VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Přístupy k ošetřovatelské péči o nemocné s dekubity ve zdravotnickém zařízení Bakalářská práce
Autor: Eliška Křenková Vedoucí práce: Mgr. Lada Nováková Jihlava 2015
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá problematikou přístupů k ošetřovatelské péči o nemocné s dekubity ve zdravotnickém zařízení, které jsou v současné době stále aktuální. Práce je rozdělena na dvě části: teoretickou a praktickou část. Teoretická část popisuje problematiku ošetřovatelství, vzdělávání sester, zabývá se oblastí chronické rány a dekubitů. V praktické části je hlavním cílem analýza získaných dat v otázkách vzdělávání, informovanosti a poskytování ošetřovatelské péče o nemocné s dekubity. Klíčová slova: dekubitus, léčba, ošetřovatelská péče, prevence
Annotation This Bachelor Thesis deals with approaches to nursing care of patients with pressure ulcers in the medical devices that are currently still current. The work is divided into two parts: theoretical and practical. The theoretical part describes nursing, nursing education, dealing with areas of chronic wounds and pressure ulcers. In the practical part is the main objective analysis of the data on issues of education, awareness and providing nursing care for patients with pressure sores. Keywords: pressure sores, treatment, nursing care, prevention
Poděkování Ráda bych poděkovala paní Mgr. Ladě Novákové za vedení a za cenné rady při tvorbě mé bakalářské práce. Také bych chtěla poděkovat své rodině, která mi byla oporou při vytváření bakalářské práce a podporovala mě celým studiem.
Eliška Křenková
Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence.
V Jihlavě dne 3. 12. 2014 ................................................... Eliška Křenková
Obsah Úvod ......................................................................................................................8
1 1.1
Cíl práce .............................................................................................................9
1.2
Hypotézy ............................................................................................................9
2
Teoretická část ..................................................................................................... 10 2.1
Historie ošetřovatelství .................................................................................. 10
2.1.2 2.2
Vznik zdravotnických zařízení ......................................................................12
2.2.1 2.3
Hierarchie v ošetřovatelském týmu ......................................................... 15
Kůže.............................................................................................................. 16
2.4.1
Kůže a její funkce .................................................................................. 17
2.4.2
Vrstvy kůže ............................................................................................ 17
2.5
Chronická rána .............................................................................................. 18
2.5.1 2.6
3
Současná zdravotnická zařízení .............................................................. 13
Vzdělávání sester .......................................................................................... 13
2.3.1 2.4
Významné osobnosti českého a světového ošetřovatelství ...................... 11
Faktory ovlivňující hojení ran................................................................. 18
Dekubitus ......................................................................................................19
2.6.1
Klasifikace dekubitů ............................................................................... 20
2.6.2
Dělení dekubitů podle stupňů ................................................................. 20
2.6.3
Dělení dekubitů podle klasifikačních stupnic ..........................................21
2.6.4
Komplikace dekubitů ............................................................................. 22
2.6.5
Prevence vzniku dekubitů ....................................................................... 22
2.7
Výživa...........................................................................................................25
2.8
Léčba ............................................................................................................ 26
Praktická část ....................................................................................................... 29 3.1
Metodika výzkumu ........................................................................................ 29
3.2
Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ......................... 29
3.3
Průběh výzkumu ........................................................................................... 29
3.4
Zpracování získaných dat .............................................................................. 30
3.5
Výsledky výzkumu ........................................................................................ 31
3.6
Diskuze ............................................................................................................ 39
3.7
Návrh řešení pro praxi ...................................................................................... 42
4
Závěr .................................................................................................................... 43
5
Seznamy............................................................................................................... 45 5.1
Seznam použité literatury .............................................................................. 45
5.2
Seznam použitých zkratek ............................................................................. 51
5.3
Seznam tabulek a grafů ................................................................................. 52
5.4
Seznam příloh ............................................................................................... 53
1
Úvod
Dekubitus je proleženina, která vzniká v důsledku působení patologického tlaku na tzv. predilekční místo. Na vzniku dekubitu se dále podílí tření a střižné síly. Dekubity jsou velkým problémem, jak pro samotného nemocného, tak pro jeho ošetřující personál. Dekubitů zcela jistě přibývá i tím, že populace stárne. Dekubity představují u ležících nemocných závažný problém. Způsobují velkou bolest a jsou navíc otevřenou branou pro vstup infekcí do oslabeného organizmu. Úmrtnost nemocných s dekubity je pětkrát vyšší než u lidí stejně starých, kteří proleženinami netrpí. Dekubity se vyskytují u nemocných ve všech oborech medicíny. Nejčastěji však u nemocných s poruchou hybnosti. Běžné jsou dekubity u nemocných na chirurgických a geriatrických odděleních a v zařízeních dlouhodobé péče (Kouřilová, 2010). V bakalářské práci na téma: Přístupy k ošetřovatelské péči o nemocné s dekubity ve zdravotnickém zařízení, jsem se zaměřila na oblasti: zda sestry znají příčiny vzniku dekubitů, dále jsem chtěla zjistit, jaké antidekubitní pomůcky jsou na pracovištích k dispozici. Myslím si, že v problematice dekubitů je nejdůležitější prevence, proto mě zajímalo, zda sestry používají škálu pro hodnocení soběstačnosti a rizika vzniku dekubitů. Bakalářská práce se skládá ze dvou částí. První část se zabývá teorií. Ta obsahuje historii ošetřovatelství, významné osobnosti českého a světového ošetřovatelství, vznik zdravotnických zařízení, vzdělávání sester, funkci a anatomii kůže, dále etiologii chronické rány, dekubitus, klasifikaci dekubitů, dělení dekubitů podle stupňů, dělení dekubitů podle klasifikačních stupnic, komplikace dekubitů, prevenci vzniku dekubitů, dále jsou zde uvedeny hodnotící škály, prevence a léčba dekubitů. Je zde zařazena výživa nemocných a polohování. Jak již víme, nevhodná životospráva a výživa patří k jednomu z rizikových faktorů. Proto musíme nemocné edukovat zejména v oblasti výživy. V druhé části bakalářské práce se věnuji praktické části a úkolem bylo sestavení nestandardizovaného dotazníku, který byl určen pro všeobecné sestry ve zdravotnických zařízeních. Po vyhodnocení odevzdaných dotazníků byly jednotlivé odpovědi pro přehlednost zaznamenány do grafů. Zároveň bylo provedeno porovnání získaných dat s již realizovanými výzkumy v dané problematice. Podle mého názoru je nutné, aby ošetřovatelský personál byl seznámen s vhodnými postupy, které ukazují, jak o proleženiny a jiné chronické rány pečovat.
8
1.1 Cíl práce 1. Zjistit, zda sestry znají a využívají preventivní opatření ve vztahu k vzniku dekubitů. 2. Zjistit, zda sestry používají škály k hodnocení rizika dekubitů. 3. Zjistit, zda sestry vědí, že existuje systém hlášení dekubitů. 4. Zjistit, zda se sestry vzdělávají v problematice ošetřovatelské péče o dekubity.
1.2 Hypotézy 1. Předpokládám, že 70 % sester používá antidekubitní pomůcky. 2. Předpokládám, že 80 % sester zná měřící škály k hodnocení rizika dekubitů. 3. Předpokládám, že 90 % sester zná systém hlášení dekubitů ve zdravotnickém zařízení. 4. Předpokládám, že 70 % sester získává nové znalosti v ošetřovatelské péči o dekubity.
9
2
Teoretická část
2.1
Historie ošetřovatelství
Ošetřovatelství je samotná vědecká disciplína, jejíž hlavní náplní je podporovat a udržovat zdraví populace. Ve spolupráci s dalšími obory se snaží navracet zdraví a vést nemocného k rozvoji soběstačnosti tím, že aktivně vyhledává jeho potřeby. V případě nevyléčitelných chorob zmírňuje bolest nemocného a citlivě zajišťuje klidné umírání a smrt. Charakteristickým cílem ošetřovatelství je systematicky vyhledávat a všestranně uspokojovat potřeby člověka, které mohou být zásadně pozměněny onemocněním. Přesto, že vychází z různých teoretických modelů, je ošetřovatelství disciplínou praktickou (Vytejčková, 2011). Počátky ošetřovatelské péče sahají do raného středověku a jsou spojeny s šířením křesťanství. Péče o člověka má však historii mnohem starší a setkáváme se s ní v předkřesťanských kulturách. Pomoc druhému je přirozenou vlastností člověka. Křesťanství, které vneslo do filozofie bytí trpícího člověka a pomoc bližnímu, rozvoj ošetřovatelské péče podporovalo. Před vznikem křesťanství se zkušenost s léčbou a ošetřováním nemocných předávaly v rodech z generace na generaci jen ústním podáním. Proti nemocem se využívaly zkušenosti z pozorování bylin, vody a slunce na lidský organizmus. Náboženská nařízení velmi ovlivnila lékařskou činnost. Mužské a ženské kláštery převzaly pěstování bylin a vyráběly z nich léky proti chorobám. Každý prostředek musel obsahovat náboženský prvek a ke zlepšení jejich účinku byly odříkávány modlitby, které měly zahánět „ďáblovy vlivy“. Ženy se léčitelstvím zabývaly odjakživa. Pokud se v historii medicíny uvádí žena, pak je vylíčena v podobě ošetřujícího anděla - pomocníka. Na rozvoj ošetřovatelské péče měly vliv války, které vždy vyvolávaly zvýšenou potřebu péče a lékařského ošetření. Mnoho ošetřovatelských tradic má svůj základ právě v ošetřování raněných vojáků. Již staří Římané stavěli při svých taženích lazarety, v nichž pečovali o zraněné a nemocné vojáky. Charitativní a řádová péče se stala základem, podle kterého bylo postupně vystavěno profesionální ošetřovatelství, poprvé formulované jeho zakladatelkou Florence Nightingalovou v druhé polovině 19. století. Tato dáma, je pokládána, jak za zakladatelku ošetřovatelství, tak za první teoretičku v ošetřovatelství. Její čtyři zásady - čistota, dobré a vlídné zacházení, dostatečná výživa a
10
přívětivé slovo - se na dlouhé období staly mottem i kritériem ošetřovatelské péče (Kutnohorská, 2011).
2.1.2 Významné osobnosti českého a světového ošetřovatelství S ošetřovatelstvím jsou spojené významné osobnosti, které měly na vývoj ošetřovatelství výrazný vliv. Vybrané osobnosti českého ošetřovatelství Anežka Přemyslovna - pocházela z rodu Přemyslovců. Narodila se v Praze 20. ledna 1211.
V dětství
byla
vychovávána
v cisterciáckém
klášteře
v Třebnicích
a
v premonstrátském klášteře v Doksech. V roce 1232 založila špitál sv. Františka pro chudé a nemocné Na Poříčí a v roce 1233 poblíž špitálu vznikají dva kláštery - mužský klášter menších bratří sv. Františka a ženský klášter řádu sv. Kláry. V roce 1234 vstupuje Anežka do kláštera a stává se jeho Abatyší. Byla první ženou, která založila mužský řád a český ošetřovatelský řád. Celý svůj život věnovala pomoci chudým a nemocným, proto je pokládána za patronku českého ošetřovatelství. Umírá 6. března 1282 a pohřbena je v klášterním chrámu na Františku (Plevová, Slowik, 2008). Karolína Světlá - vlastním jménem Johanna Rottová, narozena 24. února 1830 v Praze. Byla to spisovatelka a novinářka. Věnovala se emancipačnímu hnutí. Usilovala o národní uvědomění a o zvýšení sociální úrovně zaměstnaných žen a dívek. V roce 1871 založila Ženský výrobní spolek, jehož cílem bylo opatřit chudým ženám, zejména vdovám, po vojácích z rakousko - pruské války práci. Podílela se také na vzniku první ošetřovatelské školy u nás. Umírá 7. září 1899 v Praze (Plevová, Slowik, 2008). Eliška Krásnohorská - vlastním jménem Alžběta Pechová, působila jako redaktorka Ženských listů a později i jako starostka Ženského výrobního spolku. Také se podílela na založení prvního dívčího gymnázia a společně s Karolínou Světlou přispěly ke vzniku první ošetřovatelské školy u nás (Plevová, Slowik, 2008). PhDr. Alice Masaryková - narodila se 3. května 1879 ve Vídni. Vystudovala filozofii, sociologii a historii na Univerzitě Karlově v Praze. Velmi se angažovala v ošetřovatelském školství a aktivně podporovala vzdělávání ošetřovatelek (Plevová, Slowik, 2008).
11
Vybrané osobnosti světového ošetřovatelství Florence Nightingale - narodila se 12. května 1820 ve vzdělané a úspěšné anglické rodině. Bylo jí umožněno vynikajícího vzdělání, které později ovlivnilo její práci. V roce 1853 se stala vrchní sestrou Ústavu pro nemocné šlechtičny v Londýně. Po celý svůj život podporovala vzdělání sester. V roce 1860 založila při nemocnici sv. Tomáše v Londýně první necírkevní ošetřovatelskou školu. V roce 1859 vydala knihu s názvem: Zápisky o nemocnicích, zabývá se zde hygienickými podmínkami a výstavbou nemocnic. O něco později vydala knihu s názvem: Zápisky o ošetřovatelství, obsahově byla zaměřena na prevenci onemocnění (Plevová, Slowik, 2008). Henri Jean Dunant - narodil se 8. května 1828 v Ženevě v bohaté rodině s náboženskou tradicí. Stal se členem sirotčí organizace, podílel se na vzniku Mezinárodního červeného kříže roku 1864 v Ženevě. V roce 1901 získal Nobelovu cenu míru (Plevová, Slowik, 2008). Prof. MUDr. Nikolaj Ivanovič Pirogov - narodil se 13. listopadu 1810 v Moskvě. Absolvoval moskevskou lékařskou fakultu. V roce 1840 se stal profesorem na chirurgické akademii v Petrohradě, kde vybudoval chirurgickou linku. Zasloužil se o uplatnění žen jako ošetřovatelek ve válce. Vytvořil základy moderní ruské pedagogiky. Věnoval se publikační činnosti a zasloužil se o rozvoj chirurgie a válečné medicíny, kde zavedl sádrové obvazy a narkózu, zpracoval tématiku úrazového šoku, zavedl třídění a odsun raněných (Plevová, Slowik, 2008).
2.2
Vznik zdravotnických zařízení
V českých zemích byly z počátku zakládány špitály a lazarety. Chudému lidu poskytovaly to nejzákladnější, střechu nad hlavou, minimum potravy a hygienu. Od roku 1389 byla stanovena lékařům povinnost navštěvovat špitály, kdykoliv je špitální správce požádal. V době osvícenství byl vytvořen ucelený systém státní zdravotní správy a zdravotnických zákonů, byly provedeny reformy systému výuky a výchovy lékařů a ostatních zdravotníků. Vliv na pokrok ve zdravotnické péči měly i tereziánské a josefínské reformy. Stát začal budovat i některá zdravotnická zařízení jako jsou nemocnice, porodnice, chorobince a nalezince. Důležité ale bylo, že nemocnice přestávaly mít charakter pouhého azylu, jako měly dříve špitály. Stávaly se zařízeními, jejichž posláním byla léčebná činnost. V roce 1888 byl vydán pro Království české tak zvaný nemocniční zá12
kon, který upravoval první postavení léčebných a pečovatelských ústavů (Kutnohorská, 2011).
2.2.1 Současná zdravotnická zařízení „Zdravotnickým zařízením se rozumí prostory určené pro poskytování zdravotních služeb. Poskytovatelem zdravotních služeb se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Zdravotními službami se rozumí: Poskytování zdravotní péče zdravotnickými pracovníky, a dále činnosti vykonávané jinými odbornými pracovníky“. (Zákon č. 372/2011 Sb. str. 4730) Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů“. (Zákon č. 95/2004 Sb. str. 4750) Ve zdravotnických zařízeních je poskytována péče: ambulantní, jednodenní, lůžková. Ambulantní péče je primární péče, je poskytována za účelem preventivním a diagnostickým. Jednodenní péče je poskytována nemocným, u kterých se vyžaduje pobyt nemocného na lůžku po dobu kratší než 24 hodin. Lůžková péče je zdravotní péče, kterou nelze zajistit ambulantně, a proto je nutné nemocného hospitalizovat (Drdlová, 2009).
2.3
Vzdělávání sester
První zmínky o vzdělávání sester nacházíme až koncem 18. století. Koncem tohoto století byly pořádány první přednášky pro ošetřovatelky, jinak své znalosti získávaly v praxi a od starších spolupracovníků. První ošetřovatelskou školu založila Florence Nightingale v Londýně. Po založení této školy začaly vznikat v relativně krátké době ošetřovatelské školy v dalších evropských městech a ve Spojených státech. Díky Florence Nightingale se z charitativní služby stalo ošetřovatelství skutečným odborným povoláním. V roce 1874 v Praze vznikla první ošetřovatelská škola, tato škola byla česká a její existenci značně ovlivnila česká spisovatelka Karolína Světlá a Eliška Krásnohorská. Na této škole vyučovali čeští lékaři a ošetřovatelky se zde vzdělávaly hlavně 13
odborně v teoretických znalostech. Absolventky první ošetřovatelské školy pracovaly jako ošetřovatelky v domácí péči. Ošetřovatelky, které měly pracovat v nemocničních zařízeních, byly připravovány přímo v nemocnicích a to formou tzv. vyučení. Kurz byl ukončený zkouškou a absolventky obdržely diplom. V roce 1914 vyšlo nařízení rakouského ministerstva vnitra číslo 139 o ošetřování nemocných, provozovaném z povolání. Jednou z nejdůležitějších zásad bylo, že škola může být zřízena jen při nemocnici, která zajistí praktickou výuku žákyň v nejdůležitějších oborech. Další ošetřovatelská škola vznikla v Praze až během první světové války v roce 1916 a byla dvouletá. Tato škola zůstala otevřena i po skončení první světové války a byla vzorem pro další české civilní i řádové ošetřovatelské školy. První českou ředitelkou byla Silva Macharová. Absolventky skládaly praktické a teoretické zkoušky a po úspěšném ukončení získaly diplom o ošetřování nemocných, který je opravňoval užívat titul diplomovaná ošetřovatelka. Absolventky nosily odznak, diplomovaná sestra a každá z adeptek musela mít ke studiu způsobilost a dosahovat nejméně dvacet let věku. Po roce 1919 začali lékaři mít na vzdělání ošetřovatelského personálu větší požadavky. Požadovali školení a kurzy, které byly zaměřeny na akutní potřebu sociální péče. Kurzy vedly sestry z amerických skupin zdravotníků. V Praze - Krči byla v roce 1922 při nemocnici zřízena samostatná ošetřovatelská škola pro dětské sestry. Bylo zde poskytováno jednoleté studium (Plevová, Slowik, 2008). Dnešní zdravotnický tým má tyto pracovníky: Zdravotnický tým - je složen ze zdravotnických pracovníků, kteří mají různé odborné vzdělání a kvalifikaci. Řadíme sem lékaře, sestry, porodní asistentky, zdravotní asistenty, fyzioterapeuty, nutriční terapeuty, sanitáře a další profese. Tento tým je označován jako multidisciplinární, všichni členové tohoto týmu mají jeden společný cíl, a tím je zdraví a spokojenost pacienta. V tomto týmu sestra zaujímá důležitou pozici, a to proto, že je nejbližší spolupracovnicí lékařů ve všech složkách léčebné péče a tráví s pacientem nejvíce času (Vytejčková, 2011). Ošetřovatelský tým - tento tým je součástí zdravotnického týmu. Poskytuje péči, která je zaměřena na odborné činnosti zaměřené na udržení, podporu, navrácení zdraví a uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb. Ošetřovatelskou péči rozdělujeme do 3 skupin a to na: Základní ošetřovatelskou péči - je poskytována nemocným, kterým jejich zdravotní stav neumožňuje běžné provádění každodenních aktivit denního života. Specializovanou ošetřovatelskou péči - je poskytována nemocným, kterým jejich zdravotní stav výrazně omezuje provádění každodenních aktivit denního ži14
vota. Vysoce specializovanou ošetřovatelskou péči - je poskytována nemocným, u nichž dochází k selhání základních životních funkcí (Vytejčková, 2011).
2.3.1 Hierarchie v ošetřovatelském týmu Vrchní sestra - její funkce jsou: Zastupuje střední ošetřovatelský management v zařízení. Podílí se na chodu celého oddělení. Spolupracuje s přednosty či primářem. Podílí se na jmenování staničních sester a řídí jejich činnost, umožňuje vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků na odděleních a řada dalších činností (Vytejčková, 2011). Staniční sestra - je vedoucí ošetřovací jednotky. Tuto pozici většinou vykonává sestra zkušená a s několikaletou praxí. Její funkce jsou: Příprava měsíčního rozpisu služeb, řídí práci nelékařského a pomocného personálu na oddělení, spolupracuje s lékařem, stará se o dostatek materiálu a léků na oddělení, kontroluje kvalitu poskytované péče a řada dalších důležitých činností (Vytejčková, 2011). Všeobecná sestra - tuto pozici může vykonávat sestra, která je absolventkou kvalifikačního studia vyšší odborné školy oboru všeobecná sestra, nebo vysoké školy oboru všeobecná sestra. Její funkce jsou: Poskytuje přímou ošetřovatelskou péči, podílí se na praktickém vyučování studentů, dbá na dodržování hygienicko - epidemiologického režimu a další řada činností. Všeobecnou sestru dělíme na: Všeobecná sestra pracující bez odborného dohledu - s tímto vzděláním sestra může zajišťovat základní a specializovanou ošetřovatelskou péči. Všeobecná sestra pod odborným dohledem lékaře - s tímto vzděláním může sestra aplikovat nitrožilní krevní deriváty, spolupracovat při zahájení jejich aplikace a dále bez odborného dohledu na základě indikace lékaře ošetřuje pacienta v průběhu aplikace a ukončuje ji. Všeobecná sestra bez odborného dohledu na základě indikace lékaře - tato sestra se podílí na poskytování preventivní, diagnostické, léčebné, rehabilitační a neodkladné péče. Připravuje pacienty k diagnostickým výkonům, asistuje u výkonů a ošetřuje pacienty po výkonech (Vytejčková, 2011). Zdravotnický asistent - tuto pozici může vykonávat ten, kdo absolvoval střední zdravotnickou školu studijního oboru, ukončeného maturitní zkouškou. Tuto pozici rozdělujeme na: Zdravotnický asistent pod odborným dohledem všeobecné sestry - poskytuje základní ošetřovatelskou péči a specializovanou ošetřovatelskou péči v rámci ošetřovatelského procesu. Sleduje fyziologické funkce, stav pacienta, pečuje o vyprazdňování, 15
hygienu, prevenci proleženin, stravu, pitný režim a další činnosti. Zdravotnický asistent pod odborným dohledem všeobecné sestry nebo lékaře - může podávat léčivé přípravky, s výjimkou aplikace nitrožilně a do epidurálních katétrů a intramuskulárních injekcí u novorozenců do 3 let věku, aplikuje kyslíkovou terapii, ošetřuje akutní a chronické rány a další činnosti (Vytejčková, 2011). Ošetřovatel - je z pravidla absolventem akreditovaného kvalifikačního kurzu v oboru ošetřovatel. Poskytuje přímou ošetřovatelskou péči, pomáhá při podávání stravy pacientům, pečuje o vyprazdňování, provádí hygienickou péči a další činnosti. Všeobecný sanitář - tuto pozici může vykonávat ten, který je absolventem akreditovaného kvalifikačního kurzu oboru sanitář (Vytejčková, 2011). Organizace práce sestry V současné době sestra nalézá uplatnění v různých oblastech zdravotně sociální péče. Sestra může volit dle předpokladů, zkušeností a věku. V současné době sestry v nemocnicích
pracují
ve
dvanáctihodinových
směnách.
Dále
pak
pracují
v osmihodinových službách a střídají se ve směnách ranních, odpoledních a nočních. Na některých odděleních nebo zařízeních vykonávají sestry jen ranní služby a to například v ambulancích (Vytejčková, 2011).
2.4
Kůže
Kůže je největší smyslový orgán našeho těla. Tvoří přibližně 12 - 16 % celkové tělesné hmotnosti a její plocha je u dospělé osoby přibližně 1,5 - 2,0 m². Kůže vytváří hraniční vrstvu mezi organismem a jeho okolím. Na jedné straně funguje jako bariéra, na druhé straně jako spojení mezi vnějším světem a vnitřními orgány (Pokorná, Mrázová, 2012). Kůže je dvojvrstevný systém na povrchu těla. Každá vrstva kůže má svoji funkci. Pokožka je primární a plní funkci především staticky mechanickou. Škára má funkci dynamickou - tažnost a pružnost kůže. Kůže má za normálních okolností chránit lidského jedince proti negativnímu působení zevního prostředí a mikroorganismů. Stavbou, funkcí a chorobnými změnami kůže a jejich léčením se zabývá samostatný medicínský obor a to dermatologie (Dylevský, 2009).
16
2.4.1 Kůže a její funkce Kůže plní mnoho důležitých funkcí, mezi ně patří: Reguluje tělní teplotu, chrání tělo před škodlivým působením a izoluje od zevního prostředí. Na kůži rozlišujeme 5 základních funkcí: a) Ochranná a termoregulační funkce - chrání tělo před vlivy mechanickými, chemickými, tepelnými a proti vlivům slunečního záření. b) Smyslová funkce - slouží jako externí senzorický orgán. V kůži jsou specializované receptory pro vnímání tepla, chladu, bolesti a hmatových počitků, které vysílají signály do CNS. c) Termoregulační funkce - v podkožním vazivu se ukládá tuk, který zajišťuje mechanickou a tepelnou izolaci, působí jako zásobárna zdroje energie a zásobárna vitamínů. d) Sekreční funkce - maz a pot chrání kůži před mikroorganismy a zároveň mají slabé dezinfekční účinky. e) Bariérová (ochranná) funkce - kožní bariéra zabraňuje průniku mikrobů do kůže. (Mikula, Müllerová, 2008).
2.4.2 Vrstvy kůže Rozlišujeme tři základní vrstvy kůže: epidermis, dermis a subcutis Epidermis (pokožka) - je svrchní část kůže, tvoří ochrannou bariéru proti vnějším vlivům. Jejím úkolem je chránit kůži před ztrátou tekutin, zabránit průniku chemikálií a mikrobů. Její tloušťka je od 0,04 mm do 1,6 mm dle rozložení na jednotlivých částech těla. Je tvořena mnohovrstevným, dlaždicovým epitelem. Dermis - druhá vrstva kůže, je pětkrát až sedmkrát širší než epidermis. S epidermis je spojena bazální membránou. Dermis je tvořena hustou vazivovou tkání protkanou lymfatickými i krevními cévami a nervovými vlákny. Pevnost a pružnost kůže zajišťuje přítomnost elastinu a kolagenu. Subcutis - je třetí vrstva kůže, spojuje ji se svaly. Její součástí je tuková tkáň, která je protkaná velkým množstvím cév. Tato třetí vrstva se vyznačuje vysokou elasticitou, má
17
za funkci ochraňovat cévy a nervy od vnějších mechanických vlivů a současně funguje jako izolátor. Přídatné kožní orgány = kožní deriváty - vlasy, chlupy, nehty a kožní žlázy (Mikula, Müllerová, 2008).
2.5
Chronická rána
„Jako chronickou ránu označujeme sekundárně se hojící ránu, která i přes adekvátní terapii nevykazuje po dobu 6-9 týdnů tendenci k hojení.“ (Stryja, 2008, str. 29) Chronické rány vznikají většinou v troficky změněných tkáních. Nejčastěji se vyskytující chronické rány jsou především bércové vředy jako příznak chronické žilní insuficience, nebo dekubity (Stryja, 2008).
2.5.1 Faktory ovlivňující hojení ran Hojení ran je složitý biologický a fyziologický proces, při kterém dochází k obnově porušené struktury a funkce kůže. Hojení rány vyžaduje buněčnou a tkáňovou schopnost regenerace a současně reparační schopnost celého organismu. Faktory ovlivňující hojení ran rozdělujeme do dvou skupin a to na vnitřní a zevní faktory. Při léčbě ran je velice důležité rozpoznání těchto faktorů, pomohou nám zvolit správnou lokální a celkovou terapii (Bureš, 2006). Mezi faktory, které ovlivňují vznik a vývoj dekubitů, řadíme: dlouhodobý tlak, imobilizační syndrom, výživu, inkontinenci, tření, zdravotní stav, tělesnou hmotnost a věk pacienta. Dlouhodobý tlak - tlak predilekčních míst stoupá, ke vzniku dekubitu stačí 1 - 6 hodinové působení tlaku, nezávisí na síle tlaku, ale na době jeho trvání Imobilita - zdravý člověk může měnit svou polohu sám, ale člověk, který je nepohyblivý si nemusí uvědomovat, že mu poloha nevyhovuje Výživa - nedostatečná výživa má velký podíl na vzniku dekubitů, hlavní roli hraje nedostatek vitaminu C a nízký přísun zinku Porucha cirkulace - toto postižení, u kterého vzniká selhání oběhu, též vede k špatnému prokrvení kůže a je zde větší nárůst dekubitů 18
Inkontinence - vlhké prádlo zvyšuje tření, inkontinence vede k maceraci kůže a je-li porušena integrita kůže, je jasné, že se infekce nebo defekt objeví Tření - při něm dochází k poškození kůže a následně ke vzniku infekce Zdravotní stav - sekundární onemocnění jako je například cukrovka, způsobuje větší náchylnost pacienta k infekcím, svou roli hraje také anemie, poruchy vědomí a ochrnutí Tělesná hmotnost - ohroženi jsou zejména obézní i kachekticky nemocní Souběžné nemoci, celkový stav - infekce, periferní cévní onemocnění, malignity, diabetes mellitus. Tyto onemocnění mají velký vliv na vznik dekubitů a také ovlivňují jejich léčbu. Věk nemocného - v hodnotících kritériích dle Nortonové je za kritickou hranici považován věk od 60 let a více a dle Waterlowi škály hranice od 70 let a více (Trachtová, Mastiliaková, Fojtová, 2005).
2.6
Dekubitus
Dekubitus je proleženina, která vzniká v důsledku působení patologického tlaku na tzv. predilekční místo (Kouřilová, 2010). Dekubity neboli proleženiny, jsou defekty kůže vyvolané většinou tlakem proti kosti v místech s malou vrstvou tukové nebo svalové tkáně. Čím je tenčí tkáň, tím je větší riziko jejich vzniku. Po dobu působení tlaku jsou tkáně špatně zásobovány živinami a kyslíkem, proto dochází k jejich postupnému odumírání a ke vzniku dekubitů. Dekubity vznikají velmi rychle a v některých případech i během desítek minut. Poškození tkáně závisí na době a intenzitě tlaku, hmotnosti nemocného a na jeho pohyblivosti. Nemocní s dekubity jsou hospitalizováni v nemocnicích na odděleních. O vzniku dekubitu musí být informován celý zdravotnický tým, zvláště ošetřovatelský. Při péči o nemocné s proleženinami je důležité vědět, že dekubity vyvolávají následnou reakci organismu, u které rozlišujeme tři fáze: “I. fáze: akutní toxémie - přítomnost flegmóny a sepse, dochází k odloučení nekróz II. fáze: toxická kachexie - přítomnost granulace III. fáze: rekonvalescence a zhojení vředu“. (Stryja, 2008, str. 85)
19
2.6.1 Klasifikace dekubitů Dekubity dělíme do čtyř stupňů podle intenzity rozsahu poškození, ale existují i různé klasifikační stupnice.
2.6.2 Dělení dekubitů podle stupňů Klasifikace dle Sterlinga Tato stupnice je nejčastěji používaná, hodnotí hloubku a rozsah poškozené tkáně. I. Stupeň: erytém - tlaková léze bez poškození kůže - není poškozena kožní integrita. Na kůži se objevuje zarudnutí, zčervenání a otok. Nemocný může cítit nepříjemné pocity jako je svědění, až pálení. Když zajistíme odlehčení tlaku, po krátké době se zarudnutí ztrácí, obnoví se krevní zásobení. Toto stádium se těžko identifikuje u nemocných s tmavou pletí a výraznou pigmentací. Toto stádium je reverzibilní (Pejznochová, 2010). II. Stupeň: puchýř - tlaková léze s poškozením kůže - objevuje se částečná porucha integrity kůže. Postižená oblast je zatvrdlá s klasickými projevy zánětu (zarudnutí, zvýšená teplota, bolest), vyskytují se puchýře, místy i porucha integrity vrchní vrstvy kůže. Po odlehčení tlaku zarudnutí přetrvává. Toto stádium bývá většinou nejbolestivější (Pejznochová, 2010). III. Stupeň: nekróza - tlaková léze se zničením tkání mezi kostí a pokožkou - nastává zničení všech vrstev stlačených mezi podložkou a kostí. Zde nastává porucha integrity kůže, podkoží, tukové i svalové vrstvy. Objevuje se zde nekróza, po jejím odstranění vzniká různě hluboký defekt, vytváří se tzv. „kapsy“, to znamená, že defekt podkoží je většího rozsahu než defekt kůže. Toto stádium je nebolestivé, ale hrozí zde velké riziko infekce. Odebíráme tedy z rány stěry na bakteriologické vyšetření. Zhojení rány je možné, ale velice náročné a dlouhodobé. Po zhojení vzniká jizva, která přiléhá přímo na kost, která je velmi náchylná na tlak (Pejznochová, 2010). IV. Stupeň: vřed - tlaková léze provázená ostitidou a artritidou - vzniká zničení všech vrstev plus postižení kosti. Nastává porucha integrity kůže, podkoží, tukové i svalové vrstvy plus postižení kosti, popřípadě i okolních kloubů. U tohoto stupně je veliké riziko
20
infekce a léčba je velmi dlouhodobá a namáhavá, většinou dochází k operačnímu řešení (Pejznochová, 2010).
2.6.3 Dělení dekubitů podle klasifikačních stupnic Když je nemocný přijímán do nemocničního zařízení, je u něho potřeba zhodnotit jeho celkový stav a posoudit stupeň soběstačnosti. Proto používáme pro hodnocení dekubitů různé klasifikační stupnice. Popsáno jich bylo přibližně 17, ale nejčastěji se používají stupnice dle Nortonové, Bradenové či Waterlowa. Používání těchto škál slouží k časným preventivním opatřením. Nejdůležitější je, ale věnovat ohroženým nemocným maximální ošetřovatelskou péči (Mikula, Müllerová, 2008). Škála dle Nortonové (Příloha č. 4) Tato škála byla sestavena v roce 1962. Hodnotíme zde celkové zdraví nemocných, aktivitu, duševní stav, mobilitu a inkontinenci. Nemocný je podle těchto hledisek ohodnocen a obodován určitým počtem bodů. Čím je bodové hodnocení nižší, tím je riziko vzniku dekubitů u pacientů vyšší (Mikula, Müllerová, 2008). Škála dle Bradenové (Příloha č. 5) Tato škála se používá na odděleních chirurgických, intenzivní péče a v ošetřovatelských domech. Hodnotíme zde smyslové vnímání, vlhkost, aktivitu, pohyblivost, výživu, tření a střižné síly. Pokud nemocný dosáhne 6 - 9 bodů má vysoké riziko ohrožení, 9 - 16 bodů střední riziko ohrožení, 16 - 20 bodů malé riziko ohrožení, nad 20 bodů velmi malé riziko ohrožení (Mikula, Müllerová, 2008). Škála dle Waterlowa (Příloha č. 6) Tato škála byla používána sestrami ve Velké Británii, je podrobnější a byla sestavena na základě výzkumu prováděného v roce 1985. Hodnotíme zde tělesnou konstituci, hmotnost, kontinenci, typ kůže, pohlaví, věk, chuť k jídlu a mobilitu. Pokud nemocný dosáhne víc než 10 bodů, malé riziko vzniku dekubitů, 15 - 20 bodů hrozí vysoké riziko a více než 20 bodů hrozí velké riziko vzniku dekubitů (Mikula, Müllerová, 2008). Nemocné hodnotíme při jejich příjmu a dále v pravidelných intervalech podle stavu nemocného.
21
2.6.4 Komplikace dekubitů Mezi nejčastější komplikace patří infekce. Ta se vyskytuje především u dekubitů II., III., a IV. stupně a vzniká nejčastěji do 48 hodin. Rozšíření infekce v ráně je podpořeno povlaky a nekrózou. Mezi klasické známky infekce patří: bolest, zarudnutí místa, zvýšená tělesná teplota, edém, zápach, sekrece. Nejčastějšími bakteriemi podílejícími se na infekci jsou Staphylococcus aureus, Streptokok A, Pseudomonas Aeruginosa, nebo Escherichia Coli. Infekce dekubitů je nebezpečná z důvodu možného šíření do svého okolí. Může způsobit záněty kostí, tzv. osteomyelitidy. Infekce se dále může šířit do celého těla prostřednictvím krve a může způsobit závažný a život ohrožující septický stav. Dále může vzniknout ztráta bílkovin, což by vedlo k dalšímu zhoršení stavu pacienta a zhoršení obranyschopnosti organismu (Hudecová, 2012, a).
2.6.5 Prevence vzniku dekubitů Nejdůležitější v problematice dekubitů, by měla být v první řadě prevence. Pokud jsou dodržovány zásady správné prevence, lze ve většině případů zcela zabránit vzniku dekubitů. Mezi opatření řadíme vyhledávání rizikových skupin nemocných a včasná opatření, která by měla být přizpůsobena konkrétnímu nemocnému, měla by vyhovovat jeho potřebám, typu onemocnění a hlavně jeho celkovému psychickému a fyzickému stavu. V prevenci je nejdůležitější vyhledávání a eliminace nepříznivých faktorů, které působí na nemocného ze zevního i vnitřního prostředí. K zásadám preventivních opatření patří: hodnocení soběstačnosti nemocného, časná mobilizace, snížení tlaku na tkáň, polohování, rehabilitační ošetřovatelství (Hudecová, 2012, a). Polohování „Jde o uložení nemocného na lůžko tak, aby poloha odpovídala jeho pohodlí, vylučovala možnost komplikací, aby plnila účel preventivní i léčebný. Správným uložením nemocného zabráníme vzniku deformit, kontraktur, omezení pohybu v kloubech, vzniku dekubit “. (Nielsen - Skyum, 2005, str. 15) Polohování je nejdůležitější složkou v preventivní péči o dekubity. Polohováním měníme působení tlaku na postižené místo a tím zajišťujeme dostatečné prokrvení tkáně. Stanovený a nejčastěji používaný interval mezi polohováním se řídí podle okamžitého stavu nemocného, pohybují se od 20 minut do 4 hodin. U nepohyblivých nemocných by
22
měl být interval změny polohy 1 - 2 hodiny. U nemocných na vozíku nebo na židli by měl být interval 30 minut až 1 hodinu, tlak na určité části těla je při sezení větší než u ležících nemocných. Některá oddělení používají jako pomůcku polohovací hodiny. Sestra má za povinnost pravidelně kontrolovat predilekční místa a pokud se objeví známky počínajících dekubitů, je povinna změnit časový interval polohování a musí zvýšit sledování postiženého místa. Významnými pomocníky jsou antidekubitní podložky, pasivní nebo aktivní matrace a polohovací lůžka (Mikula, Müllerová, 2008). Polohovací pomůcky Dříve se tyto pomůcky vyráběly podomácku nebo na zakázku v čalounických dílnách. Nyní je na zdravotnickém trhu široká škála podložných válců, kruhů, kvádrů, klínů a polštářů, naplněných různými matriály, které zvyšují pohodlí zapolohovaného nemocného, zabraňují přílišnému tlaku a snižují tak riziko vzniku dekubitů (Mikula, Müllerová, 2008). Typy antidekubitních matrací Antidekubitních matrací je celá řada, jsou to všechny podpůrné povrchy (podložky, matrace, sedací polštáře), které upravují tlak na působící tkáň. Rozdělujeme je na pasivní antidekubitní matrace a aktivní antidekubitní matrace. Antidekubitní matrace jsou velmi účinné v boji proti dekubitům, pomáhají jak nemocným, tak i ošetřujícímu personálu (Šípková, 2009). Pasivní antidekubitní matrace Pracují na principu co nejdokonalejšího rozložení váhy nemocného. Základem je použití kvalitních měkkých pěn, prořezání jádra matrace a použití pružných potahů (Šípková, 2009). Aktivní antidekubitní systémy Tyto systémy jsou vhodné pro prevenci všech rizikových skupin a léčbu dekubitů i nejvyšších stupňů. Jejich úkolem je odlehčení částí těla a tím se obnoví prokrvení. Tento systém výrazně urychluje léčbu a zefektivňuje prevenci dekubitů (Šípková, 2009).
23
Rehabilitační ošetřovatelství V této léčbě se snažíme o to, abychom nemocného co nejdříve vertikalizovali. Snažíme se o to, aby nemocný byl soběstačný a zvládal běžné denní činnosti. Cvičení musí být zaměřeno na konkrétního nemocného, tedy individuální, aby nedošlo k poškození nemocného. Fyzioterapeut by měla v první řadě nacvičit s nemocným přesun z lůžka na židli nebo ze sedu do stoje. Později by měla následovat chůze po pokoji a až si bude nemocný více jistý, tak by měla následovat chůze po schodech a postupné zatěžování (Eretová, 2010). Hygienická péče Hygiena je u preventivní péče velice důležitá, je zde potřeba především dbát na omezení nepříznivého vlivu moči, stolice, potu a dalších infekcí. Tento problém řešíme v první řadě častou výměnou ložního prádla, osobního prádla, výměnou plen a sprchováním. Koupele bychom měli provádět ve vlažné vodě za použití vhodných prostředků. Při osušování nemocného musíme dávat pozor na jeho pokožku, protože pokud má na kůži dekubity, je zde riziko, že bychom kůži mohli silným třením poškodit. Doporučuje se používat paropropustné materiály, na kterých pokožka může dýchat. Dále jsou doporučovány jemné masáže několikrát během dne hřejivými mastmi a gely (Stránská, 2010). Ve dnech 28. - 30. srpna 2013 proběhla ve Vídni 16. konference European Pressure Ulcers Advisory Panel dále jen (EPUAP) ve spolupráci s rakouskou Asociací pro prevenci dekubitů dále jen (APUPA). Této konference se účastnilo 400 účastníků z celého světa. Více než 20 firem předvedlo nové výrobky a materiály na podporu prevence vzniku dekubitů. Na této konferenci o problematice mluvila například předsedkyně APUPA Zita Kis Dadara, která uvedla do popředí praktické zkušenosti a teoretické důkazy v managmentu dekubitů. Zaměřila se také na prevenci a léčbu dekubitů v „centrální Evropě“. Poukázala na značné rozdíly mezi jednotlivými státy, jak v preventivních opatřeních, tak i v sledování indikátorů kvality. Dále na této konferenci vystoupila Christina Lindholm ze Švédska a informovala o výsledcích iniciativy Den STOP dekubitům. Tato podpora pochází z konference, která byla pořádaná v roce 2011 v Rio de Janeiru. Na této konferenci vydali prohlášení že: „Prevence dekubitů patří mezi základní lidská práva“, v roce 2012 bylo přijato jako EPUAP. Na konferenci o této problematice hovořili další významné osoby jako například Lisette Shoonhoven z Nizozemska,
24
Dimitri Beeckman z Belgie, Elfride Bindner z Chorvatska a další (Müllerová, Hovorková, Surá, Eysseltová, 2013).
2.7
Výživa
Výživa je další nejdůležitější složkou v prevenci a léčbě dekubitů. Zajišťuje příjem všech potřebných živin, vitamínů, stopových prvků, minerálů. Do výživy nesmíme zapomenou zařadit bílkoviny, tuky, cukry, zinek, vitaminy C, A a E. Tyto složky jsou důležité pro posílení imunity a zabraňují vniknutí infekce do organismu. Důležitý je i pitný režim. Je doporučeno, aby nemocný denně vypil alespoň 2 litry tekutin (Janáková, 2012). Zásady výživy a nutriční doplňky Nutriční stav posuzujeme podle nutričních screeningů. Pokud nemocný není schopen se sám stravovat, je nutné zajistit podávání sippingu. Jedná se o náhradu výživy, pomocí výživových doplňků, které nám pomohou zajistit kompletní tekutou výživu s obsahem živin. Nutriční doplňky podáváme nemocným po jídle nebo mezi jídly, a to z důvodu toho, aby se nemocný jejich konzumací příliš nenasytil a neodmítal tak běžnou stravu. Přípravky nemocným podáváme po malých doušcích během celého dne, je to důležité pro lepší vstřebávání živin a také proto, že jsou vysoce energetické a jejich rychlé podání by mohlo u starých lidí vyvolat střevní potíže. Přípravky podáváme vychlazené a nemocný si může vybrat z různých příchutí. Nutriční doplňky rozdělujeme na tekuté, multivitaminové, práškové a minerální. V nabídce jsou výrobky o různém energetickém obsahu, s přídavkem bílkovin, vlákniny (Janáková, 2012). Druhy nutričních přípravků: Cubitan - tento nutriční přípravek je doplňkem pro nemocné s dekubity. Obsahuje zvýšené množství bílkovin a je obohacen o důležité aminokyseliny, dále vitamíny a stopové prvky. Dávkování se řídí podle stupně poškození tkáně. Nemocný by měl konzumovat tento doplněk až do úplného zhojení dekubitů. Nutridrink Protein - tekutá výživa se zvýšeným obsahem bílkovin (Janáková, 2012). Preventivní opatření v oblasti výživy
25
V první řadě musíme zhodnotit stav nemocného, musíme věnovat pozornost i vhodnému výběru stravy. Nejdůležitější je doplnění vitamínů, minerálů a stopových prvků. Další součástí je dodržovat pitný režim, doporučují se čaje nebo ovocné šťávy. Lze také zavést bilanci tekutin, která nám umožní sledovat stav tekutin za 24 hodin. Můžeme do jídelníčku zařadit i různé ovocné přesnídávky, které také zvyšují příjem potřebných složek. Důležité je také podávat jídlo v menších dávkách, ale častěji. Také dbáme na estetickou úpravu stravy, ta hraje také svoji roli (Janáková, 2012).
2.8
Léčba
Léčba dekubitů je velice problémová a dlouhodobá. Léčba by měla být celková a kromě samotného ošetření dekubitů by měla být zaměřena i na léčbu základního onemocnění nemocného a tím by měla vést ke zlepšení celkového zdravotního stavu. Velmi důležitou roli zde hraje čas, a proto je nutné začít s léčbou dekubitů co nejdříve. V první řadě je nutné zjistit stav a závažnost dekubitů, zaměřujeme se na rozsah, velikost a hloubku, do které dekubity zasahují. Tyto kritéria nám určí, jaký typ léčby je pro nemocného nejvhodnější. Rozlišujeme dva typy léčby, konzervativní a chirurgickou (Hudecová, 2012, b). Konzervativní léčba Tato léčba se používá u lehčích forem dekubitů. U těchto postižení není ještě porušena kůže, a proto je zde nejdůležitější snížit tlak, který působí na postiženou oblast. Do této léčby zařazujeme použití speciálních matrací, důležité je také dohlédnout na důkladnou hygienickou péči nemocného. Samozřejmostí léčby, je také dodržování správného pitného režimu a výživy nemocného. Důležité je zamezit kontaktu kůže s potem, močí nebo stolicí. Na ránu pokládáme vhodný krycí materiál, který zabrání vniknutí infekce. Tyto krycí materiály je nutné pravidelně vyměňovat, a současně ránu důkladně pročisťovat fyziologickým roztokem nebo jinými dezinfekčními prostředky. Dále je důležité v léčbě se řídit pokyny lékaře a dodržovat jeho ordinace (Hudecová, 2012, b). Larvoterapie Historie této léčby sahají do 16. století našeho letopočtu. První zmínka o těchto schopnostech larev pochází od Ambroise Paré, hlavního chirurga Karla IX. a Jindřicha III. O její prosazení se zasloužil i Profesor William Baer, který používal larvy k ošetřování
26
infikovaných amputačních pahýlů u vojáků za I. světové války. Mechanismus účinku débridement - v této fázi larvy rozkládají mrtvou tkáň prostřednictvím vyměšovaných trávicích enzymů a vzniklou polotekutou hmotu pohlcují. Ve druhé fázi nastává antiseptické působení - strávení bakterií včetně kmenu MRSA v trávicím traktu larev. Poslední, třetí část nazýváme podpora hojení ran a zde nastává stimulace tvorby granulační tkáně, odplavují se zde bakterie, nekrotické povlaky a tkáňová drť ven z rány. Technika použití larev - použití larev vychází z doporučení dodavatele larev. Důležité je chránit před macerací zdravou okolní kůži např. hydrokoloidy nebo filmovým krytím. Larvy můžeme aplikovat buď volně, přímo na ránu, nebo uzavřeně do jemných sáčků tzv. tea bags forma. Počet larev aplikovaných na ránu závisí na množství nekróz a ploše vředu. Je doporučeno použít asi 10 larev na 1 cm². Larvy, které jsou volně aplikované do rány, musíme překrýt jemnou síťkou, která nám pomůže zabránit úniku larev do okolí. Plně vyvinuté larvy dosahují délky až 8 mm. Po 3 - 4 dnech je nutné larvy z rány odstranit (Stryja, 2011). Chirurgická léčba Tato léčba se aplikuje v závažnějších případech a u hlubokých dekubitů. Tato léčba spočívá v tom, že se z postižených oblastí odstraňuje odumřelá tkáň nebo postižená kost. Lékař musí zvážit v první řadě celkový stav nemocného a prognózu. Na této léčbě se podílejí hlavně plastičtí chirurgové (Hudecová, 2012, b). Druhy materiálu k léčbě dekubitů V dnešní době je na zdravotnickém trhu celá řada nových materiálů vhodných k léčbě dekubitů. Krytí volíme podle stavu rány a stupně postižení. Krytí je vždy třeba přizpůsobit typu rány a fázi jejího hojení. Mezi vhodné materiály k hojení dekubitů patří různé gely, hydrokoloidní krytí, algináty, hydrogely, filmová krytí, polyuretanové krytí a další (Hudecová, 2012, c). Typy krytí Rány ve fázi čištění - v tomto stádiu se používají především hydrogelové obvazy. Tyto obvazy obsahují až 90 % vody a mají absorpční vlastnosti. Toto krytí se především používá na suché rány, nekrotické, povleklé, dekubity a popáleniny. Výhodou tohoto krytí je jednoduchá aplikace, udržují ránu vlhkou a podporují granulaci. Patří sem například: TenderWet® aktive - je to malý polštářek pro velké čištění ran, spolehlivě čistí ránu. 27
Pracuje na principu uvolňování Ringerova roztoku a zároveň absorbuje sekret. Výhody tohoto přípravku: rychle a spolehlivě čistí ránu, odstraňuje fibrinové povlaky, urychluje hojení rány a rozpouští a odlučuje nekrózu (Moravcová, 2010, a). Rány ve fázi granulace - pro tuto fázi se používají hydrokoloidní obvazy. Krytí je adhezivní, absorpční a podporují vlhké hojení rán. Mají snadnou aplikaci a není třeba je často měnit. Patří sem například krytí HydroTac® - krytí umožňuje ránu zvlhčovat a zároveň absorbuje sekret z rány (Moravcová, 2010, b). Rány ve fázi epitelizace - tato fáze je konečná a vlhké prostředí je vhodné jen v přiměřené míře. Musíme dávat pozor na maceraci rány. Pro tuto fázi se využívá tzv. filmů. Výhodou těchto filmů je propustnost pro kyslík, možnost sprchování a bakteriální bariéra. Patří sem například krytí Hydrosorb® - toto krytí obsahuje 60 % vody, proto dokáže velmi dobře hydratovat ránu. Výhody tohoto přípravku: hydratuje ránu, má chladivý efekt, jeho povrch je průhledný, a proto nám dovoluje kontrolovat ránu i bez jeho odlepování (Moravcová, 2010, c).
28
3
Praktická část
3.1
Metodika výzkumu
Údaje byly získány na základě kvantitativního šetření v souvislosti s vytvořením nestandardizovaného dotazníku. Dotazník byl anonymní a otázky v něm byly uzavřené i otevřené (Příloha č. 1). Obsahoval 14 otázek týkajících se znalosti péče o dekubity. První tři otázky byly zaměřeny na osobní data respondentů, tj. pohlaví, věk a dosažené vzdělání. Další tři otázky byly zaměřeny na pracoviště, tj. ve kterém nemocničním zařízení pracují, na jakém oddělení pracují a jak dlouho zde pracují. Následující otázky byly zaměřeny na znalost péče o dekubity, hodnotící škály a orientaci v péči o dekubity ve zdravotnickém zařízení, kde oslovený respondent pracuje.
3.2
Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí
Dotazníky byly distribuovány do dvou nemocničních zařízení. Jedná se o nemocnice Kraje Vysočina, a to Nemocnice Havlíčkův Brod, příspěvková organizace a Nemocnice Nové Město na Moravě, příspěvková organizace. Při osobní domluvě byla dohodnuta jednotlivá pravidla pro distribuci dotazníků na příslušná oddělení a postup návratu vyplněných dotazníků. Samotná distribuce mohla probíhat až po písemném schválení žádosti o realizaci dotazníkového šetření (Příloha č. 2 a č. 3). Proces distribuce a návrat dotazníků probíhal ve spolupráci s vrchními sestrami jednotlivých oddělení, přes náměstkyně ošetřovatelské péče. Dotazník byl určen pro sestry na chirurgických odděleních, interních odděleních a odděleních dlouhodobé péče. Sestry byly informovány o správném vyplnění dotazníků.
3.3
Průběh výzkumu
Výzkum byl realizován v červenci a srpnu 2013. Ve zdravotnických zařízeních bylo rozdáno celkem 120 dotazníků, vyplněných jich bylo 100. Všechny vrácené dotazníky byly správně vyplněny, žádný nebyl vyřazen pro neúplnost. Níže uvedená tabulka je vložena pro přehlednost distribuovaných a navrácených dotazníků jednotlivých oddělení.
29
Tabulka 1:Počty distribuovaných a navrácených dotazníků Počty Nemocnice
Počty dotazníků přijatých ke zpracování
distribuovaných
Absolutní četnost
Relativní četnost
20
17
85%
Oddělení chirurgické
20
16
80%
Oddělení interní
20
15
75%
20
18
90%
Oddělení chirurgické
20
20
100%
Oddělení interní
20
14
66%
120
100
83,5%
dotazníků Oddělení dlouhodobě nemocných
Nemocnice Nové Město na Moravě, p.o.
Oddělení dlouhodobě nemocných
Nemocnice Havlíčkův Brod, p.o.
Celkem
3.4
Zpracování získaných dat
Při matematickém zpracování výsledků jsme při výpočtech průměrů, sumárních součtů, procent a rozdílů, použili základní matematické metody. Grafické vyhodnocení bylo provedeno v programu Microsoft Office Excel 2007 od společnosti Microsoft Corporation. Získaná data potřebná k testování stanovených hypotéz jsme pro zlepšení jejich přehlednosti uspořádali do tabulek a grafů.
30
3.5
Výsledky výzkumu
Otázka č. 1 - Vaše pohlaví:
2%
Muž Žena
98%
Graf 1: Posouzení pohlaví oslovených respondentů
Z grafického znázornění je patrné, že 98 % oslovených respondentů byly ženy, pouze 2 % tvořili muži. Otázka č. 2 - Váš věk:
25%
8%
31%
19 - 25 26 - 35 36 - 45 46 let a více
36%
Graf 2: Posouzení věku oslovených respondentů
Z grafického znázornění je patrné, že 36 % respondentů se pohybuje ve věkovém rozmezí 36 - 45 let, 31 % respondentů se pohybuje ve věkovém rozmezí 26 - 35 let, 25 % respondentů se pohybuje ve věkovém rozmezí 46 let a více a pouhých 8 % respondentů se pohybuje ve věkovém rozmezí 19 - 25 let.
31
Otázka č. 3 - Vaše nejvyšší dosažené vzdělání bylo získáno na:
6% 27%
Střední zdravotnické škole Vyšší odborné zdravotnické škole 67%
Vysoké škole (Bc. / Mgr.)
Graf 3: Posouzení dosaženého vzdělání oslovených respondentů
Z grafického znázornění je patrné že, nejvyšší dosažené vzdělání sester je získané na střední zdravotnické škole, kterou uvedlo 67 % respondentů, z toho 27 % respondentů uvedlo vyšší odbornou zdravotnickou školu a 6 % respondentů dosáhlo vzdělání na vysoké škole (Bc. / Mgr.). Otázka č. 4 - Zdravotnické zařízení, ve kterém pracujete:
51% 49%
Nemocnice Nové Město na Moravě, p.o. Nemocnice Havlíčkův Brod, p.o.
Graf 4: Posouzení zdravotnického zařízení oslovených respondentů
Z grafického znázornění je patrné že, 51 % respondentů je z Nemocnice Havlíčkův Brod, příspěvková organizace a 49 % respondentů je z Nemocnice Nové Město na Moravě, příspěvková organizace.
32
Otázka č. 5 - Oddělení, na kterém v současné době pracujete:
36%
36%
Chirurgické oddělení Interní oddělení Oddělení dlouhodobě nemocných
28%
Graf 5: Posouzení oddělení oslovených respondentů
Z grafického znázornění je patrné že, 36 % dotazovaných respondentů pracuje na chirurgickém oddělení, shodně jako 36 % respondentů pracuje na oddělení dlouhodobě nemocných a 28 % respondentů pracuje na interních odděleních. Otázka č. 6 - Jak dlouho na současném oddělení pracujete:
18% 32% 0 - 5 let 6 - 10 let 24%
11 - 20 let 21 let a více
26%
Graf 6: Posouzení časového období oslovených respondentů
Z grafického znázornění je patrné že, nejpočetnější skupinu tvoří 32 % respondentů, kteří pracují na současném oddělení 0 - 5 let, v kategorii 6 - 10 let pracuje 26 % respondentů, 24 % respondentů pracuje na současném oddělení 11 - 20 let a 18 % respondentů pracuje na současném oddělení 21 let a více.
33
Otázka č. 7 - Používáte na Vašem oddělení pomůcky k prevenci dekubitů:
0%
Ne Ano
100%
Graf 7: Posouzení používání pomůcek k prevenci dekubitů
Všichni oslovení respondenti uvedli, že používají pomůcky k prevenci. Tím pádem následně všichni respondenti odpověděli na následující otázku 7A. Otázka č. 7A - Jaké antidekubitní pomůcky používáte na Vašem oddělení nejčastěji: (Možno zvolit i více odpovědí.) Tabulka 2: Posouzení používání pomůcek na odděleních Druh antidekubitní pomůcky
Počet uvedených odpovědí
Antidekubitní botička
38 %
Antidekubitní matrace
100 %
Antidekubitní podložka pod paty nebo loket
78 %
Rehabilitační klín
66 %
Rehabilitační válec
52 %
Jiné:
21 %
Z tabulky je patrné, že nejčastěji používanou pomůckou je antidekubitní matrace, kterou zvolili ve svých odpovědích všichni respondenti. Druhou nejčastěji používanou pomůckou je antidekubitní podložka pod paty nebo lokty a jako třetí nejčastěji používanou pomůckou byl uveden rehabilitační klín. Na dalších místech byl uváděn rehabilitační válec a antidekubitní botička. Jako jiné respondenti uvedli: sedací podložky, rehabilitační opěrka pod končetinu, cylindrický válec.
34
Otázka č. 8 - Je na Vašem oddělení dostatek antidekubitních pomůcek: 1%
Ano Ne
99%
Graf 8: Posouzení dostatku antidekubitních pomůcek
Z grafického znázornění je patrné že, 99 % respondentů uvedlo, že na svém oddělení mají k polohování dostatek antidekubitních pomůcek. Jde o velmi pozitivní zjištění, kdy odpověď ne uvedl pouze 1 respondent. Otázka č. 9 - Jakou škálu používáte při hodnocení dekubitů: (Možno zvolit i více odpovědí.) Tabulka 3: Posouzení použití škál při hodnocení dekubitů Hodnotící škála
počet uvedených odpovědí
Škála dle Barthel stupnice
29 %
Škála dle Bradenové stupnice
0%
Škálu dle Nortonové stupnice
92 %
Jiné:
0%
Z tabulky je patrné, že nejčastěji používaná škála, je škála dle Nortonové stupnice. Druhá nejčastěji používaná škála je dle Barthel stupnice. Tabulka ukazuje, že tyto dvě škály splňují požadavky nemocnic, proto jsou používány v obou nemocnicích.
35
Otázka č. 10 - Je na Vašem oddělení zaveden systém hlášení vzniku dekubitů:
0% 0% Ano Ne Nevím o této skutečnosti 100%
Graf 10: Posouzení hlášení vzniku dekubitů
Z grafického znázornění je patrné, že všichni respondenti jsou seznámeni se systémem hlášení dekubitů. Otázka č. 11 - Máte přehled o analýze počtu dekubitů na Vašem oddělení:
14%
Ano Ne
86%
Graf 11: Posouzení přehledu analýzy počtu dekubitů
Z grafického znázornění je patrné, že převážná část respondentů, tj. 86 % odpověděla na tuto otázku ano, pouze 14 % respondentů uvedlo, že nemá přehled o analýze počtu dekubitů na oddělení.
36
Otázka č. 12 - Máte přehled o analýze počtu dekubitů v rámci Vašeho zdravotnického zařízení:
33%
Ano Ne 67%
Graf 12:Posouzení analýzy v rámci zdravotnického zařízení
Z grafického znázornění je patrné, že 67 % respondentů má přehled o analýze dekubitů ve zdravotnickém zařízení a 33 % respondentů odpovědělo ne. Otázka č. 13 - Kde získáváte nové znalosti v ošetřovatelské péči o dekubity? (Možno zvolit i více odpovědí.) Tabulka 4: Posouzení získávání nových znalostí v ošetřovatelské péči o dekubity Druh vzdělání
Počet uvedených odpovědí
Absolvováním certifikovaných kurzů
47 %
Na odborných konferencích / seminářích
86 %
Samostudium
42 %
Nezajímám se o tuto problematiku
0%
Tabulka znázorňuje, že sestry dávají přednost vzdělání na odborných konferencích / seminářích, dále se vzdělávají absolvováním certifikovaných kurzů a samozřejmě se vzdělávají i samostudiem. Je velmi pozoruhodné, že všechny dotazované se snaží získávat znalosti k této problematice a nevyskytuje se zde žádná záporná odpověď.
37
Otázka č. 14 - Jak často se vzděláváte v otázce nových trendů v ošetřovatelské péči o dekubity:
9%
5%
Jednou měsíčně
11%
Jednou za půl roku Jednou ročně 33%
42%
Jednou za 5 let V této problematice se nevzdělávám
Graf 14: Posouzení vzdělávání v nových trendech v ošetřovatelské péči o dekubity
Z grafického znázornění je patrné, že převážná většina dotazovaných odpověděla na tuto otázku jednou za půl roku, tj. 42 % respondentů, jednou ročně odpovědělo 33 % respondentů, jednou měsíčně 11 % respondentů, jednou za 5 let 9 % respondentů a 5 % respondentů se v této problematice nevzdělává.
38
3.6 Diskuze Bakalářská práce byla zaměřena na problematiku přístupy k ošetřovatelské péči o nemocné s dekubity ve zdravotnickém zařízení. Cílem výzkumného šetření bylo se zaměřit na skutečnost zjištění, zda sestry znají a využívají preventivní opatření ve vztahu ke vzniku dekubitů. Zjistit, zda sestry používají škály k hodnocení rizika dekubitů. Zjistit, zda sestry vědí, že existuje systém hlášení dekubitů a zjistit, zda se sestry vzdělávají v problematice ošetřovatelské péče o dekubity. Diskuze bude věnována analýze a porovnání zjištěných dat s odbornou literaturou či jinými průzkumy zabývající se podobnou problematikou. Z výzkumného šetření vyplynulo, že všechny dotazované sestry dbají především na to, aby předešly vzniku dekubitům. Snaží se zaměřit na oblast polohování, respondentky uváděly, že pacienty polohují pravidelně ve dne po 2 hodinách a večer po 4 hodinách. Tato frekvence polohování je uváděna i v článku Šeflové, Beránkové, 2006, poukazují v něm na důležitost změn polohy každé dvě hodiny přes den, během noci by se tento interval měl prodlužovat na 3 - 4 hodiny. V publikaci Trachtová, 2010, se uvádí, že při plnění polohovacího plánu se musíme řídit především potřebami a přáním pacientů. Respondentky uvádí, že při polohování pacientů se ptají, zda jim poloha vyhovuje a upozorní je, že když jim nebude vyhovovat, lze ji změnit dříve než podle polohovacího plánu. Polohováním se zabývala i Molčáková, 2010, ve své publikaci uvádí, že díky pravidelnému polohování dochází k potřebnému okysličování a prokrvení podkožních tkání. Polohováním se zabývá i Německá síť pro rozvoj kvality v ošetřovatelství Deutsches Netzwerk für Qualitätsentwicklung in der Pflege, 2010, uvádí, že prevence dekubitus zůstává výzvou pro sestry. Tannen, 2010 uvádí, že nevětší postiženou skupinou lidí jsou starší pacienti, ležící pacienti, nepohyblivý pacienti. Na otázku, zda sestry používají antidekubitních pomůcek, uvedly respondentky velkou znalost těchto pomůcek. Uváděly především antidekubitní matrace, antidekubitní podložky pod paty a lokty, rehabilitační klíny, rehabilitační válce, antidekubitní botičky, sedací podložky, cylindrický válec, rehabilitační opěrka pod končetinu. Kutnohorská, 2006, uvádí že, na trhu je nepřeberné množství pomůcek, které disponují různým tvarem a obsahují nejrůznější druhy výplně. Z odpovědí respondentek jsem se také dozvěděla, že často nahrazují originální pomůcky polštáři a dekami. Na odpověď, zda sestry mají dostatek pomůcek k polohování, uvedly respondentky, že ano, až na jednu, která si myslí, že ne. V dotazníku uvádí, že nedostatek pomůcek přičítá velkému počtu ležících pacientů a také za nedostatek může málo finančních prostředků. Dále jsem se věnovala oblasti 39
výživy, zjistila jsem, že ani v jedné nemocnici nezanedbávají tuto oblast. Všechny respondentky se shodly, že nemůže dojít ke správnému hojení rány, když klient má nedostatek výživy. Formánková, 2009, uvádí, že výživa nám pomáhá udržovat pokožku vláčnou, pokud je strava bohatá na vyváženost živin, minerálů a stopových prvků, zvyšuje se odolnost organismu proti infekci a tím se zkrátí doba léčení defektu. Respondetky uvádí, že je důležitá edukace pacienta i rodiny v rámci správné výživy a používání vhodných přípravků, které nám pomáhají v léčbě defektů. Mezi tyto přípravky patří doplňky stravy, které jsou zmíněny v teoretické části práce v části výživa. Dále mě zajímala oblast hygienické péče. Všechny respondentky se shodly, že má hygienická péče zásadní význam. Díky ní, se dají kontrolovat predilekční místa a lze při ní ošetřovat kůži ochrannými přípravky jako například krémy, oleji, mastmi. Kapounová, 2007, uvádí, že správná hygiena by měla být prováděna 2x denně, za pomoci čistící pěny a speciálních kosmetických přípravků. Dotazované respondentky uvádí, že některé přípravky na hygienickou péči jsou k dispozici na odděleních, ale je lepší, když si je pacient donese z domu. Důležitá je také úprava lůžka. Jak uvádí Slaninová, Vegebauer, Málek, 2012, lůžko by mělo být suché, dokonale upravené, prostěradlo zcela vypnuté. Kapounová, 2007, uvádí, že je důležité dbát na pravidelnou výměnu inkontinenčních pomůcek, tím předcházíme maceraci kůže. Na otázku zda sestry používají škály k hodnocení rizika dekubitů, byla nejvíce uváděná škála dle Nortonové stupnice a jako druhá byla uváděná škála dle Barthel stupnice. Tímto výzkumem se shoduji se studentkou Havelková, 2013, která uvádí, že v dnešní době jsou nejčastěji používány škály Barthel, Waterlow a Nortonová. Casey, 2013, uvádí, že je důležitá přesnost těchto systémů, protože objevení prvních změn na kůži může výrazně zlepšit kvalitu poskytované ošetřovatelské péče. MZČR, 2009, uvádí, že škála dle Nortonové je nejstarší a nejrozšířenější, je také Ministerstvem zdravotnictví České republiky uvedena v metodice prevalenčního sledování dekubitů na národní úrovni. V roce 2010 byl v Německu aktualizován národní standard prevence dekubitů v ošetřovatelství Dekubitusprophylaxe in der Pflege, ve kterém jsou změny týkající se nástroje hodnocení rizika dekubitů. Matscheko, 2012, uvádí že, nově se nedoporučuje používat hodnotících škál, ale spíše pravidelné kontroly pokožky a aktivní vyhledávání příčinných faktorů způsobujících delší působení tlaku a střižných sil. Se svými zjištěními se shoduji s Hubáčkovou, která realizovala, v roce 2010, obdobný výzkum, kdy zjistila, že až 63 sester (tj. 96,92 %) z celkového počtu oslovených respondentů využívá škálu k hodnocení rizika dekubitů dle Nortonové Hubáčková, 2010. V mém výzkumu se jednalo o 40
počet 92 % respondentů z celkového počtu všech respondentů zařazených do šetření svých zkušeností. Dále jsem se zajímala, zda sestry vědí, že existuje systém hlášení dekubitů. Z výzkumného šetření jsem zjistila, že sledování dekubitů se v nemocnicích zabývají a většina sester uvedla, že má přehled o analýze počtu dekubitů na oddělení. Poslední výzkumnou otázkou jsem chtěla zjistit, zda se sestry vzdělávají v problematice ošetřovatelské péče o dekubity. Z výzkumného šetření jsem se dozvěděla, že se setry vzdělávají nejčastěji absolvováním odborných konferencí / seminářích, absolvováním certifikovaných kurzů, samostudiem. Nejčastěji se vzdělávají jednou za půl roku. Vyhodnocení hypotéz Hypotéza 1: “Předpokládám, že 70 % sester používá antidekubitní pomůcky“ byla potvrzena a to na podkladě otázky 7 z použitého dotazníku. Na otázku 7 odpovědělo 100 % respondentů, že používají antidekubitní pomůcky. Nejčastěji užívanou preventivní antidekubitní pomůckou je antidekubitní matrace, kterou užívá 100 % respondentů, dále antidekubitní podložka pod paty nebo loket (uvedlo 78 % respondentů), rehabilitační klín (66 % respondentů) aj. Hypotéza 2: „Předpokládám, že 80 % sester zná měřící škály k hodnocení rizika dekubitů“ byla potvrzena a to na podkladě otázky 9 z použitého dotazníku. Na otázku 9 („Jakou škálu používáte při hodnocení dekubitů“) odpovědělo, že: „škálu dle Barthel stupnice“ užívá 29 % respondentů, „škálu dle Bradenové stupnice“ neužívá žádný z oslovených respondentů, „škálu dle Nortonové stupnice“ používá 92 % respondentů. Nejčastěji užívanou škálou je škála dle Nortonové stupnice v počtu 92 %. Hypotéza 3: „Předpokládám, že 90 % sester zná systém, hlášení dekubitů ve zdravotnickém zařízení“ byla potvrzena na podkladě otázky 10 z užitého dotazníku, kdy 100 % respondentů uvedlo, že jsou seznámeni se systémem hlášení dekubitů na daném oddělení, kde aktuálně pracují. Hypotéza 4: „Předpokládám, že 70 % sester získává nové znalosti v ošetřovatelské péči o dekubity“ byla potvrzena a to na základě výsledků odpovědí na otázku 13 z použitého dotazníku, kdy respondenti uvedli, že informace o problematice dekubitů získávají např. absolvováním certifikovaných kurzů (uvedlo 47 % respondentů), na odborných konferencích a seminářích (uvedlo 86 % respondentů), samostudiem (uvedlo 42 %). Odpo41
věď „nezajímám se o tuto problematiku“ neuvedl žádný z oslovených respondentů. K této hypotéze je možno vztáhnout i otázku 14 z dotazníku, kdy bylo zjišťováno, jak často se všeobecné sestry vzdělávají v dané oblasti. Nejpočetnější odpovědí bylo „jednou za půl roku“, což uvedlo 42 % z celkového počtu oslovených respondentů.
3.7 Návrh řešení pro praxi V této kapitole bych se zaměřila na některé skutečnosti, které vzešly z proběhlého výzkumného šetření. Obecně se domnívám, že výsledky šetření jsou velmi pozitivní, všeobecné sestry mají patřičné znalosti o problematice dekubitů a mají zájem se vzdělávat. Jediným „negativem“ vidím skutečnost, že sestry se vzdělávají, popř. absolvují odborné semináře a kurzy, pouze jedenkrát za půl roku. Kdy se jedná o dobu, která je poměrně dlouhá a proto mohou sestrám unikat „novinky“ a poznatky týkající se této oblasti. Co se týká konkrétních doporučení, myslím si, že by bylo vhodné vytvořit jakýsi ošetřovatelský standard či manuál, kde by byly vhodně popsány formy péče a hodnocení dekubitů, ošetřovatelské intervence apod. Tento standard či manuál by byl volně k dispozici na odděleních, aby dle něj mohly všeobecné sestry pracovat a realizovat antidekubitní péči u pacientů. Doporučení při realizaci a poskytování ošetřovatelské péče u pacientů ohrožených dekubity
U pacientů aplikovat individuální přístup.
U pacientů aplikovat empatický přístup
Umožnit pacientovi, aby mohl projevovat svá subjektivně pojímaná přání, tužby, obavy či strachy, názory a postoje či hodnoty.
U pacienta dbát na zachování jeho intimity a autonomie.
Snažit se o co nejčastější komunikaci a pacientem, a to jak verbální, tak i neverbální.
Neustále usilovat o vlastní, osobnostní i profesní růst zdravotnických pracovníků
Snažit se o stálé vzdělávání všeobecných sester (odborná školení, semináře a kurzy).
Snažit se o co nevyšší a nejefektivnější osobnostní růst, pro možnost adekvátní pomoci a projevu empatie pacientovi a také jeho rodině.
42
Zrealizovat vzdělávací přednášku na daném pracovišti týkající se problematiky dekubitů, ošetřovatelské prevence a intervence v oblasti antidekubitní péče apod.
Ráda bych poukázala i na důležitost zapojení organizací do propagačních programů, jako je například STOP Dekubitům. Aby zdravotnická zařízení prosperovala, byla na dobré úrovni, musí se podrobit různým auditům a získávat nové znalosti v léčbě. Důležitá je také spolupráce s Ministerstvem zdravotnictví, které má také důležitý vliv na zdravotnictví.
4
Závěr
Hlavním cílem práce bylo zjistit přístupy k ošetřovatelské péči o nemocné s dekubity ve zdravotnickém zařízení. Pro zjištění této informace, mi pomohl dotazník, který jsem rozdala zdravotním sestrám na odděleních interny, chirurgie a oddělení dlouhodobé péče. Cíle a hypotézy, které jsem si stanovila, byly splněny a potvrzeny. Velkou pozornost jsem věnovala prevenci vzniku dekubitů, protože si myslím, že by prevence měla být na prvním místě, a to nejen v oblasti dekubitů. Sestry jsou v této problematice informovány na velice dobré úrovni a to především v oblasti prevence. Využívají hodnotící škály pro posouzení rizika vzniku dekubitů, nejčastěji zvolená škála byla dle Nortonové a škála dle Barthel. Dále používají k prevenci antidekubitní pomůcky, nejčastěji byla uvedena antidekubitní matrace, rehabilitační klín a rehabilitační válec. V teoretické části jsem se věnovala především nejčastějším příčinám při vzniku dekubitů, dále do jakých stupňů dělíme dekubity a jaké používáme klasifikační stupnice. Také jsem se v teoretické části věnovala polohování, kde jsem se zmínila o aktivních a pasivních antidekubitních systémech, výživě a samozřejmě také hygieně, která patří mezi důležité složky prevence. Do příloh jsem přiřadila ukázky klasifikačních stupnic pro hodnocení soběstačnosti a rizika vzniku dekubitů. Ráda bych podotkla, že v nemocničních zařízeních se snaží poskytovat pacientům péči na dobré úrovni, ale důležitá je i péče v domácím prostředí. Chtěla bych podotknout, že je třeba posílit komunikaci, a to nejen mezi pacientem a zdravotnickým personálem, ale také mezi rodinou, která se o pacienta bude starat. Rodina by měla dostat od personálu dostatek informací, jak se o svého blízkého starat a pomáhat jim zvládat prevenci špatně 43
hojících se ran. Myslím si, že by bylo dobré pořádat pro veřejnost vzdělávací semináře, kde by lidé, kteří pečují o své blízké, dostali potřebné informace k péči o tyto rány. Pacientům je třeba zdůraznit, že jejich úloha v péči o svoji osobu a zdraví je nenahraditelná. Je třeba zdůraznit, že spolupracující pacient může pomoci snížit vznik dekubitů více než pacient, který nespolupracuje. Naše populace stárne, a bohužel těchto ran přibývá, proto je dobré informovat občany a snažit se těmto ranám zabránit nebo aspoň zmírnit jejich následky. Dekubity jsou bohužel závažnou komplikací, která postihuje všechny věkové skupiny pacientů a snižuje jejich kvalitu života. Samostatná léčba trvá velmi dlouho a je náročná na psychiku i na finance pacienta. Díky této práci jsem se dozvěděla řadu nových informací o problematice dekubitů a o jejich ošetření. Dále se mi dostalo velké množství užitečných informací a životních zkušeností sester, které léta pracují na těchto oddělení a problematikou se zabývají. V praxi bych touto prací chtěla přispět ke zlepšení a zkvalitnění preventivní péče o pacienty ohrožené vznikem dekubitů a léčbě péče o pacienty, jejichž zdravotní stav je již dekubity komplikován. Výsledky výzkumné práce bych ráda poskytla nemocnicím, mohou posloužit ke zlepšení péče a jejího zvyšování například nákupem nových pomůcek v hodných k prevenci dekubitů, nebo také zvýšením nabídky vzdělávacích seminářů v této problematice.
44
5
Seznamy
5.1
Seznam použité literatury 1. BORIKOVÁ, I., FÚROVÁ, A. Posudzovacie, hodnotiace a meriace škály v ošetřovateľskej praxi. 1. vyd. Bratislava: Knižní klub, 2003, 70 s. ISBN 978-80242-2591-3.
2. BUREŠ, I. Léčba rány. 1. vyd. Praha: Galén, 2006, 50 s. ISBN 80-726-2413-X.
3. CASEY, G. Pressure ulcers reflect quality of nursing care. Kai Tiaki Nursing New Zealand. Deutschland: Noguera. ISSN 11732032, 2013, roč. 8, č. 5, s. 910.
4. DRDLOVÁ, A. 2009 Sbírka zákonů, judikatura, právo. In: [online]. [cit. 201309-19]. Dostupné na www.epravo.cz
5. DYLEVSKÝ, I. Funkční anatomie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009, 48 s. ISBN 978-80-247-3240-4.
6. ERETOVÁ, Z. Prevence a polohování Komfort. In: [online] [cit. 2013-10-09]. Dostupné na http://www.linet.com/cz/o-nas/komfort-20141/
7. FORMÁNKOVÁ, K. Výživa, nutrice a její vliv na léčbu dekubitů, Diagnóza v ošetřovatelství. ISSN 1801-1349, 2009, roč. 5, č. 6, s. 7-8.
45
8. HAVELKOVÁ, D. Prevence a hodnotící metody dekubitů. Olomouc: 2014. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd. Vedoucí práce Mgr. Marinella Danosová
9. HUBÁČKOVÁ, L. Ošetřovatelská péče o chronické rány - DEKUBITY. Zlín: 2010. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Vedoucí práce Gabriela Gajzlerová.
10. HUDECOVÁ, K. 2012. a. Dekubity léčba: Komplikace dekubitů. In: [online]. [cit. 2013-11-14]. Dostupné na http://cs.medixa.org/lecba/dekubity-lecba.
11. HUDECOVÁ, K. 2012. b. Dekubity léčba Medixa. org. In: [online]. [cit. 201311-14]. Dostupné na http://cs.medixa.org/lecba/dekubity-lecba.
12. HUDECOVÁ, K. 2012. c. Dekubity - proleženiny. In: [online]. [cit. 2013-1114]. Dostupné na http://compex.zdravi-cz.eu/dekubity-prolezeniny.php.
13. JANÁKOVÁ, A. 2012. Výživa nemocných seniorů. In: [online]. [cit. 2013-1114]. Dostupné na http://www.vyzivavnemoci.cz/vyziva-senioru/.
14. KAPOUNOVÁ, G. Ošetřovatelství v intenzivní péči. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 69 s. ISBN 978-80-247-1830-9.
15. KOUŘILOVÁ, I. Lokální ošetřování ran a defektů na kůži. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 35 s. ISBN 978-802-4726-823.
46
16. KOUTNÁ, M. Řešme problémy, dokud jsou malé. Léčba rány. Praha: Galén, 2006. s. 62-68. ISBN 80-7262-413-X.
17. KUTNOHORSKÁ, J. Historie ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011, 68 s. ISBN 978-802-4732-244.
18. MATSCHEKO, G. Ursprüngliche Fassung zum Expertenstandard. In: [ online]. [cit. 2014-12-06] Dostupné na http://www.dnqp.de/38087.html
19. MIKULA, J., MÜLLEROVÁ, N. Prevence dekubitů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008, 102 s. ISBN 978-80-247-2043-2.
20. MOLČÁNOVÁ, J. Léčba ran a dekubitů. Diagnóza v ošetřovatelství. ISSN 1801-1349, 2008, roč. IV, č. 10, s. 14-16.
21. MORAVCOVÁ, J. Tendr Wet, 2010. a. In: [online]. [cit. 2013-11-14] Dostupné na http://modernihojeni.cz/produkty/tendrwet.html.
22. MORAVCOVÁ, J. Hydro Tac, 2010. b. In: [online]. [cit. 2013-11-14] Dostupné na http://modernihojeni.cz/produkty/hydrotac.html.
23. MORAVCOVÁ, J. Hydrosorb, 2010. c. In: [online]. [cit. 2013-11-14] Dostupné na http://modernihojeni.cz/produkty/hydrosorb.html.
24. NIELSEN-SKYUM, M. Polohování. Praha: Mladá fronta. ISSN 1210-0404, 2005, 347 s. 47
25. PEJZNOCHOVÁ, I. Lokální ošetřování ran a defektů na kůži. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 56 s. ISBN 978-80-247-2682-3.
26. PLEŠKOVÁ, A. Hodnotící škály dekubitů 2012. In: [online]. [cit. 2013-11-14] Dostupné na http://ose.zshk.cz/vyuka/hodnotici-skaly.aspx
27. PLEVOVÁ, I., SLOWIK, R. Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2008, 67 s. ISBN 978-807-3685-065.
28. POKORNÁ, R., MRÁZOVÁ, A. Kompendium hojení ran pro sestry. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012, 88 s. ISBN 978-802-4733-715.
29. SLANINOVÁ, I., VEGERBAUER, M. a MALÝ, J. Prostředky k prevenci a léčbě dekubitů pohledem farmaceuta. Dermatologie pro praxi. ISSN 1802-2960, 2012, roč. 6, č. 1, s. 33-39.
30. STRÁNSKÁ, P. Prevence a polohování. In: [online]. [cit. 2013-10-14] Dostupné na http://modernihojeni.cz/typy-ran/dekubity/prevence.html.
31. STRÁNSKÁ, P. Tender Wet, 2010. In: [online]. [cit. 2013-11-14]. Dostupné na http://modernihojeni.cz/produkty/tenderwet.html.
32. STRYJA, J. Repetitorium hojení ran. 1. vyd. Semily: Geum, 2008, 205 s. ISBN 978-808-6256-603.
48
33. STRYJA, J. Repetitorium hojení ran. 2. vyd. Semily: Geum, 2011, 120 s. ISBN 978-80-86256-79-5
34. ŠEFLOVÁ, L., BERÁNKOVÁ, I. Management ošetřování dekubitů. Interní medicína pro praxi. ISSN 1212-7299, 2006, roč. 4, č. 5, s. 252-256.
35. ŠÍPKOVÁ, V. Komfort, 2009. In: [online]. [cit. 2013-10-08] Dostupné na http://www.linet.cz/zdravotnicka-technika/o-spolecnosti/casopiskomfort/komfort-4-2004/26839/aktivni-antidekubitni-systemy
36. TRACHTOVÁ, E., FOJTOVÁ, G. a MADSTILIAKOVÁ, D. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. V Brně: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2005, 75 s. ISBN 978-807-0133-248.
37. TRACHTOVÁ, E. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno: IDVPZ, 2001, 100 s. ISBN 80-701-3324-4.
38. Tannen, A. Expertenstandard Dekubitusprophylaxe in der Pflege. In: [online]. [cit. 2014-12-05]. Dostupné na http://www.dnqp.de/38087.html
39. VYTEJČKOVÁ, R. Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné I: obecná část. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011, 67 s. ISBN 978-802-4734-194.
40. VYTEJČKOVÁ, R. STOP dekubitům. In: [online]. [cit. 2013-07-14]. Dostupné na
49
http://www.lf3.cuni.cz/cs/pracoviste/osetrovatelstvi/journal/aktuality/hlavni/ST OP-dekubitum.html
41. Zákon Ministerstva zdravotnictví České republiky č.372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách).
42. Zákon Ministerstva zdravotnictví České republiky č.95/2004 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách).
50
5.2 Seznam použitých zkratek APUPA…………Asociace pro prevenci dekubitů a pod. …………a podobně CNS …………centrální nervová soustava č. …………číslo p. o. …………příspěvková organizace tzv. …………tak zvaně sv. …………svatého
51
5.3
Seznam tabulek a grafů
Tabulka 1:Počty distribuovaných a navrácených dotazníků ......................................... 30 Tabulka 2: Posouzení používání pomůcek na odděleních ............................................. 34 Tabulka 3: Posouzení použití škál při hodnocení dekubitů ...........................................35 Tabulka 4: Posouzení získávání nových znalostí v ošetřovatelské péči o dekubity ....... 37
Graf 1: Posouzení pohlaví oslovených respondentů ..................................................... 31 Graf 2: Posouzení věku oslovených respondentů ......................................................... 31 Graf 3: Posouzení dosaženého vzdělání oslovených respondentů ................................. 32 Graf 4: Posouzení zdravotnického zařízení oslovených respondentů ............................ 32 Graf 5: Posouzení oddělení oslovených respondentů ................................................... 33 Graf 6: Posouzení časového období oslovených respondentů ....................................... 33 Graf 7: Posouzení používání pomůcek k prevenci dekubitů ......................................... 34
52
5.4
Seznam příloh
Příloha č. 1: Dotazník pro sestry Dobrý den, jmenuji se Eliška Křenková a jsem studentkou 2. ročníku oboru všeobecná sestra na Vysoké škole Polytechnické Jihlava. V bakalářské práci se věnuji přístupům k ošetřovatelské péči o nemocné s dekubity ve zdravotnickém zařízení. Dotazník, který máte před sebou, slouží pouze pro potřeby vypracování bakalářské práce a je zcela anonymní. Vaše odpovědi prosím označte čitelně. Za Váš čas a pozornost předem děkuji. Eliška Křenková
1. Vaše pohlaví: Muž Žena 2. Váš věk: 19 – 25 let 26 – 35 let 36 – 45 let 46 let a více 3. Vaše nejvyšší dosažené vzdělání bylo získáno na: Střední zdravotnické škole Vyšší odborné zdravotnické škole Vysoké škole (Bc. / Mgr.) 4. Zdravotnické zařízení, ve kterém pracujete: Nemocnice Havlíčkův Brod, příspěvková organizace Nemocnice Nové Město na Moravě, příspěvková organizace
53
5. Oddělení, na kterém v současné době pracujete: Chirurgické oddělení Interní oddělení Oddělení dlouhodobě nemocných 6. Jak dlouho na současném oddělení pracujete: 0 – 5 let 6 – 10 let 11 – 20 let 21 let a více 7. Používáte na Vašem oddělení pomůcky k prevenci dekubitů: Ne Ano Pokud jste uvedli variantu „Ano“, vyplňte prosím následující otázku 7. A) Jaké antidekubitní pomůcky používáte na Vašem oddělení nejčastěji: (Možno zvolit i více odpovědí.) Antidekubitní botička Antidekubitní matrace Antidekubitní podložka pod paty nebo loket Rehabilitační klín Rehabilitační válec Jiné:……………………………………. 8. Je na Vašem oddělení dostatek antidekubitních pomůcek: Ano Ne 9. Jakou škálu používáte při hodnocení dekubitů: (Možno zvolit i více odpovědí.)
Škálu dle Barthel stupnice Škálu dle Bradenové stupnice Škálu dle Nortonové stupnice Jiné:……………………………………. 10. Je na Vašem oddělení zaveden systém hlášení vzniku dekubitů: Ano Ne Nevím o této skutečnosti 11. Máte přehled o analýze počtu dekubitů na Vašem oddělení: Ano Ne 12. Máte přehled o analýze počtu dekubitů v rámci Vašeho zdravotnického zařízení: Ano Ne 13. Kde získáváte nové znalosti v ošetřovatelské péči o dekubity: (Možno zvolit i více odpovědí.) Absolvováním certifikovaných kurzů Na odborných konferencích / seminářích Samostudium Nezajímám se o tuto problematiku 14. Jak často se vzděláváte v otázce nových trendů v ošetřovatelské péči o dekubity: Jednou měsíčně Jednou za půl roku Jednou ročně Jednou za 5 let V této problematice se nevzdělávám Dotazník (Zdroj: vlastní)
Příloha č. 2: Souhlas s dotazníkovým šetřením v Nemocnici Nové Město na Moravě, příspěvková organizace
Příloha č. 3: Souhlas s dotazníkovým šetřením v Nemocnici Havlíčkův Brod, příspěvková organizace
Příloha č. 4: Škála dle Nortonové 1
2
3
4
Žádná
částečná
malá
úplná
60 let +
do 60 let
do 30 let
do 10 let
Věk
alergie
vlhká
suchá,
normální
Stav kůže
žádné
Zvláštní rizika
porušená
Schopnost spolupráce
šupinatá
onemocnění cév
sklerosis
snížení imunity
kachexie
multiplex
horečka
karcinom
obezita
diabetes
anémie
mellitus
velmi špatný
špatný
zhoršený
dobrý
Fyzický stav
Bezvědomí
zmatený
apatický
bdělý
Stav vědomí
Ležící
sedící na lůžku,
chodící s dopro-
chodící samo-
Aktivita
vodem
statný
částečně omeze-
úplná
Pohyblivost
kontinentní
Inkontinence
v křesle Žádná
velmi omezená
ná inkontinence
inkontinence
moči a stolice
převážně moči
občasná inkontinence
Riziko vzniku dekubitů Nízké (25 – 24 bodů)
vysoké (18 – 14 bodů)
Střední (23 – 19 bodů)
velmi vysoké (13 – 9 bodů)
Příloha č. 5 : Škála dle Bradenové - slouží k posouzení rizika vzniku dekubitů Jméno pacienta
Jméno hodnotitele
Datum posouzení
SMYSLOVÉ
1. Zcela omezen Nereaguje (nesté-
2.
Velmi omezen Reaguje pouze na
3.
bolestivé podněty.
bální povely, ale
Nemůže sdělit
nemůže vždy
nepohodlí, pouze
sdělit nepohodlí
pomocí sténání
nebo potřebu být
nebo neklidu.
otočen.
NEBO
NEBO
Má senzorickou poruchu, která omezuje schopnost pociťovat bolest nebo nepohodlí na ½ těla. 2. velmi vlhký Kůže je často, ale ne vždy vlhká. Prádlo musí být vyměněno alespoň jednou za směnu.
Má určitou senzorickou poruchu, která omezuje schopnost pociťovat v 1 nebo 2 končetinách. 3. občas vlhký Kůže je občas vlhká, což vyžaduje dodatečnou výměnu prádla přibližně jednou za den.
1.
Upoután na lůžko Upoután na lůžko.
2. upoután na židli Schopnost chodit je vážně omezena, nebo nechodí vůbec. Neudrží vlastní váhu a/nebo se mu musí pomoci na židli nebo na kolečkové křeslo.
3. občas chodí Občas chodí během dne, ale na velmi krátké vzdálenosti, s pomocí nebo bez ní. Stráví většinu směny na lůžku nebo na židli.
4. Často chodí Alespoň dvakrát za den chodí mimo pokoj a v době bdění chodí na pokoji alespoň jednou za dvě hodiny.
1.
2. velmi omezen Provádí občasné nepatrné změny polohy těla nebo končetiny, ale není schopen bez pomoci provést časté
3. poněkud omezen Samostatně provádí časté, i když nepatrné změny polohy těla nebo
4. Žádná porucha Bez pomoci provádí velké a časté změny polohy.
VNÍMÁNÍ
ná, neucukne nebo Schopnost smys-
nechňapne) na
luplně reagovat na
bolestivé podměty
nepohodlí souvise-
vzhledem ke sní-
jící s tlakem
žené úrovni vědomí nebo sedace. NEBO Omezená schopnost pociťovat bolest na většině těla.
VLHKOST Míra, do níž je kůže vystavena vlhkosti
AKTIVITA Míra fyzické akti-
Neustále vlhký Kůže je téměř neustále vlhká potem, močí atd. Vlhkost je objevena pokaždé, kdy je pacient přesunut nebo otočen. 1.
vity
MOBILITA Schopnost měnit a řídit polohu těla
Zcela nepohyblivý Bez pomoci neprovede ani nepatrné změny polohy těla nebo končetiny.
Poněkud omezen Reaguje na ver-
Žádná porucha Reaguje na verbální povely. Nemá senzorický deficit, který by omezoval schopnost pociťovat nebo vyjadřovat bolest nebo nepohodlí. 4.
4. zřídka vlhký Kůže je obvykle suchá, prádlo vyžaduje výměnu pouze v běžných intervalech
nebo podstatné
končetiny.
změny. VÝŽIVA
1. Velmi špatný Nikdy nesmí celé
Obvyklý vzorec
jídlo.
příjmu potravy Zřídka sní více než 1/3 jakékoliv nabídnuté potraviny. Sní 2 porce nebo méně bílkovin (masa nebo mléčných výrobků) za den. Přijímá tekutiny špatně. Nepřijímá tekutý doplněk stravy.
2. pravděpodobně nedostatečný Zřídka sní celé jídlo a obecně sní pouze asi 1 jakékoliv nabídnuté potraviny. Příjem bílkovin obsahuje pouze 3 porce masa nebo mléčných výrobků za den. Občas přijme doplněk stravy. NEBO dostává méně než optimální množství tekuté diety nebo krmení sondou.
3. dostačující Sní přes polovinu většiny jídel. Sní celkem 4 porce bílkovin (maso, mléčné výrobky) za den. Občas odmítne jídlo, ale obvykle přijme doplněk, když je nabídnut NEBO přijímá potravu sondou nebo TPN, který pravděpodobně splňuje nutriční potřeby.
Potenciální problém Chabě se pohybuje nebo vyžaduje minimální pomoc. Během pohybu kůže pravděpodobně do určité míry klouže na ložním povlečení, židli, kurtech nebo jiných pomůckách. Po většině času udržuje relativně dobrou polohu na židli nebo na lůžku, ale občas sklouzne
3. Žádný zjevný problém Samostatně se pohybuje na lůžku a na židli a má dostatečnou svalovou sílu se během pohybu úplně zvednout. Udržuje dobrou pozici na lůžku nebo v
NEBO
TŘENÍA STŘIH
Nesmí nic jíst, nic pít a/nebo je udržován na průhledných tekutinách nebo i. v. více než 5 dnů. 1. Problém Vyžaduje střední až maximální pomoc při pohybech. Úplné zvednutí bez sklouznutí na ložním povlečení je nemožné. Často sklouzává dolů na lůžku nebo na židli a vyžaduje časté polohování s maximální pomocí. Spasticita, kontraktury nebo neklid vedou k téměř neustálému tření.
2.
dolů.
židli.
4. vynikající Sní většinu každého jídla. Nikdy neodmítá jídlo. Obvykle sní celkem 4 nebo více porcí masa a mléčných výrobků. Občas jí mezi jídly. Nevyžaduje doplňování.
POČET BODŮ: 16 - minimální riziko vzniku dekubitů 13-15 - střední riziko vzniku dekubitů 12 a méně - vysoké riziko vzniku dekubitů
Příloha č. 6 : Škála dle Waterlowa - slouží k posouzení rizika vzniku dekubitů Stavba těla BMI
Typ kůže
průměrný
0
nadprůměrný
1
obézní
2
podprůměrný
3
Zdravá papírová,
Pohlaví, věk 0
muž žena
1
podvýživa
8
1
14 – 49
2
kardiální selhá-
5
rozeně zbarvená
1
50 – 64
1
Porušená/ložisko
1
65 – 74
2
1
75 – 80
3
2
81 +
4
suchá, edematózní, vlhká (↑TT) nepři-
3 Kontinence
Zvláštní rizika
plná
0
Průměrná
0
Inkontinence/občasná
1
neklidná
1
Snížená
1
Katetrizace/inkontinence
2
apatická
2
Sonda/jen tekuti-
2
Inkontinence moči, stoli-
omezená pohyblivost
ce nepohyblivost
Cytostatická Vysoké dávky steroidů
4
v křesle Ortopedická pod
kouření
3
3 nic per os/ anorexie
5 5
úrovní pasu zad Operace trvající více jak 2 hodiny
Čím vyšší skóre bodů, tím větší riziko vzniku dekubitů
Neurologická porucha diabetes melli-
4
tus
ny
4
1
5
0
3
2 anémie
Úplná/katetrizace
stolice
5
ASO
Chuť k jídlu
Pohyblivost
vání
6 Skleróza multiplex motorická – senzorická paraplegie
