Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Právo ES/EU a jeho implementace v České republice Bakalářská práce
Autor:
Jitka Boudová Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Petr Dobiáš Ph.D.
Září, 2011
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
Ve Ţluticích
13. 8. 2011
Boudová Jitka
Poděkování
Chtěla bych poděkovat vedoucímu práce JUDr. Petru Dobiášovi Ph.D. za výborné vedení bakalářské práce.
Anotace Bakalářská práce se zabývá především obecně Evropskou unií a Českou republikou. Práce je zaměřena na sekundární právo a na vstup České republiky do Evropské unie. Sekundární právo zahrnuje problematiku směrnic, nařízení, rozhodnutí a doporučení. V práci jsem nastínila trochu Evropský soudní dvůr a jeho nejvýznamnější soudní rozhodnutí. V práci okrajově vysvětluji pojem primární právo, přičemţ se zabývám především Lisabonskou smlouvou, Maastrichtskou smlouvou, Niceskou smlouvou a Amsterodamskou smlouvou. U České republiky se zaměřuji na její vstup do Evropské unie a zavedení eura. Cílem bakalářské práce bylo vysvětlit problematiku týkající se především sekundárního práva a následky vstupu České republiky do Evropské unie.
Klíčové pojmy: Evropská unie, společenství, Euro, Euroregion, Maastrichtská smlouva, Schengen, Směrnice, Nařízení, Doporučení, Niceská smlouva, Lisabonská smlouva, Amsterodamská smlouva, Sekundární právo, Primární právo, Fondy, Česká republika, Euratom, Rozsudek
Annotation This thesis mainly deals with the European Union in general and the Czech Republic. The work is focused on secondary legislation and the Czech Republic's accession to the European Union. Secondary right here solves the problem of directives, regulations, decisions and recommendations. At work I have outlined some European Court of Justice and its most im portant judicial decisions. The work marginally explain the primary law, in which I deal with the Lisbon Treaty, the Treaty of Maastricht, Nice and Amsterdam. The Czech Republic focuses on its accession to The European Union and the introduction of the euro. The aim of this thesis was to explain the issues relating to particular secondary laws and the consequences of the Czech Republic into the European Union.
Key words The European Union, Commonwealth, Sterling, Euroregion, Maastricht, Schengen, Directives, Regulations, Recommendations, Nice Treaty, the Lisbon Treaty, the Amsterdam Treaty, Secondary legislation, the Primary law, Funds, Czech Republic, Euratom, Sentence
Obsah ÚVOD .................................................................................................................................... 8 1. Historie Evropské unie ..................................................................................................... 10 1.1 Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)......................................................................... 10 1.2 Euratom ............................................................................................................................. 12 1.3 Evropská unie po roce 1945 .............................................................................................. 13 2. Primární právo ................................................................................................................. 15 2.1 Maastrichtská smlouva (Smlouva o Evropské unii) ........................................................... 15 2.2 Amsterodamská smlouva .................................................................................................. 17 2.3 Niceská smlouva ................................................................................................................ 19 2.4 Lisabonská smlouva........................................................................................................... 20 3. Sekundární právo ............................................................................................................. 22 3.1 Směrnice............................................................................................................................ 22 3.1.1 ČR a její implementace a transpozice směrnic ES ..................................................... 27 3.2 Nařízení ............................................................................................................................. 30 3.2.2 Nařízení EU v České republice .................................................................................. 35 3.3 Rozhodnutí ........................................................................................................................ 35 3.4 Doporučení ........................................................................................................................ 36 3.5 Evropský soudní dvůr ........................................................................................................ 36 3.5.1 Významné rozsudky ................................................................................................... 37 4. Vstup České republiky do Evropské unie .......................................................................... 39 4.1 Historie vstupu ČR do EU .................................................................................................. 40 4.2 Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii ................................................... 41 4.4 Euro v České republice ...................................................................................................... 43 4.4.1 Vyhodnocení Strategie přistoupení ČR k eurozóně z roku 2003 a dosavadní plně kritérií .................................................................................................................................. 43 4.4.2 Vývoj v EU od přijetí Strategie a schopnost české ekonomiky fungovat v rámci eurozóny .............................................................................................................................. 44 4.4.3 Výzvy pro hospodářskou politiku a perspektivy přijetí eura v ČR ............................ 44 4.5 Euroregiony ....................................................................................................................... 45
4.5.1 Euroregion Elbe – Labe ............................................................................................. 45 4.5.2 Erzerbirge – Krušnohoří ............................................................................................. 45 4.5.3 Bayrischen Wald – Šumava – Mulviertel .................................................................. 45 4.5.4 Silva Nortica .............................................................................................................. 46 4.5.5 Weinviertel – Pomoraví - Záhorie.............................................................................. 46 4.5.6 Bílé Karpaty – Biele Karpaty ..................................................................................... 46 4.5.7 Beskydy – Beskidy..................................................................................................... 46 4.5.8 Těšínské Slezko – Slázs cienszyński.......................................................................... 47 4.5.9 Silesia ......................................................................................................................... 47 4. 5. 10 Praděd - Pradziad ................................................................................................... 47 4. 5. 11 Glacensis ................................................................................................................ 47 4. 5. 12 Niesse – Nisa – Nysa.............................................................................................. 48 4. 5. 13 Egrensis .................................................................................................................. 48 4.6 Schengen v České republice .............................................................................................. 48 4.7. Fondy Evropské Unie ........................................................................................................ 50 ZÁVĚR.................................................................................................................................. 52 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................................ 54 Seznam použitých zkratek.................................................................................................... 56 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................. 57
ÚVOD V bakalářské práci se zaměřuji okrajově na historii Evropské unie po roce 1945 a Evropského společenství, které se v těchto letech postupně rozšiřovalo o více členských států. Zaměřuji se na vybudování Evropského společenství uhlí a oceli a s tím spojený Euratom. U organizace Euratom je zde kladen velký důraz na její moţný přínos pro světový mír skrze jadernou energetiku. Významné je i primární právo, které tu vymezuje především čtyři mezinárodní smlouvy a to smlouva Amsterodamská, Niceská, Lisabonská a Maastrichtská (Smlouva o Evropské unii). Kaţdá smlouva je významná něčím jiným. Amsterodamská smlouva změnila zakládací smlouvy pro Evropské společenství a Evropskou unii. Smlouva přinesla velké změny týkající se zaměstnanosti v Evropě. Chtěla docílit toho, aby kaţdý občan měl práci a byl v ní spokojený. Také udělala změny ve smlouvách o Evropské unii, o Evropském společenství a o Euratomu. Niceská smlouva spíše hovoří o sloţce soudní neboli Evropského soudního dvora a zabývá se justicí. Lisabonská smlouva se zaměřuje spíše na dobro občanů v Evropské unii a zachování míru mezi členskými státy. Maastrichtská smlouva se zabývá třemi pilíři, které postupně realizuje a mění. Snaţí se vylepšit nedostatky v justičních orgánech. V dnešní době se Maastrichtská smlouva zabývá všemi aspekty a zasahuje do pravomocí všech orgánů členských států. Maastrichtská smlouva se především zabývala zvyšováním ţivotní úrovně a ţivotního prostředí. Hlavním cílem této práce je zaměřit se na sekundární právo a vstup České republiky do Evropské unie. U sekundárního práva rozlišujeme atypickou a typickou úpravu. Sekundární právo by mělo být shodný s prameny primárního práva. Do sekundárního práva spadají směrnice, nařízení, rozhodnutí, doporučení a stanoviska. Směrnice musí implementovat kaţdý stát, který je členem Evropské unie, a to aţ do dovrší výsledku udávané směrnice. Směrnice Evropské unie členským státům EU stanový, jakého cíle má být dosaţeno a ponechává na členských státech EU, jaké prostředky si pro dosaţení tohoto cíle zvolý. Česká republika s implementací směrnic nemusela tolik pospíchat. V té době nebyla ještě členem Evropského společenství. Česká republika měla v několika případech odloţený termín pro implementaci směrnic. I kdyţ se Česká republika snaţila o co nejrychlejší
přenos směrnic Evropského společenství, aby mohla zdárně vstoupit do Evropské unie. Nařízení musejí bez výjimky pouţívat všechny členské státy. Nařízení je přímo pouţitelné a bezprostředně závazné ve všech svých částech.
Nařízení není jen pro
členské státy, můţe slouţit i jednotlivcům. Jednotlivci se pak mohou na něj odvolávat u Soudního dvora Evropské unie. Nařízení schvaluje Rada Evropského společenství. Česká republika nařízení musí nejdříve přezkoumat s nařízením Evropského společenství a to v otázce, zda právní forma není protiústavní, pak můţe začít s aplikací nařízení. Pro Českou republiku je to velmi sloţité z důvodů přistoupení do Evropské unie, ztratila tím veškerou volnost k podávání návrhu k vnitrostátnímu komunitárnímu právu. Proto se Česká republika spíše zaměřuje na legislativní a aplikační opatření. Rozhodnutí se zaměřuje jen na ukládání práv a povinností. Rozhodnutí je určeno kaţdému jednotlivci, tak i členským státům a jejich orgánům. Rozhodnutí se změnilo v sekundárním právu po vstupu v platnost Lisabonské smlouvy. Doporučení musí být vydáno, jestliţe tak není učiněno, hrozí členskému státu postih. Doporučení je především určeno pro adresáta (členský stát), které mu udává, jak se má chovat v určitých situacích. Největší význam má doporučení pro soudy, kdy jsou povinni přihlíţet k doporučení. Toto rozhodnutí vydal Evropský soudní dvůr. Dále se zaměřuji na Evropský soudní dvůr a jeho nejvýznamnější rozsudky. Česká republika vstupovala do Evropské unie podepsáním dohody PHARE, která pomáhala s finanční pomocí. Česká republika podepsala dne 1. 5. 1995 Evropskou dohodu. S tímto podpisem získala některé výhody. Hlavní výhodou bylo čerpání z fondů Evropské unie. Česká republika musela zavést opatření týkající se stanovení původů zboţí, volného pohybu osob, sluţeb a kapitálu. Česká republika oficiálně vstoupila do Evropské unie v roce 2004 a musela dodrţovat oficiální pravidla, která určuje Evropská unie. Největší výzvou pro Českou republiku je přijetí měny eura. Přijetí eura se stále oddaluje a pracuje na tom mnoho odborníků. S přijetím eura je nutno splnit mnoho kritérií. Některá kritéria jsou cenová stabilita a dlouhodobé úrokové sazby. Jestliţe Česká republika přijme euro, bude se muset zabývat otázkami týkající se důchodové a fiskální politiky. Česká republika s příchodem do Evropské unie zavedla euroregiony, které slouţí pro zlepšení ekonomické a kulturní spolupráce. Euroregiony mezi sebou spolupracují. Po vstupu České republiky a ostatních států do Evropské unie byl vytvořen Schengenský systém, kterým byly zrušeny hranice. A tak mohli občané cestovat bez hraničních kontrol. Česká republika měla oprávnění pouţívat informační systém, který jí umoţňoval vyhledávání trestaných a pohřešovaných osob.
1. Historie Evropské unie 1.1 Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) Základem pro budování vzniku Evropského společenství uhlí a oceli se stalo prohlášení francouzské vlády z 9. května 1950. Zakladatelem byl francouzský politik a diplomat Jean Monnet (1888-1979) vysoký úředník francouzského komisariátu pro plánování, který inicioval vznik Schumannova plánu nazvaného podle Roberta Schumana (v letech 1947–1848, který byl francouzským ministerským předsedou, v letech 1958–1960 byl prezidentem Evropského parlamentu a v letech 1948–1952 byl francouzským ministrem zahraničí). Tento plán měl sloučit západoevropský těţký průmysl. Schumanův plán vedl k vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli. Dne 18. dubna 1951 byla v Paříţi podepsaná smlouva o zaloţení Evropského společenství uhlí a oceli, která byla povaţována za první Evropskou mezinárodní organizaci. Smlouva vstoupila v platnost dne 25. července 1952, kde jí podepsaly parlamenty zúčastněných zemí. Hlavní vývoj této smlouvy bylo „zasedání Parlamentního shromáţdění Rady Evropy dne 15. září 1952“1 , na kterém se účastníci zabývali zásadními koncepcemi sjednocení Evropy. První koncepce byla podle „Britského ministra zahraničních věcí Anthony Edena“2 který chtěl vytvořit sjednocení členských států, kde nemohla chybět Kanada a USA. Funkci vedoucího státu této koncepce měla mít Velká Británie. Jádro procesu byla Rada Evropy se svými 14 členskými státy. Druhá koncepce byla podle „italského ministerského předsedy a ministra zahraničních věcí Alcide de Gasperiho, podporovaná Robertem Schumanem a Konradem Adenauerem.“3 Jejím charakteristickým rysem byla nadnárodní struktura rozhodovacích orgánů vytvořená přenesením národních práv členských států. Členské státy se sešly v březnu 1956, aby uzavřely smlouvu o zaloţení společného trhu. Evropské společenství se rozšiřovalo a postupně přistupovaly nové státy. Prvním rozšíření Evropského hospodářského společenství se stal den 9. července 1961, kdy byla 1
Evropské právo 3. Vydání – Tichý, L., Arnold, R., Zemánek, J., Král, R., Dumbrovský T: C. H. BECK, s. 8 Evropské právo 3. vydání – Tichý, L., Arnold, R., Zemánek, J., Král, R., Dumbrovský T: C. H. BECK s. 8 3 Evropské právo 3. vydání – Tichý, L., Arnold, R., Zemánek, J., Král, R., Dumbrovský T: C. H. BECK s. 8 2
podepsaná sdruţující úmluva s Řeckem. Dále ţádalo koncem července 1961 o přístup do Evropského hospodářského společenství Irsko, Dánsko a Velká Británie, kdy toto rozšíření ztroskotalo kvůli politice francouzského prezidenta Charlese de Gaulla. Velká Británie své úsilí nevzdala a podala dne 10. května 1967 opět ţádost o přistoupení. Dalším státem bylo Dánsko, které podávalo ţádost v dubnu 1962. Schválené ţádosti těchto států se stal den 22. ledna 1972, kdy se staly členskými státy. Dalším státem bylo Řecko, které ţádalo roku 1979, ale jeho schválení do Evropského hospodářského společenství proběhlo aţ v roce 1986. Další tři státy Finsko, Rakousko a Španělsko se staly dne 1. ledna 1995 členskými státy. Dne 16. dubna 2003 se v Athénách podepisovala přístupová smlouva se státy (Polsko, Maďarsko, Česká republika, Slovenská republika, Litva, Estonsko, Lotyšsko, Slovinsko, Malta a Kypr). Bulharsko a Rumunsko přistoupilo aţ v roce 2007. O dva roky později v roce 2005 se začalo jednat s Tureckem a Chorvatskem. Britský ministr Edward Heath, který byl v této době ve funkci ministra zahraničí, navrhl třem členským státům Velké Británii, Dánsku a Irsku, aby rozšířily fungování Evropského parlamentu. Státy chtěly navrhnout další kroky, aby se mohlo přejít k hospodářské a měnové unii. Hospodářská a měnová unie byla dokončena dne 31. prosince 1980. Posílený byl Evropský parlament, který měl více kontrolních pravomocí. Jeho úkol byl vybudování Evropského fondu pro měnovou spolupráci. Evropská rada byla vytvořena v roce 1974 v Paříţi, kde se setkaly členské státy, aby tak učinily. Zprávou o Evropské unii byl pověřen k vypracování návrhu Belgický ministr Leo Tindemans. Zpráva obsahovala šest kapitol. Ukazovala, ţe Evropská unie by měla mít blíţe k občanovi. Hlavním úkolem bylo, ţe Evropská unie měla vypracovat společnou zahraniční politiku a společně v ní jednat. Podstatným úkolem v evropské zahraniční politice by měly být vztahy ke třetím zemím. Pro toto období se stala významná „Tindenansova zpráva vyţádaná Evropskou radou v roce 1975“4, připravovala podklady pro měnovou a hospodářskou unii. V roce 1985 a 1986 na mezivládní konferenci Evropské rady byl vypracován Jednotný evropský akt, který navrhl změnu zakládajících smluv. V únoru roku 1986 byl v Lucemburku přijat Jednotný evropský akt jako mezinárodní smlouva. „Co se nepodařilo Jednotnému evropskému aktu, bylo uskutečněno na zasedání Evropské rady v Maastrichtu ve dnech 9. – 11. prosince roku 1992, kdy byla vyhlášená Smlouva o Evropské unii podepsaná v konečném znění dne 7. února 1992 a která po obtíţném ratifikačním řízení v tehdy 12 členských státech vstoupila v platnost dne 1. listopadu 4
Evropské právo 3. vydání – Tichý, L., Arnold, R., Zemánek, J., Král, R., Dumbrovský T: C. H. BECK s. 11
1993.“5Smlouva přináší velkou změnu zakládajícím smlouvám. A to ve formálních změnách ve třech nejvýznamnějších smlouvách.
Další změny jsou především
v zahraniční a bezpečnostní politice. Zavádí se spolupráce v oblasti justice a vnitra. Nedokončena zůstala na samém začátku. Pokračování těchto mezinárodních smluv se konalo na zasedání konference v Maastrichtu v březnu roku 1997, kde se členské státy dohodly na opatření Sociální dohody z Maastrichtské smlouvy. Cílem Evropského společenství bylo podpořit rozvoj a výzkum. Výzkum se dělil na dvě skupiny. V první skupině, kde je výzkum podporován komisí a je vyuţívána tak zvaně nepřímá akce, tam Evropské společenství realizuje projekty, na kterých se podílí. Druhou část výzkumu provádějí samy členské státy, zabývající se hlavně výzkumem a vzdělávacím programem. Evropské společenství dále podporuje hlavně jadernou bezpečnost. Společenství rozlišuje mnoho jaderního záření, které škodí přírodnímu prostředí a ţivotu člověka, a proto vydala v této oblasti spoustu směrnic a nařízení, kterými se musí členské státy řídit. Také nezapomněly na kontrolu potravin při dovozu z jiného státu a ozáření potravin a zvýšilo tak dohled nad jejím dovozem. Evropské společenství také muselo vyvinout opatření v případech nehod atomových reaktorů. Evropské společenství mělo dále za své cíle podporu investic, to se týkalo převáţně společných podniků. Dalším cílem byl dohled nad bezpečným zacházením štěpných a odpadních materiálů. Dalším bodem byl společný trh v oblasti atomové energie, tam chtělo společenství zrušit dovozní a vývozní cla, omezit kvantitu. Společenství chtělo umoţnit volný pohyb osob, kapitálu a sluţeb a zkvalitnit svobodné soukromé podnikání. Nejhlavnějším cílem pro Evropské společenství je integrační cíl, například vytvořit nadstátní organizace, zabezpečit mír, svobodu soukromého podnikání a sociální aspekty trţně orientované ekonomiky. Evropské společenství dále podporuje jadernou bezpečnost. Evropské společenství mělo další společné cíle v podpoře investic týkající se především podniků a zabezpečit pracovní místa. V oblasti atomové energie chtělo Evropské společenství zrušit dovozní a vývozní cla a omezit kvantitu.
1.2 Euratom Jednou ze smluv pro Evropské společenství je Euratom. Jeho hlavní oblastí je průmyslová atomová energie neboli jaderná energie. Jaderná energie je velmi důleţitou 5
Evropské právo 3. Vydání – Tichý, L., Arnold, R., Zemánek, J., Král, R., Dumbrovský T: C. H. BECK s. 38
sloţkou k dalšímu mírovému jednání mezi Evropským společenstvím. Aby Euratom úspěšně slouţil v oblasti jaderné energie je důleţité společné úsilí všech členských států. Členské státy chtěly docílit svou spoluprací s jinými mezinárodními organizacemi modernizaci techniky a vytvoření velkých zásob energie, které mají být určeny pro společný trh. Euratomu se nepodařilo docílit spolupráci s Evropským společenstvím a mezinárodních organizací.
Co se Euratomu podařilo a na co můţe být pyšný je
v oblasti společného výzkumu. Euratom vybudoval výzkumné středisko pro jaderný výzkum a to ve čtyřech členských státech. Euratom vznikl jako druhá mezinárodní organizace. Euratom má dvě jednatelství, které se zaloţily podepsáním smlouvy. První jednatelství je „společný evropský podnik pro ITER(Mezinárodní termonukleární experimentální reaktor)“ zabývá se jadernou energetikou. Má sídlo v Barceloně. Jeho vznik byl předpokládán na 35 let od roku 2007. Jeho cíle jsou především ve spolupráci s evropským průmyslem a institucemi zaměřující se na vývoj a tvorbu technologie. Společný podnik má 24 členských států EU. Projekt měl za cíl přispět k výstavbě reaktoru pro jadernou syntézu ve výzkumném středisku Cadarache ve Francii. Dalším cílem reaktoru pro jadernou syntézu je vést přípravné práce a spolupráci EU s Japonskem. Další podnik byl zřízen na základě článku č. 52/1 ve Smlouvě o Euratomu, má se zabývat zásobováním pro Euratom. Podnik zajišťuje vývozní materiály zejména radioaktivní pro všechny uţivatele EU, dále zajišťuje bezpečnost. Agentura sídlu v Lucemburku a je právnickou osobou, která pouţívá finanční autonomii. Má právo uzavírat smlouvy válečného práva, která poskytuje směrnice. Přičemţ podléhá dozoru Komisi.
1.3 Evropská unie po roce 1945 Evropská unie má své kořeny jiţ ve druhé světové válce. Tam se Evropa rozdělila na západ a východ. V době kdy začala probíhat čtyřicetiletá studená válka. Evropské státy se musely vypořádat se škodami, které napáchala druhá světová válka. Musely vyřešit mnoho nedostatků. Hlavním nedostatkem bylo zabezpečení míru a bezpečnosti na evropském kontinentě. Nejzásadnější pro Evropu byl den 19. září 1946, kdy jeden z představitelů Evropské unie Winston Churchill vystoupil s myšlenkou Coudenhovi-
Kalergiho zaloţit Spojené evropské společenství neboli evropskou rodinu. Prvními zakládajícími státy se měly stát Francie a Německo, které byly povaţovány za hlavy Evropského společenství. K nim se měly připojit Velká Británie, Amerika a Sovětský svaz. Sovětský svaz hrál velkou roli, měl rostoucí vliv na to, aby se uskutečnilo sjednocení evropské integrace. Churchill stačil ještě vytvořit den 17. ledna 1947 Výbor po Spojené státy Evropy, který byl pak přejmenován na Hnutí spojené Evropy roku 1947. Hnutí spojené Evropy se stalo centrem evropských organizací. Ten týţ rok se zaloţil program hospodářské kooperace, který byl v plné pomoci evropským státům, s kterého se pak stal program evropské obnovy. Tento program dne 16. dubna 1948 zaloţil Organizaci pro evropskou hospodářskou spolupráci. Úkolem organizace bylo propracovaní společného plánu obnovy, stupňování výroby a výměny zboţí a sluţeb, odstranění omezení obchodu a rozvoj platebního styku mezi členskými státy. Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci se dne 14. prosince roku 1960, kdy se mění na Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Organizace pro hospodářskou spolupráci má 18 stálých členských států a 2 státy se stávají plnohodnotnými členskými státy organizace. Byla uzavřena dohoda o clech a obchodu dne 23. října 1948, jejím úkolem bylo uvolnění mezinárodního
hospodářství,
rozvoj
světové
dělby
práce
odstraňováním
protekcionismu, vytvoření celní unie a zón volného obchodu a samozřejmě i regionální pomoc v hospodářství. V Beneluxu dne 1. ledna 1948 vstoupila v platnost celní unie, která byla zaloţena v roce 1944 podepsaná státy Lucemburska, Belgie a Nizozemska. Dne 5. května 1949 se zaloţila Rada Evropy se státy Francie, Velká Británie, státy Beneluxu, Dánsko, Norsko, Švédsko, Itálie a Irsko. Řecko a Turecko přistoupily aţ v roce 1950, o rok později se připojil Island. Roku 1951 následovala Spolková republika Německo. Rakousko se stalo členem v roce 1956 a o šest let později přistoupil Kypr. Rada Evropy má nyní více neţ 40 členských zemí. Rada Evropy se skládá z Výboru ministrů, Parlamentního shromáţdění a Sekretariátu. Úkol Rady Evropy se začíná rozvíjet na základní lidská práva, která byla podepsaná dne 4. listopadu 1950, v platnost vstoupila od 3. září 1953, představuje právní listinu nejvyššího charakteru dále hospodářský a sociální pokrok. Evropské hospodářské společenství se zaloţilo roku 1957 podepsáním Římských smluv. Mělo za úkol vytvořit společný trh a mírové jednání pro jadernou energii neboli tak zvaný Euratom. Orgány Evropského společenství byly: Komise, která měla výkonnou pravomoc dále Soudní dvůr, Parlament, jako legislativní orgán. V roce 1967 se spojily
orgány Evropského hospodářského společenství, Euratomu a Evropského společenství uhlí a oceli a zaloţily společnou smlouvu s názvem Smlouva o Evropských společenstvích. O rok později pak vytvořily celní unii, která zavedla odstranění vnitřních cel a zavedla stejné celní tarify vůči nečlenským zemím. Následně se začaly zvedat ceny energií a pohonných hmot, díky tomuto se začala objevovat velká nezaměstnanost. Tyto problémy se začaly měnit k lepšímu aţ v osmdesátých letech. Díky této krizi se v roce 1975 zřídil Účetní dvůr, jeho sídlo bylo v Lucemburku. Dále se zřídil Evropský parlament, v kterém proběhly první volby a to roku 1979. Evropská unie se dále rozšiřovala, nyní má 27 Evropských států a 500 milionů obyvatel. Evropská unie vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii. Zavedla i společnou měna Euro, od 1. ledna 2002 se daly do oběhu euro mince a euro bankovky.
2. Primární právo 2.1 Maastrichtská smlouva (Smlouva o Evropské unii) Smlouva o Evropské unii byla podepsaná 7. února 1992 v Maastrichtu. Smlouva zahrnuje sedm hlav, jejichţ součástí je 17 protokolů a 33 prohlášení. Smlouva byla uzavřena plnoprávnými subjekty mezinárodního veřejného práva, členskými státy Evropského společenství. Zakládá koncepci Evropské unie (EU), určuje cíle EU a podmínky fungování EU. Smlouva přináší podstatnou změnu všech tří základních smluv evropského společenství. Smlouva představuje pevnější spolupráci mezi členskými státy ve společné zahraniční a bezpečnostní politice a vytvořením nového institutu spolupráce ve věcech justice a vnitra. Maastrichtská smlouva výrazně podtrhuje sociální aspekt a sociální politiku. „Zavádí princip vysoké úrovně zaměstnanosti a sociální ochrany“6. Zvyšování ţivotní úrovně a kvality ţivota je jejím hlavním úkolem. Smlouva se dále musí zabývat problémy společné obchodní politiky, posilováním hospodářské a sociální soudrţnosti a konkurenceschopnosti průmyslu, podporou výzkumu a technologického rozvoje, zdravotní politikou a 6
Evropské právo 4. vydání, Tichý, L., Arnold, R., Zemánek, J., Král, R., Dumbrovský T: C. H. BECK, s. 42
vzdělávací politikou. Maastrichtská smlouva zavedla Evropský systém ústředních bank, Evropskou ústřední banku a protokoly, které se dotýkají těchto institucí. Zaloţila i Evropskou investiční banku. Maastrichtské smlouvě byly změněny právní předpisy o harmonizaci. Části těchto předpisů je i nová úprava politiky, která patří k jedněm ze základních oblastí Evropského společenství. Jedná se zřejmě o nejobsaţnější změnu textu Smlouvy o Evropském společenství. Jmenovitě přináší 26 nových článků, které upravily hospodářskou politiku Evropského společenství, měnovou politiku Evropského společenství a zakotvení nové instituce k provádění měnové unie, a to Evropský měnový institut a jeho orgány a Evropskou ústřední banku a její orgány. Společná obchodní politika se změnila. V dnešní době se zabývá globálním rozvojem obchodu, aby postupně odstraňovala jeho
omezení
a
zrušení
cla
mezi
členskými
státy.
Ovlivnila
tak
růst
konkurenceschopnosti podniků členských států. Nově se objevují ustanovení o všeobecném a odborném vzdělávání mládeţe, o kultuře, o zdravotnictví, o ochraně spotřebitele, o transevropských sítích, a také o průmyslové politice. Částečně byla novelizována ustanovení o hospodářské a sociální soudrţnosti, o politice výzkumu a technologického rozvoje. „Téměř nově byla koncipována hlava XVI. v čl. 130r - 130t o ţivotním prostředí“7, která je zakotvena ve Smlouvě o Evropském společenství. Velmi podstatným způsobem byla rozšířena zákonodárná oprávnění o postavení Evropského parlamentu.“ Evropský parlament má právo na ţádost jedné čtvrtiny poslanců ustavit ad hoc vyšetřovací výbor k prověřování přestupků nebo nepravostí při implementaci práva Společenství, pod podmínkou, ţe tyto případy jsou předmětem probíhajícího soudního řízení před Evropským soudním dvorem“8 Maastrichtská smlouva zavedla změny v některých technických a organizačních otázkách zaměřující se na předsednictví Rady. Dále změnila soudní ochranu a to v čl.171/1. Vytvořila hlavní orgán Účetní dvůr, který přezkoumává účetnictví všech příjmů a výdajů Evropského společenství, a také poradní orgán Výbor regionů. Ve finančních ustanoveních opět rozšířila Maastrichtská smlouva pravomoci Evropského parlamentu, který schvaluje rozpočet a přezkoumává závěrečný účet, finanční bilanci a výroční zprávu Účetního dvora. Nejvýznamnější změna se týká úpravy reţimu asociačních dohod. Jedná se o smlouvy uzavřené Společenstvím s jedním 7 8
Evropské právo 4. vydání, Tichý, L., Arnold, R., Zemánek, J., Král, R., Dumbrovský T: C. H. BECK s. 43 Evropské právo 3. vydání, Tichý, L., Arnold, R., Zemánek, J., Král, R., Dumbrovský T: C. H. BECK s. 40
nečlenským
státem,
nebo
s několika
nečlenskými
státy
v
mezinárodních
organizacích.“ V závěrečných ustanoveních se vymezuje Smlouva o Evropské unii (SEU).
Evropský soudní dvůr má podle SEU pravomoc ve věcech změn
zakládajících smluv, také můţe uplatňovat právo rozhodovací ve věcech společné zahraniční politiky a spolupráce v oblasti justice a vnitřních věci, s vyjmutím případu výkladu ustanovení smluv přijatých členskými státy.“9 Z pohledu evropské ekonomické integrace je Maastricht - revize nesena v duchu konceptu francouzské diplomacie, která směřuje se státy Beneluxu (a do určité míry i s Německem) k tomu, Maastrichtská úmluva staví svůj koncept na třech pilířích. První pilíř v sobě zahrnuje Evropskou hospodářskou a měnovou unii (uplatňuje se zde subordinační právní princip podřízenosti národních zájmů). Do druhého pilíře spadá Zahraniční politika a vnější bezpečnost (ekonomické resorty odpovídají za fungování tohoto pilíře a i za dodávání podkladů). Tento pilíř se ukázal, ţe není připravený plnit svou funkci, a tak zůstává z hlediska práva koordinační. Do poslední třetího pilíře patří Vnitřní bezpečnost a justice (zasedají speciální komise a výbory, které připravují podklady pro vytvoření tohoto pilíře) realizační fáze je daleko i tento pilíř stagnuje. Subordinační princip není realizován. Maastrichtská kritéria jako konkrétní dokument vznikl při Maastrichtské konferenci v roce 1993. Konference nedořešila dva pilíře, ale připravila čtvrtou rozšiřovací vlnu. Původních dvanáct států Evropské unie se rozrůstá na patnáct členských států. V roce 1995 přistupuje Finsko, Rakousko, Švédsko.
2.2 Amsterodamská smlouva Amsterodamská smlouva byla podepsaná dne 2. října roku 1997. Je povaţována za třetí zakládající smlouvou Evropského společenství a Evropské unie. O rok později tedy v roce 1996 se v Turíně díky Amsterodamský smlouvě uskutečnila mezivládní konference. Konference měla za cíl reformu Amsterodamské smlouvy, která měla za úkol připravit Evropské společenství na další rozšíření členských států. Přenesla další velká pozitiva a to zejména v obnově zemědělské politiky a strukturálních fondů. Měla
za
úkol
zakročit
proti
velké
nezaměstnanosti
v Evropě,
posílení
konkurenceschopnosti, smlouva podporuje bezpečnostní politiku a policejní sloţky v zamezení organizované kriminality. Smlouva má tři části „První část obsahuje 9
Evropské právo 4. vydání, Tichý, L., Arnold, R., Zemánek, J., Král, R., Dumbrovský T: C. H. BECK s. 25
změny ve Smlouvě o Evropské unii, změny ve Smlouvě o Evropském společenství, změny ve Smlouvě o Evropském společenství uhlí a oceli, změny ve Smlouvě o EURATOM a změnu volebního předpisu pro volby poslanců Evropského parlamentu. Druhá část obsahuje ustanovení, která korigují, upravují a zjednodušují ustanovení jednotlivých zakládacích smluv. Třetí část obsahuje obecná a závěrečná ustanovení, která zahrnuje i přepočítací tabulky.“10 Změny v Amsterodamské smlouvě, které se týkají budování prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, jsou obsaţeny ve třetím pilíři Maastrichtské smlouvy. O společné justiční a vnitřní politice ve vztahu k cizincům, které se stává součástí komunitárního práva. Stává se tak formálně, ţe tato ustanovení v Amsterodamské smlouvě a Maastrichtské smlouvě se stávají součástí Smlouvy o Evropském společenství. Amsterodamská smlouva spolu s Maastrichtskou smlouvou mění třetí část pilíře. Především v policejní a justiční spolupráci v trestních věcech je koncipována znovu a odlišně. Zde má za úkol společná opatření, která by měla prohloubit spolupráci policie, celních orgánů a jiných orgánů činných v trestním řízení jednotlivých členských států. Policejní a celní sloţky by měly spolupracovat a zefektivnit výměnu informací. Změny se také týkají SES i SEU. Zde si dala Evropská unie za úkol bojovat proti vysoké úrovni nezaměstnanosti. Tento úkol není jen Evropské unie, ale velkou část musejí vyvíjet hlavně členské státy. Členské státy musejí v této otázce spolupracovat se Společenstvím a rozvíjet tak koordinovanou strategii zaměstnanosti. Tato problematika zaměstnanosti je věcí společného zájmu. Smlouva ES byla z tohoto důvodu rozšířena o hlavu VIII. o politice zaměstnanosti. Změny zasáhly téţ do zdravotní politiky a ochrany spotřebitele. Maastrichtská smlouva řeší problematiky postkomunistických zemí, které má v bodech své agendy k exekutivnímu projednávání. Cílem je připravit platnou formu pro dosaţení nejvyššího integračního stupně Politické unie. Amsterodamská smlouva dále specifikuje dokumentační přípravu pro implementaci Eura jako společné měny, která se realizuje v roce 1999. Další významná reforma se týkala hlasování o věcech, kde Evropská rada stanovila společnou strategii a to formou společných akcí, kde rozhodla kvalifikovaná většina. Tento přístup přináší pro členské státy změnu. Změna spočívá tím, ţe členský stát nemůţe hlasovat v důleţitých důvodech ve vnitrostátní politice. 10
Evropské právo 3. vydání, Tichý, L., Arnold, R., Zemánek, J., Král, R., Dumbrovský T: C. H. BECK s. 45
Společenství řeší problém v Amsterodamské smlouvě, která pojednává o hlavní otázce většinového systému rozhodování. V Amsterodamské smlouvě se většinový rozhodovací systém uplatní zhruba v 80%, ve všech oblast. Tím sice došlo k podstatnému rozšíření většinového rozhodování, otevřenou otázkou zůstalo, kolik hlasů by měly mít členské státy v Radě po rozšíření Evropského společenství. Další změna se týká Evropského parlamentu, kde pravomoc parlamentu se rozšiřuje. Další změny se týkají politiky zaměstnanosti, sociální politiky, zdravotnictví, zákaz diskriminace, svobody podnikání, dopravní politiky a v odborném vzdělávání. Evropský parlament začal mít větší váhu neţ dříve. Mohl rozšířit principy demokracie právního státu v Evropském společenství. Amsterodamská smlouva definitivně nedořešila druhý a třetí pilíř a problematice harmonizace principů subordinačních a koordinačních principů se přesouvá na další jednání. Z pohledu institucionálního práva ji můţeme hodnotit kladně. Zde přinesla velký přínos z hlediska zefektivnění legislativy a posílení demokratických prvků, a posílení zahraniční a vnitřní politiky.
2.3 Niceská smlouva „Niceská smlouva má dvě části. První část se týká věcných změn, druhá část obsahuje přechodná a závěrečná ustanovení. Ke smlouvě jsou připojeny čtyři protokoly, a to protokol o rozšíření Evropské unie, protokol o statutu Evropského soudního dvora, protokol o finančních důsledcích skončení ESUO a čtvrtý Protokol o čl. 67 SES. Niceská smlouva je charakteristická tím, ţe usiluje o dovršení procesů zahájeného Amsterodamskou smlouvou, totiţ o úspěšné zvládnutí úkolů rozšířené Evropské unie.“11 Změny v Niceské smlouvě se týkají Evropského parlamentu, který se přizpůsobuje k rozšíření a to tak, ţe počet členů byl navýšen ze 700 na 732. Evropský parlament nemusí prokazovat právní zájem v ochraně vlastních práv. Největší změna se týká soudních institucí, kde se posílí postavení Soudu prvního stupně a rozdělí se pravomoc Evropského soudního dvora. Účetní dvůr se skládá z 15 členů, kaţdý člen má občanství jednoho členského státu. Jmenování členu Účetního dvora je na základě přijetí listiny sestavené podle podnětu jednotlivých členských států po konzultaci s Evropským parlamentem. „Další podstatnější změna spočívá v moţnosti doplnění prohlášení Účetního dvora překládaného Evropskému 11
Evropské právo 4. vydání, Tichý, L., Arnold, R., Zemánek, J., Král, R., Dumbrovský T: C. H. BECK s. 48
parlamentu o Radě o věrohodnosti účetnictví, o zvláštní posouzení všech hlavních oblastí Společenství. Mění se i způsob jmenování členů Výboru přijetím listiny návrhů členů a náhradníků sestavení podle návrhu jednotlivých členských států.“12 Niceská smlouva, která se snaţila následovat Amsterodamskou smlouvu, zavedla významné změny a to v oblastech zahraniční a bezpečnostní politiky, fungování Rady Evropské centrální banky, společnou obchodní politiku, bezpečnostní politiku, sociální politiku a spolupráci s třetími státy. Nejvýznamnějšími změnami Niceské smlouvy bylo rozšíření úzké spolupráce a soudnictví.
2.4 Lisabonská smlouva Dne 13. prosince 2007 podepsaly všechny členské státy Evropské unie Lisabonskou smlouvu. Dvacet sedm členských států smlouvu ratifikovalo dnem 1. prosince 2009, kdy nabyla platnosti. Smlouva představuje změnu dřívějších smluv Evropské unie. Smlouva odpověděla na nepříznivou odezvu, s níţ se setkala ústavní terminologie, která se nachází ve Smlouvě o Ústavě pro Evropu. Lisabonská smlouva stále sleduje primární právo a jeho kontinuální vývoj. Smlouva rozšířila subjektivitu na celek Evropské unie ze součastných Společenství a po zrušení pilířové struktury Evropské unie.
Po ratifikaci Lisabonské smlouvy dochází k nejvýraznějším změnám v
pravomocích členských států Evropské unie ve spolupráci policejních a justičních trestních věcech předešlého 3. pilíře Evropské unie. Lisabonskou smlouvu, kterou vypracovaly členské státy a usoudily, ţe není schopná si poradit s nástupem problémů týkající se Evropské unie. Smlouva Evropské unie pomáhala členským států prostřednictvím své nové iniciativy vyhovět zájmům, a zároveň umoţňuje občanům spolurozhodovat o evropských náleţitostech. Chrání všechna práva pomocí Listiny základních práv. Uděluje nové kompetence vnitrostátním parlamentům a posiluje úlohu Evropského parlamentu. Vypomáhá Evropské unii jednotně vystupovat ve světě. Smlouva do budoucna chce řešit naléhavé otázky, které se týkají kvality našeho ţivota a sloţky které ho ovlivňují (například - změna klimatu, trestná činnost a energie). „Změna klimatu - Smlouva staví do popředí cíl EU podporovat udrţitelný rozvoj v 12
Evropské právo 3. vydání, Tichý, L., Arnold, R., Zemánek, J., Král, R., Dumbrovský T: C. H. BECK s. 50
Evropě, a to na základě vysoké úrovně ochrany ţivotního prostředí a zlepšování klimatu. Posílení úlohy EU v oblasti změny klimatu bude znamenat, ţe Evropa bude nadále zaujímat vedoucí místo v boji proti globálnímu oteplování. Energetika Smlouva obsahuje nová ustanovení, která zajišťuje náleţité fungování trhu a dosaţení energetické účinnosti a úspor, jehoţ i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie.“13 Hlavní cíle Lisabonské smlouvy zaručují, ţe Evropská unie bude svým občanům poskytovat bezpečí a svobodu. Podporuje ochranu a společenskou spravedlnost a soudrţnost mezi členskými státy. Usiluje o udrţitelný rozvoj Evropy, zaloţený na vyváţeném hospodářském růstu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně trţním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společnému pokroku na vysokém stupni ochrany ţivotního prostředí. Bojuje proti společenské diskriminaci. Slibuje zachovat hospodářskou a měnovou unii. Přispívá k ochraně lidských práv, především práv dítěte a k přesnému dodrţování a rozvoji mezinárodního práva, zejména k dodrţování zásad charty Organizace spojených národů. Dalším cílem Lisabonské smlouvy je inovace orgánů působící v Evropské unii „Byla vytvořena nová funkce vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiky Místopředsedy komise s cílem podporovat jednání EU na mezinárodní úrovni a moci lépe hájit její zájmy a hodnoty v zahraničí. V roce 2009 se této nové funkce ujala Catherine Ashtonová. K zajištění kontinuity a soudrţnosti své práce Evropská rada volí předsedu Evropské rady na období nejvýše 5 let. To zajistí větší zviditelnění a soudrţnost činnosti Evropské unii. Prvním předsedou je v součastné době Herman VanRompuy.“14 Lisabonská smlouva se stále zabývá v oblastech společné, zahraniční a bezpečnostní politiky. Ponechává nadále, ţe rozhodnutí v této oblasti bude muset schválit 27 členských států Evropské unie. „Cíl misí, které Evropská unie vede mimo své území je udrţení míru, předcházení konfliktů a posílení mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů. Smlouva stanoví rovněţ nový základ pro spolupráci
13
Http://bookshop.europa.eu/is-bin/INTERSHOP.enfinity/WFS/EU-Bookshop-Site/cs_CZ/-/EUR/ViewStandardCatalogBrowse?CatalogCategoryID=6R8KABstitkAAAEjvJEY4e5L [online]. 1996 [cit. 2011-12-20]. EU Bookshop. Dostupné z WWW: <www.bookshop.cz>. 14
Http://bookshop.europa.eu/is-bin/INTERSHOP.enfinity/WFS/EU-Bookshop-Site/cs_CZ/-/EUR/ViewStandardCatalogBrowse?CatalogCategoryID=6R8KABstitkAAAEjvJEY4e5L [online]. 1996 [cit. 2011-12-20]. EU Bookshop. Dostupné z WWW: <www.bookshop.cz>.
členských států v oblasti sportu, humanitární pomoci, civilní ochrany cestovního ruchu a výzkumu.“15
3. Sekundární právo Sekundární právo má dva způsoby úpravy a to atypickou a typickou. Do typické úpravy se řadí směrnice, nařízení, doporučení, rozhodnutí a stanoviska. Atypická úprava neupravuje právní akty v primárním právu. Atypická úprava se zaměřuje na všechny právní akty, především na opatření a hlavní směry v sekundárním právu. Sekundární právo je niţší právní akt a má zvláštní pravidla. Sekundární právo musí být v souladu s prameny primárního práva.
3.1 Směrnice Směrnice můţe být definovaná jako jednání pro členské státy, bylo to uvedeno ve Smlouvě Evropského společenství, nyní je to definováno ve Smlouvě o fungování Evropské unie. Můţeme také říct, ţe směrnice jsou specifickým legislativním aktem, který je relevantní pro členské státy. Členské státy pouţívají směrnici aţ do chvíle, neţ dosáhnou výsledku uvedeného v dané směrnici. Směrnice má za úkol vymezit to co poţaduje po členských státech. Tento poţadavek, který směrnice poţaduje je moţno charakterizovat jako specifický formální právní a aplikační stav. Členské státy musí dosáhnout obou stavů jak aplikačního, tak formálně právního. Dosaţení výsledku směrnic formálně právního bývá označováno jako náleţitá transpozice. Transpozice směrnic chápeme jako formální promítnutí obsahu směrnic do vnitrostátního práva. Směrnice stanovená na evropskou úroveň musí být hodně podrobná. Obsahově je vyplňována členskými státy, v rámcové úpravě. Někdy se vyskytne výjimka, kdy směrnice je jiţ určena velmi podrobně na evropské úrovni. A to pak se členské státy musí omezovat natolik, aby takovou podrobnou úpravu převzaly a pouze ji duplikovaly.
15
Http://bookshop.europa.eu/is-bin/INTERSHOP.enfinity/WFS/EU-Bookshop-Site/cs_CZ/-/EUR/ViewStandardCatalogBrowse?CatalogCategoryID=6R8KABstitkAAAEjvJEY4e5L [online]. 1996 [cit. 2011-12-20]. EU Bookshop. Dostupné z WWW: <www.bookshop.cz>.
Jestliţe ve směrnici je moţnost či nutnost bliţší důkladnější korektury, musí členské státy vytyčit bliţší podrobnosti. Podrobná korektura musí uznávat rámec směrnic vydané Evropským společenstvím. „Teprve provedení obsahu směrnic, tj. implementace do vnitrostátního právního řádu členskými státy, znamená aplikaci směrnic. Vnitrostátní orgány pak pouţívají vnitrostátní právní normy (např. zákony, nařízení, apod.) nikoli však směrnic. Dosaţení směrnic poţadovaného výsledku z hlediska aplikačně praktického, potom především znamená zajištění náleţité aplikace transpozičního opatření a rovněţ zajištění efektivní vymahatelnosti práv a povinností zaloţených směrnic transponujícím opatřením“.16 Kdyţ se naplní směrnice z hlediska právního a aplikačně praktického je tak označováno za náleţitou transpozici. Směrnice se přenáší do vnitrostátního předpisu a implementuje zajištění náleţitých aplikačních a vymahatelných
transpozičních
opatření.
Implementace
a
transpozice
směrnic
neznamená dosáhnout jen tohoto výsledku, ale i výsledek udrţet. Členské státy mají moţnost volby, jakou formou budou dosahovat výsledky poţadované směrnice. Právní základ směrnice musí být schválen Evropskou unií nebo obsaţené v některých článcích Smlouvy Evropského společenství, tedy základního pramene komunitárního práva. Právní základ pro přijetí směrnic můţeme najít v preambuli. „Preambule směrnic v první řadě uvádějí, který článek, popř. články Smlouvy ES jsou právním základem pro přijetí směrnic. Pokud preambule, popř. ani jiná část směrnic výslovně neuvádí tento právní základ, je za předpokladu, ţe tento právní základ nelze jednoznačně a nepochybně dovolit z obsahu směrnic, dán důvod pro prohlášení směrnic za neplatnou ze strany Evropského soudního dvora“.17 Aby byl včas přijat transpoziční postup, musí to být ve lhůtě stanovené směrnicí. Tato lhůta je velmi přísná a s jejím nedodrţením spojuje komunitární právo, v kterém jsou další podmínky ke splnění.
Hlavní
podmínkou je přijmout transpoziční opatření, kde byl velký problém u některých členských států.
Členské státy nedodrţely danou časovou lhůtu.
Tento problém
nenastal tehdy, kdy členský stát přijal směrnici existující v daném státě, předpisy nebo právní korektury plně a příslušně transponující obsah směrnice. To však neznamená, ţe členský stát se nezbavuje povinnosti směrnice transponovat. „Tato povinnost i nadále trvá s tím, ţe pokud v tom nebrání obecné právní zásady, jako jsou legitimní očekávání, právní jistota či zákaz retroaktivity trestních ustanovení, mělo by být dotčené transpoziční opatření přijato s retroaktivními účinky k datu uplynutí transpoziční 16 17
Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR – Richard Král, nakladatelství C. H. BECK, s. 14 Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR – Richard Král, nakladatelství C. H. BECK, s. 14
lhůty“.18 Aby se obsah směrnice správně promítnul do transpozičního opatření, je zapotřebí podrobný výklad směrnice. Jediným orgánem pro kontrolu zda jsou směrnice dobře implementovány, je podle nařízení Smlouvy Evropského společenství Evropský soudní dvůr. Členský stát se můţe odchýlit při transpozici směrnic od její úpravy. Přitom se musí rozlišovat dva případy. První případ se týká členského státu, který se odchýlí od úpravy transpozice směrnic, která je v ní obsaţena. Přímo v článku Smlouvy Evropského společenství. V druhém případě jde o moţnost členského státu, se odchýlit od transpozice směrnic, na základě jejího obsahu.
Směrnice tuto moţnost sama
připouští, ţe členské státy mohou tuto moţnost vyuţít. Náleţitá aplikace transpozičního opatření má dva způsoby správné aplikace, které aplikují právo v členských státech. Prvním opatřením je samotné transpoziční opatření ze stanoviska své právní formy, ze stanoviska svého obsahu a ze stanoviska jasnosti a přesnosti definice svého obsahu koncipováno tak, ţe jeho pouţití nevyvolává aplikační problém. V tomto případě se respektuje komunitárního poţadavku na právní formu, obsah a definování transpozičního kroku. Druhým opatřením je správná a efektivní aplikace transpozičních opatření, kde je dostatečná administrativní a soudní kapacita členského státu. Pro zajištění tohoto opatření můţe znamenat vytvoření nových institucí, kterými stát dosud nerozhoduje. Tyto opatření jsou velmi důleţité pro moţný přístup státu do členství Evropské unie. Aby dodrţovaly povinnosti transpozičních opatření, musí se vybudovat systém sankcí za nedodrţení těchto povinností. Směrnice má určité postihy za porušení transpozičního opatření, které jsou velmi obecné, nebo se o nich směrnice ani nezmiňuje. Sankce můţe udělovat judikatury ESD, kde obecně platí tři základní komunitární poţadavky ohledně sankcí. „Prvním poţadavkem je, ţe porušení povinností vyplývajících z transpozičního opatření musí být sankcionováno za analogických procesních a hmotně právních podmínek, jaké se vztahují na porušení podobných
povinností
vyplývajících
z čistě
vnitrostátních
předpisů.
Druhým
poţadavkem je, ţe sankce musí v kaţdém případě být efektivní, přiměřené a preventivně odrazující. Třetím komunitární poţadavkem pak je, ţe orgány aplikující právo v členských státech musí při sankcionování porušení povinnosti, které vyplývají z transpozičního opatření, postupovat minimálně se stejnou důkladností a pečlivostí, jakou postupují při sankcionování porušení analogických povinností vyplývajících z čistě vnitrostátních předpisů.“19Ve směrnici můţeme najít jen velmi málo účelné 18 19
Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR – Richard Král, nakladatelství C. H. BECK, s. 61 Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR- Richard Král, nakladatelství C. H. BECK, s. 63
vymahatelnosti práv, který vyplívají z transpozičního opatření. „Příkladem takovýchto směrnic jsou např. některé směrnice z oblasti veřejných zakázek nebo směrnice č. 97/80 o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví“.20 Pokud směrnice neobsahuje ţádná pravidla původní povahy k opatření vymahatelnosti práv, která vyplývá z transpozičního opatření, platí tu dva základní procesní komunitární poţadavky. Prvním poţadavek je nediskriminace. To znamená, ţe transpoziční opatření nesmí být méně příznivé neţ ta, která vyplývají a uplatňují se z vnitrostátních předpisů. Druhým poţadavkem je účinnost ochrany práv, které vyplývá z transpozičního opatření. Objevuje se tu poţadavek ekvivalence, který vnesl do vnitrostátních předpisů mnoho nejasností. Další poţadavek, který se tu objevuje, je efektivnost. Efektivnost nevyvolává nejasné dopady na vnitrostátní procesní předpisy. Evropský soudní dvůr respektuje poţadavky efektivnosti, které uvádějí aktivní legitimaci podle vnitrostátních procesních pravidel, dále vyústění v sejmutí důkazního břemene z navrhovatele. Efektivnost tímto krokem si zajistila velký respekt i tam, kde vnitrostátní předpisy toto nepřipouštěly. „Aţ do rozsudku ve věci Van Schijndel bylo moţno poţadavek efektivnosti, a to co z něho vyplývá pro vnitrostátní orgány aplikující právo, interpretovat tak, ţe pokud v konkrétním případě vede aplikace vnitrostátního procesního pravidla k znemoţnění či k nadměrnému ztíţení uplatnění komunitárního nároku, tedy i nároku vyplývajícího z transpozičního opatření, není moţno toto vnitrostátní pravidlo aplikovat, respektive je nutno ho aplikovat v modifikované podobě“.21 Tento rozsudek přináší moţnost efektivnosti pro vnitrostátní orgány vyloţit nový význam a přístup. I kdyţ nemá ještě tu správnou právní formu, muţe se aplikovat. Musí se ještě doladit nějaké nejasnosti v oblasti vnitrostátního soudně procesního systému. Jde především o právní jistotu, ochranu práv strany ţalované a správného vedení procesu, samozřejmě, ţe jsou povoleny i moţné výjimky. Tento poţadavek je v mnoho případech pozitivní, například v obrácené diskriminaci. Obrácenou diskriminací se rozumí, ţe se vnitrostátní procesní pravidla nevěnovala uplatnění komunitárního práva ve vnitrostátních nárocích. A proto nové stanovisko tohoto poţadavku umoţňuje opatření základních zásad vnitrostátního soudně procesního systému, kde zabraňuje uplatnění komunitárních nároků. Problémem u tohoto poţadavku je, ţe nedá ţádné vodítko vnitrostátním soudům, jak by měly postupovat v případě nějakého problému mezi poţadavkem efektivnosti a základními principy vnitrostátního procesního systému. 20 21
Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR – Richard Král, nakladatelství C. H. BECK, s. 64 Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR- Richard Král, nakladatelství C. H. BECK, s. 25
Členský stát se můţe odchýlit od směrnice při její transpozici, od její úpravy, která je ve směrnici obsaţená. V tomto případě se můţou rozlišovat dva případy odchýlení směrnic od jejich transpozice. Prvním případem je, ţe členský stát se odchýlí od úpravy směrnic transpozičního opatření, které je přímo obsaţené v článku Smlouvy Evropského společenství (SFEU). I kdyţ se samotná směrnice o tom ani nezmínila. Druhým případem je, ţe se členský stát odchýlí od úpravy transpozice směrnic, při čemţ samotná směrnice to připouští a zároveň stanovuje podmínky tohoto odchýlení. K odchýlení transpozice směrnic můţe dojít na základě Smlouvy Evropského společenství nebo u samotné směrnice. Odchýlení na základě Smlouvy ES, kde můţe členský stát tuto transpozici směrnic rozlišit dvojím způsobem. „První skupinou případů jsou případy, odchylek podle článku 95 odst. 4-9, tj. případy odchylek od směrnic přijatých za účelem vytváření a fungování vnitřního trhu na základě článku 95 Smlouvy ES“22. U této skupiny jsou velmi přísná pravidla o odchýlení úpravy směrnic za účelným vytvářením a fungováním společného trhu. Zde se můţe odchýlit od transpozice směrnic na základě smlouvy ES a to pouze za splnění určitých podmínek, zda se jedná o odchýlení úpravy na straně jedné a zavedení nové úpravy směrnic na straně druhé. Členský stát si můţe ponechat vnitrostátní úpravu o odchýlení směrnic, zda to pokládá za nutné a to z důleţitých poţadavků Smlouvy ES nebo z ochrany ţivotního a pracovního prostředí.“Druhou skupinou případů jsou případy odchylek podle článku 137/5, 152/4a, 153/5, a 176, tj. případy odchylek od směrnic přijatých za účelem naplňování cílů sociální politiky na základě článku 137/2, směrnic přijatých za účelem ochrany spotřebitele na základě článku 153/4 a směrnic přijatých za účelem ochrany ţivotního prostředí na základě článku 175 Smlouvy ES.“23U této druhé skupiny se směrnice při transpozici odchyluje od úpravy směrnic. Tato úprava, která je obsaţena ve stávajících nebo přijatých vnitrostátních předpisech, zde musí být úprava přesnější neţ ve směrnici. Také musí být tato úprava sjednocená se Smlouvou Evropského společenství. Podle Smlouvy Evropského společenství by se měla uvědomit Komise pro rozhodnutí se odchýlit od nějaké úpravy směrnic. V obou případech musí členský stát uvědomit Komisi o odchýlení úpravy. Komise má na to aţ jeden rok pro konečné vyjádření. Pokud to Komise do jednoho roku neschválí, znamená to pro členské státy za schválené, aby se mohly odchýlit od úpravy směrnic. Odchýlit se na základě směrnice můţe členský stát, jestliţe to samotná směrnice připouští a to na základě derogační 22 23
Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR- Richard Král, nakladatelství C. H. BECK, s. 77 Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR – Richard Král, nakladatelství C. H. BECK, s. 77
klauzule. Směrnice, která tuto klauzuli umoţňuje se odchýlit od transpozice směrnic například. „Směrnice č. 87/107 o spotřebitelském úvěru obsahuje ve svém článku 15 klauzuli, ţe směrnice nebrání členským státům si zachovat přísnější pravidla ochraně spotřebitelů. Směrnice č. 98/59 o hromadném propouštění ve svém článku 5 obsahuje klauzuli, ţe směrnice zůstává nedotčeno právo členským států aplikovat nebo zavést zákony o ostatní předpisy příznivější pro pracovníky, jakoţto i právo podporovat či připouštět sjednávání kolektivních dohod příznivějších pro pracovníky.“24Toto je není úplný přehled směrnic, kde je zpracovaná klauzule. V těchto směrnicích vidíme, ţe klauzule při transpozici směrnic povoluje členským státům zachovat nebo přijmout směrnici pro oblast, kterou upravuje. Samozřejmě s přísnějšími a s příznivějšími pravidly. Tato klauzule transpozice směrnic musí být také slučitelná se Smlouvou ES. Mohou se objevit i přesahující transpozice směrnic, kdy členský stát dobrovolně přistoupí a podrobí se úpravě směrnic, která jsou obsaţená ve směrnicích, i kdyţ některé úpravy nepodléhají směrnici. Přesahující transpozice má několik případů, které je třeba rozlišit. Například, úprava je stanovena přímo ve směrnici, tedy pokud členský stát vyuţije moţnost tohoto rozšíření tak spadá do komunitárního práva, nebo rozšíření působnosti směrnic. Směrnice mohou mít nepřímý účinek, který se vyznačuje tím, ţe členské státy Evropské unie mají povinnost aplikovat vnitrostátní právo v té nejvyšší míře. „Nepřímý účinek byl náleţitě transponované směrnici poprvé výslovně přiznán v roce 1984 rozsudkem ESD ve věci Von Colson.“25 Nepřímý účinek vzniká se špatně přenesenou směrnicí z výkladu národních předpisů. Nepřímý účinek nemůţe nastat, jestliţe ve vnitrostátním právu není ţádný předpis, který by mohl být pouţit se špatnou přenesenou směrnicí.
3.1.1 ČR a její implementace a transpozice směrnic ES Kdyţ chtěla Česká republika přistoupit do Evropské unie, musela udělat řadu změn ve vnitrostátních předpisech. Hlavní změnou bylo sjednotit předpisy s předpisy Evropského společenství a Evropské unie. Zde nejsou ţádné výjimky. Česká republika musela sjednotit předpisy. To vláda ČR přijala velmi dobře a je to publikováno ve „vládním usnesení č. 453 z 10. 5. 1999 a v metodických pokynech schválených
24 25
Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR- Richard Král, nakladatelství C. H. BECK, s. 79-80 Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR- Richard Král, nakladatelství C. H. BECK, s. 91
usnesením vlády ČR č. 1212 z 15. 11. 1999.“26 I kdyţ Česká republika nebyla ještě v Evropské unii. Některé směrnice implementovala podle Evropské - asociační dohody, tak jako by byla jiţ členským státem. Zde musíme upozornit na některé předpoklady, které musela Česká republika splňovat při transpozici směrnic z práva Evropské unie. Prvním specifikem je, ţe směrnice nejsou přijímány do českého jazyka v plné verzi. "Jazykový výklad se tudíţ nemůţe opírat o autentické české znění, ale musí vycházet z některé, raději německé či francouzské neţ anglické, z 11 stávajících autentických jazykových verzí, navíc samozřejmě s vědomím, ţe jazykový výklad by měl zahrnovat porovnání všech 11 jazykových verzí."27 Druhým specifikem je, ţe Česká republika si výklad směrnic ES/EU velmi ulehčuje. Česká republika si sama směrnice přenáší, které jiţ byly přeneseny v členských státech. V České republice můţeme vycházet, z čeho vycházely členské státy. Třetím specifikem se Česká republika odchýlila od směrnice, jelikoţ nebyla členem v Evropské unii. Zde se mohla natolik odchýlit, aţ co poukazuje samotná směrnice nebo samotná smlouva ES. Tyto specifika však vláda České republiky chtěla zamítnout, jelikoţ byla připravena aplikovat úpravu směrnic i kdyţ nebyla členem Evropské unie. Jen v několika problémech, chtěla od této úpravy zatím odstoupit a to především v ekonomické, politické a sociální sféře. Českou republiku netíţil čas pro přijetí směrnic, jelikoţ nebyla členem Evropské unie. Bylo přímo na České republice, kdy zavede transpozici a implementaci směrnic. Jsou tu i nějaké specifika, které musela Česká republika splňovat, aby se mohla připojit k Evropské unii. Prvním zásadním specifikem je ţe, k datu svého přijetí do EU musela mít Česká republika opatřenou transpozici a implementaci všech směrnic. Byly tu některé výjimky a to určila budoucí dohoda o přistoupení ČR do EU, kde stanovila pozdější termín, kdy budou muset být všechny směrnice implementovány a transponovány. Budoucí smlouva udává hlavně směrnice o ţivotním prostředí, která Česká republika mohla implementovat a transponovat aţ později. "Všechny ostatní směrnice musela však ČR transponovat a implementovat nejpozději k datu svého přijetí do EU, tedy jak stále reálněji rýsuje k datu někde mezi roky 2004 a 2005“28. Další směrnice mohla moc aplikovat aţ na jejím uváţení. Zde je také moţné uvést některá politická a ekonomická hlediska, můţe se stát, ţe tyto hlediska byla aplikovaná aţ po delší době od přijetí České republiky do Evropské unie."Jako určité vodítko pro časové rozvrţení prací na transpozici a implementaci směrnice ES a ČR je moţno zmínit Bílou knihu, která 26
Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR- Richard Král, nakladatelství C. H. BECK, s. 130 Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR, Richard Král, nakladatelství C. H. BECK s. 53 28 Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR, Richard Král, nakladatelství C. H. BECK s. 68 27
relevantní směrnice rozčleňuje do 23 sektorů a v kaţdém z těchto sektorů se dále člení na ty, které by uchazeč o členství EU měl transponovat prioritně, a na ty které můţe transponovat aţ v druhé řadě."29 Evropské společenství hlavně vyţadovalo od států, které chtěly přistoupit do Evropské unie minimálně s tříletým předstihem zvýšit DPH či spotřební daň jen u některých druhů zboţí nebo sluţeb. Od České republiky toto poţadovaly aţ se vstupem do EU. Co se týče obsahu transpozičního opatření pro Českou republiku, není vázaná ţádným poţadavkem komunitárního práva, jen u jednoho případu, kdyţ chtěla transpoziční opatření směrnic u ochrany spotřebitele a vším co je s ním spojené musela dodrţovat obsah podle komunitárního práva. Vláda v České republice přijala, i kdyţ nemusela celou slučitelnost předpisů České republiky s předpisy Evropského společenství to i s formulací obsahu podle poţadavků komunitárního práva. Česká republika měla určité důvody, kdy se mohla odchýlit od transpozice a implementace směrnic a od její úpravy ve směrnici Evropského společenství napsané. Jsou dány určité způsoby tohoto uskutečnění. Prvním způsobem je odloţení přijetí náleţitého transpozičního opatření aţ na okamţik těsně před vstupem do EU. Druhým způsobem je přijmout transpoziční opatření neúplné, které promítá obsah směrnic s tím, ţe úplné promítnutí bude zajištěno novelou tohoto opatření těsně před vstupem ČR do EU. Třetím způsobem je pak co nejrychleji přijmout transpoziční opatření plně a správně promítající obsah směrnice, s tím ţe účinnost některých jeho závaţného ustanovení bude vázána aţ na okamţik členství, nebo s tím, ţe bude obsahovat některá přechodná ustanovení platná pouze do chvíle členství. Tyto změny v obsahu směrnic znamenali velké zmatky v některých zákonech, například v zákoně "č.85/374 o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku"30tyto směrnice mohly být slučitelné se směrnicí ES. Především u této směrnice došlo k nedostatečné transpozici a nedostatečnému obsahu, vůbec se nevylepšil její obsah.
Neupravuje
některé vadné úkony, které upravovat měla. A proto si pak můţe kaţdý vybrat, podle jaké směrnice bude trestán. I kdyţ Česká republika nebyla dosud členským státem Evropské unie, musela respektovat poţadavky vnitrostátní formy, které se týkají právních předpisů. Jde hlavně o poţadavky z článků Listiny základních práv a svobod a to z článků 4 odst. 1 Listiny, která vyplývá, ţe povinnosti mohou být ukládány na základě zákona a to v jeho mezích, a jen při zachování základních práva a svobod. Z článku 2 odst. 2 Listiny pak vyplývá, ţe státní moc lze uplatňovat jen v případech a 29 30
Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR, Richard Král, nakladatelství C. H. BECK s. 68 Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR, Richard Král, nakladatelství C. H. BECK, s. 70
způsobem, který stanový zákon. A to znamenalo, ţe obsah v transpozičním opatření byl v České republice představován jako jen zákon. Česká republika se zatím ţádným způsobem nepodílela na slučitelnosti směrnic jiţ od 90. let, přestoţe její vstup byl plánovaný roku 2002, jsou tu některé důvody. A to důvod politický, zde zajišťoval plnou slučitelnost předpisů s předpisy EU a ES a prokazoval, ţe je schopna v politické sféře stát se členy. Tuto slučitelnost prokazovala ve značném předstihu. Politickou slučitelnost splňovala kvalitně aţ do míry jedné ze tří kde na „Kodaňském zasedání Evropské rady v roce 1993 formulovaných, základních podmínek členství v EU."31 Ekonomická, tady hlavně o slučitelnost našich předpisů s předpisy ES a EU a sjednotila náš trh s trhem ES. Kdyţ se předpisy sloučilo tak došlo k volnému pohybu osob, zboţí a kapitálu coţ byl velký pokrok. Mezinárodněprávní problém byl v "Evropské dohodě a zejména její článek 69, na základě kterého se ČR zavázala vyvinout úsilí k zajištění postupné slučitelnosti předpisů ČR s předpisy ES."32Metodické pokyny stanovovaly hlavně základní pravidla, kterými by se měly řídit především státní orgány při splňování právních předpisů s předpisy EU a ES. Tyto pokyny se vůbec neřídily transpozicí a implementací směrnic v ČR. Hlavním problémem bylo, ţe metodické pokyny nikdy neuváděly, jak by měl vypadat výklad směrnic, coţ byl závaţný problém. Dále ve výkladu nebylo, jak by se ČR měla odchýlit od obsahu směrnic, kdyţ nebyla zatím členským státem. Metodický pokyn, také neuváděly přesnou formulaci a srozumitelnost obsahu v transpozičním opatření.
3.2 Nařízení Nařízení Evropského společenství je závazný v celém rozsahu, musejí ho pouţívat všechny členské státy. Nařízení patří do komunitárního práva a je povaţováno za evropský zákon. Nařízení můţeme poznat podle určitých znaků a to obecnou působnost, závaznost v celém rozsahu a přímá aplikovatelnost v členských státech Evropské unii. Obecná působnost můţe závaţně dopadat na objektivně určené strukturální situace a způsobit právní následky jak obecně tak abstraktně. Nařízení se můţe pouţívat jiţ v důsledku své existence. Někdy nařízení Evropského společenství dopadá na omezený okruh některých subjektů. Zde rozlišujeme dva případy. O první případ jde tehdy, kdy jsou omezená nařízení Evropského společenství na konkrétní subjekty a musí vymezit 31 32
Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR, Richard Král, nakladatelství C. H. BECK, s. 131 Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR, Richard Král, nakladatelství C. H. BECK, s. 132
účel na právní či strukturální situace. Toto nařízení je nazýváno jako pravé kvůli své formě a obsahu. Druhý případ je tehdy, kdy nařízení Evropské Unie příjme předem daný okruh subjektů. Toto nařízení je nazýváno jako nepravé. Závaznost tohoto nařízení platí ve všech členských státech, musí být úplné a obsahově správné. Nařízení udává úpravu, jakou musejí splňovat členské státy v určitých situacích. Jestliţe to nařízení připustí, můţe členský stát se od toho to nařízení odchýlit, ale jen ve výjimečných případech. Nařízení jde také aplikovat a to dvojím způsobem. První způsob aplikace nařízení je, ţe můţeme její obsah přenést do členského státu, aniţ bychom měnily její formu nařízení. Druhým způsobem můţeme „chápat ve smyslu jejich schopnosti být vnitrostátní implementační konkretizace či doplnění. Tuto vlastnost všechna nařízení ES, respektive jejich pravidla nemají.“33Některá nařízení tyto pravidla musí aplikovat kvůli komunitárnímu právu. Pokud bude nařízení podle obsahové stránky správné, můţe se jí dovolávat i jednotlivec. A tak můţe nařízení řešit práva jednotlivců před vnitrostátními soudy. Nařízení, aby byla aplikovatelná, musejí mít přesnou právní formu, kterou nemusíme doplňovat. Nařízení můţeme také aplikovat buď pozitivně, nebo negativně. Kdyţ jde o pozitivní aplikaci tak musí být přímo vnitrostátně aplikováno pro určitý účel. A kdyţ jde o negativní aplikaci tak se musí přezkoumat, zda jde jen o přezkoumání právního směru. Právní základ nařízení můţe být přímý i nepřímý, aby nařízení mohlo být přijato, musí navazovat na určité články smlouvy ES. Je-li ve Smlouvě ES přímý základ nařízení, můţeme ho povaţovat jako za prováděcí nařízení ES. „Právní základ, v návaznosti na nějţ bylo nařízení ES vydáno, by měl být výslovně uváděn v preambuli nařízení. Pro prováděcí nařízení ES samozřejmě stačí, ţe ve své preambuli uvede příslušný zmocňovací článek základního nařízení ES.“34 Právní základ je hlavně proto, aby se mohly rozlišovat poţadavky pro základní a prováděcí nařízení ES zároveň i pro přijetí nařízení. A to jestli má být nařízení přijímáno „konzultačním, kooperačním či spolu-rozhodovacím normotvorným postupem.“35Aby nařízení mohlo být přijato, musí o tom rozhodnout Rada ES, ta musí rozhodnout, jak se bude nařízení přijímat, zda jednomyslně nebo kvalifikovanou většinou. Přijetí tohoto nařízení můţe kaţdý členský stát přijmout po svém. Ovšem musí mít právní základ podle judikatury Soudního dvora Evropské Unie, která je „zaloţena na objektivních, soudně přezkoumatelných faktorech, a to především na účelu a obsahu dotčeného
33
Nařízení ES z pohledu jejich vnitrostátní aplikace a implementace, Richard Král, nakladatelství C. H. BECK s. 5 Nařízení ES z pohledu jejich vnitrostátní aplikace a implementace, Richard Král, nakladatelství C. H. BECK s. 7 35 Nařízení ES z pohledu jejich vnitrostátní aplikace a implementace, Richard Král, nakladatelství C. H. BECK s. 7 34
nařízení ES.“36Jestliţe Evropská Unie špatně zvolí právní podklad, můţe Evropský soudní dvůr zamítnout platné nařízení ES. Toto Evropský soudní dvůr můţe zrušit jestliţe, došlo jen k formální vadě a nezpůsobilo by to problém v obsahu nařízení ES. Nařízení ES se musí odůvodňovat svojí úpravu v preambuli. Toto odůvodnění musí být provedeno hlavně srozumitelně, aby tomu členské stát rozuměly rychle, a aby Soudní dvůr EU mohl popřípadě rychle reagovat na určité změny a provést přezkum platnosti dotyčného nařízení. Aby nařízení mohlo být odůvodněné, musí mít právní základ pro přijetí.“Všechna nařízení ES musí být publikována v Úředním věstníku EU. Za den publikace nařízení ES v Úředním věstníku EU se přitom povaţuje den uvedený na příslušném vydání Úředního věstníku, ledaţe by bylo prokázáno něco jiného.“37Můţe se také stát, ţe je nařízení vydáno dříve neţ na Úředním věstníku EU a to se počítá za den, kdy je nařízení vydáno podle Evropského soudního dvora. Za den se povaţuje dvacátý den po jejich publikaci v Úředním věstníku EU. Neplatnost nařízení můţe jen Evropský soudní dvůr a to pouze ze třech důvodu. „Za prvé v rámci řízení o ţalobě na neplatnost nařízení podle čl. 230 SES. Za druhé v rámci řízení o předběţné otázce platnosti nařízení ES podle čl. 234 SES. Za třetí v rámci řízení o náhradu škody podle čl. 235 SES.“38 Jestliţe se jedná o řízení ţaloby na neplatnost, mohou jí podat členské stát, Rada, Komise, Evropský parlament, Účetní dvůr, Evropská centrální banka a jednotlivci, ti můţou podat ţalobu jen, co se týká jejich práv. Evropský soudní dvůr má v této problematice velkou pravomoc, můţe vnést některé důvody k ţalobě a uznat tak za neplatné nařízení. Pokud Evropský soudní dvůr uzná toto za neplatné a členský stát se jiţ podle tohoto nařízení chová. Musí vrátit všechny plnění či dávky. Jedním důvodem je neoprávněnost, zde můţe být přijaté nařízení neoprávněným orgánem ES. Druhým důvodem je, kdyţ není dostatečně vysvětleno přijetí nařízení ES u příslušného orgánu EU. Třetím důvodem je rozdílné nařízení ES s nařízením základním ES a porušení komunitárního práva. Čtvrtým a posledním důvodem je, kdyţ nařízení ES se přijalo k jinému účelu, neţ bylo předpokládáno. Aby k tomuto problému jiţ nedocházelo, musí Soudní dvůr EU zneplatnit nařízení ES i s účinky aţ do přijetí dalšího nového nařízení ES. V řízení o předběţné otázce platnosti nařízení ES můţe jen Soudní dvůr EU sám rozhodnout, zda bude toto platit. Postup je stejný jak u řízení o ţalobě na neplatnost nařízení. Vnitrostátní soudy k tomuto nemají vůbec ţádnou kompetenci. V řízení o náhradě škody se jedná, kdyţ ţalobci je způsobena škoda 36
Nařízení ES z pohledu jejich vnitrostátní aplikace a implementace, Richard Král, nakladatelství C. H. BECK, s. 8 Nařízení ES z pohledu vnitrostátní aplikace a implementace, Richard Král, nakladatelství C. H. BECK s. 9 38 Nařízení ES z pohledu vnitrostátní aplikace a implementace, Richard Král, nakladatelství C. H. BECK s. 15 37
Společenstvím s příslušným vadným nařízením ES. Posuzuje to Soudní dvůr EU, dbá na to, aby škoda byla dobře odškodněna. Nařízení ES se můţeme členit podle toho, kdo je vydal, například Rada, Komise, Centrální banka. Dále podle jaké právní úpravy byla napsána, zde se rozlišuje přímý právní základ. Nařízení rozdělujeme do dvaceti různých kapitol jednotlivých zemí. „1. Obecné, finanční a institucionální otázky, 2. Celní unie a volný pohyb zboţí, 3. Zemědělství, 4. Rybolov, 5. Volný pohyb pracovníků a sociální politika, 6. Právo usazování a volný pohyb sluţeb, 7. Dopravní politika, 8. Politika v oblasti hospodářské soutěţe, 9. Daně, 10. Hospodářská a měnová politika a volný pohyb sluţeb, 11. Vnější vztahy, 12. Energetika, 13. Průmyslová politika a vnitřní trh, 14. Regionální politika a koordinace strukturálních nástrojů, 15. Ţivotní prostředí, spotřebitelé a ochrana zdraví, 16. Věda, informace, vzdělávání a kultura, 17. Právo podniků, 18. Společná zahraniční a bezpečnostní politika, 19. Prostor svobody, bezpečnosti a práva, 20 Evropa občanů“39 Tyto nařízení se mezi sebou vzájemně doplňují. Nařízení ES se liší od Směrnic ES. Ve směrnici ES jsou důleţitá v přenesení obsahu do vnitrostátní implementace. Dále směrnice implementuje obsah do vnitrostátních předpisů. Jejich implementace je nutná. Na rozdíl od nařízení ES nemůţe implementovat obsah do vnitrostátního předpisu bez členských států. Pravomoc nařízení ES jsou velice omezena aţ na zajištění úplné implementace příslušných nařízení ES. U nařízení implementace nutná není aţ na to, kdyţ je potřeba zajistit úplnou vnitrostátní implementaci nařízení ES. Nařízení ES má právní základ, který musí vnitrostátně implementovat do nařízení ES. Tento právní základ můţe být buď skutečný anebo obecný. Skutečný právní základ jsou články
SFEU, které stanovují vnitrostátní
implementaci. Některá nařízení ES obsahuje právní základ pro vnitrostátní aplikaci a ukládají členským státům tyto nařízení ES pouţívat. Například“čl. 17 nařízení ES č.793/93 o hodnocení a kontrole rizik v existujících látkách konkrétně stanoví, ţe členské státy jsou povinny přijmout nezbytná právní či správní opatření k zajištění dodrţování nařízení do jednoho roku od jeho přijetí.“40Můţe se také stát, ţe nařízení vnitrostátním právním základu není přímo v daném nařízení, a ţe nemá obsahovou stránku k vnitrostátnímu právnímu nařízení. Ale i přesto můţou členské státy tyto nařízení pouţívat. Články uvedené v nařízení ES umoţňují členským státům se v obsahu pohybovat a činit tak všechna opatření k zajištění pouţití a efektivity 39 40
Nařízení ES z pohledu jejich vnitrostátních aplikace a implementace, Richard Král, nakladatelství C. H. BECK, s 21 Nařízení ES z pohledu jejich vnitrostátní aplikace a implementace, Richard Král, nakladatelství C. H. BECK, s 49
veškerého komunitárního práva a nařízení ES. Právní úprava nařízení ES musí mít vnitrostátní formu a zajišťovat tak právní jistotu. Musí slouţit i jednotlivcům, kteří se o nařízení ES a její právní úpravu opírají. Implementační opatření se dělí do pěti skupin. První skupinou je konkretizační a doplňující charakter. Tento charakter je významný pro členské státy, kterým to můţe nařídit nařízení ES. Ti můţou ze svého obsahu vyjmout některá nařízení a odchýlit se od její úpravy obsaţené v nařízení ES. Konkretizační a doplňující charakter můţeme členit na obligatorní a fakultativní. Obligatorní přijetí je podmínkou pro vnitrostátní aplikovatelnost nařízení ES na rozdíl od fakultativního, který tuto podmínku nemá. Tím je zároveň na členských státech zda tuto moţnost vyuţijí. Druhou skupinou je implementační opatření institucionálního kompetenčního charakteru, které má na starosti rozšířit a upravit nové instituce členských státu a zřídit nové organizační opatření. Například „čl. 39/1 nařízení č.2137/85 o evropském hospodářském zájmovém sdruţení poţaduje, aby členské státy určily instituci, která bude ve sdruţení registrována.“41Třetí skupinou je implementační opatření sankčně procesního a kontrolního charakteru slouţí jako kontrola nad dodrţování správnosti nařízení ES a kontroluje členské státy, aby tyto nařízení dodrţovaly. Čtvrtou skupinou je implementační opatření adaptačně derogačního charakteru, toto se můţe vyuţít pouze, kdyţ se ruší vnitrostátní předpisy nebo jejich část. Jelikoţ toto zrušení je v rozporu s nařízením ES. Pátou skupinou je implementační opatření mezinárodněprávního charakteru můţeme ho pouţívat jen tehdy, kdy jsou členské státy v rozporu s nařízením ES. Nutné v této skupině je rozlišovat kdy, členské státy jsou v rozporu s nařízením s nečlenskými státy v závazku mezinárodního konfliktu. V tom to případě se musíme řídit podle Smlouvy ES. V niţ je uvedeno, ţe záruka členského státu v mezinárodněprávních vztazích zůstává netknuté k nařízení ES. Členský stát tento problém musí vyřešit a to výpovědí nebo odstranit tyto změny. Můţe to znamenat výpověď s členskými státy v mezinárodněprávních vztazích. Zde musí členský stát poţádat Soudní dvůr EU a Komisi o vysvětlení. V tomto případě nemůţe členský stát aplikovat nařízení ES ani mezinárodněprávní vztahy. Jazykový výklad v nařízení má dvě komunitární upřesnění. Prvním upřesněním se vnitrostátní právo členských států lišící od upřesnění komunitárního práva v právním systému. V jazykovém výkladu nařízení se musejí připisovat pojmy z komunitárního práva nařízení ES a ne z práva členských států. V druhém upřesnění je výklad nařízení přijímán v různých jazycích, ale i kdyţ jsou přijímány v jiných jazycích a jsou úplně podobné. 41
Nařízení ES z pohledu jejich vnitrostátní aplikace a implementace, Richard Král, nakladatelství C. H. BECK, s. 55
Můţe být také moţné, ţe se budou od sebe lišit. A proto Evropský soudní dvůr ukládá, ţe musí být i přesto jednotně vykládáno.
3.2.2 Nařízení EU v České republice Česká republika přenesla, některé své pravomoci na Evropskou unii a její komunitární pilíř ES a to vše se smlouvou o přistoupení k Evropské unii. Automaticky pak došlo k zániku pravomocí a k zániku volnosti ČR podávat návrhy k vnitrostátnímu komunitárnímu právu. Jestliţe, chce Česká republika aplikovat nařízení, musí provést některá opatření týkající se legislativní a aplikační důslednosti. Česká republika musí své legislativní nařízení přezkoumat u nařízení ES a tam také musí přezkoumat své implementační nařízení, zda má Česká republika přijmout jako implementační opatření. V tomto případě jsou dvě důslednosti. V první důslednosti musí vycházet pouze z příslušných vnitrostátních implementačních opatření, nemůţe pouţívat při aplikaci nařízení ES samotné nařízení ES. V druhé důslednosti se musí zohledňovat komunitární vznik a to k implementaci nařízení. Pokud jsou v nesouladu s těmito opatřeními, nesmí se aplikovat, ale pokud jsou v souladu s nařízeními, můţeme je vykládat a aplikovat s nařízením ES. Česká republika přezkoumává nařízení ES a to zda jejich právní forma nebo postup přijetí není protiústavní. Ústavní soud v České republice, by měl přezkoumávat implementační nařízení České republiky. Hlavně by měl přezkoumávat Listinu základních práv a svobod v souvislosti s právem EU. „Pokud tedy ÚS ČR ještě nezmění svůj „eurozatykačový“přístup k přezkumu ústavnosti obsahu vynucených českým implementačních předpisů ke komunitárním aktům, nelze do budoucna v rámci právního systému ČR bohuţel vyloučit výskyt výše naznačených, úroveň právní jistoty sniţujících, aplikačně derogačních anomálií.“42Aby bylo těchto anomálií zabráněno, je třeba ústavněprávní analýza navrhovaných nařízení ES.
3.3 Rozhodnutí Rozhodnutí se zaměřuje pouze jen na určitou právní skutečnost a je závazné ve všech svých částech. Musí být určeno, komu bude rozhodnutí ukládat práva a povinnosti. Je určeno kaţdému, fyzické sobě, právnické osobě, jednotlivci, skupině a členským 42
Nařízení ES z pohledu jejich vnitrostátní aplikace a implementace, Richard Král, nakladatelství C. H. BECK, s. 82
státům. Můţe být posláno i jinému příjemci neţ bylo myšleno. Ten se můţe právně odvolat proti tomuto rozhodnutí.
Rozhodnutí se vůbec neliší od správních aktů
z vnitrostátního práva. Rozhodnutí je pouze pro některý okruh příjemců, kterým je stanoveno ve Smlouvě ES. Rozhodnutí je závazné, a to ke komu se vztahuje. Velkou změnu v rozhodnutí přinesla Lisabonská smlouva hlavně v úpravě sekundárního práva. A podle níţ se můţe rozhodnutí vztahovat k nejasnému počtu osob. Rozhodnutí můţe provádět i některé změny co se týká dílčích změn smluv.“např. Rada můţe zvýšit počet generálních advokátů (čl.252/1 SFEU). Dále vydávat programy, oznámení orgánů, stejně jako akty k úpravě vztahů s třetími státy a mezinárodními organizacemi. Rozhodnutí ve smyslu čl. 288/4 SFEU mohou být upraveny poměry uvnitř orgánů. Tak jsi, můţe kaţdý orgán upravit svoji vnitřní organizaci prostřednictvím jednacího řádu, stanov, apod.“43
3.4 Doporučení Doporučení je nezávazné všechny subjekty je nemusí respektovat. Doporučení Evropské unie určitého způsobu chování, které se nesmí spojovat se zápornými právními následky. K doporučení nastane pouze v kladném posouzení chování. Hlavním bodem v doporučení je ukázat příjemci jak se má chovat v určitých situacích. Příjemcem doporučení jsou především členské státy, ale podmínkou to není, v určitých případech se to můţe týkat i jiných subjektů. Ţaloba se můţe podat členským státům za nečinnost a za nevydání doporučení.
3.5 Evropský soudní dvůr Evropský soudní dvůr vznikl roku 1951 za pomocí Paříţské smlouvy. V té době se skládal ze sedmi soudců a to proto, aby rozhodování bylo vţdy většinové. Po zaloţení Maastrichtské smlouvy se Evropský soudní dvůr skládá ze soudců podle toho, kolik je členských států v Evropské unii. V dnešní době je sloţen z 27 soudců a 8 generálních advokátů, kteří jsou voleni na 6 let. Generální advokát je spíše pravá ruka soudců, napomáhá jim v nestranném rozhodování soudních sporů. Evropský soudní dvůr má sídlo v Lucemburku. 43
Evropský soudní dvůr rozhoduje ve sporech mezi orgány
Evropské právo 3. vydání, Tichý, L., Arnold, R., Zemánek, J., Král, R., Dumbrovský T: C. H. BECK, s. 251
společenství, mezi členskými státy a orgány společenství a mezi členskými státy navzájem. Můţe se vyskytnout i výjimka, kdy o řízení můţe poţádat i subjekt, neboli jednotlivec, a to pouze tehdy, kdy se jich ţaloba týká. Nejzásadnější změnou pro Evropský soudní dvůr byla Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost v roce 2009. Od tohoto roku se Evropský soudní dvůr přejmenovává na Soudní dvůr Evropské unie. I při této změně mu stále zůstávají tři soudy a to Soudní dvůr, Tribunál a Soud pro veřejnou sluţbu. Především rozhoduje Evropský soudní dvůr ve věcech týkající se Evropské unie, justice a policejních sloţek. Evropský soudní dvůr se skládá ze soudců, z předsedy Evropského soudního dvora, z Generálních advokátů, ze Soudce zpravodaje a vedoucí soudní kanceláře. Tribunál je tvořen soudci, Generální advokáti, vedoucí soudní kanceláře. Soud pro veřejnou sluţbu se skládá ze soudců a vedoucí soudní kanceláře.
3.5.1 Významné rozsudky Evropský soudní dvůr pouţívá a interpretuje právo. V tomto smyslu je posledním orgánem k výhradnímu právu výkladu evropského práva. 29/69 Erich Stauder v. City of Ulm-Sozialamt (1969)SbSD 41944 Právní problematika byla v obecném principu lidských práv a povinností. Řízením se zaobíralo Německo. Skutkový stav Komise zde rozhodovala, ţe příjemce sociálních dávek by měl dostávat zdarma máslo. Vláda poţadovala po příjemcích, aby se pro tuto dávku prokazovali kupónem s vlastním jménem. Pan Erich Stauder povaţoval toto uskutečnění za rozpor v komunitárním právu a za nedůstojné k lidským právům a povinnostem. Rozhodnutí Soudní dvůr přiznal, ţe základní práva jsou respektována komunitárním právem. Soudní dvůr rozhodl v této věci v neprospěch pana Ericha Staudera, jelikoţ nebyla porušena lidská práva a povinnosti.
44
OUTLÁ, Veronika; HAMERNÍK, Pavel; BAMBAS, Jan. Judikatura Evropského soudního dvora. Plzeň : Aleš Čeněk, s.r.o, 2005. 265 s.
C-5/94 The Queen v. Ministry of Agriculture, Fisheries and Food, ex parte: Hedley Lomas (Ireland) Ltd. (1996) SbSD I-255345 Právní problematika se týkala členského státu, který způsobil jednotlivci škodu porušením komunitárního práva při implementaci směrnic. Řízení se konalo ve Spojeném království. Skutkový stav Panu Lomasovi neudělilo Ministerstvo zemědělství, rybolovu a potravin licenci na vývoz ţivých ovcí do Španělska na jatka. Domnívalo se, ţe Španělsko neimplementovalo řádně směrnice v jatkách. Komise tuto záleţitost vyšetřovala a i přesto nenašla ţádné pochybení v porušení komunitárního práva Španělskem. Z rozhodnutí Soudní dvůr rozhodl, ţe členský stát nemůţe jednat zaujatě a zabránit tak porušení komunitárního práva jiného členského státu. Dále rozhodl, ţe je na národním soudu, aby si sám určil, zda existuje příčinná souvislost mezi povinností a porušením komunitárního práva členským státem. Jestliţe se tak stane, pak členský stát musí nahradit škodu týkající se odpovědnosti v souladu s vnitrostátními právními předpisy. 2/74 Jean Reyners v. Belgie (1974) SbSD 63146 Právní problematika se týká ustanovení primárního práva podle článku 52 (nyní podle článku 43SES). Předběţná otázka se týkala Conseil d´Etat – Belgie Skutkový stav Holandský občan Jean Reyners je vystudovaný právník, který bydlí v Belgii. Své advokátní sluţby chtěl poskytovat v Belgii. Belgii přijala právní předpis, podle kterého znemoţňovala panu Jean Reyners poskytovat právní sluţky kvůli národnosti. Pan Reyners se odvolal k Evropskému soudnímu dvoru a bránil se v této věci o svobodě usazování. Z rozhodnutí „Od okamţiku, kdy skončilo přechodné období, je čl. 52 (nyní čl. 43 SES) přímo aplikovatelným ustanovením bez ohledu na to, ţe v určité oblasti mohou chybět směrnice předepsané článkem 54/2 a 57/1 (nyní čl. 44 a 47 SES) Smlouvy.“47 45 OUTLÁ, Veronika; HAMERNÍK, Pavel; BAMBAS, Jan. Judikatura Evropského soudního dvora. Plzeň : Aleš Čeněk, s.r.o, 2005. 59 s. 46 OUTLÁ, Veronika; HAMERNÍK, Pavel; BAMBAS, Jan. Judikatura Evropského soudního dvora. Plzeň : Aleš Čeněk, s.r.o, 2005. 39 s.
4. Vstup České republiky do Evropské unie V 80. letech začaly zásadní změny jak pro Českou republiku, tak pro ostatní země, které byly v bývalém Sovětském svazu, docházelo k politickému, ekonomickému a bezpečnostnímu vývoji a to i na celém kontinentě. Dohodu s Evropským hospodářským společenstvím o obchodu a hospodářské spolupráci uzavřelo bývalé Československo dne 7. 5. 1990. V tomto roce byl zahájen i program s názvem PHARE. Tento program pomáhal třetím zemím a zemím východní Evropy s finanční pomoci za pomoci Evropského společenství. Evropská rada začala uzavírat v červnu roku 1990 dohodu o Evropském přidruţení. Československo bylo jedním z prvních států, které tuto dohodu podepsalo a to dne 16. prosince 1991. Následovalo Polsko, Maďarsko. V roce 1992 se Československo rozdělilo, a proto nevstoupila v platnost Evropská dohoda o přidruţení. Po rozdělení Československa na Českou republiku a Slovenskou republiku byla podepsána Evropská dohoda jiţ se samotnou Českou republikou dne 4. 10. 1993, kde zatím nenabyla platnost a proto zde platila Prozatímní dohoda. Pak v platnost vstoupila Evropská dohoda o přidruţení aţ dne 1. 5. 1995. Česká republika měla jen některé výhody jako ostatní členské státy. Mohla čerpat s finančních fondů a podílet se na zasedání neboli na účasti některých programů v Evropské unii. Česká republika za pomoci Evropského společenství vytvořila některé společné orgány, ale nepodílela se na rozhodování orgánů Evropského společenství. Výhody pro Českou republiku spojené s Evropskou dohodou zahrnovaly právo podílet se na politickém dialogu, přístup na vnitřní trh Evropského společenství, oblast volného obchodu a zboţí. Česká republika musela své právní předpisy postupně uskutečnit podle komunitárního práva. České republice bylo povoleno se zatím zaobírat otázkami otevření svého trhu na obchodní a platební bilanci a zavést některá omezující opatření v průmyslovém odvětví. Také musela stanovit původ zboţí z hlediska přizpůsobování monopolizace, aby nenarušovala dohodnutá opatření v oblasti obchodu. Dalšími otázkami, kterými se musela Česká republika zaobírat, byly volný pohyb sluţeb, kapitálu, pracovníků a podnikání. Evropská dohoda dále obsahovala program politického charakteru. Tento program zahrnoval převáţně oblast“průmyslové spolupráce, podpory a ochrany investic,
47
OUTLÁ, Veronika; HAMERNÍK, Pavel; BAMBAS, Jan. Judikatura Evropského soudního dvora. Plzeň : Aleš Čeněk, s.r.o, 2005. 39 s.
průmyslových norem a posuzování schody, spolupráce ve vědě a technice, výchovy a odborné přípravy, zemědělství a zemědělsko-průmyslového sektoru, energetiky, jaderné bezpečnosti, ţivotního prostředí, dopravy, telekomunikací, bankovnictví, pojišťovnictví, ostatních finančních sluţeb a spolupráci při kontrole, měnové politiky, praní peněz, regionálního rozvoje, spolupráce v sociálních věcech, cestovního ruchu, malých a středních podniků, informací a komunikací, ochrany spotřebitele, celnictví, statistiky, ekonomických výzkumů a analýz a narkotik.“48Evropská dohoda takto pomáhá státům, kteří ţádají o členství. Tento program mohou ale i nemusí dodrţovat, ale pokud ho dodrţují, tak jim má Společenství napomáhat, aby státy dosáhly těchto cílů.
4.1 Historie vstupu ČR do EU Před rozpadem Československa bylo ČSFR součástí Evropského hospodářského společenství. V Evropě vznikla myšlenka o sjednocení ekonomiky prostoru a ţivotní úrovně celého kontinentu, a vznikla zde první myšlenka o EU. První státy, které podepsaly v roce 1953 vstup do EU za podmínek splnění Kodaňských pravidel. Do Kodaňských pravidel se řadí ekonomické a politické pravidla. Patřily mezi vyspělé státy a zároveň rozhodovaly o tom, který stát se můţe do tohoto společenství připojit. Jednalo se o šest nejvyspělejších států EU. Důleţité pro vstup do EU byla vyspělost ekonomiky a hospodářství. Dne 17. ledna 1996 poţádala ČR o vstup do členství. Museli zástupci České republiky představit ČR jako subjekt, který můţe Evropskému společenství něco nabídnout a můţe být platným členem Společenství. ČR vstoupila oficiálně do EU v roce 2004 společně s dalšími devíti státy (Estonsko, Kypr, Litva Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovenská republika a Slovinsko). ČR se zavázala k dodrţování všeobecných pravidel evropského společenství. Například práva menšin, regionální politiky, ekologie a další. Všechna jednání o povolení přístupu ČR do EU schvalovala Rada EU, která byla sestavena z členských států v Kodani. Většina států, které ţádaly o vstup do EU, ve své zemi vyhlásily referendum a lidé se tam demokraticky mohli podílet, zda se jejich stát se stane členskou zemí. V ČR k tomu, ale také došlo i přesto, ţe většina obyvatel s myšlenkou přístupu do EU nesouhlasila. Nechtěli vstoupit například kvůli některým evropským normám, které omezovaly tradice a zvyky státu například syrečky.
48
Evropské právo 4. vydání, Tichý, L., Arnold, R., Zemánek, J., Král, R., Dumbrovský T: C. H. BECK s. 811
4.2 Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii Česká republika podala ţádost o přistoupení v lednu roku 1996. Smlouva o přistoupení se konala v roce 2002, kde se Komise vyslovila v souhlasu s Evropským parlamentem pro uzavření Smlouvy. Tato smlouva byla podepsána dne 16. dubna 2003 v Athénách s Českou republikou a s dalšími státy. Smlouva stanovuje podmínky pro přijetí a její úpravu. Smlouva je rozšířena uţ po páté a obsahuje jiţ 5000 stran, které můţeme rozdělit. Smlouvou o přistoupení, jejíţ preambuli tvoří jen tři články „vzniká členství nových států v Unii, které se stávají stranami zakládacích smluv Unie, a to za smluvených podmínek: Smlouva je integrována do právního a institucionálního systému Unie: vstup Smlouvy v platnost dnem 1. května 2004 byl podmíněn její ratifikaci všemi 25 smluvními stranami v souladu s jejich ústavními předpisy a uloţením ratifikačních listin u depozitáře smlouvy vlády Italské republiky.“49Tuto dohodu musely státy, které se chtěly stát členy dodrţovat. Dohoda neplatila pro státy, které jiţ měly připravenou smlouvu k podpisu. Unie musela uzavřít Smíšenou dohodu s některými státy před uzavřením Smlouvy o přistoupení do Evropské unie. Smíšená dohoda usnadnila státům vstup do Společenství snadněji zejména v provedení změn právních aktů. Komise měla moţnost přijmout ochranné poloţky, ty měly na starosti přijmout opatření, ještě před uzavřením Smlouvy o přístup zkontrolovat neţádoucí opatření neočekávaných změn. Integrační součástí Smlouvy byl akt o podmínkách přistoupení a úpravách smluv. Tyto akty vytvořila Společenství. Má pět skupin „zásady, změny ve sloţení orgánů (reflektující mj. nové funkční období Evropského parlamentu a Komise od r. 2004), trvalé úpravy přijatých právních aktů („technické adaptace“), přechodná opatření zejména států a jejich podíl na čerpání prostředků za strukturálních fondů do zahájení nového rozpočtového rámce od r. 2007), prováděcí a závěrečná ustanovení, dále Přílohy I-XVIII(společné a jednotlivé výjimky v rámci jednotlivých politik – „přechodná období“neboli“derogace“ a zvláštní reţimy) a Protokoly č. 1-10 (konkretizace výjimek).“50Významnou součástí Smlouvy pro její výklad je závěrečný akt. Závěrečný akt přijímá různá rozhodnutí a opatření neţ Smlouva vstoupila v platnost. Hlavními zásadami Smlouvy o přistoupení bylo, ţe se členské státy musejí řídit vnějšími 49 50
Evropské právo 4. vydání, Tichý, L., Arnold, R., Zemánek, J., Král, R., Dumbrovský T: C. H. BECK, s. 813 Evropské právo 4. vydání, Tichý, L., Arnold, R., Zemánek, J., Král, R., Dumbrovský T: C. H. BECK s. 81
smlouvami, které Společenství podepsalo s třetími státy a zároveň přistoupit k domluvě, které byly uzavřeny s členskými státy. Dále rozšíření Evropského soudního dvora v oblasti spravedlnosti a interních věcí mezinárodních smlouvách. Dále by se členské státy měly vzdát svých dohod ve volném obchodě, pokud stále nespolupracují s vnitřním trhem. Dalším rysem je implementace směrnic, zde musí členské státy povinně tuto implementaci provést do svých právních aktů. S přistoupení smlouvy ES se vyskytly i přechodná období, v kterých se hlavně zahrnovaly vysoké náklady pro členské stát s uplynutím aplikace obyvatelstva, hospodářské subjekty, centrální rozpočty států, územní celky v plné verzi. Proto se muselo jednat o rozloţení nákladu v těchto problémech a zároveň plynulého přechodu do reţimu Unijního programu. S tímto přechodným obdobím uvaţovaly členské státy o ukončení přistoupení. Pro Českou republiku to byl přínos. Česká republika si mohla nechat zatím plnou verzi vnitrostátních předpisů. Především se to týkalo volného pohybu kapitálu, k tomu byli omezeni občané z jiných států, kteří neměli v České republice svojí pobočku nejméně po dobu pěti let. Dále se to projevovalo v zemědělství, tady museli mít půdu nejméně sedm let. Tato omezení mohla Komise na poţádání České republiky prodlouţit na další tři roky. Omezení se nevztahovalo, jestliţe to nabyl darem. Ústavní soud České republiky vymezil stanovisko k evropskému právu. A to, ţe Ústavní soud nemůţe, vykonávat revizi v komunitárního práva neboť mu k tuto nedal Evropský soudní dvůr plnou pravomoc. Ústavní soud České republiky můţe vykonávat ústavnost jen ve vlastních implementačních předpisech a to pouze v legislativní úvaze. Dále ústava vypomáhá k ustanovení výkladu českého práva. Česká republika se podílela na vytváření tvorby vnitrostátních a implementačních procesů Evropské unie.“je upravena především ve Statutu Výboru pro EU schváleném usnesením vlády ČR č.5/2010 a ve Směrnici vlády o postupu při zasílání návrhů legislativních aktů ES/EU a materiálů Evropské komise Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu ČR schválené usnesením vlády ČR č. 680/2006.“51Z tohoto vyplývá, ţe Česká republika musí tuto problematiku projednat a musí určit orgán státní správy. Česká republika si musí zvolit svého jednatele. K zajištění jednatele je tu Úřad vlády, který pak celou problematiku projednává. Jednatel musí zpracovat sférovou pozici, kterou pak musí poslat komorám Parlamentu. Sférová pozice má hlavně dopad na legislativní a rozpočtové důsledky. Sférová pozice má hlavně za úkol projednávat daný návrh Evropské unie v příslušných pracovních orgánech Rady Evropské unie. 51
Evropské právo 4. vydání, Tichý, L., Arnold, R., Zemánek, J., Král, R., Dumbrovský T: C. H. BECK, s. 823
4.4 Euro v České republice Mezi základní myšlenky Evropské Unie patří sjednocení měny. Myšlenka je taková, ţe všechny členské státy budou mít stejnou měnu. Měna bude mít stejnou hodnotu. V České republice je přijetí eura závaţnou otázkou. Termín přijetí eura se stále posunuje. Strategii pro přijetí této měny zpracovává mnoho odborníků. Mezi hlavní strategie patří vyhodnocení strategie přistoupení České republiky k eurozóně z roku 2003 a dosavadní plně kritérií: kritérium cenové stability, kritérium dlouhodobých úrokových sazeb, kritérium veřejného deficitu, kritérium veřejného dluhu, kurzové konvergenční kritérium. Další strategie jsou vyhodnocení strategie přistoupení České republiky k eurozóně z roku 2003 a dosavadní plnění konvergenčních kritérií, Výzvy pro hospodářskou politiku a perspektivy přijetí eura v České republice. Přijetím eura by znamenalo přijetí silné měny oproti ostatním světovým měnám. Mělo by tak dojít k posílení ekonomického trhu.
4.4.1 Vyhodnocení Strategie přistoupení ČR k eurozóně z roku 2003 a dosavadní plně kritérií V Přístupové smlouvě se Česká republika zavázala k přijetí eura. Tuto podmínku se snaţila splnit co nejdříve. Byly tu však podmínky, kritéria, které bylo nutné dodrţet, aby nedošlo k destabilizaci měny a ekonomické politiky státu. Kritérium cenové stability ovlivňuje hlavní banka v České republice, Česká národní banka. Česká národní banka je hlavním tvůrcem měny a zabezpečuje a řídí stabilitu na měnovém trhu. Vzhledem k tomu, ţe česká koruna nepatří mezi silné měny, je velmi těţké ji nahradit měnovou jednotkou euro. Platební síla se liší a nemá silnou stabilitu. V případě přijetí eura vznikne v České republice velký nepoměr mezi příjmy občanů a finanční hodnoty zboţí a sluţeb. Oproti ostatním zemím v Evropské Unii, které jiţ přijaly měnovou jednotku euro, by příjmy občanů v České republice byly ve velkém nepoměru k dosavadním cenám. Například za oběd v České republice zaplatíme v průměru 100 Kč, coţ se rovná 4 EUR. V Německu zaplatíme v průměru 9 EUR, coţ se rovná 225 KČ.
Kritérium dlouhodobé stability úrokových sazeb ovlivňuje cenu výrobku, sluţeb a práce. Jedná se o výši DPH, daně z příjmů a ostatních daní. Kritérium veřejného deficitu se zabývá státním rozpočtem jeho příjmy a zejména jeho výdaji. Ovlivňuje výší schodku ve státním rozpočtu a nakládání sním. Například prodej státních obligací a cenných papírů. Kritérium veřejného dluhu řeší finanční závazky vůči ostatním státům a občanům v dané zemi. Ovlivňuje finanční vyrovnání s těmito subjekty. Kurzovné konvengenční kritérium řeší ČNB. Je to otázka hodnoty měny daného státu vůči ostatním měnám. Ovlivněno inflací, nákupem a prodej na finančních burzách.
4.4.2 Vývoj v EU od přijetí Strategie a schopnost české ekonomiky fungovat v rámci eurozóny Zabývá se přijetím eura a dopadem na ekonomiku státu, její stabilitou a fungováním. Tato strategie pracuje s myšlenkou, ţe ekonomika v ČR roste, rozvíjí se, roste HDP a z těchto důvodů by zavedení eura neměl mít váţný dopad na ekonomickou stabilitu. Silná měna vůči ostatním zemím. Problémem však je strukturální nezaměstnanost a nestabilita na trhu práce coţ negativně ovlivňuje přijetí eura. I kdyţ se zdá, ţe z makroekonomického hlediska by bylo přijetí euro výhodou tak na druhou stranu z pohledu mikroekonomie je přijetí eura výhodné jen pro některé subjekty.
4.4.3 Výzvy pro hospodářskou politiku a perspektivy přijetí eura v ČR Hlavní výzvou je udrţení stávajícího rostoucího trendu české ekonomiky. Zabývá se důchodovou a fiskální politikou. Zajištění stabilních příjmů a vyrovnání s cenou a sluţeb. Výzvy jsou vize a představy, jak by země měla po přijetí eura fungovat. Aby nedošlo k ekonomickému propadu a hospodářské krizi tak jako například v Řecku. Jde o ideální plán fungování po přijetí eura.
4.5 Euroregiony Euroregion je územní jednotka přilehlých států. Euroregiony vznikají zejména za účelem příhraniční spolupráce, předání kulturních zvyklostí a ekonomické spolupráce. Jde o neformální jednotky, které se vyznačují z nájemné spolupráce. V České republice je třináct euroregionů. V některých případech se jedná o spolupráci států, které nejsou v Evropské unii. (příloha 1)
4.5.1 Euroregion Elbe – Labe Tímto euroregionem bylo vytvořeno sjednocení obcí, okresu a to především ve Východním Krušnohoří. Mělo to za účel zlepšit společenský ţivot obyvatel daného regionu a zaměřit se tak na rozvoj obcí a okresů. Toto zaměření se pohybovalo například v ţivotním prostředí, v dopravě, kultury, vzdělávání, sportovních aktivit, zdravotní a sociální péče.
4.5.2 Erzerbirge – Krušnohoří Tento region vznikl zcela dobrovolně a to ve spolupráci Německé republiky a České republiky. Euroregion se zaměřuje především na ekologii v krušnohorské oblasti, zlepšování přírodních a ţivotních podmínek, rozšíření turistiky, sportovních aktivit, vzdělání, a sociální pomoc, rozvíjet dopravu v mezinárodním sektoru, rozšířit a zvětšit tiskové zprávy o tomto euroregionu.
4.5.3 Bayrischen Wald – Šumava – Mulviertel Tento euroregion vznikl za pomocí právnických osob a za pomocí měst, obcí. Euroregion se zaměřuje na zlepšení přírodních podmínek v celé oblasti a také na zlepšení ţivotní úrovně a hospodářství. Dále spolupracuje na aktivitách Evropské unie a snaţí se řádně reprezentovat. Euroregion se ještě zaměřuje na zlepšení příhraniční spolupráce s tím související výměnu informací s ostatními euroregiony.
4.5.4 Silva Nortica Silva Nortica je spojení České republiky s Rakouskem. Euroregion se zaměřuje především na rozvoje cestovního ruchu, na chránění ţivotní prostředí, pomoc v rozvíjení zemědělství. Euroregion spolupracuje s Evropskou unií a bojuje o nezrušení euroregionu a o udrţení česko-rakouského příhraničí.
4.5.5 Weinviertel – Pomoraví - Záhorie Jiţní Morava a Západní Slovensko podepsaly dohodu o zaloţení tohoto euroregionu a zároveň i spolupráci. Tento Euroregion se zaměřuje na rozvoj turistiky, rozvoj zemědělství, dále na sociální sluţby a kulturu. Ojedinělé v tomto euroregionu je, ţe mladí lidé si zaloţili svoje vlastní zasedání, kde chtějí projednávat problematiku euroregionu a spojit se s dalšími euroregiony. A nabídnou jim spolupráci.
4.5.6 Bílé Karpaty – Biele Karpaty Euroregion vznikl především odstranění některých problému například v okruhu cestovního ruchu a dopravy vzniklých po rozpadu Československa. Euroregion se zaměřuje hlavně na zemědělství, ochranu ţivotního prostředí, zdravotnictví, sociální péče, školství, spolupráce s ostatními euroregiony.
4.5.7 Beskydy – Beskidy Tento euroregion vznikl za pomocí společného úsilí slovenské, české a polské republiky. Snaţí se, aby jejich práce byla co nejefektivnější a ve prospěch celého euroregionu. Cíle euroregionu jsou společné činnosti za účelem rozvoje regionu, sbliţování obyvatel s organizacemi v příhraničních oblastech, výměna zkušeností a informací týkajících se regionu, trhu práce, řešení společných nedostatků v oblastech dopravy, spojů a telekomunikací, problémů ekologie a ţivotního prostředí, zemědělství, obchodu, průmyslu a rozvoj turistiky a cestovního ruchu.
4.5.8 Těšínské Slezko – Slázs cienszyński Euroregion vznikl za pomocí České republiky a Polska. Hlavním cílem euroregionu je posílit cestovní ruch, jelikoţ tam je hlavní komunikační pruh, který spojuje jiţní a severní Evropu. Další cíle, které jsou pro tento euroregion důleţité, je posílení trhu ve spolupráci zvýšení zaměstnanosti, ţivotního prostředí. Chce rozvíjet sportovní aktivity, turistiku. Euroregion se chce dále vyvíjet ve styku s dalšími euroregiony, a poskytovat tak informace týkající se všech okruhu.
4.5.9 Silesia Euroregion vznikl z názvu Slezska. Je to nejaktivnější euroregion a byla mu udělena stříbrná medaile za jeho dlouhodobý přínos a vývoj česko-polského euroregionu. Euroregion se podílí jak vyuţít program z Evropské unie na sektory školství, měst a obcí. Dále pomáhat zpracovávat ţádosti o granty Evropské unie.
4. 5. 10 Praděd - Pradziad Cílem bylo udrţet vzájemnou samosprávu spoluprací se správními sektory, školy a dalších sportovních organizací. Tyto cíle se podařilo udrţet a přibily k nim další, které mají podporovat fyzické, právnické osoby, obce a okresy. Dalšími cíly bylo chránit ţivotní prostředí, rozvoj v plánování územního celku, obchodu, sluţeb, vzdělání, humanitní pomoci. Hlavní prioritou euroregionu bylo posílit vzájemnou činnost před přírodními katastrofami.
4. 5. 11 Glacensis Tento euroregion byl zřízen dobrovolně za pomoci federace měst, obcí na území tohoto euroregionu. Cílem euroregionu je odlišný od ostatní a tím, ţe chce sám otevřít nové společné hraniční přechody na společné hranici. Rozvíjet dopravu, sport, turistiku, zemědělství, obchod. A rozvíjet spolupráci s Evropskou unií ve zmiňovaných cílech.
4. 5. 12 Niesse – Nisa – Nysa Euroregion vnikl v Německu, a je prvním euroregionem na hranicích v České republice. Hlavní úkolem euroregionu je zapojení všech částí země na společnou spolupráci. Především se jedná o společnou spolupráci v ţivotních úrovních obyvatel a ţivotního prostředí. Územního plánování a vše co se týká s rozvojem euroregionu.
4. 5. 13 Egrensis Euroregion vznikla za pomocí tří sdruţení „EUREGIO EGRENSIS pracovní sdruţení Čechy, EUREGIO EGRENSIS pracovní sdruţení Bavorsko a EUREGIO EGRENSIS pracovní sdruţení Vogtlandsko/Západní Krušnohoří“52 Cílem je prohloubit vztahy v západočeském regionu a se Spolkovou republikou Německo. Aby se cíle prohloubily je zapotřebí se zaměřovat především a cestovní ruch, turistiku, rozvíjet lázeňství, hospodářství. Ochrana ţivotního prostředí a rozvíjet vzdělání a kulturu.
4.6 Schengen v České republice Schengen jako takový tvoří
Schengenský prostor na
území členských států.
(příloha 2), ale i na území nečlenských států. Státy mají hranice, ale při přechodu nemusejí občané Schengenského prostoru projít hraniční kontrolou a vyhnout se tak zdlouhavých formalit. Můţou toto vyuţít i cizinci, ti ovšem musí mít takzvané Schengenské vízum ke vstupu do zemí Schengenu. Na hranicích byly odstraněny zátarasy, závory, tak aby mohl klidně plynout provoz. Byli na hranicích nově vytvořené značky a upravená rychlost, která souvisela s hraniční kontrolou. Schengen spolupracuje s justiční, policejní kontrolou a přes vízové a konzulární záleţitosti. Také zajišťuje ochranu osobních údajů. Česká republika se plně zapojila do Schengenské spolupráce, kterou pečlivě připravovala vláda tak aby mohly zrušit všechny kontroly. Například zrušila hraniční kontroly, kde se muselo udělat několik změn a to upravit rychlost coţ ještě spočívala v hraniční kontrole, musela přidělat nové značky související se Schengenem. Dále na
52
ZENKNER, Petr. Http://www.euroskop.cz/803/sekce/vstup-cr-do-eu/ [online]. 2005 [cit. 2011-01-05]. Euroskop. Dostupné z WWW: <www.euroskop.cz>.
letištích, kde bylo prioritou pokud cestovali do států, který se zapojily také programu Schengen. Těmito gesty potvrdila Česká republika velkou účast v Evropské unii. Česká republika chtěla co nejdříve mít v platnosti Schengen. Proto musel vypracovat strategie pro vstup do Schengenu například připravit materiál týkající se kampaně a vstupu České republiky do Schengenu, připravit policii ke vstupu a další. Tyto strategie vláda České republiky schválila v roce 2007. S tím se rozšířil Schengenský prostor a zrušení kontrol na hranicích za pomoci Evropské unie. Česká republika začala plnit podmínky jiţ před vznikem Schengenského programu a to, kdyţ vstupovala do Evropské unie v roce 2004. I přesto Česká republika začala plnit některé podmínky Schengenského programu, které se týkaly“ překračování vnějších hranic (s výjimkou ustanovení týkajících se Schengenského informačního systému), povinnosti dopravců, vzájemná spolupráce v trestních věcech, vzájemná pomoc mezi policejními orgány pro účely prevence a odhalování trestných činů, boj proti nelegálnímu dovozu omamných a psychotropních látek, výměna informací o střelných zbraních, ochrana osobních údajů (v rámci uvedených oblastí)“53
Tato pravidla Česká republika začala ihned pouţívat a
zdokonalovat se. V dnešní době Česká republik tyto pouţitá pravidla vyuţívá bez moţných chyb a přestupků. Po přístupu do Schengenského programu převzala Česká republika další předpisy v následujících okruhů. Například prodlouţení víz, Schengenský informační řád, podmínky občanů třetích zemí pro pobyt, překračování interních hranic. Ochranu hranic a její upravující způsob převzala Česká republika se vstupem do Evropské unie. Od té doby celní unie České republiky přestala kontrolovat zboţí od sousedních států. Kontrolu zboţí provádějí jiţ pouze na letištích. Ochranu hranice pro bezpeční České republiky provádějí pověřené policejní sloţky. Jejich působení spočívá hlavně v kontrole dokladů a víz cizinců, zda nejsou hledáni. Policejní a justiční spolupráce byla zpravidla v Schengenu jiţ zavedena a plně pouţívána. Jednu část pravidel Česká republika zavedla jiţ před vstupem Evropské unie, kde spolupracovala s Evropskými policejními úřady. Zde policejní a justiční orgány odhalovaly ve spolupráci s Evropskou unií trestné činy. Druhá část byla pouţívaná aţ po dohodě o spolupráci se sousedními státy. Velká spolupráce v justiční a policejní sféře je ze sousedních zemí, kde si vyměňují navzájem informace a provádějí společné hlídky podél hranic států. 53
ZENKNER, Petr. Http://www.euroskop.cz/803/sekce/vstup-cr-do-eu/ [online]. 2005 [cit. 2011-01-05]. Euroskop. Dostupné z WWW: <www.euroskop.cz>.
Ochrana osobních údajů je upravena v České republice v zákoně o ochraně osobních údajů. K Schengenskému
informačnímu systému přistoupila Česká republika v roce 2007,
kdy to bylo oficiálně spuštěno. Tento program byl významný pro sloţky policejní, justiční a celní. Aby mohla Česká republika plně fungovat při zrušení hranic, dostaly orgány po vstupu do Schengenu oprávnění vyuţívat informačního systému (SIS). Při jeho vyuţití si Česká republika vytvořila nové příleţitosti. Například pátrání po hledaných osobách a věcech, vyuţití mezinárodní justiční a policejní orgány při hledání trestných věcech, a jiné. Nejdůleţitější výhoda SIS je přístup k závaţným datům Schengenských států, informace se rychle vymění mezi státy a zrychlí se proces vydání hledaných osob. Vízová a konzulátní spolupráce její největší změnou bylo přijetí předpisů společné vízové politiky Evropské unie. Česká republika v tomto případě zhotovila seznam, od jakého státu bude poţadovat vízum. Česká republika uţívá vlastní elektronický systém k vydávání víz. Elektronický systém plní sám zpracování ţádosti o vízum. Cestování po Schengenu je úplně stejné, jak kdybychom cestovali po Evropské unii. Aţ na jednu výjimku a to, ţe mezi Schengenskými státy se zrušila úplná hraniční kontrola.
4.7. Fondy Evropské Unie Evropská unie umoţňuje čerpání svých zdrojů z fondu neboli dotací. Fondy a dotace pomáhají členským státům v peněţní situaci. Tak, aby nedocházelo k rozdílům členských států v ekonomické a sociální sféře. Strukturální fond, slouţí k tomu, aby bohatší státy podporovaly chudší státy v ekonomickém procesu. Tento fond se rozděluje na dva další: na Evropský fond pro regionální rozvoj, který pomáhá s financováním investičních projektů, například výstavba nových silnic, budování čističek, rekonstrukce památek. Druhý je Evropský sociální fond ten vybudovává nová pracovní místa, aby se sníţila nezaměstnanost.
Fond soudrţnosti, zajišťuje podporu ochrany ţivotního prostředí. Zaměřuje se na výstavby silnic, dálnic, ţeleznic a vodní dopravě. Má na starosti měnovou a hospodářskou unii. V České republice je to Ministerstvo pro místní rozvoj, který řídí dva subjekty a to Ministerstvo dopravy a Ministerstvo ţivotního prostředí. Zemědělský fond, slouţí na realizaci zemědělství a rozvoj venkova. Fond se snaţí zlepšit ţivotní prostředí na venkově. Přispívá k rozvoji lesního hospodářství. Evropský rybářský fond, chce zajistit udrţení rybolovu. Fond chce udrţet ţivotní prostředí a tím zvýšit rybolov mořský a vnitrostátní. Česká republika chce zvýšit podnikání v rybolovu a v udrţení čistoty spodních vod. Chce posílit rybníky, farmy pro produktivnější podnikání. Fond solidarity, fond pomáhá při přírodních katastrofách. Například tornádo, záplavy, zemětřesení.
ZÁVĚR Cílem mé bakalářské práce bylo zaměření se na sekundární právo a vstup České republiky do Evropské unie. Aby tato práce byla doplněna i o trochu historie zvolila jsem historii Evropské unie po roce 1945 a historii vstupu České republiky do Evropské unie. Okrajově jsem se také zaměřila i na primární právo, které s touto problematikou trochu souvisí. Tato práce mě uvedla do hlubší problematiky sekundárního práva a České republiky po vstupu do Evropské unie. Vymezila jsem některé významné rozsudky Evropského soudního dvora.
Zjistila jsem, ţe primární právo velmi zasahuje do Evropského
společenství. Smlouvy, které jsem uvedla v práci (Lisabonská smlouva, Niceská smlouva, Amsterodamská smlouva a Maastrichtská smlouva), mají velký přínos k vytvoření Evropské unie a s tím i integrace celého společenství. Euratom, který se vyznačuje jadernou problematikou a zabezpečí světového míru pro členské státy Evropské unie. Velké poznatky v práci mi dala problematika sekundárního práva spojená se směrnicemi a jejich implementace do členských států. Směrnice mi ukázaly, jaký zdlouhavý postup musí členské státy vynaloţit k implementaci směrnic a jakou cestu musí směrnice projít, neţ bude schválená Evropským společenství. Tato problematika zasáhla i Českou republiky, která vynaloţila velké úsilí k implementaci směrnic. Dále se v sekundárním právu zabývám nařízeními, která přinesla velké změny v právní úpravě implementovaných směrnic do členských států. Tato úprava musí mít vnitrostátní formu a zajišťovat tak právní jistoty. Co se týká vstupu České republiky do Evropské unie, si myslím, ţe Česká republika v tomto případě obstála v mnoha případech velmi kladně. Za kladné se dá povaţovat, jak se zhostila implementace směrnic Evropské unie. Česká republika po svém vstupu v roce 2004 musela Evropské unii dát najevo, ţe oprávněně patří do evropského společenství tím, ţe udělala velké změny v zákonech - například práva menšin, a výrazně zdokonalila zákon o ekologii.
Čeho se výrazně zhostila, bylo zaloţení
euroregionů, kde pomohla městům se spoluprací s Evropskou unií. Přínosem pro Českou republiku po vstupu do Evropské unie byl Schengen. Zde Česká republika naprosto odstranila hraniční přechody a tak občané můţou bez zbytečné kontroly pasů
projíţdět, ale jen pouze do státu, které jsou také v Schengenském programu. Propadem České republiky bylo předsednictví v Evropské unii, co se týká dnešní doby. Dalším propadem je zavedení euro, které se neustále oddaluje. Česká republika se bojí u zavedení eura, ţe to ponese negativní následky na ekonomiku státu. Můj názor v této problematice se přiklání zcela k názoru České republiky. Lidé v České republice nejsou zcela připraveni na zavedení eura. Dalším faktorem co ovlivňuje k nezavedení eura je velká nezaměstnanost v České republice a nestabilita na trhu práce. Jestliţe, Česká republika plánuje zavedení eura, měla by zvýšit DPH a to aţ o tři roky dříve neţ tento krok učiní. Myslím si, ţe Česká republika se chce vyrovnat dalším státům, i kdyţ by se zavedením eura měla počkat. Česká koruna není aţ tak malá v poměru s jinými měnami, a proto se myslím, ţe není kam spěchat i z důvodu velkého nedostatku pracovních míst. Toto téma bakalářské práce se mi zdálo velmi zajímavé a hlavně to souviselo se součastným stavem. Přimělo mě nastudovat Evropské právo a zaměřit se na Českou republiku jako jednoho z mnoha článků v Evropské unii a s tím spojené poţadavky pro vstup do Evropské unie. Myslím si, ţe informace zpracované v této práci mi pomohly se zorientovat v primárním a sekundárním právu a s tím spojené historie Evropské unie a České republiky.
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY KLAUS, Václav. PREZIDENT REPUBLIKY K LISABONSKÉ SMLOUVĚ. 2009. Praha: EUROMEDIA GROUP, k. s, 2009. 63 s. ISBN 9788086938868. KRÁL, R. Nařízení ES z pohledu jejich vnitrostátní aplikace a implementace. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2006, 136 s. ISBN 8071795488 KRÁL, R. Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR. Praha: C.H. BECK, 2002, 160 s. ISBN 8071796888 MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. EU AMSTERODAMSKÁ SMLOUVA. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1999. 277 s. ISBN 8085864738. MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. EU NÁRODNÍ PROGRAM PŘÍPRAVY ČR NA ČLENSTVÍ V EU. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 1999. 223 s. ISBN 808586472X. TICHÝ, L; ARNOLD, R; ZEMÁNEK, J: Král, R:Dumbrovský, T: EVROPSKÉ PRÁVO 3. VYDÁNÍ. Praha: C. H. BECK, 2006. 953 s. ISBN 8071794309. TICHÝ, L; ARNOLD, R; ZEMÁNEK, J: Král, R:Dumbrovský, T: EVROPSKÉ PRÁVO 4. VYDÁNÍ. Praha: C. H. BECK, 2011. 953 s. ISBN 9788074003332 OUTLÁ, Veronika; HAMERNÍK, Pavel; BAMBAS, Jan. Judikatura Evropského soudního dvora. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005. 341 s. ISB 80-86898-49-0 OUTLÁ, Veronika; HAMERNÍK, Pavel. Praktukum práva Evropské unie. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005. 271 s. ISBN 80-86898-10-5. BYDŢOVSKÁ, Marie. Http://www.euroskop.cz/786/sekce/euro-v-cr/ [online]. 2005 [cit. 2011-02-20]. Www.euroskop.cz. Dostupné z WWW: <www.euroskop.cz>. MACHOTKOVÁ, Šárka. http://www.euroskop.cz/300/sekce/co-je-schengen/ [online]. 2005 [cit. 2011-01-10]. Euroskop. Dostupné z WWW: <www.euroskop.cz>. ZENKNER, Petr. Http://www.euroskop.cz/803/sekce/vstup-cr-do-eu/ [online]. 2005 [cit. 2011-01-05]. Euroskop. Dostupné z WWW: <www.euroskop.cz>. Http://cs.wikipedia.org/wiki/Euroregiony [online]. 2011 [cit. 2011-01-10]. Wikipedia. Dostupné z WWW: <www.wikipedia.cz>. Http://www.strukturalni-fondy.cz/glosar/f [online]. 2011 [cit. 2011-04-20]. Fondy evropské unie. Dostupné z WWW: <www.strukturální fondy.cz>.
Http://bookshop.europa.eu/is-bin/INTERSHOP.enfinity/WFS/EU-BookshopSite/cs_CZ/-/EUR/ViewStandardCatalogBrowse?CatalogCategoryID=6R8KABstitkAAAEjvJEY4e5L [online]. 1996 [cit. 201112-20]. EU Bookshop. Dostupné z WWW: <www.bookshop.cz>.
Seznam pouţitých zkratek ČR
Česká republika
ČSFR
Česká a Slovenská federální republika
DPH
Daň z přidané hodnoty
ES
Evropské společenství
ESD
Evropský soudní dvůr
ESOU
Evropské společenství uhlí a oceli
EU
Evropská unie
ITER
Mezinárodní termonukleární experimentální reaktor
KČ
Česká koruna
SES
Smlouva evropského společenství
SIS
Schengenský informační systém
SEU
Smlouva Evropské unie
SFEU
Sdruţení pro vyuţití fondu Evropské unie
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 – Mapa euroregionů ……………………………………………………………..1 Příloha 2 – Schengenské území……………………………………………………………2
PŘÍLOHY Příloha č. 1 List č. 1 Euroregiony
Příloha č. 2 List č. 1 Schengenské území
Modře je vyznačeno schengenské území.
