VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Využití standardizovaných škál pro hodnocení výživy u seniorů v sociálním zařízení

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Využití standardizovaných škál pro hodnocení výživy u seniorů v sociálním zařízení Bakalářská práce

Lenka Chmelíková Vedoucí práce: PhDr. Ingrid Juhásová, PhD. Jihlava 2016

Abstrakt Výživa senioru je důležitá pro kvalitu života, je nutné sledovat nutrici a určit rizikové seniory, protože tvoří skupinu obyvatel, pro které je nutriční stav často nedostatečný. Cílem práce bylo zmapovat nutriční stav seniorů prostřednictvím vybraných nutričních testů. Soubor tvořilo 87 (minimálně 69, maximálně 96 let věku) seniorů, jejich délka pobytu ve vybraném sociálním zařízení byla 1 rok až 7 let. Na získání údajů byly použity testy: MNA (Mini Nutritional Assessment), univerzální nástroj na odhalení podvýživy (Malnutrion universal screening tool - MUST) a index tělesné hmotnosti (body mass index – BMI). Výsledky jsou vyhodnoceny v absolutní a relativní četnosti. Škála MUST odhalila, že poruchu výživy má 13% klientů. Škála MNA potvrdila poruchu výživy u 50 % klientů. BMI test odhalil velké procento v kategorii obezity (30 %). V kategorii normální stav výživy se dle BMI nacházelo 25 % senioru, podle škály MNA 49% seniorů a MUST 87 %. Nebyli zjištěni mezipohlavní rozdíly vzhledem k využitým nutričním testům (p>0.05). Výsledky této studie by mohly být základem výživových norem na národní úrovni. Problematika výživy seniorů v sociálním zařízení nesmí být opomíjenou oblastí v péči o seniory, protože dobrý stav výživy je předpokladem zlepšení kvality života.

Klíčová slova geriatrický pacient, nutriční posuzování, senior, výživa, MNA, MUST, BMI

Abstract Nutrition for seniors is important for quality of life, nutrition is necessary to monitor and identify seniors at risk because they form a group of the population for which nutritional status is often inadequate. The aim of the study was to explore the nutritional status of the elderly through selected nutritional tests. The respondents consisted of 87 seniors (minimum age was 69 years of age, maximum was 96 years of age), residing in a welfare facility from one year to seven years. In order to obtain data needed, following test were used: MNA (Mini Nutritional Assessment), the universal tool for detecting undernutrition (Malnutrion universal screening tool - MUST) and body mass index (body mass index BMI). The results were evaluated in absolute and relative frequencies. The range MUST revealed that 13% of clients suffer from some sort of eating disorder. Range MNA confirmed nutritional disorders in 50% of clients. BMI test revealed a large percentage in the category of obesity (30%). In the category of normal nutritional status according to BMI, 25% of the elderly fall into this group, by MNA range 49% of seniors and by the range of MUST 87% of seniors belong to this category. Sexual differences were not detected with respect to the Utilization of Nutritional scale (p<0.05). We believe that the results of this study could be the basis of nutrition standards at the national level. The results of this study could be the basis of nutrition standards at the national level. Nutritional issues of seniors in private facilities should not be neglected area of care for the elderly because a good nutritional status is a prerequisite for improving the quality of life.

Keywords Senior / geriatric patient, nutrition, nutritional assessment, MNA, MUST

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce, jímž byla paní PhDr. Ingrid Juhásová, PhD., za její trpělivost při vedení mé práce, cenné rady a v neposlední řadě za věcné připomínky. Déle děkuji Domovu seniorů Drachtinka Hlinsko v zastoupení Bc. Markem Bíškem, který mi poskytl užitečné materiály a důležité informace pro zpracování bakalářské práce.

Obsah ÚVOD ....................................................................................................................................... 10 1 VÝŽIVA VE STÁŘÍ ............................................................................................................. 11 1.1 Stáří a stárnutí ................................................................................................................. 11 1.1.1 Fyzické změny ve stáří ............................................................................................. 12 1.1.2 Psychické změny ve stáří .......................................................................................... 14 1.1.3 Sociální změny u seniorů.......................................................................................... 15 1.2 Energetická hodnota ve výživě seniorů........................................................................... 15 1.2.1 Bílkoviny ve výživě seniorů ..................................................................................... 16 1.2.2 Tuky ve výživě seniorů ............................................................................................ 16 1.2.3 Sacharidy ve výživě seniorů ..................................................................................... 16 1.2.4 Vitamíny ve výživě seniorů ...................................................................................... 17 1.2.5 Minerální látky, stopové prvky ve výživě seniorů ................................................... 17 1.3 Faktory ovlivňující výživu seniorů ................................................................................. 17 1.3.1 Farmakologie ............................................................................................................ 18 1.3.2 Pohybová aktivita ..................................................................................................... 18 1.4 Zásady výživy ve stáří ..................................................................................................... 20 1.5 Poruchy výživy u seniorů ................................................................................................ 20 1.5.1 Obezita ...................................................................................................................... 20 1.5.2 Nadváha .................................................................................................................... 21 1.5.3 Podvýživa ................................................................................................................. 22 2 NUTRIČNÍ PÉČE V SOCIÁLNÍM ZAŘÍZENÍ ................................................................... 23 2.1 Nutriční tým a jeho úloha v péči o výživu seniorů ......................................................... 24 2.1.1 Role všeobecné sestry v péči o výživu seniorů ........................................................ 24 7

2.1.2 Nutriční terapeut ....................................................................................................... 25 2.2 Stravovací režim a podávaní stravy ................................................................................ 25 2.3 Dietní systém ................................................................................................................... 26 2.4 Pitný režim ...................................................................................................................... 27 2.4.1 Dehydratace .............................................................................................................. 27 2.4.2 Hyperhydratace......................................................................................................... 28 3 Postupy pro hodnocení nutričního stavu u seniorů ................................................................ 29 3.1 Nutriční anamnéza .......................................................................................................... 29 3.2 Fyzikální nutriční vyšetření............................................................................................. 29 3.3 Antropometrické vyšetření .............................................................................................. 30 3.4 Laboratorní nutriční vyšetření ......................................................................................... 30 3.5 Vybrané standardizované škály pro hodnocení výživy ................................................... 31 3.5.1 Mini nutritionalassessment – MNA.......................................................................... 31 3.5.2 Malnutrition universal screeningtool – MUST......................................................... 31 3.5.3 Body mass index – BMI ........................................................................................... 32 4

Průzkum – hodnocení stavu výživy seniorů v sociálním zařízení ..................................... 33 4.1 Průzkumní problém a cíle výzkumu ............................................................................... 33 4.2 Metodika výzkumné páce ............................................................................................... 34 4.2.1 Průběh průzkumu...................................................................................................... 34 4.2.2 Výzkumní nástroj ..................................................................................................... 35 4.2.3 Charakteristika výzkumné vzorky ............................................................................ 35 4.2.4 Zpracování výsledků ................................................................................................ 37 4.2.5 Výsledky průzkumu.................................................................................................. 37 4.3 Diskuze............................................................................................................................ 50 4.3.1 Interpretace výsledků průzkumu .............................................................................. 50

8

4.3.2 Doporučení pro ošetřovatelskou teorii a praxi ......................................................... 54 ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 56 SEZNAM POUŽÍTÉ LITERATURY ...................................................................................... 57 SEZNAM ZKRATEK .............................................................................................................. 62 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................. 63 SEZNAM GRAFŮ ................................................................................................................... 64 SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................................... 65

9

ÚVOD Výživa geriatrických klientů je velice důležitá pro kvalitní péči, je spojená s výskytem mortality a morbidity. Výživa ve stáří má určité zvláštnosti a problémy, které jí do značné míry odlišují od předcházejících životních etap. Správná výživa má zásadní význam na udržení dobrého zdraví a podpory kvalitního života. Starnovská (2011) tvrdí, že senioři tvoří skupinu obyvatel, kteří nutriční stav je často nedostatečný. Samotný přesun z domácího prostředí do sociálního zařízení může u člověka vyvolat obavy, strach, nervozitu, deprese. Téma závěrečné práce zabývající se problematikou výživy u seniorů jsem si vybrala z toho důvodu, že není stále věnována dostatečná pozornost této problematice a to převážně v prostředí sociálních zařízení. Dle Všeobecné zdravotní pojišťovny (2012) hrozí podvýživa 60 % klientů domova pro seniory či léčeben pro dlouhodobě nemocné. Na získání údajů jsme použili Malé vyšetření výživového stavu (Mini Nutritional Assessment), univerzální nástroj na odhalení podvýživy (Malnutrion universal screening tool) a index tělesné hmotnosti (body mass index). Bakalářská práce přibližuje současné poznatky o výživě seniorů, nutriční péče v sociálním zařízení. Práce popisuje vybrané postupy pro hodnocení výživy nutričního stavu u seniorů, které jsou podrobně popsány v podkapitolách. Výzkumní šetření probíhalo v Domově seniorů Drachtinka Hlinsko v období červen až listopad 2015.

Cíle bakalářské práce: -

zjistit současné poznatky o výživě ve stáři

-

zjistit stav výživy klientů domova seniorů dle vybraných testů (BMI, MNA a MUST test),

-

zjistit mezipohlavní rozdíly ve výživě seniorů vzhledem k využitým nutričním testům,

-

zjistit, která ze standardizovaných škál je citlivější pro odhalení poruch výživy.

10

1 VÝŽIVA VE STÁŘÍ Stáří má své specifika, které je třeba brát v úvahu. Seniorům musíme věnovat více času, přistupovat k němu individuálně, s pochopením a uznáním k jeho dosavadnímu životu a životným podmínkám.

1.1 Stáří a stárnutí Stáří se všeobecně označuje jako poslední fáze lidského života. Celkově se jedná o dopad involučních změn funkčních i morfologických, které probíhají určitou rychlostí s inter individuální proměnlivostí, jež vede k obrazu zvanému fenotyp stáří. Z hlediska předpokladu podoby stáří a kvalitního stárnutí je dobré vědět, že mimo biologické involuce jsou i další faktory kladně ovlivnitelné. Globálně v hospodářsky vyspělých zemích, k nimž patří i Česká republika, se funkční a zdravotní stav nově stárnoucí generace stále zlepšuje. Ke zlepšení toho stavu přispívají různé podmínky, např. lepší životní podmínky či kvalitnější způsob života. Vzhledem k těmto příčinám dochází ke snižování počtu chorob a prodlužování délky života (Čevela et al., 2012). Stáří má různá dělení podle toho, kým bylo dělení sepsáno a vydáno. Grofová (2011) uvádí dělení stáří dle WHO (Světová zdravotnická organizace): -

na rané stáří 60 –74 let,

-

stáří 75 – 89 let,

-

dlouhověkost 90 let a více.

Stárnutí je biologický proces, který potká každého člověka. Jde o proces, při němž se shromažďují změny, ke kterým dochází během celého života a projeví se na tělesných, biochemických, psychických a funkčních stupních. Stárnutí je individuální a u každého člověka probíhá vždy jinak. Rozeznáváme spoustu faktorů, které stárnutí ovlivňují jak pozitivně, tak i negativně. Mezi faktory pozitivně ovlivňující stárnutí patří dostatečná fyzická aktivita, zdravá výživa, spánek, společenské, pracovní začlenění a další. K negativním faktorům, které urychlují proces stárnutí, řadíme stres, nadměrný příjem potravy, vysoký krevní tlak, užívání návykových látek, nedostatečná fyzická aktivita,

11

obezita, sedavý způsob života, nedostatečná fyzická aktivita, malé sociálně – pracovní zapojení a další (Kubešová, 2006).

1.1.1 Fyzické změny ve stáří Fyzické změny ve stáří se dotýkají všech systémů těla a orgánů, které jsou jejich součástí. Krátce budou popsané v této části práce. Změny na kůži Ke změnám dochází na povrchu kůže i v jejich vrstvách, ale i na vlasech, nehtech, mazových či potních žlázách. U starších lidí je kůže většinou suchá a slabá. Ve vyšším věku dochází ke snižování bariérové funkce, zhoršení výživy pokožky, ke snížení životnosti epidermálních buněk, projevující se horší regenerací, atrofickými změnami i ztenčením pokožky. S těmito změnami je souvislost se snadným stržením kůže při působení tahu a tření i vyšší riziko vzniku dekubitů. V krevním zásobení, nervových zakončeních a na receptorech probíhají změny, které obvykle způsobují zhoršené hojení ran (Poledníková, 2006). Změny v pohybové soustavě Ve vyšším věku se mohou objevit změny, které jsou spojeny s výškou a váhou člověka. S vyšším věkem je spojené i řídnutí kostí, čímž jsou starší lidé náchylnější k úrazům a hlavně zlomeninám. Snížená schopnost pohybu v kloubech a následně jejich bolestivost, mohou být spojené s možným úbytkem kloubní chrupavky (Mlýnková, 2011). Změny nervové soustavy S přibývajícím věkem se snižuje psychomotorické tempo a prodlužuje se reakční schopnost na podněty. V periferním nervovém systému se výrazně snižuje rychlost vedení vzruchů (Mlýnková, 2011). Změny kardiovaskulárního a dýchacího systému Vlivem stárnutí dochází k navýšení reziduálního výdechového objemu a snížené schopnosti kašlat, což vede ke zvýšené náchylnosti k infekcím horních a dolních dýchacích cest. I funkce srdce se ve stáří snižuje a to se může projevit při větší fyzické námaze a stresu. U cév se snižuje jejich elasticita, na tepnách se tvoří kalcifikace. Ke změnám v krevním

12

tlaku nejčastěji dochází u systolických hodnot, kde změny mohou být výraznější, u diastolických hodnot bývají změny převážně mírné (Poledníková, 2006). Změny trávicího systému S vyšším věkem je také spojené vypadávání zubů, které je věkově individuální a může být ovlivněno chorobnými procesy probíhajícími v dutině ústní. Zuby nám slouží k rozmělnění potravy a jejich nepřítomnost nebo špatný stav souvisí s poruchou příjmu stravy. V případě, že se setkáme s lidmi, kteří mají chrup neúplný, je mnohdy potřeba stravu dle potřeby upravit. Strava může být upravená ve formě kašovité, mleté a dalších, důležité však je se snažit zamezit snížení příjmu potravy. V případě, že jedinec má zubní protézu, měli bychom dbát na její správné nasazování i čistění (Kubešová, 2006). S přibývajícími roky dochází k atrofii sliznice jícnu, žaludku, střev a snižuje se i tvorba trávicích enzymů, což vždy vede k pomalejšímu trávení i vstřebávání. Snížený svalový tonus ochabuje peristaltiku, tím se následně snižuje rychlost vyloučení stolice a to bývá spojeno s nechutenstvím u starších lidí (Poledníková, 2006). Změny vylučovacího systému Ve stáří se snižuje celkové množství tkáně ledvin, snižuje se počet nefronů, cévy mohou tvrdnout, a tím se může snížit i filtrace krve. Stěny močového měchýře ochabují a měchýř se stává méně elastickým. Následkem ochabnutí svalů může docházet k neúplnému vyprazdňování močového měchýře. U mužů se setkáváme se zvětšenou prostatou a u žen převážně s ochabnutím svalů pánevního dna (Kubešová, 2006). Změny imunitního systému Starší lidé mají sklon k infekcím a často průběh infekce bývá komplikovanější, jelikož se snižuje aktivita T a B lymfocytů a je značné oslabení protilátkové a buněčné imunity. Průnik infekce do organismu je snadnější vzhledem k defektu polykání, zhoršené činnosti průdušek, sníženému vylučování moči, změnám na genitáliích (Poledníková, 2006). Změny smyslového vnímání Ke změnám ve vyšším věku patří i porucha sluchu, kterou je třeba vyšetřit, pokud je to možné odstranit ji či použít různé kompenzační pomůcky. U zraku dochází ke změnám zrakové ostrosti, snižuje se reakce na šero a tmu (Holmerová et al., 2003, s. 51; Kubešová, 2006). 13

Změny pohlavního systému Sexuální aktivita u seniorů je vždy individuální a u některých lidí trvá do vysokého věku. U mužů varlata tvoří spermie do pozdního věku, pouze se snižuje množství spermií. Změny u žen jsou výraznější, obzvláště po menopauze. U žen je ukončena sekrece pohlavních hormonů, zmenšuje se prsní žláza a snižuje se přirozená zvlhčující schopnost pochvy (Mlýnková, 2011).

1.1.2 Psychické změny ve stáří Stárnutí je charakterizováno úbytkem sil jak fyzických, tak i psychických. Mezi lidmi můžeme vidět individuální rozdíly v pojetí stáří, které souvisí s fyzickými i psychickými kvalitami během života. Typickými změnami u starších osob jsou poruchy paměti, zhoršuje se schopnost přijímat informace, jejich zpracování i zapamatování. Co se týká změn citů, oslabují se vyšší city (morální, sociální, estetické, intelektuální). Často se dostaneme do situací, kdy starý člověk podlehne lítosti u běžného podnětu anebo naopak vidíme neadekvátní záchvat zlosti. Pocit samoty u starších lidí mnohdy vyvolá úzkostné a depresivní stavy, jejichž příčinou může být úmrtí partnera, odchod do důchodu, ztráta soběstačnosti, pocit

sociální

izolace

apod. (Poledníková, 2006).

Ztráta partnera

pro stárnoucího člověka je těžká životní situace, se kterou se tito lidé dlouho a velmi těžce vyrovnávají. Je u nich složité vyrovnat se s náhlou osamělostí, se zhroucením denního režimu, změnou v ekonomické situaci, a proto mnohdy dochází k tomu, že tento člověk přestává být schopen se o sebe sám postarat (Čechová et al., 2004). Stáří obvykle vede ke snížení adaptability člověka. Problémem pro staré lidi bývá nové prostředí, setkávání se s novými lidmi a jejich nedůvěrou k nim (Poledníková, 2006). U starších lidí se můžeme setkat se změnou některých jejich rysů, které měli již dříve, a ve vyšším věku nastane jejich zesílení. Staří lidé často žijí ve vzpomínkách na jejich život, který uplynul, hodnotí ho a snaží se vyrovnat s blížící se smrtí. Lidé, kteří vyhodnocují svůj život negativně, s nespokojeností, nenaplněním v životě, se s koncem života smiřují hůře než lidé, kteří svůj život hodnotí jako spokojený a neplněný štěstím (Kubešová, 2006).

14

1.1.3 Sociální změny u seniorů K důležitým sociálním změnám se řadí odchod do důchodu, kdy dochází k snížení sociálních vazeb, poklesu finančních příjmů a změně denní aktivity, která byla dříve zaměřena především na práci. Ztráta blízkých, osamělost, změna životního stylu a další změny, které jsou spojeny se stářím, mají negativní dopad na psychickou stránku seniorů a je těžké se s těmito skutečnostmi vyrovnat (Hrozenská, Dvořáčková, 2013; Kubešová, 2006).

1.2

Energetická hodnota ve výživě seniorů

Věk s sebou nese změny, které vyčleňují pacienty jako skupinu hodnou zvláštní péče. Křehký geriatrický pacient vyžaduje skutečně specifický přístup v mnoha aspektech, jež mohou být ještě ztěžovány polymorbiditou a polypragmázií (Grofová, 2007). Pro podporu kvalitního života a udržování dobrého zdravotního stavu má fyziologicky adekvátní výživa ve vyšším věku velmi zásadní význam. Po dobu stárnutí dochází k fyziologickým změnám v organizmu, které můžou ovlivňovat potřebu jednotlivých živin. U seniorů je známo, že mají menší energetickou potřebu než mladí lidé, ale neměli bychom zaujmout postoj, že jejich strava má být chuťově nevýrazná a že by měli jíst málo. Naopak strava u této věkové skupiny by měla být kvalitnější, vzhledem ke snížené využitelnosti přijatých živin. Při sestavování nutričního postupu by měly být brány v potaz choroby nemocného, jeho užívané léky a v neposlední řady celkový zdravotní stav. Musíme zmínit to, že strava v jakémkoliv období života a stejně tak i ve stáří by měla být pestrá, vyvážená, s dostatečným přísunem všech potřebných látek, a pokud tomu tak není, vždy se to odrazí nepříznivě na celkový zdravotní stav člověka (Starnovská, Chocenská, 2006). Potřeba energetického příjmu se postupně s věkem mění, převážně snižuje. Studie zaměřené na vztah výživy k věku podotýkají, že energetická potřeba organizmu od dospělosti ke stáří lineárně klesá. Příjem energie klesá od 2700kcal / den ve věku 30 let k 2100kcal / den ve věku 80 let. To má za následek snížení přínosu hodnotných bílkovin, vitamínů a některých stopových prvků. Energetická potřeba organizmu je individuální, zvyšuje se např. po dobu onemocnění (Kalvach et al., 2004).

15

1.2.1 Bílkoviny ve výživě seniorů Počet bílkovin není možné ve staří snižovat, protože jejich využití se přibývajícím věkem nižší. Doporučená denní dávka bílkovin ve stáří je v rozmezí 1,0 – 1,25 na kg tělesné hmotnosti na den (Kalvach et al., 2004). Stoupající nemocnost v tomto stádiu života klade zvýšené požadavky na dostatečný příjem bílkovin a také jejich kvalitu. Upřednostňovat např. bílkoviny živočišné, které najdeme v mase, vejcích, mléku a mléčných výrobkách. Tepelnou úpravou je třeba upravit jejich stravitelnost, která by měla být co nejvíce jednoduchá. Nejhůře stravitelná jsou hlavně jídla připravovaná smažením, výhodnější je přírodní

úprava.

Kohout

(2010)

uvádí

vhodné

zastoupení

výživy

pro seniory: bílkoviny (12–15 %), tuky (30 %), sacharidy (55–60 %).

1.2.2 Tuky ve výživě seniorů Tuky vytvářejí zásobní formu energie v organismu, tvoří ochranná pouzdra orgánů, jsou nutné pro vitaminy rozpustné v tucích. Základní stavební kámen lipidů představují mastné kyseliny, které se rozlišují na nasycené nebo nenasycené. Nejzákladnější dělení tuků je dle původu na rostlinné a živočišné. Lipidy by měly zastupovat 30 – 50 % nebílkovinné energie s denní dávkou v rozmezí 0,8 – 1,5 g/kg/den. Ve vyšším věku je důležité omezovat především přijem živočišných tuků všeho druhu. Hlavním zdrojem mastných kyselin ve stáří by měli být tuky rostlinného původu jako jsou rostlinné oleje. Velmi výhodný ve stáří je antiarytmický a protizápalový účinek, který vykazuje kyselina linoleová. Rostlinné oleje jsou dobrým zdrojem vitamínu E, který svým antioxidačním působením chrání před poškozením tzv. volnými kyslíkovými radikálmi (Kohout, 2010).

1.2.3 Sacharidy ve výživě seniorů V potravě starších jedinců je třeba omezovat příjem řepného cukru (sacharózy), obsažená spravidla ve velkém množství ve slazených nápojech a jemném pečivě všech typů. Konzumace těchto potravin vede k rychlému zvýšení hladiny krevního cukru a to je zdravotně nevýhodné (podpora vzniku cukrovky). Upřednostnit třeba konzumac, která tělu poskytuje komplexní sacharidy a spolu s nimi i užitečnou rostlinou vlákninu, která

16

se uplatňuje v předcházení aterosklerózy (pečivo, ovoce, zelenina). Sacharidy by měli tvořit 55–75 % ve stravě seniorů (Shils et al., 2006).

1.2.4 Vitamíny ve výživě seniorů Nedostatek vitamínů ve stravě starších jedinců vytváří spojení většinou s příjmem nevyvážené stravy. V seniorské populaci je pořeba některých vitamínů zvýšené množství. Jde o vitamín D, B12, kyselinou listovou a vitamín B6 (Svačina et al.,2010). Rizikovým vitamínem pro starší osoby je vitamín D, jeho vlastní syntéza na kůži se s věkem snižuje, k jeho deficitu přispívá i skracování doby vystavovaní se UV záření. Zvýšeným příjmem vitamínu D je možné spomalit odbourávání kostí a společně s adekvátním příjmem vápníku, tak zvýšit nebezpečí vzniku zlomenin (Tange et al., 2007).

1.2.5 Minerální látky, stopové prvky ve výživě seniorů Stopové prvky jsou látky minerálního charakteru, které jsou ve velmi malých množstvých nenahraditelné pro funkci některých enzymů a také pro biologické procesy. Vzhledem k tomu, že ve stáří se velmi významně mění vstřebávání některých živin a celkový příjem potravy, jsou poruchy metabolismu mikroelementů u seniorů časté. Nedostatek železa je ve starobě velmi častým jevem. Příčinou bývá nedostatečný přísun železa, ztráty železa drobnými krvácivými ztrátami. Ve stáří je často deficit i dalších stopových prvků jako například – hořčík (Mg), draslík (K), zinek (Zn), vápník (Ca) (Bretšnajdrová, 2010).

1.3 Faktory ovlivňující výživu seniorů Výživové potřeby seniorů jsou dané nejenom změnami organizmu, ale i dalšími faktory, které vyplývají z životného stylu. Důležitou úlohu hrají stravovací návyky získané a uplatňované už od mladosti, sociální a kulturní prostředí a tradice, vzdělání, společenské postavení, ekonomická úroveň v poproduktivním věku, úroveň kultury a také psychický stav (Kalvach a kol., 2004). Je potřebné si uvědomit, že stav výživy seniorů je ovlivňován také sociálními, zdravotními a ekonomickými faktory. U seniorů ubývá vzájemných mezilidských kontaktů, postupně se snižuje schopnost sebeobsluhy, zhoršuje se funkce trávicího systému, zhoršuje se stav chrupu, starší osoby konzumují více druhů léčiv s vedlejšími účinky (Kalvach a kol., 2004). 17

1.3.1

Farmakologie

Senioři jsou řazeny mezi uživatele zpravidla jednoho a více druhů léčiv. Pravidelně užívané léky mohou ovlivnit metabolizmus a využitelnost některých živin, a tím tak negativně působit na celkový stav výživy člověka. Spousta léků snižuje chuť k jídlu (laxativa, antirevmatika, antibiotika a další), omezuje trávení a absorpci, metabolickou aktivaci a přesun živin, a tím i jejich biologickou aktivitu (některé nesteroidní protižánětlivé léky, antihypertenziva, antidepresiva a další). Změna poměru tukové a vodní fáze, snížení obsahu albuminu a změny kyselosti žaludeční šťávy vede k ovlivnění farmakologického účinku léku. Nejznámější interakcí mezi potravinou a lékem je inhibiční účinek grapefruitové šťávy, které může zvýšit účinek u midazolamu, diazepamu, nifedipinu až 5násobně a může přetrvávat až několik dní. Abychom předcházeli těmto účinkům, je třeba vždy zvolit vhodný lék (Zloch, 2009).

1.3.2 Pohybová aktivita Podle Nohejla (2011) řada odborníku potvrzuje, že význam fyzické aktivity k upevnění zdraví vychází z faktu, že pohyb patří mezi nejzákladnější potřeby lidského organismu. S pohybem souvisí i kromě kvality života po stránce biologické, samostatná existence člověka. Pokud má jedinec nedostatek pohybu, dochází k nedostatečné stimulaci základních fyziologických procesů a to se následně negativně projevuje poruchy a nemoci. V současné době nejen v materiálech Evropské unie stále více zaznívá názor, že aktivní trávení volného času realizované aktivitami sportovního charakteru má významný vliv na socializaci člověka a jeho začlenění do společnosti. Velké problémy mají jedinci v důchodu se ztrátou sociálního postavení a právě sport je prostředek, jak si ji jedinec může udržet. Pohybová aktivita tedy hraje a i nadále bude hrát v životě člověka významnou roli v oblasti tvorby a podpory jeho zdraví, kultivace a již zmíněné socializace. Řada odborníků potvrzuje příznivý účinek pohybu na celou řadu nemocí. Jsou to v první řadě rizikové faktory aterosklerózy – nadváha, vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak, cukrovka. Pohyb tedy kromě vlastního zlepšení těchto poruch, přináší i prevenci projevů aterosklerózy, nedokrvení končetin, mozkových příhod a především srdečních infarktů. Jsou to i další kardiovaskulární onemocnění jako chronické srdeční selhání či záněty žil s emboliemi. Pohyb také příznivě působí na pohybový aparát (pády, osteoporóza, funkční 18

omezení, artritida, bolesti zad) a mozkovou činnost (myšlení, demence, spánek, deprese, neurózy). Také nesmíme opomenout, že největším přínosem pohybové aktivity je zlepšení kondice, která umožní prodloužení aktivní délky života někdy i o dvacet let. Avšak tato tvrzení jsou velmi individuální a musíme brát v potaz, že někdy pohybová aktivita u seniorů může mít negativní dopady. Proto v navrhovaných pohybových aktivitách, musíme brát v potaz zdravotní stav seniora a vybrat podle toho vhodné prvky pohybové aktivity (Nohejl, 2011).

19

1.4 Zásady výživy ve stáří V této části práce uvádíme shrnuté zásady správné výživy rozdělené do několika bodů dle Starnovské (2005): 

jíst by se mělo pravidelně, nejlépe 5 – 6 krát denně a to menší porce (nepřejídat se, ale ani nehladovět),



jídlo by mělo být lákavě upravené a chutné,



technologická úprava pokrmů by měla být šetrná, aby se zamezilo ztrátě nutričních látek (hlavně vitamínů),



strava by měla obsahovat co nejméně živočišných a tučných potravin,



omezit spotřebu solí a jednoduchých cukrů,



strava by měla obsahovat adekvátní příjem rozpustných a nerozpustných vláknin (zelenina, ovoce,…),



zelenina a ovoce by se měli ve stravě vyskytovat alespoň 5krát denně,



strava by měla obsahovat dostatečné množství bílkovin,



hlídat pitný režim.

1.5 Poruchy výživy u seniorů Důvodem poruch výživy u seniorů je celá série. Mezi faktory, které snižují kvalitu prožitku jídla,

mohou

patřit

fyziologické

změny související

se

změnami

funkce

GIT

(gastrointestinální trakt) ve stáří. Dále jsou to změny psychické (demence, deprese, alkoholismus aj.), sociální vlivy (především sociální izolace) a velmi často ekonomické důvody. Samota ve stáří může svádět k tomu, že se jedinec začne při stravování více odbývat, nebaví jej vařit jen pro sebe, výživa je potom často jednotvárná a nevyvážená. Mezi medicínské příčiny poruchy výživy seniorů patří orgánové poruchy, především srdeční, jaterní a renální selhání, chronická obstrukční choroba bronchopulmonální, diabetes mellitus, traumata a dlouhodobá imobilizace. Speciální nutriční péči vyžadují nemocní s nádory a nádorovou kachexií (Bretšnajdrová, 2010).

1.5.1 Obezita Obezita vzniká v důsledku nerovnováhy mezi příjmem a vyžadovanou potřebou energie pro organismus. Strava přitom bývá nadbytečná pouze kvalitativně – obsahuje málo 20

vlákniny, stopových prvků, vitaminů a nedostatek tekutin. Na rozvoji obezity ve stáří se podílí kombinace nadměrného příjmu potravy a snížení pohybové aktivity (Novotná, Lahodová, 2011). Dle Grofové (2011), jde při obezitě o poruchu výživy, kdy dochází k nahromadění tukové tkáně z důvodu nepoměru příjmu a zároveň výdeje energie. Člověk přijímá nadměrné množství energie, než je jeho tělo schopno spotřebovat a nadbytečná energie je ukládána ve formě tukových zásob. Obezita se nejčastěji projeví zvýšenou hmotností a zvýšenou hodnotou BMI (body mass index - index tělesné hmotnosti) nad 30. BMI je celosvětové měřítko pro určení diagnózy obezity (Svačina et al. 2008). Ve vyšším věku dochází výrazně ke snížení svalové hmoty a poklesu bazálního metabolismu, a to vede při nesníženém příjmu energie k ukládání tuků. Obezita je rizikovým faktorem pro širokou škálu onemocnění, například hypertenzi, diabetes mellitus, metabolický syndrom i pro některé z nádorů a výrazně zhoršuje funkci našeho kardiovaskulárního a pohybového systému a další (Grofová, 2011).

1.5.2 Nadváha Jako nadváha se

označuje zvýšení

tělesné

hmotnosti

nad

normu nahromaděním

tukové tkáně. Výrazní zvýšení tělesné hmotnosti nad normu se označuje jako obezita a je spojeno s vysokým rizikem zdravotních komplikací. Od poloviny 20. století na světě nepřetržitě přibývá procento lidí s nadváhou i obézních lidí. V České Republice má dnes vyšší než normální hmotnost asi 60 % dospělé populace. Jednoduchým a velmi užitečným vodítkem pro zjištění nadváhy je BMI test. Tento ukazatel však není naprosto spolehlivý, nezohledňuje totiž, jak se na tělesné hmotnosti podílejí svaly a jak tuková tkáň, nezohledňuje faktory jako je například věk, pohlaví apod. Proto se při vyšetřování stavu výživy někdy používají přístroje, které orientačně měří procento tukové tkáně v těle. Z hlediska zdravotních komplikací je také důležité, zda se tuk hromadí převážně na bocích a stehnech (typ hruška) či na břiše (typ jablko). Zvýšení tukové tkáně na břiše je rizikovější, proto se také hodnotí obvod pasu. 80 cm v pase u žen a 94 cm v pase u mužů již může zvyšovat riziko některých onemocnění. Co se týče přidružených onemocnění, s rostoucí zásobou

tukové

tkáně

se

zvyšuje

pravděpodobnost

vzniku vysokého

krevního

tlaku, srdečního infarktu, cukrovky a spousty dalších (Vítek, 2008).

21

1.5.3 Podvýživa S podvýživou se setkáváme nadmíru často. Zdálo se, že v civilizovaných zemích, považovaných vyspělé, se nevyskytuje, protože představa o podvýživě byla modifikována výskytem malnutrice ve třetím světě. Podvýživa však bohužel existuje nejen u nás, ale i ve státech,

které

jsou

považovány

za

majetkové.

Krutá

pravda

je,

že s bohatstvím země to vůbec nesouvisí. Vysoké procento pacientů (20 % a více) přicházejících k hospitalizaci splňuje kritéria podvýživy a během jejich pobytu se často stav nejen nezlepší, ale někdy i dokonce prohloubí. Podvýživa je významný rizikový faktor, jehož přítomnost predikuje četné komplikace. Za podvyživeného považujeme člověka s nízkým BMI (pod 18,5, ve spojení se stresem nutná opatrnost, už když hodnota BMI je 20) (Grofová, 2007). Uvádíme přehled nejčastějších příčin malnutrice ve vyšším věku podle Topinkové, který je v odborné literatuře často znázorňovaný (Topinková, 2010): M

Malapsorpce, maldigestence u GIT onemocnění.

A

Anorexie, snížení hmotnosti.

L

Léky – polypragmázie, anorektický efekt některých léčiv.

N

Nákup (neschopnost nakoupit, uvařit), nedostupnost stravy v dostatečném množství, návyky ve stravování.

U

Ústa (orální zdraví, zubné náhrady, problémy s kousáním a přejídáním), ulcerace (dekubity, vředy).

T

Tyreopatia (Hypertyreóza).

R

Rezidentní péče (senioři v ústavní péči).

I

IADL (Instrumental Aktivity DailyLiving – Test instrumentálních běžných činností), výsledek závislosti v běžných činnostech.

C

Cholesterol (nízký obsah cholesterolu v celém stravě).

E

Emoce (například deprese), ekonomika (nedostatek financí na nákup vhodné, vyvážené stravy).

Schuler, Oster (2010) přiřazují k rizikovým faktorům nedostatečné výživy obtíže při žvýkání, nechutenství, imobilitu, demenci, depresi, onemocnění zažívacího traktu, užívání velkého počtu léků, špatná sociální situace a chronické onemocnění.

22

2 NUTRIČNÍ PÉČE V SOCIÁLNÍM ZAŘÍZENÍ S přibývajícím věkem nabývá na významu především subjektivní vnímání výživy především pro zachování života a je doprovázeno významnou psychologickou a emotivní složkou. Jídlo a výživa by měly být ve vyšším věku radostí a důvodem společného setkávání. Podávání stravy může být každodenním rituálem, společenskou událostí, relaxačním prostředkem, jediným kontaktem s okolím nebo třeba i řešením depresivních nálad. Nutriční péče je založena na individuálních nutričních potřebách a individuálních preferencích každého pacienta. Všichni pacienti, kteří jsou podvyživení či v riziku podvýživy mají mít plán nutriční péče. Smyslem aplikované nutriční podpory je dlouhodobě udržovat uspokojivý stav výživy a vyrovnaný stav vnitřního prostředí člověka, který vyžaduje nutriční podporu (Starnovská, 2011). Standardizovaná nutriční péče představuje komplexní i kvalifikované řešení výživy klientů, které zahrnuje: 

systematické posuzování výživového stavu každého klienta v ústavní péči a vyhledávání klientů v nutričním riziku podle přesně stanovených kritérií a následných intervencí,



zodpovědnou úpravu stravy podle konkrétní potřeby a schopnosti klienta a včasné zabezpečení adekvátní nutriční podpory pro tyto klienty, kteří byli identifikováni, jako nutričně rizikoví,



sledování a dokumentování efektu nutriční léčby. Bez spolehlivého vedené dokumentace nemůžeme sledovat efekt jednotlivých opatření ani dokázání efektu nutriční léčby (Starnovská, 2011).

ESPEN, BAPEN, ASPEN – (Americká společnost parenterální a enterální výživy), CNS/SCN – (Kanadská společnost pro výživu/la Société de Canadienne nutritionalé), jsou efektivní organizace v Europě a USA, které poskytují výzkum, vzdělávání, poradenství, zvyšují povědomí o podvýživě a jejich hlavním cílem je zlepšování a prosazování nutriční péče o pacienty ohrožených podvýživou na místní, regionální a národní úrovni. Poskytují vypracování osvědčených metod na identifikaci, léčbu a školení o významné nutriční péči 23

v rámci

multidisciplinární

struktury

a dosáhnutí

kvalitní

výživy

prostřednictvím

stanovených postupů v klinické péči (ESPEN Guidelines, 2015).

2.1 Nutriční tým a jeho úloha v péči o výživu seniorů Základním předpokladem poskytované kvalitní nutriční péče je standardizovaná nutriční péče, která má multidisciplinární charakter. Variabilita nutričního týmu je závislá na charakteru zařízení. Tento tým, složený ze zdravotnických pracovníků (lékaři, nutriční terapeuti, sestry, zdravotnický asistenti, fyzioterapeuti) zajišťují kontinuální nutriční péči klienta v rámci poskytování komplexní péče ve zdravotnických i sociálních zařízení. Dobře fungující nutriční tím je zárukou zabezpečení kvalitní a bezpečné péče. Nutriční péče je důležitou součástí léčebné, preventivní a ošetřovatelské péče. Její úspěšná realizace závisí na včasné identifikaci rizikových klientů (Grofová, 2007).

2.1.1 Role všeobecné sestry v péči o výživu seniorů Včasná identifikace nutričních potřeb je převážně v rukou všeobecných sester, které musí dostatečně znát faktory ovlivňující výživový stav populace, která s klienty vyplňuje nutriční hodnocení. Velmi důležité je prvotní zaškolení všeobecných sester o správném postupu vyplňování a o dalším postupu po zjištění a vyhodnocení výsledku screeningu. Všichni klienti vytipovaní jako nutričně rizikoví následně vyžadují individualizovanou a cílenou nutriční péči, jejíž součástí je i pravidelné opakování nutričního hodnocení v určitých časových intervalech. Velkým problémem (mezi námi zdravotníky) je neznalost, často i nezájem o danou problematiku a správný postupu při aplikování nutriční péče. Pacienta tak vystavujeme nutričním deficitům a riziku malnutrice. Role všeobecné sestry spočívá v identifikaci rizikových pacientů (pozornost je třeba věnovat provádění záznamů do dokumentace – zaznamenáváme vždy jen validní data), a ve sledování příjmu potravy a tekutin. Nutriční péče je podstatnou součástí komplexní péče o nemocného, vyžaduje multidisciplinaritu, úzkou spolupráci všeobecných sester s nutričními terapeuty, abychom poskytováním adekvátní nutriční péče zajistili co nejvyšší kvalitu života klientů (Starnovská, 2011).

24

2.1.2 Nutriční terapeut Nutriční terapeut, dřívějším označením dietní sestra, je podstatný odborník v léčebné výživě. Kdo jiný může dobře odebrat nutriční anamnézu, zhodnotit nutriční stav a rizika, sestavit pacienta nutriční plán i individuální dietu, než dobrý nutriční terapeut. Nutriční terapeut však potřebuje pacienta také vidět a být informován o nemoci, které ho sužuje. Z dokumentace se dozvědět, co nefunguje a v rozhovoru ověřit, jak to pacient sám pociťuje. Práce nutričních terapeutů ve stravovacím provozu má také podstatnou váhu. Někdo musí vymyslet jídelníčky pro všechny diety, které se v zařízení pro klienty připravují. Důležité je, podávat klientům jejich jídlo jako největší lahůdku, i když jídlo nevypadá podle vašich představ. Není atraktivní vodová bramborová kaše, rýžová kaše, citronová omáčka, mletá dieta, tekutá dieta, dieta šetřící (Grofová, 2007). Nutriční terapeutka přichází na konzultaci – většinou ve společnosti všeobecné sestry. Vyžádá si informace o důvodu přijetí pacienta, o tom, jestli přijímá stravu a v jakém množství, a důvodech, proč není indikována enterální podpora v jakékoli podobě. O konzultaci provede nutriční terapeutka podrobný zápis do zdravotnické dokumentace pacienta. U pacientů v riziku malnutrice a u malnutričních pacientů vede všeobecná sestra ve spolupráci s ošetřovatelkou záznam o příjmu stravy a dále je samostatně zaznamenáván příjem tekutin (Starnovská, 2011).

2.2 Stravovací režim a podávaní stravy Stravování v sociálních zařízeních je limitováno organizačně, personálně i financemi. Strava často bývá v jednotlivých zdravotnických zařízeních odlišná. Režim stravování a podávání stravy by mělo být sjednocené ve standardu péče. Součástí je určený čas pro podávání snídaní, obědů, večeří. Svačiny a druhé večeře se podávají buď současně s hlavními jídly, nebo se roznášejí samostatně v čase, který je k tomu určen. Pro dobrou celkovou organizace práce je podstatné určení stravovacího režimu, jeho dodržování jak personálem, tak pacienty (Grofová, 2007). Strava je na oddělení dovážená v nerezových termoportech nebo v podobě tabletového systému. V případě užívání termoportů se strava ještě na oddělení porcuje. Oproti termoportům tabletový systém funguje tak, že jídlo už je předem naporcované ze stravovacího provozu, označené číslem, o jakou dietu se jedná či je strava označena 25

jménem pacienta. Po naporcování jednotlivých diet a po kontrole nutričním terapeutem nebo asistentem se tácy dávají do předem vyhřívaných skříní a rozvážejí se po jednotlivých odděleních. Tabletový systém je dnes užívají i agentury domácí péče a pečovatelské služby. Stravu porcují nutriční sestry v kuchyňkách podle dietního rozpisu. Sestry musí mít k dispozici kalibrované naběračky k dodržení správného množství stravy pro danou dietu. Ke stravování patří i záznam snědené stravy pro nutnost zvolení nutriční podpory. Co se týká perorálních nutričních doplňků, ty se mohou objednávat přes stravovací provoz tak i přes nemocniční lékárnu. Nutriční doplňky do stravovací jednotky nespadají (Grofová, 2007). Pro zajištění teplé stravy a ve správný čas je třeba nejprve stravu dát chodícím pacientům, dále pacientům, kteří se najedí sami, a na konec se podává strava pacientům, kteří potřebují dopomoc, nakrmit nebo jídlo upravit. Chodící klienti se stravují ve společné jídelně u předem prostřených stolů. Pacienti částečně soběstační se nejčastěji posazují ke stolku na pokoji. Ležícím pacientům se upraví lůžko do sedu, vhodně se nastaví jídelní stolek. Pod bradu dáme pacientovi ubrousek a měli bychom mu před jídlem umožnit umýt si ruce nebo alespoň je otřít mokrou žínkou. U nesoběstačných klientů je důležité myslet na nasazení zubní protézy, stravu rozkrájet dle potřeb pacienta, dbát na správnou komunikaci s klientem, aktivizovat klienta atd. Po jídle umožníme klientovi vypláchnout si ústa či vyčistit zubní protézu, poté provedeme úpravu lůžka (Rozsypalová, Šafránková, 2002).

2.3 Dietní systém Dietní systém je doporučující a může být upraven nutričními terapeuty dle hygienických postupů a výživových doporučení. Tento systém se skládá ze 14 druhů diet, které jsou označeny čísly. Ve zdravotnických zařízeních jsou i další diety mimo 14 základních, a to například vegetariánská, bezlepková, dieta při fenylketonurii a další. Dále se můžeme setkat s pacienty, kterým tento systém diet nevyhovuje, a tak nutriční terapeut sestavuje dietu pro tyto pacienta individuálně. Dietu pacientovi vždy ordinuje lékař, případně může výběr diety konzultovat s nutričním terapeutem. Přehled diet, které se podávají v daném sociálním zařízení, bývá uváděn ve standardu péče (Grofová, 2007).

26

2.4

Pitný režim

S příjmem tekutin je to velmi podobné jako se stravovacím režimem. Grofová (2011) tvrdí, že je nad míru často nucena opakovat lidem větu: pitný režim začíná ráno a trvá po celý den. Pitný režim znamená to, že do těla, které je tvořeno z 60 % vodou, pravidelně a průběžně denně tekutiny doplňujeme. Základní tekutinou je čistá voda. Kávu s obsahem kofeinu a silný černý čaj s vysokým obsahem theinu, které mají močopudný účinek, do pitného režimu neřadíme.

2.4.1 Dehydratace Během života se mění obsah vody v těle, v mládí je největší a s přibývajícím věkem se pomalu snižuje. Starší lidé jsou o mnohem citlivější na ztrátu vody než lidé středního věku. Ztráta vody může být spojena s nějakým probíhajícím patologickým procesem v organismu. Příjem tekutin u zdravého člověka by měl činit 1,5 až 2,5 litru v průběhu celého dne. Při normální tělesné teplotě člověk ztratí přibližně 1 litr vody za 24 hodin. U horečnatých stavů se ztráta vody zvyšuje, a to o 0,5 l až 1 l vody za den na 1°C nad normální teplotu 37°C (Holmerová et al., 2003; Kalvach et al., 2004). Hlavními příčinami dehydratace je zvýšená ztráta nebo nedostatečný příjem tekutin v průběhu celého dne. Zvýšená ztráta tekutin může být zapříčiněna mnoha faktory, například

nepřiměřenou

diuretickou

léčbou,

horečnatými

stavy,

ztrátami

gastrointestinálním traktem (průjem, zvracení) atd. Nedostatečný příjem tekutin může být způsoben chyběním pocitu žízně u starších osob, nedostatečnou nabídkou nebo nedostupností nápojů a také některými onemocněními (dysfagie, Parkinsonova choroba a další). K typickým příznakům dehydratace řadíme suchou kůži a sliznice, snížený kožní turgor, kolapsové stavy, zmatenost, apatii, křeče, hypotenzi, tachykardii, tachypnoi a další (Schuler, Oster, 2010). V rámci vyvarování se dehydratace u seniorů by se mělo dbát na dostatečný příjem tekutin, a zabránit tak zbytečným hospitalizacím. Ve zdravotnických zařízeních se můžeme setkat s problémem nedostatečné hydratace, proto je důležitá monitorace a záznam bilance tekutin. V domácím prostředí je velmi důležitá edukace jak seniora, tak rodiny nebo blízkých osob (Holmerová et al., 2003).

27

2.4.2 Hyperhydratace Právě hyperhydratace významně ovlivňuje hmotnost klientů. V průběhu hyperhydratace je velice důležité brát ohled na hodnocení hmotnosti klientů. Typické pro hyperhydrataci je zvýšení extracelulárního objemu způsobené zvýšeným množstvím vody společně s případným navýšením příjmu sodíku. Příčinou hyperhydratace může být ledvinné selhání, srdeční selhání, a další. Rozlišujeme hyperhydrataci hypertonickou, izotonickou a hypotonickou. O jakou hyperhydrataci se jedná, je určeno poměrem sodíku a příjmu vody. Nejčastějším projevem hyperhydratace je nárůst hmotnosti, která je projevem hypervolemie (oběhové selhání, otoky). Dále se hyperhydratace projevuje výpotky v serózních dutinách a v případě, že dojde ke změně osmolality a změně koncentrace sodíku, dostavují se nejčastěji poruchy centrálního nervového systému (Kalvach et al., 2004).

28

3 Postupy pro hodnocení nutričního stavu u seniorů Hodnocením nutričního stavu se zabývá nutriční screening. Základní princip těchto skríningových metod je, aby byli jednoduché, lehko použitelné, nezabírali velmi času a aby se výsledky dali zahrnout do léčebného plánu. U každého přijímaného pacienta do sociálního zařízení by měl být sepsán nutriční screening, který hodnotí nutriční stav klienta. Screening by měl být rychlý, jednoduchý a efektivní, aby nám dokázal odhalit klienta v nutričním riziku. Získávání dat do screeningu by mělo být v kompetenci ošetřovatelského personálu (Sobotka et al., 2004).

3.1 Nutriční anamnéza Nutriční anamnéza patří mezi základní škály hodnocení pro nutriční stav jedince. K hlavním údajům patří: 

velký rozdíl v hmotnosti, společně s tímto úbytkem na váze v procentech. U geriatrických pacientů se z hlediska mortality jako rizikový hodnotí úbytek již od 5 %,



doba, za kterou k poklesu hmotnosti došlo,



zda na hubnutí měly podíl nějaké zdravotní onemocnění,



dále se hodnotí strava, stravovací zvyklosti, počet, objem a složení jídel a zároveň problémy gastrointesticiálního traktu (průjem, anorexie, nechutenství,…),



psychosociální stresové situace, rodinné konflikty, změna rodinného stavu (ovdovění,…).

Podle Volekové a Šatníka (2008), všechny tyto výše uvedené faktory musí být hodnoceny velmi svědomitě, protože následně mohou způsobit pozdější velké problémy.

3.2 Fyzikální nutriční vyšetření Fyzikální vyšetření – je na základě stanovení výšky a hmotnosti jedince s výpočtem BMI. Výpočet BMI se stanovuje pomocí výpočtu hmotnost lomeno výška v metrech na druhou mocninu. Výsledek se uvádí v kg/m2. Podle BMI můžeme určit, zda jedinec se již nachází v pásmu podvýživy. V seniorské populaci je BMI norma 20–24,9. Nadváha 25–29,9 29

a obezita 30–34,9. Těžká obezita 35 a více (Grofová, 2011). Přesné zjištění tělesné hmotnosti u některých geriatrických pacientů, kteří nejsou schopni vzpřímeně stát nebo mají amputovanou dolní končetinu, je obvykle tento údaj nedostupný. V takovém případě je možné využít speciální postupy za pomocí speciálních přístrojů jako je například vážení na stoličce či na posteli. U pacientů po amputaci dolní končetiny se naměřená hmotnost navyšuje o 6 % u amputace nohy pod kolenem, při vysoké amputaci nohy se tělesná hmotnost navyšuje o 15 % (Shils et al., 2006).

3.3 Antropometrické vyšetření Toto vyšetření je založeno na měření lidského těla. Mezi základní vyšetření patří hodnocení středního obvodu ramene, měření kožní řasy (nad tricepsem), (viz příloha A). Při antropometrickém vyšetření se odhadují tělesné zásoby proteinů pomocí palpace podkoží a dalších různých svalových skupin. Když šlachy svalů jsou lehko přístupné k palpitaci, znamená to, že jedinec ztratil u minimálně 30 % tělesné bílkoviny. Tukové tělesné zásoby se odhadují stlačením kožní řasy nad bicepsem či tricepsem, kdy vyšetřující tuto kožní řasy utvoří mezi svým palcem a ukazovákem (Kohout, Kotrlíková, 2010). Dle Hrnčiarikové (2007) se za normální hodnoty považují obvod paže menší než 19,5 cm u mužů a 15,5 cm u žen. Topinková (2003) uvádí jako patologickou hodnotu obvodu paže pod 20,2 cm, neuvádí rozdíl mezi ženami a muži. Hrnčiaroková et al. (2007) nám obeznamuje, že také k antropometrickému vyšetření patří dynamometrické vyšetření. Dynamometrické vyšetření je měření svalové síly pro posouzení funkčního stavu svalového tkaniva. Nejčastěji se používá ruční dynamometr, který měří sílu svalového stisku.

3.4 Laboratorní nutriční vyšetření V laboratorním nálezu pro diagnostiku malnutrice jsou rozhodující koncentrace sérových proteinů – albumin, transferin a prealbumin. Významným ukazovatelem je úpadek absolutního počtu lymfocytů pod 1,5 x 109/l. V poslední době se rozšiřuje dostupnost alespoň orientačního hodnocení tělesného složení se stanovením podílu tuku a netučné hmoty (Kalvach a kol., 2004). Pro velmi úzký vztah nutrice a zánětlivé aktivity pozorujeme zánětlivé markery (C reaktivní protein, Prokalcitonin), dále pozorujeme soubory markerů,

30

které nás informují o vyváženosti vnitřního prostředí a funkcích jednotlivých orgánů (ledvinné funkce, dusíková bilance, jaterní funkce, atd.…) (Kohout, Kotrlíková, 2010).

3.5 Vybrané standardizované škály pro hodnocení výživy Stratton et al. (2003) uvádí hodnotící nástroje, které se nejčastěji používají na zjištění malnutrice: MST (Malnutrition Screening Tool), NRI (Nutritional Risk Index), SGA (Subjective Global Assessment), SNAQ (Short Nutritional Assessment Questionnaire). Hlavními metodami pro náš průzkumu jsou škály MNA, MUST a BMI, více se budeme zabývat právě jejich popisu, právě z důvodu nejčastěji používaných škál měření.

3.5.1 Mini nutritionalassessment – MNA MNA (Mini nutritional assessment) je nejčastější používaný komplexní a jednoduchý nástroj pro hodnocení celkového stavu výživy. Dotazník je klinicky prověřený a mezinárodně uznávaný, pomáhá odhalit riziko podvýživy, než se projeví hmotnostní úbytek či pokles hladiny bílkovin v krvi. Dotazník MNA obsahuje 14 položek, které zahrnují skcreening a hodnotí celkový nutriční stav. Každá otázka je hodnocená určitým bodovým skórem (maximálně 14 bodů) (Kaiser et al., 2010). Podle Topinkové (2003) by se hodnocení pomocí MNA mělo provádět u všech starších osob v rámci každé preventivní prohlídky u obvodního lékaře, dále také u akutně hospitalizovaných geriatrických pacientů a vždy před umístěním jedince do ústavní péče. Tento test je vhodný k použití pro ambulantní screening rizika malnutrice, na rozdíl od nothinghamského

screeningového

dotazníku,

který

je

používán

hlavně

u hospitalizovaných pacientů. MNA (viz příloha B). Každá otázka je vyhodnocena určitým počtem bodů. V závěru sečteme celkový počet bodů, které pacient získal, a vyhodnotíme. Maximální počet bodů je 14, rozmezí 14–12 bodů je stav normální výživy, 11 – 8 bodů je riziko podvýživy a méně než 7 bodů je podvýživa (Pokorná, 2013).

3.5.2 Malnutrition universal screeningtool – MUST Věrohodnost MUST dotazníku je založená na studiích, které zkoumali efekt častého čí úplného hladovění na psychické i fyzické funkci u zdravých dobrovolníků (Elia, 2003).

31

MUST se skládá ze třech klinických parametrů (viz příloha C), která jsou ohodnocena body 0, 1, 2. Prvním parametrem testu je BMI. Dalším parametrem je ztráta hmotnosti za posledních 3–6 měsíců. Posledním parametrem je účinek akutního onemocnění. Celkové skóre se navýší o 2 body, nedošlo-li nebo pravděpodobně nedojde k žádnému nutričnímu příjmu po dobu více než 5 dnů. Dosáhne-li pacient 0 bodů, jedná se o nízké riziko podvýživy (Elia, 2003).

3.5.3 Body mass index – BMI BMI nás zajímá nejen ve vztahu k podvýživě, ale i k obezitě. BMI má rozměr kg/m² a počítá se jako poměr hmotnosti ke druhé mocnině výšky v metrech. Podle BMI můžeme velmi snadno určit, je-li člověk v pásmu podvýživy, normy, nadváhy, obezity nebo těžké obezity. Problémy nám mohou činit buď lidé s velkou svalovou hmotou, nebo pacienti s otoky či přítomností většího množství tekutiny v tělních dutinách (ascites), kde pak není výpovědní hodnota BMI přesná. Tam by nás zajímalo složení těla, na jehož stanovení jsou některá pracoviště přístrojově vybavena, ale není to zcela běžné. U zdravých osob považujeme za podváhu BMI pod 18,5 kg/m², u osob nemocných musíme být obezřetní již při BMI pod 20 kg/m² (Grofová, 2007).

32

4 Průzkum – hodnocení stavu výživy seniorů v sociálním zařízení V této kapitole formulujeme problém průzkumu a poskytujeme východiska pro obecný cíl bakalářské práce a následně jsou stanoveny dílčí cíle práce. Na základě stanoveného cíle jsou uvedeny výzkumné otázky. Salva

a

Pera

(2001)

uvádí

podíl

podvyživených

seniorů

v pobytových

zařízeních na 15 až 60 %. Christensson a Unossson (2002) ve švédské studii u 261 seniorů ve věku 65–104 let zjistili u 79 % v riziku podvýživy a podvýživu. Visvenatan et al. (2003) v australské studii uvádějí analýzu 250 seniorů v opatrovnické péče, kde studia odhalili 5 % klientů s podvýživou, 38 % v ohrožení podvýživy. Bauer a Vogl (2005) uvádějí v německé studii u 121 pacientů geriatrického oddělení 70 % s podvýživou nebo s rizikem podvýživy.

4.1 Průzkumní problém a cíle výzkumu Problém: Jaký je stav výživy u seniorů v sociálním zařízení? Cíl: Zhodnotit stav výživy seniorů v sociálním zařízení. Dílčí cíle a výzkumné otázky: C1: Zjistit současné poznatky o výživě ve stáří. VO1: Mají klienti v domově seniorů poruchu výživy dle standardizovaných hodnotících škál výživy? VO2: Jsou klienti v domově seniorů podvyživeni nebo v riziku podvýživy? C2: Zjistit stav výživy klientů domova seniorů dle vybraných testů (BMI, MNA, MUST). VO3: Jaký je stav výživy klientů dle BMI testu? VO4: Jaký je rozdíl stavu výživy vzhledem k pohlaví dle BMI testu? VO5: Jaký je stav výživy klientů dle MNA testu? VO6: Jaký je rozdíl stavu výživy vzhledem k pohlaví dle MNA testu?

33

VO7: Jaký je stav výživy klientů dle MUST testu? VO8: Jaký je rozdíl stavu výživy vzhledem k pohlaví dle MUST testu? C3: Zjistit, která ze standardizovaných škál je citlivější pro odhalení poruch výživy. VO9: Která ze standardizovaných škál je citlivější pro odhalení klientů v riziku podvýživy? VO10:

Která

ze

standardizovaných

škál

je

citlivější

pro

odhalení

klientů

již podvyživených?

4.2 Metodika výzkumné páce Průzkumné šetření bylo prováděno v sociálním zařízení domov seniorů Drachtinka Hlinsko. Domov seniorů má kapacitu 87 lůžek. Šetření probíhalo ve městě s počtem obyvatel nad 10 000, které se nachází v Pardubickém kraji. V tomto městě jiný domov seniorů není, ale nalezli bychom domov s pečovatelskou službou.

4.2.1 Průběh průzkumu Vedení domova pro seniory bylo požádané o umožnění výzkumu (viz příloha D). Všichni zúčastnění byli ujištěni, že výsledky budou sloužit pro účely této bakalářské práce a pro domov, kde byly tyto výsledky pořízeny. Kritériem pro zařazení do výzkumu byl pobyt v domově minimálně 1 rok. Respondentům byla garantovaná anonymita, zároveň byli seznámeni s účelem šetření a vyjádřili souhlas s účastí, ale zároveň byli také obeznámení, že mohou kdykoli vystoupit ze šetření. Výzkum byl prováděn metodou kvantitativního šetření, které se skládalo z jedné části, ta byla zaměřena na měření pomocí standardizovaných škál a na sbírání údajů pro porovnání. Měření pomocí standardizovaných škál (BMI, MNA, MUST) probíhalo v období červenec 2015 až listopad 2015, kdy u klientů byli zjištěné hodnoty pro výsledné porovnání. U všech klientů v tomto období v pozorovaném zařízení byla zjištěna váha, výška, zda v poslední době nezhubli a zaměřili jsme si i na jejich chuť k jídlu. Následně byli vyplněné hodnotící testy BMI, MNA a MUST.

34

4.2.2 Výzkumní nástroj Ke zjištění zkoumaných údajů byly použity standardizované hodnotící škály BMI, MUST, MNA. Škály MUST a MNA byli popsáni v textu práce kapitola 3.5. Základní nutriční screening (jednoduchý nástroj pro základní posouzení stavu výživy klienta) a BMI jsou běžnou součástí dokumentace domova seniorů Drachtinka Hlinsko. U hodnocení BMI je potřebné brát ohled i na věk vyšetřované osoby a tyto údaje jsme zjistili z dokumentace, kterou jsme získali pomocí vedoucí sestry zařízení a jiných odborných pracovníků zařízení.

4.2.3 Charakteristika výzkumné vzorky Respondenti výzkumu byli klienti, kteří souhlasili s nahlížením do jejich dokumentace. Klienti dále souhlasili s průzkumem hodnot potřebných pro měření. Hodnoty byly zjišťovány u 87 (100 %) respondentů.

30 57

muž žena

Graf 1 Pohlaví respondentů

Graf 1 zobrazuje složení klientů podle pohlaví, 30 (35%) klientů bylo mužského pohlaví a 57 (65 %) klientů byly ženy.

35

U sledovaných osob byl zaznamenán věk v celých letech (tab. 1). Tabulka 1 Věk klientů v domově Věk Ženy Muži Spolu

Min. věk

Max. věk

Modus

Průměrný věk

Medián

71 69 69

96 93 96

90 86 88

85 84 86

85 82 86

Pozn.: min. – minimální, max. - maximální

Nejmladší sledovaná osoba byla ve věku 69 let a byl to muž, nejstarší ve věku 96 let v zastoupení žen. Průměrný věk mužů je 84 let, u žen je průměrný věk 85 let a společně muži i ženy mají průměrný věk 86 let (tab. 1). Graf 2 zobrazuje délku pobytu seniorů v zařízení.

20

1-3 roky 4-5 let 6-8 let 50

17

Graf 2 Délka pobytu seniorů v zařízení Délka pobytu v zařízení byla zaznamenána na celé roky. Minimální délka pobytu seniorů v sociálním zařízení byla 1 rok, maximální délka pobytu byla 8 let (graf 2). Dle grafu 2 vidíme, že nejvíce respondentů v zařízení je zde 1-3 roky a to je 50 (57,5%) respondentů. Nejméně, 17 (19,5%) respondentů 4-5 let a 20 (23%) respondentů je zde 6-8 let.

36

4.2.4 Zpracování výsledků Data byla zpracována v programu Microsoft Office Excel a Microsoft Office Word. Byli využité metody induktivní a opisní statistiky. Výsledky jsou prezentovány formou sloupcových a výsečových grafů a tabulek.

4.2.5 Výsledky průzkumu Výsledky průzkumu byli zpracované pomocí programu Microsoft Office Excel do tabulek a grafů. Výsledky výzkumu jsou uvedeny u každé výzkumné otázky. VO1: Mají klienti v domově seniorů poruchu výživy dle standardizovaných hodnotících škál výživy? Graf 3 zobrazuje stav výživy dle BMI.

22

Porucha Norma

65

Graf 3 Stav výživy dle BMI

Graf 3 znázorňuje počet osob dle standardizované hodnotící škály výživy BMI, že celkem z 87 (100%) respondentů trpí poruchou výživy 65 (75%), stav výživy v normě byl zjištěn u 22 (25%) klientů.

37

Graf 4 zobrazuje stav výživy dle MNA.

43

porucha 44

norma

Graf 4 Stav výživy dle MNA

Graf 4 znázorňuje počet osob dle standardizované hodnotící škály výživy MNA, že celkem z 87 (100%) respondentů trpí poruchou výživy 44 (51%%), stav výživy v normě byl zjištěn u 43 (49%) klientů. Graf 5 zobrazuje stav výživy dle MUST. 11

porucha norma

76

Graf 5 Stav výživy dle MUST

38

Graf 5 (s. 38) znázorňuje počet osob dle standardizované hodnotící škály výživy BMI, že celkem z 87 (100%) respondentů trpí poruchou výživy 11 (13%), stav výživy v normě byl zjištěn u 76 (87%) klientů. VO2: Jsou klienti v domově seniorů podvyživeni nebo v riziku podvýživy? Graf 6 přibližuje výsledky stavu výživy klientů podvyživených a v riziku podvýživy.

2

11 BMI podvýživa MNA podvýživa MUST riziko podvýživy

17

Graf 6 Podvýživa a riziko podvýživy

Graf 6 znázorňuje počet osob, které jsou podvyživeni nebo v riziku podvýživy. Standardizovaná hodnotící škála výživy BMI odhalila z 30 (100%) klientů s podvýživou nebo v riziku podvýživy 2 (7%) klienty podvyživené, dle MNA škály 17 (57%) podvyživených klientů, dle MUST jsme odhalili 11 (36%) klientů v riziku podvýživy.

39

VO3: Jaký je stav výživy klientů dle BMI testu? Graf 7 přibližuje výsledky stavu výživy klientů dle BMI. Dle BMI nám poukazují na 5 skupin a ty jsou: nadváha, norma, obezita, těžká obezita a podvýživa.

2 13 37

nadváha norma

13

obezita těžká obezita podvýživa

22

Graf 7 Výsledky BMI měření

Z 87 respondentů se ve skupině nadváhy vyskytuje 37 (42,5 %) respondentů, v normě je 22 (25,3 %) respondentů, obezita se nám ukázala u 13 (14,9%) respondentů, těžká obezita u 13 respondentů (14,9 %), podvýživa u 2 respondentů (2,3%).

40

VO4: Jaký je rozdíl stavu výživy vzhledem k pohlaví dle BMI testu? Graf 8 přibližuje výsledky měření dle BMI testu u mužů. 1

3

9

těžká obezita 7

obezita nadváha norma podvýživa

10

Graf 8 Stav výživy dle BMI u mužů

Sbíraná data (graf 8) ukázala, že dle BMI jsme u mužů zjistili, že dle BMI trpí 3 (10 %), muži těžkou obezitou, 7 (23,3 %) mužů obezitou, 10 (33,3%) mužů trpí nadváhou, 9 (30 %), mužů má stav výživy v normě a 1 (3,4%) muž je podvyživený. Graf 9 zobrazuje výsledky výživy dle BMI u žen. Dle BMI je možno zjistit těžkou obezitu, nadváhu, stav výživy v normě a podvýživu. 1 10 13 těžká obezita 6

obezita nadváha norma podvýživa

27

Graf 9 Stav výživy dle BMI u žen 41

Sbíraná data (graf 9, s. 41) nám ukázala, že dle BMI jsme u žen zjistili, že dle BMI trpí 10 (17,5%) žen těžkou obezitou, 6 (10,5%) žen obezitou, 27 (47%) žen trpí nadváhou, 13 (23%) žen má stav výživy v normě a 1 (2%) žena je podvyživená. Následující tabulka 2 srovnává deskriptivní charakteristiky ve stavu výživy respondentů dle BMI a přibližuje výsledky chí-kvadrát testu. Tabulka 2 Mezipohlavní rozdíly dle BMI testu Ťažká obezita

Obezita

n

3

7

10

9

1

30

%

10,00

23,30

33,30

30,00

3,30

100,00

n

10

6

27

13

1

57

%

17,50

10,50

47,40

22,80

1,80

100,00

Hodnota

Df

Sig.

BMI Muži

Ženy

Chí-kvadrát

4,432a 4 Pozn.: n – absolutní početnost, % – procenta.

Nadváha Norma Podvýživa

Spolu

0,351

V tabulce 2 (1. část) můžeme vidět, že ve skupině těžká obezita a nadváha je větší zastoupení žen. Muži se více pohybují ve skupině obezita a podvýživa. Normální stav výživy jsme zjistili u 9 (30%) mužů z 30 a znamená to, že mají větší výskyt ve skupině normy než ženy. Žen ve skupině normální stav výživy jsme zjistili 13 (23%). Existence mezipohlavních rozdílu dle BMI testu byla ověřována chí-kvadrátem testem (tab. 2, spodní část). Z tabulky 2 zjišťujeme, že statisticky sig. rozdíl nebol zjištěný, p>0,05 (p=0,351).

42

VO5: Jaký je stav výživy klientů dle MNA testu? Graf 10 zobrazuje zjištěný stav výživy všech respondentů, který byli v normě, v riziku podvýživy a ve stavu podvýživy.

17

Norma 43

V riziku podvýživy Podvýživy

27

Graf 10 Stav výživy dle MNA testu

Dle hodnocení z 87 (100%) respondentů podle testu MNA jsme zjistili (graf 6), že 43 (49,5%) klientů má stav výživy v normě, 27 (31%) respondentů se pohybuje ve skupině

riziko

podvýživy

a 17 (19,5%)

respondentů

nám

MNA

odhalil

jako podvyživených. VO6: Jaký je rozdíl stavu výživy vzhledem k pohlaví dle MNA testu? Graf 11 zobrazuje zjištěný stav výživy mužů, kteří byli v normě, v riziku podvýživy a ve stavu podvýživy dle MNA testu. 5

Norma V riziku podvýživy 16

Podvýživa

9

Graf 11 Výsledky testu MNA u mužů 43

Test MNA (graf 11, s. 43) odhalil 16 (53%) mužů s normálním stavem výživy, 9 (30%) mužů v riziku podvýživy a 5 (17%) mužů definoval jako již podvyživených.

Graf 12 zobrazuje zjištěný stav výživy u žen, které byli v normě, v riziku podvýživy a ve stavu podvýživy dle MNA testu.

12

27

Norma V riziku podvýživy Podvýživa

18

Graf 12 Výsledky testu MNA u žen

Test MNA prozradil (graf 12), že stav výživy v normě má 27 (47%) žen, v riziku podvýživy se pohybuje 18 (32%) žen a podvýživu nám test MNA odhalil u 12 (21%) žen. Tabulka 3 nám ukazuje celkový počet osob s hodnotou stavu výživy u seniorů dle testu MNA. Tabulka 2 MNA test dle pohlaví MNA Muži

Norma n % n % n

16 53,30 Ženy 27 47,40 Spolu 43 Hodnota df Chí-kvadrát ,351a Pozn.: n –absolutní početnost.

Podvýživa

V riziku 9 30,00 18 31,60 27

5 16,70% 12 21,10% 17

Spolu 30 100,00% 57 100,00% 87

Sig. 2

0,839

44

Dle výsledku podle testu MNA vidíme (tab. 3, s. 44), že v normě je celkem 43 (49 %) respondentů, z toho 16 (53%) můžu a 27 (47%) žen. Muži nám nejvíce zaujímají škálu stavu výživy v normě. Ženy nepatrně zaujímají vedení v riziku podvýživy i již stavu podvýživy. Existence mezipohlavních rozdílu dle MNA testu byla testovaná chí-kvadrátem testem (tab. 3, spodní část). Z tabulky 3 zjišťujeme, že statisticky sig. rozdíl nebol zjištěný, p>0,05 (p=0,839). VO7: Jaký je stav výživy klientů dle MUST testu? Graf 13 zobrazuje zjištěný stav výživy všech respondentů, který byli bez rizika, ve středním riziku podvýživy a ve stavu vysokého rizika podvýživy.

9 2

Bez rizika Střední riziko Vysoké riziko

76

Graf 13 Stav výživy dle MUST testu

Hodnocení pomocí standardizované škály MUST nám ukázalo na to, (graf 13) že celkem z 87 (100%) respondentů se bez rizika poruchy výživy vyskytuje 76 (87%) respondentů. Ve škále středního rizika podvýživy jsou 2 (2%) respondenti a ve skupině vysokého rizika je 9 (11%) respondentů.

45

VO8: Jaký je rozdíl stavu výživy vzhledem k pohlaví dle MUST testu? Výsledky stavu výživy vzhledem k pohlaví (muži) dle MUST testu zobrazuje graf 14.

3 1

Bez rizika Střední riziko Vysoké riziko

26

Graf 14 Stav výživy dle MUST testu u mužů

Jak můžeme vidět v grafu. 14, průzkum pomocí standardizované hodnotící škály MUST poukázal na to, že bez rizika podvýživy je 26 (86%) klientů. Ve středním riziku podvýživy mezi muži jsme odhalili 1 muže a ve vysokém riziku 3 (10%) muže. Výsledky stavu výživy vzhledem k pohlaví (ženy) dle MUST testu zobrazuje graf 15.

6 1

Bez rizika Střední riziko Vysoké riziko

50

Graf 15 Stav výživy dle MUST testu u žen 46

Graf 15 (s. 46) ukazuje vyhodnocení žen pomocí škály MUST. Tato škála nám ve zkoumaném zařízení odhalila 50 (87%) žen bez rizika podvýživy. Dále nám ukazuje na 1 (2%) ženu ve středním riziku podvýživy a na 6 (9%) žen s vysokým rizikem podvýživy. Tabulka 4 sumarizuje výsledky MUST dle pohlaví (první část), spodní část tabulky zobrazuje výsledek chí-kvadrát testu. Tabulka 3 MUST test dle pohlaví

MUST n Muži % Ženy

Bez rizika 26 86,70 n

50

87,70 76 87,00 Hodnota Chí-kvadrát ,221a % n %

Stredné riziko 1 3,30

Vysoké riziko 3 10,00

Spolu 30 100,00

1

6

57

1,80 2 2,00 df 2

10,50 9 11,00 Sig. 0,895

100,00 87 100,00

Z tabulky 4 vyplývá, že ženy jsou ve srovnání s muži více bez rizika poruch výživy dle MUST. Existence mezipohlavních rozdílu dle MUST testu byla testovaná chí-kvadrát testem (tab. 4, spodní část). Z tabulky 4 zjišťujeme, že statisticky sig. rozdíl nebol zjištěný, p>0,05 (p=0,895).

47

VO9: Která ze standardizovaných škál je citlivější pro odhalení klientů v riziku podvýživy? Riziko podvýživy ukazuje škála MNA a škála MUST (střední riziko, vysoké riziko) v grafu 16.

9

MNA MUST - střední riziko 2

MUST - vysoké riziko

27

Graf 16 Riziko podvýživy Graf 16 poukazuje na to, že nejvíce respondentů v oblasti riziko podvýživy bylo zjištěno škálou MNA, což je 27 (31%) respondentů. Škála MUST poukázala na riziko podvýživy u 11 (13%) respondentů. Tabulka 5 zobrazuje mimo absolutní početnosti i procentuální výsledky rizika podvýživy dle testu MNA a MUST. Tabulka 4 Riziko podvýživy

Testy MNA (riziko) MUST (riziko)

Muži N 9 4

Ženy % 30 13

N 18 7

Celkem % 31 12

N 27 11

% 31 13

Jak je vidět z tabulky 5 je dle testu MNA více respondentu 27 (31%) v riziku podvýživy se srovnáním testu MUST. MNA je také citlivější pro ženy.

48

VO10: Která ze standardizovaných škál je citlivější pro odhalení klientů již podvyživených? Podvýživa byla zjištěna standardizovanou hodnotící škálou BMI a MNA (graf 17).

2

BMI MNA

17

Graf 17 Odhalená podvýživa

Graf 17 znázorňuje, že dle standardizované hodnotící škály BMI byli odhaleni 2 respondenty v podvýživě a dle škály MNA byla podvýživa zjištěna u 17 respondentů. Tabulka 6 zobrazuje mimo absolutní početnosti, také percentuálně zjištěné hodnoty. Tabulka 5 Podvýživa dle pohlaví

Podvýživa Dle BMI Dle MNA

Muži n 1 5

Ženy % 3 16

n 1 12

Celkem % 2 21

N 2 27

% 5 37

V tabulce 6 můžeme vidět, že škála MNA je daleko citlivější pro odhalení podvýživy než škála BMI. BMI nám odhalilo celkem 5% podvyživených (mužů i žen), oproti tomu standardizovaná hodnotící škála MNA nám odhalila 37% podvyživených z 87 respondentů.

49

4.3 Diskuze Kvalita výživy ve všech etapách života, hlavně ve stáří má zásadní význam pro celkový stav organismu. Nutriční péče poskytována v institucích by měla být věnována významná pozornost.

4.3.1 Interpretace výsledků průzkumu VO1: Mají klienti v domově seniorů poruchu výživy dle standardizovaných hodnotících škál výživy? Z celkového počtu 87 respondentů škála BMI odhalila poruchu výživy u 65 (75 %) klientů. Škála MNA u 44 (51%) klientů a škála MUST u 11 (13 %) klientů. Nejčastější poruchou výživy u seniorů je malnutrice. Podle Kohouta (2010) trpí malnutricí 50 % seniorů. Ve studii Peréze et al. (2010) byl hodnocen nutriční stav u pacientů v seniorském věku. Riziko podvýživy bylo detekováno u 43,7 % klientů, 8,8 % bylo podvyživených a 47,5 % mělo normální stav výživy. Topinková (2005, s. 23) ve své publikaci uvádí, že výskyt malnutrice ve věku nad 65 let u seniorů v nemocnicích je ve 20 – 40 % a polovina těchto seniorů má těžkou formu malnutrice. VO2: Jsou klienti v domově seniorů podvyživeni nebo v riziku podvýživy? Z počtu 87 respondentů jsme odhalili podvýživu a riziko podvýživy u 30 (34,5 %) respondentů. Saeidlou et al. (2011) u 106 respondentů v institucionální péči uvádí poruchy výživy u 49,06 % ve stavu podvýživy a v riziku podvýživy 38,68 % respondentů. Suominen et al. (2009) u 1043 respondentů v institucionální péče uvádí 56,7 % klientů podvyživených a v riziku podvyživených 40,7 %. Celkově se podvýživa a riziko podvýživy vyskytuje ve velké míře, jak již vyplývá z uvedených průzkumů. VO3: Jaký je stav výživy klientů dle BMI testu? Z celkového počtu 87 sledovaných respondentů se podařilo zjistit váhu a výšku u všech sledovaných respondentů. Malnutrice byla klasifikována, jak uvádí Topinková (2010), podle klinické závažnosti na podvýživu lehkou (BMI více jak 18–20), středně

50

závažnou (BMI 16 až 18) a těžkou (BMI méně jak 16). Ve stavu podvýživy bylo dle našeho zjištění odhaleno přes 2% respondentů z celkového počtu 87 osob. Z evropských výsledků (Council of Europe, 2003) byl uveden údaj průměrného BMI, který činí 25,3 (kg/m²). V zkoumaném zařízení je nejvyšší zastoupení v kategorii nadváhy 32%, podváha byla odhalena/zjištěna u 2 %. Normální hmotnost připadá na 25,3 % všech obyvatel zúčastněných průzkumu. Groessl (2004) v domácím prostředí s 1326 respondenty poukázal na obezitu u 11,16 % a na nadváhu u 37,02%. Nadváha v porovnání výsledků Groessla (2004) a našich výsledků je celkem podobná v zjištění přes 30% respondentů. HajianTilaki (2006) v domácím prostředí odhalil, že u 9,7 % se vyskytuje obezita a nadváha u 37,8 % respondentů. Procentuální hodnota v poruchy výživy nadváhou se přibližuje také našim výsledkům.

VO4: Jaký je rozdíl stavu výživy vzhledem k pohlaví dle BMI testu? V průběhu

výzkumu

nebyl

zjištěný

zásadní

rozdíl

mezi

hodnotami

výživy

dle standardizované hodnotící škály BMI testu mezi mužem a ženou (průměrné skóre u mužů bylo zjištěno 30 bodů, u žen byla naměřená průměrná hodnota 27,8 bodů). Zjistili jsme, že v našem sledovaném souboru neexistuje statisticky významný vztah dle standardizované hodnotící škály BMI vzhledem k pohlaví (p>0,05). U obou pohlaví v průzkumu bylo zjištěno, že trpí nejvíce nadváhou. Flegal (2010), který pracoval s 1989 respondenty v domácím prostředí, zjistil, že se obezita vyskytuje u 37,1 % mužů a u 33,6 % žen. Dle Flegala (2010) a našich výsledků, jsme se ztotožnili s tím, že pohlaví u testu BMI nemá vliv. U obou průzkumů byla odhalena největší míra obezity.

VO5: Jaký je stav výživy klientů dle MNA testu? Z celkového počtu 87 sledovaných respondentů se nám podařilo doplnit všechny potřebné otázky u všech sledovaných respondentů. V zkoumaném zařízení je nejvyšší zastoupení v kategorii normální stav výživy 49,5%, podváha byla zjištěna u 19,5% ze všech obyvatel zúčastněných průzkumu. Podvýživy odhalovali již různé výzkumy v institucionální péči, např. výzkum

Saeidlou

(2011),

který

prováděl

šetření

na

106

respondentech,

odhalil podvýživu u 49,06 % a riziko podvýživy u 38,68 %. Suominen (2009) k výzkumu využil 1043 respondentů a u nich odhalil podvýživu u 56,7% a riziko podvýživy u 40,7 %. 51

Gaskill

(2008)

se

zaměřil

pouze

na

procento

již

prokázané

podvýživy

a tu u 350 respondentů prokázal u 49,5%. Marek (1999) z výzkumu u 200 seniorů v institucionální péči dle MNA bylo ve stavu dobré výživy 32 %, rizikem podvýživy bylo ohroženo 38 % seniorů a podvýživou trpělo 30 %. Christensson a Unosson (2003) ve švédské studii u 261 seniorů zjistili riziko podvýživy u 79% seniorů. Výzkum (Saletti, 2000), prováděný v Helsinkách v domovech s pečovatelskou službou pomocí MNA odhalil, že 29 % seniorů je podvyživených a 60 % seniorů bylo ohroženo podvýživou. VO6: Jaký je rozdíl stavu výživy vzhledem k pohlaví dle MNA testu? V průběhu tohoto výzkumu nebyl zjištěný zásadní rozdíl mezi hodnotami výživy dle MNA testu mezi mužem a ženou (průměrné skóre u mužů bylo zjištěno 9,8 bodů, u žen byla naměřená průměrná hodnota 11,25 bodů). Skupina v zastoupení mužů měla lepší výsledky v MNA v souvislosti s nutriční podpory v námi měřeném období. Zjistili jsme, že v sledovaném

souboru

neexistuje

statisticky

významný

vztah

(p>0,05)

dle standardizované hodnotící škály MNA vzhledem k pohlaví. Ani samotný dotazník nemá otázku na pohlaví. Pohlaví není významný faktor pro ovlivnění stavu výživy. Výzkum Ben Ishaye a kol. (2011), také uvádí, že pohlaví není rizikovým faktorem při vzniku podvýživy. Stejný názor ale nesdílí Deschamps a kol. (2002), který uvádí, že příjem potravy se liší podle pohlaví, jelikož muži mají větší nutriční příjem než ženy.

VO7: Jaký je stav výživy klientů dle MUST testu? Z celkového počtu 87 sledovaných respondentů se podařilo doplnit všechny potřebné otázky u všech sledovaných respondentů pro možné vyhodnocení stavu výživy dle MUST testu. V zkoumaném zařízení je nejvyšší zastoupení v kategorii bez rizika podvýživy 87%, vysoké riziko jsem odhalila u 10 % ze všech obyvatel zúčastněných průzkumu. Topinková (2005) uvádí, že výskyt malnutrice ve věku nad 65 let u seniorů v nemocnicích je ve 20 až 40 % a polovina těchto seniorů má těžkou formu malnutrice. Kozáková (2011) uvádí, že ze 100 respondentů bylo odhaleno nízké riziko u 72 (72 %), střední riziko 17 (17 %), vysoké riziko 11 (11 %). Výsledky obou průzkumů jsou podobné. Stejně jako Kozákové (2011) vyšlo nízké riziko podvýživy, tak i v námi měřených výsledkách se s tímto setkáme, velké procento obou výzkumů vyšlo ve stavu normální výživy. 52

VO8: Jaký je rozdíl stavu výživy vzhledem k pohlaví dle MUST testu? V průběhu našeho výzkumu nebyl zjištěný zásadní rozdíl mezi hodnotami výživy dle MNA testu mezi mužem a ženou (průměrné skóre u mužů bylo zjištěno 0,4 bodů, u žen byla naměřená průměrná hodnota 0,19 bodů). Zjistili jsme, že v našem sledovaném souboru neexistuje statisticky významný vztah (p>0,05) dle standardizované hodnotící škály MUST vzhledem k pohlaví. Ani samotný dotazník nemá otázku na pohlaví. Pohlaví není významný faktor pro ovlivnění stavu výživy. U žen jsme zjistili ve středním riziku (2 %) a ve vysokém riziku (11 %). U mužů jsme zjistili ve středním riziku (3 %) a ve vysokém riziku (10 %). VO9: Která ze standardizovaných škál je citlivější pro odhalení klientů v riziku podvýživy? Pro odhalení klientů v kategorii riziko podvýživy byli použiti škály MNA a MUST, které přímo odhalují klienty v zastoupení rizika podvýživy. U škály MNA jsou klienti brání s hodnotou v rozmezí 8-11 bodů, u škály MUST s hodnotami v rozmezí 1-2 body. V tomto prováděném průzkumu mezi 87 respondenty jsme byli schopni tento test aplikovat na všechny. Nejvíce klientů ve stavu riziko podvýživy nám odhalila škála MNA, 27 respondentů (31%). Oproti škály MNA nám standardizovaná škála MUST odhalila v riziko podvýživy 11 respondentů (12,6%). Bauer a Vogl (2005) uvádějí v německé studii u 121 pacientů geriatrického oddělení 70 % s podvýživou nebo s rizikem podvýživy. V této německé studii odhalili vysoké procento respondentů s podvýživou nebo v riziku podvýživy. Oproti námi probíhajícímu výzkumu je to alarmující číslo. VO10: Která ze standardizovaných škál je citlivější pro odhalení klientů již podvyživených? Pro odhalení klientů v kategorii podvýživy jsme použili škály BMI a MNA, které přímo odhalují klienty již se stavem výživy podváha. U škály BMI jsou klienti bráni s hodnotou v rozmezí 25–29,9 bodů, u škály MNA s hodnotami v rozmezí 0–7 bodů. V prováděném průzkumu mezi 87 respondenty jsme byli schopni tyto testy aplikovat na všechny. Nejvíce klientů ve stavu podvýživy odhalila škála MNA, 17 respondentů (19,5%). Oproti škále 53

BMI, která odhalila 2 podvyživený respondenty (24,8%). Salva a Pera (2001) uvádí podíl podvyživených seniorů v pobytových zařízeních až na 15–60 %. Christensson a Unossson (2002) ve švédské studii u 261 seniorů ve věku 65–104 let zjistili u 79 % v riziku podvýživy a podvýživu. Visvenatan et al. (2003) v australské studii uvádějí analýzu 250 seniorů v opatrovnické péče, kde studia odhalila 5 % klientů s podvýživou, 38 % v ohrožení podvýživy. Výstup z italské studie Langiana et al. (2009, s. 17), která hodnotila nutriční stav pacientů na základě porovnání hodnot BMI a testu MNA, přináší zajímavé výsledky. Převaha podvýživy byla u BMI stanovena na 6,3 % a třetina měřených pacientů měla normální váhu. Na druhou stranu, výsledky testu MNA stejné studie prokázaly, že 13 % respondentů bylo podvyživených a 66 % bylo ohrožených podvýživou. Tyto výsledky Italské studie jsou opačné oproti našim výsledkům, naznačují, že hodnocení stavu výživy u starších pacientů by neměla být založena pouze na hodnotách BMI, a že test MNA se jeví jako vhodnější nástroj k posouzení stavu výživy. 4.3.2 Doporučení pro ošetřovatelskou teorii a praxi Na základě prostudované literatury a vlastních zkušeností navrhuji obecná doporučení, která by měla vést ke zlepšení stavu výživy ve stáří a předcházení poruchám výživy v sociálních zařízeních. Pro sestry, které poskytují péči seniorům v sociálních zařízeních (v zařízeních dlouhodobé péče) doporučujeme řešit nutrici seniorů několika návrhy. 

Analyzovat nutriční stav pomocí podrobné anamnézy, podle situace vytvořit plán nutriční péči a opakovaně a průběžně po 3 měsících sledovat efekt nutriční podpory s aktuálními úpravami plánu.



Projevovat zájem sledovat problematiku výživy seniorů v zařízení (provádět standardizované měření pomocí hodnotících škál výživy, sledovat zájem klienta o stravu, snažit se porozumět stravovacím návykům klienta, …).



Určit konkrétní tím zodpovědný za hodnocení stavu výživy klientů v zařízení (sestavit odpovědný nutriční tým ze skupiny zaměstnanců v sociální oblasti péče o klienty).



Spolupracovat efektivně nutriční tým a zaměstnanci z ostatních úseků zdravotní a sociální péče. 54



Provádět nutriční screening hned při příjmu klienta a vše pečlivě zaznamenat do dokumentace (vytvořit podmínky na pravidelné monitorování a zdokumentování nutričního stavu seniora).

Doporučení pro seniory: 

dbát na stravování v pravidelných denních intervalech,



přes den jíst menší porce jídel a jíst maximálně pětkrát denně,



jíst klidně a pomalu,



dostatečně množství tekutin – 2litry/den (senioři nemívají pocit žízně)



dostatečný příjem ovoce a zeleniny



pravidelně (jednou týdně) sledovat svojí váhu



všímat si i nepatrných změn v oblasti výživy a vyprazdňování a hlásit je personálu zařízení



zapojit do stravování rodinu nemocného



neodbývat estetiku stolování

55

ZÁVĚR Aktuálnost problematiky výživy ve stáří, je zřejmá nejen po celosvětovém zvyšování počtu starších osob, ale i z nutnosti identifikace rizika podvýživy i jiných onemocnění souvisejících s výživou a zabránění tak jejich negativním dopadům na organismus. Podíl seniorů žijících v domovech seniorů v riziku malnutrice je velice významný. V průzkumu, který byl vykonáván v období červenec 2015 - listopad 2015 jsme se zaměřili na zjištění nutričního stavu seniorů v Domově seniorů Drachtinka Hlinsko. K zjištění stavu výživy jsme použili standardizované škály pro hodnocení výživy jako je BMI, MNA, MUST. Cílem práce bylo zjistit současné poznatky o výživě ve stáří, zjistit stav výživy klientů domova seniorů dle vybraných testů (BMI, MNA, MUST) a zjistit, která ze standardizovaných škál je citlivější pro odhalení poruch výživy. Cíle práce jsme splnili bezezbytku. Výsledky průzkumu potvrdili, že nástroje, které jsme použili, jsou relevantní na odhalení osob ohrožených podvýživou a umožňují včas na tento stav reagovat efektivními nutričními opatřeními a můžeme říci, že cíl bakalářské práce byl naplněný. Každá škála nám odhalila určité procento respondentů v zastoupení určitých kategorií, jak jste již mohli vidět v průzkumné části práce. Nejcitlivější škálou se ukázala škála MNA, která odhalila nejvíce respondentů v oblasti podvýživy, i zároveň v kategorii riziko podvýživy. Škála BMI odhalila klienty s těžkou obezitou, s obezitou, nadváhou, normálním stavem výživy i v kategorii podváhy. U geriatrických pacientů se objevují poruchy výživy velmi často. Diagnostika malnutrice je kombinací nutriční anamnézy, laboratorních, antropometrických a funkčních vyšetření. V rámci kvalitní péče o seniory by mělo být samozřejmostí dbát na dostatečnou hydrataci a výživu. Poruchy výživy ve smyslu podvýživy či nadváhy se v Domově seniorů Drachtinka vyskytují a je důležité se těmito stavy zabývat a klást jim více pozornosti, docílíme tím zlepšení celkového zdravotního stavu klienta a můžeme tím zvýšit či prodloužit kvalitu života seniorů.

56

SEZNAM POUŽÍTÉ LITERATURY BAUER,

Juergen,

VOGL,

Thomas,

WICKLEIN,

Susanne,

TROGNES,

John,

MUHLBERG, Friedrich, SIEBER, Christoph. 2005. Comparison of the Mini Nutritional Assessment, Subjective Global Assessment, and Nutritional Risk Screening (NRS 2002) for nutritional screening and assessment in geriatric hospital patients, Gerontologie and Geriatrie. 2005. vol. 38, no. 322-327. BEN-ISHAY Offir, et al. 2011 Malnutrition in surgical wards: a plea for concern. Gastroenterology Research and Practice, Jan;2011:Article ID 840512. BRETŠNAJDROVÁ Milena, 2010. Výživa senioru, malnutrice a role doplnku stravy, vitamínu. In Lékarské listy, príloha zdravotnických novin. 2010, roč. 59, č. 18, s. 23 – 27, ISSN 0044-1996. COUNCIL OF EUROPE. Resolution ResAP 2003, on food and nutritional care in hospitals [online]. Nutrition day 2003, [cit. 2015-12-16]. ČECHOVÁ, Věra,

MELLANOVÁ Alena a KUČEROVÁ Hana, 2004, Psychologie

a pedagogika II: pro střední zdravotnické školy. Vyd. 1. Praha: Informatorium, ISBN 807333-028-8. ČEVELA, Rostislav, KALVACH Zdeněk a ČELEDOVÁ Libuše, 2012, Sociální gerontologie: úvod do problematiky. 1. vyd. Praha: Grada, ISBN 978-80-247-3901-4. ELIA, Marinos, 2003. ScreeningforMalnutrition: A MultidisciplinaryResponsibility. Development and Use oftheMalnutrition Universal ScreeningTool (MUST) foradults. Redditch: Bapen. 2003. ESPEN Guidelines 2015 [online] Fight Against Malnutrition [cit. 2015-11-14]. Dostupné z: http://www.espen.org/fight-against-malnutrition. FLEGAL Katarine, et al. 2010. Prevalence and Trends in Obesity Among US Adults, 19992008. In Jama [online], 2010, vol. 303, no. 3, pp. 235-241. [cit. 2011-12-20]. Dostupný na internetu: http://jama.ama-assn.org/content/ 303/3/235.long. GASKILL, Dedra et al. 2008. Malnutrition prevalence and nutrition issues in residential aged care facilities. In Australasian Journal on Ageing [online], 2008, vol. 27, no. 4, pp. 189-194. [cit. 2015-12-19]. Dostupný na internetu: 57

http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.17416612.2008.00324.x/abstract;jsessionid=5 AD8545F13C483EA. GROESSL, Erik et al. 2004. Body mass index and quality of well-being in a community of older adults. In American Journal of Preventive Medicine [online] 2004, vol. 26, no. 2, pp. 126-129.

[cit.

2015-12-10].

Dostupný

na

internetu:

http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0749379703003179. GROFOVÁ, Zuzana, 2011, Dieta pro vyšší věk. 1. vyd. Praha: Forsapi, Rady lékaře, průvodce dietou. ISBN 978-80-87250-11-2. GROFOVÁ, Zuzana, 2007 Nutriční podpora: praktický rádce pro sestry. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-802-4718-682. HAJIAN-TILAKI, Karim Ollah. – HEIDARI, Behzad. 2006. Prevalence of obesity, central obesity and the associated factors in urban population aged 20–70 years, in the north of Iran: a population-based study and regression approach. In Obesity Reviews [online], 2006, vol. 8, no. 1, pp. 3-10 [cit. 2015-12-12]. Dostupný na internetu: http://onlinelibrary, wiley.com/doi/10.1111/j.1467-789X.2006.00235.x/full. HOLMEROVÁ, Iva, JURAŠKOVÁ Božena a ZIKMUNDOVÁ Květuše, 2003, Vybrané kapitoly z gerontologie. 2., dopl. vyd. Praha: Česká alzheimerovská společnost, 2003. ISBN 80-86541-12-6. HRNČIARIKOVÁ Dana, JURÁŠKOVÁ Božena, KLEMERA Petr, ZADÁK Zdeněk, 2007. Antropometrická vyšetření a měření svalové síly u geriatrických pacientů. Česká geriatrická revue, roč. 5, č. 2. HROZENSKÁ, Martina a DVOŘÁČKOVÁ Dagmar, 2013, Sociální péče o seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, ISBN 978-80-247-4139-0. CHRISTENSSON Lennart., - UNOSSON Mitra. 2002. Evaluation of nutritional assessment techniques in elderlypeoplenewlyadmitted to municipal care. European Journal of Clinical Nutrition 2002. KAISER, Michel Jones et al., 2010. Frequency of Malnutrition in OlderAdults: A Multinational Perspective Using the Mini NutritionalAssessment. In Journal of the American Geriatrics Society. ISSN 00028614, 2010. 58

KALIPER SK: Kaliper SK - Provedení měření podkožního tuku [online]. 2015-1114 [cit. 2015-11-14]. Dostupné z: http://www.kaliper.cz/provedeni.html. KALVACH, Zdeněk, 2004, Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, 861 s. ISBN 80-247-0548-6. KOHOUT, Pavel. 2010. Výživa seniorů. In Zdravotnické noviny. ISSN 0044-1996, 2010, ročník 59, č. 26, s. 28 – 29. KOHOUT, Pavel, 2010. Vybrané kapitoly z klinické výživy I. Svazek II. Praha : Forsapi, 2010. 184 s. Hodnocení stavu výživy pacientů v zařízeních dlouhodobé péče: Nutritional assessment of patients in long- term care institutions online. 2011, 2 (1) cit. 2016-04-18. ISSN 18042740. KUBEŠOVÁ, Hana. et al. 2006. Výživa ve stáří [online]. 2006 [cit. 2015-11-14], č. 3, s. 118-123.

Dostupný

na

internetu:

http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2006/03/04.pdf. LANGIANO, Elisa. et. al. 2009. Nutritional status of elderly institutionalized subjects in a health district in Frosinone (Italy). Ig Sanita Pubbl. 2009, vol. 65, no. 1, p. 17-28. MLÝNKOVÁ, Jana. Péče o staré občany: učebnice pro obor sociální činnost. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 192 s. ISBN 978-80-247-3872-7. PERÉZ Durillo et al. 2010. Nutritional status in elderly patients with a hip fracture. Nutr. Hosp. 2010, vol. 25, no. 4, p. 676-681. POKORNÁ, Andrea. Ošetřovatelství v geriatrii: hodnotící nástroje. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 193 s., ii s. obr. příl. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-4316-5. POLEDNÍKOVÁ, Ľubica. Geriatrické a gerontologické ošetrovateľstvo. Martin: Osveta, 2006, 216 s. ISBN 80-806-3208-1. ROZSYPALOVÁ, Marie a ŠAFRÁNKOVÁ Alena. Ošetřovatelství I: pro 1. ročník středních zdravotnických škol. 1. vyd. Praha: Informatorium, 2002, 231 s. ISBN 80-8607396-3.

59

SAEIDLOU, Sajjad et al. 2011. Assessment of the nutritional status and affecting faktors of elderly people living at six nursing home in Urmia, Iran. In International Journal of

Academic Research [online], 2011, vol. 3, no. 1.[cit. 2015-12-12]. Dostupný na internetu: http://www.ijar.lit.az/pdf/9/2011%281-28%29.pdf. SALETTI Atessa, Lindgren Ernst Young, Johansson Lucy, Cederholm Tommy. Nutritional status according to mini nutritional assessment in an institutionalized elderly population in Sweden. Gerontology. 2000 May-Jun, vol. 46, no. 139-45. SALVA Antoni - PERA Guillem. 2001. Nutrition and ageing. Screeningformalnutrition in dwellingelderly. In Public HealthNutrition, 2001, ročník 6A, c. 4, s. 1375 – 1387. SHILS, Maurice, et al., 2006, Modern Nutrition in Health and Disease. Philadelphia: LippincottWilliams& Wilkins, 2006. 2069 p. SCHULER, Matthias a OSTER Peter, 2010. Geriatrie od A do Z pro sestry. 1. české vyd. Praha: Grada, 2010, 336 s. Sestra. ISBN 978-802-4730-134. SOBOTKA, Luboš et al., 2004, Basics in clinicalnutrition. 3rd ed.. Prague: Galén, c2004, 500 s. ISBN 80-726-2292-7. STARNOVSKÁ, Tamara a CHOCENSKÁ Eva, 2006, Nutriční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2006, 39 s. Edice CARE. ISBN 80-726-2387-7. STARNOVSKÁ, Tamara, 2011, Nutriční péče. Medicína pro praxi. Olomouc: Solen. 2011, roč. 8, č. 3, s. 144-145. ISSN 1214-8687. STRATTON

Rebecca

-

ELIA

Marinos.

ScientificcriteriafordefiningMalnutrition.

Disease relatedMalnutrition: An evidence-basedapproach to treatment , 1st ed. 2003. v. 1– 34. SUOMINEM, Martina. et al. 2005. Malnutrition and associated factors among aged residents in all nursing homes in Helsinki. In EJCN [online], 2005, vol. 59, pp. 578-583. [cit.

2011-12-12].

Dostupný

na

internetu:

http://www.nature.

com/ejcn/journal/v59/n4/full/1602111a.html. SVAČINA, Štěpán a kol. 2010. Poruchy metabolismu a výživy. 1. vyd. Praha: Galén, 2010. 505 s. ISBN 978-80-7262-676-2. 60

SVAČINA, Štěpán et al., 2008, Klinická dietologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 381 s. ISBN 978-80-247-2256-6. TOPINKOVÁ, Eva. 2003. Využití standardizovaných škál pro hodnocení stavu výživy u starších nemocných. In Česká geriatrická revue. ISSN 1214–0732, ISSN pro on-line přístup 1801–8661 2003, roč. 1, č. 1, s. 6 - 11. TOPINKOVÁ, Eva. Geriatrie pro praxi. Dotisk 1. vyd. Praha: Galén, 2010. 270 s. ISBN 80-7262-365-6. VISVANATAN Renuka., - MACINTOSH Caroline, - CALLARY Mandy, - PENHALL Robert, - HOROWITZ Michael, - CHAPMAN Ian. 2003. Thenutritional status of 250 olderAustralianrecipientsofdomiciliary care services and itsassociationwithoutcomesat 12 months. J Am Geriatr Soc 2003. 51:1007-1011. VÍTEK, Libor, 2008, Jak ovlivnit nadváhu a obezitu. Grada, 2008. ISBN 978-80-2472247-4. VOLEKOVÁ, Mária. - ŠATNÍK, Vasil., 2008. Manuál klinickej výživy. Martin: Osveta, 2008. 95 s. ISBN 978-80-8063-274-8. ZLOCH, Zdeněk, 2009, Některé specifické požadavky na výživu ve vyšším věku. Interní medicína

[online].

2009,

č.

3

[cit.

2015-06-01].

Dostupné

z: //internimedicina.cz/pdfs/int/2009/03/09.pdf .

61

SEZNAM ZKRATEK ASPEN

Americká společnost parenterální a enterální výživy

BAPEN

Americká společnost parenterální a enterální výživy

BMI

Body mass index

CNS/SCN

La Société de Canadiennenutritionale, Kanadská společnost pro výživu

ČR

Česká republika

ESPEN

TheEuropaean society forclinicalnutrition and metabolism, Evropská společnost pro výživu a metabolismus

GIT

Gastrointestinální trakt

IADL

Instrumental Aktivity Dailylivindg, test instrumentálních běžných činností

MNA

Mini nutritionalassessment

MST

MalnutritionScreeningtool

MUST

Malnutrition Universal ScreeningTool

NRI

Nutritional Risk Index

SGA

SubjectiveGlobalassessment

SNAQ

ShortNutritionalassessmentQuestiomaize

WHO

WorldHealthOrganisation, Světová zdravotnická organizace

62

SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Věk klientů v domově .......................................................................................... 36 Tabulka 3 MNA test dle pohlaví........................................................................................... 44 Tabulka 4 MUST test dle pohlaví ......................................................................................... 47 Tabulka 5 Riziko podvýživy ................................................................................................. 48 Tabulka 6 Podvýživa dle pohlaví.......................................................................................... 49

63

SEZNAM GRAFŮ Graf 1 Pohlaví respondentů .................................................................................................. 35 Graf 2 Délka pobytu seniorů v zařízení ................................................................................ 36 Graf 3 Stav výživy dle BMI .................................................................................................. 37 Graf 4 Stav výživy dle MNA ................................................................................................ 38 Graf 5 Stav výživy dle MUST .............................................................................................. 38 Graf 6 Podvýživa a riziko podvýživy ................................................................................... 39 Graf 7 Výsledky BMI měření ............................................................................................... 40 Graf 8 Stav výživy dle BMI u mužů ..................................................................................... 41 Graf 9 Stav výživy dle BMI u žen ........................................................................................ 41 Graf 10 Stav výživy dle MNA testu ..................................................................................... 43 Graf 11 Výsledky testu MNA u mužů .................................................................................. 43 Graf 12 Výsledky testu MNA u žen ..................................................................................... 44 Graf 13 Stav výživy dle MUST testu.................................................................................... 45 Graf 14 Stav výživy dle MUST testu u mužů ....................................................................... 46 Graf 15 Stav výživy dle MUST testu u žen .......................................................................... 46 Graf 16 Riziko podvýživy..................................................................................................... 48 Graf 17 Odhalená podvýživa ................................................................................................ 49

64

SEZNAM PŘÍLOH Příloha A Atropometrické vyšetření Příloha B

MNA dotazník použitý na průzkum

Příloha C MUST dotazník použitý pro výzkum Příloha D Souhlas s průzkumem v Domově seniorů Drachtinka Hlinsko

65