VYSOKÉ U ENÍ TECHNICKÉ V BRN FAKULTA STAVEBNÍ
LADISLAV PLÁNKA
KARTOGRAFIE II MODUL 02 KARTOGRAFICKÝ TISK
STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA
Kartografie II · Modul 02
© RNDr. Ladislav Plánka, CSc., Brno 2007
- 2 (71) -
Obsah
OBSAH Úvod....................................................................................................................5 1.1 Cíle ........................................................................................................5 1.2 Požadované znalosti ..............................................................................5 1.3 Doba pot ebná ke studiu .......................................................................5 1.4 Klí ová slova.........................................................................................5 2 Tiskové podklady..........................................................................................7 2.1 Zpracování tiskových podklad ............................................................7 2.1.1 Teoretické základy zpracování tiskových podklad ...............7 2.1.1.1 Barvy ......................................................................................7 2.1.1.2 Teorie barevného vid ní .........................................................9 2.1.1.3 Kopírovací sít (rastry) .........................................................11 2.1.1.4 Kopírovací masky .................................................................13 2.1.1.5 Lícování................................................................................14 2.1.1.6 Citlivé vrstvy.........................................................................15 2.2 Zpracování p edloh .............................................................................15 2.2.1 Zpracování nepr svitných p edloh .......................................16 2.2.2 Zpracování pr svitných p edloh ...........................................16 2.2.3 Zpracování pérových p edloh ...............................................16 2.2.4 Zpracování tónových p edloh ...............................................16 2.2.4.1 Zpracování jednobarevných tónových p edloh.....................18 2.2.4.2 Zpracování barevných tónových p edloh..............................18 2.2.4.3 Zpracování tónových p edloh pomocí skener .....................19 2.2.5 Zpracování textových p edloh ..............................................20 2.2.5.1 Písmo.....................................................................................20 2.2.5.2 Rukopis .................................................................................21 2.2.5.3 Zpracování textových p edloh ..............................................22 2.2.5.4 Sazba .....................................................................................23 2.2.5.5 Typografická sazba ...............................................................24 2.2.5.6 Fotosazba ..............................................................................25 3 Tisk 27 3.1 Základní pojmy ...................................................................................27 3.2 Ofset ....................................................................................................29 3.2.1 Ofsetová montáž ...................................................................29 3.2.1.1 Technologie montáže ............................................................30 3.2.1.2 Vyhotovení kopírovacích p edloh..................................................31 3.2.2 Ofsetové tiskové desky .........................................................32 3.2.3 Vyhotovení tiskových forem.................................................33 3.2.3.1 Vybavení kopíren..................................................................33 3.2.3.2 Vyhotovení pozitivní kopie na tiskovou desku....................33 3.2.3.3 Vyhotovení tiskových forem negativním kopírováním ........34 3.2.4 Ofsetové stroje ......................................................................34
- 3 (71) -
Kartografie II · Modul 02
4
5
6 7 8
3.2.4.1 Reproduk ní náhledy............................................................ 35 3.2.4.2 Korektury tiskových podklad ............................................. 36 3.2.4.3 Produk ní tisk na ofsetových strojích .................................. 37 3.2.4.4 Materiály pro ofsetový tisk .................................................. 39 3.2.4.5 Technologie ofsetového tisku............................................... 43 3.3 Jiné tiskové techniky používané p i tisku map................................... 44 3.4 Digitální tisk ....................................................................................... 45 3.4.1 Klasická digitální technologie.............................................. 46 3.4.2 Computer-to-Plate ................................................................ 46 3.4.3 Direct Imaging...................................................................... 46 3.4.4 Computer-to-Press................................................................ 47 3.4.5 Computer-to-Print ................................................................ 47 3.5 Retuš ................................................................................................... 48 3.6 Archivace tiskových podklad ........................................................... 49 Kniha ské zpracování kartografických d l ............................................. 51 4.1 Kniha ské zpracování jednolistových map......................................... 51 4.2 Kniha ské zpracování mapových soubor a atlas ............................ 52 4.3 Speciální kniha ské práce ................................................................... 54 Speciální kartografické výrobky .............................................................. 55 5.1 Reliéfní mapy ..................................................................................... 55 5.2 Glóby .................................................................................................. 56 5.3 Tyflografické mapy ............................................................................ 58 5.4 Mapové transparenty .......................................................................... 58 5.5 Fotomapy............................................................................................ 58 5.6 Mapové faksimile ............................................................................... 59 5.7 Anaglyfové mapy ............................................................................... 59 Obnova kartografických d l ..................................................................... 61 Nástin vývoje polygrafických technik ...................................................... 67 Záv r ........................................................................................................... 71 8.1 Shrnutí ................................................................................................ 71 8.2 Studijní prameny ................................................................................ 71
- 4 (71) -
Úvod
Úvod 1.1
Cíle
Klasické tiska ské technologie se v sou asné záplav r zných výstupních za ízení po íta (plotry, tiskárny apod.) trošku vytrácejí z pov domí laické, ale i odborné ve ejnosti, p estože jsou ofsetovým tiskem rozmnožovány mnohé tiskoviny, které ve ejnost b žn užívá. V textu je podán stru ný p ehled prací, které souvisejí s p ípravou a provedením ofsetového tisku obrazových a textových p edloh pro pot ebu kartografie. Nastín na je i problematika kartografického tisku.
1.2
Požadované znalosti
Rychlejší zvládnutí textu umožní znalost základní terminologie obecné kartografie. I bez ní se však pohybujeme v relativn nové technologické a technické rovin , takže jej lze zvládnout p i trošce snahy vždy.
1.3
Doba pot ebná ke studiu
Doba pot ebná ke studiu je úm rná zájmu a zam ení. Pro celou problematiku kartografické tvorby a výroby je plánováno na období letního semestru (14 vyu ovacích týdn ) po 2 hodinách p ednášek a 3 hodinách cvi ení týdn . Hodiny cvi ení jsou v novány p edevším tvorb digitálních sestavitelských originál kartografických d l (teoretický základ z p ednášek je ov ován na praktickém p íklad ).
1.4
Klí ová slova
Tiskové podklady, obrazové a textové p edlohy, sazba, tiskové technologie, ofsetový tisk, speciální kartografická výroba.
- 5 (71) -
Tiskové podklady
2
Tiskové podklady
2.1
Zpracování tiskových podklad
Tiskový podklad (kopírovací podklad) je pr svitný pozitivní nebo negativní obraz, vyhotovený reproduk ní cestou z p edlohy, který je ur en k fotomechanickému p enosu na tiskovou formu. Cílem reprodukce kartografických p edloh je p evod jejich obrazu na kopírovací (tiskové) podklady, které jsou s ohledem na nej ast ji používaný ofsetový tisk, v tšinou vyžadovány jako ne itelné (tj. stranov p evrácené) prostupné pozitivní kopie na plastové fólii. U map, které obsahují pouze árové prvky, lze tyto kopie vytvo it z kartografických p edloh p ímo pomocí reproduk ní fotografie nebo kontaktního, resp. reflexního kopírování. U map, které obsahují navíc i prvky plošné (barevné areály) nebo prvky tónové (nap . stínovaný reliéf) je technologie zpracování tiskových podklad složit jší tím spíše, jestliže požadujeme navíc minimalizovat po et tiskových barev. Vhodnými technologiemi (výtažkování, rastrování) se technologie jejich zpracování p evádí na technologii zpracování árových prvk .
2.1.1 2.1.1.1
Teoretické základy zpracování tiskových podklad Barvy
Barvy na kartografických dílech plní dv základní funkce, a to funkci informa ní (sou ástí kartografické zna ky je její barevné provedení) a estetickou. Barvy d líme na: •
chromatické, kterými jsou všechny viditelné barvy spektra,
•
achromatické, které reprezentuje stupnice šedi od bílé po ernou.
Bílé (slune ní) sv tlo se skládá z ady monochromatických paprsk , jež lze separovat nap . rozkladem bílého sv tla p i jeho pr chodu optickým hranolem (viz obr. xxx). Uplat uje se p i n m obecná vlastnost monochromatického sv tla, která stanovuje, že ím kratší vlnovou délku toto sv tlo má, tím více se p i pr chodu hranolem od p vodního sm ru odchýlí (nejvíce se pak láme modré sv tlo). Viditelné (bílé) sv tlo lze rozložit na t i hlavní široká spektrální pásma, zaujímající vždy p ibližn t etinu viditelného barevného spektra a sestávající z barvy modré (B) o vlnových délkách 380 - 490 nm s pr m rem 435.8 nm, zelené (G) o vlnových délkách 495 - 565 nm s pr m rem 546.1 nm a ervené (R) o vlnových délkách 640 - 750 nm s pr m rem 700.0 nm. Tyto t i barvy nazýváme základní (primární). Tato základní barevná sv tla se mezi sebou mísí, a to bu aditivn nebo subtraktivn . Aditivním skládáním barevných sv tel dochází ke s ítání množin vlnových délek, tzn. že se rozši uje interval vlnových délek jednobarevných
- 7 (71) -
Kartografie II · Modul 02
(monochromatických) sv tel vnímaných receptorem (nap . lidské oko), což ve svém d sledku vede ke vjemu sv tlejší barvy. Složením všech t í základních barev vznikne barva bílá. Jinak e eno, jestliže budeme postupn k erné barv p idávat jednotlivé základní barvy bez ohledu na po adí skládání, obdržíme v kone ném výsledku barvu bílou.
Obr. 2-1 Aditivní skládání barev (http://www.paladix.cz/gallery ) Skládáním dvou základních barev vzniká barva dopl ková, a to podle následujícího schématu: ervená + zelená = žlutá, ervená + modrá = purpurová, modrá + zelená = azurová (modrozelená). Pojem dopl ková barva lze také chápat tak, že se jedná o takové dv barvy, které p i aditivním smícháním vytvo í barvu bílou, jako nap . barvy v následujícím schématu: modrá + žlutá = bílá zelená + purpurová = bílá ervená + azurová = bílá P i subtraktivním míšení barev se od množiny vlnových délek ur ité sv telné délky ode ítají, tzn. že subtraktivn smíchané barvy mají tmavší vjem, než zdrojové barvy. Subtraktivní míšení dopl kových barev je velmi významné v polygrafii, kde se využívá jejich vlastnost vytvo it subtraktivním složením všech t í t chto barev barvu ernou, tzn. že p i postupném ode ítání jednotlivých dopl kových barev od barvy bílé bez ohledu na po adí ode ítání obdržíme barvu ernou.
- 8 (71) -
Tiskové podklady
Obr. 2-2 Subtraktivní skládání barev (http://www.paladix.cz/gallery ) Subtraktivní míšení barev lze demonstrovat pomocí barevných filtr . Procházíli bílé sv tlo nap . žlutým filtrem, projde sv tlo žluté (tj. ervená se zelenou) a dopl ková modrá barva je pohlcena. Následující purpurový filtr propustí purpurovou barvu (tj. modré a ervené sv tlo), ale protože modré sv tlo již pohltil žlutý filtr pokra uje dále jen sv tlo ervené. Purpurový filtr pohltí dopl kovou barvu k purpurové, tj. zelenou barvu. Kone n na t etím azurovém filtru je pohlcena dopl ková barva, tj. ervená barva a dále postupuje jen barva azurová, tj. modrá a zelená barva. Protože však tyto barvy pohltily již p edcházející filtry, nedostane se za t etí filtr již žádné sv tlo, nebo-li poslední filtr v prezentované sad zabezpe í barvu ernou. Postupným filtrováním (ode ítání) bylo pohlceno celé bílé sv tlo. Tento jev se uplat uje p i tiskovém procesu, tzn. t íbarvotisku, kdy postupn tiskem barev žluté, purpurové a azurové na sebe získáme neutrální šedý až erný tón. M ením a vlastnostmi barev se zabývá kolorimetrie. 2.1.1.2
Teorie barevného vid ní
Barevné vid ní je umožn no d myslnou stavbou našeho oka. Lidské oko vytvá í na sítnici obraz, který se pomocí nervové soustavy p enáší do mozku. Oko má vždy snahu se nato it tak, aby tento obraz padl na místo nejlepšího vid ní na sítnici - na tzv. žlutou skvrnu. V ní se nacházejí ty inky, které registrují intenzitu sv tla, a ipky, které registrují selektivn ervené, modré a zelené sv tlo. Vjem barvy pak vznikne aditivním smíšením t chto barev v mozkových centrech. Bylo zjišt no, že oko rozliší cca 13 000 barev nejr zn jších tón , sytosti a jas . Vjem barvy tedy vzniká aditivním smíšením. Barva je charakterizována: •
tónem, který je ur ován vlnovou délkou sv tla. V rozmezí 380 - 720 nm lze rozlišit asi 150 monochromatických sv tel a asi 30 sv tel purpurových, což
- 9 (71) -
Kartografie II · Modul 02
v pr m ru odpovídá ší ce rozlišitelnosti cca 2 nm. Rozlišitelnost spektrálních barev lidským okem je nejvyšší v okolí vlnové délky 490 nm (azurové pásmo) a 585 nm (žlutooranžové pásmo), kde dosahuje hodnoty 1.0 - 1.5 nm. V oblasti vlnové délky 530 nm (zelené pásmo) a 680 nm ( ervené pásmo) je rozlišitelnost nejnižší (cca 5 - 8 nm). •
sytostí, která p edstavuje stupe zne išt ní konkrétní barvy barvou bílou. Vyjad uje se v % barvy šedé, když spektrální barvy mají sytost 100% a bílé sv tlo 0%. Sytost barvy vyjad uje rozdíl mezi vjemem barvy chromatické a vjemem barvy achromatické.
•
jasem, který ur uje intenzitu barevného vjemu v souvislosti s množstvím vysílané nebo odrážené sv telné energie. Lidské oko je p i denním osv tlení nejcitliv jší ke sv tlu ve žlutozeleném pásmu kolem vlnové délky 555 nm. Aby byl v mozku vyvolán vjem stejného jasu barvy, musí být sv tlo jiných vlnových délek intenzivn jší.
Sou ástí projektu kartografického díla (úkolem redaktora, resp. autora) je, p edat do reprodukce tiskové podklady s jasn definovanými barvami. Nepoužije-li se klasický ty barvotisk, tj. kombinace žluté, purpurové (oranžovo ervené), azurové (modrozelené) a erné, pak je t eba definovat tón, sytost, resp. jas barev jednotlivých prvk obsahu díla co nejobjektivn ji. U barev je zajímavé jejich psychické p sobení, které se velmi významn používá p i zobrazování reliéfu terénu (barevná hypsometrie). Systém a metod, které se snaží se adit barvy do logických celk je celá ada. Každá z dopl kových barev se dá vytvo it a "kalibrovat" pomocí denzit na t ech, resp. ty ech filtrech. Denzitometrické hodnoty jsou pom rná ísla mezi od 0 do 2, kterými se dá matematicky definovat kombinace dvou, resp. t í r zn sytých monochromatických barev p i vytvá ení množiny trichromatických barev. Pro vyjád ení barevného tónu každého bodu se dá použít trojrozm rný vektor, jehož prvky tvo í denzity ve žluté (D Ž), purpurové (DP) a azurové (DA) barv /triády/. Z takto definovaných "prostorových" sou adnic vychází praxi nejbližší systém barevných (Hickethierových) tabulek. Vychází z barevné krychle, v níž jsou barevné tóny žlutá, azurová a purpurová prostorov se azeny do polí ek, vyzna ovaných hodnotami 0 - 9 a tvo í stup ový klín o 10 polích. Každý barevný tón vzniká smíšením (p etiskem) t chto t í tón . Jejich praktická konstrukce v podstat definuje v každém barevném tónu v dekadické stupnici procentuální podíl jednotlivých dopl kových barev a to formálním zápisem do t íciferného ísla, kde první cifra definuje podíl barvy žluté, druhá cifra podíl barvy purpurové a t etí cifra podíl barvy azurové. Z toho plyne, že pro barvu bílou p ísluší formální zápis 000 a pro barvu ernou zápis 999. V polygrafii je tento systém barevných tabulek hojn využíván (viz nap . tzv. barevné šáte ky). Sytost barevných tón je v nich vyzna ena procenty hustoty použitých bodových kopírovacích sítí. V barevných tabulkách se vyhledá p íslušný tón, který pro vyjád ení plošného areálu na map vyhovuje (nap . žlutá 50%, azur 10%). Plošné areály se pak barevn vyzna í na pomocné kopii kontur (nap . diazografické), a to zpravidla barevnou pastelkou (legenda musí jasn vyjad ovat, která pastelka byla pro konkrétní barevný tón použita).
- 10 (71) -
Tiskové podklady
zvolením tón všech plošných areál a jejich zakreslením do pomocné kopie vzniká p edloha pro litografii plošných barev, tzv. litomaketa., podle níž vyhotovuje kartolitograf kopírovací masky. Barevné plochy areál se pak zobrazí ernobíle na tiskových podkladech pomocí plných ploch (100%) a sítí, jejichž vzájemný p ekryt vytvá í celou škálu r zných barevných tón . D je se tak na základ kombinovaného aditivního a subtraktivního míšení barev. Nejznám jší systém je systém barevného, tzv. Ostwaldova barevného kruhu. Za základní barvy si Ostwald zvolil žlutou, ervenou, modrou a zelenou. Jeho barevný kruh pak vzniká tak, že k t mto ty em základním barvám se p idružují ty i barvy podvojné a mezi každou barvou základní a podvojnou je vložen ješt p ltón. Tím má Ostwald v kruh celkem 24 barev. Jednotlivé odstíny jsou umíst ny na mezikruží v ur ité sytosti a pokud možno ve spektrální istot . Pokud si p edstavíme odstíny vn kruhu, vznikající smícháním isté barvy s bílou, jedná se o barvy sv tlé (pastely). Jestliže si ve st edu mezikruží p edstavíme barvu ernou, pak na spojnicích mezi barvou na mezikruží a ernou vznikají barvy lomené (kalné). Obr. 2-3 Ostwald v barevný kruh V jiné konstrukci obsahuje barevný kruh t i základní a t i dopl kové barvy v šesti výsecích (0 - žlutá, 60° - ervená, 120° - purpurová, 180° - modrá, 240° azurová, 300° - zelená). V jednotlivých výse ích klesá každý barevný tón v sytosti od 100 % do 0 % a následující tón sou asn stoupá od 0 % do 100 %. Tímto systémem lze vyjád it sytost barevných tón v % nelze však vyjád it jejich jas. Jednotlivé kartografické podniky mívají vlastní vzorníky barev1. 2.1.1.3
Kopírovací sít (rastry)
Kopírovací sít (rastry) se používají p i tisku ernobílých map (ale i p íprav vydavatelských originál ) pro vykrývání ploch (v p ípad vydavatelských originál jako masky) a p i tisku barevných map p i tisku barev v r zných stupních sytosti. Kopírovací sít obsahují rovnom rn rozmíst né te ky (puntíky) stejné velikosti (sít bodov ), nebo rovnob žné, resp. k ížící se linky vždy o stejné tlouš ce a stejném rozestupu mezi nimi (sít linkové, resp. k ížové). Jsou kopírovány nej ast ji fotograficky na pr hledné plastové fólie o tlouš ce 0.1 mm. Krom uvedených typ sítí lze použít i sítí všesm rových a strukturních, neboli zna kových, p edstavované opakovan kreslenými bodovými symboly, a to jak pravideln tak nepravideln rozmíst ných. Strukturní sít mohou být sestaveny nap . i z písmen a íslic. Používají se zejména pro vyjád ení kva1
Tiskové barvy nejsou ideáln transparentní (p edevším žlutá), a proto je p i kvalitním tisku nezbytné použití erné (resp. šedé) barvy. Subtraktivním skládáním dopl kových tiskových barev totiž absolutn erná barva nevznikne. P i výb ru barev plošných areál na mapách musíme vždy vycházet z barevných šáte k , vytišt ných na p edem zvoleném druhu papíru a z ofsetových tiskových barev dodaných zvoleným výrobcem. - 11 (71) -
Kartografie II · Modul 02
litativních charakteristik plošných areál na tematických mapách, a to v kombinaci s plošným barevným vyjád ením areál , resp. v kombinaci s bodovými sít mi. Vzájemná kombinace strukturních sítí mezi sebou je nevhodná. Všesm rové sít p edstavují speciální bodové sít , u nichž je uspo ádání puntík nepravidelné. Používají se pro potla ené vyjád ení árových prvk . S jejich pomocí vytvá íme sí ový obraz plné áry. P i tisku se na map tento obraz jeví jako tisk potla enou (sv tlejší) barvou (nap . šedá barva). Pomocí všesm rových sítí lze docílit plynulého zobrazení i pom rn velmi tenkých ar, a to až o tlouš ce 0.10 - 0.15 mm. U tlustších ar posta í p i vytvo ení kvalitního obrazu i sít bodové. P i použití sítí pro barevné vyjád ení ploch se užívá tém výhradn sítí bodových. Tyto pak umož ují díky kombinací aditivního a subtraktivního míchání barev vnímat rozdílnou sytost jednoho barevného tónu. Je z ejmé, že kvalita vnímaného obrazu bude závislá na struktu e použité sít . ím je tato jemn jší, tím kvalitn jší barevný vjem v oku vyvolá. Sou asn se však s touto závislostí zvedají i nároky na kvalitu barev (zejména jejich transparenci), papíru (zejména jeho odrazivost) i tiska ské techniky. P i pozorování sítí ve zv tšení celkový barevný vjem z p ekrytu sítí zaniká. Tabulka 2-1 Hustota kopírovacích sítí se udává v po tu bod /linek na 10 délkových mm. Kopírovací sí hrubá st ední jemná Po et bod /linek na 10 mm do 24 25 - 44 45 - 120 P i polygrafickém zpracování map používáme zpravidla sít 48 nebo 54bodové, u školních nást nných map sít 34bodové nebo asto i sít linkové. Použitím linkových sítí u školních nást nných map (barevné areály velkých ploch, jako nap . mo e a oceány) se p i tisku dosáhne klidn jšího barevného obrazu než použitím sítí bodových. P i ofsetovém tisku se používají v tšinou sít pouze do 80 bod na 10 mm. Jemn jší sít vyžadují vysokou rozlišovací schopnost použitých materiál a papíry se speciáln upraveným povrchem. Linkové sít lze p i pozitivních kopírovacích procesech (nap . fotochemickém kopírování na plastové fólie) využít pro vytvo ení obrazu sítí bodových nebo k ížových. Kopírovací sít lze rozd lit i podle plochy v %, kterou pokrývají její body (linky) s ohledem na celkovou plochu sít . U pozitivních kopírovacích sítí používáme r zné procentní hodnoty, nap . adu (v %) 1 - 3 - 5 - 10 - 15 - 25 40 - 60, nebo zkrácenou stupnici odstup ovanou v % 5 - 15 - 25 - 40 - 60). P i negativním procesu používáme negativní kopírovací sít . Jejich tónový obraz je oproti pozitivním sítím p evrácený, tj. jejich procentní hodnota je rovna (100 - x)%. Pro obdržení pozitivního obrazu sít o hodnot 25% na tiskovém podkladu musíme proto použít sí (100 - 25)%, tj. 75% (negativní). P i po izování tiskových podklad pro jednotlivé tiskové barvy je t eba kopírovací sít (jak bodové, tak linkové) vzájemn natá et (žlutá - O°, azurová/purpurová - 15°, erná - 45° a purpurová/azurová - 75°), aby nedocházelo k moaré. Jde o vytvo ení nežádoucího pravidelného vzoru, který vzniká st ídavým krytím element sít . P i dodržení výše uvedených sklon
- 12 (71) -
Tiskové podklady
moaré nevzniká a obraz plochy je klidný. Obdobn se natá ejí i autotypické sít p i reprodukci tónových barevných p edloh.
Obr. 2-4 Moaré, které vzniká p i prolínání dvou sad rovnob žných ar, které svírají úhel 5° (http://cs.wikipedia.org/wiki) 2.1.1.4
Kopírovací masky
Kopírovací masky slouží pro vykrývání ploch p i kontaktním kopírování. D líme je na: •
pozitivní (kopírovaný areál je maskou vykryt, je pro sv tlo nepropustný),
•
negativní (kopírovaný areál je pro sv tlo propustný).
P edlohou pro zhotovení kopírovacích masek je p edpis litografie plošných barev (litomaketa), kterou vyhotovuje sestavitel mapy. Na pomocné, zpravidla diazografické kopii,, obsahující kontury vypl ovaných plošných areál , se vykreslí barevnými pastelkami plochy, které mají být p i tisku pokryty r znými sít mi. Vlastní rozpis barev, t.j. stanovení druh kopírovacích sítí, jejich hustoty a sklonu v etn technologie zpracování kopírovacích masek a postupu kopírování stanoví technický redaktor mapy. Kopírovací masky se zhotovují: •
kresbou litografickou tuší (nap . Pelikan K) nebo (retušovací) barvou na plastové fólie,
•
sloupáváním vrstev (tzv. strip - masking). U t chto materiál je na plastové fólii nanesena slabá v tšinou erven zbarvená vrstva s nízkou adhezí (p ílnavostí) k podložce. Na tuto vrstvu se kontury areál nakopírují a jejich obraz se bu proleptá nebo pro ízne ostrým nožíkem, tzv. šábrem až na podložku. V rozmezí proleptaných nebo pro íznutých kontur lze sloupávací vrstvu odd lit od podložky, a to tak, že podle pot eby vyrobíme negativní nebo pozitivní masku.
ervenou krycí
asto, zejména p i zhotovování negativních masek plošných areál , se využívá metody postupného sloupávání, kdy se do fólie vy íznou kontury všech areál , poté se zat ou barvou (nap . ultralakem), aby p i dalším kopírování nedocházelo k pronikání sv telných paprsk , a následn se sloupnou plochy (negativní maska) jedné kategorie. Z takto upravené fólie se po ídí fotokopie, p ípadn pozitivní maska. V dalším kroku se na sloupnutou fólii znovu nanese
- 13 (71) -
Kartografie II · Modul 02
lak a sloupnou se plochy jiné kategorie. Z takto upravené fólie se op t po ídí fotokopie. Tento proces se podle pot eby opakuje. Zhotovení kopírovacích masek je hlavní náplní kartolitografa. Po et vyhotovených kopírovacích masek a jejich druh vyplývá z technologického postupu, p ipraveného technickým redaktorem. Zpravidla se však vyhotovují kopírovací masky pro každou tiskovou barvu a každou použitou hodnotu kopírovací sít . V praktickém provozu však hledáme racionální po et kopírovacích masek s vícenásobným použitím pro spole né hodnoty kopírovacích sítí. Kopírovací masky se nepoužívají pouze pro nakopírování sítí p i vyhotovování tiskových podklad . Mohou být použity nap . pro odkopírování ástí mapového obrazu, pro opravy árových a plošných prvk mapy apod. 2.1.1.5
Lícování
Dokonalé vzájemné lícování jednotlivých prvk barevného mapového obrazu, nebo-li tiskových podklad p edur uje kvalitu reprodukované mapy. Pro lícování se využívají dv metody, a to: •
metoda lícovacích zna ek (k ížk ), p i níž jsou zna ky umíst né mimo vlastní obraz mapy na všech p edlohách a meziproduktech. P esnost lícování závisela na pe livosti pracovníka provád jícího montáž, na jeho zraku a zkušenosti. Po kone ném tisku jsou o ezávány s kone nou úpravou formátu mapy. Jedná se o starší metodu, od které se upouští p edevším p i zpracovávání po etn jších p edloh, kde není spolehlivá.
•
metoda nuceného lícování p edstavuje mechanické vyražení kruhových a oválných otvor normalizovaného rozm ru a normalizovaných rozte í do okraj zpracovávaných kartografických originál , a to ješt p ed zahájením prací na nich (expozice, kresba, rytina aj. (zavádí se již od tvorby sestavitelského originálu) pomocí tzv. lícovacích d rova . Nalícování zpracovávaných p edloh pak zajiš ují r zné lícovací lišty i kolí ky. Systémy nuceného lícování m že podle uspo ádání montážních otvor rozd lit na dvoubodové a t íbodové. − dvoubodové lícovací systémy jsou tvo eny jedním kruhovým otvorem a jedním nebo více oválnými otvory umíst nými na hlavní ose na okraji podložky, − t íbodové lícovací systémy jsou tvo eny jedním st edovým oválným otvorem kolmým k hlavní ose a dv ma nebo více oválnými otvory umíst nými v hlavní ose na okraji podložky. − t íbodové lícovací systémy s hlavní osou ve st edu podložky a se dv ma oválnými otvory na této ose a s jedním oválným otvorem umíst ným na kolmici k hlavní ose ve st edu mezi ob ma otvory, tzv. st edové lícovací systémy.
U všech t chto typ je jeden bod pevný (kruhový otvor, nebo oválný otvor umíst ný kolmo na hlavní osu). Další otvory mají ur itou malou v li pro p ípadné vyrovnání rozm rových zm n montovaných p edloh. Vzdálenost a rozm r lícovacích otvor je poplatná výrobci d rova . Nap . GRAFOTECHNA vyrábí lícovací d rova e LD-1 s rozte í d r 80.00 ± 0.05 - 14 (71) -
Tiskové podklady
mm a s pr m rem kruhových d r 5.00 ± 0.05 mm. Výška plochých lícovacích kolí k se pohybuje v rozmezí 1,3 - 1,5 mm, aby p i kopírování v rámu nedošlo k poškození gumové p ikrývky. Výrobce uvádí p esnost nalícování hodnotou ± 0.01 mm, p i emž dodávané lícovací pom cky (lišty) se dokáží vyrovnat i se srážkou materiál lícované p edlohy. Lícovací d rování a jeho zavedení má smysl pouze tehdy, pokud všechny podložky budoucích p edloh, fotografické a jiné materiály jsou nad rovány p ed zahájením prací (kresby, kopírování aj.), nebo jejich dodate né d rování již není možné (pop . vyžaduje p edchozí optickou montáž, což snižuje kvalitu nalícování obrazu). Pro zrychlení p ípravy ofsetových stroj k tisku je vhodné dovést nucené lícování až do p ípravy tiskových forem. K tomu ú elu je t eba volit zvláštní d rovací za ízení pro vyražení otvor do kovu. 2.1.1.6
Citlivé vrstvy
Kopírování na plastové fólie je založeno na citlivosti koloidních látek s vhodnými senzibilizátory ke sv tlu. Jde o tzv. fotochemické kopírování, u n hož na rozdíl od fotografických proces nejsou koloidy zcitlivovány halogenovými solemi st íbra, ale m ní se p ímo jejich fyzikální nebo chemické vlastnosti. P i nasvícení dojde k utvrzení vrstvy (kresby), zatímco vrstvu nenasvícenou lze smýt obvykle vodou. Koloidní látky používané p i fotochemických procesech mohou být: •
p írodní, jako nap . arabská klovatina, želatina, albumin, dextrin aj.,
•
um lé (polymery), jako nap . polyvinylalkohol (PVA) aj.
Jako senzibilizátory slouží látky anorganického i organického p vodu, nej ast ji pak soli chromu. Tyto se ve spojení s koloidními látkami rozkládají p sobením sv tla na komplexní soli trojmocného chromu, p i emž "utvrzují" kopírovací vrstvu, tj. p sobí na osv tlených místech ztrátu její rozpustnosti ve vod nebo v roztocích n kterých solí (tzv. ofsetové vývojky), zatímco neosv tlená kopírovací vrstva si tuto rozpustnost uchová. Vrstvy používané ve fotochemických procesech jsou citlivé v tšinou na sv tlo o vlnových délkách 350 - 450 nm, tzn. že existuje jen velmi malé nebezpe í jejich osvitu denním sv tlem. P i práci s fóliemi, jimiž jsou opat eny proto sta í jen užívat žlutého sv tla, dostate ný je v kopírnách i žlutý záv s. N které typy fotochemických kopírovacích vrstev si uchovávají po nanesení na podložku dlouhodob citlivost ke sv tlu (2 až více let). Proto je možno plastové folie pro jednoduché kopie p edzcitlivovat (presenzibilizovat).
2.2
Zpracování p edloh
Reproduk ní fotografie se musí vypo ádat se všemi druhy p edloh. Obraz vzniklý fotografickým procesem je oproti p edloze stranov p evrácený (tuto vlastnost lze odstranit p edsazením odrazných zrcadel nebo dvojitého hranolu). Vytvá í se na matnici fotografického p ístroje, která bývá osazena
- 15 (71) -
Kartografie II · Modul 02
tvercovou sítí s milimetrovým d lením. Rozm r obrazu se s její pomocí nastavuje s p esností 0.1 mm ve sm ru x, y a podél úhlop í ek. Celý fotografický proces je neustálé balancování mezi kvalitou fotografického aparátu a filmového materiálu, když ve volb obou hraje významnou roli kvalita snímané p edlohy a sv telné podmínky vlastního fotografování. V kartografické fotoreprodukci jde p evážn o sv telné podmínky um le vytvo ené. V každém p ípad však musí spl ovat minimáln tyto podmínky: •
stálá intenzita,
•
co nejv tší p iblížení slune nímu bílému sv tlu (tj. sv tlu, které je schopno vytvo it absolutn erné t leso ho ící p i teplot 5500 K). Takovou podmínku m že splnit teoreticky oblouková lampa, její sv tlo však má velmi prom nlivou intenzitu. Tato podmínka je siln omezená i druhem reprodukovaného materiálu. Nap . pro ernobílou reprodukci jsou vhodné rtu ové výbojky s velkým podílem ultrafialového a modrého zá ení. asté je využívání metalhalogenidových výbojek.
Protože bývá fotografovaná p edloha umis ována pod sklem v pneumatickém rámu, je t eba velmi obez etn pracovat s umíst ním sv telných zdroj tak, aby nevznikly od krycího skla nežádoucí reflexe. Osv d ilo se umístit nejmén dva sv telné zdroje po stranách fotografované p edlohy pod úhlem 45°.
2.2.1
Zpracování nepr svitných p edloh
Nepr svitné p edlohy jsou snímány fotografickými reproduk ními p ístroji r zné konstrukce (horizontální, vertikální, s p enášenou kamerou aj.).
2.2.2
Zpracování pr svitných p edloh
2.2.3
Zpracování pérových p edloh
Pérové p edlohy (pérovky) p edstavují obraz, jehož árová kresba nebo plochy je provedena jednou barvou, která má v každém míst kresby stejnou odrazivost a propustnost. Kombinací jednobarevných pérovek m že vzniknout pérová vícebarevná p edloha. U pérových kreseb je nutné zachovat dostate n velkou diferenci mezi hustotou kresby a hustotou podložky. Zatímco optická hustoty (D) kresby by nem la být menší než 1.5, optická hustota podložky by nem la být v tší než 0.15.
2.2.4
Zpracování tónových p edloh
P i reprodukci map se vyskytují tónové p edlohy: •
jednobarevné (nap . vydavatelské originály stínovaného terénu, ernobílé fotografie apod.)
•
barevné (nap . barevné obrazy terénu u tzv. pohledových map, barevné negativy nebo diapozitivy pro obálky a k doprovodným text m, barevné letecké nebo kosmické snímky apod.).
Tónové p edlohy p edstavují reproduk ní p edlohy s obrazem, který obsahuje tóny r zných sytostí. Tento obraz m že být bu jednobarevný ( ernobílá
- 16 (71) -
Tiskové podklady
fotografie aj.) nebo barevný (barevná fotografie, obraz terénu u pohledových map aj.). V obou p ípadech je t eba tento obraz p evést na pérový obraz, v tšinou pak pomocí autotypických sítí. Tyto síti mohou být: a) distan ní (projek ní, odstupové), b) kontaktní (dotykové), které se dodávají v barv šedé, resp. purpurové, tzv. magenty. P i zpracovávání barevných tónových p edloh se využívá tzv. barevného výtažkování, p i n mž je p edloha postupn fotografována p es ervený, zelený a modrý filtr, ímž se získají t i ernobílé tónové výtažky, k nimž se p idá z p edlohy zpracovaný podklad pro ernou barvu. V posledním období se velmi intenzívn v této fázi reproduk ního procesu, a to jak pro ernobílé, tak pro barevné materiály, uplat ují skanery zapojené do technologického procesu ízeného výpo etní technikou. Tónovou p edlohu není možné ofsetovým tiskem reprodukovat p ímo. Je nutné ji nejprve p evést na pérový obraz, který je tvo en z r zn velkých a r zn hustých puntík , mezi nimiž prosvítá menší nebo v tší plocha potiskovaného papíru, a to pomocí autotypické sít . Autotypické sít se používají dvojího druhu, a to: •
odstupové (distan ní, projek ní), které jsou p edstavovány dv ma tvercovými nebo kruhovými broušenými skly, navzájem slepenými kanadským balzámem. Každé ze skel má jemn vyryté linky, vypln né krycí barvou, které po slepení skel k sob vytvá í pravidelnou k ížovou sí sloužící pro vytvo ení autotypického obrazu p i fotografování tónové p edlohy ve fotografickém reproduk ním p ístroji. Bývají p ímo pevn zabudované do konstrukce moderních fotoreproduk ních p ístroj .,
•
kontaktní (dotykové), které jsou odvozovány kopírováním na film ze sítí distan ních. Pomocí t chto sítí je možné vytvo it autotypický obraz p edlohy jak ve fotoreproduk ním p ístroji, tak i v kontaktní kopírce. Uplat ují se tam, kde je k dispozici tónová negativní p edloha. Kontaktní sít se dodávají ve dvou provedeních, a to bu jako šedé sít nebo jako purpurov zbarvené sít (tzv. magenty). Kontrastní rozsah šedých autotypických sítí je 1.2 až 1.5. U purpurových sítí je kontrast možno m nit pomocí barevných filtr . Kontaktní autotypické sít d líme na negativní (slouží pro zhotovování autotypických negativ ), pozitivní (pro autotypické diapozitivy) a univerzální. Získávání autotypických obraz pomocí sítí je v poslední dob nahrazováno skenovacími technikami.
Hustota autotypických sítí se vyjad uje obdobn jako u kopírovacích sítí po tem linek na 10 mm. Pro ofsetový tisk na hlazené nebo natírané papíry (nap . na mapový papír) se používá hustota 40 až 54 linek na 10 mm. Nadm rn husté sít (nap . až 100 nebo 120 linek na 10 mm) se mohou používat pro tisk na speciáln p ipravené papíry. Zárove však platí, že ím v tší je hustota autotypické sít , tím kvalitn jší reprodukci tónového obrazu získáme.
- 17 (71) -
Kartografie II · Modul 02
2.2.4.1
Zpracování jednobarevných tónových p edloh
U autotypických sítí prochází sv tlo jejich prostupnými místy a vytvo í tak puntík. Jeho velikost je úm rná intenzit , resp. délce p sobení sv tla na fotografickou vrstvu. Sv telný kužel prochází okénkem sít a exponuje siln jádro budoucího puntíku, kolem n hož se vytvá í mén osv tlené okruží. Jejich velikost lze upravit clonou, odstupem sít (u sítí distan ních) v závislosti na jejich hustot v rozsahu 1 - 20 mm od fotografické vrstvy nebo i volbou vhodné ohniskové vzdálenosti objektivu. Pro r zné fotografické materiály byly zpracovány grafy, jejichž pomocí lze pro každý pom r zmenšení ur it velikost clony a odstup sít . U moderních fotoreproduk ních p ístroj jsou tyto závislosti ešeny automaticky pomocí vestav ného po íta e. Autotypické sít nereprodukují tónový rozsah p edlohy, tj. od Dmax do Dmin, zcela v rn , ale tónovou stupnici zkracují. Lepších výsledk se dociluje pomocí kontaktních sítí. Princip tvorby puntíku p i jejich použití je následující. Sv tlo dopadá se stejnou intenzitou na celou plochu tónové p edlohy, tj. p edlohy s plošn prom nlivou denzitou. P edlohou v závislosti na její denzit projde místn prom nlivé množství sv tla, které prochází dále kontaktní sítí. a dopadne na fotografickou vrstvu, na níž vytvo í latentní obraz budoucích puntík r zné velikosti. P i použití kontaktních sítí se nevytvá ejí obvyklé ost e ohrani ené puntíky, nýbrž obraz p echází plynule z jádra puntíku do nejsv tlejších pr hledných míst. P i reprodukci ernobílých tónových p edloh lze použít jak šedých tak purpurových autotypických sítí. 2.2.4.2
Zpracování barevných tónových p edloh
P i reprodukci barevných tónových p edloh používáme tzv. barevné výtažkování, které je založeno na poznatku, že barevný vjem v tisku lze vytvo it pomocí t í komplementárních barev, tj. žluté, azuru a purpuru (t íbarvotisk). Princip barevného výtažkování je založen na subtraktivním míšení barevných sv tel. Fotografujeme-li barevnou tónovou p edlohu postupn s použitím t í filtr v základních barvách (tj. modré, zelené a ervené), obdržíme t i ernobílé tónové výtažky (negativy) pro dopl kové barvy. Tónový obraz t chto výtažk (tónových negativ ) m žeme p evést na obraz autotypický (autotypické diapozitivy) pomocí autotypické sít . P itom však musíme provést nato ení autotypické sít obdobn jako u sítí kopírovacích, tj. 0o pro žlutou, 15o pro azur nebo purpur a 75o pro purpur nebo azur, aby p i soutisku t í dopl kových barev nevznikalo moaré. Uvedený postup se využívá pro t íbarvotisk. Pro ty barvotisk, jímž je docilována kvalitn jší reprodukce, se k t mto t em výtažk m ješt dopl uje výtažek pro barvu ernou (neutrální). Podklad (tónový negativ) pro tuto barvu získáme ofotografováním barevné tónové p edlohy pomocí všech t í filtr (modrého, zeleného a erveného). Tyto t i filtry by v ideálním p ípad (p i ideálním rozložení barevného spektra pouze na t i základní barvy) žádné sv tlo nepropustily. V praxi tento ideální p ípad nenastává. Výtažek pro ernou barvu je tak jistou korekcí obrazu pro rozsah celého barevného spektra. Z
- 18 (71) -
Tiskové podklady
tónového negativu tohoto výtažku vyhotovíme pomocí autotypické sít autotypický diapozitiv p i nato ení autotypické sít na 45o. Praktický postup p i získávání barevných výtažk je pon kud složit jší. Výtažky pro komplementární barvy je t eba vždy korigovat, aby barevný vjem tisku odpovídal co nejlépe barevné p edloze. Tyto korektury se d íve provád ly po nátisku na diapozitivech odleptáváním puntík (v principu se jednalo o zeslabování fotografického obrazu), pozd ji pomocí maskování. V sou asné dob jsou barevné výtažky korigovány automaticky na skenerech. 2.2.4.3
Zpracování tónových p edloh pomocí skener
Pomocí skener , které jsou konstruovány jako výtažkové automaty, lze získat korigované autotypické diapozitivy p ímo z ernobílých nebo barevných tónových p edloh. Reprodukovaná p edloha, která je upnuta na rotujícím a posuvném válci nebo na stabilním rovinném stole, se osv tluje tenkým sv telným paprskem, jenž je v prostoru stabilní, resp. pohyblivý ve sm ru x a y. Sv telný paprsek odražený od neprostupné barevné p edlohy nebo prošlý transmisní barevnou p edlohou se p i pr chodu barevnými filtry d lí a zachycuje fotonkami, které m ní prošlé sv tlo na elektrický proud. Ten se dále zesiluje a moduluje (tzv. elektronické maskování) podle p edem zadaného programu. Po úprav p echází elektrický proud na osv tlovací za ízení, v n mž se zp tn m ní na sv telný paprsek, jehož intenzita je úm rná denzit práv snímaného místa na p edloze a jehož kone ná hodnota je programov ovlivnitelná. Tímto modulovaným paprskem je exponován fotografický materiál. Hustota ádkového snímání obrazu je regulovatelná od 80 do cca 600 linek na 10 mm. P i této hustot obrazového záznamu není ádkování na snímcích již patrné a obraz se jeví jako tónový. Z n j je možno pomocí kontaktní autotypické sít získat obraz autotypický, který je pot ebný pro ofsetový tisk. U nov jších typ skaner je možno získat autotypické výtažky pro t íbarvotisk nebo ty barvotisk již p ímo ze skeneru. Skanery (nap . Chromagraph DC300, skenovací systém SCITEX) používají pro osvit p edlohy laserový paprsek. Umož ují snímání p edloh až do formátu 1000 x 1120 mm. P i snímání je možné zm nit m ítko p edlohy, a to v rozsahu 20% až 400% i hustotu autotypické sít . Výtažky barev je možné generovat na barevném monitoru a podle pot eby je ješt p ed výstupem na fotografický materiál barevn upravovat (korigovat). Obraz vytvo ený skanery lze uchovat v digitální podob a kombinovat jej nap . s laserovou fotosazbou a vytvá et tak úplný grafický obraz stránek p ímo na obrazovce monitoru. Pomocí velkoformátových skaner lze ve velmi dobré kvalit reprodukovat i mapy. V souvislosti s používáním skenovacích za ízení je t eba upozornit na skute nost, že i výše popsaná reprodukce autorsky chrán ných p edloh (k nimž pat í i státní mapové dílo i jiné druhy mapové produkce) je p ípustné pouze se souhlasem p íslušného vyhotovitele p vodního obrazu nebo jím zmocn ného držitele autorských práv. V opa ném p ípad m že dojít k porušení autorského zákona.
- 19 (71) -
Kartografie II · Modul 02
2.2.5 2.2.5.1
Zpracování textových p edloh Písmo
Písmo uvád né na mapách bylo p vodn kresleno ru n . Knihtisk ve spojení s fotografickým p enosem obrazu umožnily, aby názvosloví v mapách bylo vyhotovováno sazbou. Otisky, pop . jiné kopie vyhotovené ze sazby se vy ezávaly a ve form nálepek umis ovaly na vydavatelských originálech map. Tento princip je u map vyhotovovaných klasickými kartografickými postupy používán dodnes. Je pouze zdokonalen zavedením fotosazby a sloupávacích film . Popis mapy je u p vodních map (map p ímo m ených) sou ástí grafického operátu (pr svitka popisu). U map odvozených je pak výsledkem sestavitelských prací, a to ve form konceptu popisu nebo je p ímo sou ástí sestavitelského originálu. Z t chto podklad se vyhotovuje rozpis pro sazbu názvosloví, který uvádí rovn ž základní technické podmínky pro sazbu (druh a velikost písma, zp sob provedení sazby, u fotosazby použitý materiál apod.). M že být p ipraven klasicky, t.j. ru ním psaním do p edepsaných formulá , nebo jako soubor po íta ových instrukcí (dnes již tém výhradním zp sobem), který využívá názvoslovných databází a p íkaz automatizovaných editor . D ležitým dokumentem v kartografické polygrafii je rozpis pro sazbu, t.j. azení jednotlivých názv podle druhu a požadované velikosti písma. V tomto rozpisu jsou uvád ny i íselné údaje. Zem pisné názvy v n m nesmí být rozd lovány do dvou ádk . Písmo jako záznam ur itých myšlenek a skute ností, které bylo t eba sd lovat místn i asov vzdáleným osobám, vzniklo o n kolik století d íve než první reproduk ní techniky. Prvním stupn m vývoje písma bylo písmo obrázkové, jímž se lidé snažili vyjád it svá sd lení kresbou (obrázkem). Tomuto zp sobu vyjád ení mohly snadno rozum t i národy hovo ící r znými jazyky. Z obrázkového písma se postupem asu vyvinulo písmo slovní, v n mž ur itý obrázek znamenal ur ité slovo. V Mezopotámii vznikly pozd ji znaky pro slabiky (tzv. písmo slabikové), z n hož se vyvinula staroegyptská hlásková abeceda o 24 písmenech, u níž každý znak p edstavoval ur itý zvuk souhlásky. Pro samohlásky zde znaky neexistovaly. Vznik písma se datuje do 4. tisíciletí p .n.l. V povodí Eufratu a Tigridu vzniklo písmo klínové stylizací d íve používaného obrázkového písma. Staroegyptské obrázkové písmo se nazývalo hieroglyfy. Postupným zjednodušením obrázkového písma vzniklo písmo hieratické (kn žské) a pozd ji pro b žnou pot ebu písmo démotické (lidové). Paraleln vznikalo ve fénických m stech ve 2. tisíciletí p .n.l. písmo fénické o 22 znacích, a to rovn ž jen pro souhlásky. Toto písmo se stalo základem pro písmo ecké a pro písmo latinské ( ímské), která ob krom souhlásek obsahovala i samohlásky. Staré ímské písmo m lo pouze velká písmena, jimž se íkalo kapitály, resp. majuskule. Ve 4. a 5. století n.l. vznikla z ímského písma tzv. unciála, která m la rovn ž jen velká písmena, z nichž však n která již p esahovala horní nebo dolní úrove ádky a polounciála, která již obsahovala i n která malá písmena (minuskule). K mezinárodnímu sjednocení latinského písma dal podn t v 9.
- 20 (71) -
Tiskové podklady
století n.l. císa Karel Veliký. Jeho výsledkem byla karolinská minuskule, která obsahovala všechna malá i velká písmena. V 11. století se z karolínské minuskule odd lila písma latinková (antikvová) a písma lomená (gotická). V zemích Království eského byla v 15. století používána tzv. eská bastarda, která pat í do skupiny upravených písem lomených. Vliv lomených písem se u nás udržel až do po átku 19. století, kdy se za ala používat pro tisk v eštin písma anntikvová. Samostatným vývojem bylo od eckého písma odvozeno písmo gotské, arménské, gruyínské a dále písma slovanská, k nimž pat í hlaholice, kyrilice, azbuka a písmo srbské a bulharské. Písma používaná v sou asné dob se d lí na: a) latinková, k nimž pat í antikva, lineární písma bezserifová (tzv. grotesky), lineární antikva (grotesková antikva), lineární písma serifová (egyptienka), písma kaligrafická, reklamní, zdobená, novotvarová aj. b) nelatinková pravosm rná, k nimž pat í ecké písmo a r zná slovanská písma (azbuka, srbské a bulharské písmo) c) nelatinková levosm rná, tj. tená zprava doleva, k nimž pat í nap . arabské nebo hebrejské písmo, písmo hindské, barmské aj. d) exotická (nap . ínské, japonské aj.) 2.2.5.2
Rukopis
Rukopis (manuskript) je textová p edloha pro sazbu, která m že být psána strojem nebo ru n , ale která m že být i tišt ná. Podle zp sobu a stupn zpracování rozlišujeme: a) p vodní rukopis, což je rukopisná textová p edloha dodaná autorem do nakladatelství, b) imprimovaný rukopis, což je rukopisná textová p edloha psaná strojem nebo tišt ná, která je p edem schválená autorem k tisku bez autorských korektur. Používá se pro automatizovanou sazbu a fotosazbu. c) rukopis pro automatizovanou sazbu, což je p edloha psaná strojem nebo tišt ná, do níž výrobce vyzna uje ervenou barvou technické údaje. d) rukopis pro fotosazbu, tj. imprimovaný rukopis u n hož se p edpokládá p edložení jen jedné korektury k technickému náhledu. e) lístkový rukopis, což je heslový rukopis rozepsaný na jednotlivých lístcích, sestavený v abecedním nebo jiném po adí. Tato forma rukopisu se hojn využívala p i zpracovávání rejst ík obsáhlejších kartografických d l, zejména atlas . f) "digitální" rukopis pro automatizovanou fotosazbu, který v sou asné dob nahrazuje jak p vodní (autorský) rukopis, tak rukopis imprimovaný a lístkový a kone n i rozpis pro sazbu. K reprodukci je možno dodat i tzv. rukopisnou maketu. Jde o formu imprimovaného rukopisu psaného tak, aby p i sazb vycházela stránka rukopisu na stránku sazby. K reprodukci lze dodat i strojem psané originály, které obsahují i pérové obrazové p edlohy. Tónové p edlohy se k této form - 21 (71) -
Kartografie II · Modul 02
rukopisu dodávají odd len . V originále se pouze vyzna í jejich rozm r a umíst ní. Dnes však již jednozna n p evládají rukopisy dodané v digitální podob . Pro sazbu se obvykle dodává v podob autorských arch (AA), které p edstavují 20 list , z nichž každý obsahuje 30 x 60 úder (bez obrázk a jiných grafických dopl k ). Textové p edlohy, i když nedílná, je p ece jen velmi zvláštní sou ást kartografických d l. Do reproduk ního procesu se m že dostat pouze imprimovaný rukopis. 2.2.5.3
Zpracování textových p edloh
P edlohou pro reprodukci je r zná forma rukopisu v úprav stanovené normou nebo dohodnuté s tiskárnou. Úprava rukopisu pro sazbu je stanovena SN 88 0220. Rukopisy se dodávají vždy úplné, tj. v etn všech p edloh, p íloh apod. Rukopis psaný strojem se píše vždy jen na jedné stran formátu A4 ernou páskou tak, aby na jedné úplné stran rukopisu bylo 30 ádek po 60 úhozech (v etn znak a mezislovních mezer). Dvacet stran rukopisu tvo í jeden autorský arch (AA), tj. 36 000 písmových znak v etn mezer. Obrázky (pokud nejde po dohod s tiskárnou o dodání strojem psaného originálu pro p ímou reprodukci) se do rukopisu nesm jí vlepovat. Jsou dodávány jako p ílohy k rukopisu a musí být o íslovány. V rukopise se v míst , kde má být obrázek uveden, vyzna í jeho umíst ní a íslo. Rukopisy mohou mít na jedné stránce nejvýše deset oprav v etn vsuvek. Úpravy musí být dob e itelné. Mohou být psány i rukou. Zvláštní formu rukopisu p edstavuje v kartografické polygrafii tzv. rozpis pro sazbu. Vypisuje se rukou do p edtišt ných formulá , p i emž se jednotlivé rozepisované názvy adí podle druhu a požadované velikosti a druhu písma. Geografické názvy není možno v rukopisu rozd lovat do dvou ádk . V rozpisu se uvád jí i íselné údaje (nap . výškové koty, íselné m ítko apod. Rozpis pro sazbu se s výhodou p ipravuje na magnetických mediích (viz výše). P ed zahájením sazby je t eba rukopis p ipravit pro další zpracování. To je úkolem odpov dného a technického redaktora mapy. Základní sm rnice pro zpracování rukopisu (zejména pro jeho rozsah) je stanovena v projektové dokumentaci mapy (v technickém projektu nebo v redak ních pokynech). Doprovodné texty map jsou zpravidla omezeny místem, které je pro n na mapovém listu vymezeno (nap . zadní strana turistických map nebo plán m st v tzv. mapových skláda kách apod.). Proto již p i zadání zpracování doprovodného textu autorovi musí být rozhodnuto o jeho rozsahu, tj. musí být stanoven po et autorských arch , a to již s p ihlédnutím k druhu a velikosti písma, které má být použito pro sazbu. K p edb žnému propo tu slouží vzorníky písma. Nejmenší používaná velikost písma, která ješt zaru uje jeho dobrou itelnost, je nonpareilla (6b), ast ji se používá petit (8b) nebo i garmond (10b). Použít je možné i mezistupn (kolonel - 7b, resp. borgis -9b).
- 22 (71) -
Tiskové podklady
Krom výšky písma je t eba rozhodnout i o jeho druhu, nebo r zné druhy písma mají rozdílnou ší ku písmových znak , a o proložení ádk . Rozdíly v r zných druzích písma ukazuje p íklad uvedený v tabulce xxx. Tabulka 2-2 Po et autorských arch pot ebných pro potisknutí 1000 cm2 plochy p i jednosloupcové sazb Velikost písma nonpareille petit garmond 0.96 0.59 0,41 0.74 0.40 0.34 0.66 0.48 0.54 0.40
Druh písma Publik oby ejný, neproložený Publik oby ejný, proložený 2b Kolektiv oby ejný, neproložený Kolektiv oby ejný, proložený 2b
P edb žné stanovení rozsahu rukopisu je pot ebné jak pro autora, tak pro tiskárnu. Brání se tím nap . nutnosti zkracování nebo rozši ování dodaného textu ve fázi korektur. Po et autorských arch se uvádí mj. v nakladatelské smlouv , uzavírané mezi autorem a kartografickým nakladatelstvím. 2.2.5.4
Sazba
Z technologického hlediska se sazba d lí do t chto základních skupin: • ru ní sazba, • strojová sazba, • fotosazba, • automatizovaná sazba nebo fotosazba, • strojopisná sazba. Podle obsahu a ú elu polygrafického výrobku rozeznáváme sazbu: • akciden ní, tj. sazbu menších nebo p íležitostních tiskovin (spole enské a obchodní tiskoviny, katalogy aj.) • hladkou, tj. jednoduchou sazbu tvo enou p evážn z jednoho druhu a stupn velikosti písma (s výjimkou titulk ) • smíšenou, kde krom základního písma používáme i písma vyzna ovací (polotu ná, kurzívu, r zné stupn velikosti písma aj.) •
íselnou (matematickou), kde se v textu asto objevují ísla a matematické nebo chemické vzorce,
• dílovou (knižní), která je typická pro rozsáhlejší knižní díla s výtvarnými náležitostmi, • novinovou, tj. p evážn hladkou sazbu s výrazným vyzna ováním, r znou délkou sloupc , s titulky apod. • tabelární, tj. sazbu linkových formulá
s texty v hlavi ce a
• notovou, tj. sazbu hudebnin.
- 23 (71) -
Kartografie II · Modul 02
V kartografické polygrafii se nej ast ji objevuje sazba hladká nebo smíšená (textové dopl ky kartografických d l, rejst íky) a sazba dílová (kartografické nebo geografické publikace, u ebnice aj.). Podle výsledku sazby ji m žeme d lit na: • jednosloupcovou, kde je sazba vytišt na na stránce pouze v jediném sloupci, • vícesloupcovou, kde je na stránce více sloupc vedle sebe, • prokládanou, tj sazbu s proložkami mezi ádky (s v tšími mezi ádkovými mezerami), • prostrkanou, tj. sazbu, v níž jsou všechna písmena slov prostrkána výpl ky (s v tšími mezipísmenovými mezerami). Používá se na mapách pro vyzna ování velkých geografických celk . Podle používaného materiálu m žeme sazbu d lit na: a) typografickou b) fotosazbu. 2.2.5.5
Typografická sazba
Typografická sazba je sazba, u níž vzniká tisková forma sestavením jednotlivých kovových písmen nebo ádk a jiných kovových tisknoucích nebo netisknoucích prvk (linky, výpl ky aj.). Typografická sazba m že být ru ní nebo strojová. U kovové strojové sazby, kde je litera nebo ádka zhotovována z roztaveného kovu (lite iny) se používá ozna ení "horká sazba". Tento druh sazby vychází z principu Gutenbergova knihtisku. Jednotkou je zde litera, jejíž rozm ry upravuje norma ( SN 88 0111). Jednotlivé litery jsou pomocí ru ních sázítek nebo sázecích stroj azeny do ádk a sloupc na sazebnici, kde se provede kone ná úprava knihtiskové formy, tj. úprava a lámání sloupc do stránek a jejich celkové umíst ní do uzavíracího rámu. Tyto operace provádí saze - metér. Pro kontrolu sazby se na obtahovacích za ízeních z hotové sazby vytiskne obtah, na n mž se vyzna ují korektury. Po skon ení tisku je t eba formu vždy rozebrat (rozmítání sazby). Kovová strojová sazba je v principu dvojí. ádková sazba využívá ádkové sázecí stroje (Linotype, Intertype), u nichž, na rozdíl od ru ní sazby, litery neslouží p ímo k tisku, nýbrž, po jejich strojovém se azení do ádky, jako maketa pro odlití celých ádkových tiskových matric z písmoviny (slitina olova, antimonu a cínu). Tyto se automaticky ukládají na sazebnici. Písmenové sázecí stroje (Monotype) na povel obsluhy p ímo odlévají jednotlivá písmena a obdobn jako u ru ní sazby je mechanicky sestavují do sázítek k jejich dalšímu zpracování. P i ru ní sazb jsou litery použitelné až pro 200 000 otisk (jsou-li ulity z tvrdé písmoviny). U strojové sazby má odlitý text obvykle jednorázové použití. Výkon saze e m že dosáhnout až 1500 znak za hodinu, rychlosázecí ádkové automaty dokážou až 30 000 znak za hodinu (v kartografických podnicích jsou pln nahrazeny fotosazbou). Písmenkové sázecí automaty dosahují velmi
- 24 (71) -
Tiskové podklady
dobré typografické úrovn publikací p i rychlosti odlévání cca 9000 liter za hodinu (v kartografických podnicích nebyly zavedeny). 2.2.5.6
Fotosazba
P i fotosazb vzniká obraz sazby na fotografickém materiálu (na filmu nebo na fotografickém papí e) nebo na jiném sv tlocitlivém materiálu. Obdobn jako typografická sazba se i fotosazba d lí na: a) ru ní a b) strojovou. Ru ní fotosazba využívá optické promítání nebo fotografování jednotlivých písmových znak . Fotosázecí p ístroje pro ru ní sazbu jsou též nazývány titulkovací stroje, nebo se p evážn používají pro sazbu jednotlivých názv titulk . V kartografii se užívají pro zhotovení fotokopií pro vylepování originál názvosloví. P ístroje využívají bu princip ru ní sazby, tj. sestavování fotoliter do sázítek s následným ofotografováním celé ádky vysázeného textu, nebo matrice s negativním obrazem písma, u nichž se jednotlivá písmena k sob p i azují pomocí lícovacích zna ek nebo poloautomaticky a postupn promítají na fotografický materiál. Fotosázecí stroje d líme na t i skupiny podle zp sobu jejich ovládání a výkonu. Do první skupiny pat í stroje p ímo ovládané klávesnicí. Fotosázecí mechanismus zde ídí osvit fotomateriálu. Výkon za ízení je cca 6000 znak za minutu. Druhou skupinu tvo í sázecí automaty s d rnou páskou, u nichž je klávesnice odd lena od vlastní fotosázecí jednotky. Pomocí klávesnice zde saze vyhotovuje d rnou pásku, která se použije jako vstup pro osvitovou fotosázecí jednotku. Rychlost t chto stroj je 40 000 až 200 000 znak za hodinu (nap . fotosázecí stroj Monophoto 400). T etí skupinu tvo í sázecí automaty s magnetickou pam tí. Klávesnice nevypl uje ádky a ned lí slova. Tato innost je zajišt na programem ídícího po íta e, který ovládá i osvitovou (expozi ní) jednotku. Pro sazbu se v osvitové jednotce používá bu fotografické negativní matrice nebo matrice digitální, uložené v pam ti po íta e. Posledn jmenované pak oprav uje k vy len ní celých systém pro digitální fotosazbu, které jsou obvykle stavebnicové a umož ují m.j. provád ní stránkových montáží, kombinaci písma s digitálním obrazem graf nebo obrázk aj. operace s textem. Jejich rychlost dosahuje až 1 000 000 znak za hodinu (nap . fotosázecí systém Digiset, systém CRTronic, systém Berthold Syntax aj.). V souvislosti s fotosazbou jsou zavád ny i další progresivní techniky. Na tomto míst je t eba hovo it o tecích automatech a textových editorech. tecí automaty umož ují „ tení“ jednotlivých stránek rukopisu, který je napsán stanoveným druhem písma na psacích strojích (po íta ích), a jejich ukládání do pam ti po íta e. Po dopln ní p íkaz pro osvitovou jednotku je možno tímto zp sobem vyhotovit fotosazbu. Reprodukci textových p edloh je možno provád t i p ímo na osobních po íta ích pomocí textových editor , jako nap . T602, WORD, TEX aj. Výstup
- 25 (71) -
Kartografie II · Modul 02
sazby z laserové tiskárny je možno p enést na p ímopozitivní film a z n j na tiskovou formu. Další zjednodušení tohoto procesu p ináší nap . za ízení PLATESETTER 1440MP, jehož prost ednictvím je možno po p íprav textu (pop . i obrázk ) p edlohy na osobním po íta i ve stanoveném publika ním nebo grafickém programu (nap . POST-SCRIPT, AUTOLOGIC ICL, Printstyle, Printset aj.) vyhotovit pomocí laserové tiskárny p ímo tiskovou formu pro ofset až do formátu A2. Z takto p ipravené tiskové formy lze vytisknout až 200 000 výtisk .
- 26 (71) -
Tisk
3
Tisk
Cílem reproduk ních prací je vyhotovení tiskových podklad pro tisk map. V naší kartografické tvorb jimi rozumíme stranov p evrácené (ne itelné) pozitivy na filmu nebo na plastové fólii. Tyto ernobílé pérové p edlohy slouží pro vyhotovení barevného obrazu mapy ofsetovým tiskem nebo jinými technikami. Tiskovým podkladem pro ofsetový tisk m že být i stranov p evrácený pérový negativ. Tento druh podkladu je používán v n kterých evropských zemích a v USA, a to i pro tisk velkých tiskových náklad . U nás byly tiskové podklady v negativní podob d íve používány nap . pro obnovu katastrálních map rytinou podle Návodu VIII. Z udržované katastrální mapy se zhotovovala reflexní kopie na sklo, na níž se zabarvil obraz (tj. byla barevn vykryta všechna pr chodná místa negativu - všechny árové prvky). Na tomto negativu se vyryl stranov p evrácen pouze platný stav mapy. Ten se vykopíroval na hliníkovou tiskovou desku, opat enou fotochemickou sv tlocitlivou vrstvou sestávající z albuminu a dvojchromanu amonného. Sv tlem utvrzená vrstva se zabarvila mastnou barvou a stala se nositelem tiskového obrazu. Neutvrzená místa se odmyla a povrch tiskové desky se hydrofilizoval, tj. uzp sobil chemicky k p ijímání vody. Mapy se tiskly v po tu n kolika desítek výtisk na nátiskových ofsetových strojích. Tato technologie se p estala používat po zavedení p ímopozitivních reflektografických film a po p evodu katastrálních (pozemkových) map na plastové fólie, na nichž se platný stav lépe udržuje.
3.1
Základní pojmy
Nátisk je grafický elaborát vyhotovený p ed vlastním tiskem jako kontrolní tisk za ú elem ov ení obsahové správnosti a polygrafické v rnosti. Vyzna ují se na n m chyby obsahu ( íslem, názvem a úplnosti prvk ) a technické chyby (kontrast barev, krytí apod.). Jedná se o první tišt nou podobu nové mapy vyhotovenou z jednotlivých díl ích vydavatelských originál . Signální výtisk p edstavuje grafický elaborát, který je výsledkem p enesení obrazu z tiskové desky po schválení nátisku a p ed definitivním tiskem. Tisková deska je základním materiálem sloužícím pro p ípravu tiskových forem. Jedná se o desku z kovu, z plastu nebo jiného materiálu, na níž je možno p enést fotomechanicky nebo jinak obraz z tiskového podkladu tak, aby po vhodné úprav mohla sloužit pro tisk jako tisková forma. Tiskové desky m žeme d lit podle následujících hledisek: a) podle typu podložky na •
jednokovové (monometalické),
•
vícekovové (bimetalické),
•
kombinované (nap . z hliníku a plastu),
•
plastové (um lohmotné),
•
ostatní. - 27 (71) -
Kartografie II · Modul 02
b) podle zp sobu p enosu obrazu na •
nesenzibilizované, u nichž tiskárna sama nanáší na desku kopírovací vrstvu,
•
senzibilizované (p edzcitliv né), kde kopírovací vrstva je na desce nanesena již jejím výrobcem.
c) podle druhu kopírované p edlohy a charakteristické vlastnosti kopírovací vrstvy na •
tiskové desky pro negativní kopírování (obraz kopírovací p edlohy je negativní, kopie na desce musí být vždy pozitivní),
•
tiskové desky pro pozitivní kopírování (obraz kopírovací p edlohy je pozitivní).
d) podle zp sobu vyhotovení kopie na desku na • tiskové desky pro kopírovací ú ely (pro kontaktní p enos obrazu z kopírované p edlohy), • tiskové desky pro p ímý osvit ve fotoreproduk ním p ístroji (tzv. tiskové desky fotodirektní), v elektrografickém p ístroji nebo pomocí speciální laserové tiskárny (pro p ímý p enos digitáln zpracovaného obrazu z po íta e na tiskovou desku). e) podle ur ení na • tiskové desky pro tisk, • tiskové desky pro reproduk ní tisk, tj. pro tisk nákladu na tiska ských strojích. Tiskové desky lze lenit i podle jiných kritériích, jako nap . podle zp sobu vyvolávání obrazu apod.). Tisková forma je obecn definována jako tisková deska s obrazem tisknoucích a netisknoucích prvk , vhodná pro tisk ve stroji. Jejich p ímý nebo nep ímý otisk vytvo í na potiskovaném materiálu p esný obraz kresby (písma). V kartografické polygrafii se tisková forma nej ast ji zhotovuje fotomechanickým p enosem obrazu z kopírovací p edlohy na jak tiskovou desku um lohmotnou, tak desku kovovou. Tato technologie pln vyhovuje pro nej ast ji používanou techniku tisku z plochy, a to ofsetový tisk. Tisková technika je metoda tisku, ur ená druhem tiskové formy a dalšími kritérii. Rozlišujeme: • Podle kontaktu tiskové formy s potiskovaným materiálem a) p ímý tisk, tj. takový tisk, kdy je tisková forma v p ímém dotyku s potiskovaným materiálem. b) nep ímý (nap . ofset) • Podle vzájemného postavení tisknoucích netisknoucích míst (tzv. sv tla) tiskové formy
- 28 (71) -
míst
(tzv.
stíny)
a
Tisk
a) tisk z výšky, kde tisknoucí prvky jsou na tiskové form vyvýšeny nad netisknoucí. Na potiskovaný materiál se p enáší rovnom rná vrstva tiskové barvy z vyvýšeného reliéfu tiskové formy (knihtisk, d evo ez, flexografie). c) tisk z plochy, kde tisknoucí a netisknoucí prvky jsou na tiskové form rozloženy prakticky ve stejné výšce. Na potiskovaný materiál se p enáší rovnom rná vrstva tiskové barvy pouze z oleofilních (tj. mastnou tiskovou barvu p ijímajících) tisknoucích prvk tiskové formy (nap . litografie, neboli kamenotisk jako p ímý tisk z plochy a ofset jako nep ímý tisk z plochy, sv tlotisk nebo-li albertotypie). c) tisk z hloubky, kde tisknoucí prvky jsou na povrchu tiskové formy zahloubeny. Na potiskovaný materiál se tlakem p enáší nerovnom rná vrstva ídké tiskové barvy, vypl ující nestejn hluboké tisknoucí prvky (hlubokotisk, m ditisk, nebo-li m dirytina a ocelotisk). d) pr tisk využívá tiskovou formu, jejíž tisknoucí i netisknoucí prvky vytvá ejí šablonu na jemném sítu, jímž se tisková barva v rovnom rné ale zna n vysoké vrstv protla uje na potiskovaný materiál (sítotisk).
3.2
Ofset
3.2.1
Ofsetová montáž
Montáží rozumíme spojení n kolika p edloh (odrazných nebo pr chodných) do stránek (stránková montáž) nebo do tiskového archu (archová montáž). Formát tiskového archu je omezen formátem tiskového stroje, který má být pro tisk použit, i formátem papíru ur eného pro tisk mapy nebo jiné tiskoviny. Rozlišujeme dv základní montážní techniky, a to: • p edlohovou (odraznou) montáž, která vzniká vy azením p edloh (zpravidla papírových) do stránek nebo do tiskového archu. Tato montáž slouží pro fotografickou reprodukci, tj. pro vyhotovení negativ nebo diapozitiv , z nichž budou dále vykopírovány tiskové desky. Tento druh montáže je vhodný pro jednobarevné tiskoviny (nap . knižní produkci), • kopírovací montáž, která je pr chodná. Tiskové podklady (filmy, sí ové nebo autotypické diapozitivy, pozitivní kopie na plastové fólii apod.) se montují zpravidla p ímo na formát tiskového archu. Výsledkem této montáže, která je p i výrob map používána nej ast ji, je kopírovací p edloha, která slouží pro vykopírování tiskové desky. Ú elem montáž je vy adit p edlohy na arch tak, aby: • po složení archu (nap . atlasu) následovaly jednotlivé stránky za sebou v íselném po adí, • využití plochy papíru a pokud možno i tiskové plochy ofsetového stroje, na n mž má být vyhotoven nátisk nebo produk ní tisk, bylo optimální. Normalizace formát uvažuje ty i základní ady, a to adu A, B, C a D. K nej ast ji používaným formát m pat í ady A a B.
- 29 (71) -
Kartografie II · Modul 02
Základním formátem ady A je formát A0, jehož velikost je 841 x 1189 mm. Plocha formátu A0 odpovídá ploše 1 m2. Ve formátové ad platí vztah 1 2
a = b.2 , kde:
- a ozna uje delší stranu archu, - b ozna uje kratší stranu archu. Ze základního formátu jsou odvozeny menší formáty postupným p lením plochy (vždy delší ze dvou stran archu), které se ozna ují typem ady a po adím ve formátové ad od základního formátu (nap . A1, C2 apod.). D lení formátových ad se podle norem uvádí až do formátu 13 (nap . A13 má rozm ry 9 x 13 mm). Tabulka 3-1 P ehled formátových ad (rozm ry formát jsou uvedeny v mm) Formát 0 1 2 3 4 5 6 7 8 3.2.1.1
ada A 841 x 1189 594 x 841 420 x 594 297 x 420 210 x 297 148 x 210 105 x 148 74 x 105 52 x 74
ada B 1000 x 1414 707 x 1000 500 x 707 353 x 500 250 x 353 176 x 250 125 x 176 88 x 125 62 x 88
ada C 917 x 1297 648 x 917 458 x 648 324 x 458 229 x 324 162 x 229 114 x 162 81 x 114 57 x 81
ada D 771 x 1090 545 x 771 385 x 545 272 x 385 192 x 272 136 x 192 96 x 136 68 x 96 48 x 68
Technologie montáže
Pro tisk map se nej ast ji používají velkoformátové ofsetové stroje, které mohou potiskovat papír formátu A0 nebo B1. ada vydávaných map však má formáty zna n menší, takže na tiskový arch lze namontovat dva, pop . i více mapových list . Pro vy azení map nebo stránek atlasu na tiskový arch se zpracovává maketa. Ta obsahuje rozkreslení pro umíst ní jednotlivých stránek na tiskovém archu. Mapy st edního formátu (nap . turistické mapy, plány m st apod.) se asto tisknou v tzv. dvojprodukci. V tomto p ípad se umístí dv mapy stejné barevnosti na tiskový arch vedle sebe nebo se tiskové podklady téže mapy vyhotoví ve dvou souborech a stejná mapa se namontuje dvakrát na jeden arch. Práci kopírny tiskových podklad i tiskových desek šet í u dvojprodukce stejné mapy její tisk na obrátku. Montáž se v tomto p ípad provede tak, že na jednu polovinu tiskového archu namontujeme p ední stranu mapy, na druhou její zadní stranu. P edpokladem je zde stejná barevnost obou stran mapy (nap . pro ob strany mapy bude použit stabilizovaný ty barvotisk). U atlasových d l se vy azují na tiskový arch (podle formátu atlasu) t i, osm i více menších mapových list . Obdobn se postupuje i u textových dopl k kartografických d l (doprovodné geografické texty, rejst íky atlas apod.) nebo u knižní publikace. Zde je vy azení jednotlivých stránek na arch nutno provád t již s p ihlédnutím k technologii kniha ského zpracování publikace, t.j. - 30 (71) -
Tisk
možnosti ezání tiskových arch , jejich skládání a v neposlední ad s p ihlédnutím k druhu vazby. Nej ast ji se používá knižní vazba o osmi, šestnácti nebo dvaat iceti stranách. I v tomto p ípad lze provést vy azení na obrátku, kdy na jednom tiskovém archu jsou namontovány dv knižní složky, které se po tisku od sebe odd lí pro íznutím. Obdobn je t eba dbát na vy azení mapy, doprovodných text a obálky u tzv. Mapových skládanek. Tento druh kniha ského zpracování se asto používá u turistických map, automap a plán m st s tzv. Nepravou obálkou, tj. obálkou, která je tišt na na stejném archu papíru jako mapa. Na p ední stran tiskového archu bývá zpravidla umíst na mapová ást, na zadní stran texty, rejst ík, barevné obrázky, grafy, reklamy apod. a rovn ž p ední a zadní strana obálky. Tyto mapy se v tšinou skládají harmonikov podélnými (kratšími) lomy a poté jedním nebo dv ma p í nými (dlouhými) lomy. Textové strany se p i montáži vy azují zpravidla tak, aby po rozev ení mapy byly rozmíst ny zleva doprava a mapa se po rozev ení nemusela otá et. Nepravá obálka musí být umíst na tak, aby se po složení mapy posledním p í ným lomem objevila na p ední a zadní stran mapové skládanky. Sou ástí montáže jsou i r zné zna ky, které slouží pro vykopírování tiskové formy (vyzna ení nakládací hrany a postranní záložky), pro nalícování barev p i tisku (lícovací k ížky) a pro kniha ské zpracování mapy nebo atlasu ( ezací zna ky, skládací zna ky, vyzna ení istého formátu aj.). Na montáž se dále umis ují m rné testy, které slouží pro kontrolu kvality kopie na tiskovou desku a pro produk ní tisk. M rný test podle ON 880611, používaný pro kontrolu kvality kopie a tisku, je diapozitivní p edloha ve tvaru proužku 6 x 60 mm. V jednotlivých polí kách jsou vykopírovány bodové sít 10%, 50%, 75% a plná plocha a dále dv linkové sít o hodnot 50%, nato ené kolmo k sob s hustotou 54 linek na 10 mm. Optická hustota testu je D>2.5. Test se p ipojuje ke každé kopírovací barv . Ploška 10% sít slouží ke kontrole tisku sv tlých ploch, 50% sít pro subjektivní hodnocení tisku, 75% sít a plochy pro celkové hodnocení. Linkové sít slouží k m ení hodnoty smyku p i pr chodu archu tiskovým strojem. 3.2.1.2
Vyhotovení kopírovacích p edloh
Pro montáž map a atlas se používají nej ast ji tiskové podklady na plastových fóliích typu PVC nebo PET, které jsou vyhotoveny fotomechanickým kopírováním nebo fotograficky. Jde p evážn o stranov p evrácené (ne itelné) pozitivní kopie. Montáž se provádí na iré, zpravidla polyesterové fólie. P esné vzájemné krytí jednotlivých barev (zejména p i ty barvotisku) se zajiš uje bu vizuáln na lícovací k ížky, nebo mechanicky použitím nuceného lícování. P i vizuální montáži se asto používá jako podklad sv tle modrá kopie árových prvk (nap . vodstva nebo polohopisu), tzv. „fialka“. Ta se v sou asné dob vyhotovuje z montáže árových prvk diazografickým kopírováním na ovrstvené PET fólie. Pro montáž se používají irá lepidla nebo bezbarvé lepící pásky. P i montáži je t eba úzkostliv dbát na istotu, nebo veškerý prach, který se zachytí na fóliích (jsou elektrostatické) nebo lepících páskách se fotomechanicky p enese na tiskovou formu a zt žuje její retuš.
- 31 (71) -
Kartografie II · Modul 02
Montáž se za íná vykreslením rozm ru tiskového archu na polyesterovou podložku. Do takto vymezené plochy se vyzna í poloha map nebo stránek podle makety a vylepí všechny zna ky a m rný test. Poté je namontována základní barva s konturami, do nichž mají být ostatní barvy p esn nalícovány. Z této montáže základní barvy se u složit jších montáží vyhotoví „fialky“, které se použijí pro montáž dalších barev. U jednoduchých montáží (nap . textu) je možno montáž dalších barev provád t p ímo nad montáží základní barvy. Pro každou montovanou barvu je t eba doplnit lícovací k ížky a m rný test. Dokon ená montáž se pro každou barvu doplní jejím ozna ením (nap . „azur“) a íslem zakázky nebo výrobním íslem. Poté se montáž p ekontroluje, nebo jde o poslední fázi p ed tiskem, v níž je možno ješt provést p ípadné zm ny, dopl ky nebo opravy. Podle pot eby se pro kontrolu vyhotovuje pomocná kopie montáže na diazografický papír. Výsledkem montáže jsou kopírovací p edlohy pro jednotlivé barvy.
3.2.2
Ofsetové tiskové desky
Pro tisk na maloformátových ofsetových strojích (formát a3, resp. B3) se používají následující typy tiskových desek: • hliníkové kovolisty, zpravidla p edzcitliv né (nap . desky Romali, Azonal) • hliníkové fólie pro difúzní p enos obrazu. Osvit p edlohy se provede ve fotoreproduk ním p ístroji na speciální negativní fotografický papír, z n hož se obraz p enáší difúzn na istou hliníkovou fólii (nap . systém Geavcopy, Kodak PMT II), • plastové (polyesterové) nebo papírové kombinované fólie (fotodirektní) pro p ímé snímkování ve fotoreproduk ním p ístroji (nap . systém Verilith, Rapilith), • hliníkové nebo kartónové fólie s polovodivou vrstvou (fotodirektní), na n ž se obraz p enáší elektrograficky (nap . Elfasol), • kovolisty pro nep ímou elektrografii (xerografii), kde se obraz p edlohy p enáší na kovolist z polovodi ové selénové vrstvy, • papírové, plastové nebo kovové fólie pro p ímé psaní strojem (autografickou páskou), kresbu mastnou tuší nebo litografickou k ídou apod.
Pro st ední formáty a velkoformátový ofset se používají nej ast ji desky monometalické z eloxovaného hliníku (elektrolyticky zrn ný povrch) o tlouš ce 0.2 až 0.4 mm. Desky se používají jak pro nátisk tak i pro produk ní tisk, a to do náklaadu až 70 000 výtisk . Zvláštní tepelnou úpravou je možno vytisknout i více než 100 000 výtisk . Pro tisk vysokých náklad se používají desky vícekovové, nej ast ji trimetalické. Tyto desky jsou tvo eny podložkou z ocelového plechu, na níž je galvanicky nanesena nejprve vrstva m di (oleofilní kov) a poté vrstva chromu (hydrofilní kov). Tlouš ka t chto desek je cca 0.4 mm. V zahrani í se používají i jiné typy desek (nap . bimetalické - válcovaný m d ný plech s galvanicky nanesenou vrstvou chrómu, trimetalické - ocelový plech je nahrazen
- 32 (71) -
Tisk
hliníkovým plechem aj.). Z vícekovových desek je možné vyhotovit 300 000 až 2 miliony výtisk . Dalším typem tiskových desek jsou fotopolymerní desky pro tzv. suchý ofset. Obraz na t chto deskách je mírn reliéfní a blíží se proto spíše deskám pro knihtiskovou techniku (pro tisk z výšky). Jsou velmi odolné proti od ru a vhodné i pro tisk na papír s drsným (nehlazeným) povrchem. Používají se pro vysoké tiskové náklady, p edevším v obalové technice. Pro tisk map se dosud nepoužívají.
3.2.3
Vyhotovení tiskových forem
P i tisku map a atlas se uplat ují nej ast ji eloxované hliníkové desky nebo desky trimetalické. Kopírovací p edloha (montáž) je pozitivní, stranov p evrácená. Používají se jak senzinilizované tak nesenzibilizované tiskové desky. 3.2.3.1
Vybavení kopíren
Vybavení kopírny tiskových desek je obdobné jako vybavení kopírny pro kopírování na plastové fólie. V mokré ásti kopírny je umíst n vodní bazén a odst edivka. Na roštu bazénu lze provád t i vyvolávání kopie (odpadá zde prosv tlovací vyvolávací st l). Zav šovací sušící za ízení bývá nahrazeno elektrickými sušícími sk ín mi obdobnými jako jsou používány pro sušení film . V suché ásti kopírny odpadá montážní prosv tlovací st l, který je nahrazen pracovními stoly, na nichž se provádí retuš kopií a zatírání tiskového laku. Moderní kopírovací rámy jsou vybaveny výkonnými sv telnými zdroji (xenonovými nebo halogenidovými výbojkami) a jsou ovládány poloautomaticky nebo automaticky elektronickou, resp. výpo etní technikou. Jsou vybaveny integrátory sv tla, jimiž lze p esn zm it dávku osvitu. P i kopírování na trimetalické desky je po vyvolání nutno provést proleptání vrstvy chrómu. P i této operaci vznikají škodlivé výpary, a proto je t eba provád t tento úkon ve speciálních bazénech s výkonným odsáváním. U eloxovaných hliníkových desek se pro zvýšení jejich výdržnosti p i tisku provádí vypalování ve stolních vypalovacích píckách (pro malé formáty) nebo ve vypalovacích sk íních. Utvrzení tiskového obrazu p i teplot cca 240o C trvá asi 10 minut. Prost edí kopíren musí být bezprašné, podlahy mají mít protiskluzovou úpravu nebo na n mají být položeny d ev né rošty. 3.2.3.2
Vyhotovení pozitivní kopie na tiskovou desku.
Eloxované hliníkové tiskové desky se dodávají v r zných formátech. Jejich povrch tvo í jemná, pórovitá vrstva kysli níku hlinitého o tlouš ce asi 1µm. Povrch desky je velmi tvrdý. Tiskové desky se dodávají bu nesenzibilizované nebo p edzcitliv né dlouhodob skladovatelnými fotochemickými vrstvami.
- 33 (71) -
Kartografie II · Modul 02
3.2.3.3
Vyhotovení tiskových forem negativním kopírováním
Obraz je možno na tiskovou desku p enést i negativním kopírováním, u n hož tvo í kopírovací p edlohu fotografický negativ. Jde o fotochemický proces, v n mž p írodní nebo syntetické koloidy (albumin, arabská klovatina, polyvinylalkohol) jsou zcitliv ny bu dvojchromanem amonným nebo draselným nebo diazoslou eninami (nap . diazidem). V kartografické polygrafii se dnes již používá jen výjime n . Jeho nespornou výhodou však je, že z fotografického negativu (se stranov p evráceným obrazem) m žeme po technické retuši vyhotovit p ímo tiskovou formu pro ofsetový tisk bez dalších meziprodukt . Vyhotovení tiskových forem za íná expozicí p edzcitliv né hliníkové tiskové desky. Kopírovací p edlohu tvo í negativní obraz prvk . V místech zasažených sv tlem dojde k utvrzení kopírovací vrstvy. Tato místa jsou nostitelem obrazu a p ijímají tiskovou barvu. Z neutvrzených míst se kopírovací vrstva odmyje (chemicky nebo vodou) a povrch desky se hydrofilizuje, t.j. upraví se chemicky tak, aby p ijímal vlh ící roztok. Z principu kopie vyplývá, že tisknoucí prvky z stávají na povrchu desky a jejich výdržnost p i tisku j tedy nižší než u desek zahloubených.
3.2.4
Ofsetové stroje
Ofsetové stroje m žeme podle konstrukce, zp sobu upevn ní tiskové formy a zp sobu použití d li na: • stroje nátiskové (rovinné, nátiskové), u nichž je tisková forma umíst na vodorovn (na desce), • stroje rota ní, kde je tisková forma upevn na na formovém válci, k n muž se p imyká vlh ící a barevníková soustava. Tisková barva se pod tlakem p enese nejprve na p enosový (ofsetový) válec a z n j op t pod tlakem na potiskovaný materiál (papír), který prochází mezi tímto a tlakovým válcem.
Nátiskové stroje slouží p edevším pro nátisk ( SN 88 3010). Jde o zkušební otisk z tiskové formy (p i jednobarevném tisku) nebo o zkušební soutisk barev z více tiskových forem, který slouží pro posouzení jakosti tiskoviny p ed tiskem. V kartografii je význam nátisku podtržen tím, že se p i n m vytvá í úplný barevný obraz budoucího kartografického díla. Nátisk zde slouží i pro p ípadné korektury a zm ny obsahu mapy p ed tiskem a pro posouzení barevného provedení. P ed tiskem vícebarevných map se n kdy vyhotovuje i tzv. nátisková sada, což je soubor postupných zkušebních otisk a soutisk jednotlivých díl ích barev, vyhotovený v po adí, v jakém mají být barvy tišt ny v produk ním stroji. U ty barvotisku se vyhotovuje stupnicový nátisk, který obsahuje 7 otisk : azurový, žlutý, azurový + žlutý (2 barvy), purpurový, azurový + žlutý + purpurový (3 barvy), erný, azurový + žlutý + purpurový + erný (4 barvy). Naopak u jednobarevných kartografických d l (nap . u katastrálních map) nebo jiných jednobarevných tiskovin (nap . geodetické tiskoviny, doprovodné texty kartografických d l, rejst íky apod.) se nátisk nevyhotovuje. Nahrazuje jej zpravidla diazografická kopie vyhotovená z pozitivní kopírovací p edlohy.
- 34 (71) -
Tisk
Nátiskové stroje vyrábí nap . firmy Mailänder, Duffa (ob SRN), Adast a.s. aj.) Krom nátisku lze tyto stroje použít i pro tisk malých náklad (Základní mapy R, katastrální mapy, tematické mapy aj.). 3.2.4.1
Reproduk ní náhledy
Barevnost ady vydávaných map je standardizována (nap . Topografické a Základní mapy R, Silni ní a Vodohospodá ské mapy R a všechny ostatní mapy, které jsou p ipravovány pro stabilizovaný ty barvotisk). Tyto mapy proto není t eba z d vodu jejich barevného estetického p sobení nátiskovat a místo nátisku se zde uplat ují r zné typy barevných soukopií. Barevnou soukopii je možno získat z kopírovacích p edloh jednotlivých barev jejich p ímým skopírováním na vhodnou podložku, nap . plastovou fólii nebo i na papír. Výsledný obraz vytvá í p edstavu o výsledném mapovém díle. Nebývá však (krom stabilizovaného ty barvotisku) zcela barevn v rný. Nejjednodušší postup pro vyhotovení barevné soukopie je využití technologie pozitivního skopírování dvou nebo více prvk mapy na plastovou fólii. Na irou, matovanou nebo mlé n zbarvenou plastovou fólii typu PVC (nap . Astralon) postupn kopírujeme jednotlivé kopírovací p edlohy, p i emž p i inverzi obrazu použijeme místo erného ultralaku, ultralak barevný (žlutý, modrý, ervený, pop . i hn dý nebo zelený, resp. jiné barevné odstíny, nebo ultralak je možné mísit). Barevná soukopie se vyhotovuje zpravidla jen jediná. Odpadá zde kopírování tiskových desek, které je materiálov i asov náro né. K vyhotovení soukopie sta í b žné vybavení kopírny. Barevné soukopie je možné vyhotovit i jinými rychlejšími zp soby, které se souborn ozna ují pojmem barevný fotochemický nátisk. Nejpoužívan jší z nich je systém Cromalin, který pro vytvo ení barevného obrazu používá fotopolymerní vrstvy. Na bílý papír (karton) se v laminátoru p enese fotopolymerní vrstva. Na ní se exponuje v kopírovacím rámu pozitivní p edloha pro zvolenou tiskovou barvu (nap . žlutou). Osvitem ztratí fotopolymerní vrstva lepivost. Na neosv tlená místa se nanese práškový toner p íslušné barvy. Poté se postup opakuje pro další kopírovací p edlohu. Pro každou barvu je t eba provést vždy laminaci kartonu fotopolymerní vrstvou. Barevné tonery základních barev je možno mísit a vytvá et tak další barevné odstíny. Pro urychlení procesu pro stabilizovaný ty barvotisk dodává firma Dupont kopírovací automat Cromalin ATM 2900. Jiným systímem, pracujícím s pozitivními kopírovacími p edlohami, je systém 3M - Matchprint (USA). Kopie se vyhotovuje na plastovou fólii typu PET. Pomocí laminátoru se p enese na podložku první barevná vrstva. Osvit kopírovací p edlohy se provede v b žném kopírovacím rámu a obraz se v p íslušném procesoru vyvolá, opláchne vodou a usuší. Laminace barevnými vrstvamise provádí postupn . Systém je vhodný pro stabilizvaný ty barvotisk. Podání barev je zde v rné, zbarvení podložky se volí tak, aby b lost fólie co nejlépe odpovídala b losti papíru, který bude použit pro tisk. Systém FUJI Color Art (Japonsko) je univerzálním systémem pro vyhotovení barevných soukopií z negativních nebo pozitivních kopírovacích p edloh. Využívá se op t laminace. Podložku tvo í libovolný druh papíru, který bude použit pro tisk. Osvit se provádí v kopírovacím rámu. Vyvolání pak v p íslušném procesoru. Pozitivní proces je použitelný pro stabilizovaný - 35 (71) -
Kartografie II · Modul 02
ty barcvotisk v evropské i severoamerické barevné stupnici. Pro negativní proces jsou dodávány krom ty základních barev i vrstvy pro barvu modrou, zelenou, ervenou, oranžovou a hn dou. Barevná soukopie Safir SC firmy Renker (SRN) umož uje vyhotovit barevnou soukopii pouze z negativních kopírovacích p edloh. Barevné vrstvy jsou dodávány v roztocích. Vrstvy se postupn nanášejí tamponem na jemn matovanou mlé n zbarvenou plastovou fólii PSC (druh polyesterové fólie). Osvit se provádí v rámu. Kopie se vyvolává vodou a p ípadné zbytky barviva se odstra ují chemicky. Vrstvy se dodávají ve ty ech základních barvách a v dalších p ti pestrých barvách. Jiným postupem pro vyhotovení barevné soukopie z kopírovacích p edloh je elektrografický nátisk. Za ízení dodává nap . firma KIMOTO (Japonsko) pod ozna ením Kimofax 6185-III. Barevnou soukopii je možno vyhotovit jak z pozitivních tak negativních p edloh až do formátu 610 x 850 mm. Soukopie se vyhotovuje na papír. Pro p enos obrazu se používá princip p ímé elektrografie. Fólie s polovodi ovou vrstvou (kimofax Master) se nejprve nabije elektrostatickým nábojem. Na nabitou fólii se exponuje pozitivní kopírovací p edloha. V osv tlených místech dojde ke ztrát náboje polovodi ové vrstvy. Tato místa je možno vyvolat tonerem s opa nou polaritou. Poté se toner z fólie p enese na papír, tepeln se fixuje a z papíru se odstraní zbytkový elektrostatický náboj. Tonery jsou dodávány ve 4 základních a 8 dalších pestrých barvách. Dalším postupem pro získání barevného obrazu, který je použitelný pouze pro stabilizovaný ty barvotisk, je systém „OVERLAY“ (p ekrývání díl ích barevných kopií). Tyto postupy využívají bu fotopolymery (nap . systém Cromalin Overlay) nebo diazografii (nap . systém Ozacolor). V principu jde o vyhotovení ty samostatných barevných kopií z kopírovacích p edloh v jednotlivých základních barvách na tenké plastové fólie. Ty se pak namontují na sebe a v pr hledu vytvo í celkový barevný obraz. Pro kopírování se používají vždy pozitivní kopírovací p edlohy. Nejmodern jším postupem jsou elektronické barevné náhledy. Jejich použití je vázáno na digitální zpracování barevného obrazu na skenerech. Výsledný obraz se generuje na barevném monitoru. Obraz je možno kombinovat s textem, zpracovaným digitální fotosazbou, a na monitoru vytvá et elektronický obraz celých stránek budoucí publikace (tzv. elektronická montáž). Tato technologie se používá pro zpracování periodik, prospekt , obrazových a textových dopl k kartografických d l, zpracování a grafické ešení obálek a kone n i p i digitálním zpracování celých map. 3.2.4.2 Korektury tiskových podklad Barevný nátisk, pop . barevná soukopie mapy je p edáván redak ním složkám technologického procesu k revizi a k p edpisu oprav (korektu e). Ta se provádí jednotným zp sobem, tj. rozd lením mapy úhlop í kami na ty i pole s vývodkami s vysv tlením p edpisované opravy. Pokud je t eba vym nit názvy nebo ást textu, vyhotoví se sou asn s p edpisem oprav i rozpis pro sazbu. Výsledkem t chto inností je schválení kartografického díla k tisku, tzv. imprimatur, které ud luje zpravidla šéfredaktor kartografického pracovišt . Pokud je p edpis oprav p íliš obsáhlý, m že být vyžádán p ed produk ním
- 36 (71) -
Tisk
tiskem druhý nátisk, kontrolní soutisk n kterých barev nebo diazografické kopie (pop . soukopie) vybraných prvk . P edpis oprav p ebírá kartolitografie. Opravy se provedou r znými technikami (seškrábáním, odkopírováním, dokreslením, dokopírováním, dolepením popisu aj.). V p ípad zásahu do plošných barev se opravují i kopírovací masky, eventueln se zhotovuje nový tiskový podklad pro p íslušný prvek. Opravy tiskových podklad vyžadují provedení demontáže n kterých prvk a jejich novou montáž po dokon ení kartolitografických prací. To m že být zdrojem chyb. V záv re né fázi je proto t eba zabezpe it d kladnou revizi tiskových podklad jak z hlediska jejich úplnosti tak i grafické kvality, nebo na vykopírovaných tiskových deskách pro produk ní tisk již nelze nic m nit. 3.2.4.3
Produk ní tisk na ofsetových strojích
Mapy a atlasy se tisknou p evážn ofsetovou technikou na velkoformátových rychlob žných ofsetových strojích. Pro listová vydání map (nap . Základních map R, tematických map aj.), kde formát papíru nep esahuje 485 x 66 mm (potišt ná plocha 475 x 650 mm) se používají rychlob žné ofsetové stroje Dominant ady 700 (fy. Adast Adamov). Pro jednobarevná listová vydání map (nap . map katastrálních) v malých nákladech (nejvýše do 300 výtisk ) se používají nátiskové stroje Zetakont (výrobce Adast Dobruška). Rychlob žné ofsetové stroje jsou v sou asné dob konstruovány výhradn jako stroje rota ní. Ofsetové stroje d líme: a) z hlediska potiskovaného materiálu na • ofsetové stroje archové, které potiskují papír roz ezaný na archy pot ebného formátu, • ofsetové stroje kotou ové, které potiskují papír dodávaný v roli (v kotou i).
Oba typy se od sebe liší rychlostí tisku. Pro tisk map jsou používány výhradn stroje archové, které umož ují tisk i ve více n ž 4 základních barvách p i docílení p esného soutisku (požadavek je ±0.2. až ±0.3 mm). Rychlost archových ofsetových stroj je limitována zp sobem nakládání arch a iní nejvýše 15 000 výtisk za hodinu u stroj maloformátových a 100 000 až 12 000 výtisk za hodinu u stroj st edních a velkých formát . Prakticky používané rychlosti p i tisku map se však pohybují v rozmezí 5500 až 7000 výtisk za hodinu. Kotou ové ofsetové stroje, které jsou používány pro tisk publikací (knih, katalog , prospekt aj.) tisknou rychlostí 35 000 až 40 000 za hodinu. b) podle formátu na • ofsetové stroje maloformátové (do maximálního formátu potiskovaného papíru A2),
Do této skupiny pat í u nás vyráb né ofsetové stroje typu Romayor a Dominat. Zatímco stroje typu Romayor se v kartografické polygrafii používají nej ast ji pro tisk geodetických tiskopis nebo jiných jednobarevných text (nap . typ Romayor 314 pro maximální formát papíru 360 x 500 mm), je široká škála ofsetových stroj typu Dominat použitelná (podle konkrétního konstruk ního ešení) pro tisk jedné až p ti barev (v etn oboustranného
- 37 (71) -
Kartografie II · Modul 02
potisku) až do maximálního formátu papíru 485 x 660 mm. Stroje Dominat, dodávané pod obchodním názvem „Polly“, mohou potiskovat papír o plošné hmotnosti 30 až 350 g.m-2, p i obracení archu p i pr chodu strojem papír o plošné hustot 30 až 300 g.m.-2 Maloformátové ofsetové stroje dodává na náš trh i firmy Heidelgerg (SRN), Koenig-Bauer (SRN) a další. • ofsetové stroje st edních formát (pro formáty p ibližn A1, B2 nebo B1) a • ofsetové stroje velkoformátové (pro formáty A0, B0 nebo i v tší).
Rychlob žné ofsetové stroje velkých a st edních formát reprezentuje firma PLANETA (Radebeul, SRN) stroji Planeta-Variant, Planeta-Super-Variant nebo Planeta-Varimat (tyto stroje mají po íta ov ízené barevníky). Všechny stroje jsou vícebarevné a v tšinou p estavitelné na oboustranný tisk. Maximální formát archu potiskovaného papíru je u nejv tšího stroje 1120 x 1620 mm.. Z dalších firem dodávajících archové rychlob žné ofsetové stroje je t eba jmenovat firmy ROLAND (SRN), Champion (Švýcarsko), Solna Offset (Švédsko) aj. P i tisku map a atlas se u nás používají nej ast ji stroje formátu A0, pop . B1. V zahrani í jsou využívány i ofsetové stroje v tších formát , pokud kvalita a rozm rové vlastnosti papíru ješt umož ují p esný soutisk barev v požadované toleranci. c) podle po tu barev, které je možno p i jednom pr chodu papíru strojem vytisknout na ofsetové stroje jednobarevné (jednobarevky), dvoubarevné (dvoubarevky), ty barevné ( ty barevky), šestibarevné (šestibarevky) a osmibarevné (osmibarevky). Stavebnicový systém t íválcových tiskových jednotek (formový válec, ofsetový válec, tiskový válec) dovolují konstruovat stroje i o lichém po tu barev (ofsetové stroje t íbarevné nebo p tibarevné). P i tisku map jsou používány nej ast ji ofsetové stroje ty barevné, které umož ují p i jediném pr chodu papíru strojem a p i použití ty barvotisku vytvo it na jedné stran archu úplný barevný obraz mapy, nebo i stroje dvoubarevné. N které typy ofsetových stroj umož ují potiskování arch po obou stranách papíru. V SRN mají ozna ení „SW“, u nás „P“). Na takto konstruovaných dvoubarevných strojích je možno docílit oboustranný jednobarevný tisk p i jediném pr chodu papíru strojem (je vhodné nap . p i tisku knih). U p tibarevných stroj typu SW je možno tisknout na jednu stranu archu ty barvotiskem a p i témže pr chodu papíru strojem vytisknout jednobarevný text na druhou stranu archu. Ofsetový stroj se skládá z naklada e, ze soustavy válc a z vyklada e. Na formovém válci stroje je upnuta tisková deska (tisková forma). Ta je navlh ována vlh ící soupravou. Po navlh ení je na tiskovou formu nanesena tisková barva pomocí barevníkové soustavy. Tiskový obraz se p enese nejprve na p enosový (nesprávn „p enosný“) válec, opat ený ofsetovou gumou a odtud na papír. Papír vystohovaný na palet se umístí do výtahu naklada e, který se v pr b hu tisku zvedá tak, aby horní arch papíru byl stále ve stejné rovin . Automatický naklada zvedne pomocí p ísavek vrchní arch papíru a p emístí jej na nakládací plošinu, na níž se archy adí šupinovit za sebou. Archy se posunují k elní náložce a stranov p esn jsou umis ovány pomocí bo ní záložky. Naložení papíru do stroje umož uje p edchyta , na n mž dojde ke zrychlení pohybu papíru na úrove rychlosti stroje. Arch p ejímá chyta
- 38 (71) -
Tisk
tlakového válce. Papír projde mezi tlakovým a p enosovým válcem stroje. P i tomto pr chodu je na n j p enesena barva, tj. obraz tisknoucích prvk . Po tomto pr chodu je papír zachycen et zovým vyklada em. Tento výtah postupn sjíždí sm rem dol stejnou rychlostí, jakou výtah naklada e vyjíždí nahoru. U dvoubarevných ofsetových stroj zabezpe uje tisk p t hlavních válc . Tiskové formy jsou zde upnuty na dvou formových válcích, z nichž se tisknoucí prvky p enášejí nejprve na p enosové válce a poté na papír, který prochází mezi ob ma p enosovými válci a tlakovým válcem. Obdobn jsou konstruovány i stroje ty barevné, které mají ty i formové válce, ty i p enosové válce a dva válce tiskové.
Obr. 3-1 Schéma jednobarevného rychlob žného ofsetového stroje (http://cs.wikipedia.org/wiki/) 3.2.4.4
Materiály pro ofsetový tisk
Základním materiálem pro tisk je tiskový papír ( SN 88 0124). Tiskové papíry d líme podle tiskových technik, v nichž jsou používány na: • papíry knihtiskové , • papíry ofsetové , • papíry hlubotiskové , • papíry ostatní.
Dále je d líme ( SN 50 2121): • podle p vodu vlákna na papíry p írodní a syntetické , • podle složení základní suroviny na papíry bezd evé, st edn jemné a d evité, • podle výrobní techniky na papíry ru ní a strojové,
- 39 (71) -
Kartografie II · Modul 02
• podle stupn klížení na papíry pln klížené (mají ozna ení 1/1), poloklížené (ozna ení 1/2) a papíry neklížené (ozna ení 1/4 nebo mén ), • podle obsahu minerálních plniv na papíry pln né a nepln né, • podle úpravy povrchu na papíry strojn natírané, matové a strukturní,
hlazené, ost e hlazené,
• podle barvy povrchu papíru na bílé a barevné (tzv. kuléry).
Z uvedených druh papír jsou pro tisk map a atlas nejd ležit jší papíry ofsetové, z nichž pak p edevším papír mapový (ON 50 2180). Základním kritériem pro rozlišování druh papíru je jejich plošná hmotnost. Je rovna hmotnosti 1 m2 listového materiálu. Vyjad uje se v gramech na metr tvere ní (g/m2 ). Podle plošné hmotnosti d líme papíry na : • b žné papíry s plošnou hmotností menší než 150 g/m2, • kartony (tuhé papíry) s plošnou hmotností 150 až 400 g/m2 . Tyto papíry mohou být tvo eny i dv ma nebo t emi zplst nými vrstvami, • lepenky s plošnou hmotností 250 až 1200 g/m2 ( pop . i vyšší). Tyto druhy papíru vznikají spojením a slisováním za mokra z n kolika prvotních vrstev vláken.
Papíry o plošné hmotnosti 150 až 250 g/m2 se nazývají též „jemné kartony“; papíry o plošné hmotnosti 400 až 600 g/m2 se ozna ují jako „jemné lepenky“ nebo též „kartonové lepenky“. P i výrob map a atlas se používá nej ast ji papír o plošné hmotnosti 90 až 110 g/m2, výjime n i papíry s vyšší plošnou hmotností (až 140 g/m2). Pro tisk doprovodných text a rejst ík posta uje papír o plošné hmotnosti 70 až 90 g/m2. Základní surovinou pro výrobu bezd evých papír , které se používají pro tisk map, je celulóza (b lená sulfátová buni ina) a dále hadrovina, která se do papíroviny p idává v objemu 5 – 50 %. Dále sm s obsahuje klížidlo (prysky ice), kterých je ve sm si u pln klížených papír 2-3 % objemu. Další sou ástí papíroviny jsou plnidla. Jde o minerální látky (kaolin, titanová b loba), které zvyšují opacitu a b lost papíru. U mapového papíru tvo í objem hmoty asi 5.3 %, u ofsetových papír n kdy až 13 % a u k ídových papír dokonce až 28 %. Papír je tvo en stejnom rnou vrstvou vláken, nej ast ji rostlinných, naplavených na papírenské síto vodou. Vrstva je postupn po pr chodu papíroviny papírenským strojem zplst na, odvodn na, vysušena a vyhlazena. Hotový papír má tzv. strojní hladkost (lze na n m poznat stranu sí ovou a stranu plst ncovou), a proto se podle požadavk odb ratele ješt dále povrchov upravuje. Vyšší hladkost papíru dodávají další kalandry (tzv. kalandrová hladkost). Jinou úpravou povrchu je natírání papíru, p i n mž se na jeho povrch nanášejí r zné minerální látky. Papír se natírá bu jednostrann (tzv. chromopapír nebo chromokarton) nebo oboustrann (k ídový papír, k ídový karton).
- 40 (71) -
Tisk
Mapové papíry se u nás vyráb jí na papírenských strojích se ší kou síta 2200 nebo 2600 mm (pracovní ší e takovýchto stroj m že být až 8000 mm). Na zarovnání okraj kotou je t eba po ítat po obou stranách s od ezem 50 mm, a proto nap . stroj o ší ce 2200 mm ideáln vyhovuje pro výrobu papíru formátu B1 (700 x 1000 mm) v tzv. úzké dráze, tj. ve t ech kotou ích o ší ce 700 mm, nebo zde nedochází k odpadu. Papír se totiž z kotou e o ší ce 2200 nebo 2600 mm nejprve p í n roz ízne na 2 až 4 kotou e užší a teprve pak se eže do arch . U vícebarevného ofsetového tisku je d ležitý sm r výroby papíru. Zplst ná vlákna se v papírenském stroji vždy adí po sm ru pohybu síta (tj. ve sm ru výroby). P i tisku je vhodné, aby vlákna papíru byla rovnob žná s osou válc ofsetového stroje. D vodem k tomu je, že papír má ve sm ru výroby p i zvlh ení v tší rozm rovou stálost než ve sm ru kolmém. Papír p i dokon ení jeho výroby v papírn obsahuje ješt asi 9% vody. P i skladování v suchém prost edí postupn tuto vlhkost ztrácí. Vlákna papíru jsou však hygroskopická. P i styku s vodou nebo vodními parami vodu rychle p ijímají a m ní tak rozm r papíru. Délka vlákna se však m že zv tšit jen o 1-2%, zatímco tlouš ka vlákna se m že zv tšit až o 20-30%. P ípadnou zm nu rozm ru archu papíru ve sm ru jeho výroby nelze v ofsetovém stroji vyrovnat, v p í ném sm ru je však možné rozm rové vyrovnání provést zm nou obvodu p enosového válce (podložením ofsetové gumy). Proto se pro tisk objednává zpravidla papír vyrobený v úzké dráze (tj. delší rozm r archu papíru souhlasí se sm rem výroby) a ne papír vyrobený v dráze široké (tj. delší rozm r archu papíru je kolmý na sm r výroby). U mapových d l, která mají být knižn zpracována (nap . geografické atlasy) volíme papír tak, aby sm r vlákna byl vždy rovnob žný se h betem knihy. Absolutní množství vody v papíru p i tisku bývá 6-7 % a p i každém pr chodu ofsetovým strojem se zvyšuje o 0.5-1 %. To odpovídá zm n formátu papíru o cca 0.1-0.3 % a m že n kdy init u vícebaevných map tišt ných na jednobarvových nebo dvoubarvových strojích zm nu rozm ru až 1 mm na metr, a to zejména ve sm ru kolmém na sm r výroby papíru. Sm r výroby papíru zjistíme na archu papíru jednoduchou zkouškou. Z archu vyst ihneme dva proužky (jeden v podélném a druhý v p í ném sm ru) a položíme je na sebe. Proužek vyst ižený ve sm ru výroby papíru, se vlastní vahou mén prohýbá než proužek, vyst ižený kolmo na sm r výroby. Archový papír se dodává v normalizovaných formátech (nap . B 1, B 2, A 0 apod.). Pokud je t eba p i výrob map (nap . u nást nných map, u atlas apod.), použít zbyte ného bez zbyte ného od ezu jiný formát, je t eba si jeho výrobu objednat v papírn , a to vždy s p ihlédnutím k ší i papírenského stroje, na n mž bude papír vyráb n. Výroba speciálních formát je u nás limitována odb rem minimálního množství 3 tuny papíru. Vy azení v úzké nebo v široké dráze je t eba v objednávce výslovn uvést. P i rozpisu je t eba dodržet ší ku kotou e (resp. p í n roz ezaných kotou v celém pásu papíru) a odebrat i p íp. soub h (tj. úzký pruh papíru, který po roz ezání zbude), pokud jej papírna nem že p evzít pro jiné objednávky (nap . pro roz ezání papíru na formát A 4 nebo pod.). Pro n které speciální práce se používají i jiné druhy materiál než je mapový nebo ofsetový papír. Tak nap . pro tisk obálek map se zpravidla používá - 41 (71) -
Kartografie II · Modul 02
k ídový karton o plošné hmotnosti 250 až 350 g/m2, pro tisk glób tzv. melaminový papír (papír s vysokou roztažností), pro tisk školních nást nných map tzv. „cellastik“ (ofsetový papír 90 g/m2 jednostrann laminovaný plastovou fólií) apod. N které firmy vyráb jí pro tisk map speciální papíry ze syntetických vláken, které se vyzna ují malou srážlivostí a vysokou odolností proti mechanickému poškození (nap . proti roztržení), mají malou nasáklivost nebo pod. Dalším d ležitým materiálem pro ofsetový tisk jsou tiskové barvy ( SN 88 0125). Tisková barva barevná hmota, skládající se z dispergovaného pigmentu nebo rozpušt ného barviva a pojidla, která se p enáší vhodnou tiskovou technikou (v našem p ípad nej ast ji ofsetovým tiskem) na papír nebo jiný potiskovaný materiál. Barevný odstín tiskové barvy je ur en jejím barevným tónem (vlnovou délkou zá ivé energie), sytostí barvy (tj. pom rem barvy pestré a bílé ve hmot ) a jasem barvy (tj. pom rem barvy pestré a barvy erné ve hmot ). Barvy stejného složení je možno mezi sebou mísit, tj. p ed tiskem je mechanicky spojovat, a tím získávat jejich žádané tiskové vlastnosti a barevný odstín. Tisková barva sestává z n kolika základních složek; jsou to - filmotvorné složky, tj. látky, které po zaschnutí vytvá ejí na potišt ném materiálu pevný film; podle zp sobu zasychání se d lí na fyzikáln zasychající (nap . asfalty a smoly, deriváty celulózy a p írodní nebo um lé vosky) a na chemicky zasychající (vysychavé oleje a syntetické prysky ice), - rozpoušt dla a edidla; rozpoušt dla jsou tekuté organické látky, používané p i výrob barev k rozpoušt ní filmotvorných látek za tepla nebo za studena, a d lí se na t kavá (nap . benzín, xylén, toluen, líh apod.) a net kavá (nap . ln ný olej); edidla jsou rovn ž organické látky, zpravidla stejného složení jako rozpoušt dla, ur ené k dodate nému ed ní tiskových barev p ed jejich použitím ve stroji, - pigmenty, barviva a plnidla; pigmenty jsou r znobarevné prášky (bílé, erné, pestré) nerozpustné v pojidlech, které dávají tiskovým barvám barevný odstín a krytí; d lí se na anorganické, organické a kovové (tzv. bronze); barviva jsou organické látky rozpustné v rozpoušt dlech nebo pojidlech, které dávají tiskovým barvám pouze transparentní zbarvení (tj. nedávají krytí); plnidla (též substráty) jsou anorganické látky, které podporují tiskovou schopnost barev a ovliv ují jejich barevnou vydatnost, - sušidla, což jsou roztoky nebo disperze kysli ník nebo mýdel n kterých kov (nap . kobaltu, manganu, olova, zinku nebo vápníku), které urychlují zasychání tiskových barev, obsahujících vysychavé oleje nebo alkydy. U erných tiskových barev se provádí ješt p ibarvení tzv. „krášidly“ pro dosažení pot ebné hloubky ern ; jde o roztoky r zných barviv v tuku nebo o pigmenty dispergované v pojidlech. Ofsetové tiskové barvy jsou tiskové barvy pastovité konsistence. Vyzna ují se vysokou odolností proti vod a barevnou vydatností, tj. schopností m nit barevný odstín druhé tiskové barvy jiného odstínu. Pro t íbarvotisk jsou dodávány tzv. stabilizované barvy, (žlutá, purpurová, azurová), k nimž pro ty barvotisk p ibývá barva neutráln šedá. Soutiskem všech ty základních barev vzniká neutrální še a er . - 42 (71) -
Tisk
Pro n které ú ely je t eba používat speciální druhy ofsetových tiskových barev; jde nap . o sv tlostálé barvy, které p sobením sv tla neblednou. Jsou užívány pro tisk turistických orienta ních tabulí nebo orienta ních tabulí m st a sídliš , které jsou vystaveny p ímému slune nímu sv tlu. K n kterým ú el m se používají transparentní barvy, které dob e propoušt jí sv telné paprsky; jsou používány nap . p i tisku tzv. mapových transparent , tj. obraz map ur ených pro promítání na zp tných projektorech. Pro tisk obálek mapových d l ur ených k lakování (tj. zvýšení lesku nánosem laku) jsou používány lakovatelné barvy, tj. takové, u nichž zaschlý film tiskové barvy odolává beze zm ny ú ink m zušlech ovacích lak . 3.2.4.5
Technologie ofsetového tisku
Množství arch papíru nebo kartonu, které se nakládá do stroje , je vždy vyšší než je požadovaný tiskový náklad, a to o tzv. „p ídavky papíru“ (ON 88 1681). Jde o technicky zd vodn né zvýšení po tu arch pro rozjezd ofsetového stroje (nalícování jednotlivých barev a docílení stejnom rného navalování barvy na tiskové formy) a pro kniha ské zpracování. P ídavky archového papíru jsou odlišeny pro tisk na jednobarvových, dvoubarvových a ty barvových strojích a podle výše tiskového nákladu. tak nap íklad p i jednostranném tisku ty barevné mapy na ty barvovém stroji v nákladu 10 000 výtisk iní p ídavek papíru pro tisk 4,3 %, tj. 430 arch ; p i oboustranném tisku 4+4 barvy se p ídavek zvyšuje na 5,82%, tj. 582 arch . Tento p ídavek je dále možno zvýšit u vysoce náro ných tiskovin o 10 %. Dále se p idává na každou vým nu tiskové desky ve stroji dalších 30 arch . P ídavek pro kniha ské práce se liší podle jejich druhu. Tak nap íklad pro strojní skládání arch u mapových skládanek (viz kap. 12.2) by ve shora uvedeném p ípad inil p ídavek papíru dalších 1.34 %, tj. 134 arch . Zvláštní p ídavky jsou stanoveny pro lakování arch , pro potiskování speciálních druh papíru apod. P ed zahájením tisku je t eba krom p ípravy tiskových forem a tiskového stroje zajistit i p ípravu papíru a p ípravu barev. P i tisku je d ležité, aby papír nem nil p íliš sv j rozm r. To se dosahuje jednak n kolikam sí ním skladováním mapového papíru p ed tiskem, kdy dochází k tzv. „dozrávání“ papíru. Skladování je nejlépe provád t v klimatizovaných skladech p i teplot cca 18oC a relativní vlhkosti vzduchu cca 65%. P ed tiskem se dále provádí kondicionování papíru. K tomu slouží tzv.vyv šovací za ízení, které je umíst no p ímo v ofsetové strojovn . Na tomto za ízení se zav šují menší složky papíru po n kolika desítkách arch na 24 až 48 hodin p ed tiskem. Ú elem kondicionování papíru je, aby papír získal teplotu a relativní vlhkost prost edí. v n mž bude potiskován. N které papírny dodávají papír kondicionovaný (p edklimatizovaný) již p ímo z výroby, a to na podmínky, které si tiskárna stanoví. Takto upravený papír je dodáván ve složkách v neprodyšných obalech (nap . jsou zava eny do tenké termoplastové fólie) a je možno jej použít p ímo po dodávce pro tisk. V n kterých p ípadech, zejména když dochází ke zvln ní papíru ve slohu, je nutno papír p ed tiskem satinovat. Jde o projetí papíru tiskovým strojem p i zapojeném vlh ení tiskové formy (barevníková souprava je odpojena) a p i sníženém tlaku válc stroje. Satinování, jímž se papír vyrovnává, je možno u siln ji zvln ných arch i n kolikrát opakovat. - 43 (71) -
Kartografie II · Modul 02
Papír je nutno p ed naložením do naklada e ofsetového sroje p esn vystohovat a o íznout. K tomu se používají jednonožové eza ky. Tím se docílí ostrost nakládací hrany archu a jeho p esné úhlování (hrany okraje papíru musí spolu svírat úhel 90o). Nemén d ležitá je p íprava barvy. Pokud se nepoužije p ímo továrn vyrobený barevný odstín, je t eba barvy p ed tiskem mísit, a to v dostate ném množství pro celý tiskový náklad2 publikace (nap . atlasu, který zpravidla tvo í n kolik tiskových arch ). K úprav odstínu se použijí dv (n kdy i více) pestrých tiskových barev stejného druhu a p ípadn i mísící b loba nebo er pro úpravu sytosti a jasu barvy. Rovn ž je t eba p ed tiskem upravit konzistenci tiskové barvy a její schnutí tak, aby barva byla p izp sobena pro tisk na ur ený materiál, aby byl tisk ostrý a nedocházelo k jeho obtahování na zadní stranu potiskovaného archu p i stohování ve vyklada i ofsetového stroje. K úprav konzistence tiskové barvy se používají edidel, k úprav schnutí sušidla. P i rozjezdu ofsetového stroje nedochází u prvních desítek arch ješt k dokonalému probarvení tisku vlivem nedokonalého rozt ru erstv nasazené barvy v barevníkové souprav . Proto se na vršek stohu papíru umis uje n kolik desítek arch papíru, který byl již d íve potišt n a z tiskového nákladu pro r zné vady vy azen (tzv. makulatura). P i vícebarevném tisku je t eba dále upravit p i rozjezdu stroje p esné lícování barev, pop . upravit tzv. „rejst ík“, tj. zajistit p esné nalícování tisku na zadní stranu archu. Kvalita tisku se kontroluje v jeho pr b hu. K tomu slouží m rné testy, vykopírované na tiskové form . Pr b žn se kontroluje i lícování a dokonalé probarvení tisku v celé ploše archu. První úplné barevné výtisky (tzv. „výv sní archy“) se p edávají k následné kontrole a ke schválení odpov dnému a technickému redaktorovi mapu, resp. útvaru technické kontroly. Ten zhodnotí výslednou kvalitu a p edá tiskárn pokyny k t íd ní tiskového nákladu. P i t íd ní se z nákladu nejprve odstraní makulatura. Poté se prohlédnou jednotlivé archy a vadné výtisky (ušpin né, zamašt né od oleje, nedotišt né, s poškozeným papírem apod.) se z nákladu vy adí. U n kterých map se provádí i po ítání arch po t íd ní. Vyt íd ný náklad se pak p edá k expedici ke kniha skému zpracování, pop . se provede kniha ská úprava ( ezání, skládání apod.) provede p ímo v tiskárn .
3.3
Jiné tiskové techniky používané p i tisku map
Pro tisk se v sou asné dob používá p evážn ofset. Ten slouží jak pro tisk map tak i pro tisk jejich textových a obrazových dopl k , pro tisk obálek apod. Z jiných tiskových technik se u map uplat uje v menší mí e pouze sítotisk.
2
Tiskový náklad je smluvn nebo jinak stanovený po et výtisk ur ené tiskoviny. Výše tiskového nákladu má bezprost ední vliv na použitou tiskovou techniku a na technologii p ípravy tiskové formy.
- 44 (71) -
Tisk
Sítotisk se používá p i rozmnožování map (zejména tematických) v malých tiskových nákladech. Oblíben je zejména v SRN. Mapy je možno touto technikou vytisknout s pom rn nízkými finan ními náklady, nebo síto je možno pro tisk (na rozdíl od eloxované hliníkové desky) použít mnohonásobn . Obraz se kopíruje z pozitivu na fotochemickou vrstvu, která na sítu vytvo í šablonu, jíž je možno protla ovat barvu. Sítotiskem je možno tisknout plné plochy, árové prvky pouze tehdy, je-li tlouš ka áry v tší než 0.15 mm. Sí ované p edlohy není možno sítotiskem reprodukovat. Výhodou sítotisku je, že nános barvy na potiskovaný materiál m že být až 10násobn vyšší než p i tisku z plochy. Proto se tato technika s výhodou používá pro tisk fluoroscen ními barvami, nebo barvami, které je možno z otisku p enést (nap . teplem nebo tlakem) na jinou podložku. Na p enosu barvy z otisku tlakem jsou založeny tzv. suché obtisky (u nás d íve známé pod obchodním ozna ením „Propisot“. Tisknou se sítotiskem na papír se speciáln upraveným povrchem a prokládají se papírem, který tiskovou barvu nep ijímá. Obraz se tiskne zpravidla stranov p evrácený. Písmo nebo jiný p enášený prvek (nap . mapová zna ka) se p iloží na p íslušné místo na originále mapy a tlakem se na n j p enese. Tento postup byl používán nap . pro popis map velkých m ítek parcelními ísly. Nejv tší uplatn ní má však p i výtvarných pracích a v propagaci. Vysoký nános barvy je rovn ž t eba zajistit u tzv. tyflomap (mapy pro slepé a slabozraké). Pro tisk obrazu, který je možno identifikovat hmatem, se používají speciální barvy, které p i styku se vzduchem nabobtnají a vytvo í tak reliéfní obraz.
3.4
Digitální tisk
Krom digitálních kartografických d l na elektronických médiích (nej ast ji CD) se objevují r zné mapy a jim podobná díla i na ve ejných po íta ových sítích. K jejich rozmnožování, které je ostatn velmi jednoduché a rychlé (viz problémy s autorskými právy), klasické tiskové technologie p íliš nepomohou. Jsou-li však kartografická díla s využitím výpo etní techniky a specializovaných softwar vytvo ena, tj. existují-li v latentní podob ve tvaru vektorových nebo rastrových soubor , budeme jist hledat jiné cesty p ípravy jejich velkonákladového tisku3 v analogové podob , než výše popsané klasické technologie. Kreslení a rytí kartografických p edloh se pomalu p esouvá do „technologického muzea“. Zpracování mapového obrazu v digitální form je ve všech stadiích jeho p ípravy a tvorby velmi efektivní, tím spíše, je-li p i n m k dispozici vhodná databáze, jak je tomu nap . u státních mapových d l (ZABAGED, DMÚ25 – ob s atributy). Za t chto okolností lze provád t automatické, resp. 3
Sou asné tiskárny, plotry, rozmnožovací a multifunk ní za ízení a malonákladové tiskové stroje pracující na digitálním principu jsou schopny velmi kvalitní vizualizace latentního mapového obrazu na papírových, um lohmotných a r zných dalších médiích, takže p i ur itém „malém“ po tu požadovaných výtisk nebo kv li jiným okolnostem (nap . asové hledisko zastíní p ípadné vyšší ceny produktu) není t eba o vysokonákladovém ofsetovém tisku uvažovat.
- 45 (71) -
Kartografie II · Modul 02
poloautomatické generování mapového obrazu podle zadání sestavitele nebo objednavatele, v etn generalizace a zpracování popisu, a p itom zabezpe ovat vysokou aktuálnost obsahu díla, které p ipravujeme pro tisk.
3.4.1
Klasická digitální technologie
Digitální soubory vektorových mapových obraz se p evád jí pomocí velkoformátových osvitových jednotek na rastrová data na film. Výsledkem tohoto p enosu jsou filmové pozitivy (tiskové podklady) pro jednotlivé tiskové barvy. Další fáze výroby jsou totožné s klasickou technologií vyhotovení tiskových podklad , tj. po p ípadné ofsetové montáži vykopírování mapového obrazu na p edzcitliv nou tiskovou desku celoplošným osvitem. Pro tisk se používají b žné velkoformátové archové ofsetové stroje. Tato technologie je v podstat analogií technologie Computer-to-Film (CTF), která navíc zahrnuje i montáž.
3.4.2
Computer-to-Plate
Vykopírování digitálních obrazových dat p ímo na tiskovou desku bez použití meziproduktu ozna ujeme jako Computer-to-Plate (CT-Plate). Tisková forma vzniká z digitálních dat p ímo, tzn. že jsou obrazová data p enášena na tiskovou desku ve speciálních osvitových za ízeních, umíst ných mimo tiskové stroje, a to za použití vysoce citlivých kopírovacích vrstev. P i celoplošném osvitu tiskových desek posta uje za užití b žných sv telných zdroj doba od 30 do 200 s. V technologii CT-Plate, probíhá osvit po jednotlivých tiskových bodech, a proto je nutné využívat speciální druhy p edzcitliv ných tiskových desek, které umož ují získat tiskový obraz ádov b hem n kolika minut.. Sv tlocitlivá vrstva na termografických deskách má extrémn vysokou citlivost v oblasti emise používaných výkonných polovodi ových infra ervených laser s vlnovou délkou 830 nm. Pro osvit tiskových desek se sv tlocitlivými vrstvami, založenými na bázi halogenid st íbra, se používají 5mW polovodi ové lasery s vlnovou délkou 405 – 410 nm. Pro fotopolymerní desky typu Agfa N91 se používají výkonn jší argon-iontové lasery s vlnovou délkou 488 nm nebo YAG-lasery s vlnovou délkou 532 nm s p íkonem 100 – 150 mW. Tyto desky vyžadují po osvitu vyh átí, jímž je dokon en polymeriza ní proces, bez n hož by tisková vrstva nebyla odolná v i vývojce.
3.4.3
Direct Imaging
DI je zkratka pro “Direct Imaging”, tj. p ímé exponování tiskové desky upnuté ve stroji. Sou asn je to chrán ná zna ka americké firmy Presstek, která jako první p išla s tímto zp sobem p ípravy tiskových desek. P i použití této technologie dochází k polohov p esnému, definovanému vypálení tiskového bodu na tiskovou desku upnutou v tiskovém stroji, a to na všech tiskových jednotkách sou asn . Vzhledem k polohov p esnému vypálení tiskového obrazu jsou již jednotlivé tiskové jednotky p esn v registru, tzn. odpadá napasování jednotlivých tiskových jednotek na sebe. Sou asn jsou digitální data používaná pro p ímé zobrazování tiskové desky - 46 (71) -
Tisk
využívána pro p esné p ednastavení barevníku. Z t chto d vod p ípravy stroje k tisku velice krátká.
je doba
Pod pojmem suchý (bezvodý) ofset se skrývá ofsetová technologie pracující bez pomoci vody. Tisková deska je potažena vrstvou, na které se barva nedrží. P i expozici desky se v místech, která mají tisknout, vrchní vrstva odstraní (nej ast ji vypálením laserovým paprskem), ímž se odhalí vrstvy spodní, která ofsetovou barvu p ijímá. Této technologie se používá práv p i tisku metodou Direct Imaging (DI), kdy se tiskové desky exponují p ímo v tiskovém stroji. Nevýhodou suchého ofsetu je vznik malých áste ek prachu, které se olupují z tiskové desky na pomezí tisknoucích a netisknoucích míst. Tyto áste ky prachu se projevují malými bílými místy v tišt ném obrazu (tzv. vypadávání barvy). Z tohoto d vodu je nutné po n kolika stovkách vytišt ných kus válce s tiskovými deskami p emýt, aby kvalita tisku se zvyšujícím se po tem kopií neklesala. Tato skute nost spolu s rychlou p ípravou tisku a možností p esného soutisku bez složité montáže p edur uje DI stroje pro tisk malých náklad . Na tomto poli se ale setkávají se silným (a stále siln jším) konkurentem - digitálním tiskem.
3.4.4
Computer-to-Press
Technologie Computer-to-Press (CT-Press) umož uje vyhotovit tiskovou formu p ímo v ofsetovém stroji. To vyžaduje, aby u vícebarevných archových ofsetových stroj byly pro každou tiskovou barvu na stroji namontovány osvitové jednotky tiskových desek a zárove aby byly tyto stroje vybaveny zásobníky zcitliv ných tiskových desek. Stroje typu Computer-to-Press dodávají nap . firma Heidelberg, a.s., firma Scitex&KBA (Karat Digital Offset Press pro bezvodý ofset). Ve spolupráci firmy Presstek, a.s. (USA) a ADAST, a.s. byly vyvinuty archové ty barvové a p tibarvové ofsetové stroje ADAST Dominant 745C DI (resp. 755C DI) pro bezvodý ofset. Maximální formát tisku je 485 x 660 mm. Pro vyhotovení tiskových forem je použito na každé tiskové jednotce 32 infra ervených laserových diod. Vyhotovení tiskových forem p i rozlišení 1270 dpi trvá cca 3 minuty.
3.4.5
Computer-to-Print
Pro malé tiskové náklady do maximáln stovek výtisk se uplat ují systémy Computer-to-Print (CT-Print), které umož ují tisk z digitálních dat p ímo na papír. Proto bývá ozna ována i jako Computer-to-Paper nebo „digitální tisk“. Používají se p edevším malé formáty papíru, a proto je tato technologie rozší ena p edevším v komer ní sfé e p i tisku malých náklad tiskovin podle pot eb odb ratele, tj. tzv. „printing-on-demande“ (tisk na zakázku). Tisk je zde založen bu na využití vlastností fotopolovodi nebo na inkjetovém principu. U stroj používajících elektrofotografických vlastností polovodi se po nabití polovodivé vrstvy elektrostatickým nábojem s nap tím n kolika kV provede osvit laserovým paprskem. Na osv tlených plochách dojde k poklesu hustoty náboje (a tím i nap tí). Latentní elektrostatický obrazový záznam se pak vyvolá práškovým pigmentem (tonerem), který má stejný elektrostatický náboj jako polovodivá vrstva. Elektrofotografický válec
- 47 (71) -
Kartografie II · Modul 02
slouží bu p ímo jako tiskový válec a p enáší toner na papír, na n mž se tepeln fixuje, nebo se toner p enáší na papír pomocí p enosového (ofsetového) válce. Po každé obrátce stroje se obrazový záznam na elektrofotografickém válci vždy znovu obnovuje. Na tomto principu pracoval první maloformátový tiskový stroj E-Print 1000 od firmy Indigo, a.s. (Izrael). Používal kapalný toner s barevnými pigmenty o velikosti 1 – 2 mikrony, který byl p enášen na papír prost ednictvím p enosového válce. Stroj byl vybaven zásobníky na 6 barevných toner , takže mohl využívat jak technologii stabilizovaného ty barvotisku, tak technologii hexachromu. Rychlost stroje byla asi 500 výtisk za hodinu p i rozlišení 800 dpi. Na obdobném principu pracuje i digitální tiskový stroj DCP/32D od firmy Xeikon (Mortsel). Využívá suchý toner, který se p enáší z elektrografického (zobrazovacího) válce p ímo na papír, kde se fixuje teplem. Maximální velikost tisku je A3+. Tisk až do formátu B2+ s rozlišením 600 dpi umož uje typ Xeikon DCP/50D s hodinovým výkonem 6000 4-barevných stran formátu A4. Firma Heidelberg vyvinula digitální ty barvový tiskový stroj Nexpress, který m že tisknout až do formátu 340 x 460 mm. Jeho výkon je až 2100 výtisk za hodinu. Firma Xerox dodává na trh digitální ty barvový tiskový stroj DocuColor 2060, který m že tisknout až do formátu 320 x 488 mm. Stroj umož uje rozlišení 600 dpi p i rychlosti tisku p es 3000 arch za hodinu. Typ DocuColor iGen3 vytiskne až 6000 arch za hodinu. Koncem 90. let 20. století se objevily i digitální tiskové stroje st edního formátu. Pat í mezi n nap . y barvový DICOpress firmy Man-Roland, který používá suché tonery. Stroj tiskne na kotou ový papír o ší ce role 520 mm. Formát tiskoviny 500 x 700 mm tiskne rychlostí 800 arch za hodinu. Velkoformátovou reprodukci p ímým digitálním tiskem umož ují v tšinou za ízení založené na ink-jet principu. K dispozici je ada bubnových a archových tiskáren a kotou ových a archových plotr (nap . firmy HewlettPackard, Océ aj.).
3.5
Retuš
Sou ástí kartolitografických prací spojených s výrobou map je retuš. Retuší odstra ujeme vady, které vznikly p i fotografickém nebo fotochemickém p enosu obrazu na výsledných kopiích. Retuš rozlišujeme bu pozitivní nebo negativní. P i negativní retuši vykrýváme tuší nebo retušovací barvou pop . prorýváme zatažené áry na negativu. Negativní retuš m žeme použít také pro odd lení dvou prvk , které mají být tišt ny r znou barvou, ale byly vykresleny na jediném originále. Technologie se nazývá rozkrývání árových prvk na negativech. Z originálu vyhotovíme fotograficky nebo kontaktn dva shodné negativy. Na jednom z nich vykryjeme retuší jeden z prvk , na druhém negativu pak druhý prvek. Tím je rozkrytí provedeno.
- 48 (71) -
Tisk
P i pozitivní retuši odstra ujeme závady na pozitivech, a to bud dokresbou perkem nebo jemným odškrábáním.
3.6
Archivace tiskových podklad
Po ukon ení tisku se ruší kopírovací p edlohy. Jednotlivé tiskové podklady se z nich demontují, p et ídí a uloží do obálek, které se p edávají do archívu tiskových podklad . Obálky musí být ádn ozna eny názvem titulu pop . i nomenklaturou mapového listu, musí být na nich uveden po et podklad , jejich druh a po adové íslo, pop . i rok vydání mapy. Sou asn se v obálce ukládají i výrobní meziprodukty (nap . kopírovací masky, díl í kopie nebo soukopie, negativy, litomakety apod.) podle pokyn , uvedených v technické dokumentaci díla (v projektu, redak ních pokynech, technologicko-kalkula ním listu apod.). Veškeré tyto práce zajiš uje technický redaktor mapy, který je odpov dný za jejich ádné provedení. Do mapového archívu kartografického podniku se ukládají schválené výv sní archy (pop . signální výtisky) a n kolik výtisk mapy v plochém archu (tj. v archu p ed jeho kniha ským zpracováním). Tyto ploché archy slouží jako p edpis oprav mapy pro její další vydání (reedici). Jejich po et stanoví technický redaktor, který rovn ž zajiš uje jejich p edání do archívu. Tiskové podklady map a atlas se archívují nej ast ji v d ev ných nebo pancé ovaných mapových sk íních (tzv. mapovkách) o rozm ru B1 nebo A0. Archívy musí být temperované, vhodná je i jejich klimatizace. U státních mapových d l je zp sob archivace stanoven již p ímo technickými p edpisy.
- 49 (71) -
Kniha ské zpracování kartografických d l
4
Kniha ské zpracování kartografických d l
Výrobu kartografických d l ukon ují kniha ské práce. K nim adíme ezání arch po tisku, skládání map a text , jejich vlepování nebo vkládání do obálek, slepování vícedílných (nap . nást nných) map a veškeré druhy knižních vazeb. Kniha ská výroba je innost, zahrnující p ípravné a dokon ovací práce spojené s výrobou všech druh tiskovin, a to jak p ed tiskem map tak i po tisku. Jde nap . o ezání a úhlování papíru p ed tiskem, o ezávání a pro ezávání arch po tisku, jejich skládání, perforování apod. Do této oblasti pat í i výroba obalových prost edk , etiket a dalších tiskovin. Oblastí knižních vazeb s zabývá knihvazárenská výroba (též knihvaza ská výroba). Ta se d lí na ru ní ( emeslnou) aa strojovou, která je p evážn automatizována. Na výrobních linkách, tvo ených soustavou vzájemn propojených kniha ských stroj , je možno zhotovovat knižní vazby, tj. knižní bloky a knižní desky a spojovat je do finálního výrobku. U kartografických d l (atlas ) je možnost použití automatických kniha ských linek asto omezena nevhodnou koncepcí atlas (nap . za azení map se záložkami na vykláp ní), pop . p íliš velkým formátem publikace (u velkých atlas ), který na kniha ských linkách, které jsou zpravidla použitelné pouze do formátu B4, již nelze zpracovávat. Proto se dosud ada atlas váže ru n .
4.1
Kniha ské zpracování jednolistových map
Jednolistové mapy, k nimž pat í nap . Základní mapy R, Silni ní mapy R aj., jsou p edávány k distribuci v plochém archu. Tyto mapy se po tisku pouze o ezávají na stanovený formát, zabalí a p edávají k distribuci mapovým složkám. Pro ezání arch (po tisku i p ed tiskem) se používají jednonožové ezací stroje (též eza ky). Tyto stroje umož ují ezání papíru ve stohu po jedné stran (nap . eza ka Perfekta SEYPA 115-1). eza ky mají obecn minimální od ez 5 mm, asto automatický posun stohu papíru na nakládacím stole a programovací za ízení pro nastavení požadovaného výsledného formátu papíru. Délka nože eza ky je obvykle 1150, 1320, 1680 i 2200 mm podle velikosti eza ky. Jinou úpravou jednolistových map je jejich skládání. To se provádí bu ru n nebo automatizovan pomocí skládacích stroj . Výsledkem t chto prací je tzv. mapová skládanka. Skládací stroje jsou kniha ská za ízení, jimiž je možno provád t skládání arch papíru r zným programovatelným zp sobem na požadovaný výsledný formát. Podle druhu skládacího mechanismu d líme tyto stroje na: • kapsové, u nichž vzniká lom tím, že arch papíru prudce narazí do kapsy stroje a v míst prohybu je uchopen dv ma vále ky, které vytvo í h bet lomu složky, • nožové, u nichž vzniká lom pomocí kovového pravítka (nože), které zasune v míst lomu arch mezi dva válce,
- 51 (71) -
Kartografie II · Modul 02
• kombinované, které obsahují oba druhy skládacích systém v jediném strojním za ízení (nap . pro soub žné lomy jsou používány kapsy, pro k ížové lomy jsou používány nože).
P i výrob map se nej ast ji používají kapsové skládací stroje. Je možno na nich provést n kolik soub žných (podélných) lom a jimi mapu harmonikovit složit. Dokon ení skládání se provede jedním nebo dv ma lomy k ížovými (p í nými). P i dvou p í ných lomech m že být druhý lom neúplný. Pro zpracování map s v tším po tem soub žných (podélných) lom jsou vhodn jší stroje kombinované, u nichž se p í ný lom provede pomocí nože. U kapsových stroj n kdy není možno p í ný lom bezpe n provést z technických d vod (p íliš velká tlouš ka materiálu) a výrobu skládanky je nutno dokon ovat ru n . Výkon skládacích stroj , používaných pro zpracování map, bývá cca 20 000 mapových skládanek za sm nu. Popsaným zp sobem vznikají mapové skládanky s nepravou obálkou, tj. takové mapové výrobky, kde p ední i zadní strana mapy je vytišt na na stejném archu jako mapa (zpravidla na zadní stran jednolistové mapy). Jednolistové mapové skládanky se v poslední dob asto vlepují do tzv. pravé obálky. Tato obálka je vytišt na samostatn na kartonu o plošné hmotnosti 250 až 300 g/cm2 a její povrch m že pro zlepšení dezénu výrobku upraven bu lakováním nebo laminováním (nava ením slabé plastové fólie). Do obálky je mapa bu vlepena (nap . u plán m st, turistických map apod.) nebo vložena. P i vkládání mapy do obálky je vždy t eba používat obálku se záložkou; p íkladem tohoto druhu kniha ského zpracování u nás jsou mapy ze souboru Poznáváme sv t. Použití pravé obálky umož uje kombinovat jednolistovou mapu s dalšími dopl ky (nap . s doprovodným textem, všitým do h betu obálky - p íkladem je soubor automap R 1:200 000) nebo sešitým a vloženým do obálky. N kdy se mapová skládanka zasunuje za pásku, vlepenou do vnit ní strany obálky. Používají se i jiné úpravy, nap . p elepení jednoho nebo dvou roh vnit ní strany obálky s vloženou mapovou skládankou nebo pod. Pokud jsou jako obal publikace použity tuhé desky s t emi tuhými záložkami, je možno do obálky vložit v tší množství složených map, pop . i jednoduše svázaných text (nap . ve form sešitové brožury) a tímto zp sobem kniha sky zpracovat celé atlasové dílo (použito nap . pro Lesnický a myslivecký atlas). Výhodou tohoto zp sobu vazby je, že jednotlivé mapy je možno z atlasu snadno vyjímat.
4.2
Kniha ské zpracování mapových soubor a atlas
U rozsáhlejších mapových d l jsou pro finalizaci výrobk používány knižní vazby. Knižní vazbu p edstavuje knižní blok, zav šený do knižních desek nebo do obálky. Blok (knižní blok) je svazek ve h betu nebo v hlav knihy (horní kraj knižního svazku) spojených list nebo složek stejné velikosti. P i zpracování kartografických d l používáme: • h ebenový blok, tj. svazek list d rovaných obdélníkovými otvory, spojených ve h bet h ebenem z plastové hmoty; pokud se k tomuto bloku p ipojí kartonová (pop . lakovaná nebo laminovaná) obálka, vznikne tímto
- 52 (71) -
Kniha ské zpracování kartografických d l
zp sobem jednoduchá knižní vazba, používaná asto pro automapy nebo pro plány m st, • spirálový blok, tj. svazek ve h betu d rovaných list , spojených z kovu nebo z plastové hmoty; po dopln ní obálky vznikne tímto zp sobem rovn ž jednoduchá vazba (vazba na spirálu), použitelná p i zpracování atlas , plán m st, katalog nebo pod., • knižní blok, obsahující zkompletované potišt né listy nebo složky; podle zp sobu jejich spojení jej m žeme dále d lit na šitý blok, tj. svazek list nebo složek, obvykle perforovaných, spojených ve h betu šitím, nebo lepený blok, tj. svazek list spojených ve h betu lepením.
Složka je arch potišt ného papíru, p eložený jedním nebo n kolika lomy na p edepsaný rozm r. N kolik spojených složek tvo í knižní blok. Skládání knižních složek se provádí na skládacích strojích následnými k ížovými lomy. Knižní blok vzniká postupným snášením potišt ných list nebo složek; jde o jejich ru ní nebo strojové azení podle stránkování publikace. Snášecí stroje jsou kniha ská za ízení o více stanicích (nap . 6, 12, 18, 24, i více), z nichž každá slouží pro uložení stejných potišt ných list nebo složek. Stroj automaticky vyjímá z t chto stanic jednotlivé listy nebo složky a postupn je adí za sebou. Knižní vazby d líme na: • m kké, tj. publikace s m kkou (kartonovou, lakovanou nebo laminovanou obálkou, • polotuhé, tj. publikace, kde pro obálku využíváme desky z šedé lepenky s p elepením ve h betu (pro atlasy se používá z ídka), • tuhé s deskami z lepenky, potažené plátnem, plastovou fólií, laminovaným potišt ným papírem, koženkou apod.
Z m kkých vazeb se pro zpracování map a atlas používá : • sešitová brožura (do 96, resp. 128 stran), která p edstavuje blok sešitý ve h bet drát nou skobkou nebo nití a od íznut spole n s obálkou ze t í stran. K šití brožury drátem s používá kniha ské stroje tzv. drátovky. • lepená brožura (do 320, resp. 400 stran podle plošné hmotnosti papíru),kdy je knižní blok složen z jednotlivých list nebo ze tvrtsložek. Po zav šení do obálky se publikace o ezává ze t í stran i s obálkou. Ve variant „lepená brožura s okraji“, u níž obálka p esahuje ze t í stran blok, se tento druh vazby ozna uje jako „paperback“. Tato varianta je asto používána pro vazbu atlas i jiných publikací kapesního formátu. • blokovaná brožura (do 320, resp. 400 stran), kdy je blok sešit drátem ze strany u h betu, a to dv ma až p ti skobami (podle formátu). Po zav šení do obálky se o ezává ze t í stran spole n s obálkou, • šitá brožura (do 800, resp. 900 stran), kdy je blok sešit nití brožovacím stehem bez gázu. Zav šuje se do obálky a o ezává ze t í stran spole n s obálkou.
Polotuhé vazby se p i zpracování map používají jen velmi výjime n . Své uplatn ní našly p i výrob d tské skládanky (leporela). - 53 (71) -
Kartografie II · Modul 02
Tuhé vazby jsou používány u atlas velmi asto (do 800, resp. 1400 stran nebo do tlouš ky h betu 50 mm). Složky jsou u nich šity spolu s p edsádkou knižním stehem. Jednotlivé druhy vazeb se liší materiálem, z nichž jsou vyhotoveny desky. Poloplát ná vazba s okraji má desky pouze ze silné lepenky, u tuhé vazby je tatáž lepenka polepena kniha ským plátnem, koženkou, novoplastovou fólií apod. a u vazby do desek z plast se používá m kká plastová fólie z PVC (plastik) nebo tvrdá plastová fólie (fatroid, novodur aj.). U všech druh tuhých vazeb se sešitý knižní blok p ed zav šením do desek o ezává ze t í stran. Šití knižního bloku se provádí na kniha ských šicích strojích, zvaných ni ovky. Šije se jednoduchým stehem, p ešívaným stehem nebo st ídavým p ešívaným stehem (knižní k ížový steh nej ast ji na gáz). Pro n které vazby je možno spojit knižní blok též lepením. Jiný p ípustný postup je šití bloku tavitelnými nit mi, které spojuje výhody šité a lepené vazby. V tomto p ípad se blok ješt zpev uje oblepením h betu. K o íznutí sešitého nebo slepeného bloku slouží t ínožové ezací stroje (tzv. troj ezy). Jde o speciální typ eza ek, které o íznou najednou blok naho e a dole a poté ze strany, a to vše p i jednom zalisování bloku). Knižní desky pro tuhé vazby se vyhotovují na strojích pro knižní desky (tzv. deskova ky). Hotové desky lze potisknout na knihtiskových strojích nebo ražením pomocí ražebních fólií (nap . zlacením) nebo sítotiskem (nap . desky z plastových fólií). Zav šování je spojování hotových knižních desek s kompletním knižním blokem. Provádí se ru n , nebo dnes tém výlu n na zav šovacích strojích. Dokon ená kniha (atlas) se umístí na n kolik hodin do kniha ského lisu, v n mž dojde k vyschnutí lepidel. Poté se zkontroluje z hlediska jakosti, opat í papírovým p ebalem, zasune do lepenkových desek, balí a expeduje. U kartografických d l se vyžaduje p ed expedicí dodání signálních výtisk (prvních kus úpln dokon ených publikací) ke schválení k rozši ování, které provádí šéfredaktor vydavatele.
4.3
Speciální kniha ské práce
Finalizace výroby nást nných map je typickou ru ní kniha skou prací. Mapy se po vytišt ní o íznou na istý formát s asi 2 cm p ekrytem mapové kresby na stycích díl mapy. Tato plocha slouží pro slepení jednotlivých díl mapy k sob . Vrchní nalepovaný díl mapy se pro ezává vždy až do kresby. Pro lepení se používají termoplastická lepidla, která se aktivují zažehlením. Po slepení díl se mapa opat í lištami, jimiž se zpevní jejich horní a dolní okraj a tkanicemi pro záv s a svázání sto ené mapy. Jednotlivé nást nné mapy se pouze o ezávají a lištují.
- 54 (71) -
Speciální kartografické výrobky
5
Speciální kartografické výrobky
Mezi speciální kartografické výrobky pat í reliéfní mapy, glóby, tyflografické mapy (mapy pro slepé a slabozraké), mapové transparenty (mapy ur ené pro promítání na zp tných projektorech), ortofotomapy aj.
5.1
Reliéfní mapy
Reliéfní mapy pat í k trojrozm rným kartografickým výrobk m. Pro docílení prostorového vjemu pot ebujeme k jejich výrob nejen tiskové (kopírovací) podklady všech árových a plošných prvk mapy, ale též originální trojrozm rný (zpravidla p evýšený) model reliéfu. P i rozmnožování reliéfních map se vyhotovuje nejprve tisk mapového obsahu na termoplastovou fólii typu PVC. Používají se nej ast ji bíle zbarvené jednostrann matované nebo hladké tvrzené plastové fólie (nap . Fatrokart, Durofol SP) nebo bíle zbarvené m k ené fólie (plastikové). Pro tisk mapového obrazu se používá ofset. Tiskne se na nátiskových strojích (u velkých formát , kde se používají fólie o tlouš ce až 2 mm, které není možno potiskovat na rychlob žných archových ofsetových strojích), nebo na rychlob žných ofsetových strojích p i snížených obrátkách (nejvýše 2000 výtisk za hodinu). Tyto stroje mohou potiskovat fólie o tlouš ce 0.35 - 0,50 mm. M k ené PVC fólie se rovn ž nej ast ji potiskují ofsetem.Jsou elastické, nárazuvzdorné, jejich tlouš ka bývá 0.2 mm. Potiskování plastových fólií je složit jší než tisk na papír. P i tisku je t eba, aby p ed p enesením obrazu pomocí ofsetové gumy na povrch fólie došlo k odpa ení vlh ícího roztoku z této gumy. Tiskové barvy se do povrchu fólie nezapíjejí a proto je nutno zajistit (zejména u rychlob žných stroj ), jejich rychlé zasychání. Osv d ilo se p ed tiskem opat it povrch plastových fólií vhodným lakem, který p ijímá tiskovou barvu a usnad uje její schnutí. Pro tisk se osv d ily tiskové barvy Kontrast (Barvy laky, Praha). U barev se vyžaduje, aby jejich film po nanesení nepraskal (i p i roztažení potišt ného materiálu), byly barvostálé p i teplot až 150 °C, používané p i termovakuovém tvarování, a aby byly sv tlostálé. Princip docílení trojrozm rné podoby reliéfní mapy je založen na ztrát tvarové pam ti plastových fólií typu PVC p i jejich zah átí nad kritickou teplotu. Mapa, vytišt ná na plastové fólii, se po tisku o ízne na stanovený formát. Tvarovacího stroj pro výrobu reliéfních map z pevného stolu, na n jž je upínán tvarovací model (pozitivní nebo negativní), který se získá z originálního trojrozm rného modelu reliéfu odlitím (nap . pomocí epoxidové prysky ice). Model se na vrcholových a nížinných tvarech provrtá, aby bylo možné z prostoru nad ním a mezi ním a spodní deskou stroje odsát vzduch. Tvarovaný plochý výtisk mapy na plastové fólii se vloží do upínacího rámu na tvarovací model. Plastová fólie se zah eje na teplotu 110 – 130 °C shora p iklopeným topným t lesem a poté se z prostoru nad a pod tvarovacím modelem vy erpá vzduch. Teplem zm klá plastová fólie se vlivem podtlaku deformuje a p ilne k povrchu tvarovacího modelu. Následn se vyh ívací t leso odklopí a fólie se ochladí proudem chladného vzduchu nebo vodou na teplotu 20 - 30 °C. P i této teplot si fólie - 55 (71) -
Kartografie II · Modul 02
zachová trojrozm rný tvar, který získala p i termovakuovém tvarování, a je možno ji z rámu vyjmout. Tímto zp sobem vznikne výlisek reliéfní mapy. Obdobný efekt lze získat i tepelným lisováním potišt né plastové fólie mezi matricí a patricí terénního reliéfu. Tento zp sob výroby se u nás nevyužívá. Vytišt ný obraz mapy je t eba chránit proti ot ru. To se docílí bu p elakováním výtisku mapy ochranným lakem, nebo p iložením slabé iré plastové fólie na plochý obraz mapy p ed termovakuovým tvarováním. Ochranná fólie se pak deformuje sou asn s výliskem reliéfní mapy a bezpe n chrání její obraz proti ot ru. Vícedílné (nap . nást nné) reliéfní mapy se tvarují v jediném celku na velkoformátových tvarovacích strojích. Po tisku se nejprve jednotlivé díly mapy o íznou a slepí (obdobn jako p i výrob nást nných map) a poté tvarují. Reliéfní mapy velkých rozm r se zpravidla umis ují do d ev ných nebo plastových rám . Mohou se p ípadn i vyztužit na rubové stran vhodným vypl ovacím tmelem. Reliéfní mapy na plastových fóliích (výlisky) je t eba používat tak, aby nebyly vystaveny p ímému slune nímu zá ení (zvlášt jeho tepelné složce) nebo zá ení topných t les, nebo p i p ípadných vyšších teplotách u nich m že dojít k dalším nevratným deformacím. Rovn ž je t eba chránit je p ed mrazem, Nebo PVC fólie p i nižších teplotách k ehnou a jsou t íštivé. Tuto vlastnost získávají tyto fólie stárnutím (vyprcháváním plastifikátor ). P i dobrém uložení m že výtisk dosáhnout trvanlivosti 10 - 20 let.
5.2
Glóby
Glóby se vyráb jí dv ma základními zp soby: • polepováním pás , na nichž je vytišt n obraz mapy, na podkladovou kouli, • termovakuovým tvarováním dvou obraz polokoulí (severní a jižní), které byly vytišt ny na plastové fólii.
U glób vzniklých polepováním pás se mapový obraz vytiskne v ploše na speciální glóbový (melaninový) papír o plošné hmotnosti 90 g.m-2. Sm r výroby tohoto papíru volíme tak, aby byl rovnob žný s lepenými poledníkovými pásy. Poledníkové pásy (segmenty) jsou sférické dvojúhelníky, zobrazující zemský povrch od severního k jižnímu pólu v rozsahu zem pisné ší ky 30° (tj. celý zemský povrch je zobrazen na 12 poledníkových pásech). Krom toho se na témže archu vytisknou vrchlíky pro severní a jižní pól, vyhotovené v azimutálním zobrazení. Jednotlivé segmenty se z archu vyst ihnou nebo vyseknou na speciálních kniha ských strojích, namo í do vody a postupn lepí tak, aby árové prvky na styku jednotlivých segment na sebe vzájemn lícovaly. Páse se lepí na kouli, která je nej ast ji vyrobena z plastu. Jako poslední se lepí vrchlíky obou pól . Po ukon ení lepení se glóbus nast íká ochranným lakem. Koule je na severním a jižním pólu opat ena otvory, do nichž se zasune osa, která umož uje otá ení glóbusu. Glóbus se potom upevní na kovový nebo plastový stojan a vloží do ochranné lepenkové krabice, v níž se expeduje.
- 56 (71) -
Speciální kartografické výrobky
P i strojním zpracovávání lepených glób se obraz zemských polokoulí vytiskne ve tvaru hv zdice, na níž jsou zobrazeny souvisle polární oblasti v rozmezí 75° - 90° zem pisné ší ky. Zbývající ást, tj. 0° - 75° zem pisné ší ky, je uspo ádána do segment , navazujících na rovnob žky o zem pisné ší ce 75°. Obraz hv zdic, zobrazujících samostatn severní a jižní polokouli, se speciálním kniha ským strojem vysekne a nalepí na kouli pomocí sklopných p ítla ných lišt. Pro glóby vznikající termovakuovým tvarováním se používá znázorn ní severní a jižní polokoule v modifikovaném azimutálním zobrazení. Tisk mapového obrazu obou polokoulí se provede na cca 2 mm tlustou plastovou fólii typu PVC nebo na ten í plastovou fólii, která se zalisuje mezi dv další plastové fólie tak, aby jejich celková tlouš ka byla cca 1.6 - 12 mm. Pro vyhotovení t írozm rného obrazu polokoulí se používá termovakuové tvarování (obdobn jako u výroby reliéfních map) pomocí negativní matrice. Po o íznutí výlisk obou polokoulí podél rovníku se ob polokoule slepí na vnit ní i vn jší stran . Kone ná úprava glób je stejná jako u glób , vznikajících polepováním. Ob základní technologie (lepení, vakuové tvarování) se používají jak pro b žné typy glób (fyzické, politické, astronomické aj.), tak i pro glóby sv telné. U t chto se do vnit ního prostoru koule umís uje nízkowattová žárovka, která zevnit osv tlí obraz mapy. U sv telných glób , vzniklých termovakuovým tvarováním, je možno potisknout p ed lisováním ob strany plastové fólie, p i emž na vrchní (lícovou) stranu se zpravidla vytiskne obraz fyzické mapy a na spodní (rubovou) stranu obraz politické mapy. Takto upravené sv telné glóby mají p i dopadajícím sv tle fyzický obsah, který se p i prosv tlení glóbu doplní o politické rozd lení. Pomocí termovakuového tvarování je možno vyráb t i reliéfní glóby. Lisování se zde zpravidla provádí pomocí dvou negativních matric. V první etap se vylisuje glóbus hladký a v další etap se dolisuje pomocí reliéfní negativní matrice obraz reliéfu. Pro druhé lisování je n kdy používána vyh ívaná matrice a patrice. K nejv tším sv tovým výrobc m glób nejr zn jších typ a velikostí pat í firma Scanglobe (Dánsko). V našich zemích jsou vyráb ny glóby pomocí polep v menším rozsahu, termovakuované glóby byly vyráb ny ve Slovenské kartografii v Bratislav . Pro zobrazení v tších územních celk Zem , jako jsou nap . kontinenty (ale též pro zobrazení ástí M síce nebo jiných kosmických t les) se vyhotovují reliéfní mapy na kulovém vrchlíku. Zvláštností u t chto map je konstrukce sít , p i níž je nutno uvažovat (obdobn jako p i výrob glób ) délkové deformace, vznikající termovakuovým zpracováním. asto se tyto mapy vyhotovují i jako mapy hladké (bez obrazu p evýšeného reliéfu). Glóby se na trh dodávají rovn ž v plochém archu, vytišt né na tužším kartonu. Vyst ižením, skládáním a slepením je možno vytvo it glóbus ve tvaru mnohost nu. Jde však spíše o hry nebo reklamní výrobky, od nichž se nevyžaduje p ílišná p esnost kartografického zobrazení.
- 57 (71) -
Kartografie II · Modul 02
5.3
Tyflografické mapy
Tyflografické mapy (tyflomapy) jsou ur eny pro výuku slepých nebo slabozrakých. Od b žných map se liší p edevším velmi jednoduchým obsahem a dopln ním reliéfních znak , které umož ují hapticky (nevidomým hmatem) dešifrovat a prostorov lokalizovat jednotlivé údaje. Pokud mapy slouží jako tyflodidaktická pom cka (pro výuku), mohou mít i barevný obraz a popis, který slouží pro pot eby vyu ujícího. Tyflografické mapy se vyhotovují adou r zných technik. K nejstarším používaným technikám pat í ražba tyfloznak do kartonu. V sou asné dob je nejrozší en jší zhotovování t chto map termovakuovým tvarováním. Používají se zpravidla slabé plastové fólie na bázi PVC. Jinou, zna n produktivn jší technikou výroby, je tisk tyflografické mapy sítotiskem. Pro tento druh tisku se používají speciální barvy, které v pr b hu zasychání (p i styku se vzduchem) nabobtnají a vytvo í tak hmatem rozpoznatelný reliéf. Výroba tyflografických map je rozší ena v USA a v Japonsku. V menším rozsahu se vyráb ly i ve Slovenské kartografii v Bratislav .
5.4
Mapové transparenty
Mapové transparenty pat í k moderním kartografickým didaktickým pom ckám. Jsou zpravidla vydávány ve form mapových soubor , obsahujících transparenty s geografickým nebo topografickým obsahem a s obsahem tematickým (nap . vývoj politického rozd lení území, klimatické pom ry, výskyt naleziš aj.). Mapové transparenty jsou tišt ny na slabé plastové fólie (zpravidla polyesterové) s nízkou prostupnou denzitou, aby fólie v projektoru bylo možno r zn kombinovat a p ekrývat p es sebe. Pro montáž fólií v projektoru se používá princip nuceného lícování. Mapové transparenty mohou být tišt ny r znými technikami. Nej ast ji se používá ofset nebo sítotisk. Barvy používané pro tisk, musí být sv tlostálé a vysoce transparentní. Po tisku se mapy prokládají papírem a umis ují do obal z plast nebo do lepenkových krabic. V tšinou se dopl ují metodickým návodem, který slouží jako pom cka pro vyu ujícího.
5.5
Fotomapy
Fotomapy p edstavují z hlediska kartografické polygrafie tónový ( ernobílý nebo barevný) obraz krajiny, vyhotovený leteckým nebo družicovým snímkováním. Jejich reprodukce je shodná s postupy, používanými pro jiné tónové p edlohy. U jednobarevných p edloh se vždy provede p evod z tónového do autotypického obrazu pomocí kontaktní autotypické sít . U barevných tónových p edloh je nutné provést barevné výtažkování, nejlépe pomocí velkoformátových skener . Diferenciáln p ekreslené snímky (ortofotomapy) se n kdy kombinují s kartograficky zpracovaným obsahem (nap . s árovými prvky polohopisu nebo - 58 (71) -
Speciální kartografické výrobky
výškopisu a s popisem). Tyto prvky je možno do ortofotomapy tisknout bu jako pozitivní obraz ( ern nebo v pestrých barvách), pop . je zobrazit negativn , tj. bíle na šedém nebo barevném podkladu. V tomto p ípad se tiskové podklady árových prvk využívají pro kopírování jako kopírovací masky. Stejným zp sobem je možno zpracovávat i p ekreslené družicové snímky nebo z nich po ízené barevné syntézy. Pokud jsou vyhotoveny digitáln , je nutno použít co nejhustší zobrazení (co nejmenší velikost pixel ), aby barevný obraz mohl sloužit pro další reprodukci a blížil se co nejvíce barevnému tónovému podání. P edloha se pak reprodukuje pomocí skeneru, p i emž pro tisk výsledného obrazu se použije st ední autotypická sí s hustotou do 54 linek/10mm. Zhotovování tohoto druhu map není zatím b žné a technologie zpracování je dosud ve stadiu vývoje.
5.6
Mapové faksimile
Mapové faksimile jsou reprodukce starých map, které se vyhotovují skenováním p edlohy (originálu) a tisknou se stabilizovaným ty barvotiskem.
5.7
Anaglyfové mapy
Anaglyfové mapy jsou dvoubarevné mapy vzniklé superpozicí páru stereoskopických obraz reliéfu. Tyto dva obrazy jsou tišt ny nej ast ji v ervené a modré barv a prostorový doje je získáván pomocí brýlí, u nichž má každé oko jiný filtr, a to bu ervený nebo modrý.
- 59 (71) -
Obnova kartografických d l
6
Obnova kartografických d l
Kartografické dílo je "de facto" ihned po svém vydání neaktuální. Jeho op tovné vydání bez úprav a dopl k (s výjimkou faksimilí starých map) jde obvykle na úkor jeho užitné hodnoty. Skutkový stav na map v porovnání se zobrazovanou skute ností je proto základním kritériem aktuálnosti mapy. P esáhne-li tato diference ur itou mez, pak je d vod k zahájení p ípravy aktuální mapy. Aktuálnost obsahu topografických map je úrove souladu jejich obsahu se skute ným stavem zobrazovaného území. Je považována za významné kritérium ur ující celkovou užitnou hodnotu map. Zvyšováním aktuálnosti topografických map tedy lze efektivn zvyšovat jejich celkovou užitnou hodnotu. Pr b žné sledování úrovn aktuálnosti obsahu topografických map je v sou asnosti o to významn jší, že tyto mapy jsou asto základním zdrojem lokaliza ních, ale i tematických dat pro GIS. Pro efektivní plánování obnovy topografických map by m ly být známy zákonité tendence, resp. i zp sob matematického vyjád ení, poklesu úrovn aktuálnosti obsahu jednotlivých mapových list , jakož i základní p í iny, které tento pokles ovliv ují a v kone ném d sledku by pak m la z t chto znalostí vyplynout i mezní doba jejich zastarání. Tento parametr je závislý na charakteru území, na úrovni generalizace mapového obsahu a na stupni profesionálního vzd lání uživatel . Pro všechny mapové listy topografických map m ítek 1:25 000, 1:50 000, 1:100 000 a 1:200 000 z území R již byl ur en. Za krajní mez, kdy má být mapa p epracována, se v tšinou považuje 15 - 25% zm n. Je z ejmé, že samotné procento zm n definuje stupe zastarání map velmi neur it , nebo zm ny mohou mít r zný charakter, rozsah i závažnost. Tisk nové mapy je vyvolán: • novým skutkovým stavem zobrazované skute nosti, • novými informacemi z výzkumné innosti, • tlakem ve ejnosti, nap . p i nedostatku map na trhu, • kritikou kvality sou asných mapových d l.
Má-li být proces obnovy kartografických d l objektivizován, pak je t eba stanovit kritéria, která by stupe jejich zastarávání definovala. K tomu je t eba p edem vy ešit p edevším tyto otázky: • které prvky mapového obsahu a které charakteristiky prvk je vhodné vzít v úvahu, • co budeme považovat za zm nu v zobrazení jednotlivých prvk a jakým zp sobem budeme t ídit zm ny, • v jakých jednotkách budeme zm ny zvažovat s ohledem na jejich vzájemnou srovnatelnost a pot ebu matematicko-statistického vyhodnocování, • jakým zp sobem stanovíme závažnost zm n r zného charakteru a celkový stupe zastarání mapy,
- 61 (71) -
Kartografie II · Modul 02
• jaký vliv má kartografická generalizace na p sobení, rozsah a charakter zm n mapového obsahu.
Zm ny v reliéfu terénu mají r znou intenzitu a závažnost. Ty nejmenší vznikají p sobením p írodních sil a jsou p i ešení lh t obnovy map v tšinou zanedbatelné (výjimku m že lokáln zp sobit vulkanická, zem t esná i tektonická innost). Velké zm ny souvisejí nej ast ji s antropogenní inností (tém výhradn s výstavbou r zných objekt , jako komunikací, sídel aj.), z ehož vyplývá, že sledování zm n situa ních prvk mapového obsahu m že z praktického hlediska sta it. U rozdílných situa ních prvk je však t eba o ekávat rozdílný rozsah zm n. Nap . zm ny v sídlech a komunikacích budou vesm s ast jší a výrazn jší než u vodstva. Rozdílný bude sou asn i význam jednotlivých zm n. V pr b hu asu jsou v zobrazeném území n které objekty nov vybudovány, jiné jsou rušeny nebo zaniknou. M že se rovn ž zm nit pr b h, obrys nebo kvalita stávajících prvk . Mezi zm ny kvality lze po ítat nap . elektrifikaci nebo jiné úpravy železni ních tratí, zm ny v ší ce a druhu vozovky u silnic, zm ny v charakteru nezpevn ných a polních cest, zp sobující jejich p e azení do jiné kategorie, zm ny ve výstavb sídel, vznik nových pr sek , nebo jiné zásahy do lesních celk apod. Je samoz ejmé, že všechny zm ny lze vyhodnocovat jen v rámci mezí, daných grafickým vyjád ením podle ur itého zna kového klí e. Hledání vhodných m rných jednotek pro registraci zm n je velice složité. Navrženy a více i mén vyzkoušeny byly v principu tyto metody: • bodová, kdy se hodnota jednoho bodu p isuzuje bu zm n v jednom prvku bodového charakteru, nebo zm n rozm ru o 1 cm2 v plošném prvku anebo zm n o rozsahu 1 cm v árovém prvku. Tato metoda vyžaduje velice pracné kartometrické vyšet ování. • vztažných ploch, kdy je za jednotku množství považována jedna ze zkoumaných zm n u jednoho objektu (plošného, árového nebo bodového typu), a to v jedné vztažné ploše. Jestliže zm na zasáhne do více vztažných ploch, je registrována víckrát. Z uvedeného ešení je patrný význam velikosti vztažných ploch, nebo v rámci jedné vztažné plochy je jedna zm na považována za jednotku množství, bez ohledu na její rozsah. Z praktického hlediska je vhodné využít nap . u map m ítka 1:25 000 vtisknuté kilometrové sít a za vztažnou plochu považovat tverec o skute ných rozm rech 1 km x 1 km. Nabízí se samoz ejm i ada ešení dalších, jako nap . katastrální území, elementární povodí aj.
Jednotlivé zm ny jsou v rámci vztažných ploch svým rozm rem odlišné. Tato skute nost však nemusí být pokládána za p íliš závažnou, nebo výsledkem zkoumání má být pouze vyjád ení celkového stupn zastarání mapy. Podstatn d ležit jší je rozeznávat zm ny podle druhu a tím i významu. V rámci prvk jednoho druhu lze patrn pokládat p ír stek a úbytek objekt za významn jší jev, než je zm na v jejich pr b hu, obrysu i kvalit . Podchyceny by však m ly být rozdíly mezi zm nami u r zných druh prvk . Všechny prvky nemají v souhrnu kartografické informace totožnou váhu a tato skute nost by se m la promítnout i do významu zm n, které se u nich objevují. Stanovit však pot ebné váhy je velice diskutabilní. Jedno z možných ešení p edvádí Tabulka 6-1, kde jsou jednotlivým prvk m obsahu mapy p isouzeny
- 62 (71) -
Obnova kartografických d l
váhy, nep ímo úm rné výskytu prvk . Zm ny u prvk mají menší váhu a naopak.
ast ji se vyskytujících
Tabulka 6-1 Váhové koeficienty zm ny podle Srnka,E., (1972) Váhový koeficient zm n (vi)
Prvek železnice silnice nezpevn né cesty polní cesty vodní toky elektrické a telefonní vedení vody se zpomaleným ob hem porosty sídla areály staveb Celkem Pro vyjád ení stupn procenta zm n. Po ítá použité metody zvláš procento zm n je pr m
0.27 0.06 0.08 0.01 0.06 0.09 0.08 0.03 0.12 0.19 1.00
zastarání mapy se jako ukazatele v tšinou využívá se s ohledem na výše uvedené m rné jednotky podle pro bodové, liniové a plošné prvky, když celkové rem z jednotlivých skupin.
P íslušná po etní operace m že mít nap . následující podobu:
x( P0 )
z (%) =
n( P0 )
100 , kde
z(%)
- celkové pr m rné procento zm n
x
- množství zm n p i vztažné ploše Po
n
- množství prvk p i vztažné ploše Po
Jakékoliv využívání procenta zm n však nem že být rozhodujícím kritériem pro ur ení zastarání mapy a k vyvození lh t obnovy proto, že nep ihlíží k významu a d ležitosti r zných zm n. Krom toho nedává obraz o absolutní etnosti zm n, která je významná p í rozhodování, zda má být mapa p epracována i nikoliv. P i tomto ešení je rovn ž set ena pot ebná relace mezi situa n chudým územím s menším po tem zm n a situa n bohatým územím s velkým množstvím zm n. Další možnost stanovení celkového stupn zastarání mapy spo ívá ve vyhodnocení absolutního množství zm n na jednotku plochy, podle vztahu: zm =
x( P0 )
který poskytuje navíc hodnotné údaje, pot ebné ke stanovení rozsahu kartoreproduk ních prací p i obnov mapy. Patrn nejp ijateln jším ukazatelem celkového stupn zastarání mapy by mohlo být vážené množství zm n na jednotku plochy zk =
x( P0 )Vi .
- 63 (71) -
Kartografie II · Modul 02
Parametr z(%) se p esto užívá a jeho mezní hodnota v % se stanovuje, tak jak bylo již d íve deklarováno, p edem, a to ve výši 15 - 25 %. K ní se však na základ regresního po tu p i azují i odpovídající hodnoty zm a zk. V každém tomto parametru lze empiricky, resp. graficky stanovit dobu, kdy etnost zm n dosáhne ur ité mezní hodnoty. Empirický vzorec má tvar: Dmez = κ . z(%)δ , kde
δ vyjad uje variabilitu r stu zm ny s asem a to tak, že p i δ = 1 hovo íme o rovnom rném r stu a p i δ > 1 hovo íme o progresivním r stu, κ=
Di z(%)
Pon kud komplikovan jší situace nastává u odvozených map. Tyto jsou zpracovávány s ur itým zpožd ním oproti mapám p vodním a p i jejich zpracování je více i mén uplat ovaná generalizace. Na základ d íve uvedeného víme, že vlivem zastarávání map dochází k n které z t chto zm n, a to k: • p ír stku prvku, • úbytku prvku, • zm n stávajícího prvku.
Položíme-li ist vedle sebe dv základní generaliza ní metody, a to metodu výb ru prvk a metodu zevšeobec ování tvar , pak je z etelný p ímý vztah mezi p ír stkem nebo úbytkem prvku a metodou výb ru prvk . Jestliže v podkladové map objekt p ibyl nebo ubyl, má to bezprost ední vliv na možnost výb ru tohoto objektu do odvozené mapy. Množství zm n na odvozené map bude tedy dáno množstvím zm n na podkladové map , od n hož je t eba ode íst: • zm ny, které zanikly v d sledku výb ru prvk (prvek, u kterého zm na nastala, nebyl do odvozené mapy vybrán), • zm ny, které zanikly v d sledku zevšeobec ování tvar , resp. kvalitativních a kvantitativních charakteristik (obraz prvku, u kterého zm na nastala byl již zjednodušen natolik, že p vodní zm na není patrná). Je-li v sérii map ešen výb r prvk na základ n kterého z matematicko-statistických zákon generalizace lze výpo et množství zm n objektivizovat (viz nap . Srnka,E., 1972). Dle mého názoru má však takovýto výpo et pro stanovení lh ty obnovy map pouze teoretický význam.
Aktuálnost informací na mapách si každý vydavatel zabezpe uje vedením evidence zm n ve vhodném m ítku (ZM50, resp. SMO5) na mapách s p íslušným textovým doprovodem. Informace o zm nách se erpají z evidence nemovitostí, stavebních ú ad , obecních ú ad , z místních šet ení aj. Pro informace ze zahrani ních území posta uje vést evidenci zm n v m ítku 1:4 mil. (evropské státy), resp. 1:20 mil. (mimoevropská území). Evidence se v t chto p ípadech nutn nevykonává v rámci jednotného kartografického díla. Zohled ovány jsou zejména zm ny státních hranic, administrativního d lení I.
- 64 (71) -
Obnova kartografických d l
stupn , hlavních komunikací, vodních nádrží a kanál , názv stát aj. administrativních jednotek, zm ny ostatních názv aj. Jako podklad pro tyto úpravy slouží r zné textové informace (publikace, ro enky) vydávané bu OSN nebo, pokud možno, oficiálními institucemi stát , na jejichž území ke zm n došlo. Pro obnovu map st edních a velkých m ítek byl zaveden systém eviden ních a kyvadlových map. Do kyvadlových map se zakreslují zm ny, které se dohodnutými cestami a v p edem daných termínech p enášejí do kyvadlových map. V podmínkách naší republiky je systematicky aktualizována mapa evidence nemovitostí, ZM10 a ZM50. Proces dopl ování a obnovy map se zjišt nými a opravenými zm nami k datu nové redak ní uzáv rky se nazývá reedice map. Podle množství oprav se: • použije p vodní tisková deska (v podkladech není pot eba provést žádnou zm nu), u níž se provede jen drobná úprava tiráže (rok vydání, redak ní uzáv rka, náklad apod.), • použije p vodní tisková deska (v podkladech je pot eba provést drobné úpravy), u níž se krom výše uvedeného provede žádaná drobná zm na, • vyhotoví tisková deska zcela nová (po et zm n je vysoký, nebo je úprava tiskové desky nemožná nap . pro její špatný technický stav i neekonomická). • opraví vydavatelský originál (po et zm n je p íliš vysoký) a kartoreproduk ní proces prob hne ve v tší ásti jako p i p íprav nové mapy.
Periodicita aktualizace map je závislá na jejich druhu, zp sobu zpracování a zobrazovaném území. U celoplošných státních mapových d l se jedná o cca 5 10 let. V období tvorby digitálních map (ZABAGED) a GIS je toto období podstatn kratší, ale praktické zkušenosti jej zatím nedovolují exaktn ji definovat. Teoreticky lze udržovat stav státního mapového, i jiného kartografického díla v reálném ase s vývojem zobrazované skute nosti. Z praktického hlediska se p edpis oprav na mapách 1:50 000, resp. 1:10 000 provádí tak, že se nová situace vykreslí erven a stará se stejnou barvou p eškrtne. Na mapách st edních a velkých m ítek se chyba p ekryje žlutou barvou a na zakon ení vývodky se erven vyzna í správný název, zna ka apod. v etn velikosti a typu písma resp. atribut zna ky. Kontury nových areál se vyzna í erven a šrafováním se vyzna í zm na barvy. Na zakon ení vývodky z p íslušného areálu se následn vyzna í všechny pot ebné podrobnosti (barva, odstín aj.).
- 65 (71) -
Historie a vývoj polygrafických technik
7
Nástin vývoje polygrafických technik
V tšinou lze až na výjimky pom rn dob e rozpoznat, zda jde o mapu rukopisnou, nebo tišt nou. Kresba rukopisné mapy je velmi jemná, mén sytá než mapa tišt ná. Autor kreslil na psací látku ol vkem, od konce 17. století i tužkou, kresbu vytáhl inkoustem a n kdy ješt koloroval. Rukopisné mapy p edcházely asov mapám tišt ným, se vznikem tiska ských technik však nezanikly a po adu staletí z staly výraznou, obsáhlou a hodnotnou sou ástí kartografické tvorby. Do poloviny 15. století se pro rukopisné mapy používal p evážn pergamen, poté byly mapy kresleny a p ibližn od t etí tvrti 15. století také tišt ny na ru ním papí e, mén na tkanin nebo jiném materiálu. Strojová výroba papíru p evládla nad ru ní teprve b hem 19. století. Nejstarší tišt né mapy do roku 1500 zvané inkunábule, byly reprodukovány tiskovou technikou d evo ezu, to znamená tiskem z výšky, p evážn erným – jen na n kterých mapách z po átku 16. století se objevil ervený tisk názv míst. Obraz se na tiskovou desku umístil stranov p evrácený. První mapy, tišt né z m dirytu, vyšly roku 1477 a v pr b hu 16. století tato tiska ská technika, která umož ovala reprodukovat velmi jemnou kresbu, rytou op t zrcadlov , p i tisku map p evládla. Z d vod pracné a zdlouhavé p ípravy i zna ných finan ních náklad se tiskové desky používaly asto n kolik desetiletí, aniž byl jejich mapový obsah aktualizován. Když roku 1796 vynalezl Alois Senefelder litografii, tisk z plochy, nahradil m d nou tiskovou desku hlazený kámen, vápenec, který do povrchových pór p ijímal kresbu, provedenou mastnou barvou. Tento reproduk ní zp sob umožnil v pr b hu 19. století rychlý a levn jší tisk libovolného po tu mapových list se stejn p esnou kresbou jako u m dirytu, jehož využití se postupn snižovalo. Po roce 1820 byly n které mapy tišt ny také technikou ocelorytu, tisku z hloubky. Ru ní kolorování nahradil od poloviny 19. století tisk barevných map. Ke zlepšení reproduk ních technologií výrazn p isp l vynález fotografie, využití elektrolýzy a dalších chemických a fotochemických postup . Mapy se tiskly s využitím zinkografie, heliogravury, fotolitografie, galvanoplastiky, sítotisku apod. Na za átku 20. století p evládla ve výrob map nová varianta tisku z plochy – ofset, nep ímý tisk z plochy neboli p enosový tisk, kdy se barva z tiskové desky p enášela na papír p es ofsetový potah. Kolorování rukopisných i tišt ných map se provád lo barevnými linkami nebo plochami. asto se barevná výzdoba doplnila pozd ji a zejména rané tisky z d evo ezu a m dirytiny p vodn kolorovány nebyly. K základním barvám pat ila zelená, r žová ( ervená), oranžová, žlutá (okr) a modrá, jejich tóny a odstíny. Na katastrálních mapách se koncem 18. a v první polovin 19. století nap íklad lesy barvily šed . K malb šedou barvou sloužila roz ed ná tuš. Z kávy se získávala barva sv tle žlutohn dého tónu, z tabákového odvaru tmavohn dá, pro r žovou a ervenou se užíval slabší nebo siln jší karmín. Zatímco je tisk nap . na území naší republiky znám již od 15. století (tiskárna v Plzni z roku 1468), objevuje se tisk map mezi tiskovinami až mnohem pozd ji. Rozmnožování grafických d l se v Evrop až do 13. století provád lo výhradn ru n , tj. obkreslováním. Každý takto po ízený elaborát byl v podstat novým originálem, nebo každý z "obkreslova " m l sv j osobitý "rukopis".
- 67 (71) -
Kartografie II · Modul 02
První tiskovou technikou používanou v Evrop pro rozmnožování drobných kreseb (kalendá e, hrací karty) byl d evo ez (deskotisk). Tisková forma vyrytá stranov p evrácen neumož ovala tisknout v pot ebné kvalit tenkou árovou kresbu. Rychle se opot ebovávala a nebyla tedy vhodná pro tisk v tších náklad . V 16. století se objevila dokonalejší m dirytina, která dala základ m ditisku. Umož ovala reprodukci i velmi jemných ar a podle hloubky jejich rytí i ur itou regulaci množství barvy p enášené na potiskovaný materiál (nap . p i zobrazení reliéfu terénu šrafami). Tisková forma byla zhotovovaná op t stranov p evrácen , na rozdíl od tiskové formy deskotisku však tisknoucími místy jsou práv vyrytá místa, z nichž p ijímal tiskovou barvu mírn navlh ený papír. M dirytina znamenala zna ný pr lom do kvality tisku kartografických d l. Tiskové podklady se za aly archivovat a používat po korekturách i k etným reedicím. Na za átku 19. století se zrychlila výroba tiskových forem pro m ditisk používáním leptuvzdorných látek. Bu se nanášely po celé ploše m d né desky a prorývaly, nebo se jimi vykresloval na m d né desce vlastní obraz. Následn se v prvním p ípad do m d né desky zaleptal vyrytý obraz (tisk z hloubky) a v druhém p ípad se odleptala (zahloubila) netisknoucí místa (tisk z výšky - što ky). D evoryt, jako technika zhotovení tiskové formy, je znám od 18. století. Reliéfní tisková forma je tvo ena vyrýváním obrazu do p í n ezaného tvrdého d eva. Što ky byly odoln jší než u d evo ezu a levn jší než u m dirytiny. Technika se rozší ila zejména v 19. století pod názvem xylografie. V reprodukci map se však p íliš neuplatnila a z stala v oblasti um leckých výtvarných technik. V roce 1796 (1798) vynalezl Alois Senefelder litografii (kamenotisk). Tiskovou formu tvo il porézní, velmi homogenní lešt ný solenhofenský vápenec. Velmi dob e p ijímá mastnou barvu (nap . litografickou tuš), kterou se na tiskovou desku vykreslí árové prvky a plochy pomocí tzv. ryteckého pantografu. Nepokreslené plochy se uzav ely roztokem arabské klovatiny a kyseliny dusité nebo fosforové, ímž byla vytvo ena vrstva, která dob e p ijímala vodu. P i navlh ení kamene byla v místech kresby voda odpuzována mastnou tuší a naopak tato tuš dob e p ijímala mastnou tiskovou barvu. Tuto bylo možné pod tlakem p enést na potiskovaný materiál (tisk z plochy). Kresba tisknoucích prvk je i u této techniky stranov p evrácená. P es nesmírnou hmotnost tiskových desek byla tato technika v pr b hu 19. století používána i pro tisk map. Malí Jakub Husník vynalezl v roce 1868 sv tlotisk, který pat í mezi metody tisku z plochy. Protože jeho autor p edal práva Josephu Albertovi z Mnichova, je tato metoda nazývána albertotypií. V pr b hu 19. století byly tiskové techniky zdokonaleny vynálezem fotomechanického p enosu obrazu (Niepce, 1822) a vynálezem optického p enosu obrazu (L.Dagguere). Oba vynálezy umožnily p enos obrazu z reprodukované p edlohy p sobením sv tla. Fotografický negativ se p iložil na tenkou vrstvu asfaltu nanesenou na litografický kámen a po
- 68 (71) -
Historie a vývoj polygrafických technik
n kolikahodinovém osvitu se vytvo il latentní obraz, který bylo možné dále zpracovat a s jeho pomocí vytvo it tiskovou formu. Malí Jakub Husník vynalezl v roce 1868 sv tlotisk, který pat í mezi metody tisku z plochy. Protože jeho autor p edal práva Josephu Albertovi z Mnichova, je tato metoda nazývána albertotypií. V roce 1890 vynalezl Karel Klí hlubokotisk. Fotochemie umožnila nové postupy p enosu obrazu na tiskovou formu. Byla objevena citlivost koloidních látek (albumin, arabská klovatina, želatina) za p ítomnosti solí šestimocného chrómu ke sv tlu a doba osvitu reprodukované p edlohy se ve srovnání s asfaltovou vrstvou zkrátila z n kolika hodin na pouhé minuty. Fotografie umožnila i reprodukci tónových p edloh vynálezem autotypie (G. Meisenbach). Tónový obraz p edlohy se rozložil pomocí autotypické sít na r zn velké puntíky, které p i dostate né hustot vytvo ily v lidském oku vjem tónové reprodukce. Na p elomu 19. a 20. století dochází ke zdokonalení tisku z plochy. Nejprve je nahrazena t žká litografická deska pružnou kovovou deskou upnutou na válec (Dahlgren, USA) a v oce 1905 pak zcela novou technikou ofsetem, tj. nep ímým tiskem z plochy (Kaspar Hermann). Obraz vytvo ený na tiskové form je p i ofsetu stranov správný. Ofsetový tisk je v sou asné dob nejpoužívan jší tiskovou technikou pro tisk map a atlas . Postupn vytla uje i ostatní tiskové techniky i p i zpracování jiných druh tiskovin. Sou asné technologie umož ují prakticky u všech druh map p echod na jejich rozmnožení tiskem ve ty ech základních barvách ( erná, azurová, purpurová a žlutá) tzv. ty barvotiskem4. Nejmladší tiskovou technikou je pr tisk (sítotisk, serigrafie), p vodn používaný pro potiskování látek v Asii. Do Evropy se dostal až v polovin 20. století. P i tisku se protla uje pastovitá barva pohybujícím se t í em s pryžovým nožem p es pevné síto se šablonou na papír. Vytvo ený obraz m že mít vysoký nános barev (až desetinásobný oproti ofsetu), a proto se používal nap . p i zhotovování suchých obtisk (Propisot) nebo pro tisk fluorescen ními barvami. Pr tisk je vhodný pro tisk árových prvk map a ploch, neumož uje však reprodukci tónového obrazu ani sítí. Umož uje jednoduché a levné vyhotovení tiskové formy. Reprodukci grafických p edloh umož oval již d evo ez. Tisková forma však m la pouze jednoú elové využití, a tak není divu že vynález knihtisku m l principiální význam. Jeho podstatou byla tvorba stavebnice z voln sestavovaných tisknoucích znak , které byly po tisku op t rozebrány a mohly být použity k sestavení nové tiskové formy. Princip knihktisku je z Koreji a íny znám již z 11. století. Za evropského vynálezce ke pokládán Johannes Gensfleisch, zvaný Gutenberg (1440, Štrasburk). Vyhotovoval odlévací formi ky se zahloubeným obrazem jednotlivých písmen (matrice) a z nich pak z istého olova a pozd ji ze slitiny 4
(p i využití b žného ty barvotiskového stroje lze vytisknout mapu p i jediném pr chodu papíru strojem
- 69 (71) -
Kartografie II · Modul 02
olova s jinými kovy odléval jednotlivá písmena. Písmena sestavoval do ádek a ádky do stránek (ru ní sazba).Každá stránka se samostatn tiskla v tiska ském lisu. Postupn byly texty kombinovány i s obrázky vyhotovenými d evo ezem (d ev né što ky)5. Ru ní sazba se udržela až do let 1880 - 1890, kdy byly vynalezeny sázecí stroje na tzv. horkou (strojovou) sazbu. Mechanizovaly ru ní sestavování písmen do ádek, jejich odlití a rozmetání. Ve 2. polovin 20. století je strojová sazba postupn nahrazována fotosazbou, která umož uje snadný p echod z tiskové techniky knihtisku na tisk ofsetový. P vodní rovinná tisková forma v knihtisku byla na p elomu 19. a 20. století nahrazena odléváním zaoblených kovových tiskových forem (stereotypy), pozd ji pružných tiskových forem z vulkanizovaného kau uku (gumotypy) nebo z plast (plastotypy). To umožnilo p ejít na tisk na rota ních strojích (knihtiskové rota ky).
5
Pozn: První kniha vzniklá tímto zp sobem byla dvoudílná latinská bible a 641 stranách se 42 ádky textu na každé stránce. U nás byla první kniha - Kronika trojanská - o 390 stranách vytišt na v roce 1468 v Plzni.
- 70 (71) -
Záv r
8
Záv r
8.1
Shrnutí
P edložený text p edstavuje digitální verzi rukopisných poznámek k problematice p ípravy tiskových podklad pro technologii ofsetového tisku, která dominuje v eské republice p i výrob map. Jeho podstatným základem jsou u ební texty prof. Mikšovského.
8.2
Studijní prameny
(viz Modul 01)
- 71 (71) -