Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Insolvenční řízení a jeho realizace v České republice Bakalářská práce
Autor:
Markéta Papáčková Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Štěpán Bláha
Duben, 2011
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Insolvenční řízení a jeho realizace v ČR zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Písku dne 30.4.2011
Markéta Papáčková
Poděkování: Tímto bych chtěla poděkovat panu Ing. Štěpánu Bláhovi, vedoucímu mé bakalářské práce, za pomoc, poskytnutí cenných rad a ochotnou spolupráci při zpracování práce.
Anotace: Tématem bakalářské práce je insolvenční řízení v České republice a jeho realizace podle insolvenčního zákona. První část práce je zaměřena na historii úpadku a je zde charakterizována celá úprava insolvenčního řízení, jeho průběh, procesní subjekty a moţné způsoby řešení úpadku. Součástí práce je přehled a vývoj insolvencí v České republice a také srovnání podle jednotlivých regionů. V další části práce je popsána problematika insolvenčního řízení v praxi na konkrétním příkladu reorganizace společnosti od doby prohlášení úpadku, předloţení reorganizačního plánu, postup dluţníka po prohlášení úpadku aţ po současný stav podniku. V závěrečné části práce jsou zrekapitulovány poznatky týkající se insolvenčního řízení a je zde také zmíněn moţný budoucí vývoj v oblasti úpadkového práva. Klíčová slova: insolvenční zákon, insolvenční řízení, úpadek, dluţník, věřitel, reorganizace Annotation: The theme of my Bachelor Thesis deals with the topic of the insolvency proceeding in the Czech Republic and its implementation under the Insolvency Act. The first part focuses on the history of bankruptcy and it characterizes the regulation of an insolvency proceeding, its conduct, proceeding parties, and possible ways of solving bankruptcy. Another part of the Thesis includes insolvency survey and development in the Czech Republic, and is also offers regioal comparison. The following section describes an insolvency proceeding on the practical example of a company reorganization from its bankruptcy declaration, its reorganization plan submission, the debtor's procedure after the bankruptcy declaration, to the current situation in the company. The final part of the Thesis reviews the information concerning the insolvency proceeding, and mentions possible future development in the field of insolvency law. Keywords: insolvency law, insolvency proceeding, bankruptcy, debtor, creditor, reorganization
Obsah Obsah................................................................................................................................................. 5 Úvod................................................................................................................................................... 7 1.
Historie a vývoj právní úpravy úpadkového práva na českém území ................................ 9
1.1.
Historie a vývoj právní úpravy úpadkového práva do roku 1989 ......................................... 9
1.2.
Historie a vývoj právní úpravy úpadkového práva po roce 1989 ........................................ 10
1.3.
Základní rozdíly mezi starou a novou právní úpravou úpadkového řízení ......................... 11
2.
Úpadek a jeho řešení v insolvenčním řízení ........................................................................ 15
2.1.
Procesní subjekty ................................................................................................................ 15
2.1.1.
Insolvenční soud ......................................................................................................... 16
2.1.2.
Účastníci řízení – dluţník, věřitelé ............................................................................. 16
2.1.3.
Insolvenční správce .................................................................................................... 18
2.2.
Průběh insolvenčního řízení ................................................................................................ 19
2.2.1.
Zahájení insolvenčního řízení..................................................................................... 20
2.2.2.
Postavení věřitelů a jejich uplatňování pohledávek ................................................... 23
2.2.3.
Majetková podstata ..................................................................................................... 25
2.2.4.
Způsoby řešení úpadku ............................................................................................... 26
3.
Reorganizace .......................................................................................................................... 31
3.1.
Podmínky pro povolení reorganizace .................................................................................. 31
3.2.
Návrh na povolení reorganizace .......................................................................................... 32
3.2.1.
Náleţitosti návrhu ....................................................................................................... 32
3.2.2.
Zamítnutí návrhu na povolení reorganizace ............................................................... 33
3.2.3.
Povolení reorganizace ................................................................................................ 33
3.3.
Postavení dluţníka při reorganizaci .................................................................................... 33
3.4.
Postavení věřitelů při reorganizaci ...................................................................................... 34
3.5.
Reorganizační plán .............................................................................................................. 35
3.6.
Ukončení reorganizace ........................................................................................................ 37
4.
Přehled a vývoj insolvencí v České republice .................................................................... 38
5.
Proces reorganizace společnosti CEREPA, a.s. .................................................................. 42
5.1.
Charakteristika společnosti CEREPA, a.s. .......................................................................... 42
5.2.
Příčiny úpadku společnosti CEREPA, a.s. .......................................................................... 42
5.3.
Časový průběh procesu reorganizace společnosti CEREPA, a.s. ....................................... 44
5.4.
Reorganizační plán společnosti CEREPA, a.s. ................................................................... 46
5.4.1.
Dopady reorganizace společnosti CEREPA, a.s. na věřitele a další osoby ................ 47
5.4.2.
Opatření k plnění reorganizačního plánu společnosti CEREPA, a.s. ......................... 50
5
5.5.
Rizikové faktory nesplnění reorganizačního plánu společnosti CEREPA, a.s. ................ 50
5.6.
Současná situace ve společnosti CEREPA, a.s. .................................................................. 51
Závěr................................................................................................................................................ 52 Seznam použité literatury .............................................................................................................. 54
6
Úvod Pro vypracování své bakalářské práce jsem zvolila téma „Insolvenční řízení a jeho realizace v České republice“. Jedním z důvodů výběru dané problematiky je její aktuálnost v současném ekonomickém prostředí, protoţe počet subjektů, které se dostanou do ekonomických potíţí a jsou nuceni tuto situaci řešit, stále výrazným způsobem roste. V práci jsem se zaměřila především na právnické osoby, ale taková situace se netýká výhradně podnikatelských subjektů. Stále více se dostávají do potíţí i fyzické osoby. Tento nárůst je z velké míry způsoben jednak hospodářskou krizí, která v uplynulých letech zasáhla celý svět a nevyhnula se ani České republice, ale také stále se zvyšujícím vyuţíváním nového insolvenčního zákona. V ekonomické a právní praxi mohou nastat situace, které nelze řešit běţnými procesními prostředky. Jednou z těchto situací je případ, kdy se dluţník dostane do stavu, kdy mu přetrvávají závazky vůči více věřitelům a on není schopen tyto závazky splnit. Nejedná se však o neochotu tyto závazky plnit, ale o nedostatek peněţních prostředků, které má dluţník k dispozici. Cílem je vzniklou situaci vyřešit, a to tak, aby byli všichni věřitelé uspokojeni stejným způsobem, relativně spravedlivě a nikdo, např. rychlejší či silnější věřitel, nebyl protěţován. V takovém případě se jedná o úpadek dluţníka, či hrozící úpadek následně řešený v insolvenčním řízení, které se v současné době řídí zákonem č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Tento právní předpis nabyl účinnosti dne 1. ledna 2008. Celá bakalářská práce je v podstatě strukturována do dvou částí – teoretické a praktické. V úvodu práce je čtenář seznámen s historií a vývojem úpadkového práva na českém území a základními rozdíly mezi předešlou a aktuální právní úpravou úpadkového řízení. V další části práce je pozornost věnována vysvětlení pojmu úpadku a insolvenčního řízení, subjektům, které se na řízení podílejí a následně celému průběhu insolvenčního řízení od podání návrhu aţ po výběr a realizaci vybraného způsobu řešení úpadku, kterými jsou konkurs, oddluţení a zvláštní způsoby a reorganizace. První tři uvedené způsoby jsou v práci popsány stručně a větší pozornost je poté zaměřena na reorganizaci, jako jednu z moţností řešení. Reorganizace je nový institut, který se v právní úpravě České republiky objevil aţ s přijetím zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).
7
Reorganizace, jako nelikvidační způsob řešení úpadku dluţníka, by měla znamenat pro věřitele lepší finální výsledek neţ konkurs. Praktická část bakalářské práce se zabývá profilem společnosti CEREPA, a.s. a současně jsou zde získané teoretické poznatky o insolvenčním řízení, a zejména o způsobu řešení úpadku formou reorganizace, aplikovány na praktickém případu v konkrétní společnosti CEREPA, a.s. Cílem bakalářské práce je poskytnout čtenáři ucelené informace o řešení úpadku v českém právním systému a podrobněji se věnovat procesu reorganizace jako jednomu ze způsobů řešení úpadku v konkrétní společnosti. Ale jelikoţ je problematika insolvenčního řízení značně obsáhlá, není moţné v této bakalářské práci pojmout a podrobně popsat veškeré jeho oblasti. V první části práce je cílem přiblíţit čtenáři úpadek a jeho řešení v insolvenčním řízení, jakoţto v řízení vedeném před soudem, dále představit důleţité subjekty, které se na řízení podílí, popsat průběh a moţnosti řešení, které z celého procesu plynou. Úkolem další části práce je představit vyuţití moţnosti reorganizace v praxi na příkladu konkrétní společnosti. Cílem je analyzovat příčiny a okolnosti, které k úpadku společnosti vedly a dále rizikové faktory, které by mohly negativně ovlivnit plnění reorganizačního plánu, a to i navzdory tomu, ţe dosavadní průběh reorganizace je úspěšný.
8
1. Historie a vývoj právní úpravy úpadkového práva na českém území 1.1.
Historie a vývoj právní úpravy úpadkového práva do roku 1989 Úpadkové právo má na českém území poměrně dlouhou tradici. Jiţ římské právo se
pokoušelo řešit ekonomické selhání a upravit některé dílčí problémy úpadku. V zemském a městském právu v českých zemích se insolvenční právní předpisy objevují od 17. století. Prvním univerzálním předpisem byl Obecný konkursní řád z roku 1781. Velkým problémem tohoto konkursního řádu byla jeho nákladnost a zdlouhavost a proto se objevily snahy o jeho nahrazení. Základem provizorního konkursního řádu z roku 1853 pro uherské země se stala tzv. Sommarugova osnova z roku 1948. V následujících obdobích probíhaly další, více či méně úspěšné, pokusy o vylepšení úpadkového práva. Výsledkem bylo přijetí konkursního řádu ze dne 25. 12. 1868, č. 1/1869 ř.z.1, který se opíral o vlivy francouzské a pruské. Tento konkursní řád však neupravoval mimokonkursní vyrovnání. Na počátku 20. století se uskutečnily potřebné reformy konkursního práva a v roce 1914 vyšlo císařské nařízení č. 337/1914 ř.z., kterým se zavedl řád konkursní, vyrovnací a odpůrčí. Tato právní úprava jiţ obsahovala předpisy týkající se vyrovnání mimo konkurs a také některá ustanovení trestního práva v souvislosti s konkursem. Konkursní řád z roku 1914 byl později převzat recepčním zákonem č. 11/1918 Sb. a stal se tak součástí československého právního řádu aţ do roku 1931, neţ nabyl účinnosti zákon č. 64/1931 Sb., nazvaný „Řády konkursní, vyrovnávací a odpůrčí“. Tímto zákonem došlo ke sjednocení právní úpravy v českých zemích a na Slovensku, a to tím způsobem, ţe byla převzata a upravena všechna pozitiva předchozích předpisů. Snahou nové právní úpravy bylo omezení práv věřitelů a rozšíření vlivu konkursního soudu a konkursního komisaře. V dané době byla tato úprava jednou z nejlepších v Evropě. Platnost zákona č. 64/1931 Sb. trvala aţ do roku 1950. V roce 1950 však došlo k přerušení vývoje českého úpadkového práva. Byl vydán nový občanský soudní řád č. 142/1950 Sb., který zavedl institut tzv. exekuční likvidace jako exekučního prostředku, spočívajícího v prodeji veškerého majetku dluţníka.
1
ř.z. = říšský zákoník
9
Ustanovení o exekuční likvidaci však nebyla prakticky aplikována, a proto v novém občanském soudním řádu z roku 1964 došlo k nahrazení tohoto institutu a zůstal v podstatě jen jeho název a to z důvodu, aby pro nedostatek reciprocity nebyly české subjekty vylučovány z úpadků projednávaných v zahraničí. Úprava z roku 1964 byla na dlouhou dobu v této oblasti poslední, jelikoţ v socialistickém státě nebylo potřeba řešit podnikatelské úpadky. V případě neúspěchu některého z ekonomických subjektů se řešila likvidace pouze administrativně na základě nařízení regulujících plánované hospodářství. Hlavním předpisem byl v tomto období zejména hospodářský zákoník.2
1.2.
Historie a vývoj právní úpravy úpadkového práva po roce 1989 Znovuzavedením právní úpravy řešení úpadku se začaly státní orgány znovu
zabývat aţ po více neţ 40 letech. Po roce 1989, v období přechodu k trţnímu hospodářství, se měnila jak politická scéna, tak i hospodářská politika státu a na tyto změny bylo třeba reagovat. Bylo nutné vyřešit mnoho zásadních právních úprav, mezi nimi také nově upravit způsob řešení úpadku. Znovuzavedení konkursního a vyrovnávacího řízení bylo provedeno v roce 1991 zákonem č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání. Tento zákon svým pojetím navázal na úpravu z roku 1931, která ale vznikla ve zcela jiném právním prostředí, a proto nebyla zcela vyhovující. Následně docházelo při aplikaci tohoto právního předpisu k mnoha problémům, které musely být legislativně řešeny. Důsledkem toho byla řada novel, které však přispěly k tomu, ţe se stávající právní úprava stala nepřehlednou. Zákon 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání vykazoval také v průběhu své činnosti značné nedostatky. Například nereagoval na moderní vývojové trendy, zejména na upřednostnění ozdravných způsobů řešení před likvidací. Úprava nebyla uzpůsobena ani pro úpadky nepodnikatelů, ani pro úpadky institucí s vysokým počtem věřitelů, jako jsou banky nebo pojišťovny.3
2
KOZÁK, Jan. Insolvenční zákon krok za krokem. Konkurs a vyrovnání: odborný ekonomický měsíčník [online]. 2006. [cit. 2011-01-06]. Dostupný z WWW: http://www.konkurs-vyrovnani.cz/index.php?idb=28&idac=173. 3 KOZÁK, Jan. Insolvenční zákon krok za krokem. Konkurs a vyrovnání: odborný ekonomický měsíčník [online]. 2006. [cit. 2011-01-06]. Dostupný z WWW: http://www.konkurs-vyrovnani.cz/index.php?idb=28&idac=173.
10
Proto se začala připravovat nová, ucelená právní úprava úpadkového řízení. Výsledkem pak bylo přijetí nového zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Cílem nového zákona je nejen zrychlení úpadkového řízení, zlepšení efektivnosti vlastního řízení a větší průhlednost průběhu řízení, ale také poskytnutí více způsobů řešení úpadku dluţníka a posílení role věřitele.
1.3.
Základní rozdíly mezi starou a novou právní úpravou úpadkového
řízení Nová právní úprava týkající se insolvenčního řízení je propracovanější a podrobnější. Jak jiţ bylo výše uvedeno, zákon č. 182/2006 Sb. doznal oproti předcházející právní úpravě, zákonu č. 328/1991 Sb., celou řadu podstatných změn. V této kapitole jsou uvedeny některé z nich. Způsoby řešení úpadku Současná právní úprava rozšiřuje omezené moţnosti řešení úpadku formou konkursu a vyrovnání o další formy úpadku, které jsou nelikvidační a směřují k ozdravění podniku, popřípadě jeho části. Těmito novými formami je moţnost reorganizace podniku či oddluţení u fyzických osob – nepodnikatelů. Také je nově zavedena zvláštní úprava pro finanční instituce. Definice úpadku pro insolvenci Změna nastala i v obsahu definice úpadku pro insolvenci, kdy ve staré právní úpravě nebyla formulace zcela jasně vymezena a bylo pouze uvedeno, ţe dluţník není schopen plnit své závazky po delší dobu. V praxi potom docházelo k případům, kdy soudy musely následně stanovit různá výkladová pravidla. Insolvenční zákon nyní přesně stanovuje explicitní lhůtu takovým ustanovením, ţe dluţník není schopen plnit splatné závazky po dobu delší neţ 30 dnů po lhůtě splatnosti. Definice úpadku pro předlužení V minulosti bylo podmínkou pro předluţení, aby splatné závazky byly vyšší neţ majetek dluţníka.
11
V případě nové právní úpravy je stanoveno, ţe veškeré závazky, které dluţník má, jsou vyšší neţ je hodnota jeho majetku. Moment rozhodnutí o způsobu řešení úpadku Způsob řešení úpadku musel být v minulosti určen jiţ v návrhu na zahájení řízení. Navrhovatel měl tak na výběr pouze podat návrh na prohlášení konkursu nebo návrh na povolení vyrovnání. V současné době nemusí být s insolvenčním návrhem spojen návrh na způsob řešení. O způsobu řešení úpadku se rozhoduje aţ ve lhůtě tří měsíců od rozhodnutí o úpadku. Existuje tedy prostor pro zváţení situace a pro přiměřený způsob následného řešení. Způsob ustanovení správce Správce byl v předešlé právní úpravě jmenován ihned v okamţiku prohlášení konkursu soudcem, který prohlašoval konkurs. Věřitelé sice mohli později iniciovat odvolání správce soudem, ten však nebyl povinen na jejich návrh přistoupit. Nyní správce vybírá předseda insolvenčního soudu. První schůze věřitelů, která je svolávaná po rozhodnutí o úpadku, má ale moţnost jmenovat jiného správce, kterého si věřitelé sami zvolí. Změnil se tedy zásadní vliv věřitelů na výběr správce, coţ můţe rovněţ slouţit jako protikorupční prvek. Současně se novou právní úpravou zpřísnily poţadavky na vzdělání správců. Důvodem je zvýšení kvality jejich činnosti. Sankce za neoprávněnou pohledávku V jiţ neplatné úpravě nebyly vůbec upravené sankce za neoprávněnou nebo uměle navýšenou přihlášenou pohledávku. Současným zákonem je tato sankce zavedena. V případě, ţe je skutečná pohledávka dokonce niţší neţ 50 % přihlášené pohledávky, nebude věřitel takové pohledávky vůbec uspokojen a navíc musí zaplatit pokutu ve výši odpovídající nadhodnoty. Uspokojování zajištěných věřitelů Ke změně došlo i ve větším uspokojení zajištěných věřitelů. Zajištění věřitelé měli nárok pouze na 70 % ze zpeněţení předmětu zajištění. V případě, ţe částka nestačila k úhradě celé pohledávky, přesouvala se zbylá část mezi nezajištěné pohledávky.
12
Nově teď mají zajištění věřitelé nárok na získání celého výtěţku ze zpeněţení předmětu zajištění, který je poníţen pouze o náklady související se zpeněţením. Ty však nesmí přesáhnout 5 % hodnoty zajištění. Tím došlo k posílení postavení věřitelů a zvýšení jejich aktivní účasti na konkursním řízení. Zavedení lhůt Pro mnohé úkony se z důvodu urychlení úpadkového řízení v současné právní úpravě zavedly lhůty, které dříve nebyly stanoveny vůbec. Platí také, ţe lhůty není moţné prodlouţit. Některé důleţité lhůty: -
soud má právo do sedmi dnů odmítnout chybný insolvenční návrh
-
podání návrhu na povolení oddluţení
současně s insolvenčním návrhem nebo do
30 dnů ode dne doručení věřitelského insolvenčního návrhu -
lhůta trvání moratoria můţe být maximálně tři měsíce od rozhodnutí jeho vyhlášení
-
soud musí svolat schůzi věřitelů tak, aby se konala nejpozději 30 dnů poté, co byl o její svolání poţádán.
Zveřejňování a doručování písemností V této oblasti došlo k podstatné změně, jelikoţ v minulosti byl hlavním médiem, které informovalo o průběhu konkursního řízení Obchodní věstník. Za doručené se pak povaţovaly písemnosti okamţikem zveřejnění v tomto médiu. Z důvodu rychlejší a přesnější informovanosti bylo insolvenčním zákonem zveřejňování informací a doručování písemností upraveno. Nově jsou tyto údaje přístupné v insolvenčním rejstříku a za doručené se povaţuje většina písemností v něm zveřejněná. Znamená to, ţe dluţník, jeho věřitelé i ostatní veřejnost má moţnost sledovat průběh celého řízení na internetu krok za krokem. Insolvenční rejstřík je jedním ze základních kamenů právní úpravy insolvence. Jedná se o informační systém veřejné správy, jehoţ správcem je Ministerstvo spravedlnosti. Účelem rejstříku je v co nejširší moţné míře poskytnout informace o všech insolvenčních řízeních, umoţnit jejich průběţné sledování a nabídnout rychlejší přístup k informacím. Zveřejňují se v něm všechny důleţité informace o dluţníkovi a všechna podání, která se dluţníka týkají a která se vkládají do soudního spisu u insolvenčního soudu, dále informace o insolvenčních správcích, rozhodnutí insolvenčního soudu, která vydá v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech, všechny dokumenty z insolvenčních 13
spisů a také informace o hlavních řízeních, která probíhají v členských státech Evropské unie. Insolvenční rejstřík je zdroj veřejně přístupný v elektronické podobě a kaţdý má právo do něj nahlíţet a pořizovat z něj kopie a výpisy, s výjimkou údajů stanovených zákonem č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolveční zákon).
14
2. Úpadek a jeho řešení v insolvenčním řízení Úpadek dluţníka je charakteristický mnohostí věřitelů, to znamená, ţe je nutná existence nejméně dvou věřitelů dluţníka. V případě, ţe by nebyla tato podmínka splněna a dluţník by měl pouze jednoho věřitele, je ten povinen vymáhat svoji pohledávku mimo insolvenční řízení, a to formou výkonu rozhodnutí. Úpadek můţe existovat ve dvou formách. Pro naplnění definice úpadku postačí, aby se úpadek projevil pouze v jedné z uvedených podob. 1) Dluţník je v úpadku, jestliţe je známo více jeho věřitelů a není schopen plnit své peněţité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, tzn. ţe je v platební neschopnosti. O nemoţnosti plnění svých závazků se jedná tehdy, jestliţe dluţník pozastavil platby peněţitých závazků vůči věřitelům nebo v případě, kdy není moţné dosáhnout uspokojení splatných peněţitých pohledávek výkonem rozhodnutí nebo exekucí. 2) Je-li dluţníkem právnická osoba, popřípadě fyzická osoba – podnikatel, je v úpadku i v případě předluţení, tzn. ţe souhrn jeho závazků je vyšší neţ hodnota jeho majetku. Při stanovení hodnoty majetku se přihlíţí i k dalšímu provozování podniku, jestliţe je moţné předpokládat, ţe dluţník bude moci pokračovat v provozu podniku. I v tomto případě platí podmínka mnohosti věřitelů. Kromě úpadku upravuje zákonná úprava také hrozící úpadek. O hrozící úpadek jde tehdy, jestliţe je moţné předpokládat, ţe dluţník nebude v budoucnu schopen včas a řádně splnit podstatnou část svých peněţitých závazků. Vyuţití tohoto institutu by mohlo znamenat pro dluţníka moţnost, zejména v kombinaci s reorganizací, dosaţení zachování provozu a zaměstnanosti v podniku. Dluţníkův úpadek, popřípadě hrozící úpadek, a způsob jeho řešení je následně řešen v insolvenčním řízení, tj. v řízení vedeném před soudem. V současné právní úpravě se řídí zákonem č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).
2.1.
Procesní subjekty Všechny subjekty, které se podílejí na insolvenčním řízení, jsou taxativně
vyjmenovány v insolvenčním zákoně.4 Kromě dluţníka a věřitelů, kteří uplatňují své právo
4
§ 9 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
15
vůči dluţníkovi, jsou zúčastněnými subjekty řízení insolvenční soud a insolvenční správce. V souladu se zákonnými ustanoveními se na insolvenčním řízení mohou podílet ještě další subjekty, jako je státní zástupce, který můţe vstoupit do insolvenčního řízení nebo likvidátor dluţníka.
2.1.1. Insolvenční soud Insolvenční soud je jedním z hlavních a nejdůleţitějších subjektů insolvenčního řízení. Pravomoc soudu je výlučná a nelze ji přenést na jiný orgán ani nahradit jinou alternativou, např. rozhodcem. Podle zákona č. 99/1963 Sb.5 jsou ve věcech insolvenčního řízení věcně příslušné krajské soudy a místně příslušný je krajský soud, do jehoţ obvodu spadá okresní soud, který je obecným soudem dluţníka. Celé insolvenční řízení vede a rozhoduje v prvním stupni jediný soudce (samosoudce). Při výkonu některých jednoduchých soudcovských úkonů můţe jednat a rozhodovat i vyšší soudní úředník.6 Insolvenční soud vystupuje v pozici orgánu, který v průběhu řízení vykonává základní funkce, které mu ukládá zákon č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Jedna z jeho funkcí spočívá ve vydávání zásadních rozhodnutí, která jsou uloţená zákonem (např. rozhodnutí o úpadku, rozhodnutí o způsobu řešení úpadku apod.). Dále soud rozhoduje o procesních otázkách, především o záleţitostech, které se týkají vedení řízení, jako je např. ustanovení insolvenčního správce nebo rozhodnutí o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení atd. Další z funkcí insolvenčního soudu je dohlédací činnost spočívající v průběţných úkonech, které soud vykonává během celého řízení, jako je např. zajištění průběhu řízení, dohled nad činností insolvenčního správce, dozor nad věřiteli, resp. věřitelskými orgány apod. Specifická forma rozhodování insolvenčního soudu se můţe týkat rozhodování o incidenčních sporech, např. sporech o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek.
2.1.2. Účastníci řízení – dlužník, věřitelé Důleţitými subjekty, které se účastní procesu insolvenčního řízení, je dluţník a věřitelé, kteří uplatňují své nároky vůči dluţníkovi. 5 6
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád Zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících
16
Dlužník Dluţník je subjekt, proti kterému je insolvenční návrh směřován. V pozici dluţníka můţe tedy vystupovat kdokoli – osoba právnická i fyzická, podnikatel i nepodnikatel. Je účastníkem kaţdého řízení od začátku aţ do konce. Podmínkou je, ţe musí jít o samostatný právní subjekt, nikoli pouze o jeho organizační sloţku. Dluţník je nositelem jak obecných procesních práv a povinností, která jsou upravena v občanském soudním řádu7, tak speciálních práv a povinností typických pro insolvenční řízení, které upravuje insolvenční zákon, a to v souladu s principem subsidiarity. Věřitel a věřitelské orgány Věřitelé, kteří uplatňují své nároky vůči dluţníkovi, jsou dalšími účastníky řízení. Jejich postavení je zásadní a dává jim moţnost ovlivňovat průběh řízení, výběr způsobu řešení úpadku nebo výběr insolvenčního správce. Věřitelé vystupují v insolvenčním řízení sami nebo prostřednictvím věřitelských orgánů. Výkonným orgánem věřitelů je věřitelský výbor. Volí jej schůze věřitelů a musí být ustanoven v případě, přihlásí-li se do insolvenčního řízení více neţ 50 věřitelů. Jeho úkolem je zejména chránit společné zájmy věřitelů a ve spolupráci s insolvenčním správcem se snaţit o naplnění účelu insolvenčního řízení. Ve věřitelském výboru jsou zastoupeny všechny věřitelské skupiny podle povahy jejich pohledávek. Jestliţe není volba věřitelského výboru povinná, můţe schůze věřitelů místo něho zvolit zástupce věřitelů. Pro toho potom platí obdobná ustanovení, která se vztahují k věřitelskému výboru. Vrcholným orgánem věřitelů je schůze věřitelů. Mezi její hlavní činnosti patří volba a odvolání členů věřitelského výboru, popřípadě není-li věřitelský výbor ustanoven a neníli v zákoně stanoveno jinak, vykonává schůze věřitelů i jeho působnost. Schůzi věřitelů svolává a řídí insolvenční soud z vlastní iniciativy nebo na návrh. Návrh na svolání schůze můţe podat insolvenčního správce, věřitelský výbor anebo minimálně dva věřitelé, jejichţ pohledávky činí alespoň desetinu přihlášených pohledávek. Právo na účast při jednání schůze věřitelů má dluţník, přihlášení věřitelé a insolvenční správce. Právo hlasovat na schůzi mají všichni přítomní věřitelé.
7
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
17
2.1.3. Insolvenční správce Zvláštním procesním subjektem je insolvenční správce. Jedná se o nový subjekt, který se v českém právním řádu objevil aţ s nově přijatým insolvenčním zákonem č. 182/2006 Sb. Jeho postavení je, kromě tohoto zákona, dále upraveno v zákoně č. 312/2006 Sb. o insolvenčních správcích. Pro kaţdé konkrétní řízení je správce vybírán a ustanoven zásadně ze seznamu správců, který vede Ministerstvo spravedlnosti. Správce jmenuje a zprošťuje funkce soud a soudu je také odpovědný. Má samostatné postavení vůči dluţníkovi i vůči věřitelům a není moţné jej povaţovat za zástupce ţádného z účastníků. Insolvenčním správcem se můţe stát fyzická osoba, veřejná obchodní společnost, zahraniční obchodní společnost nebo zahraniční sdruţení, které poskytuje stejné záruky ručení společníků jako veřejná obchodní společnost, a je zaloţené podle práva členského státu Evropské unie, členských států Dohody o evropském hospodářském prostoru a které je oprávněno vykonávat činnost insolvenčního správce. Právo vykonávat činnost správce vzniká těmto osobám dnem nabytí právní moci povolení pro vykonávání této činnosti. Příslušné povolení vydává Ministerstvo spravedlnosti na základě návrhu. Fyzickým osobám vydá ministerstvo povolení v případě, ţe splní stanovené podmínky – plná způsobilost k právním úkonům, ukončené vysokoškolské vzdělání magisterského studijního programu na vysoké škole, úspěšné sloţení zkoušky insolvenčního správce nebo rozdílové zkoušky insolvenčního správce, bezúhonnost. Dále se této osobě ukládá povinnost uhradit ministerstvu správní poplatek k zápisu do seznamu ve výši 5.000,- Kč a uzavřít na své náklady smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce. Veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční společnosti vydá ministerstvo povolení v případě, ţe má tento subjekt ohlášeného společníka, který učinil písemné prohlášení: „ţe bude nadále vykonávat činnost insolvenčního správce pouze v rámci veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční společnosti; podpis ohlášeného společníka musí být úředně ověřen.“8 Společnost musí uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu. Činnost insolvenčního správce můţe být pozastavena nebo zrušena Ministerstvem spravedlnosti, nebo můţe zaniknout z některých důvodů, které jsou stanoveny zákonem. Osoby, které jsou oprávněné vykonávat činnost insolvenčního správce se zapisují do seznamu insolvenčních správců, který je veden v insolvenčním rejstříku. Seznam se 8
§ 5 odst. 2 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích
18
skládá z obecné a zvláštní části, přičemţ do zvláštní části jsou zapsány osoby, kterým vzniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce a mohou vykonávat funkci insolvenčního správce dluţníka, kterým je podle zvláštního právního předpisu finanční instituce se zvláštním reţimem nebo obchodník s cennými papíry, provozovatel vypořádacího systému,
organizátor trhu s investičními nástroji, centrální depozitář,
investiční společnost. penzijní fond nebo investiční fond. Seznam insolvenčních správců následně slouţí soudu jako podklad pro ustanovení insolvenčního správce v jednotlivých případech. V souvislosti s osobou insolvenčního správce se dále objevuje pojem hostující insolvenční správce. Hostujícím správcem se stane státní příslušník členského státu Evropské unie, členských států Dohody o evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace, který vykonává funkci insolvenčního správce v jiném členském státě a má v úmyslu příleţitostně vykonávat funkci insolvenčního správce na území České republiky a který je oprávněn vykonávat činnost insolvenčního správce. Tento hostující správce má povinnost bez prodlení informovat Ministerstvo spravedlnosti o všech skutečnostech, které by mohly ovlivnit jeho právo vykonávat činnost insolvenčního správce. Zákon ukládá insolvenčnímu správci řadu povinností i oprávnění, která uskutečňuje buď sám, v součinnosti s věřitelským výborem nebo pouze se souhlasem soudu.
2.2.
Průběh insolvenčního řízení Insolvenční řízení, které řeší dluţníkův úpadek, popřípadě hrozící úpadek, je
vedeno před soudem a probíhá v pevně stanovených etapách od podání insolvenčního návrhu aţ po výběr a realizaci vybraného způsobu řešení úpadku. V první fázi řízení soud rozhoduje o tom, zda jsou splněny všechny podmínky týkající se řešení dluţníkových majetkových problémů a rozhodne o úpadku dluţníka. A aţ v další fázi rozhodne soud o způsobu, jakým bude úpadek řešen. Stručně jsem průběh insolvenčního řízení znázornila v grafickém přehledu (viz. obrázek 1). V průběhu insolvenčního řízení je nutné dodrţovat a uplatňovat určité zásady, mezi které patří zejména podmínka, ţe řízení musí být vedeno tak, aby nikdo z účastníků nebyl poškozen ani zvýhodněn a současně postupovat tak, aby se dosáhlo rychlého a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Také je nutné dbát na dodrţení rovných moţností pro
19
věřitele, kteří mají zásadně stejné nebo obdobné postavení a ti naopak nesmí iniciovat ţádná jednání, která by směřovala k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení. Obrázek 1: Insolvenční řízení krok za krokem Úpadek, popř. hrozící úpadek
Podání insolv.návrhu Moratorium
Rozhodnutí o úpadku
Způsob řešení úpadku
Konkurs
Reorganizace
Oddluţení
Zvláštní způsob
- nepatrný konkurs
2.2.1. Zahájení insolvenčního řízení Insolvenční řízení lze zahájit v podstatě s kaţdým dluţníkem, ať je jím podnikatel, nepodnikatel, právnická nebo fyzická osoba. Výjimky, na které nelze insolvenční zákon aplikovat, jsou taxativně vyjmenovány v insolvenčním zákoně9 a řadí se mezi ně například stát, Česká národní banka, Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR a další subjekty. Podnikatel, dluţník, se ocitne v úpadku v případě, ţe existuje více jeho věřitelů, tj. minimálně dva. Není podstatná výše závazků dluţníka vůči těmto věřitelům a není ani třeba, aby výše závazků byla přesně vyčíslena.
9
§ 6 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
20
Dluţník se můţe ocitnout v úpadku buď v důsledku platební neschopnosti nebo jeli předluţen. Platební neschopnost představuje nemoţnost plnění peněţitých závazků po splatnosti po dobu delší neţ 30 dnů. O předluţení podnikatele se jedná tehdy, kdyţ hodnotu dluţníkova majetku převyšuje souhrn jeho závazků. V momentě stanovení hodnoty majetku se přihlíţí také k další správě jeho majetku, popřípadě k dalšímu provozování podniku. Návrh Insolvenční řízení se zahajuje výhradně na návrh, to znamená, ţe soud sám od sebe řízení zahájit nemůţe. Dluţník, který je podnikatelem, má povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu ihned, jakmile se dozvěděl o svém úpadku. Tato povinnost náleţí statutárnímu orgánu. V případě, ţe je statutární orgán kolektivní, má tuto povinnost kaţdý jednotlivý člen, který je oprávněn jednat za dluţníka samostatně. Pokud by se jednalo o dluţníka v likvidaci, náleţí tato povinnost likvidátorovi dluţníka. Návrh můţe být podán i věřitelem. Ten je povinen v návrhu uvést odůvodnění, proč předpokládá, ţe je daný dluţník v úpadku, předloţit důkaz, ţe má proti dluţníkovi splatnou pohledávku a současně k návrhu připojit její přihlášku. Kaţdý návrh musí obsahovat podstatné náleţitosti upravené právními předpisy. Obecné náleţitosti jsou ve značné míře upraveny občanským soudním řádem.10 Ostatní náleţitosti, které musí insolvenční návrh zahrnovat, jsou stanovené přímo v insolvenčním zákoně. V návrhu musí být označení osoby, která insolvenční návrh podává a označení dluţníka, kterého se návrh týká. Další obligatorní náleţitosti se liší podle toho, zda insolvenční návrh podává dluţník nebo věřitel. V případě podání návrhu dluţníkem, musí ten dále uvést seznam majetku, závazků s uvedením věřitelů, soupis zaměstnanců, a současně přiloţit k návrhu listiny, které úpadek, popřípadě hrozící úpadek dokládají. Jestliţe podává insolvenční návrh věřitel, jeho povinnost spočívá zejména v doloţení skutečnosti, ţe existuje jeho splatná pohledávka vůči dluţníkovi. Po podání insolvenčního návrhu můţe insolvenční soud stanovit navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na pokrytí nákladů řízení a to aţ do výše 50.000,- Kč. Insolvenční řízení je zahájeno, jakmile je insolvenční návrh doručen příslušnému soudu. O zahájení uvědomí soud všechny účastníky řízení doručenou vyhláškou. Kromě nich ještě vyrozumí i státní instituce uvedené v zákoně. Zahájení řízení má vliv i na 10
§ 42 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
21
dluţníkův majetek v majetkové podstatě. Jde o omezení práv s jeho nakládáním, tzn. ţe se nesmí skladba a vyuţití majetku podstatně měnit. Moratorium Jelikoţ rozhodnutí o úpadku je pro podnikatele aţ krajní řešení, je moţné mu v souladu se zákonem poskytnout moţnost, aby odvrátil nepříznivé důsledky úpadku a vyrovnal se s věřiteli ještě před průběhem insolvenčního řízení. Dluţník můţe ve stanovených lhůtách poţádat o vyhlášení moratoria, tzv. ochranu před věřiteli. To znamená, ţe po dobu trvání moratoria není moţné vydat rozhodnutí o úpadku a také jsou dluţníkovi poskytnuta určitá oprávnění, například moţnost přednostně uhradit takové dluhy, které přímo souvisí se zachováním provozu podniku. Tato ochranná doba však nesmí trvat déle neţ tři měsíce. K vyhlášení moratoria je nutné, aby dluţník předloţil poţadované dokumenty a písemný souhlas většiny věřitelů. V případě, ţe jsou všechny podmínky splněny, insolvenční soud moratorium vyhlásí a uveřejní v insolvenčním rejstříku. Od okamţiku zveřejnění je tedy moratorium účinné. V průběhu trvání moratoria zůstávají platná omezení, která vyplývají ze zahájení řízení. Moratorium zaniká uplynutím doby, na kterou bylo vyhlášeno. Před touto dobou můţe zaniknout, jestliţe o tom rozhodne soud, a to buď na návrh většiny věřitelů (počítá se podle výše pohledávek, které jsou uvedeny v seznamu závazků) nebo i bez návrhu, pokud soud zjistí nepoctivý úmysl dluţníka, například dojde-li k přednostnímu uspokojení některého z věřitelů. Rozhodnutí o úpadku Jestliţe není vyhlášeno moratorium, insolvenční soud musí ve stanovených lhůtách učinit kroky směřující k rozhodnutí o úpadku, popř. o úpadku rozhodnout. Jestliţe soud po provedeném osvědčení nebo dokazování zjistí, ţe dluţník je v úpadku nebo mu úpadek hrozí, vydá rozhodnutí o úpadku. Povinné náleţitosti, které musí být v rozhodnutí o úpadku uvedeny, jsou vyjmenovány v insolvenčním zákoně.11 Obsahem je zejména výrok o tom, ţe se zjišťuje úpadek, ustanovení insolvenčního správce a výzva věřitelům, aby přihlásili své pohledávky, pokud tak ještě neučinili. Rozhodnutí je nutné doručit všem
11
§ 136 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
22
účastníkům řízení a dalším osobám a současně soud musí vyrozumět státní instituce, které jsou zákonem uvedené. Kromě vydání rozhodnutí o úpadku, můţe soud vydat i jiná rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Můţe jej například odmítnout pro vady, zastavit řízení, zamítnout insolvenční návrh, pokud nejsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku nebo zamítnout návrh pro nedostatek dluţníkova majetku. V případě, ţe soud rozhodne o úpadku, je dále nutné rozhodnout a stanovit způsob jeho řešení. V některých případech je výběr formy řešení spojen s rozhodnutím o úpadku. Týká se to například dluţníka, u kterého je konkurs jediným moţným řešením a také v případě, kdy dluţník v návrhu předloţí jako způsob řešení reorganizaci a současně jiţ má vypracovaný reorganizační plán. V ostatních případech soud rozhoduje v zákonem stanovené lhůtě tří měsíců. Do té doby můţe schůze věřitelů přijmout usnesení o způsobu řešení úpadku, kterým je následně soud vázán. Nestane-li se tak, rozhoduje o způsobu řešení insolvenční soud dle své úvahy. Další průběh insolvenčního řízení se odvíjí od toho, o jaký způsob řešení úpadku se jedná.
2.2.2. Postavení věřitelů a jejich uplatňování pohledávek Postavení věřitelů v insolvenčním řízení a jejich uplatňování pohledávek je upraveno v první, obecné části insolvenčního zákona.12 Pohledávky věřitelů se pro potřeby insolvenčního řízení rozdělují do několika skupin. Jedna skupina obsahuje pohledávky za majetkovou podstatou. Patří sem pohledávky vzniklé po zahájení insolvenčního řízení. Tyto pohledávky jsou obvykle uspokojovány v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku a patří sem například odměny a výdaje insolvenčního správce, daně, poplatky, cla, pojistné na sociální zabezpečení, pojistné na zdravotní pojištění apod. Další skupina zahrnuje pohledávky postavené na úroveň pohledávkám za majetkovou podstatou a patří sem zejména pracovněprávní pohledávky zaměstnanců dluţníka. I tyto pohledávky se uspokojují v plné výši v průběhu celého insolvenčního řízení.
12
Část první, Obecná část, Hlava V., Díl 1. – 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
23
Podřízené pohledávky, jejichţ uspokojení je podmíněno uspokojením jiné pohledávky, tvoří další skupinu. Tyto pohledávky jsou uspokojovány poměrně a jako poslední a jedná se o pohledávky společníků a členů druţstva, které vyplývají z jejich účasti ve společnosti či druţstvu. Nejvýznamnější skupinu tvoří zajištěné pohledávky, které se uplatňují přihláškou. Mezi zajištěné pohledávky patří pohledávka věřitele, jeţ je zajištěna majetkem, který náleţí do majetkové podstaty a to zástavním právem, zadrţovacím právem, omezením převodu nemovitostí, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění.13 U těchto pohledávek mají věřitelé nárok, aby jejich pohledávka byla uspokojena přednostně z výtěţku získaného zpeněţením věci nebo jiné hodnoty, kterou je pohledávka zajištěna. Jestliţe tato věc zajišťuje více pohledávek různých věřitelů, jsou tito uspokojeni v pořadí, v jakém vznikl právní důvod zajištění. Zajištění věřitelé jsou povinni podat přihlášku své pohledávky a současně připojit listiny, které dokladují, ţe mají svou pohledávku zajištěnou. Přihláška se podává u soudu v době od zahájení řízení aţ do lhůty, která je stanovená v rozhodnutí o úpadku. Věřitel musí přihlásit všechny pohledávky, to znamená i ty, o kterých jiţ probíhá soudní řízení nebo takové, které soud jiţ pravomocně svým rozhodnutím přiznal. Dále jsou to pohledávky nesplatné nebo pohledávky vázané na podmínku. Co se týká hlediska běhu lhůt k promlčení nebo pro zánik práva, má podání přihlášky stejné účinky jako ţaloba. Za správnost údajů v přihlášce odpovídá věřitel. Přihlášku je moţné podat pouze na formuláři, jehoţ náleţitosti jsou stanoveny prováděcími předpisy vydanými ministerstvem. Insolvenční správce vypracuje seznam přihlášek a posoudí je podle dokladů, které má k dispozici. V případě, ţe některé pohledávky popírá, musí to výslovně uvést. Seznam přihlášených pohledávek a případné změny v seznamu jsou ve stanovené lhůtě zveřejněny v insolvenčním rejstříku. Na základě předloţeného seznamu nařídí soud přezkumné jednání, při němţ dojde k přezkoumání pohledávek. Při tomto jednání můţe být popírána pravost, výše nebo pořadí přihlášených pohledávek insolvenčním správcem nebo dluţníkem. Věřitelé toto právo nemají. Ti mohou u nevykonatelné pohledávky, která byla správcem popřena, ve stanovené lhůtě 30 dnů po skončení přezkumného jednání, podat ţalobu u insolvenčního soudu. Ţaloba pak směřuje proti insolvenčnímu správci.
13
§ 2 písm. g) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
24
2.2.3. Majetková podstata Majetková podstata je majetkový soubor, který slouţí k uspokojení dluţníkových věřitelů. Majetek, který patří do podstaty je vyjmenován v insolvenčním zákoně14 a jako příklad je moţné uvést peněţní prostředky, věci movité a nemovité, soubor věcí a věci hromadné, akcie, obchodní podíly atd. V zákoně je však uveden neúplný výčet. Majetkovou podstatu mohou, kromě uvedených aktiv, tvořit další, jakékoli hodnoty, u nichţ to zákon výslovně nevylučuje. Do majetkové podstaty se zahrne zejména majetek, který dluţníkovi patří v době, kdy je zahájeno řízení a také majetek náleţící dluţníkovi v době nařízení předběţného opatření, např. při rozhodnutí o úpadku. I majetek získaný v průběhu řízení se do majetkové podstaty zahrnuje. Insolvenční zákon současně upravuje, jaký majetek je z podstaty vyloučen.15 Nepatří sem majetek, který není moţné postihnout exekucí nebo výkonem rozhodnutí, tzn. věci, které jsou pro dluţníka nepostradatelné k uspokojení potřeb jeho a jeho rodiny, jako jsou například oděvní součásti, vybavení domácnosti apod. Hodnota jednotlivých věcí a dalších sloţek majetku není pro zahrnutí do podstaty zásadní. V průběhu řízení mohou být neprodejné věci či nedobytné pohledávky z podstaty vyloučeny. Současně se majetková podstata během řízení průběţně doplňuje. K rozšíření můţe dojít uplatněním nároků vůči třetím osobám, tj. úspěšným vymáháním pohledávek a ke zúţení tím, ţe jsou z podstaty určité věci vyjmuté, například na základě vylučovacích ţalob nebo na základě vypořádání společného jmění manţelů. Zjišťováním majetkové podstaty je pověřený insolvenční správce, který se řídí pokyny soudu. Vydané pokyny jsou pro správce závazné. Dluţník je povinen při zjišťování podstaty poskytnout správci součinnost, dbát jeho pokynů a zpřístupnit mu přístup na místa, kde má majetek umístěn. V případě právnické osoby náleţí tato povinnost součinnosti statutárním orgánům a jejich členům. Na začátku zjišťování majetkové podstaty sestaví dluţník seznam aktiv a pasiv, který předá správci. Ten ověří informace v seznamu a zjistí, zda do majetkové podstaty nepatří i další věci, práva či pohledávky, kromě těch, které byly dluţníkem do seznamu zahrnuty. Následně správce vyhotoví listinu, obsahující majetek náleţící do podstaty, která se nazývá soupis podstaty. Ten je insolvenčním soudem zveřejněn v insolvenčním rejstříku ihned po jeho předloţení soudu. S majetkovou podstatou mohou nakládat osoby, které mají dispoziční oprávnění k podstatě. Mezi takové osoby patří dluţník v době rozhodnutí o úpadku, insolvenční 14 15
§ 206 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) § 207 a 208 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
25
správce v době od prohlášení konkursu, dluţník v době od povolení reorganizace nebo dluţník v době od povolení oddluţení.16 Kaţdý, kdo je pověřený správou podstaty musí dbát na to, aby nedocházelo k jejímu znehodnocení a aby majetek byl vyuţíván v souladu se svým určením.
2.2.4. Způsoby řešení úpadku Zákon poskytuje několik moţných variant řešení úpadku. Záleţí na tom, která je pro dluţníka nejvýhodnější, přičemţ je moţné zvolit jak likvidační, tak sanační formu. Výběr nejvhodnějšího způsobu řešení úpadku spočívá v motivaci uspokojit věřitele a jejich pohledávky v co v největší míře. Konkurs, nepatrný konkurs Konkurs je historicky nejstarší formou řešení úpadku. Význam slova konkurs pochází z latinského termínu „concursus creditorum“, přičemţ „concursus“ vyjadřuje sběh či shlukování se a vztahuje se ke slovu „creditor“, coţ znamená v překladu věřitel. Z toho vyplývá, ţe toto slovní spojení znamená souběh věřitelů, kteří mají být uspokojeni z konkursní podstaty. V případě konkursu se jedná o tzv. likvidační způsob, který je moţné provést u jakéhokoli dluţníka, a to podnikatele i nepodnikatele, právnické i fyzické osoby. Cílem konkursu je zpeněţení majetkové podstaty dluţníka. Z výtěţku se poměrně uspokojí věřitelé dle pravidel stanovených insolvenčním zákonem. Prohlášením konkursu se insolvenční řízení změní v řízení konkursní. O prohlášení konkursu rozhoduje výhradně insolvenční soud. Účinky prohlášení konkursu nastávají v okamţiku, kdy je soudní rozhodnutí o prohlášení konkursu zveřejněno v insolvenčním rejstříku a na úřední desce soudu. Dluţník v důsledku prohlášení konkursu přichází o moţnost nakládat s majetkem, který tvoří majetkovou podstatu, nesmí uzavírat smlouvy ani vykonávat jednostranné právní úkony. Věřitelé prohlášením konkursu ztrácejí moţnost individuálně postupovat při uplatňování a vymáhání svých pohledávek. Všichni jsou tak nuceni podřídit se celkovému reţimu konkursu, který vede k tomu, ţe někteří věřitelé jsou uspokojeni úplně a někteří
16
§ 229 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
26
pouze poměrně. Provoz dluţníkova podniku však v okamţiku prohlášení konkursu nezaniká a nemá vliv ani na trvání pracovních poměrů zaměstnanců. Všechna práva spojená s nakládáním s majetkem dluţníka přecházejí na insolvenčního správce. Ten řídí provoz dluţníkova podniku, disponuje s bankovními účty, vystupuje vůči zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje účetnictví a plnění daňových povinností. Insolvenční správce také sestaví či doplní seznam přihlášených pohledávek a v případě, ţe ještě tak nebylo učiněno, sestaví soupis majetkové podstaty. Jedním ze základních úkolů insolvenčního správce po prohlášení konkursu je připravit první schůzi věřitelů. Pro ni je potřeba zpracovat zprávu, která podává informace o ekonomické situaci dluţníka a slouţí také jako podklad pro rozhodování o dalších postupech. Ve zprávě se porovnává majetková podstata se závazky dluţníka a na jejím základě se správce vyjádří k moţnosti dalšího vyuţití dluţníkova podniku. Zpráva o hospodářské situaci dluţníka, kterou je správce povinen zpracovat ke dni prohlášení konkursu, musí být předloţena insolvenčnímu soudu nejméně 7 dní před konáním první schůze věřitelů. Ti mají právo u soudu do zprávy nahlíţet. V průběhu konkursního řízení se nadále pokračuje ve zpeněţování majetkové podstaty. To je moţné provést trojím způsobem; veřejnou draţbou – podle zákona o veřejných draţbách,17 prodejem movitých a nemovitých věcí – podle občanského soudního řádu18 nebo prodejem majetku mimo draţbu. Můţe také dojít ke zpeněţení podniku dluţníka jedinou smlouvou. K tomuto úkonu je potřebný souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Stejně tak, jako je moţné zpeněţit celý podnik, lze zpeněţit i část podniku nebo celou majetkovou podstatu. Z výtěţku, dosaţeného zpeněţením, insolvenční správce postupně kryje pohledávky za podstatou a další pohledávky, které jsou jim rovny. V případě, ţe dojde ke zpeněţení podstatné části majetkové podstaty, předloţí insolvenční správce konečnou zprávu soudu, která bude podkladem pro rozvrhové usnesení soudu. Spolu s ní předloţí i vyúčtování své odměny a výdajů. Konečná zpráva je zveřejněna v insolvenčním rejstříku a insolvenční soud nařídí jednání, kde dojde k jejímu přezkoumání a soud rozhodne o jejím přijetí, odmítnutí nebo doplnění či změně. Poté soud vydá a následně správce splní rozvrhové usnesení. O ukončení konkursu rozhoduje výhradně soud, a to usnesením o jeho zrušení. Takové rozhodnutí můţe soud vydat i bez návrhu. Konkurs je moţné zrušit na základě
17 18
Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
27
stanovených důvodů, které jsou jednotlivě vyjmenovány v insolvenčním zákoně.19 Jedná-li se o případ, kdy konkurs splní svůj účel, předá insolvenční správce soudu zprávu o splnění rozvrhového usnesení. V ostatních případech je o zrušení konkursu rozhodnuto, i kdyţ řízení o něm nebylo dovršeno a to v případě, ţe se ukáţe, ţe úpadek není osvědčen, není ţádný přihlášený věřitel nebo se zjistí, ţe majetek dluţníka je nedostatečný. Zrušením konkursu dojde současně k zániku jeho účinku. Dluţník znovu nabude právo disponovat se svým zbývajícím majetkem. Jestliţe je dluţník právnickou osobou, jednají za něj opět statutární orgány. V případě insolvenčního správce však jeho činnost zrušením konkursu nezaniká. Zákon mu před zproštěním jeho funkce ukládá splnění dalších povinností, mezi něţ patří uzavření účetních knih, sestavení účetní závěrky, splnění povinností uloţených daňovými předpisy a předání dluţníkovi potřebných účetních seznamů. Musí také dluţníkovi předat zbývající majetek. Nepatrný konkurs Nepatrný konkurs se aplikuje při řešení konkursu menšího rozsahu. Pouţití nepatrného konkursu je upraveno určitými výjimkami a odchylkami od klasického konkursu, jejichţ pouţití vede ke zjednodušení, zefektivnění a maximálního urychlení řízení. O nepatrný konkurs se můţe jednat ve dvou případech: 1) Je-li dluţník fyzická osoba, která není podnikatelem. Zde se nebere v úvahu rozsah dluţníkova majetku ani počet věřitelů. V mnoha případech se jedná o situaci, kdy dluţníkovi nebylo soudem umoţněno oddluţení jako způsob řešení úpadku nebo pokud dluţník nedodrţel podmínky povoleného oddluţení. 2) Je-li dluţníkem kdokoli, a to osoba fyzická či právnická, podnikatel či nepodnikatel. Podmínkou je, ţe celkový obrat dluţníka za poslední účetní období, které předcházelo prohlášení konkursu, nepřekročil 2.000.000,- Kč a současně nemá více neţ 50 věřitelů.20 Oddlužení Institut oddluţení je ozdravná forma řešení úpadku, která je určena výhradně pro dluţníka, který není podnikatelem. Můţe se jednat o nepodnikatelské právnické osoby nebo fyzické osoby. Z toho vyplývá, ţe tento způsob není určen pro řešení dluhů 19 20
§ 308 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) § 314 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
28
z podnikání. Obvykle je dluţníkem fyzická osoba, která se dostane do situace, kdy její příjmy a výdaje nejsou vyrovnané a ona není schopna splácet své pohledávky. Cílem tohoto procesu je vyloučit nebo alespoň zmírnit negativní vliv úpadku na další ţivot dluţníka s vyuţitím majetku, který má k dispozici. Oddluţení, stejně jako další sanační způsoby řešení úpadku, je vázané na splnění předepsaných podmínek insolvenčním zákonem. V případě, ţe by stanovené podmínky nebyly splněny, můţe být i na úpadek dluţníka – nepodnikatele, vyhlášen konkurs. Zahájení procesu oddluţení je moţné pouze na základě podání návrhu. Ten má oprávnění podat výhradně dluţník, a to současně s podáním insolvenčního návrhu. Návrh je moţné podat pouze na předepsaném formuláři, vydaném Ministerstvem spravedlnosti a obsahujícím předepsané zákonné náleţitosti. Dluţník má povinnost k návrhu připojit dokumenty, na kterých je uveden seznam majetku, který má ve vlastnictví, existující závazky dluţníka a doklady o svých příjmech za poslední tři roky. Podstatnou náleţitostí předkládaného návrhu je písemné a vlastnoručně podepsané prohlášení dalších osob ochotných podílet se na oddluţení jako spoludluţník či ručitel, v případě, ţe takové osoby existují. O povolení oddluţení rozhoduje insolvenční soud. Ten má pravomoc v určitých případech návrh zamítnout. Můţe tak učinit v případě, jestliţe zjistí nepoctivý záměr dluţníka, nedbalý přístup dluţníka při plnění svých povinností nebo jestliţe návrh podala osoba, o jejímţ návrhu na povolení oddluţení jiţ bylo rozhodnuto v minulosti. V případě, ţe soud neshledá důvod pro zamítnutí, návrh schválí. Poté je rozhodnutí soudu uveřejněno v insolvenčním rejstříku a tím nastává jeho účinnost. Existují dva povolené způsoby, jak lze oddluţení fyzických osob provést: 1) Jednou z moţností je rychlé zpeněţení majetkové podstaty dluţníka a uspokojení věřitelů z výtěţku zpeněţení. 2) Další způsob spočívá v tom, ţe si dluţník majetek ponechá k dispozici a ve splátkovém kalendáři se zaváţe věřitelům splácet pravidelné měsíční splátky, nejdéle však po dobu pěti let. V okamţiku, kdy dojde ke včasnému a řádnému splnění povinností, které vyplývají z institutu oddluţení, soud to vezme na vědomí a vydá rozhodnutí, proti němuţ není přípustné odvolání. Tím insolvenční řízení týkající se oddluţení končí.
29
Zvláštní způsob Zvláštní způsob řešení úpadku je určen k řešení úpadku finančních institucí, jako jsou např. banky, subjekty bankám podobné a pojišťovací instituce. Kompletní výčet institucí, kterých se tento způsob řešení úpadku týká, je vyjmenován v insolvenčním zákoně.21
21
§ 367 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
30
3. Reorganizace Reorganizace je v České republice zcela nový institut, a proto při jeho zavádění v nedávné minulosti nebylo moţné vycházet z ţádných předchozích právních ani legislativních úprav. Jako vzor pro jeho zavedení poslouţila úprava praktikovaná zejména v USA, která byla doplňována o některé evropské úpravy, a to hlavně rakouské a německé. Na rozdíl od konkursu nevede reorganizace k likvidaci dluţníka, ale je zaloţena na snaze udrţet podnik, popřípadě jeho část, ţivotaschopný. Provoz zůstane zachován a průběţně jsou vykonávána ozdravná opatření, která musí být schvalována soudem a jejich provádění je průběţně kontrolováno. Proces reorganizace není moţné obecně aplikovat na všechny subjekty, lze ji uplatnit pouze u dluţníka, který je podnikatelem, a to bez ohledu na to, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu. I zde však existují výjimky, kdy není tento způsob řešení úpadku přípustný. Zákaz reorganizace se týká dluţníka – právnické osoby v likvidaci, obchodníka s cennými papíry, osoby oprávněné k obchodování na komoditní burze podle zvláštního předpisu, banky, pojišťovny, spořitelního či úvěrového druţstva nebo instituce elektronických peněz. Reorganizaci je moţné provést různými způsoby a zákon nabízí pouze demonstrativní výčet opatření týkající se provedení reorganizace. Z toho vyplývá, ţe jsou přípustná i jiná opatření a záleţí zejména na osobě, která sestavuje reorganizační plán, jaký způsob reorganizace a jaká opatření zvolí. Důleţité je, aby předkladatel reorganizačního plánu měl dobré znalosti týkající se ekonomické situace podniku a o celém jeho fungování. Mezi způsoby provedení reorganizace lze zařadit zejména restrukturalizace pohledávek, prodej celé majetkové podstaty nebo její části, prodej podniku dluţníka, vydání části aktiv dluţníka věřitelům, fúze dluţníka s jinou osobou, vydání akcií nebo jiných cenných papírů dluţníka, zajištění financování provozu podniku změna zakladatelských listin.22
3.1.
Podmínky pro povolení reorganizace Reorganizace není vhodná pro kaţdého podnikatele. Základním předpokladem, aby
soud reorganizaci povolil, je splnění dvou zákonných podmínek.
22
§ 341 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
31
1) První podmínka ukládá, ţe obrat dluţníka za poslední účetní období, které předchází insolvenčnímu návrhu, musí činit minimálně 100.000.000,- Kč. Účetním obdobím se rozumí kalendářní rok, coţ je standardně nejběţnější délka účetního období. 2) Druhá podmínka stanoví, ţe dluţník musí v okamţiku zahájení insolvenčního řízení zaměstnávat nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru. Uvedené podmínky nemusí být vyţadovány v případě, ţe dluţník současně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předloţí insolvenčnímu soudu reorganizační plán, který je jiţ přijatý a odsouhlasený minimálně polovinou zajištěných věřitelů a minimálně polovinou nezajištěných věřitelů (u obou skupin počítáno podle velikosti jejich pohledávek).
3.2.
Návrh na povolení reorganizace K podání návrhu na povolení reorganizace je oprávněn jak dluţník, tak i přihlášený
věřitel. V případě, ţe dluţník podává na sebe návrh z důvodu hrozícího úpadku, musí tak učinit nejpozději do rozhodnutí úpadku. Jedná-li se o návrh dluţníka, nikoli však týkající se hrozícího úpadku, lze návrh podat nejpozději do 10 dnů před první věřitelskou schůzí, která se má uskutečnit po rozhodnutí o úpadku. Jestliţe podává návrh na povolení reorganizace přihlášený věřitel, musí být schválen schůzí věřitelů, která tak rozhodne na základě zprávy o ekonomické situaci dluţníka, předloţené insolvenčním správcem.
3.2.1. Náležitosti návrhu Návrh na povolení reorganizace, který podává dluţník, musí obsahovat předepsané náleţitosti, a to jednak obecné, které jsou upraveny v občanském soudním řádu23 a současně náleţitosti stanovené insolvenčním zákonem. Povinné je označení dluţníka a osob, které mají oprávnění jednat za něj, údaje o kapitálové struktuře dluţníka a údaje o způsobu navrhované reorganizace. K návrhu musí být přiloţeny další přílohy, jako je soupis majetku dluţníka a seznam jeho závazků.
23
§ 42 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
32
Pokud by návrh neobsahoval všechny předepsané náleţitosti a přílohy nebo by nebyl dostatečně srozumitelný, insolvenční soud vyzve dluţníka k doplnění a opravě v určené lhůtě.
3.2.2. Zamítnutí návrhu na povolení reorganizace Insolvenční soud má pravomoc rozhodnout o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace z několika důvodů. Jedním z předpokladů zamítnutí je důvodné zjištění nepoctivého záměru při podání návrhu. Nepoctivým záměrem se zde rozumí skutečnost, ţe v posledních pěti letech jiţ u dluţníka proběhlo řízení, které řešilo úpadek nebo v předchozích pěti letech proběhlo trestní řízení s následkem pravomocného odsouzení pro majetkový či hospodářský trestný čin. Soud zamítne návrh také při zjištění, ţe jej podala osoba, o jejímţ návrhu na povolení reorganizace bylo jiţ v minulosti rozhodnuto. V případě, ţe návrh podává věřitel, avšak bez předchozího schválení schůze věřitelů, je to další důvod pro zamítnutí návrhu soudem. Jestliţe soud zamítne návrh na povolení reorganizace pro některou z uvedených překáţek, účinky podání návrhu zanikají a pokračuje dál insolvenční řízení projednáním konkursu.
3.2.3. Povolení reorganizace Pokud nedojde k zamítnutí z důvodů uvedených v předešlé kapitole, insolvenční soud reorganizaci povolí. Vydá usnesení, které obdrţí navrhovatel, dluţník, insolvenční správce a věřitelský výbor. Součástí rozhodnutí o povolení reorganizace je mimo jiné informace o osobě insolvenčního správce, a výzva dluţníkovi k předloţení reorganizačního plánu ve lhůtě 120 dnů, popř. jeho sdělení, ţe jej předloţit nemá v úmyslu.
3.3.
Postavení dlužníka při reorganizaci V průběhu reorganizace má dluţník určitá dispoziční oprávnění, která však nejsou
absolutní a mohou být v průběhu řízení omezena nebo zakázána. Provádět úkony, které by
33
zásadním způsobem měnily hodnotu majetku zahrnutého do majetkové podstaty nebo činnosti, při kterých by se mělo změnit postavení věřitelů, popřípadě výše jejich uspokojení, můţe dluţník pouze po předchozím souhlasu věřitelského výboru. Pokud tak neučiní, odpovídá za škodu či jinou újmu, kterou tím věřitelům nebo dalším osobám způsobil. Nad dluţníkovou činností v průběhu reorganizace vykonává dohled insolvenční správce. Ten také rozhoduje v rámci působnosti valné hromady nebo členské schůze dluţníka. Činnost těchto orgánů je rozhodnutím soudu o povolení reorganizace pozastavena. Právní úprava ponechává na valné hromadě nebo členské schůzi dluţníka pouze jedinou kompetenci. To se týká práva na jmenování, volbu či odvolání členů statutárního orgánu nebo dozorčí rady dluţníka, avšak pouze v případě, ţe věřitelský výbor s navrhovanými změnami souhlasí. K omezení či zákazu některých dispozičních oprávnění dluţníka můţe dojít po schválení reorganizačního plánu, a to ve prospěch osob v plánu uvedených. Omezit dispoziční práva dluţníka můţe insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského výboru, popřípadě i bez návrhu. Odejmutá dispoziční práva přechází bez nutnosti samostatného rozhodnutí insolvenčního soudu na insolvenčního správce. Dluţník je povinen informovat insolvenčního správce o učiněných právních úkonech, o průběţném plnění reorganizačního plánu a další činnosti související s procesem reorganizace. Mezi další povinnosti dluţníka patří předkládání zpráv o běţných úkonech, o plnění dlouhodobých či opakujících se činnostech za daná časová období, která jsou stanovena plánem nebo rozhodnutím soudu.
3.4.
Postavení věřitelů při reorganizaci Okruh a postavení věřitelů při reorganizaci je upraveno zákonnými ustanoveními
insolvenčního zákona. Účastníky reorganizace na straně věřitele jsou přihlášení věřitelé, věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou a věřitelé se shodným postavením. Dalšími věřiteli jsou společníci a členové dluţníka, jejichţ pohledávky vyplývají z účasti ve společnosti či druţstvu.
34
Rozdělení věřitelů do skupin Věřitelé jsou v reorganizačním řízení rozděleni do samostatných skupin. Toto rozdělení je úkolem předkladatele reorganizačního plánu, který tak musí učinit v souladu se zákonnými předpisy. Při rozdělení věřitelů je důleţité postupovat tak, aby v jednotlivých skupinách byli věřitelé se shodným právním postavením a se shodnými ekonomickými zájmy. Rozdělení má vliv na hlasování o reorganizačním plánu a pro rozsah uspokojení jejich pohledávek. Z tohoto principu vyplývá, ţe je nepřípustné, aby v jedné skupině byli současně zařazeni např. zajištění a nezajištění věřitelé. Pokud nastane situace, ţe věřitel má více pohledávek, které jsou reorganizačním plánem zařazeny do různých skupin, hlasuje potom zvlášť v kaţdé skupině, do níţ je zařazen, a to prostřednictvím příslušné pohledávky. Rozdělení věřitelů do skupin je součástí reorganizačního plánu, kde jsou také uvedena kritéria, podle kterých k rozdělení došlo. Vhodnost těchto kritérií k rozdělení věřitelů do skupin je posouzeno insolvenčním soudem při schvalování reorganizačního plánu. Navrţené a předloţené rozdělení věřitelů do skupin, které provedl autor reorganizačního plánu, nemusí být konečné. Insolvenční soud můţe rozhodnout o přeřazení věřitele do jiné skupiny na základě ţádosti, kterou podá buď dotčený věřitel, tj. věřitel označený v reorganizačním plánu, nebo předkladatel plánu, kterým můţe být dluţník, věřitel, popř. třetí subjekt, a to do okamţiku neţ insolvenční soud vydá rozhodnutí o schválení reorganizační plánu.
3.5.
Reorganizační plán Reorganizační plán je zásadním a nejdůleţitějším dokumentem při reorganizace.
Jsou v něm obsaţena všechna opatření, která je nutné provést, aby byly vypořádány vztahy mezi dluţníkem a jeho věřiteli a současně došlo k ozdravení podniku dluţníka. Na tvorbě reorganizačního plánu se mohou podílet všechny procesní skupiny. Přednostní právo na zpracování a předloţení plánu náleţí dluţníkovi, a to i v případě, ţe návrh na povolení reorganizace nepodal on, ale některý z přihlášených věřitelů. Aţ posléze, jestliţe se dluţník svého práva vzdá, mohou plán předloţit další osoby. Zákon stanoví povinné náleţitosti, které musí reorganizační plán zahrnovat. Jeho obsahem je v první řadě rozdělení věřitelů do skupin a informace o nakládání
35
s pohledávkami v jednotlivých skupinách. Dále je to stanovení způsobu reorganizace, určení opatření vedoucích k plnění plánu a údaje, zda a za jakých podmínek bude provoz dluţníkova podniku nebo jeho části pokračovat. V plánu musí být také uvedeny osoby, které se budou podílet na financování reorganizačního plánu a zajistí plnění dluţníkových závazků. Další nedílnou součástí plánu musí být údaj o tom, jak bude ovlivněna zaměstnanost v dluţníkově podniku, týkající se zejména případného sniţování počtu zaměstnanců. A v neposlední řadě musí být obsahem reorganizačního plánu údaj o situaci po skončení reorganizace, zejména zda bude mít dluţník závazky vůči věřitelům po skončení reorganizace a v jaké výši tyto závazky budou. Současně s reorganizačním plánem je jeho předkladatel povinen vypracovat i zprávu o reorganizačním plánu. Obsah a povinné náleţitosti této zprávy jsou vymezeny vyhláškou č. 311/2007 Sb. o jednacím řádu pro insolvenční řízení. Je to zejména uvedení informací týkajících se návrhu reorganizačního plánu, jeho stručné shrnutí, dosavadní průběh insolvenčního řízení a navrhované postupy nebo předpokládané dopady reorganizace na věřitele a další osoby. Doba předloţení zprávy nemusí být totoţná s okamţikem předloţení samotného reorganizačního plánu, avšak musí být předloţena schůzi věřitelů, která jedná o přijetí reorganizačního plánu, v dostatečném předstihu, aby se její členové s obsahem stihli seznámit. Jednání o reorganizačním plánu Po předloţení reorganizačního plánu věřitelům k seznámení s ním, svolá insolvenční soud schůzi věřitelů, která na svém zasedání rozhodne o přijetí plánu. O přijetí plánu probíhá hlasování věřitelů rozdělených podle skupin. Ještě před konáním této schůze je zpráva o reorganizačním plánu zveřejněna v insolvenčním rejstříku. Jestliţe jsou splněny všechny podmínky v souladu se zákonem, insolvenční soud reorganizační plán schválí. Realizace reorganizačního plánu Reorganizačním plánem se řídí celý další průběh insolvenčního řízení. Plán nabývá účinnosti v okamţiku, kdy jeho schválení soudem nabylo právní moci. Tímto okamţikem dochází k obnově výkonu funkce valné hromady, upraví se zakladatelské dokumenty a stanovy dluţníka, které upravují jeho vnitřní poměry, to vše v souladu s reorganizačním plánem. Účinností reorganizačního plánu se mění závazky dluţníka a práva třetích osob
36
k majetku, který náleţí do majetkové podstaty. Původní práva věřitelů, která mají vůči dluţníkovi, zanikají a jakákoli další činnost se nadále řídí reorganizačním plánem. Předkladatel reorganizačního plánu má moţnost navrhnout jeho změnu, a to v případě, ţe by nastaly skutečnosti, které by vedly k lepší splnitelnosti plánu. Návrh změny je soudem zveřejněn v insolvenčním rejstříku a na náklady navrhovatel doručen ke všem věřitelům, aby se ke změně vyjádřili. Současně soud stanoví termín, ve kterém bude návrh o změně projednán. Aby byl návrh přijat, musí s ním souhlasit všechny věřitelské skupiny ustavené v původním reorganizačním plánu a většina společníků dluţníka.
3.6.
Ukončení reorganizace Insolvenční soud můţe do šesti měsíců od schválení reorganizačního plánu zrušit
rozhodnutí o jeho schválení, zjistí-li, ţe některý z věřitelů byl zvýhodněn bez souhlasu ostatních věřitelů nebo ke schválení plánu došlo podvodným způsobem. Ke zrušení rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu můţe dojít insolvenčním soudem do tří let, jestliţe dluţník, jeho statutární orgán nebo jeho člen, byl odsouzen za úmyslný trestný čin spojený se schválením reorganizačního plánu nebo zásadním způsobem zkrátil věřitele. Jestliţe dojde ke zrušení reorganizačního plánu pro některý z výše uvedených důvodů, mají věřitelé právo na uspokojení svých pohledávek, které měli před schválením plánu. Soud v takovém případě bez jednání rozhodne o přeměně reorganizace podniku v konkurs. Své rozhodnutí doručí všem účastníkům řízení a poté nastanou účinky spojené s prohlášením konkursu. Úspěšný proces reorganizace skončí splněním reorganizačního plánu nebo jeho podstatných částí za předpokladu, ţe je zřejmé, ţe v budoucnu nedojde k ohroţení plnění zbytku plánu. Soud vezme splnění na vědomí a vydá rozhodnutí o ukončení reorganizace.
37
4. Přehled a vývoj insolvencí v České republice Informace o insolvenčních řízeních v České republice je moţné čerpat z veřejně dostupného zdroje, insolvenčního rejstříku. Zde je současně moţné sledovat průběh kaţdého řízení. Existuje však i několik komerčních společností, které se zabývají monitorováním insolvencí. Mezi tyto společnosti patří například Creditreform, s.r.o., Coface Czech nebo Creditinfo Czech Republic, s.r.o. a další. Ve většině případů však tyto společnosti poskytují převáţně placené sluţby svým klientům, aby ti měli větší přehled o ekonomické situaci svých obchodních partnerů. Ale některé vypracované přehledy výše uvedené společnosti zveřejní v tisku, popř. na svých internetových stránkách a tím je zpřístupní i pro veřejnost. Jak je vidět z tabulky 1 (strana 39), která obsahuje přehled insolvenčních návrhů podaných v letech 2008 – 2010, je počet těchto návrhu kaţdý rok vyšší. Tento růst je způsobený zejména zhoršující se hospodářskou situací, kterou podnikatelské subjekty začaly pociťovat zejména od posledního čtvrtletí roku 2008. Přibliţně od pololetí roku 2009 se začal tento negativní vliv ve velké míře projevovat i u fyzických osob. V důsledku ztráty svého zaměstnání řada lidí nezvládala splácet své dluhy, dostávala se do tíţivé situace a následně se rozhodli ji řešit oddluţením. Na růstu podaných insolvenčních návrhů má, kromě nepříznivé ekonomické situace na trhu, podíl i stále se zvyšující vyuţívání insolvenčního zákona. Podle výsledků, které zpracovala společnost Creditreform, bylo v roce 2008 podáno 5.354 insolvenčních návrhů, v roce 2009 jiţ 9.492, coţ je o cca 77 % více. Tento vzrůstající trend pokračoval i v roce 2010, kdy celkový počet insolvenčních návrhů činil 16.118, to je o zhruba 70 % více neţ v předchozím roce 2009.
38
Tabulka 1: Insolvenční návrhy v ČR v letech 2008 – 2010 v měsíčních přehledech 2008 Měsíc
Celkem
2009
Z toho Z toho PO*
FO**
Celkem
2010
Z toho Z toho PO
FO
Celkem
Z toho Z toho PO
FO
Leden
273
106
167
441
296
145
819
348
471
Únor
495
205
290
594
368
226
1084
424
660
Březen
487
265
222
678
427
251
1436
523
913
Duben
497
285
212
723
465
258
1291
453
835
Květen
390
261
129
694
402
292
1338
444
894
Červen
409
271
138
891
507
294
1376
471
905
Červenec
418
285
133
863
490
373
1257
373
884
Srpen
439
328
108
824
426
398
1307
468
839
Září
471
343
128
883
444
439
1347
432
915
Říjen
465
322
143
867
465
402
1490
472
1018
Listopad
488
341
147
994
464
530
1669
542
1127
Prosinec
525
406
119
1040
501
539
1704
606
1098
Celkem
5354
3418
1936
9492
5255
4237
16118
5559
10559
Zdroj: CREDITREFORM, Tisková informace [on-line]. Praha, leden 2011 [cit. 28.2.2011] Dostupné na: http://web.creditreform.cz/cs/resources/pdf/20110103_TZ_vyvoj_insolvenci_firem_2010.pdf
*PO – právnické osoby (obchodní společnosti, podnikatelé – fyzické osoby) **FO – fyzické osoby
Prohlášením úpadku končí přibliţně polovina insolvenčních návrhů podaných právnickými osobami. Úpadek je pak v tomto případě moţné řešit dvěma různými způsoby – konkursem nebo reorganizací. Nejvíce podnikatelských subjektů nadále vyuţívá jako způsob řešení úpadku konkurs. V roce 2008 byl prohlášen konkurs na 977 podnikatelských subjektů, v roce 2009 to bylo 1557 prohlášených konkursů a v roce 2010 byl jejich počet 1601.24
24
CREDITREFORM, Tisková informace [online]. Praha, leden 2011 [cit. 2011-02-28] Dostupné na: http://web.creditreform.cz/cs/resources/pdf/20110103_TZ_vyvoj_insolvenci_firem_2010.pdf
39
Reorganizace, jako sanační způsob řešení úpadku, je stále ještě málo vyuţívaný prostředek. Jedním z podstatných důvodů je zajisté i skutečnost, ţe mnoho subjektů nesplňuje zákonné podmínky pro povolení reorganizace. Avšak i zde je vidět nepatrný nárůst. Zatímco v roce 2008 bylo soudem povoleno pouhých 8 reorganizací, v roce 2009 počet vzrostl na 16 a v roce 2010 bylo povoleno celkem 19 reorganizací. Do konce roku 2010 však pouze dvě reorganizace byly ukončeny úspěšným splněním reorganizačního plánu.25 Srovnání insolvenčních řízení podle regionů v letech 2008 - 2010 Vývoj insolvencí na území České republiky není rovnoměrný. Naopak v jednotlivých regionech je počet vyhlášených insolvencí odlišný a také značně nestabilní. Za nerovnoměrným vývojem stojí, kromě dalších důvodů, i rozdílné dispozice jednotlivých krajů. Jak je patrné z grafu 1 (strana 41), který je vypracovaný na základě informací společnosti Creditreform, mezi regiony s nejvíce insolvencemi se řadí hlavní město Praha. To je však způsobeno i tím, ţe na území hlavního města má registrované sídlo přibliţně jedna třetina všech podnikatelských subjektů. Druhým regionem s nejvyšším počtem insolvencí je Jihomoravský kraj a třetí místo obsadil kraj Moravskoslezský. Naopak nejméně insolvencí je v průběhu posledních let evidováno v Karlovarském kraji a kraji Vysočina.26
25
CREDITREFORM, Tisková informace [online]. Praha, leden 2011 [cit. 2011-02-28] Dostupné na: http://web.creditreform.cz/cs/resources/pdf/20110103_TZ_vyvoj_insolvenci_firem_2010.pdf 26 CREDITREFORM, Tisková informace [online]. Praha, leden 2011 [cit. 2011-02-28] Dostupné na: http://web.creditreform.cz/cs/resources/pdf/20110103_TZ_vyvoj_insolvenci_firem_2010.pdf
40
Graf 1: Vyhlášené insolvence podle regionů v letech 2008 - 2010 1200 1100 1000 900 800 700 600 500 400 300 200 100
2008
2009
ns ký Zlí
Ús tec ký Vy so čin a
ký es do č
Pra ha
Stř e
Jih
oč es ký Jih om ora vsk ý Ka rlo va rsk Krá ý lov eh rad ec ký Lib ere Mo cký rav sko sle zsk ý Olo mo uc ký Pa rdu bic ký Plz eň ský
0
2010
Zdroj: CREDITREFORM, Tisková informace [online]. Praha, leden 2011 [cit. 2011-02-28] Dostupné na: http://web.creditreform.cz/cs/resources/pdf/20110103_TZ_vyvoj_insolvenci_firem_2010.pdf
41
5. Proces reorganizace společnosti CEREPA, a.s. 5.1.
Charakteristika společnosti CEREPA, a.s. Společnost CEREPA, a.s. je jednou z nejstarších papíren v Čechách. Její sídlo
a hlavní výrobní areál je v obci Červená Řečice. Historie papírny sahá aţ do roku 1675. Do roku 1948, kdy došlo k jejímu znárodnění, patřila do soukromého vlastnictví. Po listopadu 1989 byla zahájena privatizace a v roce 1992 byl státní podnik JIP Větřní, pod který spadal závod JIP CEREPA, v kupónové privatizaci přeměněn na akciovou společnost Jihočeské papírny, a.s. Větřní. JIP CEREPA a.s. se stala její dceřinou společností. K zásadní změně došlo v roce 2002, kdy byla společnost prodána firmě GUATE a.s. a následně fyzickým osobám, které jsou vlastníky akcií společnosti do současné doby. Hlavním předmětem podnikání společnosti CEREPA, a.s. je výroba hygienických papírů, při níţ se vyuţívá recyklovaných surovin, a to zejména sběrového papíru. Mezi hlavní produkty patří toaletní papír pro domácnosti a Jumbo toaletní papír pro sociální zařízení v restauracích, průmyslové utěrky nebo papírové ručníky pro jednorázové pouţití a v menším objemu také podloţky na vyšetřovací lůţka pro zdravotnictví. Produkce hygienických výrobků se z větší části prodává na tuzemském trhu. Prodej výrobků je ve společnosti řešen vlastním obchodním oddělením, které vyuţívá externí prodejce. Také expedice, nakládka, zpracování dodacích listů, nákladních listů a fakturace je zajišťována ve společnosti vlastním oddělením. Z 50 % je prodej směřován na velkoobchodní organizace, které zboţí dále dodávají konečným spotřebitelům v rámci vlastní obchodní sítě, dalších 50 % produkce pak putuje do řetězců hypermarketů a supermarketů.27
5.2.
Příčiny úpadku společnosti CEREPA, a.s. Okolnosti, které vedly k úpadku dluţníka, byly kombinací vnějších i vnitřních
příčin. Odbyt výrobků dluţníka zajišťovala v minulosti obchodní společnost SPEKTRUM CZ, a.s., která se v minulých letech řadila mezi největší obchodníky s papírenskými výrobky na trhu v České republice a dodávala téměř do všech obchodních řetězců – Ahold, Globus, Tesco, Kaufland a další, a to jak v České republice, tak i z části v sousedních 27
CEREPA, a.s. Historie papíren [online]. 2006 [cit. 2011-03-15] Dostupné z WWW: http://www.cerepa.cz/o-firme/historie.htm
42
zemích. Situace se změnila, kdyţ na majetek společnosti SPEKTRUM CZ, a.s. byl dne 3. 9. 2008 Městským soudem v Praze prohlášen konkurs. Společnost CEPERA, a.s. v té době tvořila se společností SPEKTRUM CZ, a.s., Papírny Vltavský mlýn, a.s. a SPEKTRUM SK, s.r.o. koncern. Společnosti CEPERA, a.s., SPEKTRUM CZ, a.s., a Papírny Vltavský mlýn, a.s. měly shodnou akcionářskou strukturu dvou fyzických osob a společnost SPEKTRUM CZ, s.r.o. byla jediným společníkem ve společnosti SPEKTRUM SK, s.r.o.. Jedním z důvodů, které vedly k úpadku podniku CEREPA, a.s. jsou vnitřní příčiny. Ty je moţné spatřovat v tom, ţe dluţník pracoval s penězi, které měl momentálně na účtu s absencí řízení peněţních toků. Za další příčinu lze povaţovat i existenci podrozvahových závazků (ručení). Obchod společnosti byl v minulosti financován hlavně z cizích zdrojů, a to z bankovních úvěrů, leasingových a faktoringových operací apod. Jelikoţ však společnost CEREPA, a.s. byla ve splácení finančních a leasingových sluţeb absolutně likvidní, tak ani auditoři obchodních partnerů zajišťujících tyto sluţby v podniku CEREPA, a.s. neprověřovali situaci v této oblasti. Další okolnosti, které ovlivnily úpadek společnosti CEREPA, a.s. tvoří vnější příčiny, které nebylo moţné zevnitř podniku ovlivnit. Velký problém představoval nárůst cen, kdy v průběhu let 2007 a 2008 docházelo k výraznému zvyšování cen vstupních surovin a energií. Nejvíce rostla cena elektřiny, plynu i dopravy. Dalším negativním jevem působícím na obchodní činnosti společnosti bylo posilování kurzu české koruny vůči euru, neboť společnost se musela i na českém trhu přizpůsobovat cenovým podmínkám konkurentů ze zemí Eurozóny. Závaţné potíţe se objevily i v souvislosti se společností SPEKTRUM CZ, a.s., která byla hlavním dluţníkovým odběratelem. Odbytové ceny nedosahovaly takové výše, aby vyrovnávaly růst cen a nákladů, a to následně vedlo k výraznému zhoršování výsledků hospodaření dluţníka. Další problémy nastaly, kdyţ byly společnosti SPEKTRUM CZ, a.s. během krátké doby vypovězeny všechny úvěrové smlouvy, které byly nezbytné pro uskutečňování dalších obchodů. To mělo za následek ohroţení chodu všech společností koncernové skupiny, včetně společnosti CEREPA, a.s. Na tento stav ihned reagovala řada dodavatelů omezením svých dodávek a zkrácením splatností s ohledem na existenci rizika neplacení. Společnost CEREPA, a.s. tak náhle a neočekávaně přišla o moţnost odbytu svých výrobků, který téměř výhradně zajišťovala společnost SPEKTRUM CZ, a.s.
43
V důsledku nedostatečného odbytu musela společnost CEPERA, a.s. omezit svoji výrobní kapacitu a současně se dostala do prodlení s placením svých závazků. Bankovní ústav záhy uplatnil ručení na společnost CEREPA, a.s. za poskytnutý úvěr společnosti SPEKTRUM CZ, a.s. A to byla rozhodující skutečnost, která vedla k podání návrhu na úpadek.
5.3.
Časový průběh procesu reorganizace společnosti CEREPA, a.s. Dne 22. 8. 2008 společnost CEREPA, a.s. podala ke Krajskému soudu v Českých
Budějovicích návrh na zahájení insolvenčního řízení. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2008 bylo rozhodnuto o úpadku dluţníka. Tímto usnesením byli také vyzváni věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak ve stanovené lhůtě učinili. Současně byl současně ustanoven insolvenční správce, kterému bylo nařízeno předloţit soudu zpracovaný seznam přihlášených pohledávek tak, aby jej soud mohl zveřejnit nejpozději tři dny před dnem přezkumného jednání, které bylo soudem nařízeno. Soud dále svolal k jednání schůzi věřitelů. Dne 11. 11. 2008 podal dluţník, společnost CEREPA, a.s., návrh na povolení reorganizace. Návrh byl zpracovaný v souladu s insolvenčním zákonem. Jeho součástí byly změny ve struktuře majetku, změny ve struktuře závazků a změny v seznamu zaměstnanců navrhovatele, ke kterým došlo od předloţení návrhu na insolvenční řízení do doby podání návrhu na povolení reorganizace. Navrhovatel, dluţník, kromě uvedených změn v návrhu uvedl opatření, která má v plánu realizovat, aby reorganizace byla úspěšná. Jedná se zejména o kombinaci těchto opatření: •
vydání části aktiv (výrobní stroje, zásoby, technologie) věřitelům, jejichţ pohledávky jsou zajištěny uvedeným majetkem
•
zajištění financování dalšího provozu podniku navrhovatele cizími zdroji
•
sníţení mzdových nákladů prostřednictvím sníţení počtu zaměstnanců
•
omezení rozsahu výroby pouze na ziskové obchody
•
bezúplatné nabytí vlastních akcií navrhovatelem od akcionářů a jejich následné vydání věřitelům
•
spoluúčast na řízení společnosti ve výkonném a dozorčím orgánu
44
Návrh byl projednán Krajských soudem v Českých Budějovicích a usnesením ze dne 5. 12. 2008 bylo rozhodnuto o povolení reorganizace. Usnesení soudu obsahovalo výzvu dluţníkovi, aby předloţil reorganizační plán, nebo aby soudu sdělil, ţe jej předloţit nehodlá. Za účelem ocenění majetkové podstaty dluţníka byla ustanovena společnost Bohemia Appraisal, a.s. – ústav kvalifikovaný pro znaleckou činnost v oboru ekonomika – oceňování podniku. Přezkumné jednání podle seznamu přihlášených pohledávek proběhlo u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 26. 11. 2008. Cílem tohoto jednání bylo přezkoumání přihlášek podle seznamu přihlášených pohledávek, který sestavil insolvenční správce. Zvláštní přezkumné jednání se konalo o několik měsíců později, dne 11. 3. 2009. Dne 26. 11. 2008 se sešla schůze věřitelů, kterou svolal insolvenční soud. Schůze na svém jednání odsouhlasila návrh na povolení reorganizace dluţníka a tím schválila i reorganizaci jako způsob řešení úpadku. Účastníci schůze na jednání zvolili věřitelský výbor a náhradníky věřitelského výboru. Dne 29.6.2009 předloţila insolvenčnímu soudu společnost CEREPA, a.s. reorganizační plán, jehoţ součástí byla i zpráva o reorganizačním plánu. V ten samý den došlo ke zveřejnění reorganizačního plánu v inslovenčním rejstříku. Jelikoţ Krajský soud v Českých Budějovicích neshledal, ţe by předloţený reorganizační plán byl v rozporu s insolvenčním zákonem či jinými právními předpisy, svým usnesením dne 15. 10. 2009 reorganizační plán předloţený dluţníkem, společností CEREPA, a.s. schválil.
45
Obrázek 2: Časový harmonogram reorganizace společnosti CEREPA, a.s. 22. 8. 2008
Návrh na zahájení insolvenčního řízení
16. 10. 2008
Rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku
11. 11. 2008
Podaný návrh na povolení reorganizace
26. 11. 2008
Přezkumné jednání, Schůze věřitelů
5. 12. 2008
Povolení reorganizace insolvenčním soudem
11. 3. 2009
Zvláštní přezkumné jednání
29. 6. 2009
Předloţení reorganizačního plánu a zprávy o reorganizačním plánu
5.4.
15. 10. 2009
Schválení reorganizačního plánu
dosud
Probíhající proces reorganizace
Reorganizační plán společnosti CEREPA, a.s. Účinkem reorganizačního plánu je finanční, majetková a provozní restrukturalizace
společnosti, která vede k jejímu ozdravění. Společnost po schválení reorganizačního plánu soudem pokračovala a stále pokračuje ve svém podnikání a vykonává potřebné kroky nezbytné k dalšímu fungování podniku. S povolením reorganizace a schválením reorganizačního plánu se vedení společnosti zaměřilo na podstatné úkony strategického i operativního charakteru, zaměřené zejména na: •
zajištění financování
•
komunikace s dodavateli a věřiteli
•
přizpůsobení personálního obsazení vzhledem k předpokládané výrobě a prodeji 46
•
zrušení středisek, která nejsou nezbytná pro chod společnosti
•
sniţování nákladů s cílem zefektivnění výroby ve všech oblastech
•
vyhledávání nových obchodních partnerů a odbytišť pro své výrobky s cílem růstu trţeb
•
odhad vývoje vstupních cen surovin
•
přehodnocení strojního vybavení
5.4.1. Dopady reorganizace společnosti CEREPA, a.s. na věřitele a další osoby V souladu s insolvenčním zákonem28 byli pro účely uspokojení pohledávek podle reorganizačního plánu a další účely všichni věřitelé dluţníka rozděleni do následujících skupin: Skupina 1
Zajištěná pohledávka
Skupina 2
Nezajištěná pohledávka
Skupina 3
Reziduální pohledávka
Uspokojování věřitelů v jednotlivých skupinách je realizováno postupně při zachování provozu dluţníkova podniku v souladu se schváleným reorganizačním plánem. Průběţná kontrola je prováděna insolvenčním soudem, věřiteli a insolvenčním správcem v souladu s insolvenčním zákonem. Při uskutečněném přezkumném jednání a následném zvláštním přezkumném jednání byly zjištěny existující závazky dluţníka. Z tohoto jednání vyplynulo, ţe z celkového počtu přihlášených pohledávek byla zajištěná pohledávka v částce 24.960.166,45 Kč a nezajištěné pohledávky ve výši 100.227.528,19 Kč.29
28 29
§ 337 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) CEREPA, a.s. Červená Řečice. Zpráva o reorganizačním plánu dlužníka CEREPA, a.s. 2009. 33 s.
47
Graf 2: Přihlášené pohledávky (v Kč)
2 4 9 6 0 1 6 6 ,4 5
1 0 0 2 2 7 5 2 8 ,1 9
Zajištěná pohledáv ka Nezajištěná pohledáv ka
Zdroj: CEREPA, a.s. Červená Řečice. Zpráva o reorganizačním plánu dlužníka CEREPA, a.s. 2009. 33 s
Zajištěná pohledávka Věřitelem v této skupině je pouze jeden subjekt, a tím je Komerční banka, a.s. Tomuto věřiteli je zajištěná pohledávka splácena v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 400.000,- Kč, počínaje následujícím měsícem po nabytí účinnosti reorganizačního plánu. V průběhu plnění reorganizačního plánu dojde k uhrazení zajištěné pohledávky v částce odpovídající 90 % výše zajištěného majetku, která je určená podle znaleckého posudku znaleckým ústavem Bohemian Appraisal, a.s. (viz. graf 3). Existující zástavní právo věřitele této skupiny k majetku dluţníka nezaniká dnem účinnosti reorganizačního plánu, ale trvá v celém rozsahu aţ do úplného splacení zajištěné pohledávky. Graf 3: Výše uspokojení zajištěné pohledávky (v %) 10
90 V ýš e u s p o k o je n í p o h le d á vk y V ýš e n e u s p o k o je n í p o h le d á vk y
Zdroj: CEREPA, a.s. Červená Řečice. Reorganizační plán dlužníka CEREPA, a.s. 2009. 8 s.
48
Nezajištěná pohledávka Reorganizačním plánem bylo původně stanoveno, ţe kaţdá pohledávka z této skupiny bude uspokojena peněţitým plněním ve výši 7,5 % ze zjištěné výše pohledávky (viz. graf 4) a bude dluţníkem hrazena postupně v měsíčních splátkách podle aktuální situace dluţníka. Ke změně v reţimu uspokojování pohledávek nezajištěných věřitelů došlo v prosinci 2009, kdy věřitelský výbor, z důvodu úspory nákladů na bankovní poplatky, odsouhlasil pololetní termín (místo původních měsíčních splátek), ve kterém budou tyto pohledávky v rámci částečného uspokojení uspokojovány. Pohledávky nezajištěných věřitelů podle reorganizačního plánu se po dobu reorganizace neúročí. Zbylá výše kaţdé nezajištěné pohledávky, tj. 92,5 % zaniká účinností reorganizačního plánu. Graf 4: Výše uspokojení nezajištěných pohledávek (v %) 9 2 ,5
7 ,5 V ýše u sp o k o je n í p o h le d á vk y V ýše n e u sp o k o je n í p o h le d á vk y
Zdroj: CEREPA, a.s. Červená Řečice. Reorganizační plán dlužníka CEREPA, a.s. 2009. 8 s.
Reziduální pohledávka V této skupině jsou pohledávky vyplývající z účasti akcionářů v dluţníkově podniku a jejich pohledávky se rovnají nule. Věřitelé této skupiny neobdrţí ţádné plnění a nemají ani přednostní právo na úpis dalších akcií dluţníka.
49
5.4.2. Opatření k plnění reorganizačního plánu společnosti CEREPA, a.s. Od účinnosti reorganizačního plánu je dluţník oprávněn nakládat s majetkovou podstatou. Toto oprávnění můţe být omezeno ve prospěch jiných osob pouze reorganizačním plánem. Výkon funkce valné hromady po dobu účinnosti reorganizačního plánu vykonává insolvenční správce. Aby mohlo dojít k nabytí účinnosti takových rozhodnutí valné hromady, jako je odvolání či volba členů představenstva dluţníka, dozorčí rady dluţníka, změna stanov nebo pouţití zisku dluţníka, je nutný předchozí souhlas věřitelského výboru. Pravomoci dozorčí rady vykonává po dobu účinnosti reorganizačního plánu věřitelský výbor. Jeho souhlas je také nutný při uzavírání, změnách či ukončování pracovních smluv řídících pracovníků dluţníka a při všech právních úkonech souvisejících s nakládáním s majetkovou podstatou dluţníka. Všechny úkony týkající se nakládání s majetkovou podstatou, které přesahují částku 1.000.000,- Kč, můţe dluţník provádět výhradně se souhlasem insolvenčního správce. Dluţník po dobu účinnosti reorganizačního plánu pravidelně předkládá věřitelskému výboru ekonomické zprávy dle poţadavků, je povinen písemně informovat věřitelský výbor o všech právních úkonech, jejichţ hodnota přesáhne ekvivalent částky 1.000.000,- Kč.
5.5.
Rizikové faktory nesplnění reorganizačního plánu společnosti
CEREPA, a.s. Faktory, které mohou ve značné míře ovlivnit nesplnění reorganizačního plánu, souvisí zejména s prodejem výrobků a zajišťováním nových odbytových cest. Proces úspěšné reorganizace je závislý i na existující konkurenci a udrţování prodejních cen a výrobních technologií. Podmínkou plnění závazků dluţníka je naplnění plánovaných kapacit a sniţování nákladů své činnosti. Realizace reorganizačního plánu závisí i na situaci na trhu, který je všeobecně značně nestabilní. Vliv na dluţníkovu situaci mohou mít i vstupní suroviny a materiály, zejména z pohledu jejich cen. Toto riziko se podařilo do jisté míry eliminovat pouze u elektřiny a plynu tím, ţe dluţník uzavřel smlouvu na dodávku elektrické energií do roku 2012. Momentálně zásadní vliv na úspěšnost dokončení reorganizačního plánu je stále se 50
zvyšující cena vstupní suroviny, a to sběrového papíru, která v období, kdy společnost začala dodávat své výrobky do obchodních řetězců stoupla o 80 %. Tato skutečnost má negativní vliv na ekonomiku společnosti, neboť takový vzestup nelze promítnout do finálních cen řetězců z důvodu fixace cen na jeden rok, a společnost není schopna tento nárůst sanovat. Také spolupráce s obchodními řetězci přináší určité negativní jevy, zejména v dlouhé době splatnosti faktur v těchto řetězcích. To má následně vliv i na provozní finanční prostředky, které jsou vázány ve zboţí a v surovinách nepostradatelných pro další výrobu. Postavení dluţníka na trhu velmi zásadním způsobem znevýhodňuje skutečnost, ţe se nemůţe účastnit výběrových řízení na státní zakázky, neboť to současné právní předpisy nedovolují.
5.6.
Současná situace ve společnosti CEREPA, a.s. Reorganizace společnosti stále probíhá v souladu s reorganizačním plánem.
Dluţník v pravidelných intervalech jednoho měsíce informuje o své ekonomické situaci a o vývoji v oblasti prodeje věřitelský výbor. Pravidelně předkládá rozvahu, výkaz zisků a ztrát a přehled trţeb. Současně také aktivně spolupracuje s insolvenčním správcem. Pro zajištění dostatečného mnoţství finančních prostředků potřebných pro další výrobní procesy jsou pravidelně vymáhány pohledávky u odběratelů. V několika případech probíhají soudní spory na vymoţení pohledávek po lhůtě splatnosti. Také závazky se daří hradit řádně a v termínech splatnosti, coţ je důleţitý předpoklad plnění reorganizačního plánu. Společnost pokračuje ve vyhledávání nových odběratelů pro své výrobky. I v této oblasti je dluţník úspěšný, neboť v roce 2010 zdárně absolvoval výběrová řízení na dodávky výrobků do dvou významných obchodních řetězců a s dalšími řetězci nadále o případné spolupráci jedná. Záměrem dluţníka je splnění reorganizačního plánu a úspěšné ukončení reorganizace podniku. Společnost se také do budoucna zaměří na hledání vhodného strategického partnera, jehoţ vstupem do společnosti by došlo k posílení finanční stability, zlepšení pozice na trhu a dalšímu rozvoji podniku.
51
Závěr Jak jiţ bylo uvedeno v úvodu práce, úpadkové právo má na českém území dlouhou historii, kdy se první zmínky objevují jiţ v římském právu. Od 17. století, v době, kdy byly v českých zemích přijaty první právní předpisy, vztahující se k úpadku a jeho řešení, prošlo úpadkové právo určitým vývojem, který odpovídal potřebám dané doby, aţ do současné podoby. Z pohledu potřeb této bakalářské práce je nejvýznamnější zákon č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání a následně zákon č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), jehoţ ustanoveními se řeší problematika úpadku v současné době. Současná úprava úpadkového práva, která se řídí zákonem č. 182/2006 Sb. je, oproti předešlé právní úpravě, zákonu č. 328/2006 Sb., propracovanější a vede k rychlejšímu průběhu řízení a také ke zjednodušení celého procesu. Došlo především k posílení pozice a vlivu věřitelů a také se současnou právní úpravou upřednostňuje zejména spolupráce mezi věřitelem a dluţníkem. Za výhodné řešení povaţuji i nově zavedený způsob řešení úpadku, kdy všechny způsoby řešení mají identickou počáteční fázi, ve které se nejdříve rozhoduje o tom, zda podnik je skutečně v úpadku a aţ posléze, jak se úpadek bude řešit. Přínosné je určitě zavedení nového institutu reorganizace, jako nelikvidační formy řešení úpadku. Jedná se o řešení úpadku dluţníka, které je výhodné pro obě strany, a to dluţníka i věřitele. Věřitel má při tomto řešení velkou šanci na získání svých pohledávek z budoucích výnosů podniku. Současně nedojde k přerušení provozu dluţníkova podniku a také se zachovají pracovní místa. Reorganizace však stále ještě není hojně vyuţívaný způsob řešení úpadku, na rozdíl od konkursu, coţ vyplývá i z přehledů zveřejněných společností Creditreform a uvedených v této práci. Dle mého názoru nejsou výhodné podmínky nastavené zákonem pro vyuţití reorganizace. Myslím si, ţe i podnik s niţším obratem neţ je 100 miliónu korun nebo s méně zaměstnanci by mohl zaručit věřiteli zaplacení jeho pohledávek, pokud by mu byla dána šance. V poslední části této bakalářské práce jsem se věnovala konkrétní společnosti, která si jako formu řešení úpadku zvolila reorganizaci. Jedná se o společnost CEREPA, a.s., jejíţ předmět podnikání je výroba hygienických papírů. Jak je moţné z uvedených informací vidět, společnosti se od roku 2008, kdy se ocitla v úpadku a byla nucena podat návrh na
52
zahájení insolvenčního řízení, aţ do současné doby, daří plnit všechny podmínky stanovené reorganizačním plánem a vést tak podnik ke zdárnému ozdravění. Je zřejmé, a také uţ to bylo v práci zmíněno, ţe na stále se zvyšujícím počtu insolvencí se ze značné části podepsala hospodářská krize, jejíţ počátky směřují k roku 2007 na americký hypoteční trh. Vzhledem k vysoké propojenosti světových trhů a ekonomik se následně rozšířila do celého světa. Zejména v roce 2008, kdy se dopady ekonomické krize výrazně projevily i českém trhu, byl počet podaných návrhů na insolvenční řízení opravdu značný. Stejně tak, jak rostly podané insolvenční návrhy, zvyšoval se i počet přihlášených konkursů českých podniků. I v dalším období je moţné očekávat, ţe insolvenční zákon a jeho pouţívání bude mít své místo a uplatnění v ekonomickém i právním prostředí, jelikoţ podnikatelské subjekty, které se ocitnou v úpadku, se budou i nadále objevovat. Důvodů, proč si to myslet, je několik, např. stále doznívající hospodářská krize nebo realizace nezbytných úsporných opatření vládou České republiky. Zároveň se očekává omezení veřejných výdajů a zbrţdění investic a také se v následujícím období předpokládá ve srovnání s předchozími lety pokles dynamiky ekonomického růstu oproti roku 2010. Nemalou roli hraje i stále se zvyšující nezaměstnanost a malý růst mezd, coţ v dalším důsledku omezí spotřebu domácností. To ovlivní i situaci v oblasti osobních bankrotů, kde se podle odborníků očekává velmi značný nárůst. V oblasti právnických osob, dle společnosti Creditreform, se pro další období výrazný nárůst insolvenčních návrhů a prohlášených konkursů neočekává. Také je moţné předpokládat, ţe podnikatelských subjektů, které se budou rozhodovat, zda vyuţít jako způsob řešení úpadku reorganizaci, bude méně, jelikoţ se ukazuje, ţe budoucí vývoj vstupů, obchodních trhů a konání státu nelze náleţitě odhadnout a tudíţ tak zahrnout do reorganizačního plánu. V závěru je třeba poznamenat, ţe v úpadku se ţádná společnost neocitne ze dne na den. Jedná se o dlouhodobější proces, ve kterém je moţné hrozící problémy, s kterými se podnik potýká, rozeznat. Důleţité je nenechat dojít úpadkovou situaci příliš daleko a vzniklé problémy řešit co nejdříve. Insolvenční řízení by potom bylo pouze krajní řešení.
53
Seznam použité literatury Tištěné monografie 1) KOZÁK, Jan; BUDÍN, Petr; DADAM Alexandr; PACHL Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související, Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení komentář. 1. vydání. Praha: ASPI Wolters Kluwer, 2008. 928 s. ISBN 978-80-7357-375-1. 2) MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele. 1. vydání. Praha: Linde Praha, 2009. 394 s. ISBN 978-80-7201-780-5 3) RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI Wolters Kluwer, 2008. 472 s. ISBN 978-80-7357-329-4 4) SCHELLEOVÁ, Ilona. Insolvenční zákon – poznámky, prováděcí předpisy, související předpisy. 1. vydání. Praha: Eurounion Praha, 2006. 400 s. ISBN 80-7317-054-X
Elektronické zdroje 5) CEREPA, a.s. Historie papíren [online]. 2006 [cit. 2011-15-03]. Dostupné z WWW: http://www.cerepa.cz/o-firme/historie.htm 6) CREDITREFORM. Tisková informace. [online]. Praha, 2011 [cit. 2011-02-28]. Dostupné z WWW: http://web.creditreform.cz/cs/resources/pdf/20110103_TZ_vyvoj_insolvenci_firem_20 10.pdf 7) Insolvenční rejstřík. Detail insolvenčního řízení CEREPA, a.s. [online]. [cit. 2011-03-15]. Dostupné z WWW: https://isir.justice.cz/isir/ueu/evidence_upadcu_detail.do?rowid=AAAE1DAAJAAD50 wAAB 8) Insolvenční zákon. Insolvenční právo. [online]. [cit. 2011-01-10]. Dostupné z WWW: http://www.insolvencnizakon.cz/obecne-informace/insolvencni-pravo.html 9) KOZÁK, Jan. Insolvenční zákon krok za krokem. Konkurs a vyrovnání: odborný ekonomický měsíčník [online]. 2006, č. 04. [cit. 2011-01-06]. Dostupné z WWW: http://www.konkurs-vyrovnani.cz/index.php?idb=28&idac=173. 10) KOZÁK, Jan. Insolvenční zákon krok za krokem. Konkurs a vyrovnání: odborný ekonomický měsíčník [online]. 2007, č. 04. [cit. 2011-01-10]. Dostupné z WWW: http://www.konkurs-vyrovnani.cz/index.php?idac=511&idb=41
54
Zákony 11) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů 12) Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů 13) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 14) Zákon č. 312/2006 Sb. o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů 15) Zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů.
Firemní literatura 16) CEREPA, a.s. Červená Řečice. Zpráva o reorganizačním plánu dlužníka CEREPA, a.s. 2009. 33 s. 17) CEREPA, a.s. Červená Řečice. Reorganizační plán dlužníka CEREPA, a.s. 2009. 8 s.
55