Vývoj státního dluhu v České republice a jeho financování

Bankovní institut vysoká škola Katedra finančních obchodů

Vývoj státního dluhu v České republice a jeho financování Diplomová práce

Autor:

Bc. Marcel Sikora Studijní obor: finance

Vedoucí práce:

Praha

PhDr. František Jirásek, CSc.

březen 2012

1

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne

Bc. Marcel Sikora

2

Poděkování: Rád bych na tomto místě poděkoval PhDr. Františku Jiráskovi, CSc. za jeho obětavost a cenné rady při vyhotovování této práce.

3

Anotace Tato práce se zabývá problematikou státního dluhu a související otázkou jeho financování. V rámci případové studie je téţ sledován vývoj státního dluhu jak v České republice tak pro srovnání i v dalších vybraných zemích Evropské Unie. První část diplomové práce pojednává o pojmu státním dluhu v obecné rovině, obsahuje definice pojmů a krátce se zabývá téţ základními teoretickými směry a metodikami vykazování deficitu a veřejného dluhu. V druhé části je podrobně vysvětlen pojem a podstata dluhopisů, jakoţto nejdůleţitějšího nástroje uţívaného pro účely financování deficitů státních rozpočtů, a jejich členění. V rámci třetí kapitoly je v této práci podrobně popsán vývoj státního dluhu v České republice od roku 1993 do roku 2010 a shrnutí nejdůleţitějších dat do přehledných grafů. Ve čtvrté kapitole jsou porovnána specifika českého státního dluhu s údaji o vybraných zemích Evropské unie. V závěru této práce jsou popsány různé postupy ekonomů a politiků, jejichţ cílem má být sníţení státního dluhu, a má doporučení k docílení vyrovnaných státních rozpočtů.

Klíčová slova: státní dluh státní rozpočet finanční krize Mezinárodní měnový fond rozpočtová politika

Annotation: This dissertation deals with issues of the national debt and with the related question of its financing. By the means of a case study there is observed the development of the national debt in the Czech Republic and besides for comparison also in other selected countries of the European Union. The first part of this dissertation concerns with the notion government debt in general, contains definitions of terms and also briefly deals with the basic theoretical tendencies and with methodologies of reporting a deficit and a public debt.

4

The second part of this work contains a detailed explanation of the concept and nature of bonds as the most important tools used for the purpose of financing of state budget deficits, and their classification. The third part of this work describes in detail the development of the national debt in the Czech Republic from 1993 to 2010 and summarizes the key data into well arranged graphs. The fourth chapter compares the specifics of the Czech national debt with the data of selected countries of the European Union. In conclusion, this work describes the different approaches of economists and politicians, whose aim should be to reduce the national debt, and my recommendations how to achieve balanced state budgets.

Key words:

national debt state budget financial crisis International Monetary Fund budget policy

5

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 8 1. Pojem státní dluh .................................................................................................................. 11 1.1 Definice veřejného dluhu ............................................................................................. 11 1.2 Pojem státní dluh .......................................................................................................... 13 1.3 Pojmy státní rozpočet a deficit státního rozpočtu ..................................................... 13 1.4 Metodika GFS 1986 a metodika ESA 95 .................................................................... 16 1.5 Základní teoretické směry zabývající se deficity státních rozpočtů a státním dluhem ................................................................................................................................. 16 2 . Financování státního dluhu v České republice ............................................................... 18 2.2 Členění dluhopisů ......................................................................................................... 19 2.2.1 Doba splatnosti dluhopisu .................................................................................... 20 2.2.2 Způsob stanovení výnosu dluhopisu .................................................................... 20 2.2.3 Emitent dluhopisu, třídění dluhopisů z hlediska jejich emitenta ..................... 22 2.2.4 Hledisko záruky ..................................................................................................... 23 2.2.5 Hledisko převoditelnosti ...................................................................................... 23 2.3 Výnosové křivky ........................................................................................................... 24 2.3.1 Tři základní hypotézy vysvětlující tvar výnosové křivky .................................. 26 2.4 Financování státního dluhu v České republice .......................................................... 26 2.4.1 Krátkodobé státní dluhopisy ................................................................................ 27 2.4.2 Prodej státních pokladničních poukázek ............................................................ 27 2.4.3 Střednědobé a dlouhodobé státní dluhopisy ....................................................... 30 2.4.4 Prodej střednědobých a dlouhodobých státních dluhopisů............................... 31 3. Vývoj státního dluhu v České republice od roku 1993 ................................................... 34 3.1. Vývoj státního dluhu od roku 1993 ........................................................................... 34 3.1.2 Vývoj státního dluhu v roce 1995 - 1996 ............................................................. 36 3.1.3 Vývoj státního dluhu v roce 1997-1998 ............................................................... 39 3.1.4 Vývoj státního dluhu v roce 1999-2001 ............................................................... 42 3.1.5 Vývoj státního dluhu v roce 2002-2004 ............................................................... 44 3.1.7 Vývoj státního dluhu v roce 2008-2010 ............................................................... 49 3.2 Souhrnné ukazatele České republiky ......................................................................... 53 4. Porovnání specifik Českého státního dluhu se stavem státních dluhů ve vybraných evropských zemích ................................................................................................................. 58 4.1 Vývoj státního rozpočtu ve vybraných zemích .......................................................... 60 4.2 Vývoj státního dluhu ve sledovaném období ............................................................. 62 4.3 Opatření jednotlivých vlád pro stabilizací veřejných financí ve sledovaných zemích. ................................................................................................................................. 64 4.4 Stupeň ratingu v jednotlivých zemích ........................................................................ 65 5. Doporučení a postupy vedoucí ke snížení státního dluhu s důrazem na situaci v České republice .................................................................................................................................. 68 5.1 Opatření současné vlády k docílení vyrovnaného rozpočtu ..................................... 68 5.2 Reformní návrhy opoziční strany ČSSD .................................................................... 72 5.3 Vlastní doporučení na stabilizaci veřejných rozpočtů .............................................. 72 Závěr ........................................................................................................................................ 76 Seznam použité literatury ...................................................................................................... 78 Bibliografie .......................................................................................................................... 78 Internetové zdroje .............................................................................................................. 79 Seznám tabulek a grafů ......................................................................................................... 83 Příloha č. 1 .............................................................................................................................. 84 6

Příloha č. 2 .............................................................................................................................. 86

7

Úvod V poslední době je státní zadluţenost jedním z nejţhavějších témat, a to nejen v ekonomických kruzích. Velice často pak bývá o tomto tématu hovořeno v souvislosti s právě probíhající světovou hospodářskou krizí. Ţe světová ekonomika byla v roce 2008 zasaţena celosvětovou ekonomickou krizí, na jejímţ prvopočátku stála nejprve jen teritoriálně omezená americká hypoteční krize, jenţ započala o rok dříve, tj. v roce 2007, je všeobecně a notoricky známou skutečností. Nicméně v důsledku globální propojenosti, a to nejen na finanční a ekonomické bázi, jednotlivých států, finančních i jiných trhů, nadnárodních korporací atd., se tato krize postupně rozšířila do mnoha zemí. Dle odhadů OSN v současné době světová ekonomika čelí svému největšímu poklesu od dob Velké hospodářské krize ve třicátých letech minulého století.1 Ale co má současná světová krize společného s tématem státního dluhu? Zdálo by se, ţe tato témata jsou si poněkud vzdálená. Ovšem dle zlatého pravidla ekonomie „vše souvisí se vším“, k čemuţ ještě bývá dodáváno „.. a je logické“. V důsledku paniky šířící se z USA postiţených v roce 2007 hypoteční krizí byly zaznamenány hluboké propady na burzách a finančních trzích po celém světě, kdyţ mnohé z těchto trhů se během relativně krátké doby dostaly na své několikaleté minimum. Nebezpečí bankrotu se začalo týkat nejen amerických bank, ohroţených nesplácením zdejších hypoték, ale i dalších peněţních ústavů po celém světě, jejichţ investice výrazně ztratily na své ceně v důsledku poklesů na finančních trzích. Nejen USA, ale i mnohé evropské státy byly náhle nuceny čelit nebezpečí krachu velkých finančních institucí, jeţ se ukázaly být „too big to fail“,2 tj. příliš velké a důleţité pro ekonomiku daného státu, neţ aby si mohly dovolit zbankrotovat. Jednotlivé státy vzniklou situaci obvykle řešily převzetím závazků ohroţených finančních institucí či jinými způsoby finanční pomoci, v důsledku čehoţ se však samy byly nuceny výrazně zadluţit. Právě zde tak přichází zadluţenost států do souvislosti se světovou krizí. Rozpočty jednotlivých států, jeţ byly značně zadluţeny uţ před tím, neţ bylo nutno sanovat hroutící se bankovní systém, se v důsledku dalšího výrazného zadluţení dostaly do finanční tísně, dále prohlubované propady ekonomik provázenými sníţením HDP a s tím souvisejícím poklesem výnosů z daňového systému a výsledným oslabením příjmové stránky státních rozpočtů. 1

Světová ekonomika je nejslabší od třicátých let. Článek ze serveru: Novinky.cz ,dostupný z WWW:<, http://www.novinky.cz/ekonomika/155606-svetova-ekonomika-je-nejslabsi-od-tricatych-let.html 2 Singer M., Dopad světové krize na finanční sektor v České republice, ČNB, Praha 2009, dostupný z WWW:<, http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_p rojevy/download/singer_20090720_czech_slovak_prof_com.pdf

8

Hrozba bankrotu tak místo jednotlivým bankám začala hrozit zasaţeným státům. Jako první oznámil hrozbu bankrotu jiţ v roce 2008 Island. Po něm následovaly další evropské státy, jako např. Portugalsko, Španělsko, Řecko a nejnověji je v médiích přetřásána aktuální finanční situace v Itálii. A je to zase mocný a všudypřítomný vliv globalizace, která má za následek, ţe špatný stav menších a slabších ekonomik se významně promítá do hospodářské situace i stabilních a silných ekonomik, jako např. ta německá. Nelze ovšem opomenout, ţe tento efekt je výrazně podpořen i procesem sjednocování v rámci Evropské unie. A zde se dostávám k jádru celé věci. Zatímco bankovní krachy byly zaţehnány a ekonomiky jednotlivých států začínají hlásit nesmělý obrat do plusových hodnot HDP, nadále tu zůstává nebezpečí spočívající v zadluţenosti jednotlivých států a hrozba státních bankrotů, coţ i po téměř třech letech od vypuknutí krize stále zapříčiňuje propady na finančních trzích, nervozitu na světových trzích a obavy z návratu finanční krize. Státní rozpočty, jejich schodky za dlouhou řádku předchozích let a vůbec celková zadluţenost jednotlivých států se v současné situaci a s ohledem na panující podmínky ukazují být tím nejslabším článkem. Ačkoli by se dalo říci, ţe Česká republika je na tom v současné době z výše naznačeného úhlu pohledu relativně dobře, neboť v souvislosti se světovou finanční krizí nebyla nucena sanovat český bankovní sektor, nelze opomíjet skutečnost, ţe značná část finančních prostředků jiţ byla v České republice na ozdravení bankovního sektoru vynaloţena dříve, v době měnové krize v roce 1997, a tehdy vzniklé náklady na ozdravení si Česká republika dosud nese s sebou v podobě výrazného podílu na svém současném státním zadluţení. A i v České republice současná vláda varuje nad růstem státního dluhu a svou aktuální restriktivní politikou se pokouší šetřit a sniţovat zadluţení země, kde to jen jde. Jak vyplývá z výše uvedeného, téma státního dluhu a státní zadluţenosti patří v současnosti k nejţhavějším tématům a zároveň i závaţným problémům, s nimiţ si lámou hlavu mnozí čelní státní představitelé. I mnozí si nyní pokládají otázky: Jak mohly státní dluhy narůst do současné závratné výše? Šlo tomuto vývoji nějakým způsobem zabránit? A hlavně pak nejdůleţitější otázka dneška: Co se s tím dá nyní dělat? Odpovědi nejen na tyto ale i na mnohé další otázky se pokouším nalézt v této své diplomové práci, a proto jsem si jako téma práce zvolil Vývoj státního dluhu v České republice.

9

Cílem této diplomové práce je podrobná analýza českého státního dluhu od roku 1993 do současnosti a predikce dalšího moţného vývoje. Rozbor moţných způsobů financování státního dluhu a stanovení doporučení k jeho sníţení.

10

1. Pojem státní dluh V textu mé diplomové práce se často vyskytují pojmy jako veřejný dluh, státní dluh, státní rozpočet či deficity státního rozpočtu. Často dochází k záměně těchto pojmů či k jejich nesprávnému chápání, a proto v první kapitole mimo jiné uvádím definice těchto pojmů.

1.1 Definice veřejného dluhu Pojem veřejný dluh je často zaměňován s termínem státní dluh. Veřejný dluh definovat jako celkové závazky státu, veřejných fondů, jednotlivých článků územní samosprávy, veřejných podniků a veřejných právních institucí zřizovaných státem a územní samosprávou. Lze tedy shrnout, ţe veřejným dluhem je úhrn finančních prostředků, které dluţí daný stát jako celek včetně všech jeho orgánů a dalších součástí svým věřitelům. V odborné literatuře se můţeme setkat i s mnoha odlišně formulovanými definicemi veřejného dluhu, např.: „Veřejný dluh je souhrn pohledávek ostatních ekonomických subjektů vůči státu bez ohledu na to, zda vznikly tyto pohledávky cestou státního rozpočtu či jinak. Pro veřejný charakter dluhu není podstatný způsob jeho vzniku, ale způsob jeho úhrady – skutečnost, že představuje pohledávku vůči současným i budoucím daňovým platbám obyvatelstva.“3 Veřejný dluh výstiţně definuje téţ J. Peková, která jej chápe jako „souhrn pohledávek ostatních ekonomických subjektů vůči státu, jednotlivých stupňům územní samosprávy, veřejným fondům a ostatním institucím ve veřejném sektoru, a to jak vnitřních subjektů, tak i zahraničních subjektů“4. Veřejný dluh lze rozčlenit podle mnoha různých hledisek. Rozlišujeme například, zda se jedná o vnitřní nebo vnější umístění veřejného dluhu. V případě vnitřního je tento dluh umístěn v daném státě a je denominován v domácí měně; v případě vnějšího umístění veřejného dluhu je jsou věřiteli zahraniční investoři a dluh je denominován veden a hrazen v některé ze zahraničních měn.

3 4

Strecková, Y., Malý, I.:Veřejná ekonomie pro školu i praxi; str. 96 Peková J., Veřejné finance úvod do problematiky, ASPI 2008, str. 483

11

Dále můţeme veřejný dluh blíţe rozlišovat na hrubý a čistý: Hrubý veřejný dluh představuje celkový objem závazků státu, územních samospráv, veřejně právních institucí a veřejných fondů, a to bez ohledu na výši pohledávek státu, územní samosprávy atd. za jinými subjekty. Jedná se tedy o úhrn závazků nesníţený o pohledávky. Čistý veřejný dluh - hrubý dluh - pohledávky vůči zahraničním subjektům5 Veřejný dluh můţe také rozlišit podle doby splatnosti na: 

Krátkodobý veřejný dluh – doba splatnosti zde nepřesáhne jeden rok,



Střednědobý veřejný dluh – doba splatnosti se pohybuje v rozmezí od jednoho

roku do deseti let, 

Dlouhodobý veřejný dluh – doba splatnosti je vţdy delší neţ deset let

V souvislosti s veřejným dluhem lze pak mluvit o důsledcích jeho existence a vlivu na celkovou finanční situaci. Mezi tyto důsledky veřejného dluhu patří např.: 

Rozpočtové důsledky – placení vysokých úroků z veřejného dluhu, které

zatěţují výdajovou stranu státního rozpočtu. Vysoké úroky z veřejného dluhu pohlcují v posledních letech nemalé částky z běţných výdajů. Takto vysoké úrokové náklady ze zděděného veřejného dluhu představují exogenní faktor, který vláda nemůţe bezprostředně ovlivnit, a vedou v mnoha případech ke vzniku deficitu i v dalším období. 

Redistribuční důsledky – vzhledem k vysoké nominální hodnotě emitovaných

státních cenných papírů profitují na dluhu především věřitelé s dostatečným kapitálem, kdy daně platí kaţdý, ale na úrocích z veřejného dluhu vydělávají pouze bohatí. 

Fiskální důsledky – zejména destabilizační. Tento typ důsledků můţeme

spatřovat v tom, ţe dochází k zvyšování podílu dluhu na hrubém domácím produktu. Tedy klesá podíl aktivního deficitu a roste podíl pasivního deficitu. Zuţuje se tak prostor pro působení aktivní fiskální politiky. 

Změna struktury portfolia – z portfolia soukromého sektoru se vytlačují ostatní



Inflace 6

aktiva

5

Peková, J. Veřejné finance, úvod do problematiky, ASPI 2008, str. 484

12



Dluhová krize – jako důsledek neschopnosti vlády dostát svým závazkům v

rámci splácení veřejného dluhu. Aby se vyhnula platební neschopnosti, musí vláda přijímat tvrdá rozpočtová opatření, jak můţeme zejména v tomto období sledovat na případu Řecka, které se pohybuje na pokraji propasti bankrotu.

1.2 Pojem státní dluh Pojem státní dluh je charakterizován jako suma deficitů státních rozpočtů, kterou daný stát dluţí určitým subjektům. Takovým subjektem můţe být jiný stát, centrální banka daného státu nebo jiných států, právnické osoby se sídlem či fyzické osoby s bydlištěm v daném státě nebo mimo něj. Z výše uvedené definice je vycházeno i v této diplomové práci, ačkoli v odborných ekonomických publikacích se lze také setkat s dalšími definicemi pojmu státního dluhu jako např. „celkovou sumu, kterou stát jakožto právnická osoba dluží ostatním subjektům. Lze říci, že státní dluh je vlastně kumulovaná a dosud nesplacená suma rozpočtových schodků za jednotlivé fiskální roky. Věřitelem státu může být teoreticky téměř jakýkoli subjekt, tj. tuzemská právnická či fyzická osoba, banka, cizozemská právnická či fyzická osoba, cizí vláda, či cizí centrální banka. Státní dluhopisy může vlastnit i vládní agentura.“7. Státní dluh je financován zejména státními pokladničními poukázkami, státními dluhopisy, přímými půjčkami nebo například půjčkami od Evropské investiční banky.

1.3 Pojmy státní rozpočet a deficit státního rozpočtu Dále se krátce pojednává o pojmech státní rozpočet a deficit státního rozpočtu, které jsou klíčové pro tuto diplomovou práci. Státní rozpočet je centralizovaný peněţní fond státu, který je státem vytvářen, rozdělován a pouţíván především na principech nenávratnosti, nedobrovolnosti a neekvivalentnosti. Princip nenávratnosti je chápán tak, ţe kaţdý subjekt je povinen hradit

6

viz Peková str. 492

7

Kolektiv autorů, Průhledný státní rozpočet? Kudy tečou a kam prosakují naše veřejné finance, září 2006 str. 216

13

stanovené platby do státního rozpočtu a nemůţe poţadovat jejich vrácení. Nedobrovolností rozumějme povinnost odvádět platby, která vzniká nezávisle na vůli jednotlivce. Neekvivalentnost pak spočívá v tom, ţe mezi výší odvodu konkrétního jednotlivce do státního rozpočtu a výší jeho příjmu či jiných výhod plynoucích mu ze státního rozpočtu neexistuje přímá vazba. Státní rozpočet zaujímá významné místo ve fiskální politice vlády. Obecně platí, ţe zákonodárci mohou schválit rozpočet vyrovnaný, přebytkový nebo deficitní. U vyrovnaného rozpočtu jsou příjmy rovné výdajům. V případě deficitního (schodkového) rozpočtu jsou příjmy menší neţ výdaje a v opačném případě, kdy jsou příjmy větší neţ výdaje hovoříme o přebytkovém rozpočtu. V ideálním případě by měly být rozpočty vţdy vyrovnané nebo ještě lépe přebytkové. V případě České republiky jsou ovšem v posledních několika letech, a lze říci i desetiletích, schvalovány státní rozpočty deficitní, přičemţ deficity státního rozpočtu v posledních letech jsou enormní, a to i za stavu, kdy současná vláda ve střednědobém dohledu slibuje dosaţení vyrovnaných rozpočtů. Kaţdý stát musí pracovat s rozpočtem, který je sestavován na daný rok vţdy předem na základě odhadu budoucích příjmů a předpokládaných výdajů státu. Takový rozpočet je sestavován téţ s ohledem na předpokládaný ekonomický růst, případně propad, pro následující rozpočtový rok. V mnoha případech však očekávaný ekonomický růst není ve skutečnosti ekonomikou státu dosaţen a vláda je poté nucena v průběhu roku upravovat rozpočet dle aktuální situace. Státní rozpočet je obvykle schvalován zákonodárnými sbory, v České republice je tímto zákonodárným sborem schvalujícím rozpočet Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, a nabývá formu rozpočtového zákona, který je opakovaně a kaţdoročně schvalován na následující kalendářní rok. V případě, ţe se státní rozpočet, resp. Zákon o státním rozpočtu nepodaří schválit do začátku rozpočtového období, hospodaří se podle rozpočtového provizoria, Dále státní rozpočet plní funkci alokační, redistribuční, stabilizační, regulační a kontrolní. 

Alokační funkce – maximální efektivnost rozmístění finančních prostředků



Redistribuční funkce – je spojena s příjmy, které jsou pak rozdělený mezi

subjekty s cílem odstranění nespravedlivého rozdělení důchodu. Tedy solidarita bohatých s nízkopříjmovými skupinami obyvatelstva. 14



Stabilizační funkce – prostřednictvím stabilizační funkce se veřejné finance

stávají důleţitou součásti hospodářské politiky a prorůstávají do makroekonomické problematiky. 

Regulační – snaha zabránění monopolu na trhu a dále moţnost ovlivnit

soukromý sektor a to za účelem regulace cen nebo mezd 

Kontrolní – se rozumí plnění rozpočtu a to jak na příjmové, tak i na výdajové

straně Se státním rozpočtem úzce souvisí pojem deficit státního rozpočtu. Deficit státního rozpočtu je výsledkem takového hospodaření státu, kdy vzniká záporný rozdíl mezi příjmy a výdaji evidovanými na hotovostní bázi a kdy tedy příjmy jsou menší neţ výdaje. U státního rozpočtu je důleţité, zda je deficit plánovaný nebo neplánovaný a tudíţ nechtěný: 

Plánovaný deficit -

je nástrojem fiskální politiky státu a je projevem

expanzivní politiky vlády, která se snaţí zvýšit agregátní poptávku, tím oţivit ekonomický růst a náhledně poté sníţit nezaměstnanost. Cenou za toto úsilí je deficit státního rozpočtu. 

Neplánovaný (nechtěný) deficit - označován také jako cyklický. Jeho příčinou

jsou vnější okolnosti, které vláda nemůţe ovlivnit.8 Podle základních resp. hlavních příčin vzniku deficitu rozlišujeme následující: Strukturální deficit - jedná se o permanentní expanzivní rozpočtovou politiku, která se obvykle projevuje sniţováním daní a zvyšováním vládních výdajů ( např. výdaje na vnitro). Cyklický deficit – vzniká v důsledku vlivu exogenních faktorů nezávislých na vládních záměrech. Tady deficit odráţí změny v příjmech a výdajích, které vznikají proto, ţe se ekonomika státu nachází v konjunktuře nebo recesi.

8

Peková, J. Veřejné finance, úvod do problematiky, ASPI 2008, str. 462

15

1.4 Metodika GFS 1986 a metodika ESA 95 Česká republika pouţívá dva základní způsoby vykazování vládního dluhu a deficitu a to metodiku GFS 1986 a metodiku ESA 95. Tvůrcem metodiky GFS 1986 (Government Finance Statistics) je Mezinárodní měnový fond a zodpovědnost za její aplikaci a správnost provedení nese Ministerstvo financí České republiky. Tato metoda umoţňuje vytváření fiskální predikce díky její blízkosti k národní metodice. Naproti tomu původcem metodiky ESA 95 (European System of National and Regional Accounts) je Statistický úřad Evropské komise a odpovídá za ni Český statistický úřad. Metodika ESA 95 je důleţitá pro výpočet Maastrichtských kritérii vládního deficitu a státního dluhu České republiky, a dále tato metodika pracuje s daty na aktuálním principu a má vysokou vypovídací váhu pro hodnocení fiskální politiky z dlouhodobého hlediska. Hlavní a největší odlišnost mezi principy fungování obou metodik můţeme spatřovat ve vykazování dat, kdy metodika GFS 1986 je postavena na bázi peněţních toků a podstatou metodiky ESA 95 je naopak aktuální princip. Dalším důleţitým rozdílem mezi uvedenými metodikami je rozdílnost ve vymezení sektoru vlády nebo v hospodaření České konsolidační agentury. Pro lepší přehled jsou rozdíly mezi těmito dvěma metodikami uvedeny v příloze č. 1. Při výpočtu deficitu státního rozpočtu pomocí metod ESA 95 nebo GFS 1986 mohou být dosaţené výsledky odlišné, a proto je potřeba si dát pozor na pouţitou metodu výpočtu při srovnání dat poskytovaných jinými členskými státy Evropské unie či nečlenskými státy.

1.5 Základní teoretické směry zabývající se deficity státních rozpočtů a státním dluhem Klasická teorie –

mezi nejznámější představitele klasické ekonomické teorie

patřiAdam Smith a David Ricardo. Klasičtí ekonomové odmítají deficitní hospodaření státu s výjimkou v období válek. Tato teorie klade důraz na to, aby státní rozpočty byly vyrovnané. A. Smith kladl důraz na malou úlohu státu v ekonomice a omezení jeho aktivit jen na ochranu vlastnictví, práva a bezpečnost jednotlivců.

16

Keynesiánská teorie – tato teorie je spojena se jménem anglického ekonoma J.M.Keynese, a její vznik se datuje do 30. let 20. století. Podstatou keynesiánského modelu je to, ţe stát má podporovat ekonomický růst zvýšením poptávky, a tím doplňovat soukromé výdaje státními výdaji. Proto má vláda povaţovat za jeden ze svých hlavních cílů dosaţení vysokého stupeň zaměstnanosti. V důsledku poklesu ekonomiky by stát měl permanentně prostřednictvím státních výdajů zasahovat do ekonomiky, a to i za cenu moţného přechodného deficitního hospodaření státu způsobeného růstem výdajů ze státního rozpočtu. V případě růstu ekonomiky má být opět dosahováno rozpočtů vyrovnaných nebo přebytkových tak, aby bylo moţné dluhy z předešlých let splatit. Monetaristická teorie - hlavním teoretikem a představitelem byl ekonom Milton Friedman, které se stal v roce 1976 nositelem Nobelovy ceny za ekonomii. Podstatou této teorie je názor, ţe je třeba podstatně omezit zásahy státu do ekonomiky, protoţe v podstatě negativně působí proti hospodářskému růstu a sniţování nezaměstnanosti. Hlavní důraz kladli monetaristé na nabídku peněz, které povaţovali za hlavní faktor růstu a moţné nestability.9 Z tohoto důvodu monetaristé doporučovali, aby míra růstu mnoţství peněz v oběhu byla stabilní. Monetaristé často kritizovali keynesiánský přístup za vyvolávání inflačních tlaků, které vedly ke sniţování investic, a tím podporovaly růst nezaměstnanosti. Proto tato teorie klade důraz na dlouhodobé vyrovnané státní rozpočty.

9

Peková, J. Veřejné finance úvod do problematiky, ASPI 2008, str. 464

17

2 . Financování státního dluhu v České republice Na světě neexistuje mnoho států, které by nevykazovaly ţádný státní dluh a nemusely si proto půjčovat na kapitálovém trhu. Většina zemí včetně České republiky si však finanční prostředky na kapitálovém trhu půjčovat musí, aby tak mohly financovat svůj dluh. Nejběţnějším způsobem financování státního dluhu je emise státních dluhopisů. Česká republika stejně jako mnoho dalších zemí svůj státní dluh financuje zejména krátkodobými či středně a dlouhodobými dluhopisy, které prostřednictvím České národní banky prodává na kapitálovém trhu. Toto financování je pro stát nejefektivnější a nejlevnější způsob, jak získat potřebné finanční prostředky.

2.1 Obecně o dluhopisech Trh dluhopisů původně vznikl proto, aby pomohl zaplatit války v severní Itálii mezi bohatými městy ve 14 stol., mimo jiné rozhodl také o výsledku u Waterloo či v roce 2002 poslal Argentinu do bankrotu. V současné době si státy půjčují peníze prostřednictvím emitování dluhopisů v nepředstavitelných částkách, aby pokryly dluhy svých vlád. Po celém světě se obchodují dluhopisy přibliţně v hodnotě kolem 90 bilionů dolarů. Ani Česká republika není výjimkou a financuje své dluhy pomoci dluhopisu ve stovkách miliard korun. Dluhopisy (pouţívá se téţ termín obligace) jsou významným investičním instrumentem

na finančním trhu a obecně jsou povaţovány za méně rizikové finanční

instrumenty neţ například akcie nebo deriváty. Z tohoto důvodu jsou dluhopisy jako investiční určeny převáţně pro konzervativní investory. Právní úprava dluhopisů a jejich náleţitostí je v České republice obsaţena v zákonu č. 190/2004 Sb., o dluhopisech. Tento zákon definuje dluhopis jako zastupitelný cenný papír,

s nímţ je spojeno právo na splacení dluţné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit. Emitent je tímto zákonem definován jako ten, kdo dluhopis vydal, přičemţ jím můţe být pouze právnická osoba. Ze zákona je tak omezen okruh subjektů způsobilých k vydávání dluhopisů, kdyţ fyzické osoby toto oprávnění nemají. Výjimka je v § 3 odst. 1 zákona o dluhopisech stanovena pouze pro fyzické osoby, které jsou bankou s místem podnikání na území státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor a byla přijata proto, aby nedocházelo k neodůvodněnému omezování některých tradičních bank a

18

bankovních domů, které působí v rámci Evropské unie a prakticky se jedná o podniky provozované fyzickými osobami. Zákon o dluhopisech dále upravuje specifické druhy dluhopisů obchodovatelných na peněţních nebo na kapitálových trzích, a to konkrétně státní dluhopisy a dluhopisy České národní banky, komunální dluhopisy, hypoteční zástavní listy, vyměnitelné a prioritní dluhopisy, podřízené dluhopisy a sběrné dluhopisy.10 Mimo typologie dluhopisů, která je explicitně upravena v zákoně o dluhopisech, se na finančních trzích můţeme setkat s dalším rozlišováním dluhopisů například na podnikové či bankovní dluhopisy anebo také s tzv. prašivými dluhopisy („junk bonds“). Dluhopisy mohou být vydány v listinné nebo zaknihované podobě. Listinné cenné papíry existují fyzicky a jsou vydány jako listina obsahující zákonem stanovené náleţitosti. Na veřejných trzích jsou však v drtivé většině obchodovány dluhopisy zaknihované. V případě

dluhopisů vydaných v zaknihované podobě musel mít investor v minulosti

zaloţený účet ve Středisku cenných papírů. V současné době (resp. od července 2010) je jiţ Středisko cenných papírů nahrazeno Centrálním depozitářem cenných papírů, a.s., který je dceřinou společností Burzy cenných papírů Praha, a.s., a jako instituce kapitálového trhu funguje jiţ od roku 1993. V roce 1993 byl zaloţen jako Burzovní registr cenných papírů, s.r.o., a v roce 1996 se transformoval na akciovou společnost s názvem UNIVYC, a.s. V roce 2009 získal UNIVYC, a.s., povolení k činnosti Centrálního depozitáře na základě kterého se změnil ve společnost Centrální depozitář cenných papírů, a.s.11

2.2 Členění dluhopisů Dluhopisy lze členit podle mnoha různých charakteristik, za nejvýznamnější charakteristiky jsou u dluhopisů povaţovány následující:  doba splatnosti dluhopisu,  způsob stanovení výnosu dluhopisu  druh emitenta  z hlediska záruky  z hlediska převoditelnosti 10 11

§§ 25 aţ 36 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, v platném znění dostupný z WWW:
19

O vyjmenovaných charakteristikách dluhopisů je podrobněji pojednáno níţe.

2.2.1 Doba splatnosti dluhopisu Podle splatnosti dluhopisu můţeme rozlišovat dluhopisy, které jsou obchodované na peněţním trhu (tj. krátkodobé) a na dluhopisy obchodované na kapitálovém trhu (tj. střednědobé a dlouhodobé). Mezi základní druhy krátkodobých dluhových instrumentů, které mají splatnost stanovenou do jednoho roku a svou podstatou se jedná o dluhopisy, jsou řazeny zejména státní pokladniční poukázky, depozitní certifikáty nebo komerční papíry. Střednědobé a dlouhodobé dluhové instrumenty mají splatnost delší neţ jeden rok (u dlouhodobých dluhopisů se hovoří obvykle o době splatnosti delší neţ tři aţ pět let, ačkoli přesná hranice není v odborné literatuře stanovena) a k těmto dluhovým instrumentům jsou obvykle řazeny státní dluhopisy, hypoteční zástavní listy nebo komunální dluhopisy. Na veřejných trzích se můţeme setkat také se speciálními druhy dluhopisů, které nemají stanovenou splatnost (tzv. nekonečné bondy, vydávané např. v USA), to znamená, ţe u nich nedochází ke splacení jejich jmenovité hodnoty. Trţní cena těchto dluhopisů je obvykle niţší neţ jejich nominální hodnota a silně kolísá v závislosti na změně úrokové míry v dané ekonomice. U těchto dluhopisů jsou investorům vypláceny pouze úroky z výnosu.

2.2.2 Způsob stanovení výnosu dluhopisu Z hlediska výnosu z dluhopisů bývají v praxi nejčastěji vydávány: a) Dluhopisy s pohyblivým kupónem (tzv. „variable bonds“) - kde emitent se zavazuje vyplatit jistinu v době splatnosti a pohyblivé kupóny v závislosti na vývoji úrokových sazeb a to v termínech stanovených v emisních podmínkách.12

12

Krabec, J. Finanční trhy, Bankovní institut vysoká škola, Praha 2007, str. 33

20

Dluhopisy s pohyblivým kupónem patří mezi často vyuţívaný typ dluhových cenných papírů; v České republice je kupón u těchto dluhopisů vázaný zpravidla na mezibankovní úrokovou sazbu PRIBOR.13 Cena kupónu se stanovuje zpravidla dvakrát ročně podle hodnoty aktuální referenční úrokové míry a v návaznosti na toto stanovení je vyplácena drţitelům kupónu. Vzhledem k tomu, ţe výnos z dluhopisu je pomocí kupónu pravidelně vyplácen investorům, cena samotného dluhopisu se na trhu za normálních okolností neodchyluje od jmenovité hodnoty dluhopisu. Výjimkou z tohoto pravidla jsou situace, kdy z důvodů, ať uţ na straně emitenta dluhopisu anebo jiných, vzroste riziko moţného nesplácení kupónu či celého dluhopisu, coţ ve svém důsledku vede k poklesu aktuální trţní ceny dluhopisu. b) Dluhopisy s nulovou úrokovou sazbou (tzv. „zero cupon bonds“) – emitent tohoto dluhopisu nevyplácí investorům ţádný kupón. Dluhopis s nulovou úrokovou sazbou je obvykle emitován pod svou jmenovitou hodnotou a zisk poté investorovi plyne z kladného rozdílu mezi kupní cenou (pořizovací cenou dluhopisu) a jmenovitou hodnotou dluhopisu, kterou od emitenta obdrţí při splatnosti dluhopisu. Pokud investor prodá dluhopis před jeho splatností (na sekundárním trhu), činí jeho zisk kladný rozdíl mezi pořizovací a prodejní cenou dluhopisu. c) Dluhopisy s pevnou úrokovou sazbou (tzv. „straight bonds“) – jsou nejběţnějším typem dluhopisu, který se objevuje na kapitálových trzích. Po celou dobu od vydání dluhopisu aţ do jeho splatnosti plyne investorovi zisk z pevně stanoveného kupónu. Kupónový výnos bývá vyplácen zpravidla jednou ročně. Vzhledem k fixně stanovenému výnosu bývá trţní cena dluhopisu s pevnou úrokovou sazbou ovlivněna nejen rizikem emitenta, ale i rizikem volatility trţních úrokových sazeb, neboť za stavu, kdy úroky z vkladů v konkrétní ekonomice vzrostou a převýší úrokovou sazbu dluhopisu, stává se z dluhopisu méně výhodná investice. Racionální reakcí investorů na vzniklou situaci je prodej dluhopisu a převod finančních

13

PRIBOR je zkratkou z „Prague Interbank Offered Rate“, tj. praţská mezibankovní nabídková úroková sazba, která je vyhlašována Českou národní bankou. Za tuto úrokovou sazbu si banky navzájem poskytují na českém mezibankovním trhu úvěry.

21

prostředků do jiného investičního instrumentu. Na trhu dluhopisů dojde k navýšení nabídky nad poptávkou a tím pádem i ke sníţení ceny dluhopisu. Kromě těchto tří výše uvedených a nejčastěji pouţívaných typů dluhopisů tříděných v závislosti na výnosu se můţeme na finančních trzích setkat i s dalšími, speciálními formami dluhopisů, jejichţ vlastnictví například poskytuje svým majitelům dodatečná práva. V tomto případě se jedná zejména o konvertibilní dluhopisy a opční dluhopisy. U konvertibilních dluhopisů (tzv. „convertible bonds“) je rozhodnutím emitenta umoţněno konvertovat tyto dluhopisy na akcie. Majitel konvertibilních dluhopisů má právo se při splatnosti dluhopisu rozhodnout, zda si nechá vyplatit jmenovitou hodnotu dluhopisu anebo zda konvertibilní dluhopis vymění za stanovený počet akcii dle předem určeného směnného poměru. K opčním dluhopisům (tzv. „bonds with warrants“) získávají jejich majitelé vedle klasických dluhopisových práv i opční list, který je opravňuje ke koupi stanoveného podkladového aktiva za předen určených podmínek. Podkladovým aktivem mohou být například akcie, komodity, měny, zlato nebo akciové indexy. 14

2.2.3 Emitent dluhopisu, třídění dluhopisů z hlediska jejich emitenta Nejvýznamnějšími emitenty dluhopisů jsou:  Stát – emituje krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé dluhopisy, kterými financuje schodky státního rozpočtu;  Města a obce – emitují tzv. komunální dluhopisy a opatřují si tak finanční prostředky obvykle k financování svého rozvoje;  Podnikatelé (pouze právnické osoby) - patří mezi významné emitenty dluhopisů na veřejném trhu. Tyto tzv. podnikové dluhopisy slouţí zpravidla k účelu získání finančních prostředků pro další rozvoj podniku podnikatele. S podnikovými dluhopisy je ovšem spjato vyšší riziko jejich nesplacení, a proto jsou investory povaţovány za rizikovější neţ např. dluhopisy emitované státem nebo dluhopisy komunální. Pro vysoké finanční náklady potřebné k financování samotné emise dluhopisů si ji mohou 14

Musílek, P. Trhy cenných papírů, Ekopress odborné nakladatelství, Praha 2002, str. 90

22

dovolit jen velké korporátní společnosti, neboť v menším měřítku jiţ emitování dluhopisů ztrácí rentabilitu.  Banky – jsou také jedním z významných typů emitentů. Banka jako emitent dluhopisu si touto formou opatřuje zdroje pro svou další činnost. Nejvýznamnějšími bankovními dluhopisy jsou hypoteční zástavní listy nebo poukázky emitované Českou národní bankou.

2.2.4 Hledisko záruky Z hlediska míry váţící k předmětnému dluhopisu jakoţto investičnímu nástroji rozlišujeme: zajištěné dluhopisy – které můţeme dále rozdělit na dluhopisy s pevným nebo pohyblivým zajištěním. - Dluhopisy s pevným zajištěním jsou zajištěny předem určeným majetkem emitenta, se kterým nemůţe během dluhového zajištění emitent nakládat. - Dluhopisy s pohyblivým zajištěním – Dluhopisy jsou zajištěny celým majetkem emitenta. Na rozdíl od emitenta, který vydal dluhopisy s pevným zajištěním, můţe emitent volně nakládat s majetkem. V případě, ţe emitent nebude schopen dostát svým závazkům, bude zatíţen k zajištění veškerý majetek emitenta, který nebyl dřív pouţit k zajištění závazku. Nezajištěné dluhopisy – tyto dluhopisy nejsou zajištěné ţádným majetkem emitenta a tak v případě, ţe dojde k nesplacení dluhopisu,

bude investor uspokojen aţ po

majiteli, který má v drţení dluhopisy zajištěné. 15

2.2.5 Hledisko převoditelnosti Majitel dluhopisu můţe dluhopis převádět na jiné osoby. Z tohoto pohledu rozlišujeme tři druhy dluhopisu:

15

Landorová, A. a kol. Cenné papíry a finanční trhy, Technická univerzita v Liberci 2005, str. 74

23

a) Dluhopis na doručitele – tento typ dluhopisu můţe být převeden předáním dluhopisu a práva s nim spojena mohou vykonávat osoby, které dluhopis vlastní. Drţitele dluhopisu jej opravňuje nakládat s tímto cenným papírem. b) Dluhopis na jméno – práva z nich plynoucí mohou vykonávat ve vztahu k emitentovi osoby, které jsou jako majitel dluhopisu uvedené v seznamu u emitenta. c) Dluhopis na řád – je převoditelný rubopisem a předáním

2.3 Výnosové křivky Některé dluhopisy jsou emitovány se splatností aţ 30 nebo dokonce aţ 50 let. V průběhu takto dlouhé doby ovšem na finančním trhu dochází ke značné volatilitě cen dluhových instrumentů, a proto investoři vyuţívají tzv. výnosové křivky, které stanovují reálnou hodnotu daného dluhového instrumentu. Výnosová křivka (yield curve) představuje časovou strukturu úrokových sazeb a slouţí ke grafickému vyjádření výnosu z vybraných cenných papírů. Konkrétně se jedná o závislost výše výnosu do doby splatnosti daného instrumentu na vertikální ose (v procentech), na době do splatnosti dluhopisu na horizontální ose. Výnosová křivka se konstruuje vţdy pro konkrétní dluhopisy, které mají stejné vlastnosti a liší se pouze dobou do splatnosti. 16 Výnosové křivky jsou sice nejčastěji sestavovány pro bezrizikové cenné papíry (státní dluhopisy), ale lze je samozřejmě konstruovat také pro dluhopisy bank nebo korporátních společností. Výnosové křivky v sobě jiţ obsahují očekávání trhu z hlediska budoucího vývoje úrokových sazeb a dalších makroekonomických veličin, které s úrokovými sazbami souvisejí. V praxi se setkáváme s různými strukturami úrokových sazeb, a tedy i s různými tvary výnosových křivek. Rozeznáváme tři základní tvary výnosové křivky a to rostoucí, klesající a plochý.

16

Kohout, P. Ekonomická analýza výnosových křivek PPF a.s. 2005 str. 211

24

Graf č. 1: Základní tvary výnosových křivek

Tvary výnosových křivek 6

Úroková sazba

5 4

rostoucí klesající

3

plochá

2 1 0 Výnos do splatnosti

Zdroj: vlastní

Předešlý graf č. 1 znázorňuje tvary výnosových křivek, které se nejčastěji vyskytují na finančním trhu. Horizontální osa nám znázorňuje dobu do splatnosti dluhopisu a vertikální osa ukazuje úrokovou sazbu pro danou dobu do splatnosti. Rostoucí tvary výnosové křivky (znázorněné modrou čarou) na finančních trzích převaţují. Tento tvar vyjadřuje, ţe investor očekává niţší úročení pro dluhopisy s kratší dobou splatnosti a vyšší úročení dluhopisu v delším časovém období. Dalším tvarem výnosové křivky, uvedeným v grafu č. 1, je klesající výnosová křivka, která je označená růţovou barvou. V tomto případě se jedná o dluhopisy s kratší dobou splatnosti mající vyšší výnos neţ dluhopisy s delší dobou splatnosti. Jejích výskyt je vzácný v době, kdy centrální banky zvyšují úrokové sazby s cílem sníţení inflace. Třetím tvarem je plochá výnosová křivka, coţ znamená, ţe výnosnost dluhopisů je shodná pro všechny doby splatnosti. V praxi se můţeme setkat také s výnosovou křivkou tvaru U. Tento anomální tvar výnosové křivky vypovídá o budoucím neobvyklým vývoji na finančním trhu.

25

2.3.1 Tři základní hypotézy vysvětlující tvar výnosové křivky Tvarem výnosových křivek se zabývá celá řada hypotéz. Jako základní hypotézy lze uvést:  Hypotéza očekávání – podle této hypotézy je časová struktura úrokových sazeb ovlivněna očekáváním budoucích úrokových sazeb. V takovém případě je investorovi lhostejné, zda bude investovat své finanční prostředky krátkodobě nebo dlouhodobě, a to jen za předpokladů, ţe dluhopisy s různou dobou splatnosti jsou dokonalými substituty.  Hypotéza oddělených trhů – předpokladem této hypotézy je, ţe dluhopisy s rozdílnou dobou splatnosti nejsou substituty. V takovém případě na trzích s dluhopisy investují různí investoři, kteří mají odlišné preference z hlediska doby splatnosti. Na trhu je mnoho těch, kteří preferují likvidní prostředky, jako např. banky, ale současně jsou na trhu i takové subjekty, které preferují dlouhou splatnost. Typickým příkladem investora preferujícího dlouhou splatnost jsou pojišťovny.17  Hypotéza preference likvidity – dluhopisy s delší dobou splatnosti jsou pro investory spojeny s vyšším rizikem neţ dluhopisy s kratší splatností. Proto investor očekává, ţe mu bude nabídnuta vyšší míra výnosu, má li se vzdát svých finančních prostředků na delší dobu.

2.4 Financování státního dluhu v České republice Státní dluh České republiky je financován zejména krátkodobými, střednědobými a dlouhodobými dluhopisy a přímými úvěry. Tento způsob financování státních dluhů je typický pro většinu států Evropy. Jak je podrobněji popsáno následujících podkapitolách týkajících se vývoje státního dluhu v České republice, financování státního dluhu na počátku 90. let minulého století zaloţené zejména na krátkodobých dluhopisech, tj. státních pokladničních poukázkách, bylo

17

Musílek, P. Trhy cenných papírů, Ekopress odborné nakladatelství, Praha 2002, str. 351

26

postupně transformováno do převaţujícího způsobu financování střednědobými a dlouhodobými dluhopisy. Znaky a rozdíly mezi zmíněnými dluhovými cennými papíry jsou popsány níţe.

2.4.1 Krátkodobé státní dluhopisy Státní pokladniční poukázky jsou krátkodobé cenné papíry, které mají zpravidla splatnost do 12 měsíců, často i jen několik týdnů. Jsou obchodovány na peněţním trhu a ve vyspělých zemích jsou povaţovány za bezrizikové cenné papíry, neboť u těchto dluhopisů téměř neexistuje riziko nesplacení dluţné částky. Investoři proto povaţují nákup státních pokladničních poukázek za bezpečný způsob zhodnocení svých finančních prostředků. Ze státních pokladničních poukázek není vyplácen ţádný úrokový výnos. Zisk pro investora plyne z rozdílu mezi jmenovitou hodnotou a emisním kurzem.

2.4.2 Prodej státních pokladničních poukázek Emise státních pokladničních poukázek jsou v České republice upraveny pravidly, které vydává Česká národní banka. Tato pravidla upravují primární emisní prodej jak krátkodobých, tak i střednědobých a dlouhodobých dluhopisů. Emisní podmínky státních pokladničních poukázek jsou vyhlášeny ve Sbírce zákonů. Státní pokladniční poukázky jsou prodávány na primárním trhu formou holandské aukce, coţ znamená, ţe všichni úspěšní kupci nakoupí za nejvyšší dosaţený výnos. Státní pokladniční poukázky jsou prodávány jen přímým účastníkům aukce. Jiní zájemci se mohou na primárním trhu zúčastnit nepřímo prostřednictvím přímého účastníka a to tak, ţe přímý účastník zahrne do své objednávky jejich poţadavek. Mezi přímé účastníky aukce můţe být zařazena jen banka s bankovní licencí, pobočka zahraniční banky s bankovní licencí, obchodník s cennými papíry, který je oprávněn poskytovat investiční sluţby, či zahraniční osoba se sídlem v jiném členském státě Evropské unie, jeţ je oprávněna poskytovat investiční sluţby. Dále musí ţadatel o zařazení mezi přímé účastníky splnit některé další podmínky: musí aktivně obchodovat na sekundárním trhu a kótovat alespoň jednostranné ceny pro 27

všechny emise státních pokladničních poukázek; musí být účastníkem systému krátkodobých dluhopisů jako agent a klient s oprávněním nakupovat na primárním trhu a obchodovat na sekundárním trhu; dalším poţadavkem je důvěryhodnost pro ostatní subjekty působící na trhu. 18

Následující tabulka č. 1 obsahuje seznam přímých účastníků primárního trhu státních pokladničních poukázek v České republice.19 Tabulka č. 1: Přímí účastníci primárního trhu v České republice

Název přímého účastníka 1.Citibank

Europe

plc,

Sídlo přímého účastníka organizační

Bucharova 2641/14, 158 02 Praha 5

sloţka 2. Česká spořitelna, a.s.

Olbrachtova 1929/62, Praha 4

3. Československá obchodní banka, a.s.

Radlická 333/150, Praha 5

4. HSBC Bank plc - pobočka Praha

V Celnici 10, Praha 1

5. ING Bank N.V

Nádraţní 344/25, 150 00 Praha 5

6. Komerční banka, a.s.

Na Příkopě 33/969, Praha 1

7. The Royal Bank of Scotland N.V

Jungmannova 745/24, Praha 1

8. UniCredit Bank Czech Republic, a.s.

Na Příkopě 858/20, Praha 1

Zdroj: Česká národní banka

Ţadatel o zařazení mezi přímé účastníky musí podat písemnou ţádost České národní bance do 31. října daného kalendářního roku. O přijetí do skupiny přímých účastníků rozhoduje emitent po dohodě s Českou národní bankou. Ţádost musí být vyřízena do 30 dnů od obdrţení kompletní ţádosti. V případě přijetí je ţadatel přímý, účastníkem po celý následující kalendářní rok. 20 Česká národní banka zveřejňuje informaci o aukci prostřednictvím internetových stránek Ministerstva financí, České národní banky, Bloomberg, dále prostřednictvím novin a dalších médií, a to zpravidla den před aukcí, nejpozději však v den aukce. Následující tabulka 18

ČNB, věstník 2006, str. 3, dostupný z WWW:< http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/trh_statnich_dluhopisu/spp/PU_SPP_C.html 19 dostupný z WWW:< http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/trh_statnich_dluhopisu/spp/PU_SPP_C.html 20 dostupný z WWW:< http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_trhy/trh_statnich_dluhopisu/spp/download/V_ 2004_08_20604610_US_Pravidla_SPP.pdf

28

nám znázorňuje příklad povinně zveřejňovaných údajů o

aukci státních pokladničních

poukázek. Tabulka č. 2: Oznámení o aukci Státních pokladničních poukázek

Kód emise

20909613

ISIN

CZ0001003149

Název emise

SPP 26T 6 mld. Kč 11/03

Název a adresa emitenta

Česká republika zastoupená Ministerstvem financí

Typ dluhopisu

na doručitele

Forma dluhopisu

zaknihovaný cenný papír (ČNB)

Datum emise

11.3.2011

Datum splatnosti

9.9.2011

Jmenovitá hodnota dluhopisů

1 000 000 Kč

Objem emise

6 000 000 000 Kč

Nabízený objem do aukce

6 000 000 000 Kč

Datum aukce

10.3.2011

Lhůta pro příjem objednávek

12:00 hod

Způsob prodeje dluhopisů

holandská aukce

Zdroj: Česká národní banka

V aukci je moţno podávat jak konkurenční, tak i nekonkurenční objednávky. Maximální podíl celkové objednávky jednoho přímého účastníka na jmenovitém objemu státních pokladničních poukázek nabízených do aukce je 50 %. Jde-li o nekonkurenční objednávky, pak objem těchto objednávek, které jsou podány jednotlivými přímými účastníky nesmí přesáhnout 50 % objemu konkurenčních objednávek podaných do této aukce. Formou nekonkurenčních objednávek smí být prodáno maximálně 30% objemu státních pokladničních poukázek. Přímý účastník, je povinen dle pravidel pro primární prodej získat 3% z celkového jmenovitého objemu státních pokladničních poukázek v daném roce. Přímý účastník můţe v aukci podat maximálně jednu nekonkurenční objednávku. Nekonkurenční objednávky se zpracovávají před konkurenčními objednávkami. V případě, ţe objem nekonkurenčních objednávek nepřesáhne 30 % státních pokladničních poukázek nabízených v aukci, budou uspokojeny všechny nekonkurenční objednávky.

29

Jestliţe však objem všech nekonkurenčních objednávek přesáhne limit 30 %, budou nekonkurenční objednávky kráceny tak, aby objem všech objednávek nepřesáhl tento limit. Nekonkurenční objednávky budou uspokojeny za cenu průměrného výnosu dosaţeného v konkurenčních objednávkách.21 Zbylý objem emise se rozdělí mezi konkurenční objednávky. Ty jsou uspokojovány podle pravidel holandské aukce. O výsledcích aukce informuje Česká národní banka prostřednictvím internetu, informačních agentur nebo tisku. Následující tabulka č. 3 nám znázorňuje příklad povinných náleţitostí, které musí obsahovat informace o výsledku aukce. Tabulka č. 3: Oznámení ČNB o výsledku aukce státních pokladničních poukázek Kód emise

20909613

ISIN

CZ0001003149

Název emise

SPP 26T 6 mld 11/03

Název a adresa emitenta

Česká republika, zastoupená Ministerstvem financí

Datum emise

11.3.2011

Datum splatnosti

9.9.2011

Jmenovitá hodnota

1 000 000 Kč

Objem emise

6 000 000 000 Kč

Nabízený objem do aukce

6 000 000 000 Kč

Způsob prodeje dluhopisů

holandská aukce

Požadováno

10 464 000 000 Kč

Prodáno

7 314 000 000 Kč

Emitent odkoupil

0 Kč

Průměrný výnos

1,10%

Průměrná cena

99,44696

Koeficient uspokojení

100,00000%

Zdroj: Česká národní banka

2.4.3 Střednědobé a dlouhodobé státní dluhopisy Střednědobé a dlouhodobé státní dluhopisy mají standardní dobu splatnosti 3, 5, 10, 30 i více let. V České republice jsou nejčastěji prodávány dluhopisy se splatností od 8 do 15 let.

21

Zaokrouhlená na dvě desetinná místa

30

Na rozdíl od státních pokladničních poukázek, jejichţ jmenovitá hodnota je obvykle jeden milion Kč, u dluhopisů středně a dlouhodobých je běţná jmenovitá hodnota 10 000 Kč. Stejně jako u státních pokladničních poukázek jsou tyto dluhopisy nejčastěji v zaknihované podobě. Střednědobé a dlouhodobé dluhopisy mohou nabývat jak fyzické tak i právnické osoby s bydlištěm či se sídlem v České republice i mimo ni. Průměrný výnos ze státních dluhopisů v České republice se pohybuje v rozmezí od 3,40 % do 5,70 % v závislosti na aktuálním vývoji na finančním trhu a dalších faktorech, které mají vliv na poţadovaný výnos investorů.

2.4.4 Prodej střednědobých a dlouhodobých státních dluhopisů Obdobně jako u státních pokladničních poukázek jsou středně a dlouhodobé dluhopisy regulovány pravidly, které jsou vydávány Českou národní bankou. Pravidla musí být projednávána s Ministerstvem financi. Emisní podmínky na primárním trhu jsou zveřejňovány ve Sbírce zákonů. Na primárním trhu mohou získat středně a dlouhodobé dluhopisy jen přímí účastníci, stejně jako u prodeje státních pokladničních poukázek. Ostatní zájemci, a to jak právnické, tak fyzické osoby, které mají bydliště či sídlo v České republice i mimo ni, se mohou primárního trhu zúčastnit nepřímo prostřednictvím přímého účastníka, který jejich poţadavek zahrne do své objednávky.Poţadavek o zařazení mezi přímé účastníky musí ţadatel zaslat České národní bance do 31. října daného kalendářního roku. Ţádost musí být písemná. O přijetí mezi přímé účastníky rozhoduje emitent po dohodě s Českou národní bankou ve lhůtě 30 dnů od doručení písemné ţádosti. Mezi přímé účastníky mohou být zařazeni podobně jako u přímých účastníků státních pokladničních poukázek jak banky, tak i obchodnicí s cennými papíry, jak jiţ bylo uvedeno předešlé kapitole. Dále musí přímý účastník splnit další podmínky, mezi něţ patří povinnost mít účet vedený v zúčtovacím centru České národní banky, musí být členem Univycu, být schopen podávat své objednávky do aukce prostřednictvím systému Bloomberg, aktivně působit na sekundárním trhu státních dluhopisů, být schopen obchodovat jak na organizovaných trzích

31

tak i na neorganizovaném trhu22, povinnost mít obrat na sekundárním trhu státních dluhopisů alespoň ve výši jednoho procenta z celkového obratu všech přímých účastníků.23 V následující tabulce č. 4 je uveden výčet jedenácti přímých účastníků aukce v České republice. Tabulka č. 4: Seznam přímých účastníků aukcí SD Název přímého účastníka

Sídlo přímého účastníka

Barclays Bank Plc

1 Churchill Place, London E14 5HP, UK

Citibank Europe plc, organizační sloţka

Bucharova 2641/14, 158 02 Praha 5

DEUTSCHE BANK AG

Winchester House, 1 Great Winchester Street

Československá obchodní banka, a.s.

Radlická 333/150, Praha 5

ERSTE Bank

Graben 21, A 1010 Vienna

ING Bank N.V.

Nádraţní 344/25, 150 00 Praha 5

HSBC BANK PLC

8 Canada Square, London E14 5 HQ, UK

PPF banka a.s.

Evropská 2690/17, Praha 6

UniCredit Bank Czech Republic, a.s.

Na Příkopě 858/20, Praha

The Royal Bank of Scotland N.V.

Jungmannova 745/24, Praha 1

Komerční banka, a.s.

Na Příkopě 33/969, Praha 1

Zdroj: Česká národní banka

Státní dluhopisy jsou prodávány na primárním trhu zejména formou aukce. Oznámení o konkrétní aukci zveřejňuje Česká národní banka zpravidla čtyři pracovní dny, nejpozději však tři dny před samotnou aukcí. Objednávky do aukce podávají přímí účastníci prostřednictvím funkce CZTS v systému Bloomberg. Aukce je zpravidla rozdělena na konkurenční a nekonkurenční část. Přímí účastníci aukce nejdříve podávají objednávky do konkurenční části aukce, ve které se nabízí minimálně 85 % jmenovitého objemu emise určeného pro aukci. Maximální podíl celkové objednávky v konkurenční části aukce nesmí být vyšší neţ 50 % objemu nabízených dluhopisů. Objednávky přímých účastníků aukce v konkurenční části jsou uspokojeny buď podle ceny nebo podle výnosu poţadovaného přímými účastníky. Po zveřejnění výsledku konkurenční

22

OTC (over-the-counter) -. Je trhem, na kterém jsou obchody mezi kupujícími a prodávajícími uzavíraný na základě individuálních smluv. Nejsou přesné dané podmínky jako na organizovaném trhu. 23 Věstník ČNB, úřední sdělení ČNB 6/2009, str.5, dostupný z WWW:< http://www.cnb.cz/cs/legislativa/vestnik/2009/index.html

32

části aukce můţe být otevřena nekonkurenční část aukce, ve které se prodává maximálně 15 % jmenovitého objemu emise nabízeného v aukci. Výsledky aukce zveřejňuje Česká národní banky prostřednictvím médií, internetu, novin, a to zpravidla ještě v den aukce.

33

3. Vývoj státního dluhu v České republice od roku 1993 Vývoj státního dluhu v České republice lze rozdělit do dvou období. První období trvalo od roku 1993 do konce roku 1996, kdy docházelo ke stabilizaci rozpočtové politiky státu, ale i k nepatrnému poklesu státního dluhu. Tento jiţ zmíněný vývoj v tomto období vedl k významnému poklesu podílu státního dluhu z hlediska jeho poměru k hrubému domácímu produktu. Druhé období trvá od počátku roku 1997 do současnosti, kdy na začátku tohoto období v roce 1997 zasáhla Českou republiku měnová krize, která měla významný dopad na ekonomiku českého státu a v následujících letech vlivem vysokých rozpočtových schodků mimo jiné vedla k enormnímu nárůstu státního dluhu. Dále v této kapitole budou zmíněny příčiny, které vedly k nárůstu státního dluhu.

3.1. Vývoj státního dluhu od roku 1993 1. ledna 1993 vznikla samostatná Česká republika rozdělením Československé federativní republiky. V souvislosti s rozpadem Československa byl dle dohody nástupnických států také rozdělen dluh, který vznikl před rokem 1993. Česká republika dle dohody se Slovenskou republikou převzala dvě třetiny závazku a Slovenská republika zbývající jednu třetinu. Celkový státní dluh v té době činil 158,8 mld. Kč. Tato částka zahrnovala 88,9 miliard Kč, tedy 56 % celkových vládních závazků při vzniku českého státu. Většina těchto závazků vznikla převzetím přímých půjček poskytnutých centrální bankou vládě a z převodu přímého zahraničního dluhu ve výši 22,1 mld. Kč z bankovního sektoru na účet vlády. Česká republika převzala na svůj účet veškeré závazky dřívější České republiky jakoţto členského státu federace, a to ve výši 20,3 mld. korun, coţ představovalo 12,8 % veškerých závazků akceptovaných vládou. 24 Dále Česká republika převzala všechny zahraniční dluhy ČSOB v celkové výši 49,6 mld. Kč, coţ představovalo 31,2 % celkového vládního dluhu. ČSOB působila v době socialismu jako finanční zprostředkovatel vlády, a proto její vedení muselo přijímat i politická rozhodnutí, jeţ vyústila ve vznik zmíněných zahraničních dluhů. Aby ČSOB mohla být nadále činná jako obchodní banka, byl tento převod nevyhnutelný. 24

Gavernment Debt Annual Report 1993, Ministry of Finance of the Czech republic, dostupný z WWW:< http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Report_1993.pdf

34

3.1.1. Vývoj státního dluhu od roku 1993-1994 V období let 1993 aţ 1994 se státní dluh vyvíjel v souladu s cílem střednědobých a dlouhodobých finančních cílů, které si stanovila česká vláda. V roce 1993 se sníţil státní dluh o 4 mld. Kč, a to na 158,8 mld. Kč. Toto sníţení bylo způsobeno odstraněním krátkodobého dluhů. V následujícím roce byl sníţen státní dluh o 1,6 mld. Kč na 157,2 mld. Kč. Jednou z příčin tohoto sníţení dluhu bylo pouţití vkladů ze státních finančních účtů ve výši 1 mld. Kč na amortizaci vládního dluhu. Dále byly pouţity také prémie z emise vládních obligací z roku 1994. Další z příčin sníţení celkového dluhu spočívala ve vlivech, které měly změny zahraničních měnových kurzů na vnější, tj. zahraniční dluh, a který po přepočtení na českou měnu zaznamenal pokles o 0,5 mld. Kč. Od roku 1993 byly deficity kryty krátkodobými cennými papíry. Zákon o České národní bance v té době nedovoloval vládě, aby schodky státního rozpočtu mohly být financovány přímými půjčkami poskytnutými centrální bankou. Schodky státního rozpočtu měly být proto dle předpokladu zákonodárců kryty státními pokladničními poukázkami, coţ jsou krátkodobé dluhové cenné papíry. Mnoţství těchto cenných papírů vţdy mělo převyšovat předpokládanou výši deficitu. Objem takto vydaných cenných papírů byl přitom omezen prostřednictvím rozpočtových pravidel a nesměl převýšit horní hranici stanovenou v částce 16 mld. Kč. 25 Náklady na výplatu úroku za emise státních pokladničních poukázek se pohybovaly v roce 1993 a 1994 rozmezí mezi 6 aţ 8 % ročně. V prvním čtvrtletí v roce 1993 činily průměrně náklady 6,2 %. Nejniţší hodnoty tyto náklady dosáhly v květnu roku 1994, a to 5,82 %. Vlivem rostoucích úrokových sazeb na mezibankovním trhu se však náklady zvyšovaly od července 1994 postupně aţ na 7,78 % ročně a v následujících letech přesáhly 8 % hranici. Na druhou stranu, náklady na výplatu úroku za emise střednědobých a dlouhodobých státních dluhopisů setrvale klesaly. V prvním čtvrtletí v roce 1993 náklady dosahovaly průměrně 14 %, ale v následujícím roce poklesly aţ na 9,8 %. Rozdíly mezi náklady střednědobých a dlouhodobých dluhopisů a státních pokladničních poukázek nám znázorňuje graf č. 2.

25

Gavernment Debt Annual Report 1994, Ministry of Finance of the Czech republic, dostupný z WWW:< http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Report_1994.pdf

35

Graf č. 2: Náklady na emisi SPP a SDD

16,00 14,00 12,00 10,00 8,00 6,00 4,00 2,00 0,00 1.Q 1993 2.Q 1993 3.Q 1993 4.Q 1993 1.Q 1994 2.Q 1994 3.Q 1994 4.Q 1994 SPP

SDD

Zdroj: Ministerstvo financí České republiky

Náklady na správu domácího a zahraničního dluhu dosáhly v roce 1993 částky 19,892 mld. Kč. Dluhová sluţba vyjádřená jako podíl celkových nákladů na obsluhu vládního dluhu k celkovým příjmům z jejich emisí v roce 1993 činila 5,4 %. V následujících letech tento procentuální poměr postupně narůstal, jak se vyvíjel státní dluh. V roce 1994 dosáhly náklady na dluhovou sluţbu 13,715 mld. Kč. Tato částka odpovídala 3,5 % z celkových příjmů centrální vlády.

3.1.2 Vývoj státního dluhu v roce 1995 - 1996 Vývoj české ekonomiky v roce 1995 byl charakterizován zrychlením ekonomického růstu oproti předešlým rokům. Tempo hospodářského růstu české ekonomiky dosáhlo v roce 1995 hodnoty 4,8 %, coţ představovalo oproti minulému roku více neţ dvojnásobný nárůst, kdyţ v roce 1994 činil růst jen 2,2 % HDP. V následujícím roce se ekonomický růst proti roku 1995 nepatrně sníţil na hodnotu 4,4 % ročně. Tento vývoj byl zapříčiněn slabým hospodářském růstem obchodních partnerů České republiky. Inflace od roku 1993, kdy dosahovala 20 %, postupně klesala, aţ dosáhla v roce 1995 hodnoty 9,1 %, coţ představovalo pokles o 0,9 % bodů oproti roku 1994. V následujících letech docházelo mírného poklesu. V roce 1996 byla průměrná inflace 8,7 %, coţ oproti roku

36

1995 znamenalo nepatrné sníţení. I kdyţ se vývoj inflace od roku 1993 vyznačoval klesajícím trendem, přesto zůstávala na relativně vysokých hodnotách, jak je patrno z následující tabulky č. 5.

Tabulka č. 5: Vybrané ekonomické ukazatele v ČR v mld. Kč a v %.

1993

1994

1995

1996

1997

Inflace %

20,8

10

9,1

8,7

8,3

Státní dluh – mld.Kč

158,8

157,3

154,4

155,2

173,1

HDP - mld. Kč

1020

1183

1479

1683,3

1811

Státní dluh/HDP v %

15,6

13,3

10,5

9,3

10,3

Deficit st. rozpočtu-mld.Kč

1,8

10,46

7,23

-1,56

-15,72

Zdroj: Český statistický úřad

V roce 1995 státní rozpočet skončil opět s přebytkem, a to ve výši 7,23 mld. Kč. Oproti předchozímu roku byl přebytek státního rozpočtu niţší o 3,23 mld. Kč. Významnou skutečností proti předchozím rokům bylo, ţe přebytek státního rozpočtu nebyl docílen úsporami z minulých let, ale rostoucím výběrem daní a stabilním růstem české ekonomiky. V roce 1996 skončil státní rozpočet mírným deficitem v rozsahu 1,56 mld. Kč, coţ představovalo v poměru k hrubému domácímu produktu 0,1 %. Tento zlom v trendu dlouhodobějšího vývoje přebytkových rozpočtů byl způsoben výhradně na straně příjmů státního rozpočtu a důvodem bylo niţší plnění daně z přidané hodnoty způsobené niţším růstem české ekonomiky. Další z příčin zmíněného deficitu bylo sníţení daňové kvóty, a to u daně z příjmu fyzických osob, která byla sníţena o 3 %, a u daně z příjmu právnických osob o 2 %. Jak můţeme vidět z tabulky č. 5, státní rozpočty byly mezi léty 1993 aţ 1996 téměř vyrovnané. Jestliţe bychom sečetli přebytky a deficity státních rozpočtů v tomto období, došli bychom ke kladnému výsledku 17,93 mld. Kč, coţ je v dnešní době naprosto nevídané. V následujících letech jiţ česká ekonomika nebude mít ani vyrovnané ani přebytkové rozpočty, naopak od roku 1997, kdy Česku republiku zasáhne měnová krize, budou státní rozpočty hluboce deficitní.

37

V roce 1995 poklesl státní dluh na 154,4 mld. Kč oproti roku 1994, kdy na konci roku dosáhl státní dluh výše 157,3 mld. Kč. Tento pokles byl zapříčiněn rozhodnutím Parlamentu České republiky vyčlenit část z rozpočtového přebytku z roku 1994 v hodnotě 1,6 mld. Kč na sníţení státního dluhu. Dalším důvodem poklesu státního dluhu byl příznivý vývoj zahraničního měnového kurzu, coţ znamenalo sníţení státního dluhu o dalších 1,3 mld. Kč. 26 V roce 1995 se zvýšil poměr vládních cenných papírů k celkovému státnímu dluhu z 33,6 % na 54,7 %. V následujícím roce se tento podíl opětovně zvýšil, a to z 54,7 % na 68,7 %. Dále se vláda snaţila převést část zahraničního dluhu na domácí dluh. K uskutečňování tohoto záměru docházelo dalšími emisemi vládních cenných papírů v průběhu několika let a výsledkem naznačeného trendu bylo zvýšení podílu vládních cenných papírů k celkovému státnímu dluhu z 57,3 % v roce 1994 na 65,6 % v roce 1995. Na začátku roku 1996 jiţ tento podíl činil 65,6 % a na konci roku 71,5 %. Tyto jiţ zmíněné procesy, jeţ byly výsledkem finanční strategie Ministerstva financí, se nazývají sekuritizace a internalizace státního dluhu.27 V tomto období tvořily příjmy ze státních cenných papírů 38,2 mld. Kč. Z této částky bylo 20 mld. Kč získáno prodejem vládních obligací a 18,2 mld. Kč bylo získáno prodejem státních pokladničních poukázek. Emisí pouţitých na financování dlouhodobého státního dluhu bylo v roce 1995 celkem 19 a částka získaná těmito emisemi dluhopisů dosahovala 97 mld. Kč. Vládní dluhopisy byly vydávány se splatností dvouletou a pětiletou. Výnos pro věřitele se pohyboval v rozmezí od 8,57 % do 9,39 %. Náklady na státní dluh v roce 1995 dosáhly částky 13,268 mld. Kč. Z toho náklady na domácí dluh činily 9,413 mld. Kč a na zahraniční dluh 3,855 mld. Kč. V následujícím roce dosáhly náklady na státní dluh částky 14,042 mld. Kč. Z toho opět náklady na domácí dluh činily 11,691 mld. Kč a na zahraniční dluh 2,351 mld. Kč. V následující tabulka č. 6 nám znázorňuje přehled nákladů na státní dluh od roku 1993 do roku 1998.

26

Gavernment Debt Annual Report 1995, Ministry of Finance of the Czech republic str. 4, Dostupný z WWW:< http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Report_1995.pdf 27 sekuritizace – spočívá v transformací přímých úvěrů ve vládní cenné papíry internalizace – znamená relativní nárůst domácího dluhu na úkor dluhu externího, tj. zahraničního

38

Tabulka č. 6: Náklady na státní dluh v mld. Kč

1993

1994

1995

1996

1997

1998

Domácí dluh mld. Kč

10,507

9,739

9,413

11,691

13,826

17,277

Zahraniční dluh

4,323

3,908

3,855

2,351

3,33

1,268

administrativa

0,083

0,034

0,062

0,027

Celkový náklady

14,983

13,681

13,268

14,042

0,026 17,156

18,545

Zdroj: Česká národní banka

3.1.3 Vývoj státního dluhu v roce 1997-1998 V první polovině 90. letech vykazovala Česká republika poměrně rychlý ekonomický růst, kdy v roce 1996 dosahovala růstu 4,2 %. S tímto relativně vysokým tempem ekonomického růstu souvisela také mimořádně nízká míra nezaměstnanosti. Inflace zůstávala v průběhu těchto let relativně na vysokých hodnotách, jak je patrno z tabulky č. 6. Státní dluh se pohyboval na poměrně přijatelné úrovni především díky přebytkovým státním rozpočtům z minulých let. Česká republika provedla před vstupem do OECD významné kroky v liberalizaci na kapitálovém účtu a stala se v tomto směru ojedinělým unikátem mezi transformujícími se ekonomikami. Česká měna se v této době stala široce obchodovatelnou na mezinárodních trzích. V roce 1997 došlo k propuknutí a následnému prohlubování ekonomické krize, která se šířila z Asie a zasáhla i Českou republiku. Mezi důvody, proč tato krize výrazně postihla i Českou republiku, můţeme uvést: - Rostoucí deficity běžného účtu platební bilance: v roce 1995 dosáhl běţný účet platební bilance hodnoty -36,1 mld. Kč, v roce 1996 se však zůstatek běţného účtu platební bilance sníţil aţ na -121,5 mld. Kč, coţ pro přepočtení odpovídalo 8,6 % HDP země. Ekonomičtí analytici přitom pro účely zabránění nepříznivého ekonomického vývoje obvykle doporučují udrţovat tento poměr deficitu běţného účtu vůči HDP do limitní hranice 5%.28 - Nárůst dovozu: se zhoršujícím se deficitem obchodní bilance úzce souvisí nárůst dovozu do tuzemské ekonomiky, jenţ se tak dostává do značného nepoměru s tuzemským vývozem. 28

Helísek,M.:Měnová krize (empirie a teorie), Professional Publishing, 2004, str. 72

39

- Špatná politická situace po volbách do poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 1996, jejichţ výsledky neumoţňovaly sestavit většinovou vládu. Tato nepříliš příznivá situace na politické scéně vyvrcholila v prosinci roku 1997 demisí vlády. - Nepříznivé údaje z tuzemské ekonomiky: sníţení růstu HDP, schodek státního rozpočtu, rychlejší růst mezd před produktivitou práce, vysoká inflace atd. - Zvýšení úrokových sazeb Českou národní bankou (diskontní sazba vzrostla z 9,5 % na 10,5%, lombardní sazba byla zvýšena z 12,5% na 14 %) a s ním spojené zdraţení peněz, coţ mělo za následek odloţení investic do rozvoje podnikání na pozdější dobu. - Moţný spekulativní útok na pokles české měny (tzv. short selling)29 vedený zvláště hedgeovými fondy. - Vliv finanční krize v jihovýchodní Asii v letech 1997-1998, která propukla ve třech vlnách, patřila k nejzávaţnějším krizím v 90. létech dvacátého století. Krize, která postihla zejména Thajsko, Malajsie, Filipíny, Jiţní Koreu a Indonésii, měla devastující dopady na jejich ekonomiky. Všechny výše zmíněné a popsané příčiny výrazně ovlivnily státní rozpočty České republiky v následujících letech. Vývoj státního rozpočtu v roce 1997 probíhal pod vlivem poklesu ekonomického růstu. Vláda byla nucena v této situaci přijmout transformační opatření v podobě tzv. „vládních balíčku“, jehoţ cílem bylo zabránění dalšímu nárůstu deficitu státního rozpočtu, v němţ byly z tohoto důvodu provedeny výrazné škrty v rozpočtových výdajích, a to o 42 mld. Kč. Dalším opatřením bylo urychlení privatizace a sníţení růstu mezd státních zaměstnanců. I po takto přijatých opatřeních skončilo hospodaření státního rozpočtu v roce 1997 schodkem ve výši 15,7 mld. Kč, coţ po přepočtení odpovídá 0,9 % HDP. Hlavní příčinu vykázaného deficitu lze vidět v nedosaţení předpokládaných rozpočtových příjmů v důsledku červencových povodní, které zasáhly velkou část Moravy, a ve vyšším čerpání prostředků na 29

Short selling – Tato operace znamená, ţe spekulant si vypůjči koruny, a smění je na devizovém trhu za jinou a doufá, ţe koruna se znehodnotí. Pokud dojde k znehodnocení ( depreciaci) měny nakoupí znehodnocenou měnu, zaplatí korunový úvěr a zinkasuje zisk

40

důchody ve srovnání s příjmy důchodového účtu, kdyţ záporný rozdíl mezi příjmy a výdaji představoval více neţ 5 mld. Kč. Dále je nutno přihlédnout i k mimořádné úhradě ztráty vzniklé v Konsolidační bance v rozsahu 5 mld. Kč, se kterou původní rozpočtový záměr nepočítal. 30 I v následujícím roce bylo sestavování státního rozpočtu ovlivněno některými závaţnými skutečnostmi, a to zejména nepříznivým vývojem makroekonomických ukazatelů, a dále pak finančními důsledky škod způsobených povodněmi v roce 1997. Státní rozpočet na rok 1998 byl naplánován s deficitem ve výši 17 mld. Kč, coţ představuje 0,9 % HDP. Příjmy a výdaje byly očekávány ve výši 535,2 mld. Kč Takto schválený rozpočet ovšem splněn nebyl a skončil deficitem ve výši 28,7 mld. Kč, tj. 1,6 % HDP. I takto deficitní rozpočet nicméně splnil poţadavky maastrichtských kritérii a nepřekročil hranici stanovenou ve výši 3 % HDP. Celkový státní dluh se zvýšil ze 155,2 mld. Kč na 173,1 mld. Kč coţ znamená, ţe se za rok 1997 zvýšil o 17,9 mld. Kč. Od roku 1993 byl rok 1997 prvním rokem, kdy vláda nedosáhla svého cíle ve stabilizaci státního dluhu. Počínaje tímto rokem se státní dluh začal setrvale navyšovat. V roce 1998 se zvýšil státní dluh ze 173,1 mld. Kč na 194,7 mld. Kč, coţ představuje nárůst o 21,6 mld. Kč. Tento nárůst byl opět zapříčiněn vysokým deficitem státního rozpočtu, který činil 17 mld. Kč. V těchto letech vláda České republiky uplatňovala ve větším rozsahu finanční strategie tzv. sekuritizace a internalizace, přičemţ výsledek těchto opatření je kvantifikován v tabulce č. 7 Tabulka č. 7: Sekuritizace a internalizace v období roku 1997-2000 v %

1997

1998

1999

2000

Státní cenné papíry na celkový státní dluh %

74,4

87,2

90,7

93,2

Domácí dluh na celkový státní dluh %

77,9

87,3

90,7

93,2

Zdroj: Ministerstvo financí České republiky

30

Česká národní banka - výročnízpráva1997, str.22, dostupná z WWW:
41

Platby za obsluhu státního dluhu, zahrnující jak úroky tak také poplatky, v roce 1997 dosáhly částky 16,83 mld. Kč. Z této částky připadalo na domácí dluh 13,5 mld. Kč a na zahraniční dluh 3,33 mld. Kč. V následujícím roce se platby za obsluhu dluhu zvýšily ze 16,83 mld. na 18,54 mld. Kč, to představuje nárůst o 1,72 mld. Kč. Náklady na domácí dluh v tomto roce činily 17,27 mld. Kč, na zahraniční 1,27 mld. Kč a dále za administrativu 26 mil. Kč.31 Celkové náklady na obsluhu dluhu dosáhly za období 1993 aţ 1998 částky 91,675 mld. Kč.

3.1.4 Vývoj státního dluhu v roce 1999-2001 V roce 1999 docházelo k výraznému pokroku v dosahování vnitřní a vnější ekonomické rovnováhy. V České republice vznikalo příznivé prostředí pro ukončení měnové krize a pro obrat k postupnému ekonomickému oţivení. HDP se v tomto roce dostal do kladných čísel, a dosáhl hodnoty 1,2 %. V roce 2000 činil ekonomický růst 3,9 % a v následujícím roce činil 2,6 %. Obnovený ekonomický růst byl podpořen zvýšenými výdaji domácností v rámci konečné spotřeby. Na oţivení

ekonomiky se významně podílel i

zahraniční sektor, neboť vývozy rostly rychleji neţ dovozy. Na trhu práce v roce 1999 docházelo k dalšímu zvyšování rozdílu mezi nabídkou a poptávkou po pracovní síle. Míra nezaměstnanosti se v průběhu roku pohybovala na úrovni 9,4 %. V roce 2000 a 2001 následně docházelo ke zlepšení situace na trhu práce , kdyţ se zpomalil růstu nezaměstnanosti, coţ bylo způsobeno hned několika vlivy, kromě jiného zejména výrazným hospodářským oţivením, změnou přístupu zaměstnanecké politiky a přílivem zahraničních investic. Díky těmito skutečnostem se míra nezaměstnanosti pohybovala meziročně na hodnotě 8,8 %. Inflace dosáhla celkově nejniţších hodnot v roce 1999, a to 2,2 %. V roce 2000 a 2001 se inflace začala zvyšovat, přičemţ tento růst byl způsoben především nákladovými faktory, zejména růstem cen ropy na světových trzích. Běţný účet platební bilance státu pokračoval v roce 1999 v pozitivní tendenci. Tuto skutečnost indikovalo meziroční sníţení schodku běţného účtu platební bilance o 15 % na 36,6 mld. Kč. K tomuto poklesu schodku přispělo především sníţení schodku obchodní 31

Government Debt Annual Report 1997, Ministry of Finance of the Czech Republic, May 1998, Česká národní banka - výročnízpráva1997, str.22, dostupný z WWW:
42

bilance. Sníţení schodku běţného účtu vedlo ke sníţení podílu salda běţného účtu na hrubém domácím produktu oproti předešlému roku o 0,4 procentních bodů na 2 %. V roce 2000 naopak došlo k podstatnému prohlubování deficitu. Ve srovnání s rokem 1999 se schodek běţného účtu zvýšil o 69 % a dosáhl tak výše 91,4 mld. Kč. K tomuto prohloubení schodku běţného účtu přispělo výrazné zhoršení schodku obchodní bilance a sníţení přebytku běţných převodů. Podíl deficitu běţného účtu na hrubém domácím produktu v roce 2000 dosáhl v přepočtu 5,3 % .32 V roce 1999 pokračoval dlouhodobý trend zvyšování státního dluhu, jenţ započal jiţ v roce 1997. Státní dluh se v roce 1999 zvýšil na 228,4 mld. Kč, tj. 12,1 % podílu státního dluhu na HDP. V následujícím roce opětovně vzrost státní dluh na 289,3 mld. Kč a v roce 2001 dosáhl 345 mld. Kč, tj. coţ odpovídalo 16,1 % podílu státního dluhu vůči HDP. Oproti roku 2000 tento dluh vzrostl o 55,7 mld. Kč. Zvýšení dluhu v těchto třech po sobě následujících letech bylo způsobeno hlavně špatným vývojem rozpočtového hospodaření, přičemţ deficit státního rozpočtu za rok 1999 činil 29,6 mld. Kč., v roce 2000 bylo dosaţeno deficitu 46,1 mld. Kč a v roce následujícím vznikl deficit státního rozpočtu ve výši 67,7 mld. Kč. Následující tabulka nám znázorňuje vývoj státního dluhu, a dále schodky státního rozpočtu a jejích podíly k HDP. Tabulka č. 8: Vývoj státního dluhu od roku 1999 do roku 2004 v mld. Kč 1999

2000

2001

2002

2003

2004

Státní dluh (mld.Kč)

228,4

289,3

345,0

395,9

493,2

592,9

Podíl st. duhu na HDP (%)

12,1

14,8

15,9

17,4

20,5

21,4

Deficity státního rozpočtu (mld. Kč)

-29,6

-46,1

-67,7

-45,7

-109

-93,7

Podíl salda st. rozpočtu na HDP v (%)

-1,5

-2,1

-2,9

-1,9

-4,3

-3,3

Zdroj: Česká národní banka, Ministerstvo financí České republiky

Jednou z významných příčin nárůstu státního dluhu byly úhrady ztráty Konsolidační banky ve výši 27,57 mld. Kč. Mezi další faktory přispívající k navyšování schodků státních rozpočtů bylo například vydání státních dluhopisů pro financování obnovy Kosova či vydání 32

Výroční zpráva z ČNB v roce 2000, dostupný z WWW:< http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/download/vyrocni_ zprava_2000.pdf

43

dluhopisů na poskytnutí částečné náhrady škod vzniklých zemědělským subjektům postiţeným suchem v roce 2000 a vydání dluhopisů k získání finančních prostředků na poskytnutí návratné finanční výpomoci ze státního rozpočtu ke krytí výplaty náhrad ze Zajišťovacího fondu druţstevních záloţen.33 V roce 1999 se zvýšil poměr vládních cenných papírů k celkovému státnímu dluhu z 87,2 % na 90,7 %. V následujícím roce se tento podíl opětovně zvýšil a to z 90,7 % na 93,2 % a na konci roku 2001 dosáhl tento poměr jiţ 94,7 %. Tato čísla jsou odrazem pokračující tendence spočívající v sekuritizaci státního dluhu. Další snahou vlády bylo převést část zahraničního dluhu na domácí dluh. K uskutečňování tohoto záměru docházelo v průběhu několika let a výsledkem naznačeného trendu bylo zvýšení poměru domácího dluhu k zahraničnímu z 90,7 % v roce 1999 na 93,2 % v roce 2000, jak nám ukazuje předešlá tabulka č. 6. Největšími věřiteli České republiky, pokud jde o státní dluh, resp. drţitelé státních dluhopisů podle trţby v období 1999-2001 byly především finanční instituce a korporace, které měly v drţení v roce 1999 téměř 65 % vydaných státních dluhopisů, a na konci roku 2001 drţely jiţ 73 %. Dalšími významnými věřiteli byly pojišťovny, které měly v průměru 17,5 %, dále pak zahraniční subjekty, domácí nefinanční podniky, vládní sektor a domácnosti, které měly trvale velmi nízký podíl drţení. Náklady na dluhovou sluţbu se neustále zvyšovaly s tím, jak rostly schodky státních rozpočtů. V roce 1999 dosáhly celkové náklady sumy 16,105 mld. Kč. Z této částky činily náklady na dluhovou sluţbu na vnitřní dluh 15,208 mld. Kč, na vnější dluh 0,897 mld. Kč a na administrativu 0,017 mld. Kč. Na konci roku 2001 činily náklady na dluhovou sluţbu 16,989 mld. Kč, z toho 16,537 mld. Kč na vnitřní dluh, na vnější dluh 0,452 mld. Kč, a poplatky činily 0,040 mld. Kč.34

3.1.5 Vývoj státního dluhu v roce 2002-2004 Ani v období let 2002, 2003 a 2004 nedošlo ke změně tendence v růstu státního dluhu. V roce 2002 se zvýšil státní dluh o schodek státního rozpočtu ve výši 50,9 mld. Kč na celkových 395,9 mld. Kč. V následujícím roce se státní dluh zvýšil z 395,9 mld. Kč na 493,2 33

Ministerstvo financi ČR, Státní dluh v roce 2001, 2001, dostupné z WWW:< http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Zprava_2001.pdf 34 Ministerstvo financi ČR, Státní dluh v roce 2001, 2001, dostupný z WWW:< http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Zprava_2001.pdf

44

mld. Kč a v roce 2004 se státní dluh zvýšil o 99,7 mld. Kč, a to na celkovou částku 592,9 mld. Kč. Tento rapidní nárůst státního dluhu v roce 2004 byl nejvyšší od doby vzniku České republiky. Zvýšení státního dluhu v roce 2004 bylo způsobeno špatným vývojem rozpočtového hospodaření, a to zejména výrazným nárůstem mandatorních výdajů, které se zvýšily ze 426,6 mld. Kč na 453,1 mld. Kč. Vláda opětovně hospodařila s hlubokým deficitem státního rozpočtu, který dosáhl v roce 2004 výše 93,7 mld. Kč, jak můţeme vidět v tabulce č. 7. Při zvyšování státního dluhu za období 2002-2004 docházelo zejména k nárůstu vnitřního státního dluhu. Vnitřní státní dluh se ze 386,7 mld. Kč v roce 2002 zvýšil na 522,6 mld. Kč na konci roku 2004, tedy o 135,9 mld. Kč. U vnějšího dluhu došlo k rapidnímu nárůstu v roce 2004, kdy se zvýšil zahraniční dluh ze 13,3 mld. Kč v roce 2003 na 70,3 mld. Kč na konci roku 2004. Tento nárůst byl způsoben velkým objemem emisí zahraničních dluhopisů v celkové výši 48,8 mld. Kč a půjčkami od Evropské investiční banky v celkové výši 20,7 mld. Kč, které byly čerpány na odstraňování povodňových škod a na výstavbu dálnice D8.35 I v tomto období docházelo k významné změně ve skladbě státního dluhu z hlediska jeho splatnosti, a to jak u cenných papírů se splatností do 1 roku, tak i v kategorii s splatností nad 1 rok. Na konci roku 2002 dosáhl podíl krátkodobého dluhu 48,4 % na celkovém dluhu. V roce 2003 a 2004 došlo k významnému poklesu tohoto podílu, a to na 40,5 % v roce 2003 a na konci roku 2004 dosahoval tento podíl jiţ 25 %. Tento trend byl projevem dlouhodobé strategie ve skladbě nástrojů určených k financování státního dluhu. Na druhou stranu v kategorii splatnosti nad 1 rok došlo k nárůstu u všech kategorií, a to zejména u dluhopisů se splatností nad do 10 let. K výraznému zvýšení podílu drţby věřitelů státního dluhu došlo v tomto období u zahraničních subjektů. Tento vývoj byl důsledkem především první emise eurobondů, kdy velká většina cenných papírů vydaných v této emisi skončila v rukou zahraničních investorů, a také důsledkem vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004. 36 Největšími věřiteli i v tomto období byly finanční instituce, korporace a pojišťovny, které měly na konci roku 2004 společně v drţbě téměř 78 % instrumentů slouţících k financování státního dluhu. V roce 2002, 2003 a také v roce 2004 byl zaznamenán příznivý vývoj výše úrokových sazeb na peněţním trhu, kdyţ v roce 2004 dosahovaly průměrné úrovně 2,60 %. Pro srovnání, 35

Ministerstvo financí ČR, Struktura a vývoj státního dluhopisu, 2010 , dostupný z WWW:
45

v období let 1994 nebo 1995 se úrokové sazby na peněţním trhu pohybovaly mezi 6 aţ 8 %. U střednědobých a dlouhodobých státních dluhopisů se úrokové sazby pohybovaly mezi 3 aţ 4,6 % v závislosti na délce splatnosti emise. V roce 2004 vydala Česká republika první emisi eurobondů o objemů 1,5 mld. EUR a se splatností 10 let, která byla oceněna 12 basických bodů nad euro-swapovou sazbou. O první emisi byl veliký zájem, a proto Česká republika v následujícím roce vydala opětovně emisi eurobondů, tentokrát v objemu 1 mld. Kč a se splatností 15 let. Atraktivita těchto eurobondů byla podpořena nízkým rizikem České republiky ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie. Jedním z důvodů emitování eurobondů bylo rozšíření poptávky a diverzifikace portfolia investorů. Výdaje na státní dluh v tomto období měly opětovně vzestupnou tendenci úměrně tomu, jak rostl státní dluh. Celkové výdaje na státní dluh v roce 2002 dosáhly výše 18,945 mld. Kč, coţ odpovídalo 0,82 % podílu úrokových plateb na HDP. V následujícím roce se celkové výdaje na dluhovou kapitolu zvýšily na 21,629 mld. Kč. Z této částky tvořily úrokové výdaje 21,328 mld. Kč, poplatky spojené s obsluhou státního dluhu dosáhly 90 mil. Kč a kursové ztráty 210 mil. Kč. V roce 2004 činily výdaje na státní dluh 26, 834 mld. Kč, jehoţ odpovídá nárůstu oproti roku předešlému o 5,205 mld. Kč. Tento rapidní nárůst nákladů na obsluhu státního dluhu byl zapříčiněn zejména vysokým deficitem státního rozpočtu, který v tomto roce dosáhl částky 99,7 mld. Kč. Celkové úrokové výdaje představovali sumu 26,765 mld. Kč, z toho činily úrokové výdaje na vnitřní dluh 26,073 mld. Kč a na vnější dluh 692 mil. Kč. Poplatky na obsluhu činily 69 mil. Kč oproti 90 mil v roce 2003. Náklady na státní dluh za období 2002 aţ 2004 jsou uvedeny v následující tabulce č. 9. Tabulka č. 9: Vývoj struktury státního dluh v období let 2002-2004 v mld. Kč a % 2002

2003

2004

Celkové výdaje v mld. Kč.

18,945

21,629

26,834

Úrokové výdaje v mld. Kč

18,629

21,328

26,765

Vnitřní dluh v mld. Kč

18,300

20,922

26,073

Vnější dluh v mld. Kč

0,329

0,406

0,692

Poplatky v mld. Kč

0,046

0,090

0,069

Kurzové ztráty v mld. Kč

0,270

0,210

-

Podíl úrok. plateb na HDP %

0,82

0,89

0,97

Zdroj: Ministerstvo financí České republiky

46

3.1.6 Vývoj státního dluhu v roce 2005-2007 Česká republika dosáhla v roce 2005 nejvyššího ekonomického růstu od rozpadu federace, kdy růst HDP České republiky v tomto roce dosáhl 6 %. Ekonomika státu se dostala do vzestupné fáze ekonomického cyklu a jiţ dva roky převyšovala odhady potencionálního růstu. Po vstupu do Evropské unie v roce 2004 spolu s dalšími zeměmi Česká republika dosahovala téměř nejvyššího růstu HDP po Slovensku a pobaltských republikách. Zvyšování výkonnosti ekonomiky se zejména opíralo o příliv zahraničních investic do České republiky, nárůst konkurenceschopnosti a zvýšení spotřeby, a to jak ze strany vlády, tak i ze strany domácností. Popsaný ekonomický růst pokračoval i v roce 2006, kdy dosáhl 6,1 % poměru k HDP. Oproti roku 2005, kdy se vzestup ekonomiky významně opíral o export, se růst HDP v roce 2006 opíral o domácí poptávku, která vzrostla o 9 %. Obdobného ekonomického růstu dosáhla ekonomika i v roce 2007, kdy tento činil 6,3 %. Ekonomika České republiky tak jiţ 3 roky po sobě dosahovala více neţ 6 % růstu a patřila mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky v Evropské unii. Vzhledem k příznivému ekonomickému vývoji v období let 2005 aţ 2007 měla nezaměstnanost sestupnou tendenci a v roce 2005 dosáhla úrovně 7,9 %. Za poklesem nezaměstnanosti stál hlavně 6 % ekonomický růst a aktivní politika zaměstnanosti. I v následujících letech nezaměstnanost dosahovala příznivých hodnot v porovnání se současnou hodnotou nezaměstnanosti, která se pohybuje okolo 9,3%37.

Nezaměstnanost

v roce 2006 dosáhla 7,1 %, coţ odpovídá meziročního poklesu o 0,8 %. V roce 2007 průměrný počet nezaměstnaných klesl poprvé v historii České republiky pod hranici 6 %, a to konkrétně na 5,9 %. Běţný účet platební bilance v roce 2005 skončil schodkem ve výši 61,7 mld. Kč. Oproti roku minulému došlo k poklesu o 105,7 mld. Kč. Za tímto meziročním výrazným poklesem stálo především zlepšení stavu všech poloţek běţného účtu, tj. obchodní bilance, která dosáhla přebytku ve výši 40,4 mld. Kč, přebytkem bilance sluţeb, která dosáhla hodnoty 19,4 mld. Kč a bilance běţných převodů dosahujících 20,9 mld. Kč.38 V letech 2006 skončil běţný účet platební bilance schodkem ve výši 133,8 mld.Kč. Za tímto zhoršením stálo zhoršení všech poloţek běţného účtu, kromě poloţky obchodní bilance, která dosáhla meziročního zlepšení. V následujícím roce 2007 došlo k opětovnému poklesu schodku 37

tj. průměr roku 2011 , dostupný z WWW:< www.reuters.com/ Ministerstvo financi ČR, Návrh státního závěrečného účtu České republiky za rok 2005, str. 34, dostupný z WWW:< http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/SZU2005_G_pdf.pdf 38

47

běţného účtu platební bilance na hodnotu 89 mld. Kč. Meziroční zlepšení souviselo hlavně se zlepšením obchodní bilance a bilance sluţeb. Inflace se pohybovala v roce 2005 na úrovní 1,9 % a v roce 2006 a 2007 se pohybovala v rozmezí 2,5 aţ 2,8 %, coţ bylo v rámci průměru zemí Evropské unie. I v roce 2005 se udrţovala dlouhodobá tendence setrvalého růstu státního dluhu, jenţ se zvýšil o 98,3 mld. Kč na celkových 691,2 mld. Kč, coţ odpovídalo 23,6 % podílu státního dluhu na HDP. Za tímto zvýšením státního dluhu stála zejména úhrada části ztráty České konsolidační agentury a vysoký schodek státního rozpočtu, který v tomto roce činil 56,3 mld. Kč. Podíl schodku státního rozpočtu na HDP činil 1,9 %, coţ bylo o 1,5 % méně neţ v roce 2004. Dále bylo pokračováno v nastoleném trendu poklesu podílu krátkodobého dluhu a zvyšování podílu dlouhodobého dluhu tj. se splatností nad 1 rok. U krátkodobého dluhu došlo k poklesu podílu z 25 % na začátku roku 2005 na 22, 1 % na konci roku. U dluhu se splatností delší neţ 1 rok došlo k výraznému růstu podílu v kategorii nad 7 let. Při zvyšování státního dluhu se uskutečnil v roce 2005 nárůst vnitřního dluhu z 522,557 mld. Kč na 581,752 mld. Kč tj. o 59,195 mld. Kč. Vnější státní dluh vzrostl o 39,08 mld. Kč. Za tímto nárůstem stála zejména 2. emise eurobondů. V roce 2006 se zvýšil státní dluh ze 691,2 mld.Kč na 802,5 mld. Kč. Zvýšení představovalo 111,3 mld.Kč. Tento nárůst byl nejvyšší v historii České republiky a byl zapříčiněn především saldem státního rozpočtu a platbami na úhradu dluhu České konsolidační agentury. Státní rozpočet skončil na konci roku 2006 v deficitu 97,5 mld. Kč. I v roce 2007 skončil státní dluh s přírůstkem ve výši 89,8 mld. Kč na celkových 892,3 mld.Kč tj. podíl dluhu na HDP dosáhl podílu 25,1 %. Tento nárůst byl opětovně zapříčiněn schodkem státního rozpočtu a dále úhradami ztráty České konsolidační agentury ve výši 13,2 mld. Kč, v roce 2006 dosáhly tyto úhrady 20 mld. Kč. V období let 2005 aţ 2007 zůstala dominantní měna ve skladbě financování státního dluhu česká koruna, která měla téměř 90 % zastoupení. Další důleţitou měnou bylo euro a dále americký dolar, který byl zastoupen v desetinách procent. V roce 2006 do tohoto výčtu můţeme zařadit ještě japonský jen, neboť byla v lednu tohoto roku vydaná první emise jenových bondů ve výši 30 mld. Kč a s kupónovou sazbou ve výši 2,75 % pa. Celá emise byla umístěna na trh soukromě u jednoho investora. 39

39

Ministerstvo financi ČR, Návrh státního závěrečného účtu České republiky za rok 2006, str. 2, dostupný z WWW:< http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/SZU2006_G_pdf.pdf

48

Ani ve skladbě věřitelů v popisovaném období nedošlo k výrazným změnám oproti rokům minulým, kdy největšími drţiteli státních dluhopisů určených k financování státního dluhu byly opětovně finanční instituce a korporace, které měly v drţení průměrně 47 aţ 49 %. U pojišťoven a zahraničních subjektů docházelo k mírnému růstu v porovnaní se stavem z předešlých let, kdy pojišťovny v roce 2005 měly v drţbě 21,13 % státních dluhopisů, ale na konci roku 2007 uţ drţely 23,81 %. U zahraničních subjektů došlo k nepatrnému růstu mnoţství vlastněných státních dluhopisů, kdyţ jich měli na konci roku 2007 v drţbě 27,26 %. I v letech 2005-2007 byly čerpány půjčky od Evropské investiční banky. V roce 2005 činila půjčka 6,971 mld. Kč a byla pouţita na dostavbu dálnic, na prevenci povodní a na odstranění povodňových škod. V roce 2006 a 2007 bylo od Evropské investiční banky půjčeno celkem 10,668 mld. Kč. Také v tomto případě šly poskytnuté finanční prostředky výhradně na dostavbu dálnic a na prevenci povodní. Celková vypůjčená částka od Evropské investiční banky činila v roce 2007 sumu 38,703 mld. Kč. Náklady na státní dluh v těchto letech výrazně rostly, jak docházelo k dynamickému zadluţování České republiky. Celkové výdaje na státní dluh v roce 2005 dosáhly 25,431 mld. Kč. V roce 2006 došlo k rapidnímu nárůstu výdajů na státní dluh, kdyţ se zvýšily na 31,608 mld. Kč, tj. o 6,177 mld. Kč. Tento vzestup byl zapříčiněn výrazným nárůstem státního dluhu a růstem úrokových sazeb. Z částky 31,608 mld. Kč připadlo na celkové úrokové výdaje 31,515 mld. Kč, coţ bylo nejvíce za období od vzniku České republiky. V následujícím roce dosáhly celkové výdaje 34,125 mld. Kč, přičemţ se jednalo o nárůst oproti roku 2006 o 2,517 mld. Kč.

3.1.7 Vývoj státního dluhu v roce 2008-2010 Česká ekonomika se dostala v tomto období i spolu s dalšími zeměmi do deprese způsobené finanční krizí. Vše odstartovaly problémy na hypotečním trhu ve Spojených státech amerických, které se poté přenesly na celý úvěrový trh. Neschopnost splácet hypoteční úvěry, které byly v předchozím období dostupné pro všechny ţadatele, i kdyţ by si za jiných okolnosti nemohli tak významné závazky dovolit, s klesajícími cenami nemovitostí postihla významné finanční instituce na americkém trhu. Z pěti největších amerických investičních bank tuto krizi přeţily pouze dvě, a to Morgan Stanley a Goldman Sachs. Jedna z nejvýznamnějších bank Lehman Brother nebyla schopna ustát tuto krizi a na konci roku 2008 vyhlásila úpadek, naproti Merrill 49

Lynch byla převzata další americkou bankou Bank of America. Potíţím se nevyhnula ani banka Citigoup a AIG, které musela zachraňovat americká vláda. Tyto události měly výrazný celosvětový dopad na finanční trhy, které nyní zaţily nejvyšší propady od světové hospodářské krize v 30. letech minulého století a akciové indexy se propadly na historická minima. Dow Jones Industrial Average (dále jen“DJIA“) , který je povaţován za jeden z nejznámějších indexů světa a celkově zahrnuje 30 významných společností, se výrazně propadl. V roce 2008 dosahoval tento index 14.200 bodů, ale v únoru roku 2009 poklesl na hodnotu 6.300 bodů. Nejvíce postiţenými společnostmi, které byly zahrnuty do tohoto indexu, byly banka Citigroup, Bank of America anebo AIG. Tyto společnosti ztratily během několika měsíců 90 % své hodnoty a některé se s cenou za akcii dostaly pod 1 USD. Obdobnému propadu se nevyhnula ani Burza cenných papíru Praha, kdyţ se hlavní index PX propadl z 1920 bodů na konci roku 2008 na 670 bodů v roce 2009, coţ představovalo pokles o 1250 bodů. Česká ekonomika v tomto období výrazně zpomalila v porovnání z předešlými roky, kdy ekonomický růst České republiky dosahoval 6 %. Vývoj ekonomiky probíhal ve dvou odlišných obdobích, kdyţ v první polovině roku 2008 ekonomika rostla, ale v druhé polovině došlo k významnému obratu. Růst HDP ve 4. čtvrtletí v roce 2008 dosáhl růstu uţ jen 0,2 %. Česká republika se tak dostala do recese, která byla zapříčiněna finanční krizí. V roce 2009 HDP poklesl o 4,2 %. Počínaje 3. čtvrtletím 2009 dochází jiţ k oţivování ekonomické aktivity, a tak u HDP dochází k meziročnímu přírůstku o 0,7 %. V roce 2010 pak došlo k dalšímu oţivení výkonnosti české ekonomiky, která meziročně vzrostla o 2,3 %. Propadu HDP se nepodařilo vyhnout ani takovým státům jako jsou Itálie nebo Velká Británie, jejichţ ekonomiky klesly o 5 %, Spojené státy americké, jejichţ ekonomika ubrala o 2,4 %, nebo také menší státy jako Irsko nebo Litva, jejichţ ekonomiky ztratily 15 %. Jedna z hlavních příčin byla významná závislost těchto ekonomik na exportu průmyslových výrobků. I trh práce v České republice byl výrazně postiţen finanční krizí, která způsobila, ţe ekonomické subjekty sniţovaly mimo jiné i náklady na mzdy, a tak začaly výrazně propouštět. Míra nezaměstnanosti dosahovala na začátku roku 2008 6,1 % a na konci roku 2009 jiţ nezaměstnanost představovala 9,2 %, tj. průměrný počet nezaměstnaných se zvýšil z 364.543 osob na 539.136 osob, celkem tedy o 174.593 osob. V následujícím roce tento

50

vzestupný trend nebyl tak výrazný, ale přesto se nezaměstnanost pohybovala vysoko nad 9%.40 Roční míra inflace v roce 2008 dosahovala průměrně 6,3 %, ale v posledních dvou měsících tohoto roku jiţ začalo docházet k jejímu poklesu. Na počátku roku 2009 dosahovala inflace v České republice hodnoty 5,9 % a na konci roku 2009 uţ jen 1 %, coţ je o 5,3 bazických bodů méně neţ v roce 2008. Tento pokles byl nejvyšší od roku 1998. V roce 2010 činila průměrná míra inflace 1,2 %. V Evropské unii se průměrná míra inflace pohybovala na hodnotách v rozmezích 1-1,6 %. Česká republika jiţ tedy nijak nevyčnívala v těchto hodnotách, a splňovala tak jeden z bodů Maastrichtských kritérií. V následující tabulce č. 10 jsou uvedeny některé makroekonomické ukazatele České republiky v období od roku 2005 do 2010. Tabulka č. 10: Vybrané makroekonomické ukazatele v % a mld. Kč 2005

2006

2007

2008

2009

2010

HDP %

4,5

6,3

6,1

2,5

-4,2

2,3

Inflace %

1,9

2,5

2,8

6,3

1

1,2

Nezaměstnanost %

8,9

7,7

6,1

6,3

8,6

9,6

Běţný účet platební bilance-mld. Kč

-39,8

-77,2

-113,1

-22,9

-114,8

-139,2

Státní dluh - mld. Kč

691,2

802,5

892,3

999,8

1178,2

1344,1

Deficity státního rozpočtu - mld. Kč

-56,3

-97,6

-66,4

-19,4

-192,4

-156,4

Zdroj: Český statistický úřad

Důsledky finanční krize také výrazně ovlivnily výše schodků státních rozpočtů v jednotlivých letech. Výsledky hospodaření státního rozpočtu byly ovlivněny jednak celosvětovou finanční krizí, která začala na konci roku 2008, a pak také vládními protiopatřeními. Ještě v roce 2008 činil deficit státního rozpočtu částku 19,4 mld. Kč tj. 0,4 % HDP, a byl tak niţší o 46,8 mld. neţ deficit, jaký byl dosaţen v roce 2007. Výše deficitu státního rozpočtu v roce 2008 představovala nejlepší výsledek od roku 1997, kdy začaly deficity státního rozpočtu neúměrně růst. Za nízkým deficitem v tomto roce stály hlavně vyšší privatizační příjmy a příjmy daňové a na druhé straně niţší mandatorní výdaje.

40

dostupný z WWW:< www.reuters.com,

51

V roce 2009 byl schodek státního rozpočtu schválen při růstu HDP o 4,2 % na 52,18 mld. Kč. Tento vládou očekávaný růst ekonomiky státu byl jiţ v této době realitě vzdálený. Skutečný deficit státního rozpočtu v roce 2009 činil 192,4 mld. Kč tj. 5.3 % HDP. Tento deficit byl o 173 mld. Kč horší neţ v roce 2008 a vyšší o 140,22 mld. Kč, neţ jak byl plánován. Se zřetelem k výše uvedenému byl deficit státního rozpočtu v roce 2009 nejhorší od vzniku České republiky. Takto nepříznivý výsledek hospodaření státního rozpočtu byl na příjmové straně zapříčiněn nízkým výběrem daní, a to jak přímých tak i nepřímých, a nízkým výběrem z pojistného na sociální zabezpečení, a na výdajové strance se naopak zvýšil s růstem nezaměstnanosti počet vyplacených dávek na podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky. V roce 2010 dochází k pozvolnému oţivení, ale i přesto skončil deficit v tomto roce na částce 156,4 mld. Kč. Jako zásadní zmírnění negativních tendencí lze označit posílení na příjmové straně státního rozpočtu a pokles na výdajové straně. I v roce 2008 pokračovalo zvyšování státního dluhu, který se zvýšil z 892,3 mld.Kč na 999,8 mld. Kč na konci roku 2008. Tento nárůst představoval 107,5 mld. Kč. Ve srovnání s počátkem roku 2008 se dluh zvýšil o 11,3 %. Klíčovou roli v souvislosti s nárůstem státního dluhu sehrála tvorba dluhové rezervy financování ve výši 63,9 mld. Kč. Další významnou roli sehrál sám státní rozpočet, který v tomto roce skončil v deficitu téměř 20 mld. Kč. Státní dluh byl dále zvyšován nutností financovat růst státních finančních aktiv, a to částkou ve výši 13,1 mld. Kč, a další působení na výši státního dluhu šlo na vrub znehodnocení české měny.41 V roce 2009 se státní dluh zvýšil o 178,4 mld. Kč na 1178,2 mld. Kč. Tento nárůst byl nejvyšší od vzniku České republiky. Klíčovou roli ve výši státního dluhu sehrál opět vysoký schodek státního rozpočtu a poskytnutí půjčky Lotyšsku. V následujícím roce se zvýšil dluh z 1178,2 mld. Kč na začátku roku na 1344,1 mld. Kč na konci roku, tedy o 165,8 mld.Kč. Podíl objemu státních dluhopisů na celkovém financování státního dluhu se pohyboval v tomto období na úrovni 95 %. Zbývající část tvořily přijaté půjčky od Evropské investiční banky. Česká koruna byla i nadále dominantní v rámci prostředků poskytnutých České republice k financování státního dluhu, nicméně zřetelně zde narůstá podíl evropské měny euro.

41

Vývoj státního dluhu v roce 2008, MF ČR, str. 3, dostupný z WWW: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/PPSR_2008_cast2A_pdf.pdf

52

Největšími věřiteli jsou i nadále finanční instituce a korporace, které mají v drţbě více jak 40 % státního dluhu. K výraznému růstu došlo u zahraničních subjektů, kdy v roce 2008 měli v drţbě 27 %, ale na konci roku 2010 jiţ tato hodnota přesáhla 32 %. Náklady na státní dluh v těchto letech výrazně narůstaly, tak jak docházelo k dynamickému zadluţování České republiky. V roce 2008 činily výdaje na státní dluh celkem 44,752 mld. Kč. V následujícím roce tyto náklady vzrostly o 8,322 mld. Kč na 53,073 mld. Kč. Pro srovnáním s rokem 2000, kdy celkové náklady činily 17,924 mld. Kč, můţeme sledovat trend neustále se zvyšujících nákladů na obsluhu státního dluhu.

3.2 Souhrnné ukazatele České republiky V předešlé části této kapitoly je popsán vývoj státního dluhu od roku 1993 do roku 2010 včetně souvislého popisu příčin nárůstu státního dluhu ve spojitosti s vývojem ekonomiky v České republice za toto období. V další části této práce budou nejdůleţitější data, která vyplývají ze sledovaného období a jsou klíčová pro tuto diplomovou práci, shrnuta do přehledných grafů. V následujícím grafu č. 3 můţeme vidět, jak v období let 1993-2010 narůstaly výdaje na státní dluh. Z tohoto grafu je zřejmé, ţe v období let 1993-1995 docházelo k mírnému poklesu nákladů na státní dluh, a to díky poklesu výše státního dluhu a poklesu úrokových sazeb. Od roku 1997, kdy Českou republiku postihla měnová krize, došlo k výraznému nárůstu nákladů na státní dluh. Tento nárůst byl zapříčiněn jednak zvýšením úrokových sazeb, a pak také vysokými schodky státního rozpočtu. V roce 1999 došlo k nepatrnému poklesu, ale v následujícím letech, a to aţ do současné doby, dochází k akceleraci nárůstu nákladů na státní dluh. Nejvyšší úrovně výdaje dosáhly v roce 2009, jak je patrné z grafu č. 3 , kdy dosáhly hodnoty 52 mld. Kč v důsledku finanční krize a špatných politických rozhodnutí. Od roku 2005 můţeme sledovat zvyšující se podíl nákladů na vnější dluh, coţ bylo způsobeno jednak zvýšením nákladů na úroky z půjček od Evropské investiční banky, ale hlavně náklady na úroky první a druhé emise eurobondů České republiky. V období let 1993-2010 došlo k trojnásobnému nárůstu nákladů na státní dluh, a to z 14,7 mld. Kč v roce 1993 na 48,1 mld. Kč v roce 2010. Ve vztahu k HDP se výdaje pohybovaly po celou dobu přibliţně okolo 1 % HDP s tím, ţe v roce 1993 dosahoval tento

53

podíl 1,48 % a na konci roku 2010 činil 1,31 % HDP. V následujících letech můţeme očekávat sílící trend zvyšujících se nákladů na státní dluh. Graf č. 3: Celkové výdaje na domácí a zahraniční dluh v mld. Kč. 60 50

mld. Kč

40 30 20 10

vnitřní dluh

vnější dluh

10

20

09

20

08

07

20

20

06

05

20

20

04

03

20

20

02

20

01

00

20

20

99

98

19

19

97

96

19

19

95

19

94

19

19

93

0

poplatky

Zdroj: Ministerstvo financí České republiky

Z níţe uvedeného grafu č. 4 můţeme vidět, jak se postupně vyvíjel státní dluh České republiky v období let 1993-2010. I přesto, ţe Česká republika má jedno z nejniţších zadluţení v poměru k HDP mezi zeměmi v Evropské unii, můţeme vidět z grafu vzrůstající trend, který se začíná přibliţovat jednak zadluţenosti okolních zemí, jako je např. Rakousko či Německo, a jednak se přibliţuje hranici 60 % HDP stanovené Maastrichtskými kritérii. Z níţe uvedeného grafu je zřejmé, ţe v letech 1993-1996 docházelo k poklesu státního dluhu a také ke sníţení podílu státního dluhu na HDP, kdyţ tento podíl dosáhl hodnoty 9,2 % v roce 1996. K této hodnotě se jiţ tento ukazatel nikdy nepřiblíţil. V roce 1997 došlo k opačnému vývoji a akceleraci růstu státního dluhu, kdy nejvyššího meziročního zadluţení bylo dosaţeno v roce 2009, a to o 178,4 mld. Kč, tj. coţ odpovídá změně podílu z 27,1 % na 32,5 % k HDP. Jak je z těchto údajů patrné, státní dluh se od vzniku České republiky několikanásobně zvýšil. V roce 1993 dosahoval státní dluh 158,8 mld. Kč, v roce 2010 uţ ale dosáhl hodnoty 1344,1 mld. Kč tj. o 1185,3 mld. Kč vyšší. Mezi faktory, které ovlivnily vývoj státního dluhu, náleţí především vysoké schodky státního rozpočtu, které nám znázorňuje

54

graf. č.5, a také pohyb devizových kurzů. Dalšími významnými faktory jsou jak měnová krize v roce 1997 nebo finanční krize v období let 2008-2010, tak také financování mimořádných situací, jako jsou například povodně, a nemalou zásluhu na takovém vývoji mají také politici, kteří mohli přijmout taková opatření, která by byla způsobilá zamezit pokračujícímu trendu nárůstu státního dluhu. Státní dluh České republiky se od počátku roku 2011 do července 2011 zvýšil o 84 mld. Kč na 1428 mld. Kč. Dle předpokladu Ministerstva financí přesáhne jeden a půl biliónovou hranici na počátku roku 2012. Pro srovnání, výše státního dluhu se přehoupla přes biliónovou hranici teprve v roce 2009. Pokračování tendence zvyšování dluhu můţeme očekávat i v následujících letech, a to i navzdory sílícímu tlaku vedoucímu k vyrovnaným státním rozpočtům a ke stabilizaci vývoje státního dluhu. Graf č. 4: Vývoj státního dluhu v letech 1993-2010 v mld. Kč a jeho podíl k HDP v % Vývoj státního dluhu 1993-2010 1600

32,5 1344,1 35

1200 23,2

1000 19,1 15,6

600

10,5

9,2

9,6

8,8

11

400 200

158,8

157,3 154,4

155,2

228,4 173,1 194,7

13,2

289,3

27,1 1178,2

30

999,8

25

892,3

21,1

16,1 13,3

24,9 25,2

Podíl dluhu na HDP (%)

státní dluh v (mld. Kč)

1400

800

40

36,4

802,5

20

691,2

14,7

592,9

15

493,2 345

395,9

10 5

0

0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

stav statního dluhu podíl st. dluhu na HDP

Zdroj: Ministerstvo financí České republiky

Jak je patrné z grafu č. 5, v období let 1993-1996 byly státní rozpočty přebytkové. Počínaje rokem 1997 se státní rozpočty v jednotlivých letech dostávají do výrazných deficitů. Pro srovnání v roce 1997 dosáhl deficit státního rozpočtu něco přes 15 mld. Kč, ale v roce 2004 za vlády levicové činil jiţ tento deficit 109 mld. Kč. Tento deficit byl dosud nejhorší od vzniku České republiky. Mnohem alarmujících hodnot však dosáhl v letech 2009 a 2011 za pravicových vlád,

55

kdy deficity státních rozpočtů dosahovaly vysoce nad 125 mld. Kč. Jak je zřejmé z grafu č. 5, největší zásluhu na takto deficitních rozpočtech má současný ministr financí Miroslav Kalousek, a to i navzdory skutečnosti, ţe v roce 2009 a aţ do poloviny roku 2010 byl ministrem financí Eduard Janota v překlenovací vládě premiéra Jana Fischera. Z grafu č. 5 je jasně patrné, ţe deficity státních rozpočtů byly vytvářeny jak za pravicové, tak i za levicové vlády, a tento fakt vyvrací tvrzení, ţe levicové vlády zadluţují zemi. Na rok 2012 je státní rozpočet plánován se schodkem 105 mld. Kč a bude opětovně jeden z nejvyšších deficitů za dobu existence samostatné České republiky; přitom v poměru k HDP dosáhne tento deficit odhadem hodnoty 3,5 %. I takto vysoce deficitní rozpočet pro rok 2012 se vzhledem k vývoji jak české ekonomiky, tak i ekonomik okolních zemí, jeví jako nereálný a obtíţně splnitelný, neboť je postaven na předpokladu růstu české ekonomiky o 2,5 %. Graf č. 5: Schodky státního rozpočtu a vývoj HDP v období let 1993-2011

25000

10

0

0 -10

-50000

-20

-75000

-30

-100000

-40

-125000

-50

-150000

-60

-175000

-70

-200000

-80

-225000

-90

19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09 20 10 20 11

-25000

schodek st. Rozpočtu

růst reálného HDP

Zdroj: Ministerstvo financí České republiky

Následující graf č. 6 nám znázorňuje podíl státních pokladničních poukázek a podíl středně a dlouhodobých dluhopisů na celkovém financování státního dluhu. Jak je patrné z grafu, od roku 1993 do roku 2000 byl trend financování v obou uvedených případech rostoucí, ačkoli větší podíl na celkovém státním dluhu měly stání pokladniční poukázky, které dosáhly největšího podílu v roce 2000. Jak rostl státní dluh, docházelo ke změně podílu

56

dluhopisů na celkovém státním dluhu. Od roku 2001 se začínají vyuţívat více střednědobé a dlouhodobé dluhopisy k financování státního dluhu. Tato tendence je jasně patrná z níţ uvedeného grafu č. 6, kdy podíl státních pokladničních poukázek na celkovém státním dluhu se sníţil ze 54,2 % na počátku roku 2001 na 8,4 % na konci roku 2010. V roce 2007 se podíl státních pokladničních poukázek dostal pod hranici 10 %, zatímco podíl střednědobých a dlouhodobých dluhopisů se výrazně zvýšil, aţ dosáhl podílu více neţ 80 %. Tento vývoj podílu jednotlivých dluhových instrumentů na financování státního dluhu byl záměrnou strategií Ministerstva financí, která byla zveřejněna v roce 2000. Především se jednalo o postupné sniţování podílu státních pokladničních poukázek na obchodovatelném dluhu z hranice přesahující 50 % směrem k hranici jedné třetiny tak, aby se objem střednědobých a dlouhodobých dluhopisů vůči objemu státních pokladničních poukázek dostal na úroveň 2:1.42 Počínaje rokem 2006 Ministerstvo financí uplatňuje dlouhodobou cílovou limitní hranici 20 %, která je v souladu s mezinárodní praxí a respektuje odhadovanou absorpční kapacitu domácího peněţního trhu. Jak je vidět z grafu č. 6, Ministerstvu financí se daří tento cíl dodrţovat. Graf č. 6: Podíl státních pokladničních poukázek a střednědobých dlouhodobých dluhopisů na celkovém státním dluhu v %

100 87,4

90

81,9 83,9

80

86,5 87,6

86,4

75,2

podíl v %

70 57

60

54,2

50

40,3 40,9

40 27,3

30 20 10

64,7

57,1

10,75 12,12

36

33,7

33,5 27

56,3

51,3 36,1

41,4 36,1

29,3

32,5 21,1 13,6 11,1

15,1 18

7,9

7,5

8,4

9,2

0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 SPP na celkovém státním dluhu

SDD na celkovém státním dluhu

Zdroj: Ministerstvo financí České republiky 42

MF České republiky, Cíle a kritéria řízení státního dluhu, dostupný z WWW:< .http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/vrsd_cile_sd.html

57

4. Porovnání specifik Českého státního dluhu se stavem státních dluhů ve vybraných evropských zemích Cílem této kapitoly je vytvořit porovnání situace v České republice s vybranými zeměmi Evropské unie. Do výběru porovnávaných zemí byly vybrány na jedné straně ty z nich, které mají relativně zdravé veřejné finance, a na straně druhé téţ zástupci z okruhu zemí, které jsou na tom naopak hůře, a to jak z pohledu veřejných financí, tak i z pohledu dalších makroekonomických ukazatelů. Mezi porovnávané země Evropské unie byly autorem této práce zvoleny Spolková republika Německo, Polsko, a dále Řecko a Maďarsko. Spolková republika Německo byla do tohoto výběru zvolena z důvodu, ţe se v rámci Evropy jedná o velmi vyspělý trh, který významně ovlivňuje ekonomiky mnoha dalších zemí, a to včetně ekonomiky České republiky. Závislost mezi oběma ekonomikami je patrná ze srovnání vývoje hrubého domácího produktu obou zemí, jak bude znázorněno dále. Celkové zadluţení Německa dosáhlo v minulém roce podílu 83,2 % hrubého domácího produktu. Vydané německé státní dluhopisy jsou ohodnoceny světovými ratingovými agenturami nejvyšší hodnotou. Jejich roční zúročení lze povaţovat za relativně nízké, neboť dosahuje dvou procent v případě desetiletých dluhopisů. Pro srovnání, španělské desetileté státní dluhopisy se ročně úročí okolo 7 %. Německo patří k největším světovým vývozcům zboţí a sluţeb a je druhým největším světovým importérem na světovém trhu po Číně, a proto má jakýkoliv pokles v německé ekonomice dalekosáhlé následky na země, které jsou na německé ekonomice závislé. Tento fakt můţeme v současné době pozorovat na situaci, kdy německá ekonomika začíná zpomalovat, a mimo jiné i v důsledku toho musejí některé země upravovat státní rozpočty, ale i případně si budou muset dále půjčovat za vysoký úrok finanční prostředky na finančních trzích, aby mohli financovat své dluhy. Polsko bylo zvoleno s ohledem na skutečnost, ţe se jedná o velkou otevřenou ekonomiku, a patří mezi postkomunistické země stejně jako Česká republika. Jeho celkové zadluţení ve srovnání se zeměmi v Evropské unii patří mezi nejniţší v poměru k hrubému domácímu produktu. V době finanční krize, která vyvrcholila v roce 2009, bylo Polsko jedinou zemí v Evropské unii, která nebyla zasaţena recesí. Makroekonomické hodnoty polské ekonomiky a

polské veřejné finance patří mezi nejstabilnější v porovnání s

ostatními členskými zeměmi Evropské unie.

58

Další zemí, která byla vybrána pro účely srovnání, je Maďarsko, a to proto, ţe se jedná také o otevřenou ekonomiku a zahraniční obchod hraje v ekonomice této země obdobně významnou úlohu jako v České republice. Maďarsko bylo první zemí v Evropské unii, která v roce 2008 poţádala o poskytnutí půjčky od Mezinárodního měnového fondu, a to z důvodu dlouhodobých deficitů maďarských státních rozpočtů, které měly za následek sníţení ratingu země u tří největších světových ratingových agentur do spekulativního pásma43. Tím se na finančním trhu významně sníţila poptávka po maďarských státních dluhopisech za nízký úrok, a proto Maďarsko muselo prodávat své státní dluhopisy za mnohem vyšší úrok, který by jiţ nemohlo v budoucnu zaplatit, neboť se v důsledku toho významně zvýšily náklady na financování maďarského státního dluhu. Ačkoliv si země musela půjčit finanční prostředky od Mezinárodního měnového fondu, její veřejný dluh přitom nebyl aţ tak vysoký a bylo moţno jej povaţovat za průměrný mezi zeměmi Evropské unie, kdyţ v roce 2011 dosáhl veřejný dluh Maďarska hodnoty 80 % k HDP. Naproti tomu Řecko, jeţ je další zemí vybranou pro toto srovnání, má státní dluh v současné době44 v poměru 145 % k HDP. V důsledku toho patří Řecko mezi členské země Evropské unie a eurozóny s nejvyššími rozpočtovými deficity a nejvyšším veřejným dluhem. Řecké státní dluhopisy jsou ratingovými agenturami ohodnoceny ve spekulativním stupni na úrovní „junk“, coţ znamená velmi vysokou pravděpodobnost úpadku, a jejich úroková míra překročila vysoce průměr zemi Evropské unie, kdyţ se výnosy z desetiletých řeckých státních dluhopisů v první polovině roku 2011 vyšplhaly na 15 % a vytvořily tak rekord nejvyššího úročení státních dluhopisů v Evropské unii. Podobně jako v Maďarsku odmítli investoři půjčovat Řecku na finančním trhu peníze, a proto se státní pokladna téměř ocitla v bankrotu. Proto si muselo Řecko, aby se vyhnulo státnímu bankrotu (restrukturalizaci dluhu), půjčit od Evropské centrální banky, dalších členu eurozóny i od Mezinárodního měnového fondu. V současné době musí opětovně Řecko ţádat o mezinárodní pomoc, a dále se v této věci řeší na mezinárodní úrovni moţné řízení státního bankrotu Řecka nebo prodlouţení splatnosti státních dluhopisů, případně razantní sníţení hodnoty řeckého státního dluhu. Výše uvedená fakta týkající se stavu řecké ekonomiky jsou důvodem, proč bylo Řecko vybráno pro srovnání. Můţe slouţit jako odstrašující příklad pro země, které nemají veřejné finance v pořádku. Pravým opakem Řecka jsou například Skandinávské země, neboť zadluţenost těchto vyspělých zemí patří mezi nejniţší v Evropě. 43

Ratingové agentury jsou společnosti, které přidělují ratingová hodnocení, a tato hodnocení jsou mezinárodně uznávaná. Za nejvýznamnější agentury jsou povaţovány Moody´s, Fitch Ratings a Standart & Poor´s. 44 Ke dni 1.1.2012

59

4.1 Vývoj státního rozpočtu ve vybraných zemích Následující graf č. 7 nám ukazuje vývoj vztahu státního rozpočtu k hrubému domácímu produktu, a to v pěti srovnávaných zemích, tj. v České republice, Spolkové republice Německo, Polsku, Maďarsku a Řecku. Jak můţeme vidět z grafu, téměř všechny sledované země hospodařily od roku 2003 do roku 2010 s deficitními státními rozpočty s výjimkou Německa, které v roce 2007 hospodařilo s nepatrným přebytkem. Ze srovnání plyne závěr, ţe ze sledovaných zemí má v nejlepší kondici veřejné rozpočty Německo. Německé veřejné rozpočty byly od roku 2003 do roku 2006 deficitní, ale v následujících dvou letech byly vyrovnané aţ mírně přebytkové. Od roku 2009, kdy zasáhla hospodaření všech sledovaných ekonomik finanční krize, se opětovně státní rozpočty Německa vrátily do deficitu. Tyto deficity státních rozpočtů ovšem nedosahovaly dvouciferných čísel, jak je a bylo u mnoha jiných zemí, ale pohybovaly se okolo 3 % HDP. Naproti tomu, jak můţeme sledovat z grafu, řecké veřejné rozpočty byly v celém sledovaném období hluboce deficitní. Jiţ v roce 2003 dosahoval deficit řeckého státního rozpočtu k HDP 5,8 % a v roce 2009 dosáhl dokonce 13,5 % HDP. Jak je jasně patrné, řecké vlády, a to jak pravicové, tak i levicové, navzdory jejich rozdílným názorů na rozpočtovou politiku, dávaly vzniknout rekordním deficitům, které patřily k nejvyšším v celé Evropě. Tato neodpovědnost řeckých vlád má za následek to, ţe země není schopna si jiţ půjčit finanční prostředky potřebné pro fungování země na finančních trzích, a musí proto přijmout tvrdá rozpočtová opatření, aby ji byla poskytnuta pomoc od Mezinárodního měnového fondu. Další zemí, která má ve sledované době permanentně vysoké deficitní rozpočty je Maďarsko. Jak uţ bylo uvedeno výše, Maďarsko jako jedna z prvních zemí poţádala o půjčku od Mezinárodního měnového fondu. Je totiţ patrné, ţe se deficity státních rozpočtů od roku 2003 aţ do roku 2007 pohybovaly v rozmezích 6,3 % aţ 9 % HDP. Od roku 2008 byly deficity maďarských státních rozpočtů niţší a pohybovaly se okolo 4 % HDP. Jedním z důvodu sníţení deficitů státního rozpočtu od roku 2008 na únosnou mez je fakt, ţe maďarská vláda byla nucena dodrţovat stanovený limit rozpočtového deficitu stanovený Mezinárodním měnovým fondem. Další sledovanou zemí je Polsko. I kdyţ v době finanční krize, kdy v mnoha zemích nastala recese a pokles hodnot ukazatele HDP do záporných čísel, dosahovalo Polsko nepatrného ekonomického růstu, deficity polských státních rozpočtů se vţdy pohybovaly

60

v rozmezí od 4% do 8 % HDP s jedinou výjimkou, kdyţ v roce 2006 dosáhl deficit polského státního rozpočtu 2 % HDP. Graf č. 7: Deficit státního rozpočtu v poměru k HDP ve sledovaných zemích od roku 2003-2010

2 1 0 -1 -2 -3 -4 -5 -6 -7 -8 -9 -10 -11 -12 -13 -14 2003

2004

2005

Česká republika

Německo

2006

Polsko

2007

2008

Maďarsko

2009

2010

Řecko

Zdroj: OECD

Jedním z pěti Maastrichtských kritérií je i podmínka, ţe schodek veřejných financí zţa konkrétní rok nesmí přesáhnout 3 % HDP. Toto kritérium je v mnoha odborných kruzích sledovanou a porovnávanou hodnotou. Jak můţeme vidět z grafu č. 7, ţádné ze sledovaných zemí v tomto období nepodařilo nedosáhnout této hodnoty déle neţ dva roky. Jak je zřejmé, pod hranici tří procent se dostala v roce 2005, 2007 a 2008 Česká republika, Německo v roce 2006 a 2007 a Polsko v roce 2006. Řecká nebo Maďarská ekonomika se k této hodnotě nepřiblíţila, a to je také jeden z důvodů, proč tyto země mají neustále problémy s financováním svého dluhu a hrozí jim restrukturalizace státního dluhu. Jak je patrné z grafu č. 7, všechny státní rozpočty jsou v jednotlivých letech hluboce deficitní, a to navzdory skutečnosti, ţe některé země vykazovaly v některých letech ekonomický růst. Vlády jednotlivých zemí totiţ nebyly schopny přijmout taková opatření na příjmové a výdajové straně státního rozpočtu, která by měla za následek vyrovnaný nebo dokonce přebytkový státní rozpočet. I v dalších členských státech Evropské unie byly státní rozpočty v podobné situaci jako ve sledovaných zemích. Například druha největší ekonomika Evropy Francie měla ve 61

sledovaném období vţdy deficitní rozpočty, které se pohybovaly v jednotlivých letech od 2,4 % do 7,1 % HDP. Naproti tomu země jako Estonsko, která je čtvrtou nejmenší zemí eurozóny, můţe být příkladem mnoha členským zemím Evropské unie. Zatímco průměrné celkové dluhy států Evropské unie přesahují 80 % HDP, u Estonska je toto číslo výrazně niţší, konkrétně 6,3 %. Podobně je tomu u vývoje salda estonského státního rozpočtu v jednotlivých letech posledního desetiletí.45 Ekonomický tygr, jak se dnes říká Estonsku, hospodařil vţdy s přebytek státního rozpočtu s výjimkou let 2008 a 2009, kdy deficit estonského státního rozpočtu činil 2,9 a 2 % HDP. Jak můţeme vidět z příkladu Estonska, veřejné finance mohou být ve vzorovém stavu, i kdyţ vláda Estonska musela přikročit k drastickým reformám, aby tohoto výsledku dosáhla.

4.2 Vývoj státního dluhu ve sledovaném období Z grafu č. 8 je patrné, ţe ţít na dluh se stalo pro všechny sledované země samozřejmostí. I proto se v minulých letech na dluţníky nikdo nedíval skrz prsty, protoţe dluhy přece dělal kaţdý, a to nejen vlády, ale i domácnosti, firmy či územní samosprávné celky. V posledních dvou letech však došlo k významnému obratu pohledu na dluh, kdy jednotlivým zemím, a to konkrétně Maďarsku, Řecku nebo v dnešní době se jiţ hovoří i o Itálii nebo Španělsku, hrozí v důvodu astronomických dluhů státní bankrot. I proto mají být vytvořeny zvláštní fondy, do kterých budou přispívat téměř všechny členské země Evropské unie a země eurozóny, přičemţ v těchto zvláštních fondech budou v případě platební neschopnosti problémových zemí finanční prostředky k dispozici. Z grafu č. 8 téţ vyplývá, ţe opětovně nejhůře z hlediska výše státního dluhu v poměru k HDP je na tom Řecko. Od roku 2002 do současné doby řecký státní dluh nekontrolovatelně astronomicky roste, kdyţ na konci roku 2010 dosáhl hodnoty téměř 150 % k HDP. Takto vysokého podílu nedosahuje ţádná jiná země Evropy. Jestliţe se podíváme mimo Evropu, pak z vyspělých zemí takového poměru dosahuje jen Japonsko. V Japonsku je ovšem situace odlišná tím, ţe japonské státní dluhopisy drţí a tím pádem věřiteli japonského státního dluhu ve valné většině jsou japonské domácnosti nebo domácí firmy, přičemţ je v jejich zájmu, aby se japonská ekonomika nedostala do problémů. Poţadovaný průměrný výnos z japonských státních dluhopisu se vzhledem k výše zmíněnému ohybuje okolo pouhých 2 % ročně. 45

Němec,Jan – Ekonomický tygr se dere z Pobaltí, Ekonom č. 48/2011, str. 40

62

Naproti tomu dluhy Řecka jsou drţeny především zahraničními subjekty, kteří poţadují z řeckých státních dluhopisů vysoký výnos. Zatímco německá vláda platí u dluhopisů se splatností 5 let průměrný roční výnos 2,02 %, v případě Řecka jsou průměrné roční náklady na vládní dluh se splatností 5 let 20,8 % a v případě Maďarská byly průměrné náklady 9,4 % v roce 2011.46 Nejniţší státní dluh ze sledovaných zemí má Česká republika, kdy náš státní dluh sice neustále narůstá, ale pohybuje se okolo 40 % HDP, tedy relativně hluboko pod 60 % hranicí stanovenou jedním z Maastrichtských kritérií. Další zemí, která splňuje toto sledované kritérium, je Polsko, jehoţ celkový státní dluh se ve sledovaném období pohybuje průměrně okolo 55 % HDP. Jestliţe porovnáme vývoj státního dluhu České republiky a Polska z pohledu stability, je na tom lépe Polsko, protoţe nárůst státního dluhu v jednotlivých letech není tak markantní jako v České republice. Aktuální výš státního dluhu Německa jako nejsilnější ekonomiky v Evropě se pohybuje nad sledovanou hranicí 60 % HDP, ale z pohledu vývoje a stability je na tom Německá ekonomika o poznání lépe neţ jiné podobné země jako je Francie, Itálie nebo Anglie. Graf č. 8: Vývoj státního dluhu ve sledovaných zemích od roku 2002 od roku 2010 v % HDP

160 140 120

v mld. Kč

100 80 60 40 20 0 2002

2003

2004

Česká republika

2005

2006

Německo

Polsko

2007 Maďarsko

2008

2009

2010

Řecko

Zdroj: OECD

46

dostupný z WWW: www.bloomberg.com

63

Další sledovanou zemí je Maďarsko, jehoţ celkový dluh na konci roku 2010 dosáhl 82 % hrubého domácího produktu a patří tak mezi nejzadluţenější země v Evropské unii. Jak je patrné z vývoje státního dluhu Maďarska, od počátku sledovaného období docházelo k markantnímu růstu státního dluhu, kdy v roce 2002 činil státní dluh v poměru k hrubému domácímu produktu 60,1 % a na konci roku 2010 činí 82 %. Maďarský státní dluh narůstal i přesto, ţe maďarská vláda přijala důrazná opatření, a to jak na příjmové, tak i na výdajové stránce státního rozpočtu, aby mohla čerpat finanční prostředky od Mezinárodního měnového fondu.

4.3 Opatření jednotlivých vlád pro stabilizací veřejných financí ve sledovaných zemích. Jak jiţ bylo zmíněno v předešle části této diplomové práce, výše státních dluhů v jednotlivých zemích jsou různé, a proto jednotlivé země přistupují k řešení problému státního dluhu odlišně. Některé země jako Řecko nebo Maďarsko, jsou nuceny přijmout drastická opatření, aby se nepropadly ještě hlouběji do dluhové pasti. Například maďarská vláda zavedla 27 % daň z přidané hodnoty, jeţ je nejvyšší v celé Evropě. Omezila také vyplácení třináctých důchodů a třináctých mezd ve státní sféře, posunula věk pro odchod do důchodu, zmrazila rodinné přídavky, propustila 10 % státních zaměstnanců a razantně zvýšila daň na benzín, alkohol a cigarety. Maďarský parlament zavedl obří bankovní daň 0,5 % z výše bankovních aktiv.47 Maďarská vláda dále převedla úspory ze soukromých penzijních fondů tří milionů Maďarů do státního fondu, aby o tuto částku mohla sníţit maďarský státní dluh. I přes tato opatření se maďarská ekonomika i nadále propadá do hluboce záporných čísel. Maďarský státní dluh se neustále zvyšuje a domácí měna na devizových trzích klesá na historická minima, která mají zásadní dopad nejen na hospodářství, ale i na velké procento maďarských občanů, kteří si vzali půjčky na bydlení v cizí měně, především ve švýcarských francích a v eurech v době, kdy směnný kurz maďarského forintu byl ještě vůči těmto zahraničním měnám stabilní. Nejsledovanější zemí současnosti je v Evropské unii patrně Řecko, které se potýká s vysokým deficitem veřejných rozpočtů, s 15 % nezaměstnaností a mimo jiné i s vysokým deficitem běţného účtu platební bilance. 47

dostupný z WWW:< http://www.csob.cz/cz/sme/infoservis/legislativa-a-pravo/problematika-eu/Stranky/infodet.aspx?para=6544

64

Řecká vláda musela přistoupit k přijetí drastických úsporných opatření, aby byla schopna získat zpět důvěru finančních trhů a splnit přísná kritéria pro poskytnutí půjčky.

48

Tato úsporná

opatření, jako bylo například zvýšení daní, propuštění desítky tisíců státních zaměstnanců, sníţení platů ve státní sféřea omezení sociálních dávek, nevedla k poklesu státního dluhu, případně ke stagnaci jeho nárůstu a k návratu důvěry v Řecko na finančních trzích, ale i nadále docházelo k dalšímu poklesu ekonomiky Řecka, zvyšování státního dluhu a růstu nezaměstnanosti. Dle názorů uznávaných ekonomů včetně guvernéra České národní banky, by Řecko mělo opustit eurozónu a devalvovat masivně novou řeckou měnu.49 To by vedlo k návratu konkurenceschopnosti a obnovy hospodářského růstu.

Tento postup by ovšem mohl vyvolat

okamţitý run na banky, jak se jiţ stalo v mnoha zemích, které stály na pokraji státního bankrotu. Jenţe jak upozorňuje ekonom Paul Krugman, při odchodu Řecka z eurozóny by se mohl pouţít postup, jaký zvolila krachující Argentina v roce 2001, kdyţ se v rozhodla opustit pevné navázání své měny na dolar a následně ji devalvovat. Argentinská vláda tehdy radikálně omezila moţnost vybírat peníze z bank50. Jenţe moţnost vystoupení Řecka z eurozóny a jeho návrat k drachně je v současné době politicky neprůchodná. Navíc by tento postup stál nemalé peníze a mohl by také vyvolat lavinu státních bankrotů v zemích jiţní Evropy, a to konkrétně v Itálii a ve Španělsku. Jak jiţ bylo řečeno, z pohledu výše státního dluhu a růstu ekonomiky je na tom ze sledovaných zemní nejhůře Řecko a Maďarsko, jeţ jsou nuceny přijmou drastická opatření, která mají zásadní dopad na ekonomiku těchto zemí. Naopak Německo a Polsko, které jsou na tom o poznání lépe, nejsou taková opatření nuceny přijmout

4.4 Stupeň ratingu v jednotlivých zemích Nejuznávanějšími světovými ratingovými agenturami jsou především Standard&Poor´s, Moody´s a Fitch´s, jeţ přidělují ratingová hodnocení, která jsou pak neméně důleţitá pro rozhodování investorů, zda koupit investiční instrument od daného emitenta nebo ne. Tyto agentury hodnotí nejen podnikatelské a jiné obdobné subjekty, ale také jednotlivé státy, a to jak z pohledu ekonomického, tak politického. Proto zmíněné státy mají ratingové agentury různé stupně ohodnocení, přičemţ čím vyšší stupeň hodnocení, tím větší pravděpodobnost, ţe země dostojí svým závazkům. Z hlediska sledovaných zemí má nejvyšší hodnocení Německo, a to AAA, 48

Němec Jan, Od drachmy k euru a zpět ,Ekonom, č. 20/2011 str. 35 dostupný z WWW:< http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi/c1-54373310-singer-recky-pripad-nelze-resit-jinak-nez-odchodem-zeme-zeurozony 50 Němec J. Od drachmy k euru a zpět, Ekonom č .20/2011, str. 36-37 49

65

Česká republika má rating AA-, Polsko je ohodnoceno A-, Maďarsko má stupeň ohodnocení BB+ a Řecko má nejhorší ohodnocení ze sledovaných zemí stupněm CC.

51

Ratingové ohodnocení všech

zemí Evropské unie jsou uvedené v příloze č. 2. Německo, Česká republika a Polsko se vzhledem k výše uvedenému ratingovému hodnocení pohybují v investičním stupni a Maďarsko a Řecko se pohybují ve spekulativním stupni, které je pro investora jiţ značně rizikové. Stanovení ratingu je proto velice důleţité pro všechny země, které si půjčují peníze na finančních trzích a těmito půjčkami (obvykle ve formě emise dluhopisů) pak financují deficity svých státních rozpočtů. Následující tabulka nabízí pohled na průměrný výnos desetiletých státních dluhopisů vydaných některými ze sledovaných zemí. Z uvedených dat jsou jasně patrné rozdíly ve výnosu těchto státních dluhopisů. Výnosy desetiletých německých státních dluhopisů se pohybuji průměrně okolo 2 %. Naproti tomu výnosy maďarských desetiletých dluhopisů oscilují na hranici 10 % a nejhůře jsou na tom řecké dluhopisy, kde se výnos pohybuje lehce nad úrovní 21 %, tedy na úrovni, kterou nemůţe být Řecko nikdy schopno zaplatit. V současné době je po Řecku další ostře sledovanou zemí Itálie, kde se státní dluh pohybuje vysoko na hodnotě 120 % v poměru k HDP a výnos italských desetiletých státních dluhopisů se blíţí úrovni 7 %, coţ je pro zemi z dlouhodobého hlediska neudrţitelné. Na tomto místě je nutno zmínit, ţe prakticky všechny země, které u výnosů z desetiletých dluhopisů překročili 7 % hranici, byly nuceny poţádat o mezinárodní pomoc. V případě Itálie jako třetí největší ekonomiky Evropské unie by to bylo pro Evropskou unii a zejména pro eurozónu velice sloţité z pohledu finanční pomoci. Výnosy desetiletých státních dluhopisů České republiky a Polska se pohybují okolo 4 % respektive 5,8 %.

51

dostupný z WWW:< http://www.standardandpoors.com/ratings/sovereigns/ratings-list/en/us/?subSectorCode=39

66

Data uvedená v tabulce č. 11 se mění spolu s neustále se vyvíjející situací na finančních trzích, a proto nemusí být aktuální. Tabulka č. 11: Výnosy desetiletých státních dluhopisů ve vybraných zemích v %

Země

Výnos

desetiletých Německo Dánsko Velká Británie Francie Česká republika Španělsko Polsko Itálie Irsko Maďarsko Řecko

dluhopisů 1,97 2,07 2,28 3,14 3,70 5,65 5,87 6,73 8,70 9,76 21,54

Zdroj: Bloomberg Vlastní zpracování

67

5. Doporučení a postupy vedoucí ke snížení státního dluhu s důrazem na situaci v České republice Jak jiţ bylo uvedeno výše, Maďarsko a Řecko musely přijmout drastická rozpočtová opatření, aby obnovily důvěru investorů v jejich ekonomiky. Česká republika je na tom v porovnání s těmito zeměmi o poznání lépe. Renomovaní ekonomové a politické strany, a to jak vládní tak i opoziční, se předhánějí v návrzích různých postupů a opatření na zastavení růstu státního dluhu a dopracování se k vyrovnanému státnímu rozpočtu. Pravicoví ekonomové a strany se snaţí škrtat na výdajové strance státního rozpočtu tak, aby ctili zásadu „2x řeţ (sekej výdaje), jednou zvedej daně“.52 Naproti tomu levicoví ekonomové a levicové strany se snaţí zvýšit příjmovou stránku státního rozpočtu a minimalizovat škrtání na výdajové stránce. Zda první nebo druhý postup je horší nebo lepší, závisí samozřejmě na individuálním názoru čtenářů této diplomové práce, nicméně autor této práce se přiklání k názoru, ţe je nutno jak zvýšit příjmovou stránku státního rozpočtu, tak také seškrtat nebo zredukovat některé poloţky na výdajové stránce státního rozpočtu způsobem, jak je uvedeno v závěru této kapitoly.

5.1 Opatření současné vlády k docílení vyrovnaného rozpočtu Současná vláda sestavená z ODS, TOP 09 a VV začala v roce 2010 uskutečňovat a připravovat řadu úsporných opatření, která by měla zastavit růst státního dluhu a hlavně docílit vyrovnaných, případně přebytkových rozpočtů tak, aby Česká republika mohla začít splácet i jistinu státního dluh a nejen úroky, které platíme dnes. Vláda zvýšila od roku 2012 daň z přidané hodnoty ze současných 10 % na 14 % (základní sazba 20 % je ponechána na stejné úrovni) a v následujícím období chce dosáhnout sjednocení obou sazeb DPH na 17,5% případně sjednocení na 20 %. Vláda toto opatření spojuje s důchodovou reformou, kde má toto opatření pomoci nahradit niţší odvody na sociální pojištění, ale v současné době je obecnou snahou udrţet především stanovený deficit státního rozpočtu na přijatelné výši. K výše zmiňovanému opatření nutno podotknout, ţe jednotná sazba DPH je v Evropě jen v Dánsku, které má ovšem jiný daňový mix, a dále je Dánsko jednou z mála zemí, které je 52

Národní ekonomická ráda vlády. Protikrizový balíček 2012, str. 2

68

velmi vysoké zdanění nejbohatších fyzických osob, coţ v České republice není takto zavedeno. Téměř ve všech evropských zemích dochází v poslední době ke zvyšování základní sazby DPH z důvodu, ţe se jedná o nejvýnosnější a nejefektivnější způsob získávání finančních zdrojů do státního rozpočtu. Například Maďarsko zvýšilo základní sazbu z 25 % na 27 %, Irsko zvýšilo základní sazbu DPH z 21 % na 23 % a Slovensko zvedlo základní sazbu DPH na 20 %

53

. Ve všech

zemích kromě Dánska ale mají vţdy zároveň základní sazbu DPH, sníţenou sazbu DPH a v některých zemích dokonce super sníţenou sazbu DPH, do níţ jsou zahrnuty základní potraviny, léky, knihy a zdravotnické vybavení. Dle názoru autora této práce by česká vláda měla ponechat dvě sazby DPH, přičemţ by v niţší sazbě DPH byly zahrnuty základní potraviny, léky, knihy, doprava a energie tak, aby případné zvýšení nepostihlo příliš dramaticky ty nejniţší příjmové skupiny. Dále vláda rozhodla o sníţení státní podpory u všech smluv stavebního spoření, a to z 3000 Kč, respektive 4500 Kč na maximální částku 2000 Kč, a nově budou připsané úroky z naspořené částky podléhat dani z příjmu fyzických osob. Toto opatření by mělo státnímu rozpočtu ušetřit 7 mld. Kč.54 Dalšími opatřeními, která byla přijata vládou v roce 2010, bylo například sníţení mezd státním zaměstnancům o 10 %, omezení vyplácení porodného, sníţení výplaty rodičovského příspěvku, rozdělení zdravotní péče na standardní a nadstandardní, omezení vyplácení sociálních dávek a podpor v nezaměstnanosti či stanovení nových pravidel pro veřejné prospěšné práce. V oblasti důchodové reformy má být v blízké budoucnosti zaveden tzv. druhý pilíř důchodového systému. Ve shora uvedeném výčtu jsou některá opatření, která přijala vláda, aby dodrţela plánovaný deficit státního rozpočtu na rok 2012 a postupně docílila vyrovnaného rozpočtu do roku 2016. Jak je ale patrné, tato opatření ani zdaleka nemohou stačit k docílení vyrovnaných rozpočtů, a proto „vláda rozpočtové odpovědnosti“ bude muset přijmout další opatření, která opět postihnou především obyvatele České republiky s nejniţšími příjmy. Z výše zmíněného je taktéţ zřejmé, ţe současná vláda nechce přijmout ţádná opatření, která by se nějakým zásadnějším způsobem dotýkala právnických osob, ţivnostníků a osob s vysokými příjmy. Nutno na tomto místě podotknout, ţe Česká republika patří mezi několik málo zemí v Evropské unii, kde neexistuje progresivní zdanění fyzických osob. Například v Německu se 53

Dostupnýz WWW:
69

pohybuje daň z příjmu fyzických osob v závislosti na výši příjmu v rozmezí od 15 % do 42 %, přičemţ horní hranice zdanění se aplikuje od zdaňovacího ročního základu 52.152 € u svobodných a bezdětných zaměstnanců. V Rakousku je dokonce horní hranice zdanění 50 % z příjmu nad 60.000 Euro za rok. 55 V souvislosti se zvýšením daně z příjmu právnických osob ze současných 19 % na 21 %, jak navrhuje opozice, vláda argumentuje tím, ţe by se podnikající právnické osoby v České republice staly nekonkurenceschopnými a docházelo by k jejich dalšímu odlivu do daňových rájů. S tímto argumentem nelze souhlasit, protoţe subjekty, které chtěly odejít do daňových rájů nebo do zemí s niţším zdaněním právnických osob, jiţ odešly. Zbývající ekonomické subjekty naopak zůstávají v České republice, neboť zde mohou vyuţívat pracovní sílu produkovanou výborným vzdělavačích systémem a profitovat z přijatelné legislativy a podpůrných systémů. Stranou nelze ponechat ani náklady, které jsou potřebné k přemístění sídla právnické osoby (obchodní společnosti) do zahraničí, resp. do daňového ráje a dále náklady na správu právnické osoby sídlící v zahraničí, coţ především pro menší subjekty nemusí být rentabilní. Zvýšení daně z příjmu právnický osob o 2 % aţ na 21 % by přitom pro právnické osoby nemělo aţ tak katastrofální dopad, aby způsobil odliv jak českých tak i zahraničních společností z České republiky. V případě takového zvýšení daně z příjmu by Česká republika nijak nevyčnívala z průměrného zdanění právnických osob v Evropě. Například Švédsko má sazbu daně z příjmu ve výši 26 %, Norsko dokonce 28 %, a přesto tyto země patří mezi nejvyspělejší země Evropy a z hlediska konkurenceschopnosti patří subjekty jejich ekonomik mezi nejúspěšnější v Evropě. U těchto zemí je ovšem potřeba zároveň zmínit, ţe ve Švédsku a Norsku je sice zavedeno vysoké zdanění právnických osob, ale například podmínky pro zaloţení společnosti či vymahatelnost práva jsou téměř nejlepší v Evropě, coţ se rozhodně nedá říci o podnikatelských podmínkách v České republice. Některé země však přistoupily k dvěma sazbám právnických osob, a to podle velikosti subjektu, který je jejich poplatníkem. Tyto dvojí sazby jsou uplatňovány hlavně v Nizozemsku a ve Španělsku. Proto by dle mého názoru měla Česká republika zváţit, zda by i pro ni nebylo výhodné přistoupit k zavedení dvou sazeb v závislosti na ziskovosti a velikosti subjektů daně z příjmu. Od roku 2009 vláda spolupracuje s národní ekonomickou radou vlády (dále jen „NERV“), která vznikla jako poradní orgán pro otázky udrţení ekonomického růstu a pro

55

dostupný z WWW:< http://www.businessinfo.cz/cz/sti/rakousko-financni-a-danovy-sektor/5/1000794/

70

vypracování balíčku opatření pro řešení současné hospodářské krize v České republice. NERV jakoţto skupina ekonomických expertů představila mnoho opatření a některá z nich byla v průběhu let téţ přijata a aplikována v praxi. Některé z návrhů NERVu o jejichţ přijetí by se mělo jednat v letošním roce, uvádím níţe: a) Solidární daň z příjmu fyzických osob, tj. zavedení druhého pásma z příjmu nad 100 000 ročně se sazbou zdanění v rozmezí mezi 25-30 %, a to dočasně do roku 2015 včetně, b) DPH: Základní sazbu ponechat na 20 % (tj. nesniţovat na původně dojednaných 17,5 %) a případně zvýšit sníţenou sazbu aţ na 20 %, c) Daň z převodu nemovitostí: zvýšení ze 3 % na historických 5 %, d) Moţné zvýšení spotřební daně z tabáku a alkoholu, zdanění tichého vína a baleného tabáku, e) Vyšší zdanění bank, resp. zavedení zvláštní bankovní daně, f) Zpoplatnit povolenky, které jsou dnes rozdávány zadarmo, g) Zlepšení opatření k zamezení daňovým únikům, h) Zmrazení navyšování starobních důchodů: dočasné zmrazení na jeden rok, i) Striktní protikorupční opatření, zveřejňování smluv uzavíraných v rámci veřejných zakázek na internetu a vládní centrální nákupy, j) Automatická degrese sociálního pojištění při růstu nezaměstnanosti a podpora zaměstnávání na částečný úvazek, k) Zavedení daňových úlev pro firmy, které spolupracují s vědeckými výzkumnými institucemi a vysokými školami.56 Výše jiţ bylo zmíněno, ţe členové NERVu navrhli mnohá opatření, která zasahují do čtyř oblastí, a to daňové, fiskální, výdajové a protikorupční. Tato opatření jsou konstruována tak, aby jejich negativní důsledky nedopadaly jen na úkor jedné skupiny obyvatel, ale aby tato negativa byla pokud moţno spravedlivě rozloţena jak na fyzické osoby, tak také na velké korporátní společnosti.

56

NERV, Protikrizový balíček 2012, Návrhy opatření PS NERV VF, dostupný z WWW:< http://img.ihned.cz/attachment.php/470/35479470/aov345BEFHIJNkl6PWehpqryz0STU2An/NERV_PB2012.pd f

71

5.2 Reformní návrhy opoziční strany ČSSD Česká strana sociálně demokratická uvádí ve svých reformních návrzích, ţe spravedlivě rozloţí daňové břemeno na všechny ekonomické subjekty, tedy odstraní především tzv. superhrubou mzdu, obnoví progresivní zdanění fyzických osob a v neposlední řadě ukončí vracení DPH u luxusních sluţebních aut. ČSSD by také zvýšila daň z přijmu právnických osob ze současných 19 % na 21 % a zavedla by druhou sazbu daně z příjmu právnických osob ve výši 30 %. Dále by prosadila zvýšení majetkových daní (tj. daň z převodu nemovitosti, dědická a darovací daň a daň z nemovitosti) tak, aby Česká republika nebyla na posledním místě v rámci OECD v podílu majetkových daní na celkovém daňovém výběru, a dále by ponechala, eventuálně znovu zavedla dvě sazby DPH, kdy ve sníţené sazbě by byly zahrnuty knihy, léky a potraviny, a dále by zvýšila přímé daně u cigaret a lihovin. ČSSD by téţ zpřísnila zákon o trestněprávní odpovědnosti právnických osob, změnila systém financování politických stran, zrušila akcie na doručitele a obnovila činnost finanční policie. 57

Jak je patrné zvýše uvedeného, jednotlivé politické strany a NERV se v některých opatřeních shodnou a v některých jsou názorově odlišné. Největší neshody lze vidět v daňové oblasti, a to zvláště u problematiky (ne)sjednocení DPH, zavedení progresivního zdanění a zvýšení daní právnických osob. Naproti tomu se všechny strany i ekonomové shodnou na potřebě zvýšení spotřebních a majetkových daní, a dále také v nutnosti boje proti korupci, neboť Česká republika se aktuálně pohybuje aţ na 52. místě v celosvětovém ţebříčku míry korupce.

5.3 Vlastní doporučení na stabilizaci veřejných rozpočtů Česká republika stejně jako jiné země čelí špatné ekonomické situaci, a to zvláště ve veřejných financích. Státní dluh raketově roste, náklady na dluhovou sluţbu se jiţ dostaly na hodnotu 80 mld. Kč ročně a plánovaný deficit státního rozpočtu na letošní rok bude zřejmě těţce dosaţitelný. Proto je nezbytné přijmout taková rozpočtová opatření, aby bylo moţno v budoucnu docílit dlouhodobě vyrovnaných rozpočtů, coţ samozřejmě bude velice

57

dostupný z WWW:
72

komplikované, a z mého pohledu téměř nereálné, ale i přesto lze uvést některá nutná opatření, která mohou stabilizovat veřejné rozpočty v České republice. Nutno poznamenat, ţe veškerá opatření, a to jak na příjmové, tak i na výdajové stránce, mají vţdy své klady i zápory, a je jen na rozhodnutí vlády, jak k těmto problémům přistoupí. Můj názor na řešení současné situace bude v mnoha případech totoţný s názory napříč politickým spektrem, a předem avizuji, ţe má doporučení se budou týkat, jak výdajové, tak i příjmové stránky státního rozpočtu a nebudu se řídit zásadou „2x řeţ (sekej výdaje), jednou zvedej daně“. Je nezbytné, aby se v České republice zvýšily daně, neboť jsou spolu se sociálním pojištěním nejvýnosnějším zdrojem státního rozpočtu a jejich zvýšení se okamţitě promítne do příjmu státního rozpočtu České republiky. Daň z přidané hodnoty, spotřební daň a daně z příjmu fyzických a právnických osob tvoří okolo 55 % příjmů státního rozpočtu. K tomu je nezbytné uvést, ţe z krátkodobého hlediska je zvýšení daní nejlepší způsob, jak výrazně zvýšit příjem do státního rozpočtu, ale z dlouhodobého hlediska můţe toto opatření zvednout inflaci a dále sníţit spotřebu domácností, coţ se samozřejmě negativně promítne v růstu hrubého domácího produktu, v němţ je spotřeba domácností nejvýznamnější poloţkou. Dalším z dlouhodobého hlediska nepříznivým efektem zvýšení daní jsou daňové úniky, neboť ruku v ruce se zvyšováním daní roste i motivace subjektů daně jakýmkoliv moţným způsobem obejít platnou legislativu tak, aby se vyhnuly odvodu daní státu. Toto můţe mít za následek zcela opačný efekt, neţ jaký očekával stát při zvýšení daní, neboť skutečný příjem zdaleka nemusí odpovídat původně očekávané výši. Na příjmové stránce bych doporučil zvýšit sníţenou sazbu DPH ze současných 14 % na 15 % a základní sazbu by měla být ponechána na současné úrovni, tedy 20 %. Není vhodné obě sazby sjednocovat, ať uţ na úrovni 17,5 % anebo dokonce 20 %, a to z důvodu, ţe by toto opatření dopadlo hlavně na sociální slabé a vláda by musela takovéto opatření kompenzovat dalšími sociálními dávkami, valorizací důchodů a hrozilo by zvýšení inflace. Dále bych doporučoval zvýšit daň z příjmu právnických osob ze současných 19 % na 21 % a u daně z příjmu fyzických osob povaţuji za vhodné zavedení progresivního zdanění tak, abychom se v tomto přiblíţili na úroveň Německa nebo Rakouska, kde je několik pásem odstupňovaných podle výše ročního příjmu. Dále bych doporučil zvýšit spotřební daň u alkoholu a cigaret a v této souvislosti kontrolovat a tvrdě postihovat nedodrţování zákonů. U benzinu a nafty by naproti tomu bylo vhodné ponechat spotřební daň na současné úrovni, neboť uţ nynější zdanění dosahuje 73

vysoké úrovně zejména v porovnání s okolními zeměmi. Doporučit ovšem nelze ani případné sníţení spotřební daně, neboť její pokles o 1 nebo 2 Kč na jeden litr nafty nebo benzínu by se nepromítl stejně výrazně do ceny pohonných hmot, ale podstatná část by zůstala v marţích prodejců. Dále bych navrhl zprivatizovat některé státní či polostátní firmy, kdy zisky z jejich prodeje by měly být pouţity na sníţení celkového státního dluhu. Ovšem vzhledem k tomu, ţe Česká republika jiţ nemá téměř ţádný majetek, bych alespoň měl být prodán majetek, budovy a pozemky, pro které nemá stát ţádné vyuţití. Na druhou stranu je potřeba téţ sníţit mandatorní výdaje, které se kaţdým rokem zvyšují a tvoří jiţ 58 procent z celkových výdajů. Proto je nutno opětovně sníţit sociální dávky a podpory v nezaměstnanosti a zpřísnit jejich poskytování, dále je moţné sníţit nebo zrušit příspěvek státu na podporu stavebního spoření. Dalším návrhem je propuštění státních zaměstnanců napříč všemi rezorty anebo opětovné sníţení platů aţ o 5 % tak, aby státní správa byla efektivnější a stát ušetřil nemalé peníze za platy a odvody na sociálním a zdravotním pojištění. V tomto případě by se jednalo o propuštění mezi 5 aţ 10 % osob, které jsou placeny ze státního rozpočtu. Tento krok je nezbytný, ačkoli je velice nepopulární a často kritizovaný odborovými organizacemi z obavy, ţe takovéto opatření zvýši nezaměstnanost a stát bude muset vyplácet více lidem podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky, čímţ jakýkoli pozitivní efekt opět vymizí. Je ale potřeba k tomu říci, ţe většina osob procujících ve státní sféře jsou často vysoce kvalifikovaní lidé, kteří by neměli mít velký problém s uplatněním na trhu práce. Dalším nezbytným opatřením je sníţit valorizaci důchodu nebo jej na nezbytně nutnou dobu zmrazit. Stát by měl tvrdě postihovat korupci tak, abychom nebyli státem, kde je moţné za peníze dosáhnout nebo dostat cokoli, a tím by se Česká republika mohla stát důvěryhodnější pro zahraniční investory, kteří by zde mohli investovat nemalý zahraniční kapitál. Dále by měl stát zefektivnit a zjednodušit výběr daní a tvrdě postihovat subjekty, které se snaţí jakýmkoli způsobem obejít platnou legislativu České republiky a dosáhnout tak niţšího daňového odvodu v rozporu s platnými zákony. Další nezbytné kroky by měly být učiněny i v souvislosti s veřejnými zakázkami, které by měly být průhlednější. Stát by měl nakupovat přes centrální registry a zveřejňovat všechny smlouvy o nákupech způsobem umoţňujícím dálkový přístup, aby byly dosaţitelné pro širokou veřejnost.

74

Dále bych navrhl častější kontroly u subjektů, které prodávají a přepravují pohonné hmoty, cigarety a líh, aby se minimalizovalo krácení daně, a případně tyto subjekty tvrdě finančně sankcionovat tak, aby nemohly toto protiprávní jednání opakovat. V této souvislosti je naprosto nezbytné zpřísnit trestní odpovědnost a zvýšit zákonem stanovené druhy a sazby trestů. Jednotlivá ministerstva budou muset opětovně šetřit ve svých rezortech, a to především na ministerstvu dopravy, kde jsou největší problémy se zadáváním stavebních zakázek, a na ministerstvu obrany, kde se hospodaří výrazně neefektivně a jsou zde největší korupční aféry v historii České republiky. Z tohoto důvodu je potřeba těmto rezortům sníţit příjem ze státního rozpočtu tak, aby nedocházelo ke zbytečnému plýtvání penězi. Potřebné je téţ razantní omezení v odměňování managementu státních a polostátních podniků a úředníků. Bylo by téţ vhodné se zamyslet nad sníţením počtů poslanců o ¼ a nad moţným zrušení senátu, který z politologického hlediska nenachází při současném uspořádání českého státu opodstatnění. U ţivnostníků bych doporučil sníţit výdajové paušály, a to na všech úrovních o 10 % aţ 20 %, u advokátů a exekutorů bych sníţil výdajový paušál z dnešních 30 % na 10 %, a dále bych zefektivnil kontroly finančních úřadů na vedení daňové evidence a účetnictví. Je nezbytné zakázat rozšířený a velice populární švarcsystém, neboť tento systém připraví stát o nemalé peníze na odvodech na daních a pojistném. Dále je nezbytné zákonem zakázat anonymní akcie na majitele a tím zprůhlednit vlastnickou strukturu podniků, které se ucházejí o státní (veřejné) zakázky, či zavést povinné daňové přiznání u osob, jejichţ majetek je vyšší neţ 10 mil. Kč. Kromě těchto mnou výše uvedených opatření by stát měl provést i další kvalitní reformy, a to nejen důchodovou, ale například i zdravotní, abychom se postupně přiblíţili západním zemím a ne zemím, které balancují na pokraji svého bankrotu.

75

Závěr V úvodních kapitolách této diplomové práce bylo podrobně pojednáno o podstatě a pojmu státního dluhu, a zejména o způsobech, jakými v minulosti byl a do současnosti je státní dluh v České republice financován. Ve třetí kapitole byl podrobně popsán vývoj státního dluhu v České republice od roku 1993, kdy vznikla jako samostatná republika. Současná situace v České republice pak byla v rámci čtvrté kapitoly srovnána se stavem ve vybraných státech Evropské unie. Na základě statistických údajů, srovnávacích dat i dalších poznatků, kterých jsem při sepsání této práce nabyl bohuţel musím shrnout, ţe státní rozpočty a s tím související státní dluh, bude v budoucnu obrovským problémem pro Česku republiku. Pokud bych se měl vrátit k otázkám, jeţ jsem si poloţil v úvodu této diplomové práce, tj. 1) „Jak mohly státní dluhy narůst do současné závratné výše?“, 2) „Šlo tomuto vývoji nějakým způsobem zabránit?“ A 3) „Co se s tím dá nyní dělat?“, musím konstatovat, ţe za prvé je zodpovědností a z mého pohledu téţ chybou politických představitelů našeho státu, ţe současná situace je taková jaká je. S ohledem na rychlost zadluţování České republiky není ani na místě alibistické uklidňování, ţe jiné státy Evropské unie jsou na tom hůře neţ my. Naopak bychom se měli, resp. především naše politická reprezentace by se měla zamyslet nad tím, proč naopak některé země Evropské unie jsou na tom z hlediska zadluţenosti lépe neţ Česká republika. Za druhé, o alternativních moţnostech vývoje v České republice lze samozřejmě obsáhle diskutovat, otázkou zůstává, do jaké míry kvalita a charakter zvolené politické reprezentace státu vinnou voličů a do jaké míry je lze přičítat nepruţnému volebnímu systému České republiky. Rychlost, s jakou se Česká republika v posledních dvou desetiletích zadluţovala, snad mohla vyvolat odpovídající pozornost a veřejnou diskuzi o moţnostech řešení tohoto problému dříve, nicméně buďme rádi, ţe k této diskuzi a snahám o konstruktivní řešení dluhové situace došlo alespoň nyní. Česká republika měla na počátku svého vzniku státní dluh 158,8 mld. Kč a na konci roku 2011 jiţ přesáhl dluh jeden a půl milionovou hranici. Z vývoje je patrné, ţe tento obrovský nárůst za 18 let, který činil průměrně ročně 75 mld. Kč, je dlouhodobě neudrţitelný a těţko splatitelný. Státní dluh začal výrazně narůstat od roku 1998 za vlády levicové, ale astronomického nárůstu dosáhl aţ od roku 2009 v období překlenovací vlády premiéra

76

Fischera ministra financí Eduarda Janoty a následné vlády pravicové v čele s premiérem Petrem Nečasem. Je zřejmé, ţe tento nárůst státního dluhu České republiky bude dřív nebo později těţko ufinancovatelný a jakákoliv vláda bude nucena přijmout tvrdá opatření, aby odvrátila nedozírné následky, které by mohly postihnout Česku republiku. Ačkoli i přes takto nepříznivý vývoj státního dluhu patří Česká republika mezi země s nejniţším podílem státního dluhu k hrubému domácímu produktu, je velice důleţité na tomto místě zmínit, ţe tento stav nemusí trvat dlouho. Vzhledem k enormnímu nárůstu dluhu za posledních několik let a za předpokladu, ţe zadluţení bude i nadále růst stejnou rychlostí, se Česká republika můţe brzy zařadit mezi země, které se pohybují vysoce nad 60 % k HDP. Jen podotýkám, ţe zmíněná hranice patří mezi limitní ukazatele stanovené Maastrichtskými kritérii. A za třetí, jak lze současný stav napravit? Z mého pohledu na dnešní ekonomickou a politickou situaci musím konstatovat, ţe i přes všechna současnou vládou Petra Nečase přijatá reformní a legislativní opatření, z nichţ mnohá byla v této práci zmíněna, nemůţe tato vláda dosáhnout vyrovnaných rozpočtů. Státní rozpočty budou i v následujících letech hluboce deficitní a státní dluh České republiky bude neustále narůstat, neboť je naprosto vyloučené, aby jakákoliv vláda, a to ať uţ pravicová nebo levicová, dosáhla dlouhodobě vyrovnaných rozpočtů nebo dokonce přebytkových rozpočtů, aniţ by tato opatření zároveň nepřinesla výrazné sníţení ţivotní úrovně většiny obyvatel České republiky, coţ by mohlo přinést vlnu demonstrací a nevoli vůči početně mnohem niţší ovšem výrazně bohatší části obyvatelstva České republiky. Tento stav by mohl vygradovat v následujících volbách do Poslanecké sněmovny, kdy by se mohla dostat do vlády Komunistická strana Čech a Moravy, coţ by s největší pravděpodobností zbrzdilo, zastavilo či dokonce zvrátilo postup konečně nastartovaných reforem, a to zejména těch, které výrazně zasahují sociálně slabší část obyvatelstva České republiky. Závěrem tedy mohu shrnout, ţe situace tykající se státního dluhu v České republice je špatná, bude se zhoršovat a je jasné, ţe za tyto dluhy budeme muset jednou draze zaplatit.

77

Seznam použité literatury Bibliografie 1. HELÍSEK , Mojmír. Měnová krize (empirie a teorie), professional publishing, 2004, 180 s. ISBN 80-86419-82-7 2. JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty v praxi, Praha, Grada Publishing, 2005, 630 s. ISBN 80-247-1099-4 3. KRABEC, Jaroslav. Finanční trhy, Praha, Bankovní institut vysoká škola, Praha 2007, 147 s. ISBN 984-80-7265-105-4 4. KOHOUT, Pavel, Ekonomická analýza výnosových křivek PPF a.s. 2005, 226 s. 5. KOHOUT, Pavel, HLUŠEK, Martin. Peníze výnosy a rizika, ekopress, s.r.o. 2002, 214 s. ISBN 80-86119-48-3 6. KOLEKTIV AUROTŮ, Průhledný státní rozpočet? Kudy tečou a kam prosakují naše veřejné finance, září 2006. 218 s. ISBN 80-903032-8-5 7. LANDOROVÁ, Anděla. a kol. Cenné papíry a finanční trhy, Technická univerzita v Liberci 2005, 291 s. ISBN 80-7083-920-1 8. MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů, Ekopress odborné nakladatelství, Praha 2002, 520 s. 978-80-86929-70-5 9. PAČESOVÁ, Hana. Kapitoly z mikroekonomie a z dějin ekonomických teorií, Vodnář 2010, 172 s. ISBN 978-80-7439-005-0 10. PEKOVÁ, Jitka., Veřejné finance, úvod do problematiky, ASPI 2008, 580 s. ISBN 978-80-7367-358-4 11. STRECKOVÁ, Yvonne., MALÝ, Ivan.Veřejná ekonomie pro školu i praxi, computer Press 1998, 214 s. ISBN 80-7226-112-6 12. WITZANY, Jiří. International financial markets, oeconomica Praha 2007, 179 s. 978-80-245-1274-7 78

Periodika

1. NĚMEC, Jan. Ekonomický tygr se dere z Pobaltí, Ekonom č. 48/2011, knihovna VŠE 2. NĚMEC, Jan. Od drachmy k euru a zpět , Ekonom č. 20/2011, knihovna VŠE

Internetové zdroje 1. Centrální depozitář, [cit. 2011-04-06]. Dostupný z WWW:< http://www.centraldepository.cz/dokument.aspx?k=Info-O-CDCP 2. Česká národní banka, výroční zpráva 2000, [cit. 2011-06-06]. Dostupný z WWW:< http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/ download/vyrocni_zprava_2000.pdf

3. Česká národní banka, výroční zpráva 1997, [cit. 2011-05-18]. Dostupný z WWW:< http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/ download/vyrocni_zprava_1997.pdf

4. Česká národní banka, věstník 2006, [cit. 2011-08-30]. Dostupný z WWW:< http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/trh_statnich_dluhopisu/spp/PU_SPP_C.html 5. Česká národní banka, Pravidla SPP, [cit. 2011-04-06]. Dostupný z WWW:< http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_trhy/trh_statnich_dluhopis u/spp/download/V_2004_08_20604610_US_Pravidla_SPP.pdf 6. Česká národní banka, věstník, úřední sdělení ČNB 6/2009, [cit. 2011-09-01]. Dostupný z WWW:< http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vestnik/2009/download/v _2009_06_20709610.pdf

79

7. Československá obchodní banka, Maďarsko namísto úspor zavedlo bankovní daň, [cit. 2012-01-13].

Dostupný

z WWW:
pravo/problematika-eu/Stranky/infodet.aspx?para=6544 8. Česká strana sociálně demokratická, reformní program, [cit. 2011-09-09].

Dostupný

z www.< http://www.cssd.cz/program/reformni-navrhy-cssd/ 9. Gavernment Debt Annual Report 1993, Ministry of Finance of the Czech republic, [cit. 2011-05-12]. Dostupný z WWW:< http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Report_1993.pdf 10. Gavernment Debt Annual Report 1994, Ministry of Finance of the Czech republic, [cit 2011-05-12]. Dostupný z WWW:< http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Report_1994.pdf 11. Gavernment Debt Annual Report 1995, Ministry of Finance of the Czech republic, [cit 2011-05-12]. Dostupný z WWW:< http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Report_1995.pdf 12. Gavernment Debt Annual Report 1996, Ministry of Finance of the Czech republic, [cit 2011-05-12]. Dostupný z WWW:< http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Report_1996.pdf 13. Gavernment Debt Annual Report 1997, Ministry of Finance of the Czech republic, [cit 2011-05-12]. Dostupný z WWW:< http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Report_1997.pdf 14. Islandská finanční krize 2008. Článek ze serveru Wikipedia.org, [cit 2011-03-18]. Dostupný z www.<, http://cs.wikipedia.org/wiki/Islandsk%C3%A1_finan%C4%8Dn%C3%AD_krize_2008. 15. Ministerstvo financi České republiky, státní dluh v roce 2001, [cit 2011-09-22]. Dostupný z WWW:< http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Zprava_2001.pdf 16. Ministerstvo financí České republiky, Návrh státního závěrečného účtu České republiky za rok 2004, [cit2011-09-29]. Dostupný z WWW:< http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/SZU2004_G_pdf.pdf 80

17. Ministerstvo financí České republiky, Návrh státního závěrečného účtu České republiky za rok 2005, [cit 2011-09-22]. Dostupný z WWW:< http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/SZU2005_G_pdf.pdf 18. Ministerstvo financí České republiky, Návrh státního závěrečného účtu České republiky za rok 2006, [cit 2011-10-01]. Dostupný z WWW:< http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/SZU2006_G_pdf.pdf 19. Ministerstvo financí České republiky, Návrh státního závěrečného účtu České republiky za rok 2007, [cit 2011-09-22]. Dostupný z WWW:< http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/SZU2007_G_pdf.pdf 20. Ministerstvo financí České republiky, vývoj státního dluhu v roce 2008, [cit 2011-09-22]. Dostupný z WWW:< http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/PPSR_2008_cast2A_pdf.pdf 21. Ministerstvo financí České republiky, Struktura a vývoj státního dluhopisu, 2010 , [cit 2011-09-27]. Dostupný z WWW:
81

25. Standard and poors, rating zemí, [cit 2012-01-30]. Dostupný z www.<, http://www.standardandpoors.com/ratings/sovereigns/ratings-list/en/us/?subSectorCode=39 26. Světová ekonomika je nejslabší od třicátých let. Článek ze serveru: Novinky.cz [cit 201103-18]. Dostupný na internetových stránkách http://www.novinky.cz/ekonomika/155606svetova-ekonomika-je-nejslabsi-od-tricatych-let.html 27.http://www.byznys.ihned.cz/zpravodajstvi/c1-54373310-singer-recky-pripad-nelze-resitjinak-nez-odchodem-zeme-z-eurozony, [cit 2012-02-01]. 28.http://www.financninoviny.cz/os-finance/zpravy/kde-se-nejvice-zvysily-sazby-dph/736076 [cit 2012-01-18]. 29. http://www.businessinfo.cz/cz/sti/rakousko-financni-a-danovy-sektor/5/1000794/ [cit 2011-12-07]. 30.http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_ projevy/ vystoupeni_projevy/download/singer_20090720_czech_slovak_prof_com.pdf 30. www.cnb.cz 31. www.mfcr.cz 32. www.reuters.com 33. www.csu.cz 34. www.bloomerg.com

82

Seznám tabulek a grafů Tabulka č. 1: Přímí účastníci primárního trhu v České republice, str. 28 Tabulka č. 2: Oznámení o aukci Státních pokladničních poukázek, str. 29 Tabulka č. 3: Oznámení ČNB o výsledku aukce státních pokladničních poukázek, str. 30 Tabulka č. 4: Seznam přímých účastníků aukcí SD, str. 32 Tabulka č. 5: Vybrané ekonomické ukazatele v ČR, str. 37 Tabulka č. 6: Náklady na státní dluh v mld. Kč, str. 39 Tabulka č. 7: Sekuritizace a internalizace v období roku 1997-2000 v %, str. 41 Tabulka č. 8: Vývoj státního dluhu od roku 1999 do roku 2004 v mld. Kč, str. 43 Tabulka č. 9: Vývoj struktury státního dluh v období let 2002-2004 v mld. Kč a v %, str. 46 Tabulka č.10: Vybrané makroekonomické ukazatelé v % a mld. Kč, str. 51 Tabulka č.11: Výnosy 10-letých státních dluhopisů ve vybraných zemí v %, str. 67

Graf č. 1: Základní tvary výnosových křivek, str. 25 Graf č. 2: Náklady na emisi SPP a SDD, str. 36 Graf č. 3: Celkové výdaje na domácí a zahraniční dluh v mld. Kč, str. 54 Graf č. 4: Vývoj státního dluhu v letech 1993-2010 v mld. Kč a jeho podíl k HDP v %, str. 55 Graf č. 5: Schodky státního rozpočtu a vývoj HDP v období let 1993-2011, str. 56 Graf č. 6: Podíl SPP a SDD na celkovém státním dluhu v %, str. 57 Graf č. 7: Vládní deficit státního rozpočtu k HDP sledovaných zemí od roku 2003-2010, str.61 Graf č. 8: Vývoj státního dluhu ve sledovaných zemí od roku 2002 od roku 2010 v % HDP str. 63

83

Příloha č. 1

Hlavní rozdíly mezi ESA 95 a GFS 1986

Tvůrce met.

GFS 1986

ESA 95

Metodologie vládní finanční statistiky Mezinárodní měnový fond

Metodologie národních účtů

Zodpovědnost Použití

Ministerstvo financí rozpočtové dokumenty (Návrh státního rozpočtu, Státní závěrečný účet, Koncepce reformy veřejných rozpočtů)

Vykazování dat Vymezení sektoru vlády (viz schéma)

na bázi peněţních toků  Státní rozpočet (včetně operací Národního fondu)  Mimorozpočtové fondy  Územní samosprávné celky  Zdravotní pojišťovny

Zásadní rozdíly

Hospodaření ČKA do deficitu vládního sektoru se promítá pouze úhrada její ztráty jako výdaj státního rozpočtu příp. FNM (rok úhrady není totoţný s rokem vzniku této ztráty) Způsob zachycení operací týkajících se státních garancí splátky jistiny a úroků garantovaných úvěrů vstupují do výdajů státního rozpočtu v roce, ve kterém jsou hrazeny a zvyšují tak deficit

Finanční leasing splátky za pronájem vstupují do výdajů státního rozpočtu v roce, kdy jsou hrazeny a zvyšují tak deficit Odpuštění nedobytných pohledávek po odpuštění pohledávky se sníţí pohledávky ve státních finančních aktivech bez vlivu na deficit

Eurostat (Statistický úřad Evropské komise) Český statistický úřad  národní účty  dokumenty a materiály předkládané orgánům Evropské unie (Fiskální notifikace deficitu a dluhu, Konvergenční programy) na akruálním principu  navíc ve srovnání s GFS zahrnuje ČKA a její dceřiné společnosti, Českou inkasní, Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond, Správu ţelezniční a dopravní cesty, Vinařský fond, veřejné vysoké školy, příspěvkové organizace Hospodaření ČKA je zahrnuto celkové hospodaření ČKA včetně výdajového kapitálového transferu do sektoru (ne)finančních institucí z titulu netrţních nákupů a prodejů finančních aktiv Způsob zachycení operací týkajících se státních garancí vysoce rizikové státní záruky jsou v plné výši transformovány prostřednictvím kapitálového transferu do vládního dluhu a deficitu; v následujících letech splátky jistiny garantovaných úvěrů umořují odpovídající výši vládního dluhu, ale nemají jiţ vliv na deficit, do deficitu naopak vstupují splátky úroků Finanční leasing hodnota všech splátek za pronájem je základem pro propočet jistiny, která jednorázově vstupuje do vládního deficitu a dluhu Odpuštění nedobytných pohledávek v roce odpuštění pohledávky se o tuto částku zvýší deficit

84

Výhody

Nevýhody

GFS 1986

ESA 95

Metodologie vládní finanční statistiky  poskytování dat v relativně krátkém čase od skončení sledovaného období  niţší náročnost na zdrojová data  včasnější vytváření fiskálních predikcí  přímá vazba na schvalovaný státní rozpočet a rozpočty státních fondů  nepodává komplexní obraz o hospodaření vládního sektoru (zahrnuje pouze příjmy a výdaje)

Metodologie národních účtů 



 

podává komplexnější obraz hospodaření vládního sektoru (plynoucí mj. ze zahrnutí pohledávek a závazků) z analytického hlediska má větší vypovídací váhu pro hodnocení fiskální politiky, např. její udrţitelnosti z dlouhodobého hlediska vyšší náročnost na datové zdroje neposkytuje dostatečné informace o likviditě

Zdroj: Ministerstvo financí České republiky

85

Příloha č. 2

Rating zemi Evropské unie podle hodnocení ratingové agentury Standard&Poor´s

Země Rating Dánsko AAA Finsko AAA Lucembursko AAA Německo AAA Nizozemsko AAA Švédsko AAA Velká Británie AAA Francie AA+ Rakousko AA+ Belgie AA ČR AAEstonsko AASlovinsko A+ Slovensko A Španělsko A Malta APolsko AIrsko BBB+ Itálie BBB+ Bulharsko BBB Litva BBB Kypr BB+ Lotyšsko BB+ Maďarsko BB+ Rumunsko BB+ Portugalsko BB Řecko

CC

Hodnocení Nejvyšší kvalita Nejvyšší kvalita Nejvyšší kvalita Nejvyšší kvalita Nejvyšší kvalita Nejvyšší kvalita Nejvyšší kvalita Velmi kvalitní Velmi kvalitní Velmi kvalitní Velmi kvalitní Velmi kvalitní Střední kvalita Střední kvalita Střední kvalita Střední kvalita Střední kvalita Střední kvalita Střední kvalita Střední kvalita Střední kvalita Spekulativní Spekulativní Spekulativní Spekulativní Spekulativní Extrémně spekulativní

Zdroj: Standard&Poor´s Vlastní úprava

86

87