VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Syndrom vyhoření a jeho prevence z pohledu sestry

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Syndrom vyhoření a jeho prevence z pohledu sestry

Bakalářská práce

Autor: Kateřina Suchanová Vedoucí práce: Mgr. Lenka Mitasová Jihlava 2015

Anotace Bakalářská práce je věnována výskytu syndromu vyhoření u zdravotních sester a jeho prevenci. V mé práci je zejména popsán syndrom vyhoření, jeho historie, příčiny, příznaky, diagnostika, léčba a prevence. Práce také popisuje profesi zdravotní sestry, její role, očekávání pro vykonávání tohoto náročného povolání, duševní hygienu sestry a etický kodex sester. Cílem práce je poskytnout sestrám informace o syndromu vyhoření, známých preventivních opatření a statistiky sester, které trpí jakýmikoli příznaky. Hlavními zdroji pro vypracování práce byla odborná literatura a internetové zdroje a vlastní zkušenosti.

Klíčová slova Syndrom vyhoření, zdravotní sestra, stres, prevence, vyčerpání

Annotation The bachelor thesis is devoted to burnout syndrome among nurses and its prevention. In my thesis burnout, its history, causes, symptoms, diagnosis, treatment and prevention are described in particular. The thesis also describes the profession of the nurse, her/his roles, expectations for the performance of this demanding profession, mental hygiene of nurses and code of ethics of nurses. The aim is to provide nurses with information about burnout, known preventive measures, and statistics of nurses suffering from any symptoms. The main sources for drawing up the thesis was professional literature and internet sources and my own experience.

Key words Burnout syndrome, nurse, stress, prevention, exhaustion

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce Mgr. Lence Mitasové za její čas, obrovskou trpělivost a cenné rady při zpracování mé bakalářské práce. Dále děkuji všem respondentům za jejich čas strávený vyplňováním dotazníku. Dále bych chtěla velice poděkovat hlavní sestře Ireně Šandové za umožnění výzkumného šetření v Oblastní nemocnici Kolín a. s., Vendule Vokáčové a Liboru Žďárskému za korekturu mé práce. Velké poděkování patří také mému partnerovi a rodině, kteří se mnou měli velkou trpělivost, pochopení a po celou dobu studia mě podporovali.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................

Podpis

Obsah 1

ÚVOD ................................................................................................. 7 1.1 1.2

2

Cíle práce ........................................................................................................9 Pracovní hypotézy ...........................................................................................9

TEORETICKÁ ČÁST..................................................................... 10 2.1 Definice syndromu vyhoření ......................................................................... 10 2.1.1 Historie syndromu vyhoření ................................................................... 10 2.1.2 Kdo je syndromem vyhoření ohrožen ..................................................... 11 2.1.3 Předpoklady a příčiny vzniku Burnout syndromu ................................... 11 2.1.4 Příznaky syndromu vyhoření .................................................................. 14 2.1.5 Fáze syndromu vyhoření ........................................................................ 14 2.1.6 Nesprávné strategie zvládání zátěžových situací ..................................... 15 2.1.7 Správné zvládání stresových situací........................................................ 15 2.1.8 Prevence syndromu vyhoření u zdravotních sester .................................. 16 2.1.9 Diagnostika syndromu vyhoření ............................................................. 20 2.1.10 Léčba syndromu vyhoření ...................................................................... 21 2.2 Profese zdravotní sestry ................................................................................. 23 2.2.1 Etický kodex sester ................................................................................ 25 2.2.2 Duševní odolnost sestry.......................................................................... 26

3

PRAKTICKÁ ČÁST ....................................................................... 28 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7

4 5 6 7

Metodika výzkumu ........................................................................................ 28 Charakteristika vzorku respondentů ............................................................... 28 Průběh výzkumu ........................................................................................... 29 Zpracování získaných dat .............................................................................. 29 Výsledky výzkumu ........................................................................................ 30 Diskuze ......................................................................................................... 47 Návrh řešení a doporučení pro praxi .............................................................. 52

ZÁVĚR ............................................................................................. 53 Seznam použité literatury ............................................................... 55 Seznam tabulek a grafů ................................................................... 59 Seznam Příloh .................................................................................. 60

1

ÚVOD

Jako téma své bakalářské práce jsem si vybrala „Syndrom vyhoření a jeho prevence z pohledu sestry“. Syndrom vyhoření bývá často označován termínem burnout, převzatým z angličtiny, a můžeme ho popsat jako chronické vyčerpání organismu. Jedná se o duševní stav, nikoli nemoc, který postihuje hlavně lidi pracující s lidmi, jako jsou zdravotníci, lékaři, učitelé nebo manažeři. Toto téma jsem si zvolila, protože se mi zdá velmi zajímavé a v poslední době se o něm hodně mluví. Zajímá mě, protože si uvědomuji, že syndrom vyhoření se mě jakožto zdravotníka může také týkat. Syndrom vyhoření většinou začíná jako pozvolné vyčerpání, které vzniká dlouhodobým stresem. Z počátku je člověk velice aktivní, snaží se pracovat co nejlépe, ale postupně začíná mít pocit, že jeho práce není dostatečně ohodnocena. Později začíná mít pocit, že nic nedokáže stihnout, slevuje ze svých ideálů, objevuje se úzkost a velké zklamání, únava, vyčerpání a nakonec se člověk vyhýbá jakékoli komunikaci se svým okolím, dělá jen to nejnutnější s pocitem, že jeho život nemá smysl. Člověk postižený syndromem má celkově negativní pohled na sebe, svou práci, lidi kolem sebe a v podstatě na celý život. Každý autor fáze vzniku syndromu vyhoření rozděluje trochu jinak, já je ve své práci rozdělila na čtyři. Toto téma jsem si také zvolila proto, že mě zajímají psychologická témata, a jako zdravotníka mě zajímá, jak se tomuto syndromu vyhnout. Důležité jsou dobré pracovní vztahy, různé relaxační techniky, mezi které můžeme zařadit autogenní trénink, Bensonovu meditativní relaxační odpověď, Jacobsonovu progresivní relaxaci nebo meditaci. V dnešní době také každá zdravotní sestra nastupující do zaměstnání prochází takzvanou adaptační praxí, kdy se pomocí školící sestry postupně začleňuje do týmu a chodu daného oddělení. Důležité v prevenci syndromu vyhoření je také umět pečovat sama o sebe a mít se rád. Každá sestra by měla být empatická a znát své hranice, které by neměla překračovat. V práci zdravotní sestry je důležité celoživotně se rozvíjet, což umožňuje supervize, která je zaměřena na rozvoj profesionálních dovedností. Důležitý je také osobní život, na který často kvůli práci zapomínáme. V práci sestry je také důležitá péče o zdraví. Pracovní zátěž by měla kompenzovat příjemnými zážitky v osobním životě. Pokud syndromu vyhoření podlehneme, je v léčbě důležitá pomoc někoho druhého, protože sami nejsme schopni situaci zvládnout. Někdy postačí změna pracovní doby

7

nebo

pracoviště,

ale

většinou

je

nutné

vyhledat

pomoc psychologa nebo

psychoterapeuta, který dokáže situaci správně posoudit. Nejprve si člověk musí uvědomit, že s ním není něco v pořádku, a chtít se léčit, mít dobrou sociální i pracovní oporu. Mezi účinné terapie patří například logoterapie nebo kognitivně-behaviorální terapie. Pro svou bakalářskou práci jsem si vytyčila tři cíle. Práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. Teoretická část je rozdělena na dvě kapitoly. V první kapitole se věnuji tomu, co syndrom vyhoření je, příčinám vzniku, nejvíce ohroženým profesím, příznakům, prevenci a léčbě. Ve druhé kapitole se věnuji profesi zdravotní sestry, etickému kodexu sester a duševní odolnosti sestry. V práci jsem si stanovila tři hypotézy. Na základě těchto hypotéz jsem vytvořila dotazník pro kvantitativní výzkum, který se skládá z otázek uzavřených, otevřené, dichotomické, trichotomické a polytomické. V této části je také popsána metodika výzkumu, charakteristika vzorku respondentů. Dále následují výsledky výzkumu, které jsou zpracovány do grafů. Do příloh práce je zařazena krátká informační brožura, která by měla sestry ve zkratce informovat o syndromu vyhoření, jeho příznacích a preventivních metodách. Snažila jsem se, aby tato brožura sestry především zaujala a měly zájem si o této problematice přečíst více.

8

1.1 Cíle práce 1. Zjistit, zda sestry mají dostatečné informace o syndromu vyhoření. 2. Zjistit, zda sestry mají dostatek informací, jak syndromu vyhoření předcházet. 3. Zjistit, kolik sester má příznaky syndromu vyhoření.

1.2

Pracovní hypotézy 1. Předpokládám, že více než 75 % dotazovaných respondentů má informace o syndromu vyhoření. 2. Předpokládám, že více než 50 % dotazovaných respondentů zná některá preventivní opatření syndromu vyhoření. 3. Předpokládám, že méně než 50% dotazovaných respondentů na sobě pociťuje příznaky syndromu vyhoření.

9

2

TEORETICKÁ ČÁST

2.1

Definice syndromu vyhoření

Definic syndromu vyhoření je velké množství. Některé popisují až konečný stav emocionálního, mentálního a fyzického vyčerpání. Jiné jsou popisovány jako proces s dlouhodobým vývojem. Všechny ale mají několik společných znaků, jako jsou tyto: negativní emocionální příznaky jako deprese nebo vyčerpání, negativní postoje k sobě a jiným lidem. Důraz je přitom spíše kladen na psychické příznaky než na fyzické. Nejčastěji je syndrom spojován s tzv. rizikovými profesemi, jako je například právě zdravotník. Vyskytuje se u jinak psychicky zdravých jedinců. (Jeklová a Reitmayerová, 2006). Syndrom vyhoření je také popisován metaforou, stavem podobající se doutnajícímu požáru nebo uhasínající svíčky; tam, kde bývala životně důležitá jiskra a hořel světlý plamen života, je nyní tma a chlad (Schaufeli, Enzmann, 1998). Syndrom vyhoření můžeme také definovat jako chronické vyčerpání organismu, jedná se o duševní stav, který se velmi často objevuje u lidí pracujících s lidmi, což jsou například zdravotníci, sociální pracovníci, lékaři, učitelé. Nastupuje pozvolné vyčerpání, které vzniká dlouhodobým působením stresujících podnětů (Novák, 2010). Syndrom vyhoření bývá často označován termínem převzatým z angličtiny - burnout syndrom - a je závažným problémem. Podle mezinárodní klasifikace nemocí Světové zdravotnické organizace je vyhoření zařazeno do doplňkové kategorie a není klasifikováno jako nemoc (Stock, 2010).

2.1.1 Poprvé

Historie syndromu vyhoření se

pojem

syndrom

vyhoření

v psychologii

a

psychoterapii

objevil

v sedmdesátých letech dvacátého století. Jako první tento termín použil americký psychoanalytik Hendrich Freudenberger v knize The Costof High Achievement. Popsal ho také v článku Staff Burnout, publikovaném roku 1974 v časopise Journal of Social Issues. Díky němu začalo mnoho dalších psychologů syndrom vyhoření studovat. Poprvé byl identifikován během osmdesátých let dvacátého století, kdy byl nejprve spojován se stavem opilosti u alkoholiků, které zajímal pouze alkohol. Později se tento pojem rozšířil také pro narkomany, kteří ztráceli zájem o vše ostatní kolem sebe kromě drogy. Později pronikal i do jiných oblastí. (Jeklová, Reitmayerová, 2006). V USA je 10

tento syndrom uznáván jako nemoc z povolání (www.svet-vitality.cz, online 20. 4. 2015). Nejprve byl popsán u lidí pracujících s druhými lidmi, ale pozdější výzkumy ukázaly, že se vyskytuje také u jiných profesí, zaleží hlavně na náročnosti povolání (Slavík et al., 2012). Další významnou osobností v oblasti výzkumu syndromu vyhoření je Christina Maslachová, která rozdělila příznaky burnout syndromu do tří skupin - na fyzické, duševní a ztrátu spokojenosti z práce. Největší důraz při diagnostice však kladla na odcizení. Věděla, že na vznik syndromu vyhoření mají vliv nejen osobnostní faktory, ale také pracovní a sociální prostředí (Frkáňová, 2014).

2.1.2

Kdo je syndromem vyhoření ohrožen

Každý člověk je jedinečný, má odlišné povahové rysy, charakter a duševní a fyzické předpoklady. Každý jedinec snáší fyzickou a psychickou zátěž jinak. Syndromem vyhoření jsou nejvíce ohroženy profese pomáhající lidem. Pomáháním většinou přebírají jejich problémy, starosti, co nejlépe plní jejich potřeby a své odsouvají do pozadí (Venglářová et al., 2011). Syndrom vyhoření postihuje každého, kdo něco dělá, nejen zaměstnance, ale také třeba rodiny, které dlouhodobě pečují o nemocného člena. Z hlediska zaměstnání jsou nejvíce ohroženi zdravotníci, lékaři, učitelé, sociální pracovníci nebo například policisté a lidé, jejichž práce je založena na komunikaci, krom předchozích ještě manažeři nebo novináři. Více ohroženi jsou lidé přecitlivělí, perfekcionisti, workoholici, pedanti a naivní optimisté, lidé osamělí, z nefungující rodiny, plní ideálů a lidé, kteří neumějí říkat ne, na které se nabalují úkoly a prosby od okolí a člověk přestává být schopen všechny úkoly splnit (www.syndrom-vyhoreni.psychoweb.cz, online 21. 4. 2015).

2.1.3 Předpoklady a příčiny vzniku Burnout syndromu Nejčastější příčiny vzniku syndromu vyhoření pocházejí především z pracovní oblasti; náročné pracovní podmínky, soutěživost nebo strach o pracovní pozici vedou ke stresu (Stock, 2010). Mezi další předpoklady pro vznik můžeme zařadit: 

Stresory a distresory: stres je jevem emocionálního stavu člověka v situacích ohrožení. Pro definici stresové situace je poměr míry stresogenní situace a síly tuto situaci zvládnout. Stres můžeme také nazvat jako nadlimitní zátěž, která vede k vnitřnímu napětí a kritickému narušení rovnováhy organismu. Nadlimitní 11

zátěží nemusí být vždy jen jeden stresor, ale také nadlimitní množství každodenních a běžných starostí. Jako stresory můžeme označit negativní životní faktory. V souvislosti se stresem se nesetkáváme pouze se stresory, ale také s tzv. salutory, které člověka v těžké situaci posilují, povzbuzují a dodávají mu sílu a výdrž v boji se stresorem. Jako příklad salutoru můžeme uvést smysluplnost vykonané činnosti, přesvědčení o dané hodnotě nebo potřebu získání uznání a pochvaly. (Plevová et al., 2011). Stres je možné zvládnout pomocí tzv. coping strategie, což jsou způsoby, jak se vyrovnat se zátěží. Jejich cílem je zvládnutí vnitřních nebo vnějších tlaků. Protistresové strategie mohou být zaměřeny na řešení a odstranění problémů, kam můžeme zařadit odstranění toho, co způsobuje obavy a strach, a změnit podmínky, které celkový stav zhoršují. Patří sem například hledání informací o stresové situaci, schopnost situaci řešit, hledání pozitivních stránek na dané situaci, správná organizace času, jako je nenechávání plnění důležitých úkolů až na poslední chvíli. Další protistresové postupy jsou zaměřené na zvládnutí emocí, kdy cílem je jejich zklidnění a udržení vnitřní rovnováhy. (Venglářová, 2011). 

Frustrace: jedná se o neuspokojení našich představ a očekávání. Pokud děláme něco, o čem máme určité představy a nedosáhneme-li kladného ocenění, mluvíme o frustraci. Dochází k ní při dlouhodobém neuspokojení potřeby uznání, kladného ocenění druhými lidmi a podobně.



Negativní vztahy mezi lidmi: V různých popisech případů, které končily syndromem vyhoření, se často setkáváme s tím, že dříve než k psychickému vyhoření došlo, byly špatné mezilidské vztahy v blízkosti postiženého. Příkladem mohou být spory, nedorozumění a konflikty jako jsou hádky, slovní urážky, napadení jednoho člověka druhým, agresivita a hostilita (nepřátelství), malá míra respektu a evalvace (kladného hodnocení jedince druhými lidmi), nedostatek vzájemné důvěry, nedostatek úcty k lidské důstojnosti, kdy nejsou dodržovány etické normy lidského soužití a jiné.



Přílišná emocionální zátěž: K syndromu vyhoření dochází tam, kde jsou kladeny příliš vysoké nároky na kladné emocionální vztahy mezi lidmi. Od lékaře a zdravotních sester se například očekává, aby se chovali velmi emocionálně kladně k pacientům. Podobné požadavky jsou také kladeny na pracovníky v sociálních službách, úředníky, policisty, kteří přicházejí do bezprostředního kontaktu s lidmi. 12



Vliv podmínek a pracovního prostředí: Nejedná se jen o specifické profese, při nichž dochází k jevu psychického vyhoření, ale i o specifické faktory pracovního nebo životního prostředí, které vzniku burnout syndromu napomáhají. Patří mezi ně například míra svobody a kontroly, kdy člověk se necítí dobře, pokud nemá téměř žádnou volnost v rozhodování, ale není mu také dobře tehdy, když má volnosti příliš. Podobné to je i s kontrolou. Není nám dobře, pokud jsme pod přílišnou a přísnou kontrolou, ale ani tehdy, když jsme ponecháni jen sami sobě a nikdo se o to, co děláme, nezajímá. Dále jde o nesmyslnost požadavků; ta také patří mezi nejvýraznější podmínky, které ovlivňují vznik psychického vyčerpání. To, co se vedení zdá smysluplné, těm, kteří tuto činnost vykonávají, se může zdát zcela nesmyslné. Potom místo radosti z vykonané práce nastupuje pouze finanční motivace. Ke zrodu burnout také přispívají problémy s autoritou, kdy jde například o konflikty formální a osobní autority, kdy si pracovníci více váží někoho, kdo nebyl formální autoritou pověřen, než toho, kdo tuto autoritu oficiálně zaujímá. Nadměrná odpovědnost také ztěžuje podmínky práce z pohledu psychického vyhoření, nebo pokud neplnění plánu trvá příliš dlouho, pak vzrůstají podmínky pro zrod syndromu vyhoření. Vzniká také tam, kde je přehnané očekávání, když na vedoucích pozicích nejsou lidé dostatečně schopní nebo nemají potřebné možnosti k výkonu toho, co by chtěli. Mnoho problémů, které ovlivňují vznik syndromu vyhoření, tkví v nedostatcích sociální komunikace, v nedostatečné informovanosti nebo špatné informovanosti vedení či podřízených, v neexistenci skupinových rozhovorů o tom, co koho trápí. Na vzniku burnout se také podílí vysoké požadavky kladené na lidi, když to, co se od nich očekává, je nereálné. Lidé upadají také do stavu vyhoření, pokud se jim dlouhodobě práce nedaří, nedosahují toho, co si sami stanovili. Podle Freudenbergera jsou to nejčastěji lidé, kteří chtějí, aby jejich práce byla úspěšná, lidé příliš oddáni tomu, co dělají, jsou nadšeni svou prací, lidé plní energie, s minimálními zájmy mimo ty pracovní, lidé, kteří se domnívají, že jsou ve své práci nepostradatelní, a lidé, kteří jsou schopni vzdát se mnohého, aby mohli dělat dobře svou práci (Venglářová et al., 2011)

Příčiny syndromu vyhoření můžeme rozdělit na vnější, kam můžeme zařadit například nepochopení okolí, závist kolegů, málo prostředků a času k realizaci cílů, aroganci 13

nadřízených, stálé přidávání práce, špatnou organizace práce, špatné vztahy mezi kolegy, nízké ohodnocení, zdravotní problémy, špatné vztahy v rodině nebo vnitřní, do kterých zahrnujeme nereálné představy o své práci, vysoké pracovní nasazení, workoholismus, přehnané nadšení a idealistické představy při nástupu do práce, snahu být

dokonalý,

neschopnost

vyrovnat

se

s vlastními

chybami

a

jiné

(http://naposledy.blog.cz, online 3. 11. 2014). Dále pak následuje dlouhodobě negativní energická bilance, kdy sestra více energie vydává, než dostává, nedostatek zdrojů radosti, vyžadování čím dál větší odpovědnosti nebo špatná organizace práce (Bartošíková, 2006).

2.1.4 Příznaky syndromu vyhoření Prvotními a varovnými příznaky bývá pocit, že sestra svou práci nezvládá, zpochybňuje ji. Na okolí působí nervózním a podrážděným dojmem. Příznaky lze rozdělit na tyto: Tělesné: nejprve se objevují bolesti hlavy, břicha, zad, kolísání váhy a poruchy spánku. Později se objevuje chronická únava, nedostatek energie, pocit tělesné slabosti, rychlá unavitelnost, zvýšená potřeba spánku, ale spánek je nekvalitní, člověk se probouzí ráno neodpočinutý, unavený. Únava je zde spojena s pocitem viny a selhání. Psychické: neschopnost těšit se ze života, ztráta empatie, proměnlivost nálad, netrpělivost, nervozita, ztráta nadšení z práce, pesimismus (Venglářová et al., 2011) Emoční: objevuje se sklíčenost, bezmocnost, beznaděj, podrážděnost, výbuchy vzteku, nekontrolovatelný pláč, strach, pocit prázdnoty, apatie, osamocení, ztráta odvahy, odcizení od okolí, nechuť stýkat se s kolegy, ale i s pacienty. Člověk má negativní postoj k sobě, životu, práci a ostatním. Ztrácí schopnost navazovat a udržet si společenské vztahy, ztrácí se sebeúcta a objevují se u něj pocity méněcennosti a vlastní nedostatečnosti (Stock, 2010).

2.1.5

Fáze syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření se rozvíjí pozvolna, je to dlouhodobý proces, který se většinou vyvíjí u motivovaných, nadšených lidí plných elánů a nadšení většinou již při nástupu do zaměstnání. V literatuře se velmi často cituje čtyřfázový model C. Maslachové: 1. fáze (nadšení): člověk je velmi aktivní, snaží se pracovat co nejlépe, plný nadšení, v popředí jsou jeho ideály a začíná se přetěžovat.

14

2. Fáze (vystřízlivění): jedinec má pocit, že „nic nestíhá“, přestává být systematický. Člověk začíná slevovat ze svých ideálů, začíná se objevovat psychické a fyzické vyčerpání. 3. Fáze (nespokojenost): objevuje se úzkost s pocitem, že člověk musí stále něco dělat, ale výsledkem je chaos. Objevuje se tzv. tunelové vidění, což znamená, že má člověk v hlavě jen svoji práci, nic jiného okolo něj ho nezajímá, cítí se být na své problémy sám, dochází k velkému zklamání, odcizení a obranným mechanismům. 4. fáze (apatie): dochází k vyčerpání, negativismu, lhostejnosti, práce je jen zdroj obživy, volí si raději práci, při které nemusí být s pacienty. O pacientech často hovoří uráživě, vidí je jako náročné a nevděčné. O práci nepřemýšlí, vyhýbá se všemu novému (Bartošíková, 2006).

2.1.6 Nesprávné strategie zvládání zátěžových situací Mezi neefektivní způsoby vyrovnávání se se stresem a zátěžovými situacemi patří užívání návykových látek, jako je tabák, káva, alkohol nebo léky jako hypnotika nebo anxiolytika. Mnoho lidí při zátěži také používá únik, kdy utíkají od nevyřešených problémů nebo čekají, až se nějak vyřeší samy. Agrese je dalším neefektivním způsobem, kdy člověk obviňuje druhé, okolnosti nebo osud. Přitom agresivní napadání okolí oslabuje zdroj sociální opory, která je při pomoci zvládnutí vyhoření velmi důležitá. Pokud od sebe lidi odháníme, zůstaneme na celou situaci úplně sami (Bartošíková, 2006).

2.1.7 Správné zvládání stresových situací Nejprve se člověk musí rozhodnout, jak bude postupovat. Strategie, jak zvládat stres jsou dvě. Jedna je zaměřena na řešení problému a druhá na zvládnutí emocionální situace. Mezi strategické postupy zaměřené na řešení problémů patří: Konfrontace, hledání sociální opory, naplánování si, jak budu problém řešit, hledat pozitivní stránky problému, přijmout odpovědnost za problém. S emocionálními strategiemi se můžeme setkat již u dětí, kdy se utíkají uklidnit do maminčiny náruče. Dalším příkladem emocionální strategie může být relaxace (Křivohlavý, 2010).

15

2.1.8 Prevence syndromu vyhoření u zdravotních sester Stejně jako u řady nemocí a jevů je prevence syndromu vyhoření velmi důležitá, i přes to, že mnoho lidí doufá, že jich se to netýká. Nejúčinnějšími prostředky prevence u zdravotních sester je pečovat o sebe, umět odpočívat a myslet také na své potřeby. Zakladatel transakční analýzy Eric Berne, tvrdil: „Člověk potřebuje několik pohlazení denně, jinak mu vysychá mícha“ (Bartošíková, 2006). Tím se však nemyslí pouze fyzický kontakt, ale i ocenění sebe a druhých. Důležité je také umět požádat o pomoc, když nemáme dostatek vlastních sil, udělat si čas na svůj osobní život a koníčky, dbát na dobré vztahy s lidmi, problémy řešit, neboť například dlouhodobě neřešené partnerské neshody z nás vysávají energii. V prevenci syndromu vyhoření je nutné udržovat se také v dobré tělesné kondici a naučit se nenosit si práci domů (Bartošíková, 2006). Dobrá je také relaxace. K jedné z relaxačních technik patří takzvaný autogenní trénink, jehož autorem je lékař Johannes H. Schultz, proto je někdy nazýván také Schulzův autogenní trénink. Zaměřuje se na představu (autosugesci) a na ni navazující přesně strukturované myšlenky, kterými ovládáme ty části těla nebo fyziologické funkce, na které zrovna v tu chvíli myslíme. Cílem autogenního tréninku je navodit uvolnění celého těla, ale také psychiky. Má pozitivní vliv na nervovou soustavu, srdeční činnost, pokles systémového krevního tlaku a na snížení stresu a úzkosti. Základní stupeň tréninku spočívá v každodenním nácviku pocitů tepla, pravidelné tepové frekvence, klidného dýchání a nácviku projasněné hlavy. Aby bylo dosaženo správného účinku, je dobré tento trénink cvičit pravidelně třikrát denně, nejlépe ráno, odpoledne a večer po dobu několika týdnů. Dobré však je v něm pokračovat stále tak, aby se stal naší pravidelnou, každodenní relaxační technikou. Pro nácvik je důležité vyhledat klidné a tiché místo, vypnout mobilní telefon a vše, co by nás mohlo rušit. Provádí se vsedě, ale lepší je klidně a nerušeně ležet tak, abychom uvolnili všechny svaly těla. Postupně se provádí nácvik tíhy, tepla, dýchání, tepla v nadbřišku a nácvik klidné, uvolněné a jasné hlavy. Autogenní trénink je velmi vhodný pro lidi žijící náročným povoláním nebo potýkající se s mnoha stresujícími situacemi ve svém životě. Je bezpečnou a nenáročnou relaxační technikou a ten, kdo mu věnuje několik minut denně, bude odměněn dokonalou duševní i tělesnou relaxací (www.zdravi.e15.cz, online10. 1. 2015). Mezi další relaxační techniku můžeme zařadit takzvanou Bensonovu meditativní relaxační odpověď, která mění biochemii těla a vytváří blok proti negativnímu působení 16

stresového hormonu noradrenalinu; zmírňuje také strach, deprese, agresivitu a hostilitu. Tato metoda se snaží přerušit tok každodenních myšlenek. Člověk si zvolí něco, na co se bude během deseti až dvaceti minut plně soustřeďovat, takzvaný fokus, může se jednat o pojem nebo modlitbu.

Pokud se objeví myšlenky, které odvádějí jeho

pozornost, člověk své myšlenky jemně zaměří zpět na fokus. Zahrnuje sedm stupňů: zvolit si myšlenku, sedět v klidu a pohodlné poloze, mít zavřené oči, uvolněné svaly, dýchat pomalu, přirozeně a myšlenku opakovat vždy při výdechu, pokud vám odbíhají myšlenky, zaměřte je zpět na fokus, provádět po dobu deseti až dvaceti minut jednou až dvakrát denně. Důležitá je u této metody trpělivost; může totiž trvat týdny nebo měsíce, než člověk pocítí úlevu (Huber et al., 2009). Další metodou může být Jacobsonova progresivní relaxace, která se provádí vleže na zádech, na pohodlném, dostatečně širokém lůžku, abychom mohli mít ruce volně podél těla, a neměli bychom při ní být rušeni. Důležitá je také teplota, neměla by nám být zima ani teplo. Když pohodlně ležíme na zádech, pomalu zavíráme oči, čím pomaleji, tím lépe se zklidníme (Novák, Caponi, 2014). Účinnou metodou může být také meditace, která rychle uvolní tělo a zklidní mysl, je dobrým prostředkem ke snížení stresu, povzbuzuje jasné a kreativní myšlení, zmírňuje smutek a zlepšuje zdravotní stav (Harrison, 2011) Existují dva druhy meditace: takzvaná meditace koncentrace, kdy se pozornost soustředí do jednoho bodu, a meditace všímavosti, kdy se pozornost věnuje jakémukoli právě přítomnému podnětu. Oba druhy se často kombinují (Akhtar, 2015). Dále mezi vyrovnávací mechanismy zařazujeme řešení problému, které je mnohem účinnější, neboť přímo ovlivňuje zdroj stresu. Velmi důležitá je vzájemná podpora členů týmu; jako příklad můžeme uvést skupinovou terapii, kde má každý možnost vyjádřit své negativní pocity, názory, efektivnost práce a jiné. V rámci prevence bychom si měli v práci pohlídat časový stres; to znamená, máme-li udělat mnoho práce v krátkém čase, je důležité práci si umět rozvrhnout na tu, která je více důležitá, a na tu, která může chvilku počkat. Nutné je se za práci odměnit, snažit se o dobré vztahy na pracovišti, protože se pracuje lépe tam, kde převládá spolupráce nad vzájemnými boji. Důležité je také při empatii s pacientem dodržovat určité hranice, protože jejich překročením můžeme ztratit kompetenci mu správně pomoci. Nemáme pak totiž patřičný odstup a nevidíme všechny souvislosti. Nutné je také vyhýbat se stereotypu, nebát se změn a brát je jako výzvu (Bartošíková, 2006). Ve zdravotnictví každá zdravotní sestra, která po studiu nastoupí do zaměstnání, prochází adaptační praxí, kdy by měla být dostatečně připravena, aby si uvědomovala rizika práce ve zdravotnictví. 17

Povolání zdravotní sestry je velmi náročné ze stránky psychické, fyzické a emocionální. Práce s nemocnými lidmi přináší většinou výsledky velmi pomalu, a proto často převažuje výdej nad ziskem energie a sestra pak při dlouhodobé zátěži zbylou energii vynakládá na svou vlastní obranu. Tato praxe je daná zákonem, lze ji považovat za určitou formu supervize, kdy sestra nějakou dobu po nástupu do zaměstnání pracuje pod dohledem školící sestry nebo zkušenějších kolegyň. Ty by jí měli pomoci a podpořit ji. Každý, kdo pracuje v pomáhající profesi, musí vědět, že bude neustále vystaven velké psychické zátěži. Každá zdravotní sestra by měla být empatická, měla by znát hranice svých možností, musí si uvědomit, že není potřeba stále se s někým srovnávat a klást si příliš vysoké cíle. Důležité jsou vzájemné mezilidské vztahy; jedná se především o aktivní naslouchání, povzbuzení a opravdovou i emocionální pomoc druhým v těžkých situacích. K tomu, aby zdravotní sestra porozuměla rozdílnému chování jednotlivých pacientů a porozuměla svému vztahu k nim, je nutné, aby poznala nejdříve sebe sama (Venglářová et al., 2011).“Sebepoznání je neustálé uvědomování si dobrých vlastností, schopností, nedostatků, ale také vlastních pocitů, a to v každé situaci, ve které se nacházíme.“(Venglářová et al., 2011). Abychom v sebepoznávání měli úspěch, musíme si uvědomit to, co vlastně děláme, pravidelně uvažovat o tom, pod jakými vlivy momentálně jednáme (sebereflexe), snažit se o jejich zapsání a následný rozbor výsledků, pozorovat sama sebe (introspekce), pozorovat vlastní citové prožívání a hledat příčiny, které určité emoce vyvolávají, pozorovat vlastní uvažování a myšlenkové procesy, sebepoznávání prostřednictvím postřehů druhých lidí. Díky sebepoznání dochází u člověka během života k sebehodnocení. Pokud je sebehodnocení kladné, jedinci to zvedá sebedůvěru, dochází k pozitivnímu pohledu na svět a tím k dobrému fyzickému a psychickému stavu, k lepším výkonům a ke zvýšenému úsilí při překonávání překážek. Pomáhá nám to lépe zvládat náročné životní situace. V práci zdravotní sestry je velice důležitý celoživotní rozvoj, a to jí umožňuje supervize, která se zaměřuje na rozvoj profesionálních dovedností a na pracovišti vytváří „učící se prostředí.“ Jejím cílem je podpora pracovní atmosféry a organizace práce u zdravotníků. V prevenci proti syndromu vyhoření pomáhá také zdravá životospráva či sport nebo jiné

pohybové

aktivity,

dostatečný

spánek,

pravidelný

denní

režim.

(Venglářová et al., 2011). Velmi důležitou roli v prevenci syndromu vyhoření hraje také péče o zdraví. Každá zdravotní sestra by měla žít zdravě, pracovní zátěž by měla umět kompenzovat příjemnými zážitky v soukromém životě. Ve směnném provozu by si měla umět zajistit 18

pravidelnost životního rytmu, nepodceňovat biologická ani psychická rizika svého povolání. Měla by na pracovišti dodržovat bezpečnostní předpisy, občas se zamyslet nad svými pocity, chováním a vystupováním. Každá sestra musí pečovat o své zdraví, při sebemenších potížích by se neměla léčit sama, ale vyhledat odbornou pomoc. Pokud je nemocná, měla by dodržovat léčebný režim stejně, jak by očekávala od svých pacientů (www.urologiepropraxi.cz, online 12. 11. 2014). Je také dobré nepodceňovat pláč, který člověk používá k uvolnění napětí a jako emocionální signál, kterým okolí sděluje své psychické rozpoložení nebo prosbu o pomoc (www.zdravi.e15.cz, online 10. 1. 2015). Jako prevence je dobrá supervize, která nám na pracovišti dává prostor pro společnou diskuzi o naší práci, je založena na naslouchání a respektování názorů druhých, hledá řešení při pracovních problémech, překážek ve vykonávání profese, přináší podporu týmu a jednotlivce, ale současně kontroluje jejich práci. Pomáhá nám pochopit jednání druhých a dosáhnout reflexe, jak mé chování působí na kolegy i pacienty. Jejím základem musí být bezpečné, laskavé prostředí, které nehodnotí, nekritizuje a neodsuzuje jednání druhých, ale snaží se ukázat nejen to, co kdo dělá špatně, ale také ocenit to, co dělá správně a je přínosem v jeho práci. Jedná se o skupinovou a individuální pomoc při řešení profesních krizí. Supervizor vytváří prostor pro důvěru, nikdo z účastněných se nesmí cítit ohrožen druhými ani supervizorem, atmosféra při supervizi nám pomáhá proniknout ke svému vnitřnímu napětí a porozumět vlastním emocím, umožňuje změnu postojů k prožívaným situacím a učí nás zvládat neočekávané situace s nadhledem a bez emocí. Dále nám poskytuje možnost vzdělávat se ve spolupráci se supervizorem, mít se na koho obrátit s těžkostmi, pomůže nám pochopit příznaky syndromu vyhoření a bránit se proti němu, umožňuje nám posilovat svou autonomii a nezávislost díky získání nových dovedností a zvýšení sebevědomí. Při provádění supervize je nutné vytvořit supervizní program dané organizace, kde musí být stanoveno, kdo bude supervizi provádět, kdo bude supervidován, jak často bude prováděna, zda bude pro pracovníky povinná, jakou formu bude mít a jak bude dokumentována. Podle obsahu a zaměření lze supervizi rozdělit na případovou, která rozebírá problémy s klienty a hledá možnosti řešení, dále podpůrnou, která je zaměřena na konkrétního pracovníka a jeho pocity, jak hodnotí sám sebe, jak vnímá svou práci s pacientem a jak je spokojen se svým výkonem a pozicí na pracovišti, nebo vzdělávací, která se zabývá uplatněním teorie v praxi, rozvojem profesionality pracovníka a diskuzí nad novými metodami práce.

19

Může být individuální, kdy jde o kontakt supervizora jen s jedním pracovníkem, má podobu plánovaných schůzek s předem dohodnutým programem. Skupinová, kdy jednotlivec získává podporu od ostatních kolegů, dává nám možnost diskutovat ve skupině a získat více podnětů pro svůj rozvoj (optimální počet členů ve skupině je osm až deset, je velmi výhodná, protože se členové mohou vzájemně podporovat, poskytovat si zpětnou vazbu a vzájemně se od sebe učit), nebo týmová supervize, která je zaměřena na činnost týmu jako celku a jeho efektivitu, zabývá se vztahy mezi jednotlivými členy týmu a účastní se jí všichni členové bez ohledu na pracovní pozici (www.zdravi.e15.cz, online 10. 1. 2015).

2.1.9

Diagnostika syndromu vyhoření

Diagnostika burnout syndromu vychází hlavně z pozorování chování u osob, u kterých se začínají projevovat některé příznaky syndromu vyhoření. K identifikaci se používá řada psychologických metod. Nejčastěji se jedná o dotazníky. Jedná se například o Maslach Burnout Inventory (MBI), který se zabývá oblastí emocionálního vyčerpání, depersonalizací a uspokojením v práci. Vznikl v roce 1975 a jeho autorem je W. Meister. Nyní se používá jeho modifikovaná verze z roku 1987, tvoří ho deset otázek posuzovaných na pětibodové hodnotící škáře od „Vůbec nesouhlasím“ po „ Plně souhlasím“. Další velmi známou metodou je BM dotazník: Bunout Measure (Venglářová et al., 2011). Dotazník BM byl sestaven v roce 1981 Aylou Pines a Elliotem Aronsonem. Je složen z 21 otázek, které jsou hodnoceny na sedmibodové škále od „Nikdy“ po „Vždy“ (Kloučková, 2009). Dotazník PSSS vytvořený J. A. Blumenthalem a kolektivem zachycuje úroveň sociální opory a sociálních sítí na úrovni osobní pohody, která se označuje anglickým termínem well-eing. Zjišťuje informace pomocí 12 otázek základních a 4 doplňujících, které se posuzují v sedmibodové škále. Odpovídá se v podobě souhlasu nebo nesouhlasu. Výsledkem jsou tři skóre: 1. sociální opora od cizí osoby, 2. sociální opora od rodiny, 3. sociální opora od přátel (Gillernová et al, 2011).

20

2.1.10 Léčba syndromu vyhoření Velmi důležitá v léčbě syndromu vyhoření je pomoc druhé osoby, protože sami ho nejsme schopni zvládnout. Nutné je vyhledat odbornou pomoc psychologa nebo psychoterapeuta, který dokáže naší situaci posoudit. Někdy v léčbě stačí buď zkrácení pracovní doby nebo změna pracoviště (www.urologiepropraxi.cz, online 12. 11. 2014). Avšak mnoho lidí si své vyhoření přenáší i do nového zaměstnání. Někteří lidé totiž nejsou schopni se zapojit do pracovního týmu a úzkost, ztráta sebevědomí a pocit marnosti může přetrvávat po mnoho měsíců. Vliv zde má totiž ještě i stres z nového pracoviště, nových úkolů a spolupracovníků (www.zdravi.e15.cz, online 10. 1. 2015). Nejdůležitější v léčbě burnout syndromu je, aby si člověk uvědomil, že s ním není něco v pořádku, aby byl se svým stavem seznámen a aby sám chtěl se léčit a měl dostatečnou motivaci se uzdravit. Pro lidi však je velmi těžké přiznat si, že situaci sám nezvládá. Důležitá je sociální opora jak na pracovišti, tak doma od nejbližších lidí (Jeklová et al., 2006). Mezi nejznámější faktory sociální opory můžeme zařadit naslouchání bez zbytečných komentářů a rad, potřeba sociálního zrcadla, uznání, povzbuzení, empatie, spolupráce, dělbu práce, emocionální oporu, kdy jeden druhému poskytne útěchu a nemocný má pocit, že na něm někomu záleží. Právě tuto oporu by měli umět zdravotníci využít na svém pracovišti. Vzájemná opora a porozumění vedou k příznivé atmosféře na pracovišti a jsou předpokladem dobrého léčebného procesu (www.internimedicina.cz, online 12. 11. 2014). Účinnou terapií při syndromu vyhoření bývá také takzvaná logoterapie, kterou založil vídeňský neurolog a psycholog Viktor Frankl a jeho žačka psycholožka Elizabeth Lukasová. Tato terapie zdůrazňuje patogenní následky ztráty smyslu vlastního života a léčivé účinky jeho navrácení (Vymětal, 2007). Primárně je zaměřena na duchovní stránku člověka a jeho existenci. Využívá nestrukturovaných metod, tedy že nepředpisuje, co by měl klient dělat, ale vede ho k hledání různých možností, přesvědčuje ho ke změně postoje tak, aby se nevěnoval tomu, co chce, ale tomu, co je v dané situaci možné. Mezi logoterapeutické prostředky můžeme zařadit pozorování, rozhovor a dotazníky jako například Logo- test, pomáhající nám rychle získat důležité informace. Lze ho provádět individuálně nebo i hromadně, neodhaluje povahu člověka, ale aktuální prožívání člověka. Lze ho použít od šestnácti let klienta a je rozdělen na variantu pro muže a pro ženy (www.iqle.cz, online 11. 1. 2015). 21

Léčba většinou trvá měsíce až roky, a pokud není postavena na kompletní změně životního stylu, je zde riziko, že se syndrom vyhoření za čas objeví znovu. Existuje několik typů, jak se syndromem vyhoření bojovat, a to hlavně nebojovat sám, ale najít si partnera pro léčbu, kterému věříme. Dále pak jsou vhodná antidepresiva nebo léky na zklidnění, vždy však po poradě s lékařem. Je dobré změnit přátele a kolegy, setkávat se s lidmi, kteří nám přinášejí pozitivní náhled na věci. Pomáhají také manuální práce, při kterých lze okamžitě vidět výsledek, jako je třeba sekání trávy nebo dřeva; nesmíme si při tom však stanovovat vysoké cíle, prostě výsledek přijmout takový, jaký je. Pomáhá také psychoterapie, což je odborná léčba, která se provádí především psychologickými prostředky a probíhá jako vědomá, záměrná a strukturovaná interakce mezi terapeutem a pacientem (Vymětal, 2010). Jednou z forem psychoterapie, která je nápomocná u syndromu vyhoření, je kognitivně-behaviorální terapie, kterou ve Spojených státech vytvořil profesor Aaron T. Beck. Kromě syndromu vyhoření pomáhá při léčbě úzkosti, deprese, panických poruch, při problémech ve vztazích, léčbě nízkého sebevědomí a mnoha dalších. Zaměřuje se především na myšlenky, přesvědčení, přístupy a názory (Fennell, 2014). Kognitivně-behaviorální terapie vychází z toho, že příčinou problémů je nevhodné chování a myšlení, které je dané vnějšími a vnitřními faktory a je naučené. Terapie je krátkodobá

a

je

zaměřena

na

řešení

konkrétních

problémů

(www.centrumpsychoterapie.cz, online 10. 1. 2015). Problematiku syndromu vyhoření by na pracovišti měla řešit také nemocnice; záleží na úrovni řízení lidských zdrojů organizace, protože personalistika neznamená pouze přijímání a propouštění zaměstnanců, ale jedná se o oblast, kde se zvyšují nároky na péči o zaměstnance, a měla by být zaměřena na podporu zdravotníků při řešení každodenních úkolů. V současné době se však personální činnost bohužel zaměřuje pouze na nábor nových zaměstnanců, ale je velmi důležité, aby se také věnovala oblasti spokojenosti zaměstnanců,

vytvářela

optimální

pracovní

podmínky

a

příjemné

prostředí

(www.zivotni-poradna.cz , online 12. 11. 2014). V léčbě syndromu vyhoření také mohou pomoci různé linky důvěry, jako jsou například Linka naděje v Brně a Pardubicích, Linka pro tebe v Náchodě, Linka důvěry RIAPS v Praze, Centrum SOS Archa v Plzni nebo Krizové centrum ARKÁDA v Písku. Takových linek pro člověka, který potřebuje poradit a pomoci, existuje spousta po celé České republice (www.naposledy.blog.cz, online 8. 1. 2015).

22

2.2

Profese zdravotní sestry

Povolání zdravotní sestry je velmi krásné, ale psychicky i fyzicky náročné, především v oblasti nároků na vědomosti, psychickou výbavu sestry, komunikační dovednosti a schopnosti být empatický jak k pacientům, tak i ke spolupracovníkům. Historický vývoj povolání zdravotní sestry byl ve druhé polovině dvacátého století ovlivněn situací v systému zdravotní péče, společenskou situací a legislativou. Ošetřovatelství se postupně stalo multidisciplinární vědou, která své poznatky rozvíjí po boku medicíny a jiných vědních oborů, jako je filozofie, pedagogika, etika, psychologie nebo sociologie. Ošetřovatelská péče prošla dlouhodobým vývojem od jednoduchých metod léčby a víry v nadpřirozené síly až k moderním způsobům ošetřování. Moderní ošetřovatelství je spjato s rozvojem vzdělávání, techniky a vstupem biomedicínských technologií do zdravotnictví. Z počátku byla péče zejména charitativní a ošetřování bylo považováno za neprofesní činnost. Postupem času se zdravotní sestry staly pomocníkem a profesním partnerem lékaře. Později se sestra stala samostatně pracujícím odborníkem v oblasti uspokojování potřeb pacienta, a také v jiných oblastech, které souvisejí s péčí o něj. Současné ošetřovatelství vyžaduje sestru profesionála, který má odborné vědomosti, dovednosti, a také potřebu dlouhodobého specializačního vzdělávání a praktického výcviku. Ošetřovatelství dnes naplňuje v plné šíři odkaz své zakladatelky Florence Nightingalové (Kutnohorská, 2010). Podle WHO je sestra osoba, která byla formálně přijata a úspěšně dokončila ošetřovatelské studium a získala nutnou kvalifikaci k získání registrace nebo licence k výkonu ošetřovatelské praxe. Je to osoba pomáhající pacientům, rodinám či skupinám dosáhnout a udržet si fyzický, duševní a sociální potenciál. Všechny sestry hodnotí, plánují a poskytují profesionální péči v průběhu nemoci a zotavování. Jsou oprávněny samostatně pracovat jako členky zdravotnického týmu. Podporují vhodné aktivní zapojení pacientů, rodin, sociálních skupin a komunit do zdravotní péče, která se jich týká. Ze sociologického pohledu existují čtyři nejdůležitější znaky každé sestry. Jedná se o tyto znaky: Funkční specialista: vyjadřuje odborné kompetence pro vykonávání povolání zdravotní sestry, které získá odborným a specializačním vzděláním. Sociocentrizmus: jedná se o tzv. kolektivní orientaci, kdy sestra při své práci nevychází ze svých potřeb, ale zásadně z potřeb nemocného. Každá sestra by ve svém vývoji měla být tak daleko, aby pro ni tato orientace na nemocné byla samozřejmostí. 23

Universalismus: zde je předpoklad, že sestra je schopna zaujmout stejný postoj ke všem pacientům bez ohledu na sympatie nebo antipatie. Emocionální neutralita: dala by se vysvětlit tak, že by sestra měla být schopna své emoce vždy podřídit rozumové kontrole. Práce sestry vyvolává v mnoha případech intenzivní napětí a emoce, a proto nesmí propadnout panice a chovat se tak, že by nemohla plnit svou funkci. Neznamená to však, že by sestra měla zakázané jakékoli prožitky. Lidově by se dalo říci, že si musí v jakékoli situaci udržet chladnou hlavu (Plevová, 2011). Pro práci sestry musí mít člověk určité osobnostní předpoklady pro zvládnutí nároků na osobnost. Patří mezi ně především schopnost poznat sám sebe, tedy znát své silné stránky a nedostatky, které můžeme zlepšovat. Všímat si sebe a svých reakcí, tedy sledovat své pocity, nálady a snažit se hledat a řešit zdroje své špatné nálady. Umět komunikovat o svých potřebách, představách a starostech. Osobnostní předpoklady můžeme také zjišťovat pomocí testování, kdy výsledky mohou sloužit buď jako zdroj stresu, nebo nám pomohou v rozvoji. Pokud totiž víme, jak v určitých situacích obvykle reagujeme, můžeme se pokusit tyto reakce ovládat (Venglářová et al., 2011). Práce sestry v sobě skrývá mnoho povolání v jednom. Jako ošetřovatelka pečuje o nemocné, jako doktorka musí rozpoznat změny zdravotního stavu pacienta, správně na ně reagovat a ihned informovat lékaře. Jako manažerka musí umět si zorganizovat svou práci, jako učitelka zaškoluje nové kolegyně, ale také učí pacienty novým dovednostem, které jsou zapotřebí k jejich životu, vzniklém zdravotním stavem, například diabetiky učí používat inzulinová pera nebo pacienty se stomií učí používat stomické pomůcky a jiné. Musí znát práva pacientů, kterými se musí řídit, a také dbát na to, aby je neporušoval někdo jiný. Po směně musí po sobě zanechat pořádek na pracovišti. Měla by znát a umět jednat s různými pacienty, každý pacient totiž není stejný, mají různé povahové rysy či různé druhy postižení, a proto každý pacient potřebuje individuální přístup. Sestra se také musí neustále vzdělávat. Vše co dělá, vykonává pečlivě, zodpovědně a precizně (www.sestricka.com, online 3. 1. 2015).

24

2.2.1

Etický kodex sester

Každá sestra se musí řídit etickým kodexem sester, který byl poprvé přijat Mezinárodní radou sester (ICN) roku 1953. Poté byl několikrát revidován a znovu schvalován, poslední revize byla provedena roku 2000. Podle něj mají sestry čtyři základní povinnosti, a to pečovat o zdraví, předcházet nemocem, navracet zdraví a zmírňovat utrpení. Dále pak respektovat lidská práva, především právo na život, důstojnost a právo na zacházení s úctou. Etický kodex sester připravený ICN je složen ze čtyř hlavních článků, které vymezují normy etického chování. První se týká sestry a spoluobčana, kdy sestra spoluzodpovídá za péči poskytovanou občanům, kteří jí potřebují. Vytváří prostředí, kde jsou respektována lidská práva, hodnoty, zvyky a duchovní přesvědčení jednotlivce, rodiny či skupiny. Zodpovídá za to, že lidem bude poskytnuto dostatečné množství informací. Sestra dodržuje povinnost mlčenlivosti a chrání důvěrné informace pacienta; tyto informace sděluje pouze se souhlasem pacienta nebo lékaře. Sestra se spolupodílí na podpoře aktivit zaměřených na uspokojování zdravotních a sociálních potřeb občanů, zejména lidí patřících do ohrožených skupin. Sestra také spoluzodpovídá za zachování přirozeného prostředí a jeho ochranu před poškozováním a znečišťováním. Druhá se týká sestry a její ošetřovatelské praxe, kdy sestra nese odpovědnost za ošetřovatelské činnosti a udržování své kvalifikace průběžným celoživotním studiem. Je povinna realizovat co možná nejvyšší úroveň poskytované péče, pečuje také o vlastní zdraví. Za jakýchkoli okolností dodržuje pravidla slušného chování, vytváří profesionální image a prestižní postavení zdravotních sester ve společnosti. Dbá na bezpečnost, důstojnost a lidská práva pacientů při užívání nové techniky a uplatňování vědeckého pokroku. Třetí se týká sestry a profese, kdy sestra hraje rozhodující roli při určování, vytváření a realizaci norem ošetřovatelské praxe, řízení, výzkumu a vzdělávání. Sestra se aktivně podílí na rozvoji odborných znalostí vycházejících z vědeckého poznání. Sestra se podílí na vytváření a zachování spravedlivých sociálních a ekonomických pracovních podmínek v ošetřovatelství prostřednictvím profesní nebo odborové organizace. Čtvrtý se týká sester a jejich spolupracovnic, kdy sestra úzce spolupracuje se všemi spolupracovníky oboru ošetřovatelství i jiných oborů a je povinna správně zasáhnout, pokud je péče o pacienta ohrožena jejím spolupracovníkem nebo jakoukoli jinou osobou (Kelnarová, Matějková, 2014). V etickém kodexu sester je také několik všeobecných etických zásad. Musí při vykonávání své práce zachovávat úctu k životu, respektovat lidská práva, která jsou 25

vyjádřena v Chartě práv pacientů a v Chartě práv hospitalizovaných dětí, a důstojnost bez ohledu na věk, pohlaví, rasu, víru nebo národnost. Poskytuje zdravotnickou péči jednotlivcům, rodinám a skupinám, spolupracuje s odborníky z ostatních oborů, zájmy pacientů nadřazuje nad svými. Sestra je povinna chránit informace o svých pacientech, zdravotnickou dokumentaci vede pečlivě a pravdivě, chrání jí před jakýmkoli zneužitím nebo znehodnocením. Sestra by měla prohlubovat své znalosti o právních předpisech, týkajících se její profese, a řídit se podle nich (www.onhb.cz, online10. 1. 2015).

2.2.2 Duševní odolnost sestry Zdravotní sestry jsou vystavovány každodennímu velkému tlaku, který vede až k emočnímu vyčerpání. Týká se to sester především na pracovištích, jako je například dialyzační, onkologické nebo anesteziologicko-resuscitační oddělení. Očekává se, že sestra zvládne vysoce odbornou činnost, práci s moderní technikou, dokáže správně komunikovat s pacientem a svým okolím, vykonávat administrativní činnosti a ještě se celoživotně vzdělávat. Uvědomíme-li si, že také sestry mají doma rodiny a svou práci se snaží skloubit s osobním životem, je více než jasné, že jsou vystaveny velké fyzické i psychické zátěži. Tyto požadavky kladou vysoké nároky na osobnost sestry, její profesionální průpravu, styl práce a především její duševní stabilitu. Duševní odolnost je jeden z faktorů, jak jako sestra dosáhnout úspěchu. Duševní odolnost má samozřejmě také vliv na kvalitu péče sestry o pacienty; měla by proto mít schopnost zapomenout na neúspěchy v léčbě onemocnění spojených s úmrtností, zátěž, která souvisí s péčí o pacienty v terminálním stádiu života, měla by zvládat nepřiměřené reakce pacientů na léčbu a konflikty s rodinnými příslušníky nemocných a podobně. Sestry s vysokou duševní odolností jsou hodnoceny jako kompetentnější ve zvládání náročných situací, umějí lépe komunikovat s pacienty a vytvářet s nimi partnerský vztah. Problém nastává u sester s nižší duševní odolností, které hůře zvládají stres a dříve nebo později se uchylují k různým obranným reakcím, jako je například omezená komunikace s pacienty nebo unikání do administrativních činností. I přes to, že tyto sestry mohou být profesionálně velmi zdatné, pacienti si většinou jejich chování vztahují na sebe a mohou je chápat jako pohrdání nebo nadřazený vztah sestry. Toto chování bývá často jedním z prvotních příznaků syndromu vyhoření. Duševní odolnost lze změřit pomocí validizovaného psychometrického testu MTQ 48, který je v zahraničí používán více než osm let a v České republice s ním 26

pracuje poradenská společnost TEAM. CZ. Výsledky tohoto testu nám ukazují, proč a v jakých situacích podléháme stresu a cestu, jak tyto situace řešit. Díky tomu na sobě sestra může začít pracovat pomocí individuálního poradenství, koučování nebo skupinových tréninků, mezi které patří například trénink pozitivního myšlení, takzvaný self talk, vědomé budování sebevědomí, tedy hledání pozitiv, odměňování se, dále pak řízená imaginace neboli vizualizace úspěchu, nebo například práce s cíli, kam patří vytyčování cílů, jejich formulace a vizualizace. Důležitá je také schopnost efektivní práce s časem, takzvaná technika GTD (www.zdravi.e15.cz, online 11. 1. 2015).

27

3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1

Metodika výzkumu

Při psaní své bakalářské práce jsem si nejprve vytyčila tři hlavní cíle. Na základě cílů a prostudované literatury týkající se problematiky jsem si stanovila pracovní hypotézy, podle kterých jsem vypracovala dotazník. Na základě schválené žádosti o výzkumné šetření jsem dotazník rozdala na vybraná oddělení Oblastní nemocnice Kolín a.s. Výzkum tam probíhal od 13. 3. do 10. 4. 2015. Dále jsem dotazník umístila na internetové stránky www.click4survey.cz, kde výzkum probíhal 10. 3. do 1. 4. 2015. Dotazník obsahoval 17 otázek; otázky byly uzavřené, otevřené, dichotomické, trichotomické, polytomické. Před zahájením analýzy výsledků jsem shromáždila veškerá data a zpracovala do grafů. Četnost odpovědí jsem uváděla v procentech, která jsem zaokrouhlovala na celá čísla.

3.2

Charakteristika vzorku respondentů

Pro zpracování mé bakalářské práce jsem vybrala zdravotní sestry pracující na standardních lůžkových odděleních, JIP, ARO a ambulancích v nemocnici, ve které pracuji, a výzkum jsem prostřednictvím internetu rozšířila i na sestry z jiných nemocnic, aby práce nebyla omezena pouze na Oblastní nemocnici Kolín a.s. Dotazník vyplňovaly jak sestry pracující s dospělými, tak i s dětskými pacienty. V Oblastní nemocnici Kolín a.s. jsem rozdala celkem 145 dotazníků a na internetu mi dotazník vyplnilo 115 sester, viz tabulka 1.

28

3.3 Průběh výzkumu Samotný výzkum probíhal od března 2015 do dubna 2015. V Oblastní nemocnici Kolín jsem celkem rozdala 145 dotazníků. Dotazníky jsem tam rozdávala osobně. Přes internet mi dotazník vyplnilo 115 sester; dotazník jsem vytvořila 10. 3. 2015 na www.click4survey.cz. Celkem jsem rozdala 260 dotazníků (145 nemocnice + 115 internet), a z toho se mi vrátilo 230 úplně vyplněných, 19 nevyplněných a 11 neúplně vyplněných.

Tabulka 1:Návratnost dotazníků

Dotazníky

Počet celkem

Procenta

(nemocnice + internet) Vráceno

230

88, 5

Nevráceno

19

7, 3

Neúplně vyplněno

11

4, 2

Celkem

260

100

3.4 Zpracování získaných dat Při zpracování získaných dat jsem použila Microsoft Office Word 2007 a Microsoft Office Excel 2007.

29

3.5

Výsledky výzkumu

Otázka číslo 1: Věk respondentů

Graf 1 Vyhodnocení otázky číslo 1

Na tuto otázku nejčastěji odpovídali sestry ve věku 31- 40 let (72 respondentů)což je 31 % a nejméně ve věku 51 a více let (38 respondentů) což je 17 %, nepočítám tedy respondenty ve věku méně než 20 let, protože v tomto věku byl pouze 1 respondent. Procenta jsem zaokrouhlovala na celá čísla, proto se mi respondent ve věku méně než 20 let v grafu nezobrazuje.

30

Otázka číslo 2: Délka praxe


Mého výzkumu se nejčastěji zúčastnily sestry s praxí 11 až 20 let (65 respondentů) což je 28 % a nejméně sestry s praxí 6 až 10 let (33 respondentů) což je 14 %. Sester s praxí 0 až 5 let bylo 20 % (45 respondentů) a s praxí 21 až 30 let bylo 23 % (52 respondentů).

31

Otázka číslo 3: Typ oddělení, na jakém respondenti pracují


Výzkumu se zúčastnilo nejvíce respondentů ze standardních lůžkových oddělení, celkem 58 % (132 respondentů) a nejméně z ambulancí, celkem 14 % (33respondentů). 28 % sester pracuje na JIP nebo ARO (65 respondentů).

32

Otázka číslo 4: Informace respondentů o syndromu vyhoření


98 % sester (226 respondentů), což je téměř absolutní většina ví, co je syndrom vyhoření, pouze 2 % (4 respondenti) neví. Do těchto 2 % procent jsem zařadila respondenty, kteří odpověděli ne (1 respondent) nebo nevím (3respondenti).

33

Otázka číslo 5: Příznaky


44 % dotazovaných sester (102 respondentů) na sobě příznaky syndromu vyhoření pociťuje jen někdy, jen 17 % procent (39 respondentů) na sobě příznaky syndromu vyhoření jednoznačně pociťuje a 39 % (89 respondentů) ne. V této otázce byla ještě jedna možná odpověď a to pokud na sobě pociťujete příznaky syndromu vyhoření, tak jaké? Zde se nejvíce vyskytovala únava, podrážděnost, nechuť komunikovat.

34

Otázka číslo 6: Práce pod stresem


70 % sester (160 respondentů) má pocit, že pracuje pod stresem. Jen 13 % (30 respondentů) si myslí, že nepracuje pod stresem, 14 % někdy (33 respondentů) a 3 % (7 respondentů) neví, zda pracují pod stresem.

35

Otázka číslo 7: Zda respondenti dělají svou práci rádi


85 % sester (196 respondentů) dělá svou práci ráda, pouze 5 % (10 respondentů) ne a 10 % dotazovaných (24 respondentů) neví, jestli dělá svou práci ráda.

36

Otázka číslo 8: Pocit vyčerpání


Většina sester, celkem 53 % (121 respondentů) má někdy pocit vyčerpání. 40 % dotazovaných (93 respondentů) má pocit vyčerpání a pouze 7 % (10 respondentů) ne.

37

Otázka číslo 9: Soustředění se po dobu směny


Z grafu vyplývá, že většina, celkem 52 % procent (118 respondentů) se dokáže na svou práci soustředit

po celou směnu,

20 % (47

respondentů)

ne a 28

%

(65 respondentů) někdy ano a někdy ne.

38

Otázka číslo 10: Radost z kontaktu s lidmi


Většinu sester, celkem 77 % (176 respondentů) těší kontakt s lidmi, 13 % (31 respondentů) neví a jen 10 % dotazovaných (23 respondentů) kontakt s lidmi netěší.

39

Otázka číslo 11: Odpočatost po probuzení


50 % (114 respondentů) se probouzí jen někdy odpočatí, 20 % (46 respondentů) se probouzí odpočatí a 30 % (70 respondentů) se neprobouzejí odpočatí.

40

Otázka číslo 12: Smysl práce


Pro absolutní většinu sester, celkem 90 % (207 respondentů) má jejich práce smysl, pouze pro 10 % (23 respondentů) smysl nemá.

41

Otázka číslo 13: Preventivní metody

Graf 13Vyhodnocení otázky číslo 13

Většina sester zná alespoň jednu preventivní metodu syndromu vyhoření, 67 % zná autogenní trénink (147 respondentů), 32 % zná supervizi (66 respondentů), 4 % (9 respondentu) si myslí, že mezi preventivní metody syndromu vyhoření patří uzavření se do sebe. 8 respondentů zaškrtlo dvě odpovědi, protože znají autogenní trénink i supervizi.

42

Otázka číslo 14: Relaxační metody v zaměstnání


U této otázky jsem počítala celkem s 241 respondenty, protože 11 respondentů zakroužkovalo více než jednu odpověď. 54 % respondentů (130 respondentů) odpovídalo, že jejich zaměstnavatel nenabízí žádné relaxační aktivity, 13 % (31 respondentů divadlo, kino a 31 respondentů bazén, fitness) odpovědělo, že nabízí divadlo a kino nebo bazén a fitness, 5 % (12 respondentů) masáže a 16 % (37 respondentů) neví, že by jejich zaměstnavatel nabízel nějaké relaxační aktivity jako prevenci syndromu vyhoření. Někteří respondenti zaškrtávali více možností.

43

Otázka číslo 15: Vztahy na pracovišti


74 % (171 respondentů) má na pracovišti dobré pracovní vztahy. 17 % (38 respondentů) na pracovišti dobré pracovní vztahy nemá a 9 % (21 respondentů) neví, jestli mají dobré pracovní vztahy nebo ne.

44

Otázka číslo 16: Kladení vysokých cílů


40 % (93 respondentů) si myslí, že si v práci neklade příliš vysoké cíle. 35 % (81 respondentů) si myslí, že si v práci klade vysoké cíle jen někdy a 25 % (56 respondentů) si v zaměstnání klade vysoké cíle.

45

Otázka číslo 17: Pocit vyčerpání


59 % (136 respondentů) nemá pocit, že by svou práci nezvládalo, 34 % (79 respondentů) má pocit, že svou práci nezvládá jen někdy a 7 % (15 respondentů) si myslí, že svou práci nezvládá.

46

3.6 Diskuze Bakalářská práce se zabývá výskytem syndromu vyhoření u zdravotních sester, jeho prevencí, příčinami, varovnými příznaky a léčbou. Při psaní práce jsem si stanovila tři cíle. Nejprve jsem chtěla zjistit, jestli dotazované sestry mají informace o syndromu vyhoření, jestli o něm vůbec vědí. Jako druhý cíl jsem chtěla zjistit, zda sestry mají informace tom, jak syndromu vyhoření předcházet, zda znají nějakou preventivní metodu. Dále jsem zjišťovala, kolik z dotazovaných sester na sobě pociťuje některý z příznaků syndromu vyhoření. Při psaní práce mě překvapilo, že i pouhý pláč může poukazovat na počínající syndrom vyhoření. Velice se mi líbilo přirovnání Schaufeliho Enzmana v jejich anglickém díle The Burnout Companion To Study And Practice, kde syndrom vyhoření přirovnávají k dusajícímu požáru nebo uhasínající svíčce, kde dříve bývala životně důležitá jiskra a plamen života je po propadnutí syndromu vyhoření jen tma a chlad. Myslím si, že takto to popsali velice hezky a výstižně. Ne zcela souhlasím se Světovou zdravotnickou organizací, kde syndrom vyhoření v Mezinárodní klasifikaci nemocí není řazen jako nemoc, ale pouze v doplňkové kategorii. Jsem toho názoru, že i onemocnění duše jako syndrom vyhoření zcela určitě je, by mělo být považováno za nemoc jako kterékoli jiné onemocnění. Bartošíková ve své knize O syndromu vyhoření uvádí několik výzkumů různých autorů. Jedním z nich je výzkumné šetření Kocmanové z roku 2005, která sledovala sestry z pracovišť resuscitační péče a operačních sálů. U tohoto šetření mě zaujalo, že dle jejích výsledků jedna z příčin vzniku syndromu vyhoření nesouvisí se vztahem k pacientům, ale spíše k vztahům mezi kolegy a nadřízenými. Já sama jsem názoru, že dobré pracovní vztahy jsou velmi důležité a stěžejní pro dobrou práci sestry. Na našem ortopedickém oddělení nemocnice Kolín pro udržení dobrých pracovních vztahů chodíme s kolegyněmi každý měsíc na večeři a jednou ročně vedení pořádá vánoční večírek, kde se scházíme společně s lékaři. Podobně jako u výzkumu z roku 2003 Šlaisové, uvedený v knize Bartošíkové, který probíhal na čtyřech klinikách FN v Hradci Králové, se mi potvrdilo, že některé sestry na sobě již pociťují nějaké příznaky syndromu vyhoření, a také se podle mého dotazníku jednalo spíše o mladší sestry. Nejčastěji pociťovaly, že pracují pod stresem a vyčerpání (Bartošíková, 2006). Sama postupem praxe vnímám, že práce ve zdravotnictví je čím dál více náročná díky stoupajícím nárokům na profesionalitu sester, přibývající administrativu a rostoucí mortalitu lidí.

47

Jelikož jsem do svého výzkumu nezařadila sestry z geriatrických oddělení ani domovů důchodců, zaujal mě, ale nepřekvapil výzkum, uváděný v knize Bartošíkové, prováděný u sto sester pracujících se seniory. Tady se syndrom vyhoření jednoznačně prokázal u 27 % a u více jak 50 % dotazovaných byly výsledky alarmující (Bartošíková, 2006). Není však divu, práce se starými lidmi je nadmíru náročná a duševně vyčerpávající. U tohoto výzkumu byly nejméně vyhořelé sestry ve věku 19- 21 let, kdežto u mého výzkumu tomu bylo naopak, více na sobě pociťovaly příznaky mladší sestry. Souhlasím také s názorem uvedeným v knize Bartošíkové, že důležitý je dostatečný počet ošetřovatelského personálu, což je v některých nemocnicích problém a v budoucnosti by se mohlo stát, budou schopné sestry odcházet do nemocnic s lepším finančním ohodnocením a s dostatkem ošetřovatelského personálu, kde budou poskytovat ošetřovatelskou péči ve větším množství sester na směnu a tím pádem nebudou pracovat pod tak velkým tlakem, nebudou tolik unavené a péče o pacienty bude díky tomu kvalitnější. Výzkumný vzorek pro tento výzkum tvořilo 230 zdravotních sester, které pečlivě vyplnily dotazník. Nejpočetnější skupinu tvořily sestry ve věku 31- 40 let s jedenáctiletou až dvacetiletou praxí. Nejvíce se výzkumu zúčastnilo sester ze standardních lůžkových oddělení. Pěkné a potěšující bylo, že většina dotazovaných sester (98 %) ví, co je syndrom vyhoření a znají alespoň jednu preventivní metodu, některé i dvě. Překvapilo mě, že většina zná autogenní trénink (67 %). Z výsledků vyplývá, že většina má stále svou práci ráda (85 %) i přes to, že mají pocit, že pracují pod stresem, což je pochopitelné, protože práce zdravotní sestry je nepochybně stresující. Zajímavé bylo, že většina má pouze někdy příznaky syndromu vyhoření nebo vůbec. Sestry odpovídající, že mají nějaké příznaky, uváděly především únavu, podrážděnost, nechuť komunikovat, nechuť k práci a životu. Dále pak bolesti hlavy, žaludku, pocit nestíhání, neochotu pomáhat, pocit na zvracení, frustraci, apatii, nervozitu, každodenní nechuť jít do práce, pocit nedocenění práce, práce je nenaplňuje, hledání samoty, stereotyp, deprese, nespavost, pocit marnosti, nezájem o dění kolem sebe a ztrátu empatie. Celkově bych řekla, že u většiny sester se příznaky syndromu vyhoření neprojevují, protože převážná většina dotazovaných (51 %) se dokáže soustředit na svou práci po celou směnu, těší je kontakt s lidmi (77 %), má pro ně práce smysl (90 %) a mají pocit,

48

že svou práci zvládají (59 %), i přes to, že se většina někdy cítí vyčerpaně (53 %), ale to je v této práci pochopitelné. Pěkné bylo, že většina má na pracovišti dobré pracovní vztahy (74 %), protože si myslím, že to je velmi důležité. Pokud jsou na pracovišti dobré vztahy mezi kolegy, lépe se pracuje a člověk se pak do práce těší. Některé nemocnice nabízejí relaxační techniky jako prevenci syndromu vyhoření jako je divadlo, kino, bazén, fitness nebo masáže. V tomto výzkumu většina respondentů (55 %) tvrdí, že jejich zaměstnavatel žádné tyto aktivity nenabízí. Například Oblastní nemocnice Kolín a.s. nenabízí tyto aktivity přímo jako prevenci syndromu vyhoření, ale má benefitní program, který svým zaměstnancům nabízí různé slevy na tyto aktivity. Například do různých prodejen, squash, sportovních center, rekreačních zařízení, fitstudií, jazykové školy, autoškoly, solária, stravovacích zařízení, lékárny Oblastní nemocnice Kolín a. s., kadeřnictví, oční optiky, lázní, kosmetických salónů, fyzioterapii, bank nebo pojišťoven. Zaměstnanci mohou také navrhovat, která zařízení by chtěli do programu zařadit a na základě toho vedení dané firmy a provozovatele osloví. Velmi mne zaujal článek na internetu, kde autorka píše o projektu Miss sestra, který byl vytvořen za účelem prevence syndromu vyhoření. Přijde mi zajímavé, že by něco takového mohlo pomoci. Souhlasím s autorkou, že si také nejsem jistá, zda by takováto soutěž mohla pomoci, ale má pravdu, že sestřičky při soutěži přijdou na chvilku na jiné myšlenky, odpoutají se od své práce, vyzkoušejí si něco nového, obléknou si krásné šaty a alespoň na chvilku se cítí jako princezny, protože při své práci k tomu nemají moc příležitostí. Tento projekt si však nesmíme plést se Sestrou roku, zde se jedná spíše o soutěž, kde titul získá sestra, která udělala něco záslužného pro ošetřovatelství, nikoli o soutěž krásy (www.tribune.cz, online 19. 4. 2015). Hypotéza číslo 1: Předpokládám, že více jak 75 % dotazovaných respondentů má informace o syndromu vyhoření. Na tuto hypotézu poukázala otázka číslo 4 a částečně 5. Zjistilo se, že 98 % respondentů ví, co je syndrom vyhoření a 44 % někdy na sobě pociťují příznaky syndromu vyhoření, to znamená, že o něm mají i nějaké informace. Pouze 2 % vůbec nevědělo nebo si nebyly jisté, co syndrom vyhoření je, což mě velmi překvapilo, je to sice zanedbatelné číslo, ale podvědomě jsem doufala, že dnes tak známý pojem, jako je syndrom vyhoření, o kterém se v dnešní době tolik mluví, budou znát všechny dotazované sestry 49

Informace o syndromu vzhoření mohou sestry v dnešní době získat z velkého množství literatury, časopisů a internetových zdrojů. A právě proto, že se výzkum týkal sester mě to tolik překvapilo, že některé syndrom vyhoření neznají, protože bych řekla, že právě jich se tento syndrom hodně týká a obzvlášť ony jsou jím ohroženy. Hypotéza se mi tedy potvrdila, protože kromě 2 % dotazovaných všechny o syndromu vyhoření vědí. Hypotéza číslo 2: Předpokládám, že více jak 50 % dotazovaných respondentů zná některá preventivní opatření syndromu vyhoření. Na tuto hypotézu poukazuje otázka číslo 13 a částečně 14. Zjistilo se, že 67 % dotazovaných zná autogenní trénink a 32 % supervizi, 8 respondentů zakroužkovalo dokonce obě odpovědi. Většina zná alespoň jednu preventivní metodu, pouze 9 z celkového počtu zakroužkovalo, že mezi preventivní metody patří uzavření do sebe nebo klást si příliš vysoké cíle. K prevenci syndromu vyhoření bez pochyby také patří dobré pracovní vztahy mezi sestrou a sestrou, mezi lékařem a sestrou a také vztahy mezi sestrou a vedením. Co se týče vztahů sester, myslím si, že by jedna k druhé měly mít především úctu a chovat se vzájemně kolegiálně, co se týče vztahů mezi sestrou a lékařem, měli by především pracovat jako rovnocenní partneři, spolupracovat spolu, nesoupeřit, vyhýbat se vzájemným konfliktům, otevřeně komunikovat. Vztahy by měly být založeny také na důvěře, tak aby se sestry mohly spolehnout jedna na druhou, a také lékař na sestru. Důležitým aspektem dobře vykonané práce je týmová práce, měli bychom si uvědomit, že lékaři i sestry mají společný cíl, a to je spokojenost a zdraví pacienta (Bartošíková, 2006). Pokud bych porovnala pracovní vztahy s výzkumem absolventky VŠPJ Korandové, kde výsledkem bylo, že většina, celkem 74 %, pracuje v dobrém kolektivu, stejně jako v mém výzkumu, kde sice 17 % sester dobré vztahy na pracovišti nemají a 9 % si nesou jisté, což je podle mě dost a mrzí mě to, ale stále většina 74 % dobré vztahy mají. Já osobně si neumím představit, že bych pracovala ve špatně fungujícím kolektivu, kdy by mě netěšilo chodit do práce a stresovat se už jen myšlenkou, co se v práci bude dít. Autorka do svého výzkumu zařadila také muže, což je zajímavé, kdežto já jen sestry ženy (Korandová, 2012). Mile mne překvapilo, že 67 % dotazovaných sester zná autogenní trénink, což dle mého názoru není tolik známá metoda prevence syndromu vyhoření. Jsem ráda, že mé kolegyně vědí, jakými metodami se vyhnout syndromu vyhoření, a být k pacientům milá, vstřícná, empatická a usměvavá, protože právě toto 50

pomáhá pacientům bojovat s různými nemocemi, alespoň co se týče jeho psychické stránky, protože lépe se bude stonat pacientovi v nemocnici, o kterého se stará milá a usměvavá sestřička, nežli pacientovi, o kterého se stará sestra vystresovaná, mračící se a vypadající jako hromádka neštěstí. Proto jsem ráda, že většina sester zná preventivní opatření syndromu vyhoření a můžou se mu bránit a zůstat tak stále nejen dobrými sestrami, co se profesních dovedností týče, ale také pozitivními pomocníky, kteří jsou oporou pacientovi a dobíjí ho pozitivní energií, tak aby se v nemocnici cítil lépe a měl sílu bojovat se svou nemocí, která je pro něj stresující a vyčerpávající. Hypotéza se mi tedy potvrdila. Hypotéza číslo 3: Předpokládám, že méně než 50 % dotazovaných respondentů na sobě pociťuje příznaky syndromu vyhoření. Na tuto hypotézu poukazuje otázka číslo 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 15, 16, 17. Zjistilo se, že 44 % respondentů na sobě pociťuje příznaky jen někdy, jinak s 39 % převažuje, že nepociťují nad těmi, co pociťují příznaky, kterých bylo celkem 17 %. 70 % má sice pocit, že pracuje pod stresem, ale 85 % dělá svou práci i přes to ráda a 77 % stále těší kontakt s lidmi a pro 90 % procent respondentů má stále jejich práce smysl. Pouze 23 z celkového počtu dotazovaných uvedlo, že pro ně jejich práce už smysl nemá. 74 % respondentů má dobré pracovní vztahy a 59 % nemá pocit, že by svou práci nezvládalo. Z toho celkově vyplývá, že většina dotazovaných respondentů nemá příznaky syndromu vyhoření. Příznaků syndromu vyhoření je spousta a sestra si mnohdy ani neuvědomují, že by se mohlo jednat o tento syndrom, často si myslí, že jsou pouze přetažené a ani netuší, že by se mohlo jednat o něco mnohem závažnějšího než je pouze únava. Při vyhodnocování dotazníku mě překvapilo, že většina sester, které na sobě některý z příznaků syndromu vyhoření pociťují, jsou spíše mladší, s kratší praxí, čekala jsem spíše opak. Je to nejspíše proto, že mladé sestry nastupující po škole do praxe, od práce zdravotní sestry očekávají něco jiného, než je potom realitou. Většinou jsou plné očekávání, nadšení a často přeceňují své síly. Jedním z důvodu také může být to, že starší sestry, když nastupovaly do zaměstnání, bylo zdravotnictví úplně jiné než dnes. Dnes jsou na sestry kladeny vysoké nároky, co se týče administrativní práce. Mnohdy administrativní práci dělají daleko déle, než pracují s pacienty a myslím si, že tím mladší sestry nastupující do zaměstnání ztrácejí ideální představy o profesi zdravotní sestry. Těší mne však, že stále pro většinu má jejich práce smysl a kontakt s lidmi je 51

těší, i přes těžkosti a náročnost, které toto povolání přináší. Většina má také svou práci ráda, což je pozitivní, neboť podle mého názoru člověk tuto práci musí mít rád, neboť by jí jinak nemohl a neměl vykonávat. Hypotéza se mi potvrdila.

3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi Vzhledem k tomu, že většina dotazovaných sester uvedla, že jejich zaměstnavatel nenabízí žádné relaxační aktivity jako prevenci syndromu vyhoření, bylo by hezké tyto aktivity zavést ve všech nemocnicích, aby sestry mohly po těžkém dni v práci načerpat nové síly a tím být čerstvé a plné energie pro pomoc pacientům. Není nic horšího, než vyčerpaná a podrážděná sestra, která pak dělá chyby a ohrožuje tím nejen sebe, ale především pacienty. Sestra by měla pacientům především dodat sílu a optimismus, což podle mne vyčerpaná a podrážděná sestra nedokáže. Navrhovala bych některou relaxační aktivitu zavést do praxe pro každou sestru alespoň jedenkrát týdně, protože si myslím, že to potřebují. Sestra je také pouze člověk a občas potřebuje přijít na jiné myšlenky a načerpat pozitivní energii. Myslím si, že třeba divadlo, fitness nebo masáže by pomohly předcházet syndromu vyhoření; sestry by pak chodily do práce odpočinuté a měly by dostatek sil na zvládnutí své náročné a stresující práce. Naše nemocnice v Kolíně například nenabízí přímo tyto aktivity, ale má pro své zaměstnance benefitní program, kde mohou využívat slevy například v restauracích, sportovních zařízeních a podobně. Alespoň tímto způsobem se nemocnice snaží svým zaměstnancům vynahradit náročnost povolání a odměnit je za odvedenou práci. Velmi dobré by také bylo zavést v nemocnicích na jednotlivých odděleních, alespoň jednou za měsíc sezení sester a lékařů, kde by si společně řekli, co je v práci trápí, co se jim líbí a nelíbí a co by se mohlo vylepšit a tím společně docílit kvalitnější práce a dobrých pracovních vztahů.

52

4 ZÁVĚR Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit, zda sestry vědí, co je syndrom vyhoření, nebo o něm už někdy slyšely. Bylo potěšující, že téměř všechny sestry vědí o syndromu vyhoření. Dále jsem zjišťovala, zda sestry mají informace, jak syndromu předcházet a posledním cílem bylo zjistit, kolik sester na sobě pociťuje nějaké příznaky. Průzkum byl realizován v Oblastní nemocnici Kolín a.s. a prostřednictvím internetu jsem ho rozšířila i na sestry pracující v jiných nemocnicích v České republice. První část práce se zabývala teorií této problematiky. Cílem bylo seznámit čtenáře se syndromem vyhoření a jeho prevencí z pohledu zdravotní sestry. V teoretické části jsem charakterizovala syndrom vyhoření, jeho historii. Popsala jsem příčiny, které vedou k syndromu vyhoření, jeho příznaky a fáze. Syndrom vyhoření je dlouhodobý proces, který se rozvíjí postupně v určitých fázích, které každý autor rozděluje trochu jinak. Já jsem ho rozdělila na čtyři fáze. V práci je popsána také diagnostika a léčba tohoto syndromu, který ohrožuje především pomáhající profese. Ve druhé kapitole teoretické části popisuji profesi sestry, její vývoj, jaké má sestra ve své práci role, jaké jsou předpoklady pro to, aby sestra byla dobrou zdravotní sestrou. Také popisuji duševní hygienu a etický kodex sester, kterým se musí všechny zdravotní sestry řídit. V praktické části je popsána metodika výzkumu, charakteristika vzorků respondentů a popis výzkumu. Výzkum byl proveden anonymním dotazníkovým šetřením v Oblastní nemocnici

Kolín

a.

s.

a

na

internetových

stránkách

www.click4survio.cz.

K nejdůležitějším kapitolám praktické části patří analýza získaných dat a prezentace výsledků dotazníkového šetření. Dotazníkový průzkum proběhl během března a dubna 2015. Velmi mne potěšila ochota sester zúčastnit se mého průzkumu. Z rozdaných 145 dotazníků se mi vrátilo 115 kompletně vyplněných a použitelných pro mou práci, na internetu mi dotazník vyplnilo také 115 sester z ostatních nemocnic. Po výsledcích výzkumu následuje kapitola Diskuze, kde je uvedeno, zda se mé hypotézy potvrdily nebo vyvrátily na základě vyhodnocení dotazníkového šetření. Z celkového počtu tří hypotéz se mi všechny potvrdily. Podle výsledků většina sester ví, co je syndrom vyhoření. Potěšilo mne, že většina uvedla, že mají dobré pracovní vztahy, což je podle mne hodně důležité, protože díky tomu se člověk do práce těší a je tam rád i přes to, že práce zdravotní sestry je hodně stresující. Také mě potěšilo, že většina sester 53

nemá pocit, že by svou práci nezvládala, což je také důležité, protože sestra si musí být jistá v tom, co dělá, a pocit nezvládání své práce je také jedním z příznaků syndromu vyhoření. Celkově z mého dotazníkového průzkumu vyplývá, že většina sester nemá příznaky syndromu vyhoření, pouze minimum ano. Závěrem mohu uvést, že cíle mé bakalářské práce se naplnily. Výsledky podle mého názoru jsou vcelku pozitivní a jsem ráda, že díky dotazníku se sestry mohly samy přesvědčit, zda jsou ohroženy syndromem vyhoření. Mám také radost z toho, že většina sester podle výsledků se sice cítí občas vyčerpaná, ale vážnějšími příznaky většinou netrpí.

54

5 Seznam použité literatury 1. AKHTAR, MAPP, Miriam a Mudr. Dita ŠAMÁNKOVÁ. Pozitivní psychologie proti depresi: Jak dosáhnou štěstí, pohody a vnitřní síly. 1. vyd. Praha 7: Grada Publishing, 2015. ISBN 978 80247 48399 2. BARTOŠÍKOVÁ, Ivana. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2006. ISBN 8070134399. 3. Centrum psychoterapie. Kognitivně- behaviorální terapie [online]. 2010 [cit. 10. 1.

2015].

Dostupné

z:

http://www.centrumpsychoterapie.cz/pouzivane-

metody/kognitivne-behavioralni-terapie 4.Click4survey [online].

2011

[cit.

10.

3.

2015].

Dostupné

z: http://www.click4survey.cz/ 5. FENNELL, Melanie. Jak překonat nízké sebevědomí. Praha 7: Grada Publishing a. s., 2014. ISBN 9788024739915 6. FRKÁŇOVÁ, Jitka. Syndrom vyhoření u pracovníků v pomáhajících profesích. Olomouc, 2014. Bakalářská práce. Universita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Mgr. et Mgr. Petra Sobotková. 7. GILLERNOVÁ, CSC, Doc. PhDr. Ilona, Doc. PhDr. Vladimír KEBZA, CSC a Doc. PhDr. Milan RYMEŠ, CSC. Psychologické aspekty změn v české společnosti: Člověk na přelomu tisíciletí. Praha 7: Grada Publishing a. s., 2011. ISBN 9788024727981. 8. HARRISON, Erik. Rychlé meditace pro zklidnění těla a mysli: Jak meditovat kdykoliv a kdekoliv. Praha: Grada Publishing a. s, 2011. ISBN 978 80 247 37683. 9. HUBERT, Johannes, Hademar BANKHOFER a Ewan HEWSON. 30 způsobů, jak se zbavit stresu. 1. vyd. Praha 7: Grada Publishing a. s., 2009. ISBN 9788024724867. 10. Interní medicína pro praxi. ZACHAROVÁ, PH. D., Peadr. Mgr. Eva. Syndrom vyhoření- riziko ohrožující zdravotnické pracovníky [online]. Ostrava, 2008 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2008/01/10.pdf 11. JEKLOVÁ, Marta a Eva REITMAYEROVÁ. Syndrom vyhoření. Praha 7: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. ISBN 8086991741.

55

12. KADLUBIEC, Miro. Edukace a prevence duševního zdraví. ZAKLADATEL LOGOTERAPIE A EXISTENCIÁLNÍ ANALÝZY VIKTOR EMANUEL (EMIL) FRANKL, PŘŮŘEZ ŽIVOTEM A DÍLEM [online]. 2011 [cit. 11. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.iqle.cz/dokumenty/frankl.pdf 13. KELNAROVÁ, Jarmila a Eva MATĚJKOVÁ. Psychologie 2. díl: pro studenty zdravotnických škol. 1. vyd. Praha 7: Grada Publishing a. s., 2014. ISBN 9788024736006. 14. KELNAROVÁ, PH.D, PhDr. Jarmila a Mgr. Eva MATĚJKOVÁ. Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty. 1. vyd. Praha 7: Grada Publishing a. s., 2009. ISBN 9788024728315. 15. KLOUČKOVÁ, Jana. Syndrom vyhoření u rodinných příslušníků pečujících o nemocné s progresivním neurodegenerativním onemocněním. Pardubice, 2009. Bakalářská práce. Universita Pardubice. Vedoucí práce Petra Mandysová, MSN. 16. KORANDOVÁ, Alena. Riziko syndromu vyhoření u zdravotních sester. Jihlava, 2012. Bakalářská práce. VŠPJ. Vedoucí práce doc.PhDr. Lada Cetlová, PhD. 17. KUTNOHORSKÁ, CSC, Doc., PhDr. Jana. Historie ošetřovatelství. 1. vyd. Praha 18. Naposledy blog. Příčiny rozvinutí syndromu vyhoření [online]. 12. 4. 2014 [cit. 3.11. 2015]. Dostupné z: http://naposledy.blog.cz/rubrika/syndrom-vyhoreni 19. Naposledy blog. Syndrom vyhoření [online]. 12.4. 2012 [cit. 2015 8.1.] Dostupné z: http://naposledy.blog.cz/rubrika/syndrom-vyhoreni 20. Nemocnice Havlíčkův Brod. In: KÖHLEROVÁ, Bc. Irena. Etický kodex zdravotnického pracovníka nelékařských oborů [online]. Havlíčkův Brod, 18.4. 2011

[cit.

10.1.

2015].

Dostupné

z:

http://www.onhb.cz/article.asp?nArticleID=946&nLanguageID=1 21. NOVÁK, Tomáš. Sám sobě psychologem 2. 1. vyd. Praha 7: Grada Publishing a. s, 2010. ISBN 9788024729565 22. NOVÁK, Tomáš a Věra CAPANI. Sám sobě psychologem. 4. vyd. Praha 7: Grada Publishing a.s, 2014. ISBN 9788024748252. 23. PETERKOVÁ, PhDr. Michaela. Syndrom vyhoření: Syndrom vyhoření Vše o vyhoření, podrobně a srozumitelně. In:Ohrožené druhy [online]. 2008- 2015 [cit. 2015-04-21]. Dostupné z: http://www.syndrom-vyhoreni.psychoweb.cz/syndromvyhoreni-uvod/ohrozene-druhy. 56

24. PLEVOVÁ, PhDr.Ilona et al. Ošetřovatelství 1. 1. vyd. Praha 7: Grada Publishing a. s., 2011. ISBN 97824735573. 25. PLEVOVÁ, PhDr. Ilona et al. Ošetřovatelství 2. 1. vyd. Praha 7: Grada Publishing a.s., 2011. ISBN 9788024735580. 26. Sestra. LUŽNÝ, Mudr.Jan a Dagmar PŘIKRYLOVÁ. Zkuste autogenní trénink!

[online].

11.

4.

2007

[cit.

2015

10.

1.]

Dostupné

z:

http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/zkuste-autogenní-trenink-301140 27. Sestra. KLEVETOVÁ, PhDr.Dana. Smysl supervize na pracovišti: nástroj zlepšování kvality ošetřovatelské péče [online]. 2011, 1.8. [cit. 2015-10.1.] Dostupné

z:

http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/smysl-supervize-na-pracovisti-

nastroj-zlepsovani-kvality-osetrovatelske-pece-460962 28. Sestra. ŽIDKOVÁ, PhDr.Zdeňka. Nepodceňujme pláč [online]. 2010, 9.4. 2010 [cit. 2015 10. 1.] Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/nepodcenujme-plac450942 29. Sestřička. Zdravotní sestra [online]. 2. 2. 2014 [cit. 3. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.sestricka.com/zdravotni-sestra-2 30. SCHAUFELI, Wilmar a Dirk ENSMANN. The Burnout Companion To Study And Practice: A Critical Analysis. London: Taylor and Francis 1798- 1998, 1998. ISBN 078406972 31.SLAVÍK A KOLEKTIV, Ing. Milan. Vysokoškolská pedagogika pro odborné vzdělání. 1. vyd. Praha 7: Grada Publishing a. s., 2012, str. 59. ISBN 9788024740546 32. STOCK, Dr. Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vyd. Praha7: Grada Publishing a. s., 2010. ISBN 9788024735535. 33. ŠNAJDROVÁ, Lenka. Miss sestra jako prevence proti syndromu vyhoření?. Tribune

[online].

2015,

17.

2.

2015

[cit.

2015-04-20].

Dostupné

z:

http://www.tribune.cz 34. Svět vitality. VITALITY, Svět. Syndrom vyhoření- burn out syndrom [online]. 10. 12. 2014 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://svet-vitality.cz/magazin/rodina-avztahy/syndrom-vyhoreni-%E2%80%93-burn-out-syndrom.html

57

35. Syndrom vyhoření u sester pracujících v psychiatrických nemocnicích. MAHDALOVÁ, Tereza. Psychologon: Když se dělá z vědy věda, nedělá se věda [online].

2014

[cit.

2015

14.2.]

Dostupné

z:

http://www.psychologon.cz/component/content/article/14-psycholog-online/286syndrom-vyhoreni-u-sester-pracujicich-v-psychiatrickych-nemocnicich 36. Urologie pro praxi. ČERNÁ, Renáta a Zuzana KOŽÍKOVÁ. Syndrom vyhoření (Burnout syndrom) u zdravotních sester [online]. VFN Praha, 2004 [cit. 12. 11. 2014]. Dostupné z: http://www.urologiepropraxi.cz/pdfs/uro/2004/06/10.pdf 37. VENGLÁŘOVÁ, PhDr.Martina et al. Sestry v nouzi. Praha 7: Grada Publishing a.s, 2011. ISBN 9788024731742. 38. VYMĚTAL, Jan et al. Speciální psychoterapie. 1. vyd. Praha 7: Grada publishing a. s., 2007. ISBN 9788024713151. 39. VYMĚTAL, Jan. Úvod do psychoterapie. 3. vyd. Praha 7: Grada Publishing a. s., 2010. ISBN 9788024726670. 40. Zdravotnictví a medicína. KOŽELSKÁ, Mgr. Kateřina. Duševní odolnost zdravotníku lze rozvíjet [online]. 2010, 13.12. 2010 [cit. 2015 11. 1.] Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/dusevniodolnost-zdravotniku-lze-rozvijet-456493 41. Zdravotnictví a medicína. NOVINY, Zdravotnické. Syndrom vyhoření může být příčinou fluktuace a chyb zdravotníků[online]. 22.12. 2008 [cit. 2015 10. 1.] Dostupné

z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-

zdn/syndrom-vyhoreni-muze-byt-pricinou-fluktuace-a-chyb-zdravotniku-397466

58

6 Seznam tabulek a grafů Tabulka 1:Návratnost dotazníků .................................................................................. 29 Graf 1 Vyhodnocení otázky číslo 1 .............................................................................. 30 Graf 2 Vyhodnocení otázky číslo 2 .............................................................................. 31 Graf 3 Vyhodnocení otázky číslo 3 .............................................................................. 32 Graf 4 Vyhodnocení otázky číslo 4 .............................................................................. 33 Graf 5 Vyhodnocení otázky číslo 5 .............................................................................. 34 Graf 6 Vyhodnocení otázky číslo 6 .............................................................................. 35 Graf 7 Vyhodnocení otázky číslo 7 .............................................................................. 36 Graf 8 Vyhodnocení otázky číslo 8 .............................................................................. 37 Graf 9 Vyhodnocení otázky číslo 9 .............................................................................. 38 Graf 10 Vyhodnocení otázky číslo 10 .......................................................................... 39 Graf 11 Vyhodnocení otázky číslo 11 .......................................................................... 40 Graf 12 Vyhodnocení otázky číslo 12 .......................................................................... 41 Graf 13Vyhodnocení otázky číslo 13 ........................................................................... 42 Graf 14 Vyhodnocení otázky číslo 14 .......................................................................... 43 Graf 15 Vyhodnocení otázky číslo 15 .......................................................................... 44 Graf 16 Vyhodnocení otázky číslo 16 .......................................................................... 45 Graf 17 Vyhodnocení otázky číslo 17 .......................................................................... 46

59

7 Seznam Příloh Příloha 1 Informační brožura Příloha 2 Dotazník Příloha 3 Žádost o provedení výzkumného šetření

60

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Syndrom vyhoření a jeho prevence z pohledu sestry

Recommend Documents