VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu
I n t e r k u l t u r n í k o mp a r a c e Bakalářská práce
Autor: Nela Korbelová Vedoucí: PhDr. Eva Pŧlkrábková Jihlava 2011
Copyright © 2011 Nela Korbelová
Anotace Bakalářská práce s názvem „Interkulturní komparace“ se zabývá porovnáním české a rakouské kultury. Práce je rozdělena na tři části. První část definuje pojem kultura a další pro tuto práci adekvátní pojmy. V následujících dvou kapitolách jsou souhrnně uvedeny základní informace o
České republice a Rakousku, včetně stručných
charakteristik obyvatelstva těchto obou komparovaných zemí. V praktické části jsou interpretovány
výsledky
dotazníkového
prŧzkumu
provedeného
mezi
studenty
cestovního ruchu. Součástí šetření bylo zjistit, jak Češi vnímají Rakousko a Rakušany a naopak.
Klíčová slova Kultura, Česká republika, Češi, Rakousko, Rakušané
Annotation Bachelor’s thesis titled „Intercultural comparison” deals with comparing Czech and Austrian cultures. The work itself is divided into three parts. The first part defines the term culture and other terms adequate for this work. The two following chapters provide the basic information about the Czech Republic and Austria, including short characteristics of population in both compared
countries.
The results of the
questionnaire survey which was realised among the tourism students are presented in the practical part. The aim of the survey was to find out how the Czechs perceive Austria and the Austrians and vice versa.
Key words Culture, the Czech Republic, the Czechs, Austria, the Austrians
Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí mé práce PhDr. Evě Pŧlkrábkové za odborné vedení, za pomoc a cenné rady při zpracovávání této bakalářské práce. Velmi si váţím času, který mi věnovala.
Prohlášení Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je pŧvodní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenŧ je úplná, ţe jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonŧ, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapŧjčení apod.). Jsem si vědoma toho, ţe uţít svou bakalářskou práci či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladŧ, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 10. 5. 2011 ...................................................... Podpis
Obsah Úvod.................................................................................................................................. 9 1 Kultura ........................................................................................................................ 11 1.1 Vymezení pojmu ................................................................................................... 11 1.2 Znaky kultury ........................................................................................................ 12 1.3 Úrovně kultury ...................................................................................................... 14 1.3.1 Symboly ......................................................................................................... 14 1.3.2 Hrdinové......................................................................................................... 14 1.3.3 Rituály ............................................................................................................ 14 1.3.4 Hodnoty.......................................................................................................... 15 1.4 Vrstvy kultury ....................................................................................................... 16 1.5 Příčiny rozmanitosti a změn kultur ....................................................................... 17 1.6 Vzdělávání ............................................................................................................ 19 2 Rakousko .................................................................................................................... 20 2.1 Obecné informace ................................................................................................. 20 2.1.1 Státní symboly Rakouska............................................................................... 20 2.1.2 Národnostní sloţení ....................................................................................... 21 2.1.3 Náboţenství.................................................................................................... 21 2.1.4 Jazyk............................................................................................................... 21 2.1.5 Ekonomická charakteristika země ................................................................. 22 2.1.6 Ţivotní prostředí............................................................................................. 22 2.1.7 Cestovní ruch ................................................................................................. 22 2.2 Historie.................................................................................................................. 23 2.3 Obyvatelé Rakouska ............................................................................................. 24 2.3.1 Charakter ........................................................................................................ 24 2.3.2 Projevy rakouské kultury ............................................................................... 25 2.4 Kultura .................................................................................................................. 28
3 Česká republika ......................................................................................................... 29 3.1 Obecné informace ................................................................................................. 29 3.1.1 Státní symboly ............................................................................................... 29 3.1.2 Národnostní sloţení ....................................................................................... 30 3.1.3 Náboţenství.................................................................................................... 30 3.1.4 Jazyk............................................................................................................... 30 3.1.5 Ekonomická charakteristika země ................................................................. 31 3.1.6 Cestovní ruch ................................................................................................. 32 3.2 Historie.................................................................................................................. 32 3.3 Charakteristika Čechŧ ........................................................................................... 34 3.3.1 Projevy české kultury..................................................................................... 36 3.4 Kultura .................................................................................................................. 38 4 Úvod do praktické části ............................................................................................. 39 4.1 Cíl prŧzkumu......................................................................................................... 40 4.2 Pouţité metody a postupy ..................................................................................... 40 4.3 Harmonogram postupu.......................................................................................... 41 4.4 Charakteristika souboru ........................................................................................ 41 4.5 Analýza získaných dat .......................................................................................... 44 4.6 Shrnutí grafŧ ......................................................................................................... 70 Závěr .............................................................................................................................. 72 Seznam pouţité lite ratury ............................................................................................ 75 Inte rnetové zdroje ......................................................................................................... 77 Ostatní zdroje ................................................................................................................ 79 Seznam grafů ................................................................................................................. 80 Seznam příloh ................................................................................................................ 82
Úvod Bakalářská práce s názvem „Interkulturní komparace“ se zabývá interakcí mezi občany České republiky a Rakouska. Rakousko a Česká republika byly zvoleny nejen z dŧvodu společných hranic, ale především pro historickou propojenost obou státŧ. Dnešní svět se globalizuje a tomuto trendu nelze zabránit. Mezi negativní dopady globalizace patří i časté nerespektování kulturních rozdílŧ a odlišností jednotlivých státŧ či regionŧ. Také v souvislosti s otevřením České republiky světu a jejím začleněním do struktur Evropské unie (dále jen EU) je vhodné, aby se zejména mladí lidé seznamovali s problematikou národních kultur jednotlivých zemí EU a kulturními rozdíly jejich obyvatel. Četné prŧzkumy totiţ prokazují, ţe i uvnitř jednotlivých evropských zemí existují značné kulturní rozdíly. Jejich znalost a respektování umoţní nejen lepší pochopení chování a jednání příslušníkŧ jiných evropských národŧ, ale současně díky znalosti cizích jazykŧ poskytne další dŧleţitý nástroj pro lepší a efektivnější komunikaci. [1] Tato bakalářská práce je zaměřena na porovnání rozdílŧ mezi Čechy a Rakušany. Snahou je souhrnně zpracovat reálie Rakouska a České republiky s poukázáním na typické vlastnosti příslušníkŧ obou těchto národŧ, a tímto pomoci lidem pracujícím v mezinárodním prostředí a setkávajícím se s Rakušany pochopit jejich kulturu a usnadnit tak interkulturní komunikaci.
První kapitola se zabývá vysvětlením pojmu kultura a dalších dŧleţitých pojmŧ, které s kulturou souvisejí a které je nutné znát k pochopení toho, v čem rozdílnosti jednotlivých kultur vznikají.
Následující část je věnována podrobné charakteristice Rakouska a jeho obyvatel.
Další část je věnována obdobné charakteristice České republiky, aby bylo moţno vytvořit si představu o tom, v jakých oblastech jsou si Češi a Rakušané podobní a v jakých naopak rozdílní.
Praktická část je zaměřena na vysokoškolské studenty cestovního ruchu. Cílem této části je pomocí dotazníkového šetření zjistit, jak nahlíţejí Rakušané na Čechy a Českou republiku a naopak. Cílem prŧzkumu bylo i posouzení míry
9
spokojenosti rakouských a českých studentŧ s ţivotem ve své zemi a s úrovní vysokoškolského studia příslušného oboru.
10
1 Kultura 1.1 Vymezení pojmu Existuje mnoho definic pojmu kultura, které nalezneme v navzájem odlišných oborech, a tudíţ se i významy velmi rŧzní. Pŧvodní význam slova kultura (z latinského cultura) znamená „pěstování plodin“, později jsou za kulturu povaţovány umělecké činnosti především umění, hudba a literatura. Ačkoliv se zde vlastně jedná pouze o část tohoto jinak velmi komplexního pojmu, je právě především v tomto smyslu kultura chápána i dnes. V širším pojetí je však kultura chápána jako všechno, co člověk vytvořil v prŧběhu svého historického vývoje, ať se jiţ jedná o produkty materiální povahy nebo o produkty duchovní včetně uznávaných hodnot a zvykŧ. Ty jsou postupně v procesu socializace předávány dalším generacím. [1] Dle uţšího pojetí je pojem kultura vztahován spíše k projevŧm lidského chování – tedy kulturou určitého společenství se míní jeho zvyklosti, symboly, komunikační normy a jazykové rituály, sdílené hodnotové systémy, předávané zkušenosti, zachování tabu. [2] Sociální antropologie pojednává o kultuře jako o zpŧsobech myšlení, cítění a jednání. Jedná se ale také o běţné a velmi obyčejné prvky ţivota, jako je zdravení se, zpŧsoby u stolu,
předvádění nebo
skrývání pocitŧ,
udrţování určité fyzické vzdálenosti
od druhých, milování či udrţování osobní hygieny. [3] Kultura je prostředím, interpretací reality, ve které člověk ţije. Nikoli však jako jednotlivec, ale společně s ostatními lidmi jako člen širokého společenství. Jde tedy o specificky lidské společenství, ve kterém musí jedinec reagovat a více či méně se mu přizpŧsobit. [4] Kulturu musíme na jedné straně odlišit od lidské přirozenosti a na straně druhé od osobnosti jednotlivce. Lidská přirozenost je to, co mají společného všechny lidské bytosti, je vrozená, zaloţená v genech. Patří sem schopnost člověka pociťovat strach, hněv, lásku, radost, smutek, hanbu, potřebu sdruţovat se s druhými, hrát si a cvičit se, schopnost všímat si svého okolí a mluvit o tom s druhými lidmi. Avšak to, co jedinec 11
s těmito pocity udělá, jak vyjádří svŧj strach, radost, všímavost atd., je ovlivněno kulturou. Osobnost jednotlivce je na druhé straně jeho (jejím) jedinečným osobním souborem znakŧ, které nesdílí s ţádným jiným lidským jedincem. Tato jedinečnost je zaloţena na rysech, které jsou zčásti zděděny, dány pro daného jednotlivce jedinečným souborem jeho (jejích) genŧ a jednak jsou výsledkem kultury, jeţ ovlivňuje jeho chování. [3] V souvislosti s kulturou je také vysvětlován velmi dŧleţitý pojem, a to kulturní vzorec. Kultura je tvořena souborem na sobě nezávislých jevŧ či oblastí, které spolu vytvářejí vnitřně provázaný (integrovaný) systém. Jednotlivé sloţky kultury jsou ve vzájemných vztazích, které tvoří uspořádaný systém, který je označován jako struktura, konfigurace či kulturní vzorec. [5] V širším pojetí představuje kulturní vzorec naučená schémata pro jednání. Tyto vzorce jsou předávány z generace na generaci, a to jiţ od nejmladšího věku dětí. Jan Prŧcha poukazuje, ţe velký sociologický slovník vysvětluje kulturní vzorec jako systém forem chování, hodnot a norem charakteristický pro danou společnost, který je obecně přejímán a napodobován, vstupuje do procesu socializace jedincŧ, reprodukuje se v kulturních výtvorech a stabilizuje se ve zvycích a obyčejích. [2]
1.2 Znaky kultury Vedle toho, co všechno do kultury spadá a jakým zpŧsobem kultura určuje lidské vidění světa, jsou rovněţ podstatné i charakteristické rysy či definiční znaky kultury, neboli vlastnosti, které jsou onomu komplexu jevŧ, který nazýváme kulturou, připisovány. [5] J. Světlík uvádí, ţe po analýze definic a koncepcí kultury lze všem kulturám přiřadit společné následující body: 1) „Kultura je systém hodnot a sociálních norem sdílených společností či skupinou lidí. 2) Kultura není vrozená, vzniká procesem učení. 3) Je sdílena, komunikována a přenášena členy určité společnosti či sociální skupiny. 4) Existuje řada projevŧ kultury (například humor, manţelství, vzdělání, etika a etiketa, výtvarné umění, vzdělávání, tanec, pohostinnost, folklór, stravování, pohřeb a truchlení, hry a sport, jazyk, neverbální komunikace, zdravení, 12
oblékání, zákony, kalendář a chápání času, jména, předávání dárkŧ, náboţenské rituály, návštěvy, vztah k vlastnictví, tresty, hudba, obchodování, vyjednávání, sex, čistota, účes atd.)“ [Světlík J., 2001, str. 5-6] Jednotlivci, kteří tvoří určité kulturní společenství, jsou nositeli stejného kulturního vzorce, to znamená, ţe kultura je sdílená. V rámci jedné kultury pak díky sdílenému kulturnímu vzorci lidé komunikují a shodně rozumí významŧm, symbolŧm a jednání lidí. Kulturu bychom také mohli také označit za symbolickou, coţ znamená, ţe kultura je uspořádanou soustavou symbolŧ. Sdílení významŧ těchto symbolŧ v rámci jedné kultury umoţňují shodné rozumění světu. Kultura je typická pouze pro lidskou společnost, jejímţ nositelem mŧţe být pouze člověk. Vţdy je alespoň z části sdílena lidmi, kteří si ji osvojili ve stejném prostředí, ve kterém ţijí nebo ţili. [5] Kultura je tedy vţdy jevem kolektivním, pomocí kterého se odlišuje jedno společenství od druhého. [3] Stručný psychologický slovník uvádí, ţe „kultura je předávána výhradně negeneticky, tedy učením“ [Hartl P., 2004, str. 121] Znamená to, ţe nám není vrozena, ale dána naším sociálním prostředím. [3] Během tisíciletí existence lidského druhu se lidé museli přizpŧsobovat proměnám prostředí, ve kterém ţili. Kultura je tedy povaţována také za adaptivní, neboť podoba kultury vychází z přizpŧsobení se prostředí, které dané společenství obývá. [5] Přizpŧsobování se podmínkám prostředí probíhá jako vědomé učení se, přičemţ naučené je často předáváno dalším generacím, díky tomu si kultura zachovává návaznost. Kaţdý člověk je biologicky determinován, má své osobní dispozice, má povědomí o tom, jak by se měl správně chovat bez ohledu na to, v jakém prostředí se nachází či kterou společností je obklopen. Kultura v tomto případě nevystupuje jako soubor poţadavkŧ, které musí jedinec bezpodmínečně dodrţovat, ale je chápána jako vnitřní sloţka kaţdého člověka.
13
Z toho však nevyplývá, ţe by se na společnost nevztahovaly ţádné normy. Je dŧleţité uvědomit si, ţe rŧzné skupiny nebo společnosti uplatňují rŧzná společenská pravidla, odlišná od pravidel společnosti vlastní. Proto by měl při posuzování kaţdý nejdříve poznat pŧvod a dŧsledky těchto odlišností.
1.3 Úrovně kultury Kulturní rozdíly se projevují rŧznými zpŧsoby. Hofstede tyto rozdíly a jejich projevy rozděluje do čtyř úrovní, tvoří je symboly, hrdinové, rituály a hodnoty. [1]
1.3.1 Symboly Symboly
jsou
nejviditelnějšími projevy
kultury,
jsou
to
„slova,
gesta,
obrazy
či předměty a mají pro ty, kdo se na dané kultuře podílejí, konkrétní významy. Patří sem určitá slova jazyka nebo ţargonu, stejně jako oblečení, účesy, vlajky a znaky společenského postavení. Nové symboly stále vznikají a staré mizí: symboly jedné kulturní skupiny jsou často napodobovány jinými.“ [Hofstede G., 2007, str. 16]
1.3.2 Hrdinové Hrdinové jsou osoby ţivé či mrtvé, skutečné či vymyšlené, které se vyznačují charakteristikami,
které jsou v příslušné skupině vysoce oceňovány a uznávány.
Proto také slouţí jako model chování pro ostatní. [1]
1.3.3 Rituály Hlubším projevem kultury jsou rituály. Těmi rozumíme aktivity vedoucí k ţádoucímu cíli, které jsou uvnitř určité kultury povaţovány za dŧleţité a podstatné. Rituály rozumíme zpŧsob, jakým se lidé zdraví, jak probíhají sociální (svatba, návštěva, oslava narozenin aj.) nebo náboţenské ceremoniály, obchodní vyjednávání, politické mítinky aj. [1] Symboly, hrdinové a rituály jsou souhrnně povaţovány a označovány jako projevy praxe (praktiky). Čím jsou, je vnějšímu pozorovateli zřejmé: jejich kulturní význam však zŧstává skryt a spočívá právě a jen v tom, jak jsou tyto projevy chápány příslušníky dané kulturní skupiny. [3] Jaroslav Světlík zahrnuje symboly, hrdiny a rituály pod jeden pojem, zvyky. [1] 14
1.3.4 Hodnoty „Jádrem a základem kultury jsou hodnoty. Ty si člověk osvojuje ve svém mládí, v procesu výchovy a socializace. Základní hodnoty získává do 10-12 let věku, v následujících letech je jiţ velmi obtíţně mění. Hodnotami rozumíme především všeobecné návyky a sklony chování. Neuvědomujeme si je a ani o nich nepřemýšlíme. Odvozujeme je z chování a projevŧ lidí.“ [Světlík J., 2001, str. 7] Hofstede uvádí, ţe „hodnoty jsou pocity, které mají směr: mají kladnou a zápornou stranu. Týkají se rozlišení:
zlého vŧči dobrému
špinavého vŧči čistému
nebezpečného vŧči bezpečnému
zakázaného vŧči povolenému
slušného vŧči neslušnému
morálního vŧči nemorálnímu
ošklivého vŧči krásnému
nepřirozeného vŧči přirozenému
nemorálního vŧči normálnímu
paradoxního vŧči logickému
iracionálního vŧči racionálnímu.“ [Hofstede G., 2007, str. 17-18]
Svět se mění a je patrné, ţe kaţdá generace, skupina či kategorie lidí má odlišné chování, sdílí také jiné hodnoty, vyznává jiné hrdiny a symboly. Rozdíly najdeme i v rŧzných profesích. Podstatné rozdíly jsou také patrné u příslušníkŧ rŧzných náboţenství. Znatelné rozdíly jsou viditelné v chování muţŧ a ţen. Ovšem změna v jádru kultury – v hodnotách je pomalá, jelikoţ je při předávání z generace na generaci zajištěna určitá stabilita. Naopak rychlá kulturní změna mŧţe probíhat v praktikách. Objevují se nové symboly, noví hrdinové a rituály, které si osvojujeme v prŧběhu ţivota. [1]
15
1.4 Vrstvy kultury Kaţdá skupina nebo kategorie lidí sdílí určitá stejná pravidla, která vytvářejí kulturu. Protoţe kaţdý z nás patří současně do několika rŧzných sociálních skupin a kategorií, nevyhnutelně v sobě neseme několik vzorcŧ pro pravidla chování. Ty odpovídají rŧzným úrovním kultury, které je v praxi třeba rozlišovat. [3] „Jde zejména o tyto úrovně:
národní úroveň, odpovídající zemi, z níţ jedinec pochází (nebo zemím u osob, které se v prŧběhu svého ţivota stěhovaly);
úroveň regionální, národnostní, náboţenské nebo jazykové příslušnosti, neboť většina národŧ se skládá z kulturně odlišných regionŧ nebo národnostních nebo náboţenských či jazykových skupin;
úroveň rodu (pohlaví), podle toho, zda se daná osoba narodila jako děvče, nebo chlapec;
úroveň generace, oddělující vzájemně prarodiče, rodiče a děti;
úroveň sociální třídy, která je spojena s příleţitostí ke vzdělání a s povoláním či profesí jedince;
u
těch,
kdo
jsou zaměstnáni,
přicházejí v úvahu téţ úrovně
kultury
organizace, útvaru, spolku či odborŧ, a to podle toho, jak jsou zaměstnanci svou zaměstnavatelskou organizací socializováni.“ [Hofstede G., 2007, str. 20] Dle Světlíka se tyto úrovně ve společnosti často dostávají do konfliktu. Mŧţe se jednat o konflikty náboţenské, generační nebo konflikty vycházející ze sociální stratifikace společnosti.
Proto
je třeba chápat kulturu společnosti v celé její komplexnosti
a sloţitosti. [1]
16
1.5 Příčiny rozmanitosti a změn kultur Současný svět obývá velké mnoţství národŧ, a tím se stává kulturně velmi rozmanitým. Pŧsobením přírodních jevŧ a lidí samotných docházelo a bude docházet k rozvoji a ke změnám kultur. Po tisíciletí postupně docházelo k osidlování celého světa, a tak v rŧzných částech světa lidé volili jiné prostředky k řešení otázky přeţití. Lidé se vţdy museli přizpŧsobovat novým přírodním podmínkám, ve kterých ţili, a to bylo prvotním dŧvodem k rozrŧznění. Do odlišného prostředí se lidé stěhovali v dŧsledku změn klimatu spojeným s nedostatkem potravy, špatnou politickou či ekonomickou situací a v neposlední řadě také kvŧli přírodním katastrofám jako jsou záplavy či zemětřesení. [7] Dnes je svět rozdělen do národŧ neboli politických útvarŧ a kaţdý z nás musí do nějakého patřit. Hofstede uvádí: „V národech, které jiţ existují po delší dobu, pŧsobí významné síly, které podporují ještě větší integraci. Obvykle to bývá jeden národní jazyk a dále společné hromadné sdělovací prostředky, národní systém vzdělávání, národní armáda,
národní politický systém,
národní reprezentace ve sportovních
podnicích (ta má obzvlášť silný symbolický a citový účinek) a také národní trh s příleţitostmi pro určité dovednosti, výrobky a sluţby.“ [Hofstede G., 2007, str. 25] Ačkoliv národy nejsou vnitřně jednotné, jsou však občanŧm jednotlivých zemí připisovány kolektivní vlastnosti. Národnost, jako rozlišující kritérium, se tedy jeví jako příhodná,
jelikoţ data jsou mnohem dostupnější neţ u přirozených sourodých
společenství. Dle Prŧchy jsou národy identifikovány pomocí tří typŧ kritérií:
„Kritéria kultury: Spisovný jazyk (především u národŧ Evropy a mnoha národŧ Asie) nebo společné náboženství (např. u národŧ Blízkého východu) nebo společná dějinná zkušenost (např. Švýcaři – národ tvořený několika jazykově odlišnými etniky)
Kritéria politické existence: Národy mají buď vlastní stát, nebo autonomní postavení v mnohonárodnostním či federativním státě.
Psychologická kritéria: Subjekty národa (jednotlivci) sdílejí společné vědomí o své příslušnosti k určitému národu.
17
Ve většině případŧ se všechny tři typy kritérií kombinují, tj. národy lze vymezovat zároveň kulturně, politicky a psychologicky a jednotlivá kritéria se mohou projevovat silněji nebo slaběji, či mohou dokonce chybět.“ [Prŧcha J., 2004, str. 54] Pokud si uvědomíme a budeme respektovat kulturní rozdíly a specifika zemí, hlouběji se zaměříme na jejich pŧvod a pochopíme některé obecné otázky problematiky mezikulturních rozdílŧ, mŧţeme tak v praxi předejít mnohým problémŧm. Znalost a vyuţívání poznatkŧ o rozdílnostech kultur se vyuţívá v kaţdém odvětví s mezinárodní pŧsobností. Jedná se například o expandování mnoha zahraničních firem či případy, kdy je s rozvojem obchodu a sluţeb nezbytné být v kontaktu s představiteli firem s úředníky i s vládními představiteli a znalost a respektování rozdílností v chování má dŧleţitý dopad na úspěšnost komunikace i celého podnikání. Hofstede uvádí, ţe chceme-li rozumět jednání společností, musíme rozumět také takovým skutečnostem, jako např. „jaké osobnostní typy jsou v jejich zemi obvyklé, jak tam fungují rodiny a co z toho plyne pro výchovu dětí, jak pracuje vzdělávací systém, jak vláda a politický systém ovlivňují ţivot občanŧ a také jakými historickými událostmi daná generace prošla. Potřebujeme také něco vědět o chování lidí z dané společnosti v jejich roli konzumentŧ, o tom, čemu věří, pokud jde o zdraví a nemoc, zločinnost a tresty, o náboţenských záleţitostech. Mnohé se mŧţeme dozvědět z literatury, výtvarného umění a úrovně přírodních věd v dané zemi.“ [Hofstede G., 2007, str. 26-27] „Tolerance ve vztahu k jiným kulturám mŧţe znamenat snášenlivost, shovívavost, ale i trpělivost. Je vyjádřením ochoty trpět jinou kulturu, je i projevem zdrţenlivosti vŧči jiné kultuře, neznamená však souhlas s ní, ani ochotu jí porozumět. Pojem vnímavost nebo otevřenost znamená snahu po empatii vŧči jiné kultuře i snahu po tom, aby ona porozuměla. Je-li však někdo ochoten porozumět, pak to mŧţe, ale také nemusí být předpokladem pro přijímání prvkŧ jiné kultury.“ [Šroněk I., 2001, str. 37] Otevřenosti se však lze naučit, a čím více vnímaví a otevření vŧči jiným kulturám budeme, o to více se mŧţeme obohatit, avšak kaţdý z nás má v sobě určitou hranici tolerance, kterou není ochoten překročit. [8]
18
1.6 Vzdělávání Další dŧleţitou oblastí, ve které mŧţeme pozorovat rozdílnosti, je školství a edukační odlišnosti. „Vzdělávání je jedním z prostředkŧ, kterým si jednotlivec osvojuje řadu dovedností a kulturních norem nezbytných pro jeho zařazení do společnosti.“ [Světlík J., 2001, str. 10] Jan Prŧcha uvádí: „Existují významné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi ve výsledcích vzdělávání, tj. ve vědomostech, dovednostech a postojích ţákŧ a studentŧ. Ukazuje se, ţe tyto rozdíly mají souvislost s kulturními zvláštnostmi zemí. To je dáno tím, ţe v jednotlivých zemích a národech existují specifické hodnoty týkající se vzdělávání, specifické postoje ţákŧ a studentŧ k učení, specifické zpŧsoby učitelŧ v komunikaci s ţáky apod.“ [Prŧcha J., 2004, str. 161] Pro Evropu je charakteristická rŧznost vzdělávacích systémŧ. Na jedné straně existuje v Evropské
unii
(v
souvislosti
s mobilitou
obyvatelstva
a
uznáváním
vzdělání
dosaţeném v jiných zemích) snaha o sjednocování systémŧ vzdělávání a jejich prostupnost, na straně druhé většina zemí lpí na svých tradičních vzdělávacích systémech a brání jejich existenci. Základní rozpor často není ani v ochotě měnit organizaci a strukturu vzdělávací soustavy, jako spíše v rozdílnosti a polarizaci názorŧ, zda-li rozvíjet spíše akademické, či profesní vzdělávání, poměr počtu studentŧ terciální úrovně vzhledem k celkové populaci atd. [1] „Při komparaci interkulturních rozdílŧ ve školní edukaci vyvstává v případě některých etnik jeden dŧleţitý faktor: vliv ideologie prosazované státem ve školách na hodnotové orientaci mládeţe. Tento faktor se týká zemí, v nichţ došlo ke změně politického systému – např. postfrankistické Španělsko nebo postsocialistické země.“ [Prŧcha J., 2004, str. 165]
19
2 Rakousko 2.1 Obecné informace Rakousko (oficiální název zní Republika Rakousko, německy Republik Österreich), je vnitrozemská federativní republika leţící ve střední Evropě. Rakousko je členěno na 9 spolkových zemí. Celkový počet obyvatel v roce 2009 činil 8,35 milionŧ na celkové rozloze 83 871 km². Hlavním městem je Vídeň, která v sobě koncentruje necelou čtvrtinu obyvatel země. Od roku 1995 je Rakousko členskou zemí EU. V roce 2002 byla v Rakousku zavedena jednotná evropská měna – Euro. Úřad rakouského spolkového prezidenta zastává Heinz Fischer. [9] Geografická poloha Rakouska je hospodářsky velmi výhodná, neboť se Rakousko nachází na křiţovatce hlavních tras mezi severní Evropou a Itálií a východní a západní Evropou, které se protínají ve Vídni. [10]
2.1.1 Státní symboly Rakouska Vlajku Rakouska tvoří tři vodorovné pruhy, červený, bílý a červený. Její vzor a barvy odpovídají historickému štítu ze státního znaku. Vlajka z 12. století patří k nejstarším na světě. Od roku 1918 je rakouskou národní vlajkou; pokud je doplněná státním znakem v bílém pruhu jde o vlajku státní. Rakouskou hymnou je píseň Land der Berge, Land am Strome, která je zpravidla překládána jako Krajina hor, krajina řek. Současný státní znak Rakouska byl přijat roku1945. Znak tvoří černá orlice se zlatou hradební korunkou a zbrojí, nesoucí na prsou červený štítek se stříbrným břevnem. V drápech drţí zlatý srp a zlaté kladivo, představující rolníky a dělníky (hradební korunka zastupuje městský stav). Od roku 1945 má na nohou roztrţený stříbrný řetěz jako připomínku osvobození od nacismu. [11]
20
2.1.2 Národnostní sloţení „Většina občanŧ našeho jiţního souseda jsou Rakušané (93,4%) včetně řady dnes jiţ nepatrných
menšin
z dob
mocnářství (Češi,
Maďaři,
Slovinci atd.).
Největšími
menšinami ţijícími v dnešním Rakousku jsou Jihoslované (3,5%) a Turci (1,5%).“ [Světlík J., 2001, str. 91] Počet osob, jejichţ historické kořeny sahají do českých zemí a Slovenska je odhadován na necelý milion. Přibliţně 400.000 Rakušanŧ ţije v zahraničí (z toho cca 180.000 v SRN). [12]
2.1.3 Náboţenství „Při vzniku republiky v roce 1918 byly obdobně jako u nás zrušeny šlechtické predikáty. Po mnoho staletí bylo katolické náboţenství prakticky náboţenstvím státním. K tomuto
náboţenství se dodnes hlásí téměř 80% obyvatel, 5% obyvatel je
protestantského vyznání, ostatní buď vyznávají jiné náboţenství, nebo jsou bezvěrci.“ [Šroněk I., 2001, str. 85] Rakousko jako konzervativní země si cení svých tradic. Náboţenské svátky, které jsou v Rakousku velmi časté, jsou také dnes velmi striktně dodrţovány.
2.1.4 Jazyk Úředním jazykem uţívaným v Rakousku je němčina, ta se poněkud liší od té, kterou se mluví v Německu. [1] „Při návštěvě Rakouska je nutno počítat s tím, ţe hovorová němčina, a zvláště vídeňská němčina, představují dialekt značně se lišící od spisovného jazyka. Totéţ lze říct o dialektu běţném ve Vorarlbergu, který je blízký švýcarské němčině.“ [Šroněk I., 2001, str. 86] U vídeňské němčiny tzv. „Wiener Deutsch“ objevíme řadu slov pocházejících z jazykŧ národŧ bývalého
mocnářství, včetně
i češtiny. [1] Němčina je obchodním jazykem i pro styk se zahraničím, druhým moţným jednacím jazykem je angličtina, případně francouzština. Módním druhým jazykem je angličtina, která soustavně proniká do všech oblastí módy, businessu a politiky. Slova jako „super“, „fit“ a „clever“ se vyskytují v kaţdodenní konverzaci, stejně jako fráze „sorry“. [13]
21
2.1.5 Ekonomická charakteristika země Rakousko je silně ekonomicky postavená země, a ţivotní úroveň je velmi vysoká. Rakousko patří mezi nejvyspělejší a nejbohatší státy na světě. Ekonomický systém lze označit jako sociálně trţní hospodářství s poměrně vysokými daněmi a státními výdaji. Hospodářský ţivot je poměrně dŧkladně organizován, v zemi existuje povinné členství firem v Hospodářské komoře (Wirtschaftskammer) a zaměstnancŧ v Pracovní komoře (Arbeiterkammer). [14]
2.1.6 Ţivotní prostředí Rakušané se na rozdíl od jiných národŧ obdobně jako Němci a Švýcaři velmi starají o své ţivotní prostředí. Jsou také známí pro svŧj boj o ochranu ţivotního prostředí. Dokonce nastala situace, ţe EU chtěla některé rakouské zákony zmírnit, aby bylo moţné spolupracovat se zeměmi, které mají v dodrţování předpisŧ výjimky. To se však nesetkalo v Rakousku s porozuměním. [13] Rakušané jsou také velmi známí jako odpŧrci jaderných elektráren.
2.1.7 Cestovní ruch „Cestovní ruch a prŧmysl „trávení volného času“ hrají v rakouském hospodářství dŧleţitou roli a mají rozhodující vliv na tvorbu HDP, zaměstnanost a regionální rozvoj. Cestovní ruch tvoří více neţ 8% HDP a zaměstnává přes 5% veškeré pracovní síly.“ [15] „Rakousko má výhodnou geografickou polohu a je snadno dostupné, relativně lépe neţ jiné státy. Největší počet turistŧ ze zahraničí přijíţdí tradičně ze SRN, nicméně podle některých studií jiţ nepatří Rakousko mezi nejoblíbenější destinace německých turistŧ, kteří čím dál více upřednostňují Španělsko. K progresivně rostoucím skupinám návštěvníkŧ patří turisté ze sousedních zemí včetně ČR. Výrazný nárŧst turistŧ byl zaznamenán také z Číny. Cestovní ruch má v Rakousku mimořádnou podporu odpovídající jeho významu. Rakouská instituce Österreichische Werbung má 27 zastoupení v zahraničí.“ [15] Propagace českého cestovního ruchu je v Rakousku realizována především pobočkou České centrály cestovního ruchu (CzechTourism) ve Vídni, dalším českým subjektem 22
ČR na rakouském trhu je Čedok a v tomto duchu částečně pŧsobí i pobočka ČSA a zastoupení Českých drah ve Vídni. [15]
2.2 Historie Roku 1452 bylo Rakousko povýšeno na arcivévodství a od roku 1526 tvořilo dohromady s Českými zeměmi a Uherskem součást středoevropského habsburského soustátí, které bylo v následujících letech rozšířeno o další území. Roku 1804 bylo Rakousko prohlášeno císařstvím. Po Velké francouzské revoluci získalo i ztratilo mnohá území. Roku 1867 bylo Rakousko přetvořeno na monarchii Rakousko-Uhersko. [16] Zaloţení Rakouské republiky - Rozdíly 1918 a 1945 Zaloţení obou rakouských republik – v roce 1918 a 1945 – vykazuje skutečně velké podobnosti. V obou případech stojí Rakousko po mírových jednáních na straně poraţených. Rakouská území jsou obsazena jak v roce 1918, tak 1945, i kdyţ v rŧzném rozsahu. Přesto lze zjistit podstatné rozdíly. Zcela zřejmým rozdílem je rŧzný název obou státŧ – v roce 1918 to byla Republika Německé Rakousko, v roce 1945 Republika Rakousko.
Budování rakouské identity a identifikace s novým státem probíhaly
protikladně. V roce 1918 se to nepodařilo, poţadavky na připojení k Německu – proklamované i politickými stranami – neutichaly. Ještě na jaře a v létě 1921 hlasovalo více neţ 98 procent obyvatel Tyrolska a Salcburska pro připojení k Německu. Jiţ předtím se chtěli obyvatelé Vorarlberska připojit ke Švýcarsku. Pod tlakem vítězných mocností ale byly všechny tyto snahy potlačeny. Problematický postoj k vlastnímu státu ještě podporovaly politické a hospodářské problémy. V roce 1945 se ale situace jevila zcela jinak, o připojení k Německu nebyla řeč. Počáteční shoda obou velkých stran v politických otázkách, jakoţ i rámec stanovený spojeneckou kontrolou přispěly k vytvoření opravdové soudrţnosti. Podstatnou součástí identity Druhé republiky byla státní smlouva z roku 1955 a vyhlášení neutrality. [17] „Změnám, ke kterým došlo po druhé světové válce, se Rakousko přizpŧsobilo podstatně lépe, neţ kdyţ se mělo v roce 1918 smířit s rozpadem velké rakousko-uherské říše. Při velkém významu historie pro rakouskou mentalitu je nutno zdŧraznit, ţe Rakušané
23
se budou raději hlásit k její části, kdy bylo Rakousko monarchií, neţ k některým stinnějším stránkám novodobé historie.“ [Šroněk I., 2001, str. 85]
2.3 Obyvatelé Rakouska „Češi a Rakušané mají díky dlouhému historickému vývoji společného státu podobné kulturní základy a aţ dějiny dvacátého století vedly osudy obou národŧ ke vzájemnému vzdalování a zřetelnějším odlišnostem. Rakušané se povaţují za samostatný národ a jsou na to stejně jako na svou bohatou historii a tradice patřičně hrdí. České mentalitě jsou rakouské kulturní hodnoty a projevy mnohem bliţší, neţ hodnoty jiných státŧ (samozřejmě s výjimkou Slovenska), i kdyţ to neplatí bezvýhradně.“ [Světlík J., 2001, str. 91] Zejména obyvatelé Vídně a Horního a Dolního Rakouska jsou Jihomoravanŧm nebo Jihočechŧm velmi blízcí, obyvatelé Vorarlbergu mají naopak blízko ke Švýcarŧm, obyvatelé Tyrolska nebo Korutan mají rovněţ značně odlišné kulturní projevy. [1]
2.3.1 Charakter Na Rakušany se pro jejich smíšený švábský, bavorský a slovanský pŧvod kolektivní analýza aplikuje nesnadno. Co se týká Vídeňanŧ, jsou známí pro vnitřní rozpory ve svých povahách, které jsou zapříčiněny míšením rŧzných národností. Někdo tvrdí, ţe se rádi baví, jsou vlídní a obdařeni „zlatým vídeňským srdcem“, zatímco jiní je pokládají za vychytralé, nevrlé, prospěchářské a potměšilé. Skutečnost je však taková, ţe mohou být tím vším zároveň. Obyvatelé ostatních provincií se zdají být stejnorodější a vyznačují se charakteristikami danými částečně jejich situací a částečně pŧvodem. Například v obyvateli Vorarlberska a Tyrolska lze rozeznat švýcarské rysy pracovitosti, šetrnosti, zboţnosti a tvrdohlavosti. Lokální patriotismus je velmi silný na jihu, mezi horkokrevnými obyvateli Korutan, o jejichţ notoricky známém šovinismu nelze tvrdit, ţe není ovlivněn přítomností početné slovinské menšiny. V dŧsledku všech těch rŧzných jazykŧ, charakteristik a rozmanitých Weltanschauungen (pohledŧ na svět), které vytvářejí kolektivní koncept pojmu „Rakušan“, dochází k tomu, ţe obyvatel Rakouska dokáţe ţít v souladu s několika rŧznorodými tradicemi a je schopen zaujmout několik odlišných postojŧ najednou. [13]
24
2.3.2 Projevy rakouské kultury Vyhýbání se nepříjemnostem s byrokracií dalo vznik převaze formy nad obsahem. Ze stejného dŧvodu vedou Rakušané dvě existence najednou: jedna je pro potřeby úřadŧ a ta druhá pro skutečný ţivot. V tom jsou skryty kořeny zarputilého rakouského vztahu k vrchnosti; ona směs podlézavosti a hlubokého opovrţení, se kterou Rakušané přistupují ke všem, kdo jsou z jejich pohledu povýšení a nafoukaní. Z Rakušanŧ se vyvinula fascinující kombinace předvídatelného a nepředvídatelného – jsou střídavě laskaví a zlí, spolehliví a vyhýbaví, sebevědomí a zároveň nejistí. Pro Rakušany je typický konzervatismus. Rakušan potřebuje hodně přesvědčování, aby tradice měnil ve jménu modernizace a efektivity. Upřednostňuje to, co je známé, vyzkoušené a ověřené, před tím, co je nové. Rakouská snaha o stabilitu má nostalgickou podobu touhy po hierarchiích, které dříve určovaly postavení lidí od těch nejvyšších aţ po ty nejniţší příčky společenského ţebříčku. I kdyţ všechny šlechtické tituly se jiţ dlouhou dobu nepouţívají, jsou často nahrazovány profesními tituly, ze kterých je moţno si vybírat. [13] „Rakušané kladou velký dŧraz na svŧj zevnějšek a prezentaci. Pěkně se šatí, svŧj společenský status prokazují drahými a luxusními automobily, rádi se společensky baví, mají rádi zábavy a plesy a rovněţ rádi chodí do kaváren, restaurací atp.“ [Světlík J., 2001, str. 92] Imigranti Jihoslovanští sousedé Rakušanŧ jsou k vidění hlavně jako tzv. Gastarbeitern (hostující pracovníci) a koncentrují se ve Vídni, kde jsou zaměstnáváni ve stavebnictví a sluţbách. Téměř 19% obyvatel Vídně jsou cizinci. Nejvíce (téměř polovina) jich pochází ze zemí bývalé Jugoslávie. Překvapivě tvoří druhou největší skupinu imigrantŧ Němci (mnozí z nich v Rakousku studují kvŧli německému systému kvót, zejména medicínu). Následují Turci, Poláci a další velké skupiny lidí z bývalých komunistických zemí na východě, kteří postupně získávají legální přístup k rakouským zaměstnáním, jelikoţ jejich rodné země vstupují do EU. Jisté proticizinecké projevy mohou být slyšet. Přesto však Rakušané uznávají, ţe tito lidé dělají práci, nad kterou oni sami jiţ dávno ohrnuli nos. [13]
25
Zdravení Nezdravit je pokládáno za osobní uráţku a je jen velmi málo větších a váţnějších prohřeškŧ, kterých by se Rakušan mohl dopustit. Zdraví se vţdy při vstupu do obchodu, příchodu do společnosti či restaurace. Obvyklé rakouské pozdravení je jihoněmecké „Grüss Gott“. Mladí a lidé, kteří se znají, se zdraví „Servus“, „Grüss Dich“ a (ve Vídni) „Papa“. Při loučení se uţívá „Auf Wiedersehen“. [13] Smysl pro humor Sebepodceňování je hlavním podtónem rakouského smyslu pro humor. Rakouská historie je častým tématem vše zlehčujícího sebeironického humoru. Rakušané raději neţ slovním hříčkám dávají přednost vtipu a ironii. Vtip je pouţíván k vytváření velmi neobvyklých jmen. Vídeňský dialekt je obzvláště bohatý na ţivě popisné slovní hříčky. [13] Volný čas a zábava K Rakousku
neodmyslitelně
patří Alpy,
které nabízejí vhodné podmínky nejen
pro vyznavače sjezdového lyţování, ale také spousty kilometrŧ běţeckých tras a turistických stezek. Turistika v Alpách a výlety v lesích jiţ po dlouhou dobu skýtají Rakušanŧm úlevu od práce a příjemný odpočinek. Turistika je obvykle prováděna s váţností a dŧstojností, přičemţ mnozí s hrdostí oblékají lidový kroj. Ţeny nosí širokou skládanou sukni označovanou jako Drindl, muţi lodenové sako, koţené kalhoty a zelený klobouk. V létě jsou navštěvována jezera. V Rakousku se jich nachází více neţ 6000 a nabízí moţnost jachtingu, windsurfingu či vodního lyţování. Mladší generace má dnes více peněz, neţ měli její stejně staří předchŧdci, a i více volného času na pěstování módních sportovních trendŧ, takţe o pěstování zeleniny na zahradách se stará střední generace a dŧchodci. Mnohé z těchto pozemkŧ se mohou pochlubit kompletní sadou zahradních trpaslíkŧ.
26
Rakušané patří k milovníkŧm sportu. Mezi nejoblíbenější divácké sporty patří přirozeně ty, ve kterých Rakušané excelují – především zimní sporty, ovšem hojně navštěvované jsou také fotbal, lední hokej nebo automobilové závody. [13] Jídlo a pití Vídeň se dělí se Salcburkem (a vlastně téměř všemi ostatními rakouskými městy) o tradici Konditoreien (cukráren), ve kterých mŧţeme ochutnat typický jablečný štrŧdl, Sachr dort či linecký koláč. Čokoládovou specialitou, pŧvodem ze Salcburku, jsou tzv. Mozartovy koule – čokoládové bonbony – které jsou baleny v alobalu s podobiznou tohoto slavného rakouského skladatele. Velkou roli ve vídeňské kultuře vţdy hrály kavárny. Vyvinula se zde osobitá kultura pití kávy, kterou nenajdeme v ţádném jiném městě. Okolo roku 1700 byl ve Vídni otevřen kavárenský podnik, který se jiţ v mnohém podobal dnešním kavárnám. Ke kávě se podávala sklenice vody, stál zde biliárový stŧl, hosté si mohli zahrát karty a ke čtení se nabízel velký výběr domácích i zahraničních novin. Název „Vídeňská káva“ je však známý pouze u nás, ve Vídni se podává pod názvem Einspänner. [18] Rakouská obliba piva není ničím ve srovnání s láskou k mladému vínu, které je v Rakousku označované jako Heurigen. Ve vinařských oblastech najdeme malé místní lokály známé pod stejnojmenným názvem, které jsou charakteristické svou druţnou atmosférou. [13] Rakouská gastronomie je velmi rozmanitá. Tato rozmanitost je zapříčiněná historickým vývojem, jelikoţ v bývalém Rakousko-Uhersku docházelo ke střetávání rozdílných kuchyní z rŧzných koutŧ Evropy. Nalezneme zde proto například prvky maďarské, italské či české kuchyně. Mezi typická gastronomická zařízení patří stylové hospŧdky označované jako Gasthof nebo Gasthaus. Tyto četné stylové hospŧdky se vyznačující tradičním prostředím, výzdobou a domáckou atmosférou. Za nejznámější rakouskou specialitu je povaţován Wiener Schnitzel – vídeňský řízek. [10]
27
2.4 Kultura „Nikoho nepřekvapí, ţe vyšší sféry rakouské kultury byly tradičně spojovány s místy, kde se nabízela podpora (například s habsburským dvorem ve Vídni či dvorem kníţete arcibiskupa v Salcburku). I církev hrála svou roli, v neposlední řadě výchovou či zaměstnáváním hudebníkŧ.“ [James L., 2010, str. 66] V 18. a 19. byla Vídeň směr udávající centrum evropského kulturního a především hudebního ţivota, coţ nebylo pouze díky mnoha významným hudebníkŧm a hudebním skladatelŧm, jeţ byli s touto zemí spjati, ale také zásluhou mnoha operních i běţných divadel a orchestrŧ a mnohostranně zaměřených hudebních tradicí. [19] Vídeň je městem skladatelŧ – Haydna, Mozarta, Schuberta, Brucknera, Mahlera, Schönberga a Johanna Strausse „krále valčíku“ (vše synové Rakouska či habsburského impéria) a také skladatelŧ německých jako Beethoven, Brahms, kteří své kariéry vybudovali ve Vídni a také tam zemřeli; je městem umělcŧ – Klimta a vídeňské secese, Kokoschky a
Schieleho, typická je také tvorba F. Hundertwassera; je městem
spisovatelŧ
Raimunda,
–
Hofmannstahla,
Grillparzera,
Nestroye,
Krause;
dramatikŧ
–
von
Schnitzlera; zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda; rodištěm
Friedricha von Hayeka, Karla Poppera a Ernsta Gombricha a známého výrobce automobilŧ Ferdinanda Porsche. Dnes je pravděpodobně nejslavnějším Rakušanem hrdina akčních filmŧ – Arnold Schwarzenegger. [13] Kultura v Rakousku je velmi široké téma, neboť v kaţdém architektonickém slohu byla vytvořena významná stavební díla, z nichţ je mnoho na dnešním seznamu světového dědictví UNESCO. [19] Rakousko nabízí k obdivu 8 míst světového kulturního dědictví, mezi která patří: zámek Schönbrunn a vídeňské Staré město, Salcburk a Štýrský Hradec, kulturní krajina údolí Wachau a Neziderského jezera, krajina v oblasti Hallstatt-Dachstein/Solná komora a první moderní horská ţeleznice v Evropě na Semmeringu. [20]
28
3 Česká republika 3.1 Obecné informace Dnešním
oficiálním
označením
českého
státu
je
Česká
republika.
Hned
po
osamostatnění státu v roce 1993 se však objevovaly snahy o zavedení kratšího obecného jednoslovného názvu. Jako tento jednoslovný název se dnes pouţívá slovo Česko. [21] Česká republika je vnitrozemský stát leţící ve střední Evropě. Rozkládá se na území tří historických zemí – Čech, Moravy a části Slezska - a zaujímá plochu 78 867 km2 . Administrativně se dělí na 14 samosprávných krajŧ. Hlavním městem je Praha. Celkový počet obyvatel v roce 2009 činil 10,5 milionŧ, přičemţ 1,28 milionŧ ţije v hlavním městě.
Prezidentem
České
republiky
je
Václav
Klaus.
Česká
republika
je
od roku 2004 členem Evropské unie, měnou je česká koruna. [22] V Evropském měřítku zaujímá Česká republika významnou strategickou polohu, neboť přes její území v minulosti procházely významné obchodní a tranzitní stezky – Jantarová stezka, Solná stezka – Solnohradsko – Čechy – Německo. [23]
3.1.1 Státní symboly Vlajka České republiky je od 1. 1. 1993 identická s vlajkou bývalého Československa. Pro odlišení od ostatních trikolór, dělící své národní barvy ve vlajce do pruhŧ, bylo r. 1920 zákonem rozhodnuto, ţe pole přidané modré barvy bude mít tvar klínu, směřující do poloviny vlajky. Píseň Kde domov můj? pochází z divadelní hry Josefa Kajetána Tyla. Čechy byly tedy prvním státem, který měl jako hymnu divadelní šlágr. Česká republika pouţívá jiţ od roku 1990 dva státní znaky, jimiţ jsou malý státní znak a velký státní znak. Velký státní znak tvoří čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém poli je historický znak Čech stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou zbrojí a zlatou korunou na červeném poli. Ve druhém poli se nachází znak Moravy – orlice stříbrno-červeně šachovaná se zlatou zbrojí a korunou na modrém poli. Ve třetím poli je znak Slezska – černá orlice 29
se stříbrným pŧlměsícem ukončeným trojlístky, se zlatou korunou a červenou zbrojí na zlatém podkladu. Velký státní znak reprezentuje spojení všech historických zemí státu. Malý státní znak je tvořen červeným polem, na kterém je umístěn historický znak Čech: stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou zbrojí a zlatou korunou. [24]
3.1.2 Národnostní sloţení Podle výsledkŧ sčítání lidu z roku 2001 se k české, moravské a slezské národnosti hlásí téměř
94%
obyvatel,
čímţ je
Česká
republika jedním z nejvíce národnostně
homogenních státŧ v Evropě. Další národnosti byly zastoupeny následovně: slovenská (1,89%), polská (0,51%), německá (0,38%), následují ukrajinská, vietnamská, romská a ostatní. [25]
3.1.3 Náboţenství Většina populace (cca 60%) je bez vyznání, zhruba 30% obyvatel se hlásí k některé z církví či náboţenských společností. Nejčastějším náboţenstvím je křesťanství. Nejvíce věřících připadá na církev římskokatolickou. [26]
3.1.4 Jazyk Český jazyk neboli čeština je západoslovanský jazyk, nejvíce příbuzný se slovenštinou. Je úředním jazykem Česka a v úředním styku lze češtinu pouţívat také na Slovensku. Česky mluví zhruba 11,5 mil. lidí, z toho přes 10 mil. v Česku. V dŧsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantŧ a
jejich
potomkŧ.
Čeština
se
vyznačuje
komplikovaným systémem skloňování
a časování. [27] Všichni lidé, jeţ mluví česky, si bez obtíţí rozumějí. Zároveň je však pro českou jazykovou situaci příznačný poměrně velký rozdíl mezi tradiční spisovnou češtinou a jazykem běţně mluveným. Nespisovná mluva obyvatelstva je rozlišena podle území. V Čechách převládá interdialekt (nadnářeční útvar), zvaný obecná čeština, který se vyvinul na podkladě hlavních rysŧ nářeční skupiny středočeské. Na Moravě mŧţeme pozorovat větší rozdíly v nářečí. Jde o tři výrazné nářeční oblasti: hanáckou
30
(středomoravskou), moravsko-slovenskou (neboli východomoravskou včetně Valašska) a lašskou (slezskou). Současný český pravopis je charakteristický vyuţíváním tzv. diakritických znamének. Tedy čárek pro označení délky samohlásek a háčkŧ. Čeština má však ještě další diakritické znaménko, krouţek nad dlouhým ŧ. [28]
3.1.5 Ekonomická charakteristika země Česká ekonomika před rokem 1945 Po rozpadu Rakouska-Uherska se na území Československa nacházelo 70% prŧmyslu bývalé říše, z toho většina byla soustředěna v jeho západní části, tedy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Mezi dvěma světovými válkami se Československo zařadilo mezi nejvyspělejší státy Evropy a svými kvalitními výrobky se dobře prosazovalo na světových trzích. Jiţ v roce 1945 došlo ke značným změnám ve vlastnických vztazích
(konfiskace majetku Němcŧ,
kolaborantŧ,
znárodnění bank
a velkého
prŧmyslu). Tento proces byl dovršen po únoru 1948, kdy bylo zlikvidováno soukromé vlastnictví ve všech sektorech ekonomiky. Přelomový rok 1989 zastihl naše území v situaci, kdy jiţ dávno zcela ztratilo své přední postavení v evropské ekonomice. Politické
problémy
postkomunistické
země
zdaleka
nedosahovaly
úrovně
ekonomických problémŧ. Byl zahájen proces transformace od ústředně řízeného a
plánovaného
hospodářství,
které
je
charakteristické
pro
socialismus,
k trţní
ekonomice. České hospodářství se nacházelo na přelomu století v nepříliš dobré situaci. Koncem 90. let se míra nezaměstnanosti více neţ zdvojnásobila. Přes všechny problémy patří Česká republika k nejúspěšnějším mezi státy, které prošly komunistickou diktaturou. Zaznamenala několik diplomatických úspěchŧ-byla přijata do OECD, do NATO a EU. [29] Dnes lze jednoznačně říci, ţe se Česká republika řadí mezi standardní země s trţní ekonomikou. Česká ekonomika dosáhla v r. 2009 80 % úroveň prŧměrné výkonnosti Evropské unie. [30]
31
3.1.6 Cestovní ruch Češi rádi a často cestují. Mezi země, které patří k nejčastějším cílŧm letní dovolené Čechŧ, patří hlavně Chorvatsko a Slovensko. Nejpopulárnější zimní zahraniční destinací je jednoznačně Rakousko, kam směřuje polovina všech českých zimních dovolených. Česká republika je asociována primárně s Prahou a je vnímána jako typická destinace pro krátkodobý pobyt, jehoţ hlavní náplní je prohlídka Prahy. Značný význam má lázeňství, které vyuţívají nejen občané naší země, ale i zahraniční návštěvníci. Nejvyhledávanější lázně najdeme v Západočeském lázeňském trojúhelníku. Mezi nejčastější návštěvníky České republiky patří Němci, poté s odstupem Rusové, Poláci a Britové. V návštěvnosti České republiky obsazují Rakušané 9. místo. O
propagaci
České
republiky
jako
destinace
cestovního
ruchu,
jak
doma,
tak v zahraničí, se stará Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism. [31]
3.2 Historie „Jiţ ve středověku se oba světy – český a rakouský – dostávaly do rozporŧ, projevujících
se
např.
ve
13.
století v boji mezi Přemyslem Otakarem II.
a římskoněmeckým králem Rudolfem Habsburským. Bitva na Moravském poli se stala českým synonymem pro velkou poráţku. O století později představovala významná postava císaře Karla IV. sjednocující prvek, symbolický patronát nad rozdílnými světy. Patnácté století přineslo rakouskému území husitské vpády a křiţácká taţení; český název pro tyto útoky - spanilé jízdy - značně zastírá drsnou realitu náboţenského blouznění. V následujícím století došlo ke sjednocení pod habsburskou vládou, která existovala bez přerušení aţ do konce 1. světové války. Avšak ani století následující po sjednocení prostoru se neobešla bez rozporŧ, bojŧ a vzájemného smiřování. Zápalná jiskra třicetileté války, tohoto strašlivého běsnění v 17. století, vzešla z českého území a povstání českých stavŧ proti Vídni nepatří rozhodně k přátelským momentŧm společných dějin.“ [Karner S., Stehlík M., 2009, str. 21]
32
Vznik Československé republiky - Rozdíly 1918 a 1945 Srovnáme-li počátky československé moderní státnosti v roce 1918 a její obnovování v roce 1945, musíme jasně definovat některé klíčové rozdíly. Československá republika 1918 byla postavena na demokratických principech západního typu. Republika roku 1945 a priori tyto principy opouštěla a demokracii prakticky omezila. Mezinárodně byla republika roku 1918 navázána na západní svět, snaha a vyrovnání tohoto směru spolupráci se Sovětským svazem po roce 1945 ale nakonec vedla k další jednostrannosti orientace na východ. 20. století učinilo z etnické hranice rasovou a později ideologickou a vojensky střeţenou hranici – dokládá to vznik Východní marky, Protektorátu Čechy a Morava, nacistické pronásledování, genocida a odboj proti nacistickému reţimu, zaloţení Republiky Rakousko a nového, poválečného Československa, respektive ČSSR, ovládané po roce 1948 komunisty, vyvlastnění a odsuny z ČSR, integrace do Rakouska. Po roce 1948 byla na hranicích zbudována ţelezná opona, lidé uvnitř státu trpěli komunistickými represemi. Touhu po svobodě a překročení hranic platili lidé ţivotem. Tehdejší hranice rozdělovala Evropu a symbolicky celý svět na dva bloky. Ţít v pohraničí znamenalo pro obyvatele obou stran octnout se ve slepé uličce. Kaţdý pokus o útěk z komunistické nesvobody byl riskováním ţivota. Reformní hnutí Praţského jara, vedené Alexandrem Dubčekem bylo brutálně potlačeno. Avšak právě Praţské jaro uţ v sobě neslo zárodek převratu v roce 1989, který opět sloučil po staletí propojené oblasti. Češi se ve velkém počtu vydávali přes dolnorakouskou hranici – tentokrát legálně. Československo a po roce 1993 Česká republika a Slovensko se znovu vrátily do Evropy. Hranice má tedy uţ po dvě desetiletí novou budoucnost, nové šance a společný ţivot zvláště po vstupu Rakouska (1995) a České republiky (2004) do Evropské unie a jejich spojení ve společném schengenském prostoru (2007). [17]
33
3.3 Charakteristika Čechů Četné prameny uvádějí, ţe typický Čech neexistuje. Přesto jsou však Čechŧm přisuzovány určité charakterové vlastnosti. Mnoho Čechŧ povaţuje za svou nejdŧleţitější národní vlastnost smysl pro humor. Český humor nezná ţádná omezení, jelikoţ Češi mají tradici nic nebrat příliš váţně, ironizují a zlehčují i poměrně váţné situace a humor neztrácejí ani v těţkých chvílích. Češi jsou také hraví a veselí a rádi se sázejí, více neţ o velké výhry jim jde ale o zábavu. Mnozí povaţují Čechy za přátelské a dobrosrdečné. [32] Ačkoliv Češi nejsou povaţováni za příliš velké vlastence, svou národní hrdost rádi projevují
především
při
sportovních
událostech,
jelikoţ
sportovních
disciplín,
ve kterých Češi vynikají je mnoho. Náleţitě hrdí jsou také na české pivo, které se celosvětově řadí mezi nejznámější a také nejţádanější. Češi jsou povaţováni za sečtělý národ. Oproti národŧm na západ od českých hranic mnohem více utrácejí za knihy a navštěvují veřejné knihovny, to se pak projevuje v širokém všeobecném přehledu, kterým Češi disponují. Pro mladou generaci je vzdělání velmi dŧleţité, hojně proto také vyuţívají moţnosti studovat v zahraničí. [33] Při posuzování českých vlastností musíme brát v úvahu také historické události. Pochopíme pak, ţe nikoli dŧsledkem skromnosti, ale opatrnosti Češi vyznávají rčení, ţe „není dobré z řady vyčnívat“ (K čemuţ soukromě dodávají „jinak budeš po zásluze potrestán!“).
Také dva totalitní reţimy zpŧsobily, ţe Češi se příliš neangaţují
a především si hledí svého. Snaha nedostat se do ţádných problémŧ často však přerŧstá aţ v lhostejnost. Češi také projevují závislost na nadřízených autoritách, jelikoţ jsou přesvědčeni, ţe nechají-li se vést, mají větší šanci na přeţití. [32] Česká společnost je rovnostářská, prŧměrný Čech zastává názor, ţe v podstatě jsou si všichni rovni. Úspěch se v Česku neodpouští. Je společensky přijatelné připisovat neúspěch jednotlivce nedostatku jeho snahy nebo pracovitosti, ale nikoli nedostatku inteligence nebo schopností, jelikoţ by to popíralo český axiom rovnosti. [34] Vyznávané rovnostářství se však nezřídka změní v závisti. Staré české úsloví zmiňuje člověka, který závidí svému bliţnímu i nos mezi očima. Za specificky českou vlastnost
34
je také povaţována vychytralost, a vynalézavost. V podstatě jde o šikovnost vše si zjednodušit, popřípadě dostat se k něčemu zadarmo. Z pohledu cizincŧ jsou Češi často povaţováni za nevrlé a naštvané, kteří si neustále na něco stěţují. Také jsou ve své podstatě velmi spořiví, to se projevuje i na dovolené, kam si vozí zásoby z domova, v obchodech porovnávají ceny a často si nekoupí ani suvenýr. Češi utrácí velmi opatrně. Česká republika se totiţ v evropském porovnání stále řadí mezi ty země, kde je niţší úroveň mezd, a kde je proto stále moţné relativně levně nakoupit. Většina Čechŧ si potrpí na pouţívání akademických titulŧ; mají je uvedené i ve svých identifikačních a řidičských prŧkazech a na poštovních schránkách. Český systém akademických titulŧ je velmi rŧznorodý a jejich správné uţívání dělá mnohým problémy. [32] Dle prŧzkumŧ, které provedli Nový a Schroll-Machl lze odvodit další české vlastnosti. Češi ukazují principiálně nedŧvěru a pochybnosti takřka vŧči všemu, co neznají a co je pro ně nové, jsou skeptičtí vŧči strukturám a místo toho mají rádi improvizaci. Za své charakteristické vlastnosti povaţují flexibilitu, pruţnost, vynalézavost a přizpŧsobivost, těchto vlastností si cení i u svých partnerŧ. Oproti cizincŧm se však cítí být ve slabší pozici, a proto jsou velmi opatrní. Co se týká sebevědomí a sebejistoty Čechŧ, podléhají poměrně velkým výkyvŧm. Pohybují se mezi skromností a záměrným sebepodceňováním se na straně jedné a sebepřeceňováním a přeháněním na straně druhé.
Někteří Češi mají spíše větší
a někteří spíše menší sebevědomí (jen výjimečně však přiměřené). Češi dávají ve vzájemné interakci a komunikaci přednost vztahovému aspektu před aspektem věcným. Znamená to, ţe jednající osoby a vztahy mezi nimi většinou vnímají silněji a významněji neţ věcný obsah jednání. Člověk vyhledává osobní styky, cení si sympatií druhých, avšak současně je sám lehce zranitelný. Z tohoto dŧvodu se Češi např. při kaţdé interakci snaţí vytvářet co moţná nejpříjemnější atmosféru. Jednou vytvořené dobré vztahy si pak chtějí udrţet a pečují o ně. [35]
35
3.3.1 Projevy české kultury Rodina „Za dob komunizmu se v Česku nesmělo podnikat, cestovat, ani vyjadřovat veřejně své názory, tak se občané z nedostatku jiných moţností věnovali svým rodinám. I dnes přes vzrŧstající počet singles a nesezdaných párŧ ţije většina Čechŧ v tradiční rodině, jejíţ hlavou je muţ.“ [Berka P., Palán A., Šťastný P., 2009, str. 57] Výdělky „Muţi vydělávají v prŧměru o třicet procent víc neţ ţeny, to platí i v případech, kdy jde o naprosto identickou práci a funkci. Drtivou početní převahu mají muţi také ve vládě a Parlamentu.“ [Berka P., Palán A., Šťastný P., 2009, str. 58] Volný čas Za komunizmu nemohli lidé cestovat do zahraničí, tak veškeré úsilí směřovali k chalupám, které slouţí jako víkendová útočiště. Obvykle je dědictvím po prarodičích. Kaţdá česká chalupa je unikátním výtvorem a naprostým originálem, který vyjadřuje osobnost majitele. Fenomén českých chat a chalup v sobě slučuje dvě velké české obliby: na jedné straně je to romantická touha po přírodě, a na druhé základní instinkt českých muţŧ stále něco opravovat. Za komunizmu byl totiţ akutní nedostatek prakticky všeho, a tak bez ohledu na individuální profese se kaţdý musel naučit udělat, co bylo zapotřebí, a právě tehdy se zrodil mýtus o zlatých českých ručičkách, v němţ byla zašifrována dovednost, zručnost a zkušenost. Další českou oblibou je trampování spojené s tábořením v lese a zpěvem trampských písní okolo ohně. Češi s obdobným sklonem k trampování, kteří si koupi chaty nemohli dovolit, se věnují pěším túrám po české krajině. Velkou část Česka pokrývají lesy, které jsou veřejnosti volně přístupné, a tak se velmi populární letní víkendovou aktivitou stalo hledání a sběr hub. [32]
36
Pozdrav Při setkání se preferuje potřesení rukou. Čím pevnější stisk, tím upřímnější přivítání. Formální pozdrav je „dobrý den“, neformální „ahoj“. Tento námořnický pozdrav byl plošně adoptován jako neformální pozdrav někdy od konce první světové války a nikdo neví proč. Při loučení se říká „Na shledanou“. [32] Jídlo a pití Česká kuchyně je ovlivněna vnitrozemskou polohou České republiky. Základními surovinami české gastronomie se tak stalo to, co bylo moţné vypěstovat doma – obiloviny, brambory a také maso. Česká jídla jsou povaţována za lahodná, těţká a především velmi nezdravá. Typicky českou specialitou je vepřo-knedlo-zelo, oblíbené jsou rŧzné omáčky, ke kterým se jako příloha podávají knedlíky. Ačkoliv se v Čechách nachází velké mnoţství chovných rybníkŧ, konzumuje se zde velmi málo ryb, zato pokrmy z hub jsou oblíbené. Mezi tradiční české produkty patří také Olomoucké tvarŧţky, Karlovarské oplatky či Hořické trubičky. Nejkonzumovanějším alkoholickým nápojem je bezpochyby pivo. Dalším národním nápojem je Becherovka, třpytivě ţlutý aperitiv v zelené lahvi, jeţ se vyrábí z dvaceti bylin. Pŧvodně byl vyvinut jako ţaludeční lék. [32] Jazyk Čeština je velmi starý a vědecky intenzivně šlechtěný jazyk. Jelikoţ české země byly v historické minulosti dlouhé věky pod německou nadvládou, čeština přeţívala jen na venkově. Teprve koncem 19. století se začala plně rozvíjet. Český jazyk je znám svou sloţitostí a náročností a jeho zvládnutí je celoţivotní záleţitostí i pro samotné Čechy. Na rozdíl od západních jazykŧ mají česká příjmení muţskou a ţenskou podobu. Toto zjištění je pro mnohé zahraniční návštěvníky překvapující. Čeština darovala světu slovo „robot“. [32]
37
3.4 Kultura Češi, jsou kultivovaným národem s jednou z nejstarších vzdělávacích institucí na světě – Karlovou univerzitou, zaloţenou roku 1348, s nejlepšími umělci, filozofy, spisovateli, básníky a mysliteli. Významnými českými spisovateli jsou například nositel Nobelovy ceny za poezii, Jaroslav Seifert nebo také Jaroslav Hašek, autor Dobrého vojáka Švejka. Celosvětově významnou osobností je Jan Amos Komenský, „učitel národŧ“. Neodmyslitelnou součástí ţivota české společnosti byla vţdy hudba a s ní spojené divadelnictví. Hudebníci a skladatelé jako je například A. Dvořák, B. Smetana, L. Janáček pocházejí z českého prostředí a dodnes patří ke světové špičce. O čemţ svědčí i to, ţe skladba doprovázející první kroky člověka na Měsíci byla právě od A. Dvořáka. [32] Češi jsou úspěšní i na poli filmu. Mezinárodního ohlasu dosáhli např. Miloš Forman, Jiří Menzel či Věra Chytilová. Oscara získaly 3 filmy v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film. Čechy mají také bohatou vědeckou tradici. Mezi světoznámé české vědce a vynálezce, patří například
Otto
Wichterle vynálezce kontaktních čoček a silonu, Jaroslav
Heyrovský, chemik a nositel Nobelovy ceny. Objevu krevních skupin vděčíme Janu Jánskému. Mezi úspěšné české podniky mŧţeme zařadit značku Baťa, výrobce obuvi a celosvětově známou značku automobilŧ Škoda. [36] Na území Čech, Moravy a Slezska se nachází mnoho významných památek kaţdého architektonického slohu. Dŧkazem o mimořádné hodnotě českých památek svědčí i 12 památek zapsaných na seznamu světového dědictví UNESCO.
38
4 Úvod do praktické části Češi a Rakušané spolu od roku 1867 ţili bok po boku jako součást Rakouska-Uherska. V dŧsledku první světové války se však Rakousko-Uhersko rozpadlo, a dalo tak vzniku novým samostatným státŧm, mezi jinými i Československu a Rakousku. Československo se po 1. světové válce díky hospodářské a sociální politice řadilo k nejvyspělejším v Evropě, zatímco První Rakouská republika zápasila v dŧsledku rozpadu Rakouska-Uherska s hospodářskými problémy. Po 2. světové válce nastala situace zcela opačná. Československo se vlivem mocenských tahanic a poválečného přerozdělování moci stalo součástí sovětského bloku, a tím i totalitním státem. „Přechod moci do rukou komunistŧ vedl k závislosti vnitřní i vnější politiky státu na rozhodnutích reprezentace Sovětského svazu, politickým soudním procesŧm uvězňování, nuceným emigracím a jinému pronásledování oponentŧ.“ [37] Návrat svobody a znovuzapojení do
demokratických
evropských
struktur
přinesla
Československu
aţ
revoluce
v listopadu roku 1989. Na rozdíl od komunisty ovládané Československé socialistické republiky (oficiální název od roku 1960), kde obyvatelstvo čelilo úpadku a ekonomickému útlaku, ţivotní úroveň v Rakousku po roce 1948 pomalu stoupala a Rakousko se posléze zařadilo k západoevropskému hospodářskému bloku, a ve druhé polovině 20. století se tak stalo prototypem úspěšného
středoevropského
státu
s
dobře
fungujícím hospodářství
a stabilním sociálním systémem. Tyto pro oba národy komplikované historické události 20. století, a především čtyřicetileté
odříznutí
obyvatel
socialistické
republiky
-
od
Československa západního
bloku,
–
respektive
Československé
jejímţ členem bylo
Rakousko,
bezpochyby ovlivnily vzájemné vztahy. Ačkoliv si byly oba dva národy na počátku 20. století velmi blízké, vzájemně se především vlivem odlišného vývoje po druhé světové válce odcizily. K opětovnému sblíţení pozvolna dochází aţ od revoluce v listopadu 1989. Společné dějiny se znovu začaly psát roku 2004, kdy Česká republika přistoupila k Evropské unii, jejímţ členem se Rakousko stalo jiţ roku 1995. Česká republika a Rakousko jsou státy, jeţ spojuje nejen společná hranice, ale především dějiny, přesto však není zcela jasné, jak na sebe obyvatelé těchto dvou 39
národŧ dnes pohlíţejí. Realizovaný prŧzkum si právě z tohoto dŧvodu klade za cíl pokusit se o zjištění této vzájemné reflexe obyvatel Česka a Rakouska.
4.1 Cíl průzkumu Primárním cílem tohoto prŧzkumu je sociopsychologická studie interkulturních rozdílŧ mezi vysokoškolskými studenty cestovního ruchu Vysoké školy polytechnické Jihlava (VŠPJ) a studenty Fachhochschule Wien (FH-Wien). Dŧvodem volby tohoto tématu bylo partnerství mezi oběma školami, které nabízejí svým studentŧm moţnost studia v rámci programu Erasmus. Dílčí cíle prŧzkumu: -
Zjistit míru spokojenost se studiem
-
Zjistit míru spokojenosti ve své vlasti
-
Zjistit jak studenti vidí svoji budoucnost
-
Zjistit jak nahlíţejí na komparovanou zemi a její občany
4.2 Pouţité metody a postupy Pro praktickou část byl proveden prŧzkum, při kterém byly pouţity následující metody a postupy:
Studium dostupné odborné literatury
Nestandardizovaný dotazník
Dotazník byl koncipován tak, aby jeho vyplnění bylo co moţná nejjednodušší. Součástí dotazníku
bylo
krátké
představení
a
odŧvodnění zvoleného
tématu,
instrukce
pro vyplnění a informace, ţe výsledky budou pouţity pouze pro zpracování bakalářské páce a odpovědi jsou anonymní. U kaţdé otázky byly uvedeny moţnosti odpovědí, přičemţ respondenti měli vybrat jednu z uvedených variant. Pouze jedna otázka byla otevřená. Předpokládalo se, ţe studenti vzhledem ke studovanému oboru budou mít povědomí o situaci v sousední zemi a odpovídání tedy nebude náročné.
40
4.3 Harmonogram postupu Prŧzkum byl prováděn na dvou vybraných školách cestovního
ruchu pomocí
dotazníkového šetření. Dotazníky byly zpracovány jak v elektronické, tak papírové formě. Po domluvě s vedením FH-Wien byl vypracován elektronický dotazník a webový odkaz na tento dotazník byl rozeslán do e-mailŧ studentŧ, tímto byla nashromáţděna většina dotazníkŧ. Další část odpovědí byla získána pomocí přímého dotazování studentŧ. Celkem se podařilo nashromáţdit 90 dotazníkŧ. Dotazníkové šetření na VŠPJ probíhalo pomocí spolupráce s pedagogy, kteří dotazníky poskytli studentŧm a zároveň je vyplněné shromáţdili zpět. Část studentŧ byla oslovena pomocí e-mailu k vyplnění internetového dotazníku. Další část dotazníkŧ byla získána přímým dotazováním kolegŧm z oboru Cestovní ruch, aby byl získán stejný počet dotazníkŧ jako v Rakousku, tj. 90, a bylo moţné odpovědi následně lépe porovnat. Při osobním dotazování v obou zemích odpovídali všichni studenti velmi ochotně a nikdo vyplnění neodmítl. Kaţdý dotazník obsahoval 19 otázek. Šetření jak v České republice, tak v Rakousku bylo prováděno během měsíce dubna 2011.
4.4 Charakteristika souboru Vysoká škola polytechnická Jihlava „Vysoká škola polytechnická Jihlava (VŠPJ) vznikla zákonem č. 375/2004 Sb. jako první veřejná neuniverzitní vysoká škola v České republice. Nová vysoká škola v kraji Vysočina navázala na desetileté pŧsobení Vyšší odborné školy Jihlava (VOŠ Jihlava).“ [38] „Obecným cílem studia zájemcŧm moţnost
v akreditovaných studijních programech je poskytnout
získat profesně orientované vzdělání s výrazně praktickými
výstupy. Významnou součástí studia jsou týdenní aţ celosemestrální praxe. Po sloţení státní závěrečné zkoušky a obhajobě bakalářské práce získává absolvent diplom a titul bakaláře (Bc.) i moţnost dalšího studia v navazujících magisterských programech na jiných vysokých školách v tuzemsku nebo v zahraničí. Studium v akreditovaných 41
studijních programech trvá 3 roky a probíhá prezenční formou, v některých oborech rovněţ kombinovanou formou. Studijní nabídka se prŧběţně rozšiřuje tak, jak jsou ve správním řízení akreditovány nové studijní programy a obory. V akademickém roce 2009/2010 studuje na VŠPJ přes 2500 studentŧ. VŠPJ uskutečňuje akreditované studijní programy bakalářského typu a programy celoţivotního vzdělávání, včetně Univerzity třetího věku.“ [39] Studijní obor Cestovní ruch na VŠPJ „Základním cílem studia je poskytnout studentŧm prakticky zaměřené bakalářské vzdělání
v ekonomické
oblasti,
pouţitelné
v rŧzných
oblastech
cestovního
ruchu
i v dalších činnostech. Hlavní dŧraz je přitom kladen na praktickou pouţitelnost získaných poznatkŧ. Zaměření studia vychází z nezbytných teoretických základŧ a je doplňováno o praktické zkušenosti absolvováním odborných praxí. Široká nabídka volitelných předmětŧ umoţňuje specializaci na jednotlivé oblasti cestovního ruchu (cestovní kanceláře a agentury, hotely, informační centra, státní správu, krajské úřady) a zvyšuje šance k dalšímu studiu nebo umoţňuje úspěšné zařazení absolventa do praxe. Tato
nabídka je ovlivňována některými trendy blízké budoucnosti vycházejícími
z regionálního členění republiky, např. dŧrazem na rozvoj regionŧ při transformaci veřejné správy a rozšířením kontaktŧ mezi regiony v rámci sjednocené Evropy. Studijní obor
Cestovní
ruch
umoţní
absolventŧm
zařazení
do praxe
právě
v těchto
perspektivních oblastech. Cílem studia je umoţnit studentŧm získat odborné znalosti a dovednosti potřebné pro řešení specializovaných úkolŧ v praxi. Absolventi oboru se uplatní na všech pracovištích cestovního ruchu, popř. mají moţnost dalšího studia v navazujících magisterských programech. Výuka je zajišťována akademickými pracovníky katedry, externími učiteli z jiných vysokých škol a odborníky z praxe. Katedra spolupracuje s obdobnými katedrami v České republice i v zahraničí a podílí se na zajišťování domácí a zahraniční praxe studentŧ. Rovněţ zajišťuje zkoušky prŧvodcŧ cestovního ruchu pro veřejnost.“ [40]
42
Fachhohschule Wien První studijní program - Management cestovního ruchu byl na FH-Wien zahájen v roce 1994. Od té doby bylo zaloţeno sedm dalších studijních programŧ, na které navazují magisterské programy. FH-Wien tak nyní nabízí osm studijních programŧ, z nichţ většina je nabízena formou prezenčního i distančního studia. Více neţ 2.400 studentŧ je v současné době zapsáno v jednom z bakalářských (BA) nebo magisterských (MA) studijních programŧ a zhruba 4500 absolventŧ jiţ prokazuje kvalitu studijních programŧ v obchodním světě. Dŧraz na praxi je hlavním rysem této vysoké školy: 70 procent lektorŧ pŧsobí v profesionálním světě. Studenti tak získávají nejen cenné praktické informace, ale i moţnost profesního umístění. Kromě prezenčních programŧ, nabízí FH-Wien také moţnost studia při práci, nebo večerní programy, které dávají také profesionálŧm moţnost získat akademický titul v krátké době. [41, přel. autor]
Studijní obor Tourismus na FH-Wien FH-Wien nabízí šestisemestrální bakalářský obor Turismus. Studenti zde získávají široké znalosti v oblasti cestovního
ruchu a sluţeb,
široké obchodní znalosti
a manaţerské dovednosti. V rámci studia si studenti prohlubují své znalosti účastí na exkurzích, odborných přednáškách a seminářích. Praxi získávají podílením se na rŧzných reálných projektech, pod vedením odborníku z praxe a univerzit a spoluprací s mnohými podniky v oblasti cestovního ruchu. Tím je garantován ideální poměr mezi studiem a praxí. Kaţdý student získává i zahraniční zkušenosti absolvováním buď praxe, nebo studia na některé z partnerských škol, a to ve 4. semestru. Na FH-Wien jsou také zaváděny alternativní vyučovací a učební metody, které podporují studenty v individuálním rozvoji například při zpracovávání případových studií na základě práce v malých skupinkách. Součástí studijního programu je také kariérní poradenství. Bakalářské studium na FH-Wien je zakončeno titulem Bachelor of Arts in Business (BA). Studium probíhá jako prezenční a ročně je přijímáno 68 studentŧ. Studijní poplatek činí 363,36 EUR. [42, přel. autor]
43
4.5 Analýza získaných dat V rámci vyhodnocování získaných dat, byla jednotlivá data převedena a následně vyhodnocena pomocí Microsoft Excelu. Při interpretaci výsledkŧ je vţdy uváděna pokládaná otázka a grafy s analýzou zjištěných výsledkŧ.
44
Otázka č. 1: Splňuje studium Vaše představy?
Spokojenost se studiem 80
69%
70 60
52%
48%
50
Češi 31%
40
Rakušané
30 20 10 0
ano
ne Graf č. 1: Spokojenost se studiem
Z 90 českých respondentŧ splňuje studium představy 47 studentŧ, tj., 52%. Naopak 43 studentŧ, tj. 48%, není se studiem spokojeno. U 90 rakouských studentŧ jsou odpovědi následující: spokojeno se studiem je 62, tj. 69%, nespokojeno je 28 studentŧ, tj. 31%.
45
Otázka č. 2: Jste spokojen/a s poměrem teoretického studia a praxe?
Spokojenost s poměrem teoretického studia a praxe 70
57%
60
48%
50
52%
32%
40
Češi
30 20
10
Rakušané
11% 0%
0 Chtěl/a bych více teorie a méně praxe
Chtěl/a bych více praxe a méně teorie
Současný poměr shledávám vyváţeným
Graf č. 2: Spokojenost s poměrem teoretického studia a praxe U českých studentŧ by 10 respondentŧ, tj. 11%, raději věnovalo větší prostor teorii a menší praxi. 29 studentŧ, tj. 32%, by věnovalo raději více prostoru praxím a 51, tj. 57%, respondentŧ shledává poměr mezi teoretickým studiem a praxí vyváţeným. U rakouských studentŧ by ţádný nevěnoval více prostoru teorii a méně praxi. 43 respondentŧ, tj. 48%, by přivítalo více praxí a méně teorie a 47 studentŧ, tj. 52%, je spokojeno se současným poměrem praxe a teoretického studia.
46
Otázka č. 3: Máte zájem pokračovat v magisterském studiu?
Zájem o magisterské studium 80
71%
70
66%
60
50 40
29%
Češi
33%
Rakušané
30 20
1%
10 0
ano
ne
bez odpovědi
Graf č. 3: Zájem o magisterské studium Nejčastější odpovědí českých studentŧ bylo „ano“, pokračovat v magisterském studiu by chtělo 64 respondentŧ, tj. 71%. Naopak 26 studentŧ, tj. 29%, odpovědělo záporně, a ve studiu tudíţ pokračovat nechce. Obdobně odpověděli i rakouští studenti. 59 respondentŧ, coţ představuje 66%, by chtělo pokračovat v magisterském studiu. Naopak 30 studentŧ, tj. 33%, by ve studiu pokračovat nechtělo. 1 respondent se nevyjádřil.
47
Otázka č. 4: Myslíte si, ţe Vás škola dostatečně připraví na budoucí kariéru?
Subjektivní posouzení připravenosti na budoucí kariéru 80
70%
70
71%
60 50 40
Češi 29%
29%
Rakušané
30 20
1%
10 0
ano
ne
bez odpovědi
Graf č. 4: Subjektivní posouzení připravenosti na budoucí kariéru V odpovědích na otázku ohledně dostatečné připravenosti na budoucí kariéru byli čeští studenti spíše skeptičtí. 26 studentŧ, tj. 29%, odpovědělo kladně a 64, tj. 71%, záporně. Naproti tomu Rakušané odpovídali kladně, a to celkem 63 studentŧ, coţ činí 70%. 26 studentŧ, tj. 29%, si naopak myslí, ţe je škola pro budoucí kariéru dostatečně nepřipraví.
48
Otázka č. 5: Přejete si po ukončení studia pracovat ve vystudovaném oboru?
Zájem o práci ve vystudovaném oboru 87%
90
80 70
71%
60
Češi
50 40
Rakušané
28%
30
13%
20
1%
10 0
ano
ne
bez odpovědi
Graf č. 5: Zájem o práci ve vystudovaném oboru Z výsledkŧ dotazníkového šetření je patrné, ţe jak čeští, tak rakouští studenti si přejí po vystudování pracovat v oboru. Celkem 64 studentŧ VŠPJ, tj. 71%, si přeje pracovat v oboru, 25 studentŧ, tj. 28%, nikoliv. 1 student se nevyjádřil. Ve vystudovaném oboru si přeje pracovat 78 studentŧ FH-Wien, tj. 87%. 12 studentŧ, tj. 13%, si naopak v oboru pracovat nepřeje.
49
Otázka č. 6: Myslíte si, ţe po ukončení studia najdete uplatnění v oboru?
Uplatnění v oboru 83% 80
70 60
51%
50
48% Češi
40
Rakušané
30
17%
20
1%
10 0
ano
ne
bez odpovědi
Graf č. 6: Uplatnění v oboru po ukončení studia 46 českých studentŧ, tj. 51%, si myslí, ţe uplatnění v oboru najde. U 43studentŧ, tj. 48%, převládá názor, ţe uplatnění v oboru nenajdou. Mezi rakouskými studenty naopak převládá názor, ţe uplatnění v oboru najdou. Kladně se tedy vyjádřilo 75 studentŧ, tj. 83%, záporně pak 15 studentŧ, tj. 17%.
50
Otázka č. 7: Myslíte si, ţe kvalita ve vzdělávání v Rakousku odpovídá úrovni ve vzdělávání v České republice? Kvalita ve vzdělávání v České republice v porovnáním s Rakouskem 58%
60 50
40
33%
29% 33%
35%
30
Češi
20
Rakušané
10
2% 3%
7%
0 ČR je na tom ČR je na tom ČR je na tom lépe neţ stejně jako hůře neţ Rakousko Rakousko Rakousko
Nevím
Graf č. 7: Kvalita ve vzdělávání v České republice v porovnání s Rakouskem Pouze 2 studenti VŠPJ, tj. 2%, si myslí, ţe Rakousko je na tom s kvalitou ve vzdělávání hŧře neţ ČR, 6 studentŧ, tj. 7%, si myslí, ţe jsou na tom obě země stejně. 52 studentŧ, tj. 58%, povaţuje kvalitu vzdělávání v Rakousku za vyšší neţ v ČR. 3 studenti FH-Wien, tj. 3%, si myslí, ţe kvalita ve vzdělávání v ČR je lepší neţ v Rakousku. 30 studentŧ, tj. 33%, si myslí, ţe jsou na tom obě srovnávané země stejně. 26 studentŧ představujících 29% povaţují kvalitu ve vzdělávání v ČR za horší. 31 respondentŧ, tj. 35%, odpovědělo „nevím“.
51
Otázka č. 8: Jste spokojen/a s ţivotní úrovní ve Vaší vlasti?
Spokojenost s ţivotní úrovní ve své zemi 99%
100 90 80 70 60 50
Češi
51%
49%
Rakušané
40 30 20
0,%
10
1%
0
spokojenost
nespokojenost
bez odpovědi
Graf č. 8: Spokojenost s životní úrovní ve své zemi Graf 8 uvádí, ţe 44 studentŧ VŠPJ, tj. 49%, je spokojeno s ţivotní úrovní ve své zemi. Nespokojeno je 46 studentŧ, tj. 51%. Naproti tomu 89 studentŧ FH-Wien, představujících 99%, odpovědělo, ţe jsou spokojeni s ţivotní úrovní ve své vlasti. Pouze 1 student se k této otázce nevyjádřil.
52
Otázka č. 9: Co se Vám vybaví jako první, kdyţ se řekne „Rakousko“?
50
První asociace se slovem Rakousko 42
40 30
28
20
10 10
9
6
6
4
Češi 3
3
2
2
2
0
Graf č. 9: První asociace se slovem Rakousko Tato otázka byla poloţena jako otevřená, tudíţ se respondenti mohli volně vyjádřit. Mnozí z nich volili více odpovědí. Jak vyplývá z výsledkŧ dotazníkového šetření Čechŧm se při představě Rakouska vybaví především Alpy a s nimi spojené lyţování. Další nejčastější odpovědí byla Vídeň, často zmiňovaná jako vánoční.
Rakousko je také asociováno s přírodou
a čistotou. Dále byl zmiňován rakouský skladatel Mozart a Vídeňský zábavní park Prátr. Čeští studenti dále vidí Rakousko jako zemi s vysokou ţivotní úrovní, dbající na své ţivotní prostředí a kladoucí dŧraz na ekologii. Studenti VŠPJ si Rakousko spojují s němčinou. Méně často pak byly zmiňovány dějiny, čokoláda či víno. Pohled Čechŧ na Rakušany se jeví jako pozitivní.
53
Otázka č. 9: Co se Vám vybaví jako první, kdyţ se řekne „Česká republika“?
První asociace se slovem Česká republika 50
43
40 30 20 10
8
7
5
5
Rakušané 4
3
3
2
2
2
2
2
0
Graf č. 10: První asociace se slovem Česká republika Jak je patrné z grafu, nejčastěji si studenti FH-Wien spojují s Českou republikou hlavní město - Prahu. Z odpovědí vyplynulo, ţe ji povaţují za překrásné, přátelské kulturní město. Další odpovědi se jiţ neobjevovaly s takovou četností. Studenti si dále spojují Českou republiku s levnými nákupy. Dále si rakouští studenti pod Českou republikou představují své sousedy. Následovaly odpovědi zmiňující české pivo a jídlo, např. knedlíky či povidlové taštičky. Často však studenti Českou republiku povaţují za část východní Evropy s východní mentalitou. Češi jsou povaţováni za milé, pilné lidi. Byla zmíněna i čeština, která je povaţována za těţký jazyk. Následovaly odpovědi uvádějící krásnou krajinu, jadernou elektrárnu Temelín a krásné ţeny. Dále si Rakušané představili rŧzná česká města např. Český Krumlov nebo Plzeň a české osobnosti, Václava Klause a Franze Kafku. Jeden student uvedl, ţe má s Čechy skvělou pracovní zkušenost.
54
Otázka č. 10: Na jaké úrovni kvality ţivota je podle Vás Česká republika v porovnání s Rakouskem?
Úroveň kvality ţivota v ČR v porovnání s Rakouskem
83%
90 80
71%
70 60 50 40
30 20 10 0
Češi
29% 9% vyšší
0%
Rakušané
8%
stejné
niţší
Graf č. 11: Úroveň kvality života v ČR porovnání s Rakouskem 8 respondentŧ z VŠPJ, tj. 9%, povaţuje kvalitu ţivota v ČR za vyšší neţ v Rakousku. 7 respondentŧ, činících 8%, povaţuje úroveň kvality ţivota za stejnou v obou zemích. Mezi respondenty však převládá názor, ţe úroveň kvality ţivota je v ČR niţší neţ v Rakousku. Tento názor zastává 75 studentŧ, tj. 83%. Ţádný z rakouských studentŧ si nemyslí, ţe úroveň kvality ţivota je v ČR vyšší neţ v Rakousku. 26 studentŧ, tj. 29%, povaţuje úroveň kvality ţivota v obou zemích za stejnou. Názor, ţe úroveň kvality ţivota je v Rakousku vyšší zastává 64 studentŧ, tj. 71%.
55
Otázka č. 11: Znáte se osobně s nějakým občanem Rakouska?
Osobní kontakt s občanem Rakouska 72%
80 70 60 50 40 30 20 10 0
Češi
28%
ano
ne
Graf č. 12: Osobní kontakt s občanem Rakouska Z dotazníkového šetření vyplynulo, ţe pouze 25 studentŧ, tj. 28%, se osobně zná s nějakým občanem Rakouska. S ţádným Rakušanem se naopak nezná 65 respondentŧ, tj. 72%. Otázka č. 11: Znáte se osobně s nějakým občanem České republiky?
Osobní kontakt s občanem České republiky 76% 80
70 60 50
24%
40
Rakušané
30
20 10 0
ano
ne
Graf č. 13: Osobní kontakt s občanem České republiky Osobně se však s nějakým občanem ČR zná 68 rakouských studentŧ, tj. 76%. 22 studentŧ, tj. 24%, se s ţádným Čechem nezná. 56
Otázka č. 12: Jaký je Váš názor na občany Rakouska/České republiky? 12 a: Rakušané jsou přátelští
Subjektivní názor na přátelskost Rakušanů 76%
80 70 60 50 40 30 20 10 0
Češi
20% 4%
ano
ne
bez odpovědi
Graf č. 14: Subjektivní názor na přátelskost Rakušanů 68 českých studentŧ, tj. 76%, povaţuje Rakušany za přátelské, naopak 18 studentŧ, tj. 20%, nikoliv. 4 studenti se nevyjádřili.
12 a: Češi jsou přátelští
Subjektivní názor na přátelskost Čechů 100
91%
80 60
Rakušané
40
2%
20
7%
0
ano
ne
bez odpovědi
Graf č. 15: Subjektivní názor na přátelskost Čechů Rakouští studenti odpovídali následovně: 82, tj. 91%, povaţuje Čechy za přátelské, 2 studenti, tj. 2%, nikoliv a 6 studentŧ se k této otázce nevyjádřilo. 57
12 b: Rakušané jsou sobečtí
Subjektivní názor na sobeckost Rakušanů 70
61%
60
50
33%
40
Češi
30 20
6%
10 0
ano
ne
bez odpovědi
Graf č. 16: Subjektivní názor na sobeckost Rakušanů 30 studentŧ VŠPJ, tj. 33%, povaţuje Rakušany za sobecké, 55 studentŧ, tj. 61%, je za sobecké nepovaţuje. 5 studentŧ, tj. 6%, se nevyjádřilo. 12 b: Češi jsou sobečtí
Subjektivní názor na sobeckost Čechů 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
86%
Rakušané 10% 4%
ano
ne
bez odpovědi
Graf č. 17: Subjektivní názor na sobeckost Čechů Pouze 4 rakouští studenti, tj. 4%, povaţuje Čechy za sobecké, naopak za nesobecké je povaţuje 77 studentŧ, tj. 86%. Nevyjádřilo se 9 studentŧ, tj. 10%.
58
12 c: Rakušané jsou spolehliví
Subjektivní názor na spolehlivost Rakušanů 78%
80 70 60
50
Češi
40
15%
30
7%
20 10 0
ano
ne
bez odpovědi
Graf č. 18: Subjektivní názor na spolehlivost Rakušanů Za spolehlivé povaţuje Rakušany 70 českých studentŧ, tj. 78%, za nespolehlivé 14 studentŧ, tj. 15%, nevyjádřilo se 6 českých studentŧ, tj. 7%. 12 c: Češi jsou spolehliví
Subjektivní názor na spolehlivost Čechů 70
65%
60 50 40
Rakušané
24%
30
11%
20
10 0
ano
ne
bez odpovědi
Graf č. 19: Subjektivní názor na spolehlivost Čechů Čechy povaţuje 58 studentŧ, tj. 65%, za spolehlivé, 22 studentŧ, tj. 24%, nikoliv. 10 studentŧ, tj. 11%, se nevyjádřilo.
59
12 d: Rakušané jsou komunikativní
Subjektivní názor na komunikativnost Rakušanů 76%
80 70
60 50
Češi
40
20%
30
4%
20
10 0
ano
ne
bez odpovědi
Graf č. 20: Subjektivní názor na komunikativnost Rakušanů Mezi studenty VŠPJ převládá názor, ţe Rakušané jsou komunikativní. Takto smýšlí 68 studentŧ, tj. 76%, naopak za nekomunikativní je povaţuje 18 studentŧ, tj. 20%. Nevyjádřili se 4 studenti. 12 d: Češi jsou komunikativní
Subjektivní názor na komunikativnost Čechů 71% 70 60
50 40
Rakušané
21%
30
8%
20
10 0
ano
ne
bez odpovědi
Graf č. 21: Subjektivní názor na komunikativnost Čechů 64 rakouských studentŧ, tj. 71%, povaţuje Čechy za komunikativní. 19 studentŧ, tj. 21%, si myslí, ţe Češi nejsou komunikativní a 7 studentŧ se nevyjádřilo. 60
12 e: Rakušané jsou otevření
Subjektivní názor na otevřenost Rakušanů 59% 60 50
36% 40
Češi
30 20
5%
10 0
ano
ne
bez odpovědi
Graf č. 22: Subjektivní názor na otevřenost Rakušanů Z dotazovaných
respondentŧ
povaţuje
Rakušany
za
otevřené
53,
tj.
59%.
Dalších 32 respondentŧ, tj. 36%, Rakušany za otevřené nepovaţuje. Nevyjádřilo se 5 respondentŧ. 12 e: Češi jsou otevření
Subjektivní názor na otevřenost Čechů 80
77%
70 60 50
Rakušané
40
17%
30
6%
20 10 0
ano
ne
bez odpovědi
Graf č. 23: Subjektivní názor na otevřenost Čechů Celkem 69 rakouských respondentŧ, tj. 77%, si myslí, ţe Češi jsou otevření. 15 respondentŧ, tj. 17%, Čechy za otevřené nepovaţuje a 5 respondentŧ se nevyjádřilo. 61
12 f: Rakušané jsou pracovití
Subjektivní názor na pracovitost Rakušanů 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
83%
Češi 10%
ano
ne
7%
bez odpovědi
Graf č. 24: Subjektivní názor na pracovitost Rakušanů Podle získaných výsledkŧ povaţuje Rakušany za pracovité 75 českých studentŧ, tj. 83%. Pouze 9 studentŧ, tj. 10%, je za pracovité nepovaţuje. Nevyjádřilo se 6 dotázaných studentŧ. 12 f: Češi jsou pracovití
Subjektivní názor na pracovitost Čechů 70% 70 60 50
40
Rakušané
23%
30 20
7%
10 0
ano
ne
bez odpovědi
Graf č. 25: Subjektivní názor na pracovitost Čechů 63 rakouských studentŧ, tj. 70%, povaţuje Čechy za pracovité, naopak 21 studentŧ, tj. 23%, si myslí, ţe Češi pracovití nejsou. Nevyjádřilo se 6 studentŧ. 62
Otázka č. 13: Povaţujete Rakousko za turisticky lákavou destinaci?
Rakousko - turisticky lákavá destinace 81% 80 70 60 50 40 30 20 10 0
19%
ano
Češi
ne
Graf č. 26: Rakousko – turisticky lákavá destinace Rakousko za turisticky lákavou destinaci povaţuje 73 studentŧ VŠPJ, tj. 81%. Naopak 17 studentŧ, tj. 19%, Rakousko za turisticky lákavé nepovaţuje. Otázka č. 13: Povaţujete Českou republiku za turisticky lákavou destinaci?
Česká republika - turisticky lákavá destinace 73% 80 70
60 50
27%
40
Rakušané
30 20 10 0
ano
ne
Graf č. 27: Česká republika – turisticky lákavá destinace 73%, tj. 66 rakouských studentŧ povaţuje Českou republiku za turisticky lákavou destinaci, naopak 24 studentŧ, tj. 27%, nikoliv.
63
Otázka č. 14: Povaţujete Rakousko za národ s bohatou kulturní tradicí?
Rakousko - národ s bohatou kulturní tradicí 74% 80 70 60 50
Češi
26%
40 30 20 10
0
ano
ne
Graf č. 28: Rakousko – národ s bohatou kulturní tradicí 67, tj. 74%, studentŧ si myslí, ţe Rakousko je země s bohatou kulturní tradicí. Naopak 23 studentŧ, tj. 26%, nepovaţuje Rakousko za národ s bohatou kulturní tradicí. Otázka č. 14: Povaţujete Českou republiku za národ s bohatou kulturní tradicí?
Česká republika - národ s bohatou kulturní tradicí 93% 100 80 60
Rakušané
40
7% 20 0
ano
ne
Graf č. 29: Česká republika – národ s bohatou kulturní tradicí Co se týká Rakušanŧ, 84 studentŧ, tj. 93%, povaţuje Českou republiku za národ s bohatou kulturní tradicí. Pouze 6 studentŧ, představujících 7% respondentŧ, Českou republiku za národ s bohatou kulturní tradicí nepovaţuje. 64
Otázka č. 15: Navštívil/a jste Rakousko více neţ třikrát?
Opětovná návštěva Rakouska 66% 70 60 50
34%
40
Češi
30
20 10 0
více neţ 3x
méně neţ 3x
Graf č. 30: Opětovná návštěva Rakouska 59 českých studentŧ, tj. 66%, navštívilo Rakousko jiţ více neţ třikrát, 31 studentŧ, tj. 34%, nikoliv. Otázka č. 15: Navštívil/a jste Českou republiku více neţ třikrát?
Opětovná návštěva České republiky 67% 70 60 50
40
33%
Rakušané
30 20
10 0
ano
ne
Graf č. 31: Opětovná návštěva České republiky Jak je patrné z grafu, Českou republiku navštívilo více neţ třikrát pouze 30 studentŧ, tj. 33%. Většina dotázaných rakouských studentŧ Českou republiku navštívila méně neţ třikrát. 65
Otázka č. 16: Povaţujete Rakousko za stabilní stát v rámci EU?
Rakousko - stabilní stát v rámci EU 96% 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
Češi 3%
ano
1%
bez odpovědi
ne
Graf č. 32: Rakousko – stabilní stát v rámci EU Jak Češi, tak Rakušané se navzájem povaţují za stabilní státy v rámci EU. Většina českých studentŧ, celkem 86, tj. 96%, povaţuje Rakousko za stabilní stát v rámci EU, opačně smýšlí 3 čeští studenti, představující 3%. Nevyjádřil se 1 student. Otázka č. 16: Povaţujete Českou republiku za stabilní stát v rámci EU?
Česká republika - stabilní stát v rámci EU 81% 80
70 60 50
Rakušané
40
19%
30 20 10
0
ano
ne
Graf č. 33: Česká republika – stabilní stát v rámci EU Rakušané odpovídali následovně: Českou republiku za stabilní stát v EU povaţuje 73 studentŧ, tj. 81%, záporně odpovědělo 17 studentŧ, tj. 19%. 66
Otázka č. 17: Povaţujete Rakušany za sobě rovné?
Rovnocenné postavení Čechů a Rakušanů 68% 70 60 50
32%
40
Češi
30
20 10 0
ano
ne
Graf č. 34: Rovnocenné postavení Čechů a Rakušanů 61 českých studentŧ, tj. 68%, nahlíţí na Rakušany jako na sobě rovné. 29 studentŧ, tj. 32%, Rakušany za sobě rovné nepovaţuje.
Otázka č. 17: Povaţujete Čechy za sobě rovné?
Rovnocenné postavení Rakušanů a Čechů
80
70%
70 60 50
30%
40
Rakušané
30 20 10
0
ano
ne
Graf č. 35: Rovnocenné postavení Rakušanů a Čechů 63 rakouských studentŧ, tj. 70%, povaţuje Čechy za sobě rovné, 27 studentŧ, tj. 30%, nikoliv. 67
Otázka č. 18: Přistupujete k Rakušanům s důvěrou?
Důvěra k Rakušanům 60%
70 60
40%
50
Češi
40 30
20 10 0
ano
ne Graf č. 36: Důvěra k Rakušanům
S dŧvěrou k Rakušanŧm přistupuje 54 studentŧ VŠPJ, kteří tvoří 60% dotázaných. Naopak nedŧvěru k Rakušanŧm má 36 studentŧ, tj. 40%.
Otázka č. 18: Přistupujete k Čechům s důvěrou?
Důvěra k Čechům 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
83%
Rakušané
16% 1% ano
ne
bez odpovědi
Graf č. 37: Důvěra k Čechům K Čechŧm přistupuje s dŧvěrou 75 studentŧ FH-Wien, tj. 83%. 14 studentŧ, tj. 16%, projevuje k Čechŧm nedŧvěru. 1 student se k této otázce nevyjádřil. 68
Otázka č. 19: Doporučil/a byste Rakousko přátelům jako turistický cíl?
Doporučení Rakouska jako turistický cíl 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
82%
Češi 17%
1% ano
ne
bez odpovědi
Graf č. 38: Doporučení Rakouska jako turistický cíl Rakousko jako turistický cíl by přátelŧm doporučilo 74 studentŧ VŠPJ, tj. 82%. Naopak nedoporučilo by jej 15 studentŧ, tj. 17%. 1 student se k této otázce nevyjádřil.
Otázka č. 19: Doporučil/a byste Českou republiku přátelům jako turistický cíl?
Doporučení České republiky jako turistický cíl 80
77%
70 60 50
Rakušané
40
22%
30 20
1%
10 0
ano
ne
bez odpovědi
Graf č. 39:Doporučení České republiky jako turistický cíl Co se týká Rakušanŧ, Českou republiku jako turistický cíl by svým přátelŧm doporučilo 69, tj. 77%, 20 studentŧ představujících 22%, by naopak Českou republiku nedoporučilo. 69
4.6 Shrnutí grafů Jak rakouští, tak čeští studenti nastupují do bakalářského studia po střední škole. Tudíţ věk respondentŧ se pohyboval v rozmezí od 19 do 23 let. První otázky prŧzkumu směřovaly ke studiu. Cílem bylo zjistit míru spokojenosti studentŧ
se
svým studiem.
V obou zemích splňuje studium představy většiny
dotazovaných studentŧ, avšak spokojenost se studiem je vyšší v Rakousku. Obě školy uvádějí, ţe dŧraz je kladen na získávání praxe. Následující otázka se tedy týkala spokojenosti s poměrem teoretického studia a praxe. Přes padesát procent jak českých, tak rakouských studentŧ je se současným poměrem spokojeno. Přesto by zbylá necelá polovina rakouských studentŧ chtěla více praxe a méně teoretického studia. Následovala otázka zjišťující zájem o magisterské studium. V obou zemích je zájem o další studium naprosto převaţující. Největší rozdíl v odpovědích studentŧ je patrný z otázky zjišťující dostatečnou připravenost na budoucí kariéru. Čeští studenti jsou na rozdíl od rakouských studentŧ přesvědčeni, ţe je škola na budoucí kariéru dostatečně nepřipraví. Další otázka byla kladena za účelem zjištění budoucího zájmu o práci v oboru. V obou komparovaných zemích je zájem o práci ve vystudovaném oboru převaţující. Avšak své reálné šance na uplatnění v oboru vidí Rakušané lépe, zatímco čeští studenti vidí své šance 50 na 50. Cílem další otázky bylo zjistit, zda-li studenti mají povědomí o kvalitě vzdělávání v Rakousku v porovnání k České republice. Zatímco u českých studentŧ převládá názor, ţe Česká republika je na tom hŧře neţ sousední Rakousko. Rakušané nezaujímají jednoznačné stanovisko. Další otázka zjišťovala míru spokojenosti s ţivotní úrovní v zemi a následovala otázka na porovnání kvality ţivota v obou zemích. Všichni Rakušané, kteří se k této otázce vyjádřili, jsou spokojeni s úrovní kvality ţivota ve své vlasti, a v porovnání s Českou republikou povaţují kvalitu ţivota v Rakousku za vyšší. Co se týká odpovědí českých studentŧ, úroveň kvality ţivota v porovnání s Rakouskem shledávají niţší a polovina z dotázaných studentŧ je spokojena s kvalitou ţivota ve své vlasti.
70
Následující otázky směřovaly ke zjištění, jak studenti nahlíţejí na komparované země. Čeští studenti si s Rakouskem nejčastěji asociují Alpy a následně hlavní město – Vídeň. Rakušané si ve spojení s Českou republikou nejčastěji vybaví Prahu, jako krásné hlavní město. Respondenti povaţují jak Českou republiku, tak i Rakousko za turisticky lákavou destinaci, kterou by doporučili svým přátelŧm jako turistický cíl. Další otázka se snaţila zjistit, zda-li se oba národy vzájemně povaţují za kulturně bohaté. U českých i rakouských studentŧ převaţovaly kladné odpovědi. Rakušané povaţují Čechy v naprosté většině za národ s kulturně bohatou tradicí avšak při otázce, zda-li navštívili Českou republiku více neţ třikrát převaţuje odpověď „ne“. Navzájem se tyto státy povaţují v rámci Evropské unie za stabilní. Dále dotazník obsahoval otázky, jeţ se snaţily zjistit, jak studenti nahlíţejí na obyvatele sousední země. Jak Češi Rakušany, tak i Rakušané povaţují Čechy za sobě rovné. Avšak Rakušané přistupují k Čechŧm s větší dŧvěrou neţ Češi k Rakušanŧm. Další blok otázek objasňoval, jaký je názor studentŧ na občany sousední země. Tyto otázky byly vytvořeny s cílem zjistit, zda-li na sebe oba porovnávané národy nahlíţejí spíše pozitivně, či negativně. Z odpovědí na všech šest poloţených otázek vyplynul fakt, ţe jak čeští, tak rakouští respondenti o sobě navzájem smýšlejí velmi pozitivně. Přesto by se dalo konstatovat, ţe Rakušané povaţují Čechy za přátelské, otevřené a méně sobecké ve větší míře neţ Češi Rakušany. Naopak Češi zas povaţují Rakušany za spolehlivé, komunikativní a pracovité ve větší míře neţ Rakušané Čechy.
71
Závěr S projevy kultury se setkáváme kaţdý den. Ať se jiţ jedná o prvky materiální povahy, umělecké
činnosti,
či
projevy
lidského
chování.
V
dnešním
světě
dochází
k expandování mnohých firem do zahraničí a cestování se dávno stalo běţnou záleţitostí.
S tím je neodmyslitelně spjaté setkávání se s rŧznými národy, jejich
tradicemi a kulturou. Je dŧleţité si uvědomit, ţe kaţdý národ má svá specifika, své typické projevy chování, kterými se odlišuje od naší vlastní kultury a našich zavedených zvyklostí. Znalostí a respektováním těchto odlišností tedy mŧţeme předejít mnohým nedorozuměním. Toto téma nabývá především s rostoucím počtem členských zemí Evropské unie čím dál více na aktuálnosti. K základním hodnotám Evropské unie se řadí volný pohyb osob, zboţí, sluţeb a kapitálu. Od května roku 2011 se také pro občany České republiky otevřel pracovní trh v Rakousku, a čeští občané se tak mohou na rakouském trhu uplatnit za stejných podmínek jako místní podnikatelé. Ačkoliv je rakouská kultura té české velmi blízká, přesto se vyplatí konkrétní reálie Rakouska znát. Tato znalost mŧţe nejen zvýšit naší dŧvěru při jednání, ale také pozitivně ovlivnit úspěšnost celé interkulturní komunikace. Teoretická část bakalářská práce byla členěna na tři kapitoly. První kapitola pojednávala o kultuře. Byl zde vysvětlen význam pojmu kultura, definovány znaky, úrovně a vrstvy kultury, včetně podkapitoly zabývající se příčinami rozmanitostí kultur se zaměřením na oblast vzdělávání. Druhá a třetí kapitola byla věnována reáliím Rakouska a České republiky, aby bylo moţno uvědomit si, v čem jsou si obě země podobné a v čem spočívají jejich hlavní odlišnosti. V obou kapitolách bylo také poukázáno na typické vlastnosti přisuzované občanŧm těchto dvou národŧ. V praktické části byly uvedeny výsledky dotazníkového šetření, přičemţ cílovou skupinu představovali rakouští a čeští studenti cestovního ruchu. Cílem bylo zjistit, jak na sebe oba komparované národy navzájem nahlíţejí a jaká je míra spokojenosti s ţivotní úrovní a příslušným vysokoškolským studiem v jejich domovské zemi. Získané výsledky pak byly navzájem porovnány. Jelikoţ byl tento prŧzkum prováděn na malém počtu vysokoškolských studentŧ, nelze získané výsledky paušalizovat.
72
Přesto však mohou být pro ty, kteří s Rakušany přicházejí do styku, v mnohých ohledech velmi uţitečné. Ačkoliv jsou Česká republika a Rakousko sousedními státy, jejich současným vzájemným vztahŧm se v publikacích nevěnuje téměř ţádný prostor a pokud ano, tak pouze z porevolučních devadesátých let 20. století, kdy bylo na Čechy nahlíţeno jako na obyvatele postkomunistického státu. O názoru dnešní mladé generace však neexistují ţádné obsáhlé studie, ačkoliv právě její úsudek je zcela nesporně pro budoucí interkulturní komunikaci velmi dŧleţitý. Pozitivním zjištěním je spokojenost se studiem jak u českých, tak i rakouských studentŧ. Zároveň je i zájem o další vzdělávání značný. Ačkoliv by si většina českých studentŧ v cestovním ruchu pracovat přála, projevují obavy o své budoucí uplatnění v oboru. Co se týká spokojenosti s ţivotní úrovní převaţuje u Čechŧ, na rozdíl od Rakušanŧ, nespokojenost. Česká republika je v očích mnohých Rakušanŧ stále pokládána za zemi východního bloku, zemi nízkých cen a niţší úrovně kvality ţivota. Dalo by se tedy předpokládat, ţe vzhledem k této skutečnosti bude pohled Rakušanŧ na český národ spíše negativní. Přesto se však díky prŧzkumu podařilo zjistit, ţe mladí Rakušané mají k Čechŧm velmi pozitivní vztah a Českou republiku pokládají za kulturně bohatý stát. Oba porovnávané národy k sobě přistupují s dŧvěrou a nahlíţejí na sebe velmi pozitivně. Nejčastěji si přisuzují kladné vlastnosti, jakými jsou přátelskost, nesobeckost, pracovitost, spolehlivost, komunikativnost a otevřenost. Prŧzkum tedy prokázal, ţe postoje mladých Čechŧ a Rakušanŧ vŧči sobě navzájem rozhodně
nelze
z dotazníkového
povaţovat prŧzkumu
za lze
xenofobní, vyvodit
ba
výše
naopak. zmíněné
Vzhledem k tomu, jednoznačné
závěry,
ţe lze
konstatovat, ţe vytyčené dílčí cíle se splnit podařilo.
Navrhovaná doporučení Vysoká škola by se měla pokusit zmírnit obavu studentŧ o uplatnění na trhu práce intenzivnější spoluprací s podniky cestovního ruchu a širší nabídkou jak praxí, tak moţnosti pracovního uplatnění.
73
Jelikoţ se čeští studenti ve většině osobně s ţádným Rakušanem neznají, bylo by vhodné zprostředkovat studentŧm více zahraničních akcí, na kterých by se mohli osobně seznámit se studenty jiných škol, navázat tak nová přátelství a vylepšit si své znalosti cizích jazykŧ. Přestoţe Rakušané povaţují Českou republiku za kulturně bohatou zemi, kterou by v naprosté většině svým přátelŧm k návštěvě doporučili, mnozí z nich Českou republiku opětovně nenavštívili. Bylo by proto vhodné zaměřit se na propagaci České republiky vytvořením programŧ zacílených na mladou generaci, které by lákaly k opětovnému navštívení České republiky.
74
Seznam pouţité literatury [1] SVĚTLÍK, Jaroslav. Interkulturní marketing a komunikace v zemích Evropské unie. [s.l.] : Graspo, 2001. 132 s. ISBN neuvedeno. [2] PRŦCHA, Jan. Interkulturní psychologie : Sociopsychologická zkoumání kultur, etnik, ras a národů. 1. vydání. Praha : Portál, 2004. 199 s. ISBN 80-7178-885-6. [3] HOFSTEDE, Geert. Kultury a organizace : Software lidské mysli, Spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha : LINDE, 2007. 335 s. ISBN 80-86131-702. [4] NOVÝ A KOLEKTIV, Ivan . Interkulturální management : Lidé, kultura a management. 1. vydání. Praha : GradaPublishing, 1996. 143 s. ISBN 80-7169-260-3. [6] HARTL, Pavel. Stručný psychologický slovník. 1. vydání. Praha : Portál, 2004. 311 s. ISBN 80-7178-803-1. [7] KOLMAN, Luděk. Komunikace mezi kulturami : Psychologie interkulturních rozdílů. 1. vydání. Praha : Credit, 2001. 188 s. ISBN 80-213-0735-8. [8] ŠRONĚK, Ivan . Kultura v mezinárodním podnikání. Praha : GradaPublishing, 2001. 167 s. ISBN 80-247-0012-3. [10] CZERNIEWICZ-UMER, Teresa; EGERT-ROMANOWSKA, Joanna; KUMANIECKA, Janina. Rakousko. 3. vydání. Praha : Ikar, 2009. 392 s. ISBN 978-80249-1184-7. [13] JAMES, Louis. Xenofobní průvodce Rakušané : Charakteristika, humor, předsudky. Praha : Nakladatelství XYZ, 2010. 108 s. ISBN 978-80-7388-349-2. [17] KARNER, Stefan; STEHLÍK, Michal. Česko.Rakousko. : rozděleni - odloučeni spojeni. Jihlava : Muzeum Vysočiny Jihlava ; Schallaburg : SchallaburgKulturbetriebsges, 2009. 534 s. ISBN 978-80-86382-27-2.
75
[32] BERKA, Petr; PALÁN, Aleš; ŠŤASTNÝ, Petr. Xenofobní průvodce Češi : Charakteristika, humor, předsudky. Praha : Nakladatelství XYZ, s.r.o., 2009. 98 s. ISBN 978-80-7388-205-1. [35] NOVÝ, Ivan ; SCHROLL-MACHL, Sylvia. Spolupráce přes hranice kultur. 1. vydání. Praha : Management Press, 2005. 313 s. ISBN 80-7261-212-6.
76
Internetové zdroje [5] Co je kultura? [online]. 2002 [cit. 2011-04-11]. pf.jcu. Dostupné z WWW:
. [9] Rakousko [online]. 2003, 2011 [cit. 2011-05-13]. Wikipedie. Dostupné z WWW: . [11] Státní symboly Rakouska [online]. 2011 [cit. 2011-04-16]. Wikipedie. Dostupné z WWW:. [12] Národnostní složení Rakouska [online]. 1997-2011 [cit. 2011-05-16]. Businessinfo. Dostupné z WWW: . [14] Ekonomická charakteristika země [online]. 1997-2011 [cit. 2011-04-17]. Businessinfo. Dostupné z WWW: . [15] Cestovní ruch [online]. 1997-2011 [cit. 2011-04-17]. Businessinfo. Dostupné z WWW:. [18] Vídeňské kavárny [online]. 1995-2011 [cit. 2011-04-18]. Austria.info. Dostupné z WWW:. [19] Rakouská kultura [online]. 2011 [cit. 2011-05-16]. Wikipedie. Dostupné z WWW: . [20] Světové kulturní dědictví v Rakousku [online]. 1995-2011 [cit. 2011-04-18]. Austria.info. Dostupné z WWW: .
77
[21] Spor o užití slova Česko [online]. 2011 [cit. 2011-05-01]. Wikipedie. Dostupné z WWW:. [22] Česko [online]. 2011 [cit. 2011-05-01]. Wikipedie. Dostupné z WWW: . [23] Geografie cestovního ruch České republiky [online]. 2005 [cit. 2011-05-16]. Fsps.muni. Dostupné z WWW: . [24] Státní symboly České republiky [online]. 2011 [cit. 2011-05-01]. Wikipedie. Dostupné z WWW:. [25] Česko - obyvatelstvo [online]. 2011 [cit. 2011-05-01]. Wikipedie. Dostupné z WWW:. [26] Informační publikace pro cizince - Česká republika [online]. 2009 [cit. 2011-0502] Dostupné z .WWW: [27] Čeština [online]. 2011 [cit. 2011-05-02]. Wikipedia. Dostupné z WWW: . [28] Čeština [online]. 2010 [cit. 2011-05-02]. Czech. Dostupné z WWW: . [29] Ekonomika ČR [online]. 2008 [cit. 2011-05-02]. Zones. Dostupné z WWW: . [30] Vybrané ukazatele sociálně ekonomického rozvoje České republiky [online]. 2010 [cit. 2011-05-03]. Dostupné zWWW: . 78
[31]Cestovní ruch v České republice 2009 [online]. 2009 [cit. 2011-05-03]. MMR. Dostupné z WWW:. [33]10 typicky českých povahových rysů [online]. 2007 [cit. 2011-05-04]. Ahaonline. Dostupné z WWW: . [34] Zvláštnosti české povahy [online]. 2008 [cit. 2011-05-04]. Blog. Dostupné z WWW: . [36] Česká republika - kultura [online]. 2011 [cit. 2011-05-05]. Wikipedia. Dostupné z WWW: . [37] Únor 1948 [online]. 2011 [cit. 2011-05-10]. Wikipedia. Dostupné z WWW: . [38] Vysoká škola polytechnická Jihlava [online]. https://most.vspj.cz/projekt/vspj [cit. 2011-05-05]. Most.vspj. Dostupné z WWW: . [39] Vysoká škola polytechnická Jihlava [online].[cit. 2011-05-05]. Vspj. Dostupné z WWW: . [40] Katedra cestovního ruchu [online]. neuvedeno [cit. 2011-05-16]. Vspj. Dostupné z WWW: . [41] FH-Wien [online]. 2011 [cit. 2011-05-05]. Fh-wien. Dostupné z WWW: . [42] FH-Wien - Studiengänge [online]. 2011 [cit. 2011-05-16]. Fh-wien. Dostupné z WWW: .
Ostatní zdroje [16] RŦŢIČKA, Jiří. Evropa: Rakousko - Historie. Omega, 2006CD-ROM 79
Seznam grafů Graf č. 1: Spokojenost se studiem Graf č. 2: Spokojenost s poměrem teoretického studia a praxe Graf č. 3: Zájem o magisterské studium Graf č. 4: Subjektivní posouzení připravenosti na budoucí kariéru Graf č. 5: Zájem o práci ve vystudovaném oboru Graf č. 6: Uplatnění v oboru po ukončení studia Graf č. 7: Kvalita ve vzdělávání v České republice v porovnání s Rakouskem Graf č. 8: Spokojenost s ţivotní úrovní ve své zemi Graf č. 9: První asociace se slovem Rakousko Graf č. 10: První asociace se slovem Česká republika Graf č. 11: Úroveň kvality ţivota v ČR porovnání s Rakouskem Graf č. 12: Osobní kontakt s občanem Rakouska Graf č. 13: Osobní kontakt s občanem České republiky Graf č. 14: Subjektivní názor na přátelskost Rakušanŧ Graf č. 15: Subjektivní názor na přátelskost Čechŧ Graf č. 16: Subjektivní názor na sobeckost Rakušanŧ Graf č. 17: Subjektivní názor na sobeckost Čechŧ Graf č. 18: Subjektivní názor na spolehlivost Rakušanŧ Graf č. 19: Subjektivní názor na spolehlivost Čechŧ Graf č. 20: Subjektivní názor na komunikativnost Rakušanŧ Graf č. 21: Subjektivní názor na komunikativnost Čechŧ Graf č. 22: Subjektivní názor na otevřenost Rakušanŧ Graf č. 23: Subjektivní názor na otevřenost Čechŧ 80
Graf č. 24: Subjektivní názor na pracovitost Rakušanŧ Graf č. 25: Subjektivní názor na pracovitost Čechŧ Graf č. 26: Rakousko – turisticky lákavá destinace Graf č. 27: Česká republika – turisticky lákavá destinace Graf č. 28: Rakousko – národ s bohatou kulturní tradicí Graf č. 29: Česká republika – národ s bohatou kulturní tradicí Graf č. 30: Opětovná návštěva Rakouska Graf č. 31: Opětovná návštěva České republiky Graf č. 32: Rakousko – stabilní stát v rámci EU Graf č. 33: Česká republika – stabilní stát v rámci EU Graf č. 34: Rovnocenné postavení Čechŧ a Rakušanŧ Graf č. 35: Rovnocenné postavení Rakušanŧ a Čechŧ Graf č. 36: Dŧvěra k Rakušanŧm Graf č. 37: Dŧvěra k Čechŧm Graf č. 38: Doporučení Rakouska jako turistický cíl Graf č. 39: Doporučení České republiky jako turistický cíl
81
Seznam příloh 1. Příloha A – Mapy Rakouska a České republiky ...............................................I 2. Příloha B – Vlajky Rakouska a České republiky............................................ II 3. Příloha C – Státní znaky Rakouska a České republiky.................................III 4. Příloha D – Budova a logo FH-Wien ............................................................... IV 5. Příloha E – Budova a logo VŠPJ ...................................................................... V 6. Příloha F – Dotazník pro studenty VŠPJ........................................................ VI 7. Příloha G – Dotazník pro studenty FH-Wien................................................. IX
