Bankovní smlouvy a jejich využití v praxi

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Bankovní smlouvy a jejich využití v praxi Bakalářská práce

Autor:

Jana Ryšavá Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Bc. Ludmila Hábová, LLM

Duben, 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Pelhřimově, dne 1. dubna

……………………….. podpis

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat Ing. Bc. Ludmile Hábové, LLM jakoţto vedoucí mé bakalářské práce za její odbornou pomoc, cenné návrhy a připomínky, které mi při zpracování velmi pomohly a přispěly tak ke zdárnému dokončení této práce.

Anotace Bakalářská práce pojednává o bankovních smlouvách. Obecně se zmiňuji o historii bankovnictví, vymezením jednotlivých druhů bankovních smluv, upravených obchodním zákoníkem. V práci se zabývám porovnáním bankovních smluv s právní úpravou stanovenou v obchodním zákoníku. Zvláštní pozornost je věnována podrobnější analýze dvou typů smluv: smlouvy o běţném účtu a smlouvy o úvěru a jejich praktické aplikace. Analýza byla provedena dotazníkovým šetřením na vzorku respondentů, klientů bank a zjištěné klady i zápory v praktickém uţívání těchto smluv byly vyhodnoceny. V bakalářské práci jsem vyjádřila své názory z praxe a vyhodnocené závěry odpovědí z dotazníkového šetření.

Annotation Bachelor thesis deal with bank agreements. Generally, there mentioned history of banking system by definitiv of different types of banking contracts, adapter by the Commercial Code. In the bachelor thesis I compare the bank contracts with the rules laid down in the Commercial Code. Particular attention is paid to more detailed analysis of two types of contracts: contracts for current account and credit agreements and their practical applications. The analysis was performed on a sample questionnaire survey respondents, clients of banks and detected pros and cons in a practical use of these contracts were evaluated. In the bachelor thesis I expressed my opinions from practice and evaluated the responses from the questionnaire survey.

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 7 1.

Teoretická vymezení bankovnictví ................................................................................ 9 1.1

Historie bankovnictví .............................................................................................. 9

1.2

Charakteristika bankovnictví ................................................................................ 11

1.3

Banka a její hlavní činnost .................................................................................... 12

1.3.1

Základní činnosti bank .................................................................................. 14

1.3.2

Ostatní činnosti bank ..................................................................................... 15

1.3.3

Druhy bank .................................................................................................... 16

1.3.4

Bankovní tajemství ........................................................................................ 18

1.4

1.4.1

Pojem a význam smluv v bankovnictví ......................................................... 19

1.4.2

Subjekty smlouvy .......................................................................................... 20

1.4.3

Náleţitosti obsahu smlouvy ........................................................................... 21

1.4.4

Změna obsahu smlouvy a odstoupení od smlouvy ........................................ 22

1.5

2

Smlouva a její zakotvení v obchodním zákoníku ................................................. 19

Obecná právní a ekonomická východiska bankovních obchodů. ......................... 23

1.5.1

Vybrané prameny práva: ............................................................................... 24

1.5.2

Bankovní produkty a jejich charakteristické rysy ......................................... 26

1.5.3

Cena bankovních produktů ............................................................................ 29

Charakteristika bankovních obchodů upravených v obchodním zákoníku ................. 30 2.1

Systematické rozdělení bankovních smluv ........................................................... 30

2.1.1

Klientské bankovní účty ................................................................................ 30

2.1.1.1 2.2

Obchodní závazkové vztahy ................................................................................. 31

2.2.1

Smlouva o běţném účtu................................................................................. 32

2.2.2

Smlouva o úvěru ............................................................................................ 34

2.2.3

Smlouva o otevření akreditivu....................................................................... 35

2.2.4

Smlouva o inkasu .......................................................................................... 37

2.2.5

Smlouva o bankovním uloţení věci............................................................... 39

2.2.6

Smlouva o vkladovém účtu ........................................................................... 39

2.2.6.1 3

Druhy klientských bankovních účtů a účel jejich pouţití ...................... 31

Druhy vkladů na vkladových účtech ...................................................... 40

Praktická východiska zvolené problematiky bankovních smluv ................................. 42 5

3.1

Zhodnocení aktuálního právního stavu bankovních smluv .................................. 42

3.2

Zásadní změny v zákoně č. 284/2009 Sb. o platebním styku ............................... 43

3.2.1 3.3

Specifika bankovní smlouvy o běţném účtu a její náleţitosti .............................. 46

3.3.1 3.4

Náleţitosti smlouvy o běţném účtu ............................................................... 47

Specifika bankovní smlouvy o úvěru a její náleţitosti ......................................... 51

3.4.1

4

Hlavní změny v novém zákoně ..................................................................... 44

Náleţitosti smlouvy o úvěru .......................................................................... 52

3.5

Dotazníkové šetření - smlouva o běţném účtu a smlouva o úvěru ...................... 55

3.6

Vyhodnocení dotazníkového šetření ..................................................................... 56

3.7

Komparace zkoumaných smluv mezi bankami .................................................... 62

3.7.1

Smlouva o běţném účtu................................................................................. 62

3.7.2

Smlouva o úvěru ............................................................................................ 64

Vyhodnocení a doporučení .......................................................................................... 67

Závěr .................................................................................................................................... 69 Seznam předloţené literatury .............................................................................................. 71 Právní předpisy .................................................................................................................... 72 Internetové zdroje ................................................................................................................ 72 Seznam obrázků................................................................................................................... 73 Seznam grafů ....................................................................................................................... 73 Seznam tabulek .................................................................................................................... 73 Seznam příloh ...................................................................................................................... 74

6

Úvod Bankovnictví je obor, který se velmi dynamicky rozvíjí a inovuje své produkty ve prospěch moderní společnosti. Společnost představují lidé, kteří si bez poskytovaných bankovních sluţeb jiţ nedovedou představit své kaţdodenní činnosti jak v soukromém ţivotě, tak v zaměstnání i podnikání. Banky, jako nositelé a zprostředkovatelé finančních sluţeb jsou v trţní ekonomice důleţitým pilířem pro fungování makroekonomické a mikroekonomické ekonomie. Téma bankovních smluv je nejen z tohoto důvodu velmi zajímavé, smlouvami se uzavírají bankovní obchody na úrovni právních předpisů a deklarují vztah smluvních stran. Cílem mé práce je seznámení s teorií bankovnictví a bankovních smluv, vymezení jednotlivých typů smluv upravených obchodním zákoníkem v České republice a praktická aplikace vybraných typů bankovních smluv. Hlavními cíli, kterými jsem se zabývala v praktické části mé práce, jsou především: porovnání v dodrţování tvorby smluvní dokumentace u vybraných typů smluv a bankovních ústavů v souladu s kogentními i dispozitivními ustanoveními obchodního zákoníku. Zhodnocení srozumitelnosti bankovních smluv a jejich příloh, zejména podmínek a sazebníků pro klientskou veřejnost. Šetření, které dokumenty jsou nejméně srozumitelné a z jakého důvodu. K tomuto zhodnocení jsem pouţila výzkum pomocí dotazníkového šetření. A nadále jsem porovnala na vzorku bank a smluvní dokumentace k vybraným produktům vyskytují-li se nejasnosti ve smlouvách a přílohách pouze ojediněle, nebo se můţe jednat o obecný jev. V bankovním sektoru existuje velká konkurence a boj o klienty, bankám jde v prvé řadě především o přízeň jejich klientů a spokojenost s nabízenými sluţbami. Snaţí se co nejvíce zdokonalit své systémy, aby nedocházelo k odlivu klientů způsobené například nedokonalostmi a chybami ve smluvních dokumentacích, rychlostí obsluhy a co povaţuji za nejdůleţitější přesnými, odbornými a dostupnými informacemi souvisejícími s bankovními produkty, které klienti vyuţívají nebo by vyuţívat chtěli. Implementací evropského práva do českého právního systému v bankovním sektoru jsme se posunuli v rámci internacionalizace finančních trhů zemím Evropského společenství. Technologický pokrok ovlivňuje i způsob zpravování bankovních produktů jejími klienty, vyuţívají stále více elektronizace bankovních sluţeb, které i bankám pomáhají sniţovat náklady provozní, personální i administrativní. 7

Bakalářská práce je rozdělena do dvou částí a to na teoretickou, v níţ je první kapitola zaměřena na vymezení historie bankovnictví, banky a její hlavní činnosti, význam smluv a jejich náleţitostí. Druhá kapitola je zaměřena na smlouvy upravené obchodním zákoníkem a jejich právní úpravu. Ve druhé praktické části jsem se ve třetí kapitole zaměřila na dva typy smluv, smlouva o běţném účtu a smlouva o úvěru a jejich aplikaci v praxi. V této kapitole je vymezeno dotazníkové šetření, které bylo zaměřeno především na stav a porozumění smluvní dokumentaci přímo klienty banky. Ve čtvrté kapitole jsem zjištěné výsledky zhodnotila.

8

1. Teoretická vymezení bankovnictví 1.1 Historie bankovnictví Bankovnictví a jeho hlavní nositelé banky, se svými produkty, se staly součástí ţivota lidí v moderním světě. Historie bankovnictví sahá do druhé poloviny 13. století v Itálii a velice úzce souvisela s obchodem. V roce 1472 byla zaloţená městskými úřady v Itálii Banca Monte die Paschi di Siena, která je povaţována za nejstarší veřejně kontrolovanou úvěrovou instituci na světě. Náplní činností této banky bylo jiţ v té době, tak jak je tomu i v současném bankovnictví přijímání vkladů od veřejnosti a institucí a poskytování úvěrů proti zástavě, směnování valut a obchodování se směnkami.1 Postupně vznikaly z počátku 15. století v Itálii, která byla společně se Španělskem a Katalánskem povaţovány za hlavní obchodní centra Evropy, další bankovní domy. Bankovnictví souviselo s rozvojem mezinárodního obchodu, vznikla nutnost převáţet velké mnoţství peněz, obchodníci, aby zamezili riskování ze ztráty a okradení začali vyuţívat jako platidlo finanční dokumenty. Typickým dokumentem byla směnka, s níţ mohl obchodník platit ve vzdálených zemích, pokud předem uloţil peníze u bankéře, který měl korespondenční bankéře v zahraničí. A z těchto prostředků začali bankéři poskytovat velké lukrativní úvěry.2 V 17. století začaly bankovní domy vydávat papírové peníze, toto právo měly jen ty nejbohatší a nejdůvěryhodnější bankovní domy. V českých zemích začaly první banky působit na počátku 19. století. V Praze byla zaloţena první Česká spořitelna v roce 1824. A rakouská filiálka National Bank zde začala působit v roce 1847. V dalším období bylo zaloţeno několik bankovních domů, z kterých mnohé peněţní ústavy doplatily pro svou neobezřetnost na burzovní krach v roce 1873. V českých zemích se problémy na peněţním a kapitálovém trhu projevily ještě zřetelněji, neţ tomu bylo v rakouských zemích a krizi přečkaly jen nejsilnější ústavy. Ani jedna z bank zaloţených v období let 1873 - 1898 nebyla národnostně česká banka. Velký význam pro drobné zájemce o úvěry a střadatele měla poštovní spořitelna, která byla zaloţena v roce 1883 a úvěrová druţstva. Další formování bankovního sektoru bylo v českých zemích výrazně ovlivněno vznikem Československé republiky v roce 1918, nový stát musel řešit finanční problémy a budování měny nového státu. Významný podíl při budování měny a bankovnictví měli například osobnosti jako Alois Rašín, Karel Engliš a Vilém Pospíšil, 1 2

POLOUČEK, Stanislav, et al. Bankovnictví. Praha : C. H. Beck, 2006. 716 s. ISBN 80-7179-462-7.str.38 POLOUČEK, Stanislav, et al. Bankovnictví. Ob.cit.sub.1.str.39

9

kteří se mimo jiné zaslouţili také na vývoji bankovního systému.

Mnohé dnešní

ekonomické poznatky vychází díky konfrontaci názorů, postupů a myšlenek s reálnými projevy ekonomiky právě z děl výše jmenovaných osobností. Při vzniku republiky bylo u nás 301 obchodních akciových bank. Důleţitým mezníkem ve vývoji českého bankovního sektoru bylo zřízení centrální banky, jmenovala se Národní banka Československá a svou činnost zahájila v dubnu roku 1926, dle zákona jejím hlavním úkolem bylo výhradní právo vydávat bankovky a udrţovat směnný kurz k zahraničním měnám. 3 V dalších letech se velice měnily počty nově zaloţených a krachujících bankovních domů. Vliv měla jak další krize zasahující české bankovnictví v letech 1922-1923,dále období okupace, vývoj po osvobození v roce 1945, znárodňování akciových bank a soukromých pojišťoven. Podstatným způsobem do bankovnictví zasáhla centralizace a zásadní změny v roce 1950, kdy byla zrušena Národní banka Československá a místo ní byla nově zaloţena Státní banka Československá, jejíţ kompetence se odvíjely od politických nařízení vlády a byly ovlivněny politikou a banka pozbyla nezávislost ústřední měnové instituce. Aţ do roku 1990 existovala v ČSFR, res. České republice striktní specializace jednotlivých bank.4 V období po druhé světové válce aţ do roku 1989 se dá říci, ţe u nás existoval pouze jednostupňový bankovní systém, který neměl zastoupenu centrální banku s jejími nynějšími atributy, a zvláštní forma byla dána v centrálně plánovaných ekonomikách. Na začátku roku 1990 mělo zastoupení v ČSFR pouze 5 bank.5 Se změnou nové právní úpravy se systém přeměnil jiţ na dvoustupňový, jako tomu bylo ve vyspělých ekonomikách jiţ se zastoupením centrální banky. Funkce centrální banky plní v České republice Česká národní banka. Počet bank se po roce 1990 velice rychle zvyšoval a po roce 1993 po několik let stagnoval. Od roku 1997 docházelo k postupnému sniţování počtu bank a jejich počet se nyní pohybuje na čísle 38 bank a zahraničních poboček bank. Nynější univerzální bankovnictví se svými bankami a dále se specializovaným druhem bank, jakými jsou např. stavební spořitelny, hypoteční banky a dalšími specializovanými bankami, doplněné spotřebitelskými a úvěrovými druţstvy, tvoří český bankovní systém, označený jako dvoustupňový s hlavní a především nezastupitelnou rolí bank.6

3

POLOUČEK, Stanislav, et al. Bankovnictví. Ob.cit.sub.1.str. 40 POLOUČEK, Stanislav, et al. Bankovnictví. Ob.cit.sub.1.str. 40 5 POLOUČEK, Stanislav, et al. Bankovnictví. Ob.cit.sub.1.str. 40-41 6 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 1996. 212 s. ISBN 80-7079-079-2.str.11-13 4

10

Bankovnictví je relativně vyspělé a globální odvětví. V Evropě má na formování finančních systémů jednotlivých zemí stále větší vliv politika a legislativa EU. Vytvoření volného trhu EU pro finanční sluţby je úzce spojeno s volným pohybem kapitálu a zboţí i přechodem na společnou měnovou jednotku euro.7

1.2 Charakteristika bankovnictví Vznikem peněz, které nahradily naturální směnu směnou peněţní, se rozvíjelo obchodování, objevila se i potřeba lidí oddělit naspořené úspory od investovaných prostředků. Tak vznikl prostor pro nový typ podnikání, které bylo pojmenováno bankovnictví. Za těchto podmínek na trhu a dáno situací vznikla potřeba určitých prostředníků či zprostředkovatelů. Úlohu těchto zprostředkovatelů a prostředníků převzaly právě banky a jejich činnost spočívala především v roli zabezpečování procesu přesunu peněz od těch, kteří je mají - nazvěme si je věřitele. Těm, kteří je potřebují - této straně budeme říkat dluţníci. Tento proces se nazývá finanční zprostředkování. Způsob podnikání v bankovnictví, kterému říkáme finanční zprostředkování je charakteristický umísťováním získaných zdrojů vlastním jménem a na vlastní účet do různých bankovních instrumentů a nástrojů.8 Existence prostředníka mezi vztahem věřitele a dluţníka je hlavním rozdílem mezi finančním zprostředkováním a přímým financováním. Hospodaření banky je pak zaloţeno na rozdílu úroku placeného věřiteli a úroku za poskytnutí peněz do různých produktů a instrumentů dluţníkovi. Banky mají i důleţitou roli při přímém financování. Zabezpečují pro firmy, které se rozhodly získat volný kapitál přímo na trhu, emise dluhopisů a akcií. Také věřitelům, kteří se rozhodli přímo vloţit svůj kapitál do právě upsaných volných akcií a dluhopisů toto banky zprostředkují, ovšem tyto operace jiţ nedělá banka na svůj účet, ale rovnou na účet svých klientů. Za tyto sluţby si banka účtuje poplatky. Zprostředkovatelské sluţby, tím, ţe umoţňují tok zdrojů od věřitelů k dluţníkům, stimulují růst úspor i investic a rychlejší růst ekonomiky. A velice významnou a charakteristickou stránkou finančního systému kaţdé trţní ekonomiky jsou právě způsoby a formy přeměny úspor v investice.9

7

POLOUČEK, Stanislav. České bankovnictví na přelomu tisíciletí. Ostrava - Zábřeh : Ethics, 1999. 208 s. ISBN 80-2383982-9. str. 9 8 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha : Linde,a.s. Nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2005. 681 s. ISBN 80-7201-515-X.str.25-28 9 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty.Ob.cit.sub.8.str.25-28

11

Banky představují jednoho z nejvýznamnějších finančních zprostředkovatelů a společně s dalšími finančními zprostředkovateli jsou významnými subjekty na finančním trhu. Podíl přímého a nepřímého bankovnictví a s tím spojená role bank je v různých zemích různá. Podíl je determinován řadou faktorů, kdy za základní lze povaţovat: tradice v investičním chování firem a domácností, rozdíly mezi výnosností a rizikem z depozit a investičních instrumentů na finančním trhu, šíře, kvalita a dostupnost produktů nabízených bankami na finančním trhu, transakční náklady obou forem financování, míra a způsob regulace bank a finančního trhu. Banky provádějí finanční zprostředkování na ziskovém principu, snaţí se umísťovat získaný kapitál tam, kde přináší nejvyšší rizikově očištěné zhodnocení. Tento princip zabezpečuje to, ţe bude kapitál přeléván do oblastí, oborů a podniků, kde je to nejefektivnější.10 Při

ekonomickém vymezení

banky,

vycházíme

z ekonomických

funkcí

banky.

Z národohospodářského hlediska lze za základní funkci bank povaţovat zprostředkování pohybu kapitálu mezi různými subjekty v ekonomice. Z pohledu podnikohospodářského jsou banky podniky, které provádějí bankovní obchody. Ve srovnání s podniky jiných odvětví mají banky řadu specifik, které se odvozují z jejich podstaty – obchodníků se svěřenými penězi. To má makro- i mikroekonomické důsledky. Z makroekonomického pohledu je důleţité, ţe banky rozhodují o alokaci významné části kapitálu v ekonomice. Z mikroekonomického hlediska, tím, ţe banky zpravují velký podíl cizích zdrojů od klientů, kladou důraz na zdraví bankovního podniku a na stabilitu bank. 11

1.3 Banka a její hlavní činnost Stejně jako je tomu u kteréhokoliv z podnikatelských subjektů, je i cílem banky maximalizace ceny akcií a maximalizace zisku, i kdyţ se na činnosti banky vztahují odlišná pravidla, neţ jsou stanovena v obecné úpravě podnikání. Právní vymezení banky, které je upraveno v legislativních úpravách jednoznačně definuje banku a stanovuje, zdali daný podnik je či není bankou. Právní vymezení definuje určité znaky, jejichţ splnění je nutné k tomu, aby daný subjekt byl bankou.

Banky bývají

obvykle definovány ve speciálních zákonech, které upravují oblast bankovnictví.12

10

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8.str.30-31 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8.str.30-31 12 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8.str.36-37 11

12

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách vstoupil v platnost od 1. 2. 1992. Od té doby byl do současnosti jiţ 35 krát novelizován. Od přijetí zákona se Česká republika dostává na úroveň bankovního systému ve světě. Zákon č. 21/1992 Sb. nahradil zákon č. 158/1989 o bankách a spořitelnách, který byl koncipován ještě v rámci centrálně řízené ekonomiky a jiţ neodpovídal nové politické situaci a ekonomice transformované do trţní podoby.13 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, ve svém základním ustanovení §1 definuje banku takto: „Bankami se pro účely tohoto zákona rozumějí právnické osoby se sídlem v České republice, založené jako akciová společnost, které: a) přijímají vklady od veřejnosti, b) poskytují úvěry, a které k výkonu činností podle písmen a) a b) mají bankovní licenci (dále jen „licence“). Ustanovení obchodního zákoníku o akciové společnosti se pro ně nepoužijí, pokud tento zákon stanoví jinak. “14 Vymezení banky je ale sloţitější, zobecněním si daných skutečností můţeme vymezit banku jako subjekt finančního zprostředkování, který se podílí na emisi bezhotovostních peněz a umoţňuje realizaci platebního styku. Z tohoto pohledu mají banky významnou makroekonomickou úlohu a ovlivňují její celkovou stabilitu. Banky tím, ţe shromaţďují finanční prostředky, které mají fyzické a právnické osoby volné a umoţňují je uloţit, a dále zhodnocovat a na druhé straně provádějí platební styk, jsou tou hlavní silou, která zprostředkovává úvěr. Tedy v ideálním případě by banky měly soustřeďovat přebytečnou kupní sílu a umísťovat jí tam, kde je jí třeba a bude nejlépe vyuţita.15

13

PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Praha : Nakladatelství Oeconomica, 2007. 338 s. ISBN 978-80-245-1180-1. str 114 14 PROKEŠ, Jiří. Podnikatel.cz : Zákon o bankách [online]. c2007-2009 [cit. 2009-09-20]. Dostupný z WWW: ./ 15 ELIÁŠ, Karel, BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, POKORNÁ , Jarmila. Kurs obchodního práva : Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2005. 653 s. ISBN 80-7179-391-4.str.498-499

13

Tabulka č: 116:

Celkový přehled počtu subjektů ke dni 1.10.2009 Skupina

Banky a pobočky zahraničních bank Druţstevní záloţny Penzijní fondy Obchodníci s CP a pobočky zahraničního obchodníka s CP Obchodníci s CP provádějící systematickou internalizaci Osoby oprávněné k vedení samostatné evidence investičních nástrojů Investiční společnosti Investiční fondy Podílové fondy Pojišťovny a pobočky zahraničních pojišťoven Zajišťovny Organizátor regulovaného trhu Centrální depozitář Vypořádací systémy Středisko cenných papírů

Počet subjektů ve skupině 38 17 10 43 0 160 21 21 144 53 1 3 1 3 1

1.3.1 Základní činnosti bank Mezi základní činnosti bank definované v zákoně o bankách patří: přijímání vkladů od veřejnosti poskytování úvěrů. Přijímání vkladů od veřejnosti je výlučnou činností bank, kterou pod hrozbou neoprávněného podnikání a sankčních důsledků nelze vykonávat bez povolení působit jako banka.

17

Dle zákona o bankách v §1 odst. 2 se vkladem rozumí svěřené peněţní

prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu.18 Toto přesné vymezení má důleţitou souvislost s pojištěním vkladů. Pod pojmem vklad banky nechápou pouze cizí zdroje, které přijaly jako klasické depozitum na účet, ale povaţují za přijímání vkladů i soustavné vydávání dluhopisů a podobných cenných papírů, pokud jde o jednu z hlavní činnosti emitenta. 19

16

CHURAVÝ, Mojmír, Ing. Česká národní banka : Celkový přehled subjektů ke dni [online]. Česká národní banka, c2009 [cit. 2009-09-26]. Dostupný z WWW: . 17 KALINOVÁ , Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. [s.l.] : Akademické nakladatelství cerm, s.r.o., 2002. 364 s. ISBN 80-7265-051-3. str 55 18 PROKEŠ, Jiří. Podnikatel.cz : Zákon o bankách [online]. Ob.cit.sub.14 19 PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13. str 115

14

Poskytování úvěrů Druhá základní činnost bank není tak výlučná. Poskytnout i přijmout úvěr můţe kdokoli. Smlouva o úvěru je absolutním, nikoliv bankovním obchodem v uţším smyslu. Banky však jsou častějšími věřiteli a tudíţ i poskytovateli úvěrů, protoţe přijímáním vkladů od veřejnosti shromáţdí více peněţních prostředků. Zákon o bankách vymezuje úvěr jako dočasné poskytnutí peněţních prostředků, například i ve formě bankovních záruk.20

1.3.2 Ostatní činnosti bank Banka kromě základních činností vymezených zákonem, a má-li tyto další činnosti povoleny v licenci, můţe vykonávat činnosti, které souvisejí s přijímáním vkladů od veřejnosti nebo mnohé jiné bankovní obchody. Zákon o bankách v §1 odst. 3 obsahuje i výčet dalších aktivit: investování do cenných papírů na vlastní účet finanční pronájem (finanční leasing) platební styk a zúčtování vydávání platebních prostředků, např. platebních karet, cestovních šeků poskytování záruk otvírání akreditivů obstarávání inkasa obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta: s devizovými hodnotami v oblasti termínovaných obchodů (futures a opcí (options) včetně kurzových a úrokových obchodů) s převoditelnými cennými papíry účast na vydávání akcií poskytování souvisejících sluţeb finanční makléřství poskytování porad ve věcech podnikání obhospodařování cenných papírů klienta na jeho účet včetně poradenství uloţení a správa cenných papírů nebo jiných hodnot výkon funkce depozitáře Směnárenskou činnost (nákup devizových prostředků) 20

PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13.str 115

15

poskytování bankovních informací pronájem bezpečnostních schránek21 Výhradní činností bank je také výkon funkce depozitáře investičních společností a investičních a penzijních fondů – zahrnuje nejen vedení jejich účtů, ale v zájmu ochrany podílníků a akcionářů také dozor, zda je hodnota majetku vypočtena v souladu se zákonem a zákaz provést pokyn odporující zákonu.

1.3.3 Druhy bank V bankovnictví rozlišujeme různé typy bank, činnost těchto bank se odlišuje buď přímo z legislativního rámce (samostatná úprava pro stavební spořitelny), nebo se banky liší svou specializací na určité činnosti např. (hypoteční obchody). Platné právní normy zakládají vnímání jednotlivých finančních subjektů. V českém finančním systému jsou například stavební spořitelny upraveny zvláštním zákonem o stavebním spoření a také zákonem o bankách, proto je stavební spořitelna součástí bankovní soustavy. Naopak je tomu u úvěrního a spotřebního druţstva, které je finanční institucí, která není bankou, protoţe nemá zákonem předepsanou formu akciové společnosti.22 Specializace bank z pohledu jejich funkčnosti (produktové) dělí peněţní ústavy např.: Hypoteční banka - specializuje se na poskytování účelových úvěrů, zajištěných zástavním právem k nemovitostem a získávání dalších zdrojů vydáváním vlastních hypotečních zástavních listů. Původní předpoklad institucionální specializace v českém bankovnictví je překonána tím, ţe hypoteční úvěrování je rozvíjeno univerzálními bankami na základě speciální licence pro emise hypotečních zástavních listů.23 Rozvojová banka - připravuje s účastí státu programy, které se orientují na podporu drobného podnikání v českém bankovnictví (Českomoravská záruční a rozvojová banka)24 Další specializační rovina se orientuje na segment obsluhované klientely a v tomto smyslu rozlišujeme: Retailovou banku

- její orientace je především na fyzické osoby a fyzické osoby

podnikatele a takto se profilují především velké univerzální banky. 21

KALINOVÁ , Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. Ob.cit.sub.17.str 55-56 PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13.str.56-57 23 PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13.str.56-58 24 PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13.str.56-58 22

16

Wholesalovou (corporátní ) banku – orientace na velkou firemní klientelu. Privátní banku, která se zaměřuje na servis s vysokým standardem, který je poskytován osobám s nadprůměrnými příjmy. Takto důsledně specializované banky v českém bankovním systému jiţ nejsou tak obvyklé, zvláště u velkých bank, ale právě velké banky vyčleňují obsluhu jednotlivých vymezených skupin do zvláštních organizačních sloţek.

25

V univerzálním bankovním systému dělíme banky na tyto druhy: Univerzální komerční banky Nejvýznamnější roli v našem bankovním prostředí hrají univerzální komerční banky, jedná se v podstatě o naše velké banky, které nabízejí svým klientům veškeré produkty komerčního i investičního bankovnictví a dále menší banky, které se zaměřují na určitou oblast, nebo na určitou klientelu. Znakem univerzálních bank je zejména jejich široká nabídka veškerých produktů komerčního i investičního bankovnictví. V dřívější době jsme rozlišovali i druh banky Investiční ty byly zařazovány jako protiklad bank komerčních, v současnosti můţeme říci, ţe se jedná o banky, které se více v rámci univerzálního bankovnictví specializují na obchodování s cennými papíry a s tím souvisejícími produkty.26 Spořitelny Zaměřují se zejména na sběr vkladů, a provádějí i další sluţby pro drobnou klientelu, mají velkou pobočkovou základnu, postupem času přešly na stejnou úroveň komerčních bank a vztahují se na ně stejné právní úpravy.27 Stavební spořitelny Stavební spořitelny se odlišují svou specializací, tzn., ţe se zabývají stavebním spořením, na bázi účelovosti jak vkladů, tak i úvěrů. Podnikání stavebních spořitelen je upraveno speciálním zákonem pro stavební spořitelny. Do českého systému bankovnictví byly stavební spořitelny zavedeny především z důvodu vyuţití tohoto nástroje k podpoře bydlení, tak jak tomu bylo v Německu a Rakousku, od nichţ jsme převzali shodné principy fungování stavebního spoření.28 25

PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13.str.56-58 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví. Ob.cit.sub.6.str.46 27 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví. Ob.cit.sub.6.str.46 28 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví. Ob.cit.sub.6.str.46 26

17

Spořitelní a úvěrová družstva (družstevní záložny) Druţstevní záloţny mají velkou historii především v Německu a Rakousku, pracují na základě prováděných sluţeb pro své členy. Nevýhodou těchto druţstevních záloţen je to, ţe nepodléhají zákonu o bankách, tudíţ ani dohledu ČNB a systému pojištění. Dohled nad druţstevními záloţnami provádí ze zákona zřízený Úřad pro dohled nad druţstevními záloţnami, který má působnost jako správní orgán. A systém pojištění vkladů je řešen samostatně, není navázán na pojištění vkladů v bankách. Všechny druţstevní záloţny jsou povinny přispívat do Zajišťovacího fondu druţstevních záloţen a v případě, ţe by vznikly podmínky pro výplatu náhrad za pojištěný vklad poskytuje oprávněné osobě náhradu ve výši 90% z pojištěného vkladu, nejvýše však 700 000 Kč pro jednu oprávněnou osobu jedné druţstevní záloţny.29

1.3.4 Bankovní tajemství Základním principem bankovních obchodů je důvěra klienta v jeho bankovní ústav a to, ţe o prováděných obchodech bude zachovávána diskrétnost a budou prováděny pokud moţno anonymně. Proti tomuto poţadavku na druhé straně stojí zájem společnosti bránit se závaţné hospodářské kriminalitě, která ve snaze legalizovat své výnosy z trestné činnosti bankovních sluţeb vyuţívá. Právní úprava bankovního tajemství se snaţí nalézt rozumné východisko obou protisměrných zájmů. Banky jsou povinny zjišťovat totoţnost klienta u kaţdého obchodu, jehoţ hodnota převyšuje 1000 EUR. V praxi se obvykle poţaduje prokázání totoţnosti klienta i při jiných bankovních operacích, přičemţ jsou banky oprávněny dle ustanovení § 37 Zákona o bankách poskytnutí sluţeb se zachováním anonymity klienta odmítnout.30 Zákon o bankách ve svém ustanovení § 38 přesně deklaruje:

Na všechny bankovní

obchody, peněţní sluţby bank, včetně stavů na účtech a depozit, se vztahuje bankovní tajemství.31 Zákon také vymezuje situace, kdy a komu banka můţe (musí) poskytnout údaje, jeţ jsou předmětem bankovního tajemství, kdy tedy sdělením určité informace nemůţe být porušeno bankovní tajemství. Banka je oprávněna podat zprávu o záleţitostech klienta bez jeho souhlasu výhradně na základě písemné ţádosti: soudu, orgánu činného

29

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty.Ob.cit.sub.8.str. 131-135 ELIÁŠ, Karel, BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, POKORNÁ, Jarmila. Kurs obchodního práva .Ob.cit.sub.15.str.515 31 PROKEŠ, Jiří. Podnikatel.cz : Zákon o bankách [online].Ob.cit.sub.14 30

18

v trestním řízení, správců daně, ministerstva financí, orgánů sociálního zabezpečení, zdravotních pojišťoven, soudního exekutora, bankovního dohledu.32 Průlomem v ochraně bankovního tajemství je oprávnění banky informovat jiné banky nebo třetí osoby o porušení smlouvy klientem, dostane-li se do prodlení s peněţitým plněním bance na dobu delší neţ 60 dnů nebo poruší-li své povinnosti vůči bance sjednané ve smlouvě nebo stanovené zákonem. Zákon také připouští ve svém ustanovení § 38a, aby si banky navzájem vyměňovaly zprávy prostřednictvím právnické osoby, která není bankou, o bankovním spojení, identifikačních údajích, bonitě a důvěryhodnosti svých klientů. Z těchto údajů Česká národní banka vytváří databázi, ze které mohou získávat vědomosti i ostatní banky.33

1.4 Smlouva a její zakotvení v obchodním zákoníku 1.4.1 Pojem a význam smluv v bankovnictví Smlouvy jsou právní skutečnosti, na jejímţ základě vznikají právní vztahy mezi bankou a jejími klienty. Jsou to právní skutečnosti, které vedou ke vzniku a změně závazkových vztahů, jsou to ujednání dvou a více stran o jejich vzájemných právech a povinnostech a vznikají na projevení vůle jich obou. Bankovní činnost realizuje banka podle různých smluvních typů, které ale mají společnou obecnou právní úpravu smlouvy. Smluvní právo se řídí dvěma hlavními principy. 34 Princip smluvní volnosti: je základním principem a je vyjádřený jak v občanském, tak v obchodním zákoníku. Znamená, ţe nikdo není povinen uzavřít smlouvu proti své vůli. Účastníci smlouvy si mohou určit svá ujednání odchylně od dispozitivních ustanovení obchodního zákoníku, ale nemohou tak učinit podle § 263, kde je výslovný výčet ustanovení kogentních, od nichţ se strany nemohou odchýlit. Smluvní strany se mohou podle § 261 odst. 6 obchodního zákoníku i dohodnout na tom, ţe se chtějí řídit obchodním zákoníkem, i kdyţ na jejich případ by měl být aplikovaný zákoník občanský. Pak toto ujednání musí být písemné a jedná se o tzv. volbu práva.35

32

PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13.str. 131-132 ELIÁŠ, Karel, BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, POKORNÁ, Jarmila. Kurs obchodního práva : Právnické osoby jako podnikatelé. Ob.cit.sub.15.str.516-517 34 KALINOVÁ, Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. Ob.cit.sub.17.str. 167-170 35 KALINOVÁ, Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. Ob.cit.sub.17. str. 167-170 33

19

Princip smlouvy se musí plnit. Tato zásada je pilířem jak smluvního práva, tak i bankovní etiky a také trţní ekonomiky. Povaţuje se za hrubé porušení dobrých mravů a poctivého obchodního styku, jestliţe jedna strana podepisuje smlouvu s vědomím, ţe nesplní svůj závazek ze smlouvy vyplývající. Neplnění závazků má za následek vznik právní odpovědnosti a ztrátu dobrého jména, jak klienta nebo banky. 36 V bankovním systému je velmi důleţitá znalost smluvního práva, jak pro proces uzavírání smluv, tak pokud jde o proces jejich uskutečňování tj. plnění závazků z nich vyplývajících. Je také pro banky velmi důleţité, aby uzavírané smlouvy byly bez vad, neboť v případech, kdy je uzavřena smlouva nesprávně, vznikají příčiny sporů mezi smluvními stranami. Důleţité je i včasné a řádné plnění povinností ze smluv vznikajících.37 Základním pramenem smluvního práva jsou v České republice Občanský zákoník a Obchodní zákoník. Smlouvy upravené obchodním zákoníkem se označují jako obchodní smlouvy a vztahy z nich vzešlé jako obchodní závazkové vztahy. Případy, kdy se smlouva a závazkový vztah vzniklý na jejím základě bude řídit obchodním zákoníkem, stanovuje tento v ustanovení § 261 a §262. 38

1.4.2 Subjekty smlouvy Jednou z nejpodstatnějších náleţitostí smluvních stran je jejich způsobilost k právům a povinnostem a způsobilost k právním úkonům pod sankcí neplatnosti uzavřené smlouvy v případě jejich nedostatku. Ve smluvním závazkovém vztahu se strany, které uzavírají smlouvu, označují dluţník – strana závazná s povinností poskytnout plnění a tato povinnost se označuje jako dluh. A věřitel – strana oprávněná, která má právo plnění, právo na plnění se označuje jako pohledávka. Vůle účastníků uzavřít smlouvu určitého obsahu musí být: Svobodná – to je taková, která není vynucena násilím, výhrůţkou nebo pohrůţkou pouţití násilí. Vážná vůle je taková, pokud smluvní strana zamýšlí uzavřít smlouvu váţně, jejíţ účastníci si přejí a plně projevují svou váţnou vůli k uzavření smluvního vztahu. Následek neplatnosti smlouvy můţe nastat v případech, kdy smlouva byla uzavřena při nedostatku váţnosti a svobody vůle. A prostá omylu, smlouva uzavřená v omylu je důvodem její neplatnosti. 39

36

KALINOVÁ, Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. Ob.cit.sub.17. str. 167-170 KALINOVÁ, Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. Ob.cit.sub.17. str. 167-170 38 KALINOVÁ, Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. Ob.cit.sub.17.str. 173,178 39 KALINOVÁ, Miluše, et al. Právní základy finančních služeb.Ob.cit.sub.17.str. 180-181 37

20

1.4.3 Náležitosti obsahu smlouvy Obecné vymezení obsahu smlouvy nesmí odporovat zákonu – jeho kogentním ustanovením, obcházet zákon a příčit se dobrým mravům, jinak je smlouva neplatná. Podstatné náleţitosti smlouvy jsou u určitého typu smluv předepsány zákonem, jedná se o tzv. pojmenované smlouvy, a smlouvy, které nemají v obsahové části tzv. podstatné náleţitosti se uzavírají na principu smluv nepojmenovaných. Vlastní obsah smlouvy je dále tvořen: 40 Kogentními ustanoveními zákona, od nichţ se nelze odchýlit. O kogentní ustanovení se jedná tehdy, jestliţe toto ustanovení obsahuje naprosto jednoznačný příkaz (musí, je povinen), nebo prohlašuje-li ujednání, které se odchyluje od zákona za neplatné. Obchodní zákoník obsahuje kogentní ustanovení ve velmi omezeném rozsahu, u obchodních závazkových vztahů podává v § 263 taxativní výčet ustanovení, od kterých se strany nemohou odchýlit.41 Dispozitivními ustanoveními zákona, většina ustanovení občanského zákoníku a obchodního zákoníku jsou ustanovení dispozitivní, která jsou opakem kogentních ustanovení. Současná právní úprava, která vychází ze zásady smluvní volnosti, umoţňuje stranám, aby si vzájemná práva a povinnosti upravili odchylně od zákonné dikce. Musí k tomu však být splněny dvě podmínky: první podmínkou je moţnost dohody o odchýlené úpravě není zákonem výslovně zakázána a druhá podmínka stanovuje z povahy daného ustanovení nevyplývá, ţe se od zákona odchýlit nelze. To znamená a platí to i pro vztahy upravené obchodním zákoníkem, ţe pouţití dispozitivních ustanovení zákona můţe být vyloučeno projevem souhlasné vůle účastníků vyjádřeným např. ve smlouvě. V takovém případě mají smluvní ujednání přednost před dispozitivními ustanoveními zákona, nikoli však přirozeně před ustanoveními kogentními.42 Obchodními zvyklostmi, jejich pouţití v obchodních závazkových vztazích obchodní zákoník připouští, a zda se účastníci vztahů na tyto obchodní zvyklosti odvolávají. Rozlišujeme dvě varianty: 1. Pokud si účastníci pouţití obchodních zvyklostí nesjednali přímo ve smlouvě, přihlíţí se k obchodním zvyklostem, které jsou v příslušném odvětví obecně 40

KALINOVÁ, Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. Ob.cit.sub.17.str. 184 MAREK, Karel, et al. Lexikon : Obchdní právo. Ing. Jiří Motloch. Ostrava : Jiří Motloch - Sagit, 1997. 518 s. ISBN 80-7208-003-2.str. 71 42 MAREK, Karel, et al. Lexikon : Obchdní právo. Ob.cit.sub.41.str. 34 41

21

zachovávány, ale jen za podmínek, ţe nejsou v rozporu s ustanoveními dispozitivními (o kogentních ani nemluvě), které mají přednost před pouţitím obchodních zvyklostí. 2. Jestliţe je vůlí účastníků a ve smlouvě sjednán a vyjádřen postup podle obchodních zvyklostí, mají tyto přednost před ustanoveními obchodního zákoníku, jeţ nemají donucující povahu (jsou dispozitivní). Ve smlouvě musí být tyto zvyklosti dostatečně určeny.43 Dalšími akty jako jsou např. obchodní podmínky a vykládací pravidla. Tyto stanovují práva a povinnosti pro smluvní strany v určitých smluvních typech. Obchodní zákoník rozlišuje obchodní podmínky: všeobecné

- vypracované odbornými nebo zájmovými

organizacemi např. Burza, Obchodní komora, jeţ jsou závazné, i kdyţ nejsou stranám v době uzavření smlouvy známé. A jiné podmínky – většinou vypracované jednou stranou - bankou, jeţ zavazují obě strany, jen pokud jsou oběma stranám známé, nebo jsou přiloţeny ke smlouvě.44 V bankovní praxi jsou všeobecné obchodní podmínky při uzavírání smluvního vztahu součástí smluvní dokumentace. Na podmínky se odkazuje část obsahu smlouvy s klienty, jedná se například o nepřímá smluvní ujednání a specifikují práva a povinnosti jednotlivých smluvních stran. Dále jsou v praxi vyuţívány podmínky produktové, ve kterých se specifikují moţnosti jednotlivých bankovních produktů.

1.4.4 Změna obsahu smlouvy a odstoupení od smlouvy Smlouva můţe být změněna jen dohodou smluvních stran, pokud zákon nebo dohoda účastníků nestanoví něco jiného. V případě uzavření obchodní smlouvy dle ustanovení obchodního zákoníku vyţaduje se ke změně smlouvy písemná forma, jen pokud to bylo ve smlouvě ujednáno a platí to i v případě, ţe pro vznik smlouvy byla stanovena podmínka její písemné formy. V určitých případech můţe dojít i ke změně obsahu smlouvy ze zákona, např. při neplnění svých závazků a jejich prodlení a v případě, ţe je poskytnuto vadné plnění.45 Odstoupení od smlouvy je jednostranný úkon věřitele nebo dluţníka, jimiţ zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Od smlouvy lze odstoupit jen v konkrétních případech stanovených v obchodním zákoníku nebo dohodnutých ve smlouvě. Účinky odstoupení od smlouvy nastávají v době, kdy projev vůle oprávněné strany odstoupit od 43

MAREK, Karel, et al. Lexikon : Obchdní právo. Ob.cit.sub.41 str. 154, 160-161 KALINOVÁ, Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. Ob.cit.sub.17.str. 184, 186 45 KALINOVÁ, Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. Ob.cit.sub.17.str. 184, 186 44

22

smlouvy je druhé straně doručen, jen v případě, ţe z obsahu smlouvy vyplývá, ţe věřitel nemá zájem na splnění závazku, nastanou účinky odstoupení od smlouvy jiţ počátkem prodlení dluţníka. Po účinnosti odstoupení od smlouvy nelze účinky odstoupení odvolat nebo měnit bez souhlasu druhé strany. V obecné úpravě obchodních závazkových vztahů stanoví obchodní zákoník moţnost odstoupení od smlouvy jen v případech prodlení dluţníka nebo prodlení věřitele.46

1.5 Obecná právní a ekonomická východiska bankovních obchodů. Bankovní prostředí v České republice je zásadním způsobem determinováno členstvím naší země v Evropské unii. Legislativa bankovnictví podléhá harmonizaci, kterou je v podmínkách jednotné bankovní licence nutno povaţovat za nezbytnou. Princip jednotné bankovní licence zaručuje v České republice jako člena EU stejné zacházení všem bankovním subjektům, majícím své sídlo v některém z členských států EU vykonávat svou činnost prostřednictvím poboček bez udělení licence ČNB, pokud jim oprávnění k výkonu bankovních aktivit bylo uděleno dohledovou autoritou v zemi jejich sídla.47 Základní rámec prostředí, ve kterém působí banky v České republice je vymezen zákonem o bankách. Významným způsobem ovlivňuje bankovní prostředí Česká národní banka, ať jiţ v pozici vrcholového subjektu měnové politiky, tak i regulátora a supervizora bank, pravomoci jsou vymezeny v zákoně o ČNB. Obecné podmínky stanovené zákonem o bankách, resp. zákonem o ČNB jsou dále konkretizovány navazujícími vyhláškami a opatřeními, které vydává Česká národní banka, popř. další subjekty jako Ministerstvo financí, Komise pro cenné papíry regulující některé oblasti bankovní činnosti.48 Zákon č. 21/1992 Sb. o bankách v platném znění vymezuje legislativní rámec pro podnikání bank a poboček zahraničních bank v České republice. Jeho nejvýznamnější principy vycházejí ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu, která nahradila a také zrušila celou řadu dříve pojatých direktiv, především První bankovní direktivu

46

MAREK, Karel, et al. Lexikon : Obchdní právo.Ob.cit.sub.41. str.160 PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13. str. 118 48 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8.str.187 47

23

77/780/EEC přijatou v roce 1977 a Druhou bankovní direktivu 89/646/EEC přijatou v roce 1989. 49 Monetární politika a její nástroje ovlivňuje do určité míry i právní a ekonomickou úpravu bankovních obchodů. Mezi nástroje monetární politiky přímé patří nařízení, opatření a vyhlášky zveřejňované ve Věstníku ČNB a určující minimální a maximální úrokové sazby. Nepřímými nástroji řízení ze strany centrální banky obchodním bankám jsou diskontní sazba, jako základní sazba na úvěry poskytované obchodním bankám. Lombardní sazba při poskytnutí úvěru zajištěného státními dluhopisy nebo cennými papíry se státní zárukou a reposazba, která stanoví výši úroků na vklady obchodních bank u ČNB. Nejvýznamnějším nástrojem měnové politiky ČNB je regulace povinných rezerv obchodních bank, kdy stanoví určité procento z celkových závazků obchodním bankám sníţené o závazky vůči ostatním bankám, které musí banky uloţit na účet u ČNB. Nástroji ovlivňuje ČNB úrokovou sazbu obchodních bank a mnoţství peněz v oběhu a tímto monetární politiku České republiky.

1.5.1 Vybrané prameny práva: „Bankovní smlouvy se řídí obchodním právem v České republice, k základním mezinárodním pramenům obchodního práva můžeme zařadit: 1. Mezinárodní smlouvy, které se staly součástí tuzemské právní úpravy, mezinárodní smlouvy mnohostranné, vícestranné i dvoustranné, které jsou pro Českou republiku závazné a byly publikovány ve Sbírce zákonů, resp. ve Sbírce mezinárodních smluv, např. lze uvést Úmluvu OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží – sdělení č. 160/1991 Sb.50 2. Nařízení Rady a Komise ES, které v členských státech Evropské unie mají přímý a bezprostřední účinek, tzn., jsou pro všechny subjekty závazné, aniž by byla nutná jejich transformace do národních právních řádů.51 3. Směrnice Rady a Komise ES, u nichž sice přímá aplikovatelnost není dána, neboť musí být implementovány do národního práva, ale které, nesplní-li členský stát ve

49

POLOUČEK, Stanislav. České bankovnictví na přelomu tisíciletí. Ostrava - Zábřeh : Ethics, 1999. 208 s. ISBN 80238-3982-9.str.43 50 ŠVARC, Zbyněk a kol. Základy obchodního práva. 2.rozšířené vyd.-Plzeň:Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.2009.433 s.ISBN 978-80-7380-144-1.str.2 51 ŠVARC, Zbyněk a kol. Základy obchodního práva.Ob.cit. sub. 50 str.20

24

stanovené (zpravidla dvouleté) lhůtě tuto povinnost dávají, při dostatečné konkrétnosti úpravy, subjektům možnost dovolávat se z nich vyplývajících práv.“52 K základním vnitřním pramenům obchodního práva patří: Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, a Listina základních práv a svobod, zakotvuje postavení České národní banky Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění, upravuje obecně právní formu banky, která je obligatorně akciovou společností a dále vymezuje řadu závazkových vztahů uţívaných bankovní praxí, které mají povahu absolutních obchodů. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění, jako základní právní předpis v oblasti soukromoprávních vztahů, upravuje kontraktační proces a otázky, které souvisejí s vklady u peněţních ústavů. „Předmětem úpravy obchodního zákoníku jsou postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy a některé jiné vztahy s podnikáním související. Obchodní zákoník jako speciální právní předpis má z hlediska aplikovatelnosti přednost před obecnou úpravou obsaženou v zákoníku občanském.“53 Pramenem obchodního práva, ve výše uvedeném širším pojetí jsou další obecně závazné právní akty, k nimţ lze počítat: Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, v platném znění má pro banky jako obchodníky s cennými papíry zásadní význam a vymezuje především jednotlivé mluvní typy, které jsou zvláštními pojmovými smlouvami o cenných papírech, stanovuje podmínky

pro

činnost

obchodníka

s cennými

papíry,

makléře,

organizátora

mimoburzovního vztahu apod. Zákon č. 189/2004 Sb. o kolektivním investování, v platném znění, upravuje postavení, práva a povinnosti depozitáře, v jehoţ postavení se banky ve vztahu k investičním fondům či společnostem často nacházejí. Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, která je správním úřadem vykonávajícím bankovní dohled.

52 53

ŠVARC, Zbyněk a kol. Základy obchodního práva.Ob.cit. sub. 50 str.20 ŠVARC, Zbyněk a kol. Základy obchodního práva.Ob.cit. sub. 50 str.21

25

„Vedle pramenů hlavních se v obchodním právu, zejména při úpravě obchodních závazkových vztahů, uplatňují i prameny vedlejší, z nichž některé lze řadit k pomocným pramenům vnějším. Jedná se o : Judikatura soudů a jiných orgánů. Význam judikatury jako pramene právní úpravy zvyšuje činnost evropských soudních orgánů, zejména Evropského soudního dvora, který mimo jiné zformuloval v rámci své rozhodovací činnosti dvě stěžejní zásady vztahu evropského komunitárního práva a práva členských států, a to zásadu přednosti evropského práva a zásadu jeho bezprostředního účinku.54 Obchodní podmínky. V souladu s ustanovením § 273 odst. 1 obchodního zákoníku je možné rozlišit všeobecné obchodní podmínky vypracované zájmovými či odbornými organizacemi, jejichž závaznost pro smluvní strany vyplývá již ze samotného odkazu na ně, a obchodní podmínky jiné, které budou pro smluvní strany závazné za předpokladu, že jsou stranám známy nebo že jsou k návrhu smlouvy přiloženy.55 Vykládací pravidla - §274 obchodního zákoníku, zvláštní význam mají vykládací pravidla v mezinárodním obchodu, kde jsou zejména využívána ta pravidla, která vypracovala Mezinárodní obchodní komora v Paříži (např. INCOTERMS 2000). Obchodní zvyklosti. Závaznost obchodních zvyklostí může vyplývat jednak z projevů vůle stran obchodního závazkového vztahu, tzn., když se na ně samy odvolají, nebo ze zákona, a to v případě, kdy úprava není obsažena ani v obchodním ani občanském zákoníku a kdy podle § 1 odst. 2 a § 240 obchodního zákoníku se vzniklé otázky budou řešit podle obchodních zvyklostí, resp. v případě vztahů vznikajících v mezinárodním obchodu podle mezinárodních obchodních zvyklostí. Zásady obchodního práva, resp. zásady obchodního zákoníku – zejména zásada smluvní volnosti, poctivého obchodního styku.“56

1.5.2 Bankovní produkty a jejich charakteristické rysy Bankovními produkty označujeme v podstatě sluţby banky prováděné za úplatu, které banky nabízí svým klientům. Tyto sluţby nemají materiální povahu. Pro bankovní produkty tradičně platí, ţe mají nákladově duální charakter. Je nutné odlišení nákladů věcné sloţky – ty sledují produkt jako průnik materiálových, technických, personálních 54

ŠVARC, Zbyněk a kol. Základy obchodního práva.Ob.cit. sub. 50 str.21 ŠVARC, Zbyněk a kol. Základy obchodního práva.Ob.cit. sub. 50 str.21 56 ŠVARC, Zbyněk a kol. Základy obchodního práva.Ob.cit. sub. 50 str.21 55

26

faktorů a náklady zdrojové sloţky, které zachycují cenu finančních zdrojů produktu. Bankovní produkty jsou vzájemně intenzivně provázané – realizace jednoho produktu je vzájemně podmíněná pořízením jiného, banky této objektivní vlastnosti vyuţívají při konstrukci produktových balíčků. Bankovní produkty nejsou patentovány, mohou být přejímány konkurencí a při prezentaci hraje významnou roli marketing a reklama.57 Aby se banky co nejvíce přiblíţily klientům při vytváření bankovních produktů, rozčlenily si klienty do určitých typů a oblastí, banky samy pouţívají pojem segmentování klientely. Podle oblastí dělíme klienty na retailové kam zahrnujeme především fyzické osoby, klienty SME (malí a střední podnikatelé) a korporátní, coţ jsou firmy a společnosti od určité výše obchodního obratu. Jiţ z výše napsaného výčtu činností bank je pochopitelné, ţe bankovních produktů je na trhu velice mnoho, taková univerzální banka má v nabídce na 200 poloţek bankovních produktů. Banky se nyní snaţí svojí produktovou nabídku zúţit, a různě přizpůsobit, protoţe

bylo

zjištěno,

ţe

z celého

mnoţství

produktů

je

vyuţíváno

několik

nejpouţívanějších více jak z devadesáti procent a o ostatní druhy produktů jiţ není tak velký zájem. Bankovní produkty členíme z různých přístupů a kritérií, jako klasický přístup členění je z pohledu bilance banky rozdělení na aktivní, pasivní a neutrální obchody. Aktivní bankovní obchody se odráţejí v aktivech banky a banka do nich vstupuje v postavení věřitele.

Poskytováním úvěrů, nákupu dluhových cenných papírů bance

vzniká pohledávka. Pasivní bankovní obchody se nacházejí na straně bilance v pasivech banky. Jedná se o obchody, kdy banka přijímáním vkladů, emisí vlastních dluhopisů získává na úvěrové bázi cizí kapitál. Bance vzniká závazek, protoţe je v postavení dluţníka vůči vkladateli. Neutrální bankovní obchody jsou takové obchody, kdy banka nevystupuje ani ve věřitelském ani v dluţnickém postavení, tyto obchody se neobjevují v bilanci banky.

57

PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13.str.212-213

27

Příkladem jsou poskytnuté záruky, vystavení akreditivu, zprostředkování platebního styku, poskytování bankovních informací.58 Modernějším přístupem dělení bankovních produktů je orientace na potřeby trhu, res. samotných klientů bank. Třídění bankovních produktů se děje z pohledu funkce jakou pro klienta daný produkt plní. Podle tohoto třídění dělíme produkty do několika skupin.59 Finančně úvěrové bankovní produkty představují pro klienta získání finančních prostředků formou bankovních úvěrů. Depozitní (vkladové) bankovní produkty umoţňují klientům uloţení volných prostředků v bance. Platební produkty, ty jsou vyuţívány klienty k provádění různých úhrad a inkas. Produkty investičního bankovnictví znamenají pro klienty moţnost finančního investování, získávání moţností jiného uloţení prostředků neţ pouze na vkladové účty, poradenské sluţby spojené se získáváním zdrojů, akvizic, realizaci fúzí a restrukturalizaci podniků. Pokladní a směnárenské produkty představují různé transakce s hotovými penězi, směnu peněz z jedné měny do druhé.60 Banky se přizpůsobují velice pečlivě a obezřetně poptávce klientů, především, aby z důvodu vyřazení některých typů produktů, které jsou velice málo vyuţívány a jsou tedy z hlediska nákladovosti pro banku nevýhodné, nepřišly o své klienty a nedošlo právě z těchto příčin k jejich odlivu. Produkty se čím dál více standardizují, ale pro individuálního klienta jsou banky připraveny sjednat sofistikovaný produkt přímo dle jeho poţadavků. 61 Komplet bankovních produktů můţe obsahovat: běţný účet s navázaným dispozičním úvěrem (tzv. povolení čerpaní do debetu), běţný účet s navázáním produktů pro spoření - termínované vklady a spořicí účty, spotřebitelský úvěr, financování bytových potřeb, 58

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví. Ob.cit.sub.6.str.51 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví.Ob.cit.sub.6.str.52 60 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví. Ob.cit.sub.6.str.52 61 PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13.str.215 59

28

investování prostřednictvím fondů, pojištění. 62 V českých podmínkách se takovéto komplety bankovních produktů staly významnou inovací, která se pouţívá ve vztahu k určitým potřebám klienta, například pořízení bydlení, studium, apod. Díky jejich různým kombinacím můţe banka nabídnout klientovi komplexní sluţbu a vyhovět tak jeho potřebám.63

1.5.3 Cena bankovních produktů Cena bankovních produktů má v bankovnictví velice důleţitou úlohu a je výsledkem cenové politiky banky. Hlavním cílem politiky banky je stanovení takové ceny produktu, která by zabezpečovala dostatečnou rentabilitu banky, konkurenceschopnost jednotlivých bank se shodnou nabídkou daného produktu, a aby ceny odráţely nákladovost jednotlivých produktů bankou nabízených. Za základní druhy cen bankovních produktů lze povaţovat: úroky, provize a prémie, přímé poplatky a nepřímé poplatky.64 Pro stanovení ceny produktu je zapotřebí stanovit bázi, ke které se bude cena vztahovat. Jednou z moţností je stanovení ceny hodnotovým objemem, coţ je cena za hodnotovou jednotku vynásobená hodnotovým objemem produktu. Tento můţe být stanoven dle charakteru produktu různým způsobem. Skutečně čerpaným objemem peněz v případě čerpání úvěru, sjednanou částkou, kterou klient můţe čerpat v případě kontokorentů, částkou, za kterou se banka zaručí při poskytování záruk a akreditivů a také obratem za určité období. Cenu můţeme stanovit také paušálně za jednotlivý produkt, či činnost banky, v tomto případě záleţí na četnosti vyuţívaných činností ve výsledku ceny např. poplatek za provedení platebního příkazu. Cenu produktu můţeme stanovit také na bázi hodnotového výsledku, tady je cena stanovena funkcí dosaţeného výsledku sjednaného obchodu např. procentem ze zisku při prodeji cenných papírů. V neposlední řadě je moţnost stanovení ceny za časovou jednotku, kdy je výsledná cena dána součinem jednotkové ceny a délkou časového období. 65

62

PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13.str.215 PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13.str.215 64 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví.Ob.cit.sub.6.str.52-53 65 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8.str.258-259 63

29

2 Charakteristika bankovních obchodů upravených v obchodním zákoníku Obchodní zákoník ve své třetí části upravuje v § 261 obchodní závazkové vztahy, které jsou v zákoníku taxativně vyjmenovány, bez ohledu na povahu účastníků. Banky se při uzavírání obchodů řídí tímto ustanovením a uzavírají smlouvy, které tyto vztahy zakládají tzv. absolutní bankovní obchody, kdy je nerozhodné, kdo se tohoto závazkového vztahu účastní, zda jde o právnickou či fyzickou osobu a obchod se týká podnikání či soukromé záleţitosti. 66 U další kategorie obchodních závazkových vztahů záleţí na tom, kdo je účastníkem smluvního vztahu a při jaké příleţitosti vztah vznikl, a tyto smlouvy, které zakládají obchodní závazkové vztahy, se označují jako relativní obchody. Obchodní zákoník v § 262 umoţňuje i volbu smluvních stran, které závazkový vztah uzavírají, zda se budou řídit obchodním zákoníkem či občanským zákoníkem v případech, kdy jejich vztah nespadá pod vyjmenované vztahy v §261. § 263 určuje, která ustanovení, mají kogentní povahu a musí být závazně respektována ve smlouvách obchodních závazkových vztahů. Ostatní ustanovení mají dispozitivní charakter a od těchto se můţe smluvní dokument odchýlit, ale řídí se jimi, pokud není smluvně upraveno jinak. 67

2.1 Systematické rozdělení bankovních smluv 2.1.1 Klientské bankovní účty Vztahy mezi klientem a bankou se odehrávají jednak bezprostředně nebo také zprostředkovaně na bankovních účtech. Můţeme tedy říci, ţe klientské bankovní účty se právem povaţují za základní bankovní produkty.

Na klientských bankovních účtech

probíhají operace, při kterých je banka jak v pozici věřitele, eviduje pohledávku za klientem v případech, kdy mu půjčila finanční prostředky, tak v pozici dluţníka, kdy naopak banka přijala prostředky (depozitum) od klienta a má u něho závazek. Pro klienty se v bance vedou různé druhy účtů, jejich názvy se přizpůsobují poptávce klientů a i

66 67

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8.str. 260 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ostrava Hrabůvka : Sagit, 2008. 350 s. ISBN 978-80-7208-684-9.

30

jednotlivé banky v rámci odlišení se od konkurenčního subjektu jednotlivé druhy účtů spojují či jinak modifikují. 68

2.1.1.1 Druhy klientských bankovních účtů a účel jejich použití Běžné účty, které povaţujeme za základní bankovní produkt, na něţ se váţí další produkty, které bez běţného účtu nemůţou klienti vyuţívat, ukládají se na běţný účet dočasně volné prostředky a provádí se z běţných účtů platební styk. Kontokorentní účty jsou propojené s účty běţnými a kombinací úvěrového účtu, umoţňují klientům čerpat finanční prostředky půjčené bankou tzv. do debetu na běţném účtu. Úvěrové účty, na těchto účtech vede banka úvěry poskytnuté svým klientům. Vkladové termínované účty na tyto skládají klienti finanční prostředky termínované na určité období, zpravidla se ukládají na pevnou úrokovou sazbu, ale i na sazbu vyhlašovanou. Tyto účty se nedají pouţívat k platebnímu styku. Spořicí vkladové účty slouţí také k ukládání volných finančních prostředků, výběry jsou vázány na různé délky výpovědních lhůt. Depotní účty jsou účty, na kterých banka vede evidenci cenných papírů, které jsou u banky ve správě či úschově.69 Všechny druhy účtů vedou banky v tuzemské měně, říkáme jim korunové účty a v nabídkách banky nechybí ani účty v měnách zahraničních, těm říkáme devizové účty. U účtů vedených v cizích měnách obvykle těmto měnám odpovídá i stanovení výše úrokových sazeb a poplatky s vedením devizových účtů jsou obvykle vyšší neţ u účtů korunových. 70

2.2 Obchodní závazkové vztahy Smlouvy typově vymezené v obchodním zákoníku: smlouva o běţném účtu, smlouva o úvěru, smlouva o otevření akreditivu, smlouva o inkasu,

68

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty.Ob.cit.sub.8.str. 261 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8. str. 260-261 70 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8.str. 260-261 69

31

smlouva o bankovním uloţení věci, smlouva o vkladovém účtu.

2.2.1 Smlouva o běžném účtu Písemně uzavřenou smlouvou o běţném účtu se banka zavazuje zřídit od určité doby a na určitou měnu pro jeho majitele běţný účet Zřízením účtu vzniká mezi bankou a majitelem účtu obchodní závazkový vztah. Účelem a základní výhodou běţných účtů je uskutečňování bezhotovostního platebního styku. Smlouva o běţném účtu má povahu absolutního obchodu.71 Právní rámec běţného účtu vymezuje obchodní zákoník v ustanoveních § 708 – 715. „Zákonná definice smlouvy o běžném účtu je formulována v §708 základní ustanovení: Smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. Smlouva o běžném účtu vyžaduje písemnou formu.“72 Ustanovení kogentní, která musí být smlouvou o běţném účtu respektována, odkazují na § 709 odst. 3, týkající se uzavření, změny a ukončení smlouvy o běţném účtu, jenţ je oprávněn učinit pouze majitel účtu a dále osoba jen na základě plné moci udělené majitelem s úředně ověřeným podpisem, nebo udělené před bankou.73 V dalším kogentním ustanovení § 710 odst. 2 a 3 se hovoří o oprávnění nakládat s peněţními prostředky na účtu, těmi jsou pouze osoby uvedené v podpisových vzorech, které musejí splňovat náleţitosti plné moci. Banka je povinna provádět platby řádně a včas, pokud jsou splněny poţadavky stanovené zákonem a smlouvou o běţném účtu. Kogentní §713 odst.2 určuje bance připsat peněţní prostředky ve prospěch účtu nejpozději ve lhůtách stanovených zvláštním právním předpisem a § 714 odst.4 pojednává o úrokové sazbě, jejíţ výše nebo způsob jejího stanovení není stanoven ve smlouvě o běţném účtu, v tom případě činí úroková sazba polovinu diskontní sazby stanovené Českou národní bankou ke dni, k němuţ se úroky připisují k zůstatku peněţních prostředků na účtu. Kogentní ustanovení § 715 určuje v bodech smlouvy o běţném účtu, které se týkají zacházení a stavu účtu po úmrtí majitele. Ostatní ustanovení pojmenované smlouvy o

71

MAREK, Karel, et al. Lexikon : Obchdní právo.Ob.cit.sub.41.str. 261 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ostrava Hrabůvka : Sagit, 2008. 350 s. ISBN 978-80-7208-684-9 73 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ostrava Hrabůvka : Sagit, 2008. 350 s. ISBN 978-80-7208-684-9 72

32

běţném účtu mají dispozitivní charakter a můţe se od nich smluvní dokumentace odchýlit.74 Zásady vedení bankovních účtů jsou upraveny Všeobecnými obchodními podmínkami, které vydala Česká národní banka, tyto mohou banky převzít v plném rozsahu, nebo je modifikovat a vytvořit tak vlastní obchodní podmínky. Pro konkrétní úpravu podmínek je rozhodující znění smlouvy o běţném účtu. Část obsahu smlouvy můţe odkazovat na obchodní podmínky, pokud jsou klientovi známé, nebo ke smlouvě přiloţené. Ve smlouvě můţe být rovněţ odkaz na ceník či sazebník cen banky, popřípadě na oznámení o výši úrokových sazeb. Pokud je ve smlouvě takový odkaz, aby byl platný, musí být splněny podmínky o způsobu dodatečného určení některé náleţitosti smlouvy, tento nesmí být závislý na vůli jedné smluvní strany. Upravují-li obchodní podmínky práva a povinnosti smluvních stran, je změna podmínek závazná pro majitele účtu, projeví-li s nimi souhlas. Totéţ platí pro úrokové sazby a ceny za sluţby banky.75 Za základní náleţitosti smlouvy o běţném účtu lze povaţovat: označení majitele účtu. U fyzické osoby je to uvedení jména a příjmení, bydliště, rodného čísla nebo data narození, u podnikající fyzické osoby ještě název obchodní firmy, místa podnikání a identifikační číslo. U právnické osoby musí obsahovat uvedení obchodní firmy nebo názvu a sídla majitele a identifikační číslo, pokud bylo přiděleno. Za další základní náleţitost smlouvy o běţném účtu lze povaţovat měnu, ve které je účet veden, vymezení osob oprávněných nakládat (disponovat) s prostředky na účtu a způsob nakládání s nimi. Výše a způsob stanovení úrokové sazby, období splatnosti úroků placených bankou ze zůstatku účtu. Forma, způsob a periodicita předávání zpráv o stavu a pohybech na účtu. Výše nebo způsob úhrady poplatků za vedení účtu a sluţby s tím spojené. Ty mohou být stanoveny několika způsoby. Můţe být dohodnuto vedení účtu zdarma, konkrétní výší ceny, způsobem stanovení výše ceny, odkazem na ceník banky platný při sjednání smlouvy. 76 Ve smlouvě o běţném účtu mohou být i další náleţitosti, které vyplývají z vyuţití souvisejících produktů, např. vyuţívání elektronického bankovnictví, platební karty apod. Banka můţe stanovit i další podmínky pro zřízení a vedení účtu, např. minimální počáteční vklad, povinnost vyuţívat předepsané formuláře. Při uzavírání smlouvy o zřízení běţného

74

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8.str.263 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8.str.263 76 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8..str.264-165 75

33

účtu a jeho vedení musí klient prokázat svou totoţnost, anonymní běţné účty banky nezřizují.77

2.2.2 Smlouva o úvěru Poskytování úvěrů patří mezi nejdůleţitější obchody bank. Mají velký význam ze dvou hledisek, jak z pohledu výnosů pro banku, tak z pohledu rizika banky, kdy úvěrové produkty zaujímají velkou část aktiv, jsou pro banku významné z pohledu výnosů. Z pohledu klienta se povaţují úvěrové produkty za prostředek umoţňující získání peněz na jejich finanční potřeby. Právní rámec smlouvy o úvěru je vymezen ustanoveními § 497 – 507. Jedná se o smluvní typ, který patří mezi tzv. absolutní obchody a řídí se touto úpravou jak smlouvy o komerčních úvěrech, poskytované podnikům, tak smlouvy spotřební poskytované fyzickým osobám. Podstatou smlouvy o úvěru je závazek banky, ţe na poţádání dluţníka poskytne v jeho prospěch peněţní prostředky do určité částky a na druhé straně závazek klienta – dluţníka vrátit poskytnuté peněţní prostředky a zaplatit úrok.78 Kogentní ustanovení dle obchodního zákoníku je určeno v § 499, který říká, ţe za sjednání závazku věřitele, poskytnout na poţádání peněţní prostředky, lze sjednat úplatu, jestliţe poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.79 Tuto podmínku banky splňují a mohou si tedy poţadovat za úplatu rezervaci peněţních prostředků. Ostatní ustanovení týkající se úvěrové smlouvy mají dispozitivní charakter. Dluţník je povinen od doby poskytnutí peněţních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě obchodního zákoníku § 502. Pokud by tyto úroky nebyly stanoveny, musí dluţník platit obvyklé úroky poţadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dluţníka v době uzavření smlouvy. Z výše uvedeného vyplývá, ţe úročení peněţních prostředků je charakteristickým znakem úvěrového produktu a v bankovnictví je přesné určení úrokové sazby povaţováno za samozřejmou a podstatnou část smlouvy uzavírané s klientem.80 77

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8..str.265 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8. 79 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ostrava Hrabůvka : Sagit, 2008. 350 s. ISBN 978-80-7208-684-9 80 PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice.Ob.cit.sub.13.str.281 78

34

Moţností banky je i navázání poskytnutí peněţních prostředků na stanovený účel, který je specifikován ve smlouvě. Banka můţe pouţít i variantní konstrukci splátkového reţimu. Dluţník má moţnost splatit poskytnuté peněţní prostředky na úvěru před ukončením smluvního vztahu určeného dobou splatnosti ve smlouvě o úvěru. V tomto případě platí úroky pouze za tu dobu, kdy měl peněţní prostředky poskytnuté. Dluţník je povinen vrátit peněţní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení poţádán věřitelem.81 Obchodní zákoník umoţňuje bance určitým způsobem reagovat i na dluţníkovo prodlení se splácením úvěru, coţ se v bankovní praxi děje velice často. Ustanovení § 366 dává bance právo trvat na řádném plnění závazku při prodlení dluţníka. Banky obvykle ve smlouvě vyuţívají přesnou specifikaci své reakce na dluţníkovo selhání např. sankční úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuty apod.82

2.2.3 Smlouva o otevření akreditivu Akreditiv patří mezi často pouţívané platební instrumenty v zahraničním obchodě. Uplatňuje se ale i mezi tuzemskými podnikatelskými subjekty při placení, obzvláště kdyţ spolu nově zahajují partneři obchodní kontakty a při placení mezi neznámými partnery. Dokumentární akreditiv svou konstrukcí významně redukuje riziko nezaplacení. Toto riziko na sebe při otevření akreditivu přebírá banka. Právní úprava dokumentárního akreditivu je v obchodním zákoníku obsaţena v § 682 691. Většina ustanovení má povahu dispozitivní, vztah mezi zúčastněnými subjekty je zaloţen smlouvou, která se řídí Jednotnými zvyklostmi pro dokumentární akreditivy, sepsané v celosvětově uznávaném dokumentu o úpravě akreditivních podmínek, jenţ vydává Mezinárodní obchodní komora v Paříţi.83 Kogentní povahu má § 682 obsahující základní ustanovení: Smlouvou o otevření akreditivu se zavazuje banka příkazci, ţe na základě jeho ţádosti poskytne určité osobě (oprávněnému)na účet příkazce určité plnění, jestliţe oprávněný splní do určité doby stanovené podmínky, a příkazce se zavazuje zaplatit bance úplatu.84

81

PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13.str.282 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ostrava Hrabůvka : Sagit, 2008. 350 s. ISBN 978-80-7208-684-9 83 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8.str.393 84 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ostrava Hrabůvka : Sagit, 2008. 350 s. ISBN 978-80-7208-684-9 82

35

Dokumentární akreditiv je písemný závazek vystavující resp. potvrzující banky zaplatit v zastoupení příkazce beneficientovi- příjemci akreditivu za dodané zboţí nebo sluţbu za předpokladu, ţe podmínky a lhůty dané akreditivem ve smluvním kontraktu budou splněny určenou stranou – beneficientem a dokumenty poţadované akreditivem budou předloţeny ve stanovené době. Dokumentárních akreditivů máme několik druhů, v souvislosti se zapojením potvrzující a avizující banky rozeznáváme potvrzený a nepotvrzený akreditiv. V případech, kdy vystavující banka má moţnost upravit podmínky akreditivu dělíme tento na odvolatelný a neodvolatelný. Rozdílem je ta skutečnost, ţe neodvolatelný akreditiv můţe být změněn pouze se souhlasem všech zúčastněných stran, ale odvolatelný akreditiv můţe být změněn bankou bez souhlasu příkazce či oprávněného. Další vymezení druhů akreditivů je z pozice vazeb mezi bankou vystavující a korespondentskou a to na krytý akreditiv, kdy banka poţaduje plné krytí akreditivu jiţ v době otevření a nekrytý , plnění nastává aţ při pouţití akreditivu.85

Obrázek č. 186: Dokumentární akreditiv

1 - Mezi vývozcem (prodávajícím) a dovozcem (kupujícím) dojde k uzavření kupní smlouvy (kontraktu). 2 - Na základě kupní smlouvy a jejích podmínek poţádá dovozce svou banku a o otevření akreditivu. 85

PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13 Komerční banka : Dokumentární akreditiv [online]. c2006 [cit. 2009-10-31]. Dostupný z WWW: . 86

36

3a -Vývozce odešle zboţí. 3b - Vývozce shromáţdí doklady podle podmínek akreditivu a prostřednictvím své banky je odešle bance dovozce, která je zkontroluje a v případě splnění podmínek je pak předá dovozci. 4 - Banka dovozce (vystavující banka) proplatí akreditiv vývozci a zatíţí účet dovozce. 87 Z praxe ještě vznikly další typy akreditivů, z nichţ je známý např. akreditiv revolvingový – doplňují se prostředky po kaţdém pouţití. Za hlavní výhody akreditivu se povaţuje to, ţe strana prodávající má garanci bankou zaplacení dohodnuté ceny, pokud splní podmínky akreditivu a strana kupující má zajištěno, ţe platba bude provedena za podmínek daných v akreditivu na předání stanovených dokumentů. Za nevýhodu v dokumentárním akreditivu se dá označit jeho zdlouhavější placení, problémy s dokumenty, které nemusí odpovídat zboţí a v neposlední řadě i zvýšením nákladů v souvislosti vyplývajících z akreditivních výloh.88

2.2.4 Smlouva o inkasu Dokumentární inkaso je stejně jako akreditiv rozšířeným platebním instrumentem v zahraničně obchodních vztazích. Je ale méně jistým způsobem placení, proto se vyuţívá v případech, kdy je relativně nízké riziko platební neschopnosti nebo vůle kupujícího. Právní úprava smlouvy o inkasu je upravena v obchodním zákoníku §692-699. Všechna ustanovení, mimo základního ustanovení mají dispozitivní povahu. Tak jak tomu je i u akreditivů i podmínky sjednávání inkasa se řídí podle Jednotných pravidel pro inkasa, vydávaných Mezinárodní obchodní komorou v Paříţi. 89 Důleţitým rozdílem dokumentárního inkasa oproti akreditivu je, ţe banka přebírá odpovědnost pouze za správné provedení inkasních příkazů, ale nepřebírá ţádnou záruku, ţe toto plnění bude provedeno. Kupující se ke zboţí a dokumentům dostane, aţ po řádném zaplacení. Dokumentární inkaso je i z těchto důvodů jednodušším produktem, který je rozdělen na tři základní části: sjednání inkasních podmínek, vystavení inkasního příkazu a předloţení dokumentů a zaplacení.90

87

Komerční banka : Dokumentární akreditiv [online]. c2006 [cit. 2009-10-31]. Dostupný z WWW: . 88 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty.Ob.cit.sub.8.str.400-401 89 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8..str.404 90 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8.str.404-405

37

Druhy dokumentárních inkas dělíme podle formy na dva základní: dokumenty proti zaplacení a dokumenty proti akceptaci tímto rozumíme výdej dokumentů proti akceptaci směnky vystavené prodávajícím. Výhody dokumentárních inkas jsou spíše pro kupujícího, ten platí aţ v případě, ţe má předány dokumenty, coţ bývá zpravidla shodné s předáním zboţí a náklady na dokumentární inkaso jsou niţší neţ na akreditiv. Naopak prodávající má spíše nevýhody v případě, ţe je platba odmítnuta, nese náklady a rizika spojené s prodejem zboţí, plnění pro něho je závislé na kupujícím a není garantováno bankou.91

Obrázek č: 292: Dokumentární inkaso

1 - Uzavření obchodní smlouvy. 2 - Příkaz k obstarání dokumentárního inkasa + dokumenty. 3 - Předání inkasních příkazů a příslušných dokumentů. 4 - Informování dluţníka, o přijmu dokumentů a o inkasních podmínkách. 5 - Provedení příslušného inkasního úkonu. 6 - Předání dokumentů. 7 - Předání inkasního plnění. 8 - Vyzvednutí zboţí.93

91

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty.Ob.cit.sub.8.str.406 Komerční banka : Dokumentární inkaso [online]. Komerční banka, c2006 [cit. 2009-10-30]. Dostupný z WWW: . Http://www.kb.cz/NASA/fulltext/fulltext?lang=cs&action=search&query=dokumentarni+akreditv. 92

38

2.2.5 Smlouva o bankovním uložení věci Smlouva o bankovním uloţení věci má povahu absolutního obchodu. Písemná forma není předepsána. Smlouvou se banka zavazuje převzít a uloţit určité věci, mimo cenných papírů, spravovat je řádně s vynaloţením odborné péče, chránit je před ztrátou nebo znehodnocením a sloţitel se zavazuje platit za to úplatu. 94 Právní úprava smlouvy o bankovním uloţení věci je v obchodním zákoníku vymezena v § 700-707, s výjimkou ustanovení § 707, ten má kogentní charakter, který říká, ţe banka má k zajištění svých práv ze smlouvy o uloţení jiných hodnot zástavní právo k předmětu uloţení, dokud se u ní nachází, jsou ostatní ustanovení smlouvy v obchodním zákoníku dispozitivní povahy.95 Banky ukládají určité věci v bezpečnostních schránkách, nedoporučuje se ukládat v těchto schránkách peníze, jednak se na uloţené peněţní prostředky nevztahuje pojištění vkladů a znehodnocují se inflací. Do schránek banky neumoţní uloţit věci, jako jsou zbraně, střeliva, předměty výbušné, snadno zápalné a hořlavé nebo jinak nebezpečné. Nabízenou sluţbu nezabezpečují bohuţel všechny banky a i obsazenost bezpečnostních schránek těch bank, které tuto sluţbu nabízejí většinou jen pro své klienty, je dobré si nejdříve ověřit předem moţnosti banky, protoţe se vyskytuje obsazení mezi 40-90% kapacitní úschovy.96

2.2.6 Smlouva o vkladovém účtu Vkladové účty podobně jako účty běţné patří do velké skupiny depozitních produktů, které mají pro banku velký význam, protoţe jsou součástí operací, jimiţ banka shromaţďuje volné zdroje. Klient chápe depozitní produkt, jako moţnost uloţit v bance své volné prostředky, za to získat od banky vyplacení úroku, jako výnosu pro klienta. Pro banku z hlediska získání zdrojů mají důleţitý význam právě vklady na vkladových účtech, protoţe jsou spojeny s niţšími náklady obsluţnosti a to i u krátkodobých vkladů, protoţe se s nimi během doby trvání vkladu hýbá minimálně a nejsou většinou umoţněny funkce spravování platebního styku.97 93

Komerční banka : Dokumentární inkaso [online]. Komerční banka, c2006 [cit. 2009-10-30]. Dostupný z WWW: . Http://www.kb.cz/NASA/fulltext/fulltext?lang=cs&action=search&query=dokumentarni+akreditv. 94 MAREK, Karel, et al. Lexikon : Obchdní právo. Ing. Jiří Motloch. Ostrava : Jiří Motloch - Sagit, 1997. 518 s. ISBN 80-7208-003-2.str.260-261 95 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ostrava Hrabůvka : Sagit, 2008. 350 s. ISBN 978-80-7208-684-9 96 MAREK, Karel, et al. Lexikon : Obchdní právo.Ob.cit.sub.41.str.260-261 97 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.str.421-425

39

Právní úprava smlouvy o vkladovém účtu v obchodním zákoníku je upravena v § 716 – 719. Základní ustanovení § 716 stanoví: Smlouvou o vkladovém účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele a platit z peněţních prostředků na účtu úroky a majitel účtu se zavazuje vloţit na účet peněţní prostředky, přenechat jejich vyuţití bance na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou. Smlouva o vkladovém účtu vyţaduje písemnou formu.98 Kogentní povahu má základní ustanovení v § 718, který pojednává o povinnosti banky platit majiteli účtu úroky sjednané smlouvou, pakliţe nejsou úroky sjednány, činí úroková sazba polovinu lombardní sazby stanovené Českou národní bankou ke dni, k němuţ se úroky připisují k zůstatku na účtu. V dalších odstavcích je řešena splatnost úroků a to v souvislosti s délkou uloţení vkladu, kdyţ je vklad uloţen na dobu kratší, neţ jeden rok jsou úroky splatné po uplynutí lhůty uloţení vkladu, není-li sjednána smlouva na dobu určitou, jsou úroky splatné nejpozději koncem kalendářního roku. Úroky náleţí vkladateli od doby, kdy byly peněţní prostředky připsány na účet do dne, který předchází dni, k němuţ byly peněţní prostředky z účtu odepsány.99 Vkladový účet můţe být zřízen pouze písemnou smlouvou, ta musí obsahovat měnu, ve které je účet zřízen, pod sankcí neplatnosti smlouvy o vkladovém účtu. Dále určitou dobu, na kterou je vklad zřízen, nebo výpovědní lhůtu pokud je vkladový účet zřízen na dobu neurčitou. S peněţními prostředky můţe po stanovené době manipulovat majitel účtu i jím pověřený disponent, v případech, kdy je potřeba vybrat peněţní prostředky před uplynutím stanovené doby, banka pokud není ve smlouvě přímo zakázána moţnost předčasného výběru, umoţní výběr za určitou výši sankce.100

2.2.6.1 Druhy vkladů na vkladových účtech Za základní druhy se povaţují: Netermínované vklady nemají stanovené ţádné omezení, klient můţe ukládat i vybírat peněţní prostředky neomezeně. U těchto účtů bývá obvyklé, ţe slouţí nejen ke krátkodobému spoření, ale i k provádění bezhotovostních plateb a je k těmto typům účtů moţné vyuţívaní i platebních karet.101 Jednorázové vklady na pevnou lhůtu, bývají označovány jako termínované vklady, jsou to vklady uloţené na předem stanovenou dobu od jednoho týdne do jednoho i více roků. 98

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ostrava Hrabůvka : Sagit, 2008. 350 s. ISBN 978-80-7208-684-9 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ostrava Hrabůvka : Sagit, 2008. 350 s. ISBN 978-80-7208-684-9 100 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8.str.421-425 101 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8.str.422-423 99

40

Výše vkladu se dá změnit v dispoziční lhůtě a je obvyklé u termínovaných vkladů vyuţívat automatickou obnovu na stejnou dobu uloţení.102 Postupné vklady s výpovědní lhůtou jsou zaloţeny na tom, ţe klient má sjednanou pevnou výpovědní lhůtu, postupně si na vklad ukládá další peněţní prostředky, s nimi můţe disponovat aţ po výpovědní lhůtě, tyto účty se nazývají spořicí. Jednorázové vklady s výpovědní lhůtou, dispozice je omezena předem stanovenou výpovědní lhůtou, neumoţňuje se přikládat na tento druh vkladů.103

102 103

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8.str.423 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty.Ob.cit.sub.8.str.423

41

3 Praktická východiska zvolené problematiky bankovních smluv 3.1 Zhodnocení aktuálního právního stavu bankovních smluv Základní právní normou, kterou je upravena oblast bankovnictví je Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. Licenci bankám, které splnily všechny zákonné předpoklady v České republice, vydává Česká národní banka. Produkty, které jsou poskytovány v bankách, kterými jsou běţný účet, vkladový účet, úvěrový účet, dokumentární akreditiv, dokumentární inkasa a další jsou upraveny v Zákoně 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Základním pravidlem pro všechny obchodní smlouvy platí, ţe smlouvy mezi bankou a klientem musí mít písemnou formu. Důvodem je, ţe musí být ve smluvním vztahu jasně a srozumitelně stanoveno, za jakých podmínek bude příslušný produkt banky klientovi poskytován. Banky, mimo právně závazných norem se dobrovolně přihlašují i k dalším pravidlům chování, která jsou přijímána ve formě standardů a kodexů. Ty banky, které jsou členy České bankovní asociace, se zavazují dodrţovat Etický kodex České bankovní asociace z roku 1993, revidovaný v roce 2007. Etický kodex České bankovní asociace stanoví etické normy bankovních činností, které se týkají čtyř oblastí vztahů: Obecné zásady chování bank, vztah pracovníka k bance, v níţ je zaměstnán, vztahy banky a jejích zaměstnanců ke klientele, vztahy bank navzájem. V České republice se mohou ještě banky přihlásit ke dvěma standardům České bankovní asociace a to Standard ČBA číslo 19 z roku 2005(aktualizován v roce 2007) – Kodex chování mezi bankami a klienty, byl vydán za účelem nastavení určitého standardu péče bank o individuální klienty, a týká se oblastí: práva klientů ve vztahu k bankám, práva bank ve vztahu ke klientům, řešení sporů mezi bankou a klientem, zejména práva klientů v souvislosti se stíţnostmi a uplatnění stíţností klientů souvisejících s dodrţováním standardu. Druhým Standardem, ke kterému se přihlásily některé banky, které jsou poskytovateli hypotečních úvěrů a stavební spořitelny má číslo 18 z roku 2005 s názvem Zásady poskytování předsmluvních informací souvisejících s úvěry na bydlení. Obsahem standard 42

navazuje na Úmluvu o dobrovolném kodexu o poskytování předsmluvních informací s úvěry na bydlení, která byla podepsána zástupci evropských sdruţení úvěrových institucí a zástupci evropských spotřebitelských sdruţení. Klienta banky jako spotřebitele chrání další právní norma a to je zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Klient by měl poţadovat od bankovního poradce vysvětlení hlavních bodů smlouvy- jeho povinnosti a závazky, povinnosti a závazky banky vůči němu, ceny (poplatky) za poskytnuté sluţby, způsob a termín ukončení smlouvy a případně sankce, které mu hrozí z nedodrţení smluvních ujednání. V případě, ţe vysvětlení klientovi u smluv sloţitějších není jasné, je pro něho ţádoucí, aby si prostudoval podmínky a další ujednání v klidu doma a nepodepisoval smlouvu ihned při první návštěvě banky. Klient spotřebitel má právo na úplnou a srozumitelnou informaci před poskytnutím bankovní sluţby. Jednou z důleţitých náleţitostí bankovní smlouvy je cena produktu, která jak je v bankovnictví obvyklé, je uvedena odkazem na ceník nebo sazebník banky. Takto odkázané ustanovení není v rozporu se ţádným právním předpisem. Pouze zavazuje banku, aby o změnách podmínek, sazebníku nebo ceníku informovala klienta předem v dohodnutém termínu. Problémy v bankovnictví při ochraně spotřebitele můţe řešit soud, nebo rozhodce. S vybranými kauzami pomůţe také mimosoudní orgán a tím je Finanční arbitr. Jeho rozhodnutí jsou pro banky závazná. Finanční arbitr má však kompetence omezené na oblast platebního styku. Řeší např. problémy s převody peněţních prostředků, platby platební kartou nebo internetové bankovnictví.

3.2 Zásadní změny v zákoně č. 284/2009 Sb. o platebním styku Novou normou, která byla zavedena a nabyla účinnosti dne 1. 11. 2009 je Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, který plně nahradil původní Zákon č. 124/2002 Sb., o palebním styku z důvodu, ţe rozsah a změny nového zákona byly tak rozsáhlé, ţe byl zákonodárci zvolen legislativní postup přijetí zákona nového. Hlavním důvodem vzniku tohoto zákona bylo sjednocení podmínek a postupů platebního styku v zemích Evropské unie. Do nového Zákona o platebním styku byla transponována směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. 11. 2007 o platebních sluţbách na vnitřním trhu. Dalším, neméně důleţitým, důvodem je zvýšení ochrany spotřebitele platebního styku, tedy občanů a drobných podnikatelů.

Přijetí tohoto zákona je pro bankovní praxi

43

významné, má úzkou souvislost se smlouvami o platebních sluţbách, pod které řadíme i smlouvy o běţném účtu.

3.2.1 Hlavní změny v novém zákoně Nový zákon o platebním styku zavádí pojem „rámcová smlouva“, rozumí se tím všechny smlouvy o platebních sluţbách, např. smlouva o běţném účtu, smlouva o platební kartě, smlouva o pouţívání elektronických kanálů, aj., všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky k jednotlivým sluţbám. Ze zákona není potřebné hromadně měnit a podepisovat konverzní smlouvy k 1. 11. 2009. Tak jak je tomu na příkladu Československé obchodní banky ta upravila dle podmínek nového zákona o platebním styku smluvní dokumentaci pro nové klienty, kteří podepisují smlouvy od 1. 11. 2009. Dále upravila Všeobecné obchodní podmínky (VOP), kde došlo k odstranění částí upravujících hotovostní a bezhotovostní platební styk, včetně lhůt. Zařadila do podmínek odkaz na nově vzniklý Reklamační řád. Podmínky pro vedení účtu a platební styk jsou nově vytvořené, velká část je přemístěná z původního znění VOP a z Podmínek pro vedení účtu. Aktualizovala dle poţadavků zákona i Podmínky pro platební karty a Podmínky pro jednotlivé sluţby elektronického bankovnictví. Stávající klienti, kteří mají jiţ smluvní vztah s bankou uzavřen, a jehoţ součástí jsou i VOP a Podmínky produktové byly upozorněni na změnu těchto podmínek a mají je k dispozici, jak v pobočkách banky, tak na internetových stránkách. Výpověď rámcové smlouvy podané klientem se zkracuje podle nového zákona o platebním styku, na dobu 1 měsíce (dřívější lhůty se pohybovaly v rozmezí 45 dní aţ 2 měsíců). Za vypovězení rámcové smlouvy ze strany klienta, která trvala déle jak 12 měsíců, banky nemohou uplatňovat poplatek za zrušení účtu. Výpovědní doba ze strany banky se prodluţuje na 2 měsíce u všech platebních sluţeb. Všechny změny v průběhu trvání rámcové smlouvy s klientem a případnou aktualizaci musí banky oznámit nejpozději 2 měsíce před účinností změny. Informační povinnost banky. Na banky přechází důkazní břemeno v oblasti informační povinnosti, tj. musí klientovi v případě sporu prokázat, ţe mu všechny zákonem o platebním styku vyţadované informace poskytla nebo jej s nimi seznámila v uvedených lhůtách. Banka musí vůči klientovi plnit řadu informačních povinností jiţ před uzavřením smluvního vztahu rámcové smlouvy pro klienty, resp. smlouvy o jednorázové platební transakci pro neklienty. Neklienta musí banka seznámit před provedením jednorázové 44

transakce, coţ je převáţně hotovostní operace s informacemi o podkladech nutných k jejímu provedení, a lhůtách a poplatcích s tím spojených, přičemţ na jeho ţádost mu musí tyto informace poskytnout. Banka musí plnit řadu informačních povinností i v průběhu smluvního vztahu s klientem, klient má právo kdykoliv banku poţádat o poskytnutí obsahu rámcové smlouvy tj. VOP a produktové podmínky, můţe poţádat před provedením transakce o poskytnutí informací o lhůtách pro provedení platby a všech poplatcích vztahujících se k platbě. Povinnost informovat klienta bankou o platebních transakcích provedených na/z platebního účtu v intervalu, který nesmí být delší neţ 1 měsíc a zdarma. Zákon stanovuje, ţe informace budou poskytovány nebo zpřístupňovány dohodnutým způsobem. Odborníci se jiţ shodli, ţe pro splnění zákona postačí zaslání výpisu elektronickou cestou. Klient se nemůţe vzdát nároku na informaci. Hotovostní a bezhotovostní styk – zkrácení doby převodu peněz. Banka musí provést bankovní převod nejpozději do 2 dnů, zatímco před účinností nového zákona byla lhůta převodu o den delší. V případech kdy se jedná o připsání prostředků na účet ať vloţením hotovosti nebo bezhotovostním převodem v rámci jednoho peněţního ústavu jsou a byly prostředky připisovány ihned, je-li účet ale v jiném peněţním ústavu budou peněţní prostředky připsány na účet příjemce následující pracovní den po provedení vkladu či odepsání z účtu příkazce. U zahraničních platebních příkazů do států

EU/EHP v měnách členských států lze

provádět dle nového zákona zpoplatnění pouze metodou SHARE, tzn., kaţdý z účastníků předmětné platby si zaplatí výlohy své bance. Nově zákon zavedl moţnost poţadovat zpět zaplacenou částku u inkasa, banky, aby se pokud moţno vyhnuly problémům s vracením částek strţených klientovi, který nesouhlasí s její výší, upravují i inkasní platby a to určením limitu jako povinného údaje při zdávání inkasní platby a dalšího povinného údaje a tím je období, ke kterému se vztahuje limit inkasa. Platební karty podle nového zákona o platebním styku se zavádí blokace platební karty zdarma a další změnou je omezená odpovědnost za neautorizované transakce ze ztraceného, odcizeného nebo zneuţitého platebního prostředku, včetně platebních karet do výše 150 EUR. V ustanovení § 116 se píše v jednotném čísle, ţe plátce nese ztrátu z neautorizované platební transakce, tím vznikla určitá nejasnost k výkladu zákona, banky si výklad přepracovaly do svých podmínek s tím, ţe píší: u oprávněné reklamace 45

neautorizované platební transakce nese klient ztrátu do výše ekvivalentu 150 EUR (za jednotlivou transakci). To by ale znamenalo, ţe pokud by zloděj pouţil kartu třeba 5x a kaţdá transakce by byla do výše 150 EUR, tak by klient nesl odpovědnost za všech 5 neoprávněných výběrů. Toto podle odborníků neodpovídá správnému výkladu evropské směrnice, kde se hovoří o celkové ztrátě za zneuţití do okamţiku nahlášení bance. Rozšířená působnost finančního arbitra, v novém zákoně byl zrušen limit na moţné spory, který byl dán výší 50 000 EUR, působnost finančního arbitra při řešení stíţností se rozšiřuje i na další poskytovatele a uţivatele platebních sluţeb, které sluţbu poskytují v omezeném rozsahu v rámci neregulovaných poskytovatelů platebních sluţeb.

3.3 Specifika bankovní smlouvy o běžném účtu a její náležitosti Jak bylo jiţ uvedeno, zřízení běţného účtu představuje jeden z výchozích bodů vzájemných vztahů mezi klientem a bankou. Běţný účet (za tento je moţné povaţovat ve své podstatě i různá osobní konta, ţirové účty, dispoziční účty) je účet, který vede banka pro klienta, jehoţ hlavní funkcí je provádění platebního styku. Ve vyspělých zemích se běţný účet dnes jiţ stal jednou ze sluţeb kaţdodenní potřeby. To s sebou přináší otázku, zda banka je povinna klientovi zřídit účet či nikoli. V tomto směru jsou rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, ale obvykle je banka ochotná zřídit účet, na základě kterého je klient stále ve věřitelském vztahu vůči bance, ostatní produkty jsou jiţ zpravidla podmíněny dostatečnou bonitou klienta.104 Prostředky na běţném účtu vykazují vysokou likviditu, jsou klientovi kdykoliv přístupné a dispozice s nimi není nijak omezena. Proto bývá tento typ účtu označován jako účet na viděnou, či šekovatelný (lze proti němu vypisovat šeky). U běţného účtu, na který veškeré kreditní obraty znamenají příjem plateb ve prospěch účtu, a debetní obraty zatíţení účtu odčerpáním určité částky, se nepředpokládá vznik debetního zůstatku. V bance, pokud se stane, ţe klient přečerpá svůj účet do nepovoleného debetu, vyhodnotí tuto situaci jako čerpání nesjednaného úvěru, a banka má ve smlouvě tuto situaci opatřenou moţností účtovat sankční úrokovou sazbu, která se pohybuje na úrovni 15- 30%.105 Rozhodující pro znění smlouvy o běţném účtu je její konkrétní úprava, která musí respektovat kogentní ustanovení v obchodním zákoníku. Banky vyuţívají z důvodů

104 105

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8.str.262 PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13.str. 217

46

přehlednosti a srozumitelnosti ve smlouvě o běţném účtu odkazy na obchodní podmínky a jsou-li součástí smlouvy o běţném účtu navázané další související produkty, tak také odkaz na produktové podmínky dalších vyuţívaných sluţeb. To, ţe část obsahu smlouvy můţe být určena odkazem na podmínky, jeţ jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé, nebo k návrhu přiloţené je zakotveno v obchodním zákoníku. Odchylná ujednání mají přednost před zněním obchodních podmínek, toto je dáno ustanovením § 273 obchodního zákoníku díl III – Jednání o uzavření smlouvy. Dále smlouva můţe odkazovat na sazebník banky a oznámení o výši úrokových sazeb. Podepsáním smlouvy se ţadatel stává majitelem účtu, osobou, které náleţí disponovat a nakládat s účtem a toto právo dispozice můţe přenést na jinou osobu na základě plné moci. Smlouva vzniká sepsáním, nikoli sloţením peněz na účet to znamená, ţe má konsensuální povahu. Jakékoli změny, které se týkají úprav účtu, ať změna podpisového vzoru, změna ve způsobu předávání informování klienta o stavu účtu výpisy, nebo zřízení, či zrušení účtu, a i dalších, navázaných sluţeb na běţný účet, můţe učinit pouze majitel účtu. Majitelem můţe být fyzická i právnická osoba. Pokud uzavírá smlouvu o běţném účtu nezletilá osoba, nakládat s účtem můţe zákonný zástupce nezletilého nebo v případě omezení způsobilosti tak zákonný zástupce omezeného majitele. Nakládání s účtem, čímţ rozumíme zřízení a jakoukoliv změnu a také ukončení vedení účtu majitelem, upravuje kogentní ustanovení § 709 odst. 3 obchodního zákoníku a je třeba ho odlišit od moţnosti disponovat s peněţními prostředky na účtu, dispozici můţe majitel účtu předat i jiné osobě prostřednictvím podpisového vzoru. Ten je součástí smlouvy a podpisové vzory slouţí pracovníkům banky k ověření totoţnosti oprávněné osoby a autorizaci příkazu.106 Banky vedou účty v českých korunách a ve vybraných cizích měnách na základě podepsané smlouvy mezi bankou a majitelem účtu.

3.3.1 Náležitosti smlouvy o běžném účtu Náleţitosti smlouvy o běţném účtu jsou rozděleny na obligatorní a fakultativní. Platná smlouva o běţném účtu musí mít tyto nejdůleţitější části: Závazek, ve kterém se banka zavazuje zřídit běţný účet od stanovené doby pro majitele účtu. Tento účet musí být 106

PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13.str. 221

47

v určité měně poţadované majitelem účtu. Banka se dále zavazuje na otevřený běţný účet přijímat vklady a platby a nakonec se banka zavazuje uskutečňovat ze zřízeného účtu platby a výplaty. Obligatorní náleţitostí je stanovení smluvních stran. V ustanovení § 709 obchodního zákoníku je přesně stanoveno, jakým způsobem musí být majitel označen ve smlouvě o běţném účtu.

V případě, ţe uzavírá smlouvu fyzická osoba je označena jménem a

příjmením, rodným číslem, nebo datem narození v případě cizince a bydlištěm. Pokud uzavírá smlouvu obchodní firma – fyzická osoba podnikatel ještě místo podnikání a identifikační číslo. V případě právnické osoby je označením majitele uvedení obchodní firmy, nebo názvu v případě, ţe jde o osobu nezapsanou v obchodním rejstříku, sídla majitele a identifikačního čísla, pokud bylo přiděleno. Banky jsou povinny identifikovat zájemce o zaloţení běţného účtu a v případě, ţe tito odmítnou, banka nesmí smluvní vztah uzavřít. Povinnost identifikace bance vyplývá také ze zákona č. 253/2008 Sb., zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Fakultativní náleţitosti smlouvy o běţném účtu jsou vyjmenovány v § 709 odst. 2) obchodního zákoníku, v praxi jsou tyto náleţitosti smlouvy z velké části uvedeny ve všeobecných obchodních podmínkách banky, pakliţe je neupravuje přímo smlouva. Jedná se o určení osob, které jsou oprávněné nakládat s peněţními prostředky, pravidla úročení, výši a způsob placení úroků, stanovených ze zůstatku na účtu, popřípadě ujednání, ţe úroky nebudou placeny, způsob a frekvence předávání výpisů o stavu účtu, stanovení poplatků, které jsou spojené s vedením účtu a způsob jakým majitel účtu poplatky bance zaplatí, výši úplaty lze sjednat i odkazem na ceník neboli sazebník banky. 107 Pokud na běţném účtu není dostatek peněţních prostředků, aby mohly být prováděny transakce, lze sjednat k běţnému účtu formu povoleného přečerpání tzv. kontokorent. Ten je kombinací běţného účtu a úvěrového účtu, není nutnou podmínkou, ale banky ho většinou nabízejí klientovi, ve formě určitých typů balíčků, kde propojením běţného účtu s povoleným přečerpáním poskytují klientovi určitou výši rezervy na neočekávané výdaje. Například je tato forma vyuţívána hodně studenty, kteří ke svým studentským kontům tuto sluţbu vyţadují. 107

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ostrava Hrabůvka : Sagit, 2008. 350 s. ISBN 978-80-7208-684-9

48

Nakládání s peněţními prostředky na účtu upravuje opět ustanovení kogentní § 710 odst. 2, který říká, ţe s peněţními prostředky na účtu jsou oprávněny nakládat pouze osoby uvedené v podpisových vzorech předaných bance majitelem účtu, nebo osoby určené ve smlouvě samotné. Podpisové vzory musí mít náleţitosti plné moci a banka je oprávněna nakládat s prostředky pouze v případech, kdy tak stanoví zákon nebo smlouva o běţném účtu. V podpisovém vzoru musí být uveden i majitel účtu, jinak by nemohl nakládat s prostředky na účtu. V praxi to znamená, ţe banka provede jen příkaz, který je podepsán shodně s podpisovým vzorem. Problémy při posuzování podpisů na příkazech disponentů se v praxi objevují velmi často a tím se také stává, ţe jsou nezpracované příkazy, které vykazují znaky podezřelého podpisu vráceny zpět klientovi, a z tohoto důvodu se stává, ţe není určitá platba odúčtována včas. Banka má povinnost a důsledně ji dodrţuje kontrolovat shodu podpisu na příkazu s uloţeným podpisovým vzorem. Stávají se i případy, kdy se někdo podvodným způsobem pokouší bance předloţit padělaný podpis disponenta, zde pokud je podpis velmi zdařilý a v bance, ač jsou pracovníci proškolováni na pravost podpisů, nemohou být všichni tak zdatní v grafologii, jako odborníci na tuto problematiku. Banka nese i v tomto případě odpovědnost za zneuţití prostředků. Stalo se i běţnou praxí, v zájmu ochrany prostředků na účtu, vyuţívat zpětné zavolání disponentovi, kde si pracovníci banky ověřují komunikací úmysl podání platebního příkazu. Nakládat s penězi na účtu můţe disponent i jinými prostředky neţ jsou platební příkazy. Formy těchto mohou být například příkaz k úhradě, příkaz k inkasu, šek nebo platební karty. Velmi často se jedná o nakládání s prostředky na účtu i prostřednictvím telefonického nebo elektronického bankovnictví. V těchto případech, obdrţí disponující osoba od banky určité kódy, tyto je disponent povinen chránit před zneuţitím, neboť banka jiţ nemůţe zjistit, zda poţadovaný příkaz ke zpracování, který byl předán těmito kanály, nebyl zneuţit. V případě platebních karet, které jsou velmi vyuţívaným prostředkem, obdrţí klient tzv. PIN ( personal identification number). I při vyuţívání sluţeb elektronických kanálů, které mohou mít podobu, telefonického bankovnictví tím rozumíme telefonní kontakt s pracovníkem tzv. call centra, nebo GSM banking, coţ je obsluha účtů přes mobilní telefony, které mají tuto sluţbu nastavenou od operátora mobilní sítě a neposlední řadě i uţivatelsky nejpříjemnější sluţba internetového bankovnictví je podporována a chráněna pro přístupy na jednotlivé kanály vydáním série 49

PINů a hesel a u internetbankingu

i formou autorizovaného podpisu v podobě buď

zaslaného kódu formou SMS zasílaného na mobilní telefon, nebo autorizovaného podpisu na čipové kartě k uvedené sluţbě. Způsob nakládání s prostředky na účtu pomocí elektronických kanálů je v bankách velice propagovaný, umoţňuje přístup klientovi k jeho účtu 24 hodin denně a minimální nebo nulové poplatky za pouţívání sluţeb a transakce jimi zpracované. Otázka je v ochraně a zabezpečení jednotlivých přístupů, které se pomocí technických moţností neustále vyvíjejí a banky se snaţí spolupracovat na tomto vývoji ve prospěch co moţná nejdokonalejšího zabezpečení peněţních prostředků svých klientů. Povinností banky je oznamovat majiteli účtu informace o probíhajících operacích a výši zůstatku, tuto povinnost má dle platné právní úpravy vţdy jednou měsíčně a to formou dohodnutou ve smlouvě. Klient by si měl provedené operace na svém účtu zkontrolovat a z důvodu reklamačních lhůt co nejdříve informovat pobočku své banky v případě jakýchkoliv nesrovnalostí na účtu. Lhůty na připsání a odepsání peněţních prostředků na účtu jsou také vymezeny v zákoně o platebním styku a dále určeny v ustanovení § 713 obchodního zákoníku. Majitel účtu má právo na úroky z uloţených peněţních prostředků. Výše úrokových sazeb i případné změny jsou stanoveny v oznámení banky o úrokových sazbách. V případech, kdy si banka nesjedná s klientem výši úroků, které náleţí vyplatit klientovi je v ustanovení kogentním §714 odst. 4 stanoveno, ţe úroková sazba činí polovinu diskontní sazby stanovené Českou národní bankou ke dni, k němuţ se úroky připisují k zůstatku na účtu. Smlouva o běţném účtu zaniká výpovědí, kterou můţe podat jak klient nebo banka. Výpověď vyţaduje písemnou formu. Klientem vypovězená smlouva zaniká dnem doručení výpovědi bance, v případě výpovědi účtu bankou zaniká s účinností ke konci kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, v němţ byla výpověď doručena majiteli účtu. To platí i v případech, kdy se nedoručená výpověď vrátí zpět bance, jedná se o právní úpravu zakotvenou v zákoně tzv. fikce doručení. Po zániku smlouvy musí banka vypořádat pohledávky a závazky na účtu a účet zrušit, dle nové úpravy zákona o platebním styku musí banka zrušit účet ve lhůtě 1 měsíc. Majitel účtu má povinnost vrátit bance platební karty vydané k účtu a tiskopisy šeků, které mu banka vydala. V případě, ţe majitel účtu zemřel, ustanovení § 715a) odst. 1 obchodního zákoníku stanoví, ţe smrtí majitele účtu smlouva o běţném účtu nezaniká. Banka pokračuje v přijímání prostředků na účet i ve výplatách a platbách z účtu. Majitel má právo stanovit, 50

aby ve výplatách a platbách banka nepokračovala v případě jeho smrti, pak banka, co se hodnověrným způsobem dozví, ţe majitel účtu zemřel, následujícím dnem platby a výplaty zastaví. Disponovat s účtem i nadále můţe oprávněná osoba, pokud toto zmocnění majitel neomezil jen po dobu jeho ţivota. Pokud je po smrti majitele účtu ustanoven správce dědictví, je tento nositelem práv a povinností zemřelého majitele běţného účtu.

3.4 Specifika bankovní smlouvy o úvěru a její náležitosti Úvěrové produkty jsou pro univerzální banky zdrojem značené části jejich aktiv. Z tohoto vyplývá i význam poskytování úvěrových produktů z hlediska výnosů banky, ale zároveň i z hlediska rizik banky. Banky poskytováním úvěrů umoţňují klientům určitým způsobem získat prostředky na financování jejich potřeb. Banky poskytují celou řadu různých druhů úvěrů. Existují rozdíly v přístupu k členění z primárních nebo doplňujících hledisek i rozdíly mezi jednotlivými bankami. Základní kritéria pouţívaná pro vymezení členění úvěrů a z nich vyplývající druhy úvěrů: 108 Členění úvěrů podle příjemce úvěru: z tohoto hlediska se rozlišuje mezi subjekty jako je stát, municipality a veřejnoprávní subjekty, podnikatelské subjekty, které se člení dále podle velikosti a právní formy a nakonec máme fyzické osoby. Členění podle formy poskytnutí úvěru, banky poskytují úvěry ve dvou základních formách- peněţní úvěry, tyto jsou poskytovány v likvidních penězích a to buď v hotovosti, ale častěji bezhotovostním převodem. Klient splácí v dohodnuté době, částku přijatého úvěru včetně úroků. Druhou formou jsou závazkové úvěry a záruky, ty naopak neznamenají přijetí likvidních prostředků. Banka se tímto úvěrem zaručuje za svého klienta a zavazuje se splnit jeho závazek v případě, ţe tak neučiní sám.109 Členění úvěrů podle doby splatnosti, doba splatnosti se počítá podle doby, na kterou bylo dohodnuto splácení úvěru – krátkodobé jsou úvěry se splatností do jednoho roku, střednědobé od jednoho do pěti let, a dlouhodobé se splatností delší neţ pět let. Mezi další hlediska členění úvěrů je povaţován účel použití – neúčelové úvěry jsou poskytovány klientům bez vymezeného účelu a banka jiţ nesleduje uţití půjčených peněz, na druhé straně u účelových úvěrů je klient povinen doloţit účel úvěru, na který ve smlouvě byl úvěr navázán. 108 109

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8 str. 511 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8. str. 512

51

Členění úvěrů podle způsobu zajištění lze rozdělit na zajištěné, u nichţ je sjednána forma zajištění, můţe vyplývat ze specifika úvěru a nezajištěné, ty jsou poskytovány bez jakékoli formy zajištění. Posledním hlediskem členění je měna, ve které jsou úvěry poskytovány, můţe být měnou tuzemskou nebo zahraniční. V případě poskytnutého úvěru v zahraniční měně hovoříme o úvěru devizovém.110 Před poskytnutím úvěru bankou klientovi je základním bodem, který předchází podepsání smlouvy vlastní ţádost o úvěr, kterou ţadatel předkládá v bance, ve které se rozhodl úvěr čerpat. Banka na základě ţádosti o úvěr posoudí, zda a případně za jakých podmínek poskytnutí úvěru schválí či zamítne. Náleţitosti ţádosti mohou mít v různých bankách určité odlišnosti, ale za základní lze povaţovat: osobní údaje ţadatele fyzické či právnické osoby, doklad o oprávnění podnikání, údaje o výsledku podnikatelské činnosti (rozvaha výkaz zisků a ztrát), u fyzické osoby zaměstnance doloţení jeho příjmů, účel úvěru, výši a měnu, návrh předpokládaného čerpání a splácení úvěru, údaje o moţných zajištění poskytnutého úvěru a v neposlední řadě podrobný rozpis hospodaření ţadatele a jeho domácnosti ve vztahu na jeho výdajovou sloţku. Jednotlivé banky pro ţádosti o úvěr mají stanoveny určité postupy, pravidla a pevné zásady své úvěrové politiky, proto se můţe stát, ţe v případě nedosaţení daných podmínek jedné banky můţe uspět při poţádání o úvěr v bance druhé, která můţe mít podmínky postavené na jiné úvěrové politice.

3.4.1 Náležitosti smlouvy o úvěru Smlouva o úvěru je konsensuální povahy, tzn., ţe vzniká uzavřením dohody o poskytnutí peněţních prostředků, a ne jejich reálným poskytnutím. Kogentní ustanovení smlouvy o úvěru má § 499 obchodního zákoníku, který stanoví, ţe za sjednání závazku věřitele na peněţní prostředky poskytnuté dluţníkovi lze sjednat úplatu, jestliţe poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.111 Ostatní ustanovení ve smlouvě o úvěru mají dispozitivní charakter. Subjekty, jako jsou banky a jejich právní oddělení mají zájem na velmi pečlivě připravené smluvní dokumentaci. Čím kvalitnější úvěrová smlouva jako základ, tím úspěšnější zvládnutí úvěrového rizika banky. Na kvalitní smluvní dokumentaci je postaven perspektivní vztah s klientem, s co moţná vyloučenou moţností hledání dluţnického

110

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8 str. 512

111

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ostrava Hrabůvka : Sagit, 2008. 350 s. ISBN 978-80-7208-684-9

52

manévrování. Mezi základní náleţitosti úvěrové smlouvy patří především tyto dvě podstatné. Určení smluvních stran, přesně a nezaměnitelně, banka vystupuje v postavení věřitele a klient, jako příjemce úvěru na straně druhé. Klientem v úvěrové smlouvě můţe ze zákona být fyzická osoba, nebo právnická osoba, (tedy i obec, kraj, město). Druhou podstatnou náleţitostí je výše a měna úvěru, přičemţ dluţník má povinnost v této měně úvěr včetně úroků splatit věřiteli. Dispozitivní ustanovení smlouvy stanoví další náleţitosti, kterými můţe být odkaz na úvěrovou ţádost, na základě kladného vyhodnocení ţadatele o úvěr a v případě jeho kladné analýzy obsahuje smlouva závazek věřitele poskytnout na ţádost dluţníka v jeho prospěch peněţní prostředky, které se dluţník zavazuje vrátit i s úroky. Lhůtu, ve které můţe dluţník úvěr čerpat. Pokud není lhůta ve smlouvě o úvěru stanovena, můţe dluţník nárok uplatnit, dokud poskytnutí úvěru některá strana nevypoví. Dluţník, jestliţe není ve smlouvě stanovena výpovědní lhůta, můţe poskytnutí úvěru vypovědět s okamţitou účinností a věřitel ke konci následujícího kalendářního měsíce, po měsíci v němţ byla výpověď doručena.

U smlouvy, kde je stanoven účel pouţití, banka můţe omezit poskytnutí

peněţních prostředků čerpání na prokazatelně stanovený účel úvěru ve smlouvě. Výši úroků, které je dluţník povinen zaplatit z úvěrované částky stanovuje další z ustanovení smluvní dokumentace o úvěru. Výše úroků je dána procentní sazbou na roční bázi, v případě, ţe by výše úroků nebyla ve smlouvě sjednána, platí dluţník úroky v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.112 Splatnost úroků plyne ze závazku platit úroky se závazkem vrátit pouţité peněţní prostředky. U úvěrů, jejichţ délka splatnosti je delší jak jeden rok, jsou úroky splatné koncem kaţdého kalendářního roku. Je-li úvěr splatný do jednoho roku, jsou úroky splacené společně se závazkem vrácení peněţních prostředků. Je-li ve smlouvě o úvěru dohodnuto, aby byly půjčené prostředky spláceny ve splátkách, jsou úroky splatné v den splatnosti kaţdé splátky. Od 1. 1. 2002 nabyl účinnost Zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., který stanoví povinnost 112

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ostrava Hrabůvka : Sagit, 2008. 350 s. ISBN 978-80-7208-684-9

53

úvěrovým institucím uvádět ve svých nabídkách spotřebitelských úvěrů roční procentní sazbu nákladů (RPSN), coţ je v procentní jednotce vykázaná výše úrokové sazby úvěru, která je podstatnou součástí RPSN a další náklady spojené s úvěrem například správa úvěrů, poplatek za poskytnutí úvěru, případně doplňkové pojištění úvěru, kterou musí spotřebitel zaplatit za období jednoho roku. Banky tuto výši RPSN zakomponovali do ustanovení svých smluv a klienta takto informují o celkové výši nákladů, které zaplatí za poskytnutí finančních prostředků od věřitele. Dalšími dispozitivními ustanoveními je upravena smlouva o úvěru o povinnosti dluţníka vrátit poskytnuté prostředky ve sjednané lhůtě.

Pokud byly prostředky poskytnuté

s přistoupením zajištění úvěru a zajištění ztratí svou hodnotu, nebo úplně zanikne, je dluţník povinen zajištění úvěru doplnit na stanovenou výši, pod podmínkou v případě neučinění v daný termín odstoupení od smlouvy ze strany věřitele, a poţadovat zpět vrácení dluţné částky i s úroky. Věřitel můţe také odstoupit od smlouvy z důvodu neplacení splátek dluţníkem, který nezaplatil více neţ dvě splátky, nebo jedné splátky po dobu delší jak tři měsíce. Účel úvěru, jestliţe jsou poskytnuté peněţní prostředky k vymezenému účelu ve smlouvě o úvěru a dluţník je pouţije na jiný účel, je také věřitel oprávněn odstoupit od smlouvy, a poţadovat vrácení prostředků bez zbytečného odkladu. V bankovní smlouvě o úvěru jsou ještě další náleţitosti smluvního ujednání, jako je způsob čerpání a splácení úvěru, objekt úvěrování v případech typů úvěrů na bydlení či hypotečních úvěrů, poplatek související se zpracováním úvěru, případně i v některých bankách pouţívaný poplatek za podání ţádosti na úvěr. Specifické podmínky například postup banky v případech, kdy je ohroţeno splácení úvěrového účtu. Tak, jak je tomu u smlouvy o běţném účtu, jsou součástí smlouvy o úvěru opět podmínky o poskytování úvěrů., ve kterých jsou podrobněji specifikovány práva a povinnosti dluţníka i věřitele. Smlouva o úvěru můţe zaniknout buď splněním smlouvy, coţ znamená řádné zaplacení půjčené částky i s úroky. Smlouvu lze splatit i předčasně na základě poţádání klienta, banky se však této moţnosti brání a tudíţ je v některých peněţních ústavech tato ţádost zpoplatněna výší v procentech z poskytnutého úvěru, aby spíše případně ţadatele o předčasné zaplacení odradily od jejich záměru.

54

Druhou z moţností zániku smlouvy je dohoda obou smluvních stran. Banka můţe téţ odstoupit od smlouvy z příčin, kdy byl úvěr pouţit v rozporu s účelem vymezeným ve smlouvě, nebo pouţití smluveného účelu je nemoţné, a v případech, kdyţ je dluţník v prodlení s vrácením splátek. A poslední moţností zániku úvěrové smlouvy je výpověď, kterou můţe podat kaţdá z obou stran a pokud není výpověď sjednána ve smlouvě, potom dluţník můţe výpověď podat s okamţitou účinností a banka na konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němţ byla doručena dluţníku.

3.5 Dotazníkové šetření - smlouva o běžném účtu a smlouva o úvěru Dotazníkové šetření zaměřené na smlouvu o běţném účtu jsem zvolila z důvodu četnosti poskytovaného produktu v bance. Jak jiţ bylo zmíněno v předešlých kapitolách, smlouva o běţném účtu se povaţuje za nejzákladnější produkt, bez kterého se jiţ dnešní moderní člověk téměř neobejde, tyto smlouvy se poskytují jiţ od útlého věku dítěte a v některých případech jdou s klienty aţ do konce ţivota. Smlouva o úvěru byla zvolena proto, ţe v dnešní společnosti je umoţněno poskytnutím finančních prostředků krýt individuální potřeby lidí, a tím přispívat ke zvýšení jejich blahobytu. Tento trend je především v oblasti financování bydlení i velice prospěšný, protoţe z důvodu zvyšování trţních cen na pořízení bydlení by mnohým zájemcům bez moţnosti půjčit si cizí zdroje neumoţnilo bydlet. Cílem dotazníkového šetření je především porovnání a znalost problematiky smluvní dokumentace k uvedeným smlouvám, jejich pochopením, uvědomováním si práv klienta a povinností plynoucích z podpisu smlouvy s bankou, která je v postavení odborníka vůči veřejnosti, a z neznalosti toho co podepisuje klient, můţe v konečném důsledku při závaţnějších problémech docházet ke stíţnostem a ţalobám jak u finančního arbitra, tak u soudů. Otázky v dotazníku byly směrovány na oblast pochopení a srozumitelnosti smluvní dokumentace klientskou veřejností. Ze vzorku se dá usoudit a kvantifikovat, vyjádření se klientů k problematice jako převaţující skutečnost pro širší spektrum především retailových klientů všech bank. Informace byly získány na základě písemného dotazníku, který jsem zvolila z důvodu malé finanční náročnosti a je přiloţen jako příloha k bakalářské práci (Příloha č. 1 Dotazník). V prostorách banky jsem oslovila klienty i neklienty a poţádala je o vyplnění anonymního 55

dotazníku, na jehoţ vyplnění měli dotazovaní dostatek času i soukromí. Takto postupovali i kolegové v jiných bankách, které jsem poţádala o spolupráci. Dotazníkové šetření bylo prováděno v bankovních ústavech ČSOB, Poštovní spořitelna, Česká spořitelna a Komerční banka. Při sestavování dotazníku, jsem vyuţila otázek nástrojových, abych získala důvěru klienta, tyto otázky nebudou samotným předmětem hodnocení. Další otázky jsou uzavřené s moţnostmi odpovědí ANO- NE – PRŮMĚR. V dotazníku je zařazena i jedna otázka otevřená s moţností vyjádření se k jakýmkoliv připomínkám, nebo námětům. Metodicky jsem otázky směřovala do čtyř hodnocených oblastí, z nichţ vyplývají i hypotézy, které jsem stanovila pro svůj cíl zjištění pomocí kvalitativní metody pochopení pravidel a zájmu skupiny obyvatelstva o sluţby bank a jejich vyuţívání, porozumění předkládaných dokumentů k podpisu a stanovení ceny za vyuţívané sluţby. -

Seznámení se smluvní dokumentací

-

Porozumění smluvní dokumentaci

-

Spokojenost se sluţbami bank

-

Znalost a pochopení ceny za sluţby

Otázky jsem koncipovala stručně a srozumitelně, pouţila jsem krátké věty, s vyvarováním se sugestivních otázek.

3.6 Vyhodnocení dotazníkového šetření Na dotazníkové šetření bylo pouţito 150 kusů dotazníků, z nichţ se mi zpět vrátilo, respektive mohlo být pouţito k vyhodnocení z důvodu správného vyplnění 138 kusů. Hodnocení jsem rozdělila do čtyř oblastí, do kterých jsem zařadila vybrané otázky z dotazníku. V daných oblastech byl vyuţit určitý počet otázek, proto pro můj výpočet byl důleţitý faktor součtu odpovědí z jednotlivých otázek a vyjádření v procentech.

56

1. Oblast – dostatečné seznámení se smluvní dokumentací

Otázky v dotazníku byly zaměřené na zjištění, jak jsou klienti obezřetní při podepisování smluv v bance a zda vyuţívají plně informování se o bankovních sluţbách, kaţdý klient by měl být seznámen podrobně s textem smlouvy a v případě, ţe nerozumí některým z bodů, měl by si je nechat vyloţit odborníkem z banky. Tabulka č. 2113:

Seznámení se smluvní dokumentací

Škála hodnocení Ano Ne Průměr

Graf č. 1114:

Počet odpovědí Vyjádření v % 102 36,96 125 45,29 49 17,75

Seznámení se smluvní dokumentací vyjádřené v %

Do této kategorie jsem zařadila otázky č.: 8. Při uzavírání smluvního vztahu o běţném účtu a úvěru na pobočce své banky jste byl/a dostatečně seznámen/a s obsahem smluvní dokumentace? 10. Při uzavírání smluvního vztahu o běţném účtu a úvěru na pobočce své banky jste byl/a seznámen/a se všeobecnými a produktovými podmínkami? 113 114

Vlastní tvorba Vlastní tvorba

57

Dotázaní v této v oblasti seznámení se smluvní dokumentací odpovídali, ţe nejsou spokojeni s informacemi, které obdrţeli a to ve výši nad 45%, naopak spokojeno bylo téměř 37% dotázaných. Větší část záporných odpovědí se nacházelo u otázky podmínek, které jsou součástí smlouvy, domnívám se, ţe jsou natolik obsáhlé, ţe bankovní poradci klienty informují a upozorňují je jen na nejdůleţitější ustanovení podmínek. 2. Oblast – porozumění smluvní dokumentace a příloh Tato oblast byla zaměřena na porozumění produktových a všeobecných podmínek, na které jednotlivé banky odkazují ve svých smluvních ujednáních. Zda klienti jsou při podepisování smlouvy seznámeni řádně s uvedenými podmínkami a zda jim dostatečně rozumí. Tabulka č. 3115: Porozumění

Škála hodnocení Ano Ne Průměr

Graf č. 2116:

115 116

smluvní dokumentaci

Počet odpovědí 103 140 33

Vyjádření v % 37,32 50,72 11,96

Porozumění smluvní dokumentace vyjádřené v %

Vlastní tvorba Vlastní tvorba

58

Do druhé kategorie byly zařazeny otázky č.: 7. Před podpisem bankovní smlouvy si vţdy dokumentaci celou řádně pročtete? 11. Jsou pro Vás uvedené podmínky a sazebník banky dostatečně přehledné a srozumitelné? I v této oblasti odpovídali dotázaní, ţe nerozumí dostatečně smlouvám, které podepisují, ať z příčiny ţe si sami nepřečtou to, co podepisují, a nebo smlouvy nejsou před podpisem celé řádně okomentované pracovníky banky. Totéţ platí směrem k podmínkám a sazebníkům banky, které jsou v některých případech napsány tak sloţitě, ţe i sami pracovníci se neorientují v uvedených cenách dostatečně rychle a profesionálně. Zápornou odpověď zaškrtlo téměř 51% a o 37% dotázaných se dá říci, ţe dobře rozumí podepsané smlouvě a svým právům a povinnostem z ní vyplývající.

3. Oblast – Spokojenost s nabízenými službami Oblast číslo tři byla především zaměřena na spokojenost klientů se sluţbou banky. Z uvedeného výsledku vyplývá, ţe se lidé bez běţného účtu nejen neobejdou, ale jsou s poměrně pestrou nabídkou sluţeb spokojeni.

Tabulka č. 4117: Spokojenost

Škála hodnocení Ano Ne Průměr

117

se službami

Počet odpovědí 397 141 14

Vlastní tvorba

59

Vyjádření v % 71,92 25,54 2,54

Graf č. 3118: Spokojenost

se službami

Do třetí kategorie byly zařazeny otázky č. 12. Jste spokojen/a s rozsahem nabízených druhů úvěrů u banky? 16. Jste spokojen/a s kvalitou běţného účtu splňuje Vaše poţadavky? 17. Jste spokojen/a s kvalitou úvěrového účtu, splňuje Vaše poţadavky? 19. Pomáhají Vám bankovní produkty usnadnit způsob ţivota a zvyšování ţivotní úrovně? Oblast spokojenosti s nabídkou sluţeb banky byla hodnocena velice pozitivně, téměř 72% dotázaných je se sluţbami a nabídkou bank spokojeno. Nespokojenost vyjádřilo 26% dotázaných.

4. Oblast – Znalost a pochopení ceny za služby Oblast cen je v bankovnictví veřejností vnímána jako zcela zásadní, komunikace ohledně cen sluţeb za jednotlivé nabízené bankovní produkty je i pro banku důleţitá a je jedním z faktorů, ke kterým banka přihlíţí při tvorbě cenové politiky banky. Otázky z této oblasti byly zaměřeny také na praktické zjištění ceny za sluţby banky pro klienta, který chce konkrétně danou sluţbu vyuţít.

118

Vlastní tvorba

60

Tabulka 5119: Pochopení

Škála hodnocení

ceny za služby

Počet odpovědí

Ano Ne Průměr

Graf č. 4120: Pochopení

162 239 13

Vyjádření v % 39,13 57,73 3,14

ceny za služby

Do čtvrté poslední kategorie byly zařazeny otázky č.: 6. Při uzavírání smlouvy o úvěru byl/a jste seznámen/a s výší roční procentní sazby nákladů (RPSN)? 9. Je Vám dostatečně známá výše ceny, kterou zaplatíte za Vámi vyuţívané sluţby v platebním styku? 20. Poskytují Vám webové stránky banky určené pro klienta nebo poradenství na pobočkách banky Vámi poţadované informace? V oblasti poplatků se dotázaní vyjádřili v 58 % v negativním hodnocení a v pozitivním ve výši 39%. Tato oblast je velice medializována a z výsledků je přesto vidět, ţe si nejsou klienti schopni zjistit cenu za vyuţívané sluţby a produkty a ne úplně dobře jsou schopni zveřejněné informace aplikovat ke svému vyuţití. 119 120

Vlastní tvorba Vlastní tvorba

61

Při dotazníkovém šetření bylo dosaţeno vysoké návratnosti, neboť byli osloveni přímo přicházející klienti do poboček bank, některé dotazníky ale lidé nevyplnili zcela správně a tak musely být vyřazeny. Dotazníkové šetření především ukázalo, ţe převaţuje skupina klientů, kteří i přes veškerou péči pracovníků bank neporozumí zcela přesně podepisované dokumentaci, především jde o obsáhlé podmínky bank.

3.7 Komparace zkoumaných smluv mezi bankami Smluvní dokumenty v bankách jsou připravovány týmy právníků a je jím věnována náleţitá pozornost. Splňují základní poţadavky kogentních ustanovení, které upravují smluvní typy dokumentů. Z důvodu jednoduššího zpracování v bankovním provozu jsou připravené jednotlivé druhy smluvní dokumentace do tzv. formulářů, které se vyplněním stanovených údajů přes programy bank, které pouţívají pro svou potřebu, přenesou do smlouvy a ta je velice rychle připravena pro klienta k podpisu. Tímto způsobem mají banky i ochráněnu skutečnost, ţe v případě nepovolených vpisů nemůţe dojít na pobočkách bank k chybě a nemůţe být smluvní typ ohroţen neplatností z důvodu, kdy by se jednotlivé strany o své vlastní vůli pokusili měnit jiţ daná ustanovení smluvní dokumentace. Při srovnávání jednotlivých smluv o běţném účtu a o úvěru jsem vyuţila moţnosti porovnat smluvní dokumentaci z bankovních ústavů: Československá obchodní banka, a.s.; Poštovní spořitelna; Komerční banka, a.s.; Česká spořitelna, a.s. K uvedenému výčtu bankovních ústavů uvádím, ţe Poštovní spořitelna je druhou obchodní značkou Československé obchodní banky, co se týká rozsahu pobočkové sítě, jsou obě dvě značky v silné pozici na českém trhu. Poštovní spořitelna je korespondenční bankou, která se zaměřuje na masový trh, a má poněkud odlišnou formu smluvní dokumentace u smlouvy o běţném účtu, z toho důvodu, aby se přizpůsobila obsluze klientů i na obchodních místech České pošty. Proto jsem v komparaci zvolila Poštovní spořitelnu, v případě porovnání smluv jako samostatný subjekt, u smlouvy o úvěru je jiţ dokumentace totoţná s Československou obchodní bankou.

3.7.1 Smlouva o běžném účtu Smlouvy jednotlivých porovnávaných bankovních ústavů se nazývají podle názvů produktů, které jsou jejich nositelem, například běţný účet v ČSOB upravuje Smlouva o 62

ČSOB Aktivním kontu, v KB je to Smlouva o zřízení a vedení Perfekt konta, v ČS Smlouva o sporoţirovém účtu Osobní účet České spořitelny a v Poštovní spořitelně (PS) je smlouva nazývána Postţirový účet. (Příloha č.2 Smlouva o ČSOB Aktivním kontu)

Tabulka č. 6121: Komparace

smluv o běžném účtu

Ustanovení zakotvené ve smlouvě

ČSOB

KB

ČS

PS

Vymezení smluvních stran Předmět smlouvy Dispozice s prostředky na účtu Úročení účtu Četnost informování o stavu účtu Navázané další produkty ke smlouvě Poplatky s odkazem na sazebník Návaznost na VOP (produktové podmínky) Ustanovení o výpovědní lhůtě Nabytí účinnosti smlouvy

Součástí smluv jsou Všeobecné podmínky banky a Podmínky produktové vztahující se na produkty, které jsou otvírány automaticky v rámci podepsané rámcové smlouvy o běţném účtu, nebo jsou otvírány samostatně a o moţnosti propojení je ve smluvní dokumentaci pouze upozorňující odkaz. Z uvedeného porovnání v tabulce je patrné, ţe odlišnost ve smluvní dokumentaci o běţném účtu ve vybraných bankovních ústavech není velká. Specifika má jiţ zmíněná Poštovní spořitelna, jejíţ smluvní dokumentaci tvoří tři prvky společně a to jsou: Ţádost o zaloţení Postţirového účtu, Oznámení o otevření účtu a Podmínky pro běţné účty Poštovní spořitelny pro fyzické osoby-občany. V případě dalších vyuţívaných produktů propojených s obsluhou běţného účtu ještě jednotlivé produktové podmínky. Je to dáno především, tím, ţe se jedná o banku korespondenční a tudíţ na obchodních místech České pošty nedochází k on-line otvírání běţného účtu. Na zpracovatelském centru dochází ke 121

Vlastní tvorba

63

zpracování ţádosti a po otevření účtu je zasíláno písemně klientovi Oznámení o otevření účtu v případě, kdy bylo klientovi v jeho poţadavku vyhověno, v případě, ţe banka shledá důvod k zamítnutí jeho ţádosti o otevření účtu, ţadatel obdrţí v dopise zpět své podklady, které byly přiloţeny k ţádosti o otevření účtu (podpisový vzor včetně předaných dokumentů) a sloţenkou vrátí Poštovní spořitelna zpět i povinný první vklad. Všechny druhy smluv o běţném účtu mají dispozitivní ustanovení sepsána v krátké výstiţné formě. Banky vyuţívají pro podrobné informování klienta o parametrech otvíraného produktu a sluţeb, které daný produkt nese ustanovení s odkazem na příslušné a platné podmínky vystavené za tímto účelem jednotlivými bankami a klient ve smluvní dokumentaci stvrzuje svým podpisem souhlas a seznámení s těmito podmínkami. V podmínkách k účtu jsou poměrně obsáhle rozepisovány parametry vedení účtu, bezhotovostní platební styk, je rozdělen ještě na tuzemský platební styk a zahraniční platební styk, hotovostní styk, závěrečná ustanovení, vysvětlení pojmů, lhůty provádění platebního styku. Ve všeobecných podmínkách jsou ustanovení obecná, která se vztahují ke všem nabízeným produktům banky a jsou rozpracována dále do několika kapitol: společná ustanovení, zřizování, vedení a zrušení účtů, platební transakce, konverzní směnárenské operace, lhůty, reklamace, blokace, ceny a poplatky, úroky, daně, pojištění vkladů, vzájemná komunikace, bankovní tajemství a ochrana osobních údajů, závěrečná ustanovení. Banky mají i samostatně vyčleněn Reklamační řád pro klienty. (Příloha č.3 Podmínky pro vedení účtu a platební styk a Příloha č.4 Všeobecné obchodní podmínky ČSOB).

3.7.2 Smlouva o úvěru Bankovních úvěrů se poskytuje několik druhů, v komparaci jsem porovnávala smluvní dokumentaci k neúčelovému úvěru od bankovních ústavů Československá obchodní banka, Komerční banka, Česká spořitelna a Poštovní spořitelna. Smluvní dokumentace k úvěrovému účtu od Poštovní spořitelny je totoţná se smlouvou o úvěru Československé obchodní banky. I v případě smluv o úvěru jsou obchodní názvy jednotlivých produktů nebo sluţeb spojeny se smluvní dokumentací. Obchodní názvy produktů můţe banka jednostranně změnit, povinností banky je o této změně klienta vhodným způsobem informovat. Změna obchodního názvu nemá vliv na práva a povinnosti smluvních stran vyplývajících ze smlouvy, proto takovou změnu nepovaţují smluvní strany za změnu smlouvy o daném produktu či sluţbě. Odlišnosti jsou především v parametrech 64

jednotlivých druhů úvěrů a půjček, které banky nabízejí svým klientům, v mé práci se ale nezabývám hledáním té nejvýhodnější půjčky, proto nebudu srovnávat výši poplatků, úrokových sazeb a dostupnosti získání finančních prostředků od banky. Banky poskytují úvěrové produkty klientům aţ po splnění podmínek a prověření klientovi bonity na základě ţádosti o úvěr poţadovaného druhu. (Příloha č. 5 Smlouva o úvěru a Příloha č. 6 Obchodní podmínky pro ČSOB Spotřebitelské úvěry). Tabulka č. 7122: Komparace

smluv o neúčelovém úvěru

Ustanovení zakotvené ve smlouvě

ČSOB

KB

ČS

PS

Vymezení smluvních stran Předmět úvěrové smlouvy a účel úvěru Čerpání úvěru Úroční a poplatky za úvěr Způsob splácení a lhůty Úroky z prodlení a závazky klienta Ustanovení o zajištění úvěru Obchodní podmínky jako součást smlouvy Pojištění úvěru Rozhodčí doloţka Předčasné splacení úvěru Odstoupení od smlouvy ve zkr. lhůtě * * zkrácenou lhůtou je myšleno termín 14ti dnů od podepsání smlouvy

Smlouvy o úvěru neúčelovém se v uvedených bankovních ústavech zjištěným porovnáním lišily pouze v ustanovení o řešení sporů. Československá obchodní banka i Poštovní spořitelna jako druhá obchodní značka ČSOB jsou mezi velkými bankami jediné, které nevyuţívají moţnost řešit případné spory vyplývající ze smlouvy o úvěru rozhodčí doloţkou. Pro řešení sporů ČSOB a klient sjednávají místně příslušný obvodní soud pro Prahu 1. Otázka vyuţívání rozhodce je v poslední době také velice medializovaná. V případě rozhodování rozhodcem je důleţité vědět, ţe rozhodce rozhoduje nezávisle na právních předpisech a v tomto mohou být rozhodčí doloţky zrádné a nevyzpytatelné. Mají ale velkou výhodu v rychlosti jednání, naše soudy jsou velice zaneprázdněné a rozhodce spor můţe vyřešit i během několika týdnů a navíc za nepatrné náklady. Toto jednoinstanční 122

Vlastní tvorba

65

řízení nemá pro strany moţnost odvolání, rozsudek rozhodce je ihned platný a vymahatelný. V praxi to znamená pro banky rychlé řešení, jak vymoci zpět půjčené finanční prostředky klientovi. Z důvodu kvality sluţeb se klient nemusí bát, ţe by si banka, které velice záleţí na pověsti a dobrém jménu, dovolila výběr rozhodce či společnosti rozhodců, nějak podcenit a tato skutečnost je v bankách řešena velice kvalitním zadáním výběrového řízení na rozhodce, který musí být vţdy v nezávislé poloze vůči stranám, tudíţ i bance. Ve smlouvách o úvěru jsou jiţ produktové podmínky méně obsáhlé, oproti podmínkám k běţným účtům. Obchodní podmínky určují některé části smlouvy o úvěru a doplňují ji. Odchylná ujednání ve smlouvě mají vţdy přednost před zněním podmínek. Komparací smluvní dokumentace jsem dále zjistila, ţe odstoupit od smlouvy umoţňují jen některé banky. Dle právních předpisů je termín odstoupení od smlouvy 14 dnů od uzavření smlouvy moţný v České spořitelně a v Komerční bance. Československá obchodní banka a Poštovní spořitelna zase na rozdíl od KB a ČS umoţní klientovi ukončit úvěrovou smlouvu předčasným splacením kdykoliv o to klient písemně poţádá, za předčasné splacení si ČSOB účtuje poplatek v Poštovní spořitelně je umoţněno splatit úvěr zdarma.

66

4 Vyhodnocení a doporučení Bankovnictví, bankovní produkty a sluţby, bankovní smlouvy, to jsou oblasti, které jiţ současná společnost vnímá jako běţné a bez nichţ se téměř neobejde. Na malém vzorku z dotazníkového šetření bylo i zřejmé, ţe bankovní sluţby vnímají a hodnotí její uţivatelé velice kladně a jsou spokojeni s celkovou nabídkou i kvalitou na našem trhu. Současně jsou kritičtí k výši poplatků za finanční sluţby, coţ má i svá pozitiva, neboť se velmi dynamicky trh bankovních sluţeb mění a je důleţitá srozumitelná komunikace s klienty. A v trţní ekonomice je nejlepším regulátorem v bankovnictví znalý a sebevědomý klient, který dokáţe hájit svůj zájem a dává bankám zpětnou vazbu o svém názoru na poskytované bankovní produkty. V oblasti poplatků vidím i nedostatek týkající se smluvní dokumentace a souvisejících podmínek a sazebníků. Situace na trhu, banky přinutí změnit některé poplatky či nově některé účtování poplatků zavést. Klient je upozorněn na změnu podmínek informací, která je směrována ke klientovi ze všech bankou vyuţívaných informačních kanálů, jako je vyvěšené oznámení v prostorách poboček, na internetových stránkách banky a na písemných zprávách o zůstatcích účtů. Banka splnila zákonem dané ustanovení o informování klienta o nových skutečnostech, je ale jiţ na klientovi samotném v případě, kdyţ zjistí, ţe banka změnila podmínky, zda si sám nastuduje, nebo se nechá informovat pracovníky banky, jaké části se nově zavedená změna týká, pak má moţnost se vyjádřit, zda s uvedenou změnou souhlasí, nebo je pro něho nepřijatelná a z tohoto důvodu uvaţuje o změně bankovního ústavu. V případě, kdy klient změnu nezaregistruje, má se za to, ţe souhlasil s podmínkami, které mu byly předloţeny při sepisování smlouvy, ale skutečnost je jiná a pro klienta i můţe být nevýhodná. Doporučením by bylo podepsání dodatku ke smlouvě, při změně podmínek, na které se smluvní ustanovení odkazuje. Strany smlouvy by tak vţdy souhlasně projevily vůli pokračovat i nadále ve smluvním vztahu i při nových skutečnostech. Tato situace se týká především smlouvy o běţném účtu a souvisejícím platebním stykem prováděným na základě jmenované smlouvy.

67

Oblast platebního styku je také ta, která se mění často a především jednotlivé poloţky sazebníku. Je to také oblast, na kterou jsou v bance nejvíce podávány reklamace a stíţnosti klientů a v mnoha případech způsobené neseznámením se se změněnými podmínkami a cenou za sluţby banky. Ze zkoumaných smluv je smlouva o úvěru upravena dle platných právních norem a veškeré její změny vznikají pouze souhlasem obou smluvních stran na základě podepsaných dodatků ke smlouvě o úvěru. V úvěrové dokumentaci jsem nezjistila ţádný nedostatek. Z dotazníkového šetření je ale patrné stejně jako u smlouvy o běţném účtu, ţe si klienti při podepisování řádně nepřečtou smluvní dokumentaci, a v případě, ţe nerozumí všem ustanovením smlouvy nebo podmínek a nenechají si je řádně vysvětlit, pak z těchto příčin vznikají i případné stíţnosti. Například klient, který nedodrţí smluvené podmínky ohledně splácení úvěru je bankou upomínán, ţe nezaplatil splátku. Banka si dle platných sazebníků za upozornění klienta účtuje poplatky. Jedná se o stokorunové částky, které klientovi zvyšují jeho dluh vůči bance mimo úroků z prodlení, výši poplatků za avíza má klient moţnost zjistit pouze v sazebníku banky. Banky se zapojují do různých programů, působících především jako prevence na co moţná nejúspěšnější zvýšení finanční gramotnosti skupin obyvatelstva. Banky povaţují za velký problém především nedostatek informací o optimalizaci současné a budoucí spotřeby domácností. Některé banky jako je tomu v případě Poštovní spořitelny, která vyvinula nástroj, jak se vyvarovat přílišného zadluţení, kladou velký důraz na co nejlepší informování zájemců o úvěry. Slouţí k tomu různé semináře a spolupráce s organizacemi například s Asociací občanských poraden, které s jejich pomocí informují širokou veřejnost na téma dluhové problematiky. Zde přichází na řadu, při výběru úvěru kvalitní poradenství ze strany banky a jejich pracovníků, vysvětlení všech podmínek, které z půjčky pro zájemce plynou, jejich povinností a práv. Pro klienty je důleţité před podpisem smlouvy o účtu srozumitelné vysvětlení co sluţby zahrnují, jaké ceny a poplatky bude bance platit za jejich vyuţívání, jaké sankce případně hrozí při nedodrţení smluvních podmínek. Tomu všemu je potřebné věnovat náleţitou pozornost, aby klienti neutrpěli případné finanční ztráty.

68

Závěr Kaţdý člověk se s největší pravděpodobností dostane do situace, kdy bude potřebovat vyuţít některého z nabízených produktů banky. Nejvíce vyuţívaným produktem je běţný účet, který je i základem k ostatním dalším produktům a sluţbám, v některých případech je i podmíněným produktem pro vyuţívání těchto dalších produktů, jako je tomu například v případě úvěrových obchodů. A téměř kaţdý klient vyuţívá nějaký typ úvěrového produktu, ať je to povolené přečerpání, kreditní karta, neúčelový úvěr nebo úvěr na bytové potřeby, o tomto svědčí i statistické údaje o zadluţenosti českých domácností. Proto se téma smluvní dokumentace a její podepisování dotýká velké skupiny obyvatelstva. V bankách jsou smlouvy k jednotlivým produktům připravovány velice pečlivě a splňují právní úpravu, kterou určuje bankám zákon, coţ jsem v rámci své práce zjistila porovnáním smluvní dokumentace k nejčastěji vyuţívaným bankovním obchodům u několika peněţních ústavů. Přesto vznikají problémy a pochybení vedoucí ke stíţnostem na banky od jejích zákazníků. V souladu s cíli mé bakalářské práce jsem po zhodnocení srozumitelnosti bankovních smluv pro veřejnost a s pomocí výsledků dotazníkového šetření na vzorku respondentů dospěla k závěru, ţe velkým nedostatkem je finanční gramotnost veřejnosti. Informace v dostatečné a srozumitelné míře jsou to nejcennější, co klienti od pracovníků bank mohou obdrţet. Některé banky se v této oblasti i snaţí pomocí svých poradců klienty co nejvíce vzdělávat, ovšem nemůţu z praxe říci, ţe je tato snaha veřejností vnímána nějak pozitivně, vţdy převládá určitá nedůvěra a nevyřčené poţadavky při otevřeném rozhovoru mezi klientem a pracovníkem banky, tím poté k nedostatečnému zjištění potřeby klienta a poskytnutí v určitých případech i nerelevantního poradenství. V praxi se také projevuje, ţe nejsou vţdy bankami dodrţovány podmínky na dostatek časového prostoru na klidné prostudování podepisované smluvní dokumentace a vysvětlení všech bodů smlouvy a jejích příloh. Dalším negativním zjištěním při zkoumání smluvní dokumentace včetně příloh jsou ve všech bankách oblasti poplatků tzn. tvorba sazebníků či ceníků bank. V některých případech, jako je tomu například v Poštovní spořitelně jsou sazebníky natolik podrobné a rozčleněné do tolika částí a všech zpoplatněných činností, ţe je někdy nadlidský výkon zjistit cenu za sluţbu, kterou momentálně klient potřebuje vyuţít, z tohoto důvodu se sama 69

Poštovní spořitelna jiţ přiklonila k co nejpřijatelnějšímu a nejtransparentnějšímu sazebníku pro klienty a od 1. dubna 2010 budou klienti jmenované banky vyuţívat změnu v přístupu a procesu obsluhy a zjednodušení jednotlivých produktů a cen. K této skutečnosti navazuje i zjištění, kdy jednotlivé banky prodávají tzv. komplex sluţeb na jednu smluvní dokumentaci a bohuţel za jednu stanovenou cenu, klienti však nevyuţívají všech produktů, který tento komplex obsahuje, a jsou nuceni platit za sluţbu, kterou nepoţadovali. Pozitivním zjištěním v souladu s cíli mé práce je kvalita úvěrových produktů. Zde banka funguje jako arbitr pro klienta. Velmi kvalitními nástroji pro zjišťování bonity klientů jsou vyřazováni ti, kteří by se poskytnutím úvěrů mohli ocitnout v dluhové pasti a to není ten správný směr především pro klienta, ale ani pro obchodní záměry banky. Ke zhodnocení finanční schopnosti jednotlivých klientů splácet úvěry přispívá i výpočet roční procentní sazby nákladů, jako jeden z důleţitých nástrojů, kterým široká veřejnost si můţe porovnat nabídky konkurenčních bank na našem trhu. Velkým přínosem pro český bankovní trh bylo i přijetí Zákona o platebním styku, kdy došlo ke sjednocení podmínek a postupů platebního styku v zemích Evropské unie. Zvýšením ochrany spotřebitele platebního styku. Přijetí tohoto zákona je pro bankovní praxi významné, má úzkou souvislost se smlouvami o platebních sluţbách, pod které řadíme i smlouvy o běţném účtu. V závěru si dovolím jednu úvahu, v bankách jsou dodrţovány právní ustanovení při tvorbě smluvní dokumentace všech typů produktů a ke spokojenosti zúčastněných smluvních stran je důleţité dodrţovat zásady obchodního práva. Za velmi správnou zásadu povaţuji zásadu poctivého obchodního styku.

70

Seznam předložené literatury 1. DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha : Nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2005. 681 s. ISBN 80-7201515-X. 2. DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 1996. 212 s. ISBN 80-7079-079-2. 3. ELIÁŠ, Karel, BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, POKORNÁ , Jarmila. Kurs obchodního práva : Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2005. 653 s. ISBN 80-7179-391-4. 4. KALINOVÁ , Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. [s.l.] : Akademické nakladatelství cerm, s.r.o., 2002. 364 s. ISBN 80-7265-051-3. 5. KOTOUČOVÁ, Jiřina, et al. Bankovní právo. Praha : Sefira, 1996. 273 s. 6. MAREK, Karel. K obchodním závazkovým vztahům. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1993. 205 s. ISBN 80-210-0651-X. 7. MAREK, Karel, et al. Lexikon : Obchdní právo. Ing. Jiří Motloch. Ostrava : Jiří Motloch - Sagit, 1997. 518 s. ISBN 80-7208-003-2. 8. POLOUČEK, Stanislav. České bankovnictví na přelomu tisíciletí. Ostrava Zábřeh : Ethics, 1999. 208 s. ISBN 80-238-3982-9. 9. POLOUČEK, Stanislav, et al. Bankovnictví. Praha : C. H. Beck, 2006. 716 s. ISBN 80-7179-462-7. 10. PROCHÁZKA, Petr. Mezinárodní bankovnictví. Praha : Bankovní institut, a.s., 1996. 297 s. 11. PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Praha : Nakladatelství Oeconomica, 2007. 338 s. ISBN 978-80-245-1180-1. 12. ŠVARC, Zbyněk a kol. Základy obchodního práva. 2.rozšířené vyd.Plzeň:Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.2009.433 s.ISBN 978-807380-144-1. 71

13. TICHÝ, Luboš, et al. Evropské právo. 2. vyd. Praha : C.H.Beck, 2004. 919 s. ISBN 80-7179-449-X

Právní předpisy 14. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění 15. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění 16. Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku v platném znění

Internetové zdroje 17. CHURAVÝ, Mojmír, Ing. Česká národní banka : Celkový přehled subjektů ke dni [online].

Česká národní banka, c2009 [cit. 2009-09-26]. Dostupný z WWW:

. 18. PROKEŠ, Jiří. Podnikatel.cz : Zákon o bankách [online]. c2007-2009 [cit. 2009-0920]. Dostupný z WWW: . 19. Komerční banka : Dokumentární akreditiv [online]. c2006 [cit. 2009-10-31]. Dostupný z WWW: . 20. Komerční banka : Dokumentární inkaso [online]. Komerční banka, c2006 [cit. 2009-10-30]. Dostupný z WWW: . Http://www.kb.cz/NASA/fulltext/fulltext?lang=cs&action=search&query=dokume ntarni+akreditv.

72

Seznam obrázků Obrázek č. 1: Dokumentární akreditiv ............................................................................... 36 Obrázek č: 2: Dokumentární inkaso .................................................................................... 38

Seznam grafů Graf č. 1: Seznámení se smluvní dokumentací vyjádřené v % ......................................... 57 Graf č. 2: Porozumění smluvní dokumentace vyjádřené v % .......................................... 58 Graf č. 3: Spokojenost se sluţbami ..................................................................................... 60 Graf č. 4: Pochopení ceny za sluţby ................................................................................... 61

Seznam tabulek Tabulka č: 1: Celkový přehled počtu subjektů ke dni 1.10.2009 ....................................... 14 Tabulka č. 2: Seznámení se smluvní dokumentací ............................................................ 57 Tabulka č. 3: Porozumění smluvní dokumentaci ............................................................... 58 Tabulka č. 4: Spokojenost se sluţbami ............................................................................... 59 Tabulka 5: Pochopení ceny za sluţby ................................................................................. 61 Tabulka č. 6: Komparace smluv o běţném účtu .................................................................. 63 Tabulka č. 7: Komparace smluv o neúčelovém úvěru......................................................... 65

73

Seznam příloh Příloha č. 1 Dotazník Příloha č. 2 Smlouva o ČSOB Aktivním kontu Příloha č. 3 Podmínky pro vedení účtu a platební styk Příloha č. 4 Všeobecné obchodní podmínky ČSOB Příloha č. 5 Smlouva o úvěru Příloha č. 6 Obchodní podmínky pro ČSOB Spotřebitelské úvěry

74

75

76