VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Zdravotně sociální situace matek samoživitelek

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra sociální práce

Zdravotně sociální situace matek samoživitelek Bakalářská práce

Autor: Petra Brabencová Vedoucí práce: doc. PhDr. David Urban, Ph.D. Jihlava 2016

Copyright © 2016 Petra Brabencová

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení, apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne

……………………………. Podpis

Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala panu doc. PhDr. Davidu Urbanovi, Ph.D. za poskytnuté rady a vstřícný přístup při vedení a tvorbě bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat přátelům, zejména Nikole Křístkové za psychickou podporu a v neposlední řadě také respondentkám za jejich ochotu a čas při zpracování praktické části bakalářské práce.

Anotace BRABENCOVÁ, Petra: Zdravotně sociální situace matek samoživitelek. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra Sociální práce. Vedoucí práce: doc. PhDr. David Urban, Ph.D. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2016 Cílem bakalářské práce je na základě realizované sondy u cílové skupiny „matek samoživitelek“ popsat subjektivní vnímání jejich zdravotní a sociální situace. Teoretická část práce se zabývá vymezením pojmů rodina, neúplná rodina a příčinami jejich vzniku. Hlavní část práce je věnována problematickým sociálním oblastem matek samoživitelek a zdravotním či psychickým dopadům. Krátce je zmíněno i postavení této cílové skupiny v sociálním systému. Praktická část práce je realizována pomocí metody kvalitativního výzkumu, konkrétně techniky případové studie, s 6 matkami samoživitelkami.

Klíčová slova Matka samoživitelka, psychický stav, rozvod, sociální situace, stres

Annotation BRABENCOVÁ, Petra: Health and Social Situation of Single Mothers. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Social Work. Supervisor: doc. PhDr. David Urban, Ph.D. Degree of qualifications: Bachelor. Jihlava 2016 The aim of the bachelor thesis is to describe subjective perception of health and social situation of single mothers based on a probe. The theoretical part deals with definitions, such as family, single parent family and their origins. The main part is devoted to the difficult social areas of single mothers and health and psychological impacts. The position of this target group in the social system is also mentioned briefly. The practical part is realized by using a method of qualitative research, specifically technique of case studies with six single mothers.

Key words Single mother, psychical condition, divorcement, social situation, stress

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Hranice ohrožení příjmovou chudobou ....................................... 25 Tabulka č. 2: Námět okruhů k rozhovoru ..................................................... 43

Obsah Úvod ............................................................................................................................ 11 I. TEORETICKÁ ČÁST .......................................................................................... 13 1.

2.

Neúplná rodina a její příčiny ............................................................................ 13 1.1

Rodina........................................................................................................... 13

1.2

Neúplná rodina ............................................................................................. 14

1.3

Příčiny vzniku neúplných rodin.................................................................... 16

Problematické sociální oblasti matek samoživitelek....................................... 20 2.1

Zaměstnání a problémy s ním spojené ......................................................... 20

2.2

Diskriminace jako příčina vzniku nezaměstnanosti ..................................... 21

2.3

Chudoba ........................................................................................................ 24

2.4

Neplacení výživného .................................................................................... 27

2.5

Problematika bydlení .................................................................................... 29

3.

Zdravotní a psychické dopady matek samoživitelek ...................................... 31

4.

Postavení matek samoživitelek v sociálním systému ...................................... 35

5.

Shrnutí teoretické části ...................................................................................... 37

II. PRAKTICKÁ ČÁST............................................................................................ 39 6.

7.

8.

Úvod do výzkumu .............................................................................................. 39 6.1

Cíl výzkumu a výzkumné otázky ................................................................. 39

6.2

Výběr výzkumného vzorku .......................................................................... 39

Metodologie výzkumu........................................................................................ 41 7.1

Případová studie ........................................................................................... 41

7.2

Metody získávání dat .................................................................................... 42

7.3

Vyhodnocování a interpretace výsledků výzkumu ....................................... 43

7.4

Průběh a realizace výzkumu ......................................................................... 44

Vyhodnocení výsledků výzkumu z jednotlivých okruhů................................ 45 8.1

Životní situace .............................................................................................. 45

9.

8.2

Finanční situace ............................................................................................ 47

8.3

Bytová situace .............................................................................................. 49

8.4

Výživné......................................................................................................... 51

8.5

Zdravotní situace .......................................................................................... 52

Diskuse ................................................................................................................ 55

Závěr........................................................................................................................... 60 Seznam použitých zdrojů ......................................................................................... 62 Seznam příloh ............................................................................................................ 66

Úvod V sedmdesátých letech lze vidět rozdíl, především v roli otce ve výchově dětí. Otcové zaujímali pouze okrajovou roli a veškerá péče o dítě či děti zůstávala na matce. S odstupem času se díky feministickému hnutí pobízí k tomu, aby otcové byli aktivnější a angažovanější v jejich přístupu k výchově dětí. Pro muže je ovšem tato role nelehká, jelikož nejsou schopni nahradit a převzít zkušenosti matek, které k dítěti mají podstatně blíže. Tato skutečnost je způsobena genderovými způsoby života, kde je matka považována za osobu, která se stará o svého manžela, děti a domácnost. Přísun financí obstarává muž a stává se tak hlavním a jediným živitelem rodiny.1 V dnešní době se tak osamělým rodičem stává nejčastěji žena. V minulosti byla žena za status svobodné matky odsuzována a potýkala se s řadou znevýhodnění. Byla společností morálně vyloučena a nahlíželo se na ní jako na zrádce, který neměl ve společnosti dobré postavení. Nyní se ovšem toto označení zmenšuje.2 Ať už z důvodu úmrtí partnera či rozchodu a rozvodu, matky samoživitelky se i nadále potýkají s řadou znevýhodnění. Ať už z ekonomického hlediska, při zabezpečování svých dětí či péči o domácnost, jsou na veškeré povinnosti a především problémy samy. Život osamělých matek bez partnerů nespočívá pouze v tom, že ženě nezbývá žádný čas na sebe, ale také v sociálním postavení rodiny. Může se tak stát, že přes nedostatek finančních prostředků budou a některé ženy jsou, nuceny využívat přechodného bydlení v azylových domech či jiných podobných organizací. Téma jsem si zvolila na základě vlastního zájmu, jelikož mám kolem sebe řadu matek samoživitelek, které se potýkají nejenom s problémy sociálního rázu, ale v důsledku toho také se zdravotními problémy. Cílem bakalářské práce je proto na základě realizované sondy u této cílové skupiny popsat, jak subjektivně vnímají svoji sociální a zdravotní situaci. V rámci této práce bych ráda hlouběji pronikla do životních příběhů jednotlivých

1

SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. 3. vyd. Praha: Portál, 2012, 224 s. ISBN 978-80-262-02172. 2 VODÁKOVÁ, Alena a Olga VODÁKOVÁ. Rod ženský: kdo jsme, odkud jsme přišly, kam jdeme?. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. Knižnice Sociologických aktualit, 356 s. ISBN 8086429-18-0.

11

žen a zjistila tak, co může být příčinami jejich nedostatečné životní úrovně a jak se tyto starosti projevují na jejich zdravotní situaci. Bakalářská práce se skládá z teoretické a praktické části. V teoretické části jsou nejprve vymezeny pojmy, od kterých se mohu dále odrazit. Tyto pojmy zahrnují rodinu, neúplnou rodinu a příčiny jejího vzniku. V další hlavní kapitole jsou vysvětleny jednotlivé problematické oblasti, se kterými se matky samoživitelky setkávají nejčastěji. Tyto oblasti zahrnují zaměstnanost, diskriminaci na trhu práce, chudobu, neplacení výživného a problémové bydlení. Navazující kapitolou je samotná oblast zdravotních či psychických dopadů matek samoživitelek a na závěr kapitoly je krátce popsáno i postavení této cílové skupiny v sociálním systému. Praktická část práce je uskutečněna metodou kvalitativního výzkumu a k získání potencionálních respondentek, byla využita metoda sněhové koule. Výzkumný soubor je tvořen šesti matkami samoživitelkami formou polostrukturovaných rozhovorů spolu s jejími okruhy. Jedním z typů výzkumné sondy je technika případové studie, na jejímž základě proběhlo i samotné vyhodnocení jednotlivých oblastí. Literatura je čerpána především z odborné monografie, která se zabývá danou problematikou a v práci lze zaznamenat i některé neopomenutelné zdroje. Dále je doplněna některými internetovými zdroji. V bakalářské práci je použita i legislativa, která je taktéž čerpána ve většině případů z elektronických zdrojů. Bakalářská práce může být přínosem pro samotné matky samoživitelky, jelikož jim umožní i jiný pohled při srovnání své situace s ostatními ženami. Práce dále může být užitečná pro odbornou veřejnost, katedry sociální práce a také studenty tohoto oboru, jako materiál, k získání nových informací, jelikož tomuto tématu v souvislosti s jeho propojením, nebyly vytvořeny žádné výzkumy.

12

I. TEORETICKÁ ČÁST 1. Neúplná rodina a její příčiny Předtím, než bude vymezena zdravotní a sociální situace matek samoživitelek, je důležité krátce představit jednotlivé okruhy, které s danou problematikou souvisí. Cílem první kapitoly je nejprve stručně představit pojem rodina, která představuje základní jádrovou složku a od které se daná situace odvíjí. Tento pojem je přiblížen i z jiných hledisek, než je ten, jakému rozumí většina z nás. Dále je v kapitole vymezen pojem neúplná rodina v čele s matkou a především, jakou roli hrají v neúplných rodinách prarodiče. Stručně je i zmíněno, jak neúplné rodiny vnímá společnost. Větší část této kapitoly je zaměřena příčinám vzniku neúplných rodin a vymezení nejčastějších životních situací, které směřovaly k jejich vzniku.

1.1 Rodina Vymezit pojem rodina není zcela jednoznačné. Definovat rodinu jako vztah příbuzenství, které vznikne sňatkem nebo narozením vlastních dětí, není výstižné. Ať už civilní sňatek či sňatek církevní, nezaručuje jistotu trvalého či stálého soužití mezi partnery.3 Rodina se neskládá pouze z jednotlivců, kteří se zajímají jen o sebe. Rodina představuje určitý systém, do kterého patří přátelé, příbuzní, sousedé, zkrátka všichni lidé, kteří rodinu obklopují, pomáhají, chrání a zahrnují ji svoji starostlivostí a péči o ně. Jedná se tedy spíše o rodinné soužití lidí, než pouze vztah mezi příbuznými. Ne vždy se ovšem jedná o pomoc či starostlivost. Součástí rodinného systému jsou i tradice, zvyky či předsudky, v jehož důsledku může docházet k narušování a zatěžovaní rodiny, ze strany těchto lidí.4 Jestliže mluvíme o rodinném soužití, základem je citová vazba mezi dospělými. Pokud v tomto soužití žije jen jeden dospělý s dítětem nebo dětmi, závazkem

3

MATOUŠEK, Oldřich a Hana PAZLAROVÁ. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny: v kontextu plánování péče. 2., rozš. vyd. Praha: Portál, 2014, 216 s. ISBN 978-80-262-0522-7. 4 MATĚJČEK, Zdeněk a Zdeněk DYTRYCH. Nevlastní rodiče a nevlastní děti. Vyd. 1. Praha: Grada, 1999, 144 s. ISBN 80-7169-897-0.

13

je pouze rodičovství. Na rozdíl od partnerského závazku, kdy partneři nemají vůči sobě žádné závazky, je definitivní a nelze zrušit.5 Podle Možného i méně šťastná manželství spojují děti. A je to především z ekonomických důvodů. Žena s více dětmi dokáže více strpět od svého muže, protože jeho příjem potřebuje k udržení své přijatelné úrovně. S nástupem modernity nepředstavuje rodina už společenství majetku a s tím i spojené obhospodařování. Dříve byla rodina vnímána jako domácnost vlastnící dům a sloužila jako ekonomicky výrobní jednotka. Tento systém po dlouhou dobu zabezpečoval převod majetku z generace na generaci, a tím i upevňoval stálost dané společnosti. I ženy, které nemohly být matkou, žily v rodinách a plnily řadu rolí. Mezi tyto role patřila chůva, teta nebo rodinná služebná.6 Ten kdo v rodině nežil, byl považován za nevhodného člověka, a tím se zvýšilo i jeho postavení na okraji společnosti.7

1.2 Neúplná rodina Ve většině rodin o každodenních záležitostech rozhodují muž a žena společně. Řeší společně zařizování bytu či domu, rozhodují o výchově, studiu a budoucnosti svých dětí či trávení volného času.8 Co když ale jeden z rodičů v rodině chybí? Pokud dítě či děti žijí pouze s jedním ze svých rodičů, už tomu tak není.9 Neúplné rodiny se závislými dětmi představují ve 21. století prakticky čtvrtinu všech rodin se závislými dětmi v České republice.10 Pokud hovoříme o neúplné rodině, nejčastěji se jedná o rozvedenou ženu, ale roste i domácností svobodných matek. Oproti rodinám úplným, žijí většinou ve společném bytě či domě se svými rodiči. To, že

5

MATOUŠEK, Oldřich a Hana PAZLAROVÁ. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny: v kontextu plánování péče. 2., rozš. vyd. Praha: Portál, 2014, 216 s. ISBN 978-80-262-0522-7. 6

MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Ilustrace Vladimír Jiránek. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), 311 s. ISBN 80-86429-58-X. 7 MATOUŠEK, Oldřich a Hana PAZLAROVÁ. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny: v kontextu plánování péče. 2., rozš. vyd. Praha: Portál, 2014, 216 s. ISBN 978-80-262-0522-7. 8 VODÁKOVÁ, Alena a Olga VODÁKOVÁ. Rod ženský: kdo jsme, odkud jsme přišly, kam jdeme?. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. Knižnice Sociologických aktualit, 356 s. ISBN 8086429-18-0. 9 MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Ilustrace Vladimír Jiránek. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), 311 s. ISBN 80-86429-58-X. 10 HAMPLOVÁ, Dana, Petra ŠALAMOUNOVÁ a Gabriela ŠAMANOVÁ (eds.). Životní cyklus: sociologické a demografické perspektivy. Vyd. 1. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2006, 307 s. ISBN 80-7330-082-6

14

prarodiče pomáhají svým dcerám, ze kterých se staly osamělé matky, lze chápat jako projev mezigenerační solidarity.11 Prarodiče v tomto ohledu pomáhají nejenom s hlídáním dětí, ale vypomáhají i finančně. Podílejí se na nákupu oblečení pro děti, platí některé kroužky, které děti navštěvují, pokud sami nemohou v určité době děti hlídat, hradí i jejich náklady. Celkově se podílejí i na hrazení nákladů spojených s výchovou jejich pravnoučat.12 Dle Matějčka a Dytrycha jsou ovšem prarodiče, týkající se výchovy dětí, v nevýhodě. Důvodem může být jejich věk či pracovní vytížení, zkrátka všechny okolnosti, které jsou s jejich výchovou spojeny.13 I přes veškerou výpomoc ze strany prarodičů, se stává matka pro své dítě či děti nejenom pečovatelkou, ale také vychovatelkou a kamarádkou. Pro děti znamená jednu z nejdůležitějších osob v jejich životě, i přes veškeré nedostatky, které s sebou život v neúplné rodině přináší.14 Neúplná rodina je vnímána převážně i jako nouzové řešení. Tímto typem rodiny se zvyšuje různorodost rodinného života. Pro většinu obyvatelstva ovšem tato situace představuje pouze přechodný způsob života. I počet mladých lidí bydlících samostatně, stejně jako počet neúplných rodin, je v dnešní době chápán jako celoevropský trend.15 Nicméně, pro společnost představují neúplné rodiny problém, za který si podle nich mohou samotné ženy. Ke zvyšování počtu neúplných rodin přispěla i finanční podpora ze strany sociální státu, která umožňovala přežít ženám s dětmi i mimo manželství. Je ale opravdu reálné si myslet, že osamělé matky vychovávají své děti samy, protože na to mají finance a pokud je nemají, podporuje je v tom stát? Tato kritika zastírá hlavní podstatu problému vzniku neúplných rodin. Nejedná se o příčiny, ale o důsledky, které mohou ze situace vyplynout.16

11

MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Ilustrace Vladimír Jiránek. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), 311 s. ISBN 80-86429-58-X. 12 MAŘÍKOVÁ, Hana, Alena KŘÍŽKOVÁ a Marta VOHLÍDALOVÁ. Živitelé a živitelky: reflexe (a) praxe. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012. Gender sondy, 303 s. ISBN 978-807419-100-8. 13 MATĚJČEK, Zdeněk a Zdeněk DYTRYCH. Nevlastní rodiče a nevlastní děti. Vyd. 1. Praha: Grada, 1999, 144 s. ISBN 80-7169-897-0. 14 VODÁKOVÁ, Alena a Olga VODÁKOVÁ. Rod ženský: kdo jsme, odkud jsme přišly, kam jdeme?. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. Knižnice Sociologických aktualit, 356 s. ISBN 8086429-18-0. 15 MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Ilustrace Vladimír Jiránek. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), 311 s. ISBN 80-86429-58-X. 16 KŘÍŽKOVÁ, Alena. Práce a péče: proměny "rodičovské" v České republice a kontext rodinné politiky Evropské unie. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2008. Sociologické aktuality, 163 s. ISBN 978-80-86429-94-6.

15

1.3 Příčiny vzniku neúplných rodin Obvyklý model muže živitele, který vydělává finance, je postaveno na autoritě muže v rodině. Tento model s sebou přináší i problémy. V důsledku rozchodu, rozvodu či úmrtí jednoho z hlavního živitele, se rodina může ocitnout v situaci, kdy se bude muset adaptovat na novou životní etapu, která s sebou ovšem přináší problémy.17Osamělý rodič musí zvládat jak roli otce, tak roli matky. Nemá se s kým poradit o běžných věcech či jen tak si popovídat, musí se rozhodovat sám bez pomoci a podpory druhého. Dle nynějšího demografického vývoje se bude počet rodičů samoživitelů zvyšovat. Tato situace je způsobena dvěma faktory. První z nich, je dlouhodobá vysoká míra rozvodovosti, která s sebou přináší to, že se každé druhé manželství rozvádí. Druhý z nich, je velký počet dětí narozených mimo manželství, jehož podíl, v roce 2007, tvořil 34, 5 %. Do této situace se nejčastěji dostávají ženy.18 Je důležité si uvědomit, že každou ženu k osamělému rodičovství vedla konkrétní životní situace. Jedná se o různé skupiny žen, které mají rozdílné problémy a nelze tak hovořit o matkách samoživitelkách jako o stejnorodé skupině. Mezi nejčastější životní situace, které směřovaly ke vzniku neúplných rodin, je rozchod či rozvod a úmrtí jednoho z partnerů. 19 Rozchod, rozvod Až do poloviny 20. století nebyl rozvod tak častý, jako je tomu dnes. Míra rozvodovosti je v různých zemích odlišná. Česká republika patří mezi ty, kde je velká míra rozvodovosti oproti zemím jižní Evropy, například Portugalsku, Řecku či Itálii.20

17

MAŘÍKOVÁ, Hana, Alena KŘÍŽKOVÁ a Marta VOHLÍDALOVÁ. Živitelé a živitelky: reflexe (a) praxe. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012. Gender sondy, 303 s. ISBN 978-807419-100-8. 18 HASMANOVÁ MARHÁNKOVÁ, JAROSLAVA. Matky samoživitelky a jejich situace v České republice. „Sandwichová generace“ – kombinování práce a péče o závislé členy rodiny (děti a seniory). [online] Praha: Gender Studies, o.p.s., 2011, 20 s. [online]. [cit. 2016-03-17] Dostupné z: http://www.genderstudies.cz/download/samozivitelky_sendwichova.pdf 19 Tamtéž 20 MATOUŠEK, Oldřich a Hana PAZLAROVÁ. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny: v kontextu plánování péče. 2., rozš. vyd. Praha: Portál, 2014, 216 s. ISBN 978-80-262-0522-7.

16

Rozvod manželství lze chápat jako určité společenské opatření, které má zastavit negativní jevy probíhající v nefungujícím manželství. Někteří partneři považují toto rozhodnutí za dobré, správné řešení. Chovají se přátelsky a dokáží se dohodnout o všech věcech, které se týkají výchovy a péči o dítě či děti. Dá se říci, že oba partneři jsou před rozvodem rozumově a emočně vyrovnaní. Někdy ovšem nastává situace, kdy návrh na rozvod z jednoho z partnerů přišel nečekaně, tzv. jako: „blesk z čistého nebe“ i přes to, že se manželství zdálo být harmonické.21 Je důležité si ovšem uvědomit, že ne vše, co se jeví na povrchu jako harmonické, je tak i uvnitř. Za touto situací může být silná žárlivost, nevěra jednoho z partnerů, agresivní jednání, nedostatek či rozdílnost společných zájmů, nedostatek tolerance, rozdíly ve finančním hospodaření nebo i to, že partner nemůže mít děti, a s tím i spojená nespokojenost v intimním životě. Všechny tyto oblasti mohou mít za následek rozpad manželství a je jen na každém partnerovi, jak se s těmito oblastmi vypořádá. Zda neutrálně a rozvod mezi partnery proběhne v klidu nebo každý z nich bude proti sobě bojovat, obviňovat se či špinit navzájem.22 Tak či onak, s rozvodem přichází ztráty, změny a také určitá zátěž, především ve vztahu k dítěti. Dle Nováka, je rozvod řešení. V některých situacích tomu tak být může, ale s rozvodem se problémy neztratí. Některé sice skončí, ale začnou další. Rozvod ovšem neznamená, že člověk ztratí možnosti dalšího rozvoje či smysl života. Většina lidí se s rozvodem vyrovná, ale bojí se, že ho okolí odsoudí. I to může mít za následek, že lidé z měst se rozvádějí více než lidé z vesnice. Obyvatelé vesnic se většinou znají a člověk, který se rozvádí, se stává středem jejich pozornosti. Než aby k takové situaci došlo, lidé v nefungujícím manželství zůstávají a dávají najevo, že vše je mezi nimi v pořádku. Ženy mají oproti mužům výhodu a využívají podpory ze strany svých kamarádek, kterým se svěřují a chodí se za nimi vyplakat. I v oblasti zabezpečení rodiny jsou muži vnímáni jako hlavní živitelé a ženy jsou na jejich platech závislé. To může znamenat důvod, proč žena i nadále zůstává v nefungujícím manželství. Opakem jsou ženy s vysokým socioekonomickým statusem, kde riziko rozvodu manželství je vyšší. Žena, která má vyšší příjem je na manželovi méně závislá a pokud je v manželství nespokojená, nic ji v rozvodu nebrání.23

21

MATĚJČEK, Zdeněk a Zdeněk DYTRYCH. Nevlastní rodiče a nevlastní děti. Vyd. 1. Praha: Grada, 1999, 144 s. ISBN 80-7169-897-0. 22 NOVÁK, Tomáš. Péče o dítě po rozvodu a její úskalí. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 144 s. ISBN 97880-247-4110-9. 23 Tamtéž

17

Do jisté míry rozvod ovlivňují i děti. Většina žen zůstává v nespokojeném manželství kvůli dětem. Je to zapříčiněno opět ekonomickou stránkou, která pro ženu představuje udržení si přijatelné úrovně.24 Právě psychický stav dětí po rozvodu rodičů je závislý na tom, jak se matka s takovou situací sama vyrovná. Je typické, že ženy, které se ocitly v zátěžové situaci, pociťují méně energie nebo cítí bezmoc. V jeho důsledku pak dochází k tomu, že žena je podrážděná, emočně nestabilní a zhoršuje se tak její vztah k dítěti.25 Pozitivní na tuto porozvodovou situaci je nalezení a navázání citového vztahu k novému partnerovi. Pokud je matka spokojená, jsou spokojené i děti. Ženy jsou ale při rozhodování ve volbě nového partnera po rozvodu omezeny více, než muži. V závislosti na věku a zkušenostech při rozpadu manželství, mnoho žen dává přednost partnerům, u kterých mají jistotu, že budou dobrými náhradními otci pro jejich děti, a tak emoční a sexuální potřeby jdou stranou. I když dojde k rozvodu či rozpadu rodiny, je důležité zdůrazňovat otce a matku jako osoby, které mají své dobré, pozitivní stránky a nepoukazovat jen na to, co je na druhém negativní, špatné. Je vhodné nechat dítěti prostor k vlastnímu poznání matky a otce, a neutvrzovat ho v jejich odlišných názorech.26 Úmrtí V dnešní době je muž vnímán jako hlavní živitel rodiny. Muž obstarává finance a žena se stará o domácnost a péči o děti. Co když ale nastane situace, kdy jeden z manželů zemře? V obou případech lze vidět značné rozdíly, ať už z ekonomického hlediska či výchově dětí.27 Manželé vstupují do manželství se slovy: „dokud nás smrt nerozdělí“. Úmrtí manžela či manželky bylo po mnoha staletí jediným možným řešením k osvobození z manželství a zároveň představovalo jedinou možnost, jak uzavřít manželství nové. Po úmrtí svého manžela žena ztrácela společenskou i fyzickou ochranu, společenský status

24

MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Ilustrace Vladimír Jiránek. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), 311 s. ISBN 80-86429-58-X. 25 SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. 3. vyd. Praha: Portál, 2012, 224 s. ISBN 978-80-2620217-2. 26 MATĚJČEK, Zdeněk a Zdeněk DYTRYCH. Nevlastní rodiče a nevlastní děti. Vyd. 1. Praha: Grada, 1999, 144 s. ISBN 80-7169-897-0. 27 Tamtéž

18

a v neposlední řadě také finanční zabezpečení rodiny. Tím trpěly především děti, které se kvůli této nepříznivé životní události dostávaly do nevýhodného postavení.28 Rozdíl lze vidět i ve výchově dětí z pohledu mužů a žen. Ženy, které zůstaly bez partnera či manžela, nemají za prioritní nalézt ihned nového muže a dokáží s výběrem partnera počkat. Většina žen ani neuzavírá nové manželství, pokud se nedostává do situace, ve které by byla na výchovu svých dětí sama, a jestliže by nebyla schopna zabezpečit materiální stránku svých dětí. Muž na rozdíl od ženy, cítí nutnou potřebu nalézt novou partnerku a manželku pro své děti. V té chvíli muž přemýšlí logicky a je pro něj rozumné skrýt do pozadí emoční stránku a potřeby s ní spojené. Na rozdíl od rozvodu, pozůstalý partner nemusí snášet dlouhodobé spory, ať už o děti či společný majetek, snášet omezování časového styku s dětmi, řešit situaci s právníky, soudy a trpět různé naschvály či podrazy. Zkrátka vše, co jednoho z partnerů zatěžuje po rozvodu rodiny.29 S rozvodem či úmrtím přichází do života matky samoživitelky značné potíže. Matka zůstala ve svém životě sama a je odkázána ve většině případů pouze na sebe. Musí finančně zabezpečit sebe a své dítě či děti a v tomto okamžiku nastává pro ženu ohromný zvrat, především v sociálních oblastech.30

MATĚJČEK, Zdeněk a Zdeněk DYTRYCH. Nevlastní rodiče a nevlastní děti. Vyd. 1. Praha: Grada, 1999, 144 s. ISBN 80-7169-897-0. 29 MATĚJČEK, Zdeněk a Zdeněk DYTRYCH. Nevlastní rodiče a nevlastní děti. Vyd. 1. Praha: Grada, 1999, 144 s. ISBN 80-7169-897-0. 30 ŠPAŇHELOVÁ, Ilona. Dítě a rozvod rodičů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 184 s. ISBN 978-80-2473181-0. 28

19

2. Problematické sociální oblasti matek samoživitelek V důsledku rozpadu manželství se matky samoživitelky potýkají s řadou problémů. Především v sociálních oblastech, jako jsou potíže se získáním zaměstnání, nezaměstnanost a s ní spojené ohrožení chudobou, nemožnost slaďovat práci s rodinou, vedoucí tak k nemožnosti zajistit péči o své dítě či neplacení výživného od otce dítěte, jsou tyto problémy pro matku nejvýraznější. Jaký význam má zaměstnání pro matky samoživitelky a zda se opravdu potýkají ze strany zaměstnavatele s diskriminací na trhu práce či neochotou přizpůsobení pracovní doby, je vysvětleno v jednotlivých podkapitolách. Stejně tak je přiblížena špatná finanční situace související s neplacením výživného od otce dítěte, jehož příjem je pro matku samoživitelku velmi důležitý. V mnoha případech dochází k tomu, že pro matky je tato tíživá finanční situace natolik neúnosná, že jsou nuceny najít si nové bydlení. I této problematice bude jedné z podkapitol věnována pozornost.

2.1 Zaměstnání a problémy s ním spojené K tomu, aby člověk mohl náležitě ve svém životě fungovat, potřebuje práci. Nepřináší mu pouze finanční ohodnocení, ale také pocit být pro společnost užitečný a mít možnost uplatnění. Zaměstnání člověka uspokojuje v potřebách seberealizace, rozšiřuje mu příležitosti k navázání sociálních vztahů a podporuje jeho sebeúctu. Pokud dojde k jeho náhlé ztrátě, dochází k zásahu do života člověka a může vést i k psychickým potížím. Většina lidí nebere zaměstnání jako doživotní úděl, se kterým se musí vyrovnat. 31 Pro matky samoživitelky představuje hodnota práce a jeho příjmu nutnou podmínku k zabezpečení rodiny a uspokojení životních potřeb. Tyto ženy, jsou oproti matkám žijící s partnerem v domácnosti, ekonomicky aktivnější. I proto častěji pracují na plný úvazek, jelikož jsou odpovědné za finanční zabezpečení nejenom sebe, ale i svých dětí. Výše příjmu z polovičního úvazku by v tomto ohledu bylo neslučitelné se zabezpečením své rodiny.32

BUCHTOVÁ, Božena, Josef ŠMAJS a Zdeněk BOLELOUCKÝ. Nezaměstnanost. 2., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2013, 192 s. ISBN 978-80-247-4282-3. 32 HASMANOVÁ MARHÁNKOVÁ, JAROSLAVA. Matky samoživitelky a jejich situace v České republice. „Sandwichová generace“ – kombinování práce a péče o závislé členy rodiny (děti a seniory). Praha: Gender Studies, o.p.s., 2011, 20 s. [online]. [cit. 2016-03-17] Dostupné z: http://www.genderstudies.cz/download/samozivitelky_sendwichova.pdf 31

20

Pro matky samoživitelky s malými dětmi je prioritou lépe sladit práci s rodinou. Tyto ženy většinou pracují v zaměstnáních, které jsou fyzicky i psychicky náročné a méně platově ohodnocené. Slaďovat práci a rodinu představuje pro ženy nejčastější podmínku při výběru zaměstnání. Mezi možnosti, které v tomto ohledu ženy zvažují, patří například vhodná pracovní doba a možnost jejího nastavení s flexibilní pracovní dobou či pracovní dobou, která je stejná s provozní dobou zařízení péče o děti či výběr zaměstnání v místě bydliště. Pokud se jim opravdu podaří najít zaměstnání, které odpovídá i s provozní dobou zařízení péče o děti, jedná se většinou o pozici hůře placenou, která je pro ženy z důvodu ekonomického zajištění domácnosti, nevyhovující. Další možností je výběr zaměstnání, které může žena vykonávat z domova. Důležitou podmínkou, při výběru zaměstnání, je zároveň finanční ohodnocení práce. Jen některé ženy pracují na částečný úvazek. Naopak většina matek samoživitelek, které pracují na plný úvazek, si dále přivydělávají formou nárazových brigád.33 Jak už bylo vysvětleno výše, příjem z částečného úvazku by rodinu neuživil. Pro matky samoživitelky je tak zaměstnání velice důležité, jelikož jejich příjem je rozhodující, oproti ženám žijící s partnerem, pro zabezpečení své rodiny. I v důsledku rozvodu dochází k určitým změnám v zaměstnání. Rozvedená žena má často problémy, aby bez partnera vše časově stihla, a tak žádá o úpravu pracovní doby. Ne vždy jí zaměstnavatel vyhoví a ženy jsou tak nuceny se přestěhovat, což s sebou přináší jisté těžkosti. Ohrožena je i jejich budoucí kariéra. Ženy se musí starat o své děti, a tak myšlenka o dalším vzdělávání či postoupení v kariéře, je nepředstavitelná.34

2.2 Diskriminace jako příčina vzniku nezaměstnanosti Ženy obecně tvoří skupinu, které se na trhu práce setkávají s řadou znevýhodnění. Pro zaměstnavatele představují rodiny s malými dětmi určité riziko, především v přijímání do zaměstnání. Pokud se jedná o neúplnou rodinu v čele s matkou, může tato situace pro zaměstnavatele naznačovat větší pravděpodobnost nepřítomnosti ženy, například HASMANOVÁ MARHÁNKOVÁ, JAROSLAVA. Matky samoživitelky a jejich situace v České republice. „Sandwichová generace“ – kombinování práce a péče o závislé členy rodiny (děti a seniory). Praha: Gender Studies, o.p.s., 2011, 20 s. [online]. [cit. 2016-03-17] Dostupné z: http://www.genderstudies.cz/download/samozivitelky_sendwichova.pdf 34 MATĚJČEK, Zdeněk a Zdeněk DYTRYCH. Nevlastní rodiče a nevlastní děti. Vyd. 1. Praha: Grada, 1999, 144 s. ISBN 80-7169-897-0. 33

21

z důvodu péče o nemocné dítě.35 A znevýhodňovány jsou i svobodné ženy. U nich zaměstnavatelé předpokládají, že rodinu založí a jsou tak pro ně špatnou vyhlídkou do budoucnosti.36 To, že ženy jsou na trhu práce znevýhodňovány, dokazují i jejich zkušenosti s přijímáním do zaměstnání. Zaměstnavatelé se často zajímají o jejich soukromé věci, které se týkají právě rodinného stavu a zda má žena děti. Tyto informace nejsou pro zaměstnavatele důležité v tom ohledu, aby ženě vytvořil vhodné podmínky a skloubil tak práci s rodinou. Informace ve skutečnosti slouží k tomu, aby je z tohoto důvodu neoficiálně nepřijal. Pro zaměstnavatele představují totiž osamělé matky nespolehlivou a nejistou pracovní sílu, která pro ně znamená i určitý risk. Ženy často nemývají ani šanci tuto dopředu vsugerovanou domněnku vyvrátit, a tak skutečně dochází k jejich nepřijetí. To, že ženy představují nespolehlivou pracovní sílu, je vyvozováno z krátkodobých či dlouhodobých absencí z důvodu rodinných povinností. Nelze však říci, že všechny ženy se takto chovají.37 Dle Zákoníku práce ovšem zaměstnavatel nesmí tyto informace nijak zjišťovat ani, zda je osoba, která se uchází o zaměstnání, osamělá nebo ne. V České republice platí zákaz diskriminace a povinnost rovnocenného zacházení zaměstnavatele se všemi zaměstnanci včetně osamělých rodičů. Problematice pracovněprávních vztahů se zaobírá Zákoník práce, který ale pouze v ustanovení § 240 poukazuje na to, že osamělý rodič, který pečuje o dítě do 15 let, smí být vyslán na pracovní cestu mimo okres pracoviště či bydliště, pouze se svým souhlasem. Další ustanovení se týkají všech rodičů dětí a nejsou zde uvedeny rozdíly dle rodinného stavu rodiče.38 Další faktor, který přispívá k znevýhodnění na trhu práce, je vzdělání žen. Matky samoživitelky mají většinou pouze základní vzdělání a jen minimum žen tvoří skupinu

HASMANOVÁ MARHÁNKOVÁ, Jaroslava. Matky samoživitelky a jejich situace v České republice. „Sandwichová generace“ – kombinování práce a péče o závislé členy rodiny (děti a seniory). Praha: Gender Studies, o.p.s., 2011, 20 s. [online]. [cit. 2016-03-17] Dostupné z: http://www.genderstudies.cz/download/samozivitelky_sendwichova.pdf 36 VODÁKOVÁ, Alena a Olga VODÁKOVÁ. Rod ženský: kdo jsme, odkud jsme přišly, kam jdeme?. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. Knižnice Sociologických aktualit, 356 s. ISBN 8086429-18-0. 37 Tamtéž 38 MATOUŠEK, Oldřich a Hana PAZLAROVÁ. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny: v kontextu plánování péče. 2., rozš. vyd. Praha: Portál, 2014, 216 s. ISBN 978-80-262-0522-7. 35

22

s vysokoškolským vzděláním.39 Neúspěch v hledání práce se pak odvíjí po zbytek jejich života. Nezaměstnané ženy si sice uvědomují svoji roli živitelky a snaží se o nalezení nové práce, ve skutečnosti jsou domácnosti matek samoživitelek postiženy nezaměstnaností, a to především dlouhodobou.40 Nezaměstnanost znamená pro řadu lidí velké problémy. Nejde jen o změnu v životě nezaměstnaných jedinců, ale i o vliv společenského života na jejich situaci. Jedná se především o přerušení společenských vztahů, které s sebou přinášejí i hluboké důsledky spojené s poklesem jejich životní úrovně a zásahem do každodenního života. Společnost očekává od nezaměstnaného, aby věnoval co nejvíce času a energii vyhledávání práce. Dokonce je toho názoru, že by měl přijmout jakoukoliv práci i za předpokladu hůře placené práce a nevyužívat tak dávky sociálního státu.41 Nelze jednoznačně říci, zda snaha nalézt zaměstnání souvisí se vzděláním matek samoživitelek, ale u nezaměstnaných se základním vzděláním je tato touha slabší oproti vzdělanějším skupinám.42 Dle Šťastné nejsou matky samoživitelky mnoho motivovány k nástupu do zaměstnání. Tyto ženy plní a ztotožňují se s požadavky společnosti a to především v roli pečovatelky o dítě. Finanční situaci pak zabezpečuje podpora státu. Například ve Francii a Švédsku se snaží pomoci matkám sladit pracovní a rodinný život, čímž jsou tyto ženy motivovány v co nejkratší dobu nastoupit zpět do zaměstnání. V těchto zemích se očekává, že každá žena by měla mít příležitost pracovat.43

HASMANOVÁ MARHÁNKOVÁ, Jaroslava. Matky samoživitelky a jejich situace v České republice. „Sandwichová generace“ – kombinování práce a péče o závislé členy rodiny (děti a seniory). Praha: Gender Studies, o.p.s., 2011, 20 s. [online]. [cit. 2016-03-17] Dostupné z: http://www.genderstudies.cz/download/samozivitelky_sendwichova.pdf 40 SOUKUPOVÁ, Eva. „Neprovdané matky na trhu práce.“ Socioweb. 2008, (1), 3-4. ISSN 1214-1720. [online]. [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: http://www.socioweb.cz/index.php@disp=temata&shw=295&lst=111.html 41 MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. Vyd. 3., upr. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), 172 s. ISBN 80-86429-08-3. 42 SOUKUPOVÁ, Eva. „Neprovdané matky na trhu práce.“ Socioweb. 2008, (1), 3-4. ISSN 1214-1720. [online]. [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: http://www.socioweb.cz/index.php@disp=temata&shw=295&lst=111.html 43 ŠŤASTNÁ, Anna. Neúplné rodiny v České republice a ve vybraných evropských zemích. 1. vyd. Praha: VÚPSV, 2009, 131 s. ISBN 978-80-7416-038-7. 39

23

2.3 Chudoba Osamělé matky neznepokojuje ani tolik nezaměstnanost jako chudoba. Z hlediska ekonomického zabezpečení a fungování rodiny, jsou rodiny s jedním rodičem nejvíce ohrožené právě chudobou. Nejčastěji se jedná o rodiny s matkou. S rostoucí nezaměstnaností dochází i k růstu chudoby. Je důležité tuto skutečnost nepodceňovat a tyto rodiny podporovat, především z oblasti sociální politiky a sociální práce.44 Tak jako pojem rodina i pojem chudoba nelze formulovat jednoznačně. V zemích třetího světa je chudoba vnímána jako stav, kde lidé žijí v bídě, umírají hladem a musí si denně vystačit s dvaceti čtyřmi korunami. Tato situace je opravdu typická pouze pro země, převážně afrického kontinentu. V České republice tento stav existuje jen ve výjimečných případech, a tak pro naše podmínky je vhodnější definice Rady Evropské unie. 45 Za chudé občany považuje takové osoby, které nedosahují na minimální životní úroveň země, ve které žijí, z důvodu materiálního, kulturního či sociálního strádání.46 Chudoba tedy představuje nedostatek ekonomických prostředků k uspokojení svých základních potřeb i za pomoci sociálních služeb. S chudobou se spojuje i sociální vyloučení, v jehož důsledku člověk trpí sociální, zdravotní či z důvodu ztráty zaměstnání i pracovní deprivací. Tyto okolnosti poté vedou k tomu, že jsou vyloučeni ze společenského života.47 Podobné vysvětlení je i v rozdělení chudoby na absolutní a relativní. Člověk, který se nachází ve stavu absolutní chudoby, není schopen uspokojit své základní životní potřeby jako je strava či ošacení a dochází tak ke stavu ohrožení života, jako je tomu v afrických zemích. Relativní chudoba představuje pro člověka stav, kdy svoje základní životní potřeby i další potřeby uspokojuje na mnohem nižší úrovni, než je obvyklé v dané společnosti. Dle Eurostatu se míra chudoby hodnotí v uspokojování materiálních potřeb. Materiální deprivací trpí lidé, kteří nemají prostředky alespoň na čtyři z devíti ukazatelů. Mezi tyto položky patří platit včas nájem a poplatky, zaplacení náhlého výdaje ve výši

BUDINOVÁ, Adriena. Rizika chudoby žen postižených domácím násilím a jejich dětí. Praha: proFem, c2012, 69 s. ISBN 978-80-904564-2-6. 45 Tamtéž 46 BRDEK, Vojtěch, Hana JÍROVÁ a Vojtěch KREBS. Trendy v evropské sociální politice. Praha: ASPI Publishing, 2002, 252 s. ISBN 80-8639-525-1. 47 KOTÝNKOVÁ, Magdalena. Sociální ochrana chudých v České republice. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2007, 132 s. ISBN 978-80-245-1302-7. 44

24

9 600 korun, dostatečně vytápět svůj byt, zaplacení týdenní dovolené členům rodiny, jíst maso každý druhý den, vlastnit auto, telefon, barevnou televizi a pračku.48 V České republice se k měření chudoby používá metodika Eurostatu, kde je hranice chudoby stanovená jako 60% příjmového mediánu spotřební jednotky. V jiných případech se využívá životního minima, které udává nejnižší úroveň příjmů a pod její hranicí nastává chudoba. Každý rok se určují finanční částky na měsíc života jednotlivce, tak i domácnosti. Pokud jednotlivec či domácnost má nižší příjmy než je úroveň ročního, popřípadě měsíčního příjmu, spadají pod chudé. Příjmy, které musí domácnost mít, se ovšem liší na velikosti a složení domácnosti. 49 Zde je pro ukázku uvedena hranice ohrožení příjmovou chudobou s vybraným složením domácnosti v České republice v roce 2014.50 Tabulka č. 1: Hranice ohrožení příjmovou chudobou

Zdroj: Český statistický úřad, Statistika&My

Z dat roku 2014 vyplývá, že jednotlivec musí měsíčně dostat a hospodařit s 9 901 korunami, aby nebyl považován za chudého. Hranice chudoby je v každé zemi odlišná a liší se podle životních podmínek dané země. Česká republika oproti jiným zemím má nejnižší hodnotu příjmové chudoby.51 S chudobou do určité míry souvisí i nezaměstnanost. Jedná se většinou o osoby, které se nachází ve stavu chudoby a hrozí tak u nich větší riziko dlouhodobé nezaměstnanosti. 48

MATOUŠEK, Oldřich a Hana PAZLAROVÁ. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny: v kontextu plánování péče. 2., rozš. vyd. Praha: Portál, 2014, 216 s. ISBN 978-80-262-0522-7. 49 BUDINOVÁ, Adriena. Rizika chudoby žen postižených domácím násilím a jejich dětí. Praha: proFem, c2012, 69 s. ISBN 978-80-904564-2-6. 50 Český statistický úřad, Statistika&My. c2016. [online]. [cit. 2016-04-11]. Dostupné z: http://www.statistikaamy.cz/2015/07/proc-chudoba-roste-kdyz-rostou-prijmy/ 51 Tamtéž

25

Chudoba nicméně může existovat i v domácnostech zaměstnaných lidí. Tento stav je zapříčiněn velkým počtem dětí a nízkým příjmem.52 V České republice žije pod hranicí chudoby 9% obyvatel. U matek samoživitelek a jejich dětí je riziko chudoby spojeno především s genderovými překážkami na trhu práce. Matky samoživitelky jsou obecně nejohroženější skupinou v oblasti zaměstnání a chudoby. Tato skutečnost nepostihuje jenom ženy, ale především děti, které jsou na jejich příjem a péči závislé.53 Pokud se žena dostane do ekonomicky znevýhodněné pozice, je v takovém stresu, který může mít za následek určité poruchy v oblasti rodičovského chování. Při výchově dětí jsou ženy s nízkým socioekonomickým statusem přísnější, často i bez důvodu děti trestají a celkově s nimi méně komunikují. Tato ekonomická nouze je pro ženy natolik stresující, že to má vliv na jejich vnitřní rozpoložení a to se poté může odrážet ve špatné péči o děti. Pokud je ekonomické strádání natolik vysoké, že se odráží v nemožnosti uspokojení základních životních potřeb, jako je dostatek jídla a tepla, je dopad na dítě ještě větší.54 V některých případech se proto ženy snaží pracovat na plný úvazek, aby se riziku chudoby vyvarovaly. I to s sebou přináší své nevýhody. Matka je po celém pracovním dni unavená, vyčerpaná a místo odpočinku se musí dále postarat o domácnost, péči o děti a řešit spoustu dalších domácích povinností. Mnohdy je vyčerpanost doprovázena i psychickými starostmi, které trápí samotnou matku. V důsledku toho dochází k tomu, že matka není schopna poskytnout dítěti podněty k jeho rozvoji, například formou kroužků či doučování, protože finanční situace jí to nedovoluje. Dítě je oproti svým vrstevníkům zaostalé a nezíská tak i vzdělání, které by za lepších finančních podmínek, získat mohlo. Některé děti, v důsledku takové situace, trpí psychickými a emocionálními problémy. Pokud děti vyrůstají v nefungující rodině a zažívají chudobu, je velká pravděpodobnost, že samy v dospělosti vytvoří podobný vztah.55

52

MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. Vyd. 3. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), 172 s. ISBN 80-86429-08-3. 53 HASMANOVÁ MARHÁNKOVÁ, Jaroslava. Matky samoživitelky a jejich situace v České republice. „Sandwichová generace“ – kombinování práce a péče o závislé členy rodiny (děti a seniory). Praha: Gender Studies, o.p.s., 2011, 20 s. [online]. [cit. 2016-03-17] Dostupné z: http://www.genderstudies.cz/download/samozivitelky_sendwichova.pdf 54 MATOUŠEK, Oldřich a Hana PAZLAROVÁ. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny: v kontextu plánování péče. 2., rozš. vyd. Praha: Portál, 2014, 216 s. ISBN 978-80-262-0522-7. 55 BUDINOVÁ, Adriena. Rizika chudoby žen postižených domácím násilím a jejich dětí. Praha: proFem, c2012, 69 s. ISBN 978-80-904564-2-6.

26

Cestou, jak se vymanit z chudoby, je vzdělání. Riziko chudoby představuje jak snížení dostupnosti vzdělání pro dítě, tak i ovlivňování její kvality. Matka nemá dostatek financí, aby dítěti mohla zaplatit knihy, školní výlety nebo doučování, což by dítěti v jeho vzdělání mohlo pomoci.56 Člověk disponuje určitými dovednostmi, které jsou potřeba pro získání kvalitního zaměstnání. Nedostatek vzdělání představuje mnohem menší šanci na získání zaměstnání a jistého příjmu. Pokud má sama osamělá matka nízký příjem, představuje tato skutečnost i omezenou cestu dětí k lepšímu vzdělání a nalezení dobře placeného zaměstnání.57 Znevýhodňování na trhu práce a samoživitelství paří mezi hlavní faktory feminizace chudoby. Tento pojem znamená, že chudobou jsou častěji ohroženy ženy než muži v důsledku vzniku neúplných rodin, v jejichž čele je osamělá matka. Situaci ještě může vystupňovat neplacení výživného ze strany otce, což pro matku s dětmi může znamenat neúnosný následek.58

2.4 Neplacení výživného Pro osamělé matky je důležitý každý příjem, včetně výživného. Pokud dojde k situaci, že otec dítěte odmítne či se pouze zpozdí s placením výživného, dostává se matka do tíživé finanční tísně. Tento příjem rodině chybí a není nijak nahrazen.59 Vyživovací povinnost je ustanovena v Zákoně o rodině a zahrnuje několik druhů této povinnosti. Jelikož Zákon o rodině byl v roce 2013 zrušen, jsou tyto druhy čerpány z Nového občanského zákoníku. Byly vybrány takové, se kterými se osamělé matky potýkají nejčastěji. Jsou jimi vyživovací povinnost mezi rozvedenými manžely, příspěvek na úhradu a výživu nákladů neprovdané matce a těhotné ženě a vyživovací povinnost rodičů k dětem. Rozvedený manžel může požadovat výživné, pokud není po rozvodu schopen sám se živit. Může se jednat o nemocnou ženu či ženu, která pečuje o dítě, které je handicapované či potřebuje zvláštní péči. Neprovdaná matka a těhotná žena má právo požadovat od otce dítěte příspěvek na přiměřenou výživu po dobu dvou let a také na MATOUŠEK, Oldřich, Pavla KODYMOVÁ a Jana KOLÁČKOVÁ (eds.). Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Vyd. 2. Praha: Portál, 2010, 352 s. ISBN 978-80-7367818. 57 BUDINOVÁ, Adriena. Rizika chudoby žen postižených domácím násilím a jejich dětí. Praha: proFem, c2012, 69 s. ISBN 978-80-904564-2-6. 58 Tamtéž 59 BUDINOVÁ, Adriena. Rizika chudoby žen postižených domácím násilím a jejich dětí. Praha: proFem, c2012, 69 s. ISBN 978-80-904564-2-6. 56

27

úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím. Tyto peníze může žena požadovat i zpětně, pouze ale v době, do tří let od porodu. 60 Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do doby, než jsou samy schopny se živit. Pokud se jedná o neúplnou rodinu, je důležité pro její zabezpečení výživné hrazené druhým rodičem. Výživné stanovují soudy, které přihlíží k potřebám dítěte a finanční možností rodiče, který se na výši výživného může s bývalou manželkou domluvit.61 V některých případech dochází u rozvedených otců k odmítání placení výživného a problematické je i stanovování její výše. To, že je muž vnímán, jako hlavní živitel rodiny je spojeno i s kontrolou jeho financí. Mnoho partnerů tuto kontrolu ztrácí, jelikož vědí, že v důsledku rozvodu budou muset platit bývalé partnerce výživné.62 Je docela obvyklé, že muži neplatí výživné pravidelně či jej neplatí vůbec. Dle Trestního zákoníku v ustanovení § 196 je zanedbání povinné výživy, ať z nedbalosti či úmyslně, trestným činem. Tento trest ovšem neřeší aktuální životní situaci matky s dítětem. Pokud je otec dítěte nepodmíněně odsouzen za neplacení výživného, na situaci se nic nemění. Muž nemusí ve vězení pracovat, a tak nemá i z čeho vyplácet bývalé manželce výživné. Matka i nadále musí své děti živit sama či za finanční podpory svých rodičů a známých. Ve většině případů si ovšem matky peníze půjčují od různých bank a dostávají se tak do dluhů. Na situaci nemění ani skutečnost, pokud otec přestane platit výživné. Matka sice může podat návrh na exekuci jeho příjmu či majetku, ale pokud muž ani jedno nemá, exekuce je zbytečná. Matka se tak znovu ocitá v situaci, na kterou si musí vystačit sama. Od 1. 1. 2013 je možné využít nový typ exekučního prostředku a to pozastavení řidičského oprávnění. Ten může ovšem exekutor vydat pouze při vymáhání nezaplacení výživného na nezletilé dítě.63 Neochota mužů platit po rozvodu výživné na své děti může mít příčinu v tom, že tyto peníze připadnou bývalé manželce a nikoliv dítěti. V České republice je výživné na děti stanovováno v minimální výši a zajišťuje jen malou část výdajů spojených s potřebami a výchovou dětí. Dochází tak k tomu, že ženy tyto potřeby dofinancovávají samy Nový občanský zákoník: zákon č. 89/2012 Sb. ze dne 3. února 2012. Praha: Ústav práva a právní vědy, 2014. Právo a management. ISBN 978-80-87974-01-8. 61 MATOUŠEK, Oldřich a Hana PAZLAROVÁ. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny: v kontextu plánování péče. 2., rozš. vyd. Praha: Portál, 2014, 216 s. ISBN 978-80-262-0522-7. 62 BUDINOVÁ, Adriena. Rizika chudoby žen postižených domácím násilím a jejich dětí. Praha: proFem, c2012, 69 s. ISBN 978-80-904564-2-6. 63 Trestní zákoník: zákon č. 40/2009 Sb. ze dne 8. ledna 2009. In: Sbírka zákonů. [online]. [cit. 2016-0410]. Dostupné z: http://www.pracepropravniky.cz/zakony/trestni-zakonik-uplne-zneni 60

28

a v důsledku toho, se snižuje jejich vlastní životní úroveň. Pocit snížené životní úrovně souvisí s tím, že ženy srovnávají svoji životní úroveň před rozvodem a po rozvodu. I proto vnímají finanční přínos muže jako nedostatečný. A to i přes to, že existují muži, kteří kromě výživného a pokud jim to jejich ekonomická situace umožní, platí i další věci, které se vztahují k výchově dětí. Muži platí dětem kroužky, oblečení, hračky a také náklady spojené s dětmi v době, kdy je mají ve své péči. Pocity žen mohou vycházet ze skutečnosti, že i nadprůměrné výživné spolu s pobíráním některých dávek, ženám nepokryje jejich základní životní potřeby a potřeby spojené s výchovou jejich dětí, pokud kromě zmiňovaných přídavků či příspěvků nemají žádný příjem.64

2.5 Problematika bydlení Životní úroveň u většiny osamělých rodičů klesá a není to zapříčiněno pouze dělením společného majetku. Hlavním problémem je vyřešení bytové situace.65 Problém bydlení je zhoršován v důsledku nefungujícího manželství, jehož nestabilita často vede k rozpadu rodiny. Oba partnery postihuje v oblasti bydlení stejně. Ten z partnerů, který dům či byt opouští, musí hledat nové bydlení, což často přináší značné problémy. Naopak druhý z partnerů, který v domě či bytě zůstal, nezvládá hradit náklady spojené s jeho užíváním a není pro něho snadné ho opustit a najít si nový. Ve většině případů zůstává ve společném bytě matka s dětmi. Ze začátku se tato solidarita ze strany muže jeví jako příznivá, ale s odstupem času si žena uvědomí, že pouze s jejím příjmem náklady na jeho užívání, není schopna zvládnout. S nízkým příjmem a rostoucímu riziku nezaměstnanosti je pro ženu obtížné si stávající bydlení udržet či pořídit jiné bydlení. Ženám proto nezbývá nic jiného, než přejít do nájemního bytu (výjimku tvoří ženy, které mají možnost bydlet u svých rodičů). Při placení nájmu jsou většinou ženy odkázané na příspěvky na bydlení, jelikož nemají natolik vysoké příjmy, aby byly schopné náklady uhradit. Stále ale existují matky, které se svými dětmi stávající byt opustit nechtějí, ať už z důvodu prostředí, strachu z nenalezení nového zaměstnání či kvůli dětem. Často tak dochází k tomu, že ženy se zadluží a nejsou schopny tyto půjčky splácet.66

64

MAŘÍKOVÁ, Hana, Alena KŘÍŽKOVÁ a Marta VOHLÍDALOVÁ. Živitelé a živitelky: reflexe (a) praxe. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012. Gender sondy, 303 s. ISBN 978-807419-100-8. 65 KELLER, Jan. Nová sociální rizika a proč se jim nevyhneme. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2011. Sociologické aktuality, 197 s. ISBN 978-80-7419-059-9. 66 Tamtéž

29

Už v osmdesátých a devadesátých letech docházelo ke zpomalení výstavby sociálních bytů. Tato skutečnost setrvala i nadále a v současné době je hlavním problémem absolutní nedostatek obecních i státních sociálních bytů.67 Od ledna 2017 by se tato situace měla zlepšit, především zavedením sociálního bydlení, které by mělo mít tři stupně. První z nich, krizové bydlení, by mělo být něco mezi noclehárnou a azylovým domem, poskytované na maximální dobu šesti měsíců. Druhým stupněm je sociální byt, jehož poskytovatelem bude obec. Tento typ bude sloužit k trvalému bydlení a klientům budou pomáhat sociální pracovníci. Posledním stupněm je dostupný byt, který bude sloužit jako běžný byt. Poskytovatelem bude znovu obec, která s nájemníkem uzavře smlouvu na dobu dvou let a jedenkrát za rok by se posuzoval příjem rodiny. Jestliže dojde ke zlepšení jejich situace, lidé si budou moci obstarat svůj byt.68 Nedostatečný je i počet azylových domů. Dle Zákona o sociálních službách v ustanovení §57 tento typ bydlení poskytuje pobytovou službu na přechodnou dobu těm, kteří se ocitli v nepříznivé životní situaci, spojené se ztrátou bydlení.69 Azylové domy pro matky s dětmi představují pouze dočasné řešení jejich situace a po ukončení pobytu musí ženy hledat opět nové bydlení a celý proces se tak znovu opakuje. Z finančních důvodů někdy matky s dětmi využívají možnost bydlet spolu s dalšími ženami v jednom bytě. Nevhodné podmínky bydlení představují pro matky negativní vliv na jejich zdravotní stav i na celkový vývoj dítěte.70

KELLER, Jan. Nová sociální rizika a proč se jim nevyhneme. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2011. Sociologické aktuality, 197 s. ISBN 978-80-7419-059-9. 68 Ministerstvo práce a sociálních věcí. Sociální bydlení. [online] [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/20186 69 Zákon o sociálních službách: zákon č. 108/2006 Sb. ze dne 14. března 2006. In: Sbírka zákonů. [online]. [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: http://www.pracepropravniky.cz/zakony/zakon-o-socialnichsluzbach 70 BUDINOVÁ, Adriena. Rizika chudoby žen postižených domácím násilím a jejich dětí. Praha: proFem, c2012, 69 s. ISBN 978-80-904564-2-6. 67

30

3. Zdravotní a psychické dopady matek samoživitelek Tato kapitola se zaměřuje na zdravotní stav matek samoživitelek a na jejich zdravotní a psychické dopady. Cílem této kapitoly je popsat, jak se důsledky sociálních situací matek samoživitelek odráží na jejich zdravotním stavu, a jaké problémy prožívají po rozpadu rodiny. Krátce je i popsáno, jak se tyto projevy odráží na psychickém stavu dítěte. V závěru kapitoly jsou zmíněna možná doporučení, jak se s těmito náročnými životními situacemi vyrovnat. To, že matky samoživitelky jsou považovány za nejohroženější skupinu na trhu práce a v důsledku toho i nejohroženější chudobou, už víme. Tyto faktory negativně ovlivňují i osobní život ženy. Všechny starosti a těžkosti s nimi spojené se podepisují na jejím zdraví a psychické pohodě. Žena jako samoživitelka se potýká s řadou onemocnění, v některých případech i úrazů, které se mohou odrážet na psychickém stavu. Spouštěčem veškerých nepříznivých životních událostí je stres. V jeho důsledku dochází například k udržování nezdravého životního stylu, jsou narušeny některé vzorce chování, vyskytují se pocity osamělosti či strach z budoucnosti. Rozvodem není zasažen pouze citový a psychický stav ženy, ale i další oblasti. Tyto problémy jsou spolu vzájemně provázané a dávají prostor k utváření dalších, nových problémů. Kromě zaměstnání spojené s chudobou, tak tvoří matky samoživitelky nejohroženější skupinu i z hlediska duševního a subjektivního zdraví.71 Manželství představuje významnou hodnotu a důležitý zdroj sociální opory. Oba partneři se vzájemně podporují, jsou si oporou a tvoří harmonické manželství. Pokud dojde ke krizi takového manželství a stává se neuspokojivé či konfliktní, tato skutečnost negativně ovlivňuje zdraví a psychický stav jednoho z partnerů.72 Krize v rodině představuje ztrátu, změnu či volbu a bývá pro rodinu bodem obratu, a to buď k horšímu, nebo k lepšímu. Ne vždy se to ovšem podaří a dochází tak k životu v neuspokojivém manželství.73 Tato skutečnost může pobízet k nezdravému životnímu stylu a zvýšit tak výskyt kouření, konzumaci alkoholu, ztrátu chuti k jídlu, přejídání nebo naopak nechutenství. Dlouhodobé napětí v takovém manželství vede k tomu, že partneři jsou nešťastní, mají HAMPLOVÁ, Dana. Rodina a zdraví - jejich vzájemné souvislosti. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2014. 145 s. ISBN 978-80-7419-169-5. 72 Tamtéž 73 ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Jak řeší krizi moderní žena. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. 156 s. ISBN 80247-1202-4. 71

31

nižší sebeúctu a celkově trpí více než partneři, kteří se rozvedli. Muži snáší rozvod lépe než ženy a tak pokud budeme hovořit o ženě, ani ta si v mnoha případech rozvodem nepolepší a zvýšenou sebedůvěru či sebeúctu nezíská.74 Zdravý životní styl představuje řadu způsobů jednání u životních událostí. Patří sem nekuřáctví, spotřeba alkoholu, dostatek spánku, dostatek pohybové aktivity, bezpečné prostředí, dobré mezilidské vztahy a v neposlední řadě samozřejmě zdravá strava. Zdravý životní styl obsahuje celou škálu chování, kde není důležité, zda opravdu člověk kouří či nekouří, pije či nepije, ale jeho míra a frekvence. Stres spojený s probíhajícím rozvodem se například projevuje ve zvýšené míře kouření cigaret, oproti situaci předtím. Lidé se cítí osamocení, a tak častěji sahají po cigaretách, které jim toto prázdné místo vyplní.75 Jednou z nejvíce emočně působících situací, která doprovází stres téměř vždy, je rozvod. V průběhu rozvodu, ale i po něm, se mohou objevovat značné zdravotní komplikace. Nejčastěji se jedná o takové potíže, které jsou následkem zřetelného emočního stresu. V některých případech se mohou objevovat problémy, jako úrazy či chronická onemocnění, které vznikly jako příčina porozvodové situace. Následkem emočního stresu jsou především neurotické poruchy, které se objevují téměř u všech rozvádějících se manželů, především u žen. Pokud jeden z partnerů takovými poruchami trpí, měl by vyhledat odbornou pomoc. Ne vždy, tomu tak ale je. Místo odborné pomoci se raději svěřují svým známým, přátelům či sousedům. Vyžadují pomoc od lékaře s prosbou o léky na uklidnění, na spaní, proti bolestem hlavy. Tato situace je typická především u žen, které rozvod prožívají hůře, než muži. U žen se také častěji vyskytují poruchy nálad a s tím spojené depresivní stavy. Již před rozvodem žena trpí úzkostí, strachem o sebe a své děti, je neklidná, zoufalá a podrážděná. Tyto stavy se mohou v důsledku stresu, ať před rozvodem či po něm, výrazně zhoršit. Zde už nepomůže pouze podpora a pomoc ze strany přátel a známých, ale je nutná odborná pomoc, které se ženy často vyhýbají. Mají strach z návštěvy psychiatra či psychologa jelikož si myslí, že díky svým poruchám a onemocněním, budou považovány za duševně nemocné a přijdou tak o své děti nebo bude jejich styk s nimi omezen. Navštívit psychiatra, psychologa či jiného specializovaného zařízení není nic špatného, naopak. Žena se pomocí určité terapie může vyrovnat s nepříjemnými záležitostmi, které rozvod přináší a bude sama schopna zvládat

HAMPLOVÁ, Dana. Rodina a zdraví - jejich vzájemné souvislosti. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2014. 145 s. ISBN 978-80-7419-169-5. 75 Tamtéž 74

32

nové situace, které nastanou po rozvodu. Zároveň, pokud se žena s touto situací vyrovná, může jí to pomoci při výchově svých dětí, na které nebude psychické potíže přenášet. 76 Psychické problémy mohou prožívat i děti. Vážným problémem jsou sebevražedné pokusy ze strany matek, které ohrožují nejenom sebe a svoje zdraví, ale především duševní stav jejich dětí. Toto nebezpečí nastává při neschopnosti zvládnout náročnou životní situaci, jakou je rozvod. Pokud iniciátorem rozvodu je muž, žena mu tak prostřednictvím sebevražedných pokusů dává najevo, jak je na něm závislá. Můžeme to chápat i jakousi výhružku ze strany ženy, která má svůj dopad především na děti. Existují případy, kdy partnerka vyhrožuje svému manželovi, že zabije sebe i své děti, pokud bude trvat na rozvodu. Ženy takto manipulují s partnerem a snaží se v něm jeho rozhodnutí se rozvést, změnit. Neuvědomují si ovšem, že nemanipulují pouze s partnerem, ale narušují i psychický stav dítěte. Jestliže se žena opravdu nachází v takto depresivních stavech, nemusí to znamenat pouze výhružku, ale skutečnost a dokonanou sebevraždu.77 Projevy rodičů po rozvodu hrají u dětí důležitou roli. Je důležité, jak se matka s takovou situací vyrovná. K překonání těžkostí a traumat spojených s rozvodem nebo po rozvodu, vede nalezení nového partnera. Je důležité, aby matka k novému partnerovi navázala citový vztah a překonala tak náročnou emoční situaci a nehledala pouze partnera k doplnění autority v rodině.78 Ke zlepšení náročné životní situace matky přispívá dobrá sociální opora. Sociální oporu lze chápat jako pomoc, která je poskytována druhými lidmi osobě, která se nachází či prožívá náročnou situaci. Je velmi důležité mít někoho, komu se dá věřit, na koho se dá spolehnout, na koho se obrátit v zátěžové situaci a komu se vybrečet. Pokud matka takovou osobu či osoby má, je u ní menší riziko výskytu depresí a ostatních patologických jevů. V každodenním životě se sociální opora projevuje častými návštěvami kamarádek, ženy s nimi častěji hovoří a dávají tak volný prostor svým emocím. Žena pomoc potřebuje, zvláště pokud je rozvodová situace pro ni traumatizující a ona kromě nich nemá nikoho, komu by se svými starostmi mohla svěřit. Je pro ni přirozenější se se svými problémy svěřit blízkým kamarádkám, než cizím lidem. Bylo zjištěno, že pokud člověk

76

MATĚJČEK, Zdeněk a Zdeněk DYTRYCH. Nevlastní rodiče a nevlastní děti. Vyd. 1. Praha: Grada, 1999, 144 s. ISBN 80-7169-897-0. 77 Tamtéž 78 MATĚJČEK, Zdeněk a Zdeněk DYTRYCH. Krizové situace v rodině očima dítěte. Vyd. 1. Praha: Grada, 2002. 128 s. ISBN 80-247-0332-7.

33

důvěrné přátelé nemá, je na tom zdravotně hůře než ti, které je mají. Je obvyklé, že žena, která prochází rozvodem, je uzavřená v bytě či bytě svých rodičů a nemá náladu ani chuť vyjít ven mezi lidi. Různé procházky, výlety s přáteli či jen chůze mohou ženě pomoci ke snížení úzkosti, depresí a celkově zvýšit její kladné sebehodnocení.79 Vyhýbání se lidem může mít příčinu i ve ztrátě zaměstnání. Lidé se vyhýbají nejenom těm, kteří jsou zaměstnaní, ale nechtějí přijít do kontaktu ani s nezaměstnanými lidmi, jelikož jsou pro ně depresivní. Nezaměstnanost s sebou přináší i další problémy, které mají vliv na psychický stav člověka. Jsou jimi finanční obtíže, pokles příjmu, omezení společenských kontaktů či ponižující zkušenosti z hledání nového zaměstnání, kdy je člověk stále odmítán. Jedinec tak ztrácí dle sebe svoji cenu a tuto ztrátu vnímá i u ostatních lidí.80 Ženy by měly více věnovat pozornosti životnímu stylu a životnímu prostředí, kde se nachází. Zdravotnictví není to jediné, co ovlivňuje jejich zdraví, ale jsou to především okolnosti, které vedou k zhoršení jejich zdravotní situace. Ať už ženu dovedou ekonomické, zdravotní či psychické těžkosti do vnitřní tísně, je potřeba, aby především matky s malými dětmi, byly podporovány. A to jak ze strany přátel, známých, tak i ze strany státu.81 V neposlední řadě je důležité si uvědomit, že vnímání jejich subjektivního zdraví, je ovlivněno také tím, zda jsou ochotné si připustit, že o své zdraví nedbají tak, jak by měly. Ke zlepšení jejich zdravotní a sociální situace mohou přispět různé formy sociálních dávek, které alespoň z části uspokojí jejich životní potřeby a především zlepší jejich životní úroveň.82

79

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 3. Praha: Portál, 2009. 279 s. ISBN 978-80-7367-568-

4. 80

MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. Vyd. 3., upr. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), 172 s. ISBN 80-86429-08-3. 81 ČELEDOVÁ, Libuše a Rostislav ČEVELA. Výchova ke zdraví: vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 128 s. ISBN 978-80-247-3213-8. 82 Tamtéž

34

4. Postavení matek samoživitelek v sociálním systému Cílem poslední kapitoly je nejprve vymezit pojem matka samoživitelka, v kontextu Zákoníku práce, pro lepší pochopení jejího významu v sociálním systému. Dále jaké specifické dávky čerpají matky samoživitelky a zda z jejich postavení vyplývají nějaké výhody. Mnoho matek nevstoupilo do manželství kvůli ekonomickému zabezpečení a jsou v sociálním systému zvýhodňovány.83 Zda se toto tvrzení ukázalo jako oprávněné, je zjištěno níže. Pod pojmem matka samoživitelka si lze představit mnoho definic. Dříve byl pojem matky samoživitelky využíván k získání delší výplaty peněžité pomoci v mateřství a tím rostlo i jeho zneužívání. V dnešní době hovoříme o matce samoživitelce jako o „osamělém rodiči“. Jedná se o matku, která sdílí společnou domácnost se svým dítětem či dětmi. Osamělým rodičem může být ovšem i muž. Pro lepší vysvětlení je tento pojem v ustanovení § 350 Zákoníku práce definován takto: „Osamělými se rozumějí neprovdané, ovdovělé nebo rozvedené ženy, svobodní, ovdovělí nebo rozvedení muži a ženy a muži osamělí z jiných vážných důvodů, nežijí-li s druhem, popřípadě s družkou nebo s partnerem“.84 Pomoc osamělým rodičům není poskytována kvůli jejich osamělosti, ale především ze sociálních důvodů, jako jsou nezaměstnanost, péče o děti a podobně. Dříve tato pomoc byla zneužívána a nesezdané páry osamělost pouze předstíraly, za účelem získání sociálních dávek. Úřady neměly potřebné nástroje k tomu, aby zjistily, kdo je opravdu osamělý a kdo tento stav pouze předstírá. V tomto důsledku partnery nemohly nijak trestat a doplácely na to opravdu osamělé ženy, které na každodenní starosti zůstaly samy.85 Český sociální systém sice na osamělé rodiče a matky samoživitelky pohlíží, ovšem v jejich náročné životní situaci jim není poskytována žádná speciální podpora, která by byla natolik vysoká, aby zajistila přiměřenou úroveň domácnosti. Na matky

SOUKUPOVÁ, Eva. „Postavení neprovdaných matek v sociálním systému.“ Socioweb. 2008, (1), 6-8. ISSN 1214-1720. [online]. [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: http://www.socioweb.cz/index.php@disp=temata&shw=298&lst=111.html 84 Zákoník práce: zákon č. 262/2006 Sb. ze dne 21. dubna 2006. In: Sbírka zákonů. [online]. [cit. 201603-14]. Dostupné z: http://www.pracepropravniky.cz/zakony/zakonik-prace-uplne-zneni 85 APERIO. Společnost pro zdravé rodičovství. 2001-2006. [online]. [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: http://www.aperio.cz/497/situace-solo-rodicu-z-pohledu-pravnicky 83

35

samoživitelky se soustřeďuje pouze, pokud jsou jejich příjmy na hranici životního minima.86 Podporu ve formě dávek státní sociální podpory, mezi které patří přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, porodné, pohřebné a příspěvek na bydlení mohou čerpat, stejně tak jako ženy žijící s partnerem či manželem, takže i v tomto ohledu nelze vidět speciální podporu pro tuto cílovou skupinu.87 Dříve měly matky nárok na prodlouženou mateřskou dovolenou a s ní i peněžitou pomoc v mateřství.88 Podle nového Zákoníku práce je delší mateřská dovolená poskytovaná pouze ženám, které porodí zároveň dvě a více dětí. Na osamělost, se nyní nepřihlíží a není důvodem pro poskytnutí prodloužené mateřské dovolené. Finanční výhodu, kterou mohou matky samoživitelky čerpat, je peněžitá pomoc v mateřství prodloužená o devět týdnů na kterou ženy, které žijí s partnerem, nárok nemají. Osamělé matky si na mateřské nebo rodičovské dovolené sice mohou určitými formami brigád přivydělávat, ale jsou odkázány jen na sebe a prarodiče ve většině případů pomoci nemohou.89 Další finanční výhodu, kterou mohly matky samoživitelky čerpat, byl sociální příplatek, který byl poskytován rodinám s nízkými příjmy a pomáhal tak s náklady spojené s potřebami dětí. Ten byl ovšem v roce 2012 zrušen.90 Další výhody pro matky samoživitelky v rámci systému dávek státní sociální podpory neexistují. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že situace matek samoživitelek není v České republice nijak výhodná. Tato skutečnost může mít příčinu i v tom, že matky nemají nikoho, kdo by se postaral o jejich děti a špatná je i dostupnost zařízení v péči o děti, která by matkám pomohla sladit jejich pracovní a rodinný život. Je důležité se zaměřit nejenom na pomoc matce samoživitelce, ale i dítěti. Pokud se matka nachází ve finanční situaci, kdy nemůže poskytnout dítěti kvalitní vzdělání, pak je pravděpodobné, že dítě bude vyrůstat v podobných podmínkách.91

SOUKUPOVÁ, Eva. „Postavení neprovdaných matek v sociálním systému.“ Socioweb. 2008, (1), 6-8. ISSN 1214-1720. [online]. [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: http://www.socioweb.cz/index.php@disp=temata&shw=298&lst=111.html 87 Ministerstvo práce a sociálních věcí. Státní sociální podpora. [online]. [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/2 88 Zákoník práce: zákon č. 65/1965 Sb. ze dne 16. června 1965. In: Sbírka zákonů. [online]. [cit. 2016-0314]. Dostupné z: http://smlouvyzdarma.blogspot.cz/2008/03/star-zkonk-prce-ke-staen-zdarma-aktuln.html 89 Zákoník práce: zákon č. 262/2006 Sb. ze dne 21. dubna 2006. In: Sbírka zákonů. [online]. [cit. 201603-14]. Dostupné z: http://www.pracepropravniky.cz/zakony/zakonik-prace-uplne-zneni 90 Zákon o státní sociální podpoře: zákon č. 117/1995 Sb. ze dne 26. května 1995. In: Sbírka zákonů. [online]. [cit. 2016-03-15]. Dostupné z: http://zakony.centrum.cz/zakon-o-statni-socialni-podpore 91 APERIO. Společnost pro zdravé rodičovství. 2001-2006. [online]. [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: http://www.aperio.cz/497/situace-solo-rodicu-z-pohledu-pravnicky 86

36

5. Shrnutí teoretické části Tato práce se zabývá zdravotní a sociální situací matek samoživitelek. Ještě předtím, než byla vymezena tato problematika, bylo cílem přiblížit i jiné aspekty, které s daným tématem souvisí. Prvním z nich bylo zmapovat problematiku neúplných rodin a příčiny jejího vzniku v kontextu matek samoživitelek, druhým bylo nabídnout co nejrozsáhlejší pohled na problematické sociální oblasti, v jehož důsledku dochází ke změnám v oblasti zdravotního a psychického stavu u této cílové skupiny, jehož dopady jsou vymezeny v navazující kapitole. V neposlední řadě bylo záměrem přiblížit, jaké postavení zaujímají matky samoživitelky v sociálním systému. V první kapitole jsme se proto mohli seznámit s pojmy jako rodina, neúplná rodina a příčinami jejího vzniku. Mezi nejčastější příčiny, při kterých dochází k rozpadu rodiny, je rozchod či rozvod a úmrtí jednoho z partnerů, kterým je v práci věnována bližší pozornost. Po vymezení těchto pojmů související i s vymezením jejich příčin, byl tak vytvořen prostor pro navázání další kapitoly. V této části jsem se zabývala nejčastějšími sociálními oblastmi, se kterými se matky samoživitelky potýkají a to v důsledku rozpadu rodiny. Všechny vymezené sociální oblasti spolu vzájemně souvisí a jsou propojené, tudíž nelze říci, že jedna oblast postihuje matky samoživitelky více, než ostatní. Z hlediska různých autorů se potvrdilo, že ženy obecně tvoří na trhu práce jednu z nejohroženějších skupin, a jsou tak vystaveny problémům se získáním zaměstnání. Pokud se jedná o matky samoživitelky, tato naděje se ještě více snižuje, a to především ze strany zaměstnavatele. Dochází k řadě znevýhodnění, se kterými se osamělé matky potýkají a to nejenom při získání zaměstnání, ale i v případě nemožnosti sladit zaměstnání s rodinou. Finanční situace je pro tyto ženy nejvýraznější, a pokud dojde k jejímu strádání, mohou se ocitnout až na hranici chudoby, která negativně ovlivňuje nejenom výchovu dětí, ale i potřeby s nimi spojené. I neplacení výživného ze strany bývalého partnera či manžela může pro matku s dítětem představovat finanční tíseň. V další kapitole jsme se dozvěděli, jak se tyto problematické sociální oblasti odráží na zdravotním stavu a celkové psychické pohodě matek samoživitelek. Pozornost byla věnována i jedné z příčin rozpadu rodiny, jako spouštěč negativních vlivů na zdravotní stav, mezi které patří i stres. Krátce byly nastíněny i možné obranné mechanismy, jako je změna životního stylu a sociální opora, které mohou osamělým matkám pomoci překonat jejich náročnou životní situaci. K překonání této situace mohou přispívat i různé formy 37

dávek sociálního systému, o nichž jsem se krátce zmínila v poslední kapitole. V závěru kapitoly byl vymezen pojem matka samoživitelka, pro lepší pochopení tohoto výrazu v sociálním systému. Na závěr kapitoly jsem se už blíže zaměřila na specifické postavení této cílové skupiny, a jaké výhody či nevýhody z jejich statusu vyplývají. V praktické části bych se ráda zaměřila na to, jak svoji zdravotní a sociální situaci, popisují samotné matky samoživitelky. K podrobnějšímu popisu jsem využila náměty okruhů k rozhovoru, které mi pomohou blíže zjistit, v jaké sociální a zdravotní situaci se osamělé matky nachází.

38

II. PRAKTICKÁ ČÁST 6. Úvod do výzkumu Teoretická část bakalářské práce byla věnována zdravotní a sociální situací matek samoživitelek. V první části byly vymezeny pojmy, které s daným tématem souvisí, a od kterých jsem se mohla odrazit k druhé části, která se zabývala problematickými sociálními oblastmi a zdravotními či psychickými dopady. Praktická část byla vytvořena na základě kvalitativního výzkumu, pomocí kterého byla využita metoda případové studie, jejímž objektem bylo šest osamělých matek.

6.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky Cílem bakalářské práce je na základě realizované sondy u cílové skupiny „matek samoživitelek“ popsat subjektivní vnímání jejich zdravotní a sociální situace. Výzkum si neklade za cíl jejich situace vysvětlit, ale pouze popsat. V tomto případě se nejedná o doslovný výzkum, ale o slučování informací podložené výpověďmi osamělých matek. Na základě stanoveného cíle byly zvoleny dvě výzkumné otázky: 1. Jak matky samoživitelky vnímají svoji sociální situaci? 2. Jak matky samoživitelky vnímají svoji zdravotní situaci, psychický stav?

6.2 Výběr výzkumného vzorku Pro výběr respondentů v mém případě respondentek, byla použita metoda nabalování, známá jako metoda sněhové koule. Klíčovým principem této metody je výběr prvního respondenta. Proces výběru začíná u jednotlivců, kteří splňují daná kritéria. Výběrový soubor byl proto realizován záměrným výběrem, na jehož základě byly určeny znaky, které byly pro výzkum podstatné. Jedná se o techniku, která usiluje o širší poznání dané problematiky.92 Prvním kritériem bylo, aby se jednalo o matku samoživitelku, a druhým kritériem, aby matka se svým dítětem či dětmi žila bez partnera. Druhé zmiňované kritérium bylo

MIOVSKÝ, Michal. Příručka k provádění výběru metodou sněhové koule (snowball sampling). 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. Metodika, no. 1. ISBN 80-86734-08-0. 92

39

zvoleno na základě vlastního záměru, jelikož jsem chtěla zjistit, s jakými problematickými situacemi se osamělé matky potýkají, a případné soužití s partnerem by jejich vnímání, mohlo zkreslit. Při prvním výběru byla oslovena moje známá, která kritéria splnila. Poté byla požádána, aby doporučila další osoby, které požadavky splňují a umožnila mi tak s nimi kontakt. I s těmito osobami byl proveden rozhovor a celý proces se tak opakoval. V celkovém počtu se mi podařilo kontaktovat devět matek samoživitelek, ale tři z nich rozhovor poskytnout nechtěly i přes to, že byla předem matkám zdůrazněna jejich anonymita. Výzkumný soubor je tak složen z šesti respondentek, ve věkovém rozmezí 20- 45 let. Bydliště respondentek se nachází v kraji Vysočina a Jihomoravského kraje.

40

7. Metodologie výzkumu Vzhledem ke stanovenému cíli bakalářské práce byla vybrána kvalitativní metoda výzkumu za pomocí techniky případové studie. Podle Hendla jsou kvalitativní přístupy výhodné, zejména pokud jde o zkoumání života lidí, historie, společenských procesů a podobně. Jedná se o přístup, který je založen na procesu hledání porozumění daného sociálního či lidského problému. Jestliže se rozhodneme provádět výzkum formou kvalitativního procesu, někdy je práce výzkumníka přirovnávána k činnosti detektiva. To znamená, že výzkumník vyhledává co nejvíce možných informací, které poté rozebírá. Zároveň mu pomáhá, co nejvíce objasnit či vysvětlit odpovědi na předem stanovené výzkumné otázky.93 Dle jiného autora spočívá kvalitativní přístup ve své jedinečnosti. Tato ojedinělost nezahrnuje pouze nepracování s měřitelnými charakteristikami či jeho nenumerické šetření, ale snaží se určitý aspekt či proces vytvářet tak, aby jeho obraz byl zachován v co nejúplnější podobě. Pro udržení této podoby jsou údaje docíleny hlubším a delším kontaktem lidí v jejich přirozeném prostředí.94 Pro můj cíl práce je kvalitativní přístup hodnocen jako nejvýhodnější. Díky němu mohu zjistit a následně popsat maximální množství informací o daném problému a zároveň porozumět problematice, kterou chci zkoumat. Pro to, abych detailněji získala obsáhlé množství informací, byla využita technika případové studie.

7.1 Případová studie V případové studii neboli kazuistice jde o detailní zkoumání jednoho nebo více případů. Důležité je případ a jejich vztahy popsat uceleně a zaznamenat tak jeho složitost. Oproti statistickému šetření, kde se shromažďují omezené, malé počty dat od velmi mnoho jedinců, v případové studii naopak sbíráme velké množství dat od jednoho či více jedinců. Pokud důkladně prozkoumáme jeden případ, lépe porozumíme případům podobným. I to může být jeden z důvodů, proč provádět případovou studii. Jedině tato metoda nám pomůže porozumět důležitým a problematickým oblastem výzkumu a zároveň se jejím

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 408 s. ISBN 80-7367-040-2. 94 REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. Sociologie (Grada), 192 s. ISBN 978-80-247-3006-6. 93

41

prostřednictvím můžeme naučit o dosud nepoznané speciální situaci. Na závěr studie se zkoumaný případ implikuje do širších souvislostí a může se srovnat i s jinými případy.95 Existuje několik typů případových studií. Prvním z nich je osobní případová studie, jejímž cílem je detailní výzkum určité oblasti u jedné osoby. Může jít o zachycení celého života nebo se věnuje různým příčinám, faktorům či zkušenostem, které měli vztah například k minulosti. Druhým z nich je studie komunity nazývaná jako taktéž sociografie, při které se zkoumají jedna či více komunit ve městě nebo celé město. Dalším typem je studium sociálních skupin, při kterém dochází ke zkoumání malých skupin, do které řadíme rodinu a větších skupin, kam patří například zaměstnanecká skupina. Předposledním typem je zkoumání událostí, rolí a vztahů, které se soustředí na určitou událost a analyzují například interakci učitele a žáka či analýzu konfliktu rolí. Posledním typem je studium organizací a institucí, jejímž cílem je hledání nového vzorce chování, zavedení evaluace či zjišťování procesů změn. Tento typ má využití ve školách, firmách, odborových organizací či v procesu adaptace.96

7.2 Metody získávání dat K tomu, abych tento cíl naplnila důkladně, je třeba zvolit správnou techniku kvalitativního dotazování. Hlavní skupinou metod při sběru dat tvoří naslouchání vyprávění, pokládání otázek a získávání jejich výpovědí. Dotazování obecně zahrnuje různé typy rozhovorů či dotazníků.97 V mém případě se jednalo o polostrukturovaný rozhovor neboli rozhovor pomocí návodu. Tento námět představuje seznam témat spolu s doplňujícími otázkami, které jsou důležité v rámci rozhovoru probrat. Je zcela na tazateli, jakým způsobem a v jakém pořadí informace získá. Je možné i pozměnit formulaci otázek či vynechat nebo naopak přidat některé otázky. Hlavní je, aby tento námět otázek objasnil daný problém a zajistilo se tak probrání všech předem připravených okruhů.98 Pro tento výzkum byly zpracovány níže uvedené okruhy.

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 408 s. ISBN 80-7367-040-2. 96 HANZL, Daniel. Metody a techniky sociálního výzkumu. Studijní opora. Jihlava: Vysoká škola polytechnická Jihlava, 2014. 97 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 408 s. ISBN 80-7367-040-2 98 Tamtéž 95

42

Tabulka č. 2: Námět okruhů k rozhovoru

Námět okruhů k rozhovoru 1. Identifikační údaje

4. Bytová situace

2. Životní situace

5. Výživné

3. Finanční situace

6. Zdravotní situace, psychický stav

Zdroj: vlastní zpracování

7.3 Vyhodnocování a interpretace výsledků výzkumu Způsoby ve vyhodnocování získaných výsledků jsou různé. V kvalitativním výzkumu mezi nejčastější výchozí materiály, které výzkumník používá, jsou poznámky z rozhovorů, audionahrávky z výpovědí respondentů či jejich písemné tvrzení. Naproti tomu jejich zpracování nemůže být standardizované, jako tomu bývá u kvantitativních výzkumů. Další rozdíl lze vidět při zpracovávání dat. Při kvalitativním procesu se údaje postupně urovnávají a částečně třídí, nikoliv najednou jako je tomu u kvantitativního výzkumu. Další způsob ve vyhodnocování výsledků je jejich transkripce. Jedná se o přepis z různých podob tak, aby se s ní dále mohlo pracovat. Nejčastější podobou je písemná forma. Rozlišujeme i různé způsoby transkripcí a to doslovná, selektivní či s komentářem.99 Interpretace dat se vyznačuje výkladem zjištěných výsledků. V této části se vysvětluje, co znamenají, co z nich vyplývá, jaké jsou závěry a popřípadě opatření. Nelze však tvrdit, že na základě zjištěného výzkumu tomu tak jednoznačně je, jelikož to bylo jednoznačně potvrzeno.100 Pro můj cíl práce byly výsledky upraveny a vyhodnoceny z předem definovaných oblastí souhrnně za všechny respondentky a doplněné jejich přímými výpověďmi.

REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. Sociologie (Grada), 192 s. ISBN 978-80-247-3006-6. 100 Tamtéž 99

43

7.4 Průběh a realizace výzkumu Nejdůležitější na celém procesu výzkumu bylo vyhledat osoby, které splňovaly předem daná kritéria. Uvědomuji si, že bez druhého kritéria by byl sice proces výběru jednodušší, ale neměl by vypovídající hodnotu, která byla pro mne stěžejní. Zároveň si uvědomuji, že výzkum mohl být proveden v azylovém domě pro matky s dětmi nebo jiné podobné organizaci, což byl původní záměr výzkumu. Po odmítnutí rozhovoru ze strany některých matek, bylo důležité zvolit vhodnou metodu k výběru respondentek. Nakonec se mi zmiňovaný záměrný způsob výběru jevil jako vhodně zvolený, jelikož umožní nahlédnout a zjistit, že těmto matkám se jejich náročnou životní situaci daří zvládat i bez pomoci organizací, ve kterých se nachází matky, které spojuje ten samý problém. To znamená, že ne všechny matky samoživitelky musí využívat podpory dočasného bydlení poskytované například azylovými domy. Kontaktování potencionálních respondentek proběhl v měsíci únoru až březnu 2016. Samotný rozhovor s respondentkami spolu se sběrem informací se uskutečnil na konci března. Rozhovor se všemi matkami samoživitelkami byl proveden prostřednictvím osobního kontaktu neboli „face to face“ a byl zaznamenán audionahrávkou na diktafon. Doba jeho trvání se pohybovala v rozmezí 40-60 minut a před jeho začátkem byl respondentkám vysvětlen účel a cíl bakalářské práce. Zároveň byly respondentky ujištěny o zachování anonymity a mlčenlivosti z mojí strany s žádostí o uveřejnění jejich doslovných výpovědí. V rámci zachování anonymity jsou také v kazuistikách použita fiktivní jména.

44

8. Vyhodnocení výsledků výzkumu z jednotlivých okruhů Než přejdu k samotnému vyhodnocení jednotlivých oblastí, je nutné nejprve popsat, v jakém věkovém rozmezí se zúčastnily respondentky výzkumného šetření, jaké je jejich dosažené vzdělání a v neposlední řadě počet dětí a jejich věk, což byla i jedna z oblastí, které jsem zjišťovala. Výzkumu se zúčastnily respondentky od 20 do 45 let a ve všech případech se jednalo o ženy s ukončeným středoškolským vzděláním s výučním listem v různých oborech. Počet dětí se pohybuje v rozmezí 1 až 3 a i jejich věk je různorodý. Nejmladšímu dítěti jsou 2 roky, nejstaršímu dítěti 29 let. V tomto případě se už jedná o dospělého muže, který ve společné domácnosti s matkou nežije.

8.1 Životní situace Na začátku je potřeba zmínit, že každá žena se potýkala s jinými příčinami, které vedly k tomu, že se staly matkami samoživitelkami. Je důležité nejprve poznat jejich životní situaci a také, co tyto matky přimělo k odchodu od partnera či manžela. Od tohoto zlomu v jejich životě uplynulo u více jak poloviny respondentek několik let a mne tak zajímalo, co bylo pro tyto ženy na začátku jejich situace nejtěžší. Je třeba si uvědomit, že právě na začátku této náhlé životní situace se ženy potýkají s více problémy, než tomu je s odstupem času. Většina žen z výzkumného vzorku se shoduje, že příčinou rozpadu rodiny, byl rozvod. Toto tvrzení lze pozorovat u starších respondentek, jejichž manželství s bývalým partnerem trvalo několik let a poté vedlo k tomuto rozhodnutí. Mladší respondentky uvedly jako příčinu rozchod. Neshody s bývalým partnerem či manželem, především kvůli odlišným finančním postojům, neúnosná žárlivost, nevěra či psychické vydírání, byly nejčastějším tvrzením žen, proč došlo k rozpadu rodiny. U respondentky č. 1 stály navíc za rozvodem rozpory bývalého partnera s jejími dalšími dvěma dětmi. „Předtím jsem byla vdaná a tam jsme si s chlapem přestali rozumět, on začal věnovat více času hospodě, ve které dělal a hrál i automaty. Teď jsem se rozešla, protože se bývalý nepohodl s mými dětma. Choval se k nim jako k cizím a když něco potřebovali, tak neexistovalo. A to já jsem nechtěla, to prostě nešlo, aby mezi sebou měli takový vztah“. Ženy se ve své situaci nachází v odlišném časovém rozmezí. Nejkratší dobu lze zaznamenat u respondentky č. 5, od narození jejího dítěte a to 2 roky. Naopak nejdelší 45

dobu lze vidět u respondentky č. 4 a to 10 let. U dalších respondentek se tato doba pohybuje od 5 do 7 let. Všechny respondentky se shodly, že nejtěžší na této situaci bylo pro ně zvládnout finanční situaci, která byla v té době mizerná. „Nejtěžší, ale bylo hlavně zvládnout to po finanční stránce, protože obě děti v té době studovaly. Dcera přestupovala zrovna na střední školu, takže bylo potřeba koupit knížky a vybavení do školy. Navíc děti do školy dojížděly každý den 30 kilometrů tam a zpátky a to taky něco stojí“. Finanční situace byla tíživá především u respondentky č. 4, která navíc musela řešit nové bydlení. „Musela jsem se s dětmi z domu odstěhovat. Bylo těžký ze dne na den najít nové bydlení a ve stejném bydlišti, protože já tu měla práci a děti chodily do školy. Naštěstí mi pomohla kamarádka, která mi pronajmula byt za směšné peníze“. Nejtěžším bylo pro ženy celkově se smířit s touto náročnou životní situací, ať už z důvodu chybějícího druhého příjmu v rodině či celkovým pocitem, že ženy zůstaly se svými dětmi samy a musí obstarávat veškeré záležitosti. Pro jednu z respondentek bylo těžké po narození svého dítěte zvyknout si, že se stala matkou. Tato obava pramenila z toho, že ji bývalý partner opustil již před porodem a v mladém věku si nevěděla rady. Důležitým zdrojem opory se tak pro některé z respondentek staly jejich rodiče, příbuzní či přátelé. Když se dostaly do této situace, využívaly jejich pomoc, ať už finanční či pomoc při výchově dětí. Některé respondentky takové štěstí neměly, jelikož jim buď rodiče v mladém věku zemřeli či nebyli v takovém stavu, aby po nich mohly žádat z některých forem pomoci. „Když mi bylo 21 let, zemřela mi matka, asi ve 30 mi zemřel otec, takže mi nikdo nepomáhal. Bydlet sem měla kde, ale na všechno jsem zůstala sama“. Jedné z respondentek pomáhaly dávky státní sociální podpory, ale i tento zdroj nebyl dostatečný k zabezpečení chodu domácnosti a respondentka tak tuto situaci řešila půjčkou, v jejímž důsledku si musela najít nové zaměstnání. „Musela jsem si vzít taky půjčku, jelikož moje mamka zemřela a táta už je v důchodu, tak jsem po něm nemohla chtít, aby mi půjčil nějaké peníze. A kvůli tomu jsem si musela najít novou práci, abych vůbec byla schopná tu půjčku poplatit, protože v předchozím zaměstnání jsem měla málo peněz“. Ať už se respondentky dostaly do této náročné životní situace jakkoliv, lze vidět, jak těžké bylo na začátku, se především s jejich důsledky vyrovnat. Pro některé to znamenalo zlom v jejich životě či šok, jak situaci zvládnou. Od doby, kdy se ženy staly matkami samoživitelkami, uplynulo pro některé z nich několik let. S odstupem času tak lze vidět 46

rozdíly především v jejich finanční situaci. Například rozvod a majetkové vyrovnání bylo a stále je pro jednu z respondentek finančně náročné. Pro některé se finanční stránka zlepšila a nenachází se tak v situaci, ve které se nacházely na začátku rozpadu rodiny. Ostatní svoji ekonomickou situaci popisují, jako lepší než předtím, ovšem nikoliv natolik výraznou, aby se svými financemi vycházely tak, jak by chtěly.

8.2 Finanční situace V oblasti financí se respondentky potýkají nejčastěji s problémem, jak vyjít, pro ně s nedostatečným příjmem, s uhrazením všech nákladů a uspokojit tak své základní potřeby a potřeby svých dětí. Výjimku netvoří ani respondentky, které jsou na mateřské či rodičovské dovolené a které si přivydělávají formou nárazových brigád. Každá z respondentek má k tomu své důvody. V případě matek s malými dětmi záleží na tom, jak často jsou nemocné ony samy či jejich děti. V tomto důsledku poté dochází k tomu, že ženy mají méně odpracovaných hodin a tím i nižší plat. To ovšem neznamená, že i v případě, že žena má stálý příjem, má finance nazbyt. „Když jsem nemocná nebo omarodí syn, musím zůstat doma a finanční stránka je zoufalá. Třeba teď v únoru jsem brala 4 600 Kč. Normálně mám těch 8 000 Kč, ale i tak když poplatím všechno, co mám, tak je to víc než vydělám“. Pokud se jedná o matky se staršími dětmi i tam lze vidět problémy, především v oblasti hrazení nákladů se studiem. Tyto ženy k nim mají stále vyživovací povinnost a studium pro ně představuje zásah do jejich finančního rozpočtu. „Mám dceru, která studuje na vysoké škole a bydlí stále u mě. Sama si nevydělává, tak když potřebuje něco ohledně školy, tak jí to musím zaplatit. Neříkám, že to jsou vysoké částky, ale je to pro mě navíc. Na druhou stranu jsem ráda, že je chytrá a třeba jí to pomůže k lepší práci a bude mít lepší peníze než já“. Tento problém lze zaznamenat i u další respondentky, která navíc musí splácet půjčku a splácet peníze advokátovi, jelikož se v době rozvodu s bývalým partnerem neshodli. „Naštěstí mi advokát vyšel vstříc, protože ví, že jsem samoživitelka a dohodli jsme se na splátkovém kalendáři. Navíc dcera momentálně studuje na vysoké škole, takže ji ještě stále živím a není to pro mě lehké“. U žen na mateřské či rodičovské dovolené nejsou problémy s vyžitím financí natolik neúnosné než pro ženy, které jsou zaměstnané. I když musí hradit náklady spojené

47

s potřebami dítěte, bydlí u svých rodičů a v některých případech jim tyto osoby vypomáhají i finančně. „Mám mateřskou 7 000 Kč, ale jsem ráda, že mohu bydlet u našich, protože nevím, jak bych to sama zvládla. Moc peněz po mě nechtějí, dávám jim 1 500 Kč a do toho platím jídlo a oblečení na malého. Zbytek šetřím, abychom nějaký peníze v budoucnu měli“. Další problém vidí respondentky, zejména výše zmiňované ženy, v nemožnosti vybírat si zaměstnání za lepší finanční ohodnocení. Tyto ženy se nachází v situaci, kdy je pro ně primární vybírat zaměstnání dle potřeb dítěte a podřídit tak i svůj čas. I přes to, že tyto ženy žijí se svými rodiči, nemohou se spoléhat na jejich pomoc v době, když budou v zaměstnání, jelikož i tyto osoby jsou stále pracovně aktivní. „Za rok bych měla začít chodit do práce, ale nedokážu si to představit, protože předtím jsem nepracovala a tak se bojím, aby mě někam vůbec vzali, když budou vědět, že mám malé dítě. Jako ráda bych dělala za víc než 10 000 Kč, ale mám jen učňák, tak je to složitý. „Do konce roku mi končí mateřská, ale malý nastupuje do školky až od září. Předtím jsem pracovala jako pomocná kuchařka za 8 000 Kč. Teď už se tam vrátit nemůžu, protože mají náhradu. Je mi jedno co budu dělat, záleží na času, abych mohla trávit s malým“. S problémy ze strany zaměstnavatele se ženy nepotýkají. Všechny se shodly na tom, že pokud potřebují volno, zaměstnavatel jim ho umožní. I v případě pokud potřebují volno ze dne na den, či uvolnit o několik hodin, zaměstnavatel jim vychází vstříc. I přes to, že většina žen si stěžuje na nedostatek financí, jsou rády, že vůbec nějaké zaměstnání mají a nemusí tak využívat podporu v nezaměstnanosti. „Asi bych se doma zbláznila, kdybych neměla práci. Člověk, když je v práci, aspoň má myšlenky někde jinde“. Nespokojenost s pracovní dobou, uvedla pouze jedna z respondentek. Její problém spočívá převážně v neschopnosti zabezpečit hlídání svého syna z důvodu 12 hodinových směn. „Máme s bývalým od soudu syna ve střídavé péči a stává se, že když ho zrovna mám mít já, tak na mě vyjdou tyhle směny a kluk je bohužel doma sám“. I když většina respondentek pobírá některé dávky sociálního systému, nejsou pro ně významné. Tento přísun financí pro ně představuje sice určitou pomoc, ale ke zlepšení jejich životní úrovně nepřispívá. Jedny z nejčastějších dávek, které matky pobírají, jsou peněžitá pomoc v mateřství, rodičovský příspěvek či přídavek na dítě. V ostatních případech, kvůli vysokému výdělku či trvalému pobytu některého z dětí, na další

48

příspěvek nemají nárok. I zrušení sociálního příplatku je problémem pro některé z respondentek. „Beru akorát 500 Kč na malého, příspěvek na bydlení nemám z důvodu, že starší děti mají u mě trvalý pobyt. Takže 500 Kč je zanedbatelná částka, není to významný, kdyby alespoň 1000 Kč. Stát vůbec nepomáhá, kdysi byl sociální příplatek a ten byl bezvadný“. To, zda jsou pro matky tyto příspěvky významné, se odvíjí od situace, ve které se nacházely předtím. Pro jednu z respondentek, na začátku své životní situace, byl důležitý především příspěvek na bydlení. „Teď už na žádné příspěvky nemám nárok, ale předtím když jsem příspěvky pobírala tak jsem za ně byla ráda, hlavně teda příspěvek na bydlení byl pro mě docela důležitým zdrojem. Ten příspěvek byl asi 3000 a to pro mě byla v té době velká částka“.

8.3 Bytová situace Kromě jedné výjimky, se u všech dotázaných respondentek, bytová situace před a po rozpadu rodiny nezměnila. Ženy bydlí ve stávajícím domě či bytě jako tomu bylo v době, kdy žily s partnerem či manželem. Jelikož se u třech případů žen jedná o osobní vlastnictví, byli to bývalí partneři, kteří odešli a byli nuceni najít si nové bydlení. Některé z žen s partnerem ani ve společné domácnosti nežily. Obývaly domácnost svých rodičů a bydlí v ní i nadále. Výjimku, kterou jsem zmínila, tvoří respondentka č. 4. Jediným řešením, jak přestat snášet manželovi nadávky, obviňování z nepravdivé nevěry a psychické napadání, bylo odstěhovat se. „Bývalý manžel nic netušil, byl v práci, když já se s dětma stěhovala pryč. Kamarádka mi nabídla do pronájmu byt, že tam klidně můžu jít. Nebýt jí, nevím, kde bych s nimi skončila, protože v té době u nás žádný volný sociální byty nebyly a k rodičům jsem jít nemohla, protože bychom se tam všichni nevešli“. Ženy, které bydlí v bytě, jsou s jeho velikostí spokojeny. Ba naopak, pro některé je stávající byt zbytečně velký a z důvodu úspor financí by jim postačil byt menší. Toto tvrzení je zapříčiněno tím, že některé ženy mají odrostlé děti či některé z dětí se už ze společné domácnosti odstěhovalo. „Klidně bych se mohla přestěhovat do menšího bytu. Syn doma moc nebývá, jelikož jezdí pracovat do zahraničí a dcera až skončí školu, tak má v plánu odstěhovat se za přítelem“. Podobně je na tom i další respondentka, jejíž syn už má svoje vlastní bydlení a rodinu a ona tak původní byt pro tři osoby obývá pouze s dcerou. „Už jsem uvažovala, že by mi stačilo třeba 1+1, protože dcera má letos končit na vysoký a tady práci nenajde, tak asi půjde pryč“.

49

Náklady spojené s bydlením jsou u každé z respondentek individuální. Ženy, které jsou na mateřské či rodičovské dovolené a bydlí se svými rodiči, žádné vysoké částky spojené s bydlením, neplatí. Většinou se jedná o společnou domluvu, kdy si vypomáhají vzájemně, tak jak zrovna potřebují. Žádné nájemné ani další náklady platit nemusí, oproti respondentce č. 4. Tato žena bydlí v nájemním bytě a i přes to, že má našetřeno k jeho koupi, nemá doposud jistotu, zda v něm bude moci zůstat. „Pořád řeším to, kde za pár let skončím. Problém je v tom, že jsem v nájmu a kamarádka co mi ho pronajímá, se nevyjadřuje, jestli mi ho prodá. Má svoje děcka, kterým by ten byt asi chtěla nechat, nevím. Já bych i šla do jiného bytu, ale tady, kde bydlím, dávají přednost rodinám s malými dětmi a tak to mám těžký“. Společným ukazatelem problémového bydlení u všech respondentek je nedostatek finančních prostředků k hrazení jeho nákladů a to i přes to, že se jedná o vlastní byt a nemusí platit nájemné. Ženy si uvědomují, že na prvním místě je zaplacení všech významných nákladů, a tak myšlenka na zrekonstruování bytu či jen nové vybavení domácnosti, je nereálná. „Finanční prostředky mi nestačí, sice dávám zálohy a dobírám, ale jsou další věci, které musím zaplatit. Předtím jsem platila i dřevo 5 000, abych ušetřila na elektrice. Ten byt už mám kolik let a ráda bych, aby vypadal hezky, ale prostě si to nemůžu dovolit. I když bych chtěla koupit synovi novou postel, tak nemůžu, protože bych neměla na zaplacení bydlení“. „Jak už jsem říkala, teď si vydělávám víc peněz, takže už je to lepší, ale pokud bych si chtěla koupit nějaké vybavení např. nový nábytek, tak to si z těch peněz co mám, dovolit nemůžu. A já nejsem taková, abych něco koupila, a pak jsme neměli měsíc co jíst nebo byli bez elektřiny“. Finanční a bytová situace spolu vzájemně souvisí. Ať už se jedná o ženu, která je v nájemním bytě a její situace je tak zhoršena financemi navíc, či ženu, která sice má byt po rodičích a tak by se dalo říci, že s financemi je na tom výrazně líp, vždy si tyto osamělé matky nemohou dovolit tolik, co matky žijící se svými partnery či manželi. Jak sami můžeme vidět z jejich výpovědí, samotné hrazení nákladů spojené s bydlením je pro matky finančně náročné, a tak představa o dovolené, výletech či novém vybavení domácnosti, zůstává nenaplněna.

50

8.4 Výživné Samotná oblast výživného je specifická v různých pohledech oslovených respondentek. Vše záleží na různých faktorech. Například, do jaké míry matky komunikují se svými bývalými partnery či manželi, zda stačí pouhá domluva mezi nimi či jsou ochotné v případě neplacení výživného řešit tuto skutečnost soudní cestou. Všechny respondentky zmínily, že jejich vztah s bývalým partnerem či manželem je špatný a problém vidí v nepříjemné komunikaci. Mladší matky samoživitelky se snaží tento problém skrývat, a to především kvůli dětem. „Rozešli jsme se s bývalým ve zlém a i doteď se nemusíme, ale nechtěla jsem, aby to odnášel i syn. Kvůli němu se vždycky nějak dohodneme, ale jinak spolu nekomunikujeme“. To, že matky s otci svých dětí nevychází dobře, spočívá i ve špatné domluvě, především v hrazení výživného na dítě či děti a jeho výši. „Paní řekla, ať bývalý dává 3 000 Kč, a on že ne, že bude platit 2 500 Kč s tím, že bude i platit 500 Kč obědy malému, tak jsme se na tom dohodli. No a od ledna letošního roku přestal platit. Byla jsem blbá, že jsem na jeho domluvu přistoupila, ale nečekala jsem, že se k synovi takhle zachová“. Jedna z respondentek vidí problém převážně v tom, jaké odezvy by se jí dostalo v případě, že by neplacení výživného ze strany bývalého partnera řešila u soudu. Tuto překážku lze chápat jako určitý strach či stud z negativních reakcí okolí. Důležité je poznamenat, že bývalého partnera neuvedla jako otce dítěte z důvodu stejného příjmení. Znovu tak lze vidět určité neshody mezi bývalými partnery. „Sliboval mi, že bude platit alimenty, ale byly to jen plané řeči, protože sám nemá peníze, akorát dluhy. A já se nechci soudit, protože by to bylo zdlouhavý a taky jsme ze stejné vesnice a to by se zase řešilo mezi lidmi a to fakt nechci“. Nicméně, ve většině případů bývalí partneři či manželé výživné na dítě či děti hradí. Ženy se spíše potýkají s jeho nepravidelností. „Teď už platí jen na dceru, protože ještě studuje. Co začala chodit na vysokou školu, se s otcem dohodla, že jí bude přispívat o 500 navíc, protože ty náklady na školu jsou teďka větší. Na dceru platil po celou dobu výživné pravidelně až do teď, kdy jeden měsíc vynechal a další měsíc jí poslal o 500 Kč méně, tedy tak jak mu to určil soud“. K tomuto stavu se navíc u některých respondentek přidala skutečnost, že na datu jeho splatnosti se předem domluvili. „Výživné hradí řádně, ale s tím, že mi navrhl sám, ať si vyberu datum, kdy chci. Od soudu měl dáno k patnáctému, já chtěla od prvního. Dohodli jsme se, ale dohodu neustále porušuje, je pokaždé jinak“. 51

I přes to, že bývalý partneři či manželi některým respondentkám neplatí výživné, ženy se k soudu neobrací. V případě matek na mateřské či rodičovské dovolené, je příčinou nedostatek finančních prostředků k zaplacení právníků či advokátů a celého soudního procesu. U jedné z respondentek je to navíc nezaměstnanost jejího bývalého partnera a tím i vidina neúspěchu. Je třeba zmínit, že tato situace je specifická především v tom, že výživné na syna jí hradí tchán jejího bývalého partnera. „On nepracuje, ani myslím nikdy nepracoval. Takže i když bych ho dala k soudu, tak bych nic nevysoudila, řidičák už mu taky sebrali. Naštěstí má skvělého tátu, který mi peníze co potřebuji, dává a celkově mu kupuje věci navíc, tak jsem za to ráda“. V ostatních případech ženy problém s neplacení m výživného řešit nemusely. Potýkaly se sice s jeho zpožděním, ale uvedly, že se otcové svých dětí podílí i na hrazení ostatních věcí, které jsou nad rámec výživného. Spolupodílí se na nákladech spojené se vzděláváním, kupují oblečení, hračky, financují dětem různé pojištění či dávají dětem kapesné. Existují ovšem určité výjimky, které potvrdily samotné respondentky. „Alimenty jsou to jediné, co bývalý manžel dětem za celou dobu od rozvodu dává, teď už vlastně jen dceři. Kromě toho jim na nic jiného nepřispívá, nedostávají od něj nic ani na Vánoce nebo k narozeninám, vůbec se nezajímá“. „Tak u mě, kdybych neměla takového tchána, jakého mám, že platí místo jeho syna alimenty a ještě mu z jeho peněz kupuje hračky, pleny a jiné věci, tak bych se toho od bývalého taky nedočkala“. Z výpovědí respondentek je patrné, že výživné pro ně představuje důležitý, alespoň částečně vykompenzovaný zdroj financí. Pokud dojde k jeho delšímu neplacení, tento zdroj v rodinném rozpočtu chybí. Dále z jejich výpovědí vyplynulo, ať už je jejich vzájemný vztah po rozpadu rodiny špatný, měli by bývalí partneři či manželi hradit alespoň výživné na jejich děti, pokud se neangažují jinak. O tom, jaká bude budoucnost jejich dětí, závisí na dobrém vztahu mezi nimi a s jedním příjmem tak hrozí riziko, že i přes schopnosti a dovednosti jejich dětí, nebudou mít příležitost jim takovou šanci nabídnout.

8.5 Zdravotní situace Změna ve zdravotním stavu nastala u většiny respondentek po rozpadu rodiny. V době, kdy žily harmonickým manželstvím či tvořily spokojený vztah, nebyl důvod, proč by měly pociťovat nějaké problémy. Až když začaly vnímat, že se v manželství či vztahu 52

necítí dobře a není jiné východisko k opuštění manžela či partnera, začaly se v jejich životě objevovat určité těžkosti. To, že s nimi není něco v pořádku, začaly ženy pociťovat už v průběhu rozpadající se ho manželství či vztahu. Jednou z nejčastějších uvedených reakcí, byl stres. U některých respondentek se stres poznamenal ve změně jejich životního stylu. „Když jsem se rozváděla, byla jsem hodně ve stresu. Jako cítila jsem úlevu, že jsem se přemohla od bývalého odejít, ale nevěděla jsem, jak to bude dál pokračovat. Jako přiznám se, že jsem v té době hodně pila ani jsem nejedla, zhubla jsem 6 kg“. Jak všechny respondentky zmínily, se stresem se začaly objevovat i další potíže, které před rozpadem manželství či vztahu neměly. Stres byl jakým si spouštěčem zdravotních komplikací, se kterými se matky potýkají dodnes. Výjimku tvořily mladší respondentky, které žádné změny nezaznamenaly. Rozchod s bývalým partnerem sice obrečely, cítily se smutné, ale vyrovnaly se s tím poměrně rychle. Zdravotní potíže, které matky zmínily, spočívaly například ve vysokém krevním tlaku, sníženém imunitním systému, v jehož důsledcích se u žen vyskytovaly častěji chřipky a angíny, výskyt Dny neboli zánětu kloubů, dále migrénách, přecházení nemocí či problémech se žlučníkem. U poslední zmiňované byla navíc doporučena operace, kterou si ale respondentka z finančních důvodů dovolit nemohla. „Měla jsem jít na operaci, ale nemohla jsem si to dovolit, protože kdybych musela být nějakou dobu v nemocnici a potom doma, tak by mi nevystačily peníze, takže jsem tam dodnes nešla.“. Z důvodu lepšího finančního ohodnocení či jen z důvodu nebýt nezaměstnaná, ženy vykonávají fyzicky náročnou práci, která se podepisuje na jejich zdraví. Stěžují si na bolesti páteře, nedostatek pohybu, jsou unavenější a celkově se cítí vyčerpanější. Nejenom zdravotní situace, ale i psychický stav se odrážel na jejich životní situaci. Především finanční zabezpečení dětí hrálo důležitou roli, v jejímž nedostatku se u matek vyskytovaly deprese, strach či úzkost. „Když nebyly peníze na autobus pro děti do školy, tak to bylo hodně špatný, myslela jsem, že už se psychicky sesypu“. To, jak se matky vyrovnávaly s těmito náhlými reakcemi, mohlo a u některých žen mělo dopad na jejich děti. Nejenom starší, ale i mladší děti vnímaly, že s matkou není něco v pořádku a že i chování či jednání s nimi, není obvyklé. Ženy svoje projevy ve vztahu k dítěti zaznamenaly a nejčastěji se jednalo o podrážděnost, výkyvy nálad či rozzlobenost. I když se tyto projevy před nimi snažily skrývat, v některých případech stačila sebemenší maličkost, aby se matka rozzlobila. „Byla jsem z toho celá špatná, hlavně kvůli dětem. 53

Někdy se stalo, že mi ujely nervy a já bezdůvodně na dceru vyjela a ta to obrečela. Takových situací bylo několikrát. Byla to hloupost, třeba když rozbila skleničku nebo po mě chtěla peníze na zmrzlinu. Mrzí mě to, ale už to nevrátím“. V některých případech to byly samotné děti, které poznaly, že matka v sobě tento problém drží a nechce se nikomu svěřit. Věděly, když se matka někomu svěří, tak se jí uleví. Významným zdrojem opory se tak pro všechny matky stali rodiče, známí či přátelé a jsou pro ně i dodnes. Celou jejich náročnou životní situaci vzájemně prožívali a podporovali různými způsoby. Ať už matkám poskytovali finanční podporu či se starali o jejich děti, vždy se měly na koho spolehnout. Některé ženy takové štěstí neměly. Byly to převážně starší respondentky, kterým rodiče v mladém věku zemřeli. V jejich případě se buď musely obrátit na pomoc známých, nebo se spolehnout samy na sebe. „Když bylo malému 2 roky, tak mi ho několikrát pohlídala sousedka a zároveň má kamarádka. Musela jsem si vyřídit věci a v té době jsem neměla auto. Nechtěla jsem malého tahat v autobuse s sebou“. I v dnešní situaci potřebují někoho, komu se mohou se svými osobními problémy svěřit. Většina respondentek uvedla kamarádky, jako psychickou podporu a zároveň jako možnost se od každodenních starostí odreagovat. V některých případech ovšem není tato podpora opravdová, ale pouze předstíraná navenek a způsobuje, že se žena cítí ublížená. O tom se mohla přesvědčit jedna z respondentek. „Přátel a známých mám dost, ale od jisté doby se nesvěřuji. Mají z mých starostí velkou radost a tím mi psychicky ubližují“. Ke zlepšení jejich psychické pohody a zároveň k celkovému vyššímu pocitu sebedůvěry může přispět navázání nového vztahu. Ve většině případů jsou matky k této příležitosti otevřené. Nejenom kvůli lepšímu ekonomickému zajištění, ale i kvůli citové vazbě, která podle žen, dokáže člověka psychicky zvednout. Některé matky o nového partnera nestojí, jelikož si prožily dost na to, aby spoléhaly, že se tomu tak nestane i nadále. „Nikoho už nechci, občas mi je smutno, ale jdu za kamarádkami a je mi fajn. Chci mít už svůj klid a ne se starat o dalšího blbce“. Matky se nyní nachází v situaci, kdy se cítí lépe než na začátku své životní etapy. I přes veškeré zdravotní komplikace, se kterými se dodnes potýkají, jsou spokojenější a vyrovnanější. To, že nemají dostatek financí, se odráží na jejich psychickém stavu, ale uvědomují si, že lidé jsou na tom daleko hůře, než ony.

54

9. Diskuse Pro cíl bakalářské práce byly stanoveny dvě výzkumné otázky. K výsledkům výzkumného šetření jsem dospěla pomocí kvalitativního výzkumu, konkrétně případové studie, která mi pomohla získat mnoho informací o předem definovaných oblastí, které jsem chtěla zkoumat. První výzkumná otázka zněla, jak matky samoživitelky vnímají svoji sociální situaci. Jelikož se jedná o široké spektrum oblastí, vybrala jsem ke zkoumání takové sociální okruhy, se kterými se dle mého názoru i jiných autorů osamělé matky potýkají nejčastěji a které mi pomohou odpovědět na první výzkumnou otázku. Většina respondentek se potýká se špatnou finanční situací z důvodu nízké mzdy v zaměstnání či nemožnosti vybírat si zaměstnání za lepší finanční ohodnocení, kvůli zajištění péče o dítě či děti. O tom, že matky vykonávají zaměstnání, které je hůře platově ohodnocené píše i Marhánková, podle které je důvodem výběru takového zaměstnání právě kombinace pracovní doby s provozní dobou institucí pro děti.101 Z výsledků výzkumu ovšem vyplývá, že tento problém lze zaznamenat pouze u respondentek s malými dětmi. U žen, jejichž děti jsou v odrostlejším věku, není jejich výběr natolik omezen, jako je tomu u výše zmiňovaných. Dle mého názoru za špatnou finanční situací je i vzdělání respondentek. To, že je jejich výběr omezen kvůli zabezpečení svých dětí lze považovat za jedno z omezení, ale tyto ženy si ani lepší zaměstnání vybírat nemohou, jelikož nemají požadované vzdělání. I Marhánková zmiňuje, že jedním z faktorů, který může mít vliv k přijetí do zaměstnání, je vzdělání, podle níž jsou všechny matky samoživitelky osobami se základním vzděláním.102 K tomuto názoru se přidává i Soukupová s tvrzením, že nezaměstnané osamělé matky se sice snaží o nalezení zaměstnání, ale kvůli vzdělání se potýkají s řadou neúspěchů.103 Ze zjištěných výsledků vyplývá, že i přes to, že všechny respondentky mají ukončené střední odborné vzdělání a dalo by se tak říci, že i větší šanci k přijetí do

101

HASMANOVÁ MARHÁNKOVÁ, JAROSLAVA. Matky samoživitelky a jejich situace v České republice. „Sandwichová generace“ – kombinování práce a péče o závislé členy rodiny (děti a seniory). Praha: Gender Studies, o.p.s., 2011, 20 s. [online]. [cit. 2016-03-17] Dostupné z: http://www.genderstudies.cz/download/samozivitelky_sendwichova.pdf 102 Tamtéž 103 SOUKUPOVÁ, Eva. „Neprovdané matky na trhu práce.“ Socioweb. 2008, (1), 3-4. ISSN 1214-1720. [online]. [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: http://www.socioweb.cz/index.php@disp=temata&shw=295&lst=111.html

55

zaměstnání, jsou ochotné vykonávat jakoukoliv práci za cenu dosaženého vzdělání. Vše se opět odvíjí od možností a schopností, které mají matky samoživitelky k dispozici. Při mém pozorování vyšlo najevo, že u všech respondentek, ani podpora ze strany státu formou různých dávek, nezajistí zlepšení jejich finanční situace a tím i spokojenější životní úroveň. Tím se dostávám do rozporu s tvrzením Šťastné, podle které nejsou ženy příliš motivovány k nástupu do zaměstnání, jelikož stát je ten, který dofinancuje matkám chybějící finance.104 Při vyhodnocování výsledků jsem ovšem zjistila, že tyto dávky matkám nijak nepomáhají, ať už se jedná o zaměstnané ženy či ženy, které jsou na mateřské či rodičovské dovolené. Ba naopak, respondentky se shodly, že být zaměstnaná pro ně představuje určitou povinnost, která jim také pomáhá odreagovat se od stereotypního způsobu života. Dle mého pohledu je tento postoj individuální a nelze jednoznačně říci, že tento postoj zaujímají všechny matky samoživitelky ve společnosti. Záleží na mnoha dalších faktorech, které ovlivňují to, v jaké finanční situaci se osamělé matky nachází. Zda jsou ženy zaměstnané, zda matkám platí otec výživné, zda finančně vypomáhají rodiče či se matky v důsledku nedostatku financí, potýkají s problémy v oblasti bydlení. Jak uvádí Budinová, výživné představuje pro matku s dítětem důležitý zdroj financí a každé jeho strádání, je na finanční situaci osamělých matek poznamenáno.105 Při mém průzkumu jsem se ve většině případů setkala s jeho placením ze strany otců a potvrdilo se i to, co uvádí Maříková a kol. Pokud jsou na tom otcové ekonomicky dobře, hradí dětem nad rámec výživného, i jiné věci.106 To, že se ve většině případů na výši výživného bývalí rodiče domluví, podotýká i Matoušek a Pazlarová.107 Nicméně u některých respondentek se dohoda porušuje a dochází k nepravidelnému hrazení, což má za následek, že respondentky si musí tento přísun financí doplatit samy a ocitají se tak znovu ve finanční tísni.

104

ŠŤASTNÁ, Anna. Neúplné rodiny v České republice a ve vybraných evropských zemích. 1. vyd. Praha: VÚPSV, 2009, 131 s. ISBN 978-80-7416-038-7. 105 BUDINOVÁ, Adriena. Rizika chudoby žen postižených domácím násilím a jejich dětí. Praha: proFem, c2012, 69 s. ISBN 978-80-904564-2-6. 106 MAŘÍKOVÁ, Hana, Alena KŘÍŽKOVÁ a Marta VOHLÍDALOVÁ. Živitelé a živitelky: reflexe (a) praxe. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012. Gender sondy, 303 s. ISBN 978-807419-100-8. 107 MATOUŠEK, Oldřich a Hana PAZLAROVÁ. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny: v kontextu plánování péče. 2., rozš. vyd. Praha: Portál, 2014, 216 s. ISBN 978-80-262-0522-7.

56

V nepříznivé sociální situaci se respondentky nachází i z důvodu nedostatku financí k hrazení nákladů spojené s bydlením. Tak jak uvádí Keller, z důvodu nízkého příjmu, jsou ženy často nuceny opustit stávající byt či dům a přejít do nájemního bytu. Pokud tak neučiní, častěji si tyto ženy půjčují.108 Z mého výzkumu vyplývá, že většině matek jejich příjem opravdu nestačí k pokrytí všech nákladů a jen stěží mohou něco uspořit. Jen jedna z respondentek přiznala, že svoji finanční situaci musela řešit půjčkou. Dle mého názoru je tento fakt zkreslen pocitem studu respondentek či pocitem vlastního selhání, jelikož se jedná o citlivé téma a většina žen se touto skutečností nerada chlubí. Z výše uvedených výsledků lze stanovit hypotézu H1: Příjem matek samoživitelek nestačí k pokrytí všech nákladů spojených s bydlením. Výjimky, které taktéž zmínil Keller, tvoří ženy, které mají možnost bydlet u svých rodičů.109 Rodiče neposkytují podporu pouze v oblasti bydlení, ale jak jsem se mohla přesvědčit z mého výzkumu, zabezpečují své děti i finančně. Některé respondentky proto jejich vzájemné domluvy využívají, především k úsporám a k našetření pozdějšímu vlastnímu bydlení. Nedostatek financí, spojený se všemi různými sociálními oblastmi, se může projevit i na zdravotním či psychickém stavu osamělých matek. S rozchodem či rozvodem přichází do života žen mnoho změn, které se odráží na jejich zdravotní situaci. To, jak matky samoživitelky vnímají svoji zdravotní situaci či psychický stav je druhá z výzkumných otázek, kterou budu chtít zjistit. Matky samoživitelky obecně tvoří skupinu, která je náchylnější k psychickým potížím a celkovému ohrožení jejich zdraví. Dle zjištěných výsledků výzkumu představoval stres u většiny respondentek změnu, především v jejich životním stylu. Tak jak uvádí Hamplová, stres výrazně posiluje užívání nezdravého životního stylu, který může způsobovat častější kouření cigaret či větší výskyt konzumace alkoholu,110 což se mi potvrdilo i v samotném průzkumu. Na základě tohoto výsledku lze stanovit hypotézu H2: Stres u matek samoživitelek způsobuje změnu v jejich životním stylu. Dle mého názoru záleží také na tom, jak silná je osobnost člověka, jak moc je žena ochotná vzdát se něčeho, 108

KELLER, Jan. Nová sociální rizika a proč se jim nevyhneme. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2011. Sociologické aktuality, 197 s. ISBN 978-80-7419-059-9. 109 Tamtéž 110 HAMPLOVÁ, Dana. Rodina a zdraví - jejich vzájemné souvislosti. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2014. 145 s. ISBN 978-80-7419-169-5.

57

co ji v té chvíli pomáhá ke zvládnutí jejich problémů, a jak nenechat dojít situaci tak daleko, aby se pro ženu z pomáhajících věcí, stala závislost. Je těžké o tomto polemizovat, jelikož tělo každé ženy je jiné a stresu se ve většině případů, nelze vyhnout. U všech respondentek se po rozpadu vztahu či manželství začaly objevovat zdravotní potíže, které dle Hamplové, mohou být následkem emočního vypětí. Většina respondentek se dodnes potýká s potížemi, ať už od lehkých případů chřipek či angín, po závažné případy operací. I Hamplová píše, že po rozvodu manželství se mohou objevovat potíže jako úrazy či chronická onemocnění.111 Je těžké ale konstatovat, že tyto komplikace byly opravdu zapříčiněny rozpadem vztahu či manželství a můžeme si klást otázku, zda tyto potíže neměly už matky v době vztahu či manželství a následkem této náročné životní situace, se pouze zvýšila její náchylnost. Tak či onak, neurotické poruchy, které taktéž zmínila Hamplová, jako důsledek emočního stresu, některé respondentky zaznamenaly i následkem nedostatku finančních prostředků, především ve vztahu k dítěti. Dle zjištěných výsledků, vyhledat odbornou pomoc, i tak jak doporučuje Hamplová, neučinila žádná z respondentek.112 Za tímto zjištěním, je dle mého názoru strach žen, z dosud neznámého či přesvědčení, že se svou situací se ženy vyrovnají samy. Zjistila jsem ovšem, že významné pomoci se všem respondentkám dostává od rodiny, přátel či známých.

I tak jak uvádí Křivohlavý, dobrá sociální opora dokáže tyto

nepříznivé patologické jevy zmírnit a člověka povzbudit.113 Křivohlavý nezmiňuje dobrou sociální oporu bezdůvodně. To, že žena by měla mít osobu či osoby, kterým by mohla věřit, je v dnešním životě těžké. Pokud se nad tím zamyslíme, komu lze kromě rodiny v dnešní době věřit? Plno přátel se navenek tváří jako důvěrní lidé, ale ve skutečnosti se spíše setkáváme pouze s jeho předstíráním. Není významné mít mnoho přátel, ale najít, byť jen jednoho, ve kterém by žena našla a měla důvěru. Jinak se může stát a ve výzkumu se to potvrdilo, že svěřování se se svými problémy širokému spektru přátel přináší v důsledku jejich přetvářky, mnoho ublížení a pocitu selhání.

111

HAMPLOVÁ, Dana. Rodina a zdraví - jejich vzájemné souvislosti. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2014. 145 s. ISBN 978-80-7419-169-5. 112 Tamtéž 113 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 3. Praha: Portál, 2009. 279 s. ISBN 978-80-7367568-4.

58

Při vyhodnocování výsledků jsem zjistila, že matky se nyní cítí o mnohem lépe než na začátku své těžké životní situace. Některé respondentky se přiznaly, že se potýkají s určitými těžkostmi, u dalších jsem žádné výrazné změny nezaznamenala. Myslím si, že hovořit o své zdravotní situaci či problémech s ní související, je samo o sobě problém. A někdy tak může dojít k tomu, jak uvádí Čeledová a Čevela, že to, jak vnímají ženy svoje zdraví, může být způsobeno tím, zda jsou tyto osamělé matky schopné si připustit, že se o své zdraví nestarají tak, jak by měly.114 Například z důvodu nedostatku financí si ženy nemohou dovolit návštěvy lékařů či podstoupit různé lékařské zákroky a než aby si tento fakt přiznaly, hovoří o své zdravotní situaci jenom v pozitivech. Podle výše zmiňovaných autorů jsou to především okolnosti, které přispívají ke zhoršení jejich zdravotní situace. Znovu se tak můžeme přesvědčit, nakolik sociální situace ovlivňuje zdraví osamělých žen. Ze strachu či obavy si přiznat, že kvůli nedostatku finančních prostředků nemají respondentky možnost využívat dostupnou zdravotní péči, tak mohlo dojít ke zkreslení výsledků výzkumu. Zda tomu opravdu tak je, by bylo vhodné při dalších výzkumech zjistit, pomocí zdravotní anamnézy. Ani v tomto případě by ale výzkum nemusel být realizován, jelikož se jedná o citlivé údaje a jeho nahlédnutí by mohlo být výzkumníkům zamítnuto.

114

ČELEDOVÁ, Libuše a Rostislav ČEVELA. Výchova ke zdraví: vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 128 s. ISBN 978-80-247-3213-8.

59

Závěr Tématem bakalářské práce je Zdravotně sociální situace matek samoživitelek. Teoretická část práce je členěna do čtyř kapitol, v jejichž úvodu jsme se seznámili s důležitými pojmy, které s prací souvisí. Byly vymezeny pojmy jako rodina, neúplná rodina a také nejčastější příčiny, které vedou ke vzniku neúplných rodin. V další kapitole bylo blíže vysvětleno, s jakými problematickými sociálními oblastmi se matky samoživitelky setkávají nejčastěji. Mezi tyto oblasti byla zahrnuta zaměstnanost a s ní související problémy, znevýhodňování a s ním i možná příčina nezaměstnanosti, chudoba, neplacení výživného od otce dítěte či dětí a problémové bydlení. Na vymezené sociální oblasti navazovala další kapitola, která měla za cíl přiblížit zdravotní situaci či psychický stav osamělých matek a poukázat na určitou souvislost mezi těmito oblastmi. Tak, jak bylo uvedeno v úvodu práce, život matek samoživitelek se nezměnil pouze v osobních záležitostech, ale také v sociálním postavení ve společnosti a i této problematice je v poslední kapitole věnována pozornost. Teoretická část práce mi tak poskytla základ pro praktickou část. Hlavním cílem bakalářské práce bylo na základě realizované sondy u cílové skupiny „matek samoživitelek“ popsat subjektivní vnímání jejich sociální a zdravotní situace. K naplnění cíle byla použita metoda kvalitativního výzkumu a pro jeho podrobnější zkoumání byla zvolena technika případové studie neboli kazuistika. Výběr respondentek byl realizován záměrným výběrem pomocí metody sněhové koule. Na základě předem připravených otázek byl s šesti matkami samoživitelkami proveden polostrukturovaný rozhovor s připraveným námětem okruhů, které jsem chtěla zkoumat. Tyto okruhy zahrnovaly identifikační údaje, životní situaci, finanční situaci, výživné, bytovou situaci a zdravotní situaci. Pořadí a struktura otázek byly u každé z respondentek jinak. Tyto předem definované oblasti, byly sestaveny tak, aby mi pomohly získat jejich maximální množství a co nejobšírněji je popsat ve vztahu k osamělým matkám. Z výsledků výzkumu je patrné, že sociální situace všech respondentek se odvíjí od toho, zda jsou ženy zaměstnané, jaký je jejich příjem, zda otec hradí na děti výživné či se matky potýkají z důvodu nedostatku finančních prostředků s problémy, při hrazení nákladů spojených s bydlením. Většina respondentek si stěžuje na nízký příjem a fyzicky náročnou práci. Z důvodu ukončeného středoškolského vzdělání s výučním listem či z nemožnosti zajistit hlídání dítěte v době, kdy je matka v zaměstnání, nemají možnost 60

jiného výběru a v tomto důsledku i dosáhnutí vyšších finančních prostředků. Ženám, které jsou na rodičovské dovolené, navíc nepřispívá skutečnost, že před otěhotněním nebyly zaměstnané a tím se jejich situace, při výběru zaměstnání, zhoršuje. Ve většině případů jsou ženy odkázané na výživné ze strany otce, jehož částka, která není ovšem u všech respondentek tak vysoká, pomáhá při bídné finanční situaci. Nesmí ovšem dojít k zastavení jeho pravidelného hrazení, s čímž se některé ženy potýkají. V tomto důsledku opět ženy pociťují výraznou změnu na jejich rozpočtu. Také otázka bydlení byla pro téměř všechny respondentky stejná a to, že i přes bydlení ve svém bytě či nájemním bytě, náklady spojené s jeho užíváním jsou vyšší než jejich finance. Výjimku tvořily matky na mateřské a rodičovské dovolené, které byť uvedly problémy s nedostatečným vycházením financí, ale bydlí u svých rodičů, a co se týče finančního přispívání na domácnost, vše závisí na jejich vzájemné domluvě. Významným zdrojem financí nejsou pro matky s dětmi ani sociální dávky. Na základě výsledků výzkumu, přísun z těchto přídavků či příspěvků, nezajišťuje osamělým matkám lepší ani kvalitnější úroveň jejich života. Zdravotní situaci popisují respondentky jako lepší než v průběhu rozpadající se ho vztahu či manželství. Některé ženy se dodnes potýkají se zdravotními potížemi, změnami na jejich psychickém stavu či se změnami v oblasti životního stylu. Rozdíl jsem opět zaznamenala u mladých žen na mateřské a rodičovské dovolené, které bolestmi hlavy, poruchami spánku či bolestmi břicha netrpí, oproti starším respondentkám. U všech žen jsem si ale všimla sociální opory, která je poskytována ze strany rodiny a přátel a která je matkami vnímána jako psychická podpora a pomoc při zvládání jejich náročné situace. Po realizování rozhovorů se všemi matkami jsem si uvědomila, že i přes to, že si respondentky stěžovaly na nízké formy dávek státní sociální podpory, jejich situaci by ani tak nezlepšilo jejich navýšení, tak jak by si osamělé matky přály, ale v rámci zlepšení jejich situace by bylo například vhodné, pro takové rodiny s malými dětmi financovat určité výdaje, které souvisí s jejich vzděláním či hradit, alespoň stravu ve školkách a školách. Celkově by se stát měl více zajímat o tuto cílovou skupinu a o zlepšení podmínek v souvislosti se získáním zaměstnání na trhu práce.

61

Seznam použitých zdrojů Odborná literatura: BRDEK, Vojtěch, Hana JÍROVÁ a Vojtěch KREBS. Trendy v evropské sociální politice. Praha: ASPI Publishing, 2002, 252 s. ISBN 8086395251. BUDINOVÁ, Adriena. Rizika chudoby žen postižených domácím násilím a jejich dětí. Praha: proFem, c2012, 69 s. ISBN 978-80-904564-2-6. BUCHTOVÁ, Božena, Josef ŠMAJS a Zdeněk BOLELOUCKÝ. Nezaměstnanost. 2., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2013, 192 s. ISBN 978-80-247-4282-3. ČELEDOVÁ, Libuše a Rostislav ČEVELA. Výchova ke zdraví: vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 128 s. ISBN 978-80-247-3213-8. HAMPLOVÁ, Dana. Rodina a zdraví - jejich vzájemné souvislosti. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2014. 145 s. ISBN 978-80-7419-169-5. HAMPLOVÁ, Dana, Petra ŠALAMOUNOVÁ a Gabriela ŠAMANOVÁ (eds.). Životní cyklus: sociologické a demografické perspektivy. Vyd. 1. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2006, 307 s. ISBN 80-7330-082-6. HANZL, Daniel. Metody a techniky sociálního výzkumu. Studijní opora. Jihlava: Vysoká škola polytechnická Jihlava, 2014. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 408 s. ISBN 80-7367-040-2. KELLER, Jan. Nová sociální rizika a proč se jim nevyhneme. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2011. Sociologické aktuality, 197 s. ISBN 978-80-7419-059-9. KOTÝNKOVÁ, Magdalena. Sociální ochrana chudých v České republice. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2007, 132 s. ISBN 978-80-245-1302-7. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 3. Praha: Portál, 2009. 279 s. ISBN 97880-7367-568-4.

62

KŘÍŽKOVÁ, Alena. Práce a péče: proměny "rodičovské" v České republice a kontext rodinné politiky Evropské unie. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2008. Sociologické aktuality, 163 s. ISBN 978-80-86429-94-6. MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. Vyd. 3. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), 172 s. ISBN 80-8642908-3. MAŘÍKOVÁ, Hana, Alena KŘÍŽKOVÁ a Marta VOHLÍDALOVÁ. Živitelé a živitelky: reflexe (a) praxe. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012. Gender sondy, 303 s. ISBN 978-80-7419-100-8. MATĚJČEK, Zdeněk a Zdeněk DYTRYCH. Krizové situace v rodině očima dítěte. Vyd. 1. Praha: Grada, 2002. 128 s. ISBN 80-247-0332-7. MATĚJČEK, Zdeněk a Zdeněk DYTRYCH. Nevlastní rodiče a nevlastní děti. Vyd. 1. Praha: Grada, 1999, 144 s. ISBN 80-7169-897-0. MATOUŠEK, Oldřich a Hana PAZLAROVÁ. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny: v kontextu plánování péče. 2., rozš. vyd. Praha: Portál, 2014, 216 s. ISBN 978-80-2620522-7. MATOUŠEK, Oldřich, Pavla KODYMOVÁ a Jana KOLÁČKOVÁ (eds.). Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Vyd. 2. Praha: Portál, 2010, 352 s. ISBN 978-80-7367-818. MIOVSKÝ, Michal. Příručka k provádění výběru metodou sněhové koule (snowball sampling). 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. Metodika, no. 1. ISBN 8086734-08-0. MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Ilustrace Vladimír Jiránek. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), 311 s. ISBN 80-8642958-X. NOVÁK, Tomáš. Péče o dítě po rozvodu a její úskalí. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 144 s. ISBN 978-80-247-4110-9. Nový občanský zákoník: zákon č. 89/2012 Sb. ze dne 3. února 2012. Praha: Ústav práva a právní vědy, 2014. Právo a management. ISBN 978-80-87974-01-8.

63

REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. Sociologie (Grada), 192 s. ISBN 978-80-247-3006-6. SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. 3. vyd. Praha: Portál, 2012, 224 s. ISBN 97880-262-0217-2. ŠPAŇHELOVÁ, Ilona. Dítě a rozvod rodičů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 184 s. ISBN 978-80-247-3181-0. ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Jak řeší krizi moderní žena. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. 156 s. ISBN 80-247-1202-4. ŠŤASTNÁ, Anna. Neúplné rodiny v České republice a ve vybraných evropských zemích. 1. vyd. Praha: VÚPSV, 2009, 131 s. ISBN 978-80-7416-038-7. VODÁKOVÁ, Alena a Olga VODÁKOVÁ. Rod ženský: kdo jsme, odkud jsme přišly, kam jdeme?. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. Knižnice Sociologických aktualit, 356 s. ISBN 80-86429-18-0. Elektronické zdroje APERIO. Společnost pro zdravé rodičovství. 2001-2006. [online]. [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: http<://www.aperio.cz/497/situace-solo-rodicu-z-pohledu-pravnicky Český statistický úřad, Statistika&My. c2016. [online]. [cit. 2016-04-11]. Dostupné z: http://www.statistikaamy.cz/2015/07/proc-chudoba-roste-kdyz-rostou-prijmy/ HASMANOVÁ MARHÁNKOVÁ, JAROSLAVA. Matky samoživitelky a jejich situace v České republice. „Sandwichová generace“ – kombinování práce a péče o závislé členy rodiny (děti a seniory). Praha: Gender Studies, o.p.s., 2011, 20 s. [online]. [cit. 2016-0317] Dostupné z: http://www.genderstudies.cz/download/samozivitelky_sendwichova.pdf Ministerstvo práce a sociálních věcí. Sociální bydlení. [online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/20186 Ministerstvo práce a sociálních věcí. Státní sociální podpora. [online]. [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/2

64

SOUKUPOVÁ, Eva. „Neprovdané matky na trhu práce.“ Socioweb. 2008, (1), 3-4. ISSN 1214-1720.

[online].

[cit.

2016-03-14].

Dostupné

z:

http://www.socioweb.cz/index.php@disp=temata&shw=295&lst=111.html SOUKUPOVÁ, Eva. „Postavení neprovdaných matek v sociálním systému.“ Socioweb. 2008, (1), 6-8. ISSN 1214-1720. [online]. [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: http://www.socioweb.cz/index.php@disp=temata&shw=298&lst=111.html Trestní zákoník: zákon č. 40/2009 Sb. ze dne 8. ledna 2009. In: Sbírka zákonů. [online]. [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: http://www.pracepropravniky.cz/zakony/trestni-zakonikuplne-zneni Zákon o sociálních službách: zákon č. 108/2006 Sb. ze dne 14. března 2006. In: Sbírka zákonů.

[online].

[cit.

2016-04-10].

Dostupné

z:

http://www.pracepropravniky.cz/zakony/zakon-o-socialnich-sluzbach Zákon o státní sociální podpoře: zákon č. 117/1995 Sb. ze dne 26. května 1995. In: Sbírka zákonů. [online]. [cit. 2016-03-15]. Dostupné z: http://zakony.centrum.cz/zakon-o-statnisocialni-podpore Zákoník práce: zákon č. 65/1965 Sb. ze dne 16. června 1965. In: Sbírka zákonů. [online]. [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: http://smlouvyzdarma.blogspot.cz/2008/03/star-zkonkprce-ke-staen-zdarma-aktuln.html Zákoník práce: zákon č. 262/2006 Sb. ze dne 21. dubna 2006. In: Sbírka zákonů. [online]. [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: http://www.pracepropravniky.cz/zakony/zakonik-praceuplne-zneni

65

Seznam příloh Příloha č. 1: Kazuistický přepis rozhovorů

66

Kazuistika č. 1 – Marie Kontakt na Marii jsem si zprostředkovala sama, jelikož se jedná o moji známou, která žije ve stejném bydlišti. Rozhovor probíhal kolem 45 minut a byl realizován v přirozeném prostředí matky a to doma. Po jeho uskutečnění jsem se s Marií ještě jednou setkala za účelem doplnění informací, jelikož se mezi touto dobou vyskytly nové informace, které byly vhodné pro jejich popsání. Identifikační údaje Věk: 42 Vzdělání: Střední odborné učiliště, vyučena oborem kuchař, číšník Počet dětí a jejich věk: 3 děti- 23 let, 20 let a 5 let Na začátku je potřeba zmínit, že každé z dětí má jiného otce. S prvním mužem Marie neuzavřela manželství a otec se nejstaršího dítěte zřekl. Po jeho rozchodu si našla nového partnera, za kterého se provdala a měla druhé dítě. S bývalým manželem žila 15 let a poté se rozvedli. Od té doby měla několik nezávazných vztahů a vážnější vztah navázala až s mužem posledního dítěte, za kterého taktéž nebyla provdaná. S ním strávila 3 roky a 4 tým rokem je matkou samoživitelkou. Příčinou rozpadu partnerského vztahu byly spory mezi bývalým partnerem a jejími dvěma dětmi. Na začátku této situace bylo pro Marii nejtěžší vypořádat se s finanční stránkou, jelikož bydlení měla zajištěné, a také starost s hlídáním nejmenšího dítěte, jelikož neměla nikoho, kdo by ji v této situaci pomohl. Prarodiče v tomto směru vypomáhat nemohli, jelikož zemřeli již v době narození prvního dítěte. Když byla Marie na mateřské dovolené, pomoc nepotřebovala. Nyní se nachází ve fázi, kdy zůstala na veškeré starosti sama a nemá nikoho, na koho by se v případě onemocnění dítěte mohla obrátit. Jedno z nejstarších dětí má už svoji rodinu a druhé dítě pracuje mimo své bydliště. Finanční situaci popisuje Marie jako mizernou. Její plat není každý měsíc stejný. Tento fakt se odvíjí podle toho, zda musí zůstat doma kvůli svému onemocnění či pokud onemocní její syn. Pokud taková situace nenastane, její plat se pohybuje kolem 8 000 Kč měsíčně. Marie pracuje 16 let jako uklízečka poblíž svého bydliště a s problémy ze strany zaměstnavatele se nepotýká. Kdykoliv potřebuje, zaměstnavatel ji vyjde vstříc a to i v případě, že potřebuje naléhavě volno, například jít o hodinu spíše ze zaměstnání nebo 67

nahlášení volna ze dne na den. Zároveň firma přispívá na obědy a poskytuje i odměny, v případě odpracování celého měsíce. Tato odměna činí 400 Kč. I se svojí pracovní dobou je spokojená. Vadí ji i zkrácená pracovní doba, která je 7 a půl hodiny. V tomto důsledku nepobírá základní minimální mzdu, která činí 9 900 Kč, ale pouze 9 200 Kč. Jediný příspěvek, který Marie pobírá od státu je přídavek na dítě v částce 500 Kč. Sama potvrzuje, že se jedná o zanedbatelnou částku. Díky tomu, že její zaměstnání není časově náročné, využívá svůj volný čas k procházkám se synem, návštěvám hřišť či různým aktivizačním činnostem. Marie se po rozpadu vztahu s problémovým bydlením nepotýkala. Zůstala v bytě, který má v osobním vlastnictví. Výdaje spojené s bydlením činí 4 500 Kč. Tak jak Marie zmiňovala někdy je v situaci, kdy musí náklady doplácet a ocitá se tak v situaci, kdy na ostatní, pro ni nezbytné věci nemá finance. Například jídlo, ošacení, návštěva lékařů je nad její příjem a uvědomuje si tak, že na některé věci nemá peníze. Dochází tak k tomu, že finanční prostředky jí k uhrazení těchto nákladů nestačí. Vše se znovu odvíjí od toho, zda odpracuje celý měsíc či náhle onemocní sama nebo její syn. Marie s bývalým partnerem nevychází dobře, ale snaží se s ním komunikovat kvůli svému synovi. Syna má ve své péči a podle dohody si pro něj jezdí bývalý partner, tak jak mu to časově vyhovuje. Výživné na něj hradí řádně, ale občas se stane, že se o dva týdny zpozdí. Dle soudu měl hradit měsíčně 3000 Kč, ale domluvili se na částce 2 500 Kč s tím, že otec bude hradit 500 Kč obědy ve školce. Když jsem s Marií mluvila naposled, zmínila se, že se bývalý partner oženil a změnil si příjmení. Od té doby se jeho vztah k synovi změnil a i hrazení obědů přestal platit. Pro Marii tak nastala situace, kdy tento tříměsíční nedoplatek musela uhradit a zaznamenala tak další zásah do rozpočtu rodiny. Syn má s otcem hezký vztah, rád k němu jezdí, ale jeho návštěvy už nejsou tak pravidelné, jako dříve. Předtím si ho otec bral 1 za 14 dní, nyní se jeho návštěvy pohybují 2 krát až 3 krát do měsíce. Marie se navíc zmínila, že ji bývalý partner nevychází vstříc ani, pokud chce pohlídat svého nemocného syna a ona tak mohla chodit do zaměstnání. Otec dítěte platí synovi úrazové pojištění a podílí se i na hrazení oblečení. Ale i v tomto případě se jedná o nárazový příspěvek. Veškeré kroužky, divadla a návštěvy logopeda hradí Marie ze svého rozpočtu. Po našem rozhovoru se mi Marie ozvala, že má opět problémy s bývalým partnerem. Ten ji napadl, že proti němu poštvává syna a rozhodl se k razantním změnám, které spočívaly v prodeji kola a zahrady bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení. Marie se

68

i přes veškeré starosti snaží s bývalým partnerem komunikovat a domluvit se. Z jeho strany se ovšem potýká s osočujícími výroky, které se stávají příčinou výbušných hádek. Rozdíl ve zdravotním stavu před a po rozpadu vztahu Marie vnímá. Po rozvodu na tom nebyla vůbec dobře, což se projevilo na její psychické pohodě, především v době, kdy její děti jezdili do školy a ona pro ně neměla peníze. Na jejím psychickém stavu se odráží i nedostatek financí. Od doby, kdy se rozvedla, trpěla vysokým krevním tlakem a postupně se objevovaly i další potíže. V lehčí formě se vyskytovaly angíny, chřipky a v té těžší zánět kloubů neboli Dna. Tyto problémy vnímá dodnes. Marie si uvědomuje občasné výkyvy nálad či svoji rozhořčenost. Jelikož vykonává fyzicky náročnou práci, stěžuje si na bolesti krční páteře a celkově se po celém dni v zaměstnání cítí unavená. Ráda by využila různé masáže, ale finanční stránka jí to nedovoluje. Další změny pociťuje i v životním stylu, uvědomuje si, že nemůže rozhazovat peníze, tak jak by chtěla. Marie kouří a přiznává, že má občas tendenci i ke sklence alkoholu. Dále podotkla, že má dost známých a přátel, ale většinou si své starosti snaží vyřešit sama bez jejich pomoci. Až, když není jiné východisko a ví, že situaci sama nezvládne, obrátí se na ostatní. Známých má dost, ale zjistila, že to nejsou důvěrní lidé, ba naopak z jejích starostí mají legraci a tím ji ubližují. Největší podporu má ve své starší sestře, které se se svými problémy svěřuje a která jí pomáhá dodnes. Svoji sestru Marie zmínila hned několikrát jako důležitý zdroj opory, která jí pomáhá především psychicky. Vnímá ji i jako svůj vzor, podle kterého se řídí a uvědomuje si, že díky ní, je její život jednodušší. Marie se i nadále snaží svoje problémy nedávat najevo, především před synem. Sama si uvědomuje, že za svoji situaci je odpovědná ona a její bývalý partner. Nebrání se ani navázání nového vztahu, jelikož v době, kdy její syn odjede za otcem, pociťuje prázdnotu a osamocenost. Její přání mít někoho po svém boku nespočívá pouze v ekonomickém zabezpečení, ale jak sama uvedla i v navázání citového vztahu.

Kazuistika č. 2 – Hana Kontakt na Hanu jsem dostala od jedné z respondentek. Jelikož nebyla možnost uskutečnit rozhovor v jejím přirozeném prostředí, byl proveden v kavárně, poblíž jejího bydliště. Zprvu se Haně toto místo nejevilo jako vhodné, jelikož měla strach, aby rozhovor neslyšel i někdo další, ale nakonec to dopadlo dobře. Rozhovor trval přibližně necelou hodinu, jelikož zpočátku Hana moc nekomunikovala, až když jsem v ní vzbudila důvěru, rozpovídala se. 69

Identifikační údaje Věk: 25 let Vzdělání: střední odborné učiliště, vyučena dvěma obory – kuchař a prodavač Počet dětí a jejich věk: 1 dítě ve věku 2 a půl roku Hana je matkou samoživitelkou od doby narození jejího dítěte. S bývalým partnerem měla vztah po dobu 1 roku. Hana zmínila, že tento vztah nebyl pevný, jelikož se několikrát rozcházeli a zase znovu dávali dohromady. Příčinou rozpadu vztahu byly podle Hany neshody s bývalým partnerem, především kvůli odlišným postojům na život. Nejvíce zmiňovanou odlišností byla finanční situace, kdy její bývalý partner utrácel za zbytečnosti, navštěvoval častěji hospodu a celkově se jeho životní styl odlišoval od Haněného. I přes veškeré sliby ze strany bývalého partnera, že se tato situaci díky němu změní, bylo stále vše při starém. Hana s bývalým partnerem dítě neplánovala, a když se o tom dozvěděl, žádal po ní, aby šla na interrupci. Několikrát svůj postoj opět změnil, ale tak jak Hana sama zmínila, bylo to v důsledku jeho opilosti. Aby Hana podstoupila interrupci, ji radili i její rodiče z důvodu udržení si zaměstnaní, které v té době měla. Hana přes svůj strach na interrupci nakonec nešla a dítě si nechala. S bývalým partnerem se Hana po rozchodu několikrát stýkala, ale natrvalo se už k sobě nevrátili. Na začátku její situace bylo pro Hanu nejtěžší zvyknout si na to, že se stala matkou. Než si uvědomila, že se jí život otočil o 360ºC, bylo pro ni těžké zvyknout si na noční vstávání kvůli dítěti. Hana podotkla, že ji v tomto krušném období pomáhali rodiče, především její matka. Finanční situaci hodnotí Hana jako špatnou. Hana je na mateřské dovolené a pobírá každý měsíc 7 000 Kč. Kromě peněžité pomoci v mateřství pobírá i přídavek na dítě, který činí 700 Kč. Hana svoji finanční situaci popisuje jako krutou i z toho důvodu, že její syn se potýká se zdravotními potížemi, které pro ni představují vyšší výdaje. Před tím, než Hana otěhotněla, pracovala se svojí matkou jako pomocná kuchařka, kde si měsíčně vydělala 8 000 Kč. Do konce tohoto roku Haně končí mateřská dovolená a tak řeší i nástup do zaměstnání. Vrátit se do stejného zaměstnání jako předtím nemůže, jelikož je tato pozice už obsazena. Hana proto zvažuje, co bude dělat, ale zároveň dodává, že na jejím osobním zájmu v souvislosti s výběrem pozice, nezáleží. Důležité je pro ni nalézt práci, která bude vyhovovat především času, který bude moci strávit s jejím dítětem.

70

Bytová situace se u Hany před a po rozpadu vztahu nezměnila. S partnerem ve společné domácnosti nežili, a nadále bydlí v domě u svých rodičů, kde bydlela i předtím. Hana zmínila, že veškeré náklady na bydlení financují její rodiče a ona se tak podílí pouze na financování drobných věcí, především potravin. Podotkla, že záleží na vzájemné domluvě mezi ní a její rodiči, ale veškeré finance, které se ji díky vlídnému chování rodičů dostává, šetří a spoří na bydlení do budoucna. Zároveň dodala, že je za tento přístup rodičů ráda, jelikož by jí současné finance k nalezení nového bydlení nestačily. S bývalým partnerem Hana nevychází dobře. Výživné na jejího syna nehradí, jelikož ho neuvedla v rodném listě jako otce. Tento fakt je zapříčiněn Haněným odmítnutím stejného příjmení, které by její syn nosil. Tuto skutečnost také objasňuje tím, že by celý soudní proces byl zdlouhavý a nedisponuje potřebnými finančními prostředky k zaplacení právníků. Hana konstatovala, že ví o svém bývalém partnerovi, že má několik dluhů a tak by i podání žaloby v tomto směru, bylo neúspěšné. Určité, nicméně nesrovnatelné kompenzace se jí dostává od prarodičů bývalého partnera. Hana zmínila, že její vztah s nimi je dobrý a jejímu dítěti přispívají jednorázovými částkami, především na Vánoce a na jeho narozeniny. Výrazné změny na své zdravotní situaci Hana nepociťuje. Přiznává, že v době vztahu byla šťastná a zamilovaná, ale nyní se cítí lépe. Podotýká, že rozchod pro ni byl zraňující a potýkala se s pocity smutku, ale velkou emoční podporou je její syn. Se zdravotními problémy se Hana nepotýká, naopak cítí úlevu a zdůrazňuje, že také čas ji pomohl. Hana zmínila, že občas mívá špatné nálady, ale díky možnosti pracovat doma na zahradě, na to tolik nemyslí. Nezměnil se ani její životní styl. Hana nekouří, nepije a ani rozchod s bývalým partnerem na tom nic nezměnil. Hana se mi po čas rozhovoru svěřila, že kromě rodiny má pouze dvě kamarádky, kterým může opravdu věřit a kterým se svěřuje se svými osobními problémy. Jelikož tyto známé bydlí daleko od Haněného bydliště, zůstává jí oporou pouze rodina a příbuzní. Pokud se Hana s kamarádkami sejde, přiznala, že si s nimi raději povídá doma než venku, kde by ji mohli slyšet ostatní lidé. Na otázku, zda je otevřená k navázání nového vztahu, byla její odpověď kladná. Nového partnera nehledá za každou cenu a hned, ale důležité pro ni je, aby budoucí partner měl především citový vztah k jejímu synovi.

71

Kazuistika č. 3 – Petra S Petrou byl rozhovor proveden, stejně jako u Marie, v jejím bytě. Znovu jsem se tak na vlastní oči mohla přesvědčit, jak tento byt vypadá, jaké je jeho vybavení a podobně. Rozhovor trval přibližně 40 minut. Petra byla velmi komunikativní, otevřená a neměla tak problém zodpovědět mi na všechny otázky. Dokonce mi nabídla, v případě, že si na některé informace ještě vzpomene, že se mi ozve. Identifikační údaje Věk: 44 let Vzdělání: střední vzdělání s výučním listem Počet dětí a jejich věk: 2 děti, 22 let a 24 let Příčinou rozpadu rodiny byla nevěra ze strany bývalého manžela. Petra zmínila, že tento vztah její bývalý manžel nechtěl ukončit a tak ho vystěhovala z bytu a podala žádost o rozvod. Ten sice z jejího bytu odešel, ale s rozvodem nesouhlasil. Od roku 2009 je tak Petra matka samoživitelkou. Jak popisuje, nejtěžší na začátku této situace pro ni bylo, se s tím smířit. Bylo těžké tuto situaci řešit s dětmi, ale jak sama dodala, byly už dost velké na to, aby pochopily důvod jejího rozhodnutí. Vůbec nejtěžší pro ni bylo, zvládnout situaci po finanční stránce, jelikož v té době její děti ještě studovaly. Petra dodává, že ztráta druhého příjmu byla v jejím rozpočtu znát a tak se musela v určitých věcech uskromnit. Důležité pro ni bylo, aby zaplatila pro ni důležité výdaje spojené s bydlením. Pro Petru byla finanční situace ztížená i tím, že kvůli špatné domluvě mezi ní a bývalým partnerem musela tuto situaci řešit soudní cestou a financovat tak svého advokáta. Jak sama přiznává, do dnešní doby spolu nemají vyřešené majetkové vyrovnání, jelikož se bývalým manžel neustále odvolává. Důvodem, který zmínila Petra je i to, že její bývalý manžel nechce, aby dostala nějaké peníze z domu, který si v době manželství postavili a také z rodinné firmy, kde podle Petry, má taktéž svůj podíl. Tato nepříjemná situace trvá 6 let, a jak Petra potvrdila, stále se nic nevyřešilo. V této době Petra uvedla, že jí hodně pomáhaly příspěvky státní sociální podpory, konkrétně přídavek na dítě a příspěvek na bydlení, který v té době činil 3 000 Kč. Jak sama ale zmiňuje, nedostatek financí řešila půjčkou a také nalezením nového zaměstnaní, aby tento dluh mohla splatit, jelikož v předchozím zaměstnání byl její příjem nízký.

72

Nyní se nachází v situaci, kdy je její finanční situace lepší. Jak sama zmiňuje, má hodně výdajů, ale díky novému zaměstnání, kde si vydělává více peněz, není situace tak kritická. Zároveň, ale přišla o veškeré příspěvky, které předtím pobírala. Dodnes nemá Petra splacenou zmiňovanou půjčku a také, jak jsem uvedla výše, stále řeší majetkové vyrovnání a tím se prodlužuje doba placení jejího advokáta. Jak Petra dodala, tento advokát ji vychází vstříc, jelikož je matka samoživitelka a dohodli se tak na splátkovém kalendáři. Pokud ovšem soud ve věci majetkového vyrovnání rozhodne v Petřin prospěch, veškeré náklady spojené se soudem, včetně financí, které splácí Petra svému advokátovi, zaplatí bývalý manžel. Petra navíc živí svoji dceru, která studuje na vysoké škole a i v tomto ohledu pro ni není lehké financovat potřeby spojené se studiem. Druhé dítě už pracuje a hradí si veškeré věci samo a Petře navíc přispívá na bydlení. I přes to, že Petra dojíždí do zaměstnání 40 kilometrů od svého bydliště, se svojí 12 hodinovou směnou je spokojená a volna, které z této směny plynou, jí vyhovují. Petra i nadále bydlí ve stávajícím bytě 3 plus 1, ve kterém bydlela s bývalým manželem a dětmi. Zároveň dodává, že tento byt měli s bývalým manželem ve společném vlastnictví, ale jelikož se jedná o byt Petřiných rodičů, byla to právě ona, která v něm s dětmi zůstala. Ohledně domu, který si s bývalým manželem postavili, Petra k jeho přestěhování neuvažuje, jelikož není dostavěný a je natolik velký, že by jej i s pomocí synova platu finančně nepokryli. Od Petry jsem se dozvěděla, že finanční prostředky k uhrazení nákladů jí musí stačit. Hodně věcí si musela odřeknout a tak jak sama dodala, pokud by si chtěla pořídit nové vybavení do domácnosti, z jejích financí by si to nemohla dovolit. Petře kromě výživného na její dceru bývalý manžel nic nehradí ani se nijak o děti nezajímá. Na žádné další věci jim nepřispívá, ani co se týče narozenin či dárků na Vánoce. Z důvodu toho, se děti se svým otcem osobně nestýkají, ani nekomunikují telefonicky. Výše výživného na její dceru je 3 500 Kč a jak Petra dodala, s bývalým manželem se navíc dohodli, o jeho navýšení (500 Kč), jelikož její dcera začala chodit na vysokou školu. Petra zmínila, že výživné otec platil pravidelně až do teď, kdy jeden měsíc vynechal a druhý měsíc poslal o zmiňovaných 500 Kč méně, tedy tak jak mu to určil soud. Se zdravotními problémy se Petra potýkala, především jak sama dodala, z důvodu emočního vypětí. Měla problém se žlučníkem a byla jí následně doporučena operace, kterou ale z důvodu nedostatku financí v případě, že by musela být doporučena delší 73

hospitalizace

v nemocnici

či

následná

rekonvalescence

v domácím

prostředí,

nepodstoupila. Petra na sobě zaznamenala občasné výkyvy nálad či podrážděnost, ale také strach z uživení své rodiny. K tomu, aby svoji psychickou nepohodu už dále neskrývala, jí dohnaly její děti. Petra přiznala, že s dětmi měla vždy dobré vztahy, ale díky rozvodu se jejich vztah ještě více posílil a jsou k sobě otevřenější. Ke svěřování svých problémů, ať už osobních či pracovních, má Petra mnoho kamarádek. I rodinu vnímá jako podporu, na kterou se v případě potřeby, dá spolehnout. Možná proto už Petra žádný vážný vztah nehledá, jelikož má kolem sebe spoustu známých a v neposlední řadě také rodinu, které ji dělají šťastnou.

Kazuistika č. 4 – Jana S Janou trval rozhovor nejdéle se všemi respondentkami. Zprvu mi rozhovor poskytnout nechtěla, ale pomohla mi předchozí respondentka, která jí přesvědčila a která našeho rozhovoru byla i přítomna. Na Janě šlo poznat, že už je to dlouhá doba od rozpadu jejího manželství a nechtěla na tento zlom ani vzpomínat. Během rozhovoru se někdy Jana rozbrečela a musela jsem jí tak dát delší prostor k povídání. Identifikační údaje Věk: 45 let Vzdělání: střední vzdělání s výučním listem, obor kuchař, číšník Počet dětí a jejich věk: 2 děti, 23 let a 29 let Za Janiným rozpadem rodiny stála žárlivost jejího bývalého manžela, která poté vyústila v obviňování, psychickém napadání a celkovému odporu z Janiny strany. Jana je matkou samoživitelkou 10 let a nejtěžší pro ni bylo se k tomuto kroku vůbec odhodlat. Jana se přiznala, že tento krok by udělala už dříve, ale kvůli svým dětem stále doufala, že se situace změní. Až když byly její děti větší, rozhodla se, že podá žádost o rozvod. Jana se zmínila, že měla strach, když by zůstala v domě a měla to řešit s bývalým manželem a tak pro ni nebylo jiné východisko, než se ze dne na den přestěhovat. Najít nové bydlení pro ni představovalo velkou překážku, jelikož se nechtěla odstěhovat ze svého bydliště kvůli svému zaměstnání a taky dceři, která v té době navštěvovala základní školu. Velkou oporu jí byli v té době její rodiče a přátelé, které ji pomáhali nejenom se záležitostmi

74

ohledně nového bydlení, ale také psychicky. Jana samozřejmě řešila i finanční stránku, kterou ale díky svým rodičům zvládla a nemusela ji řešit různými půjčkami. Finanční situace se pro Janu nezměnila. Stále pracuje ve stejném zaměstnání jako předtím a nezaznamenala změnu ani na jejím příjmu. Pracovní doba jí vyhovuje, jelikož pracuje na dvousměnný provoz jako prodavačka a celkově je ráda, že nemusí za zaměstnáním nikam dojíždět, jelikož nevlastní řidičské oprávnění a jak sama dodala, dojíždění by mělo dopad i na finanční stránku. Její pracovní doba zahrnuje práci i o víkendech a v tom Jana vidí jediné mínus v oblasti jejího zaměstnání. Příspěvky Jana žádné nepobírá, jelikož její děti jsou už dospělé. Nemá nárok ani na příspěvek na bydlení, jelikož její syn má v její domácnosti nahlášen stále trvalý pobyt. S neplacením výživného se Jana ze strany otce nesetkala. V době kdy se rozváděli, byl její syn už dospělý a měl i zaměstnání, takže otec hradil a stále hradí pouze na dceru. Jana dodala, že je ráda alespoň za tento přísun financí, jelikož bývalý manžel se s ní dodnes na majetkovém vyrovnání nedohodl. Přiznala ovšem, že s dětmi má její bývalý muž hezký vztah, hradí jim i ostatní věci a když dcera něco potřebuje, vždy ji otec vyjde vstříc. Jana podotkla, že i po rozpadu vztahu přispívá dceři na stavební spoření. Jana s bývalým mužem nekomunikuje, ale v případě, že se jedná o studium či jiné záležitosti ve vztahu k dceři, tak se spolu domluví. Jak sama Jana podotkla 2 500 Kč, které ji posílá otec na dceru, není vůbec velká částka, ale nikdy se nesetkala s tím, aby dceři neuhradil, to co potřebovala. Ohledně bytové situace to Jana neměla vůbec lehké. Dříve bydlela s bývalým manželem v dvougeneračním domě. Když odešla, musela řešit nové bydlení, které kvůli jejím podmínkám nebylo jednoduché sehnat. Jana zmínila, že ji v tomto ohledu hodně pomohla kamarádka, která jí pronajmula byt ve stejném bydlišti, a ve kterém bydlí dodnes. Jana bydlí v nájemním bytě 3 plus 1 a podotkla, že na výši nájemného se s kamarádkou domluvili a výše z pronájmu nepřesáhne 2 000 Kč. Dříve pro ni tato velikost byla přijatelná, ale potom co se odstěhoval její syn, je pro ni zbytečně velký a tím i zbytečně vyhozené finance. Tak jak mi Jana uvedla, i přes našetřené peníze, které plánovala ke koupi tohoto bytu, není jisté, zda ho kamarádka bude chtít prodat. Jana nyní uvažuje o tom, že by ji stačil malý byt, jelikož dcera, až ukončí vysokou školu, má v plánu odstěhovat se. Setkala se ovšem s problémem ohledně sociálních bytů, které jak uvedla, jsou v její obci určené pouze pro rodiny či matky s malými dětmi. Jana stále tak nemá 75

jistotu, kde v budoucnu skončí, ale doufá, že se ji nakonec podaří nějaký vhodný byt nalézt. Jana se po rozvodu potýkala především s problémy ohledně psychického stavu. Jak zmínila, trpěla úzkostí, pocity osamělosti a také vyčítáním si svého vlastního rozhodnutí. Stres jí dohnal až ke změně jejího životního stylu. Jana přestala jíst a naopak začala konzumovat alkohol. K tomuto emočnímu vypětí Janu postihly zdravotní problémy, především problémy se zády, které vyústily až k akutní hospitalizaci v nemocnici. Jana si uvědomuje, že veškeré zdravotní potíže mají svůj původ v psychické nepohodě a k tomu ji nepřispívá ani fyzicky náročná práce, kterou vykonává. Jana si s přibývajícím věkem stěžuje na bolesti hlavy, nohou a celkově se po návratu ze zaměstnání cítí unavená. Velkou oporou jsou ji taktéž rodina a děti, se kterými tyto osobní problémy může probrat. Jana zmínila, že má navíc dvě vnoučata, kterým se věnuje a nemyslí tolik na budoucnost. Kamarádek či známých má mnoho, ale jak uvedla, žádná z nich není ta, které by se mohla vybrečet či svěřovat s něčím důvěrným. K navázání nového vztahu se Jana nebrání, i když jak zmínila, v jejím věku tomu není tak snadné, ale věří, že se najde někdo, kdo ji bude oporou a respektovat jako člověka.

Kazuistika č. 5 – Zuzana Se Zuzanou probíhal rozhovor v příjemné atmosféře. Abychom měli na rozhovor klid, požádala bývalého partnera, aby se v době našeho rozhovoru, postaral o syna. Se Zuzanou jsme se procházeli a celkově mi přišlo, že díky této atmosféře, jsme se obě cítili uvolněnější a tím bylo i její poskytnutí rozhovoru přirozenější. Myslím, že díky tomu, že jsme podobné věkové skupiny, nebyl ze strany Zuzany problém, rozhovor mi poskytnout. Identifikační údaje Věk: 20 let Vzdělání: střední vzdělání s výučním listem v oboru kadeřnice Počet dětí a jejich věk: 1 dítě ve věku 2 let Příčinou rozpadu vztahu byly u Zuzany neshody s bývalým partnerem. Především jeho odlišný způsob života a pohled na něj. Jak sama Zuzana zmiňuje, v době kdy spolu tvořili pár, se její bývalý partner choval normálně, avšak za jeho změnou jsou podle Zuzany jeho 76

kamarádi. Jak mi přiznala, dítě bylo neplánované, a i když přemýšlela o interrupci, dítě si nechala. V době, kdy spolu chodili, žili oba u svých rodičů. I přes to, že spolu Zuzana a její bývalý partner čekali syna, neshody byly natolik velké, že došlo k rozpadu vztahu. Na začátku pro ni bylo nejtěžší pochopit vůbec to, že se stala matkou. Jak sama zmínila, mít takhle v mladém věku dítě si ani ve snu nepředstavovala. Před otěhotněním žila život mladé pubertální holky, užívala si života na maximum, navštěvovala každý víkend různé diskotéky a bary. Zároveň jak uvedla, ráda experimentovala i v oblasti návykových látek. Celkově žila život teenagera. Zuzana přiznala, že následující způsob života pro ni nebyl lehký. Nevěděla si rady s potřebami dítěte, nevěděla jak se zachovat v určité situaci. Uvědomovala si, že i ona je stále ještě dítě. Velkou oporou jí byli rodiče, především matka. Zuzana s lehkým studem přiznala, že to byla právě její matka, kdo jí syna vychoval. I přes to, že se Zuzana snažila ztotožnit s rolí matky, potýkala se s jejím neúspěchem. Stále v ní přetrvávalo jednání mladé, nevybouřené dívky. Finanční stránku Zuzana, jak zmínila, řešit nemusela. Když otěhotněla, měla sice ukončené střední odborné vzdělání, ale nepracovala. Přivydělávala si sice formou různých brigád, ale jak podotkla, ty ihned utratila. Do ukončení rodičovské dovolené ji zbývá rok a už teď se zajímá o nějaké vhodné zaměstnání. Zuzana by ráda pracovala ve vyučeném oboru, ale dodává, že v jejím bydlišti je to nemožné. Se synem se odstěhovat nechce, jelikož tu má mnoho přátel a také rodinu. Ani bytová situace se po rozpadu vztahu u Zuzany nezměnila. S bývalým partnerem v společné domácnost nežila, a tak stále bydlí u svých rodičů v malém domě. Stejně jako u Hany, se i Zuzana nepodílí na hrazení významných nákladů spojené s bydlením. Zuzana zmínila, že rodiče jsou pro ni důležitou finanční oporou a ona tak hradí pouze potřeby spojené s jejím dítětem. Také se mi svěřila, že nyní co má dítě, se naučila více hospodařit s financemi, než když byla sama. Zuzana doufá, že u rodičů bude moci zůstat co nejdéle, jelikož stále nemá dostatek uspořených financí ke koupi nějakého menšího bytu. Oblast výživného je u Zuzany specifická. Výživné ji nehradí otec jejího dítěte, ale její tchán. Důvodem této situace je především to, že otec dítěte nepracuje a podle Zuzany ani nikdy v minulosti nepracoval, bydlí u svých rodičů a kvůli nalezení pozitivního testu na návykové látky, odebrán i řidičský průkaz. Zuzana je tak vděčná svému tchánovi, který ji 2 500 Kč měsíčně na syna posílá. Podle Zuzany je tato skutečnost zapříčiněna leností bývalého partnera a taky využíváním dobrosrdečnosti jeho rodičů. Bývalý partner o syna 77

sice jeví zájem a v době, když zrovna Zuzana potřebuje, zajistí i hlídání, ale finančně se na jeho potřeby nepodílí. Tchán navíc platí dítěti hračky, oblečení i pleny. Zuzana je za tento skutek ráda a snaží se synem za jeho prarodiči co nejvíce docházet. Jak už jsem zmínila na začátku, Zuzanina zdravotní situace se poznamenala především ve změně životního stylu, ale opačným způsobem. Ve chvíli kdy měla dítě a zároveň byla bez partnera, tento rozpad neřešila, spíše se musela naučit odvyknout věci, ke kterým měla pozitivní vztah předtím. I když sama přiznává, že stále kouří a konzumuje alkohol, ale ne v takové míře, jako tomu bylo před otěhotněním. Se zdravotními či psychickými problémy se Zuzana po rozpadu vztahu nepotýká, i když občasné výkyvy nálad či poruchy spánku v souvislosti s dítětem, pociťuje. Sama je až překvapená, že ji rozchod nijak psychicky nezasáhl, ale zároveň vnímá, že v době porodu na takové věci neměla ani pomyšlení. Nyní se cítí dobře a je šťastná. Je ráda, že svoji původní myšlenku, jít na interrupci, zavrhla, jelikož jak zmínila, syn je pro ni ten, kdo jí dělá šťastnou a spokojenou.

Kazuistika č. 6 – Romana S Romanou probíhal rozhovor venku, za přítomnosti jejich dětí. Jelikož v době realizování našeho rozhovoru nebyla jiná možnost, její výpovědi byly poněkud strohé. Romana se sama přiznala, že před dětma o její situaci hovořit nechce, což jsem samozřejmě akceptovala a tak jsem byla ráda, alespoň za ty momenty, kdy si děti odskočily na hřiště a my tak mohli být sami a Romana se mi mohla svěřit. Identifikační údaje Věk: 32 let Vzdělání: střední vzdělání s výučním listem Počet dětí a jejich věk: 2 děti, 11 let a 9 let Romana je 3 roky matkou samoživitelkou. Uvedla, že příčinou rozpadu manželství byla manželova nevěra s mladší ženou. Nejtěžší pro ni bylo, smířit se s touto náročnou životní situací, především kvůli střídavé péči, která byla bývalým manželům udělena nejprve sociální pracovnicí a později soudem. Romana si tak se všemi věcmi musela poradit sama,

78

jelikož jak zmínila, její rodiče jsou v invalidním důchodu a bydlí daleko od jejího bydliště. Svoji finanční situaci popisuje Romana jako obtížnou. Začínala znovu od začátku a potýkala se i s tím, že jí bývalý manžel neposkytl žádné finanční prostředky. Romana se ocitla i v situaci, kdy neměla možnost zajistit hlídání pro své děti a v důsledku toho, také nemožnost vydělat si finance formou přesčasů v zaměstnání. Otázka, zda je Romana spokojená se svým zaměstnáním, byla záporná. Romana pracuje jako operátor ve výrobě a pracuje v třísměnném provozu 12 hodin. Stěžuje si také na to, že v tomto důsledku se nemůže naplno věnovat svým dětem. Dle Romany by bylo vhodné, nejenom pro ni, ale také pro její děti, najít zaměstnání na 8 hodinové směny za rozumný finanční výdělek. Po rozpadu manželství bydlela Romana v pronájmu rodinného domu. Nyní bydlí v městském bytě o velikosti 2+ kk. Vzhledem ke střídavé péči nepobírá žádné dávky státního sociálního systému a stěžuje si tak na nejednoduchou finanční situaci, v jejímž důsledku musí Romana pracovat v zaměstnání přesčas. Romana se mi navíc svěřila, že pokud k takové situaci dojde, musí své děti nechávat doma samotné nebo zajistit hlídání u kamarádky. Romana podotkla, že výživné ji bývalý manžel hradí pravidelně. Ovšem potýká se s jeho nízkou částkou (1 600 Kč na obě děti), která pro ni není vůbec významným zdrojem, naopak, v dnešní době pro ni představuje směšnou a malou částku. Na ostatní věci, jako jsou potřeby dětí do školy či hrazení koníčků dětí otec nepřispívá a Romana si je musí hradit sama. Změny v oblasti zdravotní situace Romana vnímá. Po rozpadu manželství hodně zhubla na váze, ale svoji psychickou oblast vnímá lépe než v době trvání manželství. Jak sama přiznala, v manželství zažívala nepochopení, ponižování a nadávky. Až po rozvodu našla Romana ztracenou rovnováhu a sebevědomí. V tomto směru ji hodně pomáhají rodiče a kamarádka, se kterou, pokud se u Romany najde chvilka, posedí a popovídají si. Na navázání nového vztahu se Romana zatím necítí. Vnímá především ze strany dětí, že jim tento způsob života prozatím vyhovuje.

79