VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Využití vzpomínek pro aktivizaci seniorů v Domově pro seniory Jihlava-Lesnov

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra sociální práce

Využití vzpomínek pro aktivizaci seniorů v Domově pro seniory Jihlava-Lesnov Bakalářská práce

Autor: Hana Kvardová Vedoucí práce: Mgr. Martina Černá, Ph.D. Jihlava 2015

Copyright © 2015 Hana Kvardová

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a jejím užitím k výuce nebo vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména §60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne: ……………………………………. Podpis

Poděkování Tímto bych ráda poděkovala paní Mgr. Martině Černé, Ph.D. za poskytnuté rady a odborné vedení při tvorbě bakalářské práce. Děkuji také Mgr. Evě Milichovské za odbornou korekturu. Dík patří paní Marii Hájkové, vedoucí zdravotního úseku domova pro seniory, za podporu a pomoc při realizaci bakalářské práce v tomto konkrétním pobytovém zařízení. Velký dík patří vybraným klientům domova pro seniory, kteří mi věnovali svůj čas, nechali nahlédnout do svých životů a podělili se o své vzpomínky. Ráda bych také touto cestou poděkovala celé své rodině, která mi po celou dobu studia byla velkou oporou.

Anotace KVARDOVÁ, Hana: Využití vzpomínek pro aktivizaci seniorů v Domově pro seniory Jihlava-Lesnov. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra Sociální práce. Vedoucí práce: Mgr. Martina Černá, Ph.D. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2015 Cílem práce je na základě rozhovorů s vybranými klienty Domova pro seniory JihlavaLesnov vytvořit tištěnou podobu jejich vzpomínek na dětství, mládí a dospělost. Proces shromažďování vzpomínek i finální podoba sborníku budou využity pro aktivizaci seniorů. Teoretická část se zabývá vymezením pojmů stárnutí a stáří. Dále se zabývá kategorizací jednotlivých životních etap, na které klienti vzpomínají. V teoretické části je také věnován prostor aktivizaci, aktivizačním metodám a konkrétní aktivizační metodě – reminiscenční terapii. V praktické části práce je na základě metody kvalitativního výzkumu zkoumáno, zda u vybraného vzorku klientů došlo při procesu vzpomínání k jejich aktivizaci. Práce může být využita pracovníky domova jako podklad pro aktivizaci seniorů využitím reminiscence. Zároveň může práce také posloužit studentům jako případný podklad pro práci se seniory.

Klíčová slova -

Aktivizace

-

Kvalita života seniorů

-

Reminiscenční terapie

-

Stárnutí

-

Stáří

Annotation KVARDOVÁ, Hana: Use of Memories for Activation of Seniors in Jihlava-Lesnov Retirement Home. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Social Work. Supervisor: Mgr. Martina Černá Ph.D. Degree of qualifications: Bachelor. Jihlava 2015 The aim of the work, based on interviews with selected clients of retirement home Jihlava-Lesnov, is to create a printed version of their memories of childhood, youth and adulthood. The process of gathering memories and the final form of the collection will be used for activation of seniors. The theoretical section deals with the definition of aging and old age. It also deals with the categorization of individual life stages at which clients remember. The theoretical section is also dedicated to activation, motivating methods and specific activation methods - reminiscence therapy. In the practical section, based on qualitative research methods, is examined whether a selected sample of the clients were activated during the process of remembering. This seminar thesis can be utilized by workers of the retirement home as a base for activation of seniors using reminiscence. At the same time, the thesis can also serve students as a possible basis for working with the seniors.

Key words -

Activation

-

Quality of seniors’ life

-

Reminiscence therapy

-

Ageing

-

Old age

Seznam fotografií Fotografie 1: Klientka K 89 let ...................................................................................... 40 Fotografie 2: Klient 90 let .............................................................................................. 42 Fotografie 3: Klientka 85 let .......................................................................................... 44 Fotografie 4: Klient 70 let .............................................................................................. 45 Fotografie 5: Klientka F 89 let ....................................................................................... 47 Fotografie 6: Klientka 94 let .......................................................................................... 49 Fotografie 7: Klientka 86 let .......................................................................................... 50 Fotografie 8: Klientka 87 let .......................................................................................... 51 Fotografie 9: Klient 87 let .............................................................................................. 52

Obsah 1

Úvod ........................................................................................................................ 10

2

Teoretická část ......................................................................................................... 12

3

4

2.1

Literární rešerše ................................................................................................ 12

2.2

Stárnutí a stáří .................................................................................................. 12

2.3

Periodizace věku použitá v praktické části bakalářské práce........................... 15

2.4

Změny ve stáří .................................................................................................. 17

2.5

Aktivizace ........................................................................................................ 20

2.6

Aktivizační techniky ........................................................................................ 22

2.7

Reminiscence ................................................................................................... 23

2.8

Reminiscenční terapie ...................................................................................... 26

2.9

Reminiscenční aktivity ..................................................................................... 28

Praktická část ........................................................................................................... 29 3.1

Domov pro seniory Jihlava - Lesnov ............................................................... 29

3.2

Historie a současnost Domova pro seniory Jihlava – Lesnov .......................... 29

3.3

Prostředí domova ............................................................................................. 29

3.4

Poskytované služby .......................................................................................... 30

3.5

Zásady poskytované sociální služby ................................................................ 32

Metodologická část .................................................................................................. 33 4.1

Výzkumná oblast .............................................................................................. 33

4.2

Výzkumný cíl ................................................................................................... 34

4.3

Volba výzkumné techniky................................................................................ 34

4.4

Stanovení výzkumného vzorku ........................................................................ 35

4.5

Průběh výzkumu............................................................................................... 36

4.6

Zpracování výzkumu ........................................................................................ 38

4.7

Profily klientů................................................................................................... 38

4.8

Shrnutí práce s klienty...................................................................................... 53

5

Závěr ........................................................................................................................ 56

6

Seznam použitých zdrojů ........................................................................................ 59

7

Přílohy ..................................................................................................................... 62

1 Úvod Téma bakalářské práce je zaměřeno na aktivizaci seniorů. Aktivizaci jako formu práce se seniory a zároveň jako prospěšnou činnost k podpoře a udržení jejich kognitivních schopností a ke zlepšení kvality života. Vybranou technikou aktivizační činnosti je reminiscence, tedy proces vzpomínání klientů v pobytovém zařízení Domov pro seniory Jihlava-Lesnov. Pro zvolené téma bakalářské práce – využití vzpomínek pro aktivizaci seniorů - jsem se rozhodla z několika důvodů. Práce se seniory mne baví a chtěla bych se jí ve svém profesním životě věnovat. Ráda bych se také chtěla ve svém budoucím profesním životě zaměřit právě na reminiscenční terapii. Z vlastní zkušenosti vím, jak je důležité věnovat čas seniorům a z tohoto hlediska se mi jeví metoda reminiscence jako velmi jednoduchá, přirozená a zároveň velmi účinná. Jejím prostřednictvím lze seniora: -

lépe poznat

-

poznat jeho potřeby

-

denní rituály - a tyto poznatky pak uplatnit v komplexní péči o jeho osobu.

Účelem a funkcí vzpomínání je pro seniora: -

lepší adaptace na nové prostředí (nebo přinejmenším zmírnění dopadů souvisejících s přemístěním z přirozeného prostředí do prostředí, které je mu cizí)

-

udržení vlastní identity (dopomáhá uvědomit si seniorovi, co ve svém životě dokázal, jak žil, co prožil)

-

umožnění znovuprožití a vypořádání se s nepříjemnými životními událostmi a změnami

-

aktivní zaměstnávání mozku, myšlení a paměti

-

předávání zkušeností a informací o minulosti mladší generaci

-

vzájemná komunikace, zároveň navázání nových vztahů (předchází tak sociální izolaci) a sdílení vzpomínek.

Pro realizaci bakalářské práce jsem si vybrala pobytové zařízení Domov pro seniory Jihlava-Lesnov, kde jsem měla možnost v průběhu výkonu řádné praxe zrealizovat a naplnit cíl této práce. Cílem bakalářské práce je na základě rozhovorů s vybranými

10

klienty domova pro seniory vytvořit tištěnou podobu jejich vzpomínek. Vzpomínky vážící se k jejich dětství, mládí a dospělosti jsou uspořádány do tištěné podoby sborníku a poslouží k jejich aktivizaci. Teoretická část práce je věnována vymezení konkrétních pojmů, jako jsou stáří, stárnutí, a změnám, které s sebou stáří přináší. V teoretické části je také vymezen prostor pro vysvětlení pojmů, týkajících se kategorizací jednotlivých životních etap, na které klienti domova vzpomínají. Dále je také v teoretické části věnován prostor aktivizaci, aktivizačním metodám, především pak konkrétní metodě – reminiscenční terapii. Praktická část je tvořena tištěnou podobou vzpomínek vybraných klientů domova pro seniory uspořádaných do sborníku. Vlastní část bakalářské práce je věnována popisu pobytového zařízení, profilům klientů, zhodnocení práce s klienty, zpětné vazbě ze strany pobytového zařízení a doporučení pro praxi.

11

2 Teoretická část Literární rešerše

2.1

V této bakalářské práci věnující se tématice seniorů a aktivizaci seniorů formou vzpomínání bylo čerpáno z následující literatury, která se těmito tématy zabývá: -

Haškovcová, Helena. Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1990

-

Haškovcová, Helena. Fenomén stáří, Příbram: Havlíček Burian Team, 2010

-

Čevela, R., L. Čeledová, Z. Kalvach, J. Holčík a P.Kubů. Sociální gerontologie. Východiska ke zdravotní politice a podpoře zdraví ve stáří. Praha: Grada Publishing, 2014

-

Kalvach Zdeněk. Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum, 1997

-

Holmerová, I., B. Jurášková, K. Zikmundová a kol. Vybrané kapitoly z gerontologie. Praha: EV public relations, 2007

-

Špatenková, Naděžda a Barbora Bolomská B. Reminiscenční terapie. Praha: Galén, 2011

-

Janečková, Hana a Marie Vacková. Reminiscence. Praha: Portál, 2010

-

Janečková, Hana. Reminiscence v konceptech péče o starého člověka. Sociální služby, březen/2015

2.2

Stárnutí a stáří

Tato kapitola je věnována vymezení pojmů stárnutí a stáří. Stárnutí a stáří jsou fyziologickou součástí lidského života. Tyto dva pojmy jsou v současné době často používány a mnohdy různým způsobem interpretovány. Za velmi důležitou je považována skutečnost, že stáří a stárnutí mají sice své objektivní zákonitosti týkající se jejich vymezení, standardizování, společenského pojímání, ve skutečnosti jde především o sociální konstrukt a záležitost subjektivního nahlížení (Kalvach, Čevela, Čeledová, 2014).

2.2.1 Stárnutí Představuje

bio-psycho-sociálně-spirituální

proces

přirozených

involučních

a adaptačních změn, ke kterým dochází v organizmu, a to na individuální úrovni. Kalvach (1997) jej definuje jako specifický, nevratný a zároveň neopakovatelný 12

biologický proces postihující živou hmotu. Probíhá již od početí, ale za jeho skutečný projev považuje až pokles funkcí, ke kterým dochází v organismu po dosažení sexuální dospělosti a s ní související vrcholné úrovně výkonnosti. Stárnutí je součástí ontogenetického vývoje, kterým se výrazněji prolínají změny chorobné, tj. projevy a důsledky chorob, úrazů i adaptací na ně. V procesu stárnutí dochází k poklesu potenciálu zdraví, zdatnosti, odolnosti, výkonnosti, přizpůsobivosti ke změnám, odolnosti k zátěžím a ke stresorům (Kalvach, Čevela, Čeledová, 2014). Dle Kalvacha (1997) je stárnutí složitým komplexem vzájemně se prolínajících a podmiňujících dějů. V jednotlivých orgánech dochází ke změnám morfologickým, funkčním a degenerativním. Proces stárnutí je ale zároveň procesem individuálním a asynchronním, ovlivněným různými faktory. Na rychlosti stárnutí se podílejí kromě genetických dispozic vlastní involuce, životní styl a vlivy prostředí, v němž člověk žije. Všechny tyto faktory určují ryze individuální průběh stárnutí a také kvalitu výsledného stavu, tj. stáří. Stárnutí je neodvratný biologický proces směřující ke stáří.

2.2.2 Stáří Je přirozenou a zároveň závěrečnou etapou ontogenetického vývoje člověka se svými specifickými znaky, jimiž se od předcházejících etap života odlišuje (Holmerová, Jurášková, Zikmundová a kol, 2007). Stáří je důsledkem stárnutí a zároveň vyvrcholením pozdní fáze přirozeně dlouhého života, jeho charakteristika je vázána na konkrétní dobu a společenství (Kalvach, Čevela, Čeledová, 2014). Charakteristiky stáří se týkají: -

vzhledu, funkčního stavu a biopsychických parametrů – v tomto případě hovoříme o biologickém stáří

-

sociálních rolí, společensko-ekonomického postavení – tedy tzv. sociální stáří

-

věku a naděje dalšího dožití – tj. stáří kalendářní.

Tyto charakteristiky stáří ale nemusí být ve vzájemné shodě. Biologický věk může být vyšší či nižší nežli kalendářní (Holmerová, Jurášková, Zikmundová a kol, 2007). Říčan (2014) poukazuje na rozdíly ve funkčním věku (ten je definován funkčním potenciálem jedince), kterým se jedinec od jedince liší. Tyto individuální rozdíly jsou významnější než rozdíly dané chronologickým věkem. Haškovcová (2010) vymezuje stáří z hlediska praktických a medicínských důvodů: 13

-

Kalendářní, chronologický či matriční věk – ten je odvozený od data narození, je praktickým údajem, avšak nemusí odpovídat skutečnému stáří, k němuž se váží sociální opatření a praktické činnosti

-

Biologický, skutečný nebo také funkční věk – tento termín používaný v lékařství umožňuje prostřednictvím určitých lékařských metod poznat, jak na tom člověk doopravdy je

-

Stáří konvenční – v tomto případě je stáří odvozeno od společenské dohody, z čehož je patrné, že každá doba považuje za skutečně starého člověka někoho jiného

-

Stáří úřední – tato charakteristika odpovídá době odchodu do starobního důchodu

-

Psychosociální věk je Haškovcovou považován v jistém slova smyslu za nejpřesnější vyjádření stáří. Psychosociální věk odpovídá osobnímu příběhu každého z nás. Tento termín používaný Haškovcovou odpovídá termínu sociální věk.

Haškovcová (2010) dále zmiňuje ještě dělení stáří z praktického hlediska na první, druhý, třetí a čtvrtý věk. Tyto termíny vystihují období mládí, dospělosti, mladšího stáří a vyzrálého stáří. Kalvach (2004) také uvádí vymezení stáří z hlediska funkční zdatnosti seniorů: -

Elitní senioři jsou schopni extrémních výkonů do vysokého věku

-

Zdatní (fit) senioři jsou obvykle spontánně integrováni ve společnosti i v různých aktivitách

-

Nezávislí senioři zvládají obvyklé životní nároky, mají méně funkčních rezerv a obvykle selhávají při zátěži

-

Křehcí senioři potřebují převážně podporu, podpůrné služby v důsledku nestálého funkčního a zdravotního stavu

-

Závislí senioři mají nízký potenciál zdraví a potřebují pomoc a podporu druhé osoby

-

Zcela závislí senioři jsou trvale upoutáni na lůžko či trpí pokročilou demencí a vyžadují téměř nepřetržitou pomoc.

Podle světové zdravotnické organizace je stáří vymezeno za pomoci patnáctileté periodizace: 14

-

45 – 59 let - střední nebo též zralý věk

-

60 – 74 let - vyšší věk nebo také rané stáří

-

75 – 89 let - stařecký věk neboli sénium, někdy též nazývané vlastním stářím či pokročilým věkem

-

90 let a více – věk vysoký neboli dlouhověkost.

V současné době se v hospodářsky vyspělých zemích mění struktura populace. Charakteristickým znakem vyspělých zemí je zvyšující se podíl starší populace s trvale narůstajícím trendem do budoucna. Nově stárnoucí generace se častěji dožívají stáří a žijí v něm delší dobu, zároveň se také zlepšuje jejich zdravotní a funkční stav. Tyto změny s sebou přinášejí také nutnost změny periodizace lidského života, změnu vymezení stáří a s ním souvisejících věkově podmíněných sociálních rolí (Kalvach, Čevela, Čeledová, 2014).

2.3

Periodizace věku použitá v praktické části bakalářské práce

V bakalářské práci je, co se týká věkových kategorií, pracováno v rámci vzpomínání klientů s pojmy dětství, mládí, dospělost. Tato typologie neodpovídá charakteristice vývojové psychologie. Byla zvolena z čistě praktického hlediska pro snadnější pochopení klientů a posloužila pouze jako vodítko pro nasměrování jejich vzpomínek. Kategorizace životních etap částečně vychází z nejjednodušší periodizace lidského života, jejíž členění dle Haškovcové (1990) odpovídá dětství, dospělosti a stáří. V této kapitole budou blíže vysvětleny zvolené pojmy periodizace života klientů použité v bakalářské práci, vycházející z používaného členění na patnáctileté životní úseky Václava Příhody.

2.3.1 Dětství Vývojová etapa dětství odpovídá období ode dne narození až do 15. roku života, kdy člověk biologicky, psychicky i sexuálně dozrává (Příhoda in Haškovcová, 1990) Vzpomínání klientů vážící se k vývojové etapě dětství v bakalářské práci směřuje spíše k období školních let až po 15. rok. Říčan (2014) charakterizuje toto životní období jako období mladšího školního věku (6-11 let) a následně vývojové období pubescence (11-15 let).

15

2.3.2 Mládí Životní etapu mládí nelze z hlediska vývojové psychologie vymezit, byla však v rámci bakalářské práce použita záměrně, a to z důvodu praktického, pro snazší pochopení klientů. Mládí jako životní etapa je myšleno a chápáno jako období dospělosti prožité tzv. „za svobodna“, tedy období od 15. roku života až po vstup do manželství. Životní etapa mládí a vzpomínky vážící se k němu jsou u každého klienta individuální, a to z důvodu různého věku, kdy klienti vstupovali do manželství. Tato životní etapa se částečně kryje s životní etapou dalšího patnáctiletého životního úseku, a to konktrétně s obdobím dospělosti. Toto období je životní etapou sociálního zrání osobnosti a dospívání v neopakovatelnou osobnost (15-30 let) (Příhoda in Haškovcová, 1990). Říčan (2014) považuje období mezi patnácti a dvaceti lety za vrchol mládí, tedy období tělesné i duševní svěžesti, kdy bere člověk svůj život do vlastních rukou. Je to zároveň dle Říčana (2014) období dospívání, období plné těžkostí a rozporů, kdy se člověk snaží vyznat sám v sobě, najít své místo ve světě, najít sám sebe v nějakém životním přesvědčení a životním programu. Dospívání je obdobím, kdy člověk dozrává, ale zároveň dobou, kdy se začíná připravovat na určité povolání.

2.3.3 Dospělost Období dospělosti v bakalářské práci vystihuje období začínající společným životem v manželském soužití až po 45. rok. Pro Říčana (2014) je právě vstup do manželství jedním z nejdůležitějších kroků životní cesty, který poznamenává celý život člověka. Vstupem do manželství si manželé utvářejí prostor, v němž se odehrává velká část jejich života, v němž si budují svůj domov, útočiště, a v němž si plní životní role, především rodičovství. Z hlediska dělení na patnáctileté životní úseky odpovídá tato etapa období zrání především sociálního, kdy člověk dospívá v neopakovatelnou osobnost (15–30 let) a období vrcholné psychofyzické zralosti (30-45 let) (Příhoda in Haškovcová, 1990). Říčan (2014) toto členění dále rozvádí na mladou dospělost (20-30 let) a období střední dospělosti (30-45 let) zahrnující třicátá a čtyřicátá léta člověka.

16

2.4 Změny ve stáří Stáří má své typické vnější poznávací znaky popisující involuční změny, které se dostavují pozvolna. Na počátku šedesáti let si lidé začínají uvědomovat nevyhnutelné přibližování stáří, projevující se různými problémy. Výrazné změny pak přicházejí ve věku 75 let a více, kdy může docházet ke zhoršení celkového zdravotního stavu, a tím i ke ztrátě plné soběstačnosti. Dle Haškovcové (2010) skutečně staří lidé vykazují snížení fyzických a psychických sil, stáří se tak stává čitelné v jejich tváři, chůzi, v gestech. Změny se také týkají svalové hmoty (ochabuje), pružnost svalů klesá, pohyby jsou zpomalené, postava se nachyluje a zmenšuje. Dochází ke kožním změnám, psychickým změnám, ale i ke stárnutí smyslů. V důsledku involučních změn se staří lidé stávají slabšími a zranitelnějšími. Tyto změny jsou negativně vnímány mladou generací a jsou příčinou mýtů o stáří.

2.4.1 Mýty o stáří Mladší generace vnímá u starých lidí zpravidla nežádoucí a negativní změny, které s sebou seniorský věk přináší. Na základě takového vnímání pak vznikají mýty o stáří. Haškovcová (2010) zmiňuje mýty, které zapustily kořeny v naší společnosti: -

Mýtus falešných představ pramení z přesvědčení, že spokojenost seniorů se odvíjí výhradně od ekonomického a materiálního zajištění

-

Mýtus zjednodušené demografie vznikl na základě přesvědčení, že se člověk stává v očích druhých starým dnem jeho odchodu do důchodu. Tento mýtus souvisí s penzionováním a vyjadřuje tak jeho nepotřebnost.

-

Mýtus homogenity zařazuje stárnoucího člověka automaticky do skupiny seniorů, kteří jsou z hlediska tohoto mylného pojetí všichni stejného vzezření a mají stejné potřeby a vlastnosti

-

Mýtus neužitečného času souvisí s uznáváním člověka, který je zaměstnaný a vytváří hodnoty. V případě seniorů toto zkreslené vnímání vede k přesvědčení, že člověk v penzi není ničím užitečný a stává se pro společnost přítěží

-

Mýtus ignorance přímo souvisí s mýtem neužitečnosti, starý člověk není pro pracujícího člověka partnerem, spolupracovníkem, ani protivníkem. Tím pádem není jeho názor podstatný a je možné ho přehlížet a ignorovat.

17

Haškovcová (2010) uvádí ještě další mýty o stáří, které vznikly na základě mylných představ o stáří. Mýty o stáří vznikly na základě předsudků, od nichž se odvíjí konkrétní chování vůči starým lidem.

2.4.2 Ageismus Předsudky a mýty vůči starým lidem vedou ke generalizaci a kategorizaci a to má za následek, jak uvádí Haškovcová (2010), že vůči lidem či skupině zdánlivě nebo stejně vyhlížející společnost zaujímá stejný postoj. Výsledná představa o stáří není vůbec optimistická. Předsudky, negativní postoj mysli a chování vůči seniorům jsou podstatou ageismu. Ageismus, tedy věkově podmíněná diskriminace vedoucí ke znevýhodňování starších lidí, vychází z přesvědčení, že zástupci určitého věku mají nižší lidskou a společenskou hodnotu. S projevy ageismu se stárnoucí lidé setkávají: -

v zaměstnání, kde nestačí vysokému pracovnímu tempu, nevyhovují tak novodobému diktátu

-

ve společnosti, kde je řada lidských pochybení hodnocena u různých věkových kategorií jinak. Pochybení se mladým lidem odpouští, ale u seniorů se toto pochybení stává terčem pohrdání (Haškovcová, 2010)

-

v médiích, ve kterých bývají senioři představováni jako výrazně nesoběstační, v souvislosti s důchody nebo s náklady na zdravotní péči či v souvislosti s reklamami na potřeby pro seniory

-

ve zdravotnictví se často projevuje v souvislosti s odmítáním některých zdravotnických výkonů, u nichž je hlavní argument věk pacienta. Zdravotníci, kteří často pečují o seniory s kognitivním či fyzickým omezením, připisují pak tato omezení všem. V ošetřovatelské péči ve zdravotnictví bývá také poměrně častým projevem diskriminace podceňování potíží, zlehčování zdravotní situace či neochota posílat seniory na specializovaná vyšetření (Kutnohorská, Cichá, Goldmann, 2011).

Zvláštním problémem je Haškovcovou (2010) zmiňovaná kriminalita páchaná na seniorech. Senioři se stávají poměrně často oběťmi zlodějů a podvodníků. Závažným novodobým fenoménem se však stalo týrání seniorů, které stojí stále stranou veřejného

18

zájmu. Většinou se senior bojí o svém trápení hovořit, protože bývá obvykle týrán osobou, na které je závislý. Týrání seniorů je rozděleno do tří oblastí: -

Domácí týrání se odehrává zpravidla mezi osobami blízkými, žijícími ve společném bytě či domě. Bývá nejčastěji způsobované vlastními dětmi, vnoučaty, ale i partnery

-

Institucionální týrání se projevuje nedostatečnou péčí, výskytem dekubitů, podvýživou,

nedodržováním

pitného režimu, ponižováním, nevhodným

jednáním či upíráním možnosti se rozhodovat -

Zanedbávání péče o sebe sama může být důsledkem asociálního způsobu života v mladším věku či neschopností a nezájmem o zvládnutí situace ve stáří

(Těšitelová, červen-červenec 2015). Následky násilí páchaného na seniorech se projevují jejich nechutí dále žít, úzkostí, poruchami spánku, psychickou deprivací a funkční dekompenzací. U seniorské populace se nejčastěji setkáváme s těmito druhy násilí: -

Fyzické násilí

-

Psychické násilí

-

Ekonomické násilí

-

Sexuální násilí

(Bredlerová, červen-červenec 2015).

2.4.3 Kvalita života Kvalita života je pojem v současné době hojně zmiňovaný, jeho obsah má mnoho významů. Jeden z významů, jak uvádí Haškovcová (2007), je jakost, tedy způsob, jakým věc existuje. Toto vysvětlení pojmu kvality vedlo ke specifikaci jakosti v ekonomických souvislostech. Později v historii se pak začalo uvažovat o kvalitě i v jejích sociálních aspektech. Teprve relativně nedávno je spojována kvalita života v kontextu zdraví i nemoci. Helena Haškovcová zmiňuje vyjádření Světové zdravotnické organizace, ve kterém je kvalita života vázána na vnímání jedincova postavení ve světě, ve kterém žije s ohledem na kulturu, hodnotové systémy, a to vše ve vztahu ke svým osobním cílům, očekáváním, zájmům a životnímu stylu.

19

Oldřich Matoušek (2011) uvádí, že kvalita života je v současnosti komplexním kritériem používaným k hodnocení efektivity práce v pomáhajících profesích, včetně medicíny. K jejímu posouzení by měly být používány ukazatele: -

Objektivní, jako např. indikátory tělesného a duševního zdraví, závislost na péči jiné osoby, sociální postavení, materiální podmínky, denní aktivity, bydlení…

-

Subjektivní, jako např. životní spokojenost, spokojenost v rodinném životě, pocit domova, kvalita kontaktu s přáteli…

Helena

Haškovcová

(2010)

zmiňuje

převládající

názor

laické

a

částečně

i zdravotnické veřejnosti, že kvalitní život je možné prožít pouze jako zdravý člověk. Tím upozorňuje, že kvalitu života nelze vztahovat pouze na stav zdraví. Tato mylná interpretace by vedla k odsouzení všech, kteří nějakým způsobem strádají na biologické úrovni své existence. Prožitek kvality života je dle jejího mínění fenomén plastický, může tedy existovat v nemoci či v jiné nepřízni osudu. V každém případě kvalita života je subjektivním prožitkem, hodnotící pohled zvenčí může být nejen povrchní, ale i mylný. Kvalita života souvisí také naplněním životních hodnot. U starého člověka převládají hodnoty: -

Být někomu užitečný

-

Mít pevné místo v určitém prostředí s dobrými vztahy

-

Potřeba lásky

-

Potřeba trpělivosti a empatie.

Proto, aby člověk prožil kvalitní život, je třeba také aktivity z jeho strany. Jak uvádí Haškovcová (2010), je třeba u stárnoucích a starých lidí posilovat aktivitu, a to prostřednictvím různých aktivizačních metod.

2.5

Aktivizace

Aktivizaci popisuje Dita Vojířová jako proces, prostřednictvím kterého jsou lidé (jedinci či skupiny) vedeni k činorodosti. Přičemž činorodost představuje stav člověka, prostřednictvím kterého dochází k uspokojení jeho samého. Jedinec má dobrý pocit z činnosti (dělá něco sám pro sebe, ale i pro své okolí). V kontextu sociálních služeb je smyslem a cílem aktivizace podpora nezávislosti a rozvoj a udržení samostatnosti (Vojířová, http://www.proutek-vzdelavani.cz/wp-content/uploads/2012/11/Aktiivzace-

20

proce-kterým-jsou-lidé-vedeni-k-činnosti.pdf).

Vojířová

dále

uvádí

dva

typy

aktivizačních činností, jsou to: -

Aktivity vedoucí k získání něčeho nového, ty jsou pro člověka výzvou a zároveň poskytují prostor pro získání nové zkušenosti, která jej aktivizuje

-

Aktivity vedoucí k udržení stávajících dovedností, ty vycházejí z jeho předchozí činorodosti, kterou jedinec již nezvládne sám a potřebuje při ní podporu. Při těchto činnostech nejde o hledání něčeho nového, nýbrž o zachování předchozích dovedností a aktivit.

Ve svém životě si člověk sám stanovuje, co ho aktivizuje a kdy bude konkrétní aktivitu vykonávat. V sociální sféře má aktivizace dlouhou tradici a je nedílnou součástí poskytování sociálních služeb. Vychází z individuálního plánování poskytované služby a je v souladu s jejími cíli, druhem a okruhem osob. Poskytovatel si s klientem domlouvá v rámci poskytované služby činnosti, které mimo jiné vedou k jeho aktivizaci. Aktivizační činnosti jsou poskytovány skupinovou či individuální formou. Zpravidla se setkáváme s modelem, kdy jsou aktivizační činnosti prováděny s pravidelností a ve skupinové formě. Pokud jsou poskytovány tímto způsobem, je třeba respektovat odmítnutí některých uživatelů této formy aktivizace. K aktivizaci klienta může vésti jakýkoliv individuální způsob poskytování služby. Ten umožní objevit a domluvit uživateli individuální potřeby aktivizace, třeba i takové, které si zatím on sám neuvědomil. Nejčastějšími překážkami v aktivizaci seniorů dle Vojířové jsou: -

Uniformita, která spočívá ve vytvoření jednotné aktivizační činnosti. Výhodou je naplnění jedné ze základních činností, nevýhodou je však jednotvárnost a ztráta příležitosti pracovat s individuální představou uživatele o tom, co on očekává

-

Danost – aktivity probíhají v pravidelný den a určený čas. Takovýto způsob přístupu vede pouze k trávení volného času klienta bez žádoucí aktivizace

-

Samoúčelnost, ta spočívá v nevhodně zvoleném typu činnost, při kterém sice klient vyplní svůj volný čas aktivitou, ale ta pro něho samotného nemá hlubší význam

21

-

Personální úspory – aktivizační činnosti provádí pracovník, který nemá dostatečné vzdělání v této oblasti, či jsou aktivizační činnosti poskytovány skupinově (jeden pracovník poskytuje službu souběžně více uživatelům)

-

Nezkušenost, spočívá v nedostatku zkušeností a kompetencí pro práci s cílovou skupinou

-

Bez vnějších podmínek – překážka v podobě pevně stanoveného provozního režimu či nevyhovujících prostorových podmínek s sebou přináší nemožnost pružně reagovat na individuální potřeby klientů

-

Manipulace – cílem aktivizační činnosti by nemělo být pouhé zabavení se, ale zda má pro klienta činnost smysl a zároveň aby měl možnost jiné alternativy

(Vojířová, http://proutek-vzdelavani.cz/wp-content/uploads/2012/11/Aktivizace-proceskterým-jsou-lidé-vedeni-k-činorodosti.pdf).

2.6

Aktivizační techniky

2.6.1 Arteterapie Arteterapie je v dnešní době považována za nezbytnou součást doplňkové léčby a rehabilitačních metod spojující v sobě jak psychologické, tak umělecké prostředky. Arteterapii lze charakterizovat jako léčbu uměním, která zahrnuje jak výtvarný proces, tak hudbu, tanec, prózu či poezii. K pozitivním vlivům léčby uměním patří uvolnění, vyjádření emocí, podpora sebevědomí, porozumění vlastním pocitům či nalezení skrytých obtíží (http://www.arche-centrum.cz/?p=arteterapie). U seniorů je arteterapie využívána k procvičení krátkodobé paměti, k posílení vlastní hodnoty a důstojnosti a především také k procvičení jemné motoriky.

2.6.2 Ergoterapie Dříve nazývaná léčba prací, jedná se o aktivizační metodu využívající pracovních činností k rozvoji klienta. Smyslem a cílem ergoterapie je zapojit klienty do běžných denních aktivit i přes jejich hendikep. Aktivity tak vyplňují čas a prostor člověka, dávají jeho životu smysl, vycházejí přitom z jeho potřeb, aktuálního funkčního stavu, věku, pohlaví a podmínek, které ho obklopují. Měly by být pro něj smysluplné a důležité. Aktivity v ergoterapii zahrnují tyto oblasti: 22

-

Běžné denní činnosti

-

Pracovní potenciál

-

Hra a volný čas

-

Sociální schopnosti

(Jelínková, Krivošíková, Šajtarová, 2009). Ergoterapii lze využít u klientů s mnoha zdravotními omezeními, u různých věkových skupin. Pro seniory je obzvláště vhodná pro podporu a udržení soběstačnosti a k nácviku jemné motoriky.

2.6.3 Canisterapie Canisterapii lze dle Michalkové (2015) definovat jako přímý kontakt člověka a psa, který má vliv na všechny složky osobnosti člověka (psychické, fyzické, emocionální i sociální). Canisterapii lze využívat pro lidi s jakýmkoliv postižením a u různých věkových skupin. Její výhodou je přirozenost. Pes je živý tvor se silným motivačním prvkem. Při práci se seniory je obzvláště vhodná, neplní jen roli výplně volného času, ale díky přímému kontaktu se psem a díky jeho blízkosti mají senioři možnost zapomenout na vlastní nepříjemné prožitky (bolest, úzkost). Pes v mnoha případech je facilitátorem (nesmělí klienti naváží komunikaci se psem), své uplatnění má také canisterapie u ležících seniorů (pes se přikládá k boku ležícího klienta).

2.7

Reminiscence

Tato kapitola bude věnována reminiscenci, která je specifickou metodou práce s klientem, ale také přístupem orientovaným na člověka, respektujícím jeho jedinečnost, autonomii a důstojnost. Reminiscence jako metoda práce se starými lidmi se v naší republice objevila koncem 90. let minulého století. Pojem reminiscence (z lat. reminiscere – vzpomenout si, rozpomenout se, obnovit v paměti) odpovídá významu českého slova vzpomínka nebo vzpomínání. Reminiscence, tedy vzpomínání, je přirozenou duševní součástí každodenní života člověka. Spočívá ve vybavování paměťových stop dřívějších prožitků, zkušeností, zvyků, vztahů a prostředí, ve kterém člověk žil. Prostřednictvím vzpomínek dochází 23

také k předávání zkušeností. Vzpomínky jsou také nejenom významným zdrojem inspirace a podnětů v komunikaci, ale i v péči o seniora. Vzpomínky významnou měrou ovlivňují kvalitu lidského života, skrze ně člověk bilancuje svůj životní příběh. Bilancování mu umožní příběh přijmout, smířit se s ním a dosáhnout tak naplnění (Janečková, Vacková, 2010). Reminiscence je součástí mnoha konceptů práce se starými lidmi, které vycházejí ze životního příběhu konkrétní osoby. Hana Janečková zmiňuje například tyto koncepty: -

Validace je konceptem podle Naomi Feil podporujícím integritu člověka, rozvíjejícím empatický vztah v péči o člověka s demencí a významně přispívajícím k posílení lidské důstojnosti

-

Sebeudržovací terapie je terapeutickým konceptem německé neuropsycholožky Barbary Romeo. Jedná se o integrativní přístup k lidem s demencí založený na poznání jejich deficitů a zároveň na poznání jejich zdrojů a potřeb. To vše poslouží k nastavení péče o seniora

-

Smyslová aktivizace je konceptem podle Lore Wehner opírajícím se o životopisy seniorů a lidí s demencí, které jsou přijímány jako reálné a autentické. Tvoří tak základní předpoklad pro plné pochopení

-

Zahradní terapie je nenásilnou aktivizační formou podporující fyzickou i mentální kapacitu klientů různých věkových skupin, zdravých i nemocných. Zahrada může být vnímána jako prostor pro setkávání, vzpomínání a pozorování. Prožitky z přírody či aktivity na zahradě pozitivně působí na mentální schopnost klientů a zmírňují symptomy onemocnění

-

Trénování paměti je založeno u starých lidí na propojení mezi vzpomínkami a rozvzpomínáním

-

Vztahová péče je založena na poznání celé životní cesty člověka s demencí. Takto získané poznatky umožní pečující osobě navázat vztah k člověku s demencí a jsou součástí přístupu v péči o klienta

-

Psychobiografický model je modelem profesora Böhma založeným na tzv. „teorii regrese“ ve stáří, ve kterém využívá reminiscenčních metod a kreativního uplatnění vzpomínek v práci se starými lidmi

-

Bazální stimulace je metodou individuální, zohledňující jedinečnost člověka. Na základě aktivní spolupráce s rodinou je vypracována tzv. biologická anamnéza. Takto získané informace poslouží ke stimulaci vzpomínek, k navázání, rozvíjení 24

kontaktu s nemocným člověkem a k poskytnutí osobní péče respektující zvyklosti jeho dosavadního života. Toto všechno přispívá k aktivizaci mozku, zlepšení kvality života a zlepšení zdravotního stavu nemocného. (Janečková, Sociální služby, březen 2015)

2.7.1 Vzpomínání v lidském životě Málokdo si uvědomuje, jak důležitou roli v našem životě hrají vzpomínky. Nejsou jen procesem, při kterém si znovu vybavíme minulost. Vzpomínky ovlivňují zároveň naši přítomnost a tvarují budoucnost. Objevují se v každé životní etapě člověka (Špatenková, Bolomská,2011). Rozdělení vzpomínání: -

vyslovené – takové, při kterém člověk vzpomíná nahlas a o své vzpomínky se dělí s ostatními

-

tiché – takové, které probíhá pouze uvnitř, v duchu člověka a o samotě

-

záměrné – takové, při kterém si snažíme vzpomínky či události vyvolat, vybavit a přetvořit

-

spontánní – takové, při kterém se objevují vzpomínky jako náhodné myšlenky

-

v soukromí

-

na veřejnosti.

Vzpomínání je procesem, do kterého se promítají emoce. Emoce, které byly pociťovány v minulosti a které se s vyprávěním znovu oživují, ale i nové emoce, ovlivněné řadou různých

faktorů.

Vzpomínání

není

v žádném

případě

pouhým

přemýšlením

a převyprávěním o minulých událostech, ale znovuprožitím minulosti (Špatenková, Bolomská,2011).

2.7.2 Funkce vzpomínání Vzpomínání nabývá na důležitosti s přibývajícím věkem, napomáhá adaptaci na všechny změny, které stárnutí a stáří přináší. Vzpomínání může sloužit také k: -

Zdůraznění pozitivních stránek osobnosti člověka a zachování sebepojetí, přičemž je kladen důraz na to, co je ještě schopen člověk zvládnout. Takovýto přistup nesnižuje hodnotu člověka a dává mu možnost vážit si sám sebe 25

-

Zvýšení pocitu vlastní hodnoty, při kterém má možnost starší člověk sdílet s ostatními své zkušenosti, podělit se o ně a předat je dál. Tím se u staršího člověka upevňuje pocit sounáležitosti a zajišťuje kulturní kontinuita

-

Udržení pocitu osobní identity – to, co člověk prožil a uskutečnil, zůstává v jeho vzpomínkách a je součástí jeho osobnosti

-

Změna negativního image a narušení stereotypů o stáří – vyprávění životního příběhu se vším, co člověk prožil, co dokázal, dá možnost okolí vnímat staršího člověka jako jedinečnou bytost, a tím se oprosti od negativních stereotypů

-

Získání příjemné a stimulující zkušenosti – vzpomínky přinášejí mnohým radost, zároveň může být příjemným zážitkem jejich sdílení s někým, kdo jim naslouchá

-

Získávání materiálu pro bilancování – vzpomínky jsou součástí rekapitulace života

-

Dosažení integrity v pojetí vlastního života – člověk je schopen přijmout nejenom svůj život takový, jaký byl, ale i sám sebe se svými nedostatky a vyrovnat se s nimi. V tomto případě plní vzpomínání funkci vyrovnání se se svým životem, změnami, krizemi stářím, stárnutím i s blížící se smrtí

-

Nabytí nesmrtelnosti – nesmrtelnost spočívá v předávání vzpomínek našim dětem, v dílech, v tom, co zanecháme a co po nás zbyde.

(Špatenková, Bolomská,2011)

2.8 Reminiscenční terapie Až do počátku šedesátých let minulého století převládal negativní postoj vůči vzpomínání v souvislosti s procesem stárnutí a stáři. Vzpomínání bylo považováno za něco špatného a bylo vnímáno spíše jako abnormalita procesu stárnutí a často i známka psychického onemocnění. Pohled na vzpomínání změnil Robert Butler ve své teorii rekapitulace života, ve které se pokusil identifikovat příčiny vedoucí k negativnímu nazírání na vzpomínání. Butlerova teorie přinesla odlišný náhled na vzpomínání a posloužila jako základ pro reminiscenční terapii. Během dalších let došlo k zásadnímu obratu vnímání vzpomínání. Od 90. let minulého století byla reminiscenční terapie uznávána a podporována (Špatenková, Bolomská, 2011).

26

Vymezení pojmu reminiscenční terapie není jednoduché. Někteří autoři dávají přednost používání

pojmu

reminiscence,

jiní

hovoří

v souvislosti

se

vzpomínkami

o reminiscenční terapii nebo jsou tyto pojmy požívané jako synonyma. Reminiscenční terapie je označována Janečkovou a Vackovou spíše jako rozhovor terapeuta se starším člověkem (skupinou seniorů) o jeho dosavadním životě, prožitých událostech s využitím vhodných pomůcek (Janečková, Vacková, 2010). I když reminiscence bývá označována jako reminiscenční terapie, terapií v pravém slova smyslu není. Špatenková a Bolomská uvádějí jako hlavní důvod používání označení reminiscenční terapie přesvědčení, že díky použití slova terapie získá tato metoda práce se starými lidmi rychleji prestiž. Kromě toho taktéž připouštějí, že se toto označení ujalo i v dalších přístupech užívaných nejenom v práci se seniory (arteterapie, ergoterapie…). Jisté je, že reminiscence působí terapeuticky, uspokojuje lidské potřeby, přináší potěšení, očištění, radost, podporu, porozumění, sebeodhalení, vnáší smysl do lidského života a má vliv na zdraví člověka (Špatenková, Bolomská, 2011). Reminiscenční terapie může mít podobu skupinovou či individuální, lze při ní používat pomůcky, které pozitivně ovlivňují vzpomínání (fotografie, obrázky, články, filmy, hudbu, vůně…). Reminiscenční terapie má dle Naděždy Špatenkové a Barbory Bolomské pozitivní vliv jak na kvalitu života seniorů v institucionální péči, tak na rodinné příslušníky, pracovníky zařízení i na dobrovolníky. Aby mělo vzpomínání skutečně pozitivní vliv na kvalitu života starších lidí, nesmí být považováno za samozřejmost a nesmí k němu být senioři nuceni (Špatenková, Bolomská,2011). Přínos

reminiscenční

terapie

pro

vzpomínající

spočívá

v pomoci

překonání

translokačního šoku a v pomoci s adaptací na život v instituci. Slouží taktéž jako podpora vědomí vlastní identity, zvyšuje sebevědomí a sebeúctu a přináší do života radost. Přinos reminiscenční terapie pro pracovníky instituce spočívá ve zmenšení odstupu mezi ošetřujícím personálem a seniory. Může se také stát efektivním nástrojem podporujícím rozvoj jednotlivých pečujících. Informace získané z reminiscenční terapie mohou posloužit ke zlepšení péče o seniora. Špatenková a Bolomská poukazují na skutečnost, že reminiscenční terapie může změnit vztah mezi pečujícím a klientem. Vzpomínka tak může být skutečným darem jak pro vyprávějícího, tak pro naslouchajícího. 27

Přínos reminiscenční terapie pro rodinu seniora spočívá v upevnění vzájemných vztahů v rodině. Při společném vzpomínání, sepisování životního příběhu nebo při prohlížení fotografií může přinést příjemné a smysluplně strávené chvíle (Špatenková, Bolomská,2011).

Reminiscenční aktivity

2.9

V rámci reminiscenční terapie je v praxi využíváno mnoho aktivit, které je vždy nutné volit s přihlédnutím k potřebám a zájmům konkrétního člověka či skupiny. Výsledkem většiny aktivit je hmatatelný výsledek (kniha vzpomínek, životní příběh, vzpomínková krabice, kresba, výstava…), který slouží jako důkaz o jeho existenci. Ke konkrétním reminiscenčním aktivitám patří např.: -

Knihy života, mapy života, knihy životního příběhu

-

Vzpomínkové krabice

-

Vzpomínkové výstavy

-

Vyprávění příběhů a předčítání

-

Poezie

-

Fotografování

-

Divadlo

-

Tanec

-

Hudba

-

Reminiscenční vycházky a výlety (Špatenková, Bolomská,2011).

28

3

Praktická část

3.1

Domov pro seniory Jihlava - Lesnov

Tato kapitola je věnována charakteristice a popisu zařízení Domov pro seniory Jihlava – Lesnov, ve kterém byl prováděn výzkum. Nejprve je v krátkosti popsána historie, dále současnost zařízení, popis budovy a jejího okolí. V této kapitole je taktéž uvedena charakteristika

zařízení

z pohledu

poskytovatele

sociální

služby

a

zásady

poskytovaných služeb.

3.2

Historie a současnost Domova pro seniory Jihlava – Lesnov

Domov pro seniory byl založen v roce 1974 pod názvem Domov důchodců JihlavaLesnov. Nové podoby nabyl domov pro seniory v květnu 1976. Zařízení o dvou panelových čtyřpatrových budovách navzájem propojených chodbami a jídelnou, na kterou navazuje kuchyň a technické zázemí, bylo slavnostně otevřeno 12. května 1976 (Kronika, 1976). I přes další, poměrně rozsáhlé rekonstrukce si tuto podobu zařízení zachovalo dodnes. V roce 1993 došlo ke změně zřizovatele domova a tím i jeho právní subjektivity. Zřizovatelem Domova pro seniory byl Magistrát města Jihlavy a domov tímto aktem získal právní subjektivitu příspěvkové organizace. Financování této organizace je tedy vícezdrojové, je financováno jednak příspěvky od zřizovatele, dále pak dotacemi státními a krajskými, v neposlední řadě úhradami od klientů za pobyt, doplatky od rodinných příslušníků. Ošetřovatelská péče je hrazena z příspěvku na péči a zdravotnická péče je hrazena ze zdravotního pojištění klienta.

3.3

Prostředí domova

Areál domova pro seniory tvoří dvě budovy, které fungují zároveň jako samostatná oddělení (oddělení A, a oddělení B) propojené jídelnou, sloužící zároveň jako společenská místnost. Z jídelny je klientům umožněn přístup na prostornou terasu s altánky, využívanou hojně domovem nejenom jako útočiště klientů před sluníčkem, ale především pro společenské akce, jakými jsou například grilování, opékání buřtů a další.

29

Areál domova pro seniory je umístěn v pěkném prostředí na okraji města Jihlavy, v klidné lokalitě. Z jedné strany je situován svým výhledem na město, z druhé strany na sousedící les, hojně využívaný klienty a jejich rodinnými příslušníky k procházkám. Budovy jsou obklopeny z čelní strany domova zahradou, členěnou na užitkovou část a na relaxační část s kovovými konstrukcemi (kterou klienti využívají k protažení těla). Ze zadní strany domova poskytuje rozsáhlý udržovaný park oázu a možnost procházek nejen klientům a jejich rodinným příslušníkům, ale i zaměstnancům domova. Kapacita domova pro seniory je 88 pokojů, z toho 30 jednolůžkových a 58 dvoulůžkových – s celkovou obsazeností 146 klientů (http://www.dpsjihlava.cz).

Poskytované služby

3.4

Domov pro seniory v Jihlavě-Lesnově poskytuje následující služby vyplývající ze zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. a prováděcí vyhlášky č. 505/2006: -

poskytnutí ubytování - dvacet devět dvoulůžkových a patnáct jednolůžkových pokojů v každém z objektů, sociální zařízení je společné vždy pro jednu buňku (2-3 pokoje). Pokoje jsou vybaveny nábytkem domova seniorů, klient si ale také může dovybavit pokoj vlastními drobnými předměty a elektronikou

-

poskytnutí stravy v podobě celodenního stravování v rozsahu pěti jídel (snídaně, oběd, večeře a dvě svačiny). Klienti si mohou vybrat z jídelního lístku ze dvou druhů jídel a zároveň v konzistenci odpovídající jeho potřebám (např. celé maso, mleté maso, mixovaná strava nebo strava podávaná prostřednictvím sondy). Zařízení nabízí svým klientům stravu normální, s omezením tuku, diabetickou a diabetickou s omezením tuku

-

pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu splývá s pomocí při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu. Tyto úkony jsou zajišťovány v rámci nepřetržité dvaceti čtyř hodinové ošetřovatelské péče. V rámci péče je klientům zajištěna podpora a pomoc: 

při přípravě stravy, jejím podávání, porcování, přijímání stravy a dodržování pitného režimu



při mytí těla, koupání nebo sprchování, péče o dutinu ústní, vlasy, nehty a holení



při výkonu fyziologické potřeby včetně hygieny 30



při vstávání z lůžka, uléhání, polohování



při sezení, stání, chůzi po rovině i po schodech (nahoru a dolů)



při výběru oblečení, oblékání, svlékání, obouvání, zouvání, v orientaci v prostředí



při úkonech, které klient není schopen zvládnout, jako např. nakupování potravin a běžných předmětů, vaření, ohřívání jídla, mytí nádobí, obsluha běžných domácích spotřebičů, péče o lůžko, manipulace se zámky, otevírání a zavíraní oken a dveří, udržování pořádku a další drobné úkony

-

zprostředkování kontaktu se společenským prostředím je klientům umožněno prostřednictvím pořádání akcí vyplňujících jejich volný čas a zvyšujících jejich celkovou pohodu: 

taneční a hudební odpoledne



výlety



soutěže



promítání



vystoupení dětí z mateřských, základních i uměleckých škol



vystoupení zpěváků, muzikantů, herců či kouzelníků



přednášky zaměřené na témata jako např. zdravý životní styl, cestování apod.



společné akce (grilování)



společné oslavy tradičních svátků, zejména Vánoc, Velikonoc, Štědrého dne a Silvestra (oblíbený jak mezi zaměstnanci, tak mezi klienty je taktéž každoročně pořádaný maškarní bál i rej čarodějnic)



pravidelné bohoslužby v kapli domova (každý čtvrtek sloužena mše svatá)



klienti se dozvídají o plánovaných aktivitách z pravidelného týdenního harmonogramu akcí pod názvem Otevírání týdne. V rámci zařízení také zaměstnanci vydávají pro klienty časopis vztahující se ke konkrétnímu kalendářnímu měsíci s názvem Pod Rozhlednou

-

sociálně terapeutické činnosti se prolínají s aktivizačními činnostmi v podobě pracovní terapie využívající různých výtvarných technik, práce s keramickou hlínou, práce s papírem, ručních prací, nácviku jemné motoriky, pečení a vaření. 31

Součástí aktivizačních činností je taktéž trénování paměti za používání různých technik, ale i práce s počítačem -

pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Zařízení podporuje klienty v prosazováních jejich práv a zájmů a v případě potřeby je zajištěn jejich doprovod např. k lékaři aj.

-

nedílnou součástí péče o klienty je zdravotní péče, která je poskytována klientům domova podle individuálních ošetřovatelských plánů vždy na základě ordinace ošetřujícího lékař, a to odborně způsobilým personálem. Součástí zdravotní péče je péče rehabilitační zahrnující:

-



individuální a skupinové cvičení,



dechová cvičení,



fyzikální terapii (ultrazvuk, biolampa, magnetoterapie, parafín aj.)



Bazální stimulace

v rámci péče o klienty v domově je taktéž zajištěna lékařská péče poskytovaná jak formou ambulantní, tak formou ústavní péče. Ambulantní péče je klientům zajišťována ošetřujícím praktickým lékařem a lékařem specialistou v oboru psychiatrie. Ústavní péče je poskytnuta klientům domova na základě doporučení ošetřujícího lékaře.

Zásady poskytované sociální služby

3.5 -

Individuální přístup - ke každému klientovi je přistupováno individuálně s přihlédnutí k jeho schopnostem, možnostem a potřebám

-

Respektování důstojnosti a práv klientů – vůči klientům je ze strany zaměstnanců přistupováno laskavě, zdvořile a s projevy úcty. Snahou zaměstnanců je vytvořit přátelské prostředí, které by alespoň částečně nahrazovalo klientům jejich přirozené prostředí

-

Ochrana osobních a citlivých údajů – v souladu se zákonem o sociálních službách a se zákonem o ochraně osobních údajů je ze strany zařízení zachovávána mlčenlivost ve vztahu k osobním a citlivým údajům klienta

-

Flexibilita – přizpůsobování sociální služby aktuálním potřebám klientů

-

Spolupráce s rodinou – je zařízením považována za velmi důležitou pro udržení a podporu vzájemných rodinných vztahů

(http://www.dpsjihlava.cz/index.php?nid=4670&lid=cs&oid=2518420) 32

Metodologická část

4

Výzkum byl uskutečněn v pobytovém zařízení Domov pro seniory Jihlava-Lesnov , a to konkrétně v rámci vykonávané řádné praxe v květnu a červnu 2015. Toto zařízení bylo vybráno záměrně pro výzkum, protože mi zde již v rámci mého studia bylo umožněno vykonávat praxi, a tudíž mi toto prostředí nebylo neznámé, a také proto, že s reminiscencí je v zařízení pracováno pouze v rámci tvorby individuálního plánu ošetřovatelské péče a dále pak v rámci trénovaní paměti. Podstatou výzkumu je využití procesu vzpomínání klientů pro jejich aktivizaci. Tato činnost přiměje klienta k přemýšlení, své vzpomínky taktéž vyjadřuje. Celý tento proces nutí klienta k pozornosti. Vzpomínání je také formou oživení volného času, který klient může strávit s jednotlivcem, se skupinou či s rodinou. V případě reminiscence musí být ale dodržena zásada dobrovolnosti, kdy klient nesmí být nucen k vyprávění vzpomínek.

Výzkumná oblast

4.1

Výzkumnou oblastí bakalářské práce je reminiscenční terapie jako aktivizační činnost v práci se seniory. Tuto aktivizační metodu mi bylo umožněno provést s vybranými klienty po krátkém představení koncepce práce vrchní sestrou domova paní Marií Hájkovou. Téma reminiscence mě osobně oslovilo natolik, že jsem se mu rozhodla ve své práci věnovat. Z vlastní zkušenosti vím, jak je důležité věnovat čas starým lidem, kteří nám svými vzpomínkami předávají zkušenosti a postřehy, které jsou jinak odkázány k upadnutí v zapomnění. Vzpomínání je: -

komunikačním prostředkem

-

terapeutickým prostředkem

-

možností být pro druhé užitečným

-

zpětnou vazbou pro seniory a srovnáním jejich života s životy jiných

-

možností uvědomit si, čeho všeho v životě dosáhli

-

prostředkem k pomoci utřídit si myšlenky a vypořádat se tak i s náročnými životními situacemi.

Vzpomínky lze taktéž využít v rámci individuálního plánu péče o klienta v pobytovém zařízení, poskytují nám neocenitelné informace o tom, jak klient žil, co měl rád, o jeho 33

blízkých. To vše lze v přístupu k péči o klienta uplatnit a pomoci mu tak v pobytovém zařízení překonat změnu prostředí. Vzpomínky mohou také umožnit nalézt s klientem cestu ke společné komunikaci, mnohdy pomohou u klienta trpícího bolestí odvést pozornost od jeho trápení. Vzpomínky také především zaměstnávají paměť a procvičují mozek. Reminiscence jako proces je jedinečnou možností, jak vnímat osobnost člověka, jeho hodnotu. I když je vyprávění někdy nesouvislé, stále vypovídá o hodnotě člověka, který má co předat a je rád, že je mu věnována pozornost.

4.2

Výzkumný cíl

Cílem bakalářské práce je na základě rozhovorů s vybranými klienty Domova pro seniory Jihlava-Lesnov vytvořit tištěnou podobu jejich vzpomínek na dětství, mládí a dospělost. Proces shromažďování vzpomínek i finální podoba sborníku budou využity pro aktivizaci seniorů.

4.3

Volba výzkumné techniky

K naplnění cíle výzkumu a realizaci bakalářské práce byla zvolena metoda krátkodobého kvalitativního výzkumu uskutečněného jednorázově, a to formou řízeného rozhovoru s vybranými klienty. Strukturovaný rozhovor s klienty probíhal na základě konceptu otázek vztahujících se k jejich životním etapám (dětství, mládí, dospělost). Soupis otázek kladených klientům je součástí přílohy bakalářské práce (Příloha 1). Strukturovaný rozhovor je rozhovor, ve kterém jsou určeny otázky, které je třeba položit, a to v konkrétním pořadí. Jedná se většinou o otázky volné, předem určené, v závazné formulaci. Výhoda strukturovaného rozhovoru spočívá právě ve strukturovanosti a lepší zpracovatelnosti dat. Nevýhodou strukturovaného rozhovoru je určitý stupeň formalizace, který brání v akceptaci zvláštností dotazovaného, případně v získání bohatších údajů. Jak uvádí Reichel (2009), je rozhovor specifickou sociální situací, uměle navozenou, vyplývající z aktivity tazatele, vyžadující určité zásady týkající se vedení rozhovoru. K těmto zásadám patří dle Reichla (2009) důvěryhodnost, flexibilita, empatie a schopnost sebereflexe ze strany tazatele. Tazatel by měl při vedení rozhovoru vystupovat zdvořile a nevtíravě vůči dotazovanému. Zároveň by tazatel

34

neměl spěchat, měl by být vstřícný a stimulovat dotazovaného v odpovídání (Reichel, 2009). Rozhovor s jednotlivými klienty probíhal dobrovolně, na základě jejich souhlasu, jednotlivě, v jejich autentickém prostředí. Celý proces vzpomínání byl zaznamenán formou audionahrávek a následně doslovně přepracován do písemné podoby. Doslovný přepis vzpomínek do sborníku byl zvolen záměrně, a to z důvodu zachování autentičnosti životních příběhů klientů. Zároveň vyzdvihuje a dokládá i slovní zásobu, případná nářečí, styl mluvy, ale i uvažování a postřehy klientů. Sborník vzpomínek našich klientů není úplným výčtem vzpomínek klientů, pouze části jejich vzpomínek, na které si v průběhu doby rozhovoru vzpomněli. Sborník má: -

podobu tištěnou, a to konkrétně formátu A4, v kroužkové vazbě. Součástí sborníku jsou taktéž Úvodní slovo, Úvodní příběh jednoho z klientů a následujících osm životních příběhů nazvaných dle pořadí Příběh první až Příběh osmý. V této podobě byl předán jmenovitě klientům, kteří svým vzpomínáním přispěli k naplnění cíle bakalářské práce. Dále byla tištěná podoba sborníku věnována zařízení domova pro seniory. Sborník vzpomínek klientů v tištěné podobě není součástí bakalářské práce, a to z důvodů ekonomické náročnosti, ale i efektivity

-

CD média s obsahem vzpomínek klientů přiložená v podobě přílohy bakalářské práce (Příloha 3).

Součástí přílohy bakalářské práce je Příloha 2, jejímž obsahem jsou jednotlivá Uvedení souhlasu, ve který jednak klienti, ale i vrchní sestra domova pro seniory souhlasí s fotografováním a prováděním rozhovorů.

4.4

Stanovení výzkumného vzorku

Proces sběru vzpomínek byl uskutečněn v měsících květnu až červenci 2015, kdy jsem měla možnost se svolením vrchní sestry zařízení během výkonu řádné čtyřtýdenní praxe oslovit klienty a věnovat se s nimi aktivizační metodě vzpomínání. Jako výzkumný vzorek bylo se souhlasem klientů vybráno šest žen a dva muži ve věkovém rozmezí 70 až 94 let, kteří vzpomínali na své dětství, mládí a dospělost. Výběr vzorku klientů byl proveden na základě dobrovolnosti.

35

Průběh výzkumu

4.5

Bakalářská práce, jak již bylo zmíněno, je spojená s výkonem řádné čtyřtýdenní praxe během 5. semestru studia. Praxe v podobě přímé obslužné péče o klienty byla vykonávána na oddělení A Domova pro seniory Jihlava-Lesnov, a to v termínu květen až červen 2015. V průběhu prvních čtrnácti dnů mi bylo umožněno se prostřednictvím péče s klienty seznámit. Díky úkonům obslužné péče jsem mohla navázat s klienty bližší vztah a provést si tak prvotní úsudek o klientech, kteří by mohli být v rámci aktivizační činnosti vzpomínáním osloveni. Ve zbývajících dvou týdnech bylo započato s oslovováním klientů, představením sebe, záměru bakalářské práce a postupu práce s klienty samotnými. Celkem bylo na oddělení A domova osloveno dvanáct klientů, z toho čtyři muži a osm žen. Aktivizační činnost formou vzpomínání byla ale provedena u konečného počtu šesti žen a dvou mužů, a to na základě jejich dobrovolnosti stvrzené podpisem Udělení souhlasu (Příloha 2). Nejčastějšími důvody oslovených klientů, kteří odmítli účastnit se procesu vzpomínání, byly: -

nemožnost se soustředit

-

nemožnost se rozvzpomenout

-

neochota vyprávět.

Jedním z nich byl i klient (pro potřeby bakalářské práce uvedený v části Zpracování dat jako Klient 87 let), který při oslovení souhlasil s poskytnutím rozhovoru. Udělení souhlasu (Příloha 2) taktéž dobrovolně podepsal, s odstupem času si však uvedení svých vzpomínek do sborníku rozmyslel. Nepřál si tedy, aby jeho příběh byl uveden ve Sborníku vzpomínek našich klientů, souhlasil ale, aby v něm byla uveřejněna jeho vzpomínka z dětství. Tato vzpomínka byla použita tedy s jeho svolením a je uvedena na začátku sborníku jako příběh, který pomáhá utvořit si úsudek o obsahu sborníku. Proces aktivizace vybraných klientů prostřednictvím jedné z nejzákladnějších a nejpřirozenějších metod, prostřednictvím vzpomínání, probíhal: -

v měsících květnu až červenci 2015 (během výkonu praxe a následně ve dvou dnech v měsíci červenci 2015)

-

v průběhu dvou dnů

-

první den byl klient osloven, seznámen se záměrem rozhovoru 36

-

druhý den v případě klientova souhlasu bylo přistoupenou k procesu vzpomínání vedením řízeného rozhovoru dle konceptu otázek (Příloha 1).

Proces aktivizace spočíval jednak v naplnění volného času klienta, ale především ve schopnosti vybavit si v průběhu společně strávené doby s klientem vzpomínky na jednotlivé životní etapy. Mnohdy se nejednalo o vzpomínky příjemné (i ty k životu patří), doprovázené emocemi (pláčem, smíchem), ale i o vzpomínky úsměvné nebo o vzpomínky, které klientům utkvěly v paměti tak, že si byli schopni vybavit i detaily. Celé vyprávění klientů bylo proloženo jejich životními postřehy nutícími k zamyšlení. Proto jsem záměrně při převádění audionahrávky do tištěné podoby zvolila metodu doslovného přepisu, a to konkrétně z důvodu zachování autentičnosti celého procesu aktivizace, ale i stylu řeči a obsahu slovní zásoby. O procesu aktivizace lze hovořit i v okamžiku, kdy se klient koncentroval na dané téma, ale i v souvislosti se slovním vyjadřováním vlastních myšlenek. Proces vzpomínání, tedy rozhovor s klienty, probíhal: -

v prostředí, které bylo zvoleno klienty samotnými (většina klientů volila pro vzpomínání prostředí svého pokoje, zbylá část si zvolila pro vyprávění prostory chodby)

-

v časově neomezeném rozsahu (každý z nich vyprávěl, jak dlouho mu bylo příjemné), během kterého projevili svou upřímnou sdílnost.

O tom, že vzpomínání jako aktivizační metoda je účinné a že opravdu funguje, jsem se v rámci svého výzkumu mohla přesvědčit díky klientům. Mnozí z nich mě ještě následující den po rozhovoru kontaktovali se slovy, že si dodatečně vzpomněli na pár příhod a událostí. Některé ze vzpomínek byly na přání klientů ještě do sborníku zaznamenány. Taktéž mi některé z klientek po ukončení rozhovoru vyjádřily poděkování za příjemně strávenou chvíli a za to, že si mohly zavzpomínat. I pro mne byly chvíle strávené s klienty zpestřením a obohacením. V případě každého z nich jsem měla před sebou osobnost s nelehkým životem, s těžkým životním osudem, který v současné době hodnotí. Díky klientům a času s nimi strávenému jsem si uvědomila, že vzpomínání není jen procesem aktivizace pro seniora, ale především procesem předávání zkušeností a moudra mladším generacím, tak jak tomu bylo v dřívějších dobách.

37

Zpracování výzkumu

4.6

Tato kapitola je věnována zpracování profilů jednotlivých klientů, kteří se zúčastnili procesu aktivizace. Profil klientů obsahuje: -

jméno klienta zaručující jeho anonymitu v podobě označení: Klient či Klientka doplněné o jejich věkový údaj (pouze u dvou klientek shodujících se věkem bylo použito k rozlišení ještě tiskacího písmene)

-

stručný popis zdravotního stavu

-

stručný popis procesu práce s klientem

-

klientovo hodnocení procesu vzpomínání

-

klientovo hodnocení sborníku vzpomínek.

Celý proces vzpomínání klientů formou rozhovoru proběhl pouze s udělením písemného souhlasu stvrzeného jejich podpisem. Klienti taktéž svým podpisem vyjádřili souhlas s pořízením jejich fotografie pro účely bakalářské práce. Souhlasy klientů jsou součástí samostatné přílohy (Příloha 2). Součástí této přílohy je také vyjádření souhlasného stanoviska vrchní sestry Domova pro seniory Jihlava-Lesnov, paní Marie Hájkové.

4.7

Profily klientů

Tato kapitola bude věnována vytvoření profilů jednotlivých klientů, kteří přispěli svými vzpomínkami k tvorbě Sborníku vzpomínek našich klientů. Cílem této kapitoly je podat stručné informace o klientovi, dále je ve stručnosti popsán proces oslovení klienta, průběh vzpomínání a jeho vyjádření ke vzpomínání a k písemné podobě sborníku vzpomínek. V této kapitole nejsou vypsány příběhy klientů vztahující se k jejich životním etapám, ty jsou samostatnou přílohou bakalářské práce (Příloha 3).

4.7.1 Klientka K 89 Žije v domově pro seniory 3 roky. Klientka je diabetička, v současné době po oční operaci a po operaci nohy, pohybuje se pomocí kompenzačních pomůcek. K chůzi jí dopomáhá čtyřkolové vysoké chodítko a francouzské berle. Ranní toalety zvládá sama, vyžaduje však pomoc při hygienické péči.

38

V době rozhovoru byla před oční operací. První kontakt byl s klientkou navázán na chodbě domova, kde jsme si spolu povídaly o její nelehké rodinné situaci a o tom, jak se dostala do domova pro seniory. Poté s odstupem týdne byla požádána o účast na výzkumu tvořícím základ bakalářské práce. Její souhlas je stvrzen podpisem a je součástí Přílohy 2, Udělení souhlasu Klientka K 89 let. Klientčino vzpomínání a její nelehký životní příběh je součástí Sborníku vzpomínek našich klientů a je uveden pod názvem Příběh první. I přes své zdravotní potíže se mnou klientka strávila svůj čas, během kterého nejraději vzpomínala na své mládí strávené sportem, jejím oblíbeným koníčkem. Z dospělosti, ze společného života se svým manželem to bylo cestování, na které velmi ráda vzpomínala. Vzpomínání na maminku a její úmrtí nebylo pro klientku příjemné a bylo doprovázeno pláčem. Po sepsání vzpomínek do písemné podoby jsem klientce sborník s jejími vzpomínkami předala. Při předání vyjadřovala ke sborníku své připomínky, a to konkrétně k formulaci a obsahu vzpomínek. Svou nespokojenost vyjádřila s uvedením nespisovných výrazů a s velmi podrobnými vzpomínkami. Dále taktéž vyjádřila poděkování za strávený čas.

39

Fotografie 1: Klientka K 89 let (zdroj: vlastní fotografie)

40

4.7.2 Klient 90 let Žije v domově pro seniory 5 let. Klient je soběstačný, trpí krátkodobými poruchami paměti, péči o sebe zvládá sám, pouze hygienická péče je mu poskytována ošetřovatelským personálem. Klient je velmi společenský, rád se účastní všech akcí pořádaných domovem. Pravidelně se taktéž aktivně účastní soutěže Telečský desetiboj (soutěž pořádaná tamním domovem pro seniory pro ostatní pobytová zařízení stejného typu) a reprezentuje v něm Domov pro seniory Jihlava-Lesnov. Klient byl nejprve osloven a seznámen se záměrem bakalářské práce a poté s odstupem jednoho dne bylo s jeho souhlasem přistoupeno k aktivizaci vzpomínáním. Klientův podepsaný souhlas je součástí Přílohy 2, Udělení souhlasu Klient 90 let. Klient se rád podělil o vzpomínky ze svého života. Jeho život poznamenaný těžkými životními událostmi odpovídá ve sborníku Příběhu druhému. Nejraději vzpomínal na své dětství, na léta prožitá s rodiči a sourozenci. Z mládí vzpomíná nejvíce na sport jako na svůj největší koníček. Během rozhovoru byl klient velmi sdílný, plný zájmu. Jeho osobité vyprávění podtrhuje bohatá slovní zásoba a způsob vyjadřování. Den po našem vzpomínání mne vyhledal a uvedl vzpomínku na dětství, která byla ještě do sborníku zařazena. Po sepsání vzpomínek do písemné podoby jsem klientovi sborník se vzpomínkami předala, on si jej se zájmem přečetl a děkoval. Byl spokojený, těšil se, až sborník dá přečíst svým dětem. Zároveň uvedl, že si ještě vzpomněl na životní etapu, na kterou jsme při vyprávění zapomněli, a to konkrétně na rok 1948, který dle slov klienta představoval nepříjemné období, ve kterém mu bylo ublíženo. Do sborníku však toto životní období zařazovat nechtěl.

41

Fotografie 2: Klient 90 let (zdroj: vlastní fotografie)

42

4.7.3 Klientka 85 Žije v domově pro seniory 1 rok. Klientka je soběstačná, pouze je jí ošetřovatelským personálem poskytována hygienická péče. Klientka je uzavřená, samotářská, nevyhledává společnost, volný čas tráví převážně četbou a luštěním křížovek. Nemá potřebu se sdružovat, ale při rozhovoru s personálem je sdílná. Během ošetřovatelské péče byla klientka nejprve oslovena, byl jí představen záměr bakalářské práce a poté s odstupem jednoho dne s jejím souhlasem proběhl výzkumný proces aktivizace. Klientčin souhlas je součástí Přílohy 2, Udělení souhlasu Klientka 85 let. Proces aktivizace vzpomínáním byl dle slov klientky příjemně stráveným časem, během kterého si ráda zavzpomínala, její vzpomínky jsou uvedeny ve sborníku vzpomínek a nazvány Příběh třetí. Nejraději vzpomínala na své dětství a mládí, na tancování a plavání. Oboje ji velice bavilo. I teď zmínila, že by si ráda zaplavala. Taktéž vyzdvihla svůj koníček šití, kterému se věnovala v dospělosti a který upotřebila v praktickém rodinném životě. Sborník vzpomínek v písemné podobě věnovaný klientce byl pro ni potěšením. Dle slov klientky si jej už dvakrát četla a určitě se k němu bude vracet. Těší se, až jej přečte svým dětem. Klientka vyjádřila poděkování jak za vzpomínání (tedy čas jí věnovaný), tak za sborník vzpomínek.

43

Fotografie 3: Klientka 85 let (zdroj: vlastní fotografie)

44

4.7.4 Klient 70 let Žije v domově pro seniory 1 rok. Klient je soběstačný, potřebuje pouze dohled. V zařízení tráví svůj volný čas s jedním z klientů, kterého doprovází na vozíčku. Postiženým klientem je jeho kamarád z dětství. Účastní se společných akcí, při rozhovoru je však ostýchavý. Klient byl taktéž v průběhu výkonu praxe osloven a seznámen se záměrem bakalářské práce a podobně jako u předcházejících klientů s odstupem jednoho dne proběhla s jeho souhlasem zvolená metoda aktivizace vzpomínáním. Klientův souhlas je součástí Přílohy 2, Udělení souhlasu Klient 70 let. Během vzpomínání hodně přemýšlel o tom, co říct. Přes mou nápovědu a slovní podporu se rozvyprávěl, jeho životní příběh poznamenaný mnoha smutnými událostmi nese ve sborníku název Příběh čtvrtý. Klient rád vzpomínal na dětství, mládí a příběhy v něm zažité. Při vyprávění vyjádřil politování nad životem bez partnera. Nad sborníkem v písemné podobě vyjádřil překvapení a poděkování. Dle slov klienta netušil, že vyprávění bude tak pěkné.

Fotografie 4: Klient 70 let (zdroj: vlastní fotografie)

45

4.7.5 Klientka F 89 let Žije v domově pro seniory 2 roky. Je soběstačná, aktivní, dohlíží na svou spolubydlící, která je po úrazu nohy. V domově pro seniory žije společně s jedním ze svých synů, který je ubytován na oddělení B. Svůj volný čas v domově vyplňuje velmi aktivně. Účastní se společenských akcí, pomáhá v rámci svých možností a sil i na zahrádce domova. V rámci pracovní terapie se věnuje ručním pracím. Při výrobě výzdob se věnuje svému koníčku háčkování. Klientka byla podobně jako předcházející oslovena v průběhu praxe a seznámena se záměrem bakalářské práce. K procesu vzpomínání došlo s jejím souhlasem až s odstupem několika dní, kdy se mi konečně podařilo klientku zastihnout ve chvilce odpočinku ve svém pokoji. Klientčin souhlas s procesem vzpomínání je součástí Přílohy 2, Udělení souhlasu Klientka F 89 let. I přes klientčin nelehký život není snad životní etapa, ke které by klientka neměla hezké vzpomínky. Ve svém vzpomínání si klientka nepostýská a vždy vyzdvihne něco pěkného, její životní příběh nese ve sborníku vzpomínek název Příběh pátý. Ke společně strávenému času vzpomínáním a k sepsaným vzpomínkám se klientka vyjadřuje s poděkováním. Čas věnovaný vzpomínkám dle slov klientky byl příjemně stráveným časem. Sborník vzpomínek je podle klientky moc pěkný a ještě se rozvzpomněla s úsměvem na další příhody.

46

Fotografie 5: Klientka F 89 let (zdroj: vlastní fotografie)

47

4.7.6 Klientka 94 let Žije v domově pro seniory 4 roky. Klientka je diabetička, vyžaduje dohled ošetřovatelského personálu, a to konkrétně při hygienické péči. Klientka se snaží si udržet soběstačnost. Je společenská, během mé praxe však spíše trávila svůj dopolední volný čas na pokoji, na lůžku. Klientka, jako všechny předešlé, byla nejprve oslovena a seznámena se záměrem bakalářské práce, v odstupu jednoho dne a s jejím souhlasem proběhl proces vzpomínání. Klientčin souhlas s rozhovorem je součástí Přílohy 2, Udělení souhlasu Klientka 94 let. Klientka byla při vzpomínání sdílná, velice pěkně vyprávěla, i když z jejího vyprávění bylo zřejmé, že její životní příběh byl plný těžkých životních událostí, které s sebou nesl čas. Nejraději ze všeho vzpomínala na dětství a z mládí na divadlo, které ráda hrála. Následující den po našem společně stráveném čase vzpomínáním mne ještě klientka vyhledala se slovy, že si ještě vzpomněla na další příhody, ty však na její přání už součástí sborníku nejsou. Klientčino vyprávění je ve sborníku vzpomínek součástí Příběhu šestého a je proloženo zajímavými postřehy a úvahami. Při vzpomínání klientka projevila spokojenost, dle jejích slov byla ráda za to, že si mohla zavzpomínat. Sborník vzpomínek v tištěné podobě vystihující část jejího života byl pro ni překvapením a moc se jí líbil.

48

Fotografie 6: Klientka 94 let (zdroj: vlastní fotografie)

49

4.7.7 Klientka 86 let Žije v domově pro seniory necelé tři roky. V základních úkonech se snaží být soběstačná,

pohybuje

se

pomocí

čtyřkolového

chodítka,

vyžaduje

pomoc

ošetřovatelského personálu při hygienické péči. Klientka je hodně společenská, agilní, dbá o svůj vzhled. Ráda chodí pěkně oblékaná a s upravenými vlasy. Díky vykonávané přímé obslužné péči v průběhu praxe mohla být klientka oslovena a požádána o vzpomínání. K vlastnímu rozhovoru však se souhlasem klientky došlo až v průběhu měsíce července. Klientčin písemný souhlas je součástí Přílohy 2, Udělení souhlasu Klientka 86 let. Klientka vypravovala svůj životní příběh poznamenaný těžkými životními ztrátami, na svého tatínka vzpomínala s pláčem. Projevila hrdost nad svou pracovitostí a ráda vzpomíná na své zaměstnání. Klientčiny vzpomínky ve sborníku jsou součástí Příběhu sedmého. Pro klientku byl náš společný čas strávený vzpomínáním příjemný, i když byl doprovázený lítostí. Ze sborníku vzpomínek v tištěné podobě s jejím příběhem projevila neskrývavou radost. Dle slov klientky něco takového ještě nikdy nedostala.

Fotografie 7: Klientka 86 let (zdroj: vlastní fotografie)

50

4.7.8 Klientka 87 let Žije v domově pro seniory 5 let. Klientka je upoutána na lůžko, trpí bolestmi, zrakovým a sluchovým postižením. Vyžaduje nepřetržitou ošetřovatelskou péči. Klientka byla podobně jako předcházející seniorka oslovena v průběhu praxe, ale proces vzpomínání proběhl s klientčiným souhlasem až v měsíci červenci. Souhlas stvrzený klientčiným podpisem je součástí Přílohy 2, Udělení souhlasu Klientka 87 let. Klientka vyslovila poděkování za společně strávený čas při vzpomínáním, rozhovor s ní byl tím nejdelším, doprovázeným úvahami a názory. Z vyprávění byla cítit tíha jejího životního osudu. V životě zažila mnoho těžkých chvil a její život poznamenaly vážné zdravotní komplikace. Její radostí jsou však její děti (syn a dcera), vnoučata a pravnoučata. Následující den po rozhovoru si ještě klientka vzpomněla na další příběh ze svého života, který byl ještě následně zařazen mezi další vzpomínky. Životní příběh klientky popisuje Příběh osmý. Při předání klientčiných vzpomínek v tištěné podobě mě klientka zahrnula ještě dalším vyprávěním o své rodině.

Fotografie 8: Klientka 87 let (zdroj: vlastní fotografie)

51

4.7.9 Klient 87 let Klient byl v průběhu praxe osloven, byl mu představen záměr i způsob jejího provedení. Následující den proces vzpomínání s klientem proběhl s jeho písemným souhlasem uvedeným v Příloze 2, Udělení souhlasu Klient 87 let. S odstupem několika dnů na přání klienta (z osobních důvodů) nebyl celý jeho životní příběh zařazen do Sborníku vzpomínek našich klientů. V úvodní části sborníku klientů je uveden s jeho svolením příběh z dětství, který pomáhá v utvoření představy o obsahu sborníku. Tento příběh je ve sborníku uveden pod názvem „Jak jsme zastřelili koně“.

Fotografie 9: Klient 87 let

(zdroj: vlastní fotografie)

52

4.8

Shrnutí práce s klienty

V této kapitole je provedeno pouze stručné shrnutí práce s klienty, a to konkrétně výčet znaků, které stály za porovnání. Výsledek aktivizační činnosti, tedy konkrétní vzpomínky, jsou součástí přílohy bakalářské práce (Příloha 3). Sborník vzpomínek našich klientů tak umožňuje vytvořit si obraz o osobnosti klienta a o jeho životě. V rámci bakalářské práce bylo pracováno převážně s klienty odpovídajícími období vlastního stáří (75-90 let) a období vysokého věku, někdy též uváděnému jako dlouhověkost (90 let a více) (Říčan, 2014). Klienti ve svém vyprávění byli sdílní a bezprostřední. Jako osnova pro jejich vyprávění posloužily otázky směrované k jednotlivým životním etapám. Jejich vzpomínání na nelehké životní etapy bylo doprovázeno emocemi. Všech osm klientů pochází z rodin tří a více dětí. Všichni klienti ve svém vyprávění vzpomínají na své povinnosti v dětství, na to, jak museli svým rodičům pomáhat a učili se tak pracovitosti už od dětství. Polovina klientů ve svém vyprávění uvádí, jak jejich dětství či mládí poznamenala smrt jednoho z rodičů. Všechny klientky dosáhly pouze základního vzdělání, poté vykonávaly službu u sedláků či byly zaměstnány v továrně. Výučního listu dosáhli pouze klienti muži. Většina klientů (sedm z osmi) zažila 2. světovou válku jako mladí. Toto období prožil jeden z klientů jako totálně nasazený v Rakousku. Pět klientek muselo sloužit mimo domov u sedláků, pouze jedna z nich období 2. světové války mohla prožít doma, ale zaměstnaná. Společné všem klientům bylo aktivní trávení volného času za dob jejich mládí. Jejich záliby, které nejčastěji vyjmenovávali, byly sport, divadlo, tanec, procházky. Většina klientů zakládala své rodiny po dvacátém roce, až na jednoho z klientů, který zůstal svobodný. Převážná většina vyprávějících klientů (tedy čtyři ze sedmi) měla ve svém manželství dvě děti, jedna tři a jedna šest dětí. Společnou dovolenou trávili klienti se svými dětmi doma, na chatě, u svých rodičů nebo na rekreacích, pouze jedna klientka trávila dovolenou s rodinou v zahraničí.

53

Všechny z klientek uvádějí jako své koníčky v dospělosti ruční práce, práce na zahrádce i domácí práce. Jeden klient neměl v dospělosti vyhraněné koníčky a naopak druhý pěstoval a rozvíjel v dospělosti své koníčky z mládí. Vyprávění klientů, které je součástí sborníku vzpomínek, je obohaceno o jejich postřehy a životní moudra vystihující osobnost každého z nich.

4.8.1 Přínos pro zařízení Celou svou praxi jsem byla provázena paní Marií Hájkovou, vedoucí zdravotního úseku Domova pro seniory Jihlava-Lesnov, která mi byla zároveň mentorkou praxe. Její postřehy posloužily jako zpětná vazba konkrétní praktické části bakalářské práce. Toto hodnocení je součástí této kapitoly a odráží myšlenku, zda zvolená metoda aktivizace byla přínosem i pro zařízení domova pro seniory. Jménem paní Hájkové bylo vyjádřeno poděkování za vzpomínání, které proběhlo v rámci výzkumného procesu aktivizace seniorů ve výše jmenovaném pobytovém zařízení. Dle jejího názoru vyplývajícího z osobního rozhovoru se jedná o metodu s velkým významem pro osoby starších generací. Dle jejích slov je tato metoda práce s klienty v zařízení prozatím opomíjena a věří, že díky „Sborníku vzpomínek“ se vedení domova bude snažit o vyčlenění vhodně vybavené reminiscenční místnosti, ve které budou moci klienti vyprávět a vzpomínat.

4.8.2 Doporučení pro praxi Hlavním smyslem reminiscenčních aktivit (jak již bylo zmíněno, vyprávění životního příběhu není jedinou metodou reminiscenčních technik) založených na narativním přístupu (pocházející z latinského slova narro - vyprávět, líčit, vykládat) je vyplnění volného času seniorů, jejich sociální začlenění, stimulace jejich kognitivních funkcí, ale i nastolení psychické pohody, posílení jejich sebeúcty a posilnění jejich sebevyjádření

(Janečková, Vacková, 2010). V této bakalářské práci byla ukázána pouze jedna z možných forem práce s klienty v pobytovém zařízení, na níž může navázat personál domova pro seniory v rámci aktivizačních činností. Bakalářská práce může posloužit studentům jako případný podnět pro pokračování práce s klienty. Vzpomínání jako metoda práce s klientem může

54

být využita i v rámci dobrovolnické činnosti v jakémkoliv zařízení pracujícím s klienty seniorského věku. Sborník vzpomínek je pouze jednou z mála možností, jak vytvořit a uspořádat část vyprávění z klientova života. S klienty lze pracovat individuálně: -

vytváření vzpomínkových krabic obsahujících předměty pro ně důležité

-

tvorba knihy životního příběhu klienta či vzpomínkové knihy, kterou si může klient psát či ilustrovat sám nebo za pomoci rodinných příslušníků.

Další alternativou práce s klienty je forma vzpomínání skupinová, ve které lze využít dynamiku skupiny i jako motivaci nebo podporu pro ostatní členy reminiscenční skupiny. Témata kolektivního vzpomínání mohou být různá: -

nejoblíbenější jídlo

-

dětství

-

hry

-

škola

-

taneční

-

manželství

-

děti, vnoučata

-

životní události

-

přátelé

-

koníčky

-

světový názor či víra

Prostředky, které lze při vybavování vzpomínek použít, jsou různé, např.: staré pohlednice, desky, sledování starých filmů, poslouchání hudby nebo například se může jednat o praktické činnosti důvěrně známé klientovi z dřívější doby. Možné je i využití kreativní metody, jako je například dramatizace vzpomínek přehráváním různých scének, hraní divadla či tanec.

55

5

Závěr

Stáří představuje pro mnohé z nás ne příliš příjemnou životní etapu, je spíše pokládáno za období doprovázené různými onemocněními, ať již somatickými či psychickými, a dále pak poměrně častými poruchami kognitivních funkcí. Ty pak často vedou ke vzniku různých stupňů demence, které velmi významně ovlivňují společenský život seniora samotného i jeho rodinu. V dnešní době, která je spíše zaměřená na výkon, mládí, krásu a aktivní život stáří připomíná nepříliš šťastné období nesoucí s sebou omezení společenská, ekonomická i zdravotní. Společnost je tedy založena na hospodářském úspěchu, do kterého stáří, stárnutí a senioři nezapadají. Mnozí se proces stárnutí snaží potlačit, přelstít či prozatím ze svého aktivního života vytěsnit. Tento přístup vede nezřídka k přesvědčení, že staří lidé jsou společnosti na obtíž, nejsou produktivní a jen vyžadují péči. Tím se stávají skupinou, u níž jsou opomíjeny hodnoty člověka - seniora jako takového. Tímto je přehlížena hodnota seniora, toho, co ve svém životě dokázal, kým byl, co pro druhé znamenal. Málokdo si ve vztahu k seniorovi uvědomí, že právě dnešní senioři se podíleli na vytváření hodnot naší společnosti a měli v ní své nezastupitelné místo. Připadá mi, že úcta dnešní společnosti ke starým lidem je spíše předstíraná, nežli opravdová. Tento přístup společnosti k seniorům se stává pro ně samotné nepříjemným, nezřídka vede k tvorbě předsudků ke starým lidem, ke tvorbě mýtů vztahujících se ke stáří a mnohdy se senioři stávají terčem jevu věkové diskriminace (ageismu). Tyto nežádoucí jevy a chování vyvolávají v seniorech pocity nepotřebnosti a ztrátu jejich vlastní hodnoty. Reminiscence jako forma práce se seniory může pomoci právě starým lidem vyrovnat se se ztrátou společenské role, pomoci uvědomit si své životní hodnoty. Pomáhá také při hledání smyslu života či při procesu vypořádávání se s těžkými životními situacemi. Vzpomínání ale také pomáhá seniorům v jejich adaptaci např. na nové prostředí. Slouží také ke komunikaci, zpříjemnění, naplnění či ukrácení volného času seniora. Reminiscence plní ale také jednu z důležitých rolí v životě seniora, tím je předávání zkušeností, poznatků a vyprávění o době minulé.

56

Při vybavování si vzpomínek dochází zároveň k aktivizaci. Senioři zaměstnávají paměť, myšlení, aktivně si procvičují mozek. Reminiscence jako jedna z možných aktivizačních metod v práci se seniorem pomáhá k aktivně strávenému volnému času a ke zlepšení jeho psychického, zdravotního i funkčního stavu. Vede taktéž k procvičování a zlepšení komunikačních dovedností. A v neposlední řadě nutí seniora k záměrné i bezděčné koncentraci myšlení při vzpomínání. V bakalářské práci na téma „Využití vzpomínek pro aktivizaci seniorů v Domově pro seniory Jihlava-Lesnov“ jsem se snažila o aktivizaci vybraných seniorů prostřednictvím procesu vzpomínání. O tom, že vzpomínání je přirozenou a zároveň účinnou formou aktivizace, jsem se mohla přesvědčit hned několika způsoby. Vzpomínání bylo pro klienty příjemně stráveným časem, klienti si taktéž ještě mimo náš společně strávený čas vybavovali vzpomínky. I výsledná hmatatelná podoba jejich vzpomínek - „Sborník vzpomínek“ - posloužila taktéž pro jejich aktivizaci. Klienti si tak mohou znovu pročítat své vzpomínky. Výsledná podoba práce je taktéž pro zařízení podnětem pro další práci se svými klienty, kterým by mohly být vyčleněny prostory pro vzpomínání, a věřím, že by i další z klientů mohli doplnit „Sborník vzpomínek našich klientů“ svými vzpomínkami. Teoretická část je věnována vymezení pojmů, kterých se téma bakalářské práce týká, a to konkrétně stáří, dělení stáří, procesu stárnutí, změnám probíhajícím ve stáří, dále vysvětlení pojmů týkajících se kategorizací jednotlivých životních etap, na které klienti vzpomínají, a především aktivizaci seniorů a konkrétní aktivizační metodě reminiscenční terapie. Praktická část bakalářské práce je věnována popisu výše jmenovaného pobytového zařízení. Hlavní část praktické části bakalářské práce je věnována aktivizační metodě vzpomínání,

která byla zkoumána kvalitativní

metodou řízeného

rozhovoru

zaznamenaného formou audionahrávky a následně přepsána do tištěné podoby sborníku vzpomínek předaných výše jmenovanému zařízení a klientům samotným. Sborník vzpomínek jako hlavní část bakalářské práce je v podobě záznamu na CD medium přiložen formou přílohy a je součástí její pevné vazby. V praktické části bakalářské práce jsou představeni klienti samotní, součástí jejich profilu je taktéž popis procesu práce s klienty a vyhodnocení práce s klienty.

57

Díky procesu vzpomínání si může člověk uvědomit osobnost vzpomínajícího, cítit sílu jeho životního osudu. Je přínosem pro vzpomínajícího, pro pracovníky zařízení i pro rodinu seniora. Lze ji využít nejen v domovech pro seniory, ale i v domácím prostředí. Je vhodná taktéž jako aktivizační metoda pro práci se seniory se specifickými potřebami, jako jsou senioři s demencí, po cévní mozkové příhodě, s depresí a úzkostí, se zhoršeným zrakem a sluchem a pro osoby s mentálním postižením. Cílem bakalářské práce bylo vytvořit sborník vzpomínek a ověřit si, že reminiscence vede k aktivizaci seniorů. Stanoveného cíle se podařilo dosáhnout. Vzpomínání se ukázalo jako účinná forma aktivizace seniorů.

58

6

Seznam použitých zdrojů

Seznam tištěných zdrojů: Bredlerová, Kristýna. Násilí na seniorech a jeho prevence. Sociální služby. Roč. XVII, červen-červenec 2015, s. 14-15, ISSN 1803-7348 Čevela, Rostislav, Libuše Čeledová, Zdeněk Kalvach Jan Holčík a Pavel Kubů. Sociální gerontologie. Východiska ke zdravotní politice a podpoře zdraví ve stáří. Praha: Grada Publishing, 2014, 240 s. ISBN 978-80-247-4544-2 Domov důchodců Jihlava-Lesnov. Kronika. 1976 Haškovcová,

Helena.

Fenomén

stáří.

Praha:

Pyramida,

1990,

416

s.

ISBN 80-7038158-2 Haškovcová, Helena. Fenomén stáří. 2. přepracované a doplněné vydání, Praha: Havlíček Brain Team, 2010, 365 s. ISBN 978-80-87109-19-9 Haškovcová, Helena. Thanatologie. Nauka o umírání a smrti. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2007, 244 s. ISBN 978-80-7262-471-3 Holmerová, Iva, Božena Jurašková, Květa Zikmundová a kol. Vybrané kapitoly z gerontologie. 3. přepracované a doplněné vydání, Praha: EV public relation, 2007, 144 s. ISBN 978-80-254-0179-8 Janečková, Hana. Reminiscence v konceptech péče o starého člověka. Sociální služby. Roč. XVII, březen 2015, s. 24-26, ISSN 1803-7348 Janečková, Hana a Marie Vacková. Reminiscence. Praha: Portál, 2010, 152 s. ISBN 978-80-7367-581-3 Jelínková, Jana, Mária Krivošíková, Ludmila Šajtarová. Ergoterapie. Praha: Portál, 2009, 270 s. ISBN 978-80-7367-583-7 Matoušek, Oldřich a kol. Sociální služby, 2. vydání, Praha: 2011, Portál, 200 s. ISBN 978-80-262-0041-3 Michalková, Martina. Canisterapia je záležitosťou srdca. Sociální služby. Roč. XVII, leden 2015, s. 22-25, ISSN 1803-7348

59

Kalvach, Zdeněk. Úvod do gerontologie a geriatrie. 1. vydání, Praha: Karolinum, 1997, 193 s. ISBN 80-7184-366-0 Kalvach, Zdeněk, Zdeněk Zadák, Roman Jirák a kol. Geriatrie a Gerontologie. Praha: Grada Publishing, 2004, 864 s. ISBN 80-247-0548-6 Kutnohorská, Jana, Martina Cichá, Radoslav Goldmann. Etika pro zdravotně sociální pracovníky. 1. Vydání, Praha: Grada Publishing, 2011, 192 s. ISBN 978-80-247-3843-7 Reichel, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada Publishing, 2009, 192 s. ISBN 978-80-247-3006-6 Říčan,

Pavel.

Cesta

životem.

3.

vydání,

Praha:

Portál,

2014,

392

s.

ISBN 978-80-262-0772-6 Špatenková, Naděžda a Barbora Bolomská. Reminiscenční terapie. Praha: Galén, 2011, 112 s. ISBN 978-80-7262-711-0 Těšitelová, Alžběta. Špatné zacházení se seniory podle Světové zdravotnické organizace (WHO). Sociální služby. Roč. XVII, červen-červenec 2015, s. 13-14, ISSN 1803-7348 Zákon č. 108/2006 Sb. Zákon o sociálních službách. In: Edice ÚZ Sociální zabezpečení, 2015, č. 1067, s. 108-162, ISBN 978-80-7488-095-7

60

Seznam elektronických zdrojů: Arteterapie [online], [cit. 2015-10-25] Dostupné na Domov pro seniory Jihlava-Lesnov [online], [cit. 2015-09-20] Dostupné na Zásady poskytované služby [online], [cit. 2015-09-20] Dostupné na Vojířová, Dita. Aktivizace – proces, kterým jsou lidé vedeni k činorodosti. [online], [cit. 2015-10-25] Dostupné na

61

7

Přílohy

Příloha 1 – Soupis otázek kladených klientům Příloha 2 – Udělení souhlasu Příloha 3 – CD medium Sborník vzpomínek našich klientů

62

Příloha 1 Soupis otázek kladených klientům vážících se k životní etapě dětství 1) Můžete mi vyprávět, kde jste prožil/a své dětství a kolik jste měl/a sourozenců? 2) Měl/a jste doma povinnosti? Jakým způsobem jste se musel/a podílet na domácnosti? 3) Na koho nebo na co si nejraději ze svého dětství vzpomínáte? 4) Máte nějaký příběh, který byste mohl/a vyprávět? Soupis otázek kladených klientům vážících se k životní etapě mládí 1) Jakého vzdělání jste dosáhl/a a pro jaké povolání jste se rozhodl/a? 2) Jakým způsobem jste trávil/a svůj volný čas? 3) Kdy jste se poprvé zamiloval/a? 4) Na co ze svého mládí vzpomínáte nejvíce? Soupis otázek kladených klientům vážících se k životní etapě dospělost 1) Vzpomínáte si na svoje první zaměstnání? Které zaměstnání se Vám líbilo nejvíce? 2) Jak jste se svým partnerem začínal/a? 3) Kolik jste měl/a dětí a jak jste trávili dovolenou? 4) Jaké jste měl/a koníčky, o co jste se zajímal/a?

Příloha 2 Udělení souhlasu – vrchní sestra domova pro seniory Já Marie Hájková souhlasím s fotografováním a s prováděním rozhovorů s vybranými klienty za účelem provedení Bakalářské práce Hany Kvardové. Souhlasím, aby rozhovory byly zaznamenány v podobě audionahrávky a poté přepsány do písemné podoby. V Jihlavě dne: 26. května 2015

__________________________ Podpis

Udělení souhlasu – Klientka K 89 let Já Alžběta Kalandrová souhlasím s fotografováním a s poskytnutím rozhovoru za účelem provedení Bakalářské práce Hany Kvardové. Souhlasím, aby rozhovor byl zaznamenán v podobě audionahrávky a poté přepsán do písemné podoby. V Jihlavě dne: 26. května 2015

_________________________ Podpis

Udělení souhlasu – Klient 90 let Já Oldřich Mráz souhlasím s fotografováním a s poskytnutím rozhovoru za účelem provedení Bakalářské práce Hany Kvardové. Souhlasím, aby rozhovor byl zaznamenán v podobě audionahrávky a poté přepsán do písemné podoby. V Jihlavě dne: 26. května 2015

_________________________ podpis

Udělení souhlasu – Klientka 85 let Já Zdeňka Pavlíčková souhlasím s fotografováním a s poskytnutím rozhovoru za účelem provedení Bakalářské práce Hany Kvardové. Souhlasím, aby rozhovor byl zaznamenán v podobě audionahrávky a poté přepsán do písemné podoby. V Jihlavě dne: 27. května 2015

_________________________ Podpis

Udělení souhlasu – Klient 70 let Já Jiří Svěrák souhlasím s fotografováním a s poskytnutím rozhovoru za účelem provedení Bakalářské práce Hany Kvardové. Souhlasím, aby rozhovor byl zaznamenán v podobě audionahrávky a poté přepsán do písemné podoby. V Jihlavě dne: 29. května 2015

_________________________ podpis

Udělení souhlasu – Klientka F 89 let Já Marie Filová souhlasím s fotografováním a s poskytnutím rozhovoru za účelem provedení Bakalářské práce Hany Kvardové. Souhlasím, aby rozhovor byl zaznamenán v podobě audionahrávky a poté přepsán do písemné podoby. V Jihlavě dne: 2. června 2015

_________________________ podpis

Udělení souhlasu – Klientka 94 let Já Anežka Borkovcová souhlasím s fotografováním a s poskytnutím rozhovoru za účelem provedení Bakalářské práce Hany Kvardové. Souhlasím, aby rozhovor byl zaznamenán v podobě audionahrávky a poté přepsán do písemné podoby. V Jihlavě dne: 2. června 2015

_________________________ podpis

Udělení souhlasu – Klientka 86 let Já Marta Straková souhlasím s fotografováním a s poskytnutím rozhovoru za účelem provedení Bakalářské práce Hany Kvardové. Souhlasím, aby rozhovor byl zaznamenán v podobě audionahrávky a poté přepsán do písemné podoby. V Jihlavě dne: 7. července 2015

_________________________ podpis

Udělení souhlasu – Klientka 87 let Já Anna Ryšavá souhlasím s fotografováním a s poskytnutím rozhovoru za účelem provedení Bakalářské práce Hany Kvardové. Souhlasím, aby rozhovor byl zaznamenán v podobě audionahrávky a poté přepsán do písemné podoby. V Jihlavě dne: 7. července 2015

_________________________ podpis

Udělení souhlasu – Klient 87 let Já Jan Klapka souhlasím s fotografováním a s poskytnutím rozhovoru za účelem provedení Bakalářské práce Hany Kvardové. Souhlasím, aby rozhovor byl zaznamenán v podobě audionahrávky a poté přepsán do písemné podoby. V Jihlavě dne: 27. května 2015

_________________________ podpis