Vysoké učení technické v Brně Ústav soudního inženýrství
VYBRANÉ STATĚ PRO STUDIUM FORENZNÍ EKOTECHNIKY: LES A DŘEVINY Ing. Kateřina Holušová, Ph.D.
Brno
2012
Tyto e-learningové studijní opory byly napsány a vytisknuty za přispění prostředků z operačního programu pro vzdělávání a konkurenceschopnost MŠMT prostřednictvím realizace projektu registrační číslo: CZ.1.07/2.2.00/15.0151 - „Modernizace výuky magisterského studijního programu Soudní inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně“.
Název:
Vybrané statě pro studium Forenzní ekotechniky: les a dřeviny
Autor:
Ing. Kateřina Holušová, Ph.D.
Vydalo:
Vysoké učení technické v Brně Ústav soudního inženýrství
Vyšlo:
2012
Vydání:
první
ISBN:
978-80-214-4561-1
Oponoval:
Ing. Josef Urban, Ph.D.
Neprošlo jazykovou úpravou
2
Obsah ÚVOD ........................................................................................................... 4 1
FORENZNÍ EKOTECHNIKA: LES A DŘEVINY A JEJÍ ZAŘAZENÍ DO SOUDNÍHO INŽENÝRSTVÍ ..................................................................... 6
2
ZÁKLADY FYZIOLOGIE DŘEVIN ............................................................. 8
3
DŘEVINY A TRVALE ROZPTÝLENÁ ZELEŇ ........................................... 11
4
NOMENKLATORIKA A TAXONOMIE DŘEVIN...................................... 14
5
TYPOLOGICKY JEDNOTNÁ ČÁST ZNALECKÉHO POSUDKU A SYSTÉMOVÉ POSUZOVÁNÍ STAVŮ A VAZEB ...................................... 16
6
ZÁKLADNÍ LESNICKÉ DISCIPLÍNY – SOUVISEJÍCÍ PRÁVNÍ NORMY ...... 20
7
ZÁKLADNÍ LESNICKÉ DISCIPLÍNY – ZÁKLADNÍ PRINCIPY HOSPODAŘENÍ V LESE................................................................................................. 23
8
ZÁKLADNÍ LESNICKÉ DISCIPLÍNY – HOSPODÁŘSKÁ ÚPRAVA LESŮ .... 27
9
METODA KONTAKTNÍHO OHODNOCOVÁNÍ ROSTLINSTVA (CONTACT FLORA ASSESSMENT) ......................................................................... 31
10
BEZPEČNOSTNÍ DIAGNOSTIKA ........................................................... 34
11
OHODNOCOVÁNÍ A OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ .................. 37
12
OCEŇOVÁNÍ LESA A DŘEVIN ROSTOUCÍCH MIMO LES ...................... 40
13
URČOVÁNÍ VÝŠE ŠKOD NA LESE A DŘEVINÁCH ................................. 44
14
ZJIŠŤOVÁNÍ ZÁKLADNÍCH DENDROMETRICKÝCH CHARAKTERISTIK DŘEVIN, UČENÍ VĚKU ......................................................................... 47
VÝSLEDKY ZADANÝCH PŘÍKLADŮ OCEŇOVÁNÍ ......................................... 51 ZÁKLADNÍ DOPORUČENÁ LITERATURA ..................................................... 52 SEZNAM CITOVANÉ LITERATURY ............................................................... 53
3
Úvod Předkládané skriptum by mělo sloužit jako studijní opora předmětu Forenzní ekotechnika: les a dřeviny pro potřeby navazujícího magisterského studia Realitní inženýrství v denní a kombinované formě. Cílem předkládaného studijního textu je seznámení čtenáře se základy oboru převážně zaměřeného na trvalé porosty jako předmětu oceňování, problematiku znaleckých posudků v oborech znalecké činnosti, které Forenzní ekotechnika: les a dřeviny zaštiťuje, představení metod, se kterými obor pracuje, atd. Rozsah studijního textu mimo jiné odpovídá znalostem potřebným k pochopení některých principů lesního hospodářství (hospodářské úpravě lesa), na jejichž základě je možné se problematikou dále zabývat. Z hlediska požadovaných znalostí nutných pro studium tohoto předmětu je předpokládána znalost biologie (zvláště ekologie rostlin, fyziologie, cytologie, organologie, botanika, taxonomie, geologie), ochrany životního prostředí včetně ochrany přírody a z matematiky, zvládnutí základních numerických operací a to vše na gymnaziální úrovni. Uvedený text je rovněž základním materiálem pro pochopení problematiky. V rámci studia a zájmu o danou oblast je vhodné si doplnit znalosti prostudováním doporučené literatury. Předkládaný text však nenahrazuje závazně určenou studijní literaturu a odborné prameny, které jsou uvedeny v jednotlivých kapitolách, případně ty které jsou doporučeny vyučujícím nebo garantem předmětu. Výstupy z učení: Po prostudování textu a vypracování úkolů v rámci studijní opory budete umět:
základní principy lesního hospodářství;
charakter, růstové vlastnosti a nároky dřevin;
základní terminologii používanou Forenzní ekotechnice: les a dřeviny;
základní způsoby oceňování lesa a dřevin;
informace o formě a obsahu znaleckého posudku včetně typologie znaleckých posudků předmětu
základní způsoby a principy získávání objektivních dat a porostech a dřevinách, atd.
4
Po prostudování textu a vypracování úkolů v rámci studijní opory budete schopni:
orientovat se ve znaleckých posudcích z těchto oborů: o
bezpečnost práce hospodářství);
o
ochrana přírody;
o
ekonomika (odvětví: ceny a odhady; specializace: oceňování lesních pozemků, lesních porostů, dřevin a škod na nich);
o
lesní hospodářství (odvětví: dříví, těžba; myslivost).
(bezpečnost
práce
v lesním
ocenit lesní porost na lesním pozemku a okrasné dřeviny cenou zjištěnou dle cenového předpisu;
s příslušným přístrojovým vybavením dendrometrické charakteristiky dřevin;
vést a zapojovat se do odborných diskuzí spojených s danou problematikou.
zjistit
základní
Prostudováním textu a vypracování úkolů v rámci studijní opory získáte:
základní orientaci v interdisciplinární nauce;
osvojení si některých hospodářsko-úpravnických dovedností;
všeobecné znalosti relevantních vědeckých oborů (ekologie a ochrana dřevinné vegetace);
přehled dotčených právních norem;
informace o náplni předmětu na dané vysokoškolské úrovni. Čas potřebný k prostudování učiva opory: 28 + 14 hodin (teorie + řešení úloh)
5
1 Forenzní ekotechnika: les a dřeviny a její zařazení do Soudního inženýrství Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete umět: Definovat Forenzní ekotechniku: les a dřeviny; Posoudit její význam a zařazení v Soudním inženýrství; Prakticky vysvětlit, kde se dá Forenzní ekotechnika: les a dřeviny aplikovat. Po prostudování kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete schopni: Specifikovat Forenzní ekotechniku: les a dřeviny a její postavení v systému forenzních věd; Posoudit její význam pro oblasti oceňování majetku; Lépe pochopit význam biologických věd z hlediska Soudního inženýrství. Prostudováním kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly získáte: Přehled o vědách, s kterými Forenzní ekotechnika: les a dřeviny pracuje; Konkrétnější poznatky z Forenzní ekotechniky: les a dřeviny (dále jen FEld). Klíčová slova kapitoly: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny, soudní inženýrství, definice, biologické vědy Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 + 1 hodin (teorie + řešení úloh) Stále častěji se ve společnosti vyskytuje poptávka na řešení typů znaleckých posudků týkajících se životního prostředí, ochrany přírody, nebo škod či újem vzniklých v důsledku působení životního prostředí a jeho složek na člověka, na jeho zdraví či majetek. Z toho vyplývá potřeba do soudního inženýrství zařadit i obory biologické, kde se uplatní jak teoretické znalosti, tak je zde patrná existence zpětné vazby mezi soudním inženýrstvím a biologickými obory. Jako reakce na tuto potřebu byl v roce 2007 MŠMT akreditován v rámci Ústavu soudního inženýrství VUT Brno předmět FEld. Ten je zařazen mezi speciální metodiky soudního inženýrství. Dle Alexandra1) je FEld interdisciplinární nauka o vědeckém, systémovém zjišťování a posuzování stavů a vazeb znaleckého objektu – s důrazem na les a dřeviny – za účelem jejich ohodnocení pro potřeby soudně znalecké. Obor se tedy zabývá relevantními vztahy a kauzalitami reálných znaleckých objektů soustavy LES – DŘEVINY – ČLOVĚK získaných prostřednictvím multidisciplinárního přístupu a mezioborového prolnutí (při respektování kvantitativního a kvalitativního ohodnocení), zvláště:
6
lesnických předmětů a disciplín v holistickém pojetí, matematicky verifikovaných;
biologických (vč. biofyzikálních ekonomických kritérií;
morálních a etických zásad, vč. nezávislosti – nestrannosti znalce v právním prostředí České republiky.
a biochemických)
zákonitostí,
FEld vznikla mimo jiné, za účelem zkvalitnění forem a obsahů znaleckých posudků v oblasti životního prostředí – lesní ekosystém a dřeviny rostoucí mimo les. FEld v současné době zahrnuje tyto obory znalecké činnosti:
Bezpečnost práce (Bezpečnost práce v lesním hospodářství);
Ochrana přírody;
Ekonomika (odvětví: Ceny a odhady; specializace: Oceňování lesních pozemků, lesních porostů, dřevin a škod na nich);
Lesní hospodářství (odvětví: Dříví, těžba; Myslivost)2).
Pro shrnutí je třeba připomenout, že zde uvedené definice a zaměření předmětu jsou pouze základními informace k předmětu. Více informací vztahující se například k etickému kodexu soudního znalce (Alexandr3) uvádí celkem 10 základních axiomů). Rovněž je třeba zvládnout základní doporučenou terminologii předmětu uvedenou v úvodní a stěžejní publikaci tohoto předmětu (Alexandr a kol. (2010): Forenzní ekotechnika: les a dřeviny) a doplněnou například terminologií, kterou uvádí Holušová4). V této souvislosti je doporučováno se seznámit např. s pojmy týkající se anatomie a fyziologie rostlin se zaměřením speciálně na dřeviny. Čermákem5) je tento obor vhodně označován jako dendronika. Úkol: 1. Najděte, které forezní vědy vůbec existují a zkuste Forezní ekotechniku: les a dřeviny mezi tyto vědy zařadit. Otázky a úkoly k zamyšlení: 1. Proč se obor zabývá jen stromy? Jaký je rozdíl mezi stromy a dřevinami? 2. Jaké další inženýrské obory vychází z biologických věd? Další zdroje: ALEXANDR, P, FÉR, F., STANĚK, J. Theses of forensic expert education. Česká unie soudních znalců v lesním hospodářství. 2007. 7s. ALEXANDR, P., ČERMÁK, J., NADEZHDINA, N.: Některé možnosti funkční diagnostiky stromů v soudně-znalecké praxi. Soudní inženýrství. 2011 (19) – No. 5. pp. 254 – 261.
7
2
Základy fyziologie dřevin
Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete umět: Posoudit základní význam znalostí fyziologie a anatomie dřevin; Určit jaké vlastnosti prostředí mohou významně působit na zdravotní stav dřevin. Po prostudování kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete schopni: Stručně specifikovat vlastnosti dřevin a dřeva jako materiálu; Sledovat významné ukazatele ekosystému v návaznosti např. na průběh fotosyntézy nebo vodního provozu dřevin. Prostudováním kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly získáte: Přehled o možnostech měření v rámci fyziologie a vodního provozu dřevin; Znalosti o základních fyziologických vlastnostech dřevin; Konkrétnější poznatky o dřevinné vegetaci a lesních ekosystémech. Klíčová slova kapitoly: fyziologie, vodní provoz, fotosyntéza, vlastnosti dřevin a dřeva jako materiálu. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 + 1 hodin (teorie + řešení úloh) Ekofyziologie rostlin je dle Marka, Urbana a Markové6) studium funkce rostlin ve smyslu rostlinného růstu, metabolismu a reprodukce. Za nedílnou součást lze považovat i poměrně rozsáhlý obor zabývající se reakcí rostlin na životní prostředí, samotnou funkci rostlin zkoumá fyziologie. U rostlinných organismů probíhá základní životní proces zvaný fotosyntéza. Její definice vychází z řeckého fós, fótos – „světlo“ a synthesis – „shrnutí“. Fotosyntéza je také uváděna jako fotosyntetická asimilace, což je biochemický proces, při kterém se mění přijatá energie světelného záření na energii chemických vazeb. Využívá světelného, např. slunečního, záření a tepla k tvorbě (syntéze) energeticky bohatých organických sloučenin, oxidu uhličitého a vody (oxid uhličitý je spíše spotřebováván a je produkován kyslík). Z hlediska využití znalostí o fotosyntéze a dýchání rostlin je v rámci této problematiky doporučováno seznámit se podrobněji s charakteristikami prostředí a vlastností organismů, které mohou mít na výše uvedené vliv. Z hlediska prostředí je doporučováno prostudovat zejména tuto problematiku:
Lesnickou pedologii ve vztahu půdní sorpce, vlastnosti a charakteristika humusových horizontů a půdního profilu včetně znalosti taxonomie lesních půd;
Působením mikro a mezoklimatu na životní funkce dřevin;
8
Znalosti průběhu fotosyntézy, dýchání, vodního provozu dřevin, transpiraci (ochlazování transpirací, vedení vody v listech a kořenech, činnost listů, atd.), potenciální evapotranspiraci, vodní a osmotický potenciál apod.
Rostliny se projevují dále např. specifickými morfologickými znaky, tedy tvary neboli utvářením těla organismu. Děje se tak na úrovni buněk (cytologie), pletiv (histologie), orgánů (organologie). Organologie zabývající se vnitřní strukturou orgánů se nazývá anatomie. Organologie dle Procházky a kol. 7) studující vnější utváření rostlin se nazývá vnější morfologie. Podle metod, jichž užívá, rozlišujeme:
morfologii popisnou (deskriptivní),
srovnávací (komparativní),
pokusnou (experimentální).
V návaznosti na fyziologii, anatomii a morfologii dřevin (zejména lesnicky významných druhů) je vhodné se zabývat a neustále si prohlubovat znalosti ve vazbě na hlavní funkci asimilačních orgánů dřevin, kořenů a vodního provozu dřevin, dále je třeba se věnovat problematice vlivu ořezu, sucha, solení (při údržbě dopravních komunikací), vlivu mechanických poranění, statice kmene, vlivů mrazů, zavodnění, přesadby apod. Tyto poznatky se pak velmi významně uplatňují při řešení odpovědí na otázky typu: zda došlo uvedenou činností k poškození konkrétního stromového jedince či celého porostu (nebo ekosystému), apod. Otázky a úkoly k zamyšlení: Úkol: 1.
2.
Ve svém městě či obci vyberte zastvěný úsek, kde rostou dřeviny a pokuste se sledovat jejich fyziologické projevy z ohledem na jejich možnosti a podmínky k růstu. Ve svém městě či obci vyberte ulici, podél které jsou vysázeny dřeviny. Změřte nebo odhadněte plochu v m2, které mají tyto dřeviny k růstu. Posuďte, zda je pro jejich existenci dostatečná.
Otázky: 1.
Zkuste odpověďět na otázku jaká by byla reakce dřeviny při dlouhodobém stresu vysokou teplotou okolo přes 35°C bez dostatečného přísunu vody po dobu 14 dní a po následném intenzívním zalití.
Další zdroje: ČERMÁK, J.: Nástin vodního provozu stromů. In KULHAVÝ, J. A KOL.: Ekologie lesa. Doplňkový učební text. 2003. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. 220 s. ČERMÁK, J.; NADEZHDINA, N.; KUČERA, J.: Sap flow measurements with two thermodynamic methods, flow integration within trees and scaling up
9
from sample trees to entire forest stands. Trees: structure and function. 2004. sv. 18, č. 1, s. 529--546. ISSN 0931-1890. ČERMÁK, J.; NADEZHDINA, N.;, STANĚK, Z.; HRUŠKA, J.; ULRICH, R.: Neinvazivní metody studia asymetrie kořenových systémů. In VICENA, I.: Plošné poškození lesů způsobené povětrnostními vlivy. Praha: 2006, s. 27-32. ČERMÁK, J.; KUCERA, N.; BAUERLE, W. L.; PHILLIPS, J. AND HINCKLEY, T.M.: Tree water storage and its diurnal dynamics related to sap flow and changes of trunk volume in old-growth Douglas-fir trees. 2007. Tree Physiology 27: 181-198.(262). HEJNÁK, V.: Fyziologie rostlin. Česká zemědělská univerzita. Praha. 2007. 159 s. ISBN: 978-80-213-1667-6. LUŠTINEC, J., ŽÁRSKÝ, V.: Úvod do fyziologie vyšších rostlin. 1. vyd. Univerzita Karlova v Praze: Nakladatelství Karolinum, 2003. ISBN 80246-0563-5. MAREK, M., V., URBAN, O., MARKOVÁ, I.: Fyziologie rostlin pro lesní inženýry. Skripta. Mendelova univerzita v Brně. Brno. 2008. 147 s. ISBN 978-80-7375-228-6. NĚMEČEK, J.: Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. Vyd. 1. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2001. 79 s. ISBN 80-238-8061-6. NĚMEČEK, J., KUTÍLEK, K., SMOLÍKOVÁ, L.: Pedologie a paleopedologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 1990. 546 s. ISBN 80-200-0153-0. QIUTT, E.: Klimatické oblasti ČSR 1 : 500 000. GgÚ. Brno. 1975. PALLARDY, S. G., KOZLOWSKI, T. T.: Physiology of woody plants. Amsterdam. Elsevier. 2008. ISBN 978-0-12-088765-1. PROCHÁZKA, S. A KOL.: Botanika. Morfologie a fyziologie rostlin. 2009. Mendelova univerzita. Skripta. 243 s. ISBN 978-80-7375-125-8. SHIGO, A.: A new tree biology. In DURHAM, N. H.: Shigo and Trees, Assoc. 1989. 636 s. SLAVÍKOVÁ, Z.: Morfologie rostlin. 1. vyd. Univerzita Karlova v Praze: Nakladatelství Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0327-6. ŠARAPATKA, B., DLAPA, P., BEDRNA, P.: Kvalita a degradace půdy. Olomouc: Univerzita Palackého, Olomouc, 2002. 246 s. ISBN 80-244-0584-9. ŠEBÁNEK, J.: Fyziologie vegetativního množení dřevin : Physiology of vegetative propagation of woody species: monografie. Brno. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. 2008. ISBN 97880-7375-238-5.
10
3 Dřeviny a trvale rozptýlená zeleň Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete umět: Posoudit o jaký typ vegetačního prvku v krajině se jedná; Určit jakým způsobem bude možné tento typ vegetačního prvku ocenit; Vyhledat v normě vztahující se k danému vegetačnímu prvku jeho znění a definici. Po prostudování kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete schopni: Stručně specifikovat jednotlivé typy vegetačních prvků; Zpracovat terminologickou část znaleckého posudku (tj. úvodní kapitoly). Prostudováním kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly získáte: Přehled o krajinné a sídelní zeleni a jejím dělení; Znalosti o rozdělení dřevinné vegetace podle funkčních a účelových typů; Konkrétnější poznatky o dřevinné vegetaci. Klíčová slova kapitoly: vegetační prvek, krajinná a sídelní zeleň, normy a terminologie. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 + 1 hodin (teorie + řešení úloh) V České republice se v posledním desetiletí objevila snaha standardizovat oblast sadovnictví, pěstování městské a parkové zeleně apod. Tato snaha se projevila sestavením norem, kdy některé z nich se bezprostředně dotýkají tématu Forenzní ekotechniky: les a dřeviny. Proto je pro tuto oblast vhodné zmínit dvě normy: ČSN 83 9001 – Sadovnictví a krajinářství – terminologie – základní termíny a definice (červen 1999) a ČSN 83 9061 (DIN 18920:2002) – Technologie vegetačních úprav v krajině – ochrana stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních pracích (únor 2006). Případně: Změny a doplňky a informace o nově vydaných normách: Věstník „Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví“, nebo pro větší informovanost je dobré navštívit stránky Českého normalizačního institutu (www.cni.cz), Biskupský dvůr 5, 110 02, Praha 1. ČSN 83 9001 – Sadovnictví a krajinářství – terminologie – základní termíny a definice (červen 1999). Tato norma definuje odborné termíny tvorby a ochrany sadovnických a krajinářských úprav a péče o ně, má dva související právní předpisy, kterými jsou: zvláště zákon stavební ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, úplné znění jak vyplývá z pozdějších změn. Z výše uvedené normy „Sadovnictví a krajinářství“ je vhodné najít a zamyslet se nad definicí stromu, keře, polokeře, tvaru koruny, habitus dřeviny. Vhodné je např. ověřit si definici živého plotu a stěny, atd. Základní je ověřit se definici
11
zeleně. V této souvislosti by bylo vhodné dále nastudovat typologii základních ploch zeleně např. podle Kolaříka 8). Všechny druhy trvalé zeleně vymezuje vyhláška č. 126/1993 Sb., ke katastrálnímu zákonu č. 334/1992 Sb. Všechny výše uvedené termíny se také kryjí s pojmem, který používá již výše zmíněný zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí vyhláška č. 395/1992 Sb., a sice dřevina rostoucí mimo les. Dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je dřevina rostoucí mimo les: strom či keř rostoucí jednotlivě i ve skupinách ve volné krajině i v sídelních útvarech na pozemcích mimo lesní půdní fond (podle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích). Dřeviny jsou významným komponentem lesa, jsou jeho základním stavebním prvkem. Každá v krajině rostoucí dřevinná vegetace má svoji funkce, vylišenou nebo danou charakterem krajiny (urbanizovaná) a samotným účelem výsadby, proto můžeme dřevinné vegetaci v krajině, přiřadit např. nejběžnější funkce, dle priority, a to je funkce biologická, technická (kterou můžeme dále specifikovat např. na meliorační, asanační nebo izolační), společenskou (specifická funkce, kterou lze dále rozdělit na kulturní, estetickou, naučnou, rekreační) a samozřejmě produkční funkce (produkce biomasy nebo ovoce). Otázky a úkoly k zamyšlení: Úkol: 1. 2.
Dle výše uvedeného systému členění typů zeleně zkuste charakterizovat zeleň v místě svého bydliště (obec či město). Zařaďte dřevinnou vegetaci kolem dopravních komunikací do typů zeleně a charakterizujte jejich prioritní funkci.
Otázky: 1. 2.
Jak bychom mohli charakterizovat kulturní funkce dřevinné vegetace? Jak lze charakterizovat produkční funkci lesního porostu a ovocného sadu? Co je hlavní produkcí ovocného sadu a jak je možné tuto „veličinu“ definovat?
Další zdroje: KOLAŘÍK, J. A KOL.: ARBORISTIKA V. Pro celoživotní vzdělávání v arboristice. Vyšší odborná škola zahradnická a střední zahradnická škola Mělník. 2008. KOLAŘÍK, J. A KOL.: Péče o dřeviny rostoucí mimo les – I. Vlašim. 2003. Druhé vydání. ISBN 80-86327-36-1. TICHÁ, S., ČERMÁK, P.: Dendrologie: cvičení 1. Brno. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. 2002. ISBN 80-7157-619-0.
12
TICHÁ, S., ÚRADNÍČEK, L.: Multimediální obrazový atlas dřevin. CD-ROM. MZLU. Brno. ISBN 978-80-7375-274-3. ÚRADNÍČEK, L., CHMELAŘ, J.: Dendrologie lesnická: Jehličnany. 1. část. Brno. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. 1995. ISBN 807157-162-8. ÚRADNÍČEK, L., CHMELAŘ, J.: Dendrologie lesnická: Listnáče I. (Angiospermae). 2. část. Brno. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. 1995. ISBN 80-7157-169-5. ÚRADNÍČEK, L., CHMELAŘ, J.: Dendrologie lesnická - 3. část: Listnáče II /Angiospermae/. Brno. MZLU. 1996. ISBN 80-7157-236-5. ÚRADNÍČEK, L., MADĚRA, P., TICHÁ, S., KOBLÍŽEK, J.: Dřeviny České republiky. Kostelec nad Černými Lesy. Lesnická práce, s.r.o. 2009. ISBN 978-8087154-62-5. VYSKOT, I. A KOL.: Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů České republiky. Ministerstvo životního prostředí ČR. Praha 2003. ISBN 80-7212-264-9.
13
4 Nomenklatorika a taxonomie dřevin Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete umět: Přečíst a napsat vědecký název dřevinné (rostlinného) taxonu, jeho rodové a druhové jméno. Po prostudování kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete schopni: Na základě správného taxonomického označení vyhledat daný druh v oceňovací vyhlášce; Vyhledat v dostupných literárních zdrojích bližší informace o daných taxonech a studovat jejich základní a rozlišovací znaky. Prostudováním kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly získáte: Přehled o nomenklatorice používané v taxonomii dřevinné vegetace v ČR; Konkrétnější poznatky z taxonomie druhů. Klíčová slova kapitoly: taxonomie, nomenklatorika, dendrologie Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 + 1 hodin (teorie + řešení úloh) Při oceňování lesního porostu nebo jednotlivého stromového jedince je na osobu oceňovatele kladen nárok na základní požadavky na znalost dřevin. Ten v sobě pochopitelně obsahuje i požadavek na určení – a tedy znalost např. těchto skutečností jako jsou: název dřeviny (vědecký = latinský, český); původ, případně areál rozšíření; habitus (strom, keř, koruna); velikosti (výška, výčetní průměr); stáří (fyziologické); kůra, borka; větévky, pupeny; hlavní rozlišovací znaky; rozšíření a hlavní nároky na stanoviště – ekologie (světlostní, půdní /pH/, vlhkostní, ovzduší), atd. 9). Taxonem je míněn druh, ev. kultivar či varieta, dřeviny. Vzhledem k absenci českých ekvivalentů pro názvy kultivarů se pro označování dřevin při inventarizacích běžně používá pouze odborné názvosloví. Nutné je respektovat jak aktuální standard názvosloví, tak i pravidla pro jeho zápis. Nomenklatura rostlin se zabývá vědeckým názvoslovím včetně hierarchických úrovní (kategorií neboli ranků) taxonomických skupin, tj. obecně taxonů rostlin, primárně druhů. Jména rostlin jsou plně závislá na akceptovaném taxonomickém pojetí. Mezinárodní kód botanické nomenklatury je založen na určitých zásadách, z nichž pro práci znalce je zvláště podstatné národní názvosloví, které vychází z konkrétní etnické skupiny; vědecké pojmenování šetřených taxonů – (nomenklatura) je latinské (zápis je vždy kurzívou), platí jednotně na celém světě a řídí se mezinárodními pravidly, tzv. kódy. V případě druhu je vědecké pojmenování binominální, tj. jméno rodu (nomen genericum), např. Fagus; druhové epitetum (epitheton specificum), např. sylvatica; součástí jména je platná zkratka autora jména, kterou také určuje nomenklatorický kód. Všechna druhová epiteta by se měla psát s malým 14
počátečním písmenem. Je-li binominální pojmenování charakteru např. Fagus sylvatica L., potom tento taxon pojmenoval jako první autor. Z hlediska taxonomie odkazuje na základní systematické kategorie nespočet literatury zabývající se systematikou a tříděním rostlin, živočichů, hub a bezjaderných. Jde obvykle o atlasy, obrazové průvodce nebo klasické „field guidy“. V každém případě je vždy nutné umět znalecký objekt zařadit alespoň do rodu. Pak už jsme pomocí výše zmíněných klíčů schopni dopátrat se, samozřejmě s potřebnou znalostí s oboru, druhového jména. Otázky a úkoly k zamyšlení: Úkol: Dle výše uvedeného systému členění zařaďte např. buk lesní (Fagus sylvatica L.) do čeledi. Použijte literaturu uvedenou v dalších zdrojích. 1. Najděte v literatuře (Další zdroje) do jaké skupiny spadají nahosemenné rostliny, uveďte jejich nejčastější zástupce v ČR. 2. Vyhledejte v literatuře (Další zdroje) co znamená označení „pendula“. Otázky: 1. Jakého omylu bychom se dopustili, kdybychom uváděli pouze české názvy rostlin při odborných posudcích? 2. Z jakého důvodu je nutné uvádět autora při taxonomickonomenklatorickém vyjádření? Další zdroje: FÉR, F, ALEXANDR, P.: Rozlišovací znaky dřevin. Ekotechnika iuridica. Ročník I., svazek 1. Česká unie soudních znalců v lesním hospodářství. Kostelec nad Černými lesy. 2005. 128 s. HURYCH, V.: Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. Praha. KVĚT. 2003. ISBN 80-85362-46-5. KOBLÍŽEK, J.: Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. Tišnov. SURSUM. 2006. ISBN 80-7323-117-4. KREMER, B. P.: Stromy. Průvodce přírodou. V Evropě zdomácnělé a zavedené druhy. Bratislava. 1995. ISBN 80-85830-92-2. KUBÁT, K. (ED) A KOL.: Klíč ke květeně ČR. Academia. Praha 2002. ISBN 80200-0836-5. MACHOVEC, J., HRUBÍK, P., VREŠTIAK, P.: Sadovnícka dendrológia: (hodnotenie biotických prvkov). Nitra. Slovenská polnohospodárska univerzita v Nitre. 2000. ISBN 80-7137-702-3.
15
5 Typologicky jednotná část znaleckého posudku a systémové posuzování stavů a vazeb Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete umět: Posoudit Forenzní ekotechniku: les a dřeviny z hlediska zařazení do systémů věd; Prakticky vysvětlit systémové pojetí znaleckého posudku, Zpracovat typologicky jednotnou část znaleckého posudku dle charakteru zadání (jednoduchá, středně složitá, složitá). Po prostudování kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete schopni: Stručně specifikovat jednotlivé subsystémy používané ve Forenzní ekotechnice: les a dřeviny; Prostudováním kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly získáte: Přehled o systémové metodologii ve Forenzní ekotechnice: les a dřeviny; Konkrétnější poznatky z Forenzní ekotechniky: les a dřeviny. Klíčová slova kapitoly: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny, systémová metodologie Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 + 1 hodin (teorie + řešení úloh) Dle Alexandra10) zvládnutí oboru FEld „znamená pochopit a být schopen, zvláště odborně a morálně, pracovat ve smyslu této definice. A tedy vědecky, systémově zjišťovat a posuzovat stavy a vazby v řešených znaleckých objektech“. Účelem je orientace a přístup k řešenému znaleckému posudku – po stránce obsahové – jako k otevřenému systému s chronologicky určenými kroky – po stránce formy. Dle Bradáče, Šilhánkové, Šmahela a kol. 11) jde tedy o systémové pojetí komplexního znaleckého posudku, které se řídí atributy systémového přístupu. Zvláště na základě přístupů, již zmíněných autorů Alexandr12) vytvořil hierarchické zařazení a uspořádání oboru. Dle něj se většina zadání řešených v rámci relevantních oborů znalecké činnosti v oboru FEld týká znaleckých objektů, nacházejících se mezi oběma vyhraněnými metodologiemi:
tvrdé systémové metodologie,
metodologie měkkých systémů.
Při řešení – díky charakteru a chování některých systémů – většinou nelze pouze použít jeden z uvedených metodologických přístupů. Z těchto důvodů – tj. pro svoji strukturu, formu i obsah – je pro potřeby oboru zaveden systémový přístup: „FEld systémová metodologie“. Takto strukturovaný přístup má dle Alexandra hranice neexistují):
16
12)
svůj obsah a formu (ostré
Forma – strohý přístup mechanicko-analytický,
Obsah – systémový přístup zkoumající funkční propojení).
Při pohledech (a názorech) z jiných oborů může docházet k částečnému překryvu skutečností obou výrazů, respektive prolínání obsahu a formy. Z hierarchie systémového zařazení a vazeb vyplývá, že celková posloupnost přenosu informací a jednotlivé hlavní subsystémy navzájem spolu vytvářejí „Strukturované schéma hlavních subsystémů a posloupnost přenosu informací v předmětu FEld“. Toto schéma dle Alexandra13) v blokové podobě sestává ze dvou navzájem propojených a zpětnovazebně se ovlivňujících částí: Systémová analýza: 1. Etický kodex znalce 2. Otázky zadavatele posudku – podkladové materiály 2. 1. Typologie posudku – výstavba kapitol (nález a posudek) 3. Metoda „CFA“ 4. Místní šetření 5. Venkovní konzultace 6. Historický průzkum 7. Další důležité prvky: 7. 1. Průběžné hodnocení 7. 2. Databáze obecně (IT) 7. 3. Legislativa 7. 4. ÚNMZ 7. 5. Informační zdroje o území 7. 6. Certifikované laboratoře 7. 7. Letecké snímky (DPZ) 7. 8. Specializované služby (geodetické kanceláře apod.) Systémová analýza, která již nemá další subsystémy. Z výše uvedeného naznačení schématu rovněž platí, že část „systémová analýza“, typologie posudku je zařazena na přední místo v tomto vzorci, a sice jako součást subsystému 2., resp. 2. 1. typologie posudku. Třídění typologie znaleckých posudků vychází z faktu, že obor FEld zahrnuje stávající obory znalecké činnosti, tak jak jsou obsaženy v současných číselnících Krajských soudů. Alexandr 14) po vlastní analýze dospěl k rozdělení znaleckých posudků na soubory typů znaleckých posudků podle charakteru zadání na:
17
Jednoduchá (JE);
Středně složitá (SS);
Složitá (SL).
Ke kompletní typologii znaleckých posudků náleží i typologicky jednotná část znaleckého posudku. Základní schéma typů znaleckých posudků (TZP) a znaleckých oborů, z níž vyplývají soubory typů znaleckých posudků (STZP), dle oborů znalecké činnosti, resp. i charakteru zadání uvádí tab. č. 1, kdy písemné označení znamená:
Lesní hospodářství, odvětví: Dříví, těžba; Myslivost – navržen je název oboru: lesnictví; pro další používání tohoto výrazu je zvolen písemný kód LE, resp. „L“ a kód číselný 1;
Ochrana přírody (nemá uvedeny specializace) – návrh specializace: ochrana lesní přírody, vč. stromových jedinců; ekologie; pro další používání tohoto výrazu je zvolen písemný kód EK, resp. „E“ a číselný kód 2;
Bezpečnost práce v lesním hospodářství, návrh zní: bezpečnostní diagnostika; pro další používání tohoto výrazu je zvolen písemný kód BD, resp. „B“ a číselný kód 3;
Ekonomika: odvětví: ceny a odhady; specializace: oceňování lesních pozemků, porostů, dřevin a škod na nich; návrh zní: ohodnocování dřevin; pro další používání tohoto výrazu je zvolen písemný kód OH, resp. „O“ a číselný kód 4.
Tab. č. 1 – Typ znaleckého posudku (TZP), soubory TZP a charakter zadání SOUBOR TZP:
TYP ZNALECKÉHO POSUDKU (TZP):
zadání jednoduchá (JE)
2E, 3B, 4O
zadání středně složitá (SS)
1L, 5LO, 5EB, 6EO, 6LEB, 7BO
zadaní složitá (SL)
3LE, 4LB, 7LEO, 8LBO, 9EBO, 10LEBO
Takto vytvořená typologická klasifikace jednotlivých TZP náležejících do předmětu FEld má základní schéma typologicky jednotné části znaleckého posudku dle následujícího schématu: A. NÁLEZ (ANÁ) Titulní strana (strana 1) Obsah posudku (strana 2) 1. Kapitola = Otázky zadavatele – znalecký problém 2. Kapitola = Podklady pro vypracování posudku 1 – X 3. Kapitola = Vlastnické a evidenční údaje
18
4. Kapitola = Chronologie událostí dle materiálu zadavatele 5. Kapitola = Zákonné předpisy, normy a nařízení 6. Kapitola = Místní šetření B. POSUDEK - výsledky šetření C. REKAPITULACE A ZNALECKÁ DOLOŽKA D. PŘÍLOHY 1 – XY (celkem xy stran) Celkově tab. č. 1. potvrzuje skutečnost, že při práci na posudcích charakteru souborů typů znaleckých posudků SS a SL, musí znalci disponovat minimálně dvěma obory znalecké činnosti. Pro zařazení do jednotlivých TZP dle Alexandra15) jsou určující otázky zadavatele posudku (znalecký problém), na něž má znalec vypracovat odpovědi. Hierarchie označení jednotlivých subsystémů neznamená absolutní pořadí dané jejich významností, i když subsystémům na prvních místech (subsystém 1 – 4) toto místo patří – objektivně dáno jejich obsahem. Již ale vůbec toto zařazení nemusí reprezentovat vždy pořadí, v jakém se ke zpracování formy a obsahu, zjišťování údajů a měřením přistupuje. Otázky a úkoly k zamyšlení: Úkol: 1. Jaké systémy věd obecně známe a co je předmětem studia tvrdých a měkkých systémů? 2. Sestavte vlastní typologicky jednotu část znaleckého posudku např. pro ocenění lesního porostu s lením pozemkem cenou obvyklou a zjištěnou, uveďte konkrétní názvy kapitol. Otázky: 1.
Myslíte si, že je možné zařadit FEld do měkkých systémů? Pokud ano, proč tomu tak je?
Další zdroje: MÍCHAL, I.: EKOLOGICKÁ STABILITA. VERONICA. BRNO. 1994. 275 S. ISBN 8085368-22-6. JANÍČEK, P.: SYSTÉMOVÉ POJETÍ VYBRANÝCH OBORŮ POR TECHNIKY. HLEDÁNÍ SOUVISLOSTÍ. UČEBNÍ TEXTY II. BRNO: CERM, VUTIUM, 2007. 617 S. ISBN: 978-80-7204-556- 3.
19
6 Základní lesnické disciplíny právní normy
– související
Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete umět: Posoudit význam Forenzní ekotechniky: les a dřeviny a její dopad v rámci legislativní úpravy ČR; Prakticky se orientovat v oborech, které Forenzní ekotechnika: les a dřeviny zaštituje z hlediska legislativní úpravy. Po prostudování kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete schopni: Stručně specifikovat normy, které mají bezprostřední návaznost na obor; Lépe se orientovat v právních normách vztahujících se k oboru. Prostudováním kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly získáte: Přehled o oblastech, které legislativně navazují na Forenzní ekotechniku: les a dřeviny; Konkrétnější poznatky z Forenzní ekotechniky: les a dřeviny. Klíčová slova kapitoly: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny, legislativní úprava, právní normy Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 + 1 hodin (teorie + řešení úloh) Související legislativa uvedená v této kapitole se týká legislativního zajištění jednotlivých oborů znalecké činnosti, které reprezentuje FEld, netýká se právních předpisů související s výkonem znalecké činnosti nebo obecně právních předpisů (jako např. povinnosti znalců, výběr znalců, jmenování znalců, nebo trestního a občanského správního řádu atd.). Související legislativu lze dle Alexandra16) příp. Holušové17) rozdělit na následující okruhy: lesní hospodářství, ochrana přírody a krajiny, myslivost, rybářství, zemědělství (ochrana zemědělského půdního fondu), voda, ovzduší, odpady, veterinární péče. Pro základní orientaci v oboru lze uvést pouze stěžejní legislativní předpisy spadajících do okruhů lesní hospodářství, ochrana přírody a krajiny a myslivost. Lesní hospodářství Mezi nejdůležitější právní normy v lesním hospodářství seřazené z hlediska významnosti patří:
Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). Tento zákon je v lesnictví alfou a omegou, definuje jednotlivé pojmy, např. lesní porost, pozemky určené k plnění funkcí lesa, zásady lesnického managementu, požadavky na základní způsoby hospodaření v lesích, atd. Uvedený zákon má vyhlášky, které upravují
20
jednotlivé nástroje státní lesnické polity a zároveň jsou prostředkem umožňujícím hospodaření a evidenci vlastníkovi. Jde o vyhlášky: o
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů.
o
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování.
o
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 101/1996 Sb., o ochraně lesa, která uvádí např. kalamitní škůdce, definuje, kdy už se jedná o kalamitní stav apod.
Tyto vyhlášky jsou stěžejním pro lesní hospodářství ČR, zejména vyhláška č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování, upravuje závazné ustanovení z hlediska zákona, které je vlastník povinen dodržovat (problematika lesních hospodářských plánů či lesních hospodářských osnov, atd.). Ochrana přírody a krajiny Mezi nejdůležitější právní normy v ochraně přírody a krajiny seřazené z hlediska významnosti patří:
Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Zákon upravuje obecnou ochranu životního prostředí, upřesňuje jednotlivé oblasti např. ochranu ovzduší, vod, nakládání s odpady, atd. Doplňují ho vyhlášky a nařízení vlády zaměřené na jednotlivé oblasti.
Zákon České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
Zákon o ochraně přírody a krajiny obsahuje definici pojmů, dělí ochranu přírody na obecnou a zvláštní. Obecná ochrana přírody a krajiny představuje ochranu krajiny, rozmanitosti druhů, přírodních hodnot a estetických kvalit přírody, ale také ochranu a šetrné využívání přírodních zdrojů. Týká se nejširších zájmů, největší plochy území státu a největšího okruhu subjektů. Zvláštní ochrana přírody je v převážné míře prováděna souborem nástrojů tzv. územní nebo druhové ochrany. Územní ochrana je zajišťována vytvářením soustavy zvláště chráněných území, ať už maloplošných (přírodní památky, přírodní rezervace, národní přírodní památky a národní přírodní rezervace) nebo velkoplošných (chráněné krajinné oblasti a národní parky). Druhová ochrana je pak zajišťována prostřednictvím ochrany rostlinných a živočišných druhů, které jsou za tím účelem zařazeny celkem do tří kategorií ochrany (silně ohrožené, kriticky ohrožené a ohrožené).
Provádějí vyhláškou k tomuto zákonu je vyhláška Ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
21
Myslivost Mezi nejdůležitější právní normy v myslivosti seřazené z hlediska významnosti patří:
Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Zákon opět uvádí definici pojmů, zákonná opatření a povinnosti k výkonu práva myslivosti se vztahující.
Nedílným legislativním doplněním k tomuto zákonu jsou:
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 245/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu.
Vyhláška č. 491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd.
Základní legislativní normou pro tuto oblast bezesporu zůstává zákon o lesním hospodářství. Za úvahu stojí postavení zákona o ochraně přírody a krajiny k zákonu o lesích. V odborné veřejnosti existuje diskuze nad tím, že zákon o ochraně přírody a krajiny je přirozeně nadřazený zákonu o lesích. Tento poznatek stojí za úvahu, neboť hlavní prioritou existence člověka na Zemi je existence přírody a bez ní přirozeně nejde definovat další kroky týkající se jejího bezprostředního využívání člověkem. Legislativní úpravy konkrétních oblastí je třeba neustále sledovat, neustále se mění názor a v přirozenosti člověka je stále něco zlepšovat. Otázky a úkoly k zamyšlení: Úkol: 1. Na Portálu veřejné správy ČR ve složce Zákony vyhledejte legislativní normy spadají do oblastí lesnictví, ochrana přírody a krajiny, myslivost, zemědělství, ochrana životního prostředí atd. V případě aktualizace prvních norem si pozanmenejte jich platné znění. Otázky: 1. 2.
3. Další zdroje:
Jaké právní normy upravují znaleckou činnost pro znalecké obory, které Forenzní ekotechnika: les a dřeviny zaštiťuje? Lesní hospodářské plány nebo osnovy se zpracovávají podle velikosti lesního majetku (viz vyhláška č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování). Jaká velikost majetku je limitující? Co lze z lesního hospodářského plánu nebo osnovy vyčíst?
Portál veřejné správy ČR - zákony. Dostupné z: http://portal.gov.cz Portál Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem – legislativa. Dostupný z: www.uhul.cz
22
7 Základní lesnické disciplíny principy hospodaření v lese
–
základní
Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete umět: Vyjmenovat jednotlivé obory lesního hospodářství včetně stručného popisu náplně jejich činnosti; Specifikovat jednotlivé lesnické disciplíny a jejich využití pro potřeby Forenzní ekotechniky: les a dřeviny a pro potřeby znalce. Orientovat se a znát základní dokumenty o lese a lesních porostech. Po prostudování kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete schopni: Pochopit význam a složitost lesního hospodářství s ohledem na šetrné využívání přírodních zdrojů a biotechnologického přístupu. Prostudováním kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly získáte: Přehled o základních lesnických disciplínách; Konkrétnější poznatky z lesnictví. Klíčová slova kapitoly: lesnictví, základní lesnické disciplíny, biotechnologie. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 + 1 hodin (teorie + řešení úloh) Lesní hospodářství se poněkud liší od různých odvětví, jako je např. zemědělství. Proto hovoříme o tzv. „specifických charakteristikách lesnictví“, které jsou dány právě mimořádně dlouhou výrobní (produkční) dobou, která se pohybuje od 30 i méně let do 180 let. Je třeba také mít na paměti, že jednotlivé lesní dřeviny mají specifické nároky na vlastnosti stanoviště, mají tedy vazbu na geografické prostředí. Rovněž musíme brát v úvahu časovou rozdílnost v dokončování výroby – v průběhu doby obmýtní lze průběžně získávat výrobky. Je třeba si uvědomovat rozdílnou účast lesa ve výrobním procesu. V pěstební činnosti, jejímž výrobkem je dřevo na pni, je les dlouhodobě rozpracovaným výrobkem. V době vynakládání lidské práce je les pracovním předmětem. Velmi stěžejně působí velká prostorová rozptýlenost, která je dána hlavně:
Nadmořskou výškou,
velkou vzdáleností,
častou nekomplexností,
fragmentací krajiny, atd.
Některé práce lze provádět pouze sezónně, která je výrazná zejména v pěstební činnosti, a je způsobena biologickým charakterem této činnosti a její závislostí na přírodních podmínkách. Lesní hospodářství musí být také polyfunkční. Les poskytuje nejen dřevo, lesní plodiny, léčivé rostliny, zvěřinu, ale je nositelem řady mimoprodukčních veřejně prospěšných funkcí, např.: 23
vodohospodářské,
půdoochranné,
stabilizační,
rekreační,
hygienické,
estetické apod.
V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že máme co dočinění s přírodou. Les je národním bohatstvím, které je třeba zachovávat a pečovat o něj. Lesní hospodářství proto staví na těchto základních disciplínách. V prvé řadě je to charakteristika diferenciace přírodních podmínek. Tzn., abychom věděli, jakou dřevinu kde pěstovat, jaké to či ono stanoviště bude mít produkční vlastnosti apod. Tyto charakteristiky nám shrnuje lesnická typologie, které používá lesnicko-typologický klasifikační systém, kdy základní jednou je lesní typ, který definoval prof. Zlatník18), vyšší jednotkou je soubor lesních typů. Soubory lesních typů jsou vymezeny půdními (edafickými) kategoriemi a lesními vegetačními stupni. Kombinací čísla lesního vegetačního stupně a písmene označujícího půdní kategorii dostáváme řádově 170 souborů lesních typů. Např. soubor lesních typů 4K označuje kyselou bučinu. Dle souboru lesního typu se pak oceňuje lesní pozemek. Další lesnickou disciplínou je zakládání a pěstování lesů. Les tu byl dávno před tím, než s ním člověk začal hospodařit. Obecně rozlišujeme zakládání lesů přirozenou obnovou, kdy necháme nový les, po těžbě, vzniknou pod clonnou mateřského porostu nasemeněním. Podle vlastních požadavků jej můžeme založit uměle, výsadbou mladých sazenic stromků nebo výsevem. Sazenice stromků se pěstují v lesních školkách. Po založení lesního porostu o něj lesník musí pečovat dle požadavků vlastnického zadání. Tato disciplína se nazývá pěstováním nebo také pěstěním lesů. Je to dlouhý proces, který má opět svá pravidla. Lesní porosty těžíme ve fázi dospělosti, tj. v době obmýtí, které je dána zákonem podle druhu dřeviny, způsobu založení a pěstování a také charakteristikou stanoviště. Doba obmýtí se pohybuje v rozsahu 30 až 180 let. Po těžbě lesního porostu musíme opět založit nový. Stane se tak během obnovní doby, tj. doby do kdy musí být nový les plně obnoven. Zde nejde pouze o výsadbu dřevin, ale také o jejich zajištění. Zajištění lesního porostu je termín daný zákonem o lesích a doba je stanovena na 7 let (zalesnění od těžby musí být provedeno do 2 let). Po této době musí nový lesní porost vykazovat např. schopnost odrůstat a konkurovat buřeni, splňovat počty sazenic pěstovaných na 1 ha, odpovídat v druhové skladbě hospodářskému cíly apod. Pěstování lesů je také komplikováno řadou problémů způsobovaných v důsledku pěstování nepůvodních druhů dřevin, dřevin nevhodných z hlediska
24
stanoviště a nároků vlastníka (zejména z hlediska produkce). To může způsobovat výskyt činitelů pro existenci lesa škodlivých. Touto problematikou se vlastnictví zabývá obor ochrana lesů. Kdy hlavním princip je především prevence, ne už samotná léčba chorob. Ochrana lesů definuje škodlivé činitele v lese dělené na biotické, abiotické a antropogenní činitele vzniklé v důsledku lidské hospodářské činnosti (např. imisní spad, odvodnění krajiny a způsobování lokálního sucha, apod.). Nástroj státní lesnické politiky, ale i nástrojem v rukou vlastníka je obor hospodářská úprava lesů (HÚL). Dalšími významnými lesnickými disciplínami je technika technologie lesní těžby, která pracuje s metodami lesní těžby, snaží se o její efektivitu a zároveň se snaží o využívání ekologicky šetrných technologií. Na lesní hospodářství bezprostředně navazuje i obor myslivost. Kdy v dnešním pojetí je už oddělována, ale dříve k lesnictví neodmyslitelně patřila. Dneska je spíše součástí ochrany lesů, kdy se snažíme zabezpečit porosty proti škodám zvěří. V této kapitole byly vyjmenovány základní lesnické disciplíny. Jejich studium a rozsah je obrovský a je vytvářen v některých případech až stovky let a za toto dlouhé období se z nich vytvořily velmi precizní disciplíny. Takovou je např. i HÚL, která spojuje jak vědy přírodní, tak vědy technické a zároveň je doplněna ekonomickými principy. Otázky a úkoly k zamyšlení: Úkol: 1. V krátkosti charakterizujte mimoprodukční funkce lesa. 2. Uveďte hlavní předměty lesnických disciplín včetně jejich stručné charakteristiky. Otázky: 1. S jakými specifiky je spjato lesní hospodářství? Další zdroje: HARTMANN, G., BUTIN, H., NIENHAUS, F.: Atlas poškození lesních dřevin: diagnóza škodlivých činitelů a vlivů: 517 barevných foto. Praha. Brázda. 2001. ISBN 80-209-0297-X. KANTOR, P.: Pěstební (Pěstebně-hospodářsko-úpravnické) systémy. Učební text pro posluchače LDF. Ústav pěstování lesa LDF – MZLU v Brně. 2004, 7 s. KORF, V. A KOL.: Dendrometrie. Praha. Státní zemědělské nakladatelství Praha. 1972, 375 s.
25
KORPEL', Š.: Pestovanie lesa. Bratislava. Príroda. 1991. ISBN 80-0700428-9. KŘÍSTEK, J., URBAN, J.: Lesnická entomologie. Praha. Academia. 2004. ISBN 80-200-1052-1. MAUER, O.: Zakládání lesa I.Brno. MZLU v Brně. 2009. 189 s. MÍCHAL, I.: Obnova ekologické stability lesů. Praha. Academia. 1992. ISBN 80-85368-23-4. PALÁTOVÁ, E.: Zakládání lesa I.: lesní semenářství. Brno. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně2008. ISBN 978-80-7375-181-4. POLANSKÝ, B. A KOL.: Pěstění nakladatelství. 1966. 253 s.
lesů.
Praha.
Státní
zemědělské
POLENO, Z., VACEK, S. A KOL.: Pěstování lesů I. Ekologické základy pěstování lesů. Kostelec nad Černými lesy. Lesnická práce. 2007. 315 s. ISBN 978-80-87154-07-06. PRŮŠA , E.: Pěstování lesů na typologických základech. Kostelec nad Černými lesy. Lesnická práce. Vyd. 1.: mapy + 1 CD-ROM. 2001. 593 s. ISBN 80-86386-10-4. SIMANOV, V., KOHOUT, V.: Těžba a doprava dříví. Matice lesnická, 2004. Písek. 411 s. ISBN 80-86271-14-5. SIMON, J., KADAVÝ, J., MACKŮ, M.: Hospodářská úprava lesů. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická fakulta MZLU v Brně, 2001. 178 s. STOLINA, M. A KOL.: Ochrana lesa. Bratislava. Príroda. 1985, 479 s. ŠVESTKA, M., HOCHMUT, R., JANČAŘÍK, V.: Nové metody v ochraně lesa. Praha. SZN. 1990. ISBN 80-209-0091-8. TESAŘ, V. A KOL.: Pěstování lesa v heslech. Studijní příručka, Brno, Ústav pěstování lesa LDF MZLU v Brně. 1996, 95 s. VYSKOT, M. A KOL.: Pěstění lesů. Praha, Státní zemědělské nakladatelství. ISBN 07-076-78. 1978, 448 s. UHLÍŘOVÁ, H.: Symptomy poškození lesních dřevin: Příručka usnadňující rozlišování příčin poškození. Praha. MZe ČR. 1996. ISBN 80-7084-137-0. URBAN, J.: Lesnická entomologie: textová část. Brno. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. 2001. ISBN 80-7157-535-6.
26
8 Základní lesnické disciplíny – hospodářská úprava lesů Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete umět: Popsat základní kostru hospodářské úpravy lesů pro potřeby FELd; Orientovat se a znát základní dokumenty o lese a lesních porostech. Po prostudování kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete schopni: Vyhledávat v lesnických mapách; Specifikovat prostorové rozdělení lesa a význam Oblastních plánů rozvoje lesů; Pracovat se základními dokumenty o lese, tj. lesního hospodářské plány nebo lesní hospodářské osnovy. Prostudováním kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly získáte: Přehled o základních nástrojích státní lesnické politiky a nástrojích vlastníka lesa; Informace o významu lesnických map a lesnické dokumentace. Klíčová slova kapitoly: lesní hospodářské plány, lesní hospodářské osnovy, lesnické mapy, dokumentace, Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 + 1 hodin (teorie + řešení úloh) Charakteristiky jako jsou doba obmýtí, obnovní doba, počty sazenic na 1 ha nebo také maximální velikost holé seče apod. jsou definovány pomocí další lesnické disciplíny a tou je hospodářská úprava lesů (dále také diferenciací trvalých ekologických podmínek v návaznosti na ochranu přírody, ale také ekonomický zisk). Hospodářská úprava lesů (běžně se používá zkratka HÚL). HÚL je:
nástrojem státní lesnické politiky;
dobrou pomůckou pro vlastníka lesního pozemků.
Definuje, mimo jiné, také prostorovou úpravu lesa, která je potřebná pro získání přehledu, orientace a evidence lesního fondu pro zabezpečení lesa proti škodlivým činitelům a pro zvýšení intenzity lesní výroby 19). Je zároveň souborem poznatků a opatření, jimiž se zabezpečuje účelné a cílené prostorové uspořádání lesů a úprava prostorových vztahů v jednotlivých lesních částech a vzájemně mezi nimi 20). Obecný účel jednotek základního rozdělení lesa:
usnadňuje orientaci v lese,
umožňuje jednoznačnou identifikaci částí lesa při plánovacích, hospodářských, evidenčních a kontrolních činnostech.
27
Tedy jednotkami prostorového rozdělení lesa jsou: oddělení, dílec, porost, porostní skupina a etáž. Základní jednotkou tohoto rozdělení, která musí být vždy vylišena je porost. Definice je nejdostupnější v legislativě týkající se lesního hospodářství. Při vylišování jednotek prostorového rozdělení lesa se respektují hranice katastrálních území na úrovni hranic porostů nebo porostních skupin. Údaje o stavu lesa se zjišťují a uvádějí pro nejnižší jednotku prostorového rozdělení lesa: porost, porostní skupina, etáž. Jako porostní skupiny nebo etáže se vylišují části lesa o výměře nad 0,04ha. Uvedeno na příkladu: 251Ab13/1a. Jednotlivá čísla tedy znamenají:
oddělení číslo 251;
dílec A;
porost b;
porostní skupina se skládá ze dvou etáží s označením 13, tj. 13. věkový stupeň (věk 130-140 let) a 1a, tj. 1. věková stupeň (věk 1-10 let).
HÚL také pracuje s Oblastními plány rozvoje lesů (dále jen OPRL), které jsou metodickým nástrojem státní lesnické politiky a doporučují zásady hospodaření v lesích. Definovány jsou vyhláškou č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a vymezení hospodářských souborů. Zpracování oblastních plánů rozvoje lesů zadává a návrhy oblastních plánů rozvoje lesů schvaluje ministerstvo. Podmínkou schválení oblastních plánů rozvoje lesů je závazné stanovisko ústředního orgánu státní správy ochrany přírody z hlediska zavádění geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin (zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, ve změnách). OPRL obsahují souhrnné údaje o stavu lesů a o potřebách plnění funkcí lesa jako veřejného zájmu včetně strategických doporučení o způsobech hospodaření v ekosystémovém pojetí. Zpracování OPRL je odborně vysoce náročné a musí zabezpečit patřičnou objektivitu, jednotnost zpracování, odbornou fundovanost, správu dat, jejich aktualizaci a sledovat vývoj odpovídající vědeckým poznatkům. Základním dokumentem každého lesního majetku v České republice je lesní hospodářský plán (dále jen LHP). LHP jsou nástrojem vlastníka lesa a zpracovávají se zpravidla na deset let. Lesní hospodářský celek (LHC) je nejvyšší jednotka pro kterou se vyhotovuje lesní hospodářský plán v určité územní oblasti bez ohledu na majitele. LHC je jednotka vytvořená se zřetelem na růstové a gravitační poměry, intenzitu a účel hospodaření a případně jiné ekonomicky zdůvodnitelné okolnosti. Výměra nepřesahuje obvykle 20 000 ha. Závaznými ustanoveními LHP jsou: 1. maximální celková výše těžeb 2. minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu
28
3. pro státní lesy a lesy ve vlastnictví obcí je závazným ustanovením též minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let věku. K náležitostem lesního hospodářského plánu patří: 1. textová část, 2. hospodářská kniha, 3. lesnické mapy. Lesnické mapy jsou obrysové, porostní, typologické, těžební a těžebně technologické. Závazným výchozím mapovým podkladem pro tvorbu lesnických map je katastrální mapa nebo Státní mapa odvozená (M 1 : 5 000). Lesnické mapy se zpracovávají a zobrazují v geodetickém referenčním systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK). Při zobrazení vyšších jednotek prostorového rozdělení lesa, kterými jsou oddělení, dílec se pracuje s geodetickou přesností 0,0004 x M [m], kde M je měřítko mapy. Vedle LHP existují také lesní hospodářské osnovy (dále jen LHO), které jsou zpracovány pro všechny lesy, o výměře menší než 50ha ve vlastnictví fyzických a právnických osob, pokud pro ně nemají platný LHP. LHO se vyhotovují obvykle na deset let se stejnou dobou platnosti v určeném území. Pokyn k tomuto vydává orgán státní správy lesů, jemuž mají možnost vlastníci lesa - ve stanoveném termínu - oznámit své hospodářské záměry a požadavky na osnovu. LHO obdrží každý vlastník lesa od orgánu státní správy lesů týkající se jeho lesa bezplatně. Pro vlastníka lesa o výměře větší než 3 ha, který má zájem využít LHO pro hospodaření v lese a protokolárně ji převezme, se stává závaznou celková výše těžeb, která je nepřekročitelná, a podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu. Zpracovaná LHO má tyto části: 1. všeobecnou s vymezeným územím, rámcové směrnice hospodaření, 2. podrobné údaje pro porosty, prostní skupiny, zjištění stavu lesa, kategorie lesa, 3. plochové tabulky s výčtem pozemků, 4. lesnickou mapu v měřítku 1: 10000 nebo větším, 5. vlastnické separáty Jak již bylo zmíněno výše u pěstování lesa je zásadní doba obmýtí (u). Jde o parametr základního hospodářského doporučení a uvádí se věkovým rozpětím zaokrouhleným na desítky let. Obnovní doba je dobou, která uplyne od prvního do posledního plánovaného obnovního zásahu v obnovovaném porostu. Pro práci v lese, pro potřeby dokumentace, celkového přehledu a usnadnění orientace se používá systém tzv. lesnických map. Vlastník lesa je ze zákona o lesích - § 40 Lesní hospodářská evidence (LHE) povinen vést lesní hospodářskou evidenci, o plnění závazných ustanovení plánu a evidenci o provedené obnově lesa v jednotlivých porostech. Tyto souhrnné údaje předává vlastník lesa orgánu státní správy lesů vždy do konce března za uplynulý kalendářní rok.
29
HÚL je pro FEld nejdůležitějším a nejvýznamnějším oborem. Je proto dobré prostudovat si její problematiku poměrně pečlivě. Seznámit se s legislativními normami, jejich náležitostmi, náležitostmi dokumentace lesa, naučit se pracovat s terminologií a mapami, které HÚL používá. Tyto termíny, nástroje a pomůcky HÚL je nezbytné znát při oceňování lesního majetku. Bez jejich znalosti je možné, že mohou vznikat závažné chyby a proto je dobré v prvé řadě přistoupit k důkladnému studiu HÚL. Otázky a úkoly k zamyšlení: Úkol: 1. V krátkosti charakterizujte význam a potřebu hospodářské úpravy lesů z hlediska lesního hospodářství. 2. Uveďte hlavní jednotky členění prostorového rozdělení lesa. 3. Vyjmenujte jaké mapa je podkladem pro všechny druhy lesnických map. 4. Vyjmenujte dva základní dokumenty k lesnímu majetku a vysvětlete, k čemu se používá lesní hospodářský plán nebo lesní hospodářské osnova. Otázky: 1. Na jakou dobu se zpracovávají LHP/LHO a OPRL? 2. Jaké jsou závazné ukazatele LHP a jaké LHO? Další zdroje: KADAVÝ, J., MAZAL, P., SIMON, J.: Technologie zpracování lesních
hospodářských plánů na základě počítačové analýzy obrazu. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011. 68 s. ISBN 978-80-7375-5058. SIMON, J., VACEK, S.: Výkladový slovník hospodářské úpravy lesů. 1. vyd. Brno: LDF MZLU v Brně, 2008. 126 s. ISBN 978-80-7375-131-9. SIMON, J., MAZAL, P., ČECH, Z.: Stav a perspektivy rozvoje hospodářské úpravy lesů. 1. vyd. Brno: LDF MZLU, 2009. ISBN 978-80-7375-266-8. DRÁPELA, K., SIMON, J.: Dendrometrické charakteristiky. In: SIMON, J. Strategie managementu lesních území se zvláštním statutem ochrany. 1. vyd. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, s.r.o., nakladatelství a vydavatelství, 2010. s. 145--156. ISBN 978-80-87154-50-2. KADAVÝ, J., KNEIFL, M.: HÚL I.: Výukový web cvičení předmětu Hospodářská úprava lesů I. [online]. 2006. URL: http://oryx.mendelu.cz/honza/hul1/. KADAVÝ, J., KNEIFL, M.: HÚL II.: Výukový web cvičení předmětu Hospodářská úprava lesů II. [online]. 2006. URL: http://oryx.mendelu.cz/hul2/. 30
9 Metoda kontaktního ohodnocování rostlinstva (Contact Flora Assessment) Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete umět: Definovat význam a potřeby použití Metody kontaktního ohodnocování rostlinstva pro potřeby FEld; Orientovat se a znát základní subsystémy, s kterými Metoda kontaktního ohodnocování rostlinstva pracuje; Vybrat a použít konkrétní subsystém pro práci na znaleckém posudku. Po prostudování kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete schopni: Zařadit a umístit (slovně) stromového jedince v rámci svého životního prostředí; Specifikovat zdravotní stav stromového jedince nebo porostu pomocí Vizuální diagnostiky; Pracovat s jednotlivými subsystémy Metody kontaktního ohodnocování rostlinstva. Prostudováním kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly získáte: Přehled o základních možnostech diagnostiky zdravotního stavu stromového jedince či porostu; Informace o významu Metody kontaktního ohodnocování rostlinstva pro potřeby FEld. Klíčová slova kapitoly: Metoda kontaktního ohodnocování rostlinstva, Funkční diagnostika, Vizuální diagnostika, životní prostředí stromového jedince. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 + 1 hodin (teorie + řešení úloh) Podstata Metody kontaktního ohodnocování rostlinstva (Contact Flora Assessment) – dále jen Metoda „CFA“ dle Alexandra 21) spočívá, cituji: „ve vytváření objektivního postupně na subjektivním posuzování znalce nezávislém kontaktním ohodnocování stromových taxonů, respektive jejich porostů“. Metoda „CFA“ se skládá z následujících subsystémů: A: Životní prostředí stromového jedince (porostu) – lokalizace pozice stromu, charakter růstu stromu, vztah strom a okolní prostředí z hledisek ohrožení stromu a ohrožení okolí. B: Vizuální diagnostika stromů – diagnostikování prostřednictvím zrakového vnímání na základě vizuálně viditelných výstupů – míra objektivnosti je výrazným podílem individua znalce. C: Funkční diagnostika – funkční biometrie stromových jedinců.
31
Subsystém A dle Alexandra23) jednotlivé základní vstupní informace související s místem výskytu, včetně „vztahových“ informací z hlediska stromokolní prostředí. Kdy základní rozdělení je následující: 1. Lokalizace 2. Vztah strom (porost) a okolní prostředí 3. Dříve provedená opatření (ošetření) 4. Dříve utrpěná poškození. To to členění je dále podrobněji specifikováno a pečlivě značeno. Dále je možné se jím potrobněji zabývat. Subsystém C: dle Čermáka 22) funkční biometrie stromových jedinců a porostů představuje složitá měření (dendronika) a následnou interpretaci v oblasti funkčních biometrických parametrů – fyziologii rostlin – s obsáhlým matematicko-fyzikálním aparátem. Vizuální diagnostika a Funkční diagnostika Metody „CFA“ pracují s přístrojovým vybavením různé úrovně. Základní rozlišení přístrojů, respektive metod, při kterých jsou tyto přístroje používány, je hledisko míry zásahu (dle druhu zařízení a místa jejího nasazení), od narušení např. pouze obvodové části pletiv kmene až k průniku do jádra předmětného stromového jedince, apod. Na tomto základě rozeznáváme metody:
invazivní,
destruktivní,
nedestruktivní.
Cílovým stavem Metody „CFA“ je kompletní nedestruktivní vyšetření 24). Destruktivní metody Destruktivní metody patří mezi klasické, používané k získávání základních znalostí o studovaném objektu od nejstarších dob, kdy bylo třeba údaje získávat. Destruktivní metody jsou obvykle velmi prostého charakteru, kdy dojde k takovému poškození daného jedince, nebo objektu studia, který obvykle nebývá už dále slučitelný s jeho existencí v života schopné formě. Podle Holušové 25) jsou však získaná data takovýmto způsobem měření dále využitelná pro kalibraci metod jiného než destruktivního charakteru a pro výpočet alometrických vztahů využitelných např. pro dopočet parametrů použitelných při sestavování nejrůznější softwarových modelů apod. Invazivní metody V rámci invazivní metody se dle Alexandra 26) pohybujeme pouze v obvodových (okrajových) částech kmene (větve, kořenů). „Míra invaze“ do znaleckého objektu je v závislosti na různých přístrojích různá. 32
Invazivní metody můžeme dle způsobu měření nebo druhu měření dané charakteristiky rozdělit následovně:
měření založené na principu rychlosti šíření zvuku;
měření „sap flow“ – transpirace – průtoku ve kmeni – většinou na principu měření gazometrickými metodami;
měření změn elektrického odporu jako převrácená hodnota el. vodivosti;
dendrochronologická invazivní měření;
měření radiální a tangenciální ohybové pevnosti;
měření nebo analýza obnovitelných orgánů (například listová analýza);
měření pomocí některých gazometrických metod na úrovni orgánů, jedinců nebo celých porostů;
tahové zkoušky; atd.
Významnou součástí nedestruktivních metod je optika (fotografická technika), pomocí níž lze např. měřit index listové plochy (v literatuře běžně označovaný dle anglického znění „leaf area index“ jako LAI). Jde o velikost plochy listů (obvykle jednostranné plochy listových čepelí) běžně udávané v přepočtu na jednotku plochy porostu nebo vzácněji na jednotku plochy půdorysu korun (v obou případech vychází bezrozměrná jednotka, tedy m2.m-2). Zařazení daného způsobu měření invazivními diagnostickými metodami závisí na „stopě“ vzniklé po jejich aplikaci na předmětném jedinci – znaleckém objektu. A následky, které „stopa“ po měření zanechává. Cílovým stavem „Metody CFA“, je kompletní nedestruktivní vyšetření znaleckého objektu. Otázky a úkoly k zamyšlení: Úkol: 1. Vyjmenujte hlavní subsystémy Metody „CFA“ a stručně je charakterizujte. 2. Pokuste se popsat význam jednotlivých subsystémů Metody „CFA“ a jejich využití pro potřeby FEld. Otázky: 1. Co je cílovým stavem Metody „CFA“ a s jakými znalostmi z jakého oboru Metoda „CFA“ nejvíce pracuje? Další zdroje: ČERMÁK, J.: Subsystém C: Funkční diagnostika stromů. In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2.
33
10 Bezpečnostní diagnostika Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete umět: Definovat a specifikovat Bezpečnostní diagnostiku pro potřeby FEld; Vysvětlit základní okruhy při identifikaci a hodnocení rizik selhání stromového jedince. Po prostudování kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete schopni: Zařadit a umístit vady na předmětném stromovém jedinci; Specifikovat zdravotní stav stromového jedince z hlediska Bezpečnostní diagnostiky. Prostudováním kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly získáte: Přehled o základní náplni Bezpečnostní diagnostiky; Informace o významu Bezpečnostní diagnostiky pro potřeby FEld. Klíčová slova kapitoly: Bezpečnostní diagnostika, vady, hodnocení rizik. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 + 1 hodin (teorie + řešení úloh) Bezpečnostní diagnostika27) v předmětu FEld je proces vymezení (klasifikace), zjištění (rozpoznání) a stanovení kvantitativních a kvalitativních parametrů (úrovně):
stromového jedince ve smyslu identifikace a hodnocení rizik jeho selhání
pracovních a technologických postupů (chronická rizika) v lesnictví ve smyslu bezpečnosti práce a ochrany zdraví
dřeviny, les a ekosystém ve smyslu jejich poškození (havárie), z pohledu ekotechnického.
Znalec se práci na znaleckých posudcích setkává se stromovými jedinci, kteří neměli to štěstí a zájem při péči od svých majitelů. Znalec tedy v minimu posudků posuzuje stav, resp. rizika stromových jedinců, kteří se nacházeli v určitém programu péče; dále se stromy rostoucími v lese, kde průběžnou péči v přeneseném slova smyslu naplňují výchovné zásahy (prořezávky, probírky), resp. jednotlivý, či skupinovitý výběr apod. Bezpečnostní diagnostika se zabývá základními okruhy při identifikaci a hodnocení rizik selhání stromového jedince, kdy tyto mají zvláštní predispozice podle konkrétních druhů šetřených dřevin a výnamnou roli zde hraje (tato problematika je poměrně složitá a je v literatuře podrobněji rozpracována):
Původ dřevin (generativní nebo vegetativní);
Celková vhodnost druhu na daném stanovišti a ekologie dřevin;
Vlastnosti dřeva (parametry mechanicko-technologické);
34
Mechanické poškození stromového jedince;
Změna růstových podmínek.
Hlavní kategorie vad stromů dělíme následně 28) 29) : 1. Dřevo poškoztené hnilobou; 2. Trhliny; 3. Problémy kořenového systému; 4. Defektní vidličnaté větvení; 5. Rakovina; 6. Neodpovídající architektura koruny; 7. Mrtvé stromy, vrcholové části korun nebo větve.
Podle Alexandra 30) při práci na hodnocení rizik selhální stromového jedince se na základě činnosti znalců v intervalu několika let osvědčilo následující členění:
Strom a jeho stanoviště (Kořenový systém, kmen, koruna stromu, stanoviště),
Nebezpečný (rizikový) prostor
Potenciální rizika selhání šetřeného stromu (detekovatelná, nepředvídatelná).
Bezpečnostní diagnostika je oborem poměrně náročným z hlediska potřebných znalostí, ale také z hlediska zodpovědnosti znalce. Snaží se odhalit možné příčiny selhání stromového jedince na stanovišti, ale i předcházení rizik. Znalec během šetření získává relevantní údaje o jevech (fyziologických, životních), interindividuálních a intraindividuálních odlišnostech a procesech, týkajících se chování předmětu šetření (i pomocí např. přístrojové techniky, „Metody CFA“ apod.) s cílem odpovědět na otázky zadavatele znaleckého posudku.
Otázky a úkoly k zamyšlení: Úkol: 1. Vyjmenujte členění hodnocení rizik stromového jedince. Otázky: 2. S jakými tématy se můžeme při použití Bezpečnostní diagnostiky ve znaleckých posudcích nejčastěji setkat?
35
Další zdroje: ALEXANDR, P. (2010): Bezpečnostní diagnostika. In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2. ŠALAMON, P.: Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v lesnictví (při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru). Vydal Výzkumný ústav bezpečnosti práce Praha. 2003. 18 s.
36
11 Ohodnocování a oceňování přírodních zdrojů Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete umět: Specifikovat přírodní zdroje, které je možno oceňovat případně ohodnocovat; Orientovat se v možnostech ohodnocování přírodních zdrojů na úrovni České republiky. Po prostudování kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete schopni: Specifikovat podmínky pro oceňování a ohodnocování přírodních zdrojů; Lépe pochopit principy oceňování přírodních zdrojů; Stručně vysvětlit a specifikovat potřeby oceňování obnovitelných zdrojů se zaměřením na les (lesní porosty na lesním pozemku). Prostudováním kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly získáte: Přehled o základních metodách ohodnocování přírodních zdrojů se zaměřením na lesní ekosystémy; Informace o základním systému metod použitelných pro ohodnocování dřevin rostoucím mimo les; Konkrétnější poznatky týkající se zhodnocení a oceňování přírodních zdrojů. Klíčová slova kapitoly: přírodní zdroje, lesní ekosystémy, dřeviny rostoucí mimo les, lesní porosty Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 + 1 hodin (teorie + řešení úloh) Přírodními zdroji dle Matějíčka 31) lze z pozice ekonomických teorií rozumět ty prvky a síly přírody, které jsou skutečně či potenciálně využitelné ve společenské výrobě či bezprostředně ve sféře konečné spotřeby. Ekonomické teorie se přitom zabývají omezenými přírodními zdroji jako ekonomickými statky s nezápornou cenou (na rozdíl od volných statků s nulovou cenou, které jsou v dostatečném množství z hlediska společenských potřeb). Běžné dělení přírodních zdrojů je dle míry reprodukovatelnosti na obnovitelné (zdroje rostlinného a živočišného původu), mezi které bezpochyby patří i lesní porosty a zdroje neobnovitelné (tj. vyčerpatelné, zdroje nerostného původu). Přírodní zdroje oceňujeme 32) (hodnotíme) zejména podle významu výstupu, dopadu, užitku daného zdroje ve společnosti – tj. význam jeho funkce pro společnost, ne význam jeho vlastností. Pouze pokud zjistíme význam – cenu funkcí zdroje, jsme schopni vyjádřit škodu z jeho poškození nebo zničení. Nelze objektivně oceňovat význam jednotlivých dílčích technických funkcí zdrojů, ale konečný sociálně ekonomický dopad komplexních funkcí či bloků funkcí.
37
Dle Tošovské33) v odborné literatuře pro oceňování přírodních zdrojů, ve smyslu ekologických užitků, je využíván větší počet mimotržních oceňovacích metod a existují stovky příkladů jejich aplikací:
kontingentní oceňovací metoda (tzv. metoda ochoty platit – „CVM“),
metoda hedonického oceňování,
metoda cestovních nákladů.
Ztrátu ekologických užitků (škody na životním prostředí) je možno kvantifikovat na základě nákladů na obnovu poškozené složky životního prostředí, resp. na její uvedení do stavu před vznikem poškození. Předepisují-li nové regulační nástroje ekologické politiky vyšší standardy kvality některé ze složek prostředí /imisní limity/, je možno náklady na dosažení těchto limitů pokládat za velmi hrubé ocenění dosažení ekologických užitků. Další metoda - Metoda defenzivních či preventivních výdajů je založena na hypotéze, že ztrátu ekologických užitků je možno substituovat výdaji na předcházení či snížení jeho negativního dopadu. Nejobecněji lze vzorec pro odhad ceny přírodního zdroje zapsat v této formě 34): rt C = -----------t (1 + it) t
, kde C = cena přírodního zdroje; rt = očekávaná veličina ročního rentního efektu v roce t; it = očekávaná veličina úrokové (diskontní) míry v roce t. Pro ohodnocování mimoprodukčních (celospolečenských) funkcí lesa se ve znalecké praxi využívá nejčastěji metody:
„Stanovení výše ekologické újmy způsobené na lesních ekosystémech jako škodě na funkcích lesa, vzniklé porušením předpisů o ochraně lesa jako složky životního prostředí“ zpracovaná kolektivem Vyskot a kol. 35). Metoda pracuje s tzv. potenciály funkcí lesů podle hospodářských souborů a lesních typů a reálnými efekty funkcí lesů ČR, vychází z tzv. ekosystémového pojetí hodnocení funkcí lesů;
Oceňování společenské sociálně-ekonomické významnosti 36) základních funkcí lesa“ zpracovaná Šišákem , vychází z pojetí zjišťované hodnoty přírody v peněžní formě, kdy tyto jsou vždy vyjadřovány na základě požadavků, potřeb a hodnotových soudů člověka;
38
„Ekonomické hodnocení ekologických funkcí území“ – dle Sejáka a kol. 37), jde o tzv. Hesenskou metodu oceňování biotopů, výsledkem jsou hodnoty ekologických funkcí území a hodnoty ekonomických funkcí území ČR.
Oceňování přírodních zdrojů není jednoduchou a rozhodně uzavřenou záležitostí. Neustále se objevují nové pohledy a směry. Významně zde také zasahuje problematika posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. „proces EIA a proces SEA“), který je v ČR upraven zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Také sem zasahuje problematika ekologické újmy podle zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí a v neposlední řadě zde významný vliv má samozřejmě zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. V těchto bodech se významně doplňují obory ekonomické a s obory biologickými. Otázky a úkoly k zamyšlení: Úkol: 1. Uveďte hlavní přístupy k oceňování přírodních zdrojů. Otázky: 1. Na jakém principu je založeno rentní oceňování? 2. Mezi jaké zdroje bychom zařadili půdu (obnovitelné nebo neobnovitelné)? Další zdroje: LAPČÍK, V.: Oceňování antropogenních vlivů na životní prostředí. Technická univerzita Ostrava. Fakulta hornicko-geologická. Ostrava. 1996. 128 str. ISBN 80-7078-316-8. SEBERA, J.: Oceňování lesa. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Brno 2004. 114 str. ISBN 80-7157-818-5. SEJÁK, J., DEJMAL, I. A KOL.: Hodnocení a oceňování biotopů v České republice. Praha. 2003. 429 str. ŠIŠÁK, L., ŠVIHLA, V., ŠACH, F.: Oceňování společenské sociálněekonomické významnosti základních funkcí lesa. Ministerstvo zemědělství ČR, odbor lesního hospodářství. Praha 2006. 71 str. ISBN 80-7084-234-2. VYSKOT, I. A KOL.: Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů České republiky. Praha: MŽP ČR, 2003. 210 s. ISBN 80-900242-1-1.
39
12 Oceňování lesa a dřevin rostoucích mimo les Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete umět: Určit způsob ocenění lesního porostu na lesním pozemku nebo lesního porostu na nelesním pozemku nebo nelesního porostu na lesním pozemku či nelesním pozemku cenou zjištěnou; Určit způsob ocenění okrasných dřevin nebo např. břehových porostů či porostů vzniklých na zemědělské půdě. Lépe pochopit princip stanovení ceny zjištěné a odhad ceny obvyklé pro výše zmíněné druhy porostů. Prostudováním kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly získáte: Přehled o základních postupech pro oceňování trvalých porostů; Informace o možnostech ocenění trvalých porostů cenou obvyklou; Konkrétnější poznatky týkající se základních specifik při oceňování lesa. Klíčová slova kapitoly: cena zjištěná, cena obvyklá, trvalé porosty, okrasné dřeviny, lesní porosty Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 + 1 hodin (teorie + řešení úloh) Do aplikovaného oceňování lesa zařazujeme oceňování lesní půdy na základě její výnosové hodnoty, pak hovoříme o oceňování na základě nejvyššího čistého výnosu z půdy, dle tzv. Faustmannova vzorce. Významnou část dále tvoří metody výpočtu dle Matějíčka 38) jako např.:
Hodnota lesní půdy dle metody čisté současné hodnoty (Net Present Value);
Provozní (směnná, tržní) hodnota půdy;
Hodnota lesního pozemku a model potenciální produkce.
Popis charakteru nákladů a výnosů pro jednotlivý lesní porost:
Náklady: pořizovací cena majetku, úroky, roční režie, správní náklady, péče o nezajištěné kultury, první výchovné zásahy atd.
výnosy: (Au – hodnota mýtní výtěže – výnos ze zisku z těžby po odečtení nákladů), tržby za prodej vánočních stromků a ozdobné klestí, tržby z před mýtních těžeb po odečtení nákladů;
nepravidelné: např. možnosti dotací, charakter a průběh případných finančních pohybů spojených s výkonem práva myslivosti apod.
Z výše zmíněného vyplývají následující metodické postupy – porovnávací (srovnávací, komparační) a výpočetní (nákladová a výnosová metoda). Z důvodu nedostatečného množství srovnatelných případů je proto v případě lesního
40
majetku stěžejní výpočetní postup – jádro praktického oceňování lesa. Základním předpisem je zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů, kde jsou rozčleněny pozemky. Členění pozemků je obsahem § 9 odst. 1 pro účely oceňování se pozemky člení na c) lesní pozemky, kterými jsou lesní pozemky evidované v katastru nemovitostí a zalesněné nelesní pozemky. Odst. 3 Pro účely oceňování se pozemek posuzuje podle stavu uvedeného v katastru nemovitostí. Při nesouladu mezi stavem v katastru nemovitostí a skutečným stavem se vychází při oceňování ze skutečného stavu. Oceňování lesního pozemku dle § 12 odst. 1 Lesní pozemek se oceňuje výnosovým a porovnávacím způsobem podle plošně převládajících souborů lesních typů, atd. Dle § 14 se trvalé porosty člení na: lesní porosty, ovocné dřeviny, vinnou a chmelovou révu a okrasné rostliny. Dle § 15 se lesní porost oceňuje nákladovým a výnosovým způsobem. Vychází se ze skupin lesních dřevin podle jejich zastoupení v lesním porostu, věku, bonitních stupňů, obmýtí a zakmenění. Postup zjištění základních cen lesních porostů a jejich úpravu vyjadřující kategorii lesa, hospodářský tvar lesa, stupeň poškození porostu, sortimentace porostu a další vlivy, které působí na produkci dřeva, stanoví vyhláška. Při oceňování se vychází z údajů o lesním porostu obsažených v závazném podkladu zpracovaném podle zvláštního předpisu (zákon č. 289/1995 Sb., o lesích). Není-li tento podklad zpracován nebo údaje v něm uvedené neodpovídají skutečnosti, zjistí se potřebné údaje podle skutečnosti. Cena zjištěná – použité předpisy:
Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška Ministerstva financí České republiky č. 3/2008 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění vyhlášky č. 456/2008 Sb., č. 460/2009 Sb. a č. 364/2010 Sb., ve znění vyhlášky č. 387/2011 Sb.
Vyhláška MZe č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů.
Platí tyto paragrafy: 30 – lesní pozemek a dále zejména § 35 až 42. Cena obvyklá – ocenění výnosovým způsobem pozemků charakteru lesní pozemek a nelesní pozemek s lesním porostem (dále lesní porost na lesním pozemku a lesní porost na nelesním pozemku) je realizováno takto:
V případě lesních pozemků a lesních porostů se jedná o majetek specifický, jehož vlastnosti neumožňují dostatečně objektivní porovnání s jinými prodávanými majetky (nedostatek realizovaných případů); 41
odhad ceny obvyklé je proto proveden na základě výpočtu výnosové hodnoty lesních porostů metodou čisté současné hodnoty. K výpočtu se nejčastěji používá již specializovaný a upravený software (např. program Znalec, verze 4.3). Tržní hodnota lesních pozemků a porostů je ovlivněna různými faktory – velikostí, umístěním, tvarem pozemků, možnostmi využití a očekávanou výší výnosů. Tržní hodnota lesních porostů se určí výnosovou metodou (čistá současná hodnota), která vychází z tabulek porovnání výnosové a věcné hodnoty pro skupiny dřevin, věkový stupeň, relativní bonitu dle Matějíčka40).
Tržní ceny pozemků s lesními porosty budou součtem cen zjištěných a výnosové hodnoty lesních porostů.
Závěrečný odborný odhad obvyklé ceny podle odborné úvahy znalce, na základě zvážení všech okolností a výše vypočtených cen.
Pro stanovení ceny zjištěné je nutné znát výše zmíněné oceňovací předpisy a legislativu bezprostředně se vztahující k typu trvalého porostu (les, dřevina rostoucí mimo les apod.). Pro stanovení ceny obvyklé je vhodné používat specializovaný software, který pro podmínky ČR je zatím jediný a který pracuje na principu „čisté současné hodnoty“ lesa. Pro porovnávací způsob je nutné použít databázové zdroje (jejich dostupnost je však, bohužel, velmi špatně realizovatelná). Otázky a úkoly k zamyšlení: Úkol: 1. Určete cenu zjištěnou lesního porostu na lesním pozemku o výměře 0,5 ha, porostu smrku ztepilého se 100% zastoupením při plném zakmenění, věk 88 let, obmýtí 140, obnovní doba 30 let, absolutní výšková bonita 24, jedná se pozemek určený k plnění funkcí lesa. Srážek ani přirážek nepoužijeme. 2. Určete cenu zjištěnou stromového jedince smrku pichlavého, v k. ú. Bystrc, okres Brno – město, který se nachází v arboretu u rodinného domu, věk 80 let. Srážky ani přirážky nepoužijte. 3. Uveďte hlavní způsoby oceňování lesního porostu. Otázky: 1. Co se myslí závazným podkladem v případě oceňování lesních porostů, které se nachází na pozemcích určených k plnění funkcí lesa a který je nutný srovnat se skutečností? 2. Jaký § vyhlášky č. 3/2008 Sb., oceňovací vyhlášky, použijeme v případě ocenění lesního porostu na nelesním pozemku? 3. Jaký § vyhlášky č. 3/2008 Sb., oceňovací vyhlášky, použijeme v případě ocenění nelesního porostu na lesním pozemku?
42
Další zdroje: KUDRLEOVÁ, L.: OCEŇOVÁNÍ LESŮ. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Brno 1995. 63 str. ISBN 80-7157-184-4. KUDRLEOVÁ, L.: OCEŇOVÁNÍ LESŮ. CVIČENÍ. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Brno 1993. 46 str. ISBN 80-7157-097-4. MATĚJÍČEK, J.: Oceňovaní lesa. In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2. MATĚJÍČEK, J., SKOBLÍK, J.: Oceňování lesa I. Všeobecný úvod do problematiky. Ministerstvo zemědělství ČR. Olympia. Praha. 1993. 172 str. ISBN 80-7084-063-3. KOLAŘÍK, J. A KOL.: Oceňování dřevin rostoucích mimo les: [metodika] Vyd. 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2009. 90 s. ISBN: 978-80-87051-72-6. MACHOVEC, J., FÉR, F., ČADIL, J., GRULICH, J. A KOL.: Metodický pokyn ohodnocování dřevin rostoucích mimo les a výpočet náhradní výsadby, Český ústav ochrany přírody, č.j. 480/93, ze dne 15. 2. 1993, převzaté a doporučené AOPK ČR MACHOVEC, J., GRULICH, J.: Metodika oceňování trvalé zeleně (vegetačních prvků) ze dne 22. 9. 2007, Praha SCHEUER, P.: Teoretické a praktické problémy při zjišťování hodnoty lesa. In XX. mezinárodní vědecká konference soudního inženýrství sborník příspěvků. USI. Brno: USI, 2011. s. 235-241. ISBN: 978-80-2144238-2. SCHEUER, P.: Vyjádření hodnoty lesa v čase a místě obvyklé na praktických příkladech. In Konference Junior Forensic Science Brno 09. Sborník anotací. Akademické nakladatelství CERM, s.r.o. Brno. Brno: CERM, 2009. s. 165-173. ISBN: 978-80-214-3822-4. ŽIHLAVNÍK, A.: Hodnotenie a oceňovanie lasa a poľovných revírov. Technická univerzita vo Zvolene Lesnícka fakulta. Zvolen. 2007. 174 str. ISBN 978-80-228-1840-7.
43
13 Určování výše škod na lese a dřevinách Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete umět: Určit způsob výpočtu výše škody vzniklé na porostech nebo dřevinách; Lépe pochopit princip stanovení ceny náhradní výsadby dřevin, která vznikla v důsledku jejího neoprávněného pokácení. Prostudováním kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly získáte: Přehled o základních postupech pro určování výše škod na lese a dřevinách; Konkrétnější poznatky týkající se použití metodik pro ohodnocování dřevin rostoucích mimo les. Klíčová slova kapitoly: škoda, dřeviny, náhradní výsadby. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 + 1 hodin (teorie + řešení úloh) S přírodními či obnovitelnými zdroji nelze zacházet svévolně. Příroda se před lidským úmyslem sama neubrání, a někteří jedinci tento fakt nepovažují za nějak významný. Proto je třeba v takových případech nastolit přesný legislativní nástroj. Pro obecnou ochranu dřevinné vegetace proto existují zákonné podmínky její těžby. Mezi zákonné podmínky těžby lesních porostů patří dnes (dle platného zákona o lesích):
povinnost vlastníka lesa přednostně provádět těžbu nahodilou – aby nedocházelo k vývinu, šíření a přemnožení škodlivých organismů;
povinnost oznámit provádění těžby nahodilé, jestliže by vznikla souvislá holina o výměře větší než 0,2 ha;
závazné ustanovení LHP je maximální celková výše těžeb, pro lesy ve vlastnictví státu, a lesy ve vlastnictví obcí je závazným ustanovením též minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let věku.
zákaz provádět těžbu mýtní úmyslnou v lesních porostech mladších než 80 let;
limit velikosti holé seče při mýtní těžbě úmyslné (nesmí překročit 1 ha), vč. její šíře na exponovaných hospodářských souborech jednonásobek a na ostatních stanovištích dvojnásobek průměrné výšky těženého porostu. Výjimka ze stanovené velikosti nebo šířky holé seče se případně může týkat:
hospodářské soubory přirozených borových stanovišť na písčitých půdách a hospodářské soubory přirozených lužních stanovišť do velikosti 2 ha holé seče bez omezení šíře
dopravně nepřístupných horských svahů, delších než 250 m, nejdeli o exponované hospodářské soubory, do velikosti 2 ha holé seče. Těžbu v lese, ve kterém vlastník lesa hospodaří bez schváleného LHP, resp. bez protokolu o převzetí LHO, lze provést jen, se souhlasem odborného lesního
44
hospodáře. Má-li těžba překročit 3 m3 na 1ha lesa za kalendářní rok, musí vlastník lesa, jakož i ten, kdo koupil stojící lesní porost, i ten, kdo provádí těžbu předem písemně vyrozumět orgán státní správy lesů a doložit vyjádření příslušného odborného lesního hospodáře. Zákaz snížení zakmenění porostu pod sedm desetin plného zakmenění, v případě těžby úmyslné; toto neplatí, jestliže se prosvětlení provádí ve prospěch následného porostu nebo za účelem zpevnění porostu. Kácení stromů a keřů (dále jen dřevin) rostoucích mimo les se v současné době řídí podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále jen zákon) a vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb., ve změnách, kterou se provádí některá ustanovení tohoto zákona v platném znění. Povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les za předpokladu, že tyto nejsou významným krajinným prvkem a jsou splněny ostatní podmínky stanovené zákonem a jinými právními předpisy, se nevyžaduje pro:
stromy o obvodu kmene do 80 cm, měřeného ve výšce 130 cm nad zemí, tj. průměr kmene d1,3 = 25,5cm;
souvislé keřové porosty do celkové plochy 40 m2;
Náhradní výsadba a odvody – orgán ochrany přírody může ve svém rozhodnutí o povolení kácení dřevin uložit žadateli přiměřenou náhradní výsadbu, ke kompenzaci ekologické újmy, vzniklé pokácením dřevin. Současně může uložit následnou péči o dřeviny po nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na dobu pěti let. Náhradní výsadbu lze uložit na pozemcích, které nejsou ve vlastnictví žadatele o kácení, jen s předchozím souhlasem jejich vlastníka. Obce vedou přehled pozemků vhodných pro náhradní výsadbu, ve svém územním obvodu po předběžném projednání s jejich vlastníkem. Metodický pokyn pro ohodnocování dřevin rostoucích mimo les a výpočet náhradní výsadby vydaný tehdejším Českým ústavem ochrany přírody, č.j. 480/93, ze dne 15. 2. 1993, později převzaté a doporučené Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. Tento pokyn byl používán řadu let. V roce 2005 v publikaci Péče o dřeviny rostoucí mimo les II. Kolařík a kol. 39). Zde byla předložena aktualizovaná verze výše zmíněného pokynu. Tato upravena verze „metodiky“ řadu připomínek, které bylo možno změnit, aniž by byl změněn princip přístupu. V metodice došlo k jemným úpravám metodické části, ale i aktualizaci cen. Tato upravená verze metodiky, zpracovaná za účasti ČSOP Vlašim a AOPK ČR později doznala i zpracování do podoby software, který byl vydán v roce 2006. V září roku 2007 byla zpracována Metodika oceňování trvalé zeleně (vegetačních prvků) kolektivem autorů Machovec, Grulich 40). Tito autoři společně s Férem, Čadilem a dalšími autory, se podíleli také na přípravě prvního metodického pokynu z roku 1993. Metodika byla doporučena zejména pro soudní znalce a je vypracována celkem pro šest typů trvalé zeleně: byliny, plazivé a 45
pokryvné dřeviny; keře a pnoucí dřeviny; stromy (jehličnaté i listnaté, solitérní i skupinové); souvislé stromové porosty; kultivary (velikostní a tvarové); tvarové dřeviny včetně polodřevin. Nezávisle na vydání Metodiky oceňování trvalé zeleně byla v tomtéž roce vypracována Metodika oceňování dřevin dle Agentury ochrany přírody a krajiny ČR vytvořená kolektivem: Kolařík, J. a kol. 41). Toto metodika byla dále novelizována a k její úpravě byl zpracován i software. Pro ohodnocování dřevin rostoucích mimo les a výpočet náhradní výsadby dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, existuje tedy hned několik metodik. V případě lesa jsou to metodiky vyjmenované v předchozí kapitole, zde jde zejména o snížení funkčního účinku lesa a principy výpočtu jsou postaveny na ekosystémovém přístupu. Otázky a úkoly k zamyšlení: Úkol: 1. Určete jaká bude maximální šířka holé seče lesního porostu při výšce současného porostu 25 m. 2. Uveďte hlavní právní předpisy, které přímo souvisejí se zákonnými podmínkami těžby dřevin. Otázky: 1. Za jakých podmínek není třeba žádat o povolení ke kácení dřevin? 2. Jaká je stanovená velikost dřeviny, pro kterou už musí být podána žádost o povolení ke kácení dřevin? 3. Je možné pokácet keře v zahradě u domu o velikosti pokryvnosti plochy 60 m2 bez povolení ke kácení? Další zdroje: ČERNÝCH, Z., ČERNÝCH, H.: Problematika oceňování dřevin. 1. vyd. Plzeň: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu: Správa veřejného statku města Plzně, 2003. 50 s. ISBN: 80-902910-3-1 KOLAŘÍK, J. A KOL.: Oceňování dřevin rostoucích mimo les: [metodika] Vyd. 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2009. 90 s. ISBN: 978-80-87051-72-6. ŠTĚRBA, P. A KOL.: Oceňování dřevin rostoucích mimo les : odborný seminář konaný u příležitosti 90. výročí založení Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity : Brno, 5. a 6. února 2009 : [sborník příspěvků ze semináře. Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2009. 126 s. ISBN: 978-80-87051-87-0.
46
14 Zjišťování základních dendrometrických charakteristik dřevin, učení věku Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly budete umět: Určit základní dendrometrické charakteristiky dřevin; Vypočíst věk porostu podle aktuálního lesního hospodářského plánu či osnovy. Prostudováním kapitoly a vypracování úkolů v rámci kapitoly získáte: Přehled o základních dendrometrických charakteristikách, které lze použít při oceňování lesa a dřevin rostoucích mimo les (okrasných dřevin, břehových porostů, atd.); Konkrétnější poznatky týkající se použití jednotlivých metod pro výpočet zásoby porostu. Klíčová slova kapitoly: dendrometrie, věk, dřeviny, porost. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 + 1 hodin (teorie + řešení úloh) Za základní dendrometrické charakteristiky používané při oceňování dřevin rostoucích mimo les a lesního porostu považujeme např. výčetní tloušťku stromu (běžně uváděnou v cm), výšku stromu, výšku nasazení zelené koruny, průmět koruny, plochu pokryvnosti korunové projekce. U porostů je to střední výška porostu, střední tloušťka porostu, zásoba porostu (zpravidla uváděná v m3 bez kůry nebo s kůrou). Zásadním a určujícím kritériem pro oceňování dřevin a lesa je věk. Metody stanovení věku stromu:
z písemného záznamu o založení porostu (s ohledem na případné opakované zalesnění), nejběžnějším písemným záznamem u lesního porostu je lesní hospodářský plán nebo lesní hospodářská osnova, kdy k počátku jejich platnosti dopočítáme věk k současnosti.
z větvových přeslenů – u některých dřevin je roční výškový přírůst ohraničený větvovými přesleny (např. u smrku, borovice, jedle). Asi do 30 let věku je možné tuto skutečnost využít pro stanovení věku stromu.
spočtením letokruhů lze zjišťovat věk stojících i smýcených stromů. U smýcených stromů se věk zjišťuje na pařezu. Tuto metodu lze použít u jehličnatých dřevin a listnatých dřevin kruhovitě pórovitých (dub, jasan, jilm). U dřevin roztroušeně pórovitých (např. buk) je použití této metody obtížné.
U stojících stromů lze stanovit věk spočítáním letokruhů na radiálním vývrtu provedeném přírůstovým nebozezem. V praxi se dělá vývrt ve
47
výčetní výšce (d1,3). K počtu let zjištěných na vývrtu se dle dřeviny a růstových podmínek připočte 8 – 12 roků, které strom potřeboval, aby dorostl do výčetní výše. Stanovení výšky stromu
Výška stromu je velmi důležitá taxační veličina nezbytná ke stanovení objemu jednotlivých stromů, konstrukci výškového grafikonu, ke stanovení hmoty porostů a k bonitaci dřevin.
Definuje se jako vzdálenost dvou rovnoběžných rovin vedených kolmo na osu kmene, z nichž dolní jde patou kmene a horní prochází nejvzdálenějším místem vegetačního orgánu měřeného stromu. Patou kmene se označuje nejvyšší místo, kde kořenové náběhy kmene mizí pod povrchem půdy.
Výšku stromu měříme výškoměry. Dnes se používá revolverový výškoměr Blume – Leissův a výškoměr Suunto. Zaváděny jsou i moderní elektronické výškoměry a dálkoměry. Např. elektronický výškoměr a sklonoměr Haglőf (HEC – „Haglőf Elektronic Clinometer“), laserový dálkoměr „Leica Rangemaster“, laserový dálkoměr „Bushnell Yp Trophy“.
Obr. stanovení výšky stojícího stromu. Zdroj
42)
.
Stanovení tloušťky stromu
Ke stanovení objemu stojících nebo ležících stromů je třeba změřit průměry příčných průřezů. U stojících stromů se měří především výčetního průměru, které označujeme d 1,3, tj. průměr příčného průřezu, který je ve výšce 1,3 m nad patou kmene. Někdy se měří u stojících stromů i průměru ve větší výšce, než je výška výčetní.
48
Dostupné průměry se měří přímo průměrkami, nedostupné buď dendrometry nebo laserovými přístroji.
K měření průměrů stromů bylo sestrojeno mnoho typů průměrek. Jsou dřevěné, kovové, elektronické registrační, s pohyblivými rameny nebo úhlové bez pohyblivé části. Stupnice jsou voleny dle požadované přesnosti měření. V praxi se uplatnilo i měření obvodovým měřítkem.
Průměr kmene
Měří se ve výšce 130 cm nad zemí kolmo na osu kmene. Měření se provádí ve dvou na sebe kolmých směrech průměrkou. Průměr kmene se měří v celých centimetrech. Za základ se bere aritmetický průměr vypočtený z těchto dvou měření. Alternativně lze měřit obvod kmene obvodovým pásmem a hodnotu průměru pak získáme přepočtem: D=O/p ,kde D – průměr kmene, O – obvod kmene, p – Ludolfovo číslo (3,14159).
Jde-li o strom větvící se pod stanovenou výškou, měří se průměr kmene pod větvením v místě, kde již průměr není významným způsobem ovlivněný kořenovými náběhy.
Metody zjišťování zásob porostu
Kvalifikovaný odhad se využívá pro kultury a prořezávkový a probírkový porost. Určení zásoby podle taxačních nebo růstových tabulek, určíme tak, že určíme věk, odhadneme zastoupení dřevin a jejich střední tloušťky a výšky, dále zakmenění porostu. Zásoba (zásoba porostu = objem dřeva všech stromů tvořících porost (obvykle se uvažuje pouze objem hroubí) (http://old.mendelu.cz, 2008).se pak vypočítá pomoci taxačních tabulek nebo růstových tabulek hlavních dřevin ČR.
U nemýtných porostů nad 60 let věku se používá metoda relaskopické zkusné plochy. Nejdříve určíme věk porostu, provedeme měření relaskopem na zkusných plochách (včetně měření tlouštěk vzorníků na zkusných plochách, podle odhadního vzorce d1,3 = [(dmax + dmin)/2] – c, při měření vzorníků měříme i výšky, provedeme výpočet zásob, zakmenění a zastoupení dřevin a výše probírky v relaskopickém zápisníku.
Pro mýtné porosty se používá metoda JOK (jednotných objemových křivek) nebo tabulky Grunder-Schwapachovy. Určíme věk porostu, porost vyprůměrkujeme naplno, průměry zařazujme do 4 –cm intervalů v zápisníku JOK.
49
Relaskopická metoda se používá k zjištění intenzity probírky (spočítáme zaujaté a polozaujaté kmeny určené k probírce, změříme několik výšek a pomocí taxačního průvodce odvodíme výtvarnicovou výšku). Údajem výtvarnicové výšky vynásobíme zjištěnou kruhovou základnu podružného porostu, získáme tak objem určený k probírce43).
Výše uvedený přehled je pouze základním. V poslední době v souvislosti s vývojem techniky vyvíjí další možné technologie, které lze pro potřeby zjišťování dendrometrických charakteristik využít. Jako jednu z nejnovějších lze např. jmenovat technologii Field-Map, která v sobě kombinuje přímo zabudovaný systém GPS, měření tloušťek i výšek stromu v tomto případě lze pomocí laserového dálkoměru s výškoměrem, lze jí měřit i ležící kmeny a podobně. Další metodou je např. laserové skenování porostů, atd. Z běžného hlediska jsou nejjednodušší a nejdostupnější výše popsané metody. Otázky a úkoly k zamyšlení: Úkol: 1. Pokuste se vymyslet jednoduchou metodu jak určit výšku stromového jedince skrze fotodokumentaci. 2. Zkuste navrhnout jakou metodu měření tloušťku stromu bychom použili pokud by nám průměrka (posuvné měřidlo) nestačilo. Otázky: 1. Jakou metodu určení věku bychom použili v případě skupinky porostu borovice rostoucí např. u panelového domu? Další zdroje: DRÁPELA, K., ZACH, J.: Dendrometrie (Dendrochronologie). 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 1995. 149 s. ISBN 80-7157-178-4. SIMON, J., DRÁPELA, K.: Hospodářská úprava lesů pro soudní znalce v lesním hospodářství. Brno: LDF MZLU v Brně, 2002. 35 s. ZACH, J., DRÁPELA, K., SIMON, J.: Dendrometrie: Cvičení. 1. vyd. Brno: VŠZ, 1994. 166 s. ISBN 80-7157-121-0.
50
Výsledky zadaných příkladů oceňování Kapitola 12 Příklad 1: Určete cenu zjištěnou lesního porostu na lesním pozemku o výměře 0,5 ha, porostu smrku ztepilého se 100% zastoupením, věk 88 let při plném zakmenění, obmýtí 140, obnovní doba 30 let, absolutní výšková bonita 24, jedná se pozemek určený k plnění funkcí lesa. Srážek ani přirážek nepoužijeme. Pro výpočet příkladu použije software Znalec (demoverze je dostupná ze serveru www.lesniznalec.cz) Cena zjištěná porostu činí: 171 983, 00 Kč (stav k dubnu roku 2012)
Příklad 2: Určete cenu zjištěnou stromového jedince smrku pichlavého, v k. ú. Bystrc, okres Brno – město, který se nachází v arboretu u rodinného domu, věk 80 let. Srážky ani přirážky nepoužijte. Cena zjištěná stromového jedince činí (k dubnu roku 2012) 33 360 Kč krát koeficient typu zeleně a stanoviště okrasných rostlin (Kz) 0,75 – zeleň u bytových a rodinných domů, rekreačních domků a chalup, rekreačních a zahrádkářských chat = 25 020, 00 Kč.
51
Základní doporučená literatura ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-6812. ALEXANDR, P., ČERMÁK, J., NADEZHDINA, N.: Některé možnosti funkční diagnostiky stromů v soudně-znalecké praxi. Soudní inženýrství. 2011 (19) – No. 5. pp. 254 – 261. FÉR, F, ALEXANDR, P.: Rozlišovací znaky dřevin. Ekotechnika iuridica. Ročník I., svazek 1. Česká unie soudních znalců v lesním hospodářství. Kostelec nad Černými lesy. 2005. 128 s. SIMON, J., KADAVÝ, J., MACKŮ, M.: Hospodářská úprava lesů. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická fakulta MZLU v Brně, 2001. 178 s. ÚRADNÍČEK, L., MADĚRA, P., TICHÁ, S., KOBLÍŽEK, J.: Dřeviny České republiky. Kostelec nad Černými Lesy. Lesnická práce, s.r.o. 2009. ISBN 978-8087154-62-5.
52
Seznam citované literatury 1) ALEXANDR, P. (2010A): Definice předmětu. Str. 9 In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2. 2) ALEXANDR, P. (2010A): Definice předmětu. Str. 14 In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2. 3) ALEXANDR, P. (2010A): Definice předmětu. Str. 14-16 In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2. 4) HOLUŠOVÁ, K.: Standardizace a harmonizace znalecké metodiky pro potřeby Forenzní ekotechniky: les a dřeviny. Str. 13 – 23. [Disertační práce] Brno: Vysoké učení technické v Brně. Ústav soudního inženýrství, 2012. 185 s. Vedoucí disertační práce Doc. Ing. P. ALEXANDR, CSC. 5) ČERMÁK, J.: Subsystém C: Funkční diagnostika stromů. In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2. 6) MAREK, M., V., URBAN, O., MARKOVÁ, I.: Fyziologie rostlin pro lesní inženýry. Skripta. Mendelova univerzita v Brně. Brno. 2008. 147 s. ISBN 978-807375-228-6. 7) PROCHÁZKA, S. A KOL.: Botanika. Morfologie a fyziologie rostlin. 2009. Mendelova univerzita. Skripta. 243 s. ISBN 978-80-7375-125-8. 8) KOLAŘÍK, J. A KOL.: Péče o dřeviny rostoucí mimo les – I. Vlašim. 2003. Druhé vydání. ISBN 80-86327-36-1. 9) ALEXANDR, P. : Základy Forenzní ekotechniky: les a dřeviny. Str. 87. Skripta. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2011. 166 s. ISBN 978-807204-734-5. 10) ALEXANDR, P. (2010B): Systémové zjišťování a posuzování stavů a vazeb znaleckého objektu – s důrazem na les a dřeviny – přibližování se exaktnosti ve znaleckém dokazování. Str. 47. In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2. 11) BRADÁČ, A.; ŠILHÁNKOVÁ, H.; ŠMAHEL, M.; A KOL.: Teorie oceňování nemovitostí, VIII přepracované a doplněné vydání. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s.r.o. Brno, 2009. s. 1-753. ISBN: 978-80-7204-6300. 12) ALEXANDR, P. (2010B): Systémové zjišťování a posuzování stavů a vazeb znaleckého objektu – s důrazem na les a dřeviny – přibližování se
53
exaktnosti ve znaleckém dokazování. Str. 57. In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2. 13) ALEXANDR, P. (2010B): Systémové zjišťování a posuzování stavů a vazeb znaleckého objektu – s důrazem na les a dřeviny – přibližování se exaktnosti ve znaleckém dokazování. Str. 61-62. In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2. 14) ALEXANDR, P. (2010B): Systémové zjišťování a posuzování stavů a vazeb znaleckého objektu – s důrazem na les a dřeviny – přibližování se exaktnosti ve znaleckém dokazování. Str. 84 - 85. In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2. 15) ALEXANDR, P. (2010B): Systémové zjišťování a posuzování stavů a vazeb znaleckého objektu – s důrazem na les a dřeviny – přibližování se exaktnosti ve znaleckém dokazování. Str. 86 -100. In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2. 16) ALEXANDR, P. (2010C): Právní předpisy. Str. 611-625. In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2. 17) HOLUŠOVÁ, K.: Standardizace a harmonizace znalecké metodiky pro potřeby Forenzní ekotechniky: les a dřeviny. Str. 23-34. [Disertační práce] Brno: Vysoké učení technické v Brně. Ústav soudního inženýrství, 2012. 185 s. Vedoucí disertační práce Doc. Ing. P. ALEXANDR, CSC. 18) ZLATNÍK, A.: Nástin lesnické typologie na biogeocenologickém základě a rozlišení československých lesů podle skupin lesních typů. Pěstění lesů III. s. 317-401. Státní zemědělské Praha. 1956. 84 s. 19) SIMON, J. VACEK, S.: Hospodářská úprava v lesích chráněných území. In: Péče o lesy v chráněných uzemích. 1. vyd. 1. Praha: LDF ČZU Praha, 2011. s. 65--79. ISBN 978-80-213-2228-8. 20) SIMON, J., VACEK, S.: Výkladový slovník hospodářské úpravy lesů. 1. vyd. Brno: LDF MZLU v Brně, 2008. 126 s. ISBN 978-80-7375-131-9. 21) ALEXANDR, P. (2010C): Subsystém A: Životní prostředí stromového jedince (porostu). Subsystém B: Vizuální diagnostika stromů. In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2.
54
22) ČERMÁK, J.: Nástin vodního provozu stromů. In KULHAVÝ, J. A KOL.: Ekologie lesa. Doplňkový učební text. 2003. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. 220 s. 23) ALEXANDR, P. : Základy Forenzní ekotechniky: les a dřeviny. Str. 96. Skripta. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2011. 166 s. ISBN 978-807204-734-5. 24) ALEXANDR, P. (2010C): Subsystém A: Životní prostředí stromového jedince (porostu). Subsystém B: Vizuální diagnostika stromů. Str. 306. In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2. 25) HOLUŠOVÁ, K.: Standardizace a harmonizace znalecké metodiky pro potřeby Forenzní ekotechniky: les a dřeviny. Str. 59. [Disertační práce] Brno: Vysoké učení technické v Brně. Ústav soudního inženýrství, 2012. 185 s. Vedoucí disertační práce Doc. Ing. P. ALEXANDR, CSC. 26) ALEXANDR, P. (2010C): Subsystém A: Životní prostředí stromového jedince (porostu). Subsystém B: Vizuální diagnostika stromů. Str. 327. In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2. 27) ALEXANDR, P. (2010D): Bezpečnostní diagnostika. Str. 387. In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2. 28) ALBERS, S. J., HAYES, E.: How to detect, assess, and correct hazard trees in recreational areas. St. Paul, M. N.: Minnesota Department of Natural Resources. 1991. 64 s. 29) KOLAŘÍK, J. A KOL.: Péče o dřeviny rostoucí mimo les II. 3. vyd. Vlašim: Český svaz ochránců přírody, 2010. 696 s. II. ISBN 978-80-86327-85-3. 30) ALEXANDR, P. (2010D): Bezpečnostní diagnostika. Str. 407-438. In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2. 31) MATĚJÍČEK, J.: Oceňovaní lesa. In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2. 32) ŠIŠÁK, L., ŠVIHLA, V., ŠACH, F.: Oceňování společenské sociálně-ekonomické významnosti základních funkcí lesa. Ministerstvo zemědělství ČR, odbor lesního hospodářství. Praha 2006. 71 str. ISBN 80-7084-234-2. 33) TOŠOVSKÁ, E.: Oceňování ekologických užitků – evergreen environmentální ekonomie. Národohospodářský ústav Akademie věd ČR. 2000. 5 s.
55
34) MATĚJÍČEK, J., SKOBLÍK, J.: Oceňování lesa I. Všeobecný úvod do problematiky. Ministerstvo zemědělství ČR. Olympia. Praha. 1993. 172 str. ISBN 80-7084-063-3. 35) VYSKOT, I. A KOL.: Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů České republiky. Praha: MŽP ČR, 2003. 210 s. ISBN 80-900242-1-1. 36) ŠIŠÁK, L., ŠVIHLA, V., ŠACH, F.: Oceňování společenské sociálně-ekonomické významnosti základních funkcí lesa. Ministerstvo zemědělství ČR, odbor lesního hospodářství. Praha 2006. 71 str. ISBN 80-7084-234-2. 37) SEJÁK, J., DEJMAL, I. A KOL.: Hodnocení a oceňování biotopů v České republice. Praha. 2003. 429 str. 38) MATĚJÍČEK, J.: Oceňovaní lesa. Str. 466. In ALEXANDR A KOL.: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno. 2010. 626 s. ISBN 978-80-7204-681-2. 39) KOLAŘÍK, J. A KOL.: Péče o dřeviny rostoucí mimo les II. 3. vyd. Vlašim: Český svaz ochránců přírody, 2010. 696 s. II. ISBN 978-80-86327-85-3. 40) MACHOVEC, J., GRULICH, J.: Metodika oceňování trvalé zeleně (vegetačních prvků). CD-ROM. Praha. 2007. 41) KOLAŘÍK, J. A KOL.: Oceňování dřevin rostoucích mimo les. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2009. 90 s. ISBN 978-80-87051-726. 42) VÝŠKOMĚRY. Dostupné z: http://www.silvinova.cz/lesnictvi/taxacni_vybaveni/vyskomer y. [Citováno 12. 4. 2012] 43) KADAVÝ, J., KNEIF., M.: Výukový web předmětu HÚL1. URL: http://oryx.mendelu.cz/honza/hul1.
56
[online]. 2012.
