VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ DALIBOR BARTONĚK, ALENA BERKOVÁ MICROSTATION MODUL 1 PROSTŘEDÍ A ZÁKLADY KRESBY

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ

DALIBOR BARTONĚK, ALENA BERKOVÁ

MICROSTATION MODUL 1 PROSTŘEDÍ A ZÁKLADY KRESBY

STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

MICROSTATION – Modul 1

© Ing. Dalibor Bartoněk, CSc., Ing. Alena Berková, 2004

Prostředí a základy kresby

OBSAH 1 Úvod ...............................................................................................................5 1.1 Cíle ........................................................................................................5 1.2 Požadované znalosti ..............................................................................5 1.3 Doba potřebná ke studiu .......................................................................5 1.4 Klíčová slova.........................................................................................5 1.5 Použitá terminologie .............................................................................6 1.5.1 České názvosloví ....................................................................6 1.5.2 Anglické názvosloví................................................................6 1.6 Metodický návod pro práci s textem.....................................................8 2 MicroStation – prostředí a základy kresby................................................9 2.1 Pracovní prostředí .................................................................................9 2.1.1 Manažer a hlavní okno............................................................9 2.1.2 Práce s pohledy .....................................................................12 2.2 Struktura a obsah výkresu ...................................................................13 2.2.1 Entity a atributy.....................................................................13 2.2.2 Práce s vrstvami ....................................................................15 2.2.3 Cvičení (pracovní prostředí, struktura a obsah výkresu) ......17 2.2.3.1 Zadání cvičení.......................................................................17 2.2.3.2 Řešení cvičení .......................................................................18 2.3 Založení nového výkresu ....................................................................19 2.3.1 Velikost výkresu ...................................................................20 2.3.2 Nastavení jednotek, formátu souřadnic a úhlů......................20 2.3.2.1 Nastavení pracovních jednotek .............................................20 2.3.2.2 Nastavení formátu souřadnic a úhlů .....................................21 2.3.2.3 Pracovní mřížka ....................................................................22 2.3.3 Cvičení (založení výkresu) ...................................................23 2.3.3.1 Zadání cvičení.......................................................................23 2.3.3.2 Řešení cvičení .......................................................................23 2.4 Kreslení čárových prvků .....................................................................24 2.4.1 Kreslení jednoduchých čárových prvků................................24 2.4.2 Cvičení (čárové prvky) .........................................................26 2.4.2.1 Zadání cvičení.......................................................................26 2.4.2.2 Řešení cvičení .......................................................................26 2.5 Manipulace s prvky.............................................................................27 2.5.1 Pokusný bod..........................................................................27 2.5.2 Výběr prvku ..........................................................................28 2.5.3 Kopie, přesun, změna měřítka, zrcadlení a pole prvků.........29 2.5.4 Cvičení (manipulace s prvky) ...............................................31 2.5.4.1 Zadání cvičení.......................................................................31 2.5.4.2 Řešení cvičení .......................................................................31 2.6 Kreslení oblouků, kružnic a mnohoúhelníků ......................................32

- 3 (47) -


2.6.1 Kreslení oblouků .................................................................. 32 2.6.2 Kreslení kružnic a elips ........................................................ 33 2.6.3 Kreslení mnohoúhelníků ...................................................... 34 2.6.4 Cvičení (oblouky, kružnice, mnohoúhelníky)...................... 35 2.6.4.1 Zadání cvičení ...................................................................... 35 2.6.4.2 Řešení cvičení ...................................................................... 36 2.7 Multičáry ............................................................................................ 37 2.7.1 Definice multičáry................................................................ 38 2.7.2 Cvičení k multičarám ........................................................... 40 2.7.2.1 Zadání cvičení ...................................................................... 40 2.7.2.2 Řešení cvičení ...................................................................... 40 2.8 Modifikace prvků ............................................................................... 40 2.8.1 Změna atributů prvků ........................................................... 43 2.8.2 Cvičení (modifikace prvků) ................................................. 45 2.8.2.1 Zadání cvičení ...................................................................... 45 3 Závěr ........................................................................................................... 46 3.1 Shrnutí ................................................................................................ 46 4 Studijní prameny ....................................................................................... 47 4.1 Seznam použité literatury ................................................................... 47 4.2 Seznam doplňkové studijní literatury................................................. 47 4.3 Odkazy na další studijní zdroje a prameny......................................... 47


1

Úvod

1.1

Cíle

Cílem tohoto předmětu je zvládnout kreslení v programovém systému MICROSTATION v rovině (2D) v rozsahu nezbytně nutném pro geodetickou praxi. Podklady pro studium jsou členěny do 2 modulů: 1. Modul 1: Prostředí a základy kresby. 2. Modul 2: Tvorba složených prvků a úprava kresby. Cílem tohoto 1. modulu je osvojit si pracovní prostředí systému, založit nový výkres, umět nastavit základní parametry výkresu a zvládnout kresbu jednoduchých prvků a jejich modifikaci.

1.2

Požadované znalosti

Znalosti požadované po absolvování celého předmětu jsou rozděleny do dvou modulů takto: Modul 1 (tato část): Plynulá orientace v pracovním prostředí (využití pohledů, manipulace s vrstvami a mřížkou), základní postupy při tvorbě výkresu (nastavení parametrů, založení nového výkresu, zakládací soubor), výběr prvku a jeho identifikace. Kreslení základních geometrických útvarů (liniové prvky, oblouky, kružnice, elipsy, mnohoúhelníky). Tvorba multičar. Manipulace s prvky (kopie, přesun, zrcadlení, otočení atd.), modifikace prvků (změna tvaru, měřítka), změna atributů prvků (vrstva, barva, styl a tloušťka čáry). Modul 2: Kreslení křivek a jejich použití v geodézii (vrstevnice). Kompletní znalost práce s texty, buňkami (tvorba a využití knihovny buněk). Aplikace kótování, nastavení kótovacího aparátu. Šrafování a vyplňování vzorem, využití grafické skupiny. Využití ohrady, měření prvků. Práce s referenčními výkresy a s nadstavbou MGEO.

1.3

Doba potřebná ke studiu

Pro zvládnutí tohoto předmětu v denním studiu je plánovaná hodinová dotace v jednom semestru 0-2 hod. týdně, tj. bez přednášek, 2 hod. cvičení. Při délce trvání 1 semestru 13 týdnů (1 týden vyhrazen pro zápočet) to odpovídá 13 x 2, tj. 26 hodin studia, pro jeden modul pak polovina, tj. 13 hodin.

1.4

Klíčová slova

Soubor *.dgn, výkres, jednotky hlavní/vedlejší/rastrové, pohledy, formáty údajů, mřížka, vrstva, prvky (entity), atributy, šrafy, výplně, výběr, identifikace.

- 5 (47) -


1.5

Použitá terminologie

1.5.1

České názvosloví

Bod (fiktivní, skutečný, datový, vztažný, pilotní, manipulační, referenční, pokusný, uzlový) Buňka (Cell) Citlivost – (delta) proudová – min. vzdálenost mezi vzorkovými body Datové tlačítko D (levé u myši) – obdoba klávesy Enter Filtr souborů (List Files of Type) Hlavní (okno, menu) Komunikační okno Liniový (čárový) prvek Manažer Modifikace (úpravy) prvku Návaznost (Continuity) Ohrada (Fence) Okno (Windows) (hlavní, příkazové) Orientace (Direction) Plocha (Area) Příkaz (Command)

1.5.2

Prvek, entita (Element) Rastrová buňka Reject tlačítko (pravé u myši) Řetězená (přímka) (Line String) Segment Složená (křivka, čára) Spojení prvků (Join Elements) Stavový řádek (Status Bar) Tlačítko myši (levé – datové, střední – pokusný bod (Tentativ Point), pravé – odmítnutí (Reject) Úpravy (Modify) Uzávěr (Cap) Uzlový bod (Through Point) Vrchol (Vertex) Výmaz (Delete) Zakládací soubor (Seed File) Zakřivení (Curvature) Zaoblení – poloměr (Rounding Radius) Zkosení (Chamfer)

Anglické názvosloví

Accuracy -přesnost Active - aktivní, aktuální Alignment - zarovnání, srovnání, zařazení Angle - úhel Area - plocha Arrange - uspořádání Array - pole prvků Attachment - způsob připojení Attributes - atributy Bisector - osa Block - obdélník - 2D, kvádr – 3D Box - rámeček Button Bar - pruh s tlačítky Button Assignments - přiřazení funkcí tlačítkům myši Cancel - zrušení Cap - uzávěr, zakončení Cascade - kaskádní uspořádání (kartotéky) pohledů Cell - buňka Cell Origin - vztažný, manipulační, pilotní, referenční bod buňky

Chamfer Offset - odstup zkosení Choose – výběr Class - třída Clip - vystřiženo Close –zavření Color - barva Command Window - příkazové okno Compress - komprese souboru (odstraní edičně zrušené prvky) Constructions - konstrukce Continuity - návaznost Composite Curve - složená křivka Copy - kopírování (souboru) Current Work Directory – aktuální adresář Curvature – zakřivení, křivost Custom – zakázkový Cusp – bod napojení křivek Default – implicitní Delete – výmaz, (zrušení souboru) Delta – proudová citlivost (min. délka snímané úsečky)


Design – výkres Dimensions – rozměry, míry, kóty Dimension line – kótovací čára Dimension styles – styly kótování Direction – orientace Directory – adresář Display – zobrazení Distance - vzdálenost Digger – rozptýlení Drop Element – rozlož prvek Edit – edice, ediční funkce Element – grafický prvek (entita) Element Selection – výběr prvku Exit – výstup, odchod, exit, ukončení činnosti Extention – přesah, prodloužení Extention Line – vynášecí čára Fence –ohrada File – soubor Fill Area – výplň oblasti Fit All – zobraz vše Flood – vlna, záplava, zátopa Gap – dosah Grid – pracovní mřížka Group – skupina Help – nápověda (hypertextová, hierarchicky členěná) Info (Ctrl+I) – informace o prvku Inside - uvnitř Interface – rozhraní Join Elements – spoj prvky Joints (Multi-line) – napojení, spoje (multičar) Justification – zarovnání Level – vrstva Line – přímka, čára, úsečka, linie Line Control – typ čáry Line Terminator – koncový znak úsečky Line Segment – čárový, linkový segment Linear Elements – čárové (liniové) prvky Linear Pattern – lineární vzorování Line String – řetězená úsečka List Files of Type – filtr souborů Location – umístění, kóta Locate – identifikace Locks – zámky

Main – hlavní paleta nástrojů s grafickými tlačítky s piktogramy Manager – komunikační okno (pro práci se soubory a adresáři) Margin – odsazení Match – převzetí Max Gap – max. dosah Merge – sloučení, připojení souboru k otevřenému výkresu Mode – technika, způsob, režim Modify – modifikace, úpravy Multiline – multičára New – nový Offset – odstup Open – otevření Overrides – přepsání stávajících atributů vlastními atributy Perimeter – obvod Place – vložit, umístit Placement – vložení, umístění Plot – výstup kresby, tisk Point Curve – bodová křivka Polar (Array) – kruhové (pole) Pole – pól Preview – náhled Project – projekt Prompt – výzva Radius – poloměr Rename – přejmenování (souboru) Rectangular (Array) – pravoúhlé, maticové (pole) Redraw – regenerace, překreslení Region – areál Save – ulož Scale – měřítko Scroll Bars – řádek s údaji na okraji obrazovky Seed File – zakládací soubor Segment – segment, schéma vzoru čáry, úsečka mezi 2 snímanými body Select – výběr Settings – nastavení Shape – tvar, mnohoúhelník Smart Line – precizní čára Snap Mode – režim zachycení Stack, stacked – vrstvená kóta Status Bar – stavový řádek okna Stream Curve – proudová křivka (proudnice)


Stream Line String – plynulá čára Stretch – protažení (prvků ohradou) Stroke – čárka, tah Style – styl Sweep Angle – úhel otevření (oblouku) Tag – štítek (visačka) Tentative Point – pokusný bod Terminator – koncový znak Through Point – uzlový bod Tile – dlaždice Tolerance – max. povolená odchylka Tools – nástroje (k tvorbě a editaci kresby) Update – obnova, aktualizace

User Configuration File – konfigurační soubor (*.UCF) s nastavením prostředí kresby User Project File – soubor pro nastavení oboru projektu (*.UPF) Utilities – obslužné programy Vertex – vrchol View – pohled View Control – ovládání pohledu View Attributes – atributy pohledu Void – vně Weight – síla čáry Window – okno, pohledy výkresu Working Units – pracovní jednotky Work Line – základní čára Workspace – pracovní prostředí

Terminologie je společná pro modul1 i modul 2. Za odbornou pomoc při její tvorbě autoři děkují prof. Ing. Janu Blatnému, DrSc.

1.6

Metodický návod pro práci s textem

Tento modul je koncipován jako průvodce, což znamená, že obsahuje jen nejdůležitější informace o jednotlivých funkcích programu MicroStation. V textu je řada odkazů (formou stylu poznámka) na základní publikaci – skripta [1], která je uvedená v kapitole “studijní prameny”. Proto doporučujeme čtenářům, aby při studiu pracovali souběžně nejen s tímto modulem, ale i s navazujícím modulem 2, a již zmíněnými skripty [1].


2

MicroStation – prostředí a základy kresby

Systém MicroStation je grafický editor střední třídy určený pro pořízení a editaci kresby v různých oborech technické praxe. Je koncipován jako hierarchie modulů, přičemž jádrem je modul se základními funkcemi pro rovinnou i prostorovou grafiku. MicroStation je produktem americké firmy Bentley Inc. (dceřiná firma společnosti Intergraph). Do tehdejší ČSFR byl systém poprvé importován prostřednictvím německé pobočky autorské firmy pro armádní účely v květnu 1992. Od té doby se MicroStation stal jedním z nejrozšířenějších produktů v oblasti grafických systémů a zvláště v oboru geodézie je považován za neoficiálně vyhlášený standard.

2.1

Pracovní prostředí

2.1.1

Manažer a hlavní okno

Termínem pracovní prostředí rozumíme způsob uspořádání nástrojů a pomůcek pro práci se systémem MicroStation na obrazovce monitoru a metodiku práce se soubory. Rozeznáváme 2 typy pracovního prostředí: 1. Manažer, který slouží pro práci se soubory a adresáři včetně systémového nastavení programu. Manažerem v systému MicroStation (MicroStation Manager) rozumíme komunikační okno, které je vidět na obr. 1, bližší popis je ve skriptech [1] na str. 9 – 10. 2. Hlavní (povelové) okno, ve kterém se nalézají nástroje pro vytvoření a editaci kresby. Objeví se po úspěšném otevření existujícího nebo po založení nového souboru s kresbou. Je znázorněno na obr. 2, podrobnější popis lze nalézt ve skriptech [1] na str. 10 – 13. Pracovní prostředí můžeme ovládat použitím jednoho ze tří vstupních zařízení: 1. z klávesnice a) zadáváním příkazů do okna příkazového řádku, b) alternativně kombinací kláves (klávesové zkratky), 2. myší s využitím grafických tlačítek s ikonami na jednotlivých paletách nebo vyvoláním funkcí z řádkové nabídky (menu). Tato varianta je nejpoužívanější a pro uživatele nejvýhodnější. 3. pomocí tabletu. V pracovním prostředí systému se většinou pohybujeme kurzorem ovládaným myší. Kurzor mění tvar podle režimu, ve kterém se nalézáme (krátká silná šipka pod úhlem 45º, tatáž šipka s kroužkem, nitkový kříž velký/malý apod.). Přepínání velikosti kurzoru lze nastavit v menu Workspace-Preferences položka Operation–Pointer Size. Tlačítka na myši mají implicitně přiřazeny tyto základní funkce: 1. levé tlačítko "D" neboli datové - potvrzení, obdoba klávesy Enter, 2. pravé tlačítko "R", tj. Reject - odmítnutí/zrušení/přerušení příkazu nebo dané volby, 3. prostřední tlačítko "T" - tzv. Tentativ Point - vytvoření pokusného bodu viz kap. 2.5.1. Je-li myš konfigurována jako dvoutlačítková, pak pokusný bod realizujeme současným stiskem pravého a levého tlačítka.

- 9 (47) -


File (soubor):

Directory (adresář):

- New (založení nového soub.)

- New (vytvořit nový adresář)

- Copy (kopie stávajícího soub.)

- Copy (kopie obsahu adresáře)

- Rename (přejmenování soub.)

- Compress (komprese obsahu)

- Delete (zrušení souboru)

- Select Configuration Variable (výběr hodnot proměnných pro konfigurace aplikací MDL)

- Info – (systémové informace) - Merge (připojení/sloučení)

- Current Work direktory (aktuální adresář)

- Compress (komprese souboru)

Vybraný soubor Potvrzení volby Konec činnosti Zobraz nápovědu Okno adresářů Okno souborů Volba diskové jednotky Filtr souborů Soubor se otevře jen pro čtení

Project (volba projektu): no project, arch, civil, default, learning, mapping, mechdrft, workdir. Bližší popis viz skripta [1], str. 10. Style (příkazový režim): - Command Line (příkazový řádek) – viz obr. 2a) - Status Bar (stavový řádek) – viz obr. 2b) Obr. 1. Manažer systému MicroStation

(volba

Workspace (nastav prostředí):

arch, autocad, civil, default, mapping, mde, mechdrft, newuser, V40, V50, new.

arch, archacad, autocad, civil, default, learning, mapping, mde, mechdrft, mechnew, new.

Interface rozhraní):

Bližší popis viz skripta [1], str. 10.

Bližší popis viz skripta [1], str. 10.


stavový řádek: Globální nastavení programu příkazový řádek:

řádek menu

hlavního příkazový řádek:

stavový řádek: aktuální atributy

Aktuální příkaz (zde Place Line)

Prompt (výzva) horní rám s názvem výkresu

příkazový řádek: zadání příkazu

příkazový řádek: hlášení o provedení příkazu

hlavní paleta (Main)

výstražné okno – akademická verze (nelze zavřít)

a) Okno ve stylu Command Windows aktuální příkaz (zde Place Line) prompt (výzva) (zde Enter First Point)

počet vybraných prvků

aktuální režim zachycení nastavení zámků programu číslo aktivní vrstvy

použití ohrady

výkres modifikován (černá), jen pro čtení (červená) b) Stavový řádek okna ve stylu Status Bar (dolní lišta) Obr. 2. Hlavní okno systému MicroStation


Jednotlivým tlačítkům myši lze přiřadit i jiné funkce než jsou uvedeny ad1) ad3), a to v menu Workspace–Button Assignments (viz [1], str. 10). Barvu pozadí výkresu černá/bílá můžeme nastavit v hlavním menu Workspace–Preferences položka View–Window, Black Background–White.

2.1.2

Práce s pohledy

V systému MicroStation si můžeme otevřít celkem 8 různých pohledů na tentýž výkres, které se zobrazují ve standardních oknech. Je to výhodné zejména tehdy, potřebujeme-li pracovat s několika detaily, jejichž vzájemná vzdálenost je mnohonásobně větší než jejich rozměr. Základní manipulace s okny (změna rozměrů, minimalizace, maximální formát, uzavření apod.) je stejná jako v jiných aplikacích systému Windows. Speciální funkce pro práci s okny jsou soustředěny: 1. v nabídce Window v hlavním menu - viz obr. 3a), 2. na plovoucí paletě s grafickými tlačítky - viz obr. 3b), 3. volitelně na dolním rámu okna pohledu - viz obr. 3c). řádek hlavního menu

pohled otevřen pohledy zavřeny

historie otevřených pohledů

c)

a) regenerace – zvětšení – zmenšení - výřez - vidět vše – otočení pohledu

b) panoramování (posun) – předchozí – následující pohled - kopie pohledu Obr. 3. Funkce pro ovládání pohledů Plovoucí paletu (obr. 3b) vyvoláme z hlavního menu Tools (nástroje) položka View Control. Nástroje v dolním pruhu okna pohledu (obr. 3c) zobrazíme zaškrtnutím položky Scroll Bars v položce hlavního menu Windows. V každém pohledu si můžeme přesně definovat to, co potřebujeme zobrazit. K tomu slouží okno View Attributes (atributy pohledů), které je položkou


hlavního menu Tools (zakřížkované pole znamená, že daný objekt je v pohledu vidět) - viz obr. 4. Bližší popis je ve skriptech [1], strana 15. souřadný systém

vyplnění ploch

pozadí výkresu

zobraz mřížku

kamera (jen 3D)

prvky dle vrstev

konstrukční čáry

typy čar

kótovací aparát

síly čar

dynam. tažení

vzorování

datové položky

hranice ref. výkr.

prosté buňky

zobraz štítky

prosté křivky

zobraz texty

jednoduché fonty

textové uzly

řezy ref. výkresů

potvrzení pro 1. pohled v záhlaví

potvrzení pro všech 8 pohledů

Obr. 4. Atributy pohledů

2.2

Struktura a obsah výkresu

Výkresem v systému MicroStation rozumíme kresbu uloženou v souboru s příponou *.DGN (DesiGN) ve vektorovém grafickém formátu, který byl navržen a vytvořen firmou Bentley.

2.2.1

Entity a atributy

Kresba ve výkresu, který je vytvořen v systému MicroStation, je uložena v souboru ve vektorovém grafickém formátu. Podstatou vektorového popisu je hierarchický přístup ke kresbě. To znamená, že každý obraz je možné dekomponovat od nejsložitějších motivů až po jednoduché (z našeho hlediska již dále nedělitelné) obrazce.

Level = dialog vrstev (1=aktivní)


Hlavní menu „Elements“ – položka Attributes Style = typ čáry

Color=paleta barev (0-255)

Weight = síla čáry Class = třída prvků: primární/konstrukční Names=jména (seznam) Origin=síla čáry na začátku End=síla čáry na konci Scale factor= hodnota měřítka Uživatelský typ čáry (soubory *.RSC)

Show Details = zobraz vzor

Obr. 5. Práce s atributy prvku

Shift = posun (None, Distance Fractions) (žádný, vzdálenost, zlomek z celkové délky)

Tyto základní grafické prvky se často v cizí literatuře nazývají elements (prvky), entities (entity) nebo primitives (jednoduché prvky - primitivy). Atributy prvků nastavujeme v komunikačním okně, které se objeví po aktivaci položky Attributes v nabídce Element hlavního menu - viz obr. 5. K základním atributům prvků patří: 1. Level = číslo vrstvy (viz další kapitola), rozsah 0 – 63, 2. Color = barva prvku, rozsah 0 – 255, 3. Style = typ čáry 0 – 7 standardní, další uživatelské (Custom, Edit), 4. Weight = síla čáry, rozsah 0 – 15, 5. Class = třída prvku; Primary = prvotní (základní), Construction = konstrukční (pomocná) Podrobný popis práce s atributy je uveden ve skriptech [1] str. 16 - 21.


2.2.2

Práce s vrstvami

V systému MicroStation můžeme kresbu podle potřeby tématicky rozložit do 1 - 63 transparentních vrstev (vrstva č. 0 je systémová, tj. uživateli nepřístupná). řádek hlavního menu volba Settings – Level

zobrazí se okno obr. 7 zobrazí se okno obr. 8 zobrazí se okno obr. 11 Edit – Define Names (definuj názvy) obr. 8 Display (zobraz): číslo pohledu

Level Numbers - zde Level Names - obr. 8

aktivní vrstva

Level Groups

vrstvy zapnuty (černá), vypnuty (šedá)

Level obr. 7

Symbology

-

Apply=jeden pohled, All=všechny pohledy Obr. 6. Práce s vrstvami Je to výhodné zejména v těch případech, kdy vytváříme složitý výkres (např. mapu) a velká koncentrace prvků by snižovala přehlednost. Proto existuje možnost zapínat nebo vypínat zobrazení vrstev v jednotlivých pohledech. Funkce pro práci s vrstvami jsou soustředěny v nabídce Settings hlavního menu položka Level – viz obr. 6. S vrstvami můžeme provádět tyto operace: 1. Zapínat/vypínat jejich zobrazení v pohledech (View Levels) – obr. 6. Z menu Display jsou přístupné další varianty: zobrazení vrstev podle jmen a zobrazení vrstev podle hierarchických skupin. 2. Definovat vlastnosti vrstev podobně jako atributy prvků. Každé vrstvě můžeme přiřadit barvu (Color), typ čáry (Style) nebo sílu čáry (Weight). Tak lze zjistit obsazení vrstev jednotlivými prvky – obr. 7. 3. Přiřazovat vrstvám jména (Names), která vystihují obsah kresby ve vrstvě. Pak lze pracovat s názvy místo čísly vrstev – viz obr. 8 a 9. 4. Přehled využití vrstev (Usage). Funkce poskytuje uživateli přehled o tom, jak jsou jednotlivé vrstvy ve výkresu využity – viz obr. 10 a 11.


Nastavení atributů vrstev (x): Color (barva) Style (typ čáry) Weight (síla)

Apply (proveď) a (Overrides) přepisy (x) hodnot do seznamu OK (potvrzení) Cancel (zrušení) operace

Obr. 7. Nastavení atributů vrstev File – načtení/uložení skupin vrstev ze/do souboru *.lvl Sort - řazení vět v seznamu Display – zobraz

Add přidej vrstvu do seznamu

Done – dokončení operace

seznam vrstev: Name (název), Comment (poznámka) Group (skupina)

Edit – edituj vrstvu v seznamu – obr. 9

Delete – zruš vybranou vrstvu v seznamu Group – operace se skupinou vrstev

Obr. 8. Přiřazení názvů a tvorba hierarchicky uspořádaných vrstev


Number – číslo vrstvy Name – jméno vrstvy Comment – poznámka (nepovinná položka) Obr. 9. Operace s vrstvami při pojmenovávání vrstev

# - číslo vrstvy Level Name – jméno vrstvy

Obr. 10. Přehled využití vrstev ve výkresu

Elements – počet prvků ve vrstvě

Vrstva využitá (černá), nevyužitá (šedá)

Element Type – typ prvku Count - počet prvků Obr. 11. Počet prvků ve výkresu obsažený ve skupinách podle typu prvku Podrobnější vysvětlení práce s vrstvami je ve skriptech [1], str. 21 - 25.

2.2.3

Cvičení (pracovní prostředí, struktura a obsah výkresu)

2.2.3.1 Zadání cvičení Cvičení č. 1 V komunikačním okně manažeru se přepněte na disk, kde je program MicroStation nainstalován (většinou v adresáři Ustation). Součástí programu jsou tzv. demovýkresy umístěné v adresářích podle oborů činnosti. Otevřete výkres: disk/ USTATION/ DGN/ MAPPING/ mapland.dgn. V tomto výkresu máte právo číst, ale ne kreslit, proto si vytvořte pracovní kopii ve vlastním adresáři pomocí nabídky Soubor→ Uložit jako.


Cvičení č. 2 Zjistěte kolik pohledů máte otevřených. Otevřete pouze pohled č. 1, vyzkoušejte, jak se s ním dá manipulovat a umístěte jej přes celou obrazovku. Nyní otevřete pohledy č. 2, 4, 6 a 8. Na obrazovce je umístěte rovnoměrně. Cvičení č. 3 Procvičte si paletu ikon s názvem Wiew Control. Vytvořte detail levého dolního rohu kresby a zjistěte informace o atributech budovy s nápisem SOUND. Program MicroStation umožňuje nastavení barvy, zvýrazněného prvku. V nabídce Nastavení→Výkres→Barva nastavte barvu zvýrazněného prvku na červenou. Vrstvu, ve které se vybraný prvek nalézá, vypněte. Nastavte atributy pro vzhled této vrstvy: barva 3, tloušťka 3, ostatní atributy ponechte nastavené implicitně. Nezapomeňte tuto vrstvu opět zapnout a povolit vzhled vrstev pro pohled. Zjistěte jméno této vrstvy a zkuste anglický název přepsat na český. Kolik prvků se v této vrstvě nachází? Do kolika vrstev je v tomto výkresu kresleno? Kolik prvků typu úsečka obsahuje tento výkres?

2.2.3.2 Řešení cvičení Cvičení č. 1 Výkres si otevřeme v hlavním okně – obr. 2 a vyvoláme dialog z hlavního menu File – Save As. V tomto dialogu nalistujeme náš pracovní adresář a popřípadě upravíme název souboru (nepovinné). Operaci potvrdíme stisknutím tlačítka OK, pokud si to rozmyslíme, stiskneme tlačítko Cancel. Cvičení č. 2 Nejlépe bude spustit dialog z hlavního menu Window–Open/Close – viz obr. 3. Na formuláři zaškrtneme okénka č. 2, 4, 6 a 8. Rovnoměrné rozmístění pohledů na obrazovce docílíme volbou Window–Tile (dlaždice). Cvičení č. 3 Není-li paleta ikon 2D View Control zobrazená, zobrazíme si ji pomocí nabídky Tools→Tool Boxes. Datovým tlačítkem zvolíme ikonu okno-výřez (4. zleva). V libovolném rohu výřezu stlačíme datové tlačítko myši a tahem po úhlopříčce zadáme velikost výřezu. Informace o požadovaném prvku získáme z nabídky Element→Information nebo pomocí kliknutí na ikonu Info z nabídky Tools→Primary. Zapínání a vypínání vrstev se děje z nabídky Settings→Level→Display, nastavení atributů pro vzhled z podnabídky Symbology. Vzhled vrstev povolíte v Settings→View Attributes. Jméno vrstvy zjistíte v Settings→Level→Names. Po označení příslušné vrstvy datovým tlačítkem (řádek v tabulce se stane negativní) máte možnost editace názvu vrstvy a poznámky. Informace o využití vrstev se nachází v podnabídce Level→Usage.


2.3

Založení nového výkresu

Nový výkres lze v systému MicroStation založit tak, že v menu File zvolíme položku New, a to: 1. buď přímo v systému MicroStation – viz obr. 2a) 2. nebo v manažeru – viz obr. 1. V obou případech se objeví okno s názvem Create Design File (vytvoř nový soubor), které je na obr. 12. V tomto okně musíme nastavit, popř. zkontrolovat, tyto 3 údaje:

Obr. 12. Komunikační okno pro vytvoření nového souboru

Obr. 13. Okno pro výběr zakládacího souboru


1. v pravé části okna ve struktuře adresářů si zvolíme, kde chceme mít soubor uložen. 2. druh zakládacího souboru (Seed File). Zakládacím souborem rozumíme prázdný výkres uložený v souboru ve formátu MicroStation (*.DGN), který z našeho hlediska představuje šablonu pro výkresy určité třídy aplikací – viz obr. 13. 3. zadat jméno souboru do levého okénka pod nápisem Files (na obr. 12. je tam „pokus.dgn“). Proběhne-li vše dobře, objeví se jméno nového výkresu v seznamu souborů v levé části okna manažeru (obr. 1.) označené Files, odkud jej lze otevřít. Podrobnější popis založení nového výkresu je ve skriptech [1], str. 26 - 28. Poznámka: Je přísně zakázáno kreslit do zakládacího souboru.

2.3.1

Velikost výkresu

Systém MicroStation pracuje v diskrétním nespojitém prostoru. Ve výkresu máme k dispozici konstantní počet bodů ve směru každé osy: a) 232 * 232 (v rovině), 32 32 32 b) 2 * 2 * 2 (v prostoru).

2.3.2

Nastavení jednotek, formátu souřadnic a úhlů

2.3.2.1 Nastavení pracovních jednotek Interpretace vzdálenosti bodů ve výkresu (viz výše) ovlivňuje jemnost a přesnost kresby. Čím jsou body blíže k sobě, tím větší detail můžeme nakreslit, avšak tím více se zmenšuje efektivní plocha celého výkresu. Tento kompromis se řeší nastavením jednotek. V hlavním menu Settings vybereme položku Design File, čímž vyvoláme komunikační okno na obr. 14. Master Units = hlavní jednotky

poměr jednotek vedlejší/hlavní

Celková pracovní plocha

Obr. 14. Nastavení pracovních jednotek

Sub Units = vedlejší jednotky

poměr jednotek základní/vedlejší


V levé části tohoto okna je seznam důležitých veličin, týkajících se nastavení výkresu. Vybereme řádek s názvem Working Units (pracovní jednotky) a v pravé části se nám objeví 2 skupiny dialogových okének: 1. Unit Names (názvy jednotek) definujeme jména jednotek a) Master Units (hlavní jednotky) - zadáme název hlavní jednotky, např. m, cm, km apod. b) Sub Units (vedlejší jednotky) - zadáme název vedlejší jednotky, např. m, cm, km apod. Hlavní i vedlejší jednotky mohou být stejné. Při jejich volbě vycházíme z charakteru kresby. 2. Resolution (rozlišení) obsahuje 2 položky a) vedlejší/hlavní jednotky (na obr. 14 cm Per m) zadáme koeficient vyjadřující poměr vedlejších k hlavním jednotkám. b) základní (diskrétní)/vedlejší jednotky (na obr. 14 Position Units Per cm). Tento poměr definuje rozlišení kresby (rozměr nedělitelné diskrétní jednotky). S rostoucím rozlišením (hodnota poměru) klesá rozsah pracovní plochy výkresu.

2.3.2.2 Nastavení formátu souřadnic a úhlů Tyto údaje nastavujeme v dialogovém okně (Settings–Desing File) položka Coordinate Readout - viz obr. 15. Formát souřadnic nastavujeme v části nazvané Coordinates, kde jsou k dispozici 2 položky výčtového typu: 1. Format s volbami: Master Units (hlavní jednotky), SubUnits (vedlejší jednotky) a Working Units (pracovní jednotky). Pro každý druh jednotek nastavíme samostatně formát čísla, který budeme při kreslení používat. 2. Accuracy (přesnost). K dispozici máme jak desetinná čísla, tak i zlomky. formát jednotek hlavních, vedlejších, základních přesnost 0.12 = max. 2 desetinná místa formát úhlů interpretace úhlů přesnost úhlů

Obr. 15. Nastavení formátu souřadnic a úhlů


Formát úhlů (položka Angles) má 3 položky výčtového typu: a) Format, kde je k dispozici volba DD.DDDD, tj. údaj jen ve stupních na 4 desetinná místa nebo DD MM SS, tj. v pořadí stupně, minuty, vteřiny. b) Mode – způsob interpretace úhlů s těmito variantami: - Conventional (konvenční) – úhel se počítá od kladné osy x směrem proti pohybu hodinových ručiček, - Azimuth (azimut) – úhel se počítá od kladné osy y ve směru pohybu hodinových ručiček, - Bearing (zeměpisný úhel). Úhel se zadává jako kombinace číslic a písmen, která označují světové strany N (North – sever), S (South – jih), E (East – východ), W (West – západ). Např. úhel 30° od severu k východu zapíšeme jako N30E, 45° mezi jihem a západem pak S45W. c) Accuracy (přesnost) – má stejný význam jako u nastavení formátu souřadnic. Bližší popis nastavení jednotek a úhlů je ve skriptech [1], str. 28 - 30.

2.3.2.3 Pracovní mřížka Parametry pomocné pracovní mřížky se nastavují v komunikačním okně vyvolaném z nabídky Settings–Design File položka Grid – viz obr. 16. Přejeme-li si, aby se kurzor pohyboval po pracovní ploše nespojitě jen po bodech pracovní mřížky, pak zaškrtneme okénko Grid Lock. Číslo v položce Grid Master určuje rozteč mřížky v hlavních jednotkách. Je-li hlavní jednotka [km], pak na obr. 16. je nastavena kilometrová mřížka (rozteč 1.00). Grid Reference je údaj, který nám říká, kolikátý bod v mřížce bude zvýrazněn, tj. bude svítit jasněji než ostatní (slouží pro lepší orientaci uživatele). kurzor jen po bodech mřížky

rozteč mřížky v hlavních jedn. perioda zvýrazněných křížků

konfigurace mřížky poměr rozteče Y/X

Obr. 16. Nastavení pracovní mřížky


Výčtová položka Grid Config nabízí výběr ze 3 možných tvarů pracovní mřížky: a) Ortho (ortogonální, tj. pravoúhlá) b) Isometric (izometrická) používaná v perspektivním zobrazení c) Offset – obecná, kde rozteč v osách nemusí být nutně stejná (obdélníková mřížka). Poslední položka Grid Aspect vyjadřuje poměr rozteče mřížky v ose y ku rozteči v ose x. Údaje v okně se potvrzují tlačítkem OK a stornují tlačítkem Cancel. Aby se mřížka zobrazila, musí být povolena v atributech pohledů - v obr. 4 je třeba zakřížkovat položku Grid. Podrobnější popis nastavení pracovní mřížky je ve skriptech [1], str. 30 - 31.

2.3.3

Cvičení (založení výkresu)

2.3.3.1 Zadání cvičení Cvičení č. 1: Ve svém adresáři si vytvořte nový výkres s názvem cvicny.dgn. Použijte zakládací výkres seed2d.dgn. Pracovní jednotky nastavte takto: hlavní jednotky metry, vedlejší centimetry a rozlišovací schopnost milimetry. Zjistěte, jak velkou pracovní plochu máte k dispozici. Nyní nastavte formát souřadnic. Budete používat hlavní jednotky s přesností na 2 desetinná místa. Úhly nastavte ve tvaru stupně, minuty, vteřiny s přesností na vteřiny tak, aby se úhel počítal od osy x směrem proti pohybu hodinových ručiček. Nyní nastavte mřížku s těmito parametry: rozteč základních křížků po 100 metrech, rozteč zvýrazněných křížků po 1 kilometru. Otevřete dva pohledy a mřížku povolte pouze pro jeden. 2.3.3.2 Řešení cvičení Cvičení č. 1: Založit nový výkres můžete buď z MicroStation Manageru nebo z existujícího otevřeného výkresu z nabídky File→New. V tabulce Create Design File nastavíte 1) diskovou jednotku a adresář, do kterého se má soubor uložit (s ohledem na přidělené právo zapisovat), 2) zakládací výkres, 3) název výkresu bez tečky a přípony (ta se doplní implicitně na dgn). Po založení výkresu v MicroStation Manageru je třeba ještě výkres otevřít, pokud zakládáte v otevřeném výkresu, otevírá se automaticky. Pracovní jednotky nastavíte v Settings→Design File→Working Units. Vašemu nastavení bude odpovídat velikost pracovní plochy. Formát souřadnic a úhlů, následně mřížku, nastavíte opět z podnabídky Design File. Pohledy otevřete v nabídce View→Open/Close→Dialog. Mřížka se povoluje v Settings→View Attributes.


2.4

Kreslení čárových prvků

Než začneme do otevřeného výkresu kreslit, doporučujeme nejdříve provést tyto kroky: 1. Zkontrolovat nastavení jednotek (obr. 14), formátu souřadnic a úhlů (obr. 15), atributy pohledů (obr. 4) apod. 2. Nastavit atributy prvků – viz kap. 2.2.1. obr. 5. 3. Vlastní kresba jednotlivých prvků má tento obecný postup: •

Výběr příkazu pro kreslení.

•

Zadání parametrů. Pokud daný příkaz nemá parametry, tento krok se vypustí. Hodnoty parametrů můžeme zadávat dvěma způsoby: 1. číselně zapsáním z klávesnice do příslušného pole v dialogovém okně, 2. interaktivně polohou grafického kurzoru ovládaného myší. Při této činnosti doporučujeme neustále sledovat stavový řádek – viz obr. 2.

•

Potvrzení příkazu – v mnoha případech se to realizuje stisknutím klávesy Enter nebo kliknutím levého tlačítka myši do příslušného pohledu.

Obr. 17. Paleta Main

2.4.1

Palety nástrojů pro tvorbu a editaci prvků můžeme vyvolat z hlavního menu položka Tools.

Kreslení jednoduchých čárových prvků

Nástroje pro kreslení jednoduchých čárových prvků se nalézají na paletě Main ve 2. sloupci a 2. řádku. Po odtrhnutí se daný prvek rozbalí v subpaletu, tak jak to ukazuje obr. 18.

subpaleta čárových prvků

Obr. 18 Subpaleta pro kreslení čárových prvků


Položky formulářů pro kreslení konkrétních čárových prvků si blíže popíšeme: 1. Place Smart Line - kreslení segmentové čáry Segment Type= druh segmentu:

Rounding Radius = poloměr zaoblení

Lines (úsečky), Arcs (oblouky)

Join Elements = spojení prvků ANO=x, NE (prázdné)

Sharp = ostrý Rounded = zaoblený

Zadáváme posloupnost datových bodů a nastavujeme parametry. 2. Place Line - kreslení úsečky X → Length = délka úsečky X→Angle = úhel sklonu úsečky Zadáme krajní body úsečky. Parametry určíme interaktivně nebo číselně. 3. Place Multi-Line - kreslení složené čáry viz kap. 2.7. 4. Place Stream Line String – kreslení proudové řetězené čáry Delta=proudová citlivost

Angle =proudový úhel

Tolerance = proudová vzdálenost

Area = proudová plocha

Příkaz se používá především při vektorizaci kresby z rastrových podkladů. Bližší výklad je ve skriptech [1], str. 32 - 34. 5. Place Point or Stream Curve kreslení bodové nebo proudové křivky Method (metoda): Points = bodová čára, Stream = proudová čára Nakreslí čáru zadanou body (Points) nebo proudovou (Stream) – viz ad 4).


6. Construct Angle Bisector - konstrukce osy úhlu Postupně identifikujeme 1. rameno, vrchol a 2. rameno úhlu. 7. Construct Minimum Distance - konstrukce nejkratší vzdálenosti Identifikujeme 1. prvek, 2. prvek a operaci potvrdíme kliknutím myší do pohledu. 8. Construct Line at Active Angle - Konstrukce přímky z/do bodu method=metoda: From Point = z bodu, To Point = do bodu Active Angle=úhel sklonu Pozor! Musí být různý od nuly! Délka (Length) se určí interaktivně nebo číselně (je-li položka zakřížkovaná). Příkaz vytvoří úsečku k dané existující přímce dvěma způsoby: a) z bodu, který leží na dané přímce (Method = From Point), b) do bodu, který leží mimo danou přímku (Method = To Point). Podrobnější popis kreslení čárových prvků je ve skriptech [1], str. 32 - 34.

2.4.2

Cvičení (čárové prvky)

2.4.2.1 Zadání cvičení Cvičení č. 1 Budete kreslit ve výkresu cvicny.dgn, proto si jej otevřete. Nastavte si tyto atributy: vrstva 3, barva 7, tloušťka čáry 1, styl čáry 0 a kreslete úsečku bez dalších nastavení, potom úsečku dlouhou 50m a úsečku dlouhou 50m pod úhlem 45 stupňů. Cvičení č. 2 Pokud se seznámíte se základy kapitol č. 18, event. 20, můžete začít s vektorizací liniových prvků ve cvičných obrázcích a s přibývajícími znalostmi postupně ve vektorizaci pokračovat. Obrázky jsou ve formátu tif a jsou pro studenty oboru G uloženy v učebně B212 a B222 na disku V:\VEKTORIZACE. 2.4.2.2 Řešení cvičení Cvičení č. 1: Dosud byste měli umět nastavit základní atributy pro kreslení z nabídky Element→Attributes. Časem zjistíte, že to jde i odjinud.


V místě kliknutí datovým tlačítkem začnete kreslit, v místě opětovného kliknutí se umístí konec nebo lom, tlačítkem Reset můžete kreslení ukončit nebo opětovným kliknutím datovým tlačítkem v místě dalšího lomu pokračovat. Nakreslíte úsečku 50m dlouhou pod libovolným úhlem. (Opět potvrzování datovým tlačítkem, přerušování tlačítkem Reset.). Kurzor si úsečku už „táhne“, stačí její umístění potvrdit datovým tlačítkem. Pokud má úsečka začít v konkrétním místě, je třeba se na toto místo nejdříve přichytit pokusným bodem - viz následující kap. 2.5.1. Cvičení č. 2: Pokud chcete vektorizovat, musíte si nejdříve zobrazit rastrovou předlohu (naskenovanou čarovou kresbu ve formátu tif). Rastrový soubor připojíte jako referenční výkres z nabídky File→Reference. V otevřeném okně nastavíte: 1) v nabídce Display volbu Rastr, 2) v nabídce Tools→Attach připojíte příslušný rastrový soubor s volbou Fixed (pokud nechcete změnit měřítko obrázku a polohu jeho umístění). Dobré je nastavit vhodnou barvu zobrazovaného rastru, event. průhlednost, podle potřeby inverzi). Z palety 2D View Control vyberete tlačítko zobraz vše (Fit All), objeví se okénko s možností nastavení druhu výkresů, které chcete vidět. Následuje nastavení atributů pro vektorizační prvky a můžete začít kreslit.

2.5

Manipulace s prvky

Manipulací s prvky rozumíme podobnostní transformaci aplikovanou na existující elementy ve výkresu. Jde o kopii, přemístění, zrcadlení, změnu měřítka prvku a vytvoření pole (matice) prvků.

2.5.1

Pokusný bod

Pokusný bod (anglicky Tentative Point) je proces, při kterém se snažíme zachytit se na některý významný bod daného prvku, tj. ztotožnit s ním grafický kurzor. Funkci pokusný bod vyvoláme takto: V okolí klíčového bodu prvku, na který se chceme kurzorem zachytit stiskneme: a) prostřední tlačítko myši (pokud je myš v programu konfigurovaná jako třítlačítková), b) současně levé a pravé tlačítko myši (pokud je myš v programu konfigurovaná jako dvoutlačítková – je to velmi častý případ). Funkci pokusný bod lze přiřadit tlačítkům na myši v menu Workspace–Button Assignments – položka Tentative. Pokud operace proběhne správně, program


zareaguje tak, že v místě zachycení se objeví nitkový křížek. Systém MicroStation nám umožňuje nastavit několik různých režimů zachycení (Snap Mode) na různé význačné body prvku. V hlavním menu Settings vybereme položku Snap (objeví se submenu na obr. 19.) a pak si můžeme vybrat režim z další podnabídky nebo přímo z palety Button Bar.

nejbližší bod klíčový bod

funkce platné jen pro prostorové aplikace 3D

geometrický střed střed u kružnice/oblouku vztažný (pilotní) bod buňky střed mezi dvěma klíčovými body průsečík dvou různých prvků Obr. 19. Nabídka režimů zachycení

2.5.2

Výběr prvku

Prvek vybíráme především z toho důvodu, že jej chceme podrobit nějaké další operaci. Vybírat můžeme buď jeden prvek nebo celou skupinu prvků. Pro tyto účely máme v systému speciální funkci výběr prvku – Element Selection. Je k dispozici v paletě Main v 1. řádku a 1. sloupci. Zvolíme-li tuto funkci, pak se kurzor změní do tvaru kroužku, jehož průměr můžeme nastavit v menu Workspace–Preferences – položka Operation – pole Locate Tolerance (implicitní hodnota je 10 jednotek). 1. Výběr jednoho prvku: kurzorový kroužek posuneme tak, aby protínal prvek, který chceme vybrat. Pak stiskneme datové (levé) tlačítko myši. 2. Výběr několika prvků: a) jsou-li prvky lokalizovány v jedné skupině, pak můžeme s výhodou použít výběr oknem. Zvolíme funkci Element Selection a kurzorem definujeme okno (zadáme body na úhlopříčce). Všechny prvky, které leží celé uvnitř tohoto okna jsou automaticky vybrány. b) Pokud jsou elementy náhodně rozptýleny v pohledu a výběr oknem nelze realizovat, můžeme prvky vybírat postupně tak, že podržíme klávesu Ctrl a kurzorem pomocí levého tlačítka myši identifikujeme jednotlivé entity. Klávesou Ctrl vyvoláme standardní režim systému Windows - přidávání prvků do výběrové množiny.


c) Výběr pomocí výběrové množiny ohrada (Fence). Tato funkce je podrobně popsána ve 2. modulu nebo v [1], str. 56 – 60. Je-li prvek (prvky) vybrán, tak se zvýrazní jeho klíčové body malými vyplněnými čtverečky. Výběr prvku (prvků) zrušíme tak, že kurzor přemístíme na prázdné místo v pohledu a opět stiskneme levé tlačítko myši.

2.5.3

Kopie, přesun, změna měřítka, zrcadlení a pole prvků

Tyto funkce jsou soustředěny v paletě Main v 8. řádku, 2. sloupci nebo v menu Tools–Main–Manipulate. Po odtržení z palety Main se rozbalí subpaleta nástrojů podle obr. 20. 1. Copy Element - kopie prvku 2. Move Element - přemístění prvku 3. Move Parallel - paralelní prvek 4. Scale Element - změna měřítka prvku

7. Construct Array - pole prvků 6. Mirror - zrcadlení prvku 5. Rotate - otočení prvku Obr. 20. Subpaleta nástrojů pro manipulaci prvku 1, 2 Copy (Move) Element - kopie (přemístění) prvku vytvoř kopii prvku použití ohrady

výběr režimu ohrady

Vybereme prvek, který chceme zkopírovat nebo přemístit. Potom posuneme kurzor do místa, kam má být prvek zkopírován nebo přemístěn a potvrdíme/odmítneme příkaz stisknutím levého/pravého tlačítka. 3. Move Parallel - paralelní prvek

Distance = vzdálenost (je-li zašktnuta položka) jinak se stanoví interaktivně myší

Příkazem vytvoříme k danému (vybranému) prvku stejný paralelní prvek posunutý o určitou volitelnou vzdálenost (Distance).


4. Scale Element - změna měřítka prvku hodnota měřítka v ose X/Y vytvoř kopii změna měřítka i v definici roztečí multičar

způsob definice měřítka: Active Scale = zadaná hodnota, 3 Points = 3 body: měřítko=(1-3)/(1-2) použití režimu ohrady

Funkce překreslí vybraný prvek do zvoleného měřítka. Prvek musíme nejdříve identifikovat kurzorem a pak příkaz potvrdit kliknutím myši do pohledu. 5. Rotate Element - otočení prvku vytvoř kopii použití ohrady režim ohrady

způsob definice rotace: a) Active Angle = hodnota úhlu, b) 2 Points = 2 body: c) 3 Points = 3 body

Příkazem otočíme prvek a) o hodnotu úhlu, b) 2 body: 1. bod = střed, 2. bod velikost otočení, c) 3 body: 1. bod = střed, 2. bod = počátek, 3. bod = velikost do nové polohy. Nejdříve je třeba identifikovat prvek, potom zadat parametry. 6. Mirror Element - zrcadlení prvku vytvoř kopii zrcadlení textů zrcadlení multičar

způsob zrcadlení kolem osy: Horizontal = vodorovné, Vertical = svislé, Line = obecné

použití ohrady Funkce vytvoří zrcadlový obraz prvku nebo skupiny prvků. Vyžaduje identifikaci prvku, nastavení parametrů a potvrzení kliknutím do pohledu. 7. Construct Array - pole prvků úhel natočení počet řádků počet sloupců rozteč řádků použití ohrady a) Formulář pro pravoúhlé pole (matice prvků)

typ pole: Rectangular = pravoúhlé rozteč sloupců režim ohrady


typ pole: Polar = kruhové přírůstek úhlu rotace prvků

režim ohrady

použití ohrady b) Formulář pro kruhové pole prvků Příkaz vyžaduje identifikaci prvku nebo výběr prvků ohradou a potvrzení kliknutím myší do pohledu. Podrobnější popis příkazů pro manipulaci s prvky je v [1], str. 34 – 38.

2.5.4

Cvičení (manipulace s prvky)

2.5.4.1 Zadání cvičení Cvičení č. 1 Nakreslete dvě úsečky dlouhé 50m pod úhlem 0 a 75 stupňů se společným počátkem. Zkonstruujte osu úhlu, který úsečky vytvořily. Cvičení č. 2 K vodorovné úsečce nakreslete s využitím režimu zachycení její osu. 2.5.4.2 Řešení cvičení Cvičení č. 1: Pro kresbu 1. úsečky zadejte příslušnou vzdálenost a úhel a libovolně ji umístěte do výkresu. Pro 2. úsečku přenastavte úhel, pokusným bodem se „chyťte“ konce 1. úsečky, datovým tlačítkem potvrďte a Resetem přerušte. Pro konstrukci osy úhlu zvolte příslušnou ikonu a označte jedno koncové rameno, pak vrchol a druhé koncové rameno úhlu. (Nejdříve vždy pokusným bodem, následně potvrzujte datovým tlačítkem). Cvičení č. 2: Nakreslete vodorovnou úsečku (to už umíte). Pro možnost zachycení si zobrazte ikony Snap z nabídky Settings→Snap→Button Bar. Osu vytvoříte pomocí ikony pro kreslení kolmice. Vlastní postup kreslení osy bude: Zachycení pokusným tlačítkem poblíž středu úsečky, potvrzení datovým bodem a kreslení osy nejprve na jednu stranu úsečky, potom obdobně na druhou stranu úsečky.


2.6

Kreslení oblouků, kružnic a mnohoúhelníků

2.6.1

Kreslení oblouků 2. půlelipsa

4. modifikace poloměru oblouku

3. čtvrtelipsa 5. změna úhlu otevření oblouku 6. změna osy oblouku 1. kreslení oblouku – jediná funkce s parametry

Obr. 21. Subpaleta nástrojů pro kreslení oblouku 1. Place Arc – kreslení oblouku metoda určení: Center (středem), By Edge (obrysem)

Radius = poloměr oblouku Start Angle = počáteční úhel

úhel otevření oblouku 1

1 3

2 Method = Center

2 3

Method = Edge

2. Place Half Ellipse – kreslení půlelipsy Příkaz je bez parametrů, postupně se zadávají 3 body: počáteční bod elipsy, obecný bod elipsy, koncový bod osy elipsy. 3. Place Quarter Ellipse – kreslení čtvrtelipsy Je to příkaz opět bez parametrů. Vyžaduje zadání 3 bodů: krajní bod elipsy (počátek oblouku), obecný bod poloosy elipsy, koncový bod oblouku.


4. Modify Arc Radius - modifikace poloměru oblouku Příkazem modifikujeme poloměr kruhového (nikoliv eliptického) oblouku. Nejdříve oblouk identifikujeme a pak jej interaktivně modifikujeme (oblouk mění tvar). Modifikaci ukončíme stisknutím datového bodu (levé tlačítko myši). Příkaz potvrdíme pravým tlačítkem myši. 5. Modify Arc Angle - změna úhlu otevření oblouku Oblouk identifikujeme a ve druhém kroku modifikujeme jeho délku (velikost středového úhlu). Platí pro všechny druhy oblouků. Editaci ukončíme kliknutím levého tlačítka myši a celý příkaz potvrdíme pravým tlačítkem myši.

2.6.2

Kreslení kružnic a elips

2. kreslení elips

1. kreslení kružnic Obr. 22. Paleta nástrojů pro kreslení kružnic a elips 1. Place Circle – kreslení kružnic Method = metoda: Center (střed + poloměr), Edge (3 body), Diameter (2 body na průměru)

Area = plocha: Solid = deska, Hole = otvor Fill Type = vyplnění: None = žádné, Opaque= vyplněno, Outlined=vyplněno s obrysem

Fill Color = barva vyplnění kružnice poloměr/průměr kružnice


2. Place Elipse - kreslení elips Method = metoda: Center (střed, délka hlavní, délka vedlejší poloosy), Edge (3 body na obvodu)

Primary = hlavní poloosa Secondary = vedlejší poloosa Rotation = úhel natočení elipsy

2.6.3

stejný význam jako u kružnic

Kreslení mnohoúhelníků

1

2 3 4

parametry Area, Fill Type, Fill Color stejné jako u kružnic a elips Obr. 23. Paleta nástrojů pro kreslení mnohoúhelníků 1. Place Block – kreslení obdélníku Příkaz má 2 varianty, které jsou závislé na volbě metody (Method): -

Orthogonal (pravoúhlý) - rovnoběžný s osami výkresu. U této varianty stačí zadat 2 body na úhlopříčce obdélníka.

-

Rotated (natočený), tj. obdélník v obecné poloze. Zadají se 3 body. První a třetí jsou body na úhlopříčce, druhý bod určí úhel natočení obdélníka vzhledem k souřadnému systému.

2. Place Shape – kreslení mnohoúhelníka Příkazem nakreslíme obecný mnohoúhelník tak, že postupně zadáváme body jeho vrcholů: -

interaktivně myší,


-

číselně do polí parametrů Length (délka strany mnohoúhelníka), Angle (úhel natočení hrany mnohoúhelníka).

3. Place Orhogonal Shape – kreslení pravoúhelníka Jde o variantu předchozího příkazu s tím, že všechny úhly tohoto mnohoúhelníka nelze nakreslit jinak než jako pravoúhlé. 4. Place Regular Polygon – kreslení pravidelného mnohoúhelníka Příkazem nakreslíme pravidelný mnohoúhelník ve variantách, které vyplývají z volby parametru metoda (Method): Method: (způsob definice):Inscribed (vepsaný), Circumscribed (opsaný), By Edge (stranou) Edges = počet stran (3 – 100) Radius = poloměr kružnice opsané/vepsané Podrobnější komentář ke kreslení oblouků, kružnic, elips a mnohoúhelníků je ve skriptech [1], str. 38 – 41.

2.6.4

Cvičení (oblouky, kružnice, mnohoúhelníky)

2.6.4.1 Zadání cvičení Cvičení č. 1 Nakreslete vedle sebe dvě kružnice o poloměrech 5 a 8 metrů. Menší kružnici přesuňte tak, aby kružnice byly soustředné. Vytvořte jejich kopii. Cvičení č. 2 Nakreslete oblouk zadaný třemi body a vytvořte z něj kopie zrcadlením svisle, vodorovně a dle zadané úsečky. Cvičení č. 3 Nakreslete pravoúhlý obdélník vyplněný červenou barvou a libovolně otočený obdélník, který bude mít obrys v tloušťce 3 zelenou barvou a červenou výplň. Z pravoúhlého obdélníka vytvořte 2x zvětšenou kopii a tu kolem levého spodního rohu libovolně natočte. Cvičení č. 4 Nakreslete milimetrový papír formátu A4. Nezapomeňte, že MicroStation kreslí ve skutečné velikosti, proto vytvořte nový výkres a vhodně nastavte pracovní jednotky. Cvičení č. 5 Nakreslete gradový úhloměr o průměru 20 centimetrů s dělením po 5 gradech. Úhloměr popíšete až se naučíte pracovat s texty.


2.6.4.2 Řešení cvičení Cvičení č. 1: Vyberte ikonu pro kreslení kružnic, zadejte příslušný poloměr (uvidíte, jak si kurzor ve výkresu už kružnici táhne) a datovým tlačítkem umístěte postupně kružnice do výkresu. Pro zajištění soustřednosti kružnic budete opět potřebovat ikony Snap (viz předchozí příklad). Kopírovat byste měli obě kružnice najednou, takže je musíte obě označit pomocí ikony pro výběr prvku a potom použít ikonu pro kopírování.

Cvičení č. 2: 1) Zadejte parametr pro procházení oblouku třemi body (oblouk je tvořen stranou). 2) Zadáním tří bodů, vždy s potvrzením datovým tlačítkem (nezapomeňte, že se můžete nejprve „chytat“ daných bodů pokusným bodem) nakreslíte oblouk. Teď už stačí zadat, že chcete vytvářet kopie a postupně nastavovat podle čeho se mají kopie zrcadlit. Při kreslení nezapomeňte, že osu zrcadlení musíte přesně zadat pomocí pokusného bodu s následným potvrzením datovým tlačítkem. Cvičení č. 3: Pro kreslení pravoúhlého obdélníka musíte zadat tyto parametry: Orthogonal, Solid, Fill Type (zde si uvědomte, že máte dvě možnosti nastavení typu výplně, a to 1) Opaquebarva výplně je shodná s barvou prvku, 2) Outlined-barva obrysu může být odlišná od barvy výplně), Fill Color. Nezapomeňte, že barvu můžete zadat podle toho, jak ji vidíte nebo jejím číslem v připojené tabulce barev.

Před kresbou natočeného obdélníka přenastavíte metodu na Rotated, event. tloušťku a barvu kresleného prvku. Pro vytvoření zvětšené kopie použijete ikonu na změnu měřítka, tam lze také nastavit možnost kopírování. Postup při rotaci prvku spočívá ve dvou krocích: 1) určení prvku, se kterým hodláte operaci provádět, 2) určení středu otáčení (nezapomeňte, že pro přesné určení středu otáčení musíte použít pokusný bod). Upozorňuji, že při použití 3 možných metod rotace se MicroStation nebude chovat úplně stejně, takže


doporučuji vyzkoušet si to. Dobrá rada pro vás, kteří jste si ještě nezvykli s programem komunikovat prostřednictvím komunikačního okna, kde MicroStation vypisuje, co od vás očekává, máte nejvyšší čas! Při konstrukci této úlohy byste měli přijít na to, že plošně vyplněný prvek vyberete pouze na jeho obrysu, takže do budoucna na to, prosím, nezapomínejte! Cvičení č. 4: Ideální je založit si nový výkres, pojmenovat si ho tak, abyste se v tom přibývajícím množství “DGNek“ vyznali a promyslet si, jak si nastavíte pracovní jednotky. Jistě jste dospěli k tomu, že budete používat jako hlavní jednotky milimetry, rozlišení vám bude stačit max. na 0,1 mm. Pokud máte po ruce „milimetrák“ a pravítko, tak stačí odměřovat potřebné hodnoty a v MicroStationu je zadávat pro kreslení. Nejdříve je vhodné si nakreslit obrys celého papíru, potom to záleží jen na vás, jaký zvolíte postup. V zásadě je to trénink na ikonu s názvem Construct Array (pole prvků) s nastavením Array Type na Rectangular (pravoúhlé). Nezapomeňte na to, že s počtem prvků umístěných do výkresu narůstá jeho velikost. Takže asi nebude nejvhodnější tvořit pole z jednoho čtverečního centimetru, ale vytvořit pole tak, aby všechny svislice i vodorovné úsečky byly vytvořeny vždy jedním prvkem a přitom každá pátá a desátá úsečka by měla mít odlišnou tloušťku. Cvičení č. 5: Pro kreslení úhloměru si vytvoříte nový výkres s obdobným nastavením pracovních jednotek jako jste měli pro milimetrový papír. Opět budete procvičovat pole prvků, rozdíl bude pouze v tom, že nastavíte typ Polar (kruhové). Pak už stačí nakreslit kružnici, (ta bude tvořit obrys úhloměru) a jeden dílek. Zadat, kolikrát se má kopírovat a že dílky mají směřovat do středu kružnice (volba Rotate Items).

2.7

Multičáry

Multičárou (mnohonásobnou čarou) rozumíme množinu několika souběžných čar, které se chovají jako jediný prvek. Používají se při kreslení komunikací, kabelů, potrubí, zdiva budov a všude tam, kde je zapotřebí kreslit několik čar (obecně různých) paralelně. V systému MicroStation může být každá multičára složena z maximálně 16ti komponent, které mohou mít svoje vlastní atributy zcela nezávislé na multičáře jako celku. Schéma multičáry ukazuje obr. 24. max. souřadnice (Maximum)


kladný odstup (Offset)

geom. střed - center koncový uzávěr (End Cap)

počáteční uzávěr (Start Cap)

základní čára (Work Line)

min. souřadnice (Minimum)

záporný odstup (Offset)

Obr. 24. 24. Schéma multičáry a její základní parametry

2.7.1

Definice multičáry

hlavní menu: Element – Multi-lines

a) Dialogové okno

b) Nabídka typ typů ů čar

Obr. 25. Vytvoření multičáry Při práci s multičarami máme tyto možnosti: 1. Vytvořit si vlastní multičáru (jednorázově). 2. Použít již existující multičáru z připojené knihovny. 3. Vytvořit si novou knihovnu multičar a uložit do ní multičáry: -

vlastní nebo

-

vybrané z jiné existující knihovny.

Knihovna multičar je soubor s implicitní příponou *.STG, který obsahuje multičáry používané pro určité obory (stavebnictví, strojírenství, geodézie, apod.). ad1) – Vytvoření vlastní multičáry


V hlavním menu zvolíme Element–Multilines a dosáhneme toho, že se objeví okno na obr. 25. V levé části dialogového okna Multi-lines se nám zobrazují jednotlivé komponenty multičáry formou seznamu s položkami Offset (odstup od základní čáry – ta má vždy offset = 0) a Overrides (vlastní atributy, které mají přednost před atributy aktuálně nastavenými). Každá položka v seznamu odpovídá jedné komponentě multičáry (na obr. 25. se multičára skládá ze 3 komponent s hodnotami offsetů 0, 1, -1.). Manipulace se seznamem, tj. přidání resp. zrušení resp. zkopírování záznamu je možné provést z menu „Edit“ volbou položky Insert resp. Delete, resp. Duplicate. Tímto způsobem vlastně vytváříme novou multičáru. Ve výčtové položce Components si můžeme nastavit jednu z možných variant typů komponent: -

Line (čára) – viz obr. 25.

-

Start, resp. End Cap – (počáteční/koncový uzávěr) – viz obr. 26a)

-

Joints (napojení multičar) – viz obr. 26b).

Hodnotu odstupu (offset) můžeme zadat do příslušného okénka. Kladná/záporná hodnota znamená, že komponenta se zobrazí od základní čáry směrem nahoru/dolů. Multičáru lze vyplnit libovolnou barvou, pokud zakřížkujeme pole Fill Color a zadáme číslo barvy výplně. V levém dolním rohu se vytvářená multičára zobrazuje. V pravé části dialogového okna jsou všechny atributy, které již byly popsány dříve.

a) Definice uzávěru multičáry

b) Zobrazení napojení multičáry

Obr. 26. Varianty dialogového okna Multi-lines Rozšířenou nabídkou je zde typ čáry. Zvolíme-li Style = Standard (nabídka standardních typů čar), překreslí se okno do podoby na obr. 26, zvolíme-li Style = Custom (nabídka uživatelských typů čar), pak okno změní podobu jako je na obr. 25a). Stisknutím grafického tlačítka Select Line Style se vyvolá okno na obr. 25b), kde si můžeme vybrat z nabídky několika různých typů uživatelských čar. Pokud se rozhodneme vytvořit uzávěry (Component = Start/End Cap), máme na výběr tyto možnosti: -

Line (uzávěr bude liniový),

-

Outer Arc (uzávěr bude mít tvar vnějšího oblouku),

-

Inner Arcs (uzávěr bude mít tvar vnitřního oblouku),


-

Angle (úhel, který svírá uzávěra se základní čárou),

-

ostatní parametry již byly vysvětleny dříve.

Druh napojení (Component = Joints) se v dialogovém okně může zobrazit jen tak, že zakřížkujeme okénko Display Joints (obr. 26b). Propojení multičar je uvedeno ve skriptech [1], kap. 8.2, str. 46.

2.7.2

Cvičení k multičarám

2.7.2.1 Zadání cvičení Cvičení č. 1 Vytvořte multičáru, která bude obsahovat tři čáry ve vzdálenosti 2, 4 a 6m od základní čáry na každou stranu. Základní čára se vykreslovat nebude. Atributy si zvolte. Multičáru umístěte do výkresu. K již vytvořené multičáře nastavte počáteční uzávěr ve tvaru vnějšího oblouku a koncový uzávěr úsečku pod úhlem 45 stupňů. Multičáru nakreslete tak, aby křížila první multičáru. Z této multičáry vytvořte sedm rovnoběžných kopií, prodlužte 1. multičáru. V Panelech nástrojů vyberte ikony s názvem Spoje multičar a vytvořte tři křížové spoje, tři spoje typu T a rohový spoj. Změňte definici 1. multičáry tak, aby se vykreslila základní čára a změňte již nakreslenou multičáru podle aktivně nastavené. Potřebná ikona se nalézá v paletě Main na pozici 8, 1. 2.7.2.2 Řešení cvičení Cvičení č. 1: Multičáru definujte v dialogovém okně Multi-lines z nabídky Element-Multilines. Pro nastavení uzávěrů multičar přenastavte v tomtéž okně Component z Lines na Start, resp. End Cap. Ikona pro kreslení multičar se nachází „u úseček“, ale toho jste si již určitě všimli. Pro kopírování multičar funguje „klasická“ kopírovací ikona. Na vytvořených kopiích si procvičte různé spoje multičar. K tomu slouží speciální souprava ikon otevíraná z Tools→Multi-lines Joins. Změna definice již nakreslené multičáry spočívá v nastavení její nové definice a aktualizaci stávající multičáry na nově definovanou pomocí ikony Change Multi-line to Active Definition (nachází se v subpaletě Change Attributes).

2.8

Modifikace prvků

Modifikací prvků v systému MicroStation rozumíme úpravu geometrického tvaru elementů bez zásahu do jejich atributů. Modifikací v tomto smyslu se změní jen vzhled entit, zatímco hodnoty atributů zůstávají zachovány. Paleta


nástrojů pro modifikaci prvků se nalézá na hlavní paletě Main v 9. řádku 2. sloupci. Po odtržení z tohoto místa se rozbalí subpaleta – viz obr. 27.

2. zrušení části prvku

5. prodloužení prvků do průsečíku

3. změna délky úsečky

9. zaoblení vrcholu 1. úprava prvku 10. zkosení vrcholu

6. oříznutí prvku 4. prodloužení 2 přímek do průsečíku

8. zrušení vrcholu 7. přidání vrcholu

Obr. 27. Subpaleta nástrojů pro modifikaci prvků 1. Modify Element - úprava prvku Příkaz nám umožňuje modifikovat různé typy prvků specifickým způsobem: přemístit vrchol liniového prvku (úsečky, lomené čáry, multičáry, křivky, řetězce prvků), změnit velikost rovinného (2D) prvku, upravit oblé segmenty, přemístit text kóty nebo vynášecí čáry. K příkazu se flexibilně nabízejí další parametry, které jsou závislé na typu prvku: a) Vertex Type (typ vrcholu) – nabízí se: Sharp (ostrý), Rounded (zaoblený), Chamfered (zkosený). b) Rounding Radius (poloměr zaoblení). Má význam jen tehdy, zvolíme-li vrchol zaoblený nebo zkosený. Postup při provádění příkazu: a) označíme prvek v místě požadované úpravy, b) interaktivně měníme tvar prvku, c) konečnou modifikaci potvrdíme datovým tlačítkem myši. 2. Delete Part of Element - výmaz části prvku Příkaz je bez parametrů. Postupujeme takto: a) označíme prvek v místě, kde chceme zahájit výmaz, b) datovým tlačítkem určíme rozsah výmazu prvku a celou operaci tím i potvrdíme. 3. Extend Line - prodloužení úsečky Příkazem lze prodloužit nebo zkrátit úsečku. Příkaz má 1 parametr – Distance (vzdálenost). Je-li parametr aktivní (zakřížkované okénko), pak můžeme zadat hodnotu v pracovních jednotkách, o kolik chceme úsečku prodloužit (kladná


hodnota) nebo zkrátit (záporná hodnota). Není-li parametr aktivní, určujeme vzdálenost interaktivně kurzorem. Vztahuje se jen na čárové prvky. 4. Extend 2 Elements to Intersection - prodloužení 2 prvků do průsečíku Příkaz spojí 2 různoběžky tak, že v místě, kde se protínají, vznikne nový vrchol (přesahující části jsou automaticky oříznuty). Příkaz je bez parametrů a provedeme jej takto: a) identifikujeme 1. prvek b) identifikujeme 2. prvek (oba prvky musí být liniové), c) příkaz potvrdíme datovým tlačítkem myši do pohledu. 5. Extend Element to Intersection - prodloužení prvku do průsečíku 1. prvek je liniový, 2. prvek, může být obecný element, tj. i uzavřený (kružnice, mnohoúhelník apod.). Příkaz je opět bez parametrů a postupuje se stejně jako v předchozím případě. 6. Trim Element - oříznutí prvku Příkaz je bez parametrů a ořízne určený prvek jiným vybraným elementem. Příkaz realizujeme v těchto krocích: a) identifikujeme 1. prvek, který se automaticky stane řezacím prvkem (laicky řečeno má funkci nože), b) vybereme 2. prvek, který bude po skončení povelu oříznut 1. prvkem. Tento prvek označíme kurzorem na té části, která má být odříznuta, c) potvrdíme příkaz datovým tlačítkem. 7. Insert Vertex - vložit vrchol Příkazem vytvoříme další vrchol (v mnohoúhelníku) nebo lomový bod (na přímce). Nevztahuje se na oblouky a kružnice. U křivek docílíme protažení nebo změnu poloměru křivosti v daném místě. Postupujeme takto: a) určíme segment, kam chceme vložit vrchol, b) interaktivně modifikujeme kurzorem prvek (definujeme polohu nového vrcholu) a stiskem datového tlačítka příkaz potvrdíme. 8. Delete Vertex - výmaz vrcholu Tato funkce je duální k funkci předchozí a je bez parametrů. Vyžaduje jen označení místa na prvku, kde se nalézá vrchol určený k vymazání. Pak stačí stisknout datové tlačítko a příkaz se provede. 9. Circular Fillet - zaoblení vrcholu Příkazem zaoblíme ostré hrany vrcholů lomené čáry nebo mnohoúhelníku. Funkce má 2 parametry: a) Radius (poloměr zaoblení), b) Truncate (oříznutí) – výčtový typ s variantami: None (bez oříznutí), tj. přesahující části zůstanou v původním tvaru, Both (oba) – oříznou se oba segmenty, které tvoří vrchol, First (první) – v tomto případě se ořízne jen ten segment, který byl označen jako první. Postup:


a) identifikujeme 1. segment (rameno vrcholu), b) identifikujeme 2. segment, c) povel potvrdíme datovým tlačítkem. 10. Chamfer - zkosení Je to obdoba předchozí funkce s tím, že roh tvořený dvěma segmenty bude zkosený a ne zaoblený. Příkaz vyžaduje 2 parametry: a) Distance 1 (vzdálenost na prvku č. 1) – vzdálenost na prvku, který byl označen jako první, b) Distance 2 (vzdálenost na prvku č. 2) – vzdálenost na prvku, který byl označen jako druhý. Postup provedení příkazu: a) identifikace 1. segmentu (úsečky), b) identifikace 2. segmentu (úsečky), c) potvrzení příkazu. Podrobnější informace o modifikaci prvků jsou ve skriptech [1], str. 47 – 49.

2.8.1

Změna atributů prvků

Množina nástrojů pro změnu atributů prvků se vyvolá z palety Main na pozici 8. řádek, 1. sloupec – viz obr. 28. Jednotlivé funkce se týkají změn těch atributů, které byly již vysvětleny v kap. 2.2.1. 1. změna atributů prvku

3. změna typu vyplnění prvku

5. změna definice multičáry

7. převzetí všech nastavení

2. změna charakteru prvku

4. změna typu čáry

6. převzetí aktivních atributů

Obr. 28. Subpaleta nástrojů pro změnu atributů prvků 1. Change Element Attributes - změna atributů prvku Ikona je proslulá pod slangovým nánázvem „malířská paleta“. Po aktivaci příkazu se objeví okno Change Ele-


ment Attributes, v němž nastavujeme atributy pro daný prvek (příslušné okénko musí být zakřížkováno). Parametr Use Fence (použití ohrady) je k dispozici jen v tom případě, je-li ve výkresu nějaká ohrada vytvořena. Bližší vysvětlení režimů ohrady je uvedeno ve 2. modulu. Příkaz využijeme takto: a) nastavíme parametry příkazu v okně, b) identifikujeme prvek, jehož atributy chceme změnit, c) potvrdíme příkaz datovým tlačítkem. 2. Change Element to Active Area - změna charakteru prvku Funkce vyžaduje identifikaci uzavřeného prvku, zadání parametru Area (charakter uzavřené oblasti) výčtového typu s volbami Solid (deska) nebo Hole (otvor) a potvrzení. 3. Change Element to Active Fill Type - změna vyplnění prvku podle aktivního nastavení Příkazem lze změnit charakter vyplnění (None = žádné, Opaque = vyplněno, Outlined = vyplněno s obrysem) uzavřeného prvku. Postup: identifikace prvku a potvrzení příkazu. 4. Modify Line Style Attributes - modifikace typu čáry Příkaz vyžaduje identifikaci liniového prvku, kterému hodláme změnit atribut styl čáry. Dále je zapotřebí zvolit parametr příkazu z nabídky v okně.

5. Change Multi-line to Active Definition - změna definice multičáry podle aktivní multičáry Identifikovaná multičára se změní podle jiné multičáry, která je aktivní. 6. Match Element Attributes - převzetí aktivních atributů pro daný prvek Vybraný element převezme atributy, které jsou v daném okamžiku aktivní. 7. Match All Element Settings - převzetí veškerých nastavení pro daný prvek Příkaz vyžaduje identifikaci prvku, který převezme veškerá nastavení, která jsou v daném okamžiku ve výkresu aktivní. Parametr je jen jeden a to Match Multi-line Caps (převezmi zakončení multičar). Pokud je parametr vybrán a příkaz je aplikován na multičáru, pak multičára převezme takový uzávěr, který je v době provádění povelu ve výkresu platný. Podrobnější informace o modifikaci prvků jsou ve skriptech [1], str. 49 – 50.


2.8.2

Cvičení (modifikace prvků)

2.8.2.1 Zadání cvičení Cvičení č. 1 Nakreslete úsečku, lomenou čáru, multičáru, libovolný obdélník, kruhový oblouk a kružnici. Na těchto prvcích vyzkoušejte jak fungují funkce Úprava prvku a Zrušení části prvku. Cvičení č. 2 Nakreslete úsečku dlouhou 50m pod úhlem 30 stupňů. Vytvořte její zrcadlovou kopii kolem svislé osy a prodlužte obě úsečky do průsečíku. Na opačném konci jednu úsečku prodlužte o 25m a druhou o 25m zkraťte. Cvičení č. 3 Nakreslete úsečku 30m dlouhou, z ní vytvořte kopie pod úhlem 45 stupňů tak, až vytvoříte hvězdici. Z této hvězdice vytvořte kopii, takže budete mít dvě hvězdice. Přes první nakreslete kružnici o poloměru 20m s počátkem ve středu hvězdice, přes druhou čtverec o straně dlouhé 40m umístěný přibližně do středu. Přečnívající paprsky hvězdic ořežte ke kružnici i ke čtverci. Cvičení č. 4 Nakreslete libovolný čtyřúhelník do vrstvy č.5. Ten dvakrát zkopírujte. Kopie přemístěte do vrstvy č.6 a změňte jejich barvu. Z první kopie vytvořte osmiúhelník. Osmiúhelník bude vyplněný barvou a trojúhelník ne.

2.8.2.2 Řešení cvičení Cvičení č. 1: Nakreslit vyjmenované prvky už umíte. Po vyzkoušení ikon Modify Element (úprava prvku) a Delete Part of Element (zrušení části prvku) jste určitě zjistili, že záleží na tom, ve kterém místě prvek označíte a kam pohybujete datovým tlačítkem. Cvičení č. 2: V tomto příkladu je pro vás nové prodloužení úseček do průsečíku (vyzkoušejte ikonu Extend 2 Elements to Intersection). Prodlužování i zkracování „umí“ ikona Extend Line. Zadáváte Distance – s kladnou hodnotou prodlužujete, se zápornou zkracujete.


Cvičení č. 3: Příklad je určen k procvičování oříznutí (nebo také zapravení) přečnívajících částí prvků k jinému prvku. Obecně lze použít ikony Extend Element to Intersection a Trim Element (nabídka možností této ikony se může lišit podle verze programu). Po jejich procvičení budete mít určitě jasno, kdy kterou z nich použít.

Cvičení č. 4: Vyberte ikonu Change Element Attributes, nastavte atributy pro kreslení čtyřúhelníku a nakreslete ho. Dvakrát ho zkopírovat vám nečiní žádný problém. Přesun kopií do jiné vrstvy a změnu barvy provedete pomocí stejné ikony pro změnu atributů prvku. Pro modifikaci čtyřúhelníku použijte subpaletu Modify, volbu Insert, resp. Delete Vertex. Prvek, který chcete vidět vyplněný, musí: 1) mít charakter Solid, 2) být vyplněný, 3) mít povolenou výplň pro pohled.

3

Závěr

3.1

Shrnutí

Po prostudování tohoto modulu a zvládnutí všech cvičení v závěru jednotlivých podkapitol by student měl být schopen samostatně: založit nový výkres pro daný obor, nastavit základní vlastnosti výkresu (délkové jednotky, úhly, pracovní mřížku), pracovat s pohledy a vrstvami, nastavit základní atributy prvků,


kreslit veškeré základní geometrické prvky (čárové prvky, kružnice, elipsy, mnohoúhelníky), manipulovat s prvky (kopie, přemístění, změna měřítka apod.) modifikovat prvky a jejich atributy a komplexně pracovat s multičarami (tvorba, modifikace).

4

Studijní prameny

4.1

Seznam použité literatury

[1]

4.2

Bartoněk, D. – Berková, A. MICROSTATION – Návody do cvičení. Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. Brno, VUT FAST Brno, 2001, ISBN 80-214-2000-6, 116 stran.

Seznam doplňkové studijní literatury

[2]

BARTOŠ, S.: MicroStation – průvodce programem verze V5. Geodis s. r. o. Brno, 1995, 519 stran.

[3]

MicroStation 95. Uživatelská příručka. Bentley Systems Incorporated, 1995.

[4]

ŠLEGL, J.: MicroStation 95 CZ. Referenční příručka uživatele. Computer Press Praha, 1998, 459 stran.

4.3

Odkazy na další studijní zdroje a prameny

[5]

www.bentley.com

[6]

www.bentley.cz

[7]

www.intergraph.com

[8]

www.intergraph.cz

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ DALIBOR BARTONĚK, ALENA BERKOVÁ MICROSTATION MODUL 1 PROSTŘEDÍ A ZÁKLADY KRESBY

Recommend Documents