VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Nefarmakologické metody tišení chronické bolesti. a jejich využití v praxi

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Nefarmakologické metody tišení chronické bolesti a jejich využití v praxi

Bakalářská práce

Autor: Martin Salát Vedoucí práce: Mgr. Petra Doucková Jihlava 2014

Anotace Cílem bakalářské práce bylo zmapovat využití nefarmakologických metod v praxi u pacientů při léčbě chronické bolesti. Kvantitativní výzkum byl hodnocen dotazníkem vlastní konstrukce. Dotazníkové šetření bylo provedeno v období od února do poloviny dubna 2014. Soubor obsahoval data od 92 respondentů. Dílčími cíly bylo zjistit dostatečnou informovanost pacientů o nefarmakologických metodách, co považují za největší přínos při léčbě chronické bolesti a jaký je nejvíce limitující faktor v nevyužití nefarmakologických metod. Ke zjištěným skutečnostem doporučuji lepší spolupráci

s fyzioterapeuty,

vytvoření

informačních

map,

odborné

semináře

pro veřejnost. Získána data jsou v práci zpracována pomocí grafů.

Klíčová slova bolest, typy bolestí, metody hodnocení, léčba bolesti

Anotation The aim of this thesis was to verify the use of non-pharmakological methods in practice in patient during the treatment of chronic pain.The quantitative research was conducted through questionnaire.This questionnaire was conducted from February 2014 to the mid April 2014.The file contains indications from 92 respondents.The sub-objectives were to find sufficient information of patiens about non-pharmakological methods of what they consider to be the biggest benefit in the treatment of chronic pain and what is the most limiting factor in the not-using of non –pharmakological methods.With regards to the findings I suggest better cooperation with physiotherapists,the creation of information maps and specialized seminars for the public.The indications,obtained in this thesis, are handled with using graphs.

Key words the pain,the kinds of pain,the evaluation methods,the treatment of pain

Tímto bych chtěl poděkovat své vedoucí bakalářské práce Mgr. Petře Douckové za odborné vedení, trpělivost, cenné rady a čas, který mi věnovala. Dále bych chtěl poděkovat všem respondentům za ochotu při vyplňování dotazníků a

Bc. Zuzaně

Landové za pomoc se statickým zpracováním dat. Nakonec bych chtěl poděkovat celé své rodině za trpělivost a podporu při studiu na Vysoké škole polytechnické Jihlava.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ................................................... Podpis

Obsah 1

2

Úvod .....................................................................................................................8 1.1

Cíl výzkumu ..................................................................................................10

1.2

Hypotézy.......................................................................................................10

Teoretická část .....................................................................................................11 2.1

2.1.1

Definice bolesti ......................................................................................11

2.1.2

Akutní bolest ..........................................................................................11

2.1.3

Chronická bolest ....................................................................................12

2.2

Etika v léčbě bolesti ......................................................................................13

2.3

Význam bolesti .............................................................................................13

2.4

Diagnostika bolesti ........................................................................................14

2.5

Hodnocení bolesti..........................................................................................16

2.5.1

Verbální metody.....................................................................................17

2.5.2

Nonverbální metody ...............................................................................19

2.6

3

Bolest ............................................................................................................11

Léčba bolesti .................................................................................................20

2.6.1

Farmakologická léčba ............................................................................20

2.6.2

Nefarmakologická léčba .........................................................................23

Praktická část.......................................................................................................30 3.1

Metodika výzkumu ........................................................................................30

3.2

Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí.........................30

3.3

Průběh výzkummu ........................................................................................31

3.4

Zpracování získaných dat ..............................................................................31

3.5

Výsledky výzkumu ........................................................................................32

3.6

Diskuse .........................................................................................................50

3.7

Návrh řešení a doporučení pro praxi ..............................................................54

4

Závěr ...................................................................................................................55

Seznam použité literatury ............................................................................................56 Seznam grafů ..............................................................................................................59

1 Úvod „Těžké je mlčet, když cítíš bolest.“ Marcus Tullius Cicero (Svoboda, 2013, str. 1) Téma mé bakalářské práce „ Nefarmakologické metody tišení chronické bolesti a jejich využití v praxi“ jsem si vybral z mnoha důvodů. Jeden z důvodů byla moje zvědavost, co všechno jsou schopni udělat nemocní nebo pacienti pro léčbu své nemoci. V době, kdy jsme si měli zvolit téma, jsem se setkal s bolestí, kterou jsem prožíval s mojí babičkou. Ta si své trápení ponechávala pro sebe a v době, kdy ji trápily obrovské bolesti, se mi svěřila. V tu chvíli jsem viděl, jak bolest člověka mění a jeho kvalita života se zhoršuje. Progrese onemocnění u ní byla tak rychlá, že léčba bolesti byla na prvním místě. Naše praxe a zkušenosti v nemocnici přináší různé pohledy na bolest. Člověk si uvědomuje, že postihuje lidi bez rozdílu věku a pohlaví. Lidé tolerují bolest různě. Jsou lidé, kteří se snaží bolest překonat, i když se jim to moc nedaří. Chronická bolest, která trvá déle jak 3 měsíce, ztrácí u nemocných varovný signál a stává se pro nemocné charakterem nemoci. Tato bolest způsobuje tělesné utrpení, které je doprovázeno různými psychickými projevy (nejčastěji beznadějí, depresí). U většiny lidí dochází k narušení osobního i pracovního života. Lidé trpí nespavostí, ztrácí chuť k jídlu, mění se osobnost. Kvalita života je výrazně ovlivněna. Nejčastěji se jedná o onkologicky nemocné, kteří tráví většinu pobytu na jednotce paliativní péče nebo v kamenném hospicu. Bohužel v praxi se setkáváme na některých odděleních s neadekvátní léčbou. Bolest může prožívat i člověk, který ztrátí osobu blízkou, milovanou. Věřit, že vše přebolí, nemusí být pravidlem. Víra nás může posilovat, ale bolest u nemocných nevyléčí. Pracuji v intenzivní péči, kde je bolest velmi dobře podchycena. Pacienti mají kontinuální analgezii opioidy v lineárním dávkovači, rychlost je korigována podle bolesti pacienta. Pokud je pacient v bezvědomí je velice obtížné hodnotit bolest. Součástí našeho oddělení je i ambulance bolesti, kde v současné době léčíme chronickou bolest. Pacienti této ambulance byli respondenty výzkumného šetření pro tuto bakalářskou práci. 8

Bakalářská práce se skladá z teoretické a praktické části. V teoretické části je popsána etika v léčbě bolesti, typy bolestí, hodnotící metody, jaké parametry jsou posuzovány. Dále jsou zde analyzovány možnosti farmakologické, nefarmakologické a alternativní léčby chronické bolesti. V praktické části jsme zjišťovali využití nefarmakologických metod v praxi při léčení chronické bolesti. Data jsme shromáždili pomocí dotazníku vlastní konstrukce a získané výsledky jsou zpracovány do grafů.Ke konci praktické části se zabýváme diskuzí nad hypotézami a výsledky dotazníkového šetření.

9

1.1 Cíl výzkumu Cíl 1: Zmapovat využití farmakologických a nefarmakologických postupů v léčbě chronické bolesti. Cíl 2: Zjistit, zda považují pacienti informace o nefarmakologických metodách za dostačující. Cíl 3: Zjistit, jakou formou jsou pacienti o nefarmakologických metodách informováni nejčastěji. Cíl 4: Zjistit, co je pro pacienty při léčbě chronické bolesti největším přínosem. Cíl 5: Zjistit nejvíce limitující faktor v nevyužití nefarmakologických metod ze strany pacientů.

1.2 Hypotézy Hypotéza 1: Předpokládáme, že u pacientů s chronickou bolestí je ve větší míře využívána farmakoterapie, než nefarmakologické postupy. Hypotéza 2: Předpokládáme, že převážná část pacientů považuje informace o nefarmakologických metodách za dostačující. Hypotéza 3: Předpokládáme, že převážná část respondentů je nejvíce informována o nefarmakologických metodách ústně od lékaře. Hypotéza 4: Předpokládáme, že převážná část pacientů bude preferovat v rámci léčby změnu denního stereotypu. Hypotéza 5: Předpokládáme, že nejvíce limitujícím faktorem při nevyužití nefarmakologických metod je zdravotní stav.

10

2 Teoretická část Bolest je komplexní zážitek, který může ovlivnit každého z nás, kdy reakce na bolest je u každého jedince odlišná. Ovlivňuje jí mnoho faktorů. Hlavní cíl léčby chronické bolesti je kladen na porozumění a včasné léčení.

2.1 Bolest „Bolest je to, co, říká pacient, a existuje, když to pacient tvrdí.“ Mc Caffery (Sofaer, 1997, str. 23) Bolest je pro každého člověka subjektivním prožitkem. Negativně může zasahovat do bio-psycho-sociální

osobnosti

jedince.

Patří

do

základní

lidské

potřeby

ošetřovatelského procesu. Každý člověk reaguje na bolest zcela individuálně, proto je nutné zachovat individuální přístup celého ošetřovatelského týmu k nemocnému. 2.1.1 Definice bolesti Světové organizace definovala bolest těmito slovy: „Bolest je nepříjemná senzorická a emocionální zkušenost spojená s akutním nebo potencionálním poškozením tkání, nebo je výrazy takového poškození popisována. Bolest je vždy subjektivní.“ (Rokyta, 2008, str. 158)

Bolest je chápána i jako subjektivní prožitek, který se může lišit podle věku, pohlaví, rasy, fyziologie bolesti, osobnosti člověka, etnické skupiny, osamělosti a faktorů životního prostředí (chlad, teplo). Je velmi obtížné ji objektivně hodnotit a měřit. V rámci své intenzity nás může upozorňovat na nepříznivé děje, které se mohou odehrávat v našem těle. Bolest bývá hlavním důvodem, která přivádí lidi k lékaři a léčitelům (Janáčková, 2007). 2.1.2 Akutní bolest Akutní bolest přichází okamžitě po bolestivém podnětu. Charakterizovat ji lze jako bolest pálivou, ostrou, tupou, tlakovou, bodavou, vystřelující, svíravou, která vychází především z nocireceptorů, které jsou uloženy v kůži, svalech a kloubech. Z hlediska časového se jedná o bolest krátkodobou, která je vyšší intenzity a pro nemocného 11

představuje velkou zátěž. Do dominantní pozice se dostává úzkost a zvýšená podrážděnost. Objektivně můžeme sledovat tachykardii, hypertenzi, tachypnoi, pocení na dlaních a ploskách nohou. Tyto příznaky jsou projevem celkové reakce organismu. Tišení této bolesti je velmi důležité neboť není-li léčena nebo dokonce neadkvátně léčena může tato bolest přejít do chronické bolesti, která je pak léčena dlouhodobě a obtížně (Rokyta, 2009). 2.1.3 Chronická bolest „Bolest je součástí našeho života. Pokud ji máme, ztrácíme často kontrolu, když v našem životě zcela chybí, hrozí nám prázdnota. Bolest nemá jen rozměr fyzický, může být psychická, sociální, spirituální a velmi často má všechny uvedené rozměry, což je zvláště případ bolesti chronické.“ (Kabelka, 2011, str. 7) Chronická bolest je charakterizována jako bolest, která trvá 3 – 6 měsíců. Tato bolest se dělí na bolest neonkologické a onkologické etiologie. Mezi neonkologickou bolest řadíme například ichias, bolest v zádech, neuropatickou bolest, poúrazovou chronickou bolest, bolesti při migrénách a po herpesích. Život nemocného není ohrožen, mění se pouze kvalita života.Bolest je trvalá a je měněna její intenzita v průběhu nemoci. Mezi doprovodné příznaky řadíme poruchu spánku (nespavost), podrážděnost, nechutenství, sníženou toleranci k bolesti, zácpu, snížení motorické aktivity. Nemocní velmi často propadají k depresím, jsou velmi často celkově frustrováni. Důležité je si připustit, že mohou trpět i tím, že jim nikdo nechce věřit (Kapounová, 2007). Mezi nejčastější pacienty trpící chronickou bolestí patří onkologicky nemocní. Tito nemocní jsou nejčastěji hospitalizovani na onkologickém oddělení nebo na oddělení paliativní péče. Dnešní doba přináší i možnost pobytu v domacím prostředí, kde pomoc je zajištěna prostřednictvím charit nebo domacích péčí. Domácí péče se stává nedílnou součástí dnešního moderního ošetřovatelství, snaží se také adaptovat na změny postoje společnosti ke kvalitě života nemocného i požadavkům na dostupnost, efektivitu a kvalitu péče (Šamánková a kol., 2006). Možnost tišení chronické bolesti lze prostřednictvím ambulance bolesti, která je nejčastěji zřizována v rámci anesteziologicko-resuscitačních oddělení. Ambulanci

12

navštěvují klienti, kteří trpí chronickou bolestí. Tyto ambulance se vyskytují i v kraji Vysočina.

2.2 Etika v léčbě bolesti Za hlavní úkol lékařské etiky je považováno nalézání, analyzování a hodnocení vzájemných vztahů, základních koncepcí a zásad běžné klinické morálky ve vztahu k nemocnému (Fricová, 2005). Ne každý lékař je specialista pro léčbu bolesti. Proto je zapotřebí, aby si všichni lékaři uvědomili skutečnost, že nemocný má lidské právo netrpět bolestí (Bonica, 2004). Práva na adekvátní léčbu jsou shrnuta v deklaraci IASP (International Association for the Study of Pain). Mezi práva patří uznání bolesti, hodnocení a léčba bolesti, výsledek hodnocení bolesti, poskytování péče odborníky, vhodná a efektivní strategie léčby bolesti, vhodný plán léčby po vyčerpání možnosti (Janáčková, 2007). Mezi základní principy z etického hlediska patří podle mne empatie. Je důležité toto slovo vyjadřující vcítění se do pacientových pocitů, nezaměňovat se slovem soucit. Empatie je nedílnou součástí komunikace lékařů i ostatního personálu s pacientem.

2.3 Význam bolesti Bolest nás má chránit a varovat před škodlivými vlivy. Význam bolesti se však ztrácí všude tam, kde byla překročena intenzita snesitelnosti. Pokud byly reflexně vyvolány poruchy různých funkcí v organismu, je tato bolest popisována za škodlivou. Podle Hippokrata má proces při lékařském rozhodování tři účastníky. Mezi účastníky řadí lékaře, nemocného a jako třetího účastníka nemoc. Autorka Trachtová (2010) zmiňuje článek autorů Losera a Cousinese (1990) z Medical Journal of Australia, kde je konceptuální model nemoci považován za dosud nejlepší návod, jak máme přistupovat k člověku, který je postižen bolesti. Model rozlišuje čtyři komponenty – nocicepci, bolest, utrpení, bolestivé chování. Nocicepce (bolestivý podnět) je základem bolestivého vjemu. Mezi bolestivé vjemy jsou brány všechny procesy, které jsou vyvolány aktivací nociceptorů (receptorů, které jsou citlivé na škodlivé podněty). Jako výsledek nocicepce a její reflexe ve vědomí je bolest, která je popisována jako 13

senzorický vjem. Bolest může být přítomna také bez nocicepce. „Záhada bolesti podle Melzacka spočívá v tom, že nocicepce nemusí vést k bolestivému vjemu.“ (Trachtová a kol., 2010, str. 126) Psychická reakce na bolest a utrpení je dalším stupněm tohoto modelu, kdy příčina utrpení nemusí být pouze vnímání tělesného postižení. Může být důsledkem déletrvájící negativní emoce, která je zpracována do bolestivého prožitku, somatizace. Psychologické intervence a léky, které ovlivňují lidskou psychiku (psychofarmaka) jsou zde mnohem účinnější než léky na bolest (analgetika). Posledním stupněm je porucha chování, které je nazýváno bolestivé chování. Toto bolestivé chování je projevem maladaptace (nepřizpůsobení se) postiženého a má upozornit okolí, že tento nemocný má bolest. Bolestivé chování je vetšinou nevědomé. Objektivní nález u chronické bolesti při plnění intervencí nemusí odpovídat subjektivním steskům. Nejsložitějším problémem v léčbě především u chronické bolesti je správná diagnostika a intervence (Trachtová a kol., 2010).

2.4 Diagnostika bolesti Odborná společnost pro studium a léčbu bolesti, jak popisuje Brantová (2005), doporučila tento postup při hodnocení bolesti: -

ptát se na bolest pravidelně, systématicky ji hodnotit

-

důvěřovat pacientovi a jeho rodině při popisovaní bolesti a účinku léků

-

akceptovat pacienta a jeho rodinu, při potřebě rozhodnutí o další možnosti léčby

-

včas podávat či aplikovat léky v koordinaci s dalšími léčebnými prostředky

Podle autorek Šamánková (2006) a Brantová (2005) posuzujeme při bolesti tyto parametry: 1) Lokalizaci, kdy pacient ukazuje nebo popisuje na těle všechny bolestivá místa nebo je zaznačuje do grafů. 2) Intenzitu Využíváme číselné škály (hodnotí bolest na stupnici 0-10) nebo verbální škály (slovně je hodnocena mírná, střední, silná nebo nesnesitelná bolest). a) Mírná bolest - u této bolesti je odváděna pozornost nemocného 14

od činností, které vykonává v běžném životě. V případě, že tato bolest trvá delší dobu, nemocný začíná něco dělat, aby zmizela. b) Střední bolest - nemocný se věnuje myšlenkám, co ho bolí. Zde je nutná úleva od bolesti, léčba. c) Nesnesitelná bolest - stav, který ovládá nemocného v takové míře, že ztrácí schopnost smysluplně ovládat své chování. 3) Charakter a časový faktor Posuzuje se podle toho, jak je nemocným popisován. a) Somatická (tělesná) Vychází z tkání, které jsou zásobeny hlavovými nebo míšními nervy. Je dobře lokalizovaná. Nemocný ji popisuje, jako bolest bodavou, pálivou, řezavou. b) Viscerální (útrobní) Je zaměřena na chorobný proces v hrudní nebo bříšní dutině Její zdroj vychází z útrob. Je obtížně lokalizována, charakterizování bolesti je pro pacienta obtížné. Viscerální bolest může vyzařovat, vystřelovat. Jako příklad můžeme uvést bolest u aktuního infarktu, která vystřeluje nejčastěji do levé horní končetiny. Viscerální bolest může mít delší trvání. c) Neuropatická Vychází

z

centrálního

nebo

periferního

nervového

systému,

je

charakterizována jako brnění (mravenčení), vystřelování. d) Nocicepční Způsobuje ji stimulace periferních nervových vláken. V případě, že jsou receptory aktivovány škodlivým podnětem

dochází ke vzniku bolesti.

Podněty můžou být termální, mechanické nebo chemické. e) Fantomova Jedná se o bolest, která přetrvává po odstranění její příčiny. Nějčastěji je popisována po amputaci postižené končetiny. Nemocný tuto bolest vnímá jako bolest nepřestávající, intenzivní. f) Alarmující Tento typ bolesti je popisován nemocným jako náhlou nebo pozvolna rozvíjející se. Tlumí se až po stanovení příčiny. g) Průlomová 15

Vzniká u nemocného, který je už léčený pro bolest. Vzniká náhle a nečekaně. Jako vyvolávající faktor může být náhlý pohyb, kašel. h) Kolikovitá Průběh této bolesti je vlnovitý s kolísáním intenzity. Obtížně se lokalizuje. i) Ischemická Bývá způsobena nedostatkem kyslíku a živin ve tkáních. Nemocný ji popisují jako svíravou, která se objevuje v místě poškození organismu. Vyvolávat ji může například fyzická námaha. Může se jednat o nesnesitelně intenzivní bolest (Šamánková a kol., 2006; Brantová, 2005). Dále při diagnostice klademe velký důraz na správné vyšetření nemocného. Mezi základní a důležité vyšetření nemocného s bolestí je anamnéza, kdy probíhá sběr dat od nemocného. Mezi základní složky anamnézy patří osobní a pracovní, etnická problématika v rámci multikulturního ošetřovatelství. Dále je nutné zjistit lokalizaci bolesti, propagaci, délku trvání bolesti, příčinu bolesti, charakter a vztah bolesti k pohybu. Před první návštevou v ambulanci bolesti musí být proveden základní a speciální screening biochemický a hematologický, zobrazovací metody – rentgen (rtg), CT, myelografie, magnetická resonance, radioizotopová scintigrafie skeletu, termografie (Ševčík a kol., 1994).

2.5 Hodnocení bolesti Autoři Křivohlavý (1992) a Opavský (2011) specifikují otázky, na které lékař hledá odpověď při vstupním rozhovoru s pacientem. S jejich pomocí je vytvářen obraz o chronické bolesti u pacienta. „Kde to bolí? Jaká je to bolest? K čemu se dá přirovnat? Od kdy to bolí? Jak často to bolí a jak dlouho bolesti trvají? Je bolest souvislá nebo s pauzami? 16

Jak je bolest silná? Co bolest vyvolává? Po čem se bolest zesiluje? V kterou denní dobu se bolest zesiluje? Po čem se bolest zmírňuje? Co jste dosud na bolest užíval a s jakým efektem Na jaké další onemocnění se léčíte? Jaké další léky, vedle analgetik, užíváte? Probouzíte se pro bolest? V čem Vám bolest brání?“ (Opavský, 2011, str. 76) Hlavním cílem hodnocení bolesti je, aby byla zajištěna úleva, snižíla se intenzita a dosáhlo se klidného spánku a odpočinku. Předpokladem úspěšné léčby je správné zhodnocení bolesti. Důležitou součástí hodnocení bolesti a efektivity léčby je využívání hodnotících škál. Mezi nejčastější používanou pomůcku k měření intenzity bolesti se používá vizuální analogová škála, která převádí subjektivní hodnocení na číselnou hodnotu od 0 do10, kde je 0 = stav bez bolesti, 10 = nejsilnější bolest. Mezi další hodnotící škály patří numerická a verbální, neverbální (Kolektiv autorů, 2006). 2.5.1 Verbální metody Jedná se o metodu, kdy je hodnocena intenzita a kvalita bolesti slovy. Podle autora Ševčíka (1994) je charakterizována intenzita bolesti na žádnou bolest, nepatrnou bolest, mírnou bolest, střední bolest, strašnou bolest a zcela nesnesitelnou bolest. „Verbálními projevy bolesti rozumíme vlastní popisování bolesti. Popisování bolesti může být doprovázeno hlasovými projevy nemocného.“ (Šamánková a kol., 2006, str. 68) 17

Výstižné vyjádření charakteru a pocitu při bolesti je uvedeno v dotazníku Mcgillovy Univerzity. „1. Tepavá (bušivá) 2. vystřelující 3. bodavá 4. ostrá 5. křečovitá 6. hlodavá (jako zakousnutí) 7. pálivá – palčivá 8. tupá přetrvávající (bolavé, rozbolavělé) 9. tíživá (těžká) 10. citlivé (bolestivé na dotyk) 11. jako by mělo prasknout (jako by mělo puknout) 12. unavující – vyčerpávající 13. protivná (odporná) 14. hrozná (strašná) 15. mučivá – krutá.“ (Rokyta a kol., 2006, str. 36)

Dotazník interference bolesti s denními aktivitami nám ukazuje působení bolesti při provádění běžných denních činností. „0

jsem bez bolesti

1

bolesti mám, výrazně mě neobtěžují a neruší, dá se na ně při činnosti

zapomenout

18

2

bolesti mám, nedá se od nich zcela odpoutat pozornost, nezabraňují však

v provádění běžných denních a pracovních činností bez chyb 3

bolesti mám, nedá se od nich odpoutat pozornost, ruší v provádění běžných

denních činností, které jsou proto vykonávány s obtížemi a s chybami 4

bolesti mám, obtěžují tak, že i běžné denní činnosti jsou vykonávány jen

s největším úsilím 5

bolesti jsou tak silné, že nejsem běžných činností vůbec schopen/na, nutí mě

vyhledávat úlevovou polohu, případně nutí až k ošetření u lékaře.“ (Rokyta a kol., 2006, str. 36, 37) Grafické znázornění je pro nemocného vyjádřením pocitu bolesti. Nemocnému tím dává pocit, že se může na této léčbě spolupodílet, dále ukazuje nemocnému náš zájem při léčení nebo ovlivňovaní jeho bolesti (Šamánková a kol., 2006). 2.5.2 Nonverbální metody „Ne každý nemocný člověk dává stejně najevo, prožívání své bolesti. Proto je nezbytné, aby ošetřující personál velmi bedlivě sledoval celkové chování nemocného, zejména jeho chuť k jídlu, kvalitu spánku, komunikaci se spolupacienty, s ošetřujícím personálem, s rodinou, jeho chování v době návštěv a po skončení návštěv.“ (Šamánková a kol., 2006, str. 71) Nemocní svou bolest sdělují nejen slovy, ale i nonverbálními projevy. Autorka Janáčková (2007) popisuje ve své knize tvrzení, že nonverbální projev je pro zdravotníky objektivnější, než slovní projev pacienta. Nonverbální projevy: a) paralingvistické projevy (pláč, naříkání, vzdech, vzlykot) b) mimické projevy (grimasování, pitvoření obličeje) c) pohyby končetin (utíkání od zdroje bolesti, tření určité oblasti rukou) d) posturologické projevy (ustrnutost v určité poloze) 19

e) aktivita autonomního nervového systému (palpitace, zčervenání, nauzea, zvracení, lapaní po dechu) Bolest je potřeba kontrolovat, léčit a eliminovat. Aby se předešlo zbytečnému podceňování a neefektivnímu léčení bolesti, je nutné zaujmout správný postoj a postup při hodnocení bolesti u nemocného (Janáčková, 2007).

2.6 Léčba bolesti 2.6.1 Farmakologická léčba K léčbě bolesti se vyvinulo mnoho léků, které lze využívat v různých kombinacích. Podstatou je, aby nebyla zhoršována tělesná a duševní stránka nemocného. Ke kontrole volíme léky se slabším či silnějším efektem. Farmakologické léčba je prioritní volbou v léčbě chronické bolesti a bolesti při nádorovém onemocnění. Představuje jen jednu z odstupných metod. Nefarmakologické postupy a psychosociální podpora výrazně přispívají k účinku farmakologické intervence (Kolektiv autorů, 2006). Mezi nejčastější používáné léky patří: -

neopiodní analgetika

-

opiodní agonisté a opiodní antagonisté

-

lokální anestetika

-

antikonvulziva

-

antidepresiva

-

myorelaxancia

-

léky, které jsou jako pomocné při léčbě

20

Obrázek 1: WHO analgetický žebříček (Zdroj: Postgraduální medicína)

Neopiodní analgetika Neopiodní analgetika jsou nejčastější předepisovanou lékovou skupinou. Na našem trhu se však nachází široká nabídka generických léčiv, které mají rozdílné vlastnosti, vedlejší účinky a lékové formy. Mezi neopiodní analgetika patří i skupina selektivních COX-2 inhibitorů, která přibyla do této skupiny v devadesátých letech. Jako výhoda při užívaní neopiodních analgetik je nulový potenciál fyzické a psychické závislosti. Neopiodní analgetika jsou indikovány zejména při tlumení mírné až středně silné bolesti. Do této skupiny patří: a) Paracetamol Jedná se o antipyretikum a analgetikum pro slabší bolesti. Je ho možno použít pokud je kontraindikovaný Aspirin i nesteroidní antiflogistika (NSA). Distribuce je rovnoměrná tělesnými tekutinami. Nevýhodou je, že se metabolizuje v játrech. Funkce destiček není ovlivněna, vzácně se mohou vyskytovat gastrointestinální obtíže. V případě, že je v kombinaci u nemocných, kteří užívají antikoagulancia a trombolytika může docházet k lehčímu zvyšování jejich účinku. V kombinaci s opioidy, lze snižovat dávků opioidů a tím snižovat riziko nežádoucích účinků. (Kolektiv autorů, 2006). b) Nesteroidní antiflogistika (NSA) Tato skupina zajišťuje dočasnou úlevu od slabé až střední bolesti. Slouží i jako podpůrná léčba při léčbě nádorové bolesti u nemocných, kde jsou prokázány 21

kostní metastázy. Dlouhodobě jsou předepisovány při osteoartritidě nebo u revmatoidní artritidy. Jejich výhodou je popisováno, že je lze podávat perorálně, útlum centrálního nervového systému (CNS) není způsoben v terapeutických dávkách a nedochází k dechovému útlumu oproti opioidům. V lékárnách jsou volně dostupná bez receptu. Nežádoucí účinky všech nesteroidních anflogistik jsou identické. Mezi nežádoucí účinky patří bolesti břicha, nauzea, žaludeční obtíže, krvácení, průjmy. Svým složením mohou být pro játra toxické. Snížení nežadoucích účinků lze při krátkodobém užití, jednorázovém užití nebo při malých dávkách (Kolektiv autorů, 2006). 2.6.1 Opioidy Jako zakládní a zároveň jako praktické dělení opiodních analgetik je dělení na silné a slabé. Slabé opiody jsou předepisovány na běžné recepty, silné opiody se musí vždy předepisovat na opiátové recepty, které mají specifický modrý pruh. Dle stimulace nebo blokády opiodních receptorů jsou opiody děleny na agonisty, smíšené agonisty – antagonisty a antagonisty. Hlavními příčinami individuálních rozdílů ve snášenlivosti, účinnosti a potřebě jejich záměny při terapii, je různorodost a rozdílnost působení opioidů na opioidní receptory (Rokyta, 2012). Tato skupina léků primárně ovlivňuje centrální nervovou soustavu (CNS). Opioidní agonisté jsou užívány k léčbě střední a silné bolesti, kdy nedochází ke ztrátě vědomí. Do této skupiny patří kodein, fenanyl, morphin. Morphin je brán jako „zlatý standard“. Jejich podání může být jakýmkoliv způsobem. Okamžitou úlevu od bolesti je zajištěna při intravenozním podání. Bolest je redukována tím, že jsou navázány na opioidní receptory v centrální nervové soustavě (CNS). Nejčastější užití je u akutní, chronické bolesti a v terminálním stádiu (Kolektiv autorů, 2006). Opioidní antagonisté blokují účinek opioidních agonistů. Jejich nejčastější indikace je ke zvrácení či zrušení nežadoucích účinků léků, jako je útlum centrálního nervového systému (CNS) a dechu způsobený opioidními agonisty. Mezi antagonisty řadíme Nalaxon, který lze podat intravenózně, intramuskulárně nebo subcutánně. Tento lék se užívá při předávkování opioidy. Výsledkem podání je zvrácení útlumu dechu, sedace a stabilizace základních vitálních funkcí. V případě, že je Naloxon podán, dochází 22

k rušení analgetického účinku a nemocný může pociťovat abstinenční příznaky. U pacientů, kteří jsou v bezvědomí, může dojít k hyperventilaci a třesu (Kolektiv autorů, 2006). Smíšení opioidní agonisté – antagonisté snižují riziko útlumu dechu a zneužívání léků. Mezi smíšené opioidní agonisty – antagonisty řadíme buprenorfin, nalbufin, pentazocin. Vstřebávání této skupiny je velmi rychlé, šíří se téměř do všech tělních tkání a přestupují i do placenty. Užití těchto léků je u střední, silné bolesti, snížení předoperační bolesti a úzkosti, při porodu k zajištění analgesie (Kolektiv autorů, 2006). 2.6.2 Nefarmakologická léčba Při nefarmakologické léčbě jsou využívány metody, které mohou ovlivnit léčbu bolesti nemocného. Mezi zdravotníky a veřejnosti se stávají vyhledávanější. Některé metody lze provádět v domácím prostředí. a) Kognitivně -behaviorální terapie Její snahou je změna myšlení a chování lidí a zvýšení jejich schopnosti zvládat zátěž. Učí nemocné praktikám jak bojovat s bolestí, zmírňovat svoje utrpení a zlepšovat kvalitu života. Zpravidla nemocní si podle svojich aktuálních možností plánují a realizují aktivity, které jsou pro něho dosažitelné. b) Relaxační techniky Bolest je často spojená se svalovým napětím a tyto techniky postupně uvolňují svalové napětí kosterních svalů. Součástí relaxačních technik může být i krátké kontrolované dýchání. c) Transdermální nervová stimulace Léčba s využitím elektrického proudu, kdy jsou stimulovány zakončení senzorických nervů v kůži. Tím je sníženo vědomé prožití bolesti. Mozek se selektívně koncentruje na kožní vjemy, než na vjemy z hlubších částí těla.

23

d) Doplňková terapie Jsou dalším zdrojem úlevy a zklidňují, podporují farmakologické intervence. Do této terapie patří aromaterapie, která využívá inhalaci nebo aplikaci esenciálních olejů různých rostlin a bylin. Je využívána k léčbě mysli, těla i ducha. Pro zdravotníky je to technika, která redukuje stres. Aromaterapii lze provádět doma. Oleje můžeme přidávat do koupelí, nebo je použivát při masáži. Podle výzkumníků může vyvolat aromaterapie úzkost, smutek i radost (Kolektiv autorů, 2006). Jako další možnou doplňkovou terapii může být muzikoterapie (terapie hudbou). Využíváme přitažlivost rytmického zvuku k relaxaci, navození pohody, ke komunikaci. Jako formu volíme například poslech hudby, vytváření hudby, zpívání, různé pohyby na hudbu. Metodu lze provozovat v různých zařízeních, klinikách, domovech seniorů, hospicích i v zařízeních, kde jsou léčeni narkomani. Účinnost můžeme také nacházet při snižování chronické bolesti nebo v podpůrné léčbě u nemocných s popáleninami, dětskou mozkovou obrnou, cévní mozkovou příhodou. Hudbu lze aplikovat i při operačních výkonech, kdy pacienti poslouchají svojí oblíbenou hudbu (Kolektiv autorů, 2006). Za združování duchovní, mentální, a tělesné energie k podpoře zdraví a pohody je považována doplňková terapie, která se nazývá jóga. Založena je na principu jednoty těla a mysli. Jóga snižuje bolest, krevní tlak, zpomaluje dech a je zmírněn stres a úzkost. Aby byla jóga účinná je nutné pravidelné cvičení (Kolektiv autorů, 2006). e) Biologická zpětná vazba Využívá nástroje, které zesilují impulzy a které přicházejí z lidského těla (teplota kůže)

a

přeměňuje

je

do

viditelné

podoby

(napr.

záblesk

světla).

Z fyziologických parametrů se nejčastěji využívají – svalový tonus, teplota prstů, spánkový puls a elektroencefalografická (EEG) alfa aktivita (Pazová, Seymourová, 2007).

24

Akupunktura Při této metodě jsou zaváděny kovové jehličky pod kůži. Doba zavedení je obvykle 2030 minut. Druhy akupunktury: 1) Klasická jehlová akupunktura 2) Aurikuloterapie – využivá mikrozóny ušního boltce 3) Ignipunktura – využívá se působení přímého nebo nepřímého působení tepla na aktivní bod, kdy jsou používány moxové cigarety. Nepoužívá se na obličej, nad velké cévy a v graviditě. 4) Vakuoterapie – přikládájí se skleněné baňky a využívá se působení tlaku 5) Elektroakupunktura – přes zavedenou jehlu působí elektrický impuls na akupunkturní bod 6) Akvapunktura – do akupunkčních bodů se aplikuje malé množství vody 7) Laserpunktura – využíva laser paprsek 8) Sonopunktura – využívá ultrazvuk Mezi kontraindikace akupunktury patří hemofilie, vyčerpanost, psychomotorický neklid, nemocní pod vlivem sedativ, hypnotik a analgetik (Ševčík a kol., 1994). Kineziologie Jedná se o metodu, která neléčí jenom příznaky nemoci, ale léčí člověka jako celek. Můžeme řici, že se jedná i o tzv. holistickou terapii. Snahou této metody je zlepšení celkového stavu. Pomocí vyhodnocovacích technik zjistíme, kde je problém, co ho představuje a co je zapotřebí udělat pro vyléčení. Cílem kineziologie je uvedení životní síly v rovnováhu. V kineziologii přináší tato metoda energetickou rovnováhu do systémů těla a tím i změnu (Ann Holdway, 1995).

25

Psychoterapie Mezi nejčastěji používané psychoterapeutické metody patří. 1) Placebo efekt Nemocnému je podáván lék, který nemá žádný účinek, přesto pro nemocného může způsobovat úlevu. Tento efekt bývá i jako posílení víry, že daná léčba bude mít kladný účinek. 2) Sugesce Nemocný přijímá nekritické rozkazy, instrukce a myšlenky jiné osoby s následkem řízení se toho. Při sugesci se mění postoj k nemoci. 3) Hypnóza Je stav uměle navozený, obdobný hlubokému spánku, kdy mysl reaguje na sugesci. Hlavním cílem této metody je zklidnění nemocného, pomoct od chronické bolesti. Použít ji můžeme například při bolestech hlavy, zubů. 4) Sugesce Nemocný přijímá nekritické rozkazy, instrukce a myšlenky jiné osoby s následkem řízení se toho. Při sugesci se mění postoj k nemoci. 5) Hypnóza Je stav uměle navozený, obdobný hlubokému spánku, kdy mysl reaguje na sugesci. Hlavním cílem této metody je zklidnění nemocného, pomoct od chronické bolesti. Použít ji můžeme například při bolestech hlavy, zubů. 6) Relaxace Nejčastěji chápána jako uvolnění, ústup napětí. Jako relaxační technika může být například autogenní relexační trénink, meditační techniky. Teorie je založena, že bolest působí jako stresor. Úkolem je změnit stav ohrožení na stav uvolněnosti (Šamánková a kol., 2006).

26

Fyzikální terapie Jedná se o metodu, která využívá k rehabilitaci a k obnovení funkčnosti po nemoci či poranění fyzikální metody a vlivy. Po finanční stránce se jedná o levné a dostupné metody. Provádět je může jak nemocný tak i rodinný příslušníci. Fyzikální terapie zahrnuje: 1) Hydroterapii Metoda, která využívá k léčbě vodu. Voda může být podle problému nemocného horká nebo studená, v tekutém nebo pevném stavu (led) nebo jako pára. Užítí může být zevně či vnitřně. Učinek vody je relaxace svalů, zvýšení nebo snížení teploty tkání podle teploty vody. Mezi další druhy koupele patří vířivé koupele, sedací

koupele

nebo

neutrální

koupel

(zklidňuje

nervový

systém).

U hydroterapie může dojít k popálenině, pádu nebo pocitu na omdlevání. V případě, že tyto potíže nastanou, je nutné tuto proceduru ukončit. Tato metoda je nevhodná pro těhotné ženy, dětí, diabetiky, hypertoniky (Kolektiv autorů, 2006). 2) Léčbu teplem Metoda, kdy aplikujeme suchý nebo vlhký teplo ke zmírnění bolesti, ztuhlosti, snížení bolesti. Pomůckou pro vytvoření suchého tepla může být nahřívací láhev, sáček s chemickou látkou, která uvolňuje teplo nebo elektrická podůška. Horkým zábalem či obkladem je vytvořeno vlhké teplo. Aby byla zajištěna bezpečnost a účinnost léčby, je nutné dodržovat určité zásady. Mezi zásady patří ujištění, zda nemocný snese hmotnost teplého zábalu, horká část musí být zabalena do izolační vrstvy společně s několikama vrstvami ručníků, aby nedošlo k popálení nemocného (Kolektiv autorů, 2006). 3) Léčbu chladem (kryoterapie) Technika, která využívá aplikaci chladu na konkrétní část těla. Slouží nejčastěji ke snížení teploty, ztlumení bolesti nebo ke snížení otoků. Jako prostředky se požívají zábaly, sáčky s ledem, gelové sáčky nebo ledová masáž. Ledová masáž může mít také anestetický účinek. Indikována je nejčastěji u akutního traumatu, 27

bolesti hlavy nebo po incizi, operaci. Chlad zužuje cévy v místě poranění a tím dochází ke snížení průtoku krve k tomuto místu. Před aplikací je nutné vyloučit poruchu cirkulace, poruchu čítí (neuropatii), extrémní citlivost pokožky a obtížnou zpětnou vazbu na reakci u léčby - malé děti, zmatení pacienti (Kolektiv autorů, 2006). 4) Léčbu vibracemi Vibrace zmírňují bolest navozením necitlivosti na léčenou oblast. Její efektivity se využívá například při bolestech svalů, hlavy, neuropatických bolestí. Jako pomůcky jsou využívány nejčastěji vibrační polštářky, vibrační lůžka nebo křesla. Pro nemocného je tato léčba pasivní. Další výhodou této terapie je, že má zklidňující účinky. Metoda se neprovádí u tromboflebitídy a na místech, kde jsou popáleniny nebo řezné rány (Kolektiv autorů, 2006). 5) Transkutánní elektrická stimulace nervů (TENS) Metoda využívá přenášení bezbolestného střídavého elektrického proudu do periferních nervů nebo přímo do oblastí, které jsou bolestivé. Využívá se u nemocných, kteří trpí chronickou bolestí nebo po operačním výkonu. Transkutánní elektrickou stimulaci nervů (TENS) lze praktikovat pouze, pokud je předepsána lékařem. Nemocní obvykle nosí přístroj na opasku. Tento přístoj obsahuje několik kanálů a elektrod. Podle trvání a intenzity lze nastavovat vlnvou frekvenci (Kolektiv autorů, 2006). 6) Magnetoterapie Terapie, která využívá magnetické pole. Při ní jsou používány přístroje, které vytvářejí trvalé nebo přerušované magnetické pole. Biologicky jsou ovlivněny vlastnosti tkání díky vodivosti nervů a jejich reaktivitě (Janáčková, 2007). Chirurgická intervence Při rozhodnotí pro chirurgickou intervenci je nutné posoudit aktuální stav nemocného, dlouhodobější výhody a možnost vzniku rizik. V léčbě chronické nenádorové bolesti se nejčastěji provádí chordotomie nebo neurotomie. 28

1) Chordotomie Jedná se o operační výkon, při kterém je odděleno jednostranně nebo oboustranně nervová vlákna v míše. Tím je zabráněno transmisi nervových impulzů do mozku (cesta do mozku je zablokována). U pacienta může být i porucha vnímání teploty. 2) Neurotomie Operační výkon, kdy je provedena resekce jednoho nebo více periferních větví spinálních nebo kraniálních. Jedná se o výkon bezpečný, časově krátký, který se provádí v lokální nebo regionální anestezii. Nemocní vnímají úlevu od bolesti jako dočasné, proto tato metoda není tak často prováděná (Kolektiv autorů, 2006). Komplexní péče Lázeňská léčba má nezastupitelné místo v systému péče o zdraví. Patří do zdravotní péče hrazené zdravotním pojištění. Využívá přírodní léčivé prameny a přiznivého klimatu, nejčastěji v kombinaci s rehabilitačními procedury. Základem léčby v lázních jsou koupele, inhalace doplněnými masážemi. Personálně je tato léčba zajištěna kvalifikovanými

sestrami,

lékařemi,

fyzioterapeuty.

Lázně

bývají

nejčastěji

předepisovány odborníky nebo obvodními lékaři. Pro klienty je vždy stanoven plán s myšlenkou i na volný čas, jako může být procházka přírodou. Lázně nabízí pro volný čas různé kulturní akce, výlety do okolí i sportovní využítí. V dnešní době, kdy žijeme ve stresu, je využívají lidé jako relaxaci v rámci wellness pobytů.

29

3

Praktická část

3.1 Metodika výzkumu Výzkumné šetření bylo zpracováno metodou kvantitativního výzkumu. Ke sběru dat jsme využili dotazník vlastní konstrukce (viz Příloha B), který byl anonymní. Výhodou dotazníkového šetření je získání dat od větší skupiny respondentů a tím potřebné informace. Otázky v dotazníku jsou sestavené tak, aby nám dokázali odpovědět na cíle mé práce. Otázky, které jsme v dotazníku použili, jsou uzavřené a polouzavřené.

Dotazník

obsahoval 19 otázek a 3 otázky s identifikačními údaji. Otázky č. 1, 2, 8, 13, 14, 15, 17, 18 jsou polouzavřené a otázky č. 3, 4, 5, 6, 7, 9, 10, 11, 12, 16, 19 jsou uzavřené. K hypotéze č. 1 se vztahují otázky č. 7, 8, 9 K hypotéze č. 2 se vztahuje otázka č. 13 K hypotéze č. 3 se vztahují otázky č. 14, 15 K hypotéze č. 4 se vztahuje otázka č. 19 K hypotéze č. 5 se vztahuje otázka č. 17

3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Našemi respondenty byli muži i ženy s chronickou bolestí. Na věk, pohlaví ani zaměstnání nebyl ve výzkumu brán zřetel. Soubor respondentů tvořili pacienti v ambulanci bolesti Nemocnice Jihlava. Zde jim byli sestrou rozdány dotazníky a vyplněné je vhazovali do krabice umístěné v čekárně. Počet rozdaných dotazníků byl 100, navráceno bylo 92 (100%). Každému respondentovi byl vysvětlen účel a využití dotazníků. Dotazníky byly vyplňovány anonymně.

30

3.3 Průběh výzkummu Výzkum probíhal na ambulanci bolesti Nemocnice Jihlava v období od února do poloviny dubna 2014 na základě povolení etické komise Nemocnici Jihlava (viz Příloha C). Před samotným výzkymným šetřením jsme provedli pilotní studii, kdy jsme rozdali 5 dotazníků. Na jejím základě jsme se přesvědčili, že dotazník je pro respondenty srozumitelný a jasný. V dotazníku nebylo třeba žádných oprav. Vráceno bylo 92 správně vyplněných dotazníků, které byly dále zpracovány. Dotazníky byly aktivně nabízeny pacientům, kteří čekali na ošetření v ambulanci bolesti. Anonymně vyplněné dotazníky byly vházeny do krabice, která byla umístěna v čekárně.

3.4 Zpracování získaných dat Při zpracování získaných dat byly použity programy Microsoft Office, Microsoft Excel, Adobe Reader a Mozzila Firefox.

31

3.5 Výsledky výzkumu Prvním identifikačním údajem, který nás zajímal, byl věk respondentů.

Graf 1 Věk respondentů

Graf 1 znázorňuje, že z 92 (100 %) dotazovaných byla převažující skupina 50 (54 %) respondentů ve věkové kategorii 45 – 65 let, ve věku nad 65 let odpovědělo 24 (26 %) respondentů, mezi 25 - 45 lety věku odpovědělo 15 (17 %) respondentů a nejméně byl věk do 25 let, kdy odpověděli 3 (3 %) respondenti. Dále jsme zjišťovali pohlaví respondentů.

Graf 2 Pohlaví respondentů.

32

Graf 2 ukazuje pohlaví respondentů. Z 92 (100 %) odpovídajících bylo 58 (63 %) žen a 34 (37 %) mužů. Posledním identifikačním údajem bylo zaměstnání dotázaných.

Graf 3 Zaměstnání respondentů

Graf 3 znázorňuje zaměstnání odpovídajících. Z 92 (100 %) dotazovaných 61 (66 %) je invalidní důchodce, 21 (23 %) respondentů jsou ve starobním důchodu, 7 (8 %) respondentů pracuje a 3 (3 %) respondenti jsou v pracovní neschopnosti. Otázka č. 1: Jak dlouho se s chronickou bolestí léčíte? Uveďte přibližný počet roků, měsíců (například: 3+1 )

Graf 4 Délka léčby s chronickou bolestí

33

Graf 4 ukazuje, jak dlouho se respondenti léčí s chronickou bolestí. Celkem odpovědělo 92 (100 %) respondentů. Léčbu do 3 let zvolilo 21 (23 %) dotazovaných, období 3 až 6 let zvolilo 30 (32 %) dotazovaných, období 6 až 10 let zvolilo 10 (11 %) respondentů a více jak 10 let se s chronickou bolestí léčí 31 (34 %) mužů a žen. Otázka č. 2: Jaká je příčina vaší chronické bolesti?

Graf 5 Příčina chronické bolesti

Graf 5 nám ukazuje přičínu chronické bolesti. Celkem odpovědělo 92 (100 %) respondentů. Příčiny se u respondentů mohli kombinovat, a proto uváděli více odpovědí. Nejčastější příčinu bolesti zad uvedlo 68 (74 %) respondentů, bolesti kloubů uvedlo 34 (37 %) dotazovaných, neuropatické bolesti uvedlo 30 (32 %) odpovídajících, bolesti hlavy uvedlo 16 (17 %) respondentů a úraz páteře uvedli pouze 3 (3 %) respondenti.

34

Otázka č. 3: Ohodnoťte prosím intenzitu svojí bolesti podle stupnice vizuální analogové škály (VAS) 0-10 před zahájením vaší léčby. (VAS: 0 – žádná bolest, 1 – 3 mírná bolest, 4 – 6 střední bolest, 7 – 9 silná bolest, 10 – nesnesitelná bolest)

Graf 6 Hodnocení intenzity bolesti respondentů dle VAS před zahájením léčby

Graf 6 znázorňuje, jak respondenti ohodnotili intenzitu svojí bolesti dle VAS před zahájením jejich léčby. Celkem odpovědělo 92 (100 %) respondentů. VAS 0, žádná bolest, neuvedl žádný respondent. Stejně tak VAS 1 – 3, mírná bolest, neuvedl žádný respondent. VAS 4 – 6, střední bolest, uvedlo 24 (26 %) odpovídajících. VAS 7 – 9, silná bolest, uvedlo 61 (66 %) dotazovaných. Nesnesitelnou bolest, VAS 10, uvedlo 7 (8 %) respondentů.

35

Otázka č. 4: Ohodnoťte prosím intenzitu svojí bolesti podle stupnice vizuální analogové škály (VAS) 0-10 po nasazení léčby léky. (VAS: 0 – žádná bolest, 1 – 3 mírná bolest, 4 – 6 střední bolest, 7 – 9 silná bolest, 10 – nesnesitelná bolest)

Graf 7 Hodnocení intenzity bolesti respondentů dle VAS po nasazení léčby

Graf 7 nás informuje, jak ohodnotili respondenti svojí intenzitu bolesti dle VAS po nasazení léčby. Celkem odpovědělo 92 (100 %) respondentů. VAS 0, žádná bolest, neuvedl žádný respondent. VAS 1 – 3, mírná bolest, uvedlo 18 (20 %) respondentů. VAS 4 – 6, střední bolest, uvedlo 53 (57 %) dotazovaných. VAS 7 – 9, silná bolest, uvedlo 16 (17 %) respondentů. VAS 10, nesnesitelnou bolest, uvedlo 5 (6 %) respondentů.

36

Otázka č. 5: Chronická bolest mě ruší v běžných aktivitách. (Ano, občas, ne)

Graf 8 Omezení běžných aktivit

Z grafu 8 vyplývá, jak respondenty chronická bolest obtěžuje v běžných aktivitách. Celkem odpovědělo 92 (100 %) respondentů. Odpověď „Ano“ uvedlo 87 (91 %) mužů a žen, odpověď „Ne“ uvedlo 8 (9 %) respondentů. Odpověď „Občas“ neuvedl žádný dotazovaný. Otázka č. 6: Myslíte si, že léčba chronické bolesti by byla smysluplná bez pravidelného podávání léků?

Graf 9 Smysluplnost léčby bez pravidelného užívání léků dle respondentů

37

Graf 9 nám ukazuje, zda je léčba chronické bolesti smysluplná bez pravidelného užívání léků. Celkem odpovědělo 92 (100 %) respondentů. Odpověď „Ne“ zvolilo 52 (57 %) dotazovaných, odpověď „Spíše ne“ zvolilo 13 (14 %) respondentů, odpověď „Ano“ zvolilo 17 (18 %) dotazovaných a možnost „Nevím“ zvolilo 10 (11 %) respondentů. Otázka č. 7: Co tvoří podle Vás nejpodstatnější složku v terapii chronické bolesti?

Graf 10 Nejpodstatnější složka v terapii chronické bolesti

Graf 10 znázorňuje, co je podle respondentů nejpodstatnější složkou v léčbě chronické bolesti. Odpovědělo 92 (100 %) respondentů. Léky zvolilo 52 (57 %) dotazovaných, kombinace léků s nefarmakologickými metodami zvolilo 30 (32 %) respondentů a nefarmakologické metody zvolili 3 (3 %) respondenti. Odpověď nevím uvedlo 7 (8 %) odpovídajících.

38

Otázka č. 8: Jaké nefarmakologické metody jste doposud při léčbě chronické bolesti vyzkoušeli? (možno uvést více odpovědí)

Graf 11 Respondenti s vyzkoušenými nefarmakologickými metodami

Graf 11 nám ukazuje, jaké nefarmakologické metody respondenti dosud použili při léčbě chronické bolesti. Celkem odpovědělo 92 (100 %) respondentů. Respondenti mohli uvádět více možných odpovědí. Masáže vyzkoušelo 24 (26 %) odpovídajících, cvičení 24 (26 %) respondentů, léčbu teplem 7 (8 %) dotazovaných, léčbu chladem 5 (6 %) respondentů, psychoterapii 7 (8 %) respondentů, meditace 5 (6 %) dotazovaných, akupunkturu 7 (8 %) respondentů a jógu 3 (3 %) respondenti. Žádnou metodu nevyzkoušelo 24 (26 %) mužů a žen.

39

Otázka č. 9: Jak často využíváte nefarmakologické metody?

Graf 12 Četnost využití nefarmakologických metod

Z grafu 12 vyplývá, že z celkového počtu 92 (100 %) odpovídajících na otázku, jak často respondenti využívají nefarmakologické metody, uvedli odpověď „Občas“ 46 (51 %)

dotazovaných,

odpověď

„Často“

uvedlo

13

(14

%)

respondentů.

Nefarmakologické metody přestali využívat 3 (3 %) respondenti a ještě ji nevyužilo 30 (32 %) dotazovaných.

40

Otázka č. 10: Souhlasím s tvrzením, že nefarmakologické metody mají v léčbě chronické bolesti nezastupitelné místo. (Ano, Ne, Nevím)

Graf 13 Souhlas s tvrzením o nefarmakologických metodách

Graf 13 znázorňuje, zda respondenti souhlasí s tvrzením, že nefarmakologické metody mají v léčbě chronické bolesti nezastupitelné místo. Celkem odpovědělo 92 (100 %) respondentů. S uvedeným tvrzením souhlasí 45 (49 %) mužů a žen, nesouhlasí 7 (8 %) respondentů. Nevím odpovědělo 40 (43 %) dotazovaných.

41

Otázka č. 11: Ohodnoťte prosím intenzitu svojí bolesti podle stupnice vizuální analogové škály (VAS) 0-10 po využití nefarmakologických metod. (VAS: 0 – žádná bolest, 1 – 3 mírná bolest, 4 - 6 střední bolest, 7 – 9 silná bolest, 10 – nesnesitelná bolest). Odpovídali pouze respondenti, kteří v předešlé otázce uvedli „Ano“ nebo „Nevím“.

Graf 14 Hodnocení intenzity bolesti po užití nefarmakologických metod

Graf 14 nám ukazuje, jak by respondenti ohodnotili intenzitu svojí bolesti dle VAS po využití nefarmakologických metod. Celkem odpovědělo 74 (100 %) dotazovaných, kteří v předešlé otázce odpověděli „Ano“ nebo „Nevím“. VAS 0, žádná bolest, neuvedl žádný respondent. VAS 1 – 3, mírná bolest, uvedlo 6 (8 %) dotazovaných. VAS 4 – 6, střední bolest, uvedlo 38 (50 %) respondentů. VAS 7 – 9, silná bolest, uvedlo 20 (28 %) odpovídajících. VAS 10, nesnesitelnou bolest, uvedlo 10 (14 %) respondentů.

42

Otázka č. 12: Jaké léky užíváte k tišení chronické bolesti?

Graf 15 Léky využívané k tišení chronické bolesti

Z grafu 15, kdy odpovědělo celkem 92 (100 %) dotazovaných vyplývá, že neopioidní analgetika, jako je Paralen nebo Ibalgin, užívá 8 (9 %) respondentů. Slabé opioidy, jako je Tramal nebo Codein, užívá 40 (43%) dotazovaných. Silné opioidy, jako je Oxytocin nebo Fentanyl, užívá 44 (48 %) respondentů. Otázka

č.

13:

Považujete

informace

o

nefarmakologické

léčbě

bolesti

za dostačující?

Graf 16 Informovanost o nefarmakologické léčbě za dostačující

43

Graf 16 nás informuje, zda respondenti považují informace o nefarmakologické léčbě bolesti za dostačující. Celkem odpovědělo 92 (100 %) dotazovaných. Odpověď „Spíše ne“ uvedlo 42 (46 %) respondentů, odpověď „Ano“ uvedlo 24 (26 %) odpovídajících, odpověď „Asi ano“ uvedlo 19 (20 %) respondentů a odpověď „Ne“ uvedlo 7 (8 %) dotazovaných. Otázka č. 14: Z jakých zdrojů jste se dozvěděl(a) o nefarmakologických metodách při léčbě chronické bolesti? (možno uvést více odpovědí)

Graf 17 Zdroj informací o nefarmakologické léčbě

Graf 17 nám ukazuje, z jakých zdrojů se respondenti dozvěděli o nefarmakologických metodách při léčbě chronické bolesti. Celkem odpovědělo 92 (100 %) respondentů. Respondenti mohli uvádět více možných odpovědí. Z rozhovoru s lékařem odpovědělo 42 (46 %) respondentů, informační leták odpovědělo 18 (20 %) dotazovaných, od známých se o léčbě dozvědělo 21 (23 %) respondentů. Z odborné literatury se informovalo 13 (14 %) odpovídajících, z internetu 15 (17 %) respondentů a jiné zdroje informací o nefarmakologické léčbě uvedlo 6 (6 %) mužů a žen.

44

Otázka č. 15: Jaká forma informací o nefarmakologické léčbě bolesti byla pro Vás nejvíce přínosná? (možno uvést více odpovědí)

Graf 18 Nejpřínosnější zdroj informací o nefarmakologických metodách

Z grafu 18, kdy odpovědělo celkem 92 (100 %) dotazovaných na otázku, jaká forma informací o nefarmakologické léčbě bolesti byla pro dotazovaný nejpřínosnější, odpověď rozhovor s lékařem uvedlo 70 (77 %) odpovídajících, informační leták 13 (14 %) respondentů, internet 21 (23 %) dotazovaných, z odborné literatury 8 (9 %) respondentů a jiné zdroje uvedli 3 (3 %) respondenti. Respondenti mohli uvádět více možných odpovědí.

45

Otázka č. 16: Co je podle Vás největším přínosem?

Graf 19 Nejpřínosnější metoda v léčbě chronické bolesti

Graf 19 znázorňuje největší přínos v léčbě chronické bolesti. Celkem odpovědělo 92 (100 %) respondentů. Pravidelné užívání léků uvedlo 31 (34 %) dotazovaných, využití farmakologických metod uvedlo

5 (6 %) respondentů, kombinace léků a

nefarmakologických metod uvedlo 27 (29 %) dotazovaných a přizpůsobení běžných denních aktivit mým bolestem uvedlo 29 (31 %) respondentů.

46

Otázka č. 17: Co je podle Vás nejvíce limitujícím faktorem při nevyužití nefarmakologických metod v léčbě?

Graf 20 Nejvíce limitující faktory při nevyužití nefarmakologických metod

Graf 20 ukazuje, co je podle dotazovaných nejvíce limitující faktor při nevyužití nefarmakologických metod v léčbě. Celkem odpovědělo 92 (100 %) respondentů. Zdravotní stav uvedlo 37 (40 %) odpovídajících, úzké spektrum poskytovaných služeb v nejbližším zdravotnickém středisku uvedli 3 (3 %) respondenti, finanční prostředky uvedlo 18 (20 %) dotazovaných, vlastní názor na nefarmakologické metody uvedli 3 (3 %) respondenti, malou informovanost uvedlo 24 (26 %) dotazovaných a vzdálenost do nejbližšího zdravotnického zařízení uvedlo 7 (8 %) respondentů. Odpovědi, které neuvedl žádný muž a žena jsou organizovanost nejbližšího spádového pracoviště (ordinační hodiny) a dále zajištění si dopravy do zdravotnického zařízení.

47

Otázka č. 18: Který faktor podle Vás ovlivňuje vnímání vaší bolesti? (možno uvést více odpovědí)

Graf 21 Faktory ovlivňující vnímání jejich bolesti

Z grafu 21 vyplývá, že faktor, který podle dotazovaných ovlivňuje vnímání jejich bolesti, odpovědělo 92 (100 %) respondentů. Respondenti mohli uvádět více možných odpovědí. Psychický stav odpovědělo 37 (40 %) dotazovaných, předchozí zkušenost s bolestí odpovědělo 55 (60 %) odpovídajících, věk a pohlaví odpovědělo 13 (14 %) respondentů a odpověď „Jiné“ odpovědělo 3 (3 %) respondenti. Denní stereotyp a etnickou skupinu neuvedl žádný muž a žena.

48

Otázka č. 19: Co je pro Vás hlavním cílem léčby chronické bolesti? (možno uvést více odpovědí)

Graf 22 Cíle léčby chronické bolesti

Graf 22 znázorňuje, co je pro dotazovaný cílem léčby chronické bolesti. Celkem odpovědělo 92 (100 %) respondentů. Respondenti mohli uvádět více možných odpovědí. Zlepšení kvality života uvedlo 34 (37 %) odpovídajících, úlevu od bolesti v klidu uvedlo 27 (29 %) respondentů, zajištění klidného spánku uvedlo 18 (20 %) respondentů, snížení intenzity bolesti na únosnou míru 28 (31 %) odpovídajících a úlevu od bolesti při pohybu a při běžných denních aktivitách uvedlo 27 (29 %) respondentů.

49

3.6 Diskuse Cílem bakalářské práce bylo zmapovat využití nefarmakologických metod při léčbě chronické bolesti. Pohlaví, věk ani zaměstnání nebylo ve výzkumu zohledněno. V diskuzi jsou rozebrány otázky, které se vztahovaly k hypotézám. Při zpracování údajů jsme dospěli k závěrům, které nás velmi překvapili. Ukázaly se další aspekty, které by šlo napravit či zlepšit. V bakalářské práci bylo vyhodnoceno 92 (100%) z možných 100 dotazníků. Prvním identifikačním údajem, který nás zajímal, byl věk respondentů. Nejpočetnější skupina dotazovaných byla ve věku 45 -65 let, kdy odpovídalo 50 (54 %) respondentů, nejmladší respondenti byli ve věku do 25 let, kdy odpověděli pouze 3 (3 %). Dále jsme zjišťovali pohlaví, kdy z celkového počtu 92 (100 %) nám nejvíce odpovědělo 58 (63 %) žen a 34 (37 %) mužů. Posledním identifikačním údajem bylo zaměstnání respondentů, kdy převažující skupina byla invalidní důchodce 61 (66 %) dotazovaných, ve starobním důchodu bylo 21 (23 %) respondentů a nejméně jich bylo v pracovní neschopnosti, kdy odpovídali pouze 3 (3 %) respondenti. Prvním výsledkem, který dopadl podle našeho očekávání byl u otázky č. 5, kdy naprostá většina dotazovaných - 87 (91 %) napsala, že je chronická bolest ruší v běžných denních aktivitách. V další části dotazníku jsme se zabývali hodnocením chronické bolesti podle vizuální analogové stupnice (VAS) 0-10 před zahájením pacientovi léčby. Na tuto otázku odpovědělo z 92 (100 %) dotazovaných nejvíce respondentů s VAS 7-9, kdy tuto bolest uvedlo 61 (66 %) respondentů. Nejmenší skupinu tvořilo VAS 4-6, kdy odpověděli 24 (26 %) respondenti. Ve srovnání s otázkou, kdy měli pacienti ohodnotit svojí bolest podle vizuální analogové stupnice (VAS) 0 -10 po nasazení léčby léky, hodnotili dotazovaní nejvíce VAS 4- 6 53 (57 %) respondentů, nejméně VAS 10 5 (6 %) respondentů. Bylo pro nás překvapujícím zjištěním, že po zahájení léčby léky, majoritní skupinou pacientů bylo 53 (57 %) dotazovaných udávajících střední bolest. Je otázkou, zda byla dostatečně chronická bolest léčena nebo byl tento údaj nesprávně uveden. Poslední srovnávající otázkou v dotazníku byla otázka č. 11, kdy jsme se dotazovali na bolest pacientů po využití nefarmakologických metod. Na tuto otázku odpovídali pouze respondenti, kteří souhlasili s tvrzením, že nefarmakologické metody mají v léčbě chronické bolesti nezastupitelné místo. Souhlasilo 45 (49 %) 50

dotazovaných, nesouhlasilo 7 (8 %) respondentů. Podle hodnocení intenzity bolesti po využití nefarmakologických metod odpovědělo nejvíce 38 (50 %) dotazovaných VAS 4-6, a uvedlo tím střední bolest, naopak silnou bolest hodnocenou pomocí stupnice na maximum odpovědělo 10 (14 %). Lze tedy konstatovat, že i nefarmakologické metody nedovedou snížit intenzitu bolesti a ty nadále přetrvávají u této skupiny nemocných. Diskutabilní je, v jaké fázi je jejich primární onemocnění způsobující chronickou bolest. Nyní přistupujeme k hodnocení hypotéz: Hypotéza č. 1: Předpokládáme, že u pacientů s chronickou bolestí je ve větší míře využívána farmakoterapie, než nefarmakologické postupy. K této hypotéze se vztahovala otázka č.7, 8, 9 Z otázky č. 7 vyplývá, že nejpodstatnější složkou v terapii chronické bolesti jsou léky. Z 92 (100 %) odpovídajících 52 (57 %) uvedlo tuto skutečnost, 30 (32 %) respondentů uvedlo k kombinaci léků s nefarmakologickými metodami a 3 (3 %) respondenti pouze nefarmakologické metody . Otázkou č. 8 jsme se snažili zmapovat, které nefarmakologické metody respondenti vyzkoušeli. Respondenti mohli zvolit více možných odpovědí. Z nabízených možností odpovědělo 24 (26 % ) respondentů masáže a 24 (26 %) respondentů cvičení. Žádnou metodu

doposud

nevyžilo

24

(26

%)

respondentů.

Je

překvapující,

že

z nefarmakologických metod jsou nejvíce využívány masáže a cvičení. Léčbu chladem a teplem, která je nejjednodušším pro aplikaci v domácím prostředí odpovědělo pouze 7 respondentů (8 %) léčbu teplem a 5 (6 %) dotázaných léčbu chladem. V této otázce zjišťujeme, že pro většinu nemocných meditace představuje tabu. Meditaci uvedlo pouze 5 (6 %) respondentů. Otázka č. 9 mapovala četnost využití nefarmakologických metod. Dle četnosti zjišťujeme, že 46 (51 %) respondentů využívá nefarmakologické metody „občas“ a 30 (32 %) respondentů ji ještě nevyužilo. Tuto metodu přestali využívat 3 (3 %) respondenti. Příčinou bylo neefektivita. Jako důvod nevyužití nefarmakologických metod vidíme v nedostatečné informovanosti, která vyplývala i z otázky č. 13.

51

Hypotéza č. 1 se nám potvrdila. Hypotéza 2: Předpokládáme, že převážná část pacientů považuje informace o nefarmakologických metodách za dostačující. K této hypotéze ze vztahovala otázka č.13. Otázka č. 13 zjišťovala, zda respondenti považují informace o nefarmakologické léčbě za dostačující. Sloučili jsme skupiny odpovědí skupiny „ano“ a „asi ano“ 42 (46 %) respondentů a „spíše ne“ a „ne“ 50 (54 %) respondentů. Z toho vyplývá, že převažuje skupina respondentů, která považuje informace za nedostatečné. Dá se však říci, že tato převaha není v takové míře, než jsme předpokládali Hypotéza č. 2 se nám nepotvrdila. Hypotéza 3: Předpokládáme, že převážná část respondentů je nejvíce informována o nefarmakologických metodách ústně od lékaře. Tato hypotéza byla ověřována v otázce č. 14, 15 Otázkou

č.

14

jsme

snažili

zmapovat

z jakých

zdrojů

se

dozvěděli

o nefarmakologických metodách při léčbě chronické bolesti. Dle dotazníku bylo nejvíce respondentů 42 (46 %) respondentů informováno od lékaře formou rozhovoru. Tímto se potvrdil náš předpoklad, že všechny metody jsou nabízeny všem pacientům na začátku léčby chronické bolesti, jak chronickou bolest léčit v celém možném komplexním přístupu. Otázka č. 15 se zabývala, jaká forma informací o nefarmakologické léčbě bolesti by byla pro pacienty přínosná. Ukázala, že na prvním místě je rozhovor s lékařem, kdy tak odpovědělo 70 (77 %) respondentů. Z této otázky je potěšující, že nejvíce nemocní preferují informace od lékaře pomocí rozhovoru, který vede s nemocným. Hypotéza č. 3 se potvrdila. Hypotéza 4: Předpokládáme, že převážná část pacientů bude preferovat v rámci léčby změnu denního stereotypu. K této hypotéze se vztahovala otázka č.19 52

Otázkou č. 19 jsme se snažili zmapovat co je pro nemocné s chronickou bolestí největším přínosem v léčbě. V této otázce mohli respondenti zvolit více odpovědí. Převažující odpověď byla zlepšení života, kdy tak odpovědělo 34 (37 %) respondentů. Domnívali jsme se, že bude převažovat změna denního stereotypy. Tuto skutečnost uvedlo pouze 27 (29 %) respondentů z 92 (100 %) odpovídajících. Hypotéza č. 4 se nepotvrdila. Hypotéza 5: Předpokládáme, že nejvíce limitujícím faktorem při nevyužití nefarmakologických metod je zdravotní stav. K této hypotéze se vztahovala otázka č. 17, která zjišťovala, jaký je nejvíce limitující faktor při nevyužívání nefarmakologických metod. Svůj zdravotní stav uvedlo 37 (40 %) respondentů, 24 (26 %) respondentů malou informovanost, 18 (20 %) respondentů finanční prostředky. Překvapením bylo, že zajištění si dopravy a ordinační doba dle dotazníku není pro pacienty limitujícím faktorem. Domnívali jsme se, že ne každý nemocný bude mít možnost si zajistit dopravu. Hypotéza č. 5 se potvrdila. Nejvíce podobající se mé bakalářské práci byla diplomová práce od Eckelové (2013) s kterou jsme srovnali dotazníkové šetření. Eckelová prováděla výzkumné šetření chronické nenádorové bolesti. Za nejvýznamnější přidružené obtíže u pacienta s chronickou bolestí udává nedostatečnou délku spánku 23 (20,54 %) ze 112 (100 %) dotázaných. Z našeho výzkumného šetření vyplynulo, že zajištění klidného spánku preferuje 18 (20 %) z 92 (100 %) odpovídajících. Podle věku jsme spánek statisticky nezpracovávali. Autorka Švidová (2012) dospěla k závěru, že pacienti s chronickou bolestí jsou informováni o alternativních metodách tlumení bolesti, ovšem v nedostatečné míře. Naše práce prokázala také , že jsou informace nedostačující, kdy po sloučení skupin odpovědí ano a „asi ano“ odpovědělo 42 (46 %) respondentů a 50 (54 %) dotazovaných odpovědělo „spíše ne“ a „ne“. Na druhou stranu Švidová (2012) uvádí, že pacienti chtějí být dostatečně informováni, a proto využívají k získání informací nejvíce média, lékaře, samostudium. Z našeho výzkumného šetření využívají pacienti nejvíce lékaře 70 (77 %) respondentů z 92 (100 %) odpovídajících a internet, kdy odpovědělo 21 (23%) respondentů z 92 (100 %) dotazovaných.. 53

3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi Výzkum odhaluje nedostatky při nefarmakologické léčbě chronické bolesti. Nedostatečná informovanost pacientů o nefarmakologické léčbě chronické bolesti je jedním nedostatkem při léčbě chronické bolesti. V dnešní době je někdy těžké dostatečně informovat pacienty. Pacientů s chronickou bolestí přibývá bez rozdílu věku a pohlaví. Doba, po kterou je vymezen čas a ordinační doba, je malá. Setkáváme se s pacienty, kteří trpí nesnesitelnou bolestí a je pro něho obtížné přijímat všechny informace, které se snažíme pacientům předat. Snahou celého ošetřovatelského týmu je dostatečně edukovat pacienty. Fyzioterapeuti, kteří by mohli být nápomocní při edukaci pacientů a veřejnosti, je nedostatek, pacientů mají hodně a čas, který mají vymezený je krátký. V praxi se setkáváme i s neochotou fyzioterapeutů, kteří si už nechtějí dodělávat rekvalifikaci. Jako přínos vidím vytvoření informačních map s jednoduchými cviky, natočení jednoduchých cviků, jak si ulevit při léčbě chronické bolesti. Dále bychom doporučili edukovat více pacienty v ambulanci o využití tepla a chladu. Za zvážení by bylo, zda nespolupracovat více s fyzioterapeuty v edukační poradně. Je potřeba realizovat průzkum zaměřený na spokojenost pacientů s nefarmakologickými metodami v léčbě bolesti.

54

4 Závěr Cílem mé bakalářské práce bylo zmapovat nefarmakologické metody při tišení chronické bolesti a jejich využívání v praxi u pacientů, kteří se léčí v ambulanci bolesti Nemocnice Jihlava. Data byly získány pomocí dotazníkového šetření. Dotazník byl anonymní. Věk respondentů tvořilo rozmezí mezi 45-65 lety (54 %), nad 65 let (26 %), 25-45 let (17 %), do 25 let (3 %) . V práci bylo vytyčeno 5 cílů a 5 hypotéz. Prvním cílem bylo zmapovat využití farmakologických a nefarmakologických postupů v léčbě chronické bolesti.. Druhým cílem bylo zjistit, zda považují pacienti informace o nefarmakologických metodách za dostačující. Z výsledku dotazníkového šetření bohužel vyplývá, že že spíše ne. Třetím cíl zjišťoval, jakou formou jsou pacienti o nefarmakologických metodách informováni nejčastěji. Z výsledku lze usuzovat, že nejlepší informace je rozhovor s lékařem. Čtvrtý cíl zjišťoval největší přínos pro pacienty při léčbě chronické bolesti. Jako největší přínos při léčbě bolesti bylo zlepšení kvality života Pátý cíl měl zjistit nejvíce limitující faktor v nevyužití nefarmakologických metod ze strany pacientů. Nejvíce limitujícím faktorem byl uváděn zdravotní stav pacientů. Psaním této bakalářské práce bylo pro mě velkým přínosem a mohu skonstatovat, že dané cíle se nám podařilo splnit. Psát práci, kdy člověk je v pracovním procesu je o velké trpělivosti. Téma, které jsem si vybral, rozšířilo mé vědomosti. Informace, které jsem získal v dotazníkovém šetření, budou pro mě a mé kolegyně přínosem v praxi.

55

Seznam použité literatury 1.

BRANTOVÁ,

J.

Léčba

bolesti.

In:

O’CONNOROVÁ,

Margaret

a

ARANDOVÁ, Sanchia. Paliativní péče pro sestry všech oborů. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, s. 91-92. ISBN 80-247-1295-4. 2.

ČOUPKOVÁ, H. Ošetřovatelství v chirurgii. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN

978-802-4731-292. 3.

ECKELOVÁ, I. Chronická nenádorová bolest ve stáří v péči algeziologa.

Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2013 4.

HAKL, M. Léčba bolesti v ČR – chronická bolest a trendy v invazivních

postupech. Interní medicína pro praxi. Olomouc: Solen. ISSN 1803-5256. 2009, roč. 11, č. 11, s. 488-490. 5.

HOLDWAY, A. Kineziologie: testováním svalů a vyrovnáváním energie ke

zdraví a dobré pohodě. 1. vyd. Praha: PRAGMA, 1995, 147 s. ISBN 80-720-5671-9. 6.

HONZÁK, R. Bolest z psychosomatického pohledu. Praha: Maxdorf, 1993. 44 s.

ISBN 80-85-800-11-X. 7.

JAKUBÍKOVÁ, H. a KLÍMOVÁ, E. Zložité bolestivé stavy u nevyliečiteľne

chorých. In: I. Česko-slovenská konference paliativní medicíny, konaná 12. 11 v Olomouci. [online]. Olomouc: Regionální centrum, 2009, s. 13-14. [cit. 12.3.2014]. ISBN

978-80-87327-20-3.

Dostupné

z:

http://www.solen.cz/incpdfs/act-000069-

0001_10_1.pdf 8.

JANÁČKOVÁ, L. Bolest a její zvládání. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 192

s.ISBN 978-80-7367-210-2. 9.

KABELKA, L. Vnímání bolesti ve stáří, Ošetřovatelská péče, 2011. roč. 1, č. 5

s. 7 - 8. ISSN 1213-2330. 10.

KAPOUNOVÁ, G. Ošetřovatelství v intenzivní péči. 1. vyd. Praha: Grada, 2007.

352 s. ISBN 978-80-247-1830-9.

56

11.

KASAL, E. Základy anesteziologie, resuscitace, neodkladné medicíny a

intenzivní péče. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze – Nakladatelství Karolinum, 2003. 197 s. ISBN 80-246-0556-2. 12.

KOLEKTIV AUTORŮ. Vše o léčbě bolesti – příručka pro sestry. 1. vyd. Praha:

Grada, 2006. 356 s. ISBN 80-247-1720-4. 13.

KŘIVOHLAVÝ, J. Bolest a její diagnostika a psychoterapie. 1. vyd. Brno:

Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví Brno, 1992. 68 s. ISBN 807013-130-6. 14.

OPAVSKÝ, J. Bolest v ambulantní praxi. Od diagnózy k léčbě častých

bolestivých stavů. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2011. 394 s. ISBN 978-80-7345-247-6. 15.

SEYMOUROVÁ, J. a INGLETONOVÁ, Ch. Principy a praxe paliativní péče.

1. vyd. Brno: Společnost pro odbornou literaturu, 2007, s. 276-277, 311-313. ISBN 97880-87029-25-1. 16.

ROKYTA, R. a kol. Bolest a jak s ní zacházet. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 176

s. ISBN 978-80-247-30-12-7. 17.

ROKYTA, R., KRŠIAK, M., a KOZÁK, J. Bolest. Monografie algeziologie. 2.

vyd. Praha: Tigris, 2012. 747 s. ISBN 978-80-87323-02-1. 18.

SOFAER, B. Bolest. Příručka pro zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 1997.

104 s. ISBN 80-7169-309-X. 19.

STRIEBEL, H. W. Terapia chronických bolestí: praktická príručka. Vyd. 1.

Martin: Vydavateľstvo Osveta, 1993. ISBN 80-217-0588-4. 20.

ŠAMÁNKOVÁ, M. Základy ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006.

ISBN 80- 246-1091-4. 21.

ŠEVČÍK, P. a kol. Bolest a možnost její kontroly. 1. vyd. Brno: Institut pro další

vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 1994. 236 s. ISBN 80-7013-171-3. 22.

TRACHTOVÁ, E. a kol. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2.

vyd. Brno: IDVPZ, 2010, 185 s. ISBN 80-701-3324-4. 57

Elektronické dokumenty: 1.

Citáty slavných osobností: Citáty o bolesti. In: [online]. © 2007-2013. [cit.

2014-03-18]. Dostupné z: http://citaty.net/citaty-o-bolesti/ 2.

Pain Management In The Elderly. Drug Information online [online]. © 2008 [cit.

2014-03-18].

Dostupné

z:

http://www.drugs.com/cg/pain-management-in-

theelderly.html/ 3.

Pain Management Health Center [online]. Elmwood Park, N.J.: WebMD, ©

2005-2013

[cit.

2013-11-27].

Dostupné

z:

http://www.webmd.com/pain-

management/tc/chronic-pain-when-to-call-a-doctor/ 4.

Švidová, B. Využitie alternatívnych metód liečby bolesti v ošetrovateľskej

starostlivosti,

Prešovská

univerzita

v

Prešove,

2012.

Dostupné

z:

www.pulib.sk/elpub2/FZ/Istonova2/pdf_doc/svidova.pdf

58

Seznam grafů Graf 1 Věk respondentů Graf 2 Pohlaví respondentů Graf 3 Zaměstnání respondentů Graf 4 Délka léčby s chronickou bolestí Graf 5 Příčina chronické bolesti Graf 6 Hodnocení intenzity bolesti respondentů dle VAS před zahájením léčby Graf 23 Hodnocení intenzity bolesti respondentů dle VAS po nasazení léčby Graf 24 Omezení běžných aktivit Graf 25 Smysluplnost léčby bez pravidelného užívání léků dle respondentů Graf 26 Nejpodstatnější složka v terapii chronické bolesti Graf 27 Respondenti s vyzkoušenými nefarmakologickými metodami Graf 28 Četnost využití nefarmakologických metod Graf 29 Souhlas s tvrzením o nefarmakologických metodách Graf 30 Hodnocení intenzity bolesti po užití nefarmakologických metod Graf 31 Léky využívané k tišení chronické bolesti Graf 32 Informovanost o nefarmakologické léčbě za dostačující Graf 33 Zdroj informací o nefarmakologické léčbě Graf 34 Nejpřínosnější zdroj informací o nefarmakologických metodách Graf 35 Nejpřínosnější metoda v léčbě chronické bolesti Graf 36 Nejvíce limitující faktory při nevyužití nefarmakologických metod Graf 37 Faktory ovlivňující vnímání jejich bolesti 59

Graf 38 Cíle léčby chronické bolesti

60

Seznam příloh A Obrázková příloha pomůcek k hodnocení bolesti Obrázek 1: Vizuální analogová škála Obrázek 2: Vizuální analogová škála pro děti Obrázek 3: Pravítko pro hodnocení bolesti Obrázek 4: Pravítko pro hodnocení bolesti Obrázek 5: Tens neurostimulátor Omron Obrázek 6 a 7: Ošetřovatelský list Nemocnice Jihlava

B Dotazník C Souhlas s dotazníkovým šetřením D Standard ošetřovatelské péče hodnocení bolesti E Mapa bolesti

Příloha A

Obrázková příloha pomůcek k hodnocení bolesti

Obrázek 1: Vizuální analogová škála (zdroj: MUDR. HAKL, Marek Ph.D. a MUDr. Radovan HŘIB. Farmakoterapie léčby onkologické bolesti. Interní medicína pro praxi. 2007, roč. 2007, č. 6, s. 299-300. Dostupné z: http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2007/06/12.pdf)

Obrázek 2: Vizuální analogová škála pro děti (zdroj: MUDR. ZÁVADOVÁ, Irena a MUDr. Ondřej SLÁMA PH.D. Hodnocení a léčba chronické nádorové bolesti. Postgraduální medicína. 2012, roč. 2012, č. 4. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/postgradualnimedicina/hodnoceni-a-lecba-chronicke-nadorove-bolesti-464250)

Obrázek 3: Pravítko pro hodnocení bolesti (zdroj: ONDRÁČKOVÁ, Kamila, Veronika NOVÁKOVÁ a Dagmar BUDIŠOVÁ. Vzdělávací program pro další vzdělávání odborných pedagogických pracovníků ve vybraných ošetřovatelských postupech a intervencích: Specializovaná ošetřovatelská péče o pacienta s bolestí a s tracheostomií. Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, 2011, 93 s.

Obrázek 4: Pravítko pro hodnocení bolesti (zdroj: ONDRÁČKOVÁ, Kamila, Veronika

NOVÁKOVÁ a Dagmar BUDIŠOVÁ. Vzdělávací program pro další vzdělávání odborných pedagogických pracovníků ve vybraných ošetřovatelských postupech a intervencích: Specializovaná ošetřovatelská péče o pacienta s bolestí a s tracheostomií. Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, 2011, 93 s.

Obrázek 5: Tens neurostimulátor Omron (zdroj: OMRON CELIMED. Tens neurostimulátor OMRON Soft Touch [online]. [cit. 2014-04-22]. Dostupné z: http://www.celimed.sk/omron-softtouch---jednoduchy-neurostimulator?fromc=17

Obrázek 4: Ošetřovatelský list Nemocnice Jihlava 1. strana (zdroj: Ošetřovatelský list. Nemocnice Jihlava, příspěvková organizace.)

Obrázek 5: Ošetřovatelský list Nemocnice Jihlava 2. strana (zdroj: Ošetřovatelský list. Nemocnice Jihlava, příspěvková organizace.)

Příloha B

Dotazník

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o vyplnění dotazníku, který je součástí mé bakalářské práce na téma: „Nefarmakologické metody tišení chronické bolesti a jejich využití v praxi“. Cílem práce je zmapování využití nefarmakologické léčby (nevyužívá účinky léků) bolesti při tišení chronické bolesti. Správně zvolené odpovědi prosím zakroužkujte. Dotazník je anonymní, získané údaje budou použity za účelem ke zpracování mé bakalářské práce. S případnými otázkami se na mě můžete kdykoliv obrátit. Děkuji za spolupráci při vyplnění dotazníku Martin Salát student 3. ročníku VŠPJ – všeobecná sestra Katedra zdravotnických studií email: [email protected]

Identifikační údaje: Jaký je Váš věk: a) do 25 let b) 25 – 45 let c) 45 let – 65 let d) nad 65 let Pohlaví: a) žena

b) muž Zaměstnání: a) Pracující b) Pracovní neschopnost c) Invalidní důchodce d) Starobní důchodce

1. Jak dlouho se s chronickou bolestí léčíte? Uveďte přibližný počet roků a měsíců (například: 3+1) …………………………………………………………………………. 2. Jaká je příčina Vaší chronické bolesti? (možno zakroužkovat více odpovědí) a) bolesti hlavy b) bolesti zad c) bolest kloubů d) neuropatická bolest e) jiná (jaká) ………………………… 3. Ohodnoťte prosím intenzitu svojí bolesti podle stupnice vizuální analogové škály (VAS) 0-10 pře zahájením vaší léčby (VAS: 0 – žádná bolest; 1, 2, 3 – mírná bolest; 4, 5, 6 – střední bolest; 7, 8, 9 – silná bolest; 10 – nesnesitelná bolest) variantu prosím zakroužkujte na stupnici VAS: 0-10

VAS: 0…..1…..2…..3…..4…..5…..6…..7…..8…..9…..10 4. Ohodnoťte prosím intenzitu svojí bolesti podle stupnice vizuální analogové škály (VAS) 0-10 po nasazení léčby léky (VAS: 0 – žádná bolest; 1, 2, 3 – mírná bolest; 4, 5, 6 – střední bolest; 7, 8, 9 – silná bolest; 10 – nesnesitelná bolest) variantu prosím zakroužkujte na stupnici VAS: 0-10

VAS: 0…..1…..2…..3…..4…..5…..6…..7…..8…..9…..10 5. Chronická bolest mě ruší v běžných aktivitách a) ano b) občas c) ne 6. Myslíte si, že léčba chronické bolesti by byla smysluplná bez pravidelného podávání léků? a) ano b) spíše ne c) ne d) nevím 7. Co tvoří podle Vás nejpodstatnější složku v terapii chronické bolesti? (zvolte pouze jednu odpověď) a) léky b) nefarmakologické metody c) kombinace léků s nefarmakologickými metodami d) nevím 8. Jaké nefarmakologické metody jste doposud při léčbě chronické bolesti vyzkoušeli? (prosím podtrhněte v závorce metody, které jste doposud vyzkoušeli): - fyzikální terapie : (léčba teplem, chladem, vibrace, masáže, cvičení) - alternativní a doplňkové terapie: (aromaterapie, muzikoterapie, jóga, akupunktura) - kognitivní a behaviorální terapie (meditaci, brefedback, hypnózu) - psychoterapii - žádnou

9. Jak často využíváte nefarmakologické metody? a) často b) občas c) ještě jsem je nevyužil d) přestal jsem je využívat 10. Souhlasím s tvrzením, že nefarmakologické metody mají v léčbě chronické bolesti nezastupitelné místo a) ano b) ne c) nevím 11. Ohodnoťte prosím intenzitu svojí bolesti podle stupnice vizuální analogové škály (VAS) 0-10 po využití nefarmakologických metod (VAS: 0 – žádná bolest; 1, 2, 3 – mírná bolest; 4, 5, 6 – střední bolest; 7, 8, 9 – silná bolest; 10 – nesnesitelná bolest) variantu prosím zakroužkujte na stupnici VAS: 0-10

VAS: 0…..1…..2…..3…..4…..5…..6…..7…..8…..9…..10 12. Jaké léky užíváte k tišení chronické bolesti? (zvolte pouze jednu odpověď) a) neopiodní analgetika (Paralen, Ibalgin) b) slabé opiody (Tramal, Codein) c) silné opiody (Oxytocin, Fentanyl) 13. Považujete informace o nefarmakologické léčbě bolesti za dostačující? a) ano b) asi ano c) spíše ne

d) ne Jestliže jste uvedl(a) možnost ne, napiště proč? …....................... 14. Z jakých zdrojů jste se dozvěděl(a) o nefarmakologických metodách při léčbě chronické bolesti? (možno zakroužkovat více odpovědí) a) internet b) informační leták c) rozhovor s lékařem d) od známých e) z odborné literatury f) jiné …..................... 15. Jaká forma informací o nefarmakologické léčbě bolesti byla pro Vás nejvíce přínosná? (zvolte pouze jednu odpověď) a) internet b) informační leták c) rozhovor s lékařem d) od známých e) z odborné literatury f) jiné …....................... 16. Co je podle Vás největším přínosem léčby? (zvolte pouze jednu odpověď) a) přizpůsobení běžných denních aktivit mým bolestem b) pravidelné užívání léků c) využití nefarmakologických metod d) kombinace léků a nefarmakologických metod e) nevím

17. Co je podle Vás nejvíce limitujícím faktorem při využití nefarmakologických metod v léčbě? (zakroužkujte pouze jednu variantu) a) finanční prostředky b) vzdálenost do nejbližšího zdravotnického zařízení c) úzké spektrum poskytovaných služeb v nejbližším zdravotnickém zařízení d) vlastní názor na nefarmakologické metody (pomáhají částečně, lepší je užívání léků) e) malá informovanost f) můj zdravotní stav g) organizovanost nejbližšího spádového pracoviště (ordinační doba) h) zajištění si dopravy do zdravotnického zařízení i) jiný názor ….................................................... 18. Který faktor podle Vás ovlivňuje vnímání vaší bolesti? (možno zakroužkovat více odpovědí) a) předchozí zkušenost s bolestí b) psychický stav c) věk, pohlaví d) etnická skupina e) denní stereotyp f) jiný (uveďte) …......................................

19. Co je pro Vás hlavním cílem léčby chronické bolesti? (možno zakroužkovat více odpovědí) a) úleva od bolesti v klidu b) úleva od bolesti při pohybu a při běžných denních aktivitách (= změna stereotypu) c) zlepšení kvality života d) zajištění klidného spánku e) snížení intenzity bolesti na únosnou míru

Příloha C

Souhlas s dotazníkovým šetřením

Příloha D

Standard ošetřovatelské péče hodnocení bolesti Nemocnice Jihlava

Obrázek 6: Standard ošetřovatelské péče hodnocení bolesti 1. strana (zdroj: ZÁBRANSKÁ, Lea. Hodnocení bolesti: Standard. Nemocnice Jihlava, příspěvková organizace, 2008.)

Obrázek 7: Standard ošetřovatelské péče hodnocení bolesti 1. strana (zdroj: ZÁBRANSKÁ, Lea. Hodnocení bolesti: Standard. Nemocnice Jihlava, příspěvková organizace, 2008.)

Příloha E

Mapa bolesti

Obrázek 8: Mapa bolesti (zdroj: KŘIVOHLAVÝ, J. Bolest a její diagnostika a psychoterapie. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví Brno, 1992. 68 s. ISBN 80-7013-130-6.)