VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Porodní asistentka. Péče o předčasně narozeného novorozence. Bakalářská práce

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Porodní asistentka

Péče o předčasně narozeného novorozence Bakalářská práce

Autor: Aneta Šváchová Vedoucí práce: Mgr. Marie Dočekalová Jihlava 2013

Anotace Tato práce je zaměřena na péči o předčasně narozeného novorozence. Text je rozdělen na dvě části a to teoretickou a praktickou. Teoretická část se věnuje rozdělení nedonošených novorozenců a jejich problémům, nemocniční péči, resuscitaci novorozence a výţivě. Dále se věnuje péči o nedonošeného novorozence v domácím prostředí, kojení, vývoji a postiţení novorozence. V praktické části jsou prezentovány výsledky dotazníkového šetření, které probíhalo u ţen s předčasně narozeným novorozencem.

Klíčová slova Předčasně narozený novorozenec, péče o novorozence, výţiva, kojení, vývoj

Annotation The thesis is dedicated to the care for premature infants. The text is divided into two parts: the theoretical and the analytical chapter. The theoretical part is focused on the classification of premature infants and their health problems, on hospital care, neonatal resuscitation, and nutrition. The theoretical chapter also draws attention to the home care for premature babies, breastfeeding, infant development and disabilities. The subsequent analytical part presents the outcomes of a questionnaire survey carried out among mothers of premature infants.

Keywords Premature infants, infants care, nutrition, breast-feeding, development

Prohlášení Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe souhlasím s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence.

V Jihlavě dne 2013 ................................................... Podpis

Poděkování Děkuji Mgr. Marii Dočekalové za cenné rady, připomínky a odborné vedení mé bakalářské práce. Chtěla bych poděkovat MUDr. Magdaleně Chvílové – Weberové za pomoc s výběrem literatury. Dále děkuji maminkám z internetových stránek www.nedoklubko.cz a www.emimino.cz za vyplnění dotazníků.

Obsah 1 Úvod............................................................................................................................... 8 1.1 Cíle a hypotézy ....................................................................................................... 9 2 Teoretická část ............................................................................................................. 10 2.1 Nedonošený novorozenec ..................................................................................... 10 2.1.1 Rozdělení nedonošených novorozenců .......................................................... 10 2.1.2 Znaky nedonošenosti ..................................................................................... 11 2.1.3 Patologie nedonošeného novorozence ........................................................... 11 2.2. Nemocniční péče.................................................................................................. 14 2.2.1 Resuscitace novorozence ............................................................................... 15 2.2.2 Péče na oddělení JIRP.................................................................................... 16 2.3 Domácí péče ......................................................................................................... 20 2.3.1 Péče o novorozence ....................................................................................... 21 2.3.2 Výţiva ............................................................................................................ 22 2.3.3 Motýlí masáţ.................................................................................................. 24 2.3.4 Péče pediatra .................................................................................................. 24 2.4 Vývoj a postiţení nedonošených dětí ................................................................... 25 2.4.1 Postiţení, ADHD, DMO ................................................................................ 26 3 Praktická část ............................................................................................................... 29 3.1 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí .............................. 29 3.2 Průběh a popis výzkumu ....................................................................................... 29 3.3 Výsledky výzkumu ............................................................................................... 30 3.4 Diskuse.................................................................................................................. 43 3.5 Řešení zjištěných problémů .................................................................................. 45 4 Závěr ............................................................................................................................ 47 5 Seznam pouţité literatury ............................................................................................ 49 6 Seznam pouţitých zkratek ........................................................................................... 51

6

7 Seznam tabulek, grafů a obrázků ................................................................................. 52 8 Přílohy.......................................................................................................................... 53

7

1 Úvod Téma péče o předčasně narozeného novorozence jsem si vybrala z důvodu, ţe mě tato problematika zajímá. Stále se posouvá hranice pro záchranu předčasně narozených dětí, ale otázkou je, kam aţ tato hranice můţe klesnout. Jsou případy, kdy přeţily děti narozené v 21. týdnu a nyní ţijí stejně plnohodnotný ţivot jako jejich vrstevníci. Je ale správné posouvat hranici tak nízko. Kaţdé dítě by mělo být posuzováno individuálně, bez ohledu na týden těhotenství. Předčasně narozené děti jsou ihned vystaveny spoustě zákroků. Často dochází k resuscitaci, k umělé plicní ventilaci, zavedení centrálního katétru a katétru na měření tlaku. Je zde mnoho vstupů, kterými by se mohla šířit infekce, způsobující další problémy. Stále se zlepšuje perinatologická léčba, kde i nejmenší děti mají šanci na záchranu, bez trvalých následků. Přesto je ale procento postiţení u nedonošených vyšší neţ u donošených dětí. Dochází k tomu především z důvodu nezralosti orgánů, náchylností k infekcím, je zde vyšší riziko krvácení do mozku. Otázkou zůstává, zda resuscitovat kaţdé předčasně narozené miminko, které resuscitaci vyţaduje. U dětí s VVV, u kterých je velký předpoklad úmrtí do několika hodin či dnů, je resuscitace pouze falešnou nadějí pro rodiče. Ţivotně důleţité pro přeţití předčasně narozených novorozenců je jejich umístění v inkubátoru. Stále je snaha aby se miminko v inkubátoru stále cítilo jako u matky v děloze. Je ale sporné zda je to dobře. Miminko uţ je porozeno, samo dýchá, přijímá potravu, vnímá okolní svět. Má tedy jiné potřeby neţ v těle matky, kde byla tma, ticho. I doma se maminka musí o nedonošené miminko starat jinak neţ o donošené. Musí být více hlídáno specialisty, péče musí být šetrnější. Rodina ale často i maminka si nejsou jistí péčí o miminko. Je tedy na zváţení, zda je maminka, ale i rodina dostatečně informována o péči v domácím prostředí. Předčasně narozené děti často mívají problém se správným přisátím a sáním u prsu a ţeny z tohoto důvodu přechází na umělou výţivu. Otázkou je, zda je maminka dostatečně poučena o alternativních metodách kojení.

8

Někdy péče o těţce nezralého novorozence můţe rodiny postihnout nejen po psychické, ale také po ekonomické stránce, kam lze zahrnout právě zmiňovanou umělou výţivu. I zde se naskýtá otázka, zda jsou rodiny dostatečně finančně zabezpečeny státem a zda je maminkám a rodinám věnována dostatečná péče po psychické stránce. Na tyto otázky jsem se snaţila najít odpovědi, a proto byly rozdány dotazníky mezi 100 ţen, které mají zkušenost s nedonošeným miminkem, aby mi pomohly nalézt odpovědi na mé otázky. Ţeny byly dotazovány na seznámení péče o nedonošené miminko, na alternativní způsoby kojení, jak situaci zvládaly po ekonomické a psychické stránce.

1.1 Cíle a hypotézy Ve své práci jsem si zvolila dva cíle a ke kaţdému byly zvoleny dané hypotézy, celkem tedy 6 hypotéz. Cíl č. 1: Zjistit informovanost ţen o péči o předčasně narozeného novorozence. Hypotézy: 40 % ţen nebude dostatečně informováno o péči o nedonošené dítě. Polovina ţen nebude seznámena s alternativním způsobem kojení. 60 % ţen bude informace nejčastěji vyhledávat na internetu. 30 % ţen bude dostatečně informováno o moţných rizicích spojených s předčasně narozenými dětmi. Cíl č. 2: Stanovit, jak se péče o předčasně narozené dítě projevila po ekonomické a psychické stránce. Hypotézy: U 70 % rodin se péče projevila po ekonomické stránce. 10 % ţen vyhledalo pomoc psychologa.

9

2 Teoretická část 2.1 Nedonošený novorozenec Za nedonošeného novorozence označujeme děti narozené před 37. týdnem těhotenství. Nedonošené děti jsou více postiţeny vysokou mortalitou i morbiditou, v závislosti na gestačním věku. Kvůli nezralosti vyţadují specializovanou péči, protoţe nejsou schopni se adaptovat bez problémů. Správná péče vede nejenom k přeţití novorozence, ale také ke správnému růstu a vývoji (Fuchs, 2001). V ČR, stejně jako v mnoha dalších zemích je ustanovena hranice viability plodu na 24. týden gravidity (Roztočil, 2008). Tabulka 1 Neonatální mortalita a morbidita. Uvedená data prof. MUDr. E. Čecha, DrSc., Porodnictví, 2006.

Porodní hmotnost (g)

Mortalita (%)

Morbidita (%)

500 – 749

50

35

750 – 999

20

15

1000 – 1499

10

10

2.1.1 Rozdělení nedonošených novorozenců 1. Narození do 28. týdne gravidity, hmotnost mezi 500 – 999 g. Novorozenci extrémně nízké porodní hmotnosti. 2. Narození do 32. týdne gravidity, hmotnost mezi 1000 – 1499 g. Novorozenci velmi nízké porodní hmotnosti. 3. Narození do 34. týdne gravidity, hmotnost mezi 1500 – 1999 g. Novorozenci nízké porodní hmotnosti. 4. Narození do 38. týdne gravidity, hmotnost mezi 2000 – 2499 g. Jedná se o lehce nezralé novorozence (Roztočil, 2008).

10

2.1.2 Znaky nedonošenosti U těţce nezralých je pokoţka sytě rudá, průsvitná, ţelatinózní, chybí mázek a lanugo je řídké. U lehce nezralých je pokoţka tmavě růţová, prosvítají velké ţíly, mázek i lanugo jsou hojné. Pokoţka je velmi citlivá na tlak, dezinfekční prostředky, snadno vznikají eroze, které tvoří vstupní bránu pro infekci. Prsní bradavky u těţce nezralých nejsou vytvořeny a ţláza zcela chybí. U lehce nezralých je bradavka i dvorec částečně vytvořen. Oční víčka u extrémně nezralých nelze rozlepit. Ušní boltce u těţce nezralých nejsou úplně vyvinuté, u lehce nezralých jsou měkké – nevyvinutá chrupavka. Genitál je u těţce nezralých hypoplastický, u chlapců jsou nesestouplá varlata, u dívek velké stydké pysky nepřekrývají malé. Rýhování na ploskách nohou a na dlaních je nevyvinuté, nebo jsou vyvinuty pouze hlavní rýhy (Roztočil, 2008).

2.1.3 Patologie nedonošeného novorozence Nedonošení novorozenci se od donošených liší nejen vzhledem, ale také problémy a onemocněními, které jsou s nezralostí spojené. Mezi nejčastější a nejzávaţnější patří: Syndrom respirační tísně (RDS): Jde o patologický stav plic, jehoţ příčinou je nedostatek surfaktantu v nezralých plicích. Funkcí surfaktantu je zabránění kolapsu alveolů a vzniku atelaktáz (nevzdušných splasklých alveol). Surfaktant se v plicích objevuje kolem 35. týdne těhotenství. RDS se začíná objevovat během několika prvních hodin po porodu. Nejčastějšími projevy jsou dyspnoe, inspirační vtahy hrudníku, vpadávání hrudní kosti, meziţeberních prostorů a současně slyšíme grunting (naříkavý výdech). Přidává se tachypnoe a cyanotické zbarvení kůţe. Mezi nejčastější a nejtěţší komplikace RDS patří krvácení do mozku a air leaks (průnik vzduchu do prostor, kde za normálních podmínek není) (Fendrychová, 2007).

11

Intrakraniální krvácení: U nedonošených novorozenců jde o častý a závaţný problém. U více neţ 60 % nedonošených novorozenců s hmotností pod 750 g se krvácení objevuje. Nejčastěji se vyskytuje v oblasti postranní mozkové komory a v oblasti bílé hmoty hemisfér v blízkosti postranních mozkových komor. Ke krvácení dochází nedokonalou regulací průtoku krve nezralým mozkem, kdy kolísáním tlaku a objemu dochází v mozku ke snadnému prasknutí jemných cév (Fendrychová, 2007). Retinopatie nedonošených (ROP): Jedná se o poruchu vývoje sítnice u předčasně narozených dětí, způsobenou abnormálním růstem sítnicových cév. Retinopatie u nedonošených vzniká kolísáním hladiny kyslíku, coţ vede k výkyvům produkce cévního růstového faktoru. Nadbytek kyslíku můţe být nebezpečnější, neboť vede k vazokonstrikci a tím ke sníţení průtoku krve cévami. Čím je novorozenec nezralejší, tím častější je výskyt retinopatie (u novorozenců pod 1000 g se ROP objevuje u 70 – 80 % dětí). ROP se u nedonošených vyvíjí mezi 32. – 38. gestačním týdnem. Mezi rizikové faktory patří RDS s nutností umělé plicní ventilace, apnoické pauzy, krvácení do CNS, sepse. Existuje 5 stupňů postiţení: I.

Rostoucí cévy končí náhle v linii oddělující vaskulární a avaskulární zónu. Regreduje.

II.

Demarkační linie mezi vaskulární a avaskulární zónou tvoří hřebenovitý val. Regreduje.

III.

Svazky cév prorůstají mimo retinu do sklivce. Refrakterní vady.

IV.

Částečné odchlípení sítnice. Záleţí na postiţení ţluté skvrny. Vidění dobré aţ po světlo a stín.

V.

Úplné odchlípení sítnice. Úplná slepota.

12

Diagnostiku retinopatie vyšetřuje dětský oční lékař nepřímou oftalmoskopií, podmínkou je dostatečná mydriáza obou očních zornic dítěte. Vyšetřeno by mělo být kaţdé dítě s porodní hmotností méně neţ 1500 g a děti narozené před 34. týdnem těhotenství (Fendrychová, 2007). Bronchopulmonální dysplazie (BPD): Jedná se kardiopulmonální onemocnění, vzniklé následkem plicní patologie, nejčastěji RDS. Riziko BPD je větší, čím více je novorozenec nejzralejší. Dělí se na mírnou BPD, kdy je novorozenec závislý na kyslíku více jak 28 dní, ale po 36. týdnu gestace uţ kyslík nepotřebuje. Středně závažnou BPD, kdy je novorozenec závislý na kyslíku více jak 28 dní a po 36. týdnu gestace potřebuje méně neţ 30% kyslík. Těžkou BPD, kdy je novorozence závislý na kyslíku více neţ 28 dní a po 36. týdnu gestace potřebuje více jak 30% koncentraci kyslíku nebo přetlakovou podporu. Příčinami BPD je plicní nezralost způsobena předčasným porodem. Působení kyslíku, kdy vysoké koncentrace kyslíku působí na tkáně toxicky. Barotrauma, k němuţ dochází vlivem UPV, traumatizací plicních okrsků. Infekce a jiné (Fendrychová, 2007). Další problémy spojené s nezralostí: Hypoglykémie a hypokalcémie – kalcium a glukóza se nejvíce přenáší placentou ve třetím trimestru, proto nedonošení novorozenci trpí nedostatkem a můţe dojít k poškození mozku. Hypotermie – nedostatečná termoregulace, téměř ţádný podkoţní tuk. Novorozence je nezbytné ošetřovat v inkubátoru. Problémy s výţivou – špatná koordinace sání a polykání, zpomalená motilita střev a nedostatek střevních šťáv. Často dochází k nesnášenlivosti stravy a přechází se k parenterální výţivě. Hypotenze – objevuje se při reakci na stresovou situaci, které je vystaven, poruchou kapilárního průsvitu. Anémie – dochází k ní rychlým rozpadem červených krvinek a sníţenou krvetvorbou.

13

Hyperbilirubinémie – nezralost jater a zvýšený rozpad červených krvinek. Sepse – infekce krve z důvodu nedostatku protilátek, nedostatečné zásoby ţivin, vitamínů, ţeleza. Krvácivá nemoc – z důvodu nedostatku vitamínu K, tvořeného v tlustém střevě, který má vliv na dozrávání jater. Zvýšené riziko poškození kůţe – kůţe je nezralá a jemná (Fendrychová, 2007).

2.2. Nemocniční péče S rozvojem neonatální péče se velmi sníţila novorozenecká úmrtnost u novorozenců s porodní váhou pod 1500 g. Nejvíce k tomu přispěly předčasné porody přímo v perinatologických centrech, prenatální podávání kortikosteroidů na podporu zrání plic a léčba RDS pomocí surfaktantu. Pro miminko je nejlepší, pokud je do perinatologického centra transportováno „in utero“, neboli v těle matky a porozeno aţ zde. Perinatologická centra jsou dostatečně vybavena, aby zajistila péči i pro těţce nezralé novorozence. Kvalita péče ihned po narození je pro extrémně nezralé novorozence velmi důleţitá, proto porod mimo perinatologické centrum a následný převoz do centra je povaţován za velmi rizikový faktor, který zvyšuje novorozeneckou mortalitu i morbiditu. Pro nedonošeného novorozence je velmi důleţité první ošetření a zabezpečení, které se od ošetření fyziologického novorozence velmi liší. Velmi důleţité je udrţet nedonošeného novorozence v teple a to buď pomocí inkubátoru, nebo vyhřívaného lůţka. Dále zajistíme dostatečný přísun kyslíku, coţ můţe být formou zvýšené koncentrace kyslíku v inkubátoru, pomocí CPAP (tzv. nosní kanyly) nebo umělou plicní ventilací (UPV) a podáním surfaktantu. Postaráme se o zajištění cévních vstupů, při stabilizaci novorozence se provede kanalizace umbilikální vény a artérie. Jako výţivu volíme parenterální způsob výţivy a brzy začínáme enterálním krmením mateřským mlékem. Monitorujeme vitální funkce – srdeční akci, dýchání, saturaci hemoglobinu kyslíkem, TK, barvu kůţe a sliznic, tělesnou teplotu, projevy spontánní motoriky – fyziologické i patologické, např. třes nebo křeče, svalový tonus.

14

V některých případech je nutné přistoupit k resuscitaci novorozence pro jeho záchranu (Čech, 2006).

2.2.1 Resuscitace novorozence U předčasného porodu musí být 2 – 3 osoby kompletně proškolené v resuscitaci. Kaţdý má u resuscitace svou funkci, kdy jeden intubuje a ventiluje, další monitoruje srdeční ozvy a popřípadě provádí nepřímou srdeční masáţ a třetí připravuje a podává léky. Pomůcky k resuscitaci: Vše potřebné k odsávání (odsávačka, cévky), k prodýchání (resuscitační vak nebo ambuvak, hadička pro přívod kyslíku, k intubaci, léky k resuscitaci (adrenalin, bikarbonát sodný, fyziologický roztok, 10% glukóza). Postup při resuscitaci: Během resuscitace je velmi důleţité zajištění tepelného komfortu, např. pomocí krycích fólií. Do 27. týdne těhotenství se před prvním vdechem podává surfaktant. Resuscitaci neprovádíme déle neţ 10 minut, pokud po celou dobu nedojde k ţádným projevům ţivota. Resuscitaci nezahajujeme u extrémně nezralých či novorozenců se závaţnou vrozenou vývojovou vadou, pokud si rodiče resuscitaci nepřejí (Fendrychová, 2007). Pro snadnější zapamatování postupu resuscitace se uvádí čtyři písmena ABCD: A. – airway (dýchací cesty) Nejdůleţitější je uvolnění dýchacích cest odsátím sekretů (plodová voda, smolka, krev). Cévkou s přerušovaným podtlakem odsáváme dutinu ústní a nosohltan a poté nos. Neodsáváme déle neţ 30 sec., při delším odsávání bychom vyvolali reflexní bradykardii.

15

B. – breathing (dýchání) Vdechy můţeme vyvolat taktilní stimulací na ploskách nohou a na kůţi zad podél páteře. Pokud novorozenec nedýchá, prodechneme ho pomocí ambuvaku. Pokud dýchá, ale je cyanotický, aplikujeme kyslík pomocí masky. Pro zajištění stálé ventilace pouţijeme endotracheální intubaci. C. – circulation (krevní oběh) Při srdeční akci pod 100/min hovoříme o bradykardii, při srdeční akci pod 60/min musíme zahájit nepřímou srdeční masáţ. Nejčastěji se provádí pomocí techniky dvou palců, kdy vlastně hrudník dítěte obejmeme. Tento způsob je v současné době preferovaný. Resuscitace se provádí v poměru 3:1, coţ znamená 3 stlačení a 1 vdech. Při resuscitaci by nemělo dojít k přerušení podávání kyslíku, proto je vhodné resuscitovat ve dvou. D. – drugs (medikamenty) Léky podáváme nejčastěji přes vénu umbilicalis, buď vpichem, nebo katetrizací anebo endotracheální cestou (Fendrychová, 2007).

2.2.2 Péče na oddělení JIRP Inkubátor Pro zajištění termoneutrálního prostředí je nejlepší inkubátor. Miminka zde leţí na speciálních podloţkách, které zabraňují otlačeninám. Pro nezralé novorozence zajišťuje vyšší teplotu i vlhkost prostředí. Teplota je řízena pomocí termistorové sondy, kterou má novorozenec umístěnou na svém těle, nejčastěji na břiše. Sonda měří teplotu dítěte, a dokud kůţe dítěte nedosáhne poţadované teploty, tak dochází k zahřívání vzduchu. Zvýší-li se teplota kůţe dítěte, dojde automaticky ke sniţování teploty v inkubátoru. Inkubátor vyhříváme na určitou teplotu, podle gestačního stáří novorozence, viz tab. č. 2, 3.

16

Kromě teploty v inkubátoru sledujeme jeho vlhkost. U novorozenců narozených před 30. týdnem těhotenství dochází k velkým ztrátám vody kůţí, čímţ dochází ke špatné regulaci teploty a rovnováhy tekutin. Aby k těmto ztrátám nedocházelo, je potřeba vzduch zvlhčovat a to v prvních dnech aţ na 80 %. Velmi důleţitý je v inkubátoru kyslík, který se uvnitř ohřívá a zvlhčuje. Jeho koncentrace se pohybuje v rozmezí 21 – 60 %. Při potřebě vyšší koncentrace kyslíku je vhodné pouţít kyslíkový mikrostan nebo brýle (Fendrychová, 2007). V inkubátoru jsou různé typy monitorů na sledování stavu miminka. Jedním z nich je pulzní oxymetr, který sleduje saturaci krve kyslíkem a pouţívá se hlavně u těţce nezralých. Dalším monitorem je kardiorespirační monitor, který ukazuje křivku EKG a dechovou křivku. Monitor krevního tlaku, nejčastěji se měří přímo v artérii, do které je zavedena kanyla. Babysense, pouţívá se i donošených dětí a princip spočívá v tom, ţe miminko leţí na podloţce, která monitoruje dechovou činnost a hlídá moţnou apnoickou pauzu (Dokoupilová, 2009). Níţe uvedené tabulky, Mgr. Fendrychové (Intenzivní péče o novorozence, 2007), uvádí doporučenou teplotu v inkubátoru a těla novorozence. Tabulka 2 Teploty v inkubátoru před vložením dítěte Teplota v inkubátoru

Porodní hmotnost

37°C

36°C

35°C

34°C

33°C

32°C

<1000 g

1. den

Po 1. dni

Po 2. týdnu

Po 3. týdnu

Po 4. týdnu

Po 6. týdnu

Do 10. dne

Po 10. dnu

Do 3. týdnu

Po 5. týdnu

1500 – 2000 g

Do 10. dne

Po 10. dnu

Po 4. týdnu

2000 – 2500 g

Do 2. dne

Po 2. dnu

Po 3. týdnu

Do 2. dne

Po 2. dnu

1000 – 1500 g

>2500 g

17

Tabulka 3 Doporučená teplota kůže na břiše dítěte Porodní hmotnost (g) Teplota kůže na břiše (°C) <1000

36,9

1000 – 1500

36,7

1500 – 2000

36,5

2000 – 2500

36,3

>2500

36,0

Intubace Pouţívá se v případě neefektivní ventilaci maskou, pro dlouhodobou umělou plicní ventilaci, či pro zajištění ventilace během transportu. Měla by být provedena rychle, ale jemně. Její úspěšnost se projeví zlepšením prokrvení a zrůţověním novorozence, upraví se srdeční akce a svalový tonus. Na hrudníku je viditelné i slyšitelné pravidelné dýchání (Fendrychová, 2007).

Oxygenoterapie Jedná se kyslíkovou terapii, která ale musí být pečlivě zvaţována, indikována a monitorována, jelikoţ kyslík je ve vysoké koncentraci vysoce toxický. Nejčastěji je kyslík přiváděn dvěma způsoby a to inhalací nebo insuflací. Pokud jde o formu inhalace, znamená to, ţe novorozence dýchá sám a kyslík vdechuje např. z inkubátoru, kyslíkového stanu nebo kyslíkových brýlí. Formou insuflace je pacientův nádech vytvářen uměle přes obličejovou masku nebo endotracheální kanylu (Fendrychová, 2007). Distenzní terapie Často se označuje jako CPAP, jde o trvalý přetlak v dýchacích cestách a tím dochází k udrţení vyšší funkční reziduální kapacity plic. Pro pouţití CPAP je ale nutné zachování spontánního dýchání. Pouţívá se u extrémně nezralých místo umělé plicní ventilace po podání surfaktantu, u nezralých s apnoickými pauzami a při odpojování

18

novorozenců s RDS z UPV. Provádí se zavedením dvou nostril do nosních dírek. U extrémně nezralých je spíše vyuţívána maska, která je pevně přiloţena na obličej dítěte (Fendrychová, 2007). Díky CPAP v posledních letech ubylo dětí, které vyţadovaly UPV, coţ má pozitivní dopad pro jejich vývoj, neboť UPV je větší zásah. Miminka vyuţívají podporu CPAP různě dlouho dobu, která nelze předem určit. Obecně lze říci, ţe ji dětí vyţadují od narození do 29. – 34. týdne od početí (Dokoupilová, 2009). Umělá plicní ventilace (UPV) Nejčastěji je indikována při respiračním selhávání novorozence. Toto selhávání se projevuje zrychleným nebo zpomaleným dýcháním, dušností, apnoickými pauzami, cyanózou a cirkulační nestabilitou. pH v krvi je menší neţ 7,25. Hlavním cílem UPV je zajištění oxygenace a zventilování CO2. Při oxygenaci dochází k transportu kyslíku z plicních sklípků do krve a při ventilaci k výměně plynů mezi zevním prostředím a plicními sklípky (Fendrychová, 2007). Parenterální výživa Jde o přívod základních ţivin venózní cestou. Je základem komplexní péče o extrémně nezralého novorozence, kde je nejdůleţitější udrţení rovnováhy mezi vodou a elektrolyty. Sledujeme bilanci tekutin, coţ je velmi důleţitý ukazatel při sledování hydratace. Základními ţivinami parenterální výţivy je glukóza, bílkoviny a tuky. Další sloţkou jsou minerální a stopové prvky, vitamíny. Přístupem pro parenterální výţivu můţe být periferní ţíla, kde koncentrace roztoků je do 2 % a roztok glukózy do 12,5 %. Dalším přístupem u novorozenců ihned po porodu jsou velké pupeční cévy, zavádějí se u všech dětí s porodní váhou pod 1000 g a nechávají se pouze 4 – 7 dní, poté stoupá riziko infekce. Tyto kanyly později nahradí kanylky, které mají děti zavedené buď na končetinách, nebo na hlavičce. Výjimečně lze pouţít pupeční artérii, ale ta se běţně uţívá k invazivnímu měření krevního tlaku (Fendrychová, 2007).

19

Enterální výživa Kdy přejít na enterální výţivu není jasně dáno, záleţí na celkovém stavu dítěte a toleranci stravy, ale jiţ během prvních tří dnů dochází k involuci střevních klků, pokud není dítě krmeno perorálně. Pokud je dítě stabilní, má měkké bříško, odchází smolka, nedostává léky na podporu krevního tlaku, tak přejití na enterální výţivu nic nebrání. Stejně jako u donošených dětí, je nejlepší výţivou pro nedonošené mateřské mléko a to mléko čerstvě odstříkané. Při předčasném porodu se sloţení mléka liší od mléka matek, které rodily v termínu. MM obsahuje více Na, Cl, Fe, Mg, IgA, tuků, bílkovin a minerálů a má vysokou kalorickou hodnotu. Novorozencům pod 1500 g je do MM přidáván nutriční doplněk, tzv. fortifikátor v práškové formě (Fendrychová, 2007). Ze začátku krmíme nedonošené děti pomocí sondy, která je zavedena přímo do ţaludku. Mléko do sondy můţeme vstřikovat stříkačkou, nebo stříkačku bez pístu pověsit nad miminko a mléko tak steče samospádem. Pokud je miminko stabilní a zvládá polykat, můţeme přejít ke krmení stříkačkou, kdy mléko miminku pomalu vstřikujeme přímo do úst. Můţeme pouţít i sondu, kterou si dáme na prst a krmíme tak miminko po prstu nebo můţeme vyuţít lţičky (Dokoupilová, 2009).

2.3 Domácí péče Propustit nedonošeného novorozence do domácí péče můţeme po splnění těchto kritérií: stabilita vitálních funkcí, udrţení termoregulace, odeznívání ikteru, ukončený 36. týden gestačního věku, hmotnost okolo 2000 g a prospívání na orální výţivě. Matka je o péči poučena, dítě umí sama kojit a s dítětem rehabilitovat (Bayer, 2011). Nedonošený novorozenec vyţaduje po propuštění komplexní sledování, zaměřené na celkovou nemocnost, infekční onemocnění, neurologický vývoj, vyšetření zraku a sluchu, vývoj řeči. Sledování provádí v týmové spolupráci několik odborníků, hlavně pediatr, neonatolog, neurolog, psycholog, oftalmolog a foniatr (Hrodek, 2002).

20

2.3.1 Péče o novorozence Teplota v místnosti: Novorozenci pod 3500 g nemají vyvinutou termoregulaci, proto teplotu v místnosti udrţujeme kolem 22°C. Nevhodná je klimatizace, větrák nebo průvan. Novorozenci s hmotností pod 2200 g vyţadují teplotu kolem 24°C. Postupem času můţeme začít teplotu sniţovat. Tělesnou teplotu nejlépe odhadneme na kůţi za krkem. Nejlepší je měřit dítěti teplotu teploměrem (Dokoupilová, 2009). Klokánkování: Doporučuje se klokánkovat alespoň hodinu denně, přibliţně do půl roku dítěte. Nejčastěji je to způsobem skin-to-skin, neboli kůţe na kůţi, kdy miminku necháme pouze plenu a poloţíme ho na své nahé tělo, posadíme se a přikryjeme se dekou. Vhodné jsou i šátky na nošení dětí, při kterých můţeme pokračovat v domácích pracích, nedoporučuje se ale vařit (Dokoupilová, 2009). Koupání: Není potřeba koupat kaţdý den, pouze otřeme mokrou ţínkou. Některým dětem se koupání líbí a těší se na něj, jiné se koupou nerady. Voda by měla mít kolem 37°C. Ideální je vyuţít doma vany pro plávání nedonošených dětí. Nedoporučuje se do jednoho roku plavání v bazénech s ostatními dětmi, kde nejčastěji dochází k přenosu kapénkové infekce, na kterou jsou nedonošené děti velmi háklivé (Dokoupilová, 2009). Spánek: Nedonošené děti spí více, ale budí se častěji a snadněji. Důleţité je děti naučit rozeznávat den a noc. V noci vše děláme potichu, v přítmí a po kojení dítě ihned vrátíme do postýlky. V postýlce by neměly být ţádné měkké polštáře a plyšové hračky, které by na sebe dítě mohlo strhnout a udusit se jimi. Při častějším zvracení dítěte pouţijeme do postýlky pevnou podloţku, aby dítě bylo ve zvýšené poloze, asi 30°. Vhodné je pořídit si monitor dechu (Dokoupilová, 2009).

21

Procházka: Nevhodné venkovní teploty pro nedonošené děti jsou pod 0°C a nad 30°C. Nevhodný je silný vítr a smog. Pokud je přijatelné počasí, můţeme s miminkem vyrazit na procházku asi třetí den po propuštění. První procházka by neměla být delší neţ 20 minut. Postupně můţeme procházky prodluţovat. Nedoporučuje se chodit s miminkem do zalidněných prostor,

například

supermarkety

a

nejezdit

městskou

hromadnou

dopravou

(Dokoupilová, 2009).

2.3.2 Výživa Dítě by mělo být ţiveno pouze mateřským mlékem po dobu 4 – 6 měsíců korigovaného věku (korigovaný věk je věk dítěte spočítaný od původního termínu porodu – tedy od „donošenosti“). Jsou tři způsoby výţivy – plné kojení, kojení s dokrmováním a krmení počátečním kojeneckým mlékem. Při plném kojení je důleţité, aby miminko správně prospívalo, k čemuţ je potřeba, aby denně vypilo 180 – 200 ml/kg. Miminkům malé hmotnosti s malým objemem ţaludku můţe toto mnoţství činit problémy. Doporučuje se i v domácí péči fortifikovat neboli dosycovat mléko. Je to formou prášku, který se přidává do mateřského mléka a obsahuje bílkoviny, cukry, minerály a vitamíny. Nevýhodou dosycování je, ţe se mléko musí odstříkat. Většinou stačí odstříkat a dosytit pouze jednu dávku mléka denně, jinak je moţnost kojit (Dokoupilová, 2009). Další moţností je umělé počáteční mléko, coţ je umělá výţiva vyrobená speciálně pro nedonošené děti. Obsahuje více bílkovin, vitamínů a minerálů a je kaloričtější. Speciální výţivu nebo fortifikované mateřské mléko podáváme dítěti do 6 týdnů korigovaného věku nebo po dosaţení 4 – 5 kg. Kombinované krmení znamená kojení + dokrm, coţ má pro dítě určité výhody. Při kojení získává látky důleţité pro imunitu a dokrmováním získává potřebné kalorie, minerály a vitamíny. Má ale i nevýhody v podobě zástavy laktace z důvodu nepravidelného kojení (Dokoupilová, 2009).

22

Zavádění příkrmů: Příkrmy zavádíme od 6 měsíce korigovaného věku. Pokud plně kojené dítě prospívá, není potřeba s příkrmy spěchat. Je ale nutné myslet na to, ţe příkrmy jsou zdrojem ţivin, které dítě potřebuje. Příkrmy podáváme lţičkou. Vţdy zavádíme pouze jednu potravinu v průběhu 3 – 4 dní. Začínáme zeleninovým pyré a podáváme pouze několik lţiček a doplníme kojením. Postupně tak nahradíme celou mléčnou porci. V průběhu jednoho měsíce přidáváme maso. Po masozeleninovém příkrmu zavádíme ovocný příkrm. Dalším příkrmem je obilná kaše. Z důvodu vysokého obsahu bílkovin není vhodné do jednoho roku podávat tvarohové výrobky. Po ukončeném 8. měsíci zařadíme do jídelníčku těstoviny. K doplnění tekutin pouţíváme převařenou kojeneckou vodu, neslazený čaj a ovocnou šťávu. Jako doplnění tekutin lze pouţít i zeleninovou polévku (Dokoupilová, 2009).

2.3.2.1 Alternativní způsoby kojení Mezi pomůcky, které pomáhají při kojení, patří například suplementor. Dítě je ve stejném kontaktu s matkou jako při kojení. Suplementor (vak naplněný mlékem) má maminka zavěšený kolem krku a hadičku nataţenou k prsu a bradavce. Dítě tak pije jak z prsu, tak ze suplementoru a stimuluje tím tvorbu mléka. Dalším způsobem je krmení po prstu, kdy měkkou silikonovou sondu nasadíme na stříkačku naplněnou mlékem a sondu s naším malíkem zasuneme do úst dítěte. Malík opřeme o zadní patro a dítě tak obepne malík i se sondou a saje. Miminko můţeme krmit pomocí silikonové lžičky, která je stejně široká jako jazyk miminka a to tak můţe vysát celý obsah lţičky. Miminko máme naproti sobě a lţičku zasunujeme do úst její špičkou. Maminky, které nemohou kojit, krmí své děti z láhve. Miminko poloţíme proti sobě a láhev drţíme jako prs, abychom mohli stimulovat bod polykání pod bradou. Pouţíváme savičku, která svým tvarem připomíná bradavku a jazyk dítěte se tak správně vytvaruje do korýtka. Vybíráme typ lahvičky, která eliminuje vznik podtlaku a vzduchových bublin. Miminko potom méně často bolí bříško, méně zvrací a méně trpí plynatostí (Dokoupilová, 2009).

23

2.3.3 Motýlí masáž Jedná se o velmi jemné doteky, které uvolňují napětí, pomáhají léčit a podporují celkový vývoj miminka. Miminko potřebuje cítit sílu a důvěru blízkých, kterou mu doteky dodávají. Miminko je velice citlivé na doteky, proto jsou tak důleţité pro spokojenost a vnímání okolního světa. Masáţ je důleţitá i pro rodiče z důvodu vytváření si citové vazby a důvěry. Vystrašeným rodičům přináší dotek povzbuzení a podporu a nebojí se miminka dotýkat. Maminka se také lépe naučí naslouchat potřebám miminka. Důleţité je nejen klokánkování s maminkou, ale také s tatínkem. Miminko tak cítí jeho dotek, vůni a můţe ho tak intenzivněji vnímat. Masáţe probíhají ve dvou fázích – hlazení duše a konejšivé doteky. U extrémně nezralých novorozenců, kdy se bojíme miminka dotýkat pro jeho nezralou kůţi, přikládáme dlaně nad tělo a „hladíme“ miminko od hlavy k patě několik centimetrů nad tělem. Pohybuje se tak v energetickém poli miminka. Kdyţ miminko povyroste a nebojíme se ho dotknout, tak přikládáme dlaně postupně na hlavičku, hrudník, bříško, záda, zadeček a noţičky. Miminko tak cítí pocit jistoty a vnímá hranice svého těla. Velmi záleţí na kvalitě dotyku. (http://nedonosenci.blogspot.cz/search/label/Masáţe)

2.3.4 Péče pediatra Během prvního roku dítěte bude následovat několik prohlídek u pediatra a dalších specialistů, například neurolog, rehabilitační lékař, oční, ušní, nosní, krční a návštěva rizikové porodny. Při výběru pediatra se maminka nemusí bát do ordinace zavolat a zeptat se, zda má pediatr s problematikou nedonošených dětí zkušenosti a zda její miminko přijme do péče (Dokoupilová, 2009). Vhodné je pokud pediatr vyšetří miminko ještě na novorozeneckém oddělení, kde můţe proběhnout diskuze s neonatologem o potřebách miminka (Peychl, 2005).

24

Další prohlídky probíhají v intervalu 1x za 1 – 2 týdny, kdy pediatr provede prohlídku, miminko zváţí a změří a zeptá se, jak miminko prospívá, co uţívá za léky a zhodnotí, zda není potřeba dávku zvýšit. Ptá se na potíţe, které miminko má a můţe je řešit (například ublinkávání, bolesti bříška), nebo doporučí specialistu. Zjistí, zda není potřeba udělat kontrolní odběry, naplánuje další kontrolu a vhodné očkování (Dokoupilová, 2009).

2.4 Vývoj a postižení nedonošených dětí Nedonošené děti jsou labilnější, podráţděné, méně reagují na smyslové a sociální podněty a jejich chování je nepředvídatelné. U starších předčasně narozených dětí se objevují problémy se soustředěním, pozorností, zvýšenou úzkostí i poruchami s učením (Langmeier, 2006). Předčasně narozeným dětem schází především těsnost v děloze matky, pohyby spojené s chůzí matky, její hlas, vůně, tlukot srdce. Místo toho leţí v inkubátoru na tvrdé podloţce, slyší zvuk přístrojů a vůně, kterou vnímá, patří cizím lidem (Prekopová, 2008). Předčasné narození dítěte bývá spojeno s různými komplikacemi, které můţou ovlivnit vývoj dítěte. Neuromotorický vývoj nedonošených dětí je oproti donošeným zpomalený. Z důvodu hypotonie dochází k opoţděnému přetáčení na bříško i vývoji stoje. U tělesného a psychického vývoje nebyl mezi donošenými a nedonošenými zjištěn ţádný zásadní rozdíl (Dittrichová, 2004). Mezi nejrizikovější patří extrémně nedonošení novorozenci nebo ti, kteří prodělali krvácení do mozku nebo měli nedostatek kyslíku. Do 2 let věku dítěte se projeví, zda má poruchu psychomotorického vývoje, která ovlivní celý jeho ţivot. Pokud ve 3 letech dítěte je vývoj v pořádku, pravděpodobně uţ to tak zůstane. Kaţdé dítě se vyvíjí jinak rychle a u nedonošených dětí můţe vývoj trvat velice dlouho. Přesto je několik věcí, které by děti v určitém věku měly zvládat (Dokoupilová, 2009).

25

Ve věku 3 měsíců reagují na zvuky, broukají si, v poloze na bříšku „pasou hříbátka“. V 6 měsících ţvatlají, smějí se nahlas, hrají si s nohama, vše dávají do pusy, přetáčí se ze zad na bříško. V 9 měsících udrţí kojeneckou láhev, opakují slabiky, zkoumají předměty, sami se posadí, lezou po čtyřech. V jednom roce začínají pít z hrníčku, sami se postaví a chodí kolem nábytku. V 15 měsících umějí 5 – 10 slov, začínají jíst lţičkou, staví věţe z kostek, mají zájem o obrázky, pomáhají při oblékání, sami chodí (Dokoupilová, 2009). Stimulace vývoje nedonošeného dítěte Dítě často klokánkujeme, mluvíme na něj, zpíváme mu. Často miminko pokládáme na bříško, je tak nuceno zvedat a otáčet hlavičku. Měníme strany, na kterých miminko leţí, a měníme polohu postýlky, abychom pokaţdé k miminku přišli z jiné strany. Pokud dítě samo nechodí, nepouţíváme chodítka, nevodíme dítě za ruce. Dokud miminko leze, pouţíváme ponoţky s protiskluzovým povrchem, kdyţ začne chodit, pouţíváme boty s dobrou klenbou. Pečlivě vybíráme hračky, aby dobře stimulovali vývoj dítěte, např. jasné barvy, chrastítka, pískátka (Dokoupilová, 2009).

2.4.1 Postižení, ADHD, DMO Jako postiţené označujeme děti, jejichţ tělesný, duševní a smyslový vývoj neprobíhá normálně, ale je opoţděný. Postiţení můţe být lehké formy, kdy vývoj není zcela narušen a začlenění probíhá bez problémů, nebo těţší formy, kdy vývoj je narušen a začlenění do společnosti neprobíhá normálně. Postiţené dítě je v začleňování do společnosti omezeno anebo mu není začlenění dovoleno, proto nedosahuje ţádné sociální role a nemůţe tak plnit poţadavky, vrůstat a spolupracovat se svým prostředím. Péče o postiţené děti je všestranná a dlouhodobá, podílí se na ní zdravotní, rehabilitační, psychologická i sociální péče. Během péče o postiţené děti uspokojujeme nejen základní potřeby, které jsou u všech dětí stejné, ale především zvláštní potřeby, které vyplývají z postiţení dítěte (Dunovský, 1989).

26

2.4.1.1 ADHD Jedná se o poruchu, která se u nás nazývá LMD (lehká mozková dysfunkce), ale častěji se označuje jako ADHD (attention-deficit hyperaktivity disorder), coţ znamená onemocnění spojené s poruchou pozornosti a hyperaktivitou (Peychl, 2005). Projevuje se hyperaktivitou, kdy si děti hrají a dělají různé věci bez ohledu na okolí, jsou hluční, svoji hru doprovází zvuky a povídají si k tomu. Dalším projevem je porucha pozornosti, kdy si např. nevydrţí delší dobu hrát s jednou hračkou a porucha chování, kdy často tyto děti bývají impulzivní, jsou vztahovačné. Často se u ADHD projevuje porucha učení, např. dyslexie, dysgrafie, dysortografie a dyskalkulie (http://cs.wikipedia.org/wiki/ADHD). Ke zlepšení chování můţe dojít posilováním správného chování dítěte. Dítěti dáváme najevo své poţadavky a dostatečně s ním komunikujeme, udrţujeme oční kontakt, máme klidný hlas. Výtky k jejich práci a chování musí být jasné a krátké. Kaţdý den by dítě mělo rodičům říct, jak se cítí, s čím má problémy. Pokud dítěti dáváme nějaký úkol, vţdy ho sdělíme v pár bodech a necháme je dítě zopakovat. Klademe důraz na kvalitu a dokončení daného úkolu a ne na chování dítěte. Pomáháme dětem zautomatizovat jiţ naučené

poznatky

(http://www.adehade.cz/pece-a-vychova/posilovani-zadouciho-

chovani-u-deti-s-adhd/).

2.4.1.2 Dětská mozková obrna (DMO) Je to dlouhodobé nevratné postiţení hybnosti a drţení těla, které je způsobeno poškozením mozku v prenatálním, perinatálním a postnatálním období. DMO se objeví v prvních letech ţivota dítěte a dále se nezhoršuje. Velmi důleţitá je brzká diagnóza a zahájení rehabilitace. Nejvíce ohroţené jsou děti s intrakraniálním krvácením a s prodělanou hypoxií mozku. Existuje několik forem DMO, mezi základní patří: Spastická forma – projevuje se ztuhlostí končetin, podle postiţení se dělí na parézu a plegii.

27

Dystonicko-dyskinetická forma – jedná se o mimovolné pohyby většinou ruky nebo nohy, někdy postihuje i svaly tváře a jazyka. Mozečková forma – projevuje se poruchou rovnováhy a pohybové koordinace. Smíšená forma – kombinace výše uvedených forem. DMO obrnu mohou provázet i další problémy, např. mentální retardace, epilepsie, hydrocefalus, problémy s prospíváním, ortopedické komplikace, poruchy zraku a sluchu (Dokoupilová, 2009).

Rehabilitace: Je to proces, jehoţ náplní je minimalizovat důsledky trvalého nebo dlouhodobého postiţení. Jedná se o proces sloţený z několika oblastí – léčebné, sociální, pedagogické a pracovní rehabilitace (http://dmoinfo.cz/informace-o-dmo/zivot-s-dmo/). Během prvního roku ţivota je to metoda podle Vojty, která by se měla zahájit do 4 měsíce. Dalším způsobem rehabilitace je plavání a hipoterapie. V pozdějším věku je moţná léčba na neurochirurgii a ortopedii, kde se lékaři snaţí zmírnit následky spasticky dítěte. Neodlučitelnou součástí léčby jsou lázeňské pobyty (Dokoupilová, 2009).

28

3 Praktická část 3.1 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Výzkumné šetření bylo prováděno pomocí internetových stránek www.emimino.cz a www.nedoklubko.cz. Dotazník vyplňovaly maminky, které mají doma nedonošené miminko, bez ohledu na týden těhotenství, v kterém porodily.

3.2 Průběh a popis výzkumu V této práci byl pouţit kvantitativní výzkum, prováděný formou anonymního dotazníku (viz. příloha). Formu dotazníku jsem zvolila z důvodu velkého počtu respondentů a rychlého a kvalitního sběru dat. Dotazník jsem sestavila sama s pomocí vedoucí práce. Dotazník obsahuje 13 otázek, 12 uzavřených a 1 otázku otevřenou. Cílem bylo zjistit informovanost ţen o péči o nedonošené miminko, včetně kojení, masáţí, zvládání péče po ekonomické a psychické stránce. Rozdáno bylo na internetových stránkách 100 dotazníků se 100 % návratností. Šetření probíhalo od ledna do března 2013 a výsledky jsou uvedeny v grafech.

29

3.3 Výsledky výzkumu Otázka č. 1 Byla jste obeznámena s péčí nemocničního personálu o Vaše nedonošené miminko?

Byla jste obeznámena s péčí nemocničního personálu o Vaše nedonošené miminko? 2% 17%

Ano Částečně Ne

81%

Graf č. 1 Otázka č. 1

Z celkového počtu 100 ţen (100 %) bylo 81 ţen (81 %) seznámeno s nemocniční péčí dostatečně, 17 ţen (17 %) bylo informováno částečně a 2 ţeny (2 %) nebyly informovány.

30

Otázka č. 2 Byla jste dostatečně seznámena s péčí o nedonošené dítě v domácím prostředí?

Byla jste dostatečně seznámena s péčí o nedonošené dítě v domácím prostředí? 12%

Dostatečně Nedostatečně

88%


S péčí o nedonošené miminko v domácím prostředí bylo ze 100 ţen (100 %) dostatečně seznámeno 88 ţen (88 %) a 12 ţen (12 %) bylo seznámeno nedostatečně.

31

Otázka č. 3 Byla Vám nabídnuta hospitalizace s miminkem?

Byla Vám nabídnuta hospitalizace s miminkem? 4%

22%

Ano, využila jsem ji Ne, dojížděla jsem Ano, nevyužila jsem ji

74%


78 ţenám (78 %) byla nabídnuta hospitalizace s miminkem, 74 ţen (74 %) tuto moţnost vyuţilo, 4 ţeny (4 %) ji nevyuţily. 22 ţenám (22 %) tato moţnost nabídnuta nebyla a za miminkem dojíţděly.

32

Otázka č. 4 Měla jste moţnost kojit během pobytu miminka v nemocnici?

Měla jste možnost kojit během pobytu miminka v nemocnici? 11%

Ano, kojila jsem 49%

Ne, ale odstříkavala jsem MM Ne, bylo na umělé výživě

40%


Kojit v nemocnici mělo moţnost 49 ţen (49 %), dalších 40 ţen (40 %) mělo moţnost mateřské mléko odstříkávat a krmit tak své miminko MM. U 11 ţen (11 %) bylo miminko na umělé výţivě.

33

Otázka č. 5 Byla jste seznámena s alternativními způsoby kojení v domácím prostředí?

Byla jste seznámena s alternativními způsoby kojení v domácím prostředí? 5% 23% 19% Krmení sondou Krmení po prstu Krmení pomocí stříkačky Krmení pomocí lžičky Supplementor

12%

Jiné Ne, nebyla 3%

28% 10%


U této otázky byla moţnost více odpovědí, kterých bylo 160 (100 %). Dozvěděli jsme se, ţe 37 ţen (23 %) nebylo seznámeno s alternativním způsobem kojení. Nejvíce ţen (28 %) bylo seznámeno s krmením pomocí stříkačky, s krmením po prstu bylo seznámeno 30 ţen (19 %), s krmením pomocí lţičky bylo seznámeno 16 ţen (10 %). 19 ţen (12 %) uvádí jiné moţnosti alternativního způsobu kojení. Nejméně ţeny vyuţívaly krmení sondou (5 %) a uţívání supplementoru (3 %).

34

Otázka č. 6 Byla Vám doporučena některá z alternativních metod masáţí?

Byla Vám doporučena některá z alternativních metod masáží? 7%

Ano Ne

93%


93 % ţen nebyla doporučena ţádná metoda masáţí. Pouze 7 ţenám (7 %) byla doporučena alternativní masáţ.

35

Otázka č. 7 Jaká masáţ Vám byla doporučena?

Jaká masáž Vám byla doporučena?

29%

Motýlí masáž Baby masáž

71%


7 ţenám, kterým byla doporučena některá masáţ, tak nejčastěji byla doporučena motýlí masáţ a to 5 ţenám (71 %) a 2 ţenám byla doporučena baby masáţ (29 %).

36

Otázka č. 8 Byla jste seznámena s riziky předčasně narozených dětí?

Byla jste seznámena s riziky předčasně narozených dětí? 12%

Byla jsem seznámena 21% Byla jsem, ale informace se mi zdály nedostatečné Nebyla jsem seznámena 67%


Ze 100 ţen (100 %) bylo s riziky seznámeno dostatečně 67 ţen (67 %), 21 ţenám (21 %) se informace zdály nedostatečné a 12 ţen (12 %) nebylo o rizicích informováno vůbec.

37

Otázka č. 9 Kde jste získala nejvíce informací o předčasně narozených dětech?

Kde jste získala nejvíce informací o předčasně narozených dětech? 2% 2% 10%

Na internetu V nemocnici V knihách a časopisech 55% 31%

Od známých Jiné


Nejvíce ţen (55 %) získává informace z internetu, 31 ţen (31 %) získalo informace v nemocnici, 10 ţen (10 %) získalo informace z knih a časopisů. 2 ţeny (2 %) získaly informace od známých a 2 ţeny (2 %) je získaly jinde.

38

Otázka č. 10 Projevila se péče o nedonošené miminko po ekonomické stránce?

Projevila se péče o nedonošené miminko po ekonomické stránce?

Ano, projevila

48% 52%

Ne, neprojevila


U 52 rodin (52 %) se péče o nedonošené miminko projevila po ekonomické stránce, u 48 rodin (48 %) se neprojevila.

39

Otázka č. 11 Byla jste nucena zaţádat o finanční pomoc (rodinu, úřad……)?

Byla jste nucena zažádat o finanční pomoc (rodinu, úřad……)?

29%

Ne, situaci jsem zvládla Ano, žádala jsem o finanční pomoc

71%


Z počtu 52 ţen (100 %), u kterých se péče projevila po finanční stránce, bylo nuceno ţádat o finanční pomoc 15 ţen (29 %) a 37 ţen (71 %) finanční situaci zvládlo. Z celkového počtu 100 ţen o finanční pomoc ţádalo 15 ţen (15 %) a 37 ţen (37 %), u kterých se finanční tíseň objevila, situaci zvládlo.

40

Otázka č. 12 Měla jste někdy pocit, ţe péči o nedonošené miminko nezvládáte?

Měla jste někdy pocit, že péči o nedonošené miminko nezvládáte?

42% Ano Ne 58%


Ze 100 dotázaných maminek jich 42 (42 %) zaţilo pocit, ţe péči o miminko nezvládají. 58 ţen (58 %) tento pocit nezaţilo.

41

Otázka č. 13 Vyhledala jste pomoc psychologa z důvodu pocitu nezvládání péče o nedonošené dítě?

Vyhledala jste pomoc psychologa z důvodu pocitu nezvládání péče o nedonošené dítě? 14%

Ano Ne

86%


Z počtu 42 ţen (100 %), které někdy zaţily pocit, ţe péči o miminko nezvládají, jich 6 (14 %) vyhledalo pomoc psychologa a 36 ţen (86 %) situaci zvládlo samo. Z celkového počtu 100 ţen (100 %) vyhledalo pomoc psychologa 6 % ţen a 36 % ţen situaci zvládlo.

42

3.4 Diskuse Z výzkumu vyplynulo, ţe ţeny jsou o péči o nedonošené miminko v nemocnici dostatečně informovány a vědí co se s miminkem během pobytu v nemocnici děje, jaké podstupuje vyšetření i důvod těchto vyšetření. S péčí v domácím prostředí jsou ţeny seznámeny dostatečně, včetně kojení i alternativních metod kojení. Přesto čtvrtina ţen nekojí vůbec a čtvrtina ţen mateřské mléko odstříkává, coţ je pouze dočasné krmení mateřským mlékem. Minimum ţen uţívá supplementor, který nejen ţe miminku dodává odstříkané mléko, ale miminko se učí přisát k bradavce a je zde vyšší moţnost, ţe časem odstříkávání nebude potřeba a ţena bude plně kojit. Zaráţející je, jak málo jsou maminkám doporučovány masáţe dětí. Přitom je dokázáno, ţe pro vývoj miminka má dotyk maminky velký vliv. U nejmenších dětí je to dokonce jediná moţnost dotyku, kdyţ ještě miminko není připraveno na klokánkování. Třetina ţen nebyla seznámena s riziky nedonošených dětí, coţ podle mě není dobře. Ţeny nevědí, co mohou od vývoje očekávat, jaké mohou být příznaky opoţdění a postiţení. Zvláštní je, ţe více jak polovina ţen vyhledává informace na internetu a pouze třetina ţen získá dostatek informací v nemocnici. Internet je v mnoha směrech zavádějící, jsou zde uvedeny různé příběhy, se šťastným i nešťastným koncem a ţeny se často přirovnávají k problému, který by mohl být i u nich. Kaţdý jedinec je ale jiný a nelze léčit nikoho na základě podobnosti s jedincem na internetu. Většina ţen nikdy nezaţila pocit, ţe by péči o miminko nezvládaly, coţ je dobré znamení, ţe jim péče byla náleţitě vysvětlena a ţeny tak nemají strach se o své miminko postarat. Hypotéza č. 1: 40 % žen nebude dostatečně informováno o péči o nedonošené dítě. Tato hypotéza se nepotvrdila. S nemocniční péčí nebylo seznámeno dostatečně pouze 19 % ţen. S péčí v domácím prostředí bylo nedostatečně seznámeno 12 % ţen a 2 % ţen nebyla s péčí seznámena vůbec.

43

Nepotvrzení hypotézy si vysvětluji zlepšující se péčí perinatologických center, vzděláváním lékařů a tím i lepší edukací maminek a o péči o předčasně narozeného novorozence. Hypotéza č. 2: Polovina žen nebude seznámena s alternativním způsobem kojení. Tato hypotéza se nepotvrdila. S alternativním způsobem kojení nebylo seznámeno pouze 23 % ţen. Zbytku ţen byla vţdy nějaká metoda doporučena, nejčastěji krmení pomocí stříkačky. I přes nepotvrzení hypotézy si myslím, ţe 23 % je hodně. Mateřské mléko je nejlepší výţivou pro nedonošeného novorozence a všechny ţeny by měly mít moţnost své dítě mateřským mlékem krmit. Hypotéza č. 3: 60 % žen bude informace nejčastěji vyhledávat na internetu. Tato hypotéza se nepotvrdila, ale k potvrzení chybělo pouze 5 %. Nejvíce ţen (55 %) vyhledává informace na internetu. V nemocnici se nejvíce informací dozvědělo 31 % ţen a 10 % ţen má nejvíce informací z knih. I přes nepotvrzení hypotézy si myslím, ţe ţen co vyhledává informace na internetu je mnoho. Informace často nejsou přesné, a proto by ţeny měly být informovány nejvíce v nemocnici. Hypotéza č. 4: 30 % žen bude dostatečně informováno o možných rizicích spojených s předčasně narozenými dětmi. Tato hypotéza se potvrdila. S riziky bylo seznámeno 67 % ţen a 21 % ţen bylo seznámeno, ale informace se jim zdály nedostatečné.

44

Hypotéza č. 5: U 70 % rodin se péče projevila po ekonomické stránce. Tato hypotéza se nepotvrdila. Po ekonomické stránce se péče projevila u 52 % rodin a z toho 15 % rodin ţádalo o finanční pomoc. Nepotvrzení hypotézy si vysvětluji tak, ţe rodina je často podporována příbuznými a tak o finanční pomoc ţádat nemusí. Hypotéza č. 6: 10 % žen vyhledalo pomoc psychologa. Tato hypotéza se potvrdila napůl. Z celkového počtu ţen vyhledalo pomoc psychologa 6 % ţen. Z ţen, které někdy zaţily pocit, ţe péči o své miminko nezvládají (42 %) jich pomoc psychologa vyhledalo 14 %. Pomoc psychologa není mezi ţenami moc vyhledávaná. Vysvětluju si to tím, ţe ţeny se často stydí se svým problémem svěřit. Na druhou stranu 58 % ţen nikdy pocit, ţe péči o miminko nezvládají, nezaţilo.

3.5 Řešení zjištěných problémů Z výzkumu vyplynulo několik problémů, které by bylo moţné zlepšit. Především ţeny dostatečně informovat o péči o miminko, aby u nich nenastával pocit, ţe péči nezvládají. Lékaři často nemají čas, ţenám věnovat tolik času kolik je potřeba. Bylo by tedy dobré vytvořit edukační plán, který by ţenu připravil na péči o nedonošené miminko, jak správně kojit, seznámit s alternativním způsobem kojení a masáţemi. Pro ţeny by informace od lékařů byly mnohem přínosnější neţ informace z internetu. Pokud ţeny mají pocit, ţe péči nezvládají, měl by být vţdy k dispozici psycholog, který by jim pomohl situaci psychicky zvládnout.

45

Zaráţející je, jak málo jsou ţeny informovány o masáţích. Měly by být informovány více a masáţe by jim měly být nejen vysvětleny ale i ukázány. Ţeny by se nebály miminka dotknout a byly by si péčí více jisté. Rodina by měla být více zajištěna finančně. Nemělo by docházet k tomu, ţe rodina finanční situaci nezvládá. Péče o nedonošené děti by měla být hrazena státem, popřípadě by bylo vhodné zaloţení nadace, která by se starala o nedonošené děti.

46

4 Závěr Tato bakalářská práce se věnuje péči o předčasně narozeného novorozence. Byly osloveny ţeny, které mají předčasně narozené dítě. Byly dotazovány na zvládání péče, informovanosti o kojení, masáţích a také jak péči zvládaly po psychické a ekonomické stránce. Teoretická část popsala nedonošeného novorozence a jeho problémy. Dále se věnovala nemocniční péči, jak je o miminko postaráno na JIRP, jaké jsou způsoby monitorování miminka v inkubátoru, jaké jsou způsoby výţivy nedonošeného miminka. Dále se věnovala péči o miminko v domácím prostředí, kdy jsou vhodné procházky, koupání, způsoby masáţe, alternativní způsoby kojení. Byla zde popsána péče pediatra, vývoj a rizika postiţení. V práci byly zvoleny dva cíle, jeden se zabýval informovaností ţen o péči o předčasně narozeného novorozence. Druhým cílem bylo zjistit, jak ţeny situaci zvládaly po psychické a finanční stránce. V praktické části byly vyhodnoceny dotazníky, které byly rozdány pomocí internetových stránek mezi 100 ţen. Výsledky jsou zobrazeny pomocí grafů a popisků. Zpracováním výsledků jsem se dozvěděla, jak jsou ţeny informovány o péči o nedonošeného novorozence v nemocničním i domácím prostředí. Informovanost ţen o alternativních způsobech kojení, masáţích a rizicích postiţení nedonošených dětí. Zjistila jsem, jak ţeny péči zvládají po psychické a ekonomické stránce. Práce pro mě byla velkým přínosem, ujasnila jsem si jak důleţité je zkvalitňování péče o předčasně narozené novorozence. Jak důleţité je ţeny dostatečně informovat o péči o nedonošeného novorozence a věnovat pozornost hlavně kojení a masáţím. Jak ţenu podpořit nejen po psychické, ale také po finanční stránce.

47

Myslím si, ţe práce by mohla být přínosem i pro laickou veřejnost a to nejen pro maminky předčasně narozených miminek, ale pro všechny, které tato problematika zajímá. Lékaři se snaţí o záchranu všech předčasně narozených dětí, narozených od 24. týdne. Bohuţel ne vţdy se podaří miminko zachránit, nebo miminko přeţije s trvalými následky. Důleţitá je nejen péče lékařů o miminko, ale také porodních asistentek o maminku, které by mělo být dostatečně vysvětleno jak miminko kojit, jak odstříkávat mateřské mléko a jak miminko alternativním způsobem miminko mateřským mlékem krmit. Asistentky by maminkám měly vysvětlit důleţitost masáţí dětí a ukázat jak masáţe provádět. Vţdyť přítomnost maminky, která je v psychické pohodě a nebojí se miminka dotknout, je pro miminko největší oporou.

48

5 Seznam použité literatury ADEHADE [online]. 27.11.2011 [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://www.adehade.cz/pece-a-vychova/posilovani-zadouciho-chovani-u-deti-s-adhd/ BAYER, Milan. Pediatrie. 1. vyd. Praha: Triton, 2011, 350 s. ISBN 978-80-7387-388-2 ČECH, Evţen, HÁJEK, Zdeněk, MARŠÁL, Karel a SRP, Bedřich. Porodnictví. 2., přepracované a doplněné vyd. Praha: Grada, 2006, 544 s. ISBN 978-80-247-1303-8 DITTRICHOVÁ, Jaroslava. Chování dítěte raného věku a rodičovská péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, 192 s. ISBN 80-247-0399-8 DMOINFO [online]. 15.6.2010 [cit. http://dmoinfo.cz/informace-o-dmo/zivot-s-dmo/

2013-04-03].

Dostupné

z:

DOKOUPILOVÁ, Milena a kol. Narodilo se předčasně: průvodce péčí o nedonošené děti. 1. vyd. Praha: Portál, 2009, 320 s. ISBN 978-80-7367-552-3 DUNOVSKÝ, Jiří a kol. Sociální pediatrie. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1989, 253 s. ISBN 08-030-89 FENDRYCHOVÁ, Jaroslava a kol. Intenzivní péče o novorozence. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2007, 403 s. ISBN 978-80-7013-447-4 FUCHS, Vladimír a kol. Vybrané kapitoly z perinatologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, 328 s. ISBN 80-246-0114-1 HRODEK, Otto a VAVŘINEC, Jan. Pediatrie. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, 767 s. ISBN 80-7262-178-5

49

LANGMEIER, Josef a KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2006, 368 s. ISBN 80-247-1284-9 NEDOKLUBKO [online]. 2011 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://nedoklubko.cz/ NEDONOŠENCI

[online].

27.11.2011

[cit.

2013-03-12].

Dostupné

z:

http://nedonosenci.blogspot.cz/search/label/Masáţe PEYCHL, Ivan. Nedonošené dítě v péči praktického a nemocničního pediatra. 1. vyd. Praha: Galén, 2005, 164 s. ISBN 80-7262-283-8 PREKOPOVÁ, Jiřina a SCHWEIZEROVÁ, Christel. Neklidné dítě. 2. vyd. Praha: Portál, 2008, 160 s. ISBN 978-80-7367-351-2 ROZTOČIL, Aleš a kol. Moderní porodnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 408 s. ISBN 978-80-247-1941-2 WIKIPEDIA [online]. 27.11.2011 http://cs.wikipedia.org/wiki/ADHD

[cit.

2013-03-28].

Dostupné

z:

50

6 Seznam použitých zkratek ADHD – onemocnění spojené s poruchou pozornosti a hyperaktivitou BPD – bronchopulmonální dysplazie CNS – centrální nervová soustava CPAP – distenzní terapie DMO – dětská mozková obrna EKG – elektrokardiogram MM – mateřské mléko RDS – syndrom respirační tísně ROP – retinopatie nedonošených TK – krevní tlak UPV – umělá plicní ventilace

51

7 Seznam tabulek, grafů a obrázků Tabulka 1 Neonatální mortalita a morbidita. Uvedená data prof. MUDr. E. Čecha, DrSc., Porodnictví, 2006. ............................................................................................... 10 Tabulka 2 Teploty v inkubátoru před vložením dítěte..................................................... 17 Tabulka 3 Doporučená teplota kůže na břiše dítěte ....................................................... 18 Graf č. 1 Otázka č. 1 ....................................................................................................... 30 Graf č. 2 Otázka č. 2 ....................................................................................................... 31 Graf č. 3 Otázka č. 3 ....................................................................................................... 32 Graf č. 4 Otázka č. 4 ....................................................................................................... 33 Graf č. 5 Otázka č. 5 ....................................................................................................... 34 Graf č. 6 Otázka č. 6 ....................................................................................................... 35 Graf č. 7 Otázka č. 7 ....................................................................................................... 36 Graf č. 8 Otázka č. 8 ....................................................................................................... 37 Graf č. 9 Otázka č. 9 ....................................................................................................... 38 Graf č. 10 Otázka č. 10 ................................................................................................... 39 Graf č. 11 Otázka č. 11 ................................................................................................... 40 Graf č. 12 Otázka č. 12 ................................................................................................... 41 Graf č. 13 Otázka č. 13 ................................................................................................... 42 Obrázek 1 Nedonošený novorozenec narozený v 24. týdnu těhotenství ......................... 54 Obrázek 2 Nedonošený novorozenec narozený v 25. týdnu těhotenství ......................... 54 Obrázek 3 Nedonošený novorozenec narozený v 27. týdnu těhotenství ......................... 54 Obrázek 4 Nedonošená dvojčátka narozená v 31. týdnu těhotenství .............................. 54

52

8 Přílohy Dotazník Dobrý den maminko, Jmenuji se Aneta Šváchová a jsem studentkou Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, obor Porodní asistentka. Prosím o vyplnění dotazníku na téma Péče o předčasně narozeného novorozence. Dotazník je anonymní a informace z něj budou pouţity pouze v mé bakalářské práci. Prosím zakrouţkujte vţdy jen jednu odpověď, pokud není v dotazníku uvedeno jinak Předem děkuji za Váš čas a spolupráci. Aneta Šváchová 1. Byla jste obeznámena s péčí nemocničního personálu o Vaše nedonošené miminko? a. Ano b. Ne c. Částečně 2. Byla jste dostatečně seznámena s péčí o nedonošené dítě v domácím prostředí? a. Dostatečně b. Nedostatečně 3. Byla Vám nabídnuta hospitalizace s miminkem? a. Ano, vyuţila jsem ji b. Ano, nevyuţila jsem ji c. Ne, dojíţděla jsem 4. Měla jste moţnost kojit během pobytu miminka v nemocnici? a. Ano kojila jsem b. Ne, ale odstříkávala jsem mateřské mléko c. Ne, bylo na umělé výţivě

53

5. Byla jste seznámena s alternativními způsoby kojení v domácím prostředí? (moţnost více odpovědí) a. Krmení sondou b. Krmení po prstu c. Krmení pomocí stříkačky d. Krmení pomocí lţičky e. Supplementor f. Jiné g. Ne, nebyla 6. Byla Vám doporučena některá z alternativních metod masáţí? a. Ano b. Ne 7. Jaká masáţ Vám byla doporučena? Krátká odpověď…………….. 8. Byla jste seznámena s riziky předčasně narozených dětí? a. Byla jsem seznámena b. Nebyla jsem seznámena c. Byla jsem, ale informace se mi zdály nedostatečné 9. Kde jste získala nejvíce informací o předčasně narozených dětech? a. V nemocnici b. Na internetu c. V knihách a časopisech d. Od známých e. Jiné 10. Projevila se péče o nedonošené miminko po ekonomické stránce? a. Ano, projevila b. Ne, neprojevila 11. Byla jste nucena zaţádat o finanční pomoc (rodinu, úřad……)? a. Ne, situaci jsem zvládla b. Ano, ţádala o finanční pomoc

54

12. Měla jste někdy pocit, ţe péči o nedonošené miminko nezvládáte? a. Ano b. Ne 13. Vyhledala jste pomoc psychologa z důvodu pocitu nezvládání péče o nedonošené dítě? a. Ano b. Ne

Obrázky

Obrázek 1 Nedonošený novorozenec narozený v 24. týdnu těhotenství



Obrázek 4 Nedonošená dvojčátka narozená v 31. týdnu těhotenství

Dostupné z http://nedoklubko.cz/

55

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Porodní asistentka. Péče o předčasně narozeného novorozence. Bakalářská práce

Recommend Documents