VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Postoj žen k očkování proti HPV u žen po 18. roku věku
Bakalářská práce
Autor: Sabina Svobodová Vedoucí práce: PhDr. Vlasta Dvořáková, PhD. Jihlava 2016
Abstrakt Bakalářská práce se zabývá postojem žen k očkování proti HPV u žen po 18. roku věku. Zjišťuje, jak jsou ženy informované o problematice HPV a jaký mají postoj k očkování po 18. roku věku. Práce se skládá ze dvou částí. V první části je popsán současný stav problematiky a druhá část je výzkumná. Do současného stavu problematiky byly zahrnuty obecně ženské pohlavní orgány, nádory, lidské papilomaviry, karcinom děložního čípku a očkování proti HPV. Ve výzkumné části jsou uvedeny výsledky výzkumu, které byly získány pomocí anonymního dotazníku. Výsledky jsou zpracovány pomocí tabulek a grafů. Klíčová slova: ženy, očkování, lidský papilomavirus, karcinom
Abstract The Bachelor thesis is concerned with Women's Attitude to HPV Vaccination for Women over 18 Years of Age. It figures out how women are informed about HPV and their attitude towards vaccination after 18 years of age. Thesis consists of two parts. The first part describes the current state of the problem, and the second part is the research. Female genital organs, tumors, human papillomavirus, cervical cancer and HPV vaccination were included into the current state of the problem. The research part contains results, which were obtained using an anonymous questionnaire. The results are processed to tables and graphs. Keywords: women, vaccination, human papillomavirus, carcinoma
Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucí mé bakalářské práce PhDr. Vlastě Dvořákové, PhD. za cenné rady, užitečné informace, ochotu a trpělivost. Dále bych ráda poděkovala MUDr. Kalužovi za možnost rozdání dotazníků v jeho ambulanci a respondentkám, které si našly čas a vyplnily dotazník. V neposlední řadě děkuji celé mé rodině za trpělivost a podporu při době mého studia a psaní této práce.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis
Obsah Úvod.................................................................................................................................. 8 1
Současný stav problematiky ..................................................................................... 9 1.1
Ženské pohlavní orgány (organa genitalia feminina) ......................................... 9
1.1.1
Vnitřní ženské pohlavní orgány (organa genitalia feminina interna) ......... 9
1.1.2
Vnější ženské pohlavní orgány (organa genitalia feminina externa) ........ 10
1.2
Definice nádoru ................................................................................................ 11
1.2.1
Vznik nádorů............................................................................................. 11
1.2.2
Vlastnosti nádorů ...................................................................................... 12
1.2.3
Prevence nádorového onemocnění ........................................................... 12
1.2.4
Rozdělení nádorů ...................................................................................... 13
1.3
Lidské papilomaviry (HPV) ............................................................................. 14
1.3.1 1.4
Karcinom děložního čípku ............................................................................... 15
1.4.1
Příčina karcinomu děložního čípku .......................................................... 17
1.4.2
Příznaky a projevy karcinomu děložního čípku ....................................... 19
1.4.3
Diagnóza a vyšetřovací metody ................................................................ 19
1.4.4
Léčba karcinomu děložního čípku ............................................................ 21
1.4.5
Prevence karcinomu děložního čípku ....................................................... 22
1.4.6
Karcinom v těhotenství ............................................................................. 22
1.5
2
Typy HPV ................................................................................................. 15
Očkování proti HPV ......................................................................................... 23
1.5.1
Očkování proti HPV pro ženy .................................................................. 23
1.5.2
Očkování proti HPV pro muže ................................................................. 24
Výzkumná část ........................................................................................................ 26 2.1
Cíl výzkumu a hypotézy................................................................................... 26
2.1.1
Cíl.............................................................................................................. 26
2.1.2
Hypotézy ................................................................................................... 26 6
2.2
Metodika výzkumu........................................................................................... 26
2.3
Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ......................... 27
2.4
Průběh výzkumu............................................................................................... 27
2.5
Zpracování získaných dat ................................................................................. 27
2.6
Výsledky výzkumu........................................................................................... 28
2.6.1
Výsledky dotazníků .................................................................................. 28
2.6.2
Výsledky hypotéz ..................................................................................... 44
2.7
Diskuze............................................................................................................. 49
2.8
Návrh řešení a doporučení pro praxi ................................................................ 53
Závěr ............................................................................................................................... 54 Seznam použité literatury ............................................................................................... 57 Seznam grafů .................................................................................................................. 59 Seznam tabulek ............................................................................................................... 59 Seznam příloh ................................................................................................................. 60
7
Úvod Bakalářská práce je zaměřena na to, jaký je postoj žen k očkování proti HPV u žen po 18. roku věku. Práce bere v potaz současný pohled na stav problematiky, kde jsou stručně popsány orgány ženského pohlavního ústrojí – a to s rozdělením na vnitřní a vnější pohlavní orgány. Zde je každá část ženského pohlavního ústrojí krátce charakterizována a vysvětlena konkrétní funkce. Dále je zaměřena pozornost na nádory jako takové, od jejich vzniku, specifických vlastností a jejich členění, až po kapitolu pojednávající v krátkosti o způsobech, jak lze rakovinnému bujení v organismu předcházet. Další část práce je zaměřena podrobněji na to, co vlastně znamená pojem lidské papilomaviry. Zde přihlédneme k tomu, co to vlastně papilomaviry jsou, jak vznikají, jak mohou do organismu proniknout, jak by měla vypadat preventivní opatření před nákazou HPV virem i jak se nákaze účinně bránit. Dozvíme se, jak může nákaza HPV virem přejít v infekci a při nedodržování prevence v nádorové bujení. V neposlední řadě se seznámíme s možnostmi očkování proti HPV viru a jednotlivými vakcínami, které jsou dostupné. Zmíněné téma jsem zvolila proto, že se domnívám, že stále značné procento populace není o této problematice dostatečně informováno. Zastávám názor, že do podvědomí veřejnosti by se měly dostat informace o popisovaném onemocnění a jeho průběhu, čímž by se mohla snížit celková mortalita. Dále je patrné, že napadení virem HPV lze snadno předcházet omezením rizikového chování, proto chci na takové chování poukázat. V neposlední řadě by měly být i ženy laické veřejnosti seznámeny s důležitostí
prevence
proti
rozvoji
rakovinného
onemocnění
(nezanedbávání
pravidelných návštěv gynekologa i v době, kdy nejsou zřejmé příznaky onemocnění). Myslím si, že mnou zvolené téma je aktuální pro současnou dobu, přesto však značná část populace nemá o onemocnění ucelené informace. Proto by moje práce mohla být přínosem nejen pro odborníky, ale i pro laickou veřejnost. Cílem výzkumné části je zjistit, jak jsou ženy informované o problematice HPV a jaký je všeobecný postoj žen k vakcinaci po 18. roce života. Jako podklad ke zkoumání sloužilo dotazníkové šetření, z něhož vycházejí závěry ke zvoleným hypotézám a potvrzení či vyvrácení stanovených cílů.
8
1
Současný stav problematiky
1.1
Ženské pohlavní orgány (organa genitalia feminina)
Hlavním úkolem ženských pohlavních orgánů je tvoření zralých pohlavních buněk (vajíček), ženských pohlavních hormonů a zajištění oplození vajíček. Uvnitř ženských pohlavních orgánu se již oplozené vajíčko vyvíjí. Jakmile je dokončen prenatální vývoj vajíčka, je porodními cestami z matčina organizmu vypuzen zralý donošený novorozenec – porod (Roztočil, 2008).
1.1.1 Vnitřní ženské pohlavní orgány (organa genitalia feminina interna) Mezi vnitřní ženské pohlavní orgány patří ovarium (vaječník), tuba uterina (vejcovod), uterus (děloha). Tyto orgány jsou uloženy v dutině pánevní a jsou spjaty s řasou ligamentum latum uteri (Roztočil, 2008). Vaječník (ovarium) Vaječník je párová ženská pohlavní žláza a je zdrojem vajíček a pohlavních hormonů. Dozrálý vaječník má velikost a tvar zralé švestky. Největší velikost dosahuje mezi 20. až 30. rokem ženy. Vaječníky se nachází v dutině pánevní intraperitoneálně a jsou zavěšeny na zadní straně ligamentum latum uteri prostřednictvím mezovaria. Při
vyšetření
pochvou
lze
vaječník
nahmatat
přes
zadní
klenbu
poševní
(Roztočil, 2008). Vejcovod (tuba uterina) Párový trubicový orgán, jenž laterálním koncem vchází do dutiny peritoneální a mediálním koncem navazuje na dutinu děložní. Zhruba 10 až 15 centimetrů dlouhý a 5 milimetrů široký. Hlavní funkcí vejcovodu je transport vajíčka do dutiny děložní. V ampulární části vejcovodu dochází zpravidla k oplození. V průběhu transportu oplozeného vajíčko do dutiny děložní dochází k rýhování (Roztočil, 2008). Děloha (uterus, hystera, metra) Dutý svalnatý orgán, sloužící především k příjmu oplozeného rýhujícího se vajíčka, k výživě a ochranně vyvíjejícího se zárodku a plodu do porodu. Děloha je hruškovitého
9
tvaru s lehce předozadním oploštěním. Váží okolo 50 gramů. Ke zvětšování dělohy dochází při menstruaci a během těhotenství (Roztočil, 2008). Složení dělohy Děloha se skládá z těla (corpus uteri) – největší část dělohy a děložního krčku (cervix uteri). Obě tyto části jsou spojeny pomocí istmus uteri (Roztočil, 2008).
1.1.2 Vnější ženské pohlavní orgány (organa genitalia feminina externa) Vzhledem k faktu, že lidské papilomaviry nepostihují pouze vnitřní reprodukční orgány ženy, zmiňuji zde i vnější pohlavní orgány. Mezi ně patří pahrbek stydký, velké a malé stydké pysky, poštěváček, poševní předsíň, panenská blána, Bartholinská žláza a hráz. Pahrbek stydký (hrma, mons veneris) Pahrbek stydký je tuková tkáň, krytá silnou kůží s chlupy, má tvar trojúhelníku (Sák, 2010). Velké stydké pysky (labia majora pudendi) Velké stydké pysky se vyskytují po stranách poševního vchodu a tvoří ochranné záhyby z tukové tkáně. V místě, kde se přikládají k sobě, vytvářejí rima pudendi (štěrbina stydká). Nahoře se spojují a vytvářejí přední komisuru, vzadu se spojují v zadní komisuru, která přechází do hráze. Kůže velkých stydkých pysků je ochlupená, pigmentovaná a obsahuje žlázky (Sák, 2010). Malé stydké pysky (labia minora pudendi) Malé stydké pysky jsou uloženy vnitřně od velkých stydkých pysků. Jsou to kožně slizniční duplikatury. Nahoře tvoří předkožku a uzdičku poštěváčku. Vzadu se spojují s velkými stydkými pysky. Obsahují kolagenní vazivo s četnými mazovými žlázkami (Sák, 2010). Poštěváček (clitoris) Je to dutinový orgán obdobný penisu, je pokryt předkožkou a upevněn uzdičkou. Dále je také pokryt jemnou sliznicí, podobnou kůži. Pro ženy je to nejcitlivější orgán (Sák, 2010).
10
Poševní předsíň (vestibulum vaginae) Prostor poševní předsíně je vymezený malými stydkými pysky a poštěváčkem. Panny mají poševní předsíň částečně uzavřenou panenskou blánou (Sák, 2010). Panenská blána (hymen) Vyskytuje se u dívek, které ještě neměly pohlavní styk. Má různý tvar a je vytvořena s otvorem na odchod menstruační krve. Je to slizniční duplikatura v poševním vchodě (Sák, 2010). Bartholinská žláza (glandula vestibularis major Bartholini) Uložena v bázi velkých stydkých pysků, vývod ústí uvnitř velkých stydkých pysků. Je to párová žláza (Sák, 2010). Hráz (perineum) Hráz se nachází mezi poševním otvorem a řití. Je silná a svalnatá. Je tvořena kůží, podkožím a svalovinou (Sák, 2010).
1.2
Definice nádoru
„Podle Willise je nádor shluk abnormálních buněk, které rostou odlišně od buněk normálních, a tento růst přetrvává v těle i v době, kdy přestala působit příčina nádor vyvolávající. Jiná definice: Nádor je prakticky nezvratná změna tkáně ve smyslu jejího místně neregulovaného růstu o autonomní povaze.“ (Mačák, Mačáková, 2011, s. 123) Nádor je také nazývám blastom, neoplazie nebo tumor. V populaci se také setkáme s názvem karcinom, avšak tento název se používá pouze u zhoubných epitelových nádorů (Mačák, Mačáková, 2011).
1.2.1 Vznik nádorů Chemické látky způsobují zhoubné bujení, které se nazývá karcinogen. Zejména se to týká látek z dehtu nebo benzenu. Velmi závažnou karcinogenní látkou je cigaretový kouř. Chronický alkoholismus přispívá ke vzniku karcinomů hltanu a jícnu. Fyzikální vlivy, jako je např. RTG záření, je další příčinou zhoubných nádorů. Také sluneční ultrafialové záření napomáhá ke zvýšenému výskytu kožních nádorů. 11
Viry vyvolávají nádorové onemocnění především u zvířat, u lidí jde zejména o Epstein – Baar virus, dále papilomaviry společně s herpes viry mají podíl na vyvolání karcinomu děložního čípku. Hormony jsou zejména v období klimakteria u žen v nerovnováze, dochází ke zvýšení hladiny estrogenu a tím vznikají nádory prsu, vaječníků a endometria. Dědičnost je v dnešní době méně významný faktor. Dietetické faktory – jde především o kvalitu potravy, důležité je zařadit vlákninu do jídelníčku. Vlivem špatné stravy vzniká rakoviny tlustého střeva nebo žaludku (Mačák, Mačáková, 2011).
1.2.2 Vlastnosti nádorů Nádory se mohou vyskytnout v kterémkoliv věku, již u malých dětí. Spíše se objevují v dospělosti a ve stáři. Jsou zde určité rozdíly mezi pohlavími. U žen se zejména vyskytují nádory dělohy, prsu, tlustého střeva a ovaria. U mužů bývají nejčastěji karcinomy plic, tlustého střeva, prostaty a žaludku (Mačák, Mačáková, 2011). „Podle některých údajů je množství zhoubných nádorů u mužů 1,5 krát větší než u žen. Avšak např. karcinomy štítné žlázy jsou 3 – 10 krát častější u žen než u mužů. Některé nádory se vyskytují stále častěji, např. karcinomy plic, tlustého střeva, slinivky břišní, štítné žlázy a melanomy. Přitom karcinomy štítné žlázy se v celkovém množství nádorů vyskytují podstatně méně často než karcinomy plic. Při odumírání nádorových buněk se uvolňuje řada toxických látek. Pacienti trpí výrazným nechutenstvím, anémií, jsou zesláblí a často kachektičtí. Jsou ohroženi řadou komplikací vyplývajících z šíření nádoru, např. krvácením z větších cév, utlačením důležitých vývodů (žlučových cest, močových cest), infekcí.“ (Mačák, Mačáková, 2011, s. 128)
1.2.3 Prevence nádorového onemocnění Prevence nádorů jako takové spočívá v první řadě ve snížení rizikových faktorů, které by se mohly podílet na jejím vzniku. Rozvoji nádorů se nelze zcela vyhnout, je ale možné vysoce snížit riziko jejího propuknutí a to v případě, budeme-li mít na paměti některé následující zásady: udržování přiměřené hmotnosti, zařazení pravidelného pohybu alespoň 30 minut denně (rakovina zažívacího traktu, prsu), omezení konzumace potravin skládajících se z velkého množství tuků a sacharidů, 12
naopak zvýšení konzumace vlákniny a vitamínů, ovoce, zeleniny, celozrnného pečiva, luštěnin (rakovina tlustého střeva, prevence zácpy), omezení konzumace alkoholu (rakovina tlustého střeva a prsu, maximum by měly být např. 2 sklenky vína/den u mužů, 1 sklenka/den u žen), omezení nadměrného přísunu soli (rakovina žaludku), kojící matky by měly kojit minimálně do 6 měsíců věku dítěte (prevence rakoviny prsu). Lidé, kteří již nějaký nádor prodělali, by se dále měli řídit pokyny lékaře a předcházet tak recidivě onemocnění (Adam a kol., 2011).
1.2.4 Rozdělení nádorů Mezenchymové nádory vznikají z pojivových tkání, tukové tkáně, svaloviny, cév a krvetvorných tkání (kostní dřeň, lymfatické uzliny a slezina). Můžeme je rozdělit na benigní a maligní. Benigní mezenchymové nádory které vzniknou tam, kde se nachází vazivo, nazýváme fibrom (nejčastěji se objevují v měkkých tkáních, v kůži, sliznici a v kostech). Takové, které vzniknou z tukové tkáně, se nazývají lipom (např. pod sliznicí zažívacího ústrojí, většinou je nažloutlé nebo žluté barvy). Osteom vzniká z kostní tkáně. Benigní mezenchymový nádor ze svaloviny se nazývá myom (z hladké svaloviny – leiomyom, z příčně pruhované svaloviny – rhabdomyom) a angiom vzniká z cév (z krevních cév – hemangiom). Liposarkom neboli maligní mezenchymový nádor z měkkých tkání patří mezi nejčastější maligní nádory měkkých tkání. Představuje více než 20 % sarkomů u dospělých. Nejčastěji se nachází v retroperitoneu, v hlubokých měkkých končetinách a mediastinu. Nádor, který vzniká z vaziva a vyskytuje se zřídka, nazýváme fibrosarkom. Epitelové nádory rostou ze žlázového nebo z povrchového epitelu. Mezi benigní epitelové nádory řadíme polyp neboli papilom (z povrchového epitelu) a adenom (ze žláz). Maligní epitelové nádory dělíme na povrchové (papilokarcinom) a ze žláz (adenokarciom). Neuroektodermové – mezi neuroektodermové nádory řadíme nádory mozku, míchy a periferního nervového systému, patří sem také kožní nádor (melanom). Nádory krvetvorné tkáně vznikají z buněk, které vytváří krevní elementy (leukocytární, erytrocytární a megakaryocytární řady), neboli nádory kostní dřeně a lymfatických uzlin.
13
Karcinoid vzniká z endokrinních buněk, většinou se vyskytují ve stěně zažívací trubice, ale i v plicích, žlučových cestách a vaječnících. Největší výskyt je v apendixu a ileu. Smíšené nádory – složeny ze dvou a více histologicky odlišných struktur. Teratom – nádor, který vyrůstá ze zárodečných buněk, jako jsou vaječníky a varlata, nebo se vyvíjí na podkladě vývojové odchylky. Postgestační trofoblastická nemoc neboli nádory trofoblastu – řadí se mezi patologické léze placenty (Mačák, Mačáková, 2011).
1.3
Lidské papilomaviry (HPV)
„HPV znamená humánní (lidský) papilomavirus. HPV se vyskytuje pouze u lidí a má zvýšenou přilnavost ke kůži a sliznicím.“ (Raušová, 2009, s. 15) Lidský papillomavirus pochází z čeledi Papillomaviridae – to jsou všudypřítomné, nezávislé, soběstačné a poměrně malé viry (Kahn, 2009). HPV virus se řadí mezi poměrně odolné a stabilní, zvláště díky tomu, že ve vlhkém prostředí dokáže velmi dlouho přežívat a první známky infekce projevit i po období několika měsíců po nákaze. Lidské papilomaviry jsou jednou z hlavních příčin vzniku rakoviny děložního čípku. Jejich přenos je poměrně snadný, jelikož je přenosný zejména pohlavním stykem a řadí se tak mezi nejčastější pohlavně přenosné onemocnění. Mezi další, méně časté způsoby přenosu lidského papilomaviru, patří také přímý kontakt (dotyk kůže na kůži, kontakt sliznic, tření), nebo přenos z matky na plod během porodu. Riziko, že k přenosu touto cestou dojde je úměrně vysoké citlivosti hostitelského jedince, dávkou viru a délkou kontaktu. Existuje více než 200 různých typů papilomavirů, označovaných čísly, z nichž čtyřicet procent infikuje oblast rodidel a konečníku (Raušová, 2009). Podle schopnosti virů dále progredovat a způsobovat méně závažné či závažnější změny na rodidlech ženy, rozdělujeme lidské papilomaviry do dvou skupin: HPV LR (low
risk)
–
viry
způsobující
změny s malým
rizikem,
snadno
léčitelné,
nerakovinotvorné a HPV HR (high risk) – vysoké riziko, rakovinotvorné (Raušová, 2009).
14
1.3.1 Typy HPV HPV LR – typy s čísly 6, 11, 40, 42, 43, 44, 54, 61, 72, 81. Hlavními zástupci jsou HPV 6 a HPV 11. HPV HR – typy s čísly 16, 18, 26, 31, 33, 35, 39, 45, 51, 52, 53, 56, 58, 59, 63, 66, 68, 73, 82. Hlavními zástupci jsou HPV 16, HPV 18, HPV 31, HPV 33 a HPV 45. HPV 16 a HPV 18 způsobují v 70 % případů rakovinu děložního čípku. HPV
6
a
HPV
11
především
způsobují
nezhoubné
pohlavní
bradavice
(Freitag, 2007; Sláma, 2011; Roztočil, 2015). Viry nejsou tvořeny vlastními buňkami, nýbrž pouze řetězcem ribonukleové a deoxyribonukleové kyseliny. Vzhledem k tomu, že buňky nejsou samostatně životaschopné, stávají se parazity na buňkách hostitelského organismu. Poté, co napadnou hostitelské buňky, přebírají jejich genetickou informaci, produkují vlastní množství nových virů a v konečném stadiu zdravou buňku zcela pohltí a virus se uvolní do okolí. V lidské populaci se virus objeví u 80 % žen a téměř 50 % můžu před dosažením 50 let věku, avšak mnohdy nákaza probíhá zcela asymptomaticky a organismus se s ní zpravidla v průběhu 1 – 2 let dokáže sám vyrovnat. Pokud k tomu nedojde, infekce se rozvíjí a napadá různé orgány v těle mužů i žen (Smith, 2013).
1.4
Karcinom děložního čípku
„Karcinom děložního hrdla je celosvětově druhým nejčastějším zhoubným nádorem u žen. Ve srovnání s ostatními nádory pánevních reprodukčních orgánů se vyskytuje v mladším věku s vrcholem výskytu mezi 45. až 49. rokem. V České republice se ročně diagnostikuje asi 1100 nových případů, z toho asi 250 u žen mladších 40 let. Téměř 400 žen na toho onemocnění každým rokem umírá. Výskyt onemocnění se v České republice dlouhodobě významně nesnižuje, ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské Unie patří incidence mezi nejvyšší.“ (Nové možnosti vakcinace proti cervikálnímu karcinomu, 2007, s. 4) Benigní nádory mohou narůstat do značných velikostí, ale přitom neohrožovat život jedince, ani nezamezovat funkci ostatních orgánů v těle, pokud však nedojde k utlačení sousedních orgánů. Nemají tendenci progredovat do jiných orgánů a dají se úspěšně
15
léčit operativním zákrokem, při kterém jsou odstraněny a zpravidla nedochází k recidivě (Bendová, 2008). Maligní nádory tvoří skupinu nesourodých onemocnění, jež mohou postihovat všechny orgány v těle, nebo jejich části. Pokud mají buňky orgánů sníženou imunitní schopnost, může se maligní nádor dělit a nekontrolovatelně růst, nebo prorůstat do sousedních orgánů. Další charakteristikou maligních nádorů je tzv. metastazování, což je schopnost nádorových buněk pronikat do krevního a lymfatického oběhu, a tím se snadno šířit do orgánů celého organismu. Metastazování je projevem pokročilosti a agresivity zhoubného nádoru a většinou je známkou velice špatné prognózy (Bendová, 2008). Dříve, než se karcinom děložního čípku vyvine, předchází zpravidla různě dlouhé časové období před stádia nádoru tzv. prekancerózní léze (v současné literatuře též popisované jako cervikální intraepitelové léze). Cervikální intraepitelové léze se označují zkratkou CIN a rozdělují se dle závažnosti na CIN I – III. Jako CIN I se označují léze s velmi malým rizikem, CIN III pak označuje vysoké riziko nádorového bujení. Nejvíce ohroženy jsou ženy ve věku kolem 40 – 55 let (v posledních letech se ale lze s tímto onemocněním setkat i u žen velice mladých), ženy promiskuitní a ty, které velmi brzy začaly sexuálně žít a ženy kuřačky. Dále se onemocnění vyskytuje více u multipar (ženy, které mají za sebou více porodů), než u žen s nižším počtem porodů a u žen z nižších socioekonomických vrstev. Naproti tomu panny tímto onemocněním prakticky nikdy netrpí (Raušová, 2009). „Incidence karcinomu děložního hrdla v České Republice je 19 – 22 na 100 000 žen, tedy ročně 1100 – 1200 nových onemocnění a 400 úmrtí. Bohužel je to jedna z nejhorších čísel v Evropě. Přestože prevence je plně hrazena zdravotními pojišťovnami, ženy si této možnosti neváží a svého gynekologa řádně navštěvuje jen něco málo přes 40 % žen v reprodukčním věku. Většina nádorů děložního hrdla se vyskytuje u žen, které prevenci opomenuly.“ (Fait a kol., 2009, s. 50) Jakmile se biopsií potvrdí, že se jedná o zhoubný nádor, následují další nezbytná vyšetření. Tato vyšetření nám prokážou v jakém rozsahu (stádiu) se onemocnění vyskytuje a stanoví, zda se nádor vyskytuje jen na děložním čípku nebo se šíří do okolí (děložního těla), popřípadě dalších orgánů (zda vysílá metastázy). Dle toho, jak je karcinom děložního čípku rozsáhlý, rozlišujeme 4 stupně (Bendová, 2008). 16
„Přesné stanovení rozsahu nádoru (stádium, staging), při němž nám opět pomáhají klasifikační systémy, je důležité pro rozhodovací proces výběru léčebných možností a stanovení jejich posloupnosti a časového sledu. Je zřejmé, jako u všech maligních onemocnění, že čím pokročilejší proces a tedy i vyšší stádium choroby, tím je léčba méně úspěšná a stoupá i počet úmrtí.“ (Bendová, 2008, s. 8)
1.4.1 Příčina karcinomu děložního čípku Přesná příčina rakoviny děložního čípku není zcela s jistotou určitelná a v současné době neumí ani moderní věda s jistotou odpovědět na otázku, proč vzniká nádorové bujení. Poukazuje se však na působení (většinou hned několika) rizikových faktorů, které mohou rozvoj tohoto onemocnění podporovat. Obecně vzato lze ale říci, že rizikové faktory a jejich následný dopad na organismus může každý pacient ovlivnit sám (Bendová, 2008). Již v minulých stoletích bylo poukazováno na fakt, že některé skupiny žen karcinomem děložního čípku netrpí vůbec (jeptišky, řádové sestry) a oproti tomu u jiných skupin žen (prostitutky, „lehké“ ženy) byl pozorován hojný výskyt tohoto onemocnění. To podnítilo zkoumání vědců k tomu, aby zaměřovali svá zkoumání právě tímto směrem. Z uvedeného vyplývalo, že určitá skupina žen (ženy promiskuitní) je náchylnější ke kontaktu s agens, který příčinu vyvolává a jejich chování je v tomto ohledu rizikové. Nutno však dodat, že většina dospělých žen se během svého života s virem HPV setká, ale mnohdy nákaza probíhá zcela bezpříznakově a mnoho žen se s ní také dokáže po imunitní stránce vyrovnat, aniž by byly jakkoliv ohroženy. Naproti tomu existuje skupina žen, jejichž imunitní systém je oslaben, nebo není z jiných důvodů schopen se s nákazou sám vyrovnat. Právě u těchto žen je zvýšené riziko vzniku karcinomu děložního čípku (Bendová, 2008). Karcinom děložního čípku je vyvolán určitým druhem lidských papilomavirů – HPV virem. Jsme-li obeznámeni s faktem, že nákaza HPV virem je v podstatě sexuálně přenosné onemocnění, do popředí rizik se v první řadě dostává promiskuitní chování pacienta, tedy časté a hojné střídání sexuálních partnerů (10 a více) a to jak ze strany ženy, tak ze strany muže. Ačkoliv u mužů onemocnění nezpůsobuje natolik závažné zdravotní komplikace (budeme hovořit o vzniku genitálních bradavic u mužů, aj.), mohou se stát jeho přenašeči na své sexuální partnerky, u nichž pak nákaza znamená 17
problém. Z preventivních důvodů je také nutné, aby o onemocnění byli informováni jak muži, tak i ženy. Chová-li se žena ve vztahu se svým sexuálním partnerem svědomitě, ale její partner vykazuje rizikové chování jak v současnosti, tak i v minulosti, vystavuje se i ona sama vysokému riziku nákazy. Dalším rizikovým chováním je také nízký věk započetí sexuálního života a to především u dívek mladších 15 let (Smith, 2013). Jak již bylo popsáno, cervikální karcinom je způsobený lidskými papilomaviry. Tyto papilomaviry způsobují infekci, která je snadno odhalitelná při preventivních gynekologických prohlídkách. Pokud z nějakého důvodu žena tyto prohlídky zanedbává, nedbá pokynů lékaře, či nerespektuje léčbu, hrozí riziko přechodu do malignity (Raušová, 2009). K rizikovým faktorům dále přispívají stavy imunodeficiencí (celková neschopnost organismu se nedostatečně bránit nepříznivým vlivům z vnější – viry, bakterie, houby). Je narušena celková bariéra organismu tvořící imunitní systém a tento organismus je méně odolný v celkové imunitě, tím pádem náchylnější k přechodu infekce do malignity. Tento stav hojně nalézáme u lidí nakažených virem HIV (Raušová, 2009). Dlouhodobé užívání hormonální kontracepce také napomáhá k pravděpodobnému vzniku onemocnění (Sláma, 2010). Do rizikové skupiny lze zařadit i ženy, jež mají za sebou vyšší počet porodů – multipary (Ondruš a kol., 2013). „Ženy se sedmi a více porody, u nichž byla současně zjištěna infekce HPV, mají čtyřnásobné riziko vzniku karcinomu děložního hrdla v porovnání s nuliparami.“ (Klanica, Skřivánek, Malík, 2008, s. 9) Mezi další rizikové faktory patří i kouření – tabakismus. Kouření je samostatným karcinogenním činitelem podporujícím rakovinné bujení jako takové a to v různých orgánech celého organismu. Cigaretový kouř obsahuje nitrosaminy (látky dusíkatého charakteru, patřící do skupiny karcinogenů), které působí na sliznici děložního hrdla. Vedle poruch spojených se sníženou schopností organismu přijímat antioxidanty z potravy, vede tabakismus také k poruchám imunitních reakcí celého organismu (Klanica, Skřivánek, Malík, 2008; Vokurka, Hugo, 2015). Jak je tedy patrné, většina uvedených rizikových faktorů je úzce spjata s nižší socioekonomickou třídou, nemusí být ale výjimkou ani ve vyspělé civilizaci. 18
1.4.2 Příznaky a projevy karcinomu děložního čípku Hovoříme-li o příznacích a projevech karcinomu děložního čípku je na místě zdůraznit, že ne všechny druhy rakovinného bujení mohou mít specifické projevy. Naopak se setkáváme s tím, že počáteční před rakovinné změny na děložním čípku nemají vůbec žádnou symptomatologii. V počátečních stadiích žena nepociťuje žádnou bolest v podbřišku, nekrvácí při pohlavním styku ani po něm a nemusí se objevit ani špinění mezi menstruačními cykly. Žena nepociťuje ani jiné nespecifické příznaky počínajícího onemocnění, jako jsou malátnost, teplota, nevolnost, bolesti kloubů a změny nejsou zjištěny ani v biochemických a hematologických hodnotách (Bendová, 2008). Teprve v pokročilejších stádiích žena může pozorovat příznaky onemocnění. Obvykle pacientka pozoruje špinění mimo menstruační cyklus, špinění až krvácení vyvolané mechanickým drážděním (krvácení po pohlavním styku, při zavádění vaginálních léků, výplachem pochvy, nebo při gynekologickém vyšetření, kdy lékař objeví tzv. „křehký čípek“, který při dotyku krvácí). Všechny tyto příznaky mohou být pro ženu velice nepříjemné a vyděsit ji, nicméně ani tehdy se ještě nemusí jednat o příznaky samotného karcinomu děložního čípku. V těchto případech je vhodné se poradit s odborníkem – gynekologem, který provede patřičná vyšetření a stanoví diagnózu a další léčebný postup. Kladen je velký důraz v první řadě na prevenci (nepřehlížení příznaků, neopomíjení pravidelných gynekologických prohlídek), ač se maligní nádor děložního čípku vyvíjí i několik let, jeho včasné rozpoznání významně ovlivňuje prognózu onemocnění i celkovou následnou léčbu (Bendová, 2008). Při pozorování příznaků jako je těžké krvácení z rodidel, hubnutí, nechutenství, bolesti v podbřišku (nebo i bolest dalších orgánů) je pravděpodobné, že karcinom děložního čípku se již nachází v pokročilém stadiu. Nádor může postihnout sousední orgány, nebo metastazovat mízní nebo krevní cestou do vzdálenějších orgánů a napadat je. K potvrzení či vyvrácení diagnózy je však na místě vždy vyšetření odborníkem (Bendová, 2008).
1.4.3 Diagnóza a vyšetřovací metody Děložní čípek lze dobře vyšetřovat při gynekologických preventivních prohlídkách. Odhalit před rakovinné změny děložního čípku je cílem preventivních prohlídek.
19
Změny lze vyšetřovat třemi metodami – cytologickým stěrem, kolposkopickým vyšetřením a testováním přítomnosti papilomavirů (HPV test) (Sláma, 2011). Nejdůležitějším aspektem pro včasné stanovení diagnózy a tím i zahájení vhodného vyšetřovacího postupu je, jak již bylo řečeno, prevence (Bendová, 2008). „Pravidelné gynekologické vyšetření v poševních zrcadlech (spekula) spojené s kolposkopickým vyšetřením děložního čípku a provedením stěru z povrchu děložního čípku (exocervix) a kanálu děložního hrdla (endocervix) a cytologickým vyšetřením těchto stěrů je metodou, kterou je možné zachytit počáteční, ještě předrakovinové změny, zahájit včasnou léčbu a předcházet tak rozvoji invazivního karcinomu.“ (Bendová, 2008, s. 9) Bimanuální vyšetření Je základní součástí gynekologického vyšetření (lékař vyšetřuje oběma rukama), kdy jedna ruka lékaře spočívá vně na podbřišku, prsty druhé ruky jsou zavedeny do pochvy. Vnitřním vyšetřením lékař stanovuje tvar, velikost, uložení a konzistenci čípku, umístění dělohy, popřípadě odchylky lišící se od normálu. Kontroluje uložení adnex (vaječníky, vejcovody), zběžně se zaměří na stav a uložení močového měchýře, konečníku, vyšetří správnou pozici a funkci závěsného aparátu. Závěsný aparát může být poškozen v případě, že na vnitřních reprodukčních orgánech inzeruje nádor, který omezuje správnou funkci závěsného aparátu. Pokud je lékařem vyšetřována žena, která ještě nezahájila sexuální život, lze gynekologické vyšetření provést i konečníkem. Gynekologické vyšetření zahrnuje i zavedení poševních zrcadel do pochvy. Lékař pohledem zkoumá stav poševních stěn a sliznice, uložení a tvar děložního čípku a jeho případné změny (krvácení, zánět, léze) a případné odchylky od normálu. Pro odlišení patologických změn na sliznici od normálního nálezu si lékař může pomoci aplikací roztoku slabé kyseliny octové, nebo použije Lugolův roztok – roztok elementárního jodu a jodidu draselného ve vodě (Bendová, 2008). Kolposkopie Poté, co lékař ženu vyšetří v zrcadlech pouhým okem, dopomáhá si přístrojem zvaným kolposkop. Kolposkop je přístroj s optickým zvětšovacím zařízením, umožňující detailněji pozorovat sliznice pochvy a povrch děložního čípku (Bendová, 2008).
20
Pokud nemá žena porušený hymen nebo má zúženou pochvu nelze tuto vyšetřovací metodu provádět (Klanica, Skřivánek, Malík, 2008). Cytologické vyšetření Je nejvýznamnějším ukazatelem, co se včasné diagnostiky karcinomu hrdla děložního týče. Vzorek odebírá lékař pomocí vatové štětičky, nebo malého kartáčku s plastovými vlákny. Odebraný vzorek nanáší na sklíčko a následně odesílá do cytologické laboratoře. Dle výsledků je stanoven další postup, v případě suspektního nálezu je žena odeslána do některého z center onkologické prevence. Veškeré vzorky odebírá přímo ve své ordinaci gynekolog. Pro získání vzorku se užívá několika metod, mezi něž patří biopsie (odštípnutí tkáně cervixu malými kleštičkami) a konizace děložního čípku (odnětí kuželovitého tvaru tkáně ze středu cervixu), prováděné buď skalpelem (tzv. „studeným nožem“), nebo moderněji elektrickou kličkou (Bendová, 2008). HPV test Test, podle kterého se zjišťuje výskyt HPV, pomocí biologické a molekulární techniky PCR (polymerová řetězová reakce) a DNA (Freitag, 2007). Tento test má smysl provádět u žen po 30. roku věk, vzhledem k výskytu infekce v populaci. Ženy, které by tento test chtěly jako doplnění svého preventivného vyšetření, musí počítat s plnou úhradou (Sláma, 2011).
1.4.4 Léčba karcinomu děložního čípku Při zodpovědném přístupu pacientky k prevenci je většina případů prekancerózních lézí zachycena včas. Jedná se o tzv. preinvazivní fázi, kdy jsou viditelné změny buněk na děložním čípku, ale stále nehovoříme o karcinomu. S pokročilejšími stádii se setkáváme především u žen, jež pravidelné gynekologické prohlídky zanedbávají, nebo známkám příznaků onemocnění nepřikládají důraz. V mírnějším, dosud nerozvinutém stádiu je léčba konzervativní, obvykle je zvolena antibiotická léčba a stav pacientky se dále sleduje. V těžších stádiích bývá léčba komplikovanější, nastupuje léčba chirurgická (operativní odstranění nádorových buněk), později radiologická léčba (ozařování, u nádorů, které již nelze odstranit chirurgicky). V případě, že se onemocnění nachází ve velmi pokročilém stadiu, volí lékař radikální
21
zákrok jakým
je
hysterektomie
(chirurgické odnětí
dělohy),
nebo
totální
hysterektomie, kdy je odstraněna nejen děloha, ale i pánevní uzliny (Herbeck, 2011).
1.4.5 Prevence karcinomu děložního čípku Prevenci
proti
karcinomu
děložního
čípku
lze
rozdělit
do
dvou
skupin.
Do primární prevence patří sexuální abstinence (nejúčinnější prevencí, jak zamezit přenosu), použití prezervativu (účinná ochrana, ale k přenosu přesto může dojít – orální sex, kontakt kůže na kůži), očkování proti HPV (vakcinace, ideálně před zahájením sexuálního života, ale možno i kdykoliv v průběhu života ženy i muže). Mezi sekundární prevenci řadíme pravidelný screening – pravidelné odběry a následný rozbor vzorku tkáně z čípku a pochvy (Žaloudík, 2008). Každé ženě od patnácti let věku by měla být prováděna každý rok gynekologická preventivní prohlídka, při které by měla být vyšetřena prsa pohmatem, včetně mízních uzlin. Dále vyšetření v zrcadlech, kolposkopie, cytologie a palpační bimanuální vyšetření. Onkologická prevence kůže zevního genitálu by měla být nedílnou součástí gynekologických prohlídek. Ženy nad 45 let mají nárok jednou za dva roky na mamografické vyšetření mléčné žlázy (prevence vzniku nádoru prsu). Hlavním cílem preventivních gynekologických vyšetření je teda včasné odhalení karcinomu děložního hrdla a karcinomu prsu. Gynekolog by měl také brát v potaz onkologickou prevenci kolorektálního karcinomu a maligních nádorů kůže (Moderní babictví, 2011).
1.4.6 Karcinom v těhotenství Pro časnou diagnostiku cervikálního karcinomu je těhotenství přínosné, jelikož žena během těhotenství musí podstoupit kolposkopii, cytologické a palpační vyšetření. Nejčastějšími příznaky jsou abnormní postkoitální krvácení a výtoky. Nejčastější komplikací je spontánní potrat, krvácení, předčasný porod a infekce. Optimálním obdobím pro konizaci je druhý trimestr, mezi 14. a 20. týdnem gestace. Pokud je těhotenství po 24. týdnu gestace, je vhodnější odsunout konizaci do dosažení zralosti plodu. Endocervikální kyretáž je kontraindikovaná z důvodu předčasného odtoku plodové vody a předčasného porušení vaku blan. U pacientek, kde se potvrdí nemaligní cervikální léze, je doporučeno sledování každých 6 – 8 týdnů. Pokud je diagnostikován invazivní karcinom v těhotenství, je potřebné brát ohled na stav matky i plodu.
22
Záleží na zralosti plodu, velikosti léze, přání ženy o úspěšné ukončení těhotenství a o zachování fertility (Klanica, Skřivánek, Malík, 2008).
1.5
Očkování proti HPV
„Všechny dosud provedené studie podporují názor, že by se především měly očkovat ženy před zahájením pohlavního života. Aktuálně je očkování dle ACIP (Advisory Comittee on Imunization Practices) doporučováno dívkám a ženám ve věku 11 – 26 let.“ (Moderní babictví, 2011, s. 38) Principem HPV vakcinace je, že organismus je schopen vytvořit paměťové buňky a protilátky proti struktuře virus-like partikuli (VLP). Jedná se o prázdné kapsidy tvořené z kapsidových proteinů (Herbeck, 2011).
1.5.1 Očkování proti HPV pro ženy Jak již bylo řečeno, nejúčinnější prevencí proti vzniku rakoviny děložního čípku zůstává očkování. Největší účinek má vakcína tehdy, je-li aplikována dívce/ženě, která ještě nezačala být sexuálně aktivní. Lze ale vakcínu aplikovat i sexuálně aktivním ženám v jakémkoliv věku, často se tak děje jako prevence proti recidivě již prodělaného onemocnění. Cílem vakcinace je aktivace obranného systému organismu a vytvoření nové protilátky proti onemocnění (Fait a kol., 2009). Silgard (nebo také Gardasil) – vakcína obsahuje 4 typy HPV, dva typy HPV (16 a 18), způsobující HPV a další dva typy (6 a 11), jež způsobují tvorbu špičatých kondylomů. Tato vakcína byla schválena v roce 2006 pro použití v Evropské Unii, včetně České republiky u žen ve věku od 9 do 26 let (ve vyšším věku dle doporučení lékaře). V České republice se cena pohybuje okolo devíti tisíc korun. V ceně jsou zahrnuty 3 dávky vakcíny, dávkování je nutno dodržet (druhá dávka se aplikuje po dvou měsících a třetí po šesti měsících od první, musí být podány všechny 3 v průběhu 12 měsíců). Ve více než 70 % případů chrání tahle vakcína proti karcinomu děložního hrdla, ale také před nádory vulvy, pochvy, penisu a anu. Před genitálními bradavicemi chrání v 90 % případů a je také jako prevencí rekurentní respirační papilomatózy (Fait a kol., 2009). „O kvalitě vakcíny Silgard svědčí nejen její ocenění cenou Prix Galien USA 2007 pro nejlepší biomedicínskou technologii roku, ale i International Prix Galien 2008.
23
O potřebě takové vakcíny hovoří data – celosvětově je ročně diagnostikováno 270 milionů karcinomů děložního hrdla a každé dvě minuty umírá na toto onemocnění jedna žena. Ostatně Světová zdravotnická organizace (WHO) považuje očkování za druhou nejdůležitější aktivitu ve prospěch zdraví hned po zajištění pitné vody.“ (Fait a kol., 2009, s. 46 – 47) Cervarix – vakcína, kterou vyvinula společnost GlaxoSmithKline s. r. o. Na rozdíl od předchozí zmíněné, je tento druh účinný pouze proti dvěma druhům lidských papilomavirů (typy 16 a 18). V roce 2007 byla schválena pro použití v rámci Evropské Unie, včetně České republiky, s použitím pro ženy od 10 do 25 let. Tento druh očkování neslouží jako léčba již probíhajícího onemocnění (Bendová, 2008). Očkování dívkám ve věku od 9 do 14 let je prováděno ve dvou dávkách, kdy si zvolí termín první dávky a druhá dávka se aplikuje 5 až 13 měsíců od první dávky. Dívky od 15 let si zvolí termín první dávky, druhá dávka následuje za měsíc od první dávky a třetí dávka se aplikuje šest měsíců od první dávky (Cervarix, 2016). „Očkování vakcínou Cervarix proti rakovině děložního čípku je plně hrazeno zdravotními pojišťovnami, a to pro všechny 13leté dívky. Na úhradu obou dávek očkovací látky mají dívky nárok v případě, že první dávka bude aplikována nejdříve v den jejich třináctých narozenin a nejpozději den před jejich čtrnáctými narozeninami.“ (Cervarix, 2016) Mezi místní nežádoucí účinky u obou vakcín může patřit zarudnutí, bolestivost, vyrážka a otok v oblasti vpichu. Mezi celkové nežádoucí účinky patří únava, nevolnost, synkopa a bolesti svalů (Sláma, 2009). Kontraindikaci může být alergie na složky vakcíny a probíhající hořečnaté onemocnění. Podle údajů, které jsou dostupné, není těhotenství tímto očkováním ohroženo, ale skrz neexistujícím studiím není očkování doporučené při známkách těhotenství. Při studiích na zvířatech nebyly teratogenní účinky zjištěny. Při kojení nebylo zjištěno ohrožení novorozence s porovnáním s placebem (Herbeck, 2011).
1.5.2 Očkování proti HPV pro muže Hojně se hovoří o očkování proti HPV viru u žen, méně se však setkáváme s očkováním u mužů. Ačkoliv u mužů se nákaza virem HPV neprojeví formou rakovinného bujení 24
na cervixu (může se ale projevit jako rakovina dutiny ústní, nebo anální oblasti, nejčastěji při orálním styku, nebo při kontaktu kůže na kůži), je důležité mít na paměti, že muži jsou výhradními přenašeči tohoto viru. Onemocnění (sexuálně přenosné) mohou poté rozšířit i na ženu. Stejně jako ženy, i muži mohou podstoupit očkování. Nejčastěji se tak děje na základě mužova vlastního přání, nebo po dohodě s partnerkou, u níž se onemocnění projevilo. Očkování může proběhnout i na doporučení lékaře, zjistí-li u muže projevy onemocnění, vyvolané nákazou virem HPV. Nejčastěji používanou vakcínou pro muže je vakcína Silgard (Fait a kol., 2009). Silgard – nejhojněji používaná vakcína proti HPV u mužů. Aplikuje se u chlapců ve věku 9 – 15 let. U starších mužů a u mužů sexuálně aktivních se aplikace řídí pokyny lékaře. Vakcinace probíhá, stejně jako u žen, ve formě 3 dávek (Fait a kol., 2009).
25
2
Výzkumná část
2.1
Cíl výzkumu a hypotézy
2.1.1 Cíl 1. Cíl: Zjistit míru informovanosti žen o problematice HPV. 2. Cíl: Zjistit postoj žen k očkování proti HPV po 18. roku věku.
2.1.2 Hypotézy 1. Hypotéza: Předpokládám, že ženy mají základní informace o HPV. 2. Hypotéza: Domnívám se, že nejčastějším zdrojem informovanosti o HPV je gynekolog. 3. Hypotéza: Předpokládám, že ženy mají negativní postoj k očkování proti HPV po 18. roku věku. 4. Hypotéza: Domnívám se, že více než ½ žen není očkovaná proti HPV. 5. Hypotéza: Domnívám se, že všechny ženy chodí pravidelně na preventivní prohlídky ke svému gynekologovi.
2.2
Metodika výzkumu
Ve výzkumné části bakalářské práce jsem použila kvantitativní výzkum pomocí dotazníku, který byl vytvořen na základě cílů a hypotéz. Skládá se z 16 otázek, většina otázek je uzavřených, kde měly respondentky možnost vybrat jednu nebo více alternativ, 3 otázky byly otevřené, zde jsem se ptala na věk. Dotazník byl zcela anonymní a byl určen pro ženy ve věku od 15 do 60 let. K hypotéze č. 1 se vztahovaly otázky č. 2, 4, 5, 8 a 12. K hypotéze č. 2 se vztahovaly otázky č. 6 a 7. K hypotéze č. 3 se vztahovaly otázky č. 9, 10, 11 a 16. K hypotéze č. 4 se vztahovaly otázky 13, 14 a 15. K hypotéze č. 5 se vztahuje otázka č. 3. Výsledky dotazníku jsou následně vyhodnoceny.
26
2.3
Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí
Dotazníkové šetření probíhalo pomocí internetu (survio.com) a v gynekologické ambulanci MUDr. Kaluže. Oslovila jsem ženy od 15 do 60 let. Počet rozdaných dotazníku byl 150 a návratnost byla 100%.
2.4
Průběh výzkumu
Výzkum probíhal v období leden 2016 – březen 2016. Cílem dotazníků bylo zjistit míru informovanosti žen o problematice HPV a postoj žen k očkování proti HPV po 18. roce života.
2.5
Zpracování získaných dat
Výzkumná část je zpracována pomocí programu Microsoft Word a Microsoft Excel. Výsledky výzkumu jsou znázorněny v grafech a doplněny vlastním komentářem.
27
2.6
Výsledky výzkumu
2.6.1 Výsledky dotazníků Otázka č. 1: Kolik je Vám let?
Věk 3% 14 %
15-25 19 %
26-36 37-48 49-60 64 %
Graf 1 Věk
V tomto grafu je uvedeno v jaké věkové kategorii odpovídaly respondentky. Z celkového počtu 150 (100 %) respondentek jich celkem 95 (64 %) odpovědělo, že jejich věk je mezi 15 – 25 lety, mezi 26 – 36 lety se našlo 29 (19 %) respondentek, mezi 37 – 48 lety jich bylo 21 (14 %) a nejméně jich bylo ve věku od 49 – 60 a to 5 (3 %).
28
Otázka č. 2: Víte, co může způsobit karcinom děložního čípku? (více možných odpovědí)
Co může zpusobit karcinom děložního čípku Časté střídání sexuálních partnerů 6%
9%
5%
Kouření
29%
1%
HPV Konzumace alkoholu
5% 45%
Nízký věk při prvním pohlavním styku Užívání hormonální antikoncepce Nevím
Graf 2 Co způsobuje karcinom děložního čípku
Tento graf pojednává o tom, zda ženy ví, co způsobuje karcinom děložního čípku, od 150 respondentek jsem získala 253 variantních odpovědí (100 %). Z toho 73 (29 %) respondentek odpovědělo, že karcinom děložního čípku způsobuje časté střídání sexuálních partnerů, 13 (5 %) respondentek si myslí, že karcinom děložního čípku způsobuje kouření, 115 (45 %) respondentek uvedlo jako příčinu HPV, pouze 2 (1 %) respondentky uvedly za příčinu alkohol, 15 (6 %) dotazovaných žen si myslí, že karcinom děložního čípku způsobuje nízký věk při prvním pohlavním styku, 13 (5 %) žen uvedlo hormonální antikoncepci a 22 (9 %) respondentek neví.
29
Otázka č. 3: Chodíte pravidelně ke svému gynekologovi na prohlídky?
Pravidelné prohlídky u gynekologa 7%
Ano Ne
93%
Graf 3Pravidelné prohlídky u gynekologa
Ze 150 (100 %) respondentek odpovědělo 139 (93 %) žen, že pravidelně navštěvují svého gynekologa a 11 (7 %) žen uvedlo, že nenavštěvují pravidelně svého gynekologa.
30
Otázka č. 4: Myslíte si, že je přenašečem lidského papilomaviru (HPV) muž?
Přenašeč HPV 34% 53% Ano Ne Nevím
13%
Graf 4Přenašeč HPV
Ze 150 (100 %) žen uvedlo 80 (53 %), že si myslí, že je přenašečem lidského papilomaviru (HPV) muž, 19 (13 %) respondentek si myslí, že muž není přenašečem HPV a 51 (34 %) žen neví.
31
Otázka č. 5: Věděla jste, že je možnost očkování proti HPV i pro muže?
Očkování proti HPV pro muže
49%
51%
Ano Ne
Graf 5 Očkování proti HPV pro muže
Ze 150 (100 %) respondentek odpovědělo 74 (49 %), že vědělo, že se dají očkovat i muži proti HPV a 76 (51 %) respondentek to nevědělo.
32
Otázka č. 6: Kde jste poprvé slyšela o karcinomu děložního čípku?
Zdroj informací o karcinomu děložního čípku 2%
20%
11%
46%
Televize Internet Přátele, rodina Letáky U gynekologa
10%
Nikdy jsem neslyšela
11%
Graf 6 Zdroj informací o karcinomu děložního čípku
Ze 150 (100 %) dotazovaných odpovědělo nejvíce, a to 69 (46 %) žen, že poprvé o karcinomu děložního čípku slyšely u gynekologa, 30 (20 %) dotazovaných slyšelo něco o tomto problému v televizi, 17 (11 %) respondentek se poprvé dozvědělo o karcinomu děložního čípku pomocí internetu, 15 (10 %) respondentek o karcinomu děložního čípku informovali přátele a rodina, pro 16 (11 %) dotazovaných sloužily jako první zdroj informací letáky a 3 (2 %) dotazované nikdy o karcinomu děložního čípku neslyšely.
33
Otázka č. 7: Kde jste poprvé slyšela něco o lidském papilomaviru (HPV)?
Zdroj informací o HPV 7%
7% 17%
44%
Televize Internet Přátelé, rodina Letáky
16%
U gynekologa Nikdy jsem neslyšela
9%
Graf 7 Zdroj informací HPV
Ze 150 (100 %) dotazovaných odpovědělo 67 (44 %) žen, že poprvé o lidském papilomaviru (HPV) slyšely u gynekologa, 11 (7 %) dotazovaných slyšelo něco o HPV v televizi, 25 (17 %) respondentek se poprvé dozvědělo o lidském papilomaviru pomocí internetu, 24 (16 %) respondentek o HPV informovali přátele a rodina, pro 13 (9 %) dotazovaných sloužily jako první zdroj informací letáky a 10 (7 %) žen nikdy o lidském papilomaviru (HPV) neslyšelo.
34
Otázka č. 8: V jakém věku si myslíte, že je očkování nejúčinnější?
Nejlepší věk pro očkování 10 let 1%
1%
11%
1%
12 let
5%
2% 28%
13 let 14 let 15 let 16 let
29%
17 let 22%
18 let Před zahájením pohlavního života
Graf 8 Nejlepší věk pro očkování
Ze 150 (100 %) respondentek odpověděly 2 (1 %), že si myslí, že očkování je nejlepší podstoupit v 10 letech, 8 (5 %) dotazovaných si myslí, že nejlepší věk pro očkování je 12 let, 41 (28 %) žen si myslí, že 13 let je nejlepší věk na očkování, 33 (22 %) dotazovaných si myslí, že ve 14 letech je očkování nejúčinnější, 43 (29 %) respondentek je přesvědčeno o tom, že nejúčinnější je očkování v 15 letech, 4 (2 %) si myslí, že nejlepší věk je v 16 letech, 1 (1 %) respondentka si myslí, že 17 let je ideální na očkování proti HPV, 1 (1 %) respondentka si myslí, že 18 let je nejlepší na očkování a 17 (11 %) žen si myslí, že nejúčinnější je očkování před zahájením pohlavního života.
35
Otázka č. 9: Myslíte si, že po 18. roku věku má očkování stejný efekt jako před prvním pohlavním stykem?
Názor na očkování po 18. roku věku 17%
18%
Ano Ne Nevím
65%
Graf 9 Názor na očkování po 18. roku věku
Ze 150 (100 %) respondentek 28 (18 %) si myslí, že očkování má stejný efekt po 18. roku věku jako před prvním pohlavním stykem, 97 (65 %) žen si nemyslí, že očkování po 18. roku věku má stejný efekt jako před prvním pohlavním stykem a 25 (17 %) respondentek neví.
36
Otázka č. 10: Nechala byste svou dceru očkovat?
Očkování dcery 16% 11%
Ano Ne Nevím
73%
Graf 10 Očkování dcery
Ze 150 (100 %) dotazovaných odpovědělo 110 (73 %) žen, že by nechalo svou dceru očkovat proti lidskému papilomaviru (HPV), 16 (11 %) žen odpovědělo, že by nenechalo svou dceru očkovat a 24 (16 %) respondentek neví.
37
Otázka č. 11: Pokud ano, v kolika letech?
V kolika letech by ženy nechaly očkovat dceru 3%
4%
4%
11%
6%
5%
12 let 29%
13 let 14 let 15 let 16 let 17 let 18 let
38%
Podle situace
Graf 11 V kolika letech by ženy nechaly očkovat dceru
Ze 110 (100 %) respondentek, které odpověděly, že by nechaly svou dceru očkovat odpovědělo 7 (6 %), že by svou dceru nechaly očkovat ve 12 letech, 6 (5 %) by svou dceru nechalo očkovat ve 13 letech, 32 (29 %) dotazovaných by nechalo svou dceru očkovat ve 14 letech, 42 (38 %) žen by nechalo svou dceru očkovat v 15 letech, 4 (4 %) respondentky by nechaly svou dceru očkovat v 16 letech, 3 (3 %) dotazované by nechaly svou dceru očkovat v 17 letech, 4 (4 %) respondentky by nechaly dceru očkovat v 18 letech a 12 (11 %) respondentek odpovědělo, že by záleželo na situaci.
38
Otázka č. 12: Věděla jste, že se dá očkovat proti lidskému papilomaviru (HPV)?
Informovanost o možnosti očkování 8%
Ano Ne
92%
Graf 12 Informovanost o možnosti očkování
Ze 150 (100 %) respondentek 138 (92 %) vědělo, že se dá očkovat proti lidskému papilomaviru (HPV) a 12 (8 %) respondentek nevědělo, že tato možnost existuje.
39
Otázka č. 13: Jste očkovaná?
Očkování 35%
Ano Ne
65%
Graf 13 Očkování
Ze 150 (100 %) respondentek je 52 (35 %) očkovaných proti lidskému papilomaviru (HPV) a 98 (65 %) žen není očkovaných proti tomuto viru.
40
Otázka č. 14: Pokud jste očkovaná, jaký typ máte?
Typ očkování
48% 52%
Silgard Cervarix
Graf 14 Typ očkování
Z 52 (100 %) respondentek, které odpověděly, že jsou očkované má 25 (48 %) žen Silgard vakcínu a 27 (52 %) žen Cervarix vakcínu.
41
Otázka č. 15: V kolika letech jste byla očkovaná?
V kolika letech byly ženy očkované 4% 11%
2%
2% 23% 13 let 15 let 16 let 18 let 23 let 25 let
27%
38 let 31%
Graf 15 V kolika letech byly ženy očkované
Z 52 (100 %) respondentek, které odpověděly, že jsou očkované jich 12 (23 %) bylo očkovaných ve 13 letech, 16 (31 %) v 15 letech, 14 (27 %) v 16 letech, 6 (11 %) v 18 letech, 2 (4 %) ve 23 letech, 1 (2 %) ve 25 letech a 1 (2 %) v 38 letech.
42
Otázka č. 16: Domníváte se, že cena za očkování je přijatelná?
Cena očkování 30%
34%
Ano Ne Neznám cenu očkování
36%
Graf 16 Cena očkování
Ze 150 (100 %) respondentek si 45 (30 %) myslí, že cena za očkování je přijatelná, 54 (36 %) si nemyslí, že je cena za očkování přijatelná a 51 (34 %) dotazovaných nezná cenu za očkování proti lidskému papilomaviru (HPV).
43
2.6.2 Výsledky hypotéz Hypotéza č. 1: Předpokládám, že ženy mají základní informace o HPV. Tabulka 1 Hypotéza č. 1
Co způsobuje
Správná
Nesprávná
Odpověď
odpověď
odpověď
“nevím“
n
%
n
%
n
%
n
%
229
90 %
2
1%
22
9%
253
100 %
80
53 %
19
13 %
51
34 %
150
100 %
74
49 %
76
51 %
-
-
150
100 %
144
96 %
6
4%
-
-
150
100 %
138
92 %
12
8%
-
-
150
100 %
Celkem
karcinom děložního čípku Přenašeč HPV muž Očkování proti HPV pro muže Nejlepší věk pro očkování Informovanost o možnosti očkování
Z výsledku výzkumu vyplývá, že 90 % dotazovaných žen mělo základní informace o tom, co způsobuje karcinomu děložního čípku, 53 % žen vědělo, že je přenašečem HPV muž, 49 % žen vědělo, že je očkování proti HPV i pro muže, 96 % žen zvolilo jako nejlepší věk pro očkování proti HPV věk od 10 – 15 let a dále některé ženy uvedly, že nejlepší je očkovat před prvním pohlavním stykem a 92 % žen vědělo, že se dá očkovat proti HPV. Tato hypotéza se potvrdila.
44
Hypotéze č. 2: Domnívám se, že nejčastějším zdrojem informovanosti o HPV je gynekolog. Tabulka 2 Hypotéze č. 2
Zdroj informací o
Zdroj informací o HPV
karcinomu děložního čípku n
%
n
%
Televize
30
20 %
11
7%
Internet
17
11 %
25
17 %
Přátelé, rodina
15
10 %
24
16 %
Letáky
16
11 %
13
9%
U gynekologa
69
46 %
67
44 %
Nikdy jsem neslyšela
3
2%
10
7%
Celkem
150
100 %
150
100 %
Z výsledku výzkumu vyplývá, že u 46 % dotazovaných žen je hlavním zdrojem informací o karcinomu děložního čípku gynekolog a u 44 % dotazovaných žen je hlavním zdrojem informací o HPV také gynekolog. Tato hypotéza se potvrdila.
45
Hypotéze č. 3: Předpokládám, že ženy mají negativní postoj k očkování proti HPV po 18. roku věku. Tabulka 3 Hypotéza č. 3a
Očkování po 18.
Očkování dcery
roku věku
Přijatelná cena za očkování
n
%
n
%
n
%
Ano
28
18 %
110
73 %
45
30 %
Ne
97
65 %
16
11 %
54
36 %
Nevím
25
17 %
24
16 %
-
-
Neznám cenu
-
-
-
-
51
34 %
150
100 %
150
100 %
150
100 %
očkování Celkem Tabulka 4 Hypotéza č. 3b
V kolika letech by ženy nechaly
n
%
12 let
7
6%
13 let
6
5%
14 let
32
29 %
15 let
42
38 %
16 let
4
4%
17 let
3
3%
18 let
4
4%
Podle situace
12
11 %
Celkem
150
100 %
očkovat dceru
46
Z výsledků výzkumu vyplývá, že 65 % dotazovaných žen si nemyslí, že očkování po 18. roku věku má stejný efekt jako před prvním pohlavním stykem, 73 % žen by nechalo svou dceru očkovat a to nejčastěji ve 38 % v 15 letech, ve 29 % ve 14 letech a 11 % dotazovaných žen by svou dceru nechalo očkovat podle situace. Cena za očkování je přijatelná pro 30 % dotazovaných žen, 34 % žen nezná cenu očkování a pro 36 % žen není cena přijatelná. Tato hypotéza se potvrdila. Hypotéza č. 4: Domnívám se, že více než ½ žen není očkovaná proti HPV. Tabulka 5 Hypotéza č. 4a
Jste očkovaná
n
%
Typ očkování
n
%
Ano
52
35 %
Silgard
25
48 %
Ne
98
65 %
Cervarix
27
52 %
Celkem
150
100 %
Celkem
52
100 %
Tabulka 6 Hypotéza č. 4b
V kolika letech byly ženy očkované
n
%
13 let
12
23 %
15 let
16
31 %
16 let
14
27 %
18 let
6
11 %
23 let
2
4%
25 let
1
2%
38 let
1
2%
Celkem
52
100 %
Z výzkumu vyplývá, že nadpoloviční většina, tj. 65 % dotazovaných žen není očkování proti HPV. Tato hypotéza se potvrdila. 47
Hypotéza č. 5: Domnívám se, že všechny ženy chodí pravidelně na preventivní prohlídky. Tabulka 7 Hypotéza č. 5
Pravidelné prohlídky u
n
%
Ano
139
93 %
Ne
11
7%
Celkem
150
100 %
gynekologa
Z výsledků výzkumu vyplývá, že 93 % dotazovaných žen navštěvuje pravidelně svého gynekologa. Tato hypotéza se nepotvrdila.
48
2.7
Diskuze
Při psaní bakalářské práce jsem zvolila dva cíle a k nim se vázajících pět hypotéz. Úkolem práce bylo zmapovat postoj žen k vakcinaci proti viru HPV po 18. roce života a do jaké míry jsou ženy o problematice informovány. Předpokládala jsem, že většina žen má o nákaze virem HPV základní informace a že tyto informace získávají nejčastěji od svého gynekologa. Domnívala jsem se, že převážná většina žen nezanedbává pravidelné gynekologické prohlídky a jsou též toho názoru, že prevence je nejúčinnější zbraní proti propuknutí nákazy a může sloužit ke včasnému zachycení a zahájení léčby. Rovněž jsem nahlédla na to, jaký je postoj žen k očkování po zahájení pohlavního života ženy. V neposlední řadě jsem se zaměřila na to, zda oslovené ženy samy očkované jsou a jaké je zastoupení očkovaných žen v celkovém vzorku respondentek. Z provedeného výzkumu vyplývá, že většina žen je obeznámena s tím, co karcinom děložního čípku způsobuje a nejvíce z nich má tuto informaci od svého gynekologa, kterého v pravidelných intervalech svědomitě navštěvuje velká většina z nich. Gynekolog je také nejčastějším zdrojem, kde se ženám dostane informací o samotném očkování proti viru HPV. Většina žen je také přesvědčena, že očkování po 18. roce života již nemá tak velký efekt, jako očkování v dřívějším věku. Na okraj také nahlédneme na to, jaký mají ženy postoj k očkování, kdyby se vakcinace týkala jejich dcer. Výsledky výzkumu jsem porovnala s prací Menčíkové (2011). Její práce byla zaměřena podobným směrem, a to na problematiku rakoviny děložního hrdla a nákazu virem HPV, její práce klade též důraz na prevenci proti tomuto onemocnění. Dále s prací Kučové (2011), která se ve své práci zabývala otázkou prevence proti onemocnění virem HPV. Hypotéza č. 1: Předpokládám, že ženy mají základní informace o HPV. Z výzkumu vyplývá, že 45 % žen je správně informováno o tom, co způsobuje karcinom děložního čípku, tedy nákaza virem HPV. Jelikož dostaly respondentky možnost zvolit více odpovědí, dalších 29 % z nich správně zvolilo časté střídání sexuálních partnerů jako jednu z možných příčin vzniku nákazy, dále 5 % žen správně odpovědělo, že kouření může také způsobovat karcinom děložního čípku, 6 % dotazovaných žen správně zvolilo možnost nízký věk při prvním pohlavním styku a 5 % označilo hormonální antikoncepci za příčinu vzniku karcinomu děložního čípku. Respondentky také byly 49
ve většině případů informovány o tom, že přenašečem nákazy je muž. Muže, jako přenašeče onemocnění, zvolilo celkem 53 % žen, tedy více než polovina. Tento výsledek byl dle mého názoru překvapivý. Dále 34 % dotázaných žen naopak vůbec nevědělo, že přenašečem je muž a 13 % z celkového vzorku respondentek tuto možnost zcela zavrhlo. S tímto souvisely i výsledky jedné z následujících otázek, kde 49 % dotázaných bylo obeznámeno s možností očkování proti viru HPV u mužů, 51 % žen o této možnosti nevědělo. Ženy se celkově domnívaly, že nejvhodnější dobou pro zahájení očkování je věk mezi 10 – 15 lety a před zahájením pohlavního života. Pro očkování v 10 letech života dívky bylo nakloněno 1 % žen, 5 % ve 12 letech, ve 13 letech 27 % žen, ve 14 letech 22 %, věk 15 let by jako vhodnou dobu k očkování vidělo 29 % dotázaných a 11 % dotazovaných si myslí, že nejúčinnější je očkování před zahájením pohlavního života. K očkování po 18. roce života bylo nakloněno pouze 1 % z nich. Ve výzkumném vzorku se našlo pouze minimum takových žen, které o možnosti očkování vůbec nevěděly. Téměř většina respondentek (92 %) věděla, že je zde možnost nechat se očkovat proti lidskému papilomaviru. K této hypotéze se vztahuje otázka č. 2: Víte, co může způsobit karcinom děložního čípku?, otázka č. 4: Myslíte si, že je přenašečem lidského papilomaviru (HPV) muž?, otázka č. 5: Věděla jste, že je možnost očkování proti HPV i pro muže?, otázka č. 8: V jakém věku si myslíte, že je očkování nejúčinnější?, a otázka č. 12: Věděla jste, že se dá očkovat proti lidskému papilomaviru (HPV)? Tato hypotéza se potvrdila, jelikož z uvedeného vyplývá, že většina žen má o očkování proti HPV základní informace, ale v některých otázkách (očkování pro muže) byly respondentky edukované v menší míře. Menčíková (2011) ve svém výzkumu došla k závěru, že respondentky byly o problematice dobře informované. Výsledky se mírně rozcházejí, protože Menčíková (2011) ve svém výzkumu nepoložila otázku týkající se očkování pro muže. Otázka očkování u mužů se ale shoduje s výsledky výzkumu Kučové (2011), z jejíchž šetření vyplynulo, že nadpoloviční většina dotázaných (58 %) o očkování u mužů nevěděla a 40 % se domnívalo, že je vhodné proti viru HPV nechat očkovat i muže (chlapce). Hypotéza č. 2: Domnívám se, že nejčastějším zdrojem informovanosti o HPV je gynekolog. Zde bylo zkoumáno, zda je gynekolog hlavním zdrojem informací. 46 % respondentek uvedlo, že poprvé o karcinomu děložního hrdla slyšelo z úst svého 50
gynekologa. O původci nákazy, tedy viru HPV jako takovém bylo od svého gynekologa informováno 44 % žen. Krom gynekologa byly nabídnuty i další zdroje informací, jako televize, internet, letáky, nebo vyprávění známých. Tyto zdroje informací však měly u respondentek jen nízké % zastoupení. K této hypotéze se vztahuje otázka č. 6: Kde jste poprvé slyšela o karcinomu děložního čípku?, a otázka č. 7: Kde jste poprvé slyšela něco o lidském papilomaviru (HPV)? Tato hypotéza se mi potvrdila. Gynekolog je první zdroj informací, kde se ženy dozvídají o lidském papilomaviru a rakovině děložního čípku. Tyto výsledky se rozcházejí s výsledky výzkumu Kučové (2011), která uvádí, že nejvíce informací ženy získávají z médií (76 %) a ke svému gynekologovi si jde pro radu pouze 35 % dotazovaných. Hypotéza č. 3: Předpokládám, že ženy mají negativní postoj k očkování proti HPV po 18. roku věku. Z výzkumu vyplývá, že 65 % respondentek je toho názoru, že očkování po 18. roce věku nemá stejný efekt jako očkování v mladším věku, či před zahájením pohlavního života. Dále vyplývá, že pokud by respondentky nechaly proti HPV
infekci
očkovat
svoje
dcery
(s
očkováním
u
dcery by
souhlasilo
73 % dotázaných), udělaly by tak v 6 % případů ve 12 letech, v 5 % ve 13 letech, ve 29 % ve 14 letech, v 38 % v 15 letech, ve 4 % v 16 letech, ve 3 % v 17 letech, ve 4 % v 18 letech a 11 % žen by svou dceru nechalo očkovat podle situace. Když se podíváme na otázku, zda se ženy domnívají, že cena za očkování je přijatelná, tak 34 % z dotazovaných nemělo představu o cenové relaci za očkování, 30 % žen považovalo cenu očkování za přijatelnou a 36 % se domnívalo, že cena přijatelná není. V otázce cenové relace očkování byly výsledky (přijatelná – nepřijatelná – neznám cenu) prakticky vyrovnané. K této hypotéze se vztahuje otázka č. 9: Myslíte si, že po 18. roku věku má očkování stejný efekt jako před prvním pohlavním stykem?, otázka č. 10: Nechala byste svou dceru očkovat?, otázka č. 11: Pokud ano, v kolika letech?, a otázka č. 16: Domníváte se, že cena za očkování je přijatelná? Hypotéza se potvrdila, neboť většina žen má skutečně negativní postoj k očkování po 18. roce věku. Zajímavé je srovnání s výzkumem Kučové (2011), která se zajímala taktéž o finanční hledisko vakcinace. Její respondentky znaly cenu vakcíny i výši
51
příspěvku pojišťovnou. Zjistila také, že respondentky považují za nejvhodnější dobu pro očkování nižší věk než 18 let a dobu před zahájením sexuálního života (78 %). Zde se výsledky výzkumu shodují. Hypotéza č. 4: Domnívám se, že více než ½ žen není očkovaná proti HPV. Z výzkumu je patrné, že nadpoloviční většina dotazovaných – 65 %, není očkovaná proti rakovině děložního čípku. V otázce na konkrétní vakcínu jsou výsledky velmi vyrovnané. 52 % žen volilo vakcínu Cervarix a 48 % volilo vakcinaci preparátem Silgard. Očkování mezi 13. – 15. rokem podstoupilo 54 % respondentek. Ženy, které byly dotazované, podstoupily nejčastěji očkování v 15 letech (31 %) a dále v 16 letech, což bylo 27 % z nich. Téměř třetina respondentek podstoupila očkování již ve 13 letech, což bylo 23 % z nich. Z těchto výsledků a výsledků následující otázky lze předpokládat, že ženy byly očkované v mladém věku, kdy očkování nebylo hrazené jimi samotnými. K této hypotéze se vztahuje otázka č. 13: Jste očkovaná?, otázka č. 14: Pokud jste očkovaná, jaký typ máte?, a otázka č. 15: V kolika letech jste byla očkovaná? Tato hypotéza se potvrdila. Výsledky po srovnání s výzkumem Menčíkové (2011) se shodují. Menčíková (2011) ve svém zkoumání došla k závěru, že 60 % respondentek očkováno není a to především z důvodu vysoké ceny za vakcínu. Hypotéza č. 5: Domnívám se, že všechny ženy chodí pravidelně na preventivní prohlídky ke svému gynekologovi., Z výzkumu vyplývá, že většina dotázaných žen (93 %) navštěvuje pravidelně svého gynekologa. K této hypotéze se vztahuje otázka č. 3: Chodíte pravidelně ke svému gynekologovi na prohlídky? Hypotéza se nepotvrdila, neboť jsem se domnívala, že na preventivní prohlídky chodí pravidelně 100 % žen. Avšak z mého výzkumu vyšlo, že na pravidelné preventivní prohlídky chodí 93 % dotazovaných žen. K porovnání je např. výzkum Menčíkové (2011), která došla k výsledkům, že svého gynekologa pravidelně navštěvuje 76 % dotázaných. V jejím průzkumu je také zajímavé, že 88 % respondentek by pravidelné gynekologické prohlídky méně zanedbávaly v případě, že by je gynekolog zval předem pomocí pozvánek.
52
2.8
Návrh řešení a doporučení pro praxi
Myslím si, že práce by mohla být přínosná pro všechny ženy. Pro širokou veřejnost by práce mohla sloužit jako edukační materiál, protože obsahuje informace o HPV viru jako takovém, o rakovině děložního čípku, ale samozřejmě také o tom, jak se před nákazou virem chránit a předejít onemocnění tím, že zamezíme rizikovému chování. V práci je krátce shrnuta anatomie ženských pohlavních orgánů a samostatná kapitola je také věnována vakcínám, které jsou dostupné v naší zemi. Z výzkumu vyplývá, že by mělo být mezi laiky rozšířeno podvědomí o očkování proti viru HPV i u mužů, jelikož stále mnoho žen nepovažuje muže za přenašeče onemocnění a stále převládá názor, že rakovina děložního čípku a nákaza virem HPV je ryze ženská záležitost. Myslím si, že by bylo vhodné tento postoj změnit. Také si myslím, že je stále mnoho žen, které proti HPV viru očkované nejsou, a předpokládám, že je to i z důvodu nízké informovanosti. Z výzkumu vyplývá, že většina žen chodí pro radu přímo ke svému gynekologovi, ale můj názor je takový, že gynekolog při běžné preventivní prohlídce nemá dostatek prostoru, aby pacientce předal kompletní informace. Práce by mohla sloužit i jako edukační materiál v čekárnách gynekologů, nebo na gynekologických odděleních.
53
Závěr V teoretické části práce byly stručně popsány vnitřní a vnější ženské pohlavní orgány včetně jejich stručné charakteristiky a funkce. Dále jsme se přesunuli k nádorům jako takovým. Bylo vysvětleno, co vlastně nádor je, jak vzniká a které vlivy k jeho vzniku přispívají. Dále vlastnosti nádorů, kde bylo popsáno, jak se nádory tvoří, jaké jsou predispozice ke vzniku nádoru a také to, jak se chovat abychom dodržovali správné zásady prevence. Kapitola pojednávající o rozdělení nádorů nám zase pomohla vysvětlit, že nádory rozeznáváme také podle toho, ve které tkáni v lidském těle se tvoří. Zmínili jsme např. fibrom, osteom, nebo liposarkom. Dále jsme se dostali k lidským papilomavirům jako takovým. Co to přesně lidský papilomavirus je, jaké jsou jeho typy a také to, že je to onemocnění způsobující ve vážných případech karcinom děložního čípku. Karcinom děložního čípku je svými vlastnostmi popsán jako každý jiný nádor výše zmíněný, který má ovšem svá specifika. Bylo vysvětleno, jaké jsou příčiny karcinomu děložního čípku (i jak se jim vyvarovat), jaké jsou příznaky a projevy, jak lze pacientku při prevenci vyšetřit a jaké existují vyšetřovací a screeningové metody. Pokud je karcinom v pokročilejším stadiu, nastupuje jeho léčba, o které také pojednává jedna z kapitol této bakalářské práce. Jelikož se porodní asistentky ve své praxi setkávají i s karcinomem tohoto typu v těhotenství, nalezneme důležité informace i o této problematice. V neposlední řadě jsme si představili, co je to očkování proti HPV u žen i u mužů, a které druhy vakcinace jsou v naší zemi k dispozici. Ve výzkumné části práce jsem zaznamenala výsledky dotazníkového šetření do grafů a poté jsou zhodnoceny a porovnány s výsledky jiných výzkumů. Na základě těchto výsledků jsou následně potvrzeny nebo vyvráceny navržené hypotézy. Na začátku byly stanoveny dva cíle. V návaznosti na ně pak bylo vytvořeno pět hypotéz. Cíl č. 1: Zjistit míru informovanosti žen o problematice HPV. Z výzkumu vyplynulo, že míra informovanosti žen v této oblasti je vysoká, co se týká obecných informací a viru HPV pouze ptáme-li se na hledisko žen. Informovanost respondentek klesala, pokud došlo na otázky mužů, tedy muž jako přenašeč onemocnění a očkování proti viru HPV u mužů. Respondentky byly dotázány, zda vědí, jaká je příčina vzniku karcinomu děložního čípku. Zde byla informovanost poměrně vysoká, protože k viru HPV jako původci se přiklonilo 45 % žen a k častému střídání sexuálních partnerů 29 %. Odpověď nevím zvolilo 9 % respondentek, z čehož je patrné, že i přes snahu o vysokou
54
informovanost je zde stále spousta žen, které příčinu vzniku karcinomu neznaly. V otázce, zda je přenašečem HPV viru muž, správně odpovědělo 53 % žen, nicméně záporné a neurčité odpovědi jsme se dočkali celkem v 47 %. U této otázky by mohl být podíl odpovědí vyšší, jelikož vědomí, že přenašečem je muž, má své důležité místo, co se týká prevence. Ze stejného důvodu by se mělo více mluvit o očkování proti HPV u mužů, protože s touto možností bylo dle výzkumu seznámeno jen 49 % žen. Co se týká zdrojů, z nichž nejvíce žen čerpalo informace, 46 % se o karcinomu děložního čípku informovalo u svého gynekologa a o původci onemocnění, lidském papilomaviru se 44 % žen informovalo tamtéž. Ostatní zdroje informací jako televize, internet, názory známých nebo informační brožury byli zmíněny jen v malých počtech. Tento výsledek mě mírně překvapil, protože např. internet jako informační zdroj bych čekala v hojnějším zastoupení kvůli své snadné dostupnosti. O skutečnosti, že existuje možnost očkování proti HPV, věděla většina žen (92 %). Skutečně očkovaných však bylo pouze 35 %. Tento výsledek je zarážející, neboť i přes to, že ženy jsou dle mého názoru informované dobře o dané problematice, pouze asi třetina z nich očkování podstoupila. Zde by stálo za další zkoumání zjistit přesnou příčinu (vysoká cena, domnělý vysoký věk pro začátek očkování atd.). Tohoto se dotýká jedna z dalších výzkumných otázek, zda je cena za očkování přiměřená. Pouze 30 % žen se domnívalo, že cena přiměřená je. Otázkou zůstává, zda by žen očkovaných proti HPV přibylo, pokud by byla cena jiná, či na vakcínu výrazněji přispívaly zdravotní pojišťovny. Respondentky, které očkovány byly, použily k vakcinaci buď vakcínu Silgard (48 %), nebo Cervarix (52 %). Zajímavým předmětem dalšího zkoumání by mohlo být, na základě čeho se ta která žena přiklonila ke konkrétní vakcíně. Z celkového výzkumu vyplývá, že ženy jsou informované poměrně dobře v otázkách týkajících se ženské stránky problematiky, ale méně informované při zaměření se na muže. Tento cíl byl splněn. Cíl č. 2: Zjistit postoj žen k očkování proti HPV po 18. roce věku. Většina žen se domnívala, že nejlepší věk pro očkování je v rozmezí mezi 13 – 15 lety, tento názor zastávalo 78 % dotázaných. Oproti tomu možnost 18 let jako věk pro vakcinaci zvolilo pouze 1 % dotazovaných. Dále si 65 % žen myslelo, že očkování po 18. roce věku nemá takový efekt jako očkování před zahájením pohlavního života. Pokud se jednalo o očkování svých dcer, v 73 % byla odpověď kladná, zároveň by 78 % z nich tak učinilo mezi 12. a 15. rokem života dcery. Respondentky, které již očkované byly, 55
podstoupily nejčastěji očkování mezi 13. a 16. rokem (81 %). Postoj k očkování po 18. roce byl tedy vesměs záporný. Tento cíl byl splněn.
56
Seznam použité literatury ADAM, Zdeněk a kol., 2011. Obecná onkologie. 1. vyd. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-715-8. BENDOVÁ, Marie, 2008. Co by měly ženy znát o rakovině (karcinomu) děložního čípku: rady nejen pro pacientky. Praha: Liga proti rakovině, 20 s. Cena očkování vakcínou Cervarix. Cervarix [online]. Praha: Copyright © 2015, 2016 [cit.
2016-03-23].
Dostupné
z:
http://www.cervarix.cz/cena-ockovani-vakcinou-
cervarix/ FAIT, Tomáš, 2009. Očkování proti lidským papilomavirům: kvadrivalentní HPV vakcína Silgard tři roky v klinické praxi. Praha: Maxdorf. Preventivní medicína, 1. ISBN 978-80-7345-204-9. FREITAG, Pavel, 2007. Onkogynekologie.
Moderní gynekologie a porodnictví.
Časopis pro celoživotní vzdělávání lékařů. Ročník 16/2007, číslo 3. ISSN 1211-1058. HERBECK,
Georg,
2011. Atlas
kolposkopie.
Praha:
Maxdorf.
Jessenius.
ISBN 978-80-7345-249-0. KAHN, J., A., 2009. Gynekologie po promoci. Ročník 9/ září – říjen 2009, číslo 5. ISSN 1213-2578. KLANICA, K., A. SKŘIVÁNEK a T. MALÍK, 2008. Problematika karcinomu hrdla děložního: sborník přednášek. Brno: Sdružení soukromých gynekologů České republiky. ISBN 978-80-254-4674-4. KUČOVÁ,
Vladimíra,
2011.
HPV
infekce
a
prevence.
Bakalářská
práce.
Fakulta Palackého v Olomouci. Fakulta zdravotnických věd. MAČÁK, Jiří a Jana MAČÁKOVÁ, 2011. Patologie. Vyd. 1. Praha: Grada. ISBN 80-247-0785-3. MENČÍKOVÁ, Lucie, 2011. Informovanost žen o prevenci karcinomu děložního čípku. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra zdravotnických studií. Moderní babictví 20: Odborný časopis pro porodnictví a gynekologii, 2011. Praha: Levret s. r. o. ISSN 1214-5572. 57
Nové možnosti vakcinace proti cervikálnímu karcinomu: odborné sympozium [abstrakta:22. listopad 2007, Státní opera Praha. Praha: JS Press, 2007. ISBN 978-80-87036-15-0. ONDRUŠ, Jiří a kol., 2013. Screening karcinomu děložního hrdla. Praha: Maxdorf. Ambulantní gynekologie. ISBN 978-80-7345-322-0. RAUŠOVÁ, Eva, 2009. Průvodce ženy při onemocnění děložního čípku. 1. vyd. V Praze: Mladá fronta. Lékař a pacient. ISBN 978-80-204-2048-0. ROZTOČIL,
Aleš,
2008. Moderní
porodnictví.
1.
vyd.
Praha:
Grada.
ISBN 978-80-247-1941-2. ROZTOČIL, Aleš, 2015. Moderní gynekologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, dotisk 2015. ISBN 978-80-247-2832-2. SÁK, Petr, 2010. Vybrané kapitoly z gynekologie pro porodní asistentky. 1. vyd. V
Českých
Budějovicích:
Jihočeská
univerzita,
Zdravotně
sociální
fakulta.
ISBN 978-80-7394-235-9. SLÁMA, Jiří, 2009. Cervarix – jen bivalentní vakcína. Moderní gynekologie a porodnictví. Časopis pro celoživotní vzdělávání lékařů, ročník 18/2009, číslo 3. ISSN 1211-1058. SLÁMA, Jiří, 2010. Vybrané kapitoly z endokrinologie. Moderní gynekologie a porodnictví. Časopis celoživotního vzdělávání lékařů, ročník 19/2010, číslo 2. ISSN 1211-1058. SLÁMA, Jiří, 2011. Průvodce žen při onemocnění děložního hrdla. 1. vyd. Praha: Mladá fronta. ISBN 978-80-204-2472-3. SMITH, B. Harris, 2013. Handbook on humanpapillomavirus: prevalence, detection and management. Billericay. Hauppauge, NY: Nova Science Publishers, Inc. ISBN 978-162-6186-729. VOKURKA, Martin a Jan HUGO, 2015. Velký lékařský slovník. 10. aktualizované vydání. Praha: Maxdorf. Jessenius. ISBN 978-80-7345-456-2. ŽALOUDÍK, Jan, 2008. Vyhněte se rakovině, aneb, Prevence zhoubných nádorů pro každého. 1. vyd. Praha: Grada. Doktor radí. ISBN 978-80-247-2307-5. 58
Seznam grafů Graf 1 Věk ...................................................................................................................... 28 Graf 2 Co způsobuje karcinom děložního čípku ............................................................ 29 Graf 3Pravidelné prohlídky u gynekologa ...................................................................... 30 Graf 4Přenašeč HPV ....................................................................................................... 31 Graf 5 Očkování proti HPV pro muže ............................................................................ 32 Graf 6 Zdroj informací o karcinomu děložního čípku .................................................... 33 Graf 7 Zdroj informací HPV ........................................................................................... 34 Graf 8 Nejlepší věk pro očkování ................................................................................... 35 Graf 9 Názor na očkování po 18. roku věku ................................................................... 36 Graf 10 Očkování dcery .................................................................................................. 37 Graf 11 V kolika letech by ženy nechaly očkovat dceru ................................................ 38 Graf 12 Informovanost o možnosti očkování ................................................................. 39 Graf 13 Očkování............................................................................................................ 40 Graf 14 Typ očkování ..................................................................................................... 41 Graf 15 V kolika letech byly ženy očkované .................................................................. 42 Graf 16 Cena očkování ................................................................................................... 43
Seznam tabulek Tabulka 1 Hypotéza č. 1 ................................................................................................. 44 Tabulka 2 Hypotéze č. 2 ................................................................................................. 45 Tabulka 3 Hypotéza č. 3a ............................................................................................... 46 Tabulka 4 Hypotéza č. 3b ............................................................................................... 46 Tabulka 5 Hypotéza č. 4a ............................................................................................... 47 Tabulka 6 Hypotéza č. 4b ............................................................................................... 47 Tabulka 7 Hypotéza č. 5 ................................................................................................. 48
59
Seznam příloh Příloha 1 Dotazník .......................................................................................................... 61 Příloha 2 Povolení ke sběru dat ...................................................................................... 63
60
Příloha 1 Dotazník Dobrý den, Jmenují se Sabina Svobodová a studuji 3. ročník Vysoké školy polytechnické Jihlava, obor porodní asistentka. Chtěla bych Vás tímto poprosit o vyplnění dotazníku, který bude sloužit k mé bakalářské práci, která nese název „Postoj žen k očkování proti HPV u žen po 18. roku věku.“ Dotazník je zcela anonymní a veškeré výsledky budou použity pouze k účelům mojí bakalářské práce. Mnohokrát Vám děkuji za Vaše odpovědi a čas. 1) Kolik je Vám let? a. 15 – 25 b. 26 – 36 c. 37 – 48 d. 49 – 60 2) Víte, co může způsobit karcinom děložního čípku? (více možných odpovědí) a. Časté střídání sexuálních partnerů b. Kouření c. Lidský papilomavirus (HPV) d. Konzumace alkoholu e. Nízký věk při prvním pohlavním styku f. Užívání hormonální antikoncepce g. Nevím 3) Chodíte pravidelně ke svému gynekologovi na prohlídky? a. Ano b. Ne 4) Myslíte si, že je přenašečem lidského papilomaviru (HPV) muž? a. Ano b. Ne c. Nevím 5) Věděla jste, žeje možnost očkování proti HPV i pro muže? a. Ano b. Ne 6) Kde jste poprvé slyšela o karcinomu děložního čípku? a. Televize b. Internet c. Přátelé, rodina d. Letáky 61
e. U gynekologa f. Nikdy jsem neslyšela 7) Kde jste poprvé slyšela něco o lidském papilomaviru (HPV)? a. Televize b. Internet c. Přátelé, rodina d. Letáky e. U gynekologa f. Nikdy jsem neslyšela 8) V jakém věku si myslíte, že je očkování nejúčinnější? a. ……………. 9) Myslíte si, že po 18. roku věku má očkování stejný efekt jako před prvním pohlavním stykem? a. Ano b. Ne c. Nevím 10) Nechala byste svou dceru očkovat? a. Ano b. Ne c. Nevím 11) Pokud ano, v kolika letech? a. ……………. 12) Věděla jste, že se dá očkovat proti lidskému papilomaviru (HPV)? a. Ano b. Ne 13) Jste očkovaná? a. Ano b. Ne 14) Pokud jste očkovaná, jaký typ máte? a. Silgard b. Cervarix 15) V kolika letech jste byla očkovaná? a. ……………. 16) Domníváte se, že cena za očkování je přijatelná? a. Ano b. Ne c. Neznám cenu očkování
62
Příloha 2 Povolení ke sběru dat
63
