20 Slováci v Chorvatsku

06. 06. 2016 12:59

1/20

Slováci v Chorvatsku

Slováci v Chorvatsku Úvod a cíl práce V oblasti Balkánského poloostrova se nachází velké množství příslušníků slovenské národnosti, a protože v Chorvatsku jich je podle oficiální statistiky téměř pět tisíc, bylo rozhodnuto realizovat terénní výzkum za účelem zjištění aktuální situace Slováků v Chorvatsku. Slovenská menšina v Chorvatsku se i přes postupující asimilaci snaží udržovat své národní povědomí a pěstovat slovenskou kulturu. Cílem této práce je ukázat, jak slovenská menšina v Chorvatsku vnímá svou etnickou identitu, a zda udržuje její aspekty. Například jde o to jaké je mezi Slováky povědomí o historii jejich příchodu do Chorvatska; jestli zachovávají tradice, zvyky a obyčeje; jaký vztah mají ke své domovské zemi; mluví-li slovensky nebo jazykem majority; zda se považují za Slováky či jak vidí svou budoucnost v Chorvatsku. Stěžejním cílem této práce je tedy získat odpověď na výzkumnou otázku týkající se vývoje života slovenské menšiny v minulosti a jeho současné směřování a hlavně zjistit, na jakém základě Slováci žijící v Chorvatsku utváří svou etnickou identitu.

Literární rešerše Obraz o situaci Slováků v Chorvatsku pěkně ukazuje kniha 15 rokov Zväzu Slovákov v Chorvátskej republike od pana Kurice a paní Baksové1) Publikace je dvojjazyčná, takže si v ní mohou počíst jak Slováci (respektive Češi), tak i Chorvaté. Věnuje se například kultuře, příchodu Slováků na území Chorvatska, školstvím, kulturou a dává přehled všech slovenských Matic v Chorvatsku. Svaz Slováků v Chorvatsku vydal téměř všechny dostupné publikace týkající se slovenské menšiny žijící v Chorvatsku. Ušák2) se zaměřuje na historii příchodu Slováků do Slavónie. Rozděluje toto území na: Našickou, Djakovskou, Pakrackou, Požežskou oblast a na východní Slavónii. V každé z těchto oblastí se nachází několik slovenských obcí. To znamená, že tam žije významný počet Slováků a ve zdejších základních školách existuje možnost učit se fakultativně slovenský jazyk. Jednotlivé slovenské matice v Chorvatsku vydávají publikace, které se zaměřují na historii obcí a místní matice, geografickou polohu, místní kulturu, svatební obyčeje, školství, folklórní spolek atd. Knihy jsou zpravidla bilingvní, z jedné půlky v chorvatštině, z druhé ve slovenštině. Brnjik3) sepsal takovouto publikaci o obci Jelisavec (chorvatsky Jelisavac). Text zaznamenává sedmdesát let existence obce, popisuje historii příchodu prvních Slováků do Jelisavce. Slovenská minorita tvoří v obci Jelisavec majoritu, jelikož zde žije více Slováků než Chorvatů. Tato dědina je specifická tím, že všechny nápisy v obci jsou dvojjazyčné. V roce 2005 byla nově publikovaná knížka od paní Vesny Baksové 4), která popisuje jednotlivé události příchodu Slováků do našického kraje přes jejich život v Markovci, o životních podmínkách v nové zemi a o obyčejích z pohledu každodenního života zde. Publikace vyšla na základě informací o původu slovenské menšiny a má ukázat vztah k rodnému Markovci, kde se aktivně účastní činností v SKUS Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:16

slovaci_v_cerne_hore http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=slovaci_v_cerne_hore

„Fraňo Strapač.“ Publikace dále poukazuje na život a jednotlivé zvyky Slováků, kteří se usídlili v našickém kraji ve vesnici Markovec. Příchod slovenského obyvatelstva do dnešního Chorvatska je velice propojen nejen zvyklostmi a tradicemi, ale také rodným slovenským jazykem. Pro udržení jazyka se Slováci snaží vydávat nejrůznější publikace ve slovenštině nejen pro starší či dospělou generaci, ale i pro malé děti. Snaha o udržení jazyka je velice důležitý prvek při konstruování vlastní identity a snaží se dětem pomoci se zachováním slovenského jazyka. Publikace s názvem Zlaté perá se skládá z příspěvků dětí (jejich zážitků a každodenních postřehů ze života). Autor Josip Kvasnovski vydal nejen Zladé perá 5), ale mnoho dalších publikací. Jednou z nich je Slovník oravsko-kysuckého nárečia a Slovákov v Josipovci 6), který je určen k posílení, ochraně jejich řeči a ukázce krásy jazyka jejich předků. „Sem svedkami šťastna člověka, který ovládne cudzí jazyk, ale aj nešťastna, keď pohŕda svojím materinským.“7) Dalším významným literárním zdrojem je Katalóg kníh regionálnej zbierky Croslovaciká 1998-2009 8), který napomáhá nejen slovenským, ale i chorvatským obyvatelům se orientovat v bibliografickém katalogu slovenských publikací. Bibliografické katalogizační záznamy vypracovala Ružica Vinčak, která pracuje v Ústřední knihovně Slováků v Chorvatsku.

Metodologie V tomto kvalitativním výzkumu byl za hlavní výzkumnou techniku zvolen polostrukturovaný rozhovor. Jako doplňková technika bylo využito i krátkodobé, zjevné, nezúčastněné pozorování, kdy jsme se na vlastní oči přesvědčili, že na internetu deklarované slovenské organizace, školy a festivaly skutečně existují a fungují. Krátkodobé bylo z toho důvodu, že jsme neměli čas a prostor pobývat na těchto místech v delším časovém horizontu, aby šlo o skutečně plnohodnotné pozorování. Vždy šlo o návštěvy maximálně na pár hodin. Hlavní výhodou těchto rozhovorů je získání velkého množství informací a možnost klást doplňující otázky dle situace. Je to šikovný kompromis mezi strukturovaným dotazníkem s uzavřenými odpověďmi, kde se respondent snaží napasovat do předem stanovených odpovědí a nestrukturovaným rozhovorem, který je zase velmi náročný na čas a zpracování. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části byl ze všeho nejdřív proveden průzkum na internetu, kde jsme se snažily zjistit, co nejvíce o Slovácích v Chorvatsku. Na emailové adresy, které jsme tímto způsobem objevili (do matic a do Svazu Slováků), jsme rozeslali zprávy ve kterých jsme informovali potenciální respondenty o projektu Pestrá Evropa a žádali o spolupráci až se tam v září vydáme. Po návratu z terénního výzkumu byla provedena analýza dostupných informačních zdrojů, zejména knih, které nám věnovali členové slovenské menšiny žijící v Chorvatsku. Jednalo se o publikace, které vydává Svaz Slováků v Chorvatsku, pojednávající o historii jednotlivých obcí, které jsme v Chorvatsku navštívili. Do praktické části spadá terénní výzkum, který byl proveden v Chorvatsku v oblasti východní Slavonie v druhé polovině září roku 2012.

Průběh terénního výzkumu Na cestu jsme se vydali ve čtyřčlenném týmu tří dívek a jednoho chlapce, fotografa. Z Prahy do Chorvatska jsme se svezli s kolegy, kteří jeli natáčet dokument o Slovácích ve vojvodinském Lugu. Výzkum jsme začali v Našicích, v sídlu Svazu Slováků, a přilehlém Markovci, dále jsme se přesunuli do Jelisavce, Osijeku a Josipovace. I když jsme neměli předem přesně domluvené schůzky, tak nám přálo http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 06. 06. 2016 12:59

06. 06. 2016 12:59

3/20


štěstí a rozhovory na sebe dobře navazovaly a respondenti nám vycházeli vstříc. Někdy jsme se málem nestihli přesouvat z místa na místo. Krátkodobé pozorování bylo provedeno v souvislosti s vystoupením folklórních souborů slovenské menšiny, a dále při slavnosti pořádané Maticí slovenskou v Miljevci, kde jsme se na vlastní oči přesvědčili, že folklór mezi Slováky v současnosti skutečně žije. Připravili jsme si předem seznam otevřených otázek, které jsme pak respondentům pokládali s tím, že se respondent mohl rozpovídat jak moc sám uznal za vhodné. Když nás v průběhu napadl nějaký doplňující dotaz, položili jsme i ten. Rozhovory byly prováděny zejména se Slováky, kteří se angažují v činnosti Matice slovenské v Chorvatsku a ve Svazu Slováků v Chorvatsku, dále pak s několika učiteli slovenského jazyka na základních školách. Rozhovory byly zaznamenávány všemi výzkumníky formou poznámek, aby mohlo dojít k triangulaci, tedy porovnání zapsaného a potvrzení či vyvrácení správnosti.

Lokace terénního výzkumu JELISAVEC Jméno obce Jelisavec (chorvatsky Jelisavac) je odvozeno od jména Elizabety Alžběty hraběnky Pejčevičové, vdaná kněžna Rohanová (1860 – 1884), dcera našického šlechtice Ladislava hraběte Pejačeviče a jeho manželky Gabriely. Jelisaveta je slovanský tvar jejího jména. 9) Obec Jelisavec patří k městu Našice a Osijecko-baranské župě. Celková rozloha obce je 22,31 km2. Obec leží v Podravine, což je mikroregion dolnopodravské nížiny východochorvatské roviny, 4 km severovýchodně od města Našice. Dle sčítání obyvatelstva z roku 2001 v obci žije 1344 obyvatel ve 428 domácnostech. 10) První slovenské rodiny, které se nastěhovali do Jelisavce byli dráteníci. Opravovali hrnce a jiné kuchyňské náčiní. Řemeslo se naučili v rodné vlasti. První pokus o navázání kontaktů mezi Jelisavcem a Kysuckým krajem na Slovensku učinil učitel Andrej Jakuš v roce 1953. Napsal dopis, ve kterém uvedl, že obyvatele Jelisavce jsou původem ze Staré a Nové Bystrice, Klubiny, Radostky a Zborova. V roce 1971 se v Jelisavci poprvé zastavil autobus se Slováky (vraceli se z Jadranského moře). Dle vzpomínek účastníku byla návštěva velmi emotivní. Od té doby vzájemná spolupráce nepřetržitě pokračuje. 11) V roce 1901 vznikla lidová škola v Jelisavci. Učitel Zlatko Kralj připravoval s žáky divadelní představení ve slovenštině. Návštěvnost byla hojná. Po 2. sv. válce v 50. letech vznikl Folklórní spolek. Bylo uskutečněno mnoho představení a roku 1955 se konala první přehlídka národnostních menšin. Kvůli problémům s financování však spolek po určitém čase ukončil svou činnost. V roce 1967 byl založen Kulturně-umělecký spolek „Ivan Brník Slovák“. Často si za vlastní finance účinkující obstarávali látky na kroje. Dívčí jelisavecký kroj se skládal z malé spodničky, velké spodničky, sukně, ručně vyšívané zástěry s naškrobenými velkými rukávy a krajkou okolo krku, ručně vyšívané vesty, vyšívané čapky se stuhami, punčoch anebo fuseklí, papučí anebo topánků. Soubor nacvičoval typické jelisavské písně a tance. Od roku 1993 spolek vystupuje na všech přehlídkách, které organizuje Svaz Slovákův Chorvatsku. 12) Od roku 2005 mají Slováci své kulturní centrum, jehož majiteli jsou Slovenský kulturně umělecký spolek Ivan Brník Slovák a Matica slovenská Jelisavec. Od roku 1936 až do současnosti byl téměř z každé jelisavské rodiny alespoň jeden příslušník členem folklórního spolku. V prvnim roce otevření ( Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:16


1901) se do Základní školy v Jelisavci zapsalo 56 žáků (z toho 52 Slováků a 4 Poláci). Od roku 1938 se začal na základní škole vyučovat slovenský jazyk. Od té doby se vyučuje v chorvatštině a slovenština je volitelný předmět (2 hodiny týdně). 13) V roce 1993 založila Matice slovenská svou pobočku – Matici slovenskou v Jelisavci. Základním úkolem Matice slovenské v Jelisavci je ochrana, pěstování a prezentování slovenské kultury, obyčejů, tradic, jazyka a etnické identity. Toto poslání Matice realizuje přes Soubor Ivan Brník Slovák a přes Základní školu. Členové Matice slovenské v Jelisavci navštěvují různé letní školy slovenského jazyka, kurzy choreografie, účinkují na folklórních manifestacích. Matice v Jelisavci pod záštitou Rady pre národnostné menšiny Vlády Chorvatské republiky každoročně v srpnu pořádá manifestácii “Dni Slovákov v Jelisavci – večer korbáčikov“.14) Jelisavec je významná slovenská obec, v které obyvatele hovoří kouckým nářečím. Doma i na veřejnosti, v obchodech, hospodě či na ulici hovoří slovensky, což je výjimka v ostatních slovenských vesnicích. 15) V současné době žije v Jelisavci asi 1300 obyvatel. Podle předsedy Matice Slovenské v Jelisavci – 90 % těchto obyvatel tvoří potomci Slováků. Do základní školy je přihlášeno 120 slovenských dětí, celkový počet žáků činí 198 (šk. rok 2012/2013). Kromě volitelného slovenského jazyka (2 h týdně) žáci mají možnost navštěvovat slovenský dramatický kroužek, který je veden pouze ve slovenštině, v současnosti má 20 aktivních členů.

MILJEVCE Miljevce (chorvatsky Miljevci) je slovenská obec, která se také nachází ve Slavónii, blízko řeky Drávy a patří do obce Podravská Slatina a do římskokatolické fary Nová Bukovica (Ušák, 1978, str. 40). Slováci zde žijí od roku 1836. Matice slovenská v Miljevci funguje od roku 2004. Kromě tanců a písní matice podporuje i slovenský jazyk, zvyky a národní kulturu. Se svými třemi soubory se zúčastňuje pravidelně většiny akcí pořádaných Svazem Slováků. Tak jako všechny slovenské Matice v Chorvatsku i tato pořádá svou manifestácii (kulturní přehlídku). V Miljevci se tato akce koná vždy v srpnu. Tento rok se však přesunula na září, protože v sprnu se v obci konala svatba, která by nejspíš manifestácii zastínila. Již po páté byl název a téma této slavnosti Miljevské dny kukuřice (chorvatsky: Miljevački dani kukuruza). Akce se konala v kulturním domě v Miljevci a hlavní náplní bylo vystoupení šesti folklórních souborů (2 chorvatské a 4 slovenské). Všichni účinkující nosí tradiční kroje. Diváci měli možnost ochutnat místní výrobky z kukuřice (koláčky sladké i slané, kukuřičnou pálenku a samozřejmě grilovanou kukuřici). Po dvouhodinovém představení všech souborů následovala večeře a posléze volná taneční zábava doprovázená slovenskou hudbou. Účast byla hojná, sál byl přeplněn a někteří diváci postávali i venku.

MARKOVAC Markovac je dědina dlouhá 3 km, která se rozléhá v nížině, kde vede železniční trať směr Záhřeb – Osijek. Dědina leží cca 2, 5 km na východ od Našic. Tyto dvě vesnice jsou spojené dlouhou ulicí bratrů Radicových. 16) Více než před sto lety, roku 1878, se do dnešního Markovce přistěhovali první rodiny katolických Slováků, které sem přišli ze Slovenska z okolí Čadca, Nové Bystrice, Žiliny a Trenčína. Mezi první http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 06. 06. 2016 12:59

06. 06. 2016 12:59

5/20


obyvatelé patřili rodiny Martikanovi, Zemanovi, Jamuliakovi, Tribuliakovi, Priščovi a Drozdovi. Horniaky se označují první obyvatelé Markovce, kteří se sem přistěhovali z oblasti severních krajů, ještě bývalého Rakouska-Uherska. Na začátku příchodu do Markovce, se zde rozléhaly ohromné komplexy půdy s lesy od města Osijek až po město Našice, které vlastnila šlechtická rodina Pejačevic. Pejačevicovi neměli zájem o namáhavou práci s vysekáním lesů, ale pro slovenské rodiny to byla příležitost pro získání své půdy na bydlení a získání svého nového domova. Bohužel, pro Slováky, během aklimatizace na nové prostředí, zemřelo mnoho lidí na zimnici, protože tato nížinatá oblast měla i své tmavé stránky, jako například se zde nacházelo mnoho bažin a močálů, ale také těžká a dlouhá práce měla negativní vliv na zdraví Slováků. Přistěhovalci platili za každé jutro záhumenku (plošná míra, kterou oráč stihne zorat za jeden den) 50 forintů a stavební materiál dostávali zdarma. 17) Rok 1880 byl pro osadu Slováků velice významný, protože rodině Drozdů se narodil syn, což byl první slovenský potomek, který se narodil na území Chorvatska. Narozený syn byl pojmenován Marko, podle kterého dědina byla pojmenována Markovac. 18) Po pár letech v r. 1892 byla postavena socha svatého Marka, přesně ve středu dědiny, asi tam kde je vybudovaný první dům přistěhovalců. Po skončení první světové válce (1914-1918) je zde obrys nového sociálního zřízení. Jelikož se Pejačevicovci obávali nepříznivých následků nových reforem, začali prodávat části svých majetků Slovákům. Pokud kolonisté nemohli kupovat tento majetek v hotovosti, bylo jim umožněno nakupovat pozemky na splátky. Všichni obyvatelé vesnice Markovac, neměli mnoho finančních prostředků pro koupi svých pozemků a na základě toho, se zde začali obyvatelé zaměřovat na zemědělské hospodaření jako sedláci a synové těchto rodin se více specializovali na zednické práce. 19) Od založení Markovce až do roku 1940 byla vesnice řízena vesnickým výborem v čele s rychtářem. Rychtář svolával vesničany na schůze a seznamoval je s novými potřebami vesnice a řídil toto celé shromáždění. Rychtář je i přestavitel vesnice v Obecné radě obce Našice jako výkonný orgán. Do Obecné rady jsou obyčejně všichni členi voleni po čtyřech z vesnice Markovac.20) V roce 1907 byl založen hasičský spolek, který svojí samostatnost získal roku 1923. Za pomoci obyvatel Markovce, hasiči vystavěli spolkový dům, ve kterém se dodnes konají i vesnické schůzky (první požární stříkačku spolek koupil v roce 1925 za 25 000 dinárů). 21) V Markovci r. 1912 byla vystavena Maďarským spolkem železnice, která vedla z Našic do Djakova. Na základě vystavění železničního spoje, byla vybudovaná „maďarská škola“, která neměla dlouhého trvání, pouze do roku 1918. Markovské a našické děti ji nenavštěvovali, protože si jejich rodiče mysleli, že je to propaganda maďarské kultury. 22) 25. dubna 1922, v den svatého Marka byla v kapli sv. Marka, která byla během několika let postavena, první svatá mše. Od tohoto dne jsou zde každý rok církevní hody a před mší se koná markovské procesí za svěcení pšenice. 23) Na základě rozhodnutí Pokrajinské zprávy pro Chorvatsko a Slovónii se 13. prosince roku 1922 založila nižší lidová škola. Jednoho dne sem byli přeloženi na tuto školu manželé Kozovcovi, kteří dostali za úkol, aby si Slováci uvědomili, kdo jsou a nezapomněli šířit tak svojí kulturní iniciativu. Do té doby zde Slováci byli ponecháni asimilací a k národnostnímu zániku. Pan Koza, co nejdříve začal s přípravnými prácemi na schválení menšinového školského úseku, který byl otevřen na základě rozhodnutí Ministerstva osvěty z 25. ledna roku 1937. 24) V roce 1940, měla dědina Markovac cca tisíc obyvatel a z toho bylo 99 % obyvatel, kteří se hlásili k římskokatolickému vyznání. Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:16


Markovští Slováci hovoří svým mateřským slovenským jazykem, ale také chorvatským jazykem. Tyto jazyky markovští Slováci mezi sebou neustále proplétají. Jejich nářečí je ovlivňováno západoslovenským jazykem z okolí Turčianského svatého Martina. Při používání chorvatského jazyka, míchají Slováci výrazy, které jsou Slovenské a je tomu tak i na opak (když mluví Slováci slovensky, používají chorvatské výrazy). Toto zaměňování chorvatských slovíček se slovenskými výrazy, většinou používají mladí Slováci z Markovce. 25) Ke každodenním činnostem markovského obyvatelstva patří zejména lov zvířat (srn, zajíců, lišek, kun, hus, divokých kačen,…); rybolov; rolnictví; výroba strojů a náčiní na sběr žita, pšenice, na zpracování vlny, konopí,…); dále výroba strojů na zpracování vlny, konopí; přístroje na přípravu potravin a na výrobu různých stavebních materiálů; dopravní prostředky a různé řemesnické náčiní (sekery, dláta, pilníky,…). 26) Dne 6. března roku 1974, na podmět zachování slovenských zvyků a tradic, byl založen folklórní soubor, ve kterém se setkávají milovníci slovenského folklóru. Mezi hlavní aktéry byly Mira a Julka Závadové, Vesna Krištofíková a první choreografka Slavica Cuteková. Postupem času se k této skupině lidí přidávali další Slováci. Celkem folklórní spolek „Fraňo Strapač“ měl na začátku 72 členů. Původ názvu folklórního souboru „Fraňo Strapač“ souvisí s rokem 1979. Fraňo Strapač byl první antifašistický bojovník a partyzán z Markovce (1917-1945), který byl v Trenkově jako příslušník Československého bataliónu Jana Žižky z Trocnova. 27) Dnes má soubor mnoho členů (mladé, střední a starší tanečníky, zpěváky, hudebníky) a veliké množství tanců, písní, které jsou doprovázeny tradičními slovenskými kroji a slovenským jazykem. Hlavní choreografkou a předsednicí je Branka Baksová, která ve folklórním souboru působí již 20 let (zakladatelka Matice slovenské v Chorvátsku, předsednice souboru a Matice slovenské v Markovci, předsednice organizačního výboru Přehlídky slovanského folklóru v Ch. a první dopisovatelkou v časopise Pramen) a tajemnice Ines Kvak. Soubor zaznamenal okolo 750 vystoupení. Folklórní soubor vystupuje nejen v Chorvatsku, ale také na Slovensku, v Srbsku, v Rumunsku, v Makedonii i v Čechách a uvažují i o jiných spoluprácích v cizině (např. v Černé Hoře s panem M. Spevákem – předseda Čiernohorsko- slovenské priateľstvo v Čiernej Hore). O tvrdé dřině folklóru svědčí i mnoho získaných uznání a diplomů, které folkloristi za svojí poctivou píli získali. Soubor je sponzorován Slovenskem a jeho regiony – Terchov, Liptov, Horehronie, Nitra, Zemplín, Šariš, Spiš, Myjavu a Kysuce. 28) Jádrem výzkumu byly rozhovory, proto zde uvedeme jejich přehled.

http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 06. 06. 2016 12:59

06. 06. 2016 12:59

7/20


Vlastní část Geografie a statistické údaje Při sčítání lidu v Chorvatsku v roce 2011 bylo evidováno 4 753 Slováků. Oproti minulému sčítání lidu v roce 2001 byl zaznamenám nárůst slovenské minority o 41 Slováků.29) Obrázek níže zobrazuje rozmístění slovenských matic v Chorvatsku, je jich celkem 16.30) Terénní výzkum probíhal v oblasti Slavónie, konkrétně v okolí červeně označených měst (Našice a Osijek) a vesnic (Jelisavac, Miljevci, Markovac, Josipovac).

Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:16



Printed on 06. 06. 2016 12:59

06. 06. 2016 12:59

9/20


Zdroj: KURIC, A., Matica slovenská zväz Slovákov (1992 - 2012), s. 6.

Historie Slovenská menšina v Chorvatsku vznikala v rámci stěhování obyvatelstva z přelidněných severních krajů Uherska, z území dnešního Slovenska do jižních oblastí habsburské monarchie. Slováci se většinou usazovali v blízkosti dvou řek (Drávy a Sávy), na území s názvem Slavonie. Stěhování Slováků do Chorvatska se uskutečňovalo v delším časovém rozmezí. První slovenští přistěhovalci přicházejí do Slavonie již koncem 17. stol. jako obchodníci, sezónní dělníci a vojáci. Rozsáhlejší příliv Slováků do Slavónie nastal ve 2. polovině 19. stol. a pokračoval až do začátku 20. stol. Migraci Slováků do Chorvatska lze rozdělit na dvě migrační vlny: 1. ze severního Slovenska do východní Slavónie od konce 17. stol. (katolíci) 2. z Vojvodiny do Iloku až ve 2. polovině 19. stol. (evangelíci)31) Našická oblast (východní Slavónie) První oblast, kam přicházeli Slováci z přelidněného a chudého kraje Slovenska. Našice se nacházejí v Panónské nížině, kde je údolí řeky Drávy nejširší. Počet obyvatel je kolem osmi tisíc. Toto území bylo v 19. stol. velmi zalesněné. Šlechtická rodina Pejačeviců koupila našické majetky v roce 1732 a zůstala Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:16


v těchto místech asi 200 let.32) V roce 1889 hrabě Ladislav Pejačevic pozval slovenské rodiny na svoje velké lesní pozemky. Chtěl větší zisk z prodeje kvalitního dřeva. Starousedlíci o rubání a kácení dřeva nestáli, proto zavolal Slováky. Slováci pracovali také na církevních pozemcích biskupa Josefa Jiřího Strossmayera. Na panských i církevních statcích vytvářeli rozptýlené a početně malé osídlení. Přistěhovalci přišli hlavně z oblasti severního, hornatého Slovenska; z Trenčínského kraje a Kysuckého kraje, z míst, které se nacházejí na řece Bystřici: Stará a Nová Bystřice, Klubina, Radostka, Zborov nad Bystřicí. Kromě slovenských rodin sem přišlo i několik polských rodin z Galície. Cesta ze Slovenska do Chorvatska trvala až několik měsíců. Cestovalo se na naložených vozech, které tahali koně, anebo pěšky. Rodiny dostali pozemky, aby si mohli postavit stavení. Nejprve však museli vykácet stromy, aby měli kde stavět. Práce to byla velice náročná. Přistěhovalci byli římskokatolického vyznání a víru důkladně dodržovali. Kvůli těžkým životním podmínkám a chudobě několik obyvatel odešlo do Brazílie a do Severní Ameriky v první polovině 20. stol. Později v 60. letech ještě emigrovalo pár Slováků do Austrálie.33) Mezi obce, kde žije nejvíce Slováků v Chorvatsku patří Markovac a Jelisavec, o kterých bude pojednáno níže.

Historie příchodu očima respondentů Zajímalo nás povědomí respondentů o historii příchodu Slováků na území nynějšího Chorvatska. Zjistili jsme, že se z generace na generaci přenáší příběh o migraci Slováků z Chorvatska do Brazílie. Jejich předci nebyli spokojení v nově osídlené krajině Slavónie, která byla plná bažin a močálů. Někteří poslechli vábení vidiny lepšího života v Brazílii. Realita však byla jiná a v Brazílii se měli ještě hůře než ve Slavónii, a proto jich většina reemigrovala zase zpět. To dokládá slovy pan majitel zoo: : „Moje prabába, když jí bylo 7 let, odcestovala s rodinou do Brazílie, protože si mysleli, že tam všechno padá zadarmo z nebe. A když tam přišli, čekala je jen dřina na kávových plantážích. Bydleli v chatrči pod kterou se usídlili pralesní hadi, kteří měli tak velká těla, že zvedali podlahu v domě.„ Respondenti mají povědomí o své historii, která není v rozporu s odbornou literaturou. Předsedkyně Kulturního centra nám stejně jako jiní respondenti vyprávěla o historii příchodu do Chorvatska: „Slováci přišli z Kysucké oblasti (Čadca, Žilina), tehdy to bylo Rakousko-Uhersko, protože bylo těžké tam žít. Maďarští grófové je povolali, aby káceli lesy, protože Slováci byli pracovití. V prvních pěti letech přišlo 5 chlapů, kteří když viděli, že tam je práce, tak si koupili pozemky a postavili baráky. Prodávali dřevo. Postavili si domky a rodiny za nimi putovaly, to byl rok 1889 nebo 1912.“ Za nejtěžší období v historii slovenské menšiny choreograf a hudebník z Jelisavce považuje první roky v historii Slováků na území Chorvatska: „Příchod byl nejtěžší. Děda vyprávěl o svém dědovi, tenkrát tu byly jen lesy, bažiny. Lidé měli hodně malárii a umírali.„ Nejlepší léta podle dočasné ředitelky Kulturního centra jsou ty poslední, protože vznikl Svaz Slováků a je teď lepší možnost čerpat finance na slovenské projekty.

Slovenština V této kapitole nám jako názorný příklad poslouží obec Josipovac. Slováci, kteří pocházejí z Kysúc ze Slovenska, koncem 19. století zakládají obec jménem Josipovac. Stalo se tak na základě pozvání biskupa J. J. Strossmayera (více v části historie). V roce 2006 vznikl Slovník oravsko-kysuckého nárečia Slovákov v Josipovci, který napsal Josip http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 06. 06. 2016 12:59

06. 06. 2016 12:59

11/20


Kvasnovski34). Autor se stal spoluzakladatelem slovenské kultury a národnostní společnosti Matice slovenské v Chorvátsku, prvním mandátním předsedou (10 let) a založil kulturně-společenský časopis Slovákov v Chorvátsku, který se jmenuje Prameň. 35) Tento slovník autor vydává pro slovenské obyvatelstvo, aby si v paměti udržovali svůj mateřský jazyk. „Najmä u starších obyvateľov sa aj dnes môžu nájsť staršie slovenské pomenovania, kým u mladších badať väčší vplyv jazyka, prostredia a asimilácie.“ V jejich řeči se dají najít i slova, které jsou původem německého, latinského, francouzského, maďarského a jiného původu, jako např. blic = blesk, špajza = komora, avion = lietadlo, fiš = rybia polievka, omelet = omeleta,… „Hovorová slovenčina Slovákov v Josipovci má pod vplyvom chorvatského jazyka určité odchýlky v morfologickej a syntaktickej rovine.“ 36) ● ● ● ● ● ● ● ●

Koncovka -ov je nahrazena –och (ženoch, deckoch, chlapoch,…) Koncovka -ou je nahrazena –u (př. s mamu a sestru som sa dohovorel,…) Minulý čas: robil = robel, robeli; učil sa = učel, učeli Předložka pre s účelem: pre zlepšenie, pre leto Předložka po, o je nahrazena za, na (po prvé= za prvé, o hodinu = na hodinu,…) Spojka aby se nahrazuje chorvatskou spojkou da (Posielam ti priateľa da ti pomože) Přídavné jméno: tlstý=tlustý, dlhý = dluhý U některých sloves se zkracuje: stretnúť sa = sretnúť sa

V příloze jsou ukázky ze Slovníku oravsko-kycuckého nárečia Slovákov v Josipovci 37) a z knížky Zlaté perá 38), která je literárně zpracována žáky základních školy „Josipa Kozarca“ z Josipovca. 39) Slovenská menšina v Chorvatsku tedy mluví oravsko-kysuckým a jihostředoslovenským nářečím. U mladé a střední generace ale můžeme vysledovat míchání slovenštiny s chorvatštinou, a také to, že slovenština se dostává spíše na vedlejší kolej hlavně ve městech a ve smíšených manželstvích. K jazykové asimilaci příspívá absence slovenského školství a v nemalé míře také jazyková blízkost slovenštiny a chorvatštiny a stejné náboženské vyznání.40)

Školství Slovenská menšina v Chorvatsku nebudovala své školství systematicky s výjimkou Iloku, kde si Slováci už v roce 1864 založili slovenskou evangelickou školu. V obcích střední Slavónie až ve třicátých letech dvacátého století s podporou Československa byly otevírány v místních školách československá oddělení. Slovenské oddělení fungovalo jen sporadicky. Například v Jelisavci, což je jedna z nejvíce slovenských obcí (90 % Slováků), začalo vyučování slovenského jazyka v roce 1936, kde bylo jedno slovenské oddělení s dvaceti žáky. V roce 2007 to bylo 151 žáků. V době našeho výzkumu se slovenštinu učilo, jak nám prozradila ředitelka školy v Jelisavci, 120 žáků. Od roku 2003 se slovenština na všech základních školách vyučuje podle modelu C, což jsou 2 hodiny týdně. Ve školním roce 2006/2007 se na základních školách učilo slovenštinu a slovenskou kulturu celkem 505 žáků. Toto vyučování se uskutečňuje na sedmi základních školách (Ivana Brníka-Slováka v Jelisavci, ZŠ Ilok, Josipa Kozarca Josipovec v Jurjevci, Banova Jaruga v Meďuriči, Kráľa Tomislava v Našicích, Josipa Kozarca Lipovľany a Jospia Kozarca Soľany). Žáci, kteří se učí slovenský jazyk, se mohou od roku 1993 zúčastnict literárně recitační přehlídku, která si klade za cíl pěstování mateřské řeči a pokus o vlastní literární projev. Obrovský význam pro Slováky v Chorvatsku má otevření Katedry slovakistiky na Univerzitě v Záhřebu, kde od roku 1997 mohou zájemci studovat slovenský jazyk a literaturu. O rok později byla na Pedagogické fakultě na Univerzitě J. J. Strossmayera v Osijeku zpřístupněna slovenština jako volitelný předmět. Bohužel, při přechodu na Boloňský systém v roce 2005 předmět zanikl.41) Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:16


Školství očima respondentů Ve Slavónii nenajdete vyloženě slovenskou školu, ale existují slovenské třídy, kde se zájemci mohou slovensky učit v rámci volitelného předmětu. Paní ředitelka základní školy ve slovenské vesnici Jelisavec nám řekla: „Slovenských žáků je ve škole 120 z celkových 198. Děti se slovenštinu učí 2 hodiny týdně. Dále si mohou zvolit angličtinu či němčinu jako volitelný předmět. Kdo chce, může se učit slovensky.Chorvatské ministerstvo školství financuje učebnice, ale ze začátku posílali kolegové učebnice ze Slovenska.Teď už byla vydána i metodika pro učitele. Na škole je jen jedna paní učitelka slovenštiny. Vede i recitátorskou skupinu, což znamená další dvě hodiny slovenštiny navíc.“

Organizace a spolková činnost Kvůli nedostatku slovenské inteligence se kulturní život Slováků v Chorvatsku, zejména ve střední Slavónii, formoval velmi pomalu. Když v roce 1918 vzniklo samostatné Československo, byli Slováci organizovaní v československých kulturně-uměleckých spolcích a besedách. V roce 1921 byl v Osijeku založen Československý svaz, který bděl nad školami a inicioval zakládání knihoven, besed a čítáren. V 80. letech se stále pod společným vedením mění jméno na Svaz Čechů a Slováků. Češi a Slováci v tomto svazu měli společný majetek, Československý dům v Daruvaru, společný časopis Jednotu a tiskárnu. Předsedou byl vždy Čech stejně tak jako novináři v časopisu byli vždy Češi. Slováci působili jen jako dopisovatelé, a to také zřídka. Větší samostatnost získali až když při Svazu vznikla pobočka pro Slováky (1981), která sídlila v Iloku. Předsedal jí Jozef Čermák a tajemník byl Andrej Kuric. Začátkem 70. let minulého století se začaly formovat slovenské kulturně - osvětové spolky. Vyskytovaly se téměř ve všech obcích, kde žilo větší procento příslušníků slovenské národnosti. Mezi tyto pěvecké, taneční a hudební skupiny patřily: SKOS Ĺudovíta Štúra v Iloku, SKUS Fraňa Strapača v Markovci, SKUS Bratov Banásovcov v Josipovci, SKUS Ivana Brníka Slováka v Jelisavci. Do československých besed byli zapojení Slováci v Lipovľanoch, v Meďuriči a v Záhrebe. Od roku 1981 SKOS organizuje Folklórnu prehliadku Slovákov v Chorvátsku. V Chorvatsku se také nachází několik slovenských kulturních domů. V Iloku měli Slováci svou budovu už v roce 1932, kterou získali jako dar od evangelické církve - zde se scházeli, nacvičovali divadelní představení, tancovali a byla zde i malá knihovna. Další kulturní dům Slováci vybudovali v roce 1952 na Radoši. Hasičské domy, v kterých se odvíjel i kulturní život byly vybudovány v Josipovci, Jelisavci, Jurjevci, Markovci, Zokov Gaji, Milevci, Kněževci, Meďuriči, Lipovľanech a Soľanech. 42) Myšlenka na založení vlastní kulturní instituce Slováků v Chorvatsku se začala zhmotňovat v 90. letech, kdy mladý chorvatský stát otevřel dveře demokracii. Představitelé slovenských spolků se dohodli na vystoupení ze Svazu Čechů a Slováků a na založení vlastní společenské organizaci. V této souvislosti se Slovákům vtírá trpká vzpomínka na to, že z majetku Československého svazu nedostali nic i když byl společný. 14. června 1992 byla v Našicích založena Matica slovenská v Chorvátsku. „Matica si dala za úlohu zachovať slovenskú rodinu, jej povedomie a identitu, zapájať príslušníkov slov. národ. menšiny do svojoch radov a odborov, otvoriť výchovno-vzdělávacie centrum, pestovať materinskú reč a krásnu literatúru v školách, rozvíjať vydavateľskú činnosť, rozhlas, folklórne festivaly, starať sa o politické zastúpenie predstaviteľov slovenskej národnostnej menšiny na lokálnej a celoštátnej úrovni“43). Po sedmi letech, v roce 1998, se Matice slovenská v Chorvatsku transformovala do Svazu Slováků, http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 06. 06. 2016 12:59

06. 06. 2016 12:59

13/20


který se stal zastřešující organizací se sídlem v Našicích. Předsedou se stal Josip Kvasnovski. Jednotlivé Matice, coby zakládající jednotky, na sebe vzaly vnitřní činnost, zvláštní programy a právo rozhodovat o tom, co přenesou na Svaz. Členy Svazu byly tyto Matice slovenské: Ilok, Jelisavec, Josipovec, Jurjevec, Lipovľany, Markovec, Meďurič, Našice, Osijek, Rijeka, Soľany a Záhreb. „Svaz Slováků v Chorvatsku (svaz matic) měl za úkol podpořit všechno, co přispěje k rozvoji hospodářství, demokracie, kultury a společenskému životu v Chorvatsku a co prospěje rozvoji slovenské menšiny, jako i dvěma národům - chorvatskému a slovenskému.“ V roce 2000 vznikla Matice slovenská Radoš, v roce 2002 MS Zokov Gaj a 2004 MS Milevci - tyto matice se také připojily ke Svazu. Na prvním Valném shromáždění v roce 1999 v Markovci u Našic se rozhodlo, že si Svaz vezme do svých kompetenecí tato témata: reprezentaci kulturních a společenských hodnot, spolupráci se spolky a partnerskými zahraničními institucemi, školství se zásadami výchovy a vzdělávání, dokumentaci a informační činnost. V roce 2002 byl zvolen nový předseda Andrej Kuric, s kterým jsme udělali rozhovor stejně jako s místopředsedkyní Brankou Baksovou, která se stala také tajemnicí Svazu 44). Začátkem roku 2003 byly vytyčeny jetě jasnější cíle Svazu Slováků v Chorvatsku. Výkonný výbor vypracoval projekty kulturního a duchovního života, aby se Slováci ještě víc prezentovali. První projekt se nazýval: Minulosť a prítomnosť slovenských osád v Chorvátskej republike. Dalším byl Slovenskí spisovatelia a umelci v Chorvátskej republike. Cílem třetího projektu bylo usměrnit práci učitelů, aby vedli své žáky k umělecké tvorbě ve své mateřské řeči. Mimo to se ještě pracovalo na zlepšení kvality časopisu Prameň. Od roku 2005 je ve Svazu k dispozici Maticím 8 hodin denně profesionální tajemnice, kterou se stala Branka Baksová. To ještě více zkvalitnilo práci Svazu na všech úrovních. Svaz má jednoho předsedu, dva místopředsedy, a 15 představitelů (předsedů matic). Výkonný výbor Svazu čítá 18 členů a zasedá několikrát do roka (5 - 6 krát) přibližně se 90% účastí 45). A s kým Svaz Slováků v Chorvatsku spolupracuje? Je to Matica chorvátska, Spoločnosť chorvátsko-slovenského priateľstva, Rada pre národnostné menšiny, Úrad pre národnostné menšiny v Chorvátsku, Ministerstvo kultúry CHR, Ministerstvo vedy, vzdelávania a športu CHR a župy, ve kterých jsou matice. Dále je to Veľvyslanectví SR v Záhrebe, Ministerstvo kultúry v SR, Ministerstvo školství SR, Dom zahraničných Slovákov, Dom zahraničných stykov, Matica slovenská, Generálný sekretariát pre Slovákov v zahraničí, Úrad pre Slovákov žijúcich v zahraniční a nesmíme zapomenout na samotnou Chorvatskou republiku, která Slováky podporuje v pěstování obyčejů, zvyků, mateřského jazyka a folkóru. Naši respondenti pak často vzpomínali na zástkupkyni v chorvatském sněmu Zdenku Čuchnilovou, která Slovákům vždycky velmi pomáhala 46).

Organizace a spolková činnost v terénu Většina rozhovorů proběhla s představiteli organizacích a spolků. Dělali jsme rozhovor i s předsedou svazu Slováků, což je zastřešující instituce pro Slováky v Chorvatsku nebo s dočasnou ředitelkou Slovenského kulturního centra nebo s tajemnicí Svazu Slováků a zároveň choreografkou folklórní skupiny v Markovaci (zastává vícero funkcí).

Kultura Slovenská menšina nepatří k nejpočetnější menšině, s kterou se můžete setkat v Chorvatsku. Hlavní je, aby se slovenská menšina v Chorvatsku zviditelnila a nezanikla. Slovenští obyvatelé společně zakládají různé slovenské spolky, folklórní soubory, mají základní školy (v nich se vyučuje slovenský Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:16


jazyk), knihovny, pořádají různé vzdělávací akce k udržení jejich slovenského jazyka, tradic a identity.

Folklór Hlavním elementem etnické identity slovenské menšiny v Chorvatsku je kultura. Představitelé této etnické minority (spolky, matice) jsou nositeli a tvůrci bohatství lidového umění, folklóru, vyspělého amatérského divadla a dalších aktivit, které se podílejí na zvýšení povědomí o slovenské menšině v Chorvatsku. Na počátku historie utváření etnické identity Slováků v Chorvatsku rovněž sehrávala lidová kultura a folklór významnou roli. Jak říká respondent pan Antonín: „Keby si Slováci v Chorvátsku nepestovali zvyky a obyčaje svojich predkov a keby nebolo folklóru (tance, spevy, hudba), ktorý sa pestoval v slovenských spolkoch, v mnohých osadách by dnes vôbec nebolo Slovákov.“47) Tradiční hudební soubory se udržely tak dlouhou dobu hlavně díky soustavné práci vedoucích souborů a ochotníků. Představitelé této minority zakládali Československé besedy a v 70. letech 20. stol. slovenské kulturně-umělecké spolky (SKUS) a v nich aktivně praktikovali slovenské tance, zpěvy, hudbu a obyčeje. Tyto soubory se prezentovaly (a stále prezentují) na kulturních festivalech Slováků a Čechů. Jednalo se zpravidla o dožínkové slavnosti, folklórní přehlídky, které organizoval Svaz Čechů a Slováků. Poté co se Československo rozdělilo, Slováci založili Matici slovenskou v Chorvatsku a tyto folklórní přehlídky začala organizovat právě Matice slovenská a také Svaz Slováků, které si kladou za cíl ochraňovat národní a kulturní dědictví Slováků v Chorvatsku a přispívat tak k poznávání a sbližování dvou národů. 48) Aby soubory mohly pokračovat ve své folklórní činnosti, je velmi důležité vychovávat mladé tanečníky, zpěváky a divadelníky. To Slováci dobře vědí a každý soubor má i vlastní dětskou taneční a pěveckou skupinu. Děti pak mají také možnost vystupovat na všemožných kulturních přehlídkách. V roce 1994 byla první přehlídka dětského folklóru v Jelisavci a od té doby se tyto akce konají pravidelně. Pod záštitou Svazu Slováku se v Josipovci v roce 2000 uskutečnil první Festival hudby a písní Slováků v Chorvatsku s názvem Keď sa ruža rozvijala. Tato akce podpořila předsevzetí Svazu Slováků prezentovat a uchovávat slovenskou hudbu a písně. Prostřednictvím těchto akcí souboru získávají nové členy a jsou vydávaný sbírky slovenských písní Slováků v Chorvatsku. V současné době se členové (většinou ochotníci) folklórních souborů (tanečníci, zpěváci, hudebníci) prezentují v Chorvatsku, na Slovensku a v dalších zemích celého světa na různých kulturních přehlídkách (Záhřeb, Čechy, Rumunsko, Maďarsko, Vojvodina atd.). 49)

Média

Časopis Prameň V roce 1992 se Matice slovenská v Chorvatsku rozhodla vydávat časopis Prameň, jehož hlavním úkolem je sjednocovat, kulturně povznést, informovat, realizovat se v publicistické a literární činnosti a v neposlední řade prezentovat se na veřejnosti. Právě v tomto časopise vznikaly první pokusy o zveřejnění informací o historii slovenských obcí v Chorvatsku, životní příběhy, aktuality a literární pokusy. První číslo bylo založeno za účelem zveřejnění zprávy o založení Matice slovenské a podpořila ho Matice slovenská v Martině. Měsíčně vychází pravidelně až od roku 1997. Redakce časopisu http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 06. 06. 2016 12:59

06. 06. 2016 12:59

15/20


původně sídlila v Našicích, od té doby se mnohokrát stěhovala, a dnes se redakce schází opět v Našicích. Prameň finančně podporuje Rada pro národnostní menšiny v Chorvatsku. Časopis má v dnešní podobě 28 stránek a barevná je jen první a poslední strana. Časopis informuje zejména o aktualitách v jednotlivých maticích, o náboženských svátcích, o proběhlých akcích, o schůzkách Matice slovenské a Svazu Slováků, dále přináší rozhovory s významnými členy slovenské menšiny a uveřejňuje dětskou literární tvorbu.50)

Rádio a televize Kromě časopisu Prameň má slovenská menšina k dispozici i rozhlasové vysílání, které informuje o práci této minority. Již v Rádiu Vukovar v 80. letech 20. stol. bylo vysílání ve slovenštině. Přední představitelé Slováků v Chorvatsku dlouho žádali o začlenění slovenského jazyka do celostátního vysílání, a toto přání se jim splnilo v roce 2002 (15 minut slovenštiny týdně) a od roku 2004 (30 minut slovenštiny týdně) v chorvatském Rádiu Osijek. Byla to historická událost, protože od té chvíle se slovenský jazyk, písně a hudba vysílají téměř na území celého Chorvatska. Vedoucí slovenského vysílání Rádia Osijek je Andrej Kuric (předseda Svazu Slováků a šéfredaktor časopisu Prameň). 51) Chorvatská televize ve vysílání pro národnostní menšiny s názvem Prizma zveřejňuje společensko-kulturní činnost slovenské menšiny.52)

Knihovna Je jedním z možných zdrojů a plněním důležitého úkolu, jak si slovenská menšina může v Chorvatsku zachovat a dále rozvíjet svojí znalost slovanského jazyka, řeči, kultury a to v mnoha oblastech informací (např. z oblasti historie, umění, zeměpisu, etnologie, kultury, jazyka, atd.).

Ústredná knižnia Slovákov v Chorvátskej republike Knihovna byla založena ve městě Našice v Pejačevićovom kosteli, 10. listopadu 1998, která existuje v rámci Chorvátskej národnej knižnici a čítárni Našic. Ministerstvo kultury ji financuje v Chorvatské republice. V knihovně si každý člověk, bez ohledu jestli je slovenského nebo chorvatského původu, může půjčit slovenské knížky, časopisy, společenské hry, slovenské filmy i hudbu a to bez rozdílu jestli se návštěvník řadí do skupiny pro děti nebo pro dospělé. Slovenská knihovna nemá jenom tuto činnost. V knihovně se pořádají různé aktivity ve formách výstav projektů, literárních večírků, besed a přednášek, projekce slovenských filmů, střetnutí se s tvůrci knih, jazykových kurzů, atd. Ústřední knihovna Slováků v Chorvatsku spolupracuje se slovenským rozhlasovým vysíláním v Našicích a zároveň pomáhá slovenskému časopisu Prameň svými stálými příspěvky.53) Chorvatská knihovna v Našicích se slovenskou sekcí


Last update: 06. 06. 2016 10:16


(Zdroj: vlastní fotografie - Linda Kolářová) V roce 2010 v knihovně byla vypracovaná regionální sbírka, která byla nazvaná Croslovaciká. Publikace byla vydána vedoucí knihovny paní Ružica Vinčak. Sbírka obsahuje soupis knih neboli fondy knihovny, které byly vytvořeny autory slovenského původu (bez ohledu na jejich jazyk) za působení slovenské knihovny v Našicích (tj. 1998-2009). „Každá kniha a neknižný materiál v katalógu sú sprístupnené užívateľom prostredníctvom bibliograficko-katalogizačného záznamu a pripojenej krátkej anotácie, ktorá poskytuje informácie o obsahu, účele a informačnej hodnote publikáne. Katalóg je vypracovaný dvojjazyčne (v chorvátskom a slovenskom jazyku), má menný a názvový register a jeho používanie preto nie je obmezené iba na členov knižnice v Našiciach.“ 54) 55) Mezi nejvýznamnější události knihovny jsou řazeny: ● ● ● ● ● ● ●

Mesiac slovenskej knihy (březen), Deň detskej knihy (2. dubna), Deň slovenského filmu v Našiciach (duben), Slovenský gastrofestival (červen), Deň sv. Cyrila a Metoda (5. července), Mesiac chorvátskej knihy (15. 10 – 15. 11.), Deň slovenskej knižnice v Chorvátsku (10. listopadu).

V součastné době má knihovna cca 4 000 svazků, 150 exemplářů audio-video materiálu a odebírá sedm názvů slovenských časopisů, jak zábavné a informační časopisy pro děti, tak i pro dospělé. Služby jsou využívány pravidelně přibližně 70 osobami, ale je tu ještě 20 kolektivních členů sdružení, škol a spolků. Knihovna poskytuje své služby bezplatně. 56) 57) Další slovenské knihovny, které byly založené v průběhu posledních 5 let v Osijeku, Iloku, Lipovljanoch, Záhřebě a v Rijeke.

Náboženství Většina Slováků žijících v Chorvatsku se hlásí k římskokatolické církvi. Menšinu na východní a jihovýchodní hranici Chorvatska, v Iloku a Soljanech tvoří evangelíci. Díky podobnosti slovenštiny a http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 06. 06. 2016 12:59

06. 06. 2016 12:59

17/20


chorvatštiny nebyla jazyková bariéra překážkou katolické liturgii v chorvatštině, proto Slováci ani nežádali o příchod slovenských kněžích. I knězi, kteří pocházeli ze slovenských rodin, odešli na jiná místa, a tam sloužili mše v chorvatštině. K integraci s majoritním chorvatským národem tak přispěla i katolická církev, která nepovažovala za potřebné zabezpečit Slovákům bohoslužby v mateřském jazyce. V 60. letech 20. stol. začal podporovat Slovenský ústav sv. Cyrila a Metoděje v Římě zachování identity katolických Slováků. Ústav také umožnil několika tamějším slovenským chlapcům v rámci výchovy kněžského dorostu, absolvovat studium na slovenském gymnáziu v Římě. Někteří z nich po návratu do Chorvatska začali působit jako učitelé slovenštiny a zapojovali se naplno do kulturně-osvětového a společenského života slovenské národnostní menšiny v Chorvatsku. Slováci evangelického vyznání, kteří přišli z Vojvodiny (Srbsko) a usadili se ve východní a jihovýchodní Slavónii, nadále udržovali kontakty se slovenskými evangelickými sbory ve Vojvodině. Měli však své kněze. V církevních sborech se kázalo ve slovenském jazyce a i příprava na konfirmaci byla ve slovenštině. V důsledku toho slovenská minorita lépe odolávala asimilaci. Slováci římskokatolického vyznání při zakládání své osady stavěli i malé dřevěné kapličky, ve kterých se modlili, a které se později změnily na pěkné kostely. V kapličkách a v kostelících se ze začátku modlily slovensky, ale bohoslužby, které se v nich konali několikrát do roka, byly v chorvatštině. Jen když přišli slovenští knězi z Říma v 70. letech minulého století, bylo jim dovoleno mít mši ve slovenštině.58)

Náboženství očima respondentů Informátoři nám potvrdili, že většina Slováků, včetně jich samotných, v Chorvatsku vyznává katolickou víru. Zajímalo nás, proč v sousedním Srbsku naopak jsou ve většině evangelíci. Odpověď na tuto otázku nám poskytl nadaný folklórní tanečník a muzikant z Jelisavce: „Do Vojvodiny dříve chodili evangelíci a museli se vymezovat vůči pravoslavným Srbům - přicházel s nimi evangelický farář. V Chorvatsku byli chorvatští katolíci a přicházeli sem slovenští katolíci zhruba před 130 lety, takže tuto potřebu – nábožensky se vymezovat neměli.“

Etnická identita Téměř všichni respondenti se identifikují se slovenskou identitou, a to na základě společného původu, i přesto, že někteří již slovenštinou plně nevládnou. Svou sounáležitost upevňují v rámci spolkové činnosti (folklórní soubory, řemesla a festivaly). Dobrým příkladem jsou matice slovenské a jejich festivaly, při nichž prezentují slovenskou kulturu prostřednictvím tance, hudby, jídla, zpěvu a dalších aktivit. Matice se v pořádání těchto festivalů pravidelně střídají a každá zpracovává jiné téma (viz Miljevské dny kukuřice). Matice disponující folklórním souborem se aktivně zapojují do domácích i zahraničních pěveckých a tanečních soutěží. Jak jsme se dozvěděli od našich respondentů soubory mají na soutěžích mnoho úspěchů. Co se týče svateb, tak pokud se berou dva Slováci, dodržují slovenské zvyky, muzika je slovenská a na hostině se jí slovenská jídla. Naopak při smíšeném sňatku se přiklánějí k chorvatským tradicím. Až na výjimky naši respondenti nečtou slovenskou literaturu a jen někdo si občas pustí slovenské rádio. Paní učitelka z Jelisavce čte pravidelně časopis Prameň, který odebírá přímo ve škole. Většina respondetů nám sdělila, že doma vaří zpravidla chorvatskou kuchyni, ale v oblibě mají také slovenská jídla, která zvládá vařit zejména nejstarší generace. Vztah k „pravlasti“ se u každého velmi liší. Například majitelka a provozovatelka zoo z Markovce nikdy Slovensko nenavštívila, naproti tomu choreograf a hudebník z Jelisavce ho navštěvuje velmi frekventovaně (30 - 40x ročně). Většina respondentů je spokojena se soužitím s chorvatskou majoritou, dokonce si pochvalují, jak je Chorvatsko podporuje v udržování vlastních tradic a pomáhá Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:16


jim i po finanční stránce.

Shrnutí a závěr Hlavním cílem této práce bylo pomocí terénního výzkumu získat odpověd na výzkumnou otázku týkající se konstrukce etnické identity Slováků žijících v Chorvatsku. Pomocí empirického šetření bylo zjištěno, že Slováci žijící v Chorvatsku utvářejí svou etnickou identitu na několika významných elementech. Mezi nejdůležitější z nich patří společná kultura (folklór, zvyky) a tradovaná historie o společném původu a předcích. I přesto, že se většina členů této etnické skupiny narodila v Chorvatsku, považují se za Slováky. Jaké aspekty by naopak mohly urychlit hrozící asimilaci této minority? Nejpodstatnějším prvkem je zcela jistě nedostatečné předávání slovenského jazyka v rámci rodin. Tento jev podporuje i to, že se slovenština vyučuje pouze na základních školách jen jako volitelný předmět. Dalším aspektem podporujícím asimilaci jsou smíšené sňatky, kdy se slovenský partner spíše přizpůsobí chorvatskému a na děti se pak v rodině mluví chorvatsky. Předávání slovenské jazykové identity z generace na generaci je negativně ovlivněno těmito jevy. Což ilustruje výrok ředitelky ZŠ v Jelisavci: „U nás na dědině se rozprává slovensky, babky a dědkové to drží nad vodou.“ Chorvatsko silně podporuje menšiny, tedy i slovenskou. Asimilace je už ale značně pokročilá. Svaz a Matice se snaží pěstovat národní povědomí, které žije hlavně ve folklórních souborech. A jak vidí respondenti budoucnost své menšiny v Chorvatsku? Podle našich respondentů nelze asimilaci úplně zvrátit, ale slovenská identita se udrží určitě na úrovni folklóru. S jazykem to vidí o něco hůře a myslí si, že se bude postupně spíše vytrácet. Předseda Svazu Slováků řekl: „Slováci nevyužívají práva, která jim dává Chorvatský stát. Mohli by mít slovenskou střední školu, ale nemají.“ Chorvatsko se kvůli vstupu do Evropské unie soustředí na podporu menšin na svém území. Respondenti mají smíšené názory, jak to bude po vstupu, ale budou se snažit psát projekty na granty jako doposud. Realistickým výhledem do budoucna je to, že asimilace bude postupně pokračovat, ale budou usilovat o zachování slovenských tradic, písní a tanců.

Seznam použitých zdrojů KURIC, Andrija a Branka BAKSA. 15 rokov Zväzu Slovákov v Chorvátskej repulike: Slováci v Chorvátsku včera, dnes, zajtra. Našice: Zväz Slovákov v Chorvátskej republike, 2007. 194 s. ISBN 978-953-7277-10-0. BAKSOVÁ, Vesna. O životě a zvykocho Slovákov v Markovci Našickom. 2005. BRNJIK, Željko. Jelisavac: slovenská rodná dedina. 1. vyd. Jelisavac: Savez Slovaka RH i MS Jelisavac, 2007. 152 s. ISBN 978-953-7277-10-9. CHORVÁTSKA NÁRODNÁ KNIŽNICA A ČÍTAREŇ NAŠICE - ÚSTŘEDNÁ KNIŽNICA SLOVÁKOV V CHR. Croslovacická 1998-2009. 2010. KURIC, Andrija. Matica slovenská zväz Slovákov (1992 - 2012). 1. vyd. Osijek: Zväz Slovákov v Chorvátsku, 2012. 230 s. ISBN 978-953-7277-35-2. http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 06. 06. 2016 12:59

06. 06. 2016 12:59

19/20


KVASNOVSKI, Josip. Slovník oravsko-kycuckého nárečia Slovákov v Josipovci. 2006. KVASNOVSKI, Josip a Štefánia CHOVANCOVÁ. Zlatá pera. 2010. UŠÁK, Vít. Slováci v Chorvátsku: Historický náčrt. 1. vyd. Cleveland: Slov. ústav, 1978. 231 s. Internetové zdroje: Državni zavod za statistiku. [online]. 2006 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.dzs.hr/. Počty a odhady. Úrad pro Slovákov žijúcich v zahraničí [online]. 2011 [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: http://www.uszz.sk/pocty-a-odhady/. Savez Slovaka Hrvatske. KURIC, Andrej. História Slovákov v Chorvátsku [online]. 2010 [cit. 2012-10-27]. Dostupné z: http://www.savez-slovaka.hr/sk/o-nama/historia-slovakov-v-chorvatsku. Úrad pre Slovákov žijúcich v zahraničí. [online]. 2013 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z:http://www.uszz.sk KURIC, Andrija a Branka BAKSA. 15 rokov Zväzu Slovákov v Chorvátskej repulike; Slováci v Chorvátsku včera, dnes, zajtra. Našice: Zväz Slovákov v Chorvátskej republike, 2007. 194 s. ISBN 978-953-7277-10-0. 2) UŠÁK, V., Slováci v Chorvátsku: Historický náčrt. 1. vyd. Cleveland: Slov. ústav, 1978. 231 s. 3) BRNJIK, Ž. Jelisavac: slovenská rodná dedina. 1. vyd. Jelisavac: Savez Slovaka RH i MS Jelisavac, 2007. 152 s. ISBN 978-953-7277-10-9. 4) BAKSOVÁ, Vesna. O životě a zvykocho Slovákov v Markovci Našickom. 2005., s. 3-7. ISBN 953-7277-02-X 5) KVASNOVSKI, Josip a Štefánia CHOVANCOVÁ. Zlatá pera. 2010., s. 5, ISBN 978-953-95327-0-2 6) , 7) KVASNOVSKI, Josip. Slovník oravsko-kycuckého nárečia Slovákov v Josipovci. 2006., s. 5-11, ISBN 953-95327-0-1 8) CHORVÁTSKA NÁRODNÁ KNIŽNICA A ČÍTAREŇ NAŠICE - ÚSTŘEDNÁ KNIŽNICA SLOVÁKOV V CHR. Croslovacická 1998-2009. 2010., s. 4 9) BRNJIK, Ž., Jelisavac: slovenská rodná dedina, s. 87 – 90. 10) BRNJIK, Ž., Jelisavac: slovenská rodná dedina, s. 91. 11) BRNJIK, Ž., Jelisavac: slovenská rodná dedina, s. 92 - 113. 12) BRNJIK, Ž., Jelisavac: slovenská rodná dedina, s.114 - 116. 13) BRNJIK, Ž., Jelisavac: slovenská rodná dedina, s.124 - 130. 14) BRNJIK, Ž., Jelisavac: slovenská rodná dedina, s. 137 - 138. 15) BRNJIK, Ž., Jelisavac: slovenská rodná dedina, s. 144. 16) BAKSOVÁ, V., O životě a zvykocho Slovákov v Markovci Našickom, s. 15 17) tamtéž, s.7 18) tamtéž, s. 7 19) , 21) , 22) , 23) tamtéž, s. 8 20) tamtéž, s. 15 24) tamtéž, s. 8-9 25) tamtéž, s. 18 26) tamtéž, s. 23-25 27) tamtéž, s. 45 28) tamtéž, s. 45-48 29) Državni zavod za statistiku. [online]. 2006 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.dzs.hr/. 30) Počty a odhady. Úrad pro Slovákov žijúcich v zahraničí. [online]. 2011 [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: http://www.uszz.sk/pocty-a-odhady/. 31) , 32) UŠÁK, V., Slováci v Chorvátsku: Historický náčrt, s. 9 – 26. 1)


Last update: 06. 06. 2016 10:16


Savez Slovaka Hrvatske. KURIC, A. História Slovákov v Chorvátsku. [online]. 2010 [cit. 2012-10-27]. Dostupné z: http://www.savez-slovaka.hr/sk/o-nama/historia-slovakov-v-chorvatsku. 34) , 36) KVASNOVSKI J., Slovník oravsko-kysuckého nárečia Slovákov v Josipovci: Matica Slovenská, 2006. 5-9 s. 35) Svaz Slovaka Hrvatske: Prameň. [online]. [cit. 2013-03-28]. Dostupné z: http://www.savez-slovaka.hr/sk/pramen 37) , 38) slovnik_a_zlate_pera.pdf 39) KVASNOVSKI J., CHOVANCOVÁ Š., Zlaté perá: ZŠ „Josip Kozarac“ Josipovac Punitovački, 2010. 5 - 6s. 40) Kuric, A., Baksa, B., 15 rokov Zväzu Slovákov v Chorvátskej repulike, s. 89 41) Kuric, A., Baksa, B., 15 rokov Zväzu Slovákov v Chorvátskej repulike, s. 84 - 88 42) Kuric, A., Baksa, B., 15 rokov Zväzu Slovákov v Chorvátskej repulike, s. 70 43) Kuric, A., Baksa, B., 15 rokov Zväzu Slovákov v Chorvátskej repulike, s. 72 44) Kuric, A., Baksa, B., 15 rokov Zväzu Slovákov v Chorvátskej repulike, s. 75 45) Kuric, A., Baksa, B., 15 rokov Zväzu Slovákov v Chorvátskej repulike, s. 76 46) Kuric, A., Baksa, B., 15 rokov Zväzu Slovákov v Chorvátskej repulike, s. 76 - 77 47) , 49) , 50) , 51) Savez Slovaka Hrvatske. KURIC, Andrej. História Slovákov v Chorvátsku [online]. 2010 [cit. 2012-10-27]. Dostupné z: http://www.savez-slovaka.hr/sk/o-nama/historia-slovakov-v-chorvatsku. 48) , 52) Savez Slovaka Hrvatske. KURIC, Andrej. História Slovákov v Chorvátsku [online]. 2010 [cit. 2012-10-27]. Dostupné z: http://www.savez-slovaka.hr/sk/o-nama/historia-slovakov-v-chorvatsku. 53) VINČAK, R., Katalog knjiga zavičajne zbije/katalóg kníh regionálnej zbierky Croslovaciká 1998-2009, s. 4 54) , 56) tamtéž 55) Úrad pre Slovákov žijúcich v zahraničí. [online]. 2013 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: http://www.uszz.sk 57) rozhovor s paní knihovnicí 58) Savez Slovaka Hrvatske. KURIC, Andrej. História Slovákov v Chorvátsku. [online]. 2010 [cit. 2012-10-27]. Dostupné z: http://www.savez-slovaka.hr/sk/o-nama/historia-slovakov-v-chorvatsku. 33)

From: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/ - Hospodářská a kulturní studia (HKS) Permanent link: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=slovaci_v_cerne_hore Last update: 06. 06. 2016 10:16


Printed on 06. 06. 2016 12:59

20 Slováci v Chorvatsku

Recommend Documents