Vývoj středního a odborného školství v Litomyšli v první polovině 20. století

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA HISTORIE

Vývoj středního a odborného školství v Litomyšli v první polovině 20. století

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. František Čapka, CSc. Vypracovala: Bc. Ilona Juzová Brno 2015

ANOTACE JUZOVÁ, Ilona. Vývoj středního a odborného školství v Litomyšli v první polovině 20. století, diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra dějepisu, 2015. Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. František Čapka, CSc.

Tato diplomová práce obsahuje historii středních a odborných škol v Litomyšli zaměřenou na první polovinu 20. století. První kapitola ve stručnosti popisuje kulturní, politické a hospodářské dějiny Litomyšle. Druhá kapitola je zaměřena na střední a odborné školy všeobecně. Třetí a čtvrtá kapitola obsahuje vývoj jednotlivých škol v Litomyšli do roku 1948, jako např. zaloţení škol, významné události, ţivot během válek, organizační systém a kaţdodenní ţivot na jednotlivých školách.

ANNOTATION JUZOVÁ, Ilona. The development of secondary and vocational education in Litomyšl in the first half of the 20th century, master thesis. Brno: Masaryk University, Faculty of Education, Department of History, 2015. Master thesis supervisor: Associate Professor, František Čapka, Ph.D.

This master thesis deals with the history of secondary and vocational schools in Litomysl focus on the first half of the 20th century. The first chapter briefly describes the cultural, political and economical history of Litomysl. The second chapter focuses on secondary and vocational schools in general. The third and fourth chapter contains the development of particular schools in Litomysl to 1948, such as the establishment of schools, important events, life during the wars, organizational system and daily life at the particural schools.

KLÍČOVÁ SLOVA Litomyšl, střední škola, odborná škola, gymnázium, ústav pro vzdělání učitelů, průmyslová škola, rolnická škola, výchova, vzdělání

KEY WORDS Litomysl, secondary school, vocational school, grammar school, school for future teachers, trade and crafts school, agricultural school, education, training

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. PhDr. Františku Čapkovi, CSc. za odborné vedení diplomové práce, pomoc, poskytnuté rady a připomínky při zpracování diplomové práce.

Čestné prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně dne 30. 3. 2015

………………

Obsah Úvod ............................................................................................................................. 8 Z historie Litomyšle ........................................................................................... 11

I. 1.

Litomyšl na přelomu 19. a 20. století .............................................................. 11

2.

Litomyšl za první světové války ..................................................................... 12

3.

Meziválečné období ........................................................................................ 14

4.

Okupace a ţivot po válce ................................................................................ 17 Vývoj středního a odborného školství v českých zemích .................................. 19

II. 1.

Střední školy ................................................................................................... 19

2.

Odborné školy ................................................................................................. 23

III. 1.

Střední školy v Litomyšli ................................................................................ 25 Gymnázium ..................................................................................................... 25 1.1.

Zaloţení a počátky gymnázia v Litomyšli ............................................... 25

1.2.

Stručné dějiny gymnázia do konce 19. století ......................................... 26

1.3.

Gymnázium v první polovině 20. století ................................................. 28

2. Učitelský ústav ................................................................................................... 43 2.1. Zaloţení školy ............................................................................................. 43 2.2. Významné události učitelského ústavu ....................................................... 44 2.3. Organizace školy ......................................................................................... 47 2.4. Kaţdodenní ţivot ........................................................................................ 49 2.5. Kázeň a tresty .............................................................................................. 52 2.6. Maturitní zkoušky ....................................................................................... 52 IV.

Odborné školy v Litomyšli.............................................................................. 54

1.

Městská reálná škola ....................................................................................... 54

2.

Masarykova zemská průmyslová škola ........................................................... 56 2.1. Zaloţení školy a významné události do počátku druhé světové války ....... 56 6

2.2. Škola za druhé světové války a po válce ..................................................... 58 2.3. Organizace školy ......................................................................................... 60 2.4. Školní dílny ................................................................................................. 64 2.5. Učitelé a ţáci ............................................................................................... 65 3.

Odborná škola rolnická ................................................................................... 67 3.1. Zaloţení zimní hospodářské školy .............................................................. 67 3.2. Významné události zimní hospodářské školy ............................................. 67 3.3. Učební osnovy a organizace zimní hospodářské školy ............................... 69 3.4. Zaloţení a významné události hospodyňského kurzu ................................. 70 3.5. Organizace letního hospodyňského kurzu .................................................. 71

Závěr .......................................................................................................................... 74 Seznam pramenů a literatury...................................................................................... 77 Seznam textových a obrazových příloh ..................................................................... 81

7

Úvod Cílem této diplomové práce je popsat vývoj středního a odborného školství v Litomyšli v první polovině 20. století. Pozornost tomuto tématu věnuji proto, ţe jsem se v Litomyšli narodila a studovala jsem na zdejším Gymnáziu Aloise Jiráska. Důvodem výběru nebyla pouze vzpomínka na má školní léta na gymnáziu, ale také zvědavost a snaha pochopit školský systém v minulých dobách. Vývoj školství od dob Bachova absolutismu do první světové války jsem rozebírala ve své bakalářské práci. Z toho důvodu jsem se nyní zaměřila na období do roku 1948, abych svoje poznání o dějinách jednotlivých škol v Litomyšli prohloubila. Práce je zasazena přibliţně do období velkých školských reforem. První reformou byla středoškolská reforma z roku 1908-1909, která zavedla dva nové typy gymnázií, a to reálné gymnázium typu A, dále pouze reálné gymnázium a druhý typ B, nazývaný reformní reálné gymnázium. Roku 1948 byla schválena druhá velká reforma, čímţ byla zavedena jednotná střední škola. Práce je rozdělena do čtyř větších částí. První kapitola popisuje ţivot v Litomyšli v době první poloviny 20. století. Jelikoţ je historie Litomyšle důleţitou součástí litomyšlského školství, zaměřuji se také v této části na celkovou podobu a architektonický vzhled města, na kulturní a spolkový ţivot i na významné osobnosti, které ve městě působily. V této kapitole se dále věnuji ţivotu ve městě za první světové války, v meziválečném období, za okupace a také změnám, které nastaly po druhé světové válce. Kulturní, politický, hospodářský a společenský ţivot Litomyšle byl úzce provázán s místním školstvím. Druhá kapitola popisuje školství v obecné rovině. Pro snadnější pochopení školství v Litomyšli je nutné se seznámit se systémem školství v českých zemích. Zaměřuji se na důleţité reformy, typy středních a odborných škol a na jejich organizaci. Jádro práce představuje třetí a čtvrtá kapitola, které jsou rozděleny do několika podkapitol. Třetí kapitola pojednává o středních školách a čtvrtá kapitola o odborných školách v Litomyšli. Záměrem těchto částí je vylíčit a popsat dějiny škol, které v jiné podobě existují v Litomyšli dodnes. Nejstarší školou je dnešní Gymnázium Aloise Jiráska, které vzniklo jiţ roku 1640. Abych pronikla do systému této školy v první polovině 20. století, zaměřuji se nejdříve stručně 8

na zaloţení a počátky fungování gymnázia a následně se krátce zmiňuji o dějinách školy do konce 19. století. Zde čerpám především z děl Josefa Štěpánka, Milana Skřivánka a z vlastní zpracované bakalářské práce. Stěţejní je ţivot na gymnáziu v první polovině 20. století. Zaměřuji se především na klíčové události, významná nařízení nebo organizační změny. Podrobně se věnuji fungování školy, potíţím a obětem válek nebo změnám, které nastaly po válce. Zabývám se také otázkami kaţdodenního ţivota, dozoru nad ţáky, kázní ţáků a školními tresty, podporami a stipendii pro chudé ţáky nebo maturitními zkouškami. Zde jsem čerpala hlavně z výročních zpráv, kroniky gymnázia, sborníků a dalších dochovaných pramenů. Druhou školou, kterou v práci rozebírám, je dnešní Vyšší odborná škola pedagogická a střední pedagogická škola. Její historie sahá do roku 1905. Nejdříve zde byly vyučovány pouze dívky. Od roku 1920 vzdělávala škola nejen budoucí učitelky, ale i učitele. I zde se podrobně zabývám významnými událostmi do roku 1948, které školu ovlivnily. Dále tato část seznamuje čtenáře s organizací školského systému, která se zajisté odlišovala od systému gymnázia. Zde byl kladen důraz nejen na teoretické předměty, ale také na pedagogickou praxi. Kaţdodenní ţivot na ústavu se v mnohých činnostech podobal ţivotu na gymnáziu. I zde mi byly nápomocny hlavně výroční zprávy a dochovaná kronika školy. Třetí a čtvrtá kapitola je zaměřena na odborné školy v Litomyšli. Historie odborných škol je velmi bohatá a jejich počátky spadají do druhé poloviny 19. století. Do roku 1948 prošly spletitým vývojem. Proto vyuţívám své bakalářské práce a seznamuji čtenáře s počátky odborného školství v Litomyšli. První odbornou školou vůbec, která v Litomyšli existovala, byla městská reálka. Jako náhrada, po jejím zrušení roku 1888, byla tehdy zaloţena Všeobecná řemeslnická škola (později Masarykova zemská průmyslová škola). Roku 1886 byla zaloţena Zimní hospodářská škola (později Zimní rolnická škola). A právě tyto dvě školy jsou předchůdkyněmi dnešní Střední školy zahradnické a technické v Litomyšli. Je zřejmé, ţe vyučování na těchto dvou školách se odlišovalo od předchozích škol. Byl kladen větší důraz na odbornou výuku. Proto zde podrobně popisuji, z jakých oborů se školy skládaly, jakým předmětům se ţáci učili nebo jak se během let měnila osnova jednotlivých oborů. V neposlední řadě je čtenář uveden do systému školní práce v dílnách, na polích, nebo se zvířaty. 9

Při zpracování této práce jsem vycházela hlavně z materiálů Státního okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli. Čerpala jsem hlavně ze školních a městských kronik. Dále z výročních zpráv a almanachů. Stěţejní literaturou dějin školství bylo dílo Zdenky Veselé. Při studiu dějin Litomyšle a škol jsem vyuţívala díla Milana Skřivánka, Zdeňka Nejedlého a Josefa Štěpánka. K získávání historických faktů jsem pouţívala hlavně přímou a progresivní metodu.

10

I.

Z historie Litomyšle

1. Litomyšl na přelomu 19. a 20. století Litomyšl je starobylé, historické a architektonicky bohaté město plné pamětihodností, leţící v Pardubickém kraji. 1 Konec 19. a počátek 20. století v Litomyšli byl ve znamení velkých změn. Celková podoba a charakter města se měnil. Docházelo k hospodářským, kulturním a architektonickým změnám. S rozvojem kapitalismu se v Litomyšli z malých podniků a dílen stávaly továrny. Pro rozvoj těchto podniků byla důleţitá zvyšující se finanční podpora. Roku 1910 byl zaloţen Spořitelní a záloţní spolek a roku 1913 Ţivnostenská záloţna. S rozvojem průmyslu se do popředí dostalo dělnictvo. Politický ţivot se radikalizoval a častěji docházelo ke stávkám a demonstracím. 2 Počátek 20. století byl ve znamení bouřlivých let. Roku 1905 se obyvatelé Litomyšle shromáţdili a následně vytvořili demonstrační průvod. Účastníci poţadovali zavedení všeobecného a rovného hlasovacího práva. K tomu došlo aţ díky volební reformě vydané roku 1907. Všichni muţi starší dvaceti čtyř let mohli volit. Pasivní volební právo bylo přiznáno všem muţům starším třiceti let. Kulturní stránka Litomyšle se také rychle měnila a rozvíjela. Na konci 19. století vzniklo mnoho spolků. Je třeba dobré zmínit vznik Sokola, který přispěl ke vzniku hasičského sboru, dále Řemeslnicko-dělnickou besedu, vysokoškolští studenti zaloţili ve městě Akademický spolek Smetana a učitelé spolek Učitelskou čtenářskou jednotu. Díky purkmistru Františku Gregorovi a Tereze Novákové vznikl Spolek paní a dívek s dobročinnými a vzdělávacími cíli. Dále vznikl sportovní Klub velocipedistů. Na konci 19. století se začaly v Litomyšli utvářet také spolky

1

První zmínka o Litomyšli pochází z Kosmovy kroniky a vztahuje se k roku 981. Litomyšl se

nacházela na okraji slavníkovského panství. Přemysl Otakar II. povýšil roku 1259 Litomyšl na město. Karel IV. roku 1344 zaloţil ve městě biskupství. V 15. století osídlovali východní Čechy Kostkové z Postupic. Roku 1567 získal Litomyšl Vratislav z Pernštejna, který zde nechal postavit renesanční zámek. Později se panství ujala Vratislavova sestra Frebonie, která přivedla do Litomyšle piaristy a zaloţila zde piaristickou kolej a latinské školy. Roku 1649 získali Litomyšl Trautmansdorfové a následně roku 1758 se novými pány stali Valdštejnové-Vartemberkové. V polovině 19. století vlastnili panství Thurn-Taxisové. 2

NEJEDLÝ, Z.: Litomyšl: tisíc let ţivota českého města. Praha 1954, s. 139-145.

11

politického charakteru. Byl to mladočeský Politický klub na okrese litomyšlském, nebo spolek sdruţující sociální demokraty, tzv. Politický spolek Východ. Co se týče kulturních událostí, nebylo jich v Litomyšli málo. Velice významné bylo uvedení Smetanovy Prodané nevěsty roku 1876, vystoupení slavného českého skladatele Antonína Dvořáka roku 1892, nebo první koncert litomyšlské filharmonie roku 1908. Pestré bylo také působení a vystupování divadelních ochotníků v Litomyšli.3 V neposlední řadě byla projevem doby i architektura. Na konci 19. století přibylo v Litomyšli několik větších a honosnějších staveb a vzhled města se proměňoval. Jiţ na konci století vznikl Spolek pro vybudování divadla. Nová stavba v secesně novorenesančním stylu byla dokončena a následně roku 1905 otevřena. V blízkosti divadla vyrostla roku 1907 nová dívčí škola místo bývalého panského mlýna. Roku 1910 byla postavena samostatná budova pro hospodářskou školu.4 Mezi významné osobnosti této doby, které byly spojeny s Litomyšlí, patřil např.: Hubert Gordon Schauer, 5 který se narodil v Litomyšli. Další významnou osobou narozenou v Litomyšli byl Josef Theurer

6

nebo Arne Novák.

7

Max Švabinský8 nebyl přímo rodákem, ale působil nedaleko Litomyšle.9

2. Litomyšl za první světové války Po vyhlášení války 28. července 1914 nastal ve městě zmatek. Spolkový a politický ţivot byl pod přísným dozorem a zároveň byl omezen kvůli odchodu jeho pracovníků do vojenských povinností. Autonomní úřady se dostaly pod tvrdý

3

JUZOVÁ, I.: Vývoj středního a odborného školství v Litomyšli od Bachova absolutismu do počátku 1. světové války. Bakalářská práce, Brno, PdF MU, 2012, s. 11-12. 4 NEJEDLÝ, Z.: c. d., s. 139-145. O nových budovách škol je podrobněji pojednáno v kapitole: Učitelský ústav a Zimní rolnická škola. 5 Byl to český spisovatel, literární kritik a publicista. Známý je jeho článek vydaný v časopise Čas „Naše dvě otázky.“ 6 Byl známým českým fyzikem a matematikem, prvním rektorem Vysoké školy báňské. 7 Syn Josefa Nováka a spisovatelky Terezy Novákové. Významný literární kritik a historik, bohemista a germanista. 8 Významný malíř a rytec. Pro svou tvorbu pouţíval mnoho grafických technik. 9 NEJEDLÝ, Z.: c. d., s. 159-175.

12

útlak. Ve městě také docházelo i k udavačství, k výslechům a vyšetřování. Velmi tíţivá situace nastala kvůli nedostatku potravin a jejich vysokým cenám.10 Do Litomyšle a okolních vesnic byli přiváţeni uprchlíci. Stát nadále dbal na dodrţování loajality při účasti na bohosluţbách u příleţitosti oslav jmenin a narozenin členů panovnického rodu. Jakékoliv protirakouské či všeslovanské nálady byly trestány. Největší tlak byl vyvíjen na učitele a státní zaměstnance. Učitelé zvláště z chlapecké školy byli okresním hejtmanstvím zaměstnáváni při úředních výkonech, při soupisech osevu a dalších. To znamenalo, ţe na školách dost často chyběli učitelé, nebo se třídní učitelé střídali několikrát do roka. Naštěstí nebyly ve válečné době ţádné školy v Litomyšli uzavřeny kvůli nedostatku uhlí.11 Nicméně kvůli nedostatku barevných kovů byly ničeny historické památky. Docházelo k zabírání měděných plechů z kostelů, zvonů či varhanních píšťal. I na Litomyšl za války dolehl problém zásobování a růst cen zboţí. Situace se stále zhoršovala, a tak došlo ve městě roku 1917 k hladovým demonstracím. Doba války však nezabránila kulturnímu městu v konání některých kulturních a společenských akcí. Občas zde hrálo Divadlo sdruţených měst východočeských, objevila se zde opera Národního divadla se svým představením Prodané nevěsty, Dvou vdov a Werthera. Obyvatelé se mohli účastnit také různých výstav. I Litomyšl se přikláněla na konci války, aby Rakousko-Uhersko zaniklo. Roku 1918 byl například vytvořen akční výbor odboru státoprávní demokracie, který podpořil tzv. tříkrálovou deklaraci. Později podpořila tříkrálovou deklaraci městská rada i zastupitelstvo. V říjnu roku 1918 vznikl, podle vzoru Národního výboru v Praze, Národní výbor pro litomyšlský okres. Kdyţ byl 28. října vyhlášen československý stát, obyvatelé Litomyšle se vydali do ulic, s jásotem shazovali státní symboly monarchie a německé nápisy. Vyhlášení Československa v Litomyšli proběhlo bez incidentů.12

10

Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli (dále jen SOkA S), Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 20, Kronika města Litomyšle, díl. I. s. 9-15. 11 Tamtéţ, s. 20-30. 12 SKŘIVÁNEK, M.: Litomyšl 1259-2009: Město kultury a vzdělání. Litomyšl 2009, s. 292-306.

13

3. Meziválečné období První rok existence republiky byl zajisté sloţitý. Byla to velká změna pro celý národ. Kromě toho se musela země vypořádat i s důsledky války, jako byl nedostatek jídla, v Litomyšli také nedostatek bytů. Dále se město potýkalo se sociálními problémy. Velké napětí panovalo mezi dělníky a vedením místní Eggerovy textilky, které vyvrcholilo stávkou. Zároveň byl problém s nezaměstnaností a drahotou. Po překonání veškerých komplikací způsobených válkou, nastal v době první republiky velký rozvoj nejen v celé zemi, ale také v Litomyšli. Byl zcela obnoven kulturní ţivot. Začaly se konat přednášky, obnovila se představení ochotníků a loutkového divadla a začaly se konat nejrůznější slavnosti. Velmi významnou událostí bylo odhalení památníku českým bratřím na Růţovém paloučku.

13

Této slavnosti se účastnil Alois Jirásek, 14 a dokonce zde měl jeden z hlavních projevů. V ten den byl ještě odhalen pomník Jana Amose Komenského před Smetanovým domem. Roku 1921 se konaly oslavy 70. narozenin Aloise Jiráska.15 Další rok, ve znamení oslav, byl rok 1924, kdy se slavily 100. narozeniny místního rodáka, slavného hudebního skladatele Bedřicha Smetany. Byl mu zhotoven památník od sochaře Jana Štursy. Na přípravách se podíleli místní činitelé a příznivci mezi které patřil např.: litomyšlský rodák Zdeněk Nejedlý16 a Josef Theurer. Oslavy byly velkolepé. Konalo se velké mnoţství přednášek, koncertů a představení. Byla interpretována Smetanova díla těmi nejlepšími umělci té doby.17 Během první republiky se stal velmi populárním biograf, dále pak sportovní činnosti. Zpočátku se o sportovní akce staral Sokol a později jeho úlohu převzal Sportovní klub. Bylo zřízeno víceúčelové hřiště, které slouţilo fotbalovým zápasům, lehké atletice a v zimě jako kluziště. V Litomyšli však existovalo mnohem více 13

Je památné místo nedaleko Litomyšle porostlé galskými růţemi. Místo bylo prohlášeno kulturní památkou. 14 Významný český prozaik, dramatik a politik, představitel realismu a řady historických románů. Čtrnáct let ţil v Litomyšli. Vyučoval na litomyšlském gymnáziu a několik let i na městské reálce. V Litomyšli začal i se svou literární tvorbou. Je zřejmé, ţe měl k Litomyšli velmi kladný vztah, protoţe se některé z jeho prací vztahují k tomuto městu. Zajisté i proto byl a stále je pro Litomyšl velmi významný. Povídka „Filozofská historie,“ „U Rytířů,“ nebo „Na staré poště“ vypovídá o ţivotě v Litomyšli. I jeho dramatické práce „M. D. Rettigová,“ „Vojnarka,“ „Otec“ a celý druhý díl jeho „Pamětí“ jsou věnovány Litomyšli. 15 SKŘIVÁNEK, M.: c. d., s. 308-324. 16 Byl český historik, muzikolog, literární historik, politik a veřejný činitel. Působil ve veřejném ţivotě. Byl členem mnoha levicových spolků. Roku 1939 emigroval a vstoupil do KSČ. Po druhé světové válce se stal ministrem školství a osvěty, následně ministrem práce a sociální osvěty. 17 SOkA S, Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 21, Kronika města Litomyšle, díl. II. s. 3-5.

14

sportovních organizací, které podnikaly různé sportovní akce. Byly to např. katolická jednota Orel, Dělnická tělocvičná jednota, Dělnický sportovní klub nebo Atletickofotbalový klub Litomyšl.18 Ve městě existovala lidová škola. Vyučovali zde někteří učitelé zdejších škol, a to tři měsíce na podzim a tři měsíce na jaře. Vyučovány byly hlavně cizí jazyky, jako např.:

angličtina,

slovenština,

němčina,

ale

i

další

praktické

předměty,

peněţnictví, hospodářství, zdravotnictví, vychovatelství, dopravnictví,

technologie, občanská nauka, dějiny nebo fyzika. Lidová škola byla také určena pro rozšíření znalostí, obzvláště studentům, úředníkům, dělníkům, obchodníkům, učitelům, ţivnostníkům, prodavačkám a dalším.19 Celonárodní význam měly „kulturní podniky“, které se ve 30. letech konaly v Litomyšli. Uskutečnily se výstavy osobností české kultury, jejichţ ţivot se vázal k Litomyšli. Jmenovitě: Aloise Jiráska, Bedřicha Smetany a Maxe Švabinského. 20 Roku 1930 pak velice zasáhla Litomyšl zpráva o smrti zmiňovaného Aloise Jiráska. Delegace městské rady a dalších členů z Litomyšle se zúčastnila jeho pohřbu v Praze. Urna s Jiráskovým popelem byla vezena přes Litomyšl do Hronova. K uctění jeho památky byla ve Smetanově domě uspořádána důstojná pietní slavnost. Následně se zástupci z Litomyšle zúčastnili jeho pohřbu v Hronově.21 V Litomyšli v této době přibývaly další nové budovy. V roce 1923 byla postavena nová budova gymnázia. O dva roky později sokolovna a roku 1929 byla dokončena budova pro průmyslovou školu. 22 Roku 1927 bylo otevřeno městské muzeum. Město totiţ koupilo starou budovu gymnázia a věnovalo ji místnímu muzeu, kde bylo vytvořeno šestnáct výstavních sálů. Vedle městského muzea bylo také zaloţeno soukromé muzeum Quida Šimka23 a městská obrazárna.24

18

SKŘIVÁNEK, M.: c. d., s. 339. SOkA S, Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 21, Kronika města Litomyšle, díl. II. s. 36. 20 SKŘIVÁNEK, M.: c. d., s. 339. 21 SOkA S, Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 22, Kronika města Litomyšle, díl. III. s. 121-126. 22 NEJEDLÝ, Z.: c. d., s. 185-186. O nových budovách škol je podrobněji pojednáno v kapitole: Gymnázium a Masarykova zemská průmyslová škola. 23 Litomyšlský rodák, který se věnoval muzejní, historické a sběratelské činnosti. Pro město velmi významný, protoţe se staral o historické a kulturní památky města. Krom toho napsal kroniky o ţivotě Litomyšle a věnoval se výtvarné činnosti, ve které zachycuje různá litomyšlská místa a památky. 24 NEJEDLÝ, Z.: c. d., s. 195-197. 19

15

Neţ nastala hospodářská krize, vzniklo zde velké mnoţství hospodářských podniků. Nejstarším byl Faulhammerův velkomlýn, který patřil k jednomu z největších mlýnů ve východních Čechách. Dalším novým velkopodnikem byl Vackův chov pstruhů nebo Hášova elektrárna.25 Rok 1929 se v nemalé míře dotkl i Litomyšle. Během jednoho roku ztratilo práci asi 270 dělníků pracujících především v obuvnických firmách. Nezaměstnaní lidé pak na schůzích jednali o různých poţadavcích na zlepšení jejich situace. Také protestovali proti tíţivým poměrům. Na podporu dělníků se konaly různé sbírky, dělníci dostávali také podporu ze státní pokladny. Pro nezaměstnané se aţ do roku 1937 vyvařovalo na zámku. 26 Hospodářská krize vedla ke všeobecné radikalizaci a nahrávala politice komunistů. KSČ pořádala schůze a demonstrace, na kterých kritizovala jiné politické strany. Dále se také konaly hladové pochody a komunisté přesvědčovali obyvatele, aby své poţadavky vymáhali pomocí stávek.27 Další politickou silou se i zde stali ve 30. letech čeští fašisté. V roce 1932 i přes zákaz, uspořádali fašisté velké setkání, při kterém šli v průvodu městem a hlásali pobuřující hesla. Fašisté byli proti bolševismu a naopak. Stály proti sobě dvě strany, jejichţ cílem bylo zničit demokracii. Postupně se ve 30. letech stupňovala síla fašistů. Roku 1935 se konaly volby do parlamentu. V litomyšlském okrese se henleinova strana umístila jako třetí, coţ byl velký úspěch pro rostoucí nacistické hnutí. Od roku 1938 narůstalo napětí a provokace v německých obcích Litomyšlska. Po vyhlášení částečné mobilizace v květnu 1938 se konala v Litomyšli první národní pouť Národní jednoty severočeské, coţ byl spolek posilující menšinu českého obyvatelstva v pohraničí. Po vyhlášení mnichovské dohody dne 21. září 1938 se shromáţdilo obyvatelstvo před budovou okresního úřadu. Zde dávali obyvatelé najevo nesouhlas se situací. Vykřikovali tyto hesla: „Ať mluví armády!“, „Neustupovat ani píď!“, „Chceme válku!“ „Chceme bojovat!“ Pak se vydávali městem, kde zpívali vlastenecké písně a demonstrovali aţ do půlnoci. Druhý den se shromáţdilo opět přes tisíc obyvatel a usnesli se na rezolucích prezidentu republiky, ve kterých byla poţadována obrana integrity Československa, nedotknutelnost hranic, pomoc od SSSR a odsouzeno to, co se odehrálo v posledních dnech.

25

NEJEDLÝ, Z.: c. d., s. 183-184. SKŘIVÁNEK, M.: c. d., s. 330-333. 27 Tamtéţ, s. 338-340. 26

16

Po vyhlášení částečné mobilizace obyvatelstvo Litomyšle s radostí sledovalo projíţdějící vojska. Bohuţel to však netrvalo dlouho. Kdyţ vláda přijala mnichovský diktát, tak to bylo právě německé obyvatelstvo, které se začalo radovat. Německé obce naházely obrazy prezidenta do potoka, vylepovaly tajně v českých obcích oznámení o „úmrtí Československa“ a vysmívaly se českým obcím. Ve dnech 7.-10. října byla stanovena okupační hranice.28

4. Okupace a život po válce I na Litomyšl dopadla těţká doba okupace. Dne 15. března 1939 vstoupila vojska Třetí říše na zbytek území Čech a Moravy. Litomyšl musela vyvěsit německé vlajky a prapory na všech úředních budovách. Litomyšlský okres spadal pod rozsáhlý

oberlandrát

29

Pardubice, coţ značilo přísný dohled nad ţivotem

Litomyšle. Začalo zatýkání komunistů. Komunistická strana byla rozpuštěna a následně i všechny další politické strany. Vznikla pouze jediná, a to Národní souručenství.

Na

ţidovských

továrnách

a

obchodech

byly

vyvěšovány

nápisy: „Nekupujte u Ţidů!“, „Ţidi ven!“ nebo „Palestina je zloděj!“30 Postupně se okupanti začali stavět nejen proti Ţidům, ale také proti studentům. Některé spolky byly rozpuštěny a byl jim zabaven majetek. Tak tomu bylo např.: u Sokola, Orla, nebo Všestudentského spolku Smetana. Budovy některých škol začaly slouţit jako ošetřovny pro raněné vojáky, nebo byly dokonce zrušeny. Dne 16. října byla pardubickým oberlandratem otevřena v Litomyšli německá škola. K tomu účelu byla zabrána ţidovská vila na Jiráskově náměstí. Bylo zde vyučováno asi dvacet ţáků. Roku 1942, tak jako na jiných místech republiky, nastal v Litomyšli všeobecný teror, v souvislosti s atentátem na Reinharda Heydricha. Prováděly se pravidelné prohlídky domů. Došlo k několika popravám občanů, kteří údajně schvalovali atentát. Byl to např.: Václav Klement, Josef Pekárek, Miroslav Cziviš, Leopold Eisner, Václav Lindenthal, Anna Kočmánková, Jaroslav Mlejnek, Jiří Šperl. Tohoto roku také přišla řada na řešení ţidovské otázky. Ţidé z Litomyšle byli odvezeni

do Terezína.31 Celkově si válka vyţádala velké mnoţství litomyšlských

28

SOkA S, Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 26, Kronika města Litomyšle, díl. VII. s. 1-19. Úřad německé okupační správy v Protektorátu Čechy a Morava. 30 SOkA S, Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 25, Kronika města Litomyšle, díl. VI. s. 145. 31 SOkA S, Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 26, Kronika města Litomyšle, díl. VII. s. 32-46. 29

17

obyvatel. Byli popraveni někteří studenti, profesoři a další pracovníci nebo rodáci Litomyšle. Také někteří vojáci z Litomyšle padli v boji v československém zahraničním odboji. Během války začaly v Litomyšli vznikat odbojové skupiny, ale tajná policie je pilně hlídala. Komunistický odboj v Litomyšli se soustředil hlavně na šíření tiskovin a udrţení kontaktu s vedením KSČ. Postupně sílil jak komunistický, tak nekomunistický odboj. Roku 1945, po vypuknutí Praţského povstání, se v Litomyšli na náměstí začali scházet obyvatelé města a na oknech se začaly objevovat československé vlajky. Začátkem května začala ustupovat německá posádka z Litomyšle a s ní i místní kolaboranti. Začaly se konat schůze revolučního národního výboru. Dne 9. května 1945 dorazila do Litomyšle Rudá armáda a Němci sloţili zbraně. Po osvobození začalo zatýkání kolaborantů, kteří spáchali trestné činy proti republice. Byly zřízeny mimořádné lidové soudy, které měly potrestat nacistické zločince. Zároveň docházelo, tak jako v jiných částech země, k odsunu německého obyvatelstva.32 Postupně začaly spolky obnovovat svou činnost a začaly vznikat také spolky nové. Kulturní ţivot zase začal rozkvétat, ačkoliv byl do jisté míry chudší neţ před válkou. Nadšení z osvobození, respektive z příchodu Rudé armády, netrvalo dlouho. Postupně se začala přiostřovat jak vnitřní politická situace, tak i zahraniční.33

32 33

SKŘIVÁNEK, M.: c. d., s. 372-398. Tamtéţ, s. 406-412.

18

II.

Vývoj středního a odborného školství v českých zemích

1. Střední školy V této kapitole se věnuji středním školám v první polovině 20. století. Střední školy, jak jiţ z názvu vyplývá, byly školami stojícími mezi obecnými a vysokými školami. Střední vzdělání vţdy rozšiřovalo a prohlubovalo všeobecné vzdělání a zároveň bylo přípravou pro studium na vysoké škole. Ke středním školám zařazuji i školy odborné. 34 Ty připravovaly studenty na různé profese. Dalším druhem středních škol byly střední školy dívčí.35 Vývoj středního školství do vzniku první republiky byl o něco pozitivnější, neţ tomu bylo u obecného školství. Střední školy se totiţ dočkaly reformy a určitých změn. Roku 1900 vznikl nový typ střední školy, a to šestitřídní dívčí lyceum. Na školu se dostaly dívky v deseti letech, pokud sloţily přijímací zkoušky, studium pak ukončovaly maturitou. Na počátku 20. století se na systém středního školství vytvořily dvě skupiny názorů. Jeden chtěl vytvořit jednotnou střední školu, druhý ji chtěl diferencovat, tedy poţadoval větší rozmanitost škol. Tyto rozdílné názory vyústily ve vydání školské reformy roku 1908. Reforma zanechala osmitřídní gymnázia a sedmitřídní reálky, pouze jejich osnovy byly reformou pozměněny. Novým typem středních škol se stalo osmitřídní reálné gymnázium a to dvojího typu. Reálné gymnázium typu A a reálné gymnázium typu B. Čtyři třídy niţších reálek se shodovaly s niţším stupněm reformního reálného gymnázia. Vyšší třídy reálného gymnázia byly srovnatelné s vyšší reálkou. Osmitřídní reálné gymnázium bylo velmi oblíbené, reformní reálné gymnázium méně. Roku 1909 byl přijat učební plán a osnovy pro gymnázia. Později byly upraveny i reálky. Úpravy vedly ke sblíţení reálek a gymnázií. Ministerské nařízení z roku 1908 upravilo maturitní zkoušky pro gymnázia. O dva roky později byly upraveny pro reálky. Tato úprava znamenala nové pojetí maturit. Nešlo jiţ o to, ţe zkouška měla ukázat, zda má absolvent poţadované vědomosti pro studium na vysoké škole, nyní měla zkouška dokázat, jakou míru

34 35

O odborných školách tato práce podrobněji pojednává v další podkapitole. KÁDNER, O.: Pedagogika, školství a jejich dějiny. Praha 1981, s. 167-173.

19

vzdělání absolvent získal na střední škole. Maturita se skládala z písemné a ústní zkoušky. 36 Na školství negativně dolehla první světová válka. Školní budovy byly zabírány armádou pro jejich vlastní potřeby. Vyučovací hodiny byly zkracovány a celkově byly sniţovány počty hodin. Mnoho ţáků z nejvyšších tříd a profesorů muselo odejít na vojnu. Válka měla značný protičeský a zároveň nacionálně německý charakter, coţ se projevilo i ve školství. Na školách byl kladen důraz na výchovu v rakouském duchu. Z knihoven byly odstraňovány knihy, které by jakýmkoliv způsobem stály proti rakouským snahám. Tělesná výchova se stala jakýmsi vojenským výcvikem, který nebyl vyučován pedagogy, nýbrţ důstojníky. Narůstal počet perzekuovaných pedagogů i ţáků. Po skončení první světové války následovala doba velmi pozitivní pro české školství. Nový československý stát začal řešit otázky, které rakouský stát nevyřešil. Začalo se jednat o nových českých osnovách, které se měly naprosto vymanit z vlivu německých osnov. Čeština se měla stát definitivně povinným předmětem a následně vyučovacím jazykem. Snahou bylo odstranění diskriminace českých škol, jak tomu bylo doposud. Došlo k zakládání nových středních a vysokých škol. Střední školy byly zakládány hlavně v národnostně smíšeném území, protoţe tam bylo českých středních škol nedostatek. Řešila se otázka vlivu církve na školství, náboţenské úkony přestaly být součástí výuky a vyučování náboţenství přestalo být povinné.37 Období první republiky přináší do oblasti školství snahu o modernizaci středního školství. Prvním krokem bylo odstranit rakouský vliv a zlepšit úroveň středních dívčích škol.38 Ještě v listopadu roku 1918 byl vydán výnos Ministerstva školství a národní osvěty o přijímání dívek za řádné ţákyně středních škol. Tento výnos tedy znamenal zrovnoprávnění vzdělání dívek na chlapeckých středních školách. Ze začátku však pro zachování samotného dívčího školství byl výnos doplňován o jistá omezení. Konkrétně se dívky musely přihlásit přednostně na dívčí

36

JUZOVÁ, I.: c. d., s. 16-17. VESELÁ, Z.: Vývoj české školy a učitelského vzdělání. Brno 1992, s. 68-74. 38 Střední školy dívčí zdaleka nebyly srovnatelné s běţnými středními školami, velice za nimi zaostávaly a v podstatě byly spíše v soukromé a spolkové péči. Dívky mohly pouze studovat na chlapeckých školách jako privatistky, nemohly se zapojovat do vyučovacího procesu a na konci kaţdého pololetí musely skládat zkoušku ze všech předmětů. 37

20

školy, teprve v případě zaplněných dívčích škol se dívky mohly hlásit na chlapecké školy. Veškerá tato omezení byla zrušena aţ v roce 1921.39 Střední školy byly po válce organizovány jako komplex niţšího a vyššího stupně. Vzdělávací obsah byl rozdělen na několik let, tudíţ niţší stupeň nepodával ucelené vzdělání. Společným rysem všech typů středních škol byl důraz na výuku cizích jazyků. Jiţ od vzniku republiky vzrůstal tlak na změnu školského systému a na sblíţení obsahu vzdělání na všech školách.40 Roku 1919 byla schválena dílčí středoškolská reforma, díky které se zvyšoval počet hodin přírodovědy a mateřského jazyka. Snaha o zjednodušení systému středních škol a sjednocení středoškolských typů se projevovala především v přeměně gymnázií na reálná gymnázia. Rozšiřovalo se reformní reálné gymnázium.41 Tato dílčí reforma byla jakýmsi předstupněm pro plánovanou budoucí reformu celého systému školství.42 Roku 1922 byl vydán malý školský zákon, který upravoval vnitřní poměry v obecném školství. Byly zavedeny nové povinné předměty: občanská nauka a ruční práce, dívky se povinně vzdělávaly domácímu hospodářství a tělocviku.43 Nicméně aţ na několik dílčích změn, upravených v malém školském zákoně, měla školská soustava tutéţ podobu od dob monarchie. Fungování školského systému bylo určeno Hasnerovými zákony 44 z roku 1869, a tím neodpovídalo novým společenským poměrům. Velkým nedostatkem byla sloţitost a nejednotnost jednotlivých typů škol, coţ neumoţňovalo ţákům přestoupit z občanských škol na střední školy.45 Stejně jako tomu bylo u školství obecného, tak se i ve středním školství našly rozdílné návrhy na podobu střední školy. Reformou se zabýval například ministerský

39

VESELÁ, Z.: c. d., s. 86-88. KRÁLÍKOVÁ, M., NEČESANÝ, J., SPĚVÁČEK V.: Nástin vývoje všeobecného vzdělání v českých zemích. Praha 1977, s. 54. 41 Tento typ vytvořený roku 1908-1909 měl do konce první světové války malou oblibu, ale právě v době poválečné našel široké uplatnění. Nejspíše to bylo způsobeno poválečným charakterem společnosti, pro kterou byla více vhodná praktická orientace středních škol. Roku 1927 však začala obliba tohoto typu škol ustupovat. 42 VESELÁ, Z.: c. d., 86-89. 43 ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 1999, s. 644. 44 Nazvány podle tehdejšího ministra vyučování Leopolda Hasnera. Tento zákon upravil elementární vzdělání, které bylo ţákům poskytováno na obecných a měšťanských školách. Byla prodlouţena povinná školní docházka na osm let. Zákon téţ upravoval vzdělání učitelů. Vznikaly učitelské ústavy a byl zaveden pravidelný plat pro učitele. 45 KASPER, T., KASPEROVÁ, D.: Dějiny pedagogiky. Praha 2008, s. 198-199. 40

21

předseda Mašek, univerzitní profesor Bydţovský či Václav Příhoda, který se zabýval současně reformou středních a obecných škol. 46 Zásadou reformy bylo vytvoření jednotné školy, která by poskytovala vzdělání všem, bez sociálních a ekonomických rozdílů. Jeho reforma spočívala také v důrazu na ţákovu individualitu. Ve školách se kladl důraz na samoučení, důleţitý byl výběr a strukturace učiva nebo podpora mezipředmětových vztahů. Učební plán byl rozdělen na

větev jazykovou

a technickou.47 Ministerským výnosem z roku 1930 byla upravena niţší střední škola. Byl vytvořen jednotný dvouletý základ všech středoškolských typů. Dalším ministerským výnosem z roku 1933 byla zavedena výuka podle nových učebních osnov. Teprve v tomto roce začala fungovat česká střední škola, která se oprostila od předělaných rakouských osnov a učebních plánů. Ačkoliv byly snahy o vytvoření všeobecné reformy školství velké, byly bohuţel přerušeny Mnichovem.48 Ráda bych se krátce zmínila o vzdělání učitelů. 49 Tomu byla věnována asi největší pozornost. Bohuţel návrhy na zkvalitnění a rozšíření učitelského vzdělání zůstaly v dobách první republiky nerealizovány.50 Roku 1939 byl přerušen dosavadní vývoj školství. Celé školství tak bylo podrobeno fašistické politice převýchovy a silné germanizaci. Nejvíce byly zasaţeny vysoké školy, které byly roku 1939 uzavřeny. Některé střední školy byly hned roku 1939 obsazeny okupanty. Samozřejmostí bylo zavedení povinného vyučování němčiny společně s výukou německé historie. Doba okupace s sebou nesla pronásledování studentů a učitelů. Došlo ke změně uspořádání škol podle německého vzoru.51 Po osvobození země roku 1945 se rychle začalo s nápravou veškerých škod. Střední školy, stejně jako obecné, začaly vyučovat podle nových přechodných přehledů učebních hodin, které navazovaly na učební plány z roku 1933. Postupně

46

VESELÁ, Z.: c. d., s. 95-99. KRÁLÍKOVÁ, M., NEČESANÝ, J., SPĚVÁČEK V.: c. d., s. 64. 48 VESELÁ, Z.: c. d., s. 99-100. 49 Učitelé obecných a měšťanských škol se vzdělávali na čtyřleté střední škole a učitelé středních škol se vzdělávali v pedagogických seminářích zřizovaných na univerzitách. 50 VESELÁ, Z.: c. d., s. 107-108. 51 Tamtéţ, s. 127-131. 47

22

byly zakládány nové školy, německé střední školy byly změněny na české. Po válce sílilo úsilí o vytvoření jednotné školské soustavy. 52 Školský zákon o jednotné škole byl schválen Ústavodárným národním shromáţděním dne 21. dubna 1948. 53 Zákonem došlo ke sjednocení střední, měšťanské nebo odborné školy a vytvoření jednotného vzdělání. Navíc byla prodlouţena povinná školní docházka na devět let.54 Zákon přijatý roku 1948 rozdělil gymnázia na dvě větve, které se lišily v počtu hodin některých předmětů. Na základní větvi se nevyučovala deskriptivní geometrie a na technické větvi se nevyučovala latina. Také došlo ke změně ve struktuře maturitních zkoušek. Postupně byly dvě gymnazijní větve sjednoceny a ţáci si pouze volili, zda budou mít deskriptivní geometrii nebo cizí jazyk.55

2. Odborné školy Společně s rozvojem průmyslu a zemědělství na počátku 20. století došlo k rozvoji odborných škol. Byly rozdělené podle profesí nebo podle vzdělání, které ţákům podávalo. Odborné školy byly buď vyšší, kam patřily vyšší průmyslové školy, vyšší odborné školy a obchodní akademie. Mezi niţší odborné školy se řadily mistrovské školy, niţší odborné školy, dvouleté obchodní školy či různé speciální kurzy.56 Za školy odborné byly povaţovány státní průmyslové školy pro strojnictví, stavitelství, elektrotechniku a chemii. Většinou se jednalo o velké ústavy, v nichţ se nacházelo vyšší oddělení, mistrovská škola, speciální kurzy a odborné pokračovací školy. Dále existovaly školy textilního průmyslu nebo sochařsko-keramické školy. Byly zakládány i samostatné mistrovské školy pro tesařství, truhlářství, hutnictví či pro drogisty, atd. Na mistrovské školy přecházeli ţáci s několikaletou praxí, kde byly jejich schopnosti a dovednosti prohlubovány odborným výcvikem.

52

VESELÁ, Z.: c. d., s. 132-135. Zákon byl připravován jiţ od konce roku 1945. Ministr Zdeněk Nejedlý ho předloţil vládě ke schválení jiţ roku 1946, tehdy se však nestihl projednat. 54 ČAPKA, F.: c. d., s. 738. 55 KRÁLÍKOVÁ, M., NEČESANÝ, J., SPĚVÁČEK, V.: c. d., 78-81. 56 KOPÁČ, J.: Dějiny školství a pedagogiky v Československu Díl I.: České a slovenské školství a pedagogika v letech 1918-1928. Brno 1971, s. 137. 53

23

Niţší průmyslové školy byly ve většině případů dvouleté. Na vyšší školy průmyslové mohli jít absolventi středních a měšťanských škol. Tyto školy měly čtyři ročníky a studium končilo maturitou. Existovaly také odborné školy pro ţenská povolání. Zde byly vyučovány jak praktické předměty, tak teoretické, ale také vychovatelství či nauka o kroji a

látkách.

57

Pro příslušníky různých ţivností byly zřizovány ţivnostenské

pokračovací školy všeobecné a odborné. Ţáci chodili do školy dva aţ tři roky. 58 K odborným školám patřily i obchodní a zemědělské školy. Odborné školy byly asi nejméně zasaţeny nacistickou okupací. Nejmenší změny byly ve struktuře učňovského vzdělání. Nicméně stejně jako u ostatních škol zde byla povinná výuka němčiny.59

57

KOPÁČ, J.: c. d., s. 114-115. Tamtéţ, s. 137. 59 Tamtéţ, s. 114-115. 58

24

III.

Střední školy v Litomyšli

1. Gymnázium 1.1. Založení a počátky gymnázia v Litomyšli K proniknutí do fungování a systému gymnázia na počátku 20. století, je nutné uvést alespoň něco o jeho zaloţení a počátcích. Litomyšlské gymnázium 60 představuje nejstarší školu ve městě, zaloţenou roku 1640. Vzniklo díky Frebonii z Pernštejna, která pozvala do Litomyšle piaristy 61 a díky nim byly poleţeny základy litomyšlské koleje, kostela a školy. Hlavním úkolem piaristických škol bylo vzdělávat chudé chlapce, naučit je číst, psát, počítat a ovládat latinu. Vyučoval se také katechismus a křesťanské ctnosti. Na gymnázium byli přijímáni chlapci v sedmi letech. Poprvé se na škole začalo vyučovat 2. listopadu 1644.62 První třída piaristických škol se nazývala „třídou čtenářů.“ Zde se ţáci měli naučit číst v mateřském jazyce. Ve druhé třídě nazývané „třídou písařů“ se ţáci učili číst texty psané a tištěné v latinském jazyce. Zároveň se museli naučit v tomto ročníku psát kurentem a latinkou. Postupně se ţáci učili latinsky skloňovat, časovat a stupňovat. Dalším vyučovacím předmětem bylo ministrování. Na gymnáziu byla také „třída principistů,“ kde se ţáci učili latinskou mluvnici, pravidla o sloţených slovech, préteritu, supinovém kmenu a obecným pravidlům syntaxe. Postupně se učili číst řecké spisy. Ţáci dále postupovali do „třídy gramatiky a syntaxe,“ kde získávali znalosti mluvnice. V nejvyšších třídách gymnázia se vyučovala hlavně poezie a rétorika. Zde se ţáci učili skládat verše a prohlubovali si znalosti řečtiny a náboţenství. Ještě existovala „třída aritmetiků,“ kde se vyučovalo počítání, kaligrafie, sepisování listin a úředních písemností. V určitém období tato třída připravovala ţáky na svá povolání. Ve třídách byly i značné věkové rozdíly ţáků. Nejspíš bylo důleţité, jaké schopnosti ţáci měli a podle toho postupovali do jiných ročníků.

60

Dnes Gymnázium Aloise Jiráska. Piaristický řád byl zaloţen v Římě Josefem Kalasanským roku 1597 a potvrzen v roce1621 papeţem Řehořem XV. Piaristé přišli do Litomyšle roku 1640 z Mikulova a Lipníka. Záměrem pozvání piaristů do Litomyšle bylo šíření katolické víry. 62 ŠTĚPÁNEK, J.: Dějiny c. k. vyššího gymnázia v Litomyšli. Litomyšl 1894, s. 9. 61

25

Postupem času se v gymnaziálních třídách vyučoval dějepis a zeměpis. Dále ţáci společně s profesory nazkoušeli divadelní představení, které pak předváděli široké veřejnosti. Kromě divadelních vystoupení se zde vyučovala také hudba. Ţáci se také učili zpívat a hrát na hudební nástroje. Skladby, které se ţáci naučili, pak zpívali při bohosluţbách a slavnostech. Na gymnáziu se téţ konaly veřejné disputace o filozofických a teologických tématech. 63

1.2. Stručné dějiny gymnázia do konce 19. století Roku 1674 byl zaloţen v Litomyšli dvouletý soukromý filozofický ústav, který se stal později veřejným.64 Ústav byl mezistupněm mezi gymnázii a vysokými školami. Roku 1719 byla dostavěna nová školní budova pro gymnázium. 65 Bohuţel tato budova byla velmi poničena roku 1775 velkým poţárem, který ve městě vypukl. Ve školním roce 1777-1778 bylo dosud litomyšlské šestitřídní gymnázium přeměněno na pětitřídní. Skládalo se ze tří niţších „gramatikálních“ tříd a dvou vyšších tříd, humanitních. Dalším dekretem vydaným tohoto roku přešlo gymnázium pod vrchní dozor státu. Roku 1784 bylo zrušeno bezplatné vyučování na gymnáziu a zavedeno školné. Od placení školného byli osvobozeni „stipendisté“, tedy ţáci, kteří uţívali státních stipendií. Od roku 1787 byli od školného osvobozeni i chudí a pilní ţáci, kteří neobdrţeli stipendia.66 Roku 1818 byl vydán dekret, kterým přibyla ke třem „gramatikálním“ třídám ještě čtvrtá třída, tudíţ se z pětitřídního gymnázia opět stalo gymnázium se šesti třídami.

63

SKŘIVÁNEK, M.: Z dějin litomyšlského gymnázia do roku 1945 (dále jen Z dějin litomyšlského gymnázia). In: Tři sta padesát let gymnázia Litomyšl, Litomyšl 1990, s. 7-15. 64 Filozofický ústav vzdělával řádové kandidáty a kleriky. Po absolvování mohl student pokračovat ve studiu teologie, práva nebo medicíny na univerzitě. Roku 1733 se stal filozofický ústav veřejným. Bohuţel však nebyl oblíben u jezuitů a na jejich nátlak byl roku 1754 zrušen. Roku 1802 byl znovu obnoven. 65 Dnes Regionální muzeum v Litomyšli. 66 ŠTĚPÁNEK, J.: c. d., s. 40-73.

26

Roku 1848 se studenti gymnázia aktivně zapojili do revolučního dění. Následujícího roku bylo šestileté studium na gymnáziu prodlouţeno na osm let. Filozofický ústav byl zrušen, ale ve své podstatě se stal sedmou a osmou třídou gymnázia. A tak vzniklo v Litomyšli vyšší osmitřídní gymnázium.67 Vyučovacím jazykem byla na gymnáziu němčina. Po vydání říjnového diplomu začaly být některé předměty vyučovány v českém jazyce. Ve školním roce 1866-1867 se definitivně čeština stala vyučovacím jazykem. Od tohoto roku začaly vznikat

studentské

univerzitních

krouţky.

studujících

roku

Velmi

významné

1868.

Spolek

bylo se

zaloţení

roku

1874

Společnosti přejmenoval

na Akademický feriální spolek. Roku 1880 mu bylo propůjčeno jméno Bedřicha Smetany a spolek se přejmenoval na Akademický spolek Smetana. Od roku 1922 byli do spolku přijímáni téţ studenti septimy a oktávy. 68 Členové tohoto spolku pak spolupracovali s dalšími spolky ve městě. Jeho činnost byla osvětová. Spolek pořádal divadelní představení, koncerty, přednášky a od roku 1875 studentský ples ve prospěch chudých ţáků.69 Roku 1874 došlo k postátnění gymnázia a novým ředitelem se stal Antonín Tille. Mezi významné profesory, kteří v této době nastoupili na gymnázium, patřil jiţ zmiňovaný Alois Jirásek, dále Alois Vojtěch Šmilovský 70 nebo Josef Novák. 71 V průběhu 19. století se na gymnáziu objevily další významné osobnosti, které se zapsaly do dějin. Jejich seznam by byl velmi bohatý, a proto zmiňuji jen některé. Byli to např. profesoři Florus Stašek72 nebo August Sedláček.73 Mezi studenty patřil např. František Matouš Klácel, 74 Jan Evangelista Purkyně, 75 Jan Karafiát, 76 Julius Mařák,77 nebo zmiňovaný Zdeněk Nejedlý a mnoho dalších. Od roku 1881 se postupně začalo gymnázium měnit na reálné gymnázium. Vyšší reálná škola v Litomyšli byla sloučena s gymnáziem, a tak vznikla 67

ŠTĚPÁNEK, J.: c. d., s. 86-99. Do této doby pouze vysokoškoláci. 69 ŢIŢKA, J.: Studentská Litomyšl. Litomyšl 1937, s. 41-46. 70 Byl českým spisovatelem. V Litomyšli napsal dílo „Za ranních červánků.“ 71 Manţel české spisovatelky Terezy Novákové. 72 Byl český matematik, astronom a filozof. Je znám svou nejstarší dochovanou fotografií. 73 Byl český historik, genealog, sfragistik a heraldik. Jeho pedagogická, vědecká činnost a různé studie jsou pro Litomyšl velmi důleţité. 74 Byl českým básníkem, novinářem a filozofem. 75 Byl český fyziolog, anatom, biolog, básník, filozof a spoluzakladatel cytologie-buněčné vědy. 76 Známý český farář, který napsal pohádku „Broučci.“ 77 Byl českým malířem, krajinářem, kreslířem a grafikem. 68

27

kombinovaná státní střední škola, která měla reálně gymnazijní třídy, gymnazijní a reálné třídy. Na gymnáziu se tak začaly vyučovat praktické předměty, jako bylo měřičství, rýsování nebo deskriptivní geometrie. Místo řečtiny byla vyučována francouzština. Roku 1888 byly všechny reálné třídy zrušeny a škola tak začala fungovat zase jako normální gymnázium. Hlavními předměty se stal znovu latinský a řecký jazyk. Příčinou bylo malé mnoţství ţáků v reálných třídách. Většina ţáků dávala přednost odborné škole hospodářské.78

1.3. Gymnázium v první polovině 20. století 1.3.1. Významné události na gymnáziu Školním

rokem

1908-1909

začala

přeměna

klasického

gymnázia

na osmitřídní reálné gymnázium. Nová učební osnova pro gymnázium s platností od počátku školního roku 1909-1910 byla ustanovena vynesením c. k. ministerstva kultu a vyučování ze dne 20. března 1909. 79 Výuka řečtiny byla nahrazena francouzštinou a do učebních osnov byly přidány přírodovědné předměty. 80 Novým povinným předmětem se stala chemie a tělocvik. Po ukončení gymnázia se studenti nemuseli hlásit pouze na humanistické školy, ale mohli také pokračovat na technických školách.81 Roku 1921 byl poloţen základní kámen nové budovy gymnázia. Stará budova uţ nevyhovovala tehdejším výukovým poměrům. Učebny byly malé a bylo v nich chladno kvůli špatnému topení. Také pro učební pomůcky bylo vyhrazeno místo ve sklepě, kde bylo velké vlhko, a tak pomůcky podléhaly zkáze. Nebyla zde ani tělocvična a záchody byly nevhodně zařízeny. Uţ před první světovou válkou město usilovalo o novou budovu. 82 Ing. Ferdinand Havlíček pracoval na plánech nové budovy, ale stavba se stále odkládala. Novou stavbu uznal aţ nový stát. Profesor Vysokého učení technického v Praze Dr. Antonín Ausubský přepracoval 78

JUZOVÁ, I.: c. d., s. 19-29. SOkA Svitavy, Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 104, Kronika Gymnázia, s. 132-133. 80 ČAPKA, F.: c. d., s. 582. 81 JUZOVÁ, I.: c. d., s. 28. 82 SOkA S, Výroční zpráva Státního reformního reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 1923-1924. 79

28

projekt Františka Havlíčka. Vedoucím stavby se stal Ing. Ferdinand Rudolf z Prahy. Litomyšlské gymnázium bylo první novostavbou střední školy v Československu. Před otevřením nové budovy se konal sjezd Rady studentských spolků východních Čech a koncert ve Smetanově domě. Oslavy na počest nově otevřené budovy roku 1923 se konaly několik dní. Začaly manifestací studentů, rozloučením se starou budovou a následným průvodem k nové budově. Studenti nesli chléb, jako symbol připomínající nejstarší chlebíčkovou nadaci, 83 dále sovu symbolizující studium a Komenského Didacticu magnu. Konaly se ještě výstavy cenných písemností v piaristické knihovně a výstavy výtvarných děl Josefa Voleského, gymnazijního profesora Václava Martínka a Quida Šimka.84 Nová budova byla postavena na mírném svahu, ze kterého je krásný výhled na město Litomyšl. Rozloha budovy byla 80 metrů dlouhá a 60 metrů široká. Střední část budovy byla dvoupatrová a k ní se napojovaly křídla, která byla jednopatrová, ale z půdního pohledu souměrná. Uprostřed budovy byl postaven osmiúhelníkový ochoz s bání, tzv. observatoř. Ve školním roce 1923-1924 byla zavedena na gymnáziu první reformní třída. Reálné gymnázium se změnilo v reformní reálné gymnázium.85 Roku 1929 se o prázdninách konala v Litomyšli „krajinská výstava.“ Sám prezident republiky T. G. Masaryk ji navštívil, a s tím spojil i návštěvu gymnázia. Při této příleţitosti gymnázium vytvořilo svoji vlastní expozici. Byly vystaveny archivní památky, staré vzácné tisky z knihovny, učební pomůcky, fotografie a diagramy. Gymnáziu byla výstavním výborem udělena zlatá medaile za expozici.86 Ve školním roce 1935-1936 došlo opět k organizačním změnám. První tři třídy se změnily na reálně gymnasijní, čtvrtá aţ osmá třída zůstaly reformně reálné.87 S nástupem protektorátu nastaly těţké časy na gymnáziu.88 Neméně lehké to bylo po válce, nejdříve to vypadalo, ţe se blízká na lepší časy, postupně se však 83

Podrobněji je o nadaci pojednáno na straně 41-42. SKŘIVÁNEK, M.: Z dějin litomyšlského gymnázia, s. 28-29. 85 SOkA S, Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 104, Kronika Gymnázia. s. 214. 86 SOkA S, Výroční zpráva Státního reformního reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 1929-1930. 87 VEGER, J.: Přehledná kronika litomyšlského gymnázia v letech 1924-1938 (dále jen Přehledná kronika litomyšlského gymnázia). In: Tři sta let litomyšlského gymnázia, Litomyšl 1948, s. 28. 88 Tomu se podrobněji věnuje tato práce v podkapitole: Gymnázium za druhé světové války. 84

29

začala přiostřovat situace nejen v zemi, ale také ve městě. Rok 1948 přinesl velkou změnu. Nastala nová organizace školní práce. Na jaře byl schválen zákon o jednotné škole. Počet tříd na gymnáziu se sníţil na pět tříd od kvarty do oktávy. Prima, sekunda a tercie splynuly se třemi ročníky měšťanské školy v tzv. střední školu. Tím klesl počet studentů na gymnáziu. Tohoto roku byla na gymnáziu zaloţena skupina ČSM, 89 která byla aktivní v přiznávání stipendií. Tato skupina začala postupně nahrazovat ţákovskou samosprávu. Od roku 1948 chyběly hlavní katalogy školy, konferenční protokoly i školní kroniky.90

1.3.2. Gymnázium za první světové války Po vypuknutí první světové války nebyl ústav zas tolik ohroţen. Ve školním roce 1916-1917 muselo odejít do války dvacet pět studentů, v následujícím roce šestnáct studentů. 91 Ve druhém roce války vytvořili studenti na gymnáziu tajný spolek litomyšlské Maffie. Jejich snahou bylo hlavně připravit vhodné podmínky pro příchod předpokládaných vítězů, Rusů. Svoji činnost ve spolku brali studenti velmi váţně. Učili se branným povinnostem, hodně běhali, přeskakovali překáţky. Cvičili střelbu nebo zacházení s nůţkami na ostnatý drát. Jejich myšlenky a přípravy na úspěšnou revoluci byly do značné míry dost agresivní, nicméně vţdy zůstalo pouze u návrhů. Činnost tajného spolku však byla také uznávána kvůli své výchovné činnosti, kdy členové pořádali mnohé přednášky s recitacemi a zpěvem.92 Fungování gymnázia bylo svým způsobem podřízeno válce. Profesoři dávali jedno procento ze svého platu na humanitární účely. Ţáci o prázdninách i ve školním roce pracovali na polích, aby byla zajištěna co největší úroda. Účastnili se sbírek pro ochranu a péči dětí postiţených válkou, pro tyto účely hráli ţáci např. loutkové divadlo pro veřejnost. Dále se podíleli na sbírkách vlny, bavlny a kaučuku, vlasteneckých sbírkách mědi a mosazi. Ve dnech Červeného kříţe sbírali přihlášky pro přístup dobrovolníků k Červenému kříţi.

89

Československý svaz mládeţe. TICHÝ, F.: Přehled dějin gymnasia (dále jen Přehled dějin gymnasia). In: Třetina tisíciletí gymnasia v Litomyšli, Litomyšl 1974, s. 24-25. 91 SKŘIVÁNEK, M.: Z dějin litomyšlského gymnázia, s. 27. 92 ŢIŢKA, J.: c. d.,. s. 83-85. 90

30

Při výuce se kladl větší důraz na branná cvičení a militarizaci. Na začátku války museli vstoupit do vojenských sluţeb dva profesoři Josef Kopal a František Bednář a deset ţáků.93 Ve školním roce 1916-1917 nastoupilo do vojenské sluţby dvacet pět ţáků.94 V posledním školním roce války nastoupilo patnáct ţáků.95

1.3.3. Meziválečné období Den 28. října 1918 znamenal pro české školství osvobození. V českých školách se vyučovalo dosud v rakouském duchu. Tomu byl však konec. Nyní se mohlo české školství vyvíjet v národním duchu, coţ bylo symbolem rodící se moderní demokracie.96 V prosinci roku 1918 se konala studentská stávka, kdy se ţáci nechtěli účastnit hodin neoblíbeného profesora matematiky a fyziky Huga Devoreckého. Studenti si tímto vybojovali přeloţení profesora na jiný ústav. Díky usnesení profesorského sboru byla roku 1918 vytvořena na gymnáziu studentská samospráva a ţáci měli moţnost podílet se na spolurozhodování.97 Ţáci měli své zástupce, díky kterým se snaţili sami udrţovat pořádek ve školní budově. Jelikoţ byli ţáci velmi aktivní v dramatickém, literárním a hudebním krouţku, byla jejich snahou, pro tyto účely, vytvořena studentská čítárna. 98 V dalších letech se pak činnost studentské samosprávy týkala péče o čistotu ve třídách, větrání a starostí o pravidelný řád ve třídě.99 Obnovena byla účast školy na lidovýchovných kurzech a činnost ve vzdělávacích spolcích. Někteří profesoři přednášeli ve Spolku paní a dívek.100

93

SOkA S, Výroční zpráva C. k. státního vyššího reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 1915-1916. 94 SOkA S, Výroční zpráva C. k. státního vyššího reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 1916-1917. 95 SOkA S, Výroční zpráva C. k. státního vyššího reálného gymnázia V Litomyšli za školní rok 1917-1918. 96 SOkA S, Výroční zpráva C. k. státního vyššího reálného gymnázia V Litomyšli za školní rok 1918-1919. 97 SKŘIVÁNEK, M.: Z dějin litomyšlského gymnázia, s. 27. 98 SOkA S, Výroční zpráva C. k. státního vyššího reálného gymnázia V Litomyšli za školní rok 1919-1920. 99 SOkA S, Výroční zpráva Státního reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 1938-1939. 100 SOkA S, Výroční zpráva C. k. státního vyššího reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 1919-1920.

31

Do školy začalo přibývat dívek, které se staly řádnými ţákyněmi. Od školního roku 1920-1921 byl pro ně zaveden nový předmět, ruční práce. Za nového ředitele Františka Autraty, který nastoupil na gymnázium ve školním roce 1922-1923, se poprvé konalo rodičovské sdruţení, které mělo slouţit tomu, aby se rodiče ţáků a přátel školy seznámili s profesorským sborem, a dozvěděli se o zásadním směru výchovy studující mládeţe. Následně byly schůzky rodičů pořádány jednou nebo dvakrát do roka. 101 Před druhou světovou válkou začal být ţákům zdůrazňován význam a důleţitost branné výchovy. Ţáci se účastnili přednášek a projevů týkajících se branné výchovy. Studenti museli podnikat pochodová cvičení. Toto cvičení bylo spojováno s orientací v terénu, čtením map, zajišťováním pochodu a tělesným otuţováním za nepříznivých podmínek. V mrazivých dnech, při náledí a silném chumelení ţáci chodili přibliţně třináct aţ osmnáct kilometrů. Dívky chodily o něco méně kilometrů.102 Pochodová cvičení pokračovala i v poválečné době.

1.3.4. Gymnázium za druhé světové války Roku 1938 se začalo měnit sloţení ţáků na gymnáziu. Nové hranice státu znamenaly odchod třiceti tří ţáků a příchod nových padesáti pěti ţáků. Tehdejší ředitel František Smolek musel odejít roku 1939 z ústavu. Gymnázium bylo řízeno zatímním správcem panem Růţičkou. S nástupem nového reţimu se začal měnit také ţivot na gymnáziu, který musel být přizpůsobován novým poměrům. Začaly se vyřazovat knihy ze školních knihoven. Odstraňovaly se veškeré symboly bývalého Československa.103 Vyučovalo se podle zatímních učebních osnov pro střední školy z roku 1939, které byly neustále obměňovány hlavně v dějepise, zeměpise, vlastivědě a češtině. V učebnicích byla přelepována a začerňována všechna místa, která připomínala Československo. Učitelé byli posíláni na přeškolovací kurzy dějepisu. Vyučování dějepisu bylo

101

SOkA S, Výroční zpráva Státního reformního reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 1926-1927. 102 SOkA S, Výroční zpráva Československého státního reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 1937-1938. 103 SKŘIVÁNEK, M.: Z dějin litomyšlského gymnázia, s. 29-31.

32

později úplně zrušeno. Němčina byla vyučována mnohem víc. Zvýšila se její hodinová dotace a také se některé předměty vyučovaly v němčině. Školní rok 1938-1939 začal aţ 9. října, kvůli nebezpečí dětské obrny. Druhá polovina školního roku byla zahájena aţ 12. března pro nedostatek topení. Toto neustálé přerušování vyučování bylo kompenzováno, ţáci chodili v pondělí a ve čtvrtek na opakovací hodiny a dostávali zde domácí úkoly. Osmá třída byla ještě reformně reálně gymnazijní, zbytek tříd reálně gymnazijní.104 Na gymnáziu panovala velká loajalita vůči Německu, to můţeme pozorovat ze slov zatímního správce v protokolu z roku 1939: „Přední dík za umoţnění klidné poměrně školní práce náleţí statečným zbraním německého vojska, jehoţ hrdinným přičiněním byly naše země ušetřeny příšerných hrůz války a zkázy. Jest naší mravní povinností, abychom za krvavé oběti německého národa se odměnili účinným a cílevědomým pěstováním opravdové loajality naší mládeţe k Velkoněmecké říši, pod jejíţ mocnou ochranou nás svěřil náš pan státní prezident Dr. Emil Hácha.“ 105 Našli se však takoví, kteří se snaţili bojovat proti tvrdému reţimu. Dne 28. října 1939 se studenti sešli u pomníku padlých, kde zpívali československou státní hymnu. Německý oberlandrat tyto demonstrace naštěstí nepotrestal. Doba protektorátu si však vyţádala i oběti z řad studentů a profesorů. Roku 1940 se pokusili studenti Jan Sedliský a Josef Kabrhel uprchnout do Francie. Útěk se jim však nepovedl a na Slovensku byli chyceni. Následovalo vyloučení Jana Sedliského z gymnázia a drţení Josefa Kabrhela v Pardubicích ve vazbě gestapem. Mezi maturanty byli studenti, kteří společně s Josefem Kuţelou, spolupracovali s odbojovou organizací ÚVOD. V době heydrichiády byli však členové odboje, Jaroslav Zima, Jan Bureš a Miroslav Cziviš, popraveni. Roku 1942 dokonce spáchal sebevraţdu profesor Alois Knotek, nejspíš proto, aby nacisté nevypátrali další členy napojené na odbojovou organizaci. Roku 1941 museli nosit studenti ţidovského původu ţlutou hvězdu a následně roku 1942 byli odvezeni do Terezína.106 Jmenuji také ţáky, kteří museli

104

METYŠ, J.: Litomyšlské gymnázium za okupace a po převratu (dále jen Litomyšlské gymnázium za okupace). In: Tři sta let litomyšlského gymnázia, Litomyšl 1948, s. 32-34. 105 SOkA S, Fond Gymnázium v Litomyšl II., protokol č. XXXIV. za IV. klasifikační období a o poradě závěrečné 1939/40. 106 SKŘIVÁNEK, M.: Z dějin litomyšlského gymnázia, s. 31-32.

33

gymnázium opustit z důvodů popravy jejich rodičů. Jiřího a Hanu Královi, Vladimíra Pekárka, Ilonu Klemtovou, Přemysla a Jitku Šperlovi. I děti zatčených rodičů gestapem byly, dříve či později, vyloučeny. Byla to Věra Krupková, Ludmila Kuţelová, Libuše Vávrová, Jaroslava Vrbová a Milan Štěrba. Dalšími obětmi se staly tohoto roku ještě studentky: Ludmila Kuţelová a Marie Sedláčková.107 Budova gymnázia slouţila od počátku války německým vojákům jako umývárna. Výuka ale probíhala dál. Roku 1941 se však němečtí vojáci na gymnáziu ubytovali. Studenti se museli přemístit do budovy bývalé reálné školy, kde se výuka střídala s chlapeckou měšťanskou školou. Gymnázium slouţilo nejen pro vojáky, ale později také pro německou školu. Roku 1944 byla budova reálné školy také předána německým vojákům, a tak se gymnázium stěhovalo znovu, nyní do průmyslové školy. Roku 1945 se vyučovalo uţ jen v prostorách, kde bylo moţné a kdo místo poskytl. Byly to například prostory sboru jednoty českobratrské, v kanceláři československé církve, v městské knihovně nebo ve Smetanově domě.108 Po převratu zde měli lazaret Rusové pro německé zajatce.109 Postupem času sílilo na škole pracovní nasazení studentů a učitelů. Ve školním roce 1944-1945 se jiţ neotevřel ročník oktávy, protoţe studenti slouţili u „Technische Nothilfe.“ Někteří učitelé byli odvedeni k Todtově organizaci. Pravidelné vyučování v podstatě neexistovalo. Ţáci se účastnili pouze nějakých konzultací a vypracovávali domácí úkoly.110 Dne 2. května 1945 bylo vyučování zastaveno, 9. května Litomyšl přivítala Rudou armádu. Novým správcem gymnázia se stal Stanislav Obdrţálek. Vyučování začínalo postupně v jednotlivých třídách od 4. června stále ještě v náhradních místnostech. Budova gymnázia v bídném stavu byla uvolněna pro vyučovací účely dne 26. června. Ţáci i učitelé se podíleli na čištění a úklidu budovy i v dalším školním roce. 111

107

METYŠ, J.: Litomyšlské gymnázium za okupace, s. 35. SKŘIVÁNEK, M.: Z dějin litomyšlského gymnázia, s. 30-31. 109 METYŠ, J.: Litomyšlské gymnázium za okupace, s. 32-34. 110 SKŘIVÁNEK, M.: Z dějin litomyšlského gymnázia, s. 30-31. 111 METYŠ, J.: Litomyšlské gymnázium za okupace, s. 39. 108

34

1.3.5. Významní učitelé Velmi významným učitelem a také ředitelem gymnázia byl filolog, pedagog a překladatel František Autrata,

112

který byl známý svou literární činností.

Přírodopisec Emanuel Bárta zase prováděl v Litomyšli podrobná meteorologická pozorování. Na gymnáziu vyučoval v letech 1882-1905. Filolog Václav Hanus působil na gymnáziu od roku 1900 do roku 1905, později se stal okresním školním inspektorem. Výtečný znalec francouzského písemnictví byl Josef Kopal, který učil na gymnáziu od roku 1912 do roku 1920. Dále zde působil bibliotékář, básník a překladatel Jarmil Krecar, dále pak malíř a vynikající hudebník Václav Martínek. Významným učitelem byl od roku 1895-1909 literární kritik a výborný pracovník ve veřejném ţivotě Litomyšle Jan Voborník.

113

Nemůţeme opomenout také

historika Vojtěcha Novotného, 114 profesora na gymnáziu v letech 1911-1939, 115 Otakara Jirániho, který později působil na Karlově univerzitě jako profesor, romanistu Otakara Janotu nebo germanistu Františka Kaldu.116 Zásluhou profesorů Karla Hilgartnera a Josefa Eberleho byl u studentů za první republiky velmi populární sport. Oblíbený byl také skauting a výlety do zahraničí. Podnikaly se cesty aţ do Řecka, Istanbulu, severní Afriky nebo na Sicílii. První ţenou v učitelském sboru byla Alexandra Zelenková, která nastoupila na gymnázium roku 1924. 117

1.3.6. Podpora chudých žáků Pro studium na gymnáziu bylo nutné zaplatit zápisné a následně platit školné. Tak například v roce 1911 bylo nutné zaplatit pro přijetí ţáka čtyři koruny a dvacet haléřů. Kaţdé pololetí se platilo třicet korun. Velké mnoţství ţáků však pocházelo 112

Jeho dílem je Rodinná výchova, Základy staročeské mluvnice, Výlety do dětského ráje nebo také slovník česko-německý a německo-český. 113 Napsal dramatické práce: Jan Hus, Jeroným Praţský a Smrt krále Václava. 114 Je autorem několika prací, jako je Trstenická stezka před třicetiletou válkou a po ní, Trstenická stezka, rozprava Po stopách Jiráskových v Litomyšli, broţura Růţový palouček u Litomyšle jak se jeví ve světle dějin. 115 ŠKORPIL, E.: Vynikající profesoři litomyšlského gymnázia (dále jen Vynikající profesoři). In: Tři sta let litomyšlského gymnázia, Litomyšl 1948, s. 58. 116 Vytvořil studii Z německé literatury, která se zaměřovala na tvorbu Rudolfa z Gottschaldů a Jindřicha Leutholda. 117 SKŘIVÁNEK, M.: Z dějin litomyšlského gymnázia, s. 29.

35

ze sociálně slabších vrstev, a proto byla značná část ţáků zbavována těchto poplatků.118 Bylo zaloţeno značné mnoţství nadací, které slouţily jako naturální finanční podpora pro chudé ţáky, a tím jim bylo umoţněno studium, které by si nejspíše jinak nemohli dovolit. Mezi nejstarší nadace patřila chlebíčková nadace, která vznikla díky Frebonii z Pernštejna. 119 Frebonie se rozhodla zaopatřit chudé ţáky ve formě naturálií. Byla uzavřena smlouva s místním pekařem, kterému bylo poskytováno ţito na výrobu a mzda za pečení. Mezi chudé ţáky byly rozdělovány bochníky chleba. Velký význam tato nadace měla po celé období fungování gymnázia. Nicméně tento význam ještě více vzrostl za první světové války, v době bídy a nedostatku potravin, kdy ţivila nejen chudé ţáky, ale i jejich rodiny.120 Další nadace byly finanční a soukromé. Jak jsem se dozvěděla z dochovaných materiálů, jednalo se většinou o nadace bývalých ţáků ústavu nebo profesorů. Jmenuji alespoň některé finanční nadace udělované ţákům na počátku 20. století. Nadace Václava Faltise, bývalých profesorů Kateřiny Skácelové a Stanislava Pachty, Jeho Výsosti korunního prince Rudolfa, nadace bývalého rektora piaristické koleje Cyrila Václava Bernata nebo rady Petra Čápa.121 Mladší nadací byla nadace manţelů Emanuela a Anny Soukupových, určena pro nadané a hodné ţáky, kteří byli české národnosti a měli dobrý prospěch ve studiích i v chování. Přednost měli ţáci z Litomyšle nebo celého litomyšlského okresu.122 Od počátku ústavu existovaly také ústavní podporovací instituce. Fond bývalého studenta Julia Macků byl podporou pro ţáky ve formě obědů a večeří. Roku 1908 vznikl Jubilejní spolek k podpoře chudých ţáků c. k. reálného gymnázia. Zakládajícími členy spolku byl továrník Vilém Hess, MUDr. František Barcal, MUDr. Jan Strejček a lékárník Mg. Ph. Emil Čermák.123 Dalším byl Podpůrný fond

118

JUZOVÁ, I: c. d., s. 21-22. SKŘIVÁNEK, M.: Z dějin litomyšlského gymnázia, s. 25. 120 SOkA S, Výroční zpráva Státního reformního reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 19251926. 121 SOkA S, Výroční zpráva C. k. státního vyššího reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 19021903. 122 SOkA S, Fond Gymnázium v Litomyšli II., kniha 41. 123 SOkA S, Výroční zpráva C. k. státního vyššího reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 19151916. 119

36

sboru profesorského.124 Tento fond zahrnoval peníze z různých společenských akcí, jako byl například věneček. Penězi do podporovacího fondu přispívali také osoby, nejen z bývalých řad profesorů a studentů gymnázia, ale také praktický lékař, polesný,

obchodníci,

zemský

soudní

rada,

notář,

továrníci,

nebo

různí

soukromníci. 125 Po válce byly příspěvky z většiny nadací pozastaveny, protoţe nadační fondy slouţily jako válečné půjčky. Postupem času nadací přibylo. Jmenovat můţeme alespoň některé z nich. Nadace Josefa Remeše, Flora Staška, Veroniky Walterové, Vojtěcha Kličky, F. H. Pczeného a další.126

1.3.7. Kázeň a tresty Z dostupných materiálů je zřejmé, ţe kázeň a tresty na gymnáziu byly jiné, neţ je tomu dnes, a to velmi přísné. Škola značně dbala na kázeň ţáků nejen ve vyučování, ale také ve volném čase. Dozor nad ţáky měli profesoři ve škole, ale i ve spolkové či politické činnosti, při vycházkách studentů ve večerních hodinách, či při návštěvách divadla. Od roku 1900 nemohli ţáci vycházet z domu od října do března po devatenácté hodině. Kázeňský řád zakazoval vydávání studentských časopisů a omezoval tak mimo jiné spolkový ţivot.127 Ze školních porad konaných na gymnáziu jsem se dozvěděla, jak byli ţáci trestáni za určité přestupky. Byly udělovány tresty karceru,

128

za častější

zameškávání školy, za neslušné chování, pro zanedbání kázání, za neposlušnost, lhaní, kouření nebo také napadení spoluţáků. Dalšími tresty byly ředitelské důtky nebo dokonce vyloučení ze školy. Ředitelské důtky byly udělovány za neslušné či rozpustilé chování, většinou bez nějakého většího provinění. Také za rady spoluţákovi při zkoušení nebo za hrubé chování ke spoluţákovi. Zde je vidět, ţe to udělení trestu záleţelo na míře 124

SOkA S, Výroční zpráva Státního reformního reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 19261927. 125 SOkA S, Výroční zpráva C. k. státního vyššího reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 19021903. 126 SOkA S, Výroční zpráva Státního reformního reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 19221923. 127 SKŘIVÁNEK, M.: Z dějin litomyšlského gymnázia, s. 23. 128 Kázeňský trest, kdy byl ţák uzavřen ve škole. Někdy nazýváno jako školní vězení.

37

provinění vůči spoluţákovi, a také na dohodě mezi profesorským sborem.129 Ze spisů ředitele školy Františka Smolka cituji: „Nelze trpěti zlozvyk napovídání, který se ujal v některých třídách tou měrou, ţe ţák který nenapovídá, je jaksi vyloučen ze společenství třídy. Prospěch ze ţádoucího klidu ve třídě bude mít nejen učitel, ale i ţáci. Slabí a nepřipravení ţáci se přestanou spoléhat na tuto pomoc a ti, kteří napovídají, nebudou muset být trestáni pro tento přečin zhoršením známky z chování.“ 130 Celý profesorský sbor jednal na mimořádných konferencích o trestu, který měl být ţákovi udělen. Některé přestupky byly předány ještě zemské školní radě.131 Z dobových materiálů je zřejmé, ţe se tresty během první republiky zmírnily. Konferenční protokol z roku 1933 ukazuje, jaké problémy měla škola s jedním ţákem a jak mírný trest mu byl za jeho chování udělen. „Svůj nápadný neprospěch svádí na to, ţe není zdráv, ale jeho potíţe ţaludeční a snad i jiné, které třeba jen předstírá, mají původ v nemírném kouření. Kouří i tam, kde to školský řád zakazuje, a byl bez dovolení v hostinci, ač uţ dříve proto byl napomínán. Přes přísný zákaz třídního otevřel si tajně stolek katedry a vzal si odtud svůj omluvný list. Návrh na jeho potrestání karcerem dvou hodin přijat všemi hlasy.“ 132

1.3.8. Každodenní život na gymnáziu Ţáci se pravidelně účastnili „slavných sluţeb Boţích“ při různých příleţitostech, jako bylo zahájení roku, v den svátku Jeho veličenstva, pro Její Veličenstvo císařovnu a královnu a při dalších výročních dnech spojených s císařskou rodinou. Ţáci museli chodit třikrát do roka ke zpovědi. Na začátku školního roku, před velikonočními svátky, a na konci školního roku. Ţáci na počátku 20. století chodili na mše, pod profesorským dozorem, velmi často. Mše se konaly kaţdou neděli a v zasvěcené svátky. Ţáci se účastnili mší na dušičky, na konci prvního a na začátku druhého pololetí. Na popeleční středu, před písemnými a ústními maturitními zkouškami, ve dnech svaté zpovědi, na první den kříţový a na den patrona studentů svatého Aloisia. Mše se konaly také za významné

129

SOkA S, Fond Gymnázium v Litomyšli II., kniha 32. SOkA S, Fond Gymnázium v Litomyšli II., Protokol č. 15 z roku 1938-1939. 131 SOkA S, Fond Gymnázium v Litomyšli II., kniha 32. 132 SOkA S, Fond Gymnázium v Litomyšli II., konferenční protokol č. 11 z roku rok 1933. 130

38

osobnosti ústavu. Dobrovolně mohli ţáci chodit na mše ještě ve všední dny, protoţe kaţdý den před vyučováním slouţil mši v piaristickém chrámě učitel náboţenství.133 Veškeré náboţenské úkony přestaly být povinné roku 1918. Ţáci uţ nemuseli chodit na povinné nedělní a sváteční bohosluţby. Nemuseli chodit povinně ke zpovědi a k svátosti přijímání. Církevní slavnosti se staly také dobrovolnými. Slavnosti zcela v jiném duchu začaly s vyhlášením Československa. Oslavy nové a opravdové, nikoliv loajální v rakouském duchu. Na jaře roku 1919 se v Litomyšli

konaly

oslavy

šedesátých

devátých

narozenin

prezidenta

T. G. Masaryka. Další velkou slavností bylo uctění památky velkého učitele národů Jana Amose Komenského 134 a mistra Jana Husa, tomu byla věnována slavnost na konci roku. Na jaře 1918 se také obnovily oslavy spojené s Jiráskovou Litomyšlí, tedy studentské oslavy zvané majáles. Hned v prvním roce naší samostatnosti se konala velkolepá oslava za vznik Československa. Uskutečnil se průvod po městě a tábor lidu na náměstí. Těchto oslav se pak gymnázium účastnilo kaţdoročně.135 Po druhé světové válce se konaly další oslavy 1. máje a oslavy 9. května. 136 Od školního roku 1922-1923 se kaţdoročně konala ţákovská akademie, kde ţáci předvedli vţdy nějaké hudební, tělocvičné i dramatické představení. 137 Od 90. let 19. století se věnovala větší pozornost tělesné výchově. Sokol dovolil uţívat gymnáziu hřiště na „Hluchandě“ kaţdou sobotu odpoledne. Ţáci niţších tříd chodili navštěvovat hřiště na „Bělidlech“. V zimě chodili bruslit na místní rybník. V létě se chodili koupat na plovárnu. V podzimním čase chodili na vycházky do okolí. Byly to vycházky nejen prospěšné pro pohyb ţáků, ale také vycházky poučné, související s pozorováním přírody. Ţáci zkoušeli určovat světové strany, pozorovali západ slunce nebo sbírali rostliny. 138 U některých ţáků se postupně stávala populární jízda na kole, proto učitel tělocviku vyučoval o povinnostech a zásadách cyklistiky. Ve válečném období přibývalo her válečného 133

JUZOVÁ, I.: c. d., s. 20-21. Za uctívání jeho památky byli ţáci v období Rakouska vylučováni i ze škol. 135 SOkA S, Výroční zpráva Státního reformního reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 19261927. 136 SOkA S, Fond Gymnázium v Litomyšli II., protokol č. 5 z roku 1947-1948. 137 SOkA S, Výroční zpráva Státního reformního reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 19221923. 138 SOkA S, Výroční zpráva C. k. státního vyššího reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 19021903. 134

39

charakteru. Ţáci se museli procházet o přestávkách po chodbách. Při velkých přestávkách po druhé a čtvrté hodině se za příznivého počasí museli procházet po venku před školou. Konaly se nejen poučné výlety, tělocvičné a zábavné vycházky, ale také polodenní a celodenní pochodová a polní vojenská cvičení. Ţáci se učili prosté a bitevní cviky, otuţování a výzvědná, hlídková cvičení.139 Bohuţel však gymnázium nemělo tělocvičnu aţ do roku 1923, neţ byla postavena nová budova, a s tím i prostorná tělocvična. Dříve se ztrácelo mnoho času přecházením do tělocvičny dívčí a chlapecké měšťanské školy.140 I za první republiky se na gymnáziu kladl velký důraz na sport, a to nejen v hodinách tělocviku. Tělesná výchova byla zaměřena hlavně na lehkou atletiku nebo na míčové hry, jako byl volejbal, házená, kopaná nebo tenis. Oblíbený byl také běh. Ţáci se účastnili přespolního běhu na jaře a na podzim nebo středoškolských her, pořádaných pod protektorátem prezidenta T. G. Masaryka v rámci všesokolského sletu v Praze. Dále se ţáci účastnili lehkoatletických závodů v Hradci Králové a v Praze. Stále se na gymnáziu podnikaly místní vycházky a exkurze do širšího okolí. Pozornost byla věnována také hygieně, ţáci chodili do místních lázní, do sprch a van.141 Ředitel školy se kaţdoročně několikrát účastnil vyučovacích hodin v určitých předmětech, aby mohl na konferencích zdůraznit co vyučující nebo ţáci dělají dobře, nebo v čem mají nedostatky, a co je potřeba zlepšit. Z konferenčních protokolů je patrné, jaké nároky byly kladeny na ţáky nebo na učitele. Ředitel gymnázia František Smolek v konferenční zprávě ze školního roku 1938-1939 poznamenal toto: „Učitel se musí svědomitě připravit na kaţdou hodinu vyučovací. Nedostatečná příprava po stránce věcné i metodické prozrazuje se pak ţalostnými pauzami, opravami a rozpaky, které se ještě stupňuje, je-li vyučování přítomen někdo z nadřízených. Zpozorují-li to ţáci, a ti to jistě zpozorují, ţe učitel při výkladu chybuje nebo vázne, má po autoritě, a ani kázeň si neudrţí, třebas by byl sebepřísnějším a o výchovném vlivu tu pak nemůţe být ani řeči. Učitel musí učivo do té míry ovládat, aby pro sebe knihy nepotřeboval. Otevře-li knihu, učiní tak jen, aby dal ţákům pokyny, co si mají zopakovat, co se vynechá, co je důleţité 139

SOkA S, Výroční zpráva C. k. státního vyššího reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 19161917. 140 SOkA S, Fond Gymnázium v Litomyšli II., konferenční protokol z roku 1915 141 Výroční zpráva Státního reformního reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 1925-1926.

40

apod.“142 Zároveň se zaměřil na metody a postupy, pomocí kterých by měl učitel dosáhnout vytyčeného cíle a v neposlední řadě také na to, jaký by měl být vztah učitele a ţáka: „Se ţáky jest jednati sice přísně, ale ne stroze, nýbrţ přátelsky se vší váţností a úctou k osobnosti ţákově i jeho duši. Proto není na místě všeobecně ţákům tykat, ani ne v niţších třídách.“ 143

1.3.9. Maturitní zkoušky Maturitní zkoušky na gymnáziu se skládaly z písemných a ústních zkoušek. Během první poloviny 20. století se obsah a struktura maturitních zkoušek měnila. Dobré je říci, alespoň ve stručném přehledu, jak se během této doby maturitní zkoušky vyvíjely. V době klasického gymnázia se písemně maturovalo z latinského, řeckého, německého, českého jazyka a matematiky. Ústní zkoušky se skládaly ze všech předmětů. 144 Od roku 1878 maturity změnily svůj charakter. Neměly být uţ souhrnem všech vědomostí, kterých student dosáhl, ale měli zjistit, zda je student způsobilý k novým akademickým studiím. Proto ţáci přestali být zkoušeni z náboţenství, známka byla určována z pololetních známek. Zkouška z fyziky a dějepisu jim byla odpuštěna, pokud měli ţáci poslední čtyři pololetí výbornou nebo chvalitebnou známku.145 Kdyţ se roku 1908 z litomyšlského klasického gymnázia stalo reálné gymnázium, maturitní zkoušky se o něco zjednodušily. Písemně se maturovalo z českého, latinského a francouzského jazyka, který nahradil řečtinu. 146 Ústní zkoušky se skládaly z latiny, vlastivědy, matematiky a českého nebo francouzského jazyka. Za první světové války byl obsah maturitních zkoušek stejný. Pokud však byl ţák uznán schopným k výkonu vojenské sluţby, byl komisí prohlášen za dospělého, aniţ by dělal písemné a ústní maturitní zkoušky.147 Během první republiky se stal

142

SOkA S, Fond Gymnázium v Litomyšl II., konferenční protokol z roku 1938-1939. Tamtéţ. 144 SOkA S, Výroční zpráva C. k. státního vyššího reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 19021903. 145 JUZOVÁ, I.: c. d., s. 22. 146 SOkA S, Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 104, Kronika Gymnázia. s. 143. 147 SOkA S, Fond Gymnázium v Litomyšli II., maturitní protokol z roku 1915. 143

41

československý jazyk povinným předmětem při maturitách, a tak si ţáci volili mezi latinským a francouzským jazykem. Zbytek předmětů se neměnil.148 Od školního roku 1930-1931 se ústní maturitní zkoušky rozdělovaly do čtyř skupin.

V první

skupině

si

ţáci

mohli

vybrat,

zda

budou

maturovat

z československého jazyka, nebo z vlastivědy. V druhé skupině bylo na výběr z matematiky, nebo francouzštiny, ve třetí skupině předmětů bylo na výběr z latiny, nebo němčiny a v poslední skupině student volil fyziku, zoologii, botaniku, nebo chemie. Ţák si sám vybíral, ze kterých předmětů bude maturovat ve třetí a čtvrté skupině předmětů. O výběru předmětů z první a druhé skupiny rozhodovala zkušební komise. Písemné zkoušky se konaly z českého, latinského, německého a francouzského jazyka. 149 Za okupace došlo k velkému zintenzivnění němčiny. Němčina byla proto povinná i u maturitních zkoušek. Písemné zkoušky se dále konaly z českého, latinského a francouzského jazyka. Ústní zkoušky se konaly z německého, českého, jazyka, ze zeměpisu Velkoněmecké říše, a dva další předměty si studenti mohli vybrat. Roku 1945 se maturitní zkoušky nekonaly. Od roku 1946 se konaly písemné zkoušky z českého, latinského a francouzského jazyka. Ústní zkoušky se konaly z českého jazyka a vlastivědy, dále měli studenti na výběr z francouzského, nebo latinského jazyka a poslední předmět měli na výběr z matematiky, fyziky, biologie, nebo chemie.150

148

SOkA S, Fond Gymnázium v Litomyšli II., maturitní protokol z roku 1922. SOkA S, Fond Gymnázium v Litomyšli II., maturitní protokol z roku 1931. 150 SOkA S, Fond Gymnázium v Litomyšli II., kniha z roku 1940-48. 149

42

2. Učitelský ústav 2.1. Založení školy Tato škola byla zaloţena roku 1905, a to díky iniciativě učitele v Osíku Antonína Mikoláška. V této době nebyl dostatek škol pro vzdělávání učitelek. Existovaly pouze dva státní ústavy v Praze a Brně. Dále mohlo nepatrné mnoţství dívek získat vzdělání v internátních klášterních ústavech. To však bylo velice nákladné a neodpovídalo to dobovým poţadavkům na vzdělání učitelek. Antonín Mikolášek podal proto návrh Spolku českého učitelstva v Litomyšli, aby byl ve městě zřízen nový ústav pro vzdělání učitelek. Tento spolek vyzval Zemský ústřední spolek Jednot učitelských v Království Českém, aby souhlasil se zřízením ústavu. Zástupci učitelského spolku začali jednat s purkmistrem a Janem Laubem, starostou Litomyšle. Ten svolal navrhovatele a zástupce osady města Litomyšle na 7. ledna 1905 na společnou schůzi. A tak začal přípravný komitét 151 jednat na hlavních zásadách pro zřízení nového ústavu. Bylo ujednáno místo jeho zřízení, zásady hmotné a morální podpory, zřízení kuratoria, zásady k přijímání ţákyň atd. To vše bylo schváleno místním výborem a nadále se pokračovalo v jednání. V dubnu bylo místním výborem schváleno podat ţádost na otevření ústavu. V červenci se konala první schůze kuratoria 152 ústavu, sloţeného ze čtyř zástupců místní osady a čtyř zástupců učitelů, z nichţ jeden zastupoval Zemský ústřední spolek Jednot učitelských v Království Českém. Na této schůzi byly dohodnuty prozatímní místnosti, které byly ústavu propůjčeny. Byly to místnosti budovy bývalých reálných škol, doposud uţívané muzejním spolkem. Kdyţ v srpnu kuratorium vypsalo místo pro ředitele ústavu, na které se nikdo nepřihlásil, hrozilo ústavu, ţe nebude otevřen. Ministerstvo kultu a vyučování navíc poţadovalo vypsání seznamu učitelů a osobu ředitele. Naštěstí se na místo ředitele nabídl učitel měšťanské chlapecké školy v Litomyšli, Josef Táborek, který hned po schválení kuratoriem sepsal seznam učitelů a ţádost mohla být 4. září konečně poslána. Netrvalo dlouho a ţádosti ministerstvo kultu a vyučování vyhovělo a povolilo zřízení soukromého ústavu pro vzdělání učitelek. Bylo tedy povoleno, aby byl zahájen školní rok 1905-1906.

151 152

Skupina osob pověřená nějakým úkolem. Správní výbor pečující o nějaký ústav.

43

Ředitelem byl uznán Josef Táborek. Ten nastoupil do svého úřadu 26. září, proto se počátek školního roku opozdil. Co nejrychleji byl vypsán první zápis a provedeny přijímací zkoušky. Hned 27. září se konaly písemné zkoušky a do 30. září probíhaly ústní zkoušky. Přihlášených dívek bylo 76 a přijato jich bylo celkem 40. Školní rok začal 3. října 1905 v 11 hodin dopoledne. Tohoto dne začala fungovat v Litomyšli nová škola. Byl to zajisté velký úspěch. Město věnovalo přírodopisné a technologické sbírky, které zde zbyly po zrušení reálné školy. O tyto sbírky se staral školní rada a profesor zdejšího gymnázia Emanuel Bárta. Sbírky byly postupem let rozšiřovány. 153

2.2. Významné události učitelského ústavu Od svého zaloţení sídlil ústav v prozatímních prostorách. Roku 1907 byla postavena nová budova v novorenesančním stylu místo bývalého panského mlýna. V nové budově probíhalo navíc vyučování dívek obecné a měšťanské školy. 154 Učitelskému ústavu zde byly vyhrazeny místnosti pro všechny čtyři ročníky, fyzikální

místnosti,

hudebna,

ředitelna,

sborovna,

fyzikální,

historický

a přírodovědný kabinet. S měšťanskou školou měl učitelský ústav společnou kreslírnu a tělocvičnu.155 Roku 1905 se konala první inspekce školy, tu prováděl vţdy c. k. zemský inspektor. Tehdejší inspektor František Wenig prováděl inspekci na ústavu aţ do roku 1910. Kdyţ byla dokončena inspekce ve školním roce 1907-1908, promluvil zemský inspektor na poradě o výsledku ústavu a poukázal na podmínky, které je nutné splnit pro to, aby získal ústav právo veřejnosti. Další školní rok zemská inspekce vyjádřila uspokojivý stav školy. F. Wenig byl zcela spokojen se zdravotními a učebními pomůckami, s veškerými školními spisy i s přípravou učitelů na hodiny. Díky tomu bylo škole roku 1905 uděleno právo veřejnosti 156 Ministerstvem kultu a vyučování.157

153

JUZOVÁ, I.: c. d., s. 45-46. NEJEDLÝ, Z.: c. d., s. 149-150. 155 SOkA S, Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 99, Kronika Soukromého ústavu ku vzdělání učitelek, s. 18. 156 Ve školním roce 1919-1920 bylo právo veřejnosti jako i dalším soukromým ústavům odebráno a znovu mu bylo propůjčeno s právem reciprocity. 157 JUZOVÁ, I.: c. d., s. 47. 154

44

Roku 1909 se konaly první zkoušky dospělosti, kterým předsedal školní inspektor Jan Kaňka. Uspořádána byla školní akademie. Z jejího výtěţku byl zaloţen fond, který finančně podporoval chudé studenty. První světová válka nijak ústav neohrozila. Ačkoliv někteří učitelé museli nastoupit do vojenské sluţby, ústavu za ně byla poslána náhrada. K vojenským účelům musela škola poskytnout pouze tělocvičnu. Jiné místnosti nadále slouţily k výuce dívek.158 Koncem října 1914 upletly studentky ve škole 116 vlněných ponoţek pro vojíny pěšího dobrovolného pluku. V hodinách ručních prací byly upleteny pro pomocné úřady ve Vídni kukly a rukavice. Z akademií, které byly za války podnikány, byl výnos posílán Červenému kříţi. Dívky sbíraly prádlo a zbytky látek pro vojíny. Studentky také uspořádaly finanční sbírky pro sirotky po padlých vojínech.159 Ke konci války nastoupil na místo ředitele výborný pedagog Oldřich Šťastný.160 Ředitelem byl dvacet let, byl také vynikajícím pedagogem a schopným organizátorem. Ve velké míře se věnoval mimoškolní činnosti. Byl dlouholetým členem městské rady, intendantem161 litomyšlského Smetanova domu, místostarostou tělocvičné jednoty Sokol, také se věnoval loutkařské činnosti, vytvářel loutky, divadelní dekorace, byl místopředsedou pěveckého spolku Vlastimil, ve kterém zpíval a hrál. Řídil Jednotu divadelních ochotníků, měl silné vlastenecké i sociální cítění. Pod jeho vedením škola velmi vzkvétala. Zajisté stojí za zmínku, ţe na zdejším ústavě učil významný pedagog, sociolog a filozof Inocenc Arnošt Bláha. Tíţivou situaci zaţíval ústav po válce. Náklady na vydrţování ústavu rostly a příjmy ze školného placené ţákyněmi byly nedostačující. Z této těţké situace pomohlo ústavu převzetí do státní správy. Při této příleţitosti byl dosavadní ředitel Oldřich Šťastný jmenován definitivním správcem státního ţenského učitelského 158

SOkA S, První výroční zpráva Soukromého městského ústavu ku vzdělání učitelek za školní rok 1926-1927. 159 SOkA Svitavy, Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 99, Kronika Soukromého ústavu ku vzdělání učitelek, s. 41-52. 160 Almanach vydaný ke stému výročí zaloţení pedagogického vzdělávání v Litomyšli. Litomyšl: Vyšší odborná škola pedagogická a Střední pedagogická škola, 2005. s. 11. 161 Vrchní správce divadla.

45

ústavu a učitel hudby Břetislav Šťastný jeho hlavním učitelem. Smlouva o převzetí soukromého městského ţenského učitelského ústavu v Litomyšli byla uzavřena mezi Ministerstvem školství a národní osvěty, Politickou obcí Litomyšl a osadou města Litomyšle dne 5. ledna 1920. Od školního roku 1920-1921 byli na ústav přijímaní téţ chlapci. A tak byl ústav změněn na Státní koedukační ústav učitelský. Od školního roku 1921-1922 mohli skládat na ústavu maturitní zkoušky také externisté.162 Výnosem Ministerstva školství a národní osvěty z roku 1927 byla v ústavu zřízena zkušební komise pro obecné a občanské školy. Ředitelem komise byl jmenován ředitel ústavu Oldřich Šťastný. V listopadu se konaly první zkoušky způsobilosti pro obecné a občanské školy na zdejším ústavě.163 Jak jiţ bylo zmíněno v předchozí kapitole, roku 1929 navštívil město československý prezident T. G. Masaryk. Kromě gymnázia, výstavy a památek Litomyšle, navštívil i zdejší ústav.164 Rok 1939 byl pro školu velmi těţký. První ročník nebyl otevřen a vyučování v dalších ročnících začalo o něco později, kvůli nebezpečí dětské obrny.

165

Od března slouţily některé prostory budovy nacistickému vojsku. Navíc byly místnosti školy propůjčovány dalším školám, které musely své vlastní budovy ponechat vojenským účelům. Tak jako na jiných školách byly i zde upravovány učební osnovy. Dějepis byl omezen na jednu hodinu týdně, vyučovalo se pouze nacistickému pojetí dějin Německa. Německý jazyk byl vyučován osm hodin týdně.166 Roku 1942 začala likvidace ústavu. Německo nemělo zájem vychovávat české učitele. Sbírky školy měly být odevzdány městu, jenţe ty nejlepší sbírky

162

SOkA S, První výroční zpráva Soukromého městského ústavu ku vzdělání učitelek za školní rok 1926-1927. 163 SOkA Svitavy, Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 99, Kronika Soukromého ústavu ku vzdělání učitelek, s. 100-101. 164 Almanach vydaný ke stému výročí zaloţení pedagogického vzdělávání v Litomyšli. Litomyšl: Vyšší odborná škola pedagogická a Střední pedagogická škola, 2005. s. 11. 165 SOkA Svitavy, Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 99, Kronika Soukromého ústavu ku vzdělání učitelek, s. 257. 166 Almanach vydaný ke stému výročí zaloţení pedagogického vzdělávání v Litomyšli. Litomyšl: Vyšší odborná škola pedagogická a Střední pedagogická škola, 2005. s. 11-12.

46

si vzali Němci pro své školy. Budova od této doby slouţila hospodářské a hospodyňské škole, později se stala vojenskou nemocnicí. 167 Roku 1945 byla zahájena výuka na ústavu hned v září. Samotná budova nebyla z větší části poškozena, bohuţel veškeré vnitřní zařízení a sbírky byly zničeny. Roku 1946 se stala litomyšlská škola pobočkou Státního koedukačního ústavu učitelského v Chrudimi pro učitele národních škol. Stejně jako na jiných učitelských ústavech, tak i zde, byla roku 1948 ukončena vzdělávací činnost. Budova, vnitřní zařízení, sbírky a knihovny převzalo město Litomyšl. Nové poslání školy začalo roku 1950, kdy bylo ministerstvem školství zřízeno v Litomyšli Pedagogické gymnázium pro vzdělávání učitelek mateřských škol. Učily se v budově litomyšlského gymnázia.168

2.3. Organizace školy Na učitelském ústavu byla vyučovacím jazykem čeština. Dívky a následně od roku 1920 i chlapci (dále jen studenti) se mohli učit i druhému zemskému jazyku, tedy němčině, popřípadě francouzštině. Dalším nepovinným předmětem byla hra na housle a na piano. Zastupitelstvo osady města Litomyšle stanovilo pro studenty výši školného. Na začátku fungování ústavu to bylo pro jednotlivé třídy třináct korun měsíčně. Studenti přispívali ještě deset korun měsíčně na učební pomůcky. Osvobození od školného ani od příspěvku na školní pomůcky nebylo moţné. K přijímání na školu bylo nutné, aby ţákům bylo patnáct let. Dále pak: „Museli být ţáci tělesně způsobilí, mravně bezúhonní a měli mít náleţité přípravné vzdělání. Obecná škola dívčí slouţila jako cvičná škola. Přípravné vzdělání mohli získat ţáci na měšťanské škole. Náleţitá příprava spočívala hlavně ve vyučovacím jazyce a v počítání. Tělesná způsobilost byla posuzována na základě zprávy od lékaře. Záleţelo také na hodnocení učitele. Pokud měli ţáci vadu řeči, nebo byli uznáni za „neplnomyslny“ nemuseli být připuštěni na učitelský ústav.“169 167

SOkA S, Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 28, Kronika města Litomyšle, díl. IX. S. 447-449. Almanach vydaný ke stému výročí zaloţení pedagogického vzdělávání v Litomyšli. Litomyšl: Vyšší odborná škola pedagogická a Střední pedagogická škola, 2005. s. 11-12. 169 SOkA S, Fond Státní koedukační ústav učitelský v Litomyšli, organizační statut. 168

47

Přijímací zkoušky se skládaly z českého jazyka, náboţenství, zeměpisu, dějepisu, přírodopisu, počítání a z „nauky o měřičských tvarech.“ U přijímacích zkoušek mohli ţáci předloţit své výkresy nebo ruční práce. Při přijímacích zkouškách se hledělo také na to, jaké mají ţáci hudební vědomosti a dovednosti. Přijímací zkoušky z počtů a vyučovacího jazyka byly ústní a písemné, z ostatních předmětů pouze ústní. V prvním ročníku se dbalo na to, aby se studenti seznámili s výchovnými a vyučovacími zásadami a s metodikou jednotlivých vyučovacích předmětů na obecné škole. Studenti měli znát knihy a metodické spisy, které byly zavedeny do obecných škol. Získat znalosti z historie pedagogiky a poznat veškeré předpisy školní praxe. Ve druhém ročníku se studenti učili nauce o vychování, dále základním účelům a prostředkům výchovy a získali znalosti metod pouţívaných při výchově ţáků „slabomyslných“ a „zpustlých.“ V prvním pololetí třetího ročníku byla obsahem výuky studentů nauka o vyučování, jeho metody, způsoby a prostředky. Ve druhém pololetí se vyučovala speciální metodika. Studenti se seznamovali s učebními pomůckami a metodickými spisy pro elementární školství. Nejdříve studenti hospitovali a následně zkoušeli sami vyučovat na cvičných školách. Ve čtvrtém ročníku se studenti učili hlavně historii výchovy a vyučování a o pokrocích, ke kterým došlo během vývoje obecné školy. Museli znát důleţité předpisy v systému školství, školní a vyučovací řád. Školní praxe poskytovala studentům moţnost vyzkoušet si učení a vedení hodiny v elementárních třídách. Cviční učitelé byli přítomni v těchto hodinách a kontrolovali průběh vyučování, na konci hodiny sdělili vţdy praktikantům jak pozitiva jejich vyučovací hodiny, tak nedostatky. Kromě pedagogiky a pedagogické praxe měli studenti hodiny zeměpisu, dějepisu, češtiny, aritmetiky a „nauku o tvarech měřičských,“ přírodopis, „přírodozpyt,“170 „krasopsaní,“ kreslení od ruky, všeobecnou nauku o hudbě, ţenské

170

Zaměřený na fyzikální zákony a chemické úkazy.

48

ruční práce, tělocvik a náboţenství. Nepovinným předmětem byla francouzština, hra na klavír nebo na housle. Studenti, kteří chtěli vyučovat v mateřské škole, museli mít ve čtvrtém ročníku výtvarnou výchovu.171

2.4. Každodenní život Vyučující měli dbát na to, aby výuka byla zajímavá. Aby učivo pouze nepřednášeli, ale aby studenti byli v hodinách aktivní a spolupracovali s vyučujícím. Na konci hodiny mělo být učivo přehledně shrnuto a kvalitně zopakováno. Opakování v jednotlivých předmětech mělo probíhat během školního roku, po dobrání většího učebního celku a na konci školního roku. Hledělo se také na

správné pouţívání vyučovacího jazyka: „Při veškerém vyučování budiţ

ke správnému myšlenek pronášení a ku přesnému uţívání jazyka spisovného zvláštní zřetel obracen. Poklesky proti jazyku buďteţ v jednotlivém případě vytknuty.“ 172 Úkolem třídního učitele bylo dohlíţet na pořádek ve své třídě, dávat pozor na řádné zapisování do třídní knihy, vést třídní katalog a vydávat vysvědčení. Dále dohlíţet nad řádným chozením studentů do školy, vést studenty k mravnímu jednání a chování, věnovat pečlivou pozornost potřebám studentů, informovat rodiče o studentech, jejich chování a prospěchu a také poskytovat veškeré zprávy o stavu své třídy na konferenci. Konference učitelů se konala pravidelně kaţdý měsíc. Na vyţádání učitelů nebo ředitele školy se mohla konat mimořádná konference. Všichni učitelé se museli konferencí účastnit. Jednalo se především o změnách v učební osnově, předkládaly se návrhy na zavedení nových školních pomůcek, rozhodovalo se o přijímání nových ţáků. Učitelé se dále radili o stavu vyučování, kázně, o mravním jednání studentů, jejich prospěchu, nebo jaké prostředky jsou nejlepší k napravení kázně.173 Před první světovou válkou začínal školní rok vţdy „vyznáním Ducha svatého a slavnými sluţbami Boţími.“ Ústav se kaţdoročně účastnil oslav jmenin Jeho Veličenstva slavností za Její Veličenstvo zesnulou Alţbětu, nebo narozenin členů královské rodiny. Studenti se těchto a dalších církevních slavností účastnili

171

SOkA S, Fond Státní koedukační ústav učitelský v Litomyšli, organizační statut. Tamtéţ. 173 Tamtéţ. 172

49

pravidelně. Třikrát do roka byli vedeni ke svaté zpovědi a přijímání, a to na začátku školního roku, v období velikonočních svátků a na konci školního roku.174 První okamţiky osvobození nemohl ústav oslavit, protoţe potravinová nouze a chřipková epidemie byly důvodem k uzavření ústavu. Několik studentek se společně s ředitelem sešlo ve škole, kde vymalovaly kreslírnu vlajkami, prapory a symboly, aby mohl být slavnostně přivítán nový školní rok dne 4. listopadu. Slavnost tohoto dne byla zahájena hymnou Kde domov můj. Ředitel na této slavnosti promluvil o osvoboditelích země, o nových právech a povinnostech. Další oslava se konala hned 8. listopadu, při které se připomínalo třistaleté podrobení naší země. Cílem oslavy bylo obrácení se k nové budoucnosti. Kaţdoročně se konaly oslavy narozenin prezidenta republiky, slavnosti učitele národů Jana Amose Komenského a Jana Husa, den matek a další. Od roku 1923 se stali studenti celého ústavu hlavním činitelem kaţdoročního lampionového průvodu dne 28. října.175 I na učitelském ústavu se platilo školné. Pro první školní rok to bylo sto korun. Postupem času se roční školné zvyšovalo. Na ústavu studovali studenti i z chudších rodin, a proto se roku 1908 rozhodl Zemský ústřední spolek jednot učitelských poskytnout těmto ţákyním celkem šest set korun. Tento spolek poskytoval stipendium škole téměř kaţdý rok, výše stipendia nebyla vţdy stejná. Zároveň spolek poskytoval peníze na učební pomůcky. 176 Dále přispívali chudým studentům různí dobrovolníci a profesoři penězi nebo např.: studentům poskytovali jídlo.177 V místní spořitelně byl uloţený peněţní fond, z něhoţ bylo také čerpáno pro chudé studenty. Tento fond vznikl díky tomu, ţe 1. května 1909 vystoupil ústav poprvé na veřejnosti. Ve Smetanově domě byla uspořádána hudebně-pěvecká akademie, ty se pak staly tradicí a konaly se kaţdoročně. Na akademii téţ spoluúčinkoval hudební spolek Vlastimil. Na veřejnosti se studenti neobjevovali pouze při akademii. Se svým bohatým programem vystoupili také při dětské besedě roku 1910. Na programu byly například dětské pohádky, dětské závody, atd. Ve školním roce 1911-1912 byla poprvé uspořádána učitelským sborem a studenty 174

JUZOVÁ, I.: c. d., s. 46-47. SOkA S, První výroční zpráva Soukromého městského ústavu ku vzdělání učitelek za školní rok 1926-1927. 176 JUZOVÁ, I.: c. d., s. 47. 177 SOkA S, První výroční zpráva Soukromého městského ústavu ku vzdělání učitelek za školní rok 1926-1927. 175

50

sbírka ve prospěch České zemské komise na ochranu dětí. Tohoto roku byla pořádána slavnost „Vše pro dítě,“ na které ţáci účinkovali. Tyto podpory se opakovaly kaţdoročně. Roku 1930 ještě vznikl Spolek pro podporování chudých ţáků litomyšlského koedukačního učitelského ústavu. Spolek se staral o podporu a získávání peněz pro studenty. Ţádal veřejnost o příspěvky a sháněl nové členy do spolku. Kaţdoročně byly pořádány studentské plesy, které přinášely finanční výtěţky. Studenti ústavu podnikali vţdy na konci školního roku, stejně jak je tomu zvykem i dnes, školní výlety. Většinou šlo zčásti o pěší výlety na jeden aţ dva dny do okolních vesnic nebo měst. Mezi nejčastější místa návštěv patřily: Sloupovské jeskyně, Punkevní jeskyně, propast Macocha, teplické skály, Nové Hrady, budislavské skály, okolí města České Třebové, Brandýs nad Orlicí, Cerekvice, Potštýn, atd. 178 Od školního roku 1918-1919 se konaly kromě výletů také poučné vycházky.179 Školní rok 1910-1911 přinesl do vyučování spoustu nového. Za účelem tělesného osvěţení ţáků byl zaveden do vyučovacích hodin tělesný výcvik a bylo zřízeno nové tenisové hřiště. Kromě tělesného výcviku vznikla v tomto školním roce na škole čítárna, která měla slouţit k lepší orientaci v české literární a pedagogické produkci. Měla rozšířit obzory studentům v české literatuře. Čítárna tvořila asi 70 beletristických časopisů a vědeckých prací. Díky tomu byly pořádány různé debaty o pedagogických problémech. Začaly se pořádat české a francouzské recitace. Těmi si studenti měli uvědomit krásu mluveného slova. Kromě toho byli studenti vedeni k estetické výchově. Aby lépe chápali umělecká díla, účastnili se výstav plastik a obrazů. Při tom jim bývalo podáno odborné vysvětlení uměleckého tvoření a byly vedeny ke správnému nahlíţení na umělecká díla. Tohoto roku byla také zaloţena knihovna. Roku 1912 byla rozšířena výuka studentů ještě o výuku tance.180

178

JUZOVÁ, I.: c. d., s. 48. SOkA S, První výroční zpráva Soukromého městského ústavu ku vzdělání učitelek za školní rok 1926-1927. 180 JUZOVÁ, I.: c. d., s. 47-49. 179

51

2.5. Kázeň a tresty Studenti byli vedeni k oddanosti vůči císaři, lásce k vlasti, k samostatnému myšlení a jednání, ke svědomitému konání povinností, k mravnímu a náboţensky zaloţenému ţivotu. Studenti se museli pravidelně účastnit náboţenských obřadů. Učitelé měli při tom dohlíţet, aby se chovali studenti ukázněně. Po první světové válce přestaly být náboţenské obřady povinné. Pokud studenti věděli, ţe nebudou moci přijít do školy, museli se dovolit třídního přednosty. Pokud by chyběli delší dobu, museli se omlouvat řediteli. V náhlém případě onemocnění museli být studenti omluveni ve škole do dvaceti čtyř hodin. Pokud byla porušena kázeň ve škole i mimo ní, mohli být studenti napomenuti vyučujícím, třídním učitelem nebo ředitelem. Studenti se v některých případech museli omluvit před učitelským sborem. Dále mohli být vyloučeni ze školy nebo dokonce ze všech škol. Při vyloučení ze školy se na tom musela domluvit celá učitelská konference. Navíc to musel schválit zemský školní úřad. V případě vyloučení ze všech škol muselo dojít ke schválení ministrem vyučování. Trest vyloučení udělovala škola v případech, kdy studenti nepřišli osm dní do školy bez omluvení. Jestliţe chodili nepravidelně do školy. Dále pokud opakovali ročník a znovu obdrţeli nedostatečnou známku z některého předmětu. Pokud porušovali neustále kázeň a ţádné prostředky k nápravě nepomáhaly. Vyloučeni mohli být studenti také za vzdorovitost a nemravnost, která by mohla být špatným příkladem pro další studenty.181

2.6. Maturitní zkoušky Maturitní zkouška se na této škole skládala z písemné, ústní a praktické zkoušky. Písemná zkouška byla ze třech předmětů, a to z pedagogiky, vyučovacího jazyka nebo z matematiky. Na písemné práce měli studenti vymezenou dobu, maximálně čtyři hodiny. Praktické maturitní zkoušky se konaly na cvičných školách. Pokud měli studenti ve čtvrtém ročníku v obou pololetích z praktických cvičení výbornou nebo chvalitebnou známku, byla jim praktická maturitní zkouška 181

SOkA S, Fond Státní koedukační ústav učitelský v Litomyšli, organizační statut.

52

odpuštěna: „Činí-li pololetní známky v dvou vyšších ročnících za doby vzdělávací průměrem alespoň známku chvalitebně, jest ţákyně zproštěna ústní zkoušky z předmětů, jichţ se týče. Aby ţákyně zproštěna byla ústní zkoušky z předmětů, z nichţ písemná zkouška dospělosti konati se má, musí souhlasiti výsledek písemné zkoušky dospělosti s touto průměrnou klasifikací.“182 Kaţdý student však musel být zkoušen ústně nejméně ze dvou předmětů, které předseda stanovil. Maturitní zkouška mohla být opakována bez omezení v řádném zkušebním období. Po absolvování zkoušky dospělosti se stali studenti „zatímními“ učiteli na veřejných obecných školách.183

182 183

SOkA S, Fond Státní koedukační ústav učitelský v Litomyšli, organizační statut. Tamtéţ.

53

IV.

Odborné školy v Litomyšli S rozvojem techniky začaly v zemi vznikat nové reálné a specializované

odborné školy. I Litomyšl měla školy tohoto typu. Byla to Masarykova zemská průmyslová škola (v době svého vzniku Všeobecná řemeslnická škola) a Odborná škola rolnická (v době svého vzniku Zimní hospodářská škola), kterou se zabývám v poslední kapitole. Tyto dvě školy byly předchůdci dnešní Střední školy zahradnické a technické v Litomyšli. Nejdříve bych se stručně zmínila i o reálné škole, která fungovala v Litomyšli ve druhé polovině 19. století. Zrušení reálné školy roku 1887 přispělo k zaloţení Všeobecné řemeslnické školy, která vznikla jako její náhrada. Následně se zaměřím na Masarykovu zemskou průmyslovou školu a nakonec na Odbornou školu rolnickou.

1. Městská reálná škola O zaloţení městské reálky se jednalo od roku 1852, nicméně zřízení trojtřídní niţší reálky bylo ministerstvem povoleno aţ roku 1864. První ročník byl otevřen roku 1865. Ve školním roce 1868-1869 byl otevřen poprvé první ročník vyšší reálky. Niţší reálce byly dočasně městem propůjčeny prostory, ve kterých probíhalo vyučování. Do nové budovy se niţší reálka přestěhovala roku 1867. Budova pro vyšší reálku byla dostavěna roku 1873.184 Vyučovacím jazykem byla čeština. Německý jazyk byl povinný. K dalším povinným předmětům po celé studium patřil český jazyk, zeměpis a tělocvik. Potom byly vyučovány další povinné předměty v různých ročnících. Bylo to náboţenství, aritmetika, „měřičství“ a rýsování, „krasopis,“ přírodopis, dějepis, kreslení, fyzika, francouzština, chemie, matematika a deskriptivní geometrie. Studenti byli povinni si vybrat ještě některý z těchto předmětů: hudba, zpěv a těsnopis. Na škole byli navíc o nedělích vyučováni řemeslníci, tovaryši a učni. Snahou ředitele školy Karla Böhma bylo co nejvíce podporovat chudé studenty. Byly pořádány veřejné hudební akademie a veřejné přednášky učitelského sboru. Vyučoval hudební výchovu a vedl studentský orchestr. Organizoval se

184

Nová budova byla postavena na dnešní Zámecké ulici, v jejích prostorách dnes sídlí První litomyšlská základní škola.

54

studenty výlety do širokého okolí. Dále studenti podnikali vycházky do různých podniků. Navštěvovaly se pivovary, lihovary, mydlárny, koţeluţny a další. Ústní maturitní zkoušky se konaly v polovině června. K písemným maturitám chodili studenti dříve. Skládaly se z českého, německého a francouzského jazyka, dále z matematiky a deskriptivní geometrie. Roku 1882 došlo spojením reálné školy s gymnáziem ke vzniku státní střední školy. Niţší stupeň byl reálně gymnazijní, vyšší stupeň buď pouze gymnazijní, nebo reálný. Roku 1888 byly vyšší reálné třídy zrušeny. Budovu vyšší reálné školy tak začala pouţívat chlapecká a řemeslnická škola.185

185

JUZOVÁ, I.: c. d., s. 29-33.

55

2. Masarykova zemská průmyslová škola 2.1. Založení školy a významné události do počátku druhé světové války Masarykova zemská průmyslová škola byla zaloţena roku 1888, tehdy jako Všeobecná řemeslnická škola. Počátky řemeslnického školství v Litomyšli sahají však jiţ do roku 1884, kdy se na návrh Řemeslnické besedy v Litomyšli otevřela prozatímní ţivnostenská pokračovací škola, která byla roku 1888 připojena k řemeslnické škole pouze správou, místnostmi a pouţitím učebních pomůcek. Jinak zůstala zcela samostatnou školou. Škole byly propůjčeny pomůcky uloţené v městském muzeu, které zahrnovaly sbírky pozůstalé po bývalé reálce. Byl to celý kabinet fyzikální, chemický, kreslířský, minerály z přírodovědného kabinetu, zeměpisné mapy, čítací knihy pro ţáky a vědecká díla. Škola sídlila v místě bývalé reálné školy a skládala se ze třech oddělení, kterým byla trojtřídní řemeslnická škola, veřejná kreslírna a odborná ţivnostenská pokračovací škola. Od roku 1889 přibylo oddělení dámského kurzu. Roku 1897 se řemeslnická škola přestěhovala do budovy dívčí měšťanské školy. V únoru roku 1903 byla podepsána smlouva o převzetí školy do zemské správy, škola změnila svůj název na Královskou českou zemskou řemeslnickou školu v Litomyšli. V květnu tohoto roku přebral oficiálně přísedící zemského výboru Karel Adámek186 školu do zemské správy. Zemský výbor Království českého podporoval zemské řemeslnické školy tím, ţe chudým ţákům uděloval stipendia ze sirotčího zemského fondu. Roku 1912-1913 bylo schváleno zemským výborem úplné připojení ţivnostenské pokračovací školy k řemeslnické škole. Ţivnostenská škola získala právo konat mistrovské zkoušky pro ţivnostenskou, kovářskou a truhlářskou ţivnost. Tohoto roku došlo také ke stavebním úpravám budovy, která byla rozšířena o zámečnickou dílnu.187

186

Byl český spisovatel, národopisec a mladočeský politik, který se narodil v Hlinsku roku 1840. Jeho politika byla zaloţena na podpoře řemeslníků, které povaţoval za základ hospodářského ţivota. Jeho snahou bylo hlavně převést řemeslnické školy do zemské správy. Také budoval hustou síť zemědělských škol. Tím poloţil základ pro úspěšný rozvoj odborného školství. Zemřel roku 1918. 187 JUZOVÁ, I.: c. d., s. 40-44.

56

I na tuto školu měla negativní dopad první světová válka. Úroveň školy se díky válce velmi sníţila. Veškeré investice na stavbu byly pozastaveny a byly nařízeny co největší úspory. Za učitele, kteří nastoupili do vojenské sluţby, nebyli na školu posláni náhradníci. Od školního roku 1915-1916 byla navrţena restrikce vyučování a tříd. Učitelé si uvědomovali nebezpečí tohoto návrhu a obávali se, aby omezení nebylo trvalé i po válce. Proto se učitelé hodně snaţili o to, aby škola fungovala v plné své výkonnosti. Bohuţel ministerstvem bylo zastaveno vyučování na pokračovací škole a na speciálním kurzu. Během války klesl i počet ţáků. Ve školním roce 1915-1916 nastoupilo do školy pouze padesát dva ţáků, zatímco v předchozím roce byl celkový počet ţáků kolem dvou set. Během války byly na škole zavedeny kurzy pro výcvik invalidních vojínů. Byly to kurzy pro obsluhu parních strojů a kotlů, kurz pro stavební ţivnosti a kurz pro zámečníky, truhláře, koláře a kočárníky. Tyto kurzy byly po skončení války zrušeny.188 Konec války byl vítán s nadšením. Ţáci i profesoři se 28. října účastnili městských slavností. Roku 1919 se řemeslnická škola změnila na odbornou a získala i nový název: Zemská odborná škola na zpracování dřeva a kovů. Škola se skládala z odborné školy pro zpracování dřeva a kovů. Druhým oddělením byla stále veřejná kreslírna a třetím byla odborná ţivnostenská škola pokračovací. Od roku 1924 byla odborná škola pro zpracování dřeva a kovů postupně přeměněna na odbornou zámečnickou školu. Roku 1926 začala stavba nové školní budovy. Projekt byl vypracován Ing. Arch. Karlem Tymichem. Budova byla dokončena v roce 1929. Tohoto roku zde byla pořádána krajinská výstava východních Čech. 189 Tak jako gymnázium a učitelský ústav, navštívil i tuto školu prezident republiky T. G. Masaryk, společně s předsedou vlády Františkem Udrţalem, zemským prezidentem Hugem Kubátem a ministrem průmyslu, obchodu a ţivností Ladislavem Novákem.190

188

PRIESCHING, V.: Vývoj Masarykovy zemské průmyslové školy v Litomyšli od roku 1888 do počátku druhé světové války (dále jen Vývoj Masarykovy zemské průmyslové školy). In: Jubilejní výroční zpráva Masarykovy zemské průmyslové školy v Litomyšli, Litomyšl 1948, s. 5-22. 189 PRIESCHING, V.: Vývoj Masarykovy zemské průmyslové školy, s. 18. 190 JANECKÝ, M., ROZMAN, J.: Řemeslnické a průmyslové školství v Litomyšli 1888-1952 (dále jen Řemeslnické a průmyslové školství). In: Almanach, 110 let zemědělského a odborného školství v Litomyšli, Litomyšl 1996, s. 36.

57

Roku 1930 získala škola název Masarykova zemská průmyslová škola v Litomyšli. Ze školní zprávy z roku 1930-1931 se dozvídáme, ţe uţ celá škola i

s dílnami naplno fungovala v nové budově. Ředitel školy ve zprávě

zmiňuje: „Jiţ jsme se docela rozloučili se starou školní budovou, v níţ byla škola umístěna po více neţ čtvrt století. Místnosti opravdu tísnivé, temné a nedostatečné, místa všude málo, ale mnozí z nás proţili tu větší část svého ţivota.“191 Nová školní budova byla vybavena novými stroji. Vznikly další vzdělávací kurzy, jako byl např.: kurz pro kalení oceli pro společenství kovářů a podkovářů litomyšlského okresu. Ve školním roce 1932-1933 byla škola, skládající se stále z odborné školy pro zpracování kovů, odborné ţivnostenské průmyslové školy a veřejné kreslírny,192 rozšířena o mistrovskou strojnickou školu se zvláštním zřetelem k ţelezničnímu průmyslu. Šlo o výchovu ţáků ţivnostem zpracovávajícím kov. Z ţáků se mohli po škole stát strojvůdci, dělníci ţelezničních dílen, „dílovedoucí,“ správci závodů, či učitelé dílen.193 Roku 1938 se na škole konala slavnost, připomínající si 88. narozeniny prezidenta T. G. Masaryka. 194 Na jeho počest mu byla ve škole odhalena deska, vyrobená odborným učitelem Janem Kulířem.195

2.2. Škola za druhé světové války a po válce Na této škole nebylo naštěstí vyučování během války příliš omezeno. Studenti byli totiţ „vhodní“ pro manuální práci a tudíţ prospěšní říši. Hned roku 1939 se ústav musel přejmenovat. Masarykovo jméno v názvu školy bylo zrušeno a Masarykova pamětní deska byla taktéţ odstraněna. Dne 28. října 1939 si studenti průmyslové školy, tak jako studenti jiných místních škol, připomněli národní svátek poloţením věnce u pomníku padlých a přišli do školy ve svátečních šatech. Nicméně slavnosti tohoto druhu se za války 191

SOkA S, Výroční zpráva o školním roce 1930-1931, Masarykova zemská průmyslová škola v Litomyšli. 192 Ve školním roce 1933-1934 byla zrušena. 193 PRIESCHING, V.: Organisace školy (dále jen Organizace školy). In: Jubilejní výroční zpráva Masarykovy zemské průmyslové školy v Litomyšli, Litomyšl 1948, s. 37. 194 Dne 14. září 1937 zemřel. 195 PRIESCHING, V.: Vývoj Masarykovy zemské průmyslové školy, s. 5-22.

58

dále nekonaly. Ţáci místních škol se museli účastnit nových oslav, jako byly Hitlerovy narozeniny a další. Museli vyslechnout projev ministra školství a národní osvěty o správnosti a dobročinnosti protektorátu. Učitelé se pak povinně museli účastnit výstavy „Deutsche Grosse“ a navštěvovat celoroční kurzy německého jazyka. Ve

školním

roce

1941-1942,

v souvislosti

s heydrichiádou,

se

i na průmyslové škole začalo přitvrzovat. Školu uţ navštěvovali a kontrolovali pouze němečtí inspektoři, výroční zprávy a úřední tiskopisy byly psány pouze v němčině. Ústav nesl od tohoto roku oficiální název „Landesgewerbeschule in Leitomischl,“ v překladu Zemská průmyslová škola v Litomyšli. V roce 1943 došlo k velké aféře studentů průmyslové školy. Bylo to v době, kdy studenti stěhovali do vyhrazených prostor zámku vojenské látky, které byly odcizeny okupovaným zemím. Studenti si však nějaké látky schovali. Němečtí četníci na to však přišli a studenti se pod výhruţkou zastřelení a koncentračních táborů museli přiznat. Za to byl pak udělen studentům trest vězení na čtyřicet osm hodin. Roku 1944 kvůli totálnímu nasazení pro říši, byly otevřeny pouze první ročníky odborné školy. Aby ţáci byli uchráněni od cesty do Říše, nabídl vedoucí školy, všechny ţáky jako dělníky do místní továrny. A tak začali ţáci pracovat jako dělníci v místní továrně pro jemnou mechaniku. Ve školních dílnách byla zřízena pobočka pro výrobu minometů. Na stavební a jiné práce nastoupilo sedm členů z učitelského sboru. Jak jiţ bylo řečeno v kapitole litomyšlského gymnázia, poskytla průmyslová škola prostory pro vyučování gymnáziu. Na závěr války se stala budova průmyslové školy prostorem pro lazaret. Škola vyučovala pouze v jedné suterénní místnosti. Květen roku 1945 pak ukončil dramatické dění v zemi, v našem městě, ale také veškerá omezení a změny ve škole.196 Od školního roku 1945-1946 nesl zase ústav název Masarykova zemská průmyslová škola. Nicméně od ústavu byla tohoto roku oddělena učňovská škola

196

METYŠ, J.: Dějiny ústavu za druhé světové války. In: Jubilejní výroční zpráva Masarykovy zemské průmyslové školy v Litomyšli, Litomyšl 1948, s. 23-25.

59

a začala být organizována vlastní správou a ředitelstvím. Budova byla během prázdnin vyčištěna a zrekonstruována. Školní rok začal slavnostně dne 4. září 1945, ţáci si v tento den poslechli rozhlasový projev ministerstva školství a národní osvěty Zdeňka Nejedlého. Koncem září se konala pietní slavnost na památku obětí druhé světové války. Během tohoto školního roku byl zcela obnoven chod školy a vyučování se navrátilo do normálu.197

2.3. Organizace školy Jak jiţ bylo zmíněno, názvy škol se během let měnily. Pro přehled tedy uvádím názvy školy a jejich časové zařazení: Všeobecná řemeslnická škola (1888-1903) Královská česká zemská řemeslnická škola v Litomyšli (1903-1919) Zemská odborná škola na zpracování dřeva a kovů (1919-1930) Masarykova zemská průmyslová škola (1930-1951).

Výše bylo řečeno, ţe škola se skládala z různých oddělení. Ty se během několikaleté historie také měnily. Proto se zde podrobněji zaměřuji na vývoj jednotlivých oddělení školy, jejich zaměření a změny, které nastaly. Na počátku svého vzniku roku 1888 se Všeobecná řemeslnická škola skládala ze třech oddělení. Byla to řemeslnická škola, ţivnostenská pokračovací škola, veřejná kreslírna a roku 1889 se otevřel ještě dámský kurz. Nejprve se tedy zaměřím na oddělení řemeslnické školy. Jejím účelem bylo poskytovat ţákům prostřednictvím teoretického vyučování a praktického cvičení vědomosti a dovednosti, které byly přípravou ţáků na vykonávání jejich budoucího ţivnostenského zaměstnání, zejména řemesel, která zpracovávaly kov a dřevo. Všeobecná řemeslnická škola se skládala po celou dobu ze tří ročníků. V prvním a druhém ročníku obdrţeli ţáci truhlářské a zámečnické ţivnostenské vzdělání. Ve druhém ročníku si volili ţáci jedno řemeslo, kterému se věnovali, a třetí ročník 197

PRIESCHING, V.: Masarykova zemská průmyslová škola po válce. In: Jubilejní výroční zpráva Masarykovy zemské průmyslové školy v Litomyšli, Litomyšl 1948, s. 26.

60

pak poskytoval rozšířenější ţivnostenské vzdělání. Do první třídy všeobecné řemeslnické školy nastupovali chlapci ve dvanácti letech. Museli mít ukončený šestý ročník obecné školy, alespoň s dostatečným prospěchem.198 „Ţáci, kteří navštěvovali Všeobecnou školu řemeslnickou, byli zproštěni povinnosti navštěvovat všeobecnou školu obecnou na základě paragrafu 23 říšského zákona pro školy obecné.“ 199 Na řemeslnické škole se vyučovaly povinné předměty: náboţenství, vyučovací jazyk a písemnosti, zeměpis, „přírodozpyt“ a mechanika, nauka o látkách a technologii, ţivnostenské počty, ţivnostenské účetnictví a nauka o ţivnostenských zákonech. Dále předměty praktické: kreslení, „měřictví“ a „měřičské rýsování,“ „nauka o průmětech,“ odborné rýsování, ţivnostenské kreslení a krasopis. Další předměty byly „poměrně“ povinné: německý jazyk, „kupecké účetnictví“ a „dopisování,“ „nauka o formách,“ „modelování“200 a „vyučování zručnostem.“201 Vyučování zručnostem se dělilo na různé oddíly podle ţivností. Bylo to praktické vyučování zpracování dřeva a kovů, cvičení v kreslení a malbě, modelování konstruktivních částí pro zedníky, kameníky, tesaře a klempíře, cvičení v uměleckoprůmyslovém modelování a „cvičba v upotřebení přírodozpytu.“202 Vedle předmětů, které byly zapsány v osnovách, se kladl důraz na tělocvik: „Vyučování tělocviku přikládáme na škole řemeslnické důleţitý význam, jeţto tělocvik podporuje stejnoměrný vývin celého těla, které je při vyučování do jisté míry jednostranně zaměstnáno, tělocvikem pak sílí, utuţuje a obratným činí celé tělo. S prací duševní je práce a tuţení těla na škole řemeslnické v ladném souladu.“203 Kuratorium školy se ustavilo na tom, ţe nebude ţádné školné ani zápisné, tak aby i nejchudším ţákům poskytlo vyučování na řemeslnické škole. Kuratorium také zajistilo učební pomůcky a školní potřeby, ţák měl tedy k dispozici vše potřebné a nemusel si uţ nic kupovat.204

198

JUZOVÁ, I.: c. d., 40-41. SOkA S, Třetí výroční zpráva všeobecné školy řemeslnické v Litomyšli za školní rok 1890-1891. 200 To se stalo později povinným předmětem. 201 JUZOVÁ, I.: c. d., 42. 202 PRIESCHING, V.: Organisace školy, s. 35. 203 PRIESCHING, V.: Vývoj Masarykovy zemské průmyslové školy, s. 9. 204 JUZOVÁ, I.: c. d., s. 41. 199

61

Na konci roku pořádala škola vţdy výstavu prací, které byly zhotovené na řemeslnické škole. Návštěvníkům měla výstava ukázat, jaký je pokrok a rozvoj řemeslnické školy, a také chtěla škola získat nové chlapce. Sama řemeslnická škola se pak účastnila mnohých výstav, kde ukazovala svoji činnost. Svá díla předvedli ţáci poprvé v roce 1890 na jubilejní zemské výstavě v Praze. Škola během školního roku navštěvovala různé továrny a dílny. Dále pak podnikali ţáci vycházky po průmyslových závodech v Litomyšli. Účastnili se také předepsaných náboţenských cvičení, tak jako na jiných školách, jako byly „slavné sluţby Boţí“, chodili ke zpovědi a přijímání třikrát do roka.205 Řemeslnická škola byla přeměněna roku 1919 na Zemskou odbornou školu na zpracování dřeva a kovů. Se změnou názvu byla přeměněna i osnova. Byly zde dvě skupiny oborů. V prvním oboru, pro zpracování dřeva, se vyučovali řemeslu truhláři, soustruţníci dřeva a modeláři. Na druhém, pro zpracování kovů, se vyučili strojníci, zámečníci, soustruţníci kovů, mechanici a elektrotechnici. Od roku 1927 fungovala pouze odborná škola pro zpracování kovů. Povinnými předměty od tohoto roku byla čeština, písemnosti, počty, kalkulace, účetnictví, nauka o látkách, mechanika, odborné kreslení, technologie, nauka o ţelezných konstrukcích, nauka o motorech, elektrotechnika, občanská nauka, zdravověda, němčina a vyučování v dílnách. V roce 1945 došlo k další změně osnov na oddělení odborné školy pro zpracování kovů. Povinnými předměty se stala ruština, čeština, obchodní nauka, občanská výchova, odborné počty a kalkulace, elektrotechnika, mechanika, technologie, ţelezniční konstrukce a strojové části, pracovní stroje a motory, odborné kreslení a motory, organizace výroby, tělesná výchova a dílenské vyučování.206 Nyní bych popsala druhé oddělení školy, a to ţivnostenskou pokračovací školu. Od roku 1884 existovala jako prozatímní ţivnostenská pokračovací škola, roku 1888 byla připojena k řemeslnické škole. Studium bylo tříleté. Ţivnostenská pokračovací škola se skládala z „přípravného běhu,“ prvního a druhého ročníku. V přípravném běhu se vyučovalo čtení, psaní, počty, počátky kreslení a krasopis. V první třídě se

205 206

SOkA S, Třetí výroční zpráva všeobecné školy řemeslnické v Litomyšli za školní rok 1890-1891. PRIESCHING, V.: Organisace školy, s. 34-39.

62

ţáci učili „kreslení od ruky,“ ţivnostenským počtům, ţivnostenskému účetnictví a „jednacím písemnostem.“ Ve druhém ročníku se vyučovalo ţivnostenské kreslení a rýsování, ţivnostenské počty, účetnictví a „jednací písemnosti.“ Tato škola tedy poskytovala učňům a ţivnostenským pomocníkům praktické a teoretické vyučování v oborech umělecko-průmyslových, technických a obchodních, které jim měly být prospěšné při výkonu ţivnosti. Všichni učňové byli povinni navštěvovat ţivnostenskou školu pokračovací. Pouze, kdyţ si ţák odbyl druhou třídu řemeslnické školy s prospěchem alespoň dostatečným, byl od předmětů, které měl na řemeslnické škole osvobozen na škole pokračovací. 207 Roku 1890-1891 byl název tohoto oddělení změněn na pokračovací školu průmyslovou. Vyučovala se zde stavební řemesla, kam patřilo zámečnictví, klempířství,

truhlářství,

kamenictví,

kamnářství,

tesařství

a

zednictví.

Na mechanicko-technickém směru se vyučili hodináři, puškaři, bednáři, strojníci, kopytáři nebo kotláři. Umělecká řemesla navštěvovali budoucí truhláři nábytku, knihaři, sazeči nebo malíři.

„Potravním“ řemeslům se vyučili budoucí cukráři,

pekaři, řezníci a perníkáři, z oděvních řemesel vycházeli sedláři, obuvníci, čalouníci, krejčí a koţešníci. Dále se na škole mohli vyučit obchodníci nebo holiči.208 Roku 1910 se stalo toto oddělení odbornou ţivnostenskou školou se dvěma ročníky. Další oddělením školy, jak jiţ bylo zmíněno, byla veřejná kreslírna, která fungovala aţ do poloviny třicátých let. Byla určena hlavně pro stavební řemesla. Výuka probíhala většinou v neděli a ve středu, celkem tedy asi 6 vyučovacích hodin. Vyučovalo se ţivnostenskému kreslení a odbornému rýsování. Návštěva kreslírny byla veřejná, zvláště určená pro ţivnostníky, kteří potřebovali rady od odborných učitelů. Ti pomáhali a radili ţivnostníkům při sestavování rozpočtů, nabídek, návrhů, apod. Poslední oddělení dámského kurzu vzniklo roku 1889 a existovalo do války, později bylo nazýváno dámskou kreslírnou. V tomto kurzu se dámy učily kreslit hlavně krajiny a ornamenty, vypalovaly a malovaly na dřevo. Po válce byly na škole pořádány odborné kurzy pro ţivnostníky a dělníky. 207 208

JUZOVÁ, I.: c. d., s. 42-43. SOkA S, Šestá výroční zpráva všeobecné školy řemeslnické v Litomyšli za školní rok 1893-1894.

63

Roku 1932 vznikla ještě mistrovská škola strojnická se zvláštním zřetelem k ţelezničnímu průmyslu. Šlo o výchovu ţáků ţivnostem zpracovávajícím kov. Z ţáků se po škole mohli stát strojvůdcové, dělníci ţelezničních dílen, dílovedoucí, správci závodů, či učitelé dílen. 209 Předměty, které se zde vyučovaly během tří ročníků, byla čeština, občanská nauka, ţelezniční zeměpis, ţivnostenské písemnosti, ţivnostenské účetnictví, matematika, fyzika, „měřičství a průmětnictví,“ technické kreslení, strojnické rýsování, mechanika, elektrotechnika, popisné strojnictví, parní kotle, nauka o motorech, nauka o látkách, mechanická technologie, organizace dílen a kalkulace, vyměřování a laboratoř, odborná nauka o dopravě, dílny, hygiena a němčina. Roku 1945 se mistrovská škola stala dvouletou školou a předměty se změnily. Vyučovala se čeština, ruština, občanská nauka, matematika, obchodní nauka, fyzika, průmětnictví, elektrotechnika, mechanika, strojová a ţelezná konstrukce, technologie a popisné strojnictví, kalkulace, organizace výroby, motorová vozidla, letectví, dílny a tělesná výchova.

2.4. Školní dílny Řemeslnická škola slouţila od prvopočátku studiu nejen teoretickému, ale i praktickému. Pro tento účel byly zřízeny ve škole dílny pro zpracování dřeva a kovů. Jak vypadaly v době zaloţení školy, není dochováno. Kdyţ byla roku 1903 převzata řemeslnická škola do zemské zprávy, zemský výbor Království českého finančně podpořil dílny řemeslnické školy. Do dílen byly zakoupeny nové obráběcí stroje. Dílna na obrábění kovů byla obohacena o egalizační soustruh s frézovacím zařízením, hranolový soustruh, shaping o zdvihu 300 mm, stroj na broušení a leštění a americký vrtací stroj. Pro dílnu na zpracování dřeva byla koupena pásová pila a kombinovaný hoblovací stroj s bezpečnostním noţovým hřídelem. Ve školním roce 1909-1910 byly dílny znovu obohaceny o nové stroje jako např.: podélný vrtací stroj s okruţní pilou pro dráţkování, vodící ústrojí pro broušení noţů hoblovacího stroje, průstřiţný pákový stroj s jednoduchým a dvojnásobným převodem, patentní pákové nůţky na plech a různé měřící a označovací nástroje.210

209 210

PRIESCHING, V.: Organisace školy, s. 37. PRIESCHING, V.: Vývoj Masarykovy zemské průmyslové školy, s. 5-22.

64

Roku 1929 se dílny, jako celá škola přestěhovaly do nové budovy. Do nových a větších dílen byly zakoupeny další stroje. Bohuţel za druhé světové války byly dílny značně poničeny, práce v dílnách se soustředila pouze na výrobu válečných předmětů. Stroje se dostaly do špatného stavu, kvůli nešetrnému zacházení. Naštěstí po válce na stroje štědře přispěl zemský národní výbor. Dílny, jak uţ bylo řečeno, slouţily hlavně pro výcvik ţáků. V druhé řadě pro potřebu školy a pro výrobu některých předmětů, nástrojů, nářadí, modelů a dalších učebních pomůcek pro školu. Ţáci s učiteli zhotovovali také objednávky některých firem. Pro příklad jmenuji alespoň některé: třídící stroje na vejce, lis na lněný a řepkový olej, hoblovací stroje, štípací stroje na dřevo a mnoho dalších strojů. Zároveň zde opravovali traktory či jiné stroje, nebo vyráběli náhradní součástky. Někdy byla práce v dílnách i umělecká. Jak jiţ bylo zmíněno, byla zde vyrobena pamětní deska prezidenta T. G. Masaryka. Mezi další umělecká díla patřil pomník na Růţovém paloučku, pomník Jana Amose Komenského na Smetanově náměstí, ţelezná barokní vrata pro místní muzeum, či ţelezné skříně pro místní obrazárnu.211 Roku 1948 se dílny skládaly z ruční dílny, svářovny, truhlárny a modelárny, kovárny, brusírny, kalírny, niklovny a z mechanické dílny, která měla tato samostatná

oddělení:

soustruţnu,

hoblovnu,

frézovnu,

vrtárnu,

plechárnu

a montovnu.

2.5. Učitelé a žáci Mezi učiteli a ţáky najdeme řadu významných osobností. Za zmínku stojí jméno učitele Aloise Meteláka, který učil na škole v letech 1920-1921. Alois Metelák se narodil roku 1897. Navštěvoval měšťanskou školu v Poličce, potom studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, konkrétně figurální a ornamentální kreslení. Byl velmi známý svou sklenářskou tvorbou. Jeho díla byla vystavována nejen na nejrůznějších výstavách v Čechách, ale také v zahraničí.

211

PRIESCHING V.: Školní dílny. In: Jubilejní výroční zpráva Masarykovy zemské průmyslové školy v Litomyšli, Litomyšl 1948, s. 27-32.

65

Významným absolventem školy byl Jaroslav Brychta, který se narodil roku 1895 v Pohodlí u Litomyšle, a tuto školu navštěvoval v letech 1908-1911. Stal se známým sochařem. Specializoval se na portrétní plastiku. Vytvořil pomník T. G.

Masaryka v Ţelezném Brodě nebo desku Aloise Jiráska, odhalenou

na Buřvalce k výročí spisovatelových narozenin. Jaroslav Brychta proslul i svými skleněnými figurkami, které předvedl na výstavě v Paříţi a získal za ně zlatou medaili a čestný diplom. Mnoho učitelů se podílelo na rozhodování o stavbách v Litomyšli a širokém okolí. Projektovali je nebo dokonce řídili a dohlíţeli na stavbu, zasedali ve stavebních komisích, či působili jako techničtí znalci. Jmenuji učitele J. Sládka. Č. Teyšla, nebo J. Kretšího.212

212

JANECKÝ, M., ROZMAN, J.: Řemeslnické a průmyslové školství v Litomyšli, s. 32-40.

66

3. Odborná škola rolnická 3.1. Založení zimní hospodářské školy Josef Kučera se pokusil o zřízení hospodářské školy jiţ roku 1860. Městskému výboru se myšlenka o zřízení nové školy líbila, ale nejdříve poţadoval zřízení městské reálky. A tak se začalo pracovat na učebním plánu a osnovách pro reálnou a hospodářsko průmyslovou školu. Netrvalo však dlouho a o přijatém návrhu na zřízení niţší reálky, a s ní spojené zemědělsko-průmyslové školy, se začalo pochybovat. Nakonec se zastupitelstvo rozhodlo zřídit pouze niţší reálku, jak bylo zmíněno výše. Takto byl ukončen první pokus o zřízení litomyšlského zemědělského školství. Nové jednání začalo aţ po 25 letech. Roku 1885 se konala valná hromada hospodářského spolku, kde vystoupil E. Urlych a J. Klika a zdůrazňovali význam rolnických škol a nutnost zřízení takové školy v Litomyšli. Bylo povoleno zaloţit prozatímní zimní hospodářskou školu a následně bylo dohodnuto, ţe se bude škola postupně měnit na rolnickou. Slavnostní otevření zimní hospodářské školy proběhlo 6. listopadu 1886. Otevření ústavu probíhalo za „slavných sluţeb Boţích“ v děkanském chrámu. Dne 8. listopadu se začalo vyučovat v prvním ročníku, do kterého nastoupilo devatenáct ţáků.213

3.2. Významné události zimní hospodářské školy Vrchní správa školy spadala pod zemský výbor Království českého a C. k. ministerstvo orby. Místní správa školy byla svěřena kuratoriu, sloţeného z několika zástupců. Byli to: zástupce zemského výboru Království českého, zástupce c. k. vlády, zástupce okresního výboru v Litomyšli, zástupce osady města Litomyšle, zástupce zemědělské rady pro Království české, zástupce Občanské záloţny v Litomyšli, zástupce hospodářského společenstva pro okres litomyšlský a poradní hlas měl ředitel školy. Při škole byl zřízen internát, ve kterém mohlo být ubytováno dvacet lidí. 214

213

JUZOVÁ, I.: c. d., 33-36. SOkA S, Výroční zpráva zimní hospodářské školy se stálým letním hospodyňským kurzem v Litomyšli, rok 1912. 214

67

Na začátku své existence dostala škola od místní obce azyl v bývalé budově c. k. okresního hejtmanství, kde byly dvě učebny, dále jedna místnost pro ředitelnu a sborovnu, a jedna malá místnost na strohé učební pomůcky. Roku 1900 byl zakoupen Brachtlův dům, kde byly některé místnosti vyhrazeny pro hospodářskou školu. Roku 1902 ředitel školy koupil pozemek, který slouţil jako pokusné pole. Později přibyly ještě další pozemky, takţe celkem vlastnila škola kolem 5 hektarů. Tento školní statek byl vybaven do roku 1914 také dojnicemi, jalovicemi, prasnicemi, mladými prasaty a drůbeţí. Byl hlavně vyuţíván ţákyněmi hospodyňské školy. Tyto pozemky se zvířaty byly nazývány školním statkem. Od roku 1904 začalo kuratorium jednat o postavení nové budovy215 pro zimní hospodářskou školu a hospodyňský kurz. Nová budova byla předána tomuto účelu 6. listopadu roku 1910. Zimní hospodářská škola získala výnosem C. k. ministerstva orby roku 1908 právo veřejnosti. Tak jako na jiné školy v Litomyšli dolehla i na tuto školu první světová válka. V srpnu roku 1914 ţádala litomyšlská odbočka Červeného kříţe kuratorium o svolení k pouţití školní budovy pro raněné, nemocné a rekonvalescenty. Také místní primář nemocnice ţádal, aby škola byla pouţita jako pobočka nemocnice pro nakaţlivé choroby. Naštěstí tyto záměry nebyly realizovány a škola fungovala v pořádku i za války.216 Po osvobození roku 1918 byly na školu přijímány i dívky. Roku 1921 došlo k reorganizaci hospodářských škol. Byly rozděleny na dva typy. Typ A vyučoval ţáky v obou ročnících pět měsíců. Ve druhém typu B se vyučoval sedm a půl měsíce. Litomyšlská hospodářská škola se přiklonila k prvnímu typu. Od školního roku 1923-1924 začalo vyučovat podle reformovaných nových osnov. Roku 1921 se stala škola zpravodajem státní fytopatologické stanice v Praze, coţ mělo velký význam pro místní rolníky, protoţe škola podávala rolníkům bezplatně zprávy o zjištěných chorobách a škůdcích a moţnostech ochrany a léčby.217

215

Budova postavena podle projektu Františka Vlacha a vybudována Josefem Kremlem. JUZOVÁ, I.: c. d., s. 36-38. 217 ROZMAN, J.: Zemědělské školství v Litomyšli (dále jen Zemědělské školství v Litomyšli). In: Almanach, 110 let zemědělského a odborného školství v Litomyšli, Litomyšl 1996, s. 24. 216

68

Roku 1922 došlo k převzetí školy do zemské správy, coţ znamenalo pro školu vysvobození z finanční krize, kterou před tím škola měla. Letní hospodyňský kurz, o kterém je pojednáno níţe, byl do této doby spravován samostatně. V tomto roce byl převzat do rukou ředitele zimní hospodářské školy a ředitelka hospodyňského školy se stala odbornou učitelkou, která měla pouze dozor nad touto školou. Roku 1922 dochází ještě ke změně názvu školy na Odbornou hospodářskou školu a v roce 1925 je název upraven na Zemskou odbornou školu hospodářskou s letní hospodyňskou školou. Roku 1933 byla zaloţena zemědělská poradna a předsedou se stal ředitel hospodářské školy Josef Joudal. Roku 1941 musela být škola vyklizena a převzata německou armádou pro svoje účely. Zároveň byly zabrány pozemky školy a školní statek zanikl. Od roku 1942 vyučovala v prostorách učitelského ústavu, kde byla aţ do roku 1944. Poslední rok války získala útočiště ve sboru československé církve. Válka měla své oběti i na hospodářské škole. Roku 1944 byl zatčen a následně popraven ředitel školy Jan Vaňata. Učitelka Marie Prošková Čiţínská byla aţ do konce války vězněna. Při oslavě šedesáti let trvání zimní rolnické školy a třiceti pěti let hospodyňské školy byla popravenému řediteli odhalena pamětní deska. Roku 1948 se opět změnil název školy na Odbornou školu rolnickou.218

3.3. Učební osnovy a organizace zimní hospodářské školy První učební osnova byla vypracována ředitelem Švehlou. Zimní hospodářská škola byla dvouletá, na školu se mohli hlásit ţáci ve věku 15-18 let, kteří absolvovali školu obecnou. Škola připravovala např.: syny rolníků pro jejich budoucí povolání. Jiţ z názvu vyplývá, ţe ţáci chodili do školy pět měsíců v zimě. Povinnými předměty během dvou let byl český jazyk, počty, „měřictví,“ kreslení, „přírodozpyt,“ zeměpis, účetnictví, zvěrolékařství, mravouka, zákonověda, „správověda,“

218

219

ROZMAN, J.: Zemědělské školství v Litomyšli, s. 20-22. O uspořádání rolnické ţivnosti: o budovách, nádvořích a cestách, scelování pozemků a rozdělování polí. O soustavách a hospodaření a osevných postupech. O kmenovém a provozovacím kapitále a poměrech práce a dělnictva. 219

69

„silozpyt,“220 „lučba“221 a samozřejmě hospodářství, kam patřila přírodověda, orba, chov dobytka a pěstování hospodářských rostlin. 222 Během následujících let docházelo ke změnám. V 90. letech byla výuka rozšířena o práce košíkářské a roku 1900 se na škole začal vyučovat předmět „hygiena.“

223

Od školního roku 1923-1924 se učební osnova změnila. Rozšířila

se o další předměty. Odborní učitelé pořádali mnoho přednášek pro širší veřejnost. Zároveň bylo na škole pořádáno několik speciálních kurzů jako např.: stěpařské, ovocnářské, rybářské,

atd.

Škola

spolupracovala

s

okresním

hospodářským

spolkem,

s včelařským spolkem a s odbočkou Českomoravské jednoty ovocnické v Litomyšli. Na konci kaţdého školního roku byla pořádána veřejná zkouška, která byla spojena s výstavou učebních pomůcek a prací ţáků. Významná byla okresní výstava hospodářských plodin, ovoce, zeleniny, květin, drůbeţe a drobného zvířectva v budovách školy, uspořádána roku 1927. Škola se také účastnila výstav širšího významu, ze kterých si přivezla několik ocenění. Pro příklad jmenuji jen některé: pochvalný diplom Zemědělské jednoty z Prahy roku 1926, čestný diplom českého odboru Zemědělské rady z Prahy roku 1928, nebo zlatou a bronzovou medaili výstavního výboru z Litomyšle roku 1929.224

3.4. Založení a významné události hospodyňského kurzu Roku 1893 začalo kuratorium jednat o zřízení letního hospodyňského kurzu. Navrhovalo, aby hospodyňská škola byla spojena se zimní hospodářskou školou. Návrh, podepsaný předsedou kuratoria J. Lenochem, byl s osnovami a rozpočtem předloţen zemskému výboru. Roku 1894 byl návrh zamítnut.

220

Výuka všeobecných vlastností hmot. O rovnováze i pohybu pevných, kapalných a vzdušných hmot s příklonem k hospodaření. Dále o teple a jeho účincích a také o parních strojích, elektřině a povětrnosti. 221 O nejdůleţitějších prvcích a neústrojných sloučeninách. Dále o ústrojných látkách: uhlohydráty, tuky, bílkoviny, silice (těkavé oleje). Předmět zahrnoval také nauku o výţivě rostlin a zvířat a o hospodářském průmyslu. 222 SOkA S, Výroční zpráva zimní hospodářské školy se stálým letním hospodyňským kurzem v Litomyšli, rok 1912. 223 JUZOVÁ, I.: c. d., s. 36-38. 224 Tamtéţ, s. 23-24.

70

Jednání o zřízení hospodářského kurzu se obnovilo aţ po deseti letech. Následně, dne 9. srpna 1905, byl zemským výborem schválen návrh na zřízení tohoto kurzu. Jak jiţ bylo zmíněno, roku 1910 byla postavena nová školní budova na Masarykově ulici pro zimní hospodářskou a letní hospodyňskou školu. Dne 4. dubna 1911 byl kurz slavnostně otevřen. Ředitelkou školy se stala Růţena Vodvárková.225 Do kurzu byly přijímány dívky ve čtrnácti letech. Musely být „mravně bezúhonny,“ tělesně a duševně zdrávy, musely odevzdat vysvědčení z obecné školy a také slíbit, ţe budou na škole vykonávat veškeré přidělené praktické práce.226 Roku 1922 byla škola společně s internátem převzata do zemské správy. Letní školu začal spravovat ředitel zimní rolnické školy. Roku 1929 se přihlásilo do kurzu pouze třináct ţákyň. Proto vládní rada rozhodla, ţe letní hospodářská škola byla od dalšího školního roku zrušena a vznikla zimní hospodyňská škola, která vyučovala ţákyně od listopadu do března. Z dochovaných materiálů se dozvídáme, ţe roku 1941 byla škola sedmiměsíční, fungovala od listopadu do května. Nicméně spolu s hospodářskou školou byla přestěhována do učitelského ústavu. Roku 1944 byla hospodyňská škola uzavřena. Po skončení války roku 1945 ale opět otevřena. Roku 1948 byla rozdělena správa chlapecké a dívčí školy. Ředitelkou dívčího hospodyňského kurzu se stala M. Vopršalová.227 Ta působila na ústavě jako učitelka od roku 1922 a spolu s dalšími učitelkami se podílela na přednáškové činnosti. Uspořádaly společně mnoho kurzů na různých místech, jako byl např.: zuţitkování ovoce a zeleniny, pečení drobného a medového pečiva.228

3.5. Organizace letního hospodyňského kurzu „Účelem letního hospodyňského kurzu, zřízeného při okresní zimní hospodářské škole v Litomyšli jest, by dívky, škole obecné odrostlé, vzdělaly se prakticky

225

JUZOVÁ, I.: c. d., s. 39. SOkA S, Výroční zpráva letního hospodyňského kurzu v Litomyšli, rok 1912. 227 Ve školním roce 1949-1950 zproštěna funkce ředitelky, zůstala na škole jako učitelka a vedla internát. 228 ROMPORTL, J., ROZMAN, J.: Hospodyňské školství v Litomyšli (dále jen Hospodyňské školství). In: Almanach, 110 let zemědělského a odborného školství v Litomyšli, Litomyšl 1996, s. 26-27. 226

71

i teoreticky tak, jak toho třeba ku řádnému vedení domácnosti střední a zvláště rolnické.“ 229 Vyučování probíhalo pět měsíců v létě, a to od dubna do konce srpna. Pro ţákyně byl také zřízen internát, kde společně s učiteli tvořili jakousi domácnost. Za vyučování na letním kurzu se platilo dvacet korun za pět měsíců a na internátu platily ţákyně čtyřicet korun měsíčně. Učební osnova byla rozdělena na vyučování praktické a teoretické. Do praktických cvičení patřilo vaření. To zahrnovalo přípravu a vaření pokrmů, masa, moučníků, zeleniny, ale také přípravu jídelního stolu, úklid a mytí nádobí. Dalším praktickým cvičením bylo pečení chleba, buchet nebo koláčů. Ţákyně se učily konzervovat potraviny, solit, nakládat a udit maso, zavářet ovoce a houby, vyráběly ovocné šťávy a nápoje. Mlékařství obsahovalo výuku dojení, rozpoznání chyb při zpravování másla, výrobu sýru i zuţitkování zbytků. Další praktické cvičení bylo spojené s domácími pracemi, jako byla úprava postelí, čištění kamen, bytu a nábytku, praní prádla, jeho sušení a ţehlení, nebo ošetřování kůţe a koţešin. Dívky se učily ţenským ručním pracím, jako bylo šití a látání prádla, kreslení střihů, vyšívání atd. Vyučováno bylo, jak se ţákyně mají starat o nemocné nebo o dobytek a také pracím na zahradě, jako bylo vysazování, ošetřování a sklizeň stromů, sázení zeleniny a květin, sklizeň a uschovávání zeleniny nebo luskovin. Také byly podnikány se ţákyněmi vycházky do vzorně zařízených hospodářství, ústavů, zahrad, nebo na odborné výstavy a přednášky. Teoretické vyučování zahrnovalo „mravouku,“ písemnosti a účetnictví, počty, zeměpis a dějepis, přírodopis, „přírodozpyt,“ kde se učilo nejdůleţitějším prvkům a chemickým sloučeninám pro domácnost. Např. sůl a její pouţívání v domácnosti, lihové, octové a mléčné kvašení. Patřila sem také nauka o měření tepla, pouţívání teploměrů a tlakoměrů. Ţákyně se učily teorii o zahradnictví, o chovu skotu, vepřů a drůbeţe, dále mlékařství, vychovatelství a zdravovědě. To vše zahrnovalo teoretické poznatky, které pak ţákyně dokázaly vyuţít v praktických cvičeních. Hospodyňský kurz vyuţíval k vyučování některých učebních pomůcek a knihovnu zimní hospodářské školy. K dispozici byl školní statek, kde byl zřízen chov hovězího a vepřového dobytka a drůbeţe. Ţákyně si upevňovaly své teoretické 229

SOkA S, Výroční zpráva letního hospodyňského kurzu v Litomyšli, rok 1912.

72

znalosti a rozšiřovaly praktické dovednosti. Ve sklepních místnostech školy byla zřízena mlékárna, pekárna a udírna. Dále ve škole fungovala prádelna a venku byla velká zahrada. Ţákyně, stejně jako ţáci zimní hospodářské školy, ukazovaly své práce na výstavách, které pořádaly na konci školního roku. Ţákyně letního kurzu prezentovaly svou činnost a výsledky práce na dalších výstavách, jako byla např.: roku 1926 jarní hospodářská výstava v Praze, kde byly ţákyně odměněny diplomem a čestným uznáním, dále se roku 1927 zúčastnily okresní výstavy hospodářských plodin a drobného zvířectva, roku 1929 na památné krajinské výstavě východních Čech v Litomyšli získala škola zlatou medaili za ruční práce a kuchyňské výrobky a bronzovou medaili za medové pečivo a čestný diplom za vystavenou drůbeţ.230

230

ROMPORTL, J., ROZMAN, J.: Hospodyňské školství, s. 26-27.

73

Závěr Záměrem diplomové práce bylo poznat, popsat a interpretovat litomyšlské střední a odborné školy v období první poloviny 20. století. Na základě bádání a studia literatury jsem pronikla do ţivota na těchto školách, poznala průběh školního roku a významné školní události. Seznámila se s pozitivními změnami, ale také s problémy, které školy potkaly. Zde mě především zajímalo, jak školy fungovaly v dobách tak těţkých, jako byly obě světové války. Tématem práce se staly dějiny litomyšlského gymnázia, pedagogické, zahradnické a technické školy v první polovině 20. století. Školy prošly sloţitým vývojem a od tehdejších dob se velmi změnily, a to jak vzhledem a vybaveností, tak i vnitřní strukturou a obsahem studia. Na tomto vývoji se podílelo kulturní, historické a politické dění v českých zemích. Proto jsem na začátku práce zaměřila na ţivot v Litomyšli, který je úzce provázán s litomyšlským školstvím. Ve druhé kapitole jsem popsala vývoj školství v obecné rovině, významné zákony a reformy, které jsem dala souvislosti s místními školami. Stěţejní částí práce jsou dějiny jednotlivých škol. Nejdelší historii má litomyšlské gymnázium, které bylo zaloţeno Frebonií z Pernštejna v 17. století. Stručně jsem v práci popsala počátky a historický vývoj školy do konce 19. století, a pak jsem se podrobně věnovala vytyčenému období. Při studiu veškerých materiálů jsem zjistila, jakými změnami během vývoje škola prošla. Šlo o přeměnu gymnázia zaměřeného na latinu a řečtinu na reálné gymnázium a později reformní reálné gymnázium. Nebo o změnu umístění, kdy pro gymnázium byla postavena roku 1923 nová školní budova. Učitelský ústav nemá tak bohatou historii jako gymnázium. Vznikl aţ roku 1905, ale přesto jeho zaloţení a fungování bylo velmi významné, protoţe tehdy bylo nedostatek škol pro vzdělávání učitelek. Ústav nejdříve vzdělával pouze dívky, roku 1920 mohli na školu nastoupit i chlapci. Dnešní Zahradnická a technická škola v Litomyšli prošla také pozoruhodným vývojem. Rozvoj průmyslu a zemědělství ve druhé polovině 20. století zapříčinil potřebu zakládat odborné školy tohoto typu, a tak byla i v Litomyšli prosazena myšlenka zřízení nejdříve hospodářské školy roku 1886 a roku 1888 řemeslnické školy. Ţivot na odborných školách se díky jejich zaměření zajisté odlišoval 74

od předchozích škol. Záměrem posledních dvou částí práce bylo tedy poodhalit ţivot a výuku na odborných školách. Ačkoliv se osnovy, předměty, průběh vyučování na jednotlivých školách značně lišily, byly situace, které měly školy společné. Zajisté to byla první a druhá světová válka, jeţ měly negativní dopad na ţivot ve škole. Školní budovy byly zabírány armádou pro jejich vlastní potřeby. Učební osnovy byly upravovány a počty hodin sniţovány. Studenti nejvyšších tříd a profesoři odcházeli na vojnu. Při výuce se kladl větší důraz na branná cvičení a militarizaci. Vyřazovaly se knihy ze školních knihoven. Celé školství bylo při obou válkách, obzvláště při druhé, podrobeno silné germanizaci. A tak se našli takoví, z řad studentů a učitelů, kteří proti tvrdému reţimu chtěli bojovat. Bohuţel někteří zaplatili svým ţivotem. Během války se studenti účastnili prací na polích, nebo se podíleli na sbírkách pro sirotky pozůstalých po padlých vojácích. Obzvláště pak dívky z učitelského ústavu pletly pro vojáky rukavice, atd. Společné pro všechny školy nebyly pouze tyto krizové situace, ale i některé radostné události jako třeba slavnosti, sportovní soutěţe, výstavy, výlety, ţákovské akademie, atd. Všechny školy se společně účastnily kulturního a společenského ţivota

ve

městě.

V neposlední

řadě

vychovaly

školy

v Litomyšli

ţáky

nebo zaměstnávaly významné učitele, kteří se zapsali do kulturního, uměleckého nebo politického ţivota naší země.

75

Resumé Tato diplomová práce obsahuje historii středních a odborných škol v Litomyšli, zaměřenou na první polovinu 20. století. První kapitola popisuje kulturní, politické a hospodářské dějiny Litomyšle. Historie Litomyšle je totiţ důleţitou součástí litomyšlského školství. Druhá kapitola je zaměřena na střední a odborné školy všeobecně v tomto období. Ve třetí a čtvrté kapitole je popsán vývoj jednotlivých škol v Litomyšli do roku 1948. Ve třetí kapitole se zabývám gymnáziem a školou pro vzdělání učitelů. Ve čtvrté kapitole popisuji odbornou průmyslovou a rolnickou školu. Zaměřuji se na zaloţení škol, významné události, ţivot během válek, organizační systém a kaţdodenní ţivot na jednotlivých školách.

This master thesis deals with the history of secondary and vocational schools in Litomysl focus on the first half of the 20th century. The first chapter describes the cultural, political and economical history of Litomysl. History of Litomysl is an important part of Litomysl education. The second chapter focuses on secondary and vocational schools in general. In the third and fourth chapter is described the development of particular schools in Litomysl to 1948. In the third part I deal with grammar school and school for future teachers. In the fourth chapter I deal with vocational trade and crafts school and vocational agricultural school. I describe the establishment of schools, important events, life during the wars, organizational system and daily life at the particural schools.

76

Seznam pramenů a literatury a) Archivních prameny Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli (SOkA S), -Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 20, Kronika města Litomyšle, díl. I. -Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 21, Kronika města Litomyšle, díl. II. -Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 22, Kronika města Litomyšle, díl. III. -Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 25, Kronika města Litomyšle, díl. VI. -Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 26, Kronika města Litomyšle, díl. VII. -Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 28, Kronika města Litomyšle, díl. IX. -Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 104, Kronika Gymnázia. -Mezifondový soubor kronik, sign. KR. 99, Kronika Soukromého ústavu ku vzdělání učitelek. -Výroční zprávy C. k. státního vyššího reálného gymnázia v Litomyšli za školní roky 1902-1922. -Výroční zprávy Státního reformního reálného gymnázia v Litomyšli za školní roky 1922-1930. -Výroční zpráva Československého státního reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 1937-1938. -Výroční zpráva Státního reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 19381939. -První výroční zpráva Soukromého městského ústavu ku vzdělání učitelek za školní rok 1926-1927. -Třetí výroční zpráva všeobecné školy řemeslnické v Litomyšli za školní rok 1890-1891.

77

-Šestá výroční zpráva všeobecné školy řemeslnické v Litomyšli za školní rok 1893-1894. -Výroční zprávy za školní roky 1930-1933, Masarykova zemská průmyslová škola v Litomyšli. Výroční zpráva Zemské odborné školy na zpracování dřeva a kovů ve školním roce 1924-1925. -Výroční zpráva zimní hospodářské školy se stálým letním hospodyňským kurzem v Litomyšli, rok 1912. -Výroční zpráva letního hospodyňského kurzu v Litomyšli, rok 1912. -Fond Gymnázium v Litomyšli II., kniha 32. -Fond Gymnázium v Litomyšli II., kniha 41. -Fond Gymnázium v Litomyšli II., kniha z roku 1940-48. -Fond Gymnázium v Litomyšl II., protokol č. XXXIV. za IV. klasifikační období a o poradě závěrečné 1939-40. -Fond Gymnázium v Litomyšli II., protokol č. 15 z roku 1938-1939. -Fond Gymnázium v Litomyšli II., protokol č. 5 z roku 1947-1948. -Fond Gymnázium v Litomyšli II., konferenční protokol č. 11 z roku 1933. -Fond Gymnázium v Litomyšli II., konferenční protokol z roku 1915. -Fond Gymnázium v Litomyšl II., konferenční protokol z roku 1938-1939. -Fond Gymnázium v Litomyšli II., maturitní protokol z roku 1915-1931. -Fond Státní koedukační ústav učitelský v Litomyšli, organizační statut.

78

b) Literatura Almanach vydaný ke stému výročí zaloţení pedagogického vzdělávání v Litomyšli. Litomyšl: Vyšší odborná škola pedagogická a Střední pedagogická škola, 2005. ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 1999. JANECKÝ, M., ROZMAN, J.: Řemeslnické a průmyslové školství v Litomyšli 18881952. In: Almanach, 110 let zemědělského a odborného školství v Litomyšli, Litomyšl 1996, s. 28-40. JUZOVÁ, I.: Vývoj středního a odborného školství v Litomyšli od Bachova absolutismu do počátku 1. světové války. Bakalářská práce, Brno, PdF MU, 2012. KÁDNER, O.: Pedagogika, školství a jejich dějiny. Praha 1981. KASPER, T., KASPEROVÁ, D.: Dějiny pedagogiky. Praha 2008. KOPÁČ, J.: Dějiny školství a pedagogiky v Československu, díl I.: České a slovenské školství a pedagogika v letech 1918-1928. Brno 1971. KRÁLÍKOVÁ, M., NEČESANÝ, J., SPĚVÁČEK, V.: Nástin vývoje všeobecného vzdělání v českých zemích. Praha 1977. METYŠ, J.: Dějiny ústavu za druhé světové války. In: Jubilejní výroční zpráva Masarykovy zemské průmyslové školy v Litomyšli, Litomyšl 1948, s. 23-25. METYŠ, J.: Litomyšlské gymnázium za okupace a po převratu. In: Tři sta let litomyšlského gymnázia, Litomyšl 1948, s. 30-41. NEJEDLÝ, Z.: Litomyšl: tisíc let ţivota českého města. Praha 1954. PRIESCHING, V.: Masarykova zemská průmyslová škola po válce. In: Jubilejní výroční zpráva Masarykovy zemské průmyslové školy v Litomyšli, Litomyšl 1948, s. 26. PRIESCHING, V.: Organisace školy. In: Jubilejní výroční zpráva Masarykovy zemské průmyslové školy v Litomyšli, Litomyšl 1948, s. 34-39.

79

PRIESCHING, V.: Školní dílny. In: Jubilejní výroční zpráva Masarykovy zemské průmyslové školy v Litomyšli. Litomyšl 1948. s. 27-32. PRIESCHING, V.: Vývoj Masarykovy zemské průmyslové školy v Litomyšli od roku 1888 do počátku druhé světové války. In: Jubilejní výroční zpráva Masarykovy zemské průmyslové školy v Litomyšli, Litomyšl 1948, s. 5-22. ROMPORTL, J., ROZMAN, J.: Hospodyňské školství v Litomyšli. In: Almanach, 110 let zemědělského a odborného školství v Litomyšli, Litomyšl 1996, s. 25-27. ROZMAN, J.: Zemědělské školství v Litomyšli. In: Almanach, 110 let zemědělského a odborného školství v Litomyšli, Litomyšl 1996, s. 11-24. SKŘIVÁNEK, M.: Litomyšl 1259-2009: Město kultury a vzdělání. Litomyšl 2009. SKŘIVÁNEK, M.: Z dějin litomyšlského gymnázia do roku 1945. In: Tři sta padesát let gymnázia Litomyšl, Litomyšl 1990, s. 7-31. ŠKORPIL, E.: Vynikající profesoři litomyšlského gymnázia. In: Tři sta let litomyšlského gymnázia, Litomyšl 1948, s. 58-62. ŠTĚPÁNEK, J.: Dějiny c. k. vyššího gymnázia v Litomyšli. Litomyšl 1894. TICHÝ, F.: Přehled dějin gymnasia. In: Třetina tisíciletí gymnasia v Litomyšli, Litomyšl 1974, s. 7-46. VEGER, J.: Přehledná kronika litomyšlského gymnázia v letech 1924-1938. In: Tři sta let litomyšlského gymnázia, Litomyšl 1948, s. 26-29. VESELÁ, Z.: Vývoj české školy a učitelského vzdělání. Brno, 1992. ŢIŢKA, J.: Studentská Litomyšl. Litomyšl 1937.

c)Elektronické zdroje Pomník J. Á. Komenského v Litomyšli [online]. 2010 [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://www.litoulkysy.cz/products/pomnik-j-a-komenskeho-v-litomysli/ VOŠP

a

SPgŠ

Litomyšl

[online].

z: http://www.vospspgs.cz/. 80

2015

[cit.

2015-03-30].

Dostupné

Seznam textových a obrazových příloh Příloha č. 1:

Ředitelé gymnázia od roku 1850.

Příloha č. 2:

Ředitelé učitelského ústavu.

Příloha č. 3:

Ředitelé průmyslové školy.

Příloha č. 4:

Ředitelé rolnické školy.

Příloha č. 5:

Plány stavby nové budovy gymnázia.

Příloha č. 6:

Plány stavby nové budovy gymnázia.

Příloha č. 7:

Nová budova gymnázia, postavená roku 1923.

Příloha č. 8:

Ředitel gymnázia František Autrata.

Příloha č. 9:

Ředitel gymnázia František Smolek.

Příloha č. 10: Absolventka gymnázia Marie Sedláčková, popravená roku 1945. Příloha č. 11: Učební osnova vyššího reálného gymnázia v Litomyšli ve školním roce 1915-1916. Příloha č. 12: Nová budova učitelského ústavu, postavená roku 1907. Příloha č. 13: Statistický přehled ţáků učitelského ústavu od roku 1918-1927. Příloha č. 14: Hra ţákyň učitelského ústavu na kytaru. Příloha č. 15: Budova průmyslové školy, postavená roku 1929. Příloha č. 16: Pomník Jana Amose Komenského v Litomyšli z roku 1921, autor: Alois Metelák. Příloha č. 17: Přehledný vývoj Masarykovy zemské průmyslové školy a Odborné školy rolnické. Příloha č. 18: Pamětní deska T. G. Masaryka na Masarykově zemské průmyslové škole, zhotovena roku 1938. Příloha č. 19: Přehled ţáků na řemeslnické škole ve školním roce 1893-1894. Příloha č. 20: Přehled ţáků průmyslové školy pokračovací ve školním roce 1893-1894. Příloha č. 21: Přehled ţáků průmyslové školy pokračovací ve školním roce 1893-1894. Příloha č. 22: Statistika ţáků Zemské odborné školy na zpracování dřeva a kovů ve školním roce 1924-1925. Příloha č. 23: Statistika ţáků Masarykovy zemské odborné školy ve školním roce 1932-1933. Příloha č. 24: Budova hospodářské školy, postavená roku 1910.

81

Příloha č. 25: Statistika ţáků hospodářské školy ve školním roce 1911-1912. Příloha č. 26: Rozvrh

hodin

ţákyň

hospodyňského

82

kurzu

v roce

1912.

Příloha č. 1: Ředitelé gymnázia od roku 1850. Florus Staschek

1850-1856

Jan Neusser

1856-1868

Hilarius Dědina

1868-1873

Cyrin Václav Bernat

1873

Antonín Tille

1873-1881

František Fišer

1881-1888

Emanuel Seifert

1888-1908

František Dušánek

1908-1909

František Věcovský

1909-1922

František Autrata

1922-1934

František Smolek

1934-1940

Oldřich Růţička

1940-1945

Stanislav Obdrţálek

1945-1951

Příloha č. 2: Ředitelé učitelského ústavu. Josef Táborek

1905-1906

Josef Novák

1906-1908

Karel Křemen

1908-1910

Arnošt Bláha

1910-1911

Josef Jirásek

1911-1917

Oldřich Šťastný

1917-1937

Vladimír Libický

1937-1938

(správce ústavu) Jan Landsman

1938-1947

Jan Jaroslav Veger

1947-1948

(správce ústavu)

Příloha č. 3: Ředitelé průmyslové školy. Karel Zdráhal

1888-1903

Jan Hlaváček

1903-1908

Bohumil Šally

1908-1920

Karel Preis

1920-1921

Josef Plichta

1921-1940

Viktor Vařeka

1940-1945

Vladimír Vilim

1945-1947

Viktor Priesching

1947-1948

Josef Miřejovský

1948

Příloha č. 4: Ředitelé rolnické školy. Zimní hospodářská škola Tomáš Švehla

1886-1908

Josef Joudal

1908-1934

Ing. Arnošt Zvára

1934-1941

Josef Král

1941

Ing. C Jan Vaňata

1941-1944

Zdeněk Bárta (správce školy)

19444-1945

Ing. Karel Kozák

1945

Letní hospodyňský kurz R. Vodvárková

1911-1922

M. Mádrová

1922

Ředitelé zimní hospodářské školy

1922-1948

M.Vopršalová

1948-1950

Příloha č. 5: Plány stavby nové budovy gymnázia. Zdroj: SOkA S, Výroční zpráva C. k. státního vyššího reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 1923-1924.

Příloha č. 6: Plány stavby nové budovy gymnázia. Zdroj: SOkA S, Výroční zpráva C. k. státního vyššího reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 1923-1924.

Příloha č. 7: Nová budova gymnázia, postavena roku 1923. Zdroj: SOkA S, Výroční zpráva C. k. státního vyššího reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 1923-1924.

Příloha č. 8: Ředitel gymnázia František Autrata. Zdroj: SKŘIVÁNEK, M. Z dějin litomyšlského gymnázia do roku 1945. In: Tři sta padesát let gymnázia Litomyšl, Litomyšl 1990.

Příloha č. 9: Ředitel gymnázia František Smolek. Zdroj: SKŘIVÁNEK, M. Z dějin litomyšlského gymnázia do roku 1945. In: Tři sta padesát let gymnázia Litomyšl. Litomyšl, 1990.

Příloha č. 10: Absolventka gymnázia Marie Sedláčková, popravená roku 1945. Zdroj: SKŘIVÁNEK, M. Z dějin litomyšlského gymnázia do roku 1945. In: Tři sta padesát let gymnázia Litomyšl, Litomyšl 1990.

Příloha č. 11: Učební osnova vyššího reálného gymnázia v Litomyšli ve školním roce 1915-1916. Zdroj: SOkA S, Výroční zpráva C. k. státního vyššího reálného gymnázia v Litomyšli za školní rok 1915-1916.

Příloha č. 12: Nová budova učitelského ústavu, postavená roku 1907. Zdroj: JUZOVÁ, I.: Vývoj středního a odborného školství v Litomyšli od Bachova absolutismu do počátku 1. světové války. Bakalářská práce, Brno, PdF MU, 2012.

Příloha č. 13: Statistický přehled žáků učitelského ústavu od roku 1918-1927. Zdroj: SOkA S, První výroční zpráva Soukromého městského ústavu ku vzdělání učitelek za školní rok 1926-1927.

Příloha č. 14: Hra žákyň učitelského ústavu na kytaru. Zdroj: VOŠP a SPgŠ Litomyšl [online]. 2015 [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://www.vospspgs.cz/.

Příloha č. 15: Budova průmyslové školy, postavená roku 1929. Zdroj: SOkA S, Výroční zpráva za školní rok 1932-1933, Masarykova zemská průmyslová škola v Litomyšli.

Příloha č. 16: Pomník Jana Amose Komenského v Litomyšli z roku 1921, autor: Alois Metelák. Zdroj: Pomník J. Á. Komenského v Litomyšli [online]. 2010 [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://www.litoulkysy.cz/products/pomnik-j-a-komenskeho-v-litomysli/

Příloha č. 17: Přehledný vývoj Masarykovy zemské průmyslové školy a Odborné školy rolnické. Zdroj: Almanach, 110 let zemědělského a odborného školství v Litomyšli, Litomyšl 1996.

Příloha č. 18: Pamětní deska T. G. Masaryka na průmyslové škole, zhotovena roku 1938. Zdroj: SOkA S, Výroční zpráva za školní rok 1932-1933, Masarykova zemská průmyslová škola v Litomyšli.

Příloha č. 19: Přehled žáků na řemeslnické škole ve školním roce 1893-1894. Zdroj: SOkA S, Šestá výroční zpráva všeobecné školy řemeslnické v Litomyšli za školní rok 1893-1894.

Příloha č. 20: Přehled žáků na pokračovací škole průmyslové ve školním roce 1893-1894. Zdroj: SOkA S, Šestá výroční zpráva všeobecné školy řemeslnické v Litomyšli za školní rok 1893-1894.

Příloha č. 21: Přehled žáků na pokračovací škole průmyslové ve školním roce 1893-1894. Zdroj: SOkA S, Šestá výroční zpráva všeobecné školy řemeslnické v Litomyšli za školní rok 1893-1894.

Příloha č. 22: Statistika žáků Zemské odborné školy na zpracování dřeva a kovů ve školním roce 1924-1925. Zdroj: SOkA S, Výroční zpráva Zemské odborné školy na zpracování dřeva a kovů ve školním roce 1924-1925.

Příloha č. 23: Statistika žáků Masarykovy zemské průmyslové školy ve školním roce 1932-1933. Zdroj: SOkA S, Výroční zpráva Masarykovy zemské průmyslové školy za školní rok 1932-1933.

Příloha č. 24: Budova hospodářské školy, postavená roku 1910. Zdroj: JUZOVÁ, I.: Vývoj středního a odborného školství v Litomyšli od Bachova absolutismu do počátku 1. světové války. Bakalářská práce, Brno, PdF MU, 2012.

Příloha č. 25: Statistika žáků hospodářské školy ve školním roce 1911-1912. Zdroj: SOkA S, Výroční zpráva zimní hospodářské školy se stálým letním hospodyňským kurzem v Litomyšli, rok 1912.

Příloha č. 26: Rozvrh hodin žákyň hospodyňského kurzu v roce 1912. Zdroj: SOkA S, Výroční zpráva letního hospodyňského kurzu v Litomyšli, rok 1912.