VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Katedra zdravotnických studií. Šátky na hlavách sester

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Šátky na hlavách sester Bakalářská práce

Autor: Marta Mrázková Vedoucí práce: Mgr. Irena Točíková Jihlava 2016

Abstrakt Bakalářská práce za zabývá přístupem české a německé veřejnosti ke všeobecným sestrám nosícím na hlavě závoj či šátek. Jedná se o sestry, které žijí v souladu se svoji vírou, tedy sestry muslimky. Druhou skupinou jsou sestry, jež jsou sestrami nejen všeobecnými, ale i řádovými. Výzkumná část je provedena pomocí online dotazníků a zahrnuje laickou i odbornou veřejnost v České republice a v Německu. Dotazníky hodnotí do jaké míry (a zda vůbec) je veřejnost ochotna přijmout péči od všeobecné sestry muslimky a od sestry řeholnice.

Klíčová slova Multikulturní ošetřovatelství, tolerance, náboženství, pokrývka hlavy

Die Zusammenfassung Diese Bachelorarbeit befasst sich mit der Einstellung der tschechischen und deutschen Öffentlichkeit zu Krankenschwestern, die ein Kopftuch tragen. Es geht um Krankenschwester, die in einer Einklang mit ihrem Glaube leben - die Musliminnen. Die zweite Gruppe sind die Frauen, die nicht nur Krankenschwester, sondern auch Ordensschwester sind. Die Forschung der Arbeit wird mithilfe der Fragebogen durchgeführt. Die Fragebogen erfüllen die Laienöffentlichkeit und auch die fachliche Öffentlichkeit in der Tschechischen Republik und in Deutschland. Die Fragebogen bewerten, in wie weit die Öffentlichkeit vorbereitet ist, die Pflege der muslimischen Krankenschwester und Ordensschwester zu akzeptieren.

Die Schlüsselwörter Multikulturelle Pflege, Toleranz, Religion, Kopfbedeckung

Poděkování Za pomoc při vedení práce, cenné rady, podporu a hlavně trpělivost bych chtěla poděkovat vedoucí bakalářské práce Mgr. Ireně Točíkové. Poděkování zaslouží též respondenti, bez kterých by vznik této práce nebyl možný.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis

Obsah 1 Úvod..............................................................................................................................7 2 Současný stav problematiky..........................................................................................9 2.1 Islám.......................................................................................................................9 2.1.1 O náboženství.................................................................................................9 2.1.2 Základní články víry, pět pilířů islámu...........................................................9 2.1.3 Modlitby.......................................................................................................10 2.1.4 Islám v Evropě..............................................................................................11 2.1.5 Postavení ženy ve společnosti......................................................................12 2.1.6 Význam zahalování muslimek.....................................................................12 2.1.7 Postoje veřejnosti k hidžábům.....................................................................13 2.2 Křesťanství...........................................................................................................14 2.2.1 O náboženství...............................................................................................14 2.2.2 Římskokatolická církev................................................................................14 2.2.3 Římskokatolická řeholní společenství..........................................................15 2.2.4 Křesťanství v ČR..........................................................................................16 2.3 Náboženství..........................................................................................................17 2.3.1 Postoje společnosti k oběma náboženstvím.................................................17 2.4 Zdravotnictví........................................................................................................18 2.4.1 Křesťanské ošetřovatelské řády...................................................................18 2.4.2 Historie ošetřovatelských uniforem.............................................................18 2.4.3 Oděvy ve zdravotnictví................................................................................20 2.4.4 Muslimské šátky ve zdravotnictví................................................................21 3 Výzkumná část.............................................................................................................23 3.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky.........................................................................23 3.2 Metodika výzkumu..............................................................................................23 3.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí.............................24 3.4 Průběh výzkumu..................................................................................................28 3.5 Zpracování získaných dat....................................................................................28 3.6 Výsledky výzkumu..............................................................................................29 3.7 Diskuze................................................................................................................57 3.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi....................................................................62 4 Závěr............................................................................................................................64 Seznam použité literatury................................................................................................66 Přílohy.............................................................................................................................69

6

1 Úvod K volbě tématu této bakalářské práce mě inspirovaly často se opakující mediální kauzy, ve kterých se řešilo, převyšuje-li moc nemocničních standardů práva svobodného vyznávání náboženství. V těchto kauzách se řešily časté stížnosti muslimek, které byly, dle jejich slov, diskriminovány kvůli nošení šátků na praxi v nemocnici i ve škole. Šátek se stal počátkem jejich problémů. Ženy měly problém ve školách, nemocnicích a státních institucích poté, co se mnoho odpůrců islámu vyjádřilo o nošení šátků jako o nešvaru, který do české společnosti nepatří. V silné opozici samozřejmě stály již zmiňované islámské ženy, které si hájily svoji víru a příslušnost ke svému náboženství. Vzhledem ke zvyšujícím se počtům muslimů v ČR se dá očekávat zvyšující se počet islámských uchazečů o práci ve zdravotnictví. Tento obraz můžeme vidět i na českých vysokých školách a univerzitách, kde je přítomnost studujících muslimů stále častější. Tímto tématem bych se ráda zabývala i z důvodu vysokých obav Čechů z islamizace. V „předvýzkumu“, který byl proveden, uvedlo mnoho Čechů, že by měli problém, ošetřovala-li by je sestra muslimka. Důvodem, který vedl k těmto obavám, byl nezvyklý oděv, především šátek na hlavě. Ošetření všeobecnou sestrou řeholnicí by lidem ve většině případů problém ale nečinilo. Je-li porovnáván oděv muslimky a řádové sestry, lze zjistit, že šátek na hlavě je součástí obou oděvů. Střih některých typů muslimských šátků a závoje řeholnic je velmi podobný. Lze tedy předpokládat, že problém nemůže být v nošení šátků, ale, v obavách lidí z muslimů způsobených předsudky. Tato práce se zabývá teorií obou náboženství, jejich historiemi, tradicemi, zvyky, postoji, vztahu k ženám a oděvy, jež jsou pro každé z obou náboženství typické. Práce se věnuje postojům společnosti ke všeobecným sestrám, které jsou zároveň sestrami řádovými, a k sestrám vyznávajícím islám. Sestrám, pro které je z náboženských důvodů důležité nošení šátku. Konkrétněji se práce zaměřuje na to, zda by lidem činilo obtíže, pokud by jim poskytovala péči všeobecná sestra, která by měla jako součást pracovního oděvu šátek. V případě muslimek se praktická část zabývá tím, zda bude vnímat veřejnost rozdílně všeobecné sestry, které nosí různé typy šátků zakrývající větší či menší část obličeje. Byl-li by pro veřejnost šátek překážkou, která by znemožnila ošetření, měly by informace získané z dotazníku objasnit, co by bylo důvodem této

7

překážky (ve vztahu k oběma náboženstvím). Výzkum byl proveden v České republice a v multikulturnějším Německu, přičemž se zaměřuje především na to, zda se výsledky v obou zemích shodují. Dále se práce zaměřuje na to, zda se důvody k odmítnutí poskytnutí ošetřovatelské péče liší.

8

2 Současný stav problematiky 2.1

Islám

2.1.1 O náboženství Islám se překládá doslova jako „odevzdání se do vůle Boží”. Toto náboženství není hlásané jedním prorokem, Muhammedem, ale i jinými proroky, kteří žili před ním. Islámská věrouka říká, že islám patří k poslednímu z velkých světových náboženství. Islám též říká, že neexistuje prostředník mezi člověkem a Bohem. Každý je tedy zodpovědný za své činy přímo Bohu. Islám neznamená v pravém slova smyslu pouze náboženství, ale je zároveň i souborem společenských a morálních norem. Mezi země, v nichž žije velký počet muslimského obyvatelstva, patří Indonésie, Pákistán, Bangladéš, Indie, Irán, Irák, Turecko, Egypt a další (Vojtíšek, 2004). Islám bývá označen za nejstarší monoteistické světové náboženství. Jeho prameny dosahují do 6. století. V islámu se nesetkáme s vyobrazováním osob (Navrátilová, 2009). Islám značí mír, čistotu, poslušnost a podřízenost (Bohu a jeho zákonům). Muslimové neuctívají Muhammeda, člověka smrtelného, pověřeného Bohem, aby učil lid slovu Božímu v podobě příkladného života, uctívají pouze samotného Boha. Muhammed je však člověkem dokonalým a zbožným. Muslimové Muhammeda neoznačují za zakladatele islámu, neboť tím se stal sám Bůh. Islám existoval od počátku a bude existovat do konce času (Abdalati, 2010). V Medíně nacházející se hrobku Muhammeda se doporučuje navštívit každému, i přesto, že se nejedná přímo o podstatnou povinnost. U hrobky bychom měli projevit úctu největšímu učiteli, jakého kdy lidstvo mělo možnost poznat (Abdalati, 2010).

2.1.2 Základní články víry, pět pilířů islámu Správný muslim musí věřit v jediného Boha – nejvyššího a věčného, stejně tak jako musí věřit ve všechny Boží proroky. Muslim věří ve všechna svatá Písma a zjevení Boží, stejně jako v anděly Boží. Den posledního soudu znamená pro muslima den, kdy

9

svět skončí, zemřelý povstane, aby stanul před posledním spravedlivým soudem, u kterého se otevřou všechny činy, slova, myšlenky, jež byly v průběhu života zaznamenávány. Správný muslim věří v nadčasové vědění Boží a v Jeho moc plánovat a následně vykonávat. Boží výtvory a život mají smysl. Muslimové se rovněž těší z mimořádně vysokého postavení v hierarchii všech známých tvorů. Věří, že člověk se muslimem narodí. Je samozřejmé, že se děti rodí bez hříchu a vrozených ctností. Aby mohl být člověk spasen, musí pracovat pod vedením Boha. Na světě panuje více dobra než zla, proto existuje velká možnost nápravy. Následuje-li člověk svoji víru slepě, není úplná. Správný muslim věří, že slovo Boží, Korán, se zjevil Muhammedovi díky andělu Gabrielovi (Abdalati, 2010). Každý muslim by se měl řídit Pěti pilíři. První pilíř, víra v Boha, pojednává o víře v jediného Boha a o Muhammedovi, jenž byl vyslancem Božím. Druhý pilíř, rituální modlitba, upřesňuje v jakých časových rozmezích se mají přesně stanovené formulace modliteb odříkávat. Dále druhý pilíř pojednává o rituálním mytí. Třetí pilíř pojednává o povinné almužně. Půst v měsíci ramadánu je čtvrtým z pěti pilířů. Posledním důležitým životním bodem v životě každého muslima je pouť do Mekky, která je stejně důležitá jak pro muže, tak pro ženy. Na tuto pouť by se měli věřící vypravit minimálně jedenkrát během svého života. Důležité je, aby měl věřící dostatek financí potřebných pro vykonání této pouti (Antes, 1991).

2.1.3

Modlitby

Neexistuje-li ospravedlnitelný důvod, musí každý muslim, každá muslimka v určenou denní dobu vykonat minimálně pět modliteb denně. První modlitba se koná kdykoli po rozbřesku a před východem slunce, tedy v rozmezí dvou hodin. V okamžiku mezi sestupem slunce z vrcholu a poloviční cestou k západu, se provádí polední modlitba. Čas na odpolední modlitbu bývá v mezičase polední modlitby a západem slunce. Modlitba při západu slunce je započata západem slunce, může být prováděna do zmizení červánků. Tato modlitba trvá asi hodinu a půl. Večerní modlitba se koná po zmizení červánků (Abdalati, 2010). Všem modlitbám musí předcházet rituální omývání. Je nutno zajistit, aby místo použité

10

k modlitbám bylo zbaveno veškeré nečistoty. Celé tělo musí být čisté a oděné. Oděv musí odpovídat morálním zásadám. Modlitba se provádí čelem k Mekce. Od modliteb jsou osvobozeni duševně nemocní nebo nesvéprávní lidé, děti do puberty (asi čtrnácti let) a ženy menstruující, rodící či jsoucí v šestinedělí. (Abdalati, 2010). Před vykonáním modlitby je nutno, aby si muslim omyl části těla, jež jsou běžně vystaveny prachu a smogu. Tento obřad, nazývaný částečný abdest, se provádí v deseti krocích. V těch vyhlásí člověk úmysl, že tento úkon slouží uctívání Boha, poté si třikrát umyje po zápěstí ruce, očistí třikrát ústa vodou (nejlépe kartáčkem), třikrát očistí nosní dírky vtahováním vody, třikrát si omyje obličej oběma rukama (od horní strany čela směrem k bradě a od ucha k uchu), třikrát si omyje obě předloktí ke konci lokte. Vlhkou rukou si jedenkrát otře celou hlavu nebo její jakoukoli část. Pomocí ukazováků si utře vnitřní strany uší, pomocí vlhkých palců vnější strany uší. Následuje otření krku mokrýma rukama. Následně si třikrát umyje, počínaje pravou nohou, obě dolní končetiny po kotníky. Nyní nastává čas k modlitbě. Abdest platí pro více modliteb. Platí však pouze tehdy, nedojde-li mezitím k vyměšování moči a stolice, odchodu tělesných plynů, k výtoku krve nebo hnisu z jakékoli části těla, pokud nedojde ke zvracení. Dále nesmí dojít ke ztrátě rozumu, v důsledku požití drogy nebo jiné toxické látky, popřípadě nesmí člověk usnout. Úplný abdest (umytí celého těla s nosními otvory, ústy a hlavou) se musí provést po každém sexuálním styku, po poluci ve spánku, po uplynutí menstruačního období a na konci šestinedělí (Abdalati, 2010). Před začátkem modlení je nutno zajistit čistý oděv a čisté místo, na kterém je modlitba konána. nejvhodnějším místem pro vykonávání modliteb je mešita. Člověk si ale může zařídit i prostor určený k modlitbě, v němž se na zemi rozprostírá čistý koberec, oděv nebo jiná podobná látka (Khoury, 1988).

2.1.4 Islám v Evropě V Evropě se s vysokými počty muslimů můžeme setkat například ve Francii a v Albánii. V Belgii se k muslimům řadí mnohačetní imigranti z Tuniska, Egypta a Libanonu. V Německu žije velká turecká menšina. K muslimům v Německu se dále hlásí obyvatelé bývalé Jugoslávie, Maročané a Tunisané. 11

V ČR se můžeme setkat s několika islámskými náboženskými organizacemi. V ČR stojí v čele osmičlenného výboru Ali Šilhavý, bývalý třebíčský středoškolský profesor (Fleissig, Bahboug, 1993).

2.1.5 Postavení ženy ve společnosti Oproti mužům, se kterými se můžeme v zemích islámu setkat na ulicích či v kavárnách, se s osamocenými ženami na ulici běžně nesetkáme. Potkáme je většinou v doprovodu jiných žen nebo dětí. V mešitách se ženy modlí v oddělených místnostech. Žena je podřízena z Boží vůle muži (Antes, 1991).

2.1.6 Význam zahalování muslimek Každá správná muslimka musí mít zahalenou hlavu. Závoj, jenž k zahalení používá, se nazývá hidžáb. Již od pradávna byl závoj považován za výsadu žen z vyšších společenských vrstev. Objevila-li se na veřejnosti žena bez závoje, bylo na ní pohlíženo jako na prostitutku. Prostitutkám je dokonce zakazováno závoj nosit. Šátek muslimů má prameny nejspíše u některé z manželek Muhammeda. V Koránu je však řečeno ženám, aby zakryly svá ňadra závojem, cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví. Dále je o šátcích zmíněno už jen jedenkrát - tehdy, když má prorok všem ženám říci, aby přitahovaly své závoje k sobě. Tyto jediné dva výroky o šátcích, o nichž se zmiňuje Korán, stačí k tomu, aby se zahalování udrželo dodnes. Odívání se v každé zemi liší. V některých zemích nejsou ženy nuceny ani zákony ani manžely k nošení šátků, avšak nosí je ze své svobodné vůle (Žáková, 2013). Šátek je účelným předpisem náboženství bez symbolického významu. Žena si zakrývá části, jež považuje za intimní, čímž se chrání nepříjemným pohledům okolí. Šátek zároveň zakrývá tělesné vady, jež nemůže žena ovlivnit. Okolí tedy může ženu hodnotit pouze podle charakterových vlastností. Z arabského překladu Koránu je zřejmé, že ženské tělo má být zahaleno kromě obličeje a rukou celé, což však nelze v českém překladu Koránu vyčíst (Masáková, 2011). Hidžáb doslova znamená závěs. Zakrývá vlasy, krk a poprsí. V některých zemích je nošení hidžábu vyžadováno, v jiných ne. Bývá i součástí uniforem. Povinnost nošení je

12

v Saúdské Arábii, Iránu a Afgánistánu. Nerespektování povinnosti nošení je trestné. Burku si oblékají ženy přes běžný denní oděv. Tento plášť zakrývá hlavu. Delší verze burky zakrývá celé tělo. Přes oči je umístěna síťka. Čádor znamená v překladu „stan“. Ten sice nezahaluje obličej, ale jinak sahá až po kotníky. Nejčastěji se s ním setkáme v Afgánistánu. Niquáb zakrývá celý obličej kromě očí. Součástí některých niquábů bývá záklopka na zakrytí očí. Tento druh šátku se kombinuje s pláštěm, který zakrývá celé tělo. Některé země považují tento oděv za projev lásky k Bohu. Poloviční niquáb odhaluje čelo i nos. Dvojdílná sada elastických závojů se nazývá amira. Šajla je obdélníkový šátek, jenž lze nosit na více způsobů. Turban, typická turecká pokrývka hlavy, je tvořen dlouhým pruhem látky ovinutým kolem hlavy (Co nosí muslimské ženy, NEWSLAB) Jedním ze symbolů muslimek je právě závoj. Již v historii znamenalo zahalování jisté výsady a symbolizovalo poctivost a počestnost. Již ve 13. století nesměly, dle právnického textu, prostitutky nosit závoje. Ženy bez závoje budily pohoršení a podezření z páchání podezřelých činností. Dle amerického historika Duranda byly nezahalené židovské ženy přísně trestány - např. přípustností rozvodu bez nároku na jakýkoli důchod. V době byzantské a perské se dobrovolně zahalovaly především bohaté a vlivné ženy, které dokazovaly, že si mohou dovolit nepracovat. Závoj tedy symbolizoval bohatství, neboť chudé ženy odhalovaly při práci svá těla. Zahalování se neobjevovalo ani tak na vesnicích jako ve městech. Chudým ženám zahalování nečinilo problém, neboť bylo důležité hlavně na veřejnosti, kam příliš nechodily, jelikož neměly důvod veřejnost navštěvovat. Z tohoto důvodu mohly doma nosit jakýkoli oděv (Karlík, 2011).

2.1.7 Postoje veřejnosti k hidžábům Tomáš Halík, známý český kněz, teolog a profesor Univerzity Karlovy říká, že bychom měli zvyk nošení šátků respektovat, nevytváří-li úplné zahalení ženy problémy - např. problém v identifikaci nebo v pocitu bezpečí. Podle něho je nesprávné, abychom jako „otevřená společnost“ zakazovali muslimkám nošení hidžábu. Skutečnost je, podle jeho názoru, mnohem barvitější a složitější než jednostranné černobílé předsudky Západu

13

v podobě zkresleného obrazu o islámu (Nejedlý, 2012).

2.2

Křesťanství

2.2.1 O náboženství Křesťanství patří mezi monoteistická náboženství. Někteří Židé považovali za mesiáše (hebrejsky „pomazaný“ - panovník) Ježíše Nazaretského. Po popravení Ježíše římskými vládci započalo pronásledování Ježíšových židovských učedníků. I přesto se však stalo křesťanství nejrozšířenějším náboženstvím světa. Cílem křesťanství je dosažení mystických zážitků, které nastávají nejčastěji, využívá-li věřící svůj čas k modlitbám, rozjímání, meditaci. Toho může dosáhnout, je-li osamocen, oddělen od vnějšího světa. Specifickým mystickým zážitkem pak bývá vědomí jednoty s božstvím, sounáležitosti s celým světem, údivu, hluboké jistoty. Velmi významná je i mystika Františka z Assisi, který se vyjadřoval o přírodě jako o sounáležitosti s Božím stvořením (Vojtíšek, 2004). Křesťané se stávají příslušníky místní křesťanské obce, nechají-li se pokřtít. Neděle je pro ně nejsvátečnějším dnem týdne. Místní obce jsou vedeny biskupy (z řeckého slova episcopos - strážce, dozorce) (Vojtíšek, 2004). Dnes je křesťanská církev rozdělena na východní a západní. Tyto dvě církve fungují samostatně nezávisle jedna na druhé. V některých částech světa církev upadá, v jiných stagnuje a jinde se rozrůstá. Křesťanství je rozděleno na mnoho větví. Také se z něj vyvinul velký počet sekt. Ve východní Evropě převládá ortodoxní křesťanství, zatímco v jiných částech stoupá počet protestantů (Keene, 2003).

2.2.2 Římskokatolická církev Nositelem největšího církevního řádu je papež, jehož moc je původem Božím. Pro katolíky je důležitá nedělní bohoslužba se čtením a výkladem biblického textu (Vojtíšek, 2004).

14

2.2.3 Římskokatolická řeholní společenství Pro necírkevní veřejnost nebývá jednoduché pochopit trvalé zasvěcení k řeholnímu životu. Po zrodu křesťanství se chtělo mnoho věřících plně oddat Bohu, a tak vzniklo klášterní hnutí. Lidé žili zpočátku jako poustevníci, později se shromažďovali v klášterech, aby tvořili společenství. Hlavním účelem klášterů jsou společné modlitby, dříve konané sedmkrát denně. Dnes se jejich počet snižuje. Vůdci společenství jsou buď opat nebo matka představená. Mnoho klášterů a konventů – budova kláštera (ABZ, 2005-2006) se dodnes řídí pravidly sepsanými svatým Benediktem. Tato pravidla platí pro všechny mnichy i jeptišky. Pravidla říkají, že majetek přinesený při vstupu do kláštera slouží všem. Mniši a jeptišky - řeholnice (Slovník synonym, 2008-2016) žijí v chudobě a svůj život by měli vést ve znamení cudnosti. Nesmějí tedy navazovat žádné sexuální a silné citové vztahy. Římskokatolická církev jako jediná z církví vyžaduje celibát i od svých kněží. Život v klášteře by měl probíhat ve znamení poslušnosti vůči komunitě a vůči Bohu (Keene, 2003). Církevní zákoník rozděluje rozvětvenou skupinu společenství zasvěceného života na řeholní instituty zasvěceného života, světské instituty zasvěceného života a na společnosti apoštolského života. Mezi řeholní instituty, nejstaršími řády, jež jsou spjaty s trvalými sliby a řeholním oděvem, který značí oddělenost od světa, řadíme mnišská řádová společenství. Ta spojují práci s modlitbou. Druhým typem tohoto řádu jsou mendikantské, žebravé, řády. Tento řád tvoří nemajetní kněží. A třetím typem jsou kanovnické řády, k nimž se přidružují řády rytířské. Členové světských institutů se vyznačují skládáním slibu o celoživotní chudobě, čistotě a poslušnosti. Tento slib každoročně obnovují. Členové nemusí žít ve společných komunitách a nenosí odlišný oděv. Oproti tomu členové společnosti apoštolského života neskládají žádné sliby, popř. pouze na jeden rok, nenosí odlišný oděv, ale žijí společně. Mezi mužské řády patří: Řád svatého Benedikta; Řád cisterciáků (trapistů); Řád bratří kazatelů (dominikáni); Řád bratří minoritů; Řád menších bratří kapucínů; Řád svatého Augustina a mnohé další. Mezi mnišské ženské řády řadíme: Řád bosých karmelitek (karmelitky); Chudé sestry

15

svaté Kláry; Mnišky kazatelského řádu (dominikánky); Řád svaté Alžběty, působící v Praze, Brně a Jablunkově; Řád svaté Voršily (Voršilky), jejichž posláním je výchova a vzdělání dívek a podpora křesťanských rodin. Jako kongregace, jež mají menší závaznosti slibů než řády, můžeme jmenovat Kongregaci milosrdných sester svatého Vincence z Pauly; Kongregaci milosrdných sester svatého Karla Boromejského (boromejky), které se vykazují dobročinností a obětavou péčí o nemocné a kongregaci Misionářek lásky, kterou založila Matka Tereza v roce 1949 v indické Kalkatě. Matka Tereza je světově proslulá svojí zdravotní a sociální prací. Misijní působení zajišťují paulínky, sdružené v Institutu zbožné společnosti dcer svatého Pavla. Školské sestry z Kongregace školských sester svatého Františka včetně Kongregace školských sester de Notre Dame, které působí v Čechách a na Moravě v ústavech pro mentálně postižené děti a mládež (Vojtíšek, 2004).

2.2.4 Křesťanství v ČR Křesťanství v ČR má prameny v roce 863, kdy přišli ze Soluně na Moravu misionář Konstantin (Cyril) a Metoděj, aby zde hlásali křesťanství, psané hlaholicí, již Konstantin vytvořil. Po pádu Velkomoravské říše převládalo západní křesťanství. Na bohoslužbách nahradila latina doposud používaný slovanský jazyk. Za významný milník považujeme upálení Jana Husa, které vyvolalo velké rozhořčení. To rozhořčení způsobilo, že nebylo možné, aby v českém království žili jak husitští kališníci, tak katolíci věrní Římu. V roce 1457 vznikla jako odpověď na snahu o reformu křesťanské církve Jednota bratrská. Díky ní mohla být naše země obohacena o unikátní překlad a následné vydání Bible kralické. Po bitvě na Bílé hoře se vystupňovalo pronásledování členů Jednoty bratrské, což vedlo k tomu, že i poslední členové odešli do exilu. Rok 1628 byl ve znamení rekatolizace, kdy došlo na území Čech a Moravy k vyloučení jiné než katolické víry. Tento proces byl realizován v některých případech i násilně. První vatikánský koncil (1869–1870), který se stavěl proti katolickému modernismu vedl k tomu, že na českém území začala oficiálně působit starokatolická církev a Církve československé, které vznikly jako důsledek zklamaných modernistů. V poslední čtvrtině 19. století u nás též působily misie probuzeneckých zahraničních církví.

16

Svobodné politické poměry panovaly i v Československu, později vedly k umožnění vzniku dalších křesťanských církví a následnému náboženskému pluralismu. Druhá světová válka zapříčinila mnohačetné ztráty duchovních, které byly ještě znatelnější po poválečném vysídlení československých Němců. Po nástupu komunistické strany v roce 1948 docházelo k pronásledování křesťanů, což pro samotné představitele představovalo smrtelné utrpení způsobené následkem ztráty svobody. Desítky řeholníků byly odsouzeny, kláštery byly násilně rušeny a každý, kdo se veřejně přihlásil k víře, byl potrestán. Tehdejší režim využíval ve svůj prospěch strach a naivitu některých křesťanů, kteří následně ochotně přistupovali ke kompromisům. V roce 1950 byla Církev římskokatolická převedena do Pravoslavné církve. Mnoho evangelických i katolických českobratrských katolíků se stalo zároveň členy Charty 77. Tzv. skrytá církev, vzniklá na konci šedesátých let, umožnila vysvěcení několika biskupů a několika desítek kněží. I přes uvolnění poměrů po roce 1989 tvořili křesťané v ČR 30% menšinu, která se neustále snižuje (Vojtíšek, 2004).

2.3

Náboženství

Náboženství je odpovědí, kterou vyjadřujeme vděk za existenci, za dar života (Sokol, 2004). V knize Zaostřeno na islám se autor odkazuje na islámské pojetí náboženství, tedy takové, že se nejedná pouze o intelektuální a duchovní nezbytnost, ale též společenskou a univerzální potřebu. Islám má lid seznamovat s Bohem, se sebou samým a s celým vesmírem (Abdalati, 2010).

2.3.1 Postoje společnosti k oběma náboženstvím Dodnes přetrvává vzájemná nedůvěra křesťanského Západu a muslimského Východu. V Evropě lidé pohlíží na muslimský Orient fascinovaný svoji slavnou minulostí s obavami z přílišného fanatismu a zákeřnosti. Lidé mají strach, že islám získá atomovou zbraň, kterou se nebudou jeho stoupenci obávat nezodpovědně použít. Na druhé straně chápe islám Evropu jako arogantní, hrubě materialistický kontinent, jenž je schopný dostat se „světu islámu pod kůži“. Islamisté se obávají Evropy a USA kvůli

17

vojenskému a hospodářskému pokoření (Mendel, 1994).

2.4

Zdravotnictví

2.4.1 Křesťanské ošetřovatelské řády Počátky řádového ošetřovatelství nastaly v desátém století. Ženy byly k opatrovnictví přiváděny náboženskými pohnutkami, které představovaly služby Bohu. V této době bylo na cíl povýšeno obětování se a utrpení. Na počátku se jednalo především o charitativní činnost poskytovanou chudým, trpícím a nemocným. V klášterech se začaly budovat malé špitály s několika lůžky. Členové řádu skládali sliby dobrovolné chudoby, majetek a peníze dobrovolně odevzdávali řádu (Kutnohorská, 2010). V 19. století se začaly nově rozvíjet ženské kongregace, které se věnovaly práci ve školství a zdravotnictví. Křesťanské řády se dělily do tří hlavních skupin. První byly řády církevní. Sestry těchto řádů žily v klášterech a akceptovaly řádový život. Dalším typem byly řády rytířské, které vznikly v době válek. Jejich členové, rytíři, bojovaly za šíření křesťanství a víry. A posledním třetím typem byly řády světské, jejichž cílem bylo pomoc bližním (Kutnohorská, 2010). Řády, jež se zabývaly ošetřováním nemocných, byly např. Johanité, Řád milosrdných bratří, alžbětinky, klaristky, diakonky, Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského, Kongregace sv. Zdislavy atd. (Kutnohorská, 2010).

2.4.2 Historie ošetřovatelských uniforem První diplomované sestry nosily uniformy s hrdostí, neboť byly pyšné na svoji profesi. Za důležité kritérium pro výběr uniformy byl považován střízlivý vzhled, který symbolizoval důvěryhodnost profese. První náznaky sesterských uniforem se objevily v 18. století. Tyto uniformy jsou inspirované oblečením řádových sester. Některé z těchto prvků přetrvávají dodnes v některých zemích (Brabcová, 2013). V polovině 19. století zavedl, dle některých historických publikací, uniformy ruský chirurg Pirogov. Tehdejší uniformy se skládaly z dlouhých hnědých šatů a přes ně

18

přehozené šaty chránící bílé zástěry. Na krku nosily sestry na modré stuze zavěšený stříbrný kříž. Mezi další významné osobnosti, jež v historii ovlivnily sesterské uniformy, patří Florence Nightingalová. Oděv sester ze skupiny F. Nightingalové se podobal uniformám diakonek. Tento oděv obsahoval černé šaty, které byly chráněné bílou zástěrou. Tyto sestry nosily na hlavách bílé čepce, které patřily k nedílné součásti uniformy. Významným oděvem se stal i oděv používaný Červeným křížem. Ten se vyznačoval bílým pláštěm nebo bílou zástěrou. Na paži nosili dobrovolníci bílou pásku se znakem organizace (Brabcová, 2013). Na počátku 20. století nosily opatrovnice v Praze šaty s dlouhými rukávy, jež byly opatřené vzadu zapínáním. Pod těmito zástěrami nosily svůj osobní oděv. Vznik prvních oficiálních uniforem českých zdravotních sester se přičítá roku 1920, který je spjatý se vstupem prvních zdravotních sester do praxe. Do této doby sestry vlastnily tři druhy uniforem – pracovní, slavnostní a návštěvní. Pracovní uniforma obsahovala světle modré šaty s bílým límečkem. Tyto šaty sahaly ke kotníkům a byly opatřeny dlouhými rukávy s vysokými bílými manžetami. Rukávy musely být při práci vyhrnuté. Součástí i tohoto oděvu byla bílá zástěra. Sestry nosily k této uniformě hnědé punčochy a hnědé boty. Na hlavě nosily velký bílý skládaný čepec. Uniformu slavnostní tvořily tmavě modré dlouhé šaty s bílým límečkem. Šaty byly doplněny o krátkou pláštěnku. Na hlavě nosily sestry čepec, na němž byl připevněný mušelínový závoj. Tyto uniformy sloužily ke slavnostním příležitostem. Běžně je směly nosit pouze sestry staniční či vrchní. Uniformy návštěvní se skládaly z šedých šatů s bílým límečkem. I tyto šaty byly opatřeny manžetami na dlouhých rukávech a odznakem. Součástí šatů byla dlouhá pláštěnka. Na hlavě nosily sestry tmavočervený baret a jako svrchní šat nosily teplý plášť. Od roku 1918 se stal nedílnou součástí stejnokrojů sester odznak, který od tohoto data procházel mnoha obměnami (Brabcová, 2013). Změna uniformy přišla s poválečným obdobím (ve 2. polovině 20. století). Sestry nosily modrobílé proužkované šaty, poprvé s krátký rukávem. Součástí uniformy byla zástěra, čepec a odznak. V 50. letech došlo ke změně názvu „uniforma“ na název „ochranný oděv“. Ten se skládal z bleděmodrých šatů a naškrobeného bílého límečku, jenž se připínal na šaty. Součástí byla bílá zástěra, čepec a odznak (Brabcová, 2013). Mezi lety 1970−1990 se barvy šatů vyznačovaly různými modrými odstíny. Uniformy

19

začaly být zaměřené především prakticky. V této době za začalo využívat barevné členění oděvů podle profesního zařazení. Délky šatů i zástěry se začaly přizpůsobovat i módě. Bleděmodré šaty s krátkými rukávy a rozhalenkou byly typickým oděvem pro tuto dobu. Čepec byl nahrazený tylovými síťkami a poté čepcem ve tvaru písmene „T“, který sloužil jako součást uniformy sester do roku 1990. V celém 20. století se pečlivě dohlíželo na délku pracovního oděvu. Velký důraz zaujímala celková úprava. Sestry nesměly nosit žádné šperky, vlasy musely být upravené a nehty nesměly být dlouhé ani nalakované. Každé zdravotnické zařízení si volilo svoji variantu pracovní obuvi. Některé sestry volily například známé „korkáče“ (Brabcová, 2013). V roce 1990 byla zrušena povinnost nosit čepce. Šaty se začaly zbarvovat do pastelových barev. Začaly se nosit i kalhotové komplety s lemy odlišné barvy. Dnešní sestry, bohužel, řeší to, zda se budou mít, z důvodu nedostatku vhodně padnoucích uniforem, do čeho obléknout. Látky, z nichž jsou uniformy šité, jsou málo kvalitní, což vede k mnoha komplikacím (Brabcová, 2013).

2.4.3 Oděvy ve zdravotnictví Zdravotnický pracovník má povinnost dodržovat určité hygienické požadavky. Mezi ně patří nošení ochranných osobních prostředků a oděvu. Tyto prostředky jsou vyčleněné pro každé pracoviště individuálně. Důraz je kladený na mytí a dezinfekci rukou, které je třeba provést po kontaktu s biologickým materiálem, použitým prádlem a po provedení rizikového úkonu. K zajištění jednotného postupu hygienického zabezpečení rukou jsou ve zdravotnických zařízeních „Standardní postupy pro mytí a dezinfekci rukou“. V praxi je rozlišováno pět základních postupů mytí rukou. Mechanické mytí rukou před chirurgickou dezinfekcí a chirurgická dezinfekce rukou, vyžadují, oproti mechanickému mytí rukou, hygienické dezinfekci a hygienickému mytí rukou, ruce bez oděvu minimálně do úrovně předloktí. Při mytí je třeba udržovat ruce bez náramků, hodinek, prstenů. Nehty musí být krátce střižené a nenalakované. Pozornost je třeba věnovat i ochraně pokožky (Podstatová, 2009). Speciální opatření platí na infekčních odděleních, na kterých se do jednotlivých pokojů vchází přes vstupní filtr. Ve filtru si ošetřující personál mění ochranný oděv

20

(jednorázová rouška) a obuv. Při odchodu je třeba převléknout oděv a provést hygienickou desinfekci rukou (Podstatová, 2009). Ochranný

oděv

je

zpravidla

poskytován

z

důvodu

hygienických

a protiepidemiologických. Zaměstnavatel zpravidla rozhoduje o způsobu přidělování, čištění a opravě pracovního oděvu a obuvi (Šebestová, 2009). Celková úprava sester není v ČR standardizována, proto si ji každé zdravotnické zařízení určuje individuálně. U zdravotnického personálu není hodnoceno pouze chování a vystupování, ale i celková úprava. Volba materiálu pracovního oděvu by měla zohledňovat charakter práce a zohledňovat mikroklimatické podmínky, jež jsou s pracovní zátěží spojené. V prostředích s vyšší teplotou vzduchu by měly být voleny slabší materiály oděvu. V chladnějších prostředích mohou být poskytovány oděvy ze silnějších vláken, jako jsou např. vesta nebo svetr. Kvalita oděvů zdravotníků je značně omezena ekonomickými poměry zdravotnických zařízení a je značně podceněna (Šebestová, 2009). V dnešní době volí čeští zdravotníci mezi několika druhy oděvu, které by měly zajišťovat bezpečnost a pohodlnost. Sestry používají různé druhy šatů s dlouhým či krátkým rukávem, na oblibě též získávají kalhoty a halena či triko s dlouhým nebo krátkým rukávem. Oproti tomu zdravotníci z Německa používají oblečení bílé s drobnými barevnými doplňky (Šebestová, 2009). I studenti zdravotnických škol jsou povinni dodržovat předepsaná pravidla chování v nemocnicích. Stejně tak jako jiní zdravotničtí pracovníci jsou i oni povinni dodržovat zásady BOZP, dbát na úpravu zevnějšku, dodržovat předepsaný pracovní oděv, úpravu vlasů a nehtů. Důraz je kladen i na jmenovku, o kterou musí být pracovní děv doplněný (Jirková, 2012).

2.4.4 Muslimské šátky ve zdravotnictví Podle ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka není zákaz nošení šátků muslimskými sestrami diskriminací. Dle jeho slov jeptišky nosící ve své podstatě podobný styl oděvu jako muslimky nesmějí na operační sály ani na jednotky

21

intenzivních péčí. Vzhledem k tomu, že platí jistá pravidla, která musí všeobecné sestry respektovat, aby se nestaly šiřitelkami infekčních nemocí, nelze připouštět ze stejného důvodu ani muslimkám nošení šátků, jež jsou pro přenos infekce též rizikové (Válková, 2014). Problémem se šátkem na hlavách muslimských studentek v pražském Motole se zabývala média. Dle ředitele je problém v nedodržení provozního řádu nemocnice. Argumentem ředitele Motola je narušení identifikace. Podle ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka je problém i v přenosu infekcí. Mnoho lidí vyvrací tyto argumenty uváděním příkladů řádových sester na pozicích ošetřovatelek. Tento problém se stává i pro české zdravotnictví s ohledem na složení zaměstnanců aktuálním. Komplikace ve zdravotnictví nepřinášejí však pouze šátky, ale i fakt, že žena nesmí pobývat bez přítomnosti dalších osob sama s mužem v jedné místnosti. Dalším problémem se stává nemožnost dotýkat se nepříbuzné osoby mužského pohlaví či manipulace se stravou pacientů obsahující např. vepřové maso, jež je pro muslimy zakázanou potravinou. Dle Němečka nemá v nemocnici náboženské vyznání své místo a žádný „boží“ zákon by neměl převyšovat pacientovy potřeby. Ženy nosící šátek se tímto krokem veřejně přiznávají i k tomu, že pro ně jsou zákony, jimiž se řídí, především zákony stěžejními. To nelze sloučit se zákony českého zdravotnictví fungujícího na principech humanismu. Je nepřípustné, aby víra zaměstnance jakkoli narušovala zdraví či komfort pacienta (Kyša, 2014).

22

3 Výzkumná část 3.1

Cíl výzkumu a výzkumné otázky

Cíl 1: Zjistit, jak vnímá veřejnost všeobecné sestry muslimky a řeholnice. Výzkumná otázka č. 1: Jak se staví veřejnost k ošetření sestrou řeholnicí a sestrou muslimkou? Výzkumná otázka č. 2: Jak ovlivňuje přístup k náboženství přístup k sestře řeholnici nebo muslimce? Výzkumná otázka č. 3: Do jaké míry souhlasí veřejnost se zahalením sester řeholnic a muslimek?

Cíl 2: Zjistit, zda je německá veřejnost tolerantnější k přijetí péče od všeobecné sestry muslimky než veřejnost česká. Výzkumná otázka č. 4: Jaké komplikace vidí Češi a Němci v ošetření sestrou muslimkou a řeholnicí na určitých odděleních? Výzkumná otázka č. 5: Co ovlivňuje veřejnost v postojích ke křesťanství, islámu a sestrám řeholnicím a muslimkám?

3.2

Metodika výzkumu

Data byla získávána kvantitativní výzkumnou metodou ve formě online českého (Příloha 1) a německého (Příloha 2) dotazníku sestaveného pod odborným dohledem vedoucí bakalářské práce. Dotazník se zaměřoval na dvě cílové skupiny. Těmi byla česká a německá veřejnost. Dotazník obsahoval 7 proměnných, 3 uzavřené, 16 polootevřených otázek a poslední dobrovolnou otázku, jež byla otevřená. Dohromady tedy respondenti odpovídali na 1920 (20. otázka není povinná) otázek vztahujících se ke zkoumanému tématu. Dotazník se nejprve zabýval všeobecnými otázkami ke křesťanství a islámu (otázky 1 a 2). Později se v užší míře zabýval postoji společnosti ke všeobecným sestrám praktikujícím

23

hlouběji jedno z těchto dvou náboženství. Otázky 3-10 se zaměřovaly na sestry řeholnice a přístup ke křesťanství, otázky 11-19 se týkaly přístupu sester vyznávajících islám a přístupu k islámu. Vytvoření dotazníku předcházel „předvýzkum“, který poukázal na nutnost úpravy a redukce některých otázek. Upraveny byly i otázky, u nichž mohlo dojít k mylné či nejednoznačné interpretaci. Došlo především k přehodnocení v užívání pojmů „řeholnice“, „řeholní sestra“ či „řádová sestra“ za pojem „jeptiška“, neboť z četných reakcí vyplynulo, že mnoho lidí z řad české veřejnosti neví, co pojmy znamenají a je pro ně lépe interpretovatelný „lidovější“ pojem „jeptiška“. Práce je dále doplněná o rozhovor s vedoucí instituce České katolické charity Charitní domov Brno − paní Marií Kalčíkovou, Ing. (Příloha 3), od které byly po získání souhlasů k publikování informací (Příloha 4) a souhlasu k poskytnutí a publikováním fotografií osoby (Příloha 5) získány i fotografie řeholních sester (Příloha 6).

3.3

Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí

Dotazník byl určen všem lidem - pacientům, event. potenciálním pacientům. Celkem se sešlo 319 odpovědí – 169 od respondentů z ČR a 150 z Německa. Téma práce bylo zvoleno již počátkem listopadu roku 2014. Poté začala vznikat část teoretická. Vyplňování dotazníků v části výzkumné bylo hodně ovlivněno migrační krizí medializovanou počátkem měsíce června 2015, která způsobila neochotu mnohých (především východních) Němců jakkoli se zabývat tématem islámu, a tedy i neochotu k vyplňování dotazníků. S narůstající migrační krizí (a jejím medializováním) se však odpovědi německých respondentů výrazně nelišily od odpovědí na začátku výzkumu, kdy migrace nebyla ještě tolik rozvinutá a především medializovaná. Ani mezi českými respondenty se výsledky s narůstající migrací výrazně nelišily od odpovědí získaných na začátku výzkumu. Migrační krize však způsobila, že dotazníky musely být šířeny delší dobu, než bylo původně v plánu, aby bylo možné získat podobný počet respondentů jako v ČR. Pro lepší přehlednost prezentace výsledků byli respondenti rozděleni podle státní

24

příslušnosti, pohlaví, věku, počtu obyvatel ve městě, v němž žijí, a podle zaměstnání.

Tabulka 1 Rozdělení respondentů dle státní příslušnosti

Národnost

Počet

%

ČR

169

53

Německo

150

47

Celkem

319

100

Celkově se mi dostalo odpovědí od 319 respondentů - 169 Čechů (53 %) a 150 (47 %) Němců. Nejvíce dotazníků z řad českých respondentů se mi vrátilo z Třeště a okolí, z Německa pak z okolí města Schwäbisch Gmünd.

Tabulka 2 Rozdělení respondentů pohlaví

ČR

Německo

Pohlaví

Počet

%

Počet

%

Muži

34

20

60

40

Ženy

135

80

90

60

Celkem

169

100

150

100

Výzkumu se zúčastnilo v ČR 34 mužů (20 %) a 135 žen (80 %). V Německu se počet respondentů mužů oproti ČR zvýšil o 20 %. Odpovědí od německých mužů se sešlo 60 (40 %) a od žen 90 (60 %).

25

Tabulka 3 Rozdělení respondentů dle věku

ČR

Německo

Věk

Počet

%

Počet

%

14-19

15

9

24

16

20-29

74

44

75

50

30-39

44

26

12

8

40-49

26

15

28

19

50-59

8

5

6

4

60-69

2

1

5

3

Celkem

169

100

150

100

Nejmladšímu českému respondentovi bylo 14 let, nejstaršímu 69. Nejmladší německý respondent byl starý 17 let a nejstarší byl ve věku 65 let. V české i německé populaci odpovídalo na otázky nejvíce respondentů zařazených ve věkové kategorii 20-29 let. V ČR to odpovídá 74 respondentům (44 %) a v Německu tvořilo získané dotazníky v této věkové kategorii 75 (50 %) respondentů. Naopak s vyšším věkem počet respondentů klesal jak v ČR, tak v Německu.

Tabulka 4 Rozdělení respondentů dle počtu obyvatel

ČR

Německo

Počet obyvatel Počet

%

Počet

%

80-1 999

39

23

12

8

2 000-6 999

42

25

18

12

7 000-49 999

14

8

45

30

50 000-99 999

55

33

35

23

100 000 a více

19

11

40

27

Celkem

169

100

150

100

Respondenti byli rozděleni do kategorií podle počtu obyvatel, které čítá město, ve kterém respondent žije. Nejvíce českých respondentů spadalo do kategorie 50 000- 99 999 a to celkem 55 (33 %), nejvíce německých respondentů bylo v kategorii

26

7 000-49 999 – 45 (30 %). Jako bydliště s nejmenším počtem obyvatel označil respondent místo bydliště s 80 lidmi v ČR a 300 lidmi v Německu.

Tabulka 5 Rozdělení respondentů dle věku

ČR Věk 14-19 20-29 30-39 40-49 50-59 60-69 Celkem

Počet 15 74 44 26 8 2 169

Německo % 9 44 26 15 5 1 100

Počet 24 75 12 28 6 5 150

% 16 50 8 19 4 3 100

Respondenti z obou zemí nejčastěji uváděli nejvyšší dokončené vzdělání středoškolské nebo vysokoškolské. V ČR odpovídalo nejvíce respondentů se středoškolským vzděláním - 68 (39 %), v Německu pak 56 respondentů (37 %) se vzděláním vysokoškolským. Oproti ČR uvedlo 28 (19 %) Němců jako nejvyšší dosažené vzdělání odpověď „Jiné“, což je dáno rozdílným vzdělávacím školním systémem v ČR a v Německu.

Tabulka 5 Rozdělení respondentů dle pracovní pozice

ČR

Německo

Prac. pozice

Počet

%

Počet

%

Zdravotník

76

45

29

19

Student

34

20

47

31

Jiné

59

35

74

50

Celkem

169

100

150

100

Co se povolání týče, byli lidé rozděleni do třech hlavních skupin – zdravotníci, studenti a lidé s jiným povoláním. Nejpočetnější část respondentů z řad české společnosti tvořili lidé z oblasti zdravotnictví – 77 (45 %). V Německu pak lidé, jež nebyli ani zdravotníci 27

ani studenti. Odpověď „Jiné“ v Německu označilo 74 lidí (50 %), tedy polovina všech dotazovaných. Do oblasti „Zdravotníci“ byli zařazeni všeobecné sestry, staniční a vrchní sestry, dále dětské sestry, sanitářky, ošetřovatelky, porodní asistentky, zdravotničtí asistenti, lékaři, lékárníci, fyzioterapeuti, dentální hygienisté, laboranti, radiologové, zdravotničtí záchranáři, lékaři a učitelky zdravotnických oborů. Jako „Studenti“ byli označeni žáci základních škol, učilišť, středních odborných škol, gymnázií a žáci vyšších a vysokých škol. Mezi povoláními „Jiné“ se vyskytlo mnoho různorodých odpovědí. Respondenty tvořili ekonomové, počítačoví technici, ženy na mateřské dovolené, lidé bez zaměstnání, senioři, lidé z oboru financí a managementu, dělníci, lidé OSVČ, policisté a pracovníci v oblasti AČR, prodavači, dělníci, lidé pohybující se v oblasti kuchařské, pracovníci v sociálních službách, ředitelé, učitelé, technici, trenéři, architekti, právníci, kněží a jiní.

3.4

Průběh výzkumu

Výzkum byl zahájen pomocí online dotazníku počátkem měsíce června 2015 a ukončen koncem měsíce ledna následujícího roku. Výzkum byl proveden především v okruhu mých kamarádů, známých a příbuzných, kteří dotazník online formou pomáhali šířit.

3.5

Zpracování získaných dat

Zpracování získaných dat bylo provedeno pomocí počítačového programu LibreOffice Writer pro psaný text a programu LibreOffice Calc ke zpracování grafů a tabulek. Výsledky (relativní hodnoty) jsou zaokrouhleny na celá čísla. Odpovědi ohledně osobních dat jsou pro lepší přehlednost a porovnání znázorněny v tabulkách, odpovědi týkající se tématu práce jsou uvedeny do sloupcových grafů.

28

3.6

Výsledky výzkumu

Otázka 1.Ve zdravotnictví jsem se již setkal(a) se sestrou (i v jiném státě): ČR %

100

Německo %

91

90 80

Relativní četnost

70 60

49

50

39

40 30 20 10

9

6

2

1

3

0 Muslimka

Jeptiška

Ani jedna z uvedených

Jiné

Víra ošetřující sestry

Graf 1: Grafické vyhodnocení otázky č. 1: Tolerance ošetření dle víry sestry (zdroj: vlastní výpočty)

Zda se setkali respondenti s ošetřující sestrou řeholnicí a muslimkou ve zdravotnictví, lze dokázat z výsledků získaných v otázce č. 1. Respondenti mohli označit více tvrzení, která odpovídala jejich názoru. S ošetřující muslimkou se setkal pouze 1 český respondent (1 %) a 74 německých dotazovaných (49 %). Více Čechů se setkalo s řeholnicí než s muslimkou, tedy 10 (6 %). Avšak v porovnání s Německem je toto číslo více než šestinásobně nižší. V Německu se s řeholnicí v nějakém zdravotnickém zařízení setkalo 58 dotazovaných (39 %). U Čechů tvořilo nejvíce odpovědí 154 (91 %) označení položky, jež udávala, že se lidé nesetkali ve zdravotnických zařízeních ani se

29

sestrou muslimkou ani s řeholnicí. Oproti tomu u Němců byla tato odpověď označována daleko méně – u 14 lidí (9 % respondentů). Zbylé odpovědi tvořily komentáře v položce „Jiné“, které se však ani v jednom případě netýkaly položení otázky.

Otázka 2. Šátek (závoj) na hlavě bych v zemi, ve které žiji: ČR %

Německo %

77

80 70 60

57

Relativní četnost

50 40

34

30 20

13 6

10 0 0

Toleroval/a u jeptišky i u muslimky

Toleroval/a u jeptišky, ale netoleroval/a u muslimky

5

0

Toleroval/a u muslimky, ale netoleroval/a u jeptišky

Netoleroval/a ani u jedné z uvedených

3

4

Jiné

Tolerance závoje

Graf 2: Grafické vyhodnocení otázky č. 2: Tolerance šátku (zdroj: vlastní výpočty)

V otázce č. 2 lidé odpovídali na to, zda by ošetřující řeholnici a muslimce tolerovali závoj/šátek na hlavě. V obou zemích získala největší počet odpovědí položka, která tvrdila, že by lidé tolerovali zahalení ošetřující řeholnici i muslimce – v ČR 96 respondentů (57 %) a v Německu 116 respondentů (77 %). Více než dvojnásobek Čechů - 58 (34 %) oproti Němcům, kterých bylo 20 (13 %), by tolerovalo zahalení pouze řeholnici, avšak muslimce nikoli. Ani jeden respondent neodpověděl, že by toleroval zahalení muslimce, avšak řeholnici nikoli. Téměř srovnatelně - v ČR 10 respondentů

30

(6 %) a v Německu 8 dotazovaných (5 %), by netolerovalo zahalení ani jedné z uvedených sester. Mezi německými komentáři se 6x (4 %) vyskytlo, že šátek na hlavě neovlivňuje kvalitu prováděné práce. 5 (3 %) Čechů uvedlo, že záleží na oddělení (kromě operačního sálu by šátek v případě jednoho respondenta byl tolerován). Mezi odpověďmi „Jiné“ se v ČR objevilo, že pokud nebude pokrývka v rozporu se zákonem, je tolerována, další respondenti tolerují jakoukoli pokrývku hlavy, jedna z respondentek by tolerovala pokrývku v nemocnici, pokud není sestra ve službě. U německých respondentů se objevilo, že pokud bude práce vykonávána správně, na pokrývce hlavy nezáleží. Dalším z dodatků bylo, že pokrývka hlavy nerozhoduje o kvalitě prováděné péče.

Otázka 3. Kdyby mě ošetřovala (nebo o mě pečovala) jeptiška, pociťoval/a bych:

77

80

ČR %

Německo %

65

70 Relativní četnost

60 50 40 28

30

25

20 10

2

0

2

3

8

7 1

4

1

5

3

4

0 Strach

Úzkost

Stud

Nedůvěru

Odpor

Emoce

Stejné emoce, jako kdyby o mě pečovala sestra, která by nebyla jeptiška

Větší důvěru

Jiné

Graf 3: Grafické vyhodnocení otázky č. 3: Emoce při ošetření řádovou sestrou (zdroj: vlastní výpočty)

31

Otázka číslo 3 se zabývala emocemi při ošetření sestrou řeholnicí. Respondenti mohli označit více tvrzení, která odpovídala jejich prožívání při ošetřovaní řeholnicí. Nejpočetnější odpovědí z řad českých 110 (65 %) i německých 116 (77 %) respondentů bylo, že by veřejnost prožívala stejné emoce, jako kdyby o ně pečovala sestra, která by řeholnice nebyla. Větší důvěru by vnímalo 47 (28 %) Čechů a 38 (25 %) Němců. Následující odpovědi se mezi zeměmi lehce lišily. 13 Čechů (8 %) uvedlo, že by vnímalo stud, Němci v porovnání s nimi tuto odpověď uvedli pouze 1x (1 %), nedůvěru označilo 11 českých respondentů (7 %) a 6 německých (4 %), strach a úzkost by vnímalo shodně po 3 českých respondentech (2 %), zatímco žádný z Němců by nepociťoval při ošetření strach, úzkost by vnímali 4 lidé (3 %). Odpověď „Odpor“ označil 1 český respondent (1 %) a 4 němečtí (3 %). Mezi odpověďmi „Jiné“ se u českých respondentů objevovaly dodatky: respekt 4 respondenti (2 %), zvědavost 2 respondenti (1 %), jedna respondentka (1 %) odpověděla, že pokud by byla řeholnice všeobecná sestra, neměla by důvod k odmítnutí ošetření, jiný respondent (1 %) uvedl, že by záleželo na osobě a na její komunikaci. 2 němečtí respondenti (1 %) dodali, že by neviděli problém v ošetření, neboť i u řeholnice všeobecné sestry jde o běžný výkon a zbylí 4 dotazovaní (3 %) uvedli, že si ošetření nedovedou představit.

32

Otázka 4. Jestliže by mě ošetřovala jeptiška: ČR % 100 90

Německo %

93 85

Relativní četnost

80 70 60 50 40 30 20

7

10

1

4

1

2

3

7

5

2

1

0 Nechal/a bych se ošetřit stejně jako od jiné sestry

Nechal/a bych se ošetřit, ale cítil/a bych větší strach než při ošetření jinou sestrou, která není jeptiška

Nechal/a bych se ošetřit, ale pouze z důvodu trapnosti odmítnutí její péče

Odmítl/a bych ošetření, byla-li by k dispozici jiné sestra

Nechal/a bych se ošetřit raději od jeptišky

Jiné

Tolerance ošetření

Graf 4: Grafické vyhodnocení otázky č. 4: Tolerance ošetření od řádové sestry (zdroj: vlastní výpočty)

Otázka č. 4 se zabývala přístupem k ošetřující řeholnici a tolerancí veřejnosti k ošetřující řeholní sestře. I v této otázce mohli respondenti označovat více správných odpovědí. 144 českých respondentů (85 %) a 140 německých respondentů (93 %) uvedlo, že by se nechali ošetřit od řeholnice stejně tak, jako od jiné sestry. 12 (7 %) Čechů uvedlo, že by se sice nechalo ošetřit, ale cítilo by větší strach, zatímco tuto odpověď označili pouze 2 Němci (1 %). Stejně Němců uvedlo, že by se nechalo ošetřit, ale pouze z toho důvodu, že by jim bylo trapné péči odmítnout. Českých respondentů se takto vyjádřilo 6 (4 %). Shodně po 4 dotazovaných (v ČR 2 %, v Německu 3 %) v obou státech odpovědělo, že byla-li by k dispozici jiná sestra, ošetření by odmítli. 11 Čechů (7 %) a 8 Němců (5 %) označilo, že by se nechali ošetřit raději od řeholnice. Odpovědi „Jiné“ tvořily mezi Čechy dodatky, že pokud mají tyto sestry stejné vzdělání, 33

nebyl by s respektováním ošetřující sestry problém. V Německu odpovídal 1 (1 %) respondent, že pokud sestra nabídne kvalitní péči, není s tolerancí ošetření problém.

Otázka 5. Jeptišce bych při ošetřování toleroval/a vlasy zakryté závojem: ČR %

100

Německo %

96

94

90

Relativní četnost

80 70 60 50 40 30 20

6

10

4

0 Ano

Ne Tolerance závoje

Graf 5: Grafické vyhodnocení otázky č. 5: Tolerance závoje řádové sestře (zdroj: vlastní výpočty)

Otázka č. 5 se zabývá pouze závojem řeholnic. 158 Čechů (94 %) a 144 Němců (96 %) by řeholnici při ošetřování závoj tolerovala. Jeden německý respondent odpověděl, že je katolík, ví tedy, proč nosí řeholnice závoj, a proto závoj u ošetřujících sester toleruje. Zároveň však ví, z jakých důvodů nosí muslimka závoj/šátek, a proto jej netoleruje. Tento respondent uvádí nejednoznačnost výkladu Koránu, který striktně nenařizuje nošení šátků, jde tedy o mylnou interpretaci muslimů k vykonávání těchto úkonů.

34

Otázka 6. Ošetřující jeptišce bych toleroval/a vlasy kryté závojem:

ČR % 94

100 90

Německo %

83

Relativní četnost

80 70 60

47

50

36

40

53 51

47 50

37

23

30

33 21

20

4

10

4

0 Na jakémkoli standardním oddělení

Na oddě- V V V dětNa leních ambulant domovech ských infekčních ARO (aním traktu pro seniory domovech odděleních nesteziologicko-resuscitační oddělení) a JIP (jednotka intenzivní Typy oddělení péče)

Jiné

Graf 6: Grafické vyhodnocení otázky č. 6: Oddělení, na nichž veřejnost řeholním sestrám toleruje závoje (zdroj: vlastní výpočty)

Otázka č. 6 se zabývá odděleními a zdravotnickými zařízeními, v nichž by veřejnost tolerovala řeholnicím zahalení vlasů závojem. Respondenti mohli označit více tvrzení, která odpovídala jejich názoru. Nejvíce českých 140 (83 %) i německých 141 (94 %) respondentů by tolerovalo řeholnicím závoj na jakémkoli standardním oddělení. Větší rozdíly mezi zeměmi byly u položek týkajících se infekčních oddělení a oddělení ARO, JIP. 39 Čechů (23 %) uvedlo, že by závoj tolerovalo na odděleních ARO, JIP, Němci tuto odpověď zvolili v 54 případech (36 %). I u infekčních oddělení byli Němci tolerantnější než Češi, uvedli, že by zde závoj tolerovali ve 49 dotaznících (33 %), zatímco pouze 35 Čechů (21 %) by tolerovalo závoj na těchto typech oddělení. V domovech pro seniory byl závoj respondenty z obou zemí ve více než 50 % 35

tolerován. V ČR takto odpovědělo 90 lidí (53 %), v Německu pak 77 dotazovaných (51 %). I v dětských domovech byl závoj ze strany veřejnosti téměř polovinou dotazovaných v ČR tolerován. Takto odpovědělo 79 Čechů (47 %) a 75 Němců (50 %). Rozdíl 10 % mezi českými a německými respondenty nastal u položky, která se zabývala závoji v ambulantním traktu. 63 Čechů (37 %) a 71 Němců (47 %) by závoj na ambulancích tolerovali. Mezi odpověďmi „Jiné“ se v ČR i v Německu objevovalo, že by lidé zahalení řeholnici tolerovali všude, popřípadě ve třech případech nikde.

Otázka 7. Šátek (závoj) na hlavě bych u zdravotní sestry (jeptišky) ve zdravotnickém zařízení netoleroval/a z důvodu: ČR % 70

63

Německo %

64

Relativní četnost

60 50

43

40

30

29

30 19 20 10

8

5

7

0

0 Pocitu neoPocitu vlastHygieny sobního příního ohrožení (přenos infekcí stupu (přemezi pacienty) kážka při komunikaci, očním kontaktu)

Obtížné identifikace

Jiné

Důvod

Graf 7: Grafické vyhodnocení otázky č. 7: Důvod netolerance závoje řeholním sestrám (zdroj: vlastní výpočty)

36

Otázka č. 7 byla zaměřena na důvody netolerance šátků ve zdravotnických zařízeních sestrám řeholnicím. Respondenti mohli označit více tvrzení, která odpovídala jejich názoru. Nejvíce respondentů z ČR 107 (63 %) i Německa 96 (64 %) označilo, že by šátky ve zdravotnických zařízeních netolerovalo z hygienických důvodů. Neosobní přístup byl problémem pro 64 Němců (43 %) a 32 Čechů (19 %). 8 Čechů (5 %) označilo, že by se cítili ohroženi, pokud by měla sestra zahalené vlasy. Z německých respondentů nezvolil tuto odpověď nikdo. Jako důvod netolerance uvádí 50 Čechů (30 %) a 43 Němců (29 %) problém s identifikací.

Otázka 8. Sledujete/čtete zprávy týkající se negativních případů katolické církve (např. pedofilie...)? ČR %

Německo %

75

80 68

70 60

Relativní četnost

50 40 30 20

19 10

13

9 4

10

3

0 Ano, z vlastní iniciativy si sám/sama vyhledávám informace na internetu či v jiných zdrojích

Ano, když na mě působí z televize, novin a jiných médií

Zprávy s touto tématikou mě nezajímají

Jiné

Vyhledávání informací

Graf 8: Grafické vyhodnocení otázky č. 8: Vyhledávání negativních informací o církvi (zdroj: vlastní výpočty)

37

Nejčastěji označovanou odpovědí v obou státech byla položka, že lidé sledují tyto informace, pokud na ně působí z novin a jiných médií. V ČR takto odpovědělo 114 lidí (68 %) a v Německu 112 (75 %) dotazovaných. 32 českých respondentů (19 %) zprávy s touto tematikou nezajímají, v Německu se takto vyjádřilo o 10 % méně dotazovaných, tedy 14 (9 %). Z vlastní iniciativy si lidé informace s touto tematikou sami vyhledávají v ČR v 16 případech (10 %) a v Německu ve 20 případech (13 %). Mezi odpověďmi jiné se objevovalo od Čechů, že se s těmito zprávami nesetkávají, jiní uvádějí, že nevěří všemu, co se dozvídají, další dodatek byl, že je respondent smutný, neboť se nemluví o tom pěkném, co se v církvi děje, ale o tom, co je špatné, o skandálních záležitostech. Několik respondentů odpovědělo, že pokud je nějaká zpráva zaujme, zjistí si více informací na internetu. Z německé strany se jeden respondent vyjádřil, že je všude mnoho lží, tudíž jeden respondent napsal, že věří pouze tomu, co vydá Vatikán, další se dívají na tyto informace kriticky, protože bývají zkreslené.

38

Otázka 9. Křesťanství v zemi, ve které žiji: ČR % Německo % 60 51

Relativní četnost

50

44

43

40

40 30 20 10

7

4

4

0

1

3

2

3

0 Toleruji, má pro mě osobně hlubší význam a respektuji jeho zvyky u zdravotnické ho personálu

Toleruji, má pro mě osobně hlubší význam, ale nerespektuji jeho zvyky u zdravotnické ho personálu

Toleruji, ale nemá pro mě osobně hlubší význam, ale respektuji jeho zvyky u zdravotnické ho personálu

Toleruji, ale nemá pro mě osobně hlubší význam a ani nerespektuji jeho zvyky u zdravotnické ho personálu

Netoleruji

Jiné

Tolerance

Graf 9: Grafické vyhodnocení otázky č. 9: Tolerance křesťanství (zdroj: vlastní výpočty)

Otázka č. 9 zabývající se tolerancí křesťanství v zemi, v níž lidé žijí, ukazuje, že 72 Čechů (43 %) a 78 Němců (51 %) toleruje víru u ošetřujícího personálu a má i pro ně samotné hlubší smysl. 75 Čechů (44 %) a 60 Němců (40 %) křesťanství u ošetřujícího personálu toleruje, ale nemá pro ně samotné hlubší význam. Pro 6 Čechů (4 %) má křesťanství hlubší význam, ale jeho zvyky ve zdravotnických zařízeních nerespektují. Takto se z řad německé veřejnosti nevyjádřil žádný z respondentů. 1 český respondent (1 %) a 4 němečtí respondenti (3 %) křesťanství netolerují. 11 českých (7 %) a 6 německých občanů (4 %) uvedlo, že křesťanství tolerují, nemá pro ně samotné hlubší osobní smysl a u zdravotnického personálu křesťanské zvyky nerespektují. Jako odpovědi „Jiné“ bylo v ČR i v Německu několikrát uvedeno, že respondent je sám katolík, tudíž křesťanství toleruje.

39

Otázka 10. Křesťanství netoleruji z důvodu: ČR %

Německo %

84

90 80

Relativní četnost

70 52

60 50 33

40 30

24

33

24 16

20 10

0

0 Zločinů v církvi, které se udály v historii. Nyní nepravosti v církvi nevnímám tak silně.

Zločinů v církvi, které se udály v historii a dějí se dodnes

Zločinů, které se dějí v církvi a je snaha je zamlčovat či obhajovat

Jiné

Důvod

Graf 10: Grafické vyhodnocení otázky č. 10: Netolerance křesťanství (zdroj: vlastní výpočty)

V otázce č. 10 lidé označovali, z jakých důvodů netolerují křesťanství. Respondenti mohli označit více tvrzení, která odpovídala jejich názoru. 40 Čechů (24 %) uvedlo, že toto náboženství netolerují z důvodu zločinů, které se udály v historii. Nyní však tito respondenti nepravosti v církvi nevnímají tak silně. Zatímco z Němců neoznačil tuto odpověď jediný respondent. Nejvyšší zastoupení v obou zemích (ČR 88 – 52 %, Německo 126 – 84 %) získala odpověď, že lidé křesťanství netolerují kvůli zločinům, které se děly v církvi v minulosti a nyní je snaha je zamlčovat či obhajovat. Odpověď, že lidé křesťanství netolerují kvůli minulým zločinům v církvi, a kvůli

40

zločinům, které se dějí dodnes, označilo 40 (24 %) Čechů a 50 (33 %) Němců. V ČR i v Německu uváděli respondenti v několika případech mezi dodatky k položce „Jiné“, že zločiny v minulosti patří k historii, tudíž respondenty dnes již neovlivňují, popřípadě, že bychom je neměli zpětně řešit. Někteří dodávali, že každé náboženství má svoji historii.

Otázka 11. Kdyby mě ošetřovala (nebo o mě pečovala) muslimka, pociťoval/a bych: ČR %

Německo %

83

90 80

Relativní četnost

70 60 46

50

45

40 30

25 16

20 10

9 3

4 4

8

7 5

1

4

6

1

0 Strach

Úzkost

Stud

Nedůvěru

Odpor

Emoce

Stejné Větší emoce, důvěru jako kdyby o mě pečovala sestra, která by nebyla muslimka

Jiné

Graf 11: Grafické vyhodnocení otázky č. 11: Emoce při ošetření sestrou muslimkou (zdroj: vlastní výpočty)

V otázce č. 11 lze sledovat emoce, které by lidé pociťovali, ošetřovala-li by je sestra muslimka. Respondenti mohli označit více tvrzení, která odpovídala jejich názoru. Oproti sestře řeholnici lze u sestry muslimky pozorovat daleko nižší toleranci od české veřejnosti. Stejné emoce by pociťovalo 76 českých respondentů (45 %). Naopak pocit

41

nedůvěry oproti ošetřující sestře řeholnici vzrostl na 78 respondentů (46 %). I odpověď „Strach“ měla u Čechů poměrně vysoké zastoupení – 42 lidí (25 %) a úzkost by vnímalo 27 Čechů, tedy 16 % dotazovaných. Označení položky „Odpor“ se objevilo u 12 Čechů (7 %) a 8 Němců (5 %). „Stud“ by vnímalo shodně 4 % respondentů v obou zemích – v ČR 7 respondentů, v Německu 6. Úzkost by při ošetření vnímalo 27 Čechů (16 %) a 14 Němců (9 %). Čeští občané v několika případech dodávali, že si neumí péči představit, tudíž nelze říci, jaké emoce by prožívali. Několik respondentů uvedlo zvědavost. Jediná „Jiná“ odpověď ze strany německé veřejnosti se nevztahovala k otázce.

42

Otázka 12. Jestliže by mě ošetřovala muslimka: ČR %

88

Německo %

90 80

Relativní četnost

70 60

48

50 40

30

30 15

20 10

3

8

12 4

1

0

4

0

0 Nechal/a Nechal/a Nechal/a bych se oše- bych se oše- bych se ošetřit stejně třit, ale třit, ale poujako od jiné cítil/a bych ze z důvodu sestry větší strach trapnosti než při ošet- odmítnutí ření sestrou, její péče která není muslimka

Odmítl/a bych ošetření a nechal/a se ošetřit od jiné sestry (která není muslimka)

Nechal/a bych se ošetřit raději od sestry muslimky

Jiné

Tolerance ošetření

Graf 12: Grafické vyhodnocení otázky č. 12: Tolerance ošetření od sestry muslimky (zdroj: vlastní výpočty)

V otázce č. 12 se lidé vyjadřovali k ošetření od sestry muslimky. Respondenti mohli označit více tvrzení, která odpovídala jejich názoru. Zde je u české populace patrný téměř poloviční pokles v ochotě k ošetření sestrou muslimkou než řeholnicí – 81 respondentů (48 %). Německá populace je k muslimkám pouze o 5 % méně tolerantní než k řeholnicím – 132 (88 %) lidí by péči od sestry muslimky tolerovalo stejně jako péči od jiné sestry. 51 respondentů (30 %) Čechů uvedlo, že by se ošetřit muslimkou nechalo, ale pociťovali by strach. 25 Čechů (15 %) by se sice ošetřit nechalo, ale pouze z důvodu trapnosti kvůli odmítnutí péče. 20 českých respondentů (12 %) uvedlo, že by se muslimkou ošetřit nenechali a raději se nechali ošetřit od sestry, jež muslimka není. Mezi odpověďmi „Jiné“ se objevovalo, že by čeští respondenti s ošetřením váhali. Jedna

43

respondentka uvedla, že pokud by muslimka mluvila česky, nechala by se ošetřit.

Otázka 13. Muslimce bych při ošetřování toleroval/a vlasy zakryté šátkem: ČR %

84

90 80

Německo %

68

Relativní četnost

70 60 50 32

40 30

16

20 10 0 Ano

Ne Tolerance šátků

Graf 13: Grafické vyhodnocení otázky č. 13: Tolerance šátků sestrám muslimkám (zdroj: vlastní výpočty)

Zahalení muslimek se věnovala otázka č. 13, kde se počty tolerujících v obou zemích snížily. Vlasy zakryté šátkem by muslimkám tolerovalo 114 (68 %) respondentů z ČR a 126 (84 %) Němců.

44

Otázka 14. Ošetřující muslimce bych toleroval/a vlasy kryté šátkem (bez zahalení obličeje): ČR % 93 83

Relativní četnost

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Německo %

36

40

47

49

54

51 43 33

26

21 4

Na jakémkoli standardním oddělení

Na odděV V V dětských Na leních ARO ambulant domovech domovech infekčních (anestezio- ním traktu pro seniory odděleních logicko-resuscitační oddělení) a JIP (jednotka intenzivní péče)

1

Jiné

Typy oddělení

Graf 14: Grafické vyhodnocení otázky č. 14: Oddělení, na nichž veřejnost sestrám muslimkám toleruje závoje zdroj: (vlastní výpočty)

Otázka č. 14 zaměřující se na muslimské sestry udává podobný výsledek u položek tolerance šátků na standardních odděleních – 140 Čechů (83 %) a 140 Němců (93 %). Respondenti mohli označit více tvrzení, která odpovídala jejich názoru. U českých ani německých respondentů se odpovědi mezi tolerancí závojů řeholnic a šátků muslimek nijak výrazně nelišily. Podobný či v mnoha případech dokonce stejný počet respondentů by tolerovalo nošení závoje či šátku na určitém typu oddělení. Na odděleních ARO, JIP by byl šátek tolerován od 44 Čechů (26 %) a 54 Němců (36 %). V ambulancích by šátek tolerovalo 67 (40 %) Čechů a 71 občanů z Německa (47 %). 82 Čechů (49 %) a 81 Němců (54 %) by tolerovalo šátek v domovech pro seniory. Na dětských odděleních byli Češi méně tolerantní než Němci, když tolerovali šátek u muslimek v 73 případech

45

(43 %), Němci se takto vyjádřili celkem 76x (51 %). Mezi odpověďmi „Jiné“ se v ČR několikrát objevila odpověď „všude“ a několikrát odpověď „nikde“.

Otázka 15. V zemi, v níž žiji, bych toleroval/a, kdyby muslimka, která mě ošetřuje (nebo o mě pečuje), měla: ČR % 100

88

Německo % 93

90 80

Relativní četnost

70 60 50 36

40

29

30 20 10

4

7

7

7

0 Burku - zahalené Niqab - zahalené celé tělo vlasy, ob- celé tělo, vlasy, obličej, oči jsou kryté ličej (kromě očí) síťkou

Čádor - zahalené celé tělo a vlasy (bez obličejové části)

Hidžáb - pouze šátek zakrývající vlasy a krk.

Typ šátku

Graf 15: Grafické vyhodnocení otázky č. 1: Typ šátku tolerovaný sestrám muslimkám (zdroj: vlastní výpočty)

Muslimské zahalení dále specifikovala otázka č. 15, která upřesňovala, jaký typ zahalení by ošetřující muslimce byl tolerován a jaké zahalení je již nepřípustné. I u této otázky bylo povoleno označení více možností. Nejvíce Čechů i Němců označilo, že by těmto sestrám tolerovalo hidžáb, tedy šátek zakrývající pouze vlasy a krk – v ČR takto odpovědělo 149 (88 %) respondentů a v Německu 140 (93 %) dotazovaných. Poměrně

46

tolerovaný byl v obou zemích i čádor, zakrývající celé tělo a vlasy, avšak bez zahalení obličeje. Tuto odpověď zvolilo 61 (36 %) Čechů a 43 (29 %) Němců. Jako nejméně tolerovaná byla v ČR burka, která zahaluje celé tělo, vlasy a obličej, přičemž jsou oči kryté síťkou. V ČR označilo tuto položku 7 (4 %) respondentů a v Německu 10 (7 %) lidí. Srovnatelná hodnota (v obou zemích 7 %) byla u tolerance niqabu.

Otázka 16. Šátek (závoj) na hlavě bych u zdravotní sestry (muslimky) ve zdravotnickém zařízení netoleroval/a z důvodu: ČR %

Německo %

70 70 Relativní četnost

60 50 40

47

57

53

40

38 29

30 20

35

24 9

5

10

0

0 Pocitu neosobního přístupu (překážka při komunikaci, očním kontaktu)

Pocitu vlastního ohrožení

Hygieny (přenos infekcí mezi pacienty)

Neochoty vě- Obtížné idenřících podří- tifikace dit se všeobecně daným normám země v níž žijí (např.nerespektování zákazu nošení šátků v nemocnicích, na úřadech)

Jiné

Důvod netolerance

Graf 16: Grafické vyhodnocení otázky č. 16: Důvod netolerance šátku sestrám muslimkám (zdroj: vlastní výpočty)

Otázka č. 16 se zaměřovala na šátky u ošetřujících muslimek. U této otázky bylo povoleno označení více možností. Problém v hygieně by vidělo 79 Čechů (47 %) a 79

47

Němců (53 %). O necelý dvojnásobek je vyšší počet českých respondentů - 119 (70 %) oproti Němcům 57 (38 %), kteří uvedli, že zahalení ošetřující sestře muslimce netolerují z důvodu nepřizpůsobivosti se a nerespektování zákazu nošení šátků. Problém v identifikaci pak vidí 59 (35 %) respondentů z ČR a 86 (57 %) respondentů německých. Z pocitu ohrožení své osoby netoleruje šátek 40 Čechů (24 %) a 14 Němců (9 %). Mezi dodatky se několikrát od českých respondentů objevily odpovědi, které se nevztahovaly k otázce. Jediná, která odpovídala na otázku, byla, že by respondent šátek netoleroval, protože netoleruje islám jako náboženství.

Otázka 17. Nošení šátků (bez zahalení obličeje) muslimkám: ČR %

Německo %

74

80 70

Relativní četnost

60

57

50 40 30

23 14

20

9

10

13 8

5

3

0

0 Toleruji na veřejnosti, úřadech i ve zdravotnických zařízeních

Toleruji na veřejnosti, úřadech, ale ne ve zdravotnických zařízeních

Toleruji na veřejnosti, ale ne na úřadech a ve zdravotnických zařízeních

V zemi, v níž žiji, netoleruji

Jiné

Místa tolerance

Graf 17: Grafické vyhodnocení otázky č. 17: Místa tolerance šátků muslimkám (zdroj: vlastní výpočty)

48

Otázka č. 17 se zabývala místy, na nichž veřejnost muslimkám toleruje nošením šátků. U této otázky bylo povoleno označení více možností. I v této otázce je patrné, že Němci jsou k nošení šátků na veřejnosti tolerantnější než Češi. 97 Čechů (57 %) by tolerovalo na veřejnosti, úřadech i ve zdravotnických zařízeních nošení šátků (bez zahalení obličeje). Němečtí respondenti označili tuto položku vícekrát než Češi, tedy 111x (74 %). Téměř 3x více Čechů - 39 (23 %) než Němců 12 (8 %) označilo, že šátek v zemi, v níž žijí, netolerují. 15 Čechů (9 %) a 8 Němců (5 %) toleruje zahalení na veřejnosti a úřadech, ale ne ve zdravotnických zařízeních. To, že by zahalení tolerovalo na veřejnosti, ale ne na úřadech a ve zdravotnických zařízeních, uvedlo 23 Čechů (14 %) a 20 Němců (13 %). Mezi českými dodatky v odpovědích „Jiné“ se několikrát objevilo, že se s řeholnicemi setkáváme častěji, tudíž jsou tolerovanější, podle jednoho respondenta jsou řeholnicím někdy vidět i vlasy, což na něho dělá přátelštější dojem. Další z respondentů napsal, že jsou muslimky zahalené až do moc velké míry.

49

Otázka 18. Sledujete/čtete zahraniční zprávy týkající se případů extrémistického islámu? ČR %

69

Německo %

64

70

Relativní četnost

60 50 40 29 30

21

20 5

10

7 2

3

0 Ano, z vlastní iniciativy si sám/sama vyhledávám informace, které se týkají daného tématu, na internetu či v jiných zdrojích

Ano, když na mě působí z televize, novin a jiných médií

Zprávy s touto tématikou mě nezajímají

Jiné

Vyhledávání informací

Graf 18: Grafické vyhodnocení otázky č. 18: Vyhledávání informací o islámu (zdroj: vlastní výpočty)

Nejvíce českých i německých respondentů uvedlo, že informace s tématem islámu sledují, působí-li na ně z televize, novin nebo jiných médií – v ČR se takto vyjádřilo 108 respondentů (64 %) a v Německu 104 lidí (69 %). Druhou nejčastější odpovědí (opět v obou zemích) bylo, že si lidé tyto informace sami ze své vlastní iniciativy vyhledávají. V ČR se takto vyjádřilo 49 (29 %) a v Německu 32 (21 %) respondentů. Zprávy s touto tematikou nezajímají 8 Čechů (5 %) a 10 Čechů (7 %). Mezi českými dodatky bylo, že lidé nesledují žádné zprávy, další uvedli, že jsou tyto zprávy zkreslené. Jeden německý dotazovaný uvedl, že se o tyto zprávy zajímá, avšak nevyhledává informace na internetu.

50

Otázka 19. Islám v zemi, ve které žiji: ČR % 80

Německo %

72

70

Relativní četnost

60

52

50

38

36

33

40

24

30 20

13

10

8

13

11

11 11

0 Netoleruji z důvodu extrémistických útoků, které páchají jeho příznivci

Netoleruji z důvodu obav , které z náboženství mám

Netoleruji z důvodu strac hu z neustále se rozšiřujícího náboženství

Netoleruji z důvodu neko ntrolovatelné migrace uprchlíků do zemí Evropy

Toleruji

Jiné

Tolerance islámu

Graf 19: Grafické vyhodnocení otázky č. 19: Tolerance islámu (zdroj: vlastní výpočty)

Otázka č. 19 se vyjadřovala ke vztahu k islámu jako k náboženství. V této otázce lidé mohli opět označit více tvrzení, jež jim vyhovovala. Mezi zeměmi je patrný téměř trojnásobný rozdíl v toleranci islámu, kdy v ČR islám toleruje 41 respondentů (24 %) a v Německu 108 lidí (72 %). V ČR byla jako nejčastější důvod netolerance islámu označena položka zaměřující se na extrémistické útoky, které páchají příznivci tohoto náboženství – v ČR tuto odpověď označilo 87 lidí (52 %) a ve druhé zemi byla tato položka označena celkem 20x, tedy ve 13 %. Často označovali Češi i položky, že islám netolerují z důvodu obav, které z náboženství mají - 56 respondentů (33 %), z důvodu neustále se rozšiřujícího náboženství - 60

51

respondentů (36 %) a z důvodu nekontrolovatelné migrace uprchlíků do Evropy - 64 odpovědí (38 %). Označení těchto položek Němci bylo podstatně nižší – netolerance z důvodu obav označilo 12 respondentů (8 %), rozšiřujícího náboženství se obává 20 lidí (13 %) a strach z migrace uvedlo v porovnání s ČR pouze 16 respondentů (11 %), tedy více než trojnásobně nižší počet oproti ČR. Mezi českými dodatky se vyskytlo i několik jiných odpovědí. 1 respondent uvedl, že bude islám tolerovat v případě, budou-li islamisté tolerovat naši kulturu, několik lidí toleruje islám do určité míry, několik odpovědí bylo ve smyslu, že respondenti tolerují islám, ale netolerují fanatiky a extrémisty, jedna z odpovědí, jež se objevila, byla, že islám do naší země nepatří. Další odpovídající uvedl, že islám do ČR nepatří, neboť se právo Šaría neshoduje s českými tradicemi. Jeden respondent uvedl, že mu nezáleží na víře, kterou lidé vyznávají, tato víra však nesmí omezovat ostatní. Několik respondentů se vyjádřilo o islámu jako o sektě či ideologii, kterou nelze tolerovat, jeden z respondentů uvedl, že by islám mohl být tolerován, změnilo-li by se vnitřní jádro tohoto náboženství – tedy zrovnoprávnění žen (vzdělání atd.). Další z odpovědí Čechů byla, že je respondent na hranici tolerance a netolerance, což doplnil i další respondent tím, že islám toleruje, ale pociťuje obavy a nedůvěru. Několik odpovědí bylo, že na víru má každý právo, pokud neomezuje jiné, není v rozporu s českými zákony a legislativou. Německé dodatky byly podobné českým. Jedna z odpovědí, která se navíc objevila, byla, že respondent jakožto křesťan „miluje“ všechny bližní, tedy křesťany, muslimy, židy i ateisty. Uvědomuje si, že islám je náboženství bez jistoty míru a spásy, a tudíž chce příznivce islámu podpořit, protože stejně tak jako on i oni chtějí žít spokojeným životem. Respektuje tedy islám jako náboženství i islámský oděv. Otázka 20. Připomínky, názory, zkušenosti, které byste rád/a uvedl/a: V otázce č. 20 se vyskytlo mnoho dodatků jak z řad české, tak z řad německé veřejnosti. Čeští respondenti odpovídali takto: •

„Záleží vždy na tom, jak moc akutně bych potřeboval ošetřit a v jaké bych byl zemi“

•

„Nejsem pro migraci muslimů - pokud ano, tak budou dodržovat naše zvyky šátek na hlavě - zahalené vlasy a krk toleruji... ale nejsem přesvědčená, že

52

muslimka dokáže poskytnout ošetřovatelskou péči v tak vysoké kvalitě, jako poskytují sestry v České republice i s přihlédnutím na naši kulturu a zvyklosti.“ •

„Sám mám s muslimy (lidmi, kteří žijí život, aby byli šťastní, stejně jako my) nějaké zkušenosti. Všichni jsme stejní a je jedno, v jaké části světa jsme se narodili. Tím pádem jsme součástí našeho náboženství. Lidé na venkově v Turecku jsou tak srdeční, jak bych si to v Čechách nedokázal představit. Nechci ale generalizovat, věřím v každého člověka, každý má u mě stejnou šanci. Zakončil bych to mojí averzi vůči divným tendencím české společnosti plných nenávistí. Proboha, lidi! Všichni jsme lidi!“

•

„Nošení šátků v nemocnicích, především na odděleních jako je infekční, ARO a podobně, by měla posoudit a regulovat odborná komise vzhledem k hygieně. Její rozhodnutí musí být nadřazeno náboženským a politickým důvodům.“

•

„Zkušeností mám spoustu. Párkrát jsem navštívila země, kde žijí muslimové a musela jsem tam být zahalená, abych je nepopuzovala a podobně. A i tak by oni měli vnímat naši kulturu a ne to, že v mediích slyšíme, že chtějí do Evropy dostat jejich kulturu a chtějí, aby ženy v Evropě chodily slušně oblečené atd.“

•

„Můj názor je takový, že bychom si měli chránit naše zvyky, tradice, kulturu, apod. Když např. cestujeme do jiných zemí, je dle mého názoru slušnost nastudovat si příslušnou kulturu a respektovat ji a nemohu očekávat, že mně, jedinci, se bude podřizovat celý národ.“

•

„Islám v ČR nemá co dělat. Ti, kdo sem emigrují, by se v tomto měli přizpůsobit.

•

Můžou být rádi, že je k nám pustíme. Oni před něčím utečou a sem to budou tahat?? Tak proč tedy k nám jdou?? Nerada bych, aby nás toto náboženství časem taky ovládlo. Vidím v tom hrozbu. Muslimové jsou nepřizpůsobiví.“

•

„Dle mého názoru jsou v ČR jeptišky normální věcí, lidé jsou na ně zvyklí. Naopak na muslimy jsme si zatím moc nezvykli a vzhledem k aktuální situaci se stává situace stále horší.“

•

„Dokud oni tolerují mě, tak toleruji i já je...“

•

„Islám jako náboženství si dle mě prochází epochou kulturního vývoje 14-15

53

století v Evropě. Bohužel, bez reformačních tendencí té doby. Věřím, že člověk potřebuje věřit. Kdyby si islám uvědomil v jakého boha věří.... A pokud někdo proklamuje historii islámských států, nejspíš o ní četl v Budulínkovi.“ •

„Islám v naší zemi nemá co dělat v historii se proti islámu vedly války. Nenechali jsme se zotročit.“

•

„Toleruji ženy, které jsou islámem utiskovány a vesměs nemají na výběr. Jsou podřízeny svým mužům islamistům, které rozhodně netoleruji. Dalo by se říct, že se jich bojím.“

•

„I já jsem zprvu získával spíše radikální názor na islám jako takový, ale každá mince má dvě strany a nic není černobílé - proto myslím, že v žádné z výše uvedených i jiných otázek není jednoduché říct striktní NE, ale ani ANO. V otázce pokrývek a oblečení - nevadí mi žádné, které je čisté a vidím ošetřujícímu do tváře natolik, jako vidí on mně.“

•

„Pracuji pátý rok v nemocnici v Karlových Varech a cizincům se ustupuje více než Čechům. Dáváme jim dokumenty v jejich jazyku. Kdo se v zahraničí učí český jazyk, aby s námi mluvil v rodném jazyku???“

•

„Negativní zkušenosti s bývalou kolegyní sestrou Pakistánkou původem. I když neměla zahalenou hlavu, chovala se neprofesionálně, musela odejít. Posléze se oháněla rasismem.“

•

„Nejsem věřící, ale máme v rodině muže, který se hlásí k IS a zkušenosti s ním jsou velkým přínosem a důvodem mého názoru, že když se nepřizpůsobí, nemají zde co dělat!“

•

„Můj osobní názor na celou věc je ten, že si myslím, že pokud žijí u nás, v naší zemi, mají naše české občanství, měli by mít stejná práva a také stejné povinnosti jako my. Já taky v pracovním nemůžu mít na hlavě kšiltovku. Určitě bych do toho nepletla náboženství. Je jedno jakého jsou vyznání, tohle do nemocnice prostě nepatří!“

•

„Náboženství nepatří do 21. století.“

•

„Nevadí mi cizinci, kteří dodržují naše platné právní řády a předpisy. V jiných

54

zemích také musíme respektovat jejich zákony a předpisy. Nevím, proč bych se v zemi, kde jsem doma, měla neustále přizpůsobovat migrantům a podřizovat se jejich požadavkům. Každý, kdo přichází do naší země by si měl uvědomit, že on je zde host. Také nechápu srovnávání islámu s křesťanstvím.“ •

„Do zdravotnictví šátky nepatří. Je to nehygienické a nevhodné.“

•

„Žádný náš emigrant nepobíral v jiné zemi takové kapesné, neměl sociální výhody, výuku řeči, zdarma bydlení, výhody pro děti. Nesouhlasím s tím, že svou prací mám zvyšovat blaho imigrantů a těch, kteří pracovat nechtějí.“

•

„Budu-li chtít žít v jiné zemi, musím tolerovat jejich životní styl, zvyky, tradice, náboženství. Totéž očekávám od lidí, kteří chtějí žít v mé zemi.“

•

„Jakékoli náboženství toleruji, ale ve zdravotnických zařízeních platí určitá pravidla, která je třeba dodržovat (např. pracovní oděv). Jinak je mi samozřejmě jedno, co uznávají věřící sestry, pokud to neovlivní jejich práci a chování k jakýmkoli pacientům.“

•

„Toleruji islám a jeho zvyky (stejně jako ostatní náboženství do té míry, dokud neomezují svobodu druhého člověka. Je mi mnohem bližší křesťanská tradice, protože je součástí kultury Evropy od počátku. Křesťanství je náboženství založené na svobodě a lásce. Naproti tomu islám je náboženství, které se sem dostalo v průběhu let a je založeno spíše na "spravedlnosti" než na milosrdenství“ (zdroj: Informace získané z českých dotazníků).

Německá veřejnost dodávala toto: •

„Věřím, že společně můžeme žít vedle sebe.“

•

„Všichni se modlíme k Bohu, aby vše dobře dopadlo.“

•

„Všude na veřejnosti toleruji jak řádové sestry, tak muslimské ženy. Člověk je člověk. Neměli bychom tolik věřit tomu, co nám sdělují média.“

•

„Měla by se dodržovat svoboda náboženství každého člověka.“ (tato odpověď se

55

objevila několikrát) •

„Zajímavé srovnání mezi oběma náboženstvími. Díky dotazníku jsem si uvědomil, že jsem se tímto tématem nikdy nezabýval. Téma je dobré k zamyšlení.“

•

„Strach z cizího – to je vše, o co vlastně jde. Tento strach musíme často překonávat. Doufám, že také soužití muslimských sester dopadne dobře.“

•

„Nemá smysl mít strach ze zahalených sester, pokud jsme my sami měli na Vysočině heparinového vraha.“

•

„Islám a šátky na hlavě všeobecně toleruji v každém ohledu, avšak měly by být nějaké hranice (pracovníci ve zdravotnictví ano, ale pokud někdo nechce být ošetřen zahalenou sestrou, mělo by se to tolerovat a akceptovat).“

•

„Bůh miluje všechny lidi stejně.“ (i tato odpověď se objevila vícekrát)

•

„Necítím se v zemi, kde islám vytlačuje křesťanství, dobře.“

•

„Všichni věříme ve stejného Boha“

•

„Každý je ve svém nitru dobrým člověkem.“(zdroj: Informace získané z německých dotazníků, překlad vlastní).

56

3.7

Diskuze

Cíl 1: Zjistit, jak vnímá veřejnost všeobecné sestry muslimky a řeholnice.

Výzkumná otázka č. 1: Jak se staví veřejnost k ošetření sestrou řeholnicí a sestrou muslimkou? Výsledek vyplynul z odpovědí na otázky č. 3, 4, 11 a 12. Z odpovědí lze vyvodit, že lidé v ČR i v Německu jsou ve většině případů (v ČR 85 %, v Německu 93 %) tolerantní k sestře řeholnici. Naopak u sestry muslimky je velký rozdíl mezi ČR a Německem. Z emocí, které lidé při ošetření muslimkou prožívají, lze vyvodit, že jsou Němci k muslimkám téměř 2x tolerantnější než Češi. Češi by oproti Němcům prožívali častěji negativní emoce (strach, odpor, úzkost, nedůvěru, přičemž nedůvěru by Češi vnímali až v šestinásobně vyšší míře než Němci), ošetřovala-li by je sestra muslimka. Fakt vyšší tolerance muslimek německými respondenty může být způsoben i tím, že se setkávají ve zdravotnictví se sestrami vyznávajícími islám mnohem častěji, což dokazují i výsledky otázky č. 1, uvedené v dotazníku.

Výzkumná otázka č. 2: Jak ovlivňuje přístup k náboženství přístup k sestře řeholnici nebo muslimce? Druhá výzkumná otázka se zabývala především přístupem ke křesťanství a k islámu a medializací těchto dvou náboženství. Výsledky potřebné k objasnění této otázky vyplývají z otázek č. 9, 10 a 19. Z odpovědí lze vyvodit, že Němci jsou tolerantnější jak k islámu, tak k sestrám muslimkám. Němci, kteří by v porovnání s Čechy tolerovali sestry muslimky téměř o polovinu častěji, tolerují také islám samotný skoro třikrát častěji než Češi. Lze tedy říci, že čím tolerantnějšími se označili lidé k náboženství jako takovému, tím tolerantnější se označili k ošetřujícím sestrám vyznávajícím svoji víru. Studie

57

Berlínského institutu pro empirický integrační a migrační výzkum „Deutschland postmigrantisch“ naopak tvrdí, že nemuslimské obyvatelstvo označuje muslimy za „jiné“. Dle nich by si muslimové neměli stanovovat žádné požadavky. Tento výzkum ukazuje, že 27 % dotazovaných (z 8 000) se domnívá, že jsou muslimové agresivnější. 30 % lidí si myslí, že muslimové nemají zájem o vzdělání (Foroutan, Canan, Arnold et. al., 2014). Není bez povšimnutí, že Němce „vůbec neovlivňují negativní události, zločiny, které se udály v historii, avšak zločiny, které se dějí v církvi nyní a je snaha je zamlčovat“, vidí v 84 % jako problém. Čechů, kterým současný stav zamlčování zločinů v církvi vadí, je oproti nim pouze 52 %.

Výzkumná otázka č. 3: Do jaké míry souhlasí veřejnost se zahalením sester řeholnic a muslimek? Odpověď na tuto otázku lze získat z výsledků obsažených v otázkách 2, 5, 13, 15, 17. Odpovědí na výzkumnou otázku č. 3, tedy, zda veřejnost souhlasí se zahalením sester řeholnic a muslimek, je, že je ošetřujícím sestrám řeholnicím závoj tolerován v obou zemích téměř srovnatelně – v ČR v 94 % a v Německu v 96 %. Ošetřujícím muslimkám je zahalení vlasů tolerováno již méně. Německá veřejnost (84 %) je však oproti veřejnosti české (68 %) tolerantnější k muslimkám jak v nošení šátků na veřejnosti, tak k nošení šátků ve zdravotnictví (57 % ČR a 74 % Německo). Co se týče typů šátků, je ve všech položkách rozdíl mezi německými a českými dotazovanými minimální. Z výzkumu vyplývá, že poměrně dobře tolerovaným typem zahalení v obou zemích je hidžáb (ČR 88 %, Německo 93 %). Oproti tomu burka je v obou zemích tolerována nejméně (ČR 4 %, Německo7 %). Dle studie „Deutschland postmigrantisch“ nesouhlasí 48 % Němců s nošením šátků u muslimských učitelek (Foroutan, Canan, Arnold et. al., 2014).

58

Cíl 2: Zjistit, zda je německá veřejnost tolerantnější k přijetí péče od všeobecné sestry muslimky než veřejnost česká.

Výzkumná otázka č. 4: Jaké komplikace vidí Češi a Němci v ošetření sestrou muslimkou a řeholnicí na určitých odděleních? Objasněním tohoto bodu se zabývaly otázky v dotazníku č. 7, 16, 1, 6 a 14. V otázce č. 16 je zajímavé srovnání se sestrami řeholnicemi, u kterých vidí čeští i němečtí respondenti problém v hygieně častěji (ČR 63 %, Německo 64 %) než u zahalení sester muslimek (ČR 47 %, Německo 53 %), ačkoli se může jednat o podobný typ zahalení – u řeholnic závoj, u muslimek hidžáb. O necelý dvojnásobek je vyšší počet českých respondentů 119 (70 %) oproti Němcům 57 (38 %), kteří uvedli, že zahalení ošetřující sestře muslimce netolerují z důvodu nepřizpůsobivosti se a nerespektování zákazu nošení šátků. Problém v identifikaci pak vidí 59 (35 %) respondentů z ČR a 86 (57 %) respondentů německých. I zde je zajímavé srovnání s řeholnicemi, vezmeme-li v potaz fakt, že závoj řeholnice může být podobného střihu jako šátek (hidžáb) muslimky. Jestliže respondenti měli na mysli čádor, nevzniká o nic větší identifikační problém než u závoje. I přesto, že je zahalené celé tělo, obličej zůstává nezahalený. Střih šátku se podobá závoji řeholnic. Problém identifikační by mohl nastat v případě niqabu, kdy je zahalený celý obličej (pouze bez očí), následně pak u burky, kdy jsou i oči kryté síťkou. Záměrně nebyl v této otázce uvedený typ šátku. Je zajímavé porovnat s řeholnicemi i počet položek označujících neosobní přístup. Ačkoli u řeholnic byl neosobní přístup problémem pro 64 Němců (43 %) a 32 Čechů (19 %), u muslimek se vyjádřilo více Čechů, kteří by pociťovali tuto emoci – 68 (40 %). Němců je 43 (29 %). Je zajímavé povšimnout si, že pro Němce byl problém neosobního přístupu zmíněn častěji u řeholnic, u českých respondentů je tato emoce vnímána spíše u ošetřujících muslimek - vezmeme-li opět v potaz fakt, že nebyl určený typ šátku. Logické by bylo porovnávat šátky podobného střihu v oblasti hlavy, tedy závoj řeholnice a čádor muslimských sester. Z výsledků lze tedy vyvodit, že čeští respondenti nejspíše pomýšleli na šátek, který by opravdu mohl znemožňovat či zkreslovat identitu

59

muslimské sestry. Tím by bylo možné usuzování na určitou „zaujatost vůči muslimkám“, neboť si při vyslovení slova „šátek“ respondent mohl vybavit ženu muslimku zahalenou od hlavy až k patě, včetně obličejové části a očí. Druhým možným vysvětlením může být fakt, že Češi jsou k muslimkám odmítavější než k jeptiškám, tudíž méně tolerantní. Jiným důvodem by mohlo být, že Němci jsou již na muslimské sestry přivyklejší, a proto je nevnímají tak neosobně. Lze se zaměřit i na to, proč vidí více Němců problém v identifikaci u ošetřujících muslimek než u řeholnic. Ačkoli v Německu pracuje více muslimek než v ČR, i se s nimi více dotazovaných Němců při ošetřeních setkalo (což dokazuje i otázka č. 1), je i zde přesto patrný problém s identifikací. Dalším zajímavým ukazatelem je, že ačkoli vidí lidé v ČR identifikační problém u ošetřujících řeholnic (30 %) téměř podobně jako u ošetřujících muslimek (35 %), u německých dotazovaných se tento počet zvýšil. U řeholnic pociťuje tento identifikační problém 29 % Němců, kdežto u muslimek je to již 57 %. U českých ani německých respondentů se odpovědi mezi tolerancí závojů řeholnic a šátků muslimek na určitých typech oddělení nijak výrazně nelišily. Podobný (či v mnoha případech dokonce stejný) počet respondentů by tolerovalo nošení závoje či šátku na určitém typu oddělení. Odpovědí na výzkumnou otázku č. 4 tedy je, že Češi i Němci vidí „problematiku nošení šátků“ na určitých odděleních podobně. U závojů řeholnic je největším problémem v očích české i německé veřejnosti hygiena. U muslimů vidí nejvíce českých respondentů problém v neochotě přizpůsobit se českým pravidlům. Oproti tomu veřejnost německá vidí problém muslimských šátků v identifikaci.

Výzkumná otázka č. 5: Co ovlivňuje veřejnost v postojích ke křesťanství, islámu a sestrám řeholnicím a muslimkám? Odpovědi na tuto výzkumnou otázku nám poskytnou údaje z dotazníku u otázek č 8, 18, 9 a 20. 68 % českých respondentů a 75 % respondentů z Německa sleduje zprávy týkající se

60

negativních případů v církvi. U informací o islámu jsou výsledky podobné (ČR 64 %, Německo 69 %). Zvýšil se však počet lidí v obou zemích, kteří si sami ze své vlastní iniciativy vyhledávají informace o islámu (ČR 29 %, Německo 21 %) oproti těm, kteří si sami vyhledávají informace zabývající se negativními zprávami v katolické církvi (ČR 10 %, Německo 13 %). Dle informací z dotazníků českou veřejnost nezajímají informace s církevní tematikou v 19 %. Zatímco Čechů, kteří se nezabývají informacemi s tématem extrémistického islámu bylo 5 %. Rozdíl činí 14 %. Tento fakt může být způsoben českými médii, která dávají divákům (čtenářům) k dispozici mnohem častěji informace o extrémistickém islámu, tudíž je divák (čtenář) „nucen“ tyto informace sledovat, sleduje-li média. Druhým možným důvodem by mohly být větší obavy Čechů (25 %) než Němců (3 %) z ošetřujících sester vyznávajících islám, popřípadě přístup k islámu jako takovému (netoleruje 52 % Čechů a 13 % Němců). S těmito obavami a přístupem celkově může být spojený zájem o přísun informací zabývajících se islámem a zároveň se sledováním těchto informací utvrzování se dále v negativním přístupu k islámu či strachu z něho. V Německu lidé označovali tyto položky téměř srovnatelně – informace o církvi si vyhledává 9 % dotazovaných, informace o islámu 7 %. Je zajímavé, že Němci se o něco málo častěji zabývají negativními případy v církvi než informacemi o islámu.

61

3.8

Návrh řešení a doporučení pro praxi

Vzhledem k narůstající migraci se nejen Česká republika a Německo, ale i celá Evropa a celý svět bude setkávat čím dál častěji s lidmi pocházejícími z jiné země či kontinentu. Budeme se setkávat s lidmi s nepřeberným množstvím vlastností, názorů a ideálů. Tak jako jsou i lidé v rámci jedné země odlišní svým pojetím života a světa, je samozřejmě i velký rozdíl mezi lidmi pocházejícími z prostředí s odlišnými kulturami, hodnotami i s odlišným náboženstvím. Tento fakt určuje to, v jakém prostředí byl (a je) jednotlivec vychováván, co a kdo na něho během celého života působí, jaká politika v daném státě převládá, jaké morální standardy jsou danou zemí uznávány, to co je v dané zemi běžnou normou, co je tolerováno, vyžadováno či naopak naprosto nepřípustno. Migrace úzce souvisí i se zdravotnictvím, neboť každý člověk ve svém životě potřebuje zdravotnické služby - ať už v rámci prevence, či později, dojde-li ke vzniku onemocnění nebo k úrazu. Nastává tedy čas, ve kterém se v jednotlivých státech nebudou ošetřovat pouze pacienti dané země, ale i lidé pocházející odjinud. S narůstající migrací počet těchto lidí poroste. Je důležité rozšířit a prohlubovat ve vzdělávání zdravotnického personálu

výuku

zabývající

se

multikulturní

výchovou

a

multikulturním

ošetřovatelstvím. Důraz by měl být kladen i na předměty psychologie tak, abychom je dokázali aplikovat nejen teoreticky, ale i prakticky a mohli je využít ke vzájemné kladné komunikaci a porozumění, nejen mezi zdravotnickým personálem a pacienty, ale i mezi lidmi samotnými. Výukové předměty tohoto typu se začínají na školách postupně rozšiřovat. Informace o jiných kulturách nám bývají zprostředkovávány častěji, než tomu bylo v dobách minulých. Problémem však je jakási „ustrnulost“ v „konzervativních názorech“ občanů (nejen zdravotníků), tedy neochota vybočit „ze starých, zaběhlých kolejí“, něco změnit, někde se omezit, v některých oblastech začít více tolerovat. Zkrátka neochota přizpůsobit se. Spíše se mnoho lidí staví do role bojovníků. Do role, ve které obhajují svá práva, své potřeby, ale neuvědomují si, že každý člověk má svá individuální práva a potřeby, a tudíž mohou být právě naše práva omezením práv jiného jedince, stejně tak jako naše požadavky a nároky. Není jednoduché stanovit hranici. Hranice jednoho člověka končí tam, kde začíná hranice někoho jiného. To samé platí v oblasti náboženství, ve kterém mnohdy dochází ke

62

vzájemné kritice či vzájemnému vylučování se. S migrací samozřejmě nebude narůstat pouze počet pacientů, ale i zájemců o práci ve zdravotnictví. Což souvisí i s nedostatkem personálu v mnoha evropských nemocnicích. V Německu je počet muslimských sester mnohonásobně vyšší než v ČR. S aktuální vysokou migrací uprchlíků (kteří často vyznávají právě islám) lze očekávat, že se s těmito sestrami budeme setkávat i my v ČR. Bude tedy nutné zkoordinovat potřeby a hodnoty sester, které vyznávají islám, s potřebami a nároky pacientů, kteří se s islámem neztotožňují, nebo ho dokonce odmítají. Bude nutností, abychom našli všichni společnou řeč, aby práva jedné skupiny neomezovala práva skupiny druhé a abychom se naučili vzájemnému respektu a spolupráci. Vyplňování dotazníků respondenty bylo hodně ovlivněno migrací do Evropy, která tento čas provázela. Vzhledem k tomu, že migrace je i nadále medializovaná a zprávy o extrémistickém islámu se šíří stále, v některých časových vlnách dokonce častěji než na počátku, mohly by se při opětovném vyplňování dotazníků výsledky v obou zemích značně lišit od nynějších, které nejsou tímto tématem až tolik ovlivněné. Vezmu-li v potaz fakt, že se během narůstající migrace snížila ochota některých respondentů vyplnit dotazník právě z důvodu údajné nenávisti k islámu, mohla by, s narůstajícím počtem negativních zpráv nám zprostředkovávaných, tato neochota či averze vůči islámu nadále narůstat. Tím by samozřejmě mohla narůstat též neochota k tolerování muslimských zdravotních sester. Řešením je poznávat jiné kultury, zajímat se, informovat se, utvářet si vlastní názory, které budou v souladu s morálními hodnotami, a nenechat se plně ovlivnit médii, která nenabízí vždy objektivní pohled. Multikulturní výchovu není nutné prohlubovat pouze u zdravotnických pracovníků, ale u celé společnosti, která se může ocitnout v roli pacientů. To samotné ale nestačí, jestliže nebudeme schopni vzájemného respektu a uznání.

63

4 Závěr Bakalářská práce na téma „Šátky na hlavách sester“ se v teoretické části zabývá náboženstvími křesťanství a islám a náboženstvím všeobecně. Dále pak shrnuje teoretická část informace o zdravotnických ošetřovatelských řádech a o zdravotnických uniformách. Praktická část popisuje cíle a metodiku výzkumu, charakteristiku vzorku respondentů a výzkumného prostředí, průběh výzkumu. Tato část se dále zabývá zpracováním získaných dat, výsledky výzkumu, diskusí a návrhem řešení pro praxi. V diskuzi jsou dále rozebrány výsledky vztahující se k výzkumným otázkám, výsledky, které pomáhají na tyto otázky odpovědět. Prvním cílem této práce bylo zjistit, jak vnímá veřejnost všeobecné sestry muslimky a řeholnice. Z výsledků vyplynulo, že ke všeobecným sestrám řeholnicím by česká ani německá veřejnost nepociťovala tolik negativních emocí jako k sestrám muslimkám. U české populace lze dle výsledků pozorovat silný pocit nedůvěry, který vnímá 46% respondentů. U Němců je pocit nedůvěry k sestrám muslimkám šestinásobně nižší. Druhým cílem práce bylo porovnat přístup české a německé veřejnosti k ošetřujícím sestrám řeholnicím a muslimkám. Z výsledků vyplynulo, že Němci, kteří se setkali s ošetřující sestrou muslimkou častěji než Češi, jsou k těmto sestrám i k islámu tolerantnější. Tyto výsledky mohou být ovlivněny tím, že v Německu je mnohonásobně vyšší počet obyvatel uznávajících islám, následkem čehož jsou Němci s tímto náboženstvím více sžití a umějí ho více tolerovat a respektovat. Domnívala jsem se, že Češi budou méně tolerantní k sestrám muslimkám než Němci, což se mi potvrdilo. Chtěla jsem si však potvrdit i domněnku, že Češi budou tolerovat závoj u ošetřujících řeholnic častěji než závoj u muslimek, přičemž budou tvrdit, že šátek muslimkám netolerují z důvodu hygieny a obtížné identifikace, zatímco tento problém u řeholnic vidět nebudou, ačkoli střih šátků může vypadat podobně. Chtěla jsem si ověřit, že Češi netolerují islám jako náboženství a budou hledat důvody pro to, jak ho neuznávat u ošetřujícího personálu – třeba právě v podobě kritiky nedostatečného zajištění hygieny nebo obtížné identifikace. To, že pouze necelá čtvrtina českých

64

respondentů a téměř tři čtvrtiny dotazované německé veřejnosti tolerují islám, mi potvrdilo moji domněnku, že Němci jsou tolerantnější k Islámu než Češi. Naopak se mi nepotvrdilo, že by Češi viděli problém ve špatné identifikaci a v hygieně u ošetřující sestry muslimky častěji než Němci. Domnívám se tedy, že i přístup ke zdravotníkům vyznávajícím islám úzce souvisí s tím, jaký vztah mají lidé k samotnému náboženství, a do jaké míry jsou tolerantní.

65

Seznam použité literatury

ABDALATI, HḤ. Zaostřeno na islám. Nové, přeprac. a opr. vyd. Překlad Bob Hýsek. V Praze: Ústředí muslimských obcí, 2010. ISBN 978-80-904373-6-4. ANTES, P. Der Islam als politischer Faktor. 2., erw. Aufl. Bonn: Bundeszentrale für Politische Bildung, 1991. ISBN 978-389-3310-982. ANTES, P. Der Islam: Religion - Ethik - Politik. Stuttgart: W. Kohlhammer, 1991. ISBN 31-701-1737-8. BRABCOVÁ, Soňa. Sestra: Vznik a vývoj ošetřovatelských uniforem. [online]. 2013 [cit.

2016-02-03].

Dostupné

z:

http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/vznik-a-vyvoj-

osetrovatelskych-uniforem-470531 Co

nosí

muslimské

ženy. [online].©NEWSLAB.

[cit.

2015-11-26].

Dostupné

z: http://www.newslab.cz/satky/ FLEISSIG, J., BAHBOUH Ch. Malá encyklopedie islámu. Praha: Dar Ibn Rushd, 1993. ISBN 80-900-7673-4. FOROUTAN, N., CANAN, C., ARNOLD, S. et al.: Deutschland postmigrantisch. [online].

2014

[cit.

2016-02-03].

Dostupné

z:

https://www.projekte.hu-

berlin.de/de/junited/deutschland-postmigrantisch-1/ JIRKOVÁ, A. Standard profesionálního chování při poskytování ošetřovatelské péče při výuce v nemocnici Tábor. [online].©2012 [cit. 2016-02-03]. Dostupné z: http://www.szs-tabor.cz/skolni-dokumenty/standard-chovani-studentu/ KARLÍK, T. National geographic Česko: Dějiny zahalování. Proč nádherné muslimky skrývají tváře? [online].©2011 [cit. 2016-02-03]. Dostupné z: http://www.nationalgeographic.cz/clanky/dejiny-zahalovani-proc-nadherne-muslimky-skryvajitvare.html#.VrIiLtThDYo KEENE, M. Světová náboženství. Vyd. 1. Překlad Dušan Zbavitel. Praha: Knižní klub, 2003. ISBN 80-242-0983-7.

66

KHOURY, A. T.. Der Islam: sein Glaube, seine Lebensordnung, sein Anspruch. Freiburg: Herder, 1988. Herder-Spektrum, Bd. 4167. ISBN 34-510-4167-7.

Konvent. In: ABZ.cz: slovník cizích slov [on-line].©2005-2006. [cit. 15.4.2015]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/konvent Jeptiška. In: Slovník synonym. [on-line].©2008-2016. [cit. 15.4.2015]. Dostupné z: http://www.slovnik-synonym.cz/web.php/slovo/jeptiska KUTNOHORSKÁ, Jana. Historie ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, ©2010, 206 s. Sestra (Grada). ISBN 9788024732244. KYŠA, L. Zdravotnický deník: Muslimské šátky a zdravotnictví: Nejde jen o hygienu a pravidla, ale pacientův prospěch. In: [online]. ©2014 [cit. 2016-02-03]. Dostupné z: http://www.zdravotnickydenik.cz/blog/muslimske-satky-a-zdravotnictvi-nejde-jen-ohygienu-a-pravidla-ale-pacientuv-prospech/ MASÁKOVÁ, Zuzana. O šátku. [online].©2011 [cit. 2014-11-26]. Dostupné z: http://al-islam.cz/zena-v-islamu/o-satku.html MENDEL, M. Islámská výzva: z dějin a současnosti politického islámu. Vyd. 1. Brno: Atlantis, 1994. ISBN 80-710-8088-8. NEJEDLÝ, P. Burka a nikáb v Evropě – ano či ne? [online]. ©2012 [cit. 2015-11-26]. Dostupné z: http://www.cestomila.cz/info/tema-zakaz-burek SPENCER, R. Islám bez závoje. Vyd. 1. Překlad Petr Buksa. V Praze: Triton, 2006. ISBN 80-725-4761-5. PODSTATOVÁ, H. Základy epidemiologie a hygieny. 1. vyd. Praha: Galén, ©2009. ISBN 9788072625970. SOKOL, J. Člověk a náboženství. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. Antropologie. ISBN 80717-8886-4. ŠEBESTOVÁ, N. Sestra: Úprava a odívání sester. [online]. ©2009 [cit. 2016-02-03]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/uprava-a-odivani-sester-435435 VÁLKOVÁ, H. Zákaz hidžábu není diskriminace, míní boromejka. V rouchu nesmí na

67

sál.

[online].©2014.

[2015-10-12].

Dostupné

z:

http://zpravy.idnes.cz/hidzab-

boromejka-nemocnice-d0x-/domaci.aspx?c=A141006_160150_domaci_hv VOJTÍŠEK, Z. Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice: náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80717-8798-1. Znaky a symboly. Vyd. 1. Překlad Hana Navrátilová. Praha: Knižní klub, 2009. ISBN 978-802-4224-923. ŽÁKOVÁ, L. Proč musí být muslimky zahalené? [online].©2013 [cit. 2015-11-26]. Dostupné z:http://magazin.libimseti.cz/moda/10073-proc-musi-byt-muslimky-zahalene

68