, nemohlo se její působení nijak projevit a i u ostatních diskutujících bylo jen malé povědomí o její existenci. Tento bod je tedy nutné chápat tak, že popisuje stav před zřízením této poradny. Na druhé straně, vzhledem ke krátké době fungování této poradny není možné ještě hodnotit míru její faktické přínosnosti.

12


3. Etnika Obsah této fokusové skupiny nejčastěji zabíhal do oblasti spojené s romskou problematikou. Nedíváme-li se ovšem na romskou problematiku etnickou optikou, ale sociální, pak je zřejmé, že se výrazně prolíná s předchozí kapitolou z fokusové skupiny rodiny s problémy. Hlavní zjištění Romové  Nezájem o vzdělání: malý zájem o vzdělání a celkově nízká úroveň vzdělanosti.  Nezaměstnanost: vysoká míra nezaměstnanosti mezi Romy.  Diskriminace a přístup majority: potřeba omezit diskriminaci Romů a zlepšit celkový přístup majority.  Nedostatek informací: chybí objektivní data o situaci Romů.  Nedostatečná kapacita školek: ve školkách nejsou volné kapacity pro případ zájmu romských rodin, nejsou pro ně např. rezervována místa Ostatní  Informovanost: potřeba zvýšit informovanost cizinců o jejich právech a povinnostech v ČR a možnostech pomoci.

3a. Romové Nezájem o vzdělání Diskutující se shodli, že klíčovou roli ve zlepšení situace hraje vzdělávání Romů. Jak se ale ukazuje, velká část o něj nejeví příliš zájem. To se projevuje nepřipraveností při nástupu do školy, nízkými aspiracemi na dosažené vzdělání, celkově nízkou podporou dětí ze strany rodičů v průběhu vzdělávání, častým záškoláctvím apod. Faktem je, že Romské děti pocházející ze sociálně znevýhodněného prostředí, vstupují do školy už s hendikepem, který se často dále jen prohloubí a který nejsou schopny dohnat.  „Většina není připravena na vstup do první třídy, začínají v první třídě a už je tam obrovský hendikep.“ Z toho důvodu je potřeba jim věnovat pozornost už v předškolním věku. Zkušenosti ukazují, že čím dříve se tak stane, tím jsou dopady větší a příznivější. Proto by měly být podporovány v maximální míře, v navštěvování přípravných ročníků a ještě lépe už i mateřských škol.  „…..Romské dětí, které chodily do předškolního zařízení nebo chodily do přípravky a byla jim tam ze strany rodičů věnovaná intenzivní péče, tak ty děti byly ve škole v pohodě.“ Situace s přípravnými ročníky, které zřídily tři místní školy, je taková, že se je pro malý zájem nedaří naplnit. Letos byly otevřeny s problémy jen dvě třídy. O mateřské školy není ze strany rodičů rovněž velký zájem. Zde ovšem nejsou ani volné kapacity.

13


KPSS, jako lokální projekt, nemá možnost ovlivňovat zákony či nastavení celého systému. Musí se tedy zaměřit jen na to, co má alespoň zčásti pod kontrolou. V tomto směru můžeme jako cíle stanovit zvýšení míst v mateřských školkách, což ostatně vyplynulo už z fokusové skupiny bezproblémových rodin. Dále pokračovat v osvětě mezi rodiči a žáky. V maximálně míře využít všechny prostředky pozitivní i negativní motivace, které stávající pravidla umožňují, k zajištění docházky do těchto zařízení.  „Když neexistoval zákon o odebrání sociálních dávek, v případě že dítě nedochází do školy, tak to byla katastrofa.“ Pokud ovšem existuje možnost získat od lékaře neoprávněně omluvenku, celý systém je tím narušen a ztrácí svou účinnost.  „Tam je dětská doktorka, která tu omluvenku napíše zpětně i za měsíc.“ T ento příklad ale ilustruje širší problém, kdy často nejsou plně využívány všechny zákonné prostředky a špatně fungující represe tak nahrává prohlubování negativních jevů. Stejně jako v případě pozitivní motivace, i zde platí, že postih musí přijít co nejdříve po daném jednání. Je to velmi rozšířený nedostatek a vysoké dluhy na nájemném, které byly v Děčíně před privatizací bytového fondu, ukazují, že se projevují i zde. Přestože neexistují žádné statistiky, které by umožňovaly objektivně posoudit vývoj, zkušenosti diskutujících ukazují na pomalý pokrok. Zdá se například, že podíl dětí, které mají zájem pokračovat ve studiu i po základní škole roste. Jako příklad může posloužit střední škola v Křešicích, která se zaměřuje mimo jiné i na tuto skupinu studentů.  „……chodila přemlouvat do rodin, protože měli málo dětí v učilišti. Teď taková situace není. Teď se spíš setkáváme s tím, že nejsou místa.“ To rovněž znamená, že v horizontu několika let, může dojít k nárůstu zájmu natolik, že zařízení, která v současnosti mají pro nezájem volné kapacity, nebudou stačit. V takovém případě je nutné, být připraveni na jejich adekvátní rozšiřování podle aktuální poptávky. Přesuneme-li se do oblasti vzdělávání dospělých, diskutující by rovněž podpořili vhodnou nabídku rekvalifikačních kurzů. Zde je ovšem potřeba důrazně sledovat efektivitu takových kurzů, aby skutečně v krátkém čase vedly u významné části účastníků k nalezení zaměstnání a případnými neúspěchy nepodporoval mezi Romy názor, že ani vzdělání jim nepomůže najít práci.

Nezaměstnanost Nízké vzdělání se následně promítá do druhého obecně známého a rozšířeného problému, kterým je vysoká míra nezaměstnanosti. S tou se pak váže vyšší výskyt sociálně patologických jevů a prohlubující se sociální vyloučení. Opět tu narážíme na fakt, že neexistuje žádný oficiální údaj o tom, jaká skutečně nezaměstnanost mezi děčínskými Romy je. Dle odhadů, nezaměstnanost Romů v Děčíně není ani zdaleka tak katastrofální jako v některých sociálně vyloučených lokalitách, kde přesahuje 90 %. V každém případě je ale výrazně vyšší než celková nezaměstnanost Děčína. 14


Vyšší nezaměstnanost nemá jedinou příčinu. Podílí se na ní nízká kvalifikace Romů, malá nabídka míst v regionu, výskyt nelegální práce, nemotivující sociální systém, diskriminace na trhu práce, ztráta pracovních návyků u dlouhodobě nezaměstnaných atd. Nelze tedy očekávat, že zaměření na jednu z nich problém vyřeší a je pro to potřeba řešit všechny příčiny současně.

Diskriminace a přístup majority Negativní názor veřejnosti na Romy a z něj vycházející diskriminace vytváří bariéry, které jim omezují možnosti zařadit se do společnosti a tak posilují u Romů ty negativní jevy, které tento názor formovaly. V této souvislosti se v diskuzi objevil návrh na osvětu majoritní společnosti. Z důvodu zlepšení informovanosti o sociálních službách jsme se zabývali způsoby jak oslovit občany Děčína. Na základě těchto poznatků lze říci, že pokud jde o plošné působení na veřejnost, nejlepší dostupný způsob představuje Děčínský zpravodaj. Na rozdíl od nabídky sociálních služeb, romská problematika veřejnost zajímá, proto by mohla taková aktivita získat dostatečnou pozornost. Vlastní podoba takové osvěty by ovšem vyžadovala důkladnou přípravu a analýzu toho, co si veřejnost skutečně myslí. Protože stereotypy o předsudcích majority jsou rovněž značně frekventované. Snadno by se mohlo stát, že se zcela mine účinkem nebo vyvolá opačné reakce, než jak byla zamýšlena. Rozhodně by bylo vhodné si její efekt ověřit předem experimentálně.

Nedostatek informací Jako poslední problém, který z diskuze vyplynul, uvedeme nedostatek „tvrdých“ dat o této skupině obyvatel. Vzhledem k tomu, že ze zákona se žádné samostatné statistiky o tomto etniku nevedou, pracuje se většinou pouze s hrubými odhady, v horším případě dojmy a stereotypy. To samozřejmě značně narušuje možnosti plánovat nápravná opatření, posuzovat jejich efektivnost a volit ty nejúčinnější. Současně je tím ale podporována i atmosféra plná předsudků, kterých je možné najít řadu jak u majoritní společnosti, tak i u Romů, protože neexistují objektivní data, která by se proti nim dala postavit. Následně obě strany zdůrazňují tu „svou pravdu“ a snižuje se tak možnost vzájemného pochopení a konstruktivního dialogu.

3b. Ostatní Informovanost Mimo Romů představují největší menšiny na území Děčína Vietnamci a občané z bývalého Sovětského svazu, především Ukrajinci. Přímo v Děčíně nepůsobí žádná sociální služba, která by se na tyto skupiny přímo zaměřovala. Tudíž jsme zde čerpali informace výhradně od zástupců cizinecké policie, kteří se fokusové skupiny účastnili. 15


Jako hlavní problém se u těchto skupin jeví nedostatek informací o možnostech a povinnostech, které v ČR mají. A současně závislost na osobách, které jejich pobyt zde zprostředkovaly, se záměrem tyto cizince zneužívat.  „…..jsou na nich závislí, ve všech směrech. Ekonomicky, jazykově. Nemají se tady na koho obrátit. Tak samozřejmě dělaj jen to, co jim řeknou a oni jim říkaj jen to, co chtěj.“ Uzavřenost těchto skupin a zprostředkovatelé, jejichž zájmem je udržet tyto osoby v nevědomosti a tím pod kontrolou, samozřejmě jakékoliv snahy o zvýšení informovanosti značně komplikují.  „Vietnamská komunita, ukrajinská komunita, tam je strašně těžký mezi ty lidi se dostat. A tím, že tam funguje ten klientelismus, tak ti klienti si strašně ohlídají, jakým způsobem se k nim ty informace dostávají, protože oni samozřejmě z nich mají ty peníze.“ Z pohledu KPSS v Děčíně se ale jedná v podstatě o neznámou cílovou skupinu, o které chybí jakékoliv informace. Proto by bylo vhodné se na problematiku dále zaměřit a získat podrobnější přehled o situaci a následně se rozhodnout zda a příp. jak se zde angažovat. Situace je ale o to složitější, že dle našich zjištění nepracuje v Děčíně žádná nezisková organizace, která by se přímo na oblast práce s cizinci zaměřovala a dokázala by poskytnout relevantní informace využitelné pro účely komunitního plánování.

16


4. Osoby ohrožené závislostí a závislé na návykových látkách Hlavní zjištění  Primární prevence: Požadavek na zřízení organizace zajišťující primární prevenci.  Nedostatečná osvěta veřejnosti: potřeba zlepšit povědomí veřejnosti o drogové problematice.  Substituční léčba: Chybí zařízení zajišťující substituční léčbu.  Psychiatrická péče: Nedostatek kvalitní psychiatrické péče pro závislé osoby.  Anonymní alkoholici: Požadavek na zřízení skupiny anonymních alkoholiků.  Záchytka: Požadavek na zřízení záchytky.  Nedostatečná spolupráce všech zainteresovaných stran: Zlepšit spolupráci a informovanost mezi všemi institucemi věnujícím se dané problematice.

Primární prevence V současnosti nepůsobí v Děčíně žádné zařízení zaměřené na primární prevenci. To má negativní dopady na kvalitu primární prevence na děčínských školách resp. osvěty celkově. Školy zajišťovat prevenci musí, což momentálně dělají za pomoci organizací, které v oblasti působí. Jedná se především o K-centrum, pedagogicko-psychologickou poradnu a policii.  „Je to v metodice přímo. Akorát je problém, že preventista potřebuje nějakou tu organizaci, aby si ji tam pozvali, jako si třeba zvou káčkaře, aby jim to tam vlastně zabezpečil. Protože oni nemůžou školit všechno. Tak zběhlí nejsou.“ Oblast primární prevence na školách v Děčíně rozhodně nelze chápat, jako nějak dramaticky špatnou. Účastníci diskuze ale soudí, že její úroveň by se s nástupem specializované organizace rozhodně zvýšila. Jako nejprofesionálnější v oblasti programů primární prevence je účastníky diskuze vnímáno K-centrum. To však nemá v tuto chvíli kapacity, aby danou činnost zcela zajistilo. Primární prevence a celkově aktivita v této oblasti by se rozhodně neměly zaměřovat pouze na užívání drog. Vážným problémem je i nadužívání alkoholu či zvláště v nižších třídách společnosti gamblerství. Jak ukázala debata u fokusové skupiny etnika, tak pro komunitu Romů v Děčíně to je vážný problém. Rovněž se v posledních letech rozmáhá závislost na internetu, zde převážně u mladších osob.

Nedostatečná osvěta veřejnosti S problematikou drogové závislosti se u veřejnosti pojí řada předsudků a jejich užívání představuje jistou stigmatizaci. To vše vede k často značně neefektivnímu jednání lidí, v případě, že se s těmito problémy setkají. Funguje tu podobný efekt jako u psychiatrů či psychologů. Pro běžného člověka není těžké si přiznat zdravotní problém a navštívit lékaře, ale vyhledat odbornou pomoc s psychickými problémy představuje stigma.  „…..ti lidi se bojí na tu psychiatrii přijít, aby je náhodou někdo neviděl, jak tam zachází. Aby je neoznačil, že jsou bláznama. A myslím si, že to se bohužel týká i naší oblasti“

17






„…..známí volají za nějaké rodiče, že oni mají doma nějaký problém s dítětem. …..posílám je do káčka, tam vám všechno řeknou. A oni, hele, to oni nikam nepudou, …..rozumíš, to je normální rodina, oni fungujou. Oni nemusí nikam chodit.“ „….do roku 89 to bylo skrytý, byť to tady bylo, ale nemluvilo se o tom, bylo to tabu. …..do dneška společnost není v týhletý oblasti vyzrálá, aby uměla k tomu přistupovat.“

Tyto stereotypy, stigmatizace a neznalost se promítají do celého procesu pomoci a značně ji tím komplikují. Veřejnost nepřistupuje ke všem klientům sociálních služeb stejně. Pomoc určitým cílovým skupinám, má u veřejnosti rozdílnou podporu. Na jedné straně je možné najít služby pro seniory a zdravotně postižené, které veřejnost chápe jako samozřejmost a mají u ní vysokou prioritu. Na druhé straně jsou skupiny, které veřejnost vnímá jako „ty, co si to zavinili sami“. Přičemž osoby závislé, jsou jedny z nich. Na tuto skutečnost bylo upozorněno i v naší diskuzi.  „…společnost obecně až jako že odsuzuje péči, vůbec celý systém péče o lidi, kteří pijou, ale především o lidi, kteří užívají drogy.“

Substituční léčba V Děčíně není žádný praktický lékař, který by zajišťoval substituční léčbu. Není zde tedy možné získat na předpis Subutex (subuxony), který se používá pro léčbu závislostí na opiátech. Nejbližší zařízení, kde je to možné, je v Ústí nad Labem. Rovněž se tam nachází nejbližší centrum metadonové substituce.  „To co tady vůbec nefunguje, je substituční léčba. Musíme klienty odesílat do Ústí, což už je jakoby z ruky.“

Psychiatrická péče Dle účastníků diskuze je v Děčíně nedostatek kvalitní psychiatrické péče pro závislé osoby. Obdobný nedostatek se objevil i u fokusové skupiny rodin s problémy, ale zde se jedná o tzv. AT poradenství speciálně určené pro osoby závislé na návykových látkách i jejich rodinné příslušníky. Dle vyjádření diskutujících se jedná do jisté míry o generační problém, kdy starší generace psychiatrů klade ve své práci menší důraz na psychoterapii, v které ovšem spatřují naopak prioritu diskutující.

Anonymní alkoholici Tuto skupinu nepředstavují pouze osoby závislé na tvrdých drogách. Jedná se i o osoby závislé na alkoholu, který je mnohem rozšířenější než drogy a i množství osob, které jeho užívání nezvládají je rovněž nezanedbatelný. V tomto ohledu by účastníci diskuze uvítali zřízení terapeutické skupiny tzv. anonymní alkoholici.

18


Záchytka Jako poslední zařízení, které by dle diskutujících našlo v Děčíně uplatnění, byla zmíněna záchytka. Vzhledem k rozšíření problému s alkoholem je to celkem pochopitelné. Diskutující jsou si ale vědomi finanční náročnosti této služby a náročnosti jejího zřízení.

Nedostatečná spolupráce všech zainteresovaných stran Pomineme-li uživatele drog, tak se diskuze účastnili pouze zástupci sociálních služeb pro tuto skupinu. V řešení problematiky drog ale hrají významnou roli i jiné instituce. Jedná se například o již zmiňované školy, ale rovněž např. lékaře, psychiatry či policii. Pokud má být ale snaha o omezení užívání drog a alkoholu úspěšná, je potřeba, aby všechny tyto instituce vzájemně spolupracovaly a byly dobře informovány o možnostech těch ostatních. Z diskuze ale vyplynulo, že v Děčíně tomu tak není. Je zřejmé, že policie jako represivní složka bude vždy k dané problematice přistupovat jinak než zástupci sociálních služeb. V každém případě cíl je společný a tudíž je k němu možné postupovat koordinovaně. Obdobně pokud lékaři nejsou dostatečně informování o nabídce sociálních služeb a aktivně nepředávají svým pacientům tyto informace, k řadě z nich se nedostane pomoc, i když je k dispozici. A jak ukázaly diskuze i u jiných fokusových skupin, v tomto ohledu jsou v Děčíně ještě značné rezervy. Jako možnost se jeví vytvoření skupiny věnované drogové problematice, na podobném základu jako pracovní skupiny KPSS. Ta by zahrnovala širší spektrum institucí, než jsou poskytovatelé sociálních služeb a kde by byl prostor pro navázání vzájemné spolupráce a vyjasnění stanovisek.

19


5. Osoby v přechodné krizi a osoby bez přístřeší Hlavní zjištění  Noclehárna pro ženy: požadavek na zřízení noclehárny (příp. azylového domu) pro ženy.  Krizový („azylový“) dům rodinného typu: požadavek na zřízení krizového domu rodinného typu pro poskutnutí dočasného „azylu“.  Nedostatek levného bydlení: vysoké kauce při uzavíraní nájemních smluv.  Terénní pracovník: požadavek na zřízení pozice terénního pracovníka pro osoby bez přístřeší. Noclehárna pro ženy Jako chybějící služba pro tuto skupinu byla označena noclehárna pro ženy, která se v Děčíně nevyskytuje. Jako alternativa by přicházel v úvahu i azylový dům pro ženy. Na základě hrubého odhadu diskutujících by se kapacita takového zařízení měla pohybovat okolo 8 až 10 míst.  „Není možné prakticky pro ženu, která je bezdětná, zajistit ubytování nebo přespání.“

Krizový („azylový“) dům rodinného typu Další zařízení, u kterého se diskutující shodli, že v Děčíně chybí, je azylový dům rodinného typu. Přestože u osob bez přístřeší se jedná většinou o jednotlivce, existují ale i případy, kdy o bydlení přijde celá rodina. V takové situaci není možné ale v dostupných zařízeních tyto rodiny ubytovat společně a musí se rozdělit.  „Když k nám přijde rodina, tak my jsme nuceni ji rozdělit. Což taky není úplně ideální.“

Nedostatek levného bydlení Tato oblast sice v zásadě do komunitního plánování přímo nepatří, ale vzhledem k tomu, že účastníci fokusové skupiny o tomto fenomenu hovořili, zařazujeme ji alespoň pro informaci. U této skupiny se problematika levného bydlení týká především kaucí při uzavírání nájemních smluv, protože koupě vlastního bydlení zde nepřipadá příliš v úvahu. Jejich výše je v Děčíně často určena jako trojnásobek měsíčního nájmu a to včetně vody a energií. A dále musí případný zájemce předem zaplatit první měsíční nájem. To znamená, že dotyčný musí složit relativně vysokou částku, což často není v jeho silách. A to ať z důvodu nízkých příjmů, které tyto osoby mají, ať už pracují či ne, ale často také i nedostatečných schopností nakládat s penězi a vytvářet úspory.  „…..často jsou to lidi, kteří neumí ani hospodařit s těmi penězi. Takže i když by to třeba finančně dokázali dát dohromady, tak to nedokážou, protože nedokážou ty peníze udržet.“ Samotná výše měsíčního nájmu by nemusela být zásadní problém a jeho splácení by tyto osoby zvládly. Nejsou ale schopné dát dohromady částku potřebnou při uzavírání smlouvy, která výrazně převyšuje jejich měsíční příjem.

20


Terénní pracovník Byla by ovšem chyba nahlížet na problém bezdomovectví čistě optikou bydlení. Řadě lidí, kteří skončí na ulici, tato situace v podstatě vyhovuje anebo nemají potřebné schopnosti a návyky, aby si bydlení udrželi. Z toho důvodu je potřeba se zaměřit i na práci s touto skupinou, která by je měla, pokud je to možné, navrátit či přivést do normálního života. V oblasti práce s těmito osobami, účastníci diskuze ale nevidí žádnou výraznější rezervu či chybějící službu, která by mohla být zavedena. Jediný návrh v tomto smyslu se týkal zřízení pozice terénního pracovníka pro práci s bezdomovci. Ne všichni z nich totiž využívají služby stávajících poskytovatelů. Jeho hlavní funkcí by tedy mělo být aktivně vyhledávat osoby bez přístřeší a poskytovat jim pomoc a radu a případně je přivést k existujícím službám. Mohlo by se jednat i o práci na částečný úvazek.

21


6. Osoby s tělesným postižením Hlavní zjištění:  Bezbariérovost města: Děčín je z pohledu tělesně postižených značně bariérové město.  Zmapování bariér ve městě: potřeba vytvořit seznam problematických míst.  Chyby u nových staveb: potřeba zajistit dodržování všech norem u nově budovaných staveb. Bezbariérovost města Téma, kterému se věnovalo nejvíce pozornosti v diskuzi, byla bezbariérovost. Nebylo samozřejmě možné získat kompletní přehled nedostatků v této oblasti, ale na následujících řádcích uvádíme alespoň některé typy problémů, které se v souvislosti s bariérami v Děčíně v diskuzi objevily. Nutno zdůraznit, že o všech uvedených problémech, mluvili diskutující jako o častých. Nejedná se tedy o několik výjimek. Na straně druhé jsme přesvědčeni o tom, že tato problematika je natolik rozsáhlá, že by si její případné řešení zasluhovalo práci v rámci samostatného projektu stojícího mimo (vedle) KPSS. Nájezdy na chodníky: Účastníci diskuze uváděli, že častým problémem jsou v Děčíně chybějící nájezdy na chodníky. To značně stěžuje pohyb po městě a současně to prodlužuje jakékoliv trasy, protože tělesně postižení jsou směrováni pouze na omezené množství míst, kde mohou přejet ulici.  „problém jedna, kterej vidím, tak to jsou …..přístupy na chodník a před přechody přes hlavní tahy.“  „…..dost často je na jedný straně nájezd, na druhý straně obrubník“  „…..pravda je to, že na jedný straně se na chodník dostanou a už z něho nikdy nevyjedou. Musí objet celej blok, aby se dostali dolů, protože to nemá logickou návaznost“ Parkující automobily: Poměrně rozšířeným nešvarem jsou zaparkované automobily na nevhodných místech, kde představují překážku pro pěší. U zdravého člověka je to možná menší komplikace a překážka, které se může vyhnout, ale pro tělesně postižené vůz blokující nájezd na chodník znemožňuje další pohyb.  „…..kde ten vozíčkář má přejet, tak tam normálně parkujou auta“ Parkovací místa: V souvislosti s automobily ale z druhé strany je rovněž problém. Tím jsou chybějící místa na parkování pro tělesně postižené. Dle diskutujících je v některých místech rovněž problém s nevyhovující podobou těchto parkovacích míst, kdy nesplňují požadavek na jejich větší šířku, která je u nich předepsaná oproti běžným parkovacím místům. Sníh: V zimních měsících, které nás čekají, je jistě aktuálním problémem odklízení sněhu. Samozřejmostí je, že neodklizený sníh na chodníku představuje pro tělesně postižené značnou překážku v pohybu. To stejné platí i pro namrzlé a neposypané chodníky, kde se navíc přidává riziko úrazu. Častým nedostatkem, na který se ale zapomíná, je odklizený sníh nahrnutý na kraj chodníku, kde pro tyto osoby představuje zcela neprůchodnou bariéru.

22


Účastníci diskuze v tomto ohledu vyjádřili obavy, že změna, kdy od letošního roku budou za odklízení sněhu zodpovídat obce, situaci ještě zhorší. Budovy: Další kapitolou jsou pak bariéry v budovách. Ani v tomto ohledu si Děčín nevede příliš dobře a účastníci diskuze situaci nehodnotili o nic lépe než bariéry při pohybu po ulicích města. Tělesně postižení tak naráží na bariéry i zde velmi často.  „…..třeba ke své obvodní lékařce se dostanu jedině s někým, protože je tam pět schodů.“ Na druhou stranu například úřady a nemocnice byly hodnoceny ohledně bezbariérovosti podstatně pozitivněji, ale ani tam nebyla situace vnímána jako ideální a i tam by bylo co zlepšovat.

Zmapování bariér Pokud chce město Děčín snížit množství bariér, které staví před zdravotně postižené, potřebuje důkladnou analýzu současného stavu. Chaotický a nekoncepční přístup k odstranění bariér není nejvhodnějším řešením. Zde ale narážíme na jiný problém, který vyplynul z diskuze. A tím je realizace opatření na základě těchto zjištění. V minulosti byly zpracovány materiály řešící bariérovost na některých trasách. Stejně tak situaci mapují a snaží se upozorňovat na nedostatky samotní tělesně postižení. Dopad těchto aktivit, se jeví ale jako značně omezený.  „Ale je pravda, že o chodníkách se už bavíme dlouho a nevím, jestli je to o penězích nebo prostě že někdo udělá nějakou studii a dál s ní nepracuje, někam se uloží a kde je nevíme.“  „…..je to pozitivní z toho pohledu, že máme možnost se k tomu neustále vracet a neustále upomínat, aby se na to zkrátka nezapomnělo, aby se to nezavřelo do šuplíku.“ Rozhodně není důvod pracně mapovat situaci ve městě, pokud by se s výsledky dále nepracovalo. Z toho důvodu je nutné před samotným zmapováním problematických míst důkladně promyslet a připravit podmínky, jak se zjištěními bude následně nakládáno, aby přinesly alespoň částečné zlepšení situace.

Chyby u nových staveb V souvislosti s bariérami se objevil i jiný problém. Přestože existují normy a předpisy, kterými by se při všech nových stavbách a úpravách měli projektanti řídit, zdá se, že to ne vždy funguje, jak by mělo. V diskuzi zazněla řada případů, které upozorňovaly na nekvalitní práci. Nejedná se tedy o jevy ojedinělé. Z diskuze tedy vyplívá, že by bylo vhodné věnovat této oblasti více pozornosti. A to už během samotných příprav, aby nemusely být případné nedostatky odstraňovány zpětně.  „…..jsou projektanti, kteří to dělají absolutně pořád dobře a zase jsou projektanti, kteří si řeknou já to udělám podle svýho a prostě s nima nikdo nehne.“ 23




„…..chybí tady nějaká ta provázanost, když se někde něco dělá, aby ještě než se to udělá, přišel nějakej člověk, kterej řekne takhle přece ne.“

24


7. Osoby s mentálním postižením Hlavní zjištění  Předškolní zařízení: Nedostatečná kapacita předškolních zařízení pro děti s mentálním postižením.  Opatrovníci: Chybí opatrovníci pro osoby s mentálním postižením.  Nedostatečná nabídka učebních oborů: chybí širší nabídka učebních oborů pro děti s lehčím kombinovaným postižením.  Dobrovolnická činnost: potřeba dalšího rozvoje dobrovolnictví.  Společné bydlení ve stáří: zajištění možnosti společného bydlení pro zestárlé rodiče a jejich mentálně postižené děti.  Malý zájem rodičů: malý zájem některých rodičů o rozvoj dětí. Předškolní zařízení Jako problém označila skupina nedostatečnou kapacitu předškolních zařízení pro děti s mentálním postižením. Tuto službu částečně zajišťuje v Děčíně pouze mateřská škola na Riegrově ulici, ale nemá dostatečnou kapacitu vzhledem k počtu dětí s tímto postižením. Dle diskutujících by byla potřeba další kapacita přibližně deseti míst.  Máme jedinou školku se speciální třídou….., která může přijímat děti s kombinovaným postižením, ale pro děti s postižením, kde ten defekt je hlubší, tak chybí tady ta příprava. Nemají kapacitu. Domino Děčín v minulosti toto zařízení provozovalo, ale muselo pro nedostatečný zájem jeho činnost ukončit. Bylo to spojeno se zavedením příspěvků na péči a neochotou rodičů tyto prostředky investovat do služby. V současnosti jeho činnost ale znovu od června obnovilo, protože se na něj obrátili rodiče ze zmiňované školky na Riegrově ulici. Domino je při současných podmínkách schopno zajistit maximálně kapacitu 4 až 5 míst.

Opatrovníci Jako další se v diskuzi objevila problematika opatrovnictví. Organizace Jurta, která s touto skupinou pracuje, má u části svých klientů problém zajistit vhodného opatrovníka. U těch kde se to nepodaří, přechází povinnost opatrovnictví o nesvéprávné osoby na městský úřad, ale zde se už naráží na limity kapacit, které jsou na tuto agendu vyhrazeny.  My se samozřejmě snažíme pro toho člověka najít vždy opatrovníka, ale pokud to nejde, tak prostě jiná možnost není. V diskuzi byla ovšem patrná jasná neshoda, kdo by měl opatrovnictví pro tyto klienty zajišťovat a jakou formou. V tomto směru se tedy omezíme na konstatování, že je určité množství osob s mentálním postižením, kteří nemají blízké, jež by jim mohli opatrovnictví zajistit. A že v danou chvíli se nedaří dostatek opatrovníků zajistit ani Jurtě, která s těmito osobami pracuje. Konkrétní řešení tohoto problému ovšem vyžaduje nejdříve si vyjasnit odpovědnost jednotlivých stran a možné formy zajištění příp. i financování opatrovnictví.

25


Nedostatečná nabídka učebních oborů V Děčíně jsou nedostatečné možnosti profesního vzdělávání, pro osoby s mentálním postižením kombinovaným s tělesným, které je limituje ve vykonávání některých manuálních prací. Vzdělávání skupiny mentálně postižených zajišťuje střední škola v Křešicích. Nabízí relativně širokou škálu oborů, ale bylo by potřeba její nabídku dále rozšířit s ohledem na tyto specifické skupiny a její možnosti. Existují možnosti i v jiných městech, ale dle zkušeností diskutujících se jejich nabídka příliš neliší od té v Křešicích a současně je pro tuto skupinu osob dosti problematické dojíždění či ubytování na internátu, které by s využitím vzdálenějšího zařízení bylo nutně spojeno. Samozřejmě, že u této skupiny je problém i s následným uplatněním na trhu práce. V situaci, která v oblasti zaměstnanosti panuje v Děčíně, to nepřekvapí. V každém případě se ale ukazuje, že ti kdo projdou vyučením a získají jakoukoliv kvalifikaci, bývají v tomto směru úspěšnější i přes svůj hendikep. Celkově se diskutující shodli, že v Děčíně je lépe zvládnutá situace osob s těžším postižením, které jsou vyřazeny z běžného života. U nich se navíc naplňují jiné potřeby než u osob, které by se měly ještě zařadit do pracovního procesu a které je na to potřeba důkladně připravit a současně jim vytvořit podmínky, aby toho byly schopné. Dobrovolnická činnost Diskuze se dostala i k tématu dobrovolnictví a jeho využití pro skupinu osob s mentálním postižením. Neukazuje se tu jednoznačný nedostatek, který by bylo potřeba rychle kompenzovat. V každém případě se diskutující shodli, že tato činnost má pro skupinu mentálně postižených velký význam a je potřeba ji do budoucna dále rozvíjet a rozšiřovat. Společné bydlení ve stáří Ze strany rodičů starajících se o děti s mentálním postižením se objevila i obava ohledně života ve stáří, kdy už nebudou nadále fyzicky schopni se postarat o svého potomka. Obávají se situace kdyby byli rozděleni na sklonku života, po té co ho celý prožily společně. Tedy je tu poptávka po nějaké formě sociální služby, pravděpodobně pobytové, která by jim umožnila i nadále žít společně. Malý zájem rodičů Celkově se diskutující shodovali, že u této skupiny jde vidět v posledních letech výrazný pokrok. Týká se to jak nabídky sociálních služeb, která se výrazně rozšířila, tak celkového přístupu veřejnosti k mentálně postiženým, která se v minulosti na ně nedívala vždy s pochopením. Což se nepochybně pozitivně podepisuje na kvalitě jejich života. Na druhou stranu diskuze ukázala, že častým problémem je nedostatečný zájem rodičů mentálně postižených dětí o nabízené možnosti. Částečně se tu projevuje problematický příspěvek na péči, který i u této skupiny vede k tomu, že jsou tyto prostředky raději využívány na jiné účely. To má ovšem za následek, že jejich děti zůstávají pasivní a nerozvíjí se a neposouvají hranice svých možností, omezené hendikepem.

26


8. Osoby se smyslovým postižením Hlavní zjištění:  Nedostatečná informovanost: Potřeba zlepšit informovanost cílové skupiny a zapojit větší množství místních očních lékařů.  Úpravy pro samostatný pohyb nevidomých a slabozrakých: Vypracovat seznam problematických míst v Děčíně a pokračovat v jejich odstraňování.

Nedostatečná informovanost Jako hlavní problém u této skupiny můžeme označit nedostatečnou informovanost o možnostech, které se osobám se smyslovým postižením nabízí. Potvrzovali to i samotní smyslově postižení (resp. osoby o ně pečující), kteří se účastnili diskuze. O řadě skutečností, které se objevily v diskuzi, neměli vůbec povědomí.  „Je fakt, že já o spoustě nevím. Jestli by támhle bylo pro ni (dceru) něco dobrý …… To co tady slyším, tak o spoustě věcí prostě nevím“ U těchto málo informovaných klientů bylo evidentní, že by preferovali, pokud by se informace dostaly přímo k nim přes lékaře či školy. Schopnost samostatně vyhledávat informace je tu zřejmě dosti omezena. V situaci, kdy mají zcela minimální přehled o nabídce, je to ale poměrně logické, protože pokud ani netuší o existenci některých možností, nemají samozřejmě ani potřebu po nich blíže pátrat.  „Všechno to v podstatě visí na tý prvotní informaci, aby se ten člověk dozvěděl, že něco existuje a udělal ten první krok a kontaktoval nás jakýmkoliv způsobem.“ Stejně jako u ostatních cílových skupin, ani poskytovatelům zaměřeným na tuto, se příliš nedaří dostat se do podvědomí veřejnosti. Informační kampaně založené na letácích, informacích v médiích či dny otevřených dveří nejsou ani zde příliš účinné. V diskuzi se objevil návrh na kampaň přes letáky v MHD, ale obáváme se, že ani tato metoda by neměla větší dopad. V tomto ohledu ovšem hrají důležitou roli další instituce, které přichází do styku s jejich potenciálními klienty. Jedná se tedy především o lékaře a u mladších osob i školy. Lékaři představují jakousi první linii, která by měla zajišťovat, že lidem, kteří potřebují pomoc, se pomoci skutečně dostane. Zvláště pak u osob, jejichž schopnost obstarat si potřebné informace samostatně, hrají klíčovou roli. Podle zkušeností účastníků diskuze je ale vzájemná spolupráce v tomto ohledu s částí lékařů problematická. A zdá se, že zde existuje poměrně značná rezerva. Což dobře dokreslují zkušenosti TyfloCentra z Ústí nad Labem.  „…..jsou pro nás největší partneři, kteří jsou bariérou mnohdy. Protože v každým větším městě máme 10 až 15 očních lékařů a klienti chodí od dvou.“ Ale i zkušenosti ostatních diskutujících ukazují, že navázání spolupráce s lékaři bývá značně problematické. V tomto ohledu by bylo dobré zvážit, zda neexistují možnosti, jak spolupráci zlepšit v případě, že by byly tyto snahy zastřešeny KPSS a magistrátem a nejednalo se čistě o aktivity jednotlivých poskytovatelů.

27


Úpravy pro samostatný pohyb nevidomých a slabozrakých Druhým tématem, kterému byla věnována diskuze, byly úpravy pro samostatný pohyb nevidomých a slabozrakých. V tomto ohledu se diskutující shodli, že v Děčíně je situace relativně dobrá a dále se zlepšuje. Snaha minulého komunitního plánování zde nevyšly na prázdno. Diskutující ocenili přístup dopravního podniku, který vybavil hlásiči všechny své autobusy. Objevila se ale i kritika ohledně jejich správného fungování. Zdá se, že občas dochází k tomu, že stanice nejsou hlášeny, jsou hlášeny posunuté, případně hlasitost je příliš nízká a zařízení tak ztrácí efekt. Podobně v případě, že jede spoj z důvodů objížďky jinou trasou, než je jeho pevná, hlášení stanic je nepoužitelné. V tomto ohledu by tedy bylo vhodné ještě systém doladit. V rámci tématu MHD se objevil i návrh, zda by bylo možné, aby hlášení bylo i na zastávkách. Tedy čísla přijíždějících spojů. Přesuneme-li se mimo hromadnou dopravu, hodnotili diskutující situaci rovněž relativně dobře. Je zde ale možné samozřejmě najít i slabá místa. Jedním je například místní nádraží, které je z pohledu orientace nevidomých dosti problematické. V diskuzi skupiny tělesně postižených, která se zaměřila hlavně na bariérovost města, rovněž vyplynuly jisté nedostatky ohledně umístění některých vodících linií na ulicích nebo větví stromů nad chodníky, které nejsou zastřiženy v dostatečné výšce a mohou nevidomou osobu ohrozit. Stejně jako u tělesně postižených by tedy bylo vhodné, vypracovat seznam problematických míst v Děčíně, na které by se měla zaměřit pozornost v následujících letech. Celkově se ovšem dá říci, že Děčín z pohledu nevidomých je mnohem méně bariérové prostředí než z pohledu tělesně postižených, pro které je to problém číslo jedna. Proto by měla být pozornost komunitního plánování směřována spíše na odstraňování bariér pro tělesně postižené.

28


9. Aktivní a soběstační senioři Hlavní zjištění  Koordinační skupina: požadavek na vytvoření skupiny, která by zajišťovala spolupráci jednotlivých organizací sdružujících seniory.  Druhý klub seniorů: požadavek na otevření dalšího klubu seniorů v druhé části města.  Větší kapacita: požadavek na prostory s větší kapacitou než nabízí klub seniorů.

Koordinační skupina V Děčíně funguje řada organizací, které nějakým způsobem sdružují seniory nebo pro ně pořádají různé aktivity. Z toho částečně pramení problém, který se objevil v diskuzi. Je to vzájemná nekoordinovanost a roztříštěnost těchto aktivit. Tato situace jde dobře vidět na klubu seniorů. Využívá ho 26 různých organizací, ale povětšinou mezi nimi nejsou žádné kontakty.  „…..těžko navazujeme my kontakt. S OROSem třeba máme, ale s ostatními, s filatelisty se zahrádkáři a tak dále ne. Ti nás tam akorát střídaj, že jsou po nás a to je všechno.“ Nedá se říci, že by v Děčíně nabídka těchto organizací dokázala zcela pokrýt poptávku ze strany seniorů. A zájem seniorů i jejich počet roste.  „ten trend tam je, že oni mají větší zájem, než měli dřív.“ Pomocí zkoordinování jejich činností by ale bylo možné nabídnout širší škálu aktivit, ve větším množství a zvýšit o nich povědomí seniorů, pouhým efektivnějším využitím stávajících možností díky spolupráci zainteresovaných stran. V debatě byl dán návrh, aby vznikla menší skupina osob zastupujících některé z organizací sdružující seniory. Jejím hlavním úkolem by měla být příprava seznamů plánovaných akcí. Ty by neměly být určeny pouze pro jejich členy, ale měly by být otevřeny všem seniorům. Cílem by mělo být, aby se k tomuto jádru postupně přidaly i další organizace působící v Děčíně, které by dále rozšiřovaly nabídku. Tato skupina by měla fungovat i jako místo výměny zkušeností, tipů a předávání kontaktů. Vytvoření této skupiny by neměl být problém, protože v naší debatě projevili ochotu se zapojit všichni, kteří zastupovali některé z organizací. Z počátku by mohla tato skupina působit v rámci pracovní skupiny KPSS pro seniory. Pokud by se rozrostla, musela by ale začít fungovat samostatně. I když vazba na KPSS by mohla být stále zachována. Cílem je samozřejmě dostat dané informace i mezi seniory, kteří nejsou členy těchto organizací. Jako nejlepší prostředek se dle dosavadních zkušeností jeví zpravodaj, který je distribuován zdarma do všech domácností. Výstupy skupiny by tedy měly být pravidelně uveřejňovány ve zpravodaji.

29


Druhý klub seniorů V debatě se objevil požadavek na vybudování dalšího klubu seniorů. Ten by vedle toho stávajícího, umístěného v Bezručově ulici, měl poskytnout seniorům další možnost společného trávení času. Tento nový klub by měl být umístěn v druhé části města, vzhledem k zlepšení dostupnosti pro seniory.  „…..je tady klub seniorů, tady na této straně …..a je to dost daleko. A na druhé straně ten klub byl, ale z různých problémů, z různých důvodů byla ukončena jeho činnost.“ Jednalo by se tedy spíše o znovuzprovoznění, protože v druhé části města klub už dříve fungoval. V tomto směru ale již vyvíjí aktivity Svaz tělesně postižených, který na jeho otevření pracuje a budovu starého klubu rekonstruuje. Záměrem je zpřístupnit ho seniorům a rovněž institucím, které by ho mohly využívat pro školení apod. Z diskuze rovněž vyplívá, že klub na Bezručově již, ve svém stávajícím režimu, dosahuje svých možností. To představuje jisté omezení a musí své aktivity přizpůsobovat daným limitům.  „…..jsou vymezeny určité dny a jako ty naši lidi se nemůžou scházet v jiný dny, než prostě by chtěli. Protože tam je stanovenej nějaký program …..a tam už v tom není žádnej prostor na další jiný akce.“  „Neříkám, že by nám nevyhovovalo, kdybychom těch možností měli víc. Případně i na druhé straně Děčína, protože pro spoustu našich lidí je třeba problém dostat se do té Bezručovky, když teda mají lepší kontakt na tu druhou stranu.“ Druhý klub by byl tedy výhodný nejen z důvodu lepší dostupnosti pro seniory z druhé části města, ale rozšířil by i prostor a možnosti, které nabízí klub na Bezručově ulici.

Větší kapacita S tím souvisí další problém, na který jsme narazili. A to je omezená kapacita stávajícího klubu seniorů. Jeho kapacita je asi 60 míst a pro běžné účely většiny organizací je dostatečná. Výjimku zatím představuje pouze Svaz důchodců, který má větší počet členů a kapacita je pro jeho akce někdy nedostatečná.  „…..začíná být trošku problém, třeba kapacity, protože je nás kolem stovky a když je nějaká akce zajímavější, tak už je problém to tam vtěsnat. A stane se, že přijde mezi dveře a vidí, no, nemám si kam sednout, otočí se a zase odejde.“ V případě, že by se podařilo provázat programy jednotlivých organizací a více je zpřístupnit dalším seniorům, je poměrně pravděpodobné, že by se na limity klubu naráželo čím dál častěji. Bez ohledu na stárnutí populace a s tím spojený růst počtu seniorů, účastníci diskuze uvedli, že u seniorů roste obecně zájem o tyto aktivity a možnosti se sdružovat. Diskutující se shodli rovněž na tom, že u seniorů roste nejen zájem o pasivní účast, ale roste u nich i ochota se osobně angažovat.

30


 „takže mají zájem nejenom o své příbuzné, ale i o svoje přátelé, a že ten věk jak se prodlužuje, tak ti lidé chtějí ….. se více družit a spolupracovat. Bejt v kontaktu a tak dále a tak dále. Protože se cítěj na jednu stranu ze společnosti vyřazeni.“  „Ale oni na druhou stranu nejenom že chtěj, ale oni chtěj pomoct, oni jsou ochotní třeba i za menší peníze nebo dobrovolně …..něco nabídnout.“ V delším časovém horizontu se tak potřeba větších prostorů ukazuje ještě silněji, protože do budoucna poroste jak celkový počet seniorů, tak jejich zájem o tyto akce. Alespoň prozatím to ale nevyžaduje nějaké zvláštní opatření. Město disponuje prostory v budově bývalého okresního úřadu, které mají kapacitu okolo 100 míst a které by pravděpodobně mohlo levně poskytnout k pořádání případných akcí seniorů. Charakter těchto prostor je ale omezuje pouze na akce typu přednáška.

31


10.

Senioři vyžadující péči

Hlavní zjištění  Domov pro seniory se zvláštním režimem: požadavek na zřízení domova pro seniory se zvláštním režimem.  Léčebna dlouhodobě nemocných: požadavek na zřízení léčebny dlouhodobě nemocných.  Rekonstrukce domu pro seniory: požadavek na rekonstrukci domova pro seniory.  Ceny terénních služeb: malá konkurence v asistenčních službách nevede k snižování ceny za ně.  Samota: problém osamocení řady seniorů a špatných vztahů s rodinou.

Domov pro seniory se zvláštním režimem Jako první nedostatek u této skupiny zmíníme, chybějící Domov pro seniory se zvláštním režimem. Tento typ zařízení funguje v České Kamenici, ale při kapacitě 30 míst nedokáže pokrýt reálné potřeby regionu.  „Zvláštní režim bude potřeba trochu rozšířit, protože potenciálních uživatelů domu se zvláštním režimem bude mnohem víc, než jsme schopní zvládnout.“ Opět zde narážíme na demografický vývoj, kdy roste počet seniorů a jejich věk, takže potřeba obdobného zařízení do budoucna pravděpodobně dále poroste. Toto zařízení je určeno pro seniory, kteří vyžadují zvláštní péči z důvodů duševního onemocnění nebo demence a o které není možné se adekvátně postarat běžnými postupy. V současnosti ale z důvodů chybějící služby jsou tito senioři umístěni v pro ně ne zcela vyhovujících pobytových zařízeních, které jim nemohou poskytnout všechnu potřebnou péči, protože na to nemají dostatečné množství odpovídajícího personálu. Současně tato skupina částečně narušuje pobyt ostatním seniorům.  „My je máme mezi všemi ostatními seniory a narušuje to mezi nimi vztah, protože člověk, který má už jakýkoliv projev demence, tak narušuje už to okolí.“ Pro přesné stanovení potřebného počtu míst v takovémto zařízení by byla potřeba důkladnější analýza. Hrubý odhad, který vyšel od účastníků diskuze, pracujících v pobytových zařízeních pro seniory, udává potřebu přibližně dalších patnácti míst, které by bylo možné ihned zaplnit jejich stávajícími klienty.

Léčebna dlouhodobě nemocných Opět toto zařízení funguje v České Kamenici, kde není dostatečná kapacita, vzhledem ke stávajícím potřebám. Další zařízení, které bylo jmenováno a kam se dostanou někteří pacienti z Děčína, je ve Varnsdorfu. To je už ovšem značně daleko, čímž je výrazně omezena možnost udržování kontaktů s blízkými.

Rekonstrukce domu pro seniory Dalším problém, který přinesla diskuze je nevyhovující stav domu pro seniory. Výstavba nového či rekonstrukce stávajícího byla součástí již minulého komunitního plánu.

32


Z finančních důvodů se ale tento cíl nepodařilo naplnit. Z toho důvodu nezbývá, než tento cíl zde znovu zmínit a dále se snažit o jeho splnění. To, že situace je značně nevyhovující potvrdila nezávisle i fokusová skupina aktivních seniorů. Tato skupina se skládala téměř výhradně z osob stojících mimo sociální služby a ani je nevyužívajících. Tedy jejich pohled představoval pohled běžné veřejnosti. Přesto si byli všichni dobře vědomi špatného stavu a hodnotili ho jako katastrofální a ostudu města.

Ceny terénních služeb Diskuze ukázala, že ze strany potenciálních klientů je zájem i o asistenční službu ve večerních hodinách či o víkendech.  Klienti potřebují noční, svátky, soboty, neděle. Prostě nepřetržitě. Zájem ovšem naráží na cenu těchto služeb, resp. ochotu a možnosti tuto cenu zaplatit. Přestože tedy nabídka těchto služeb v Děčíně je, stejně tak jako jejich potřeba z důvodu ceny se z velké části míjejí. Nutno ovšem říci, že cena těchto služeb nepokrývá ani všechny náklady s nimi spojenými. Přesto není pro řadu zájemců přijatelná. V této souvislosti se objevil ale další problém a to je systém příspěvků na péči, který zcela nenaplnil představy svých tvůrců. Příjemci často příspěvek chápou pouze jako přilepšení k ostatním příjmům a nejsou ochotni ho investovat do tohoto typu služeb, i když deklarují jejich potřebu. Z toho důvodu se pak velká část těchto prostředků nevrací zpět do systému a v podstatě se míjí svého zamýšleného cíle. Alespoň částečně by mohla být poptávka po asistenční službě řešena ve spolupráci s úřadem práce, který by snad mohl realizovat rekvalifikace pro pečovatelky v kombinaci se založením vlastní živnosti.

Samota Jako poslední problém, který se v diskuzi objevil, zmíníme osamocenost některých seniorů. Ztráta kontaktů s okolím, omezená pohyblivost, to se vše negativně podepisuje na životě těchto seniorů. Současně ovšem platí, jako u předchozího bodu, že nejsou senioři příliš ochotní přistupovat k poskytování společnosti jako k jiným službám, které by si mohli kupovat a za které by tedy měli platit.  „Vy pak můžete říct. Vždyť si můžete nasmlouvat asistenční službu, oni si s vámi budou povídat. No, jenže mi za povídaní máme ještě zaplatit.“ Předchozí skupina aktivních seniorů, projevuje zájem o organizované společné trávení volného času, jako jsou přednášky či výlety. Se vzrůstajícím věkem a poklesem motorických schopností roste ale spíše potřeba mít si s kým popovídat, než potřeba těchto organizovaných činností. Na tuto skutečnost by měl být brán ohled při plánování akcí pro seniory. Jedná se o skupinu, která má omezené možnosti kontaktu se svým okolím a proto je potřeba je u nich rozšiřovat. 33


U seniorů by ale měla primární roli hrát rodina. Jak se ale ze zkušeností účastníku diskuze ukazuje, ta často neplní svou roli. A rozhodně ne ojediněle přechází až do využívání seniorů. Kontakt s rodinou se tak často omezuje na pouhou návštěvu jednou za měsíc a vyzvednutí důchodu.  „Je důchod a už to mají otipované. Po patnáctém je tam opravdu narváno. To tam ty návštěvy jsou.“  „Čím ten senior více strádá a ta rodina méně chodí, tím víc se je snaží uplácet. Aby opravdu přišli.“

34

Výzkum potřeb uživatelů sociálních služeb. KPSS Děčín. Mgr. Martin Štainer, Ph.D. Bc. Lukáš Zmeškal

Recommend Documents