Syndrom vyhoření a jeho prevence u pracovníků pomáhajících profesí

Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra sociální patologie a sociologie

Syndrom vyhoření a jeho prevence u pracovníků pomáhajících profesí Bakalářská práce

Autor:

Markéta Košťáková

Studijní program:

B7507 Specializace v pedagogice

Studijní obor:

Sociální patologie a prevence

Vedoucí práce:

PhDr. Stanislav Pelcák, Ph.D.

Hradec Králové

2015

UNIVERZITA HRADEC KRÁLOVÉ Pedagogická fakulta Akademický rok: 2014/2015

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE (PROJEKTU, UMĚLECKÉHO DÍLA, UMĚLECKÉHO VÝKONU) Jméno a příjmení: Osobní číslo: Studijní program: Studijní obor: Název tématu: Zadávající katedra:

Markéta Košťáková P121064 B7507 Specializace v pedagogice Sociální patologie a prevence Syndrom vyhoření a jeho prevence u pracovníků pomáhajících profesí Katedra sociální patologie a sociologie

Z á s a d y p r o v y p r a c o v á n í: Bakalářská práce se zabývá problematikou syndromu vyhoření a jeho prevencí se zaměřením na pracovníky pomáhajících profesí. Popis vzniku syndromu vyhoření, jeho fází a příčin. Důležitou součástí bakalářské práce jsou kapitoly o prevenci vzniku a terapii syndromu vyhoření. Metodou výzkumu je dotazník, který mapuje povědomí pracovníků v pomáhajících profesích o problematice burnout syndromu a jeho četnosti výskytu. Rozsah grafických prací: Rozsah pracovní zprávy: Forma zpracování bakalářské práce: Seznam odborné literatury: Vedoucí bakalářské práce: Oponent bakalářské práce:

PhDr. Stanislav Pelcák, Ph.D. Katedra sociální patologie a sociologie PhDr. Josef Kasal, Ph.D.

Datum zadání bakalářské práce: 14.2.2014 Termín odevzdání bakalářské 21.4.2015 práce: L.S. doc. PhDr. Pavel Vacek, Ph.D. Děkan Dne

PhDr. Václav Bělík, Ph.D. vedoucí katedry

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala pod vedením vedoucího práce samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.

V Hradci Králové dne 21. 4. 2015

Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucímu práce PhDr. Stanislavu Pelcákovi, Ph.D. za pomoc a cenné rady, které mi během psaní této bakalářské práce poskytl. Dále bych chtěla velice poděkovat panu profesorovi Jaru Křivohlavému, kterého jsem měla tu čest poznat, ještě před jeho úmrtím. Velmi mu děkuji za cenné rady a názory, které mi k napsání mé bakalářské práce pomohly. Poděkování patří i respondentům, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření.

Anotace KOŠŤÁKOVÁ, Markéta. Syndrom vyhoření a jeho prevence u pracovníků pomáhajících profesí.Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2015. 50 s. Bakalářská práce. Tato bakalářská práce se zabývá problematikou syndromu vyhoření (neboli burnout syndromu) a jeho prevencí se zaměřením na pracovníky v pomáhajících profesích.První část se zabývá definováním burnout syndromu jako takovým a definováním pracovníků pomáhajících profesí, jakožto klíčových subjektů této práce. Dále se věnuje příčinám vzniku, příznakům, fázím a diagnostice syndromu vyhoření. Na závěr se zabývá prevencí a léčbou, ve které jsou uvedeny konkrétní příklady. Druhá část práce se věnuje výzkumnému šetření, které bylo zaměřeno na zmapování povědomí o burnout syndromu u pracovníků pomáhajících profesí a jeho četnosti výskytu. Výzkum byl proveden formou dotazníkového šetření, které probíhalo na území Středočeského kraje a hlavního města České republiky. Součástí práce jsou tabulky, grafy a přílohy. Klíčová slova: syndrom vyhoření, vyčerpání, pomáhající profese, příznak, prevence, supervize

Annotation KOŠŤÁKOVÁ, Markéta. Burn out syndrom and its prevention for social Aid professions. Hradec Králové: Faculty of Education, University of Hradec Králové, 2015. 50 s. Bachelor Degree Thesis.

This bachelor work deals with burnout syndrome issue and prevention focused to social aid professions. First part deals by definition burnout syndrome and defining social aid workers, which are key subjects for this work. As a next it turns to causes of formation, individual phases and diagnostic of the one. In the end it describes prevention and the treatment. For this topic are stated specific cases. Second part contains research investigation, which if focused on mapping social aid workers knowledge about burnout syndrome and frequency of occurrence. The research has been made by using questionnaires and it happened in the area of Middle Czech region and capital. Components of this work are also charts, graphs and annexes.

Keywords: burnout syndrome, exhaustion, social aid profession, symptom, preventiv, supervision

Obsah Úvod ..................................................................................................................................... 8 1

Syndrom vyhoření neboli „burnout“ ...................................................................... 10 1.1

Život Herberta J. Freudenbergera ........................................................................ 10

2

Definice syndromu vyhoření .................................................................................... 12

3

Pomáhající profese a profese s rizikem vzniku burnout ....................................... 15 3.1

Osobnostní charakteristiky pracovníka v pomáhajících profesích ...................... 15

3.2

Profese s rizikem vzniku burnout ........................................................................ 16

4

Příčiny vzniku syndromu vyhoření ......................................................................... 18

5

Příznaky syndromu vyhoření ................................................................................... 20

6

Fáze syndromu vyhoření .......................................................................................... 23

7

Diagnostika syndromu vyhoření .............................................................................. 25

8

Prevence a léčba syndromu vyhoření ...................................................................... 27 8.1

Preventivní kroky................................................................................................. 28

8.2

Supervize ............................................................................................................. 30

8.2.1 8.3

Relaxační techniky............................................................................................... 31

8.3.1

Jóga ............................................................................................................... 31

8.3.2

Masáž............................................................................................................ 31

8.3.3

Meditace ....................................................................................................... 32

8.4 9

Formy supervize ........................................................................................... 30

Co dělat, když jsme vyhořeli? ............................................................................. 32

Výzkumné šetření ...................................................................................................... 33 9.1

Projekt výzkumného šetření ................................................................................ 33

9.2

Stanovení hypotéz ................................................................................................ 34

9.3

Výsledky výzkumného šetření ............................................................................. 35

9.4

Ověření hypotéz ................................................................................................... 42

9.5

Zhodnocení výzkumného šetření ......................................................................... 44

Závěr .................................................................................................................................. 45 Seznam citovaných odborných pramenů ....................................................................... 46 Odborná literatura ....................................................................................................... 46 Elektronické zdroje ...................................................................................................... 49 Citáty v textu ................................................................................................................. 49 Seznam příloh................................................................................................................ 50

Úvod Tématem této bakalářské práce je problematika syndromu vyhoření a jeho prevence u pracovníků v pomáhajících profesích. Důvodem ke zvolení tématu bakalářské práce je jeho úzká souvislost s mou profesí. Pracuji ve sféře pomáhajících profesí a nějakou dobu pozoruji na svých spolupracovnících náznaky vyhoření. Problematiku syndromu vyhoření bych chtěla konkrétně poukázat na následujícím příběhu, který mi poskytla manželka vyhořelého lékaře. Z důvodu anonymity nejsou v příběhu uvedena jména. „Bylo deštivé ráno. Vyhlížela jsem z okna odvážného běžce, který kličkoval mezi stojícími auty. Nechápala jsem, proč se rozhodl běžet v tomto ponurném počasí. Zavrtěla jsem hlavou a vrátila se myšlenkami zpátky. Otočila jsem se a spatřila svého manžela, který ležel na zádech v posteli. V této poloze ležel přes dva týdny. Nebyl schopný vstát. Jeho tělo podlehlo naprostému fyzickému a psychickému vyčerpání. Vyhořel. Workoholik a perfekcionista, který vydržel pět let v extrémním pracovním tempu. Lékařem na plný úvazek, zástupcem ředitele nemocnice a vlastníkem dvou soukromých klinik. Celé dny, od rána do večera trávil svůj veškerý čas prací. Neuměl odpočívat. Některé večery věnoval mě a našim dcerám. Spal dvě až tři hodiny denně. Jeho vlídná a milá povaha mu znemožňovala říct lidem NE. Pacientům rozdával své soukromé telefonní číslo, aby mu volali v případě nouze. Telefon zvonil každý den v ranních a večerních hodinách. Nejhorší na tom bylo, že mu pacienti volali kvůli banalitám (bouchl jsem se do prstu atd.). Roky uběhly a stav mého manžela se zhoršil. Na má varování a doprošování nebral zřetel a stále veškerý svůj čas věnoval jen své práci. Jeho touha pomáhat druhým každým rokem sílila. Byl květen, když mému manželovi přišla pozvánka na konferenci do Ameriky. Byla jsem proti tomu, aby jel vzhledem k jeho stavu (tzv. mlel z posledního). Trpěl velkými bolestmi hlavy, které utlumil léky, pohubl a byl velmi podrážděný. I přes veškeré mé prosby jsme nakonec do Ameriky odletěli a samozřejmě se stalo to, čeho jsem se nejvíce obávala. Cestu letadlem manžel málem nevydržel. Po přistání a odbavení jsme ihned odjeli do nemocnice. Musela jsem ho podpírat, jinak by mi padl k zemi. Sotva stál. V nemocnici provedli veškerá možná vyšetření, ale nenašli příčinu manželova stavu. Pro jistotu jsme v nemocnici zůstali i další den, ale jeho stav se nezlepšil. Další den ráno jsme odjeli do hotelu, ve kterém manžel padl do postele a celou dobu polehával. Po týdnu 8

neměněného stavu jsem se rozhodla, že riskneme cestu domů. Když jsem otevřela dveře našeho bytu, tak manžel zamířil přímo do postele a dva týdny ležel ve stejné poloze neschopen pohybu. Sebevražda, byla řešením jeho stavu po celé dva týdny. Nakonec byl schopný se po pár dnech posadit na posteli. Za měsíc se mi povedlo ho dostat k psychoterapeutovi, který mu diagnostikoval syndrom vyhoření. Po půl roce psychoterapie byl opět schopný vyjít mezi lidi. Byl si vědom toho, co prožil. Uznal, že jsem měla celou dobu pravdu. Po roce psychoterapie se opět vrátil do práce. I přes naprosté vyhoření mu práce lékaře chyběla. Rozhodl se opustit místo zástupce ředitele nemocnice, soukromé kliniky prodal a stal se na plný úvazek lékařem. Změnil si své telefonní číslo a už jej žádnému pacientovi nedal. Učil se relaxovat a spát více než dvě až tři hodiny denně. Svůj volný čas věnoval nám nebo svému novému hobby, kterým bylo kutilství. Začal sportovat, zdravě jíst a hlavně pravidelně. Na psychoterapii docházel už jen jedenkrát za měsíc a poté, už nebyla potřeba. Uvědomil si, že práce není všechno a život je jen jeden“ (anonym). Příběh poukazuje na příčiny vzniku syndromu vyhoření, na jeho příznaky, ale zároveň i na léčbu a prevenci. Všechny zmíněné aspekty jsou popisovány v první části mé bakalářské práce. Druhá část bakalářské práce má za cíl zmapovat povědomí o syndromu vyhoření u pracovníků pomáhajících profesí a jeho četnosti výskytu formou dotazníkového šetření. K napsání bakalářské práce byla použita odborná literatura českých i zahraničních autorů. Poznatky z bakalářské práce mohou být přínosné pro zájemce o danou problematiku a zároveň využitelné pro další profese. Výsledky výzkumného šetření mohou poukázat na konkrétní aspekty a jejich možná řešení.

9

„Bez práce celý život ztrouchniví, ale když je práce bezduchá, život se dusí a umírá.“(1) Albert Camus

1

Syndrom vyhoření neboli „burnout“

„Kdo vyhořel, musel předtím hořet“ (Honzák, 2013, s. 11). Syndrom vyhoření, vypálení či vyhaslosti neboli takzvaný „burnout“ (původně v podobě „burn-out“)

je odborným

termínem,

který se objevil

v psychologii

a psychoterapii na počátku 70. let minulého století. Poprvé jej použil v roce 1974 psycholog Herbert J. Freudenberger, který v časopise „JournalofSocialIssues“ publikoval svou stať. K napsání stati se Herbert pravděpodobně inspiroval knihou od Grahama Greena „A Burnout Case“ („Případ vyhoření“, 1961). Kniha vypráví o mladém a nadaném architektovi, který do života vstupuje s nadšením, plný nápadů a iluzí, ale postupem času se setkává ve skutečném životě s problémy, až je nakonec znechucen a svou dosavadní práci opouští (Křivohlavý, 2012). S Herbertem spolupracovala velmi známá profesorka psychologie Christina Maslach. Díky jejich spolupráci mohl vzniknout koncept vyhoření.

1.1 Život Herberta J. Freudenbergera Psycholog, který na vlastní kůži zažil, co je být vyhořelým. Jako dvanáctiletý chlapec byl svou rodinou vyslán do New Yorku ke své tetě, které mu měla zajistit bezpečí, jelikož v Evropě se schylovalo k druhé světové válce. Ale po ztrátě veškerého majetku jeho rodiny se z jeho tety stala chladná žena, která Herberta nakonec vyhodila na ulici. Poté se Herberta ujal další příbuzný, který mu poskytl střechu nad hlavou a školu studoval po večerech, když přišel z práce. Po střední škole se zapsal na dvě univerzity. Získal doktorát

z psychologie,

poté

absolvoval

psychoanalytický

výcvik

v Národní

psychologické psychoanalytické společnosti. Intenzivně se věnoval klinické praxi a vědecké práci, získal tím vynikající pověst a byl

několikrát

vyznamenán

prestižními

cenami.

Založil

bezplatnou

kliniku

pro narkomany a bezdomovce. Pracoval od rána do večera, čím víc byl unavenější, tím více se přemáhal a snažil se, ještě o větší výkon. Nakonec ho jeho workoholismus dostihl o Štědrý den, kdy po pracovním dni dorazil domů a únavou padl do postele. Týden nebyl

10

schopen vstát z postele. Jeho vyčerpání dospělo velkého rozsahu, pociťoval, jak tělesné, tak hlavně psychické vyčerpání. Jelikož byl sám psychologem, odmítl se obrátit na jiného psychologa a situaci začal řešit sám. Zakoupil si magnetofon, na který si sám nahrával rozhovor, který by vedl s psychoterapeutem. Z nahrávky pak slyšel svůj negativní hlas, který byl plný vyčerpání, deprese a úzkosti. Nakonec se začal sám léčit. Ubral své pracovní povinnosti a každý den se nahrával a analyzoval změny ve svém projevu. Své poznatky, pak zpracoval ve své knize

„Burnout

–

vysoká

cena

za

úspěch

a

jak

s ním

zacházet“

(„TheCostofHighAchievement“). Herbert zjistil, že pocity vyhoření se více týkají lidí, kteří sami pomáhají ostatním lidem. V dnešní době tzv. pracovníci v pomáhajících profesích. I přes své zkušenosti zůstal Herbert workoholikem po celý život, ale již dokázal účelněji se svým životem nakládat (Honzák, 2013).

11

„Pokud zapálíte oba konce svíčky, získáte tím dvakrát více světla. Svíčka však zároveň dvakrát rychleji vyhoří.“ (2) Myron D. Rush

2

Definice syndromu vyhoření V roce 1983 americký psycholog Faeber zveřejnil seznam, který obsahoval 1500

odborných pojednání, článků a knih o termínu burnout. Zajímavostí je, že termín burnout byl původně používán pro označení stavu lidí, kteří propadli alkoholu a o nic jiného nejevili zájem. Později pod tento termín spadali i toxikomani, posléze i workoholici, kteří jsou v dnešní době nejrizikovější skupinou syndromu vyhoření (Křivohlavý, 1998). Mezi autory neexistuje jednotná definice syndromu vyhoření, ale i přesto mají několik společných znaků. Křivohlavý mezi společné znaky zařadil: 1. Negativní emocionální příznaky – emocionální vyčerpání, únava, deprese, nechutenství aj. 2. Důraz je kladen více na emociální a psychickou stránku člověka, než na fyzické příznaky burnout. 3.Burnout je vždy spojen s daným povoláním. 4.Burnout a jeho příznaky se objevují u jinak psychicky zcela zdravých lidí, tj. nejde o psychopaty. 5. Snížená výkonnost (nižší efektivita práce) souvisí velmi úzce s negativními postoji a z nich vyplývajícího chování (Křivohlavý, 1998). Sám Křivohlavý definuje burnout jako termín, který se v české literatuře doslova překládá jako „vyhořet“ či „vyhoření“. Doslova to znamená fyzické, emocionální a mentální vyčerpání (Křivohlavý, 1998). Kazatel Daniel Hezckopopisuje syndrom vyhoření jako „stav totální ztráty a vyčerpání fyzických, citových a duchovních zdrojů, které člověka udržovaly v činnosti. Tento stav ochromuje nebo dokonce mu znemožňuje pokračovaní v dosavadní práci. Ztráty těchto zdrojů, čili „vyhoření“ doprovázejí vleklé deprese a řada tělesných problémů“ (Hezcko, 2000, s. 7). 12

Myron D. Rushdefinujeburnout jako „druh stresu a emocionální únavy, frustrace a vyčerpání, k nimž dochází v důsledku toho, že sled (nebo souhrn) určitých událostí týkajících se vztahu, poslání, životního stylu nebo zaměstnání dotyčného jedince nepřinese očekávané výsledky“ (Rush, 2004, s. 7). Herberta J. Freudenbergera popsal termín burnout následovně: „U někoho jsou to pocity únavy a exhause (vyčerpání), neschopnost setřást pocit chladu, pocit fyzické vyčerpanosti, u druhého třeba řada tělesných obtíží počínajících opakovanými bolestmi hlavy, dechovou tísní, přes gastrointestinální obtíže doprovázené poklesem váhy, až po nespavost a depresi. Ve stručnosti lze říci, že tento syndrom zasahuje na nejrůznějších místech celou psychosomatickou oblast. To jsou převážně tělesné projevy. Mohou se však objevit příznaky ve sféře psychické a behaviorální (chování): například osoba známá povídavostí je náhle zamlklá. Objevuje se psychická únava, nuda, rezignace, ale také zvýšená iritabilita (podrážděnost), ostré až nespravedlivé kritické postoje a další změny“ (Freudenberger, 1974 in Venglářová, 2011, s. 24). Pedagogický slovník charakterizujeburnout efekt jako fyzické a psychické vyčerpání, při kterém dochází ke ztrátě zájmů o práci, dochází také k narušení profesionálních postojů, které se především projevují u pracovníků tzv. pomáhajících profesí (Průcha, Walterová, Mareš, 2009). Autoři Kebza a Šolcová popisují syndrom vyhoření jako emocionální vyčerpání, které vzniklo v důsledku nadměrných psychických a emocionálních nároků (Kebza, Šolcová, 2003). Syndrom vyhoření se dá také popsat jako stav, při kterém se ohlašuje řada symptomů: člověk trpí celkovou nevolností, je duševně, emocionálně a tělesně unavený. Objevují se u něj pocity bezmoci, beznaděje a vytrácí se radost ze života. Jde vlastně o celkové vyčerpání, jak mentální, tak emocionální, které je způsobeno dlouhotrvajícím stresem a nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, nerovnováhy mezi ideály a skutečností. Míra entuziazmu silně klesá a jedinec se svou prací začíná trápit, čímž ovlivňuje i ty, pro něž svou práci vykonává.

13

Emocionální vyčerpání je i zmíněno v definici Maslachové a Jacksonové. Burnout definují jako syndrom emocionálního vyčerpání, depersonalizace a snížení osobního výkonu. Dochází k němu tam, kde lidé pracují s jinými lidmi (Křivohlavý, 2012). Christina Malasch a Susan E. Jackson jsou především známé vypracováním nástroje, kterým se burnout dá měřit. Jde o dotazník MBI – MalaschBurnoutInventory. Tento dotazník obsahuje 22 otázek, které se vztahují právě k výše uvedeným faktorům emocionálního vyčerpání, depersonalizace a sníženému pracovnímu výkonu (Křivohlavý, 2012). Výše uvedené definice byly zvoleny cíleně, jelikož mají jeden společný znak, kterým je vyčerpání. Ve výsledku každá z výše uvedených definic říká to a samé, jen každý autor danou definici zformuluje podle svého. Nejvíce se mi zalíbila definice syndromu vyhoření od paní doktorky Švingalové, která syndromu vyhoření popisuje následovně: „Syndrom vyhoření

je důsledkem

dlouhodobě působícího

(chronického)

pracovního stresu, který je zvládán maladaptivně. Vyskytuje se zvláště u profesí, obsahujících jako podstatnou složku pracovní náplně „práci s lidmi“, na jejichž hodnocení jsou závislé (nebo je pro ně důležité), a tlak na kvalitu a kvantitu výkonu. Jedná se o závažný medicínský a psychologický problém, který významně ovlivňuje zdraví a kvalitu života osob, u nichž se vyskytuje“ (Švingalová, 2006, s. 49).

14

„Naším hlavním smyslem v tomto životě je pomáhat druhým. A pokud jim nemůžete pomoci, alespoň jim neubližujte.“ (3) Dalajlama XIV

3

Pomáhající profese a profese s rizikem vzniku burnout „V běžném životě považujeme díky slušné výchově za správné přiskočit druhému

člověku na pomoc, jakmile to potřebuje, a to bez říkání, bez ptaní a pro samozřejmé dobro věci. Na takovém chování není nic mimořádného a netřeba z toho dělat vědu. Naopak, vědu z pomáhání je nutné dělat všude tam, kde je prohlásíme za své poslání a svou pozici v něm jako profesionální“ (Úlehla, 2009, s. 9). Autoři Hartl a Hartlová ve svém psychologickém slovníku termín pomáhající profese uvádějí pod názvem helpingprofessions. Tento termín definují jako „souhrnný název pro veškeré profese, jejichž teorie, výzkum a praxe se zaměřují na pomoc druhým, identifikaci a řešení jejich problémů a na získávání nových poznatků o člověku a jeho podmínkách k životu, tak aby pomoc mohla být účinnější, patří sem lékaři, zvl. psychiatři, psychologové, sociální pracovníci, speciální pedagogové: šířeji i fyzioterapeuti, balneologičtí pracovníci apod.“ (Hartl, Hartlová, 2000, s. 185). Pole působnosti pracovníků v pomáhajících profesích je velmi široké a každá z konkrétních profesí řeší jinou problematiku. Z různorodosti problémů a situací, jimž jsou osoby těchto povolání vystaveny, vyplývají i rozdíly v požadavcích na jejich vzdělání, osobnostní rysy a další charakteristiky.

3.1 Osobnostní charakteristiky pracovníka v pomáhajících profesích Důležitou vlastností pro výkon povolání v pomáhající profesi je empatie neboli „vcítění se“ do druhého člověka. S empatií se člověk rodí, nedá se získat. Dalšími důležitými vlastnostmi pro výkon povolání v pomáhající profesi jsou trpělivost, klidný přístup, spolehlivost, nezaujatost a profesionalita. Důvodů, proč syndrom vyhoření postihuje hlavně pracovníky v pomáhajících profesích je mnoho. Nejčastěji jsou postihováni motivovaní lidé, s vysokými cíli a velkým očekáváním. Do své práce se pouštějí s nadšením, zápalem a jsou vysoce emočně angažovaní (v pomáhání potřebným vidí smysl života). Touží po dokonalosti, uznání a ocenění,

jsou

nadměrně

zodpovědní,

úzkostliví,

jejich

osobnost

nese

rysy

perfekcionismu a workoholismu. 15

Dalším důvodem vyhoření může být i „syndrom pomahače“. Člověk, který trpí tímto syndromem, má nutkavou potřebu pomáhat druhým. Doktorka Švingalová popisuje „syndrom pomahače“ jako narcistickou poruchu, která se vyskytuje právě u pomáhajících profesí. Volba pomáhající profese má řešit rané trauma odmítnutého dítěte a má saturovat potřebu uznání a porozumění (Švingalová, 2006). Syndrom vyhoření hrozí také lidem, kteří nejsou schopni požádat o pomoc pro sebe („mám-li být dobrý, tak všechno musím zvládnout sám“), velmi často se také srovnáváme s ostatními spolupracovníky, u kterých máme pocit, že stíhají všechno, tak se o to samé také snažíme (Bartošíková, 2006). Hartl a Hartlová upozorňují, že k syndromu vyhoření rychleji dochází u pomáhajících profesí, které pracují na jednotkách intenzivní péče a v zařízeních typu hospic, kde jak víme, není naděje na vyléčení (Hartl, Hartlová, 2000).

3.2 Profese s rizikem vzniku burnout Ve skutečnosti se vyhoření neomezuje pouze a jen na pomáhající profese, ale v žádné jiné skupině se příznaky vyhoření neobjevují s takovou pravidelností, charakterem a intenzitou (Poschkamp, 2013). Právě proto nesmíme opomenout i další profese, které mají sklony k vyhoření. Konkrétní přehled pomáhajících profesí a profesí s rizikem vzniku syndromu vyhoření najdeme například v knize „Syndrom vyhoření“ od autorů Kebzy a Šolcové. Mezi profese s rizikem vzniku syndromu vyhoření zařadili:

 „lékaře (zvláště klinici, z nich zvl. lékaři v oborech onkologie, chirurgie, JIP, LDN, psychiatrie, gynekologie, rizikové obory pediatrie atd.)  zdravotní sestry  další zdravotnické pracovníky (ošetřovatelky, laborantky, technici apod.)  psychologové a psychoterapeuti  sociální pracovníci a pracovnice ve všech oborech  učitelé na všech stupních škol  pracovníci pošt všeho druhu, zvl. pracovníci u přepážek a poštovní doručovatelé  dispečeři a dispečerky (záchranné služby, dopravy atd.)  policisté, především v přímém výkonu služby, kriminalisté a členové posádek motorizovaných hlídek 16

 právníci, zvl. pak advokáti  pracovníci věznic (dozorci, ale i další zaměstnanci)  profesionální funkcionáři (v oblasti státní správy, ale i v oblasti sportu či umění), politici, manažeři  poradci a informátoři  úředníci v bankách a úřadech, orgánech státní správy  za určitých okolností (především podle celkové prestiže státu, jeho postavení z hlediska mezinárodního srovnání, prosperity, stavu ekonomiky) příslušníci ozbrojených sil (armáda, letectvo)  duchovní a řádové sestry  někdy se burnout syndrom projevuje i u nezaměstnaneckých kategorií, vždy však u osob, které jsou v jakémkoli kontaktu s druhými lidmi, jsou závislé na jejich hodnocení a mohou být vystaveny působení chronického stresu – např. u výkonných (špičkových) umělců, sportovců, ale také u osob samostatně výdělečně činných (dealeři, prodejci, pojišťovací a reklamní agenti atd.)“ (Kebza, Šolcová, 2003, s. 8). Křivohlavý dodává další rizikové profese, kterými jsou:  zubní lékaři,  sociální kurátoři,  exekutoři,  pedagogové pracující s duševně postiženými dětmi,  poradci v oblasti sociální péče (Křivohlavý, 2012). Syndrom vyhoření se nemusí vždy týkat jen určitých profesí. Vyhoření může postihnout i rodinné příslušníky, může se objevit v manželství, v partnerství a také u osob, kteří dlouhodobě pečují o své nemocné blízké.

17

„Stejné příčiny nikdy nemají stejné následky.“ (4) Didier Decoin

4

Příčiny vzniku syndromu vyhoření Většině z nás je jasné, že syndrom vyhoření má opravdu velkou škálu příčin.

Každý z nás je jedinečný, tak i proto každá příčina je individuální. Velmi často jsou příčiny pojeny hlavně s náplní dané práce, s vysokými nároky zaměstnavatele, někdy i se špatným kolektivem. Přesto všechno se pojďme podívat k hlavnímu zdroji a to jsme my sami. Jak jsem, již uvedla v předchozí kapitole, tak velkou roli v syndromu vyhoření hrají naše osobností charakteristiky. Vlastnosti, které máme, se kterými jsme se narodili, hrají v našem životě jednu z nejdůležitějších rolí. Naše vlastnosti, schopnosti a dovednosti určují naše chování a postavení ve společnosti. A právě díky naším vlastnostem můžeme vyhořet. V předchozí kapitole jsem uvedla pár důvodů, kdy dochází k vyhoření. Lidé vstupují do práce s nadšením, s velkým očekáváním, s velkou motivací, ale postupem času zjišťují, že je to jinak, než si představovali a dochází k první fází vyhoření. Mezi nejběžnější osobnostní charakteristiky bych na prvním místě uvedla perfekcionismus. Lidé s perfekcionismem na sebe kladou velmi vysoké nároky, vše chtějí dělat dokonale (tzv. chtějí být ti nejlepší), mají vysoké cíle a to nejen v práci, ale i ve svém osobním v životě. Sama jsem perfekcionistka, kladu na sebe příliš velká nároky a jsem si toho plně vědoma, ale mám neustále nutkavou potřebu dělat vše dokonale. Když jsem nastoupila na vysokou školu prvním rokem a nedařilo se mi, tak jsem chtěla po měsíci odejít, ale pak jsem si řekla, nebuď blázen, to zvládneš a nyní jsem ve třetím ročníku. Nejdůležitějším krokem perfekcionismu je, že si připustíte, že děláte chyby. Workoholismus, tak workoholici a perfekcionisti patří mezi hlavní adepty na vyhoření. Workoholik má velmi vysoké pracovní nasazení, je schopný pracovat od rána do noci, každý den bez přestání, na své práci je závislý, nezná, co je to volný čas a ani znát nechce. Ale právě lidé s workoholismem dokážou jít do takových extrémů, že dojde k plnému vyhoření a někdy to bohužel vede i k sebevraždě. Člověk s workoholismem by se měl naučit si určit své priority a uvědomit si, co je pro něj nejdůležitější.

18

Lidí s ambicemi, nejčastěji muži s obrovskými ambicemi jsou zvláště ohroženi. Svému okolí mají stále nutkavou potřebu něco dokazovat. Nepřipouštějí si žádný odpočinek, jsou plní úzkosti a neustále mají tendenci spěchat. Angažovaní lidé, pracují na více projektech, jsou ve všech výborech a komisích. Dělají více věcí najednou. Soustředí se na to, jak využít čas, co nejlépe. Jak znásobit síly, jak být ještě efektivnější. Nicméně tyto aktivity a činorodost se jim může vymstít. Lidé se „syndromem pomahače“, jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, tito lidé mají nutkavou potřebu pomáhat druhým. Chybí jim uznání a ocenění. Lidé s velkou odpovědností mají problém se na věc podívat s odstupu. „Nižší hladinu emocionálního zaujetí považují za povrchnost nebo dokonce pokrytectví“ (Hezcko, 2000, s. 19). Neschopnost říct „ne“.Jak uvádí Hezcko neschopnost odmítnout požadavky lidí je řízena nejistotou, obavami ze ztráty přitažlivosti a lásky (Hezcko, 2000). Osobně si myslím, že naše osobnostní charakteristiky jsou hlavním spouštěčem syndromu vyhoření. Ale samozřejmě ne vždy tomu tak je. Mezi další příčiny vzniku syndromu vyhoření bych určitě zařadila i:  Vysoké nároky od zaměstnavatele – počet zadaných úkolů se nedá stihnout v daném čase, podstav zaměstnanců, zaměstnavatel není ochoten zaměstnat další pracovníky. Po pracovníkovi žádá zaměstnavatel přesčasy, které jsou samozřejmě neplacené. Zadané úkoly nelze zrealizovat za daných podmínek.  Stereotyp – každá práce jednou zevšední a valná část práce, i když se jedná o dlouhodobé úkoly, se stane rutinní záležitostí.  Náplň dané profese  Časovou náročnost  Ztrátu smyslu života  Velké nároky od blízkého okolí (rodiny, přátel)  Mentální, emocionální a fyzické přetěžování v dětství  Syndrom krátkého času – každý den je příliš krátký

19

„Nemoc mívá zpočátku jen těžce rozeznatelné příznaky, ale dá se léčit. Když už příznaky pozná každý hlupák, bývá na léčení pozdě.“(5) Thomas Mann

5

Příznaky syndromu vyhoření Profesor

Křivohlavý

definuje

syndrom

vyhoření

jako

psychosomatické

onemocnění, při kterém dochází k fyzickému, psychickému a emocionálnímu vyčerpání organismu. Pokud jde o patofyziologické mechanizmy, je zcela jednoznačné, že je projevem dlouhotrvajícího a nadměrného stresu (Křivohlavý, 2009). Příznaky syndromu vyhoření se nejčastěji rozdělují na tři základní oblasti – psychická, fyzická a oblast sociálních vztahů. Jiné autoři uvádí i emociální oblast. První varovné příznaky můžeme zaznamenat i my sami, ale ve většině případů změny v našem chování zaznamenává okolí kolem nás. Sami můžeme mít pocit, že práci nezvládáme, tak jako dříve, smysl naší práce nám nepřijde, tak jasný, jako na začátku. Na druhé působíme nervózně, podrážděně, znechuceně, unaveně a nespokojeně. Začínáme mít poruchy spánku, hlava nás pobolívá čím dál tím častěji, nastupují bolesti zad a kolísá nám váha (Venglářová, 2011). Vyhoření nastává ve chvíli, kdy se vnitřní svět člověka nedokáže vyrovnat s vnějším světem. Člověk, již není schopen snášet nároky a tlak vnějšího světa (Heczko, 2000). Vnější příznaky postihují fyzickou stránku člověka. Mezi vnější příznaky zařadil zejména únavu a vyčerpání – člověk trpí pocitem hlubokého vyčerpání, ztrácí energii, zhoršuje se mu paměť, trpí spavostí nebo naopak velkou nespavostí. Začíná pociťovat extrémní únavu. Zjišťuje, že běžný odpočinek, víkend, již není dostačující k načerpání nových sil. Začíná se cítit nemocen každý den, tělo je náchylnější k virovým a jiným onemocněním. Bolest hlavy se stupňuje a začínají se projevovat srdeční nebo žaludeční potíže. Bolesti srdce, kolísavý tlak, dotyčný trpí nechutenstvím, někdy má potřebu zvracet. Cítí se velice podrážděný, je přecitlivělý, na určité situace reaguje přehnaně, útočí na ostatní kolem sebe. Po probuzení se necítí dostatečně odpočinutý. Trpí velkou nervozitou a pociťuje nepříjemné napětí. (Hezcko, 2000) Vnitřní faktory postihují emocionální a psychickou stránku člověka – hlavním příznakem je ztráta motivace. Člověk má pocit, že se mu nic nedaří jako dřív, úspěchy, ze kterých se dříve radoval, vystřídaly neúspěchy. Do práce chodí s nechutí, vše vidí 20

negativně. Postupně ztrácí radost ze všech dosavadních aktivit. Začíná se objevovat apatie. Nastupují pocity zbytečnosti, beznaděje a bezmocnosti. Člověk ztrácí odvahu, sebeúctu, pochybuje o svém působení v daném povolání, objevuje se pocit zrady a hořkosti. Cítí se velmi osamělý. Osamělost přechází v depresi. Člověk prožívá pocit naprosté beznaděje. Deprese jej naprosto paralyzuje. Ráno, již není schopen téměř vstát z postele. Do každé činnosti se musí nutit. V určitých situacích propadá náhle, v usedavý pláč. (Hezcko, 2000) Přehled příznaků dle úrovní: Psychická úroveň:  Duševní vyčerpání, především je prožíváno emocionální vyčerpání.  Člověk se cítí unaven „k smrti“.  Dochází k utlumení všech aktivit.  Změny nálad (zvyšuje se agresivita dotyčného)  Emocionální problémy – rozmrzelost, netrpělivost, nervozita a výbušnost.  Objevují se depresivní stavy – pocity smutku, frustrace a beznaděje.  Pocity bezcennosti a postradatelnosti.  Projevy negativismu, cynismu a hostility.  Ztráta zájmů (přerušení volnočasových aktivit).  Neschopnost zkoušet a učit se nové věci.  Ztráta profesionálního entuziazmu (nadšení) a pocitů zodpovědnosti.  Sebelítost a pesimismus.  Redukce činnosti na rutinní postupy, neustálý stereotyp. Fyzická úroveň:  Stav celkové únavy organismu, ochablost a apatie.  Rychlá unavitelnost.  Bolesti srdce, hlavy a svalů.  Změny srdeční frekvence a poruchy krevního tlaku.  Dýchací a zažívací potíže.  Časté nachlazení (oslabení imunity).  Poruchy spánku.  Zvýšené riziko vzniku závislostí všech typů. 21

 Kolísání tělesné váhy (úbytek nebo naopak přibírání).  Nervové podráždění. Úroveň sociálních vztahů:  Celkový útlum sociability.  Nezájem o druhé a jejich hodnocení.  Ztráta zájmu o lidský kontakt (jak s klienty, tak i s kolegy a s dalšími osobami, kteří mají vztah k dané profesi).  Nechuť k dané profesi a všemu, co s ní souvisí (zpracování výsledků, harmonogram práce aj.).  Nízká empatie (dříve velmi vysoká).  Narůstání konfliktů - hlavně v důsledku nezájmu, lhostejnosti a „sociální apatie“.  Vlastní rodina přestává být zdrojem radosti a uspokojení – konflikty v rodině. Christine Maslachová vyslovila předpoklad, že jde spíše o systémový problém než o osobní záležitost. Pokud se syndrom vyhoření začne projevovat u nějakého pracovníka, tak je signálem něčeho, co nefunguje v organizaci, tak jak by mělo (Kebza, Šolcová, 2003).

22

„Dokud mysl neřekne „Něco se děje“, tak se nic neděje.“ (6) Mooji

6

Fáze syndromu vyhoření Syndrom vyhoření je neustále se vyvíjejícím procesem, který může trvat nejen

několik měsíců, ale i řadu let (viz úvod). V kapitole „Pomáhající profese a profese se vznikem syndromu vyhoření“ uvádím, že syndrom vyhoření se projevuje více u lidí, kteří do práce vstupují s nadšením, jsou velmi motivovaní, mají velká očekávání. Jsou plní optimizmu a mají spoustu představ o zlepšení. Domnívají se, že dokážou vše změnit k lepšímu. Do práce jsou zapáleni a veškerou svou energii investují do pomoci druhým. Je nekritický k signálům únavy a neustále se přetěžuje. S trvalým přetěžováním dochází ke zlomu, který je velmi dobře popsán ve fázích syndromu vyhoření. Ch. Maslachováuvádí čtyři základní fáze burnout syndromu:  „Podstatou první fáze je prvotní nadšení a zaujetí pro věc, spojené s déletrvajícím přetěžováním.  Ve druhé fázi se postupně objevuje psychické a částečně i fyzické vyčerpání.  Ve třetí nastupují počátky dehumanizované percepce okolí jako obranného mechanismu před dalším vyčerpáním a konečně ve čtvrté převažuje totální vyčerpání, negativismus, nezájem a lhostejnost“ (Kebza, Šolcová, 2003, s. 13 – 14). I když jsou v odborných zdrojích popisovány fáze vývoje syndromu vyhoření různě, tak v podstatě můžeme zjednodušeně popsat tyto fáze následujícím způsobem: 1. Fáze nadšení – pracovníkmá velká očekávání, je plný nápadů, představ, ideálů a má velkou angažovanost pro svoji práci. Ve své vlastní práci vidí smysl života. 2. Fáze frustrace

- pracovník začíná pochybovat o smyslu své vlastní práce.

Výsledky práce neodpovídají původním očekáváním ani vynaloženému úsilí. Pracovník začíná cítit osamělost a zklamání. 3. Fáze apatie a stagnace – pracovník začíná polevovat ve své pracovní aktivitě (plní jen základní postupy), počáteční nadšení postupně uvadá.

23

4. Fáze celkového vyčerpání – v této fází se již dostavují obtíže v psychické, tělesné a sociální oblasti, které přetrvávají i po snaze o regeneraci sil. Pracovník je ve všem negativní, jeho chování je provázeno lhostejností a vyhýbá se všem profesním požadavkům (Švingalová, 2006). Některé fáze syndromu vyhoření mohou být na člověku velmi patrné, jiné mohou být nevýrazné. Pokud není syndrom vyhoření včas zpozorován, tak může přerůst až v profesionální deformaci, která se nejčastěji vyznačuje citovou otrlostí vůči nemocnému, k jehož stavu a osudu je pracovník lhostejný (Venglářová, 2011).

24

„Jednou z nejrozšířenějších nemocí je diagnóza.“(7) Karl Kraus

7

Diagnostika syndromu vyhoření „Lékař diagnostikuje (určuje) nemoc podle zcela určitých příznaků (symptomů).

S psychickým stavem vyhoření – burnout je tomu podobně. I v tomto případě se ohlížíme po souboru příznaků, které tvoří syndrom burnout (ucelený obraz příznaků stavu psychického vyhoření)“ (Křivohlavý, 1998, s. 33). K diagnostikování syndromu vyhoření se používá řada různých metod. Mezi nejběžnější metody patří dotazníky. Nejznámějším dotazníkem je dotazník MBI, o kterém jsem se, již zmiňovala v definici syndromu vyhoření. Christina Malasch a Susan E. Jackson vytvořily dotazník MalaschBurnoutInventory (MBI), kterým se dá syndrom vyhoření měřit. Tento dotazník obsahuje 22 otázek, které se vztahují k faktorům emocionálního vyčerpání (EE), depersonalizace (DP) a sníženému pracovnímu výkonu (PA). Na emocionální vyčerpání je v dotazníku MBI zaměřeno 9 otázek, na depersonalizaci 5 a na snížený pracovní výkon 8 otázek. U každé otázky odpověď vyjádříme jedním ze sedmi stupňů odpovědní škály. Všechny psychometrické údaje o této metodě najdeme v knize „Schaufeli“ (Křivohlavý, 2012). V roce 1998 provedla italská autorská dvojice Antonio Pierro a Silvia Fablierimnohostranou a velmi důkladnou faktorovou analýzu metody MBI. Tato analýza prokázala existenci výše uvedených tří faktorů – EE, DP a PA. Další velmi uznávanou metodou, je dotazník BurnoutMeasure (BM) od AyalyPinesové a ElliottaAronsona. Dotazník BM má tři různé aspekty (hlediska). Všechny tři aspekty jsou zaměřeny jen na jediný psychický jev – celkové vyčerpání (Křivohlavý, 2012). Tyto aspekty popisuje následovně: 1. Pocity fyzického (tělesného) vyčerpání – pocity únavy, slabosti aj. 2. Pocity emocionálního (citového) vyčerpání – pocity tísně, bezmoci a beznaděje. 3. Pocity (psychického) duševního vyčerpání – pocity naprosté bezcennosti, ztráta iluzí a lidské hodnoty (Křivohlavý, 2012). Hlavním a v podstatě jediným faktorem, který sytí tento dotazník, je vyčerpání. Nejvýstižněji tento faktor vyjadřují výroky jako: „Dál to již nejde“ či „Nejsem s to již dále 25

pokračovat“. Dotazník BM má velice dobrou vnitřní konzistenci a také velmi vysokou míru shody při opakování (tzv. reliabilitu) pro uplynutí jednoho až čtyř měsíců. Vysoká míra shody je i mezi údaji, když se člověk hodnotí sám a kdy ho hodnotí ten, kdo ho dobře zná (spolupracovník, člen rodiny atd.) (Venglářová, 2011). Velmi zajímavým je i průzkum, který uvádí Myron D. Rusch. Nám, již známý autor navrhl pomůcku k určení, zda člověk trpí symptomy vyhoření nebo ne. Všechny tyto uvedené dotazníky jsou velmi účinné, ale i přesto by neměl vzniknout dojem, že jen pomocí dotazníků se dá syndrom vyhoření zjistit. Samozřejmě existují i jiné metody. Jiné metody používají psychologové ve své praxi při pozorování lidí. Hodnotí jejich chování a na základě dalších specifik určují, zda dotyční, již trpí syndromem vyhoření nebo se nacházejí v první fázi syndromu vyhoření (Venglářová, 2011). Všechny výše zmíněné dotazníky a jejich popis s vyhodnocováním naleznete v přílohách mé bakalářské práce.

26

„Rány, které si člověk způsobí sám, se léčí těžce.“(8) William Shakespeare

8

Prevence a léčba syndromu vyhoření „Už koncem 80. let minulého století vyslovili sociologové domněnku, že člověk

v dnešní západní společnosti denně přijímá asi o 65 000 vjemů více než naši předkové asi před 120 lety. S nárůstem informací rostou i nároky na naši psychiku a na náš mozek, stejně jako na celý organizmus. Když k tomu připojíme změněné, případně špatné stravovací zvyklosti a narůstající nedostatek pohybu, dostává se „moderní“ člověk stále více do větší či menší nerovnováhy, jejímž následkem mohou být mentální, duchovněduševní i tělesné poruchy způsobené stresem“ (Engel, 2009, s. 6). „Prevence je soubor opatření zaměřených na předcházení nežádoucím jevům, zejména onemocnění, nežádoucím jevům, sociálněpatologickým jevům“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2009, s. 178). „Terapie, česky léčba, je léčebný program, jehož cílem je zmírnění či odstranění nežádoucího stavu jednotlivce či skupiny“ (Matoušek, 2003, s. 240). Při prevenci je potřeba, abychom dodržovali obecné zásady psychohygieny. Co se týče léčby, tak prvotním základem léčby je psychoterapie (Švingalová, 2006). Psychohygienu definujeme jako duševní hygienu, která tvoří určitý soubor preventivních zásad a dodržování těchto zásad napomáhá duševnímu a tělesnému zdraví člověka. Mezi obecné zásady psychohygieny řadíme:  Tělesné zásady, mezi které patří: spánek, odpočinek, sport, životospráva (stravování, pitný režim apod.).  Duševní zásady: seberealizace, vztahy s lidmi, sebereflexe, sebepoznání a objektivní sebehodnocení. Psychoterapie je založena na rozhovoru, při kterém psychoterapeut užívá komunikační techniky (verbální, neverbální a paraverbální), aby zvýšil duševní zdraví klienta.

27

Jedním ze základů preventivního působení proti syndromu vyhoření je být o něm informovován, znát jeho příznaky, příčiny, jeho prvotní vznik, fáze a samozřejmě znát jeho prevenci.

8.1 Preventivní kroky  Snižte své vysoké nároky! – uvědomte si, že nikdo není dokonalý a že všichni občas děláme chyby.  Věnujte se svým zájmům! – každý z nás alespoň jeden koníček (hobby). Věnujte mu nadále pozornost.  Naučte se říkat NE! – je potřeba, abyste mysleli taky sami na sebe. Nesmíte se nechávat přetěžovat.  Stanovte si své priority! – soustřeďte se jen na ty činnosti, které jsou pro vás důležité a podstatné.  Dělejte si přestávky! – energie máme dost, ale stále ji máme omezenou. Káva a posezení, ještě nikomu neublížila.  Rozdělte si rovnoměrně svou práci! – větší úkoly si rozdělte na etapy, které s klidem zvládnete.  Oddělujte pracovní a osobní život! – nenoste si svou práci domů (vždyť je to jen práce) a svůj osobní život si nenoste do práce (je to vaše soukromí).  Nepropadejte syndromu pomocníka! – ano, pomáhat druhým nás naplňuje, ale i to má své hranice. Je potřeba si zachovat od klientů/ pacientů profesionální odstup.  Dodržujte pestrý režim práce! – přijde vám vaše práce stereotypní? Co takhle zkusit s tím něco dělat?  Asertivita! – být dostatečně asertivní je základní dovedností pracovníka v pomáhajících profesí.  Vyjádřete své pocity! – nemusíte být vulgární, ale mluvte o tom, co vás trápí, co vás zamrzelo, aniž byste tímto urazili druhého.  Požádejte o pomoc! – velmi náročné pro člověka, který je ctižádostivý, cílevědomý a vše chce zvládat sám, ale i tak je potřeba, aby se naučil žádat o pomoc.  Stop negativnímu myšlení! – radujte se z toho, co umíte a dokážete, co vám přináší radost. Zaměřte se na pozitivní myšlenky. Radujte se z maličkostí! 28

 Komunikujte! – v osobním i v pracovním životě je důležitá komunikace, díky které můžete sdělit vše, co máte na srdci.  Najděte podporu! – jak emociální, tak věcnou. Požádejte o radu, názor, vyzpovídejte se.  Zachovejte rozvahu! - nejednejte impulsivně. Konfliktní situaci řešte paradoxní reakcí či humorem.  Zamyslete se nad svým jednáním a chováním! – ne vždy za všechny vaše problémy můžou ostatní kolem vás. Zkuste se zamyslet sami nad sebou, zda se nechováte nebo nejednáte vůči ostatním nespravedlivě.  Doplňujte energii! – jedno z nejdůležitějších doporučení. Relaxujte, sportujte, věnujte se svým zájmům.  Nebojte se nových zkušeností! – rozvíjejte se, vzdělávejte se.  Pečujte o své zdraví! – mějte dostatek spánku, správnou životosprávu, udělejte si radost (Syndrom vyhoření, Centrum celoživotního vzdělávání). Odpočinek, relaxace, volnočasové aktivity, správná životospráva, pravidelný pohyb, dobré mezilidské a přátelské vztahy, týmová spolupráce, sociální opora (rodina, přátelé, blízcí, zaměstnavatel aj.) jsou důležitými prvky v boji proti syndromu vyhoření. Ale asi nejdůležitější schopností v boji proti syndromu vyhoření je, mít se prostě a jednoduše rád. Je potřeba, abyste se měli rádi, vážili si sami sebe, mysleli taky někdy sami na sebe a udělali si radost. Dobrou pomůckou, jak také nahlédnout na svůj každodenní život je tzv. Koláč dne. Vezměte si volný list papíru a nakreslete kruh, do kterého zakreslete své aktivity, kterými se zabýváte v průběhu vaše běžného pracovního dne a vyčleňte ke každé aktivitě, kolik času jí věnujete. Ke každé aktivitě dodejte hodnocení +/- podle toho, zda vám daná aktivita energii dává nebo bere (Syndrom vyhoření, Centrum celoživotního vzdělávání). Do teď jsem se věnovala zásadním a konkrétním postupům, jak můžeme předcházet syndromu vyhoření. Co nám konkrétně může pomoct v našem zaměstnání? Podpora, uznání, ocenění od zaměstnavatele a také od kolegů jsou nejdůležitějšími projevy, které v práci potřebujeme. Školící kurzy, ale zejména supervize v zaměstnání je důležitou součástí prevence proti syndromu vyhoření.

29

8.2 Supervize Je metodou, která se zaměřuje na zvyšování kvality a profesionality práce u pracovníků v pomáhajících profesích, která má zároveň určitý nadhled nad tím, co se děje. V ČR se supervize objevila jako povinná součást psychoanalytického výcviku v 60. letech 20. století. V souvislosti se zvyšováním kvality práce narůstají samozřejmě nároky na pracovníky. S navyšováním nároků narůstá i přepracování zaměstnanců, trpí větším vyčerpáním a více přibývajícími nároky si občas nedokážou správně poradit. Proto je důležité, aby každý měsíc v každém zařízení probíhala supervize se supervizorem (Vašťatková, Vyhnálková, 2008). „Mezi úkoly supervize se řadí podpora pracovníků (např. pomoc při vyrovnání se s emocemi spojenými s konkrétními klienty nebo situacemi), jejich vzdělávání (rozvíjení profesionálních dovedností a znalostí) a kontrola (monitorování a formování etických postojů v souladu s etickými požadavky profese)“ (Vašťatková, Vyhnálková, 2008, s. 34). Supervize má určitý nadhled, který je hlavním mechanismem, „který pomůže pracovníkovi pochopit, co brzdí jeho porozumění klientovi a co ho může účinně ochránit před syndromem vyhoření. V praxi pak supervize znamená jednoduše zabývání se tím, co může překážet dobrému výkonu profese. Podporu může supervizor poskytnout například už jenom tím, že umožní pracovníkům lépe se navzájem poznat, probrat různá témata, pro která nemají jindy a jinde čas, a nabít se energií pro další fungování. Supervizor vždy podporuje pocity sounáležitosti pracovníků s cíli pracoviště, s jeho etickými principy a pocity hrdosti na práci, kterou vykonává (Vašťatková, Vyhnálková, 2008, s. 34).

8.2.1 Formy supervize Individuální supervize – jedná se pouze a jen o spolupráci mezi supervizorem a pracovníkem. Výhodou individuální supervize je, že supervizor má vyhrazený čas jen pro nás, veškerou pozornost věnuje nám a naším potřebám. Skupinová supervize – je pro skupinu lidí (3 – 15). Většinou se jedná o pracovníky z různých zařízení, kteří vykonávají stejnou nebo podobnou profesi. Výhodou je variabilita problémů, které se řeší na supervizi. Pracovníci mohou zachytit různé postřehy, zjistí, že i jiní mají podobné problémy jako oni. Dozví se možnosti řešení,

30

další nápady, motivace do dalších aktivit apod. Nevýhodou, což jsem sama zažila je, že někteří mají problém vyjádřit své pocity a názory před lidmi, které vlastně nezná. Týmová supervize – provádí se s celým týmem pracovníků v daném zařízení. Tým si připraví společný problém, situaci, kterou by na supervizi chtěli řešit (Vašťatková, Vyhnálková, 2008). Základním kamenem supervize je sám supervizor.

8.3 Relaxační techniky Následující relaxační techniky jsou dalšími možnostmi, jak přecházet syndromu vyhoření. 8.3.1 Jóga „Jóga, představuje komplexní systém holistických postupů péče o tělesné a duševní zdraví s filosofickým a duchovním zázemím“ (Drotárovi, 2003, s. 84). Příčina každé nemoci spočívá v znečištění organismu (stravou, vzduchem, odpadem), ale i psychika (negativní myšlenky, postoje, negativní představy) přispívá k znečistění organismu. Projevy znečistění představují zmenšení průchodnosti (drah a kanálů v těle). Léčba? Samozřejmě spočívá v obnovení průchodnosti těchto drah. Člověk by se měl očistit (Drotárovi, 2003). Aby se člověk očistil, je zapotřebí několika prostředků:  polohové a tělesné cvičení  regulace dýchání  úprava životosprávy  jiné techniky pro pročištění (Drotárovi, 2003) „Na psychické úrovni se zdůrazňuje přijetí etických kritérií a nastolení vnitřního klidu cestou relaxace, koncentrace, meditace, prohloubení sebepoznání a sebevýchovy“ (Drotárovi, 2003, s. 85).Existují různé formy jógy, vždy si vybereme tu, při které chceme dosáhnout svého cíle. 8.3.2 Masáž Nejoblíbenější relaxační technika, při které se nám uvolní tělo, ale i mysl. Masér působí různým tlakem na povrch těla. Masáž posiluje imunitu organismu, dodává energii 31

(povzbuzuje) nebo naopak uklidňuje celkově organismus, jak po fyzické, tak po psychické stránce. Při masážích se užívá masážní olej, který může mít různou konzistenci a vůni. Zákazník/klient si sám zvolí, který olej je mu nejpříjemnější.

8.3.3 Meditace „Meditaci charakterizujeme jako stav mysli, stav klidu, prohloubené koncentrace (usebrání, pohroužení) a relaxace. Stav meditace je přitom vždy spojený s pasivitou vědomého já, přičemž se komunikace s okolím buď zřetelně snižuje anebo úplně přerušuje“ (Drotárovi, 2003, s. 153). Během meditace prožívá různé pocity. Především a samozřejmě příjemné a krásné. Člověk by měl dosáhnout radosti, klidu, štěstí, zlepšení tělesného a psychického zdraví. Meditace je lékem na špatný životní styl (Drotárovi, 2003).

8.4 Co dělat, když jsme vyhořeli? Základním kamenem léčby je psychoterapie, kterou jsem představila na začátku kapitoly. Psychoterapeut nám pomáhá, v uvědomění si sebe sami, naslouchá naším pocitům, starostem, ale i radostem. Když už to nejde vrátit zpět?  Změňte práci! – ke své současné práci nemáte, již vztah, nemáte sílu vstát do své práce, ke své práci máte nechuť, v těchto situacích je pravý čas na změnu.  Odstěhujte se! – nelíbí se vám, kde žijete. Z města jste unavení, stálý chaos a ruch aut vás obtěžuje, zkuste změnit místo, odstěhovat se třeba na venkov, do města se vždy můžete vrátit.  Změna je život! – změňte si klidně účes, šatník, make-up. Splňte si svůj sen, své přání. Odjeďte do zahraničí, změňte okolí kolem sebe.

32

9

Výzkumné šetření Následující kapitola je věnována výzkumnému šetření, které bylo zaměřeno na

zmapování povědomí o syndromu vyhoření u pracovníků pomáhajících profesí a jeho četnosti výskytu.

9.1 Projekt výzkumného šetření Výzkum byl proveden formou dotazníkového šetření. Výzkumné šetření probíhalo na území Středočeského kraje a hlavního města České republiky. Dotazníky byly rozdány ve zdravotnických zařízeních, pečovatelských domech, speciálních a praktických školách. Dotazníky byly sestaveny v souladu s informacemi sepsanými v teoretické části bakalářské práce, která je analýzou odborných pramenů a zdrojů. Dotazník patří mezi nepoužívanější metodu výzkumu, která je nejjednodušší formou ke zpracování. To ovšem není pravda a často se stává, že jsou špatně sestaveny otázky nebo jsou špatně vyhodnoceny odpovědi. Dotazník je určen pro zjišťování dat od velkého počtu respondentů (Gavora, 2010). „Samotný dotazník je soustava předem připravených a pečlivě formulovaných otázek, které jsou promyšleně seřazeny a na které dotazovaná osoba (respondent) odpovídá písemně“ (Chráska, 2007, s. 163). V dotazníku byla použita forma uzavřených otázek, respondenti měli na výběr z jedné nebo z několika možných odpovědí. U dvou otázek měli respondenti vybrat odpověď z uvedených možností nebo písemně doplnit další možnosti. Otázky byly směřovány na zmapování povědomí o syndromu vyhoření u pomáhajících profesí a jeho četnosti výskytu. Dotazník je sestaven ze 13 otázek (viz příloha č. 1). V první části dotazníku je respondent tázán na informace o jeho o sobě, konkrétně na pohlaví, věk a doby vykonávané profese. V druhé části se zaměřuji, již konkrétně na povědomí o syndromu vyhoření. Výzkumné šetření probíhalo od prvního února do konce března. Celkem bylo rozdáno 200 dotazníku, ze kterých se 115 vrátilo vyplněných. V úvodu dotazníku jsem respondentům představila svůj studijní obor, téma své bakalářské práce, ujistila jsem o anonymitě a poděkovala jsem jim za čas, který věnovali k vyplnění dotazníku. Sestavení výzkumných otázek jsem směřovala podle sedmi hypotéz, které jsou stanoveny v následující podkapitole. 33

9.2 Stanovení hypotéz „Hypotéza je vědecký předpoklad. To znamená, že byla vytvořena z vědecké teorie – z toho, co je o daném problému teoreticky zpracováno. Dobré hypotézy si vyžadují mnoho četby literatury a mnoho přemýšlení. Dále může hypotéza vzniknout na základě zkušeností výzkumníka, jeho pozorování a predikce. Při výrobě hypotéz se uplatňuje invence a důmyslnost autora“ (Gavora, 2010, s. 50). Hypotézy byly stanoveny na základě získaných dat z teoretické části. Hypotéza I.: Většina pracovníků v pomáhajících profesí má zkušenost s burnout syndromem. Hypotéza byla stanovena na předpokladu, že každý pracovník v pomáhajících profesí by měl znát problematiku syndromu vyhoření z hlediska své profese. Hypotéza II.: U pracovníků pomáhajících profesí se burnout začíná projevovat po 3 – 5 letech praxe. Hypotéza byla stanovena na základě získaných dat z diskuzí se studovanými subjekty. Hypotéza III.: Nejčastější příčinou burnout je přetížení. Hypotéza byla stanovena na základě získaných poznatků při tvorbě teoretické části. Hypotéza IV.: Apatie je nejčastějším projevem burnout. Stejně jako hypotéza III. byla hypotéza IV. stanovena na základě získaných poznatků při tvorbě teoretické části. Hypotéza V.: Projevy burnout jsou detekovány dříve okolím než samotným subjektem. Stejně jako hypotéza II. byla hypotéza V. stanovena na základě získaných dat z diskuzí se studovanými subjekty. Hypotéza VI.: Supervize je nejúčinnější formou prevence burnout u pomáhajících profesí. Hypotéza byla stanovena na základě poznatků z praxe.

34

Hypotéza VII.: Změna profese je nejčastější formou řešení burnout. Tato hypotéza byla opět stanovena při diskuzích se studovanými subjekty.

9.3 Výsledky výzkumného šetření První otázka v dotazníku se týkala pohlaví respondentů. Předpoklad byl, že většinu dotazníku vyplní ženské pohlaví. Předpoklad se potvrdil, dotazník vyplnilo 94 žen (81%) a 21 mužů (19%). Druhá otázka zjišťovala věk respondentů. Většina respondentů je ve věkové kategorii 30 - 50 let, konkrétně se jedná o 50 odpovídajících (44%). Velmi těsně je věková kategorie 18 – 30 let, kterou uvedlo 45 respondentů (39%) a poslední věková kategorie 50 a více let činí 20 respondentů (17 %). Průměrný věk respondentů byl stanoven na 30 let, za předpokladu, že nejmladšímu respondentovi bylo 18 let a nejstaršímu 50 let (přesná data nelze dohledat, protože byly stanoveny věkové kategorie a ne přesný věk). Věková kategorie

Počet respondentů

18 – 30 let

45

30 – 50 let

50

50 a více let

20 Tabulka č. 1: Věk respondentů

Třetí otázka se týkala délky vykonávané profese. Nejvíce respondentů odpovědělo, že svou profesi vykonávají (vykonávali) 10 a více let, konkrétně se jedná o 48 odpovídajících (42%). Na rozmezí 1 – 3 roky odpovědělo 27 respondentů (23%), 5 – 10 let činí 23 odpovídajících (20%) a nejméně respondentů činí rozmezí 3 – 5 let, konkrétně tedy 17 odpovídajících (15%). Délka vykonávané profese

Počet respondentů

1 – 3 roky

27

3 – 5 let

17

5 – 10 let

23

10 a více let

48 Tabulka č. 2: Délka vykonávané profese

35

Otázka č. 4: Baví (bavila) vás vaše profese? Otázka číslo 4 se věnovala oblibě dané profese. Respondenti měli na výběr ze tří možností – ano, ze začátku ano a ne. Na možnost ANO odpovědělo 91 respondentů (79%), na možnost ZE ZAČÁTKU ANO odpovědělo 21 respondentů (18%) a nejméně odpovídajících je pod možností NE, která činí 3 respondenty (3%).

Baví (bavila) vás vaše profese? Ne 3%

Ze začátku ano 18%

Ano 79%

Graf č. 1: Vztah k zaměstnání

Otázka č. 5: Přemýšlíte nad odchodem (odešli jste) ze svého zaměstnání Na možnost ANO odpovědělo 61 respondentů (53%) a na možnost NE odpovědělo 54 respondentů (47%). Následující otázka se týkala respondentů, kteří na otázku číslo 5 odpověděli ANO.

Přemýšlíte nad odchodem (odešli jste) ze svého zaměstnání? Ne 47%

Ano 53%

Graf č. 2: Odchod ze zaměstnání 36

Otázka č. 6: Pokud jste odpověděli na otázku č. 5 „ANO“. Co považujete (považovali jste) za příčinu? (více možností) V otázce číslo 6 měli respondenti na výběr z 5 odpovědí, ze kterých poslední odpověď dávala možnost písemného projevu. Přesná data, kolik odpovídajících odešlo ze zaměstnání a co přesně považovali za příčinu nelze dohledat, jelikož otázky nebyly takto konkrétně sestaveny. Respondenti měli na výběr z těchto možností: nedostatek financí, nechuť k dané profesi, přílišná náročnost daní profese, zdravotní důvody a jiné možnosti, pokud žádná z uvedených nevyhovovala. Nejvíce respondentů právě uvedlo jiné možnosti, konkrétně 17 respondentů (29%) – písemné odpovědi obsahovaly nejčastěji problémy na pracovišti (špatný kolektiv, náročný postoj ze strany zaměstnavatele). Na nedostatek financí odpovědělo 13 respondentů (22%) a stejný počet odpovědí činí možnost náročnost dané profese (22%). Nechuť k dané profesi zvolilo 9 respondentů (15%) a zdravotní důvody 7 respondentů (12%). Následující otázka, již mapuje povědomí respondentů o syndromu vyhoření.

Příčina odchodu ze zaměstnání Jiné možnosti 29%

Zdravotní důvody 12%

Nedostatek financí 22%

Nechuť k dané profesi 15% Přílišná náročnost dané profese 22%

Graf č. 3: Příčina odchodu ze zaměstnání

37

Otázka č. 7: Je vám známý pojem syndrom vyhoření? Respondenti měli na výběr ze tří možností – ano, ne a nevím. Možnost ANO uvedlo 111 respondentů (96,5%) a možnost NE uvedli 4 odpovídající (3,5%). Daná otázka jasně dokazuje, že převážně všichni odpovídající mají povědomí o syndromu vyhoření. Následující otázka mapovala zájem o syndrom vyhoření.

Je vám známý pojem syndrom vyhoření? Ne 4%

Ano 97%

Graf č. 4: Znalost problematiky

Otázka č. 8: Pokud jste odpověděli na otázku č. 7 „ANO“, tak víte, že syndrom vyhoření je velmi diskutovaným tématem. Zajímáte se vy sami o syndrom vyhoření? Respondenti měli tentokrát na výběr ze dvou jasných možností – ano nebo ne. Možnost ANO uvedlo 66 respondentů (57%) a možnost ne 49 respondentů (43%).

Zajímáte se vy sami o syndrom vyhoření? Ne 43% Ano 57%

Graf č. 5: Zájem o danou problematiku 38

Otázka č. 9: Máte zkušenost se syndromem vyhoření? (více možností) Otázka číslo 9 podrobně zjišťovala, zda mají respondenti zkušenost se syndromem vyhoření. Odpovídající měli na výběr ze čtyř možností – ano, na sobě, ano, v mém okolí, ano z vyprávění a poslední možnost ne. Nejvíce zkušeností se syndromem vyhoření ve svém okolí má 52 respondentů. Z vyprávění má zkušenost 49 respondentů (36%).

Ne 9%

Máte zkušenost se syndromem vyhoření? Ano, na sobě 15% Ano, z vyprávění 36%

Ano, v mém okolí 40%

Graf č. 6: Zkušenost s danou problematikou

Otázka č. 10: Jaké jsou podle vás hlavní příčiny syndromu vyhoření? (vyberte 3 možnosti) Otázka číslo 10 konkrétně mapuje hlavní příčiny syndromu vyhoření. Respondenti měli vybrat z 6 příčin 3 možnosti. Jelikož ne vždy respondenti zaškrtli všechny tři možnosti, takže následující odpovědi jsou zejména orientační. V teoretické části jsem uvedla několik příčin, které jsem právě uvedla v této otázce. Nejčastější příčinou dle respondentů jsou vysoké nároky od zaměstnavatele, tuto možnost označilo 67 respondentů (21%), velmi těsně za vysokými nároky od zaměstnavatele je časová náročnost, kterou označilo 61 respondentů (19 %), náplň dané profese zvolilo 55 respondentů (17 %), stereotyp 53 respondentů (16 %), složení kolektivu 53 (14 %) a překvapivě vysoké nároky sám na sebe označilo jen 42 respondentů (13 %).

39

Jaké jsou podle vás hlavní příčiny syndromu vyhoření? Vysoké nároky sám na sebe 13%

Náplň dané profese 17%

Vysoké nároky od zaměstnavatele 21%

Stereotyp 16%

Složení kolektivu 14%

Časová náročnost 19%

Graf č. 7: Hlavní příčiny syndromu vyhoření

Otázka č. 11: Jak jste (jak byste) rozpoznali syndrom vyhoření? (vyberte tři možnosti) Respondenti měli opět na výběr z 6 možných odpovědí, z toho měli zvolit opět 3 možnosti. Jelikož opět ne vždy respondenti zaškrtli všechny tři možnosti, tak jsou opět následující odpovědi zejména orientační. Únavu zvolilo 90 respondentů (29 %), ztrátu zájmu o lidský kontakt zvolilo 65 respondentů (20%), zhoršení zdravotního stavu 54 respondentů (17%), zvýšenou agresivitu 49 respondentů (15%), přerušení (ztrátu) volnočasových aktivit vybralo 43 respondentů (13%) a možnost nechutenství zvolilo jen 19 respondentů (6%).

Rozpoznání syndromu vyhoření Únava 29%

Ztráta zájmu o lidský kontakt 20%

Zvýšená agresivita 15%

Zhoršení zdravotního stavu 17%

Přerušení (ztráta) volnočasových aktivit 13%

Nechutenství 6%

Graf č. 8: Příznaky syndromu vyhoření 40

Otázka č. 12: Víte, jak předcházet syndromu vyhoření? Jasně daná otázka, která nabízela respondentů jen dvě možnosti odpovědí. Ano nebo ne. Možnost ANO zvolilo 97 respondentů (84%) a možnost NE 18 respondentů (16%). Tyto výsledky jsou velmi pozitivní. Poslední otázka se respondentů tázala na nejlepší prevenci proti syndromu vyhoření.

Víte, jak předcházet syndromu vyhoření? Ne 16%

Ano 84%

Graf č. 9: Povědomí o prevenci

Otázka č. 13. Pokud jste na předchozí otázku odpověděli „ANO“, tak kterou z uvedených možností považujete za nejlepší prevenci syndromu vyhoření? (více možností) Možnost volnočasové aktivity zvolilo 91 respondentů (39,5%), osoby blízké vybralo 70 respondentů (30%), supervizi označilo 45 respondentů (19,5%). Ze zvědavosti jsem do možností dala i dvě varianty, které jsou spojené s léčbou syndromu vyhoření a ne s předcházením. Navštěvování psychologa zvolilo 14 respondentů (6 %) a medikamenty zvolilo respondentů (2,5%). Jako poslední možnost se mohli respondenti vyjádřit písemně, kterou využilo jen 5 respondentů (2,5%), kteří uváděli, abychom v prvé řadě mysleli nejdřív sami na sebe.

41

Nejlepší prevence?

Jiné 2% Medikamenty 3%

Navštěvování psychologa 6% Supervize v zaměstnání 20%

Osoby blízké 30% Volnočasové aktivity 40%

Graf č. 10: Názor respondentů na nejlepší prevenci burnout

9.4 Ověření hypotéz H1:Většina pracovníků v pomáhajících profesí má zkušenost s burnout syndromem. Na potvrzení nebo vyvrácení této hypotézy byla potřeba analýza odpovědí na otázky číslo 7, 8 a 9. Z odpovědí respondentů vyplynulo, že 91 % dotázaných má zkušenosti s burnout syndromem. Z toho 16 % na sobě samém, 39 % se syndromem vyhoření setkalo ve svém okolí, 36 % se setkalo z vyprávění. Zjištění věrohodnosti bylo podpořeno otázkou číslo 7 96, 5 % dotázaných odpovědělo, že zná syndrom vyhoření. Věrohodnost dotázaných je podpořena také otázkou číslo 8 - 57 % dotázaných uvedlo, že se aktivně zajímá o syndrom vyhoření. Hypotézu přijímám. H2: U pracovníků pomáhajících profesí se burnout začíná projevovat po 3 – 5 letech praxe. Na potvrzení nebo vyvrácení této hypotézy byla potřeba analýza odpovědí na otázky číslo 3 a 4. 75 % dotázaných vykonává pomáhající profesi 3 a více let (otázka 3). Ale 79 % dotázaných uvedlo, že je tato profese baví (otázka 4). Proto hypotézu nepřijímám. 42

H3: Nejčastější příčinou burnout je přetížení. Na potvrzení nebo vyvrácení této hypotézy byla potřeba analýza odpovědí na otázku číslo 10. Hypotéza mě prokázat, že nejčastější příčinou. Z odpovědí na otázku číslo 10 vyplývá, že 13 % dotázaných uvedlo jako nejčastější příčiny vysoké nároky na sebe a 21 % vysoké nároky od zaměstnavatele, 19 % celkovou časovou náročnost. Celkem to činí 52 %. Proto hypotézu přijímám. H4: Apatie je nejčastějším projevem burnout. Na potvrzení nebo vyvrácení této hypotézy byla potřeba analýza odpovědí na otázku číslo 11. Z odpovědí na otázku, co považujete za projevy burnout syndromu, uvedlo 13% dotázaných přerušení volnočasových aktivit, 20% ztrátu zájmu o lidský kontakt a 29% únavu. Jelikož toto jsou základní projevy apatie, tak hypotézu přijímám. H5: Projevy burnout jsou detekovány dříve okolím než samotným subjektem. Na potvrzení nebo vyvrácení této hypotézy je potřeba analýza odpovědí na otázku číslo 9. 16 % dotázaných poznalo na sobě samém, zatímco 39 % dotázaných rozpoznalo syndrom vyhoření ve svém okolí. Proto hypotézu přijímám. H6: Supervize je nejúčinnější formou prevence burnout u pomáhajících profesí. Na potvrzení nebo vyvrácení této hypotézy byla potřeba analýza odpovědí na otázky číslo 12 a 13. Z odpovědí na otázku 12, že 84 % dotázaných ví, jak předcházet syndromu vyhoření. A zároveň dotázaní uvedli v otázce 13, že považují jako nejlepší prevenci volnočasové (39, 5 %) a osoby blízké 30 %. Zatímco supervizi uvedlo pouze jen 19, 5 % dotázaných. Proto hypotézu nepřijímám.

43

H7: Změna profese je nejčastější formou řešení burnout. Na potvrzení nebo vyvrácení této hypotézy byla potřeba analýza odpovědí na otázky číslo 5 a 6. 53 % přemýšlelo nebo přemýšlí nad odchodem ze zaměstnání (otázka číslo 5, ale jako příčinu odchodu ze zaměstnání uvedlo jiné důvody 29 %. Proto hypotézu nepřijímám.

9.5 Zhodnocení výzkumného šetření Výzkumné šetření probíhalo od 15. února do 31. března 2015, zúčastnilo se jej 115 pracovníků z 200 dotazovaných. Výzkumné šetření probíhalo ve Středočeském kraji a v hlavním městě České republiky. Dotazníky byly rozdány v domovech důchodů, v nemocnicích (zejména na onkologickém oddělení, LDN), v hospicích a ve speciálních a praktických školách. Předmětem výzkumného šetření tedy byli pracovníci v pomáhajících profesí. Cílem výzkumu bylo zmapovat povědomí o syndromu vyhoření právě u pracovníků v pomáhajících profesí a jeho četnosti výskytu. Z dotazníkového šetření vyplývá, že 96,5 % dotazovaných zná pojem syndrom vyhoření a celkem 91 % respondentů se s ním setkalo v různých formách, jak na sobě, tak z vyprávění, tak ve svém okolí. I když byl dotazník anonymní, tak výrazná část dotazovaných odmítla daný dotazník vyplnit. Nejčastější důvody byly obavy, že se o nich něco dozvím, ale hlavně se obávali, že se zodpovězené odpovědi dozví jejich zaměstnavatel. Upřímně mi nad tím zůstal rozum stát, ale respektovala jsem jejich postoj. Pomocí dat získaných šetřením byly čtyři hypotézy potvrzeny a tři byly vyvráceny (viz. výše v textu). Výzkum splnil očekávání a cíl výzkumného šetření byl splněn.

44

Závěr Tato bakalářská práce se věnovala problematice burnout syndromu a jeho prevencí u pracovníků pomáhajících profesí. První část bakalářské práce se zabývala konkrétně samotnou definicí burnout syndromu, popisem pomáhajících profesí, příčinami vzniku syndromu vyhoření, příznaky, fázemi a diagnostikou syndromu vyhoření. Kapitola prevence a léčba burnout syndromu již konkrétně pojednávala o krocích prevence, možnostech supervize a o relaxačních technikách. Cílem bakalářské práce bylo zmapovat povědomí o syndromu vyhoření u pracovníků pomáhajících profesí a jeho četnosti výskytu. Mapování probíhalo prostřednictvím dotazníkového šetření, které probíhalo na území Středočeského kraje a hlavního města České republiky. Dotazník byl rozdán mezi pracovníky pomáhajících profesí různého věku a délky praxe. Nakonec výzkumné šetření splnilo daná očekávání a cíl výzkumného šetření byl splněn. Znalosti o syndromu vyhoření prokázali skoro všichni respondenti. Výskyt syndromu vyhoření byl detekován subjekty nejčastěji v jejich daném okolí. Druhou část stanoveného cíle tedy výzkum také splnil a poukázal na četnost výskytu syndromu vyhoření. Problematika burnout syndromu je stále diskutovaným tématem, jelikož jeho výskyt se navyšuje. Je potřeba být řádně informován o všech aspektech burnout syndromu. Tato bakalářská práce by mohla posloužit jako příručka pro pracovníky v pomáhajících profesích i jiným profesím s rizikem vzniku burnout. Bakalářská práce by mohla také posloužit jako pomůcka při výuce na středních, vyšších a vysokých školách. Zároveň může informovat i širokou veřejnost. V přílohách bakalářské práce se nachází čtyři druhy dotazníků. První dotazník byl vytvořen na základě stanovených hypotéz pro mé výzkumné šetření a další tři jsou používanými dotazníky k diagnostice syndromu vyhoření.

45

Seznam citovaných odborných pramenů Odborná literatura BARTOŠÍKOVÁ, Ivana. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. Vyd. 1. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. 86 s. ISBN 80-7013-439-9. BAZÍNKOVÁ, Ivana. Způsoby evaluace v sociální práci. Vyd 1. Olomouc: Hanex, 2008. 60 s. ISBN 978-80-7409-018-9. DROTÁROVÁ, Eva a Lucia DROTÁROVÁ. Relaxační metody: malá encyklopedie. Vyd. 1. Praha: Epocha, 2003. 248 s. ISBN 8086328120. ENGEL, Siegbert. Bez stresu za 15 minut: 8 krátkých programů pro tělo i duši. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. 95 s. ISBN 978-80-247-2611-3. GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. 2., rozš. české vyd. Brno: Paido, 2010. 261 s. ISBN 978-80-7315-185-0. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. Vyd. 1. Praha: Gradapublishing, a.s., 2007. 272 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-2471369-4. HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000. 774 s. ISBN 80-7178-303-X. HAWKINS, Peter a Robin SHOHET. Supervize v pomáhajících profesích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. 208 s. ISBN 9788071787150. HEZCKO,Daniel.Už nemohu dál. O syndromu vyhoření, 2000. 52 s.ISBN: 80-900240-84. HONZÁK, Radkin. Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2013. 240 s. ISBN 9788074293313.

46

JEKLOVÁ, Marta a Eva REITMAYEROVÁ. Syndrom vyhoření. Vzdělávací institut ochrany dětí v roce 2006. s. 32, ISBN 80-869991-74-1. KEBZA, Vladimír a Iva ŠOLCOVÁ. Syndrom vyhoření: (informace pro lékaře, psychology a další zájemce o teoretické zdroje, diagnostické a intervenční možnosti tohoto syndromu). 2., rozš. a dopl. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003. 23 s. ISBN 80-7071231-7. KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese. Vyd. 6. Praha: Portál, 2011. 152 s. ISBN 978-80-7367-922-4. KSIĄŻEK, Elżbieta. Autoterapie: relaxační metody k odstranění následků stresu. Vyd. 1. Frýdek-Místek: Alpress, 2004. 124 s. Klokan (Alpress). ISBN 80-7362-002-2. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. 131 s. ISBN 8071695513. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 3. Praha: Portál, 2009. 279 s. ISBN 97880-7367-568-4. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Hořet, ale nevyhořet. 2., přeprac. vyd., V KNA 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012. 175 s. Orientace (Karmelitánské nakladatelství). ISBN 978-80-7195-573-3. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003. 287 s. ISBN 80-7178-549-0. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007. 183 s. ISBN 978-80-7367-310-9. POTTEROVÁ, A. Beverly. Jak se bránit pracovnímu vyčerpání. Vyd. 1. Votobia, 1997. 262 s. ISBN: 80-7198-211-3.

47

POSCHKAMP, Thomas. Vyhoření: rozpoznání, léčba, prevence. Vyd. 1. Brno: Edika, 2013. 104 s. Rádce pro pedagogy. ISBN 9788026601616. PRAŠKO, Ján. Jak se zbavit napětí, stresu a úzkosti: [výuková pomůcka pro studenty středních a vyšších zdravotnických škol]. Vyd. 1. Praha: Grada, 2003. 204 s. Psychologie pro každého. ISBN 80-247-0185-5. PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 6.,aktualiz. arozš. vyd. Praha: Portál, 2009. 395 s. ISBN 978-80-7367-647-6. RUSH, Myron D. Syndrom vyhoření. Vyd. 1. Praha: Návrat domů, 2003. 129 s. Moudrost do kapsy. ISBN 80-7255-074-8. STOCK, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010. 103 s. Poradce pro praxi. ISBN 978-80-247-3553-5. ŠVINGALOVÁ, Dana. Stres a „vyhoření“ u profesionálů pracujících s lidmi. Vyd. 1.: Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2006. 82 s. ISBN: 80-7372-105-8. ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat: učebnice metod sociální praxe. Vyd. 3., v Sociologickém nakl. vyd. 2. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. 128 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 9788086429366. VENGLÁŘOVÁ, Martina. Sestry v nouzi: syndrom vyhoření, mobbing, bossing. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. 192 s. ISBN 978-80-247-3174-2. VOSEČKOVÁ, Alena, Zdeněk HRSTKA a Pavel CELBA. Kapitoly z psychologie zdraví: učební text pro vysokoškolskou výuku. Vyd. 1.: Univerzita obrany, 2010. 55 s. ISBN 97880-7231-344-0.

48

Elektronické zdroje Pal

Verlagsgesellschaft.

Burnout.

[cit.

Dostupné

2015-04-15].

z:

http://www.palverlag.de/Burnout.html

BurnoutFachberatung.

Burnout

symptome.

[cit.

2015-04-15].

Dostupné

z:

http://www.burnout-fachberatung.de/burnout-syndrom/burnout-symptome.htm Centrum celoživotního vzdělávání. Syndrom vyhoření. [cit. 2015-04-15]. Dostupné z: http:// www.ccvpardubice.cz/downloads/getFile/87

Citáty v textu (1) POTTEROVÁ, A. Beverly. Jak se bránit pracovnímu vyčerpání. Vyd. 1. Votobia, 1997. s. 11 (2) RUSH, Myron D. Syndrom vyhoření. Vyd. 1. Praha: Návrat domů, 2003.1 s. Moudrost do kapsy. (3)

Databázeknih. Oblíbené citáty.[cit. 2015-04-15].

Dostupné z: http://www.databazeknih.cz/oblibene-citaty/pavlinapavlina-24151 (4) Citáty. Citáty slavných http://citaty.net/citaty/13879/

osobností.

(5) Citáty. Thomas Mann. http://citaty.net/autori/thomas-mann/

[cit.

[cit.

2015-04-15].

2015-04-15].

(6) Pinterest. Mooji. [cit. 2015-04-15]. https://www.pinterest.com/pin/453385887463608466/

Dostupné Dostupné

Dostupné

z: z: z:

(7) Citáty. O Zdraví. [cit. 2015-04-15]. Dostupné z: http://citaty.net/citaty-ozdravi/?page=12 (8) Azcitáty. William Shakespeare. http://azcitaty.cz/citaty/william-shakespeare/6/

[cit.

2015-04-15].

Dostupné

z:

49

Seznam příloh Příloha č. 1: Dotazník Příloha č. 2:Hodnocení míry naprostého vyčerpání Příloha č. 3:DotazníkMaslachBurnoutInventory (MBI) Příloha č. 4: Dotazník BM

50

Dotazník Dobrý den, Ráda bych se vám představila, mé jméno je Markéta Košťáková a jsem studentkou pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Nyní jsem ve třetím ročníku studijního oboru sociální patologie a prevence. Prostřednictvím dotazníku bych vás chtěla požádat o spolupráci na mé bakalářské práci, která nese název „Syndrom vyhoření a jeho prevence u pracovníků pomáhajících profesí“. Dotazník je tedy určen pro pomáhající profese, které pracují či pracovaly ve zdravotnictví, sociální péči, sociálních službách, školství aj. Vyplnění dotazníku zabere jen pár minut a mohu vás ujistit, že je plně anonymní. Veškeré údaje jsou přístupny jen pro mé výzkumné šetření. Předem vám velice děkuji za spolupráci. 1. Vaše pohlaví 

Žena



Muž

2. Váš věk 

18 – 30 let



30 – 50 let



50 a více let

3. Jak dlouho vykonáváte (vykonávali jste) svou profesi? 

1 – 3 roky



3 – 5 let



5 – 10 let



10 a více let

4. Baví (bavila) vás vaše profese? 

Ano



Ze začátku ano



Ne

5. Přemýšlíte nad odchodem (odešli jste) ze svého zaměstnání? 

Ano



Ne

6. Pokud jste odpověděli na otázku č. 5 „ANO“. Co považujete (považovali jste) za příčinu?(více možností) 

Nedostatek financí



Nechuť k dané profesi



Přílišná náročnost dané profese



Zdravotní důvody



Pokud žádná z uvedených možností nevyhovuje, prosím heslovitě popište:

7. Je vám známý pojem syndrom vyhoření? 

Ano



Ne



Nevím

8. Pokud jste odpověděli na otázku č. 7 „ANO“, tak víte, že syndrom vyhoření je velmi diskutovaným tématem. Zajímáte se vy sami o syndrom vyhoření? 

Ano



Ne

9. Máte zkušenost se syndromem vyhoření?(více možností) 

Ano, na sobě



Ano, v mém okolí



Ano, z vyprávění



Ne

10. Jaké jsou podle vás hlavní příčiny syndromu vyhoření? (vyberte 3 možnosti) 

Vysoké nároky sám na sebe



Vysoké nároky od zaměstnavatele



Časová náročnost



Složení kolektivu



Stereotyp



Náplň dané profese

11. Jak jste (jak byste) rozpoznali syndrom vyhoření?(vyberte 3 možnosti) 

Zhoršení zdravotního stavu



Přerušení (ztráta) volnočasových aktivit



Zvýšená agresivita



Nechutenství



Ztráta zájmu o lidský kontakt



Únava

12. Víte, jak předcházet syndromu vyhoření? 

Ano



Ne

13. Pokud jste na předchozí otázku odpověděli „ANO“, tak kterou z uvedených možností považujete za nejlepší prevenci syndromu vyhoření? (více možností) 

Navštěvování psychologa



Supervize v zaměstnání



Volnočasové aktivity



Osoby blízké



Medikamenty



Pokud žádná z uvedených možností nevyhovuje, uveďte prosím další (heslovitě): Děkuji Vám za spolupráci!

Hodnocení míry naprostého vyčerpání Nejedná se o test. Jde o pomůcku k určení, zda trpíte symptomy vyhořená. Každý výrok ohodnoťte číslem od 1 do 5 podle toho, jak dalece se s ním ztotožňujete. Hodnocené 1 znamená rozhodně ne, zatímco 5 jasné ano. Při zvažování svých odpovědí vezměte v úvahu posledních šest měsíců.

1.

Připadá mi, že čím více pracuji, tím jsou mé výsledky horší.

2.

Děsí mě chodit každý den do práce, školy.

3.

Připadá mi, že mám méně fyzické energie než dříve.

4.

Rozčilují mě věci, které mi dříve nevadily

5.

Zjišťuji, že se stále více straním lidí.

6.

Připadá mi, že jsem vznětlivější.

7.

Hůř se soustředím.

8.

Stále více zjišťuji, že se mi ráno nechce z postele.

9.

Přestávám věřit svým schopnostem.

10.

Připadá mi stále těžší soustředit se na práci, studium.

11.

Je pro mě obtížnější riskovat.

12.

Stále více mě rozlaďují moje neúspěchy.

13.

Poslední dobou viním ze své situace Boha.

14.

Někdy mám chuť ode všeho utéct.

15.

Dělá mi čím dál menší starosti, zda svou práci někdy dokončím.

16.

Připadá mi, že je všechno při starém, nebo dokonce horší.

17.

Zdá se mi, že všechno, co se snažím dělat, pohlcuje víc energie, než kolik jí mám.

18.

Zjišťuji, že je pro mě obtížné splnit i jednoduché a rutinní úkoly.

19.

Přeji si, aby mě lidé nechali na pokoji.

20.

Změny, které na sobě pozoruji, mě skličují.

Výsledková tabulka 0 – 30 bodů

Vyhoření vám nehrozí.

31 – 45 bodů

Vykazujete některé ze symptomů vyhoření.

46 – 60 bodů

Zřejmě

se

nacházíte

v počátečním

stadiu

vyhoření. 61 – 75 bodů

Rozhodně procesem vyhoření procházíte.

Více než 75 bodů

Prožíváte pokročilé stádium vyhoření

(Zdroj: VENGLÁŘOVÁ, Martina. Sestry v nouzi: syndrom vyhoření, mobbing, bossing. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011.41 – 42 s.)

MaslachBurnoutInventory (MBI) Jde o nejznámější dotazník ke sledování syndromu vyhoření u exponovaných profesí. Má tři faktory. Dva jsou negativně laděné – emocionální vyčerpání a depersonalizace. Jeden je laděn pozitivně – osobní uspokojení z práce. Pocity se v originále hodnotí jednak na stupnici častosti výskytu, jednak na stupnici intenzity (síly) a vyhodnocuje se celkový skóre pro jednotlivé faktory. V praxi se zdá být vhodnější používat pouze jeden z ukazatelů – buď četnost, nebo sílu pocitů. Pro ukázku je zvolen ukazatel síly pocitů. V tomto dotazníku doplňte do vyznačených políček u každého tvrzení čísla, označující podle níže uvedeného klíče sílu pocitů, které obvykle prožíváte. Síla pocitů (vůbec) 0 – 1 – 2 – 3 – 4 – 5 – 6 – 7 (velmi silně)

1

EE

Práce mě citově vysává.

2

EE

Na konci pracovního dne se cítím být na dně sil.

3

EE

Když ráno vstávám a pomyslím na pracovní problémy, cítím se unavený/á.

4

PA

Velmi dobře rozumím pocitům svých klientů/pacientů.

5

DP

Mám pocit, že někdy s klienty/pacienty jednám jako s neosobními věcmi.

6

EE

Celodenní práce s lidmi je pro mě skutečně namáhavá.

7

PA

Jsem

schopen/ná

velmi

účinně

vyřešit

problémy

svých

klientů/pacientů. 8

EE

Cítím „vyhoření“, vyčerpání ze své práce.

9

PA

Mám pocit, že lidi při své práci pozitivně ovlivňuji a nalaďuji.

10

DP

Od té doby, co vykonávám svou profesi, jsem se stal méně citlivý k lidem.

11

DP

Mám strach, že výkon mé práce mne činí citově tvrdým.

12

PA

Mám stále hodně energie.

13

EE

Moje práce mi přináší pocity marnosti, neuspokojení.

14

EE

Mám pocit, že plním své úkoly tak usilovně, že mě to vyčerpává.

15

DP

Už mě moc nezajímá, co se děje s mými klienty/pacienty.

16

EE

Práce s lidmi mi přináší silný stres.

17

PA

Dovedu si u svých klientů/pacientů vyvolat uvolněnou atmosféru.

18

PA

Cítím se svěží a povzbuzený, když pracuji se svými klienty/pacienty.

19

PA

Za roky své práce jsem byl úspěšný/á a udělal/a hodně dobrého.

20

EE

Mám pocit, že jsem na konci svých sil.

21

PA

Citové problémy v práci řeším velmi klidně – vyrovnaně.

22

DP

Cítím, že klienti/pacienti mi přičítají některé své problémy.

EE – emocionální vyhoření, DP – depersonalizace, PA – osobní uspokojení. Vyhodnocení dotazníku: Vyhodnocení spočívá v součtu všech bodových hodnocení v jednotlivých sub-škálách. Stupeň emocionálního vyčerpání – EE Nízký 0 – 16 Mírný 17 – 26 Vysoký 27 a více = vyhoření! Stupeň depersonalizace – DP Nízký 0 – 6 Mírný 7 – 12 Vysoký 13 a více = vyhoření! Stupeň osobního uspokojení – PA Vysoký 39 a více Mírný 38 Nízký 31 – 0 = vyhoření! (Zdroj: VENGLÁŘOVÁ, Martina. Sestry v nouzi: syndrom vyhoření, mobbing, bossing. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. 42 - 44 s.)

Dotazník BM (BurnoutMeasure) psychického vyhoření Pokuste se vyplnit dotazník tak, jak cítíte, že se věci opravdu mají. Tak se můžete dozvědět kousek pravdy o sobě. Doplňte do vyznačených políček u každého tvrzení čísla, označující podle níže uvedeného klíče sílu pocitů, které obvykle prožíváte. Síla pocitů: 1. nikdy – 2. jednou za čas – 3. zřídka kdy – 4. někdy – 5. často – 6. obvykle – 7. vždy 1.

Byl(a) jsem unaven(á).

2.

Byl(a) jsem v depresi (tísni).

3.

Prožíval(a) jsem krásný den.

4.

Byl(a) jsem tělesně vyčerpán(a).

5.

Byl(a) jsem citově vyčerpán(a).

6.

Byl(a) jsem šťastná (šťasten).

7.

Cítil(a) jsem se vyřízen(a), zničen(á).

8.

Nemohl(a) jsem se vzchopit a pokračovat dále.

9.

Byl(a) jsem nešťastný(á).

10. Cítil(a) jsem se uhoněn(á) a utahán(aná). 11. Cítil(a) jsem se jakoby uvězněn(á) v pasti. 12. Cítil(a) jsem se jako bezcenný(á). 13. Cítil(a) jsem se utrápen(á). 14. Tížily mne starosti. 15. Cítil(a) jsem se zklamán(a) a rozčarován(a). 16. Byl(a)

jsem

sláb(a)

a

na

nejlepší

cestě

k onemocnění. 17. Cítil(a) jsem se beznadějně. 18. Cítil(a) jsem se odmítnut(a) a odstrčen (a) 19. Cítil(a) jsem se pln(á) optimizmu. 20. Cítil(a) jsem se pln(á) energie. 21. Byl(a) jsem pln(á) úzkosti a obav. Vyhodnocení dotazníku: Sečtěte hodnoty uvedené u položek číslo: 1, 2, 4, 5, 7, 8, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18 a 21.

Sečtěte hodnoty uvedené u položek číslo: 3, 6, 19 a 20. Tento součet označte jako B. Vypočítejte C = 32 – B Vypočítejte D = A + C Výsledný skór BQ získáte tak, že číslo D dělíte 21, tedy BQ = D:21 BQ ˂2 (dobrý výsledek z hlediska psychického zdraví) 2 ˂ BQ ˂ 3 (výsledek uspokojivý) 3 ˂ BQ ˂ 4 (doporučuje se zamyslet se nad životním stylem, pocitem smysluplnosti života…) 4 ˂ BQ ˂ 5 (zde je již možno považovat přítomnost syndromu psychického vyčerpání za prokázanou) BQ ˃ 5 (tento stav je třeba považovat za alarmující, doporučuje se obrátit na psychologa či psychoterapeuta) Pro zjednodušení (abychom se vyhnuli dělení 21) BQ ˂ 42 (dobrý výsledek z hlediska psychického zdraví) 42 ˂ BQ ˂ 63 (výsledek uspokojivý) 63 ˂ BQ ˂ 84 (doporučuje se zamyslet se nad životním stylem, pocitem smysluplnosti života…) 84 ˂ BQ ˂ 105 (zde je již možno považovat přítomnost syndromu psychického vyčerpání za prokázanou) BQ ˃ 105 (tento stav je třeba považovat za alarmující, doporučuje se obrátit na psychologa či psychoterapeuta) (Zdroj: VENGLÁŘOVÁ, Martina. Sestry v nouzi: syndrom vyhoření, mobbing, bossing. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. 45 - 46 s.)