VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Holistická filozofie moderního ošetřovatelství a možnosti implementace v praxi

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Holistická filozofie moderního ošetřovatelství a možnosti implementace v praxi

Bakalářská práce

Autor: Renata Chybová, DiS. Vedoucí práce: doc. PhDr. Lada Cetlová, PhD. Jihlava 2015

Anotace: Bakalářská práce je zaměřena na bio-psycho-sociální a spirituální potřeby pacienta v rámci moderního pojetí ošetřovatelství. Sleduje začlenění holistické filozofie do praxe v intenzivní medicíně. Cílem práce je zjistit pohled sester na holistický přístup k pacientovi. Práce je dělena na část teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zaměřuje na historii a současnost ošetřovatelství. Dále na potřeby pacienta, jejich vyhledávání a uspokojování na jednotkách intenzivní péče. V praktické části bude použito anonymní dotazníkové šetření. Zkoumanou skupinou budou všeobecné sestry pracující na jednotkách intenzivní péči v Nemocnici Jihlava. V závěru práce bude doporučení pro praxi.

Klíčová slova: holismus, potřeby, ošetřovatelský proces

Annotation Bachelor work is focused on bio-psycho-social and spiritual needs of a patient on the basis of modern nursing conception. It monitores incorporation of holistic philosophy into practice in intensive medicine care. The aim of this work is to find out the opinion of nurses of holistic attitude to patients. It is divided to a theoretical and practical part. The theoretical is focused on history and present nursing. Next are the needs of patients, their retrieval and satisying at intensive care unit. In the practical part will be used an anonym questionary. The surveyed group will be nurses working at the intensive care unit in Jihlava Hospital. At the end of the work will be recommendation for practice.

Ráda bych poděkovala doc. PhDr. Ladě Cetlové, PhD. za cenné rady, podněty a za vstřícný přístup při odborném vedení této práce. Také bych chtěla poděkovat sestrám, které se mnou spolupracovaly a prostřednictvím svých odpovědí v dotazníkovém šetření mi poskytly možnost tuto průzkumnou práci zrealizovat.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení, apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své vlastní bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence.

V Jihlavě dne 7.5 2015

….………………………

Obsah

Anotace: ............................................................................................................................ 1 Klíčová slova: ................................................................................................................... 2 Annotation ........................................................................................................................ 2 1

Úvod .......................................................................................................................... 8 1.1 1.2

2

Teoretická část ......................................................................................................... 11 2.1

3

Potřeba jako základ motivů .............................................................................. 17 Neuspokojená potřeba ...................................................................................... 17

Fyziologické potřeby nemocného na jednotkách intenzivní péče ........................... 18 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7 5.8 5.9

6

Holistický přístup ............................................................................................. 13

Úvod do problematiky potřeb jedince ..................................................................... 15 4.1 4.2

5

Historie ošetřovatelství..................................................................................... 11

Holistická teorie v moderním ošetřovatelství .......................................................... 13 3.1

4

Cíl průzkum...................................................................................................... 10 Hypotézy .......................................................................................................... 10

Potřeba dýchání ................................................................................................ 18 Potřeba výživy a tekutin ................................................................................... 18 Potřeba vylučování ........................................................................................... 19 Potřeba regulace tělesné teploty ....................................................................... 19 Potřeba tělesné integrity ................................................................................... 20 Potřeba čistoty .................................................................................................. 20 Potřeba spánku ................................................................................................. 20 Potřeba bezpečí a jistoty................................................................................... 20 Potřeba být bez bolesti ..................................................................................... 21

Vyšší psychosociální potřeby .................................................................................. 23 6.1 6.2 6.3 6.4

Existenciální ..................................................................................................... 23 Afiliační............................................................................................................ 23 Self - potřeby .................................................................................................... 23 Seberealizace .................................................................................................... 23

7

Formy ošetřovatelské péče ...................................................................................... 25

8

Praktická část ........................................................................................................... 26 8.1 8.2 8.3

9

Metodika průzkumu ......................................................................................... 26 Charakteristika vzorku všeobecné sestry a průzkumného prostředí ................ 27 Zpracování získaných dat ................................................................................. 27

Výsledky průzkumu................................................................................................. 28

10 Diskuze .................................................................................................................... 43 10.1

Porovnání výsledků průzkumu s výsledky jiných autorů ................................ 47

11 Návrh řešení a doporučení pro praxi ....................................................................... 49 12 Závěr ........................................................................................................................ 51 Seznam použité literatury ............................................................................................... 52 Seznam a grafů................................................................................................................ 55 Seznam tabulek ............................................................................................................... 55 Seznam použitých zkratek .............................................................................................. 56 Seznam příloh ................................................................................................................. 57

1 Úvod Bakalářská

práce

nám

umožňuje

nahlédnout

do

problematiky

holistického

ošetřovatelství v kontextu s pacienty na jednotkách intenzivní péče. Moderní ošetřovatelství je obor založený na samostatnosti sestry, úzké spolupráci s lékaři a dalšími odborníky, a hlavně na holistickém přístupu k pacientovi. Dnes již nestaví sestru do role pouhé vykonavatelky lékařových příkazů a plnění ordinací. Je to samostatný vědní obor, který se neustále rozvíjí, staví na nových výzkumných poznatcích, které začleňuje do praxe. Rychlý rozvoj medicíny měl dopad na práci ošetřovatelského personálu jako takového. Jejich pozornost se soustředila na zvládnutí mnohdy velmi složitých diagnostických a léčebných postupů a „ošetřovatelství“ se vytrácelo. Až 21. století vyzvedlo péči o nemocné do samostatného vědního oboru s holistickým - komplexním přístupem k pacientovi. Sesterská profese jako taková, také zaznamenala během svého vývoje velký vzestup prestiže. Zahrnuje nejen přístup odborný, ošetřovatelský, ale hlavně lidský. Proto mě velmi zaujal a stal se mi blízký holistický přístup. To je jeden z důvodů výběru tématu mé bakalářské práce. Teprve až při příchodu do svého zaměstnání jsme pochopila, jak moc úzký vztah se může vybudovat mezi sestrou a pacientem. Pokud sestra člověka chápe jako lidskou bytost, jako celek, nevidí pouze jen pacientovy problémy odděleně, nýbrž v souvislostech otevírá se jí mnoho cest. Mnohdy sestra zná „své“ pacienty v daleko větší míře, než lékař sám, má možnost jim více naslouchat, být jejich průvodcem a pochopit řadu starostí. Další velmi důležitou skutečností je to, že pacienti mnohdy bývají před „sestřičkou“ uvolněnější dokáží lépe sdělit, co je trápí. Sestra pak lépe vyhledává a uspokojuje všechny potřeby pacienta. Může se stát, že pacient, který má saturované potřeby tělesné, strádá pak v jiných oblastech, psychických, duchovních, citových. Obzvláště na jednotkách intenzivní péče, saturování všech biopsychosociálních a duchovních potřeb za velmi významné. Vidíme možný strach z „pípajících“ přístrojů, bolestí, sténání druhých a to vše v jedné velké místnosti, obklopené světly, stojany a pobíhajícím personálem. Dnes je již snaha, všem negativním vlivům prostředí předcházet, tišit bolesti, dostatečně informovat pacienty a eticky přistupovat ke všem pacientům. Dostatek odborné literatury o jednotlivých potřebách je nespočet, ovšem během tvorby bakalářské práce jsem se potýkala s nedostatkem informací o potřebách na specifických 8

odděleních, jako je jednotka intenzivní péče. Neboť chceme - li pacienta na jednotce intenzivní péče, pochopit i v případě změněného vědomí, není možné vnímat jeho potřeby odděleně. K tématu bakalářské práce mě stejnou měrou přivedla i praxe na odděleních, kterou jsem v rámci studia absolvovala. Dost často jsem byla svědkem neochoty, arogance, lhostejnosti jak ze strany zdravotnických pracovníků, ale i pacientů. Oproti tomu jsme se také setkala i s obětavostí a snahou splnit jakékoliv přání pacientovi, ale vzápětí s následným neporozuměním těchto pracovníků ze strany kolegů.

9

1.1 Cíl průzkum Zjistit pohled sester na holistický přístup k pacientovi na jednotkách intenzivní péče.

1.2 Hypotézy Hypotéza č. 1 Předpokládám, že sestry s vyšším vzděláním efektivněji uspokojují biopsychosociální a duchovní potřeby než sestry se středoškolským vzděláním. Hypotéza č. 2 Předpokládám, že více jak polovina oslovených respondentek zajišťuje biologické potřeby více, než potřeby duchovní. Hypotéza č. 3 Předpokládám, že více jak 60 % sester uvede časovou tíseň při uspokojování potřeb.

10

2 Teoretická část 2.1 Historie ošetřovatelství Ošetřovatelství jako vědní obor je poměrně mladá disciplína, prošla také svým historickým vývojem. Ošetřovatelství můžeme rozdělit na: laickou pomoc, kterou poskytovala nemocnému jeho nejbližší rodina, příslušníci, na podkladě předávaných zkušeností z generace na generaci. Dá se definovat také jako péče o sebe sama. „Člověk je obdařen svobodnou vůlí a vnitřní potřebou starat se o sebe, o své zdraví a zdraví svých blízkých." (Kutnohorská, 2010, str. 15) Další pomoc byla péče charitativní, která se dochovala i do současnosti. Jednalo se o poskytování péče prostřednictvím církevních řádů, formou opatrovnictví. Třetí vývojovou etapou byla léčebná péče, která měla svůj prvopočátek na konci 19. století. Důležitým mezníkem v ošetřovatelství se stala žena jménem Florence Nightingalová, která stála u zrodu profesionálního ošetřovatelství a je bezesporu považována za teoretičku v ošetřovatelství. Kladla důraz na hygienu, dostatečnou stravu a slušné zacházení s pacientem. Florence Nightingalová vydává knihy, které pojednávají o základech ošetřovatelství. Rovněž zakládá první ošetřovatelské školy. Další ošetřovatelská škola se otevřela v roce 1874 v Praze, zásluhou Karolíny Světlé. Pod vedením českých lékařů se zde ošetřovatelky vzdělávaly zpravidla několik měsíců. Tato škola byla uzavřena po sedmi letech trvání (Farkašová, 2006). Další významnou osobností byla Staňková, tak jak uvádí Plevová (2011) po maturitě pracovala jako zdravotní sestra, poté absolvovala vyšší ošetřovatelskou školu a speciální pedagogický seminář pro učitelky ošetřovatelského výcviku. Posléze začala působit spíše jako instruktorka a nastoupila na dráhu učitelky v ošetřovatelství. Její kariéra byla završena více jak třicetiletou praxí odborné asistentky na interní klinice Všeobecné nemocnice v Košicích. Prof. Vladimír Pacovský její dlouholeté působení označil za rozhodující pro další vývoj tohoto oddělení. „To, co vytvořila, ji zařadilo mezi takové osobnosti ošetřovatelství, jako byly Nightingalová, Masaryková, Roušarová, Macharová, Rypáčková a další.“ (Plevová, 2011, str. 36) 11

Ošetřovatelství bylo také do jisté míry ovlivněno válkami, vědecko - technickou revolucí. Přechodem špitálů na nemocnice a také vlivem personálu, který se pomalu měnil. Nejdříve zde byly sestry bez vzdělání, nesamostatné, ve společnosti nezaujímaly žádné prestižní místo, pocházely většinou z nejnižších společenských vrstev. Jejich práce spočívala v plnění nařízení lékaře, aktivita nebyla žádoucí. Později se role sestry začala měnit ze sestry plnící pouze nařízené úkoly na sestru samostatnější, vzdělanější (Kutnohorská, 2010). S odborným vzděláváním a s rozvojem ošetřovatelství, jako samostatného vědního oboru, nabývá na větší intenzitě i zodpovědnost personálu a s ním spojené kompetence. Další nedílnou součástí práce sester je plánovat a poskytovat péči jak v průběhu hospitalizace, tak i v období rekonvalescence. Za přínosné se považuje i zapojení rodiny, přátel nemocného do ošetřovatelského procesu a tím i znovunavrácení soběstačnosti a sebedůvěry nemocného. Sestry se také stávají důležitým koordinátorem v poskytované péči, protože úzce spolupracují i s ostatními odborníky. Je snahou dosáhnout v co nejvyšší možné míře jejich maximální tělesné, psychické a sociální nezávislosti, v souladu s prostředím ve kterém žijí. Nejen psychické ale i fyzické, tělesné a sociální aspekty života, ovlivňují nemoc a zdraví (Mastiliaková, 2005).

12

3 Holistická teorie v moderním ošetřovatelství „Pokud je holizmus filozofií moderního ošetřovatelství, je jedinečnou úlohou sestry na všech úrovních péče (udržení zdraví, prožívání nemoci, zotavování či umírání) uspokojovat jeho fyzické, psychické a sociální potřeby.“ (Plevová, 2011, str. 62) Tak jak uvádí Plevová (2011) v ošetřovatelském procesu je z hlediska holismu zohledněna fyzická, duchovní, emocionální, kognitivní a sociální potřeba zdravých a nemocných lidí. Význam holistické teorie v ošetřovatelském procesu vidí jako, živý organizmus s celky, který se skládá z mnoha částí, ty na sebe vzájemně navazují a jsou v interakci. Porucha jedné části vyvolá řetězovou poruchu celého systému. Holistická teorie z hlediska ošetřovatelství zahrnuje bio-psycho-sociální stránku, na základě těchto poznatků se jedná o celistvý přístup k bytosti a ne jenom přístup k jedné porušené části nebo funkci. (Příloha č. 1) Trachtová (2006) dělí potřeby člověka na bytosti biologické a sociální patřící do holistického - celostního pojetí člověka. Potřeba pak vyjadřuje nějaký nedostatek, ať už biologické potřeby - nedostatek jídla, odpočinku ale i nedostatek v sociální sféře - lásky, úcty. Potřeba něžnosti, být ve společnosti mají vrozený, biologický základ.

3.1 Holistický přístup Holistický přístup ke klientovi se velmi zdůrazňuje a bylo by dobré se s ním seznámit. Mastiliaková (2007) uvádí že, termín holismus byl poprvé použit v roce 1926 jihoafrickým politikem a generálem J. CH. Smutsem. V knize „Holismus a evoluce“ J. CH. Smuts popisuje myšlenku, že živé organismy se skládají z mnoha částí, které spolupracují a navíc se navzájem ovlivňují. Dále zmiňuje, že porucha v jedné části se projevuje jako porucha celého organismu. Kutnohorská (2007) uvádí, že člověk je bio-psycho-sociální a pokud některou z těchto složek odbouráme, dopouštíme se redukcionalismu. Všechny sféry člověka, tvoří vzájemnou jednotu. Jedna z teorií holismu je, že vlastnosti, které má celek jsou nadřazené a odlišné od jednotlivých částí tohoto celku. „ Holistický přístup k člověku začaly sestry v klinické praxi sestry prosazovat v důsledku snahy o zachování rovnováhy mezi technickým pokrokem a potřebami člověka. To proto, že medicínská praxe vyústila do stádia vysoké závislosti na složitých 13

diagnostických a léčebných intervencí, které dostaly prioritu před člověkem jako lidskou bytostí. Role sestry se tím rozšířily i na individuální ochránkyně práv pacienta s důrazem na etické principy kvality života.“ (Mastiliaková, 2007, str. 8)

14

4 Úvod do problematiky potřeb jedince Tak jak uvádí Šamánková (2011) potřeba je dynamická síla vznikající z nedostatku či přebytku a neutišující touha něčeho dosáhnout v oblastech biologické, psychologické, sociální, ale i duchovních. Odstranění tohoto nedostatku se stává žádoucím. Zásadní měrou přispěl i americký psycholog Henry A. Muray (1893) definoval termín potřeb, roztřídil potřeby do následujících kategorií: viscerogenní (primární), psychogenní (sekundární) a skryté potřeby další třídění na potřeby kladné a záporné. Mezi manifestní potřeby Muray zahrnuje ty potřeby, které vyžadují skutečný, vědomý záměr. Oproti tomu potřeby latentní tvoří rámec přání a tužeb jedince. David C. McClelland (1917 - 1998) americký psycholog a jeho teorie naučených potřeb dělící se do tří skupin. Sociální psycholog, psychoanalytik a filozof E. P. From (1900 - 1980) který se zabýval silami motivující lidské chování (Šamánková, 2011). Zakladatel humanistického proudu v psychologii a výzkumník teorie potřeb byl Abraham Maslow (1908 - 1970) v roce 1943 uvedl dnes všem známou hierarchii potřeb (Trachtová, 2006). Základní potřeby z pohledu Maslowa (Šamánková, 2006) uvádí, že na první úroveň potřeb patří potřeby fyziologické - potravy, odpočinku, vzduchu tyto potřeby jsou nezbytné pro zachování života. Dojde - li k uspokojení základních potřeb, dochází k uspokojování druhého stupně - pocit jistoty a bezpečí. Láska, přátelství, náklonost patří do třetí úrovně potřeb. Čtvrtý stupeň reprezentuje vrchol pyramidy a ten tvoří potřebu seberealizace. Seberealizovaný člověk má pocit naplněného života pracovního ale i společenského. Psychosociální problematice se výrazným způsobem věnovala doktorka Helena Chloubová vytvořila klasifikaci „Dům životních potřeb“ a vychází z Maslowovy teorie. Popisuje individuální potřeby jedince, jenž může mít mírně odlišné od ostatních. Psychosociální potřeby rozdělila do čtyř pater. Mají charakteristiku lidských potřeb a nasedají na potřeby tělesné. Specifikace těchto potřeb pramení ze socializace, adaptace na dané prostředí, ovšem bývají vědomějšího a trvalého rázu. Pro jejich saturaci (uspokojování) zcela vědomě vyvíjíme úsilí, protože řada z nich představuje životní cíle a hodnotový systém člověka. Lze je uspokojovat, jen pokud jsou splněny základní biologické požadavky člověka. Psychosociální potřeby jsou dány biologickými 15

funkcemi, bez nichž jedinec funguje obtížně. A právě z toho důvodu, lze zmínit to, proč se sestry v intenzivní péči především věnují více potřebám tělesným než psychosociální, které téměř opomíjí (Chloubová, 2004). Dle Chloubové (2004) si každý jedinec staví pro sebe specifický „Dům životních potřeb“. (Příloha č. 2) Proto, aby dům mohl stát, je důležité, aby měl pevné základy, což jsou tělesné potřeby a ty představují cestu k potřebám psychosociálním. Pokud se ovšem zaměříme na způsoby jejich uspokojování, zjistíme, že se u každého jedince mohou výrazně lišit. V zásadě najdeme mnoho potřeb, které jsou společné všem lidem. Potřeby lze uspokojovat žádoucím či nežádoucím způsobem. Obecně lze říci, že žádoucí uspokojení potřeby nemají škodit nám ani okolí a nesmí být v rozporu se zákonem. Oproti tomu za nežádoucí způsoby uspokojení potřeby lze mluvit v případě, kdy jedinec uspokojuje potřebu v rozporu se zákonem (Trachtová, 2006). Mastiliaková (2014) dělí potřeby na fyziologické - homeostatické. Tyto potřeby jsou přisuzovány každé lidské bytosti od prvopočátku života a související s rovnováhou organizmu.

Do

této

skupiny

patří

potřeba

tekutin,

výživy,

tělesné

teploty, vyprazdňování ale i hygieny, sexu. Další úrovní jsou potřeby bezpečí a jistoty. V případech ztráty jistoty a bezpečí vystupují tyto potřeby napovrch. Další neméně důležité jsou potřeby afiliační - potřeba někam patřit a být milován. Potřeba úcty a uznání se projevují potřebou dosáhnout úspěšného výkonu. Jako poslední potřebu bych zmínila potřebu seberealizace jinými slovy i metapotřeba. A B - hodnoty vystupují na povrch v případech, kdy jedinec usiluje o vlastní individualitu a schopnost realizovat své záměry. Tomuto pojetí odpovídá rozšířena Maslowova pyramida potřeb. (Příloha č. 3) Farkašová (2006) uvádí, že hodnotou je to co stojí za to, aby člověk usiloval a stalo se také předmětem chtění. Hodnoty se mohou rozvíjet se životním prostředím, z kontaktů s lidmi, ale i se sebou samým. Podílí se na významu v rozhodovacím procesu. Vytváří základ chování a v neposlední řadě se stávají jeho vnitřní kontrolou. Pro vznik emoce je podmínkou

pro

uznání

hodnoty.

Začleňují

postoje

k různým

objektům

a fungují jako určitý regulátor motivace v určitém směru.

16

4.1 Potřeba jako základ motivů Motivace je hybná síla v jednání a konaní určitého jedince. Proto, aby naplnil svoji potřebu, je velmi důležitá jeho schopnost a síla v překonání určité překážky. Motivace je přímo úměrná s tím, jak se jedinci dostává síly, ale i odvahy k naplnění daných cílů. Lze tedy motivaci označit jako proces, jako hybnou sílu, která usměrňuje jednání a chování jedince pro dosažení cílů. Je dokonce i psychologickým procesem, který má za následek aktivizující chování a dává mu určitý směr (Šamánková, 2011). Rovněž Trachtová (2006) popisuje motivaci jako proces jdoucí určitým směrem. Plamínek (2010) pod slovem motivace vidí pozitivní přístup k určitému výkonu či typu chování. Jedná se o faktor, který nás přiměje k pohybu fyzickému v prostoru, nebo k pohybu psychickému ve smyslu pohybu myšlenek a přání (Říčan, 2007).

4.2 Neuspokojená potřeba Již mnoha autory popsaným stresem, distresem, frustrací, deprivací, depresí se projevují nenaplněné potřeby.

Stres je reakcí organismu a vychází z vnějších a vnitřních

podmětů. Distres je spojován s nepříjemnými pocity, vyčerpává jedince. Frustrace se projevuje v případech, kdy je jedinec připraven bojovat s danou situací či problémem, ale nemůže je z nějakého důvodu překonat. Při dlouhodobém působení těchto neřešitelných překážek, se jedinec začne projevovat pasivně. Tato nahromaděná energie k boji se obrátí v agresi, projevuje se převážně slovním projevem a chováním s hysterickými sklony. Výše uvedené chování bývá popisováno jako maladaptivní. Nepřináší jedinci vnitřní uspokojení. Tyto formy chování se mohou negativně odrážet i v sociálních vztazích. Pokud frustrace trvá delší dobu, vyústí v deprivaci. Deprivace je popisována jako závažný psychický jev, může výrazně negativně poznamenat život jedince. U lidí, kteří jsou dlouhodobě nespokojení s kvalitou svého života, se může vyvinout deprese. Je popisována v mnoha knižních zdrojích jako nepříznivý stav projevující se úzkostí (Šamánková, 2011).

17

5 Fyziologické potřeby nemocného na jednotkách intenzivní péče Na jednotkách intenzivní péče se obsah ošetřovatelské péče odvíjí od diagnózy a zdravotního stavu pacienta. Stejně tak jako se vyvíjí zdravotní stav pacienta, vyvíjí se neustále jeho potřeby, nároky na ošetřovatelskou péči. Pacienti na jednotkách intenzivní péče mohou mít změněné či ovlivněné vědomí a to se považuje bezesporu za největší specifikum intenzivního ošetřovatelství. Pacienti si buď neuvědomují své potřeby anebo nejsou schopni je plně projevit. Pacient se stává závislým a proto je velmi důležité, aby sestra dokonale znala všechny jeho potřeby. Nedílnou součástí ošetřovatelské péče je aby pacienta podporovala v soběstačnosti a zároveň plně saturovala jeho potřeby (Kapounová, 2007). Jednou z největších předností sestry na intenzivní péči by měla být její předvídavost. Pacienti sestrám nemusí říkat, že mají hlad a je jim zima. Sestry je krmí v pravidelných intervalech, nebo měří teplotu těla a přikrývají je. Nemocný, který není schopen se umýt, sestra pacienta umyje sama bez jeho pomoci. Tyto postupy tvoří plně zástupnou péči o pacienta, jedná se ale o určité překlenutí krizové doby a tato zástupnost se stává časově omezenou (Šamánková, 2011).

5.1 Potřeba dýchání Potřeba dýchání patří k základní biologické potřebě, bez které nemůžeme dlouhodobě přežít. Respirační insuficience patří k jednomu z důvodů hospitalizace na jednotkách intenzivní péče. Sestra může svým přístupem a znalostí dané problematiky zmírnit problémy pacienta a dovést jej k vyrovnání se s aktuálním stavem (Šamánková, 2011).

5.2 Potřeba výživy a tekutin Potřeba výživy je rovněž jedna ze základních biologických potřeb. Je nezbytná k udržení homeostázy. Výživa neuspokojuje pouze žaludek a trávící sytém ale i psychosociální potřeby. Výživa pacientů na jednotkách intenzivní péče je plně saturována parenterální a dnes již plně neodmyslitelnou enterální výživou (Kapounová, 2007). Jak Šamánková (2011) uvádí, tekutiny na jednotkách intenzivní péče jsou plně hrazeny prostřednictvím nazogastrických sond či nitrožilně. V těchto případech je sestra povinna 18

obzvláště pečovat o dutinu ústní. Mikšová (2006) uvádí že, zvláštní péči o dutinu ústní věnuje sestra těm pacientům, kteří jsou buď v bezvědomí či v případech patologicky změněné sliznice. Dutinu ústní je třeba vytírat roztoky heřmánku nebo speciálními štětičkami napuštěné citrónovou šťávou. Do péče o dutinu ústní patří i čištění zubů, jazyku a patra.

5.3 Potřeba vylučování Vyprazdňování patří k další fyziologické funkci organizmu. Nemocní se často bojí tuto potřebu projevit, proto se také stala předmětem tabuizování. Vyprazdňování moče, stolice zasahuje do intimního prostoru člověka. Proto se sestry často setkávají s tím, že nemocný o problémech související s vyprazdňováním se obává mluvit (Trachtová, 2006). Taktéž Šamánková (2011) popisuje vylučování tekutin a stolice k potřebám, o kterých se nemocní bojí projevit. Šamánková (2011) uvádí, že na jednotkách intenzivní péče mnoho pacientů vykonávat potřebu vylučování na lůžku za pomoci podložních mís, či močových láhví. Závisí pouze na sestře, jak se k tomuto problému postaví. -

Sestra profesionálka nabízí nemocnému dostatečně často podložení mísu, pro zachování jistoty rychlého dosahu.

-

Je vhodné seznámit systém používání těchto pomůcek, jedná - li se o mladšího pacienta.

-

Naprostým standardem je nabídnutí omytí či otření rukou po použití podložení mísy.

-

Nedílnou součástí je poskytnutí soukromí při vyprazdňování za pomocí závěsů či výskyt co možná nejmenšího počtu lidí.

5.4 Potřeba regulace tělesné teploty Považuji ze svého hlediska za velmi důležitou. Jelikož oddělení JIP na kterém pracuji je vybavenou klimatizací, dá se říci, že jsou pacienti udržování v jednotné teplotě. Ovšem některým tato teplota prostředí nevyhovuje. Bezprostředně po operaci si pacienti stěžují na zimu, z těchto důvodů je naše oddělení vybaveno tepelnými přikrývkami a dekami z umělého vlákna. Velmi často se mi stává, že pacientovi po použití tepelné přikrývky 19

se dostatečně zahřejí, ale poté se obávají požádat sestru o poskytnutí méně teplé přikrývky například kapny. Proto je dobré dbát na to, že ne všem teplá přikrývka vyhovuje. Šamánková (2011) uvádí, že se přikrývky se používají pouze od prsům ke kolenům. Důvodem je dobrý přehled o tom se se děje na těle nemocného a i v případech rychlého přístupu k tělu nemocného.

5.5 Potřeba tělesné integrity Podle Šamánkové (2011) je potřeba tělesné integrity narušována na jednotkách intenzivní péče nejvíce a to prostřednictvím invazivních vstupů, drénů a operačních ran. Je proto dobré, aby byl pacient obeznámen se všemi vstupy, důvodem a délkou nezbytného monitorování. Tyto informace výrazně ulehčují přizpůsobení se daným informacím a tím snížení pociťování potřeby tělesné integrity.

5.6 Potřeba čistoty Trachtová (2006) uvádí že, potřeba čistoty a hygieny patří k základním biologickým potřebám. Tato potřeba je u různých lidí vyjádřena odlišným způsobem. To co, pro jednoho člověka bude standart, jiný může považovat za nedostačující. Proto Šamánková (2011) uvádí že, sestra musí hygienu provádět velmi pečlivě s důrazem na pozorování stavu kůže, počínající reakci pacienta na omývání a manipulaci v lůžku i mimo něj. Za úspěšné lze považovat používání zklidňujících koupelí dle konceptu bazální stimulace.

5.7 Potřeba spánku Šamánková (2011) popisuje že, spánek v nemocnici obzvlášť na jednotkách intenzivní péče může být rušen provozním hlukem, periodickým měřením krevního tlaku bolestí nebo strachem z bolesti.

5.8 Potřeba bezpečí a jistoty Bezpečí a jistota patří k základním lidským potřebám. Můžeme také mluvit o pudu sebezáchovy a snaze vyhnout je jakémukoliv ohrožení. V Maslowově pyramidě potřeb, je pocit bezpečí a jistoty na druhé úrovni, hned nad potřebami biologickými, tudíž patří k dalším důležitým pro člověka téměř nepostradatelným potřebám (Trachtová, 2006). Pocit bezpečí a jistoty jde ruku v ruce i s informovaností pacienta. Pokud pacient není 20

dostatečně

informován

o

situaci,

ve

které

se

ocitnul

a

nezná

další

léčebný, ošetřovatelský postup, neví, kdo o něj ze zdravotnického týmu pečuje, takový pacient se cítí pochopitelně v nebezpečí. Jestliže dostane včas všechny potřebné informace týkající se jeho osoby, může se cítit více v bezpečí. Ráda bych také zmínila že, potřeba bezpečí a jistoty je ve velké míře obsažena i u pacientů na jednotkách intenzivní péče, skrze rozrušení, nebo zklidnění pacienta návštěvou blízkého člověka. I přesto že, pacienti dost často nejsou schopni mluvit o svých pocitech, zkušená sestra by měla vědět, že i pacienti na jednotce intenzivní péče umí dostatečně vyjádřit své potřeby. Je dobré mít na paměti, aby bylo přistupováno k těmto pacientům jako k těm, kteří jsou plně při vědomí. To znamená podat pacientovi informace o veškerých vyšetřeních, ale i dalších ošetřovatelských postupech včetně případné manipulace s jeho osobou (Šamánková, 2011). Farkašová (2006) se taktéž zmiňuje o předcházení strachu a úzkosti, kdy hlavní úlohou sestry je zabránit jejich vzniku. A pokud již dojde k projevům strachu a úzkosti, je potřeba v co největší možné míře zmírnit jejich negativní účinky. Strach by neměl být mobilizujícím faktorem a neměl by přesáhnout hranici adekvátnosti.

5.9 Potřeba být bez bolesti Bolest provází člověka celý život, mívá různý obsah a charakter. Každý pracovník ve zdravotnictví se s ní denně setkává. Etiologie bolesti může být mnohostranná, je způsobena buď biologickými, chemickými nebo fyzikálními ale i psychickými noxami (Rokyta, 2009). Jak uvádí Trachtová (2006) základ bolestivého vjemu tvoří nocicepce. Jinými slovy jde říci, že jsou to bolestivé vjemy, vyvolané aktivizací nociceptorů. Výsledkem nocicepce je senzorický vjem - bolest. Utrpení, nebo také psychická reakce na bolest patří do dalšího stupně modelu bolesti. Intenzita bolesti je obsažena v senzorické a efektivní složce. (Příloha č. 4) Bolestivé vnímání je vrcholným stupněm modelu. Objektivně pozorovatelné projevy u pacienta pociťující bolesti jsou pláč, vzdychání, zaujímání úlevových poloh. Účelem je přimět okolí, aby pochopilo, že nemocný trpí bolestí. Kapounová (2007) zdůrazňuje hodnocení bolestí u pacientů schopných komunikovat tím způsobem, aby sestra co nejčastěji vybízela pacienta k tomu, aby popsal a zhodnotil bolest. Naučit pacienta zaujímat úlevovou polohu, používat kroky k tišení bolesti za 21

pomocí studených obkladů, co nejdříve podávat ordinovaná analgetika a sledovat účinek podaných analgetik to vše by sestra u pacienta s bolestí měla provádět. Šamánková (2011) navíc uvádí, že intenzita bolesti musí být hodnocena hned dvakrát za sebou. Zhodnotit intenzitu bolesti ještě před podáním analgetika, druhý krok je taktéž nezbytný a tým je zhodnocení bolesti v průběhu účinku podaného léku. Co se týká hodnocení bolesti Rokyta (2009) ji popisuje pomocí dnes již všem zdravotníkům velmi dobře známé vizuální analogové škály bolesti. (Příloha č. 5) Pacient hodnotí míru pociťované bolesti, kdy 0 představuje hodnotu bez bolesti a hodnota 10 reprezentuje nejvyšší bolest, jako si pacient dovede představit. Oproti tomu Janíková (2013) popisuje hodnocení bolesti u pacientů, neschopných komunikace pomocí škály FLACC, kde se hodnotí výraz obličeje - F, pohyby nohou L, hodnocení aktivity - A, pláč - C, množství uklidnění - C. (Příloha č. 6) Bolest je velkým problém pro nemocné a v neposlední řadě je také důležitým příznakem onemocnění. Potřeba být bez bolesti se v průběhu hospitalizace staví do popředí, proto se na ni sestry musí soustředit, a to zejména při pobytu pacienta na jednotách intenzivní péče (Šamánková, 2011).

22

6 Vyšší psychosociální potřeby Ošetřovatelská péče je orientována na uspokojování biologických, psychosociálních, kulturních a duchovních potřeb, v dalších podkapitolách uvádím jednotlivé členění těchto potřeb.

6.1 Existenciální Existenciální potřeby najdeme hned v přízemí domů životních potřeb, navazují na potřeby tělesné. Umožňují člověku lepší orientaci ale i adaptaci na dané prostředí. Do existencionálních potřeb je také zahrnuta potřeba mít pocit bezpečí a jistoty, potřeba být zdráv, potřeba klidu a míru a jednou z neposledních je také potřeba ekonomické a sociální stability. Nedostatečná saturace výše zmiňovaných potřeb vede ke změně v chování jednotlivce, vedoucí k úzkosti, strachu či určité beznaděje (Chloubová, 2004).

6.2 Afiliační Jinými slovy vztahové - afiliační potřeby patří do prvního patra „Domu životních potřeb“. Po uspokojení psychosociálních, existenciálních potřeb zatouží člověk po lásce, být milován a někam patřit. V případě nedostatečně saturace těchto potřeb, může jedinec pociťovat vztek, hněv a můžeme u něj zpozorovat i prvky agresivního chování (Chloubová, 2004).

6.3 Self - potřeby Jak uvádí Chloubová (2004) takzvané Self (já) potřeby sebepojetí a sebeúcty. Tyto potřeby najdeme v druhém patře „Domu životních potřeb“. Chloubová do sebepojetí zahrnuje myšlenky, hodnoty a vjemy, které naše já úzce charakterizují. Často si tuto skutečnost neuvědomujeme, ale to jak sebe vnímáme, zároveň ovlivňuje způsoby našeho chování, vnímání světa okolo nás.

6.4 Seberealizace Nejvyšší patro zaujímají potřeby seberealizace, životní hodnoty, kulturní, duchovní, pracovní a estetické potřeby. Tyto požadavky, obzvláště duchovní, byly velmi často opomíjeny. Zdravotníci je připisovali k potřebám věřících. Cílem není prošetřovat, co 23

kterému člověku vyhovuje ale pomoci vhodných intervencí pomoc těm osobám, kteří se ocitli ve špatné psychické a duchovní kondici. Jen pouze vhodně zacílená péče napomáhá zvládnout obtížné životní situace (Chloubová, 2004).

24

7 Formy ošetřovatelské péče Organizační forma ošetřovatelské péče může být poskytována systémem primární péče, skupinové péče, ale i výkonovou metodou. Princip

systému

primární

péče

poskytuje

individualizované

ošetřovatelství

prostřednictvím ošetřovatelského procesu. Je založen na přidělení sestry pacientovi od jeho přijetí až do jeho propuštění z ošetřovatelské jednotky. Primární sestra odebírá ošetřovatelskou anamnézu, plánuje u nemocného ošetřovatelskou péči, za kterou je plně odpovědna (Kelnarová, 2009). V případech, kdy není primární sestra přítomna, zaujímá péči o pacienta sekundární sestra. Tento systém primárních a sekundárních sester je velmi vhodný, poskytne vytvoření dobrého vztahu mezi sestrou a pacientem a poskytne žádoucí dynamiku péče. Další výhodou tohoto systému je, že nedochází ke ztrátě či nepřesnému, neúplnému předání informací týkající se stavu pacienta (Špirudová, 2006). Oproti tomu systém skupinové péče je zcela odlišný od výše zmiňovaného systému. U nemocného se střídá ošetřovatelský personál. Nevýhodou toho systému je ztráta kontinuity péče ale i ztráta informací týkající se zdravotního stavu pacienta (Plevová, 2012). Výkonová metoda patří k dalším formám systému poskytované péče. Patří k starším metodám ošetřovatelské péče. Do popředí se dostává úkol, který má být splněn. Jeden pracovník provádí odběry krve u každého pacienta, zatímco druhý vykonává převazy. U této metody se podstatnou měrou vytrácí individuální přístup k pacientovi (Vytejčková, 2011).

25

8 Praktická část 8.1 Metodika průzkumu Cílem předkládané bakalářské práce bylo zjistit pohled sester na holistický přístup k pacientovi na jednotkách intenzivní péče. Použila jsem anonymní dotazník vlastní konstrukce. Pro svoji práci jsem si vybrala všeobecné sestry pracující v Nemocnici Jihlava, na jednotkách intenzivní péče. Touto prací bych se také ráda aktivně podílela na zvyšování kvality poskytované péče. Cílovou skupinou se tedy staly všeobecné sestry na jednotkách intenzivní péče v Nemocnici Jihlava. Potvrzený formulář s žádosti o umožnění průzkumu je obsažen v příloze č. 7. Při tvorbě dotazníku jsem volila otázky z celého rozboru bio-psycho-sociálních a duchovních potřeb se zaměřením na stanovené hypotézy a cíle práce. Dotazník obsahuje celkem 13 otázek. V dotazníku byl využit typ otázek uzavřených, polouzavřených, otevřených. Formulář dotazníku je obsažen v příloze č. 8. Pro ověření hypotézy č. 1 „Předpokládám, že sestry s vyšším vzděláním efektivněji uspokojují biopsychosociální a duchovní potřeby, než sestry se středoškolským vzděláním“ jsem zvolila otázky v dotazníku č. 4, 5, 8, 13. K hypotéze č. 2 „Předpokládám, že více jak polovina oslovených respondentek zajišťuje biologické potřeby více, než potřeby duchovní“ se vztahují otázky č. 7, 10, 11. Na hypotézu č. 3 „Předpokládám, že více jak 60 % sester uvede časovou tíseň při uspokojování potřeb“ jsou zaměřeny položky v dotazníku č. 6, 9, 12. Časové parametry průzkumného šetření byly - stanovení průzkumného problému září - říjen 2014. Sběr a zpracování průzkumných dat se konal v listopadu 2014 - leden 2015. Únor - březen 2015 jsem analyzovala bakalářskou práci. Pro zachování anonymity při vyplňování dotazníků, sestry vkládaly vyplněné otázky do předem připravených obálek. Shromážděné obálky jsem si vyzvedla u staničních sester.

26

8.2

Charakteristika vzorku všeobecné sestry a průzkumného prostředí

Šetření pomocí anonymního dotazníku bylo uskutečněno na základě domluvy s náměstkyní ošetřovatelské péče Nemocnice Jihlava. Dotazníky byly distribuovány v Nemocnici Jihlava na traumatologicko - ortopedické jednotce intenzivní péče (dále jen JIP), interní JIP, neurologické JIP, kardiologické JIP, chirurgické JIP a infekční JIP. Reprezentativním vzorkem pro mou bakalářskou práci bylo 92 všeobecných sester. Z celkového počtu 92 (100 %) se jich vrátilo 15 prázdných. Dva dotazníky musely být vyřazeny z důvodu neúplnosti odpovědí. Po vyřazení těchto dotazníků jsme získala celkem 75 dotazníků. Návratnost tedy činí 81,5 %.

8.3 Zpracování získaných dat Ke zpracování dat v bakalářské práci, byl použit kancelářský software Microsoft Office 2010. K psaní textu jsem použila Microsoft Word a pro sčítání, tvorbu tabulek a grafů jsem použila Microsoft Excel.

27

9 Výsledky průzkumu Na základě vyhodnocování dat z dotazníku, uvádím postupně jednotlivé znění otázek s příslušným grafem. U každé se nachází odpověď a také případný komentář od dotazovaných všeobecných sester. Řazení je ve stejném pořadí, v jakém byly uvedeny v dotazníku. Pro přehlednost a řazení dotazníků, jsme si pro hypotézu č. 1 stanovila kritérium a rozdělila si v otázkách č. 4, 5, 8, 13 všeobecné sestry do dvou skupin s „nižším“ a „vyšším“ vzděláním. (v současné době dle nařízení vlády č. 31/2010 Sb., o oborech specializačního vzdělávání) Skupina s „nižším“ vzděláním byly řazeny všeobecné sestry, které ukončily Střední zdravotnickou školu maturitní zkouškou. Celkový počet byl 34 všeobecných sester (46, 6 %). Do skupiny s „vyšším“ vzděláním jsem zařadila sestry s anesteziologicko resuscitačním intenzivní kurzem, Vyšší zdravotnickou školou, bakalářským a magisterským stupněm vysokoškolského vzdělání. Celkový počet všeobecných sester s „vyšším“ vzděláním byl 41 (54,6 %).

Tabulka č. 1 Množství sester s „nižším“ a „vyšším“ vzděláním

Celkem dotazníků

92

Celkem respondentů

75

„Nižší“ vzdělání

34

„Vyšší“ vzdělání

41

100 % odpovídá respondentů odpovídá respondentů odpovídá

81,5 % 45,3 % 54,6 %

návratnosti všech dotazovaných všech dotazovaných

Rozložení počtu navrácených dotazníků dle kritéria s „nižším“ a „vyšším“ vzděláním zobrazuje tabulka č. 1. Celkem rozdaných dotazníků bylo 92 což je 100 %. Počet navrácených dotazníků bylo 75 (81,5 %). Počet všeobecných sester s „nižším“ vzděláním bylo 34 (45,3 %). Počet všeobecných sester s „vyšším“ vzděláním bylo 41 (54,6 %). 28

25

20

15

10

5

0 0-5 let

6-10 let

11-15 let

16-20 let

21 let a více

Graf 1 Posouzení délky praxe v intenzivních oborech Otázka č. 1 „Uveďte prosím, jak dlouho pracujete v intenzivních oborech“. V grafu vidíme odpovědi všeobecných sester. Nejpočetnější skupina, byla z kategorie do 5 - ti let celkem 23 všeobecné sestry (30,6 %). Druhou největší skupinou tvořili všeobecné sestry s počtem praxe na JIP mezi 6 - 10 lety celkem 19 všeobecné sestry (25,3 %). Třetí skupinu tvořili všeobecné sestry s počtem praxe na JIP mezi 11 - 15 lety, celkem 17 (22,6 %). 8 všeobecných sester uvedlo počet let praxe v intenzivním oboru 16 - 20 let (10,6 %), skupina všeobecných sester s počtem let praxe více jak 21 let tvořilo 8 všeobecných sester (10,6 %).

29

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 Vyšší

Nižší Specializace

Bc.

Mgr.

Dis.

Graf 2 Posouzení nejvyššího dosaženého vzdělání Otázka č. 2 „Uveďte Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?“ Odpovědi všeobecných sester na otázku č. 2 jsou znázorněny v grafu 2. Výrazně početnější skupinu tvořili všeobecné sestry s „vyšším“ vzděláním, celkem tedy 41 všeobecné sestry (54,6 %). Druhá skupina všeobecných sester s „nižším“ vzděláním tvořilo 34 všeobecných sester (45,3 %).

30

35 30 25 20 15 10 5 0 19-30

31-45

46-60

61 a více let

Graf 3 Posouzení věku všeobecných sester Graf 3 zobrazuje odpovědi všeobecných sester na otázku č. 3 „Váš věk“ Graf ukazuje, že 33 všeobecných sester (44 %) je mezi 31 - 45 lety. Možnost 19 - 30 lety zvolilo 22 všeobecné sestry (29,3 %). 20 všeobecné sestry (26,6 %) volilo možnost 46 - 60 let. Odpověď 61 a více let nebyla zvolena.

31

50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 směr pohledu člověka a jeho duši v péči

je kladen důraz na celého člověka a je zajištěna komplexní péče Nižší vzdělání

zaměřuje se na péči o člověka "sama sebe"

Vyšší vzdělání

Graf 4 Posouzení povědomí sester o holistickém přístupu Graf 4 se vztahuje k otázce č. 4 v dotazníku „ Holistický přístup je“. Z celkového počtu 41 všeobecných sester s „vyšším“ vzděláním nadpoloviční většině 35 (85,3 %) uvedly správnou odpověď, že „je kladen důraz na celého člověka a je zajištěna komplexní ošetřovatelská péče“. Odpověď „je směr pohledu na člověka a jeho duši v péči“ volilo pouze 6 všeobecných sester (14,6 %). Oproti tomu sestry s „nižším“ vzděláním v celkovém počtu 34 všeobecných sester nejčetnější uváděly nesprávnou odpověď, že „je to směr pohledu na člověka a jeho duši v péči“ uvedlo 22 všeobecných sester (64,7 %). Pouze 11 (32,3 %) všeobecných sester volilo správnou odpověď „je kladen důraz na celého člověka a je zajištěna komplexní ošetřovatelské péče“. 1 respondentka uvedla možnost třetí odpovědi „zaměřuje se na péči o člověka sebe sama“.

32

70 60 50 40 30 20 10 0 pozorováním

rozhovorem z dokumentace Nižší vzdělání

od rodiny pacienta

od kolegů

nezjišťuji

Vyšší vzdělání

Graf 5 Posouzení způsobu zjišťování psychosociálních potřeb Graf 5 uvádí názory všeobecných sester na otázku č. 5 „Jakým způsobem zjišťujete psychosociální potřeby?“ ukazuje graf 5. Všeobecné sestry mohly zvolit i více odpovědí. Celkový počet odpovědí sester s „nižším“ vzděláním byl tedy 103 (33 %). Modrý sloupec znázorňuje sestry s „nižším“ vzděláním. 35 všeobecných sester (33,9 %) zvolilo možnost „od rodiny pacienta“. 34 všeobecných sester (33 %) zjišťuje psychosociální služby „pozorováním“. Psychosociální služby „z dokumentace“ zajištuje 29 všeobecných sester (28,1 %). Odpověď „rozhovorem“ zvolilo 15 všeobecných sester (14,5 %). Oproti tomu 5 všeobecných sester (4,8 %) zajišťuje psychosociální služby od „kolegyň, kolegů“. Jedna z posledních nabízených odpovědí možnost „nezjišťuji“ nezvolila ani jedena všeobecná sestra. Oproti tomu sestry s „vyšším“ vzděláním, celkový počet odpovědí byl tedy 91 (45 %). Červený sloupec grafu znázorňuje, že 30 všeobecných sester s „vyšším“ vzděláním volilo možnost „rozhovorem“ (32,9 %). Odpověď „pozorováním“ zvolilo 29 všeobecných sester (31,8 %). Psychosociální služby „z dokumentace“ zajištuje 25 všeobecných sester (27,4 %). 7 všeobecných sester (7,6 %) zvolilo možnost „od rodiny pacienta“. Možnost odpovědí „ od kolegyň, kolegů“ neuvedla žádná všeobecná sestra.

33

70 60 50 40 30 20 10 0 administrativa měření teplot v nás zatžuje lednicích

nesmyslné uklízení

nezájem pacienta

syndrom vyhoření

mám čas na uspokojení všech potřeb

Graf 6 Posouzení nejčastější příčiny, neuspokojených potřeb V grafu 6 jsou uvedeny odpovědi na otázku v dotazníku č. 6 „ Uveďte, jaká nejčastější příčina dle Vás, vede k neuspokojování potřeb pacienta“ v této otázce měly všeobecné sestry uvést svoji vlastní odpověď. Celkový počet odpovědí byl 143 (52,4 %). Nadpoloviční většina, tedy 61 (42,6 %) všeobecných sester uvedlo „administrativa nás zatěžuje“. 36 (25,1 %) všeobecných sester uvedlo „měření teplot v lednicích“. Odpověď „nesmyslné uklízení“ uvedlo 25 (17,4 %) všeobecných sester. 9 (6,2 %) všeobecných sester vypsalo „nezájem pacienta“. 7 (4,8 %) všeobecných sester uvedlo „syndrom vyhoření u sester“. 3 (2 %) všeobecné sestry vypsaly „mám čas na uspokojování všech potřeb“.

34

35 30 25 20 15 10 5 0 1 - plně spokojen(a)

2

3

4

5 - plně nespokojen(a)

Graf 7 Posouzení péče o psychosociální a duchovní potřeby Graf 7 zobrazuje odpovědi všeobecné sestry na otázku č. 7 „Ohodnoťte péči o duchovní potřeby na Vašem oddělení“. Převážná většina všeobecných sester ohodnotily péči o potřeby číslem „3“ což bylo 30 všeobecných sester (40 %). 19 všeobecných sester (25,3 %) uvedlo možnost „1“. 14 všeobecných sester uvedlo číslo „2“ (18,6 %). 9 všeobecných sester volilo možnost „4“ (12 %). 3 (4 %) všeobecné sestry ohodnotily péči číslem „5“.

35

25 20 15 10

Nižší vzdělání

potřeba být milován

potřeba být ve stabilním zázemí

potřeba sebeúcty

potřeba vědět a rozumět

potřeba být pěkný

potřeba využít vlastní možnosti a vlohy

potřeba vědět a rozumět

je potřeba pacienty víc aktivizovat

dostatek spánku

potřeba někomu důvěřovat

0

potřeba nikým nevyrušovaného…

5

Vyšší vzdělání

Graf 8 Nejčetnější psychosociální potřeby V grafu 8 vidíme odpovědi na otázku č. 8 „Uveďte nejčastější vyšší psychosociální potřeby, které na Vašem oddělení diagnostikujete“ v této otázce měly všeobecné sestry vypsat svoji odpověď. Všeobecné sestry s „nižším“ vzděláním, z celkových odpovědí 34 (45,3 %) uvedly v nadpoloviční většině „potřeba někomu důvěřovat“ 20 všeobecných sester (58,8 %). „dostatek spánku“ uvedly 2 (5,8 %) všeobecné sestry. „potřeba nikým nevyrušovaného vyprazdňování“ uvedlo 7 (20,5 %) všeobecných sester. 3 (8,8 %) všeobecné sestry uvedly „je potřeba pacienty víc aktivizovat“. 2 (5,8 %) všeobecné sestry uvedly „ potřeba vědět a rozumět“. Všeobecné sestry s „vyšším“ vzděláním, z celkových odpovědí 41 (54,6 %) uvedly jako nejčetnější vyšší psychosociální potřebu, kterou diagnostikují „potřeba využít vlastní možnosti a vlohy“ 21 všeobecných sester (51,2%). „potřeba být pěkný“ vypsalo 7 (17 %) všeobecných sester. „potřeba vědět a rozumět“ uvedly 4 (2,4 %) všeobecné sestry. „potřeba sebeúcty “ vypsaly 2 (4,8 %) všeobecné sestry. Typ vlastní odpovědi „potřeba být ve stabilním zázemí“ uvedlo 5 (12,1 %)všeobecných sester. „potřeba být milován, obdivován“ vypsaly 2 všeobecné sestry (4,8 %).

36

60 50 40 30 20 10 0 1

2

3

4

Graf 9 Množství pacientů na jednu sestru v ošetřovatelské péči Graf 9 znázorňuje odpovědi na otázku č. 9 „Kolik pacientů má převážně jedna sestra v ošetřovatelské péči na Vašem oddělení“. Nadpoloviční většina odpovědí byli „3“ pacienti, tuto odpověď volilo 48 všeobecných sester (64 %), druhou nejpočetnější skupinou byla odpověď „jiná, prosím uveďte, kde 18 všeobecných sester (24 %) vypsalo číslo „4“. 9 všeobecných sester (12 %) uvedlo možnost „2“. Odpovědi „1“ nebyla v žádném zastoupení.

37

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 Automaticky pečuji o psychosociální a duchovní potřeby bez záznamu do ošetřovatelské dokumentace Nepečuji a psychosociální potřeby a duchovní potřeby, péče se omezuje pouze na biologické potřeby Na pracovišti používáme předdefinovaný ošetřovatelský proces, sestra pouze označí vhodné diagnózy, cíle a plán Zjištěné psychosociální a duchovní potřeby zeznamenávám do ošetřovatelského procesu a provedu intervence k dosažení žádoucího výsledku

Graf 10 Postup při uspokojování biopsychosociálních a duchovních potřeb Otázka č. 10 „Označte postup, který je vám nejbližší, při uspokojování biopsychosociálních a duchovních potřeb u pacienta o kterého pečujete“ uvádí graf 10. Odpověď „automaticky pečuji o psychosociální a duchovní potřeby bez záznamu do dokumentace“ uvedlo 40 všeobecných sester (53,3 %). Odpověď „zjištěné psychosociální a duchovní potřeby zaznamenávám do ošetřovatelského procesu a provedu intervence k dosažení žádoucího výsledu“ uvedlo 16 všeobecných sester (21,3 %). 14 všeobecných sester (18,6 %) uvedlo odpověď „na pracovišti, používáme předdefinovaný ošetřovatelský proces, sestra pouze označí vhodné diagnózy, cíle a plán“. Oproti tomu 5 všeobecných sester (6,6 %) uvedlo odpověď „nepečuji o psychosociální a duchovní potřeby, péče se omezuje pouze na biologické potřeby“.

38

50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 Psycholog

Kněz, kaple

Pastorační sestra

Sociální pracovník

Nemám informace

Graf 11 Využívání nabízených služeb Graf 11 označuje odpovědi na otázku č. 11 v dotazníku „Označte, které z nabízených nápomocných služeb využíváte při uspokojování biopsychosociální a duchovních potřeb“. Nadpoloviční většina všeobecných sester uvedla „psycholog“ 45 (60 %) všeobecných sester. 20 (26,6 %) všeobecných sester uvedlo „kněz, kaple“. 14 (18,6 %) všeobecných sester uvedlo „sociální pracovník“. 10 (13,3 %) všeobecných sester uvedlo možnost předdefinované odpovědi „nemám informace“. „pastorační sestra“ nebyla zastoupení.

39

70 60 50 40 30 20 10 0 Ano, až do propuštění Ne, každá směna jiný pacient

Většínou ano, ale ne 5-směn stejný pacient, vždy poté střídání

Graf 12 Posouzení péče o stejného pacienta Graf 12 zobrazuje odpovědi na otázku č. 12 „Pečujete o stejného pacienta po celou dobu jeho hospitalizace“. 58 všeobecných sester (77,3 %) uvedlo možnost odpovědi „ ne, každá směna jiný pacient“. Pouze 12 všeobecných sester (16 %) uvedlo „ano, až do propuštění“, 5 všeobecných sester zvolilo „jiné, prosím, uveďte“ 4 (5,3 %) z nich vypsaly „většinou ano, ale ne vždy“, 1 vypsala „5 směn stejný pacient, poté střídání“.

40

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 Estetické potřeby

Potřeba uznání a sebeúcty

Biologické potřeby

Potřeba Potřeba seberealizace sounáležitosti a lásky

Nižší vzdělání

Kognitivní potřeba

Potřeba jistoty a bezpečí

Vyšší vzdělání

Graf 13 Posouzení chronologie jednotlivých potřeb Otázka č. 13 „Seřaďte chronologicky jednotlivé potřeby dle jejich důležitosti“ je obsažena v grafu 13. Zde měly všeobecné sestry možnost seřadit dané potřeby dle jejich důležitosti. Z celkového počtu 41 všeobecných sester vyplývá, že 27 respondentek s „vyšším“ vzděláním uvedlo na první místo potřeby biologické potřeby (65,8 %). Potřebu jistotu a bezpečí zařadilo správně na druhé místo 5 všeobecné sestry (12,1 %), 2(4,8 %) všeobecné sestry na třetí místo správně zařadily, potřebu sounáležitosti. 2(4,8 %) všeobecné sestry řadí potřebu uznání na čtvrté místo v žebříčku důležitosti. Kognitivní potřeby na páté místo zařadila, pouhá 1 všeobecná sestra. Potřeby estetické zařadily na šesté místo v žebříčku důležitosti 2 (4,8 %)všeobecné sestry. Potřebu seberealizace zařadili na šesté místo v žebříčku důležitosti 2 (4,8 %) všeobecné sestry. Sestry s „vyšším“ vzděláním seřadily Maslowovu hiearchii potřeb nesprávně ve dvou případech. Z celkového počtu sester s „nižším“ vzděláním 34 všeobecných sester, 13 (38,2 %) všeobecných sester zařadilo potřebu biologickou na první místo v žebříčku hodnot. Potřebu jistoty a bezpečí zařadilo 6 (17,6 %) všeobecných sester na druhé místo. Potřebu sounáležitosti zařadili pouhé 2 (5,8 %) všeobecné sestry správně na třetí místo. Potřebu uznání a sebeúcty zařadily na čtvrté místo pouze 4 (11,7 %) všeobecné sestry. Kognitivní potřeba byla 5 (14,7 %) všeobecnými sestrami zařazena na páté místo v žebříčku důležitosti. Estetickou potřebu na šesté místo správně zařadily pouze 2 (5,8 %) všeobecné sestry. Potřeba seberealizace byla zařazena pouze 2 (5,8 %) všeobecnými

41

sestrami na sedmé místo. Sestry s „nižším“ vzděláním nesprávně seřadily žebříček potřeb celkem ve čtyřech případech.

42

10 Diskuze Pro vyhodnocení výsledků dotazníkového šetření jsme získala z celkového počtu 75 dotazníků dostatek informací pro zhodnocení tří stanovaných hypotéz. První tři otázky v dotazníku, které měly význam identifikačního charakteru. Vyplývá, že průzkumným vzorkem se staly všeobecné sestry pracujících v intenzivních oborech do 5 - ti let, převážnou většinou byly sestry s „vyšším“ vzděláním, ve věkové kategorii 31 - 45 let. Hypotéza č. 1 Předpokládám, že sestry s vyšším vzděláním efektivněji uspokojují biopsychosociální a duchovní potřeby než sestry se středoškolským vzděláním. K této hypotéze se vztahují otázky v dotazníku č. 4, 5, 8, 13. Stěžejní k zhodnocení hypotézy č. 1 je otázka č. 13, která je zaměřena na seřazení biopsychosociálních a duchovních potřeb dle jejich důležitosti. Z vyhodnocení otázky č. 13, která zněla: „Seřaďte chronologicky jednotlivé potřeby dle jejich důležitosti“ je patrné že sestry s „vyšším“ vzděláním téměř znají postupnou chronologii potřeb, nesprávně uvedly pouze 2 potřeby. Kognitivní potřebu řadily na vrchol pyramidy a potřebu seberealizace zařadily na páté místo tedy do nesprávného patra. Z vyhodnocení této otázky vyplývá, že sestry, s „vyšším“ vzděláním seřadily potřeby dle jejich důležitosti v téměř správném pořadí, chybovaly pouze ve dvou případech. Oproti tomu sestry s „nižším“ vzděláním uvedly chronologii potřeb v nesprávném pořadí hned ve čtyřech případech. Zaměňovaly potřeby uznání a sebeúcty s potřebami sounáležitosti a lásky a v druhém případě zaměňovaly potřeby estetické s potřebami seberealizace. Což mě přivedlo k závěru, že sestry s „nižším“ vzděláním neznají správnou chronologii potřeb dle Maslowovy pyramidy. Otázka č. 4 se týkala holistického přístupu a zněla: „Holistický přístup je“, zde sestry měly označit jednu ze tří stanovených odpovědí. Vyhodnocení této otázky ukazuje, že sestry s „vyšším“ vzděláním vědí co je holistický přístup, nadpoloviční většina respondentek uvedla správnou odpověď. Všeobecné sestry s „nižším“ vzděláním, neznají pojem holistický přístup, nadpoloviční většina uvedla nesprávnou možnost odpovědi. Jedna sestra dokonce uvedla že „se zaměřuje na péči o člověka sama sebe“.

43

Vyhodnocení otázky č. 5 „Jaký způsobem zjišťuje psychosociální potřeby“. Tato otázka byla pro hypotézu doplňující, chtěla jsem zjistit, jaký důraz kladou obě skupiny všeobecných sester na sběr informací. Chtěla jsem zjistit, která z uvedených metod pro ně jsou nejdůležitější a nejpoužívanější. Intenzivní ošetřovatelství má svá specifika, ve smyslu kvantitativní a kvalitativních poruch vědomí u pacienta, proto sběr informací může být stěžejním. Všeobecné sestry s „nižším“ vzděláním uváděly, že nejčastěji zjišťují psychosociální potřeby „od rodiny pacienta“, „pozorováním“ či „z dokumentace“. Sestry s „vyšším“ vzděláním nejčetněji uváděly „rozhovorem“ a „pozorováním“. Lze říci, že sestry s „nižším“ vzděláním dávaly větší důraz na sběr informací „od rodiny pacienta“. Pacienti na jednotkách intenzivní péče mají změněné či ovlivnění vědomí. Tyto stavy úzce souvisejí i se stanovenou diagnózou. Například pacient hospitalizovaný na neurologické jednotce intenzivní péče je vlivem prodělané cévní mozkové příhodě, neschopen dostatečně mluvit. Sestra, nemůže s pacientem verbálně komunikovat, a

proto není schopna odebrat validní informace pro

ošetřovatelskou anamnézu. Na rozdíl od sester s „vyšším“ vzděláním, které si tuto skutečnost neuvědomily, a odpovídaly „rozhovorem“. Rozhovor, také považuji za jednu z častých a snazších metod sběru informací. Ovšem u hospitalizovaného pacienta na jednotkách intenzivní péče, tak jak uvádím, tento výběr odpovědi v dotazníku, je nesnadný. Sestry v intenzivní péči by měly využívat všech typu možných sběru informací. Hypotéza č. 1 byla potvrzena Hypotéza č. 2 Předpokládám, že více jak polovina oslovených respondentek zajišťuje biologické potřeby více, než potřeby duchovní. K druhé stanovené hypotéze se vztahují otázky v dotazníku č. 7, 10, 11. Nejdůležitější pro zhodnocení hypotézy č. 2 byla otázka v dotazníku č. 10. Kde měly všeobecné sestry z nabízených postupů označit jednu odpověď. Zněla „Označte, postup, který je Vám nejbližší, při uspokojování biopsychosociálních a duchovních potřeb u pacienta o kterého pečujete“ 40 (53,3 %) všeobecných sester, což je nadpoloviční většina uvedla, že „automaticky pečují o psychosociální a duchovní potřeby a nepíší žádný záznam“. Skutečnost je ovšem jiná, psychosociální a duchovní potřeby mají možnost sestry zaznamenat do ošetřovatelské anamnézy, taktéž jsou k dispozici potencionální a 44

aktuální diagnózy, pro dostatečné saturování biopsychosociálních a duchovních potřeb. Překvapujícím se pro mě stal fakt, že pouze 16 (21,3 %) všeobecných sester, zvolilo správnou odpověď „zjištěné psychosociální a duchovní potřeby zaznamenávám do ošetřovatelského procesu a provedu intervence k dosažení žádoucího výsledku“. Z vyhodnocení průzkumného šetření otázky č. 10 vyplývá, že sestry neznají postup při uspokojování biopsychosociálních a duchovních potřeb. Zhodnocení otázky č. 7 „Ohodnoťte péči o duchovní potřeby“ vypovídá o tom aby, sestry samy sebe zhodnotily, jak pečují o duchovní potřeby. Všeobecné sestry měly číslovat od 1 do 5, přičemž 1 plnila funkci plně spokojen/a, číslo 5 plnilo funkci nespokojen/a vůbec. Převážná většina respondentek uvedlo číslo „3“. Což vypovídá o hodnotě ani spokojen/a, ani nespokojen/a. Otázka č. 11 „Označte, které z nabízených nápomocných služeb využíváte při uspokojování biopsychosociální a duchovních potřeb“. Zde měly sestry uvést jednu z nabízených možností, mezi kterými byla možnost kněze, pastorační sestry. Nadpoloviční většina což je 45 (60 %) všeobecných sester odpověděla, že poskytuje pouze „psychologa“. Pouhých 20 (26,6 %) všeobecných sester uvedlo „kněze, kaple“. Hypotéza č. 2 se potvrdila. Hypotéza č. 3 Předpokládám, že více jak 60 % sester uvede časovou tíseň při uspokojování potřeb. Třetí hypotézy se týkají otázky v dotazníku č. 6, 9, 12. Zásadní otázkou, pro ověření mnou stanovené hypotézy byla otázka v dotazníku č. 9 „Kolik pacientů má převážně jedna sestra v ošetřovatelské péči“. O tři pacienty pečuje 48 (64 %) všeobecných sester, až 18 (24 %) všeobecných sester uvádí, že pečuje až o „čtyři“ pacienty. Myslím si, že jestliže má sestra ke každému pacientovi přistupovat komplexně - holisticky, musí také mít dostatečný čas na rozhovory s pacienty a na navázání důvěrného vztahu s nimi. Proto také čtyři ale i tři pacienti jsou pro sestru již přítěž a může se stát, že sestra plní pouze ordinace lékaře. Otázka č. 6 „Uveďte nejčastější příčinu, která vede k neuspokojení potřeb pacienta“. Nadpoloviční většina, 61 (42,6 %) všeobecných sester uvedla

„zatěžuje

nás

administrativa“.

Druhá

nejčastěji

zmiňovaná

odpověď

všeobecných sester byla „měření teplot v lednicích“ ostatní odpovědi byly v menším zastoupení.

45

Otázka č. 12 „Pečujete o stejného pacienta po celou dobu jeho hospitalizace“. Možnost odpovědi „ne“ uvedlo 58 (77,3 %) všeobecných sester, pouze 18 (16 %) všeobecných sester uvedlo „ano, až do propuštění“, 5 všeobecných sester uvedlo svoji vlastní odpověď. 4 všeobecné sestry vypsaly „většinou ano, ale ne vždy“, 1 všeobecná sestra uvedla „5 směn stejný pacient, poté střídání“. Myslím si, že vhodným postupem je zavedení primárních sester. Jak z průzkumné části mé bakalářské práci vyplývá, tento systém ošetřovatelské péče se provozuje, pouze na některých odděleních. Systém primárních sester je velmi vhodný a snižuje možnou ztrátu důležitých informací ohledně pacienta při předávání směn. Bylo by dobré, aby se staniční sestry zasadily o zprovoznění tohoto ošetřovatelského systému na všech odděleních. Z celkového rozboru všech zhodnocených otázek, poukazuji na skutečnost, že sestry jsou zbytečně přetěžovány. Prostřednictvím evidence laboratorních výsledků do papírové dokumentace, které jsou již i v elektronické podobě, ale i měření teplot v lednicích, jejich častým odmrazováním. Další časově zatěžující skutečností je, že sestry musí chronologicky rovnat chorobopisy propuštěných pacientů. Prováděním denních, týdenních a nočních úklidových harmonogramů, by staniční sestry mohly delegovat ošetřovatelkám a sanitářkám. Sestry nepečují po celou dobu hospitalizace o stejného pacienta. Již vytvořený vztah mezi sestrou a pacientem se zbytečně rozbíjí množstvím pacientů, výše zmiňovaným nezavedeným systémem primárních sester, uvedenou časovou tísní v podobě administrace. Hypotéza č. 3 byla potvrzena

46

10.1 Porovnání výsledků průzkumu s výsledky jiných autorů V této kapitole bych se ráda zaměřila na skupinu „nižších“ zdravotnických pracovníků, kterých bylo 34 (45,3 %). V průzkumné části neobstály nejlépe v hierarchii biopsychosociálních a duchovních potřeb. S tvrzením dle Slezákové (2012), která uvádí, že na jednotce intenzivní péče mají oprávnění pracovat sestry pouze s bakalářským, magisterským vzděláním či diplomové všeobecné sestry, mohu jen souhlasit. Zpracováním této bakalářské práce a jsem dospěla ke skutečnosti, že 41 (54,6 %) všeobecných sester s „vyšším“ vzděláním umí efektivně uspokojovat všechny biopsychosociální a duchovní potřeby. Efektivnost spatřuji právě v tom, že teorii umí implementovat do praxe. Umí pečovat o pacienta v holistickém pojetí moderního ošetřovatelství. V bakalářské práci jsem také zjišťovala, o kolik pacientů průměrně pečují sestry na jednotkách intenzivní péče, a zda zůstávají v jejich péči, po celou dobu hospitalizace. O tři pacienty za směnu pečuje až 48 (64 %) všeobecných sester což je nadpoloviční většina. Pouze 18 (24 %) všeobecných sester uvedlo, že pečují až o čtyři pacienty. Po celou dobu hospitalizace pacienta, pečuje o stejnou skupinu pacientů pouhých 12 (16 %) všeobecných sester. Nadpoloviční většina všeobecných sester střídá přidělenou skupinu pacientů. Tak jak uvádí Plevová ve své knize „skupina pacientů, nemusí být každý den stejná, rozdělení pracovníků se provádí při každém začátku směny a je v kompetenci staniční, vrchní sestry. Výhodou této metody je přehlednost poskytované ošetřovatelské péče, komplexní pohled na pacienta a možnost pevnější vazby mezi všeobecnou sestrou a danými pacienty.“ (Plevová, 2011, str. 79) Tak jak všechno má své výhody, tak má i své nevýhody, které také Plevová uvádí. Jednou z problémů může být při změnách skupin pacientů špatné předávání informací, nebo i může dojít ke ztrátě důležitých dat. Vše se odvíjí od neefektivní komunikace. Může dojít k vytracení kontinuální péče o pacienta. Neopomíjí i ten fakt, že záleží na charakteru osobnosti jednotlivých sester. Myslím si, že na jednotkách intenzivní péče nejen záleží na osobnosti jednotlivých sester, ale také i na znalostech a na sociální inteligenci. Má - li sestra ke každému pacientovi přistupovat komplexně - holisticky, musí také mít dostatečný čas na rozhovory s pacienty a na navázání důvěrného vztahu s nimi. Proto také čtyři, ale i tři pacienti jsou pro sestru již velká skupina pacientů a může 47

se stát, že sestra plní pouze ordinace lékaře. Tak jak uvedly v průzkumném šetření, že je nejvíce od pacienta odpoutává mnoho úklidových a administrativních prací, kterých uvedla až nadpoloviční většina všeobecných sester. V tomto případě se také ztotožňuji s autorkou Plevová (2011), která uvádí, že komplexnost péče o pacienta vidí v týmovosti od sanitářů až po dobrovolníky. Vrchní a staniční sestry by mohly lépe delegovat, určité úkoly na ostatní pracovníky a tím by došlo k odlehčení časové zátěže všeobecných sester. Tento problém řeším návrhu a doporučení pro praxi. Dále musím souhlasit i s tvrzením Gulášové (2005) která popisuje vhodné charakterové vlastnosti jednotlivých sester pracujících na jednotkách intenzivní péče. Kromě vhodných osobnostních předpokladů by měla sestra umět pracovat v kolektivu. Tato týmová práce zvyšuje efektivnost a schopnost řešit různě složité úlohy.

48

11 Návrh řešení a doporučení pro praxi Z výsledku průzkumu, lze poukázat na několik skutečností. Je možné, že právě jejich odstraněním by se mohla výrazně zvýšit kvalita poskytované péče. Případně by to mohl být návrh změn a preventivních opatření. Poměrně významným problémem se ukázala neznalost sester v hodnotovém systému potřeb. Sestry měly zařadit dle důležitosti jednotlivé potřeby. Nejčastější chybou byla záměna potřeb sounáležitosti a lásky a potřeba uznání a sebeúcty. Další potřebou, která byla zaměňována, byla potřeba estetická s potřebou seberealizace. Potřeby nečlení a umísťují je do jednoho patra a to patra základního. Tím, že neznají všechny potřeby, nedokáží je chronologicky uspokojovat. Je dobré mít na vědomí, že profese všeobecné sestry patří do skupiny pomáhajících profesí. Víme že, je to náročné povolání, po stránce psychické, ale i fyzické. Přesto by sestry svojí profesionální zdatnost, měly lépe uplatňovat v ošetřovatelské péči a být pacientovi oporou. Podporovat ho nejen při léčbě, ale i při rekonvalescenci. Uplatňovat individuální, celistvý přístup k jednotlivému člověku. Základním kamenem je nejen výborná znalost všech pacientových potřeb, ale i umění

naslouchat,

zpětná

vazba,

empatie

a

podobně.

Navrhuji

celému

ošetřovatelskému týmu na jednotkách intenzivní péče, podrobnější metodický pokyn jak efektivně vyhledávat a následně uspokojovat všechny biopsychosociální a duchovní potřeby. Vycházela bych z pyramidy potřeb, kde by byly podrobně popsány všechny potřeby, s návrhy a intervencemi. Také bych zde volila prostor pro modelové situace, se kterými se sestra může v intenzivní péči u pacienta setkat. Musíme si uvědomit, že práce na jednotkách intenzivní péče je vysoce náročná v celém ošetřovatelském procesu. Dalším návrhem, který vychází z průzkumného šetření bakalářské práce je efektivní delegování úkolů na celý ošetřovatelský tým. Vycházím z výpovědí všeobecných sester kde, až nadpoloviční většina uvedla, že je nejvíce od pacienta odpoutává mnoho úklidových a administrativních prací. Například uváděly, že mnoho času stráví nad evidování laboratorních výsledků v tištěné formě, ač už jsou i v elektronické podobě. Další časovou zátěží bylo rozmrazování lednic. Jelikož jsou vypracované denní a noční harmonogramy prací pro sestry, vrchní a staniční sestry by mohly lépe delegovat úkoly na sanitáře, pomocný personál a další personál v týmu. Navrhuji při společných provozních schůzí prodiskutovat tuto vzniklou skutečnost. Ráda poskytnu výsledky 49

bakalářské práce vedoucím pracovníkům k zamyšlení. Navrhuji delegovat některé úkoly i na dokumentační sestru, nebo některé denní práce přesunout na noční směnu. Samozřejmě s ohledem na noční klid pacientů. Navrhují minimálně jednou za rok supervizi pro pracovníky na jednotkách intenzivní péče. Supervize je skupinová terapie vedena jedním nezávislým supervizorem a mezi 10 - ti účastníky. Předem je zvoleno téma, které se ve skupině rozebírá. Výhoda této metody je že supervizor nesmí rozhovory zneužít. Ve zrodu, je v naší nemocnici možnost využití „peer“ pracovníka, je to také jedna z možností individuálních psychologických rozhovorů. Tato metoda se hodí pouze pro jednu sestru a „peer“ pracovníka. U všech těchto metod se dá problém rozebrat, dají se poskytnout návrhy možností a řešení. V nemocnicích se také využívá Bálintovských skupin. Je to obdoba supervize. Vždy je potřeba méně účastníků, navrhne se daný problém a všichni ostatní dodávají své názory. Při předávání pacientů, není čas důkladně rozebrat vzniklé problémy jak ze strany sester, tak ze strany pacienta. Dalo by se předejít a zamezit možným poškozením pacienta, ale i sestry.

50

12 Závěr Ve své bakalářské práci jsem se zabývala potřebami pacientů hospitalizovaných na jednotkách intenzivní péče, s ohledem na holistické pojetí člověka po stránce biopsychosociální a duchovní. Cíl práce, který jsem si stanovila, byl zjistit pohled sester na holistický přístup k pacientovi na jednotkách intenzivní péče. V teoretické části jsem se zabývala potřebami pacientů na jednotkách intenzivní péče, vymezila pojem holismus, vysvětlila jsem i systém poskytování ošetřovatelské péče. V praktické části, jsem prostřednictvím mnou vytvořeného dotazníku zjišťovala stupeň uspokojování potřeb, způsob uspokojování, ale i možnosti jakých nápomocných skupin sestry využívají. Ke sběru dat jsem použila metodu anonymního dotazníku. Vyhodnocením dat jsem získala dostatek informací k zhotovení tří stanovených hypotéz, které jsou součástí praktické části. Výsledky průzkumu, který jsem prováděla na jednotkách intenzivní péče Nemocnice Jihlava, jsou pro mě v některých bodech překvapivé a jiné dopadly dle mých domněnek a předpokladů. Všechny tři hypotézy byly potvrzeny. Na základě zjištěných výsledků, jsem navrhla systém kroků, které by mohly přispět, ke zvýšení kvality poskytované péče. Zpracováním této bakalářské práce se mi stalo přínosem, jak v oblasti osobní ale i v pracovní sféře. Ujasnila jsem si řadu skutečností, mám informace, jakým způsobem se pracuje na ostatních jednotkách intenzivní péče. Prostřednictví této práce jsme se setkala i s neochotou ze stran sester vyplnit dotazníky a degradování těchto průzkumných prací. Poznala jsem, že nezáleží na tom jaké má sestra vzdělání, aby dostatečně uspokojovala všechny potřeby pacienta. Z velké části závisí na osobnosti sestry, na její všímavosti, vštípivosti ale i ochotě něco ze sebe pacientovi předat a sdílet s ním svůj drahocenný čas. Jsem si dobře vědoma toho, že by v praxi mělo docházet k úzké spolupráci v multidisciplinárním týmu a k efektivnějšímu využívání teoretických poznatků o potřebách z holistického hlediska. Sestry v praxi by si měly uvědomit, že pracují v dynamicky se rozvíjejícím oboru, neustrnout v jedné pozici a neposkytovat pouze rutinní služby, protože jen tak mohou pochopit souvislosti mezi pacientem a jeho potřebami a pochopit individualitu každého pacienta.

51

Seznam použité literatury GULÁŠOVÁ, I. Adaptácia pacienta na zmeneny zdravotný stava na hospitalizáciu. Kontakt 2005. ISSN 1212-4117 FARKAŠOVÁ, D. Ošetřovatelství - teorie. 1. české vyd. Martin: Osveta, 2006. ISBN 80-806-3227-8. FARKAŠOVÁ, D. Výzkum v ošetřovatelství. 1. české vyd. Martin: Osveta, 2006. 211 s. ISBN 80-806-3229-4. GURKOVÁ, E. Hodnocení kvality života: pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 223 s. ISBN 978-802-4736-259. HEŘMANOVÁ, J. Etika v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. 200 s. ISBN 978-802-4734-699. CHLOUBOVÁ, H. Vyšší psychosociální potřeby nemocných - vztahové potřeby. Základní potřeby člověka. Osobní rádce zdravotní sestry. 2004. č. 6 4/15.2.4, 14 s. ISSN 1214 - 0074. JANÁČKOVÁ, L., WEISS P. Komunikace ve zdravotnické péči. Praha: Portál, 2008. 121 s. ISBN 978-807-3674-779. JANÍKOVÁ, E., ZELENÍKOVÁ, R. Ošetřovatelská péče v chirurgii: pro bakalářské a magisterské studium. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. 150 s. ISBN 978-802-4744-124. KAPOUNOVÁ, G. Psychologie osobnosti. Vyd. 5., rozš., Grada Publishing 1. Praha: Grada, 2007. 196 s. ISBN 978-802-4718-309. KELNAROVÁ, J. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty - 1. ročník. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 155 s. ISBN 978-802-4728-308. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 1.vyd. Praha: Portál, 2001. 279 s. ISBN 80717-8551-2. KUTNOHORSKÁ, J. Etika v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 163 s. ISBN 978-802-4720-692.

52

KUTNOHORSKÁ, J. Výzkum v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 175 s. ISBN 978-802-4727-134. KUTNOHORSKÁ, J., CICHÁ, M. a GOLDMANN, R. Etika pro zdravotně sociální pracovníky: pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 189 s. ISBN 978-802-4738-437. MASTILIAKOVÁ, D. Holistické přístupy v péči o zdraví. Vyd. 2., nezměn. V Brně: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2007. 164 s. ISBN 978-807-0134-573. MASTILIAKOVÁ, D. Posuzování stavu zdraví a ošetřovatelská diagnostika v moderní ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2014. 192 s. 192 s. ISBN 978-802-4753-768. MASTILIAKOVÁ, D. Úvod do ošetřovatelství: systémový přístup. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 187 s. ISBN 80-246-0429-9. MASTILIAKOVÁ, D., ROZSYPALOVÁ, M. a MELLANOVÁ A. Úvod do ošetřovatelství: systémový přístup. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001. 160 s. ISBN 80246-0428-0. MIKŠOVÁ, Z. Kapitoly z ošetřovatelské péče 1. Aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2006. 248 s. ISBN 80-247-1442-6. PLAMÍNEK, J. Tajemství motivace: jak zařídit, aby pro vás lidé rádi pracovali. 2., dopl. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. 127 s. ISBN 978-80-247-3447-7. PLEVOVÁ, I. Management v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. 223 s. ISBN 978-802-4738-710. PLEVOVÁ, I. Ošetřovatelství II. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 223 s. ISBN 978-80-2473558-0. PLEVOVÁ, I., BUŽGOVÁ, R. Ošetřovatelství I. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 155 s. ISBN 978-802-4735-573. ROKYTA, R. Bolest a jak s ní zacházet: učebnice pro nelékařské zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 87 s. ISBN 978-802-4730-127.

53

ŘÍČAN, P. Psychologie osobnosti. Vyd. 5., rozš., Grada Publishing 1. Praha: Grada, 2007. 132 s. ISBN 978-802-4711-744. ŠAMÁNKOVÁ, M. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském procesu. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 134 s. ISBN 978-802-4732-237. ŠPIRUDOVÁ, L. Multikulturní ošetřovatelství 2. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 188 s. ISBN 80-247-1213-X. TRACHTOVÁ, E. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno: IDVPZ, 2001. 185 s. ISBN 80-701-3324-4. TRACHTOVÁ, E., MASTILIAKOVÁ, D. a FOJTOVÁ, G. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Vyd. 2., nezměn. V Brně: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2001. 185 s. ISBN 80-701-3324-4. TRACHTOVÁ, E., TREJTNAROVÁ, G. a MASTILIAKOVÁ, D. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Vyd. 3., nezměn. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2013. 220 s. ISBN 978-807-0135-532. VYTEJČKOVÁ, R. Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné I: obecná část. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 143 s. ISBN 978-802-4734-194. ZACHAROVÁ, E., ŠIMÍČKOVÁ - ČÍŽKOVÁ, J. a GOLDMANN, R. Základy psychologie pro zdravotnické obory: pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 167 s. ISBN 978-802-4740-621.

54

Seznam a grafů Graf 1 Uveďte prosím, jak dlouho pracujete v intenzivních oborech? Graf 2 Uveďte vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Graf 3 Váš věk? Graf 4 Holistický přístup je? (označte nejvýstižnější definici) Graf 5 Jakým způsobem zjišťujete psychosociální potřeby? Graf 6 Uveďte podle Vás, nejčastější příčinu, která vede k neuspokojování potřeb pacienta? Graf 7 Ohodnoťte péči o duchovní potřeby na Vašem oddělení? Graf 8 Uveďte nejčastější vyšší psychosociální potřeby, které na Vašem oddělení diagnostikujete? Graf 9 Kolik pacientů má převážně jedna sestra v ošetřovatelské péči na Vašem oddělení? Graf 10 Označte postup, který je Vám nejbližší, při uspokojování biopsychosociálních a duchovních potřeb u pacienta o kterého pečujete? Graf 11 Prosím označte, které ze zmiňovaných služeb na Vašem oddělení využíváte? Graf 12 Pečujete o stejného pacienta po celou dobu jeho hospitalizace? Graf 13 Seřaďte chronologicky jednotlivé potřeby dle jejich důležitosti.

Seznam tabulek Tabulka 1 Množství sester s „vyšším“ a „nižším“ vzděláním.

55

Seznam použitých zkratek FLACC

skórovací systém bolestí

INT JIP

interní jednotka intenzivní péče

INF JIP

infekční jednotka intenzivní péče

CHI JIP

chirurgická jednotka intenzivní péče

NEU JIP

neurologická jednotka intenzivní péče

56

Seznam příloh Příloha č. 1: Biopsychosociální model nemoci Příloha č. 2: Dům životních potřeb Příloha č. 3: Maslowova hiearchie potřeb Příloha č. 4: Nocicepce Příloha č. 5: Vizuální analogová škála Příloha č. 6: FLACC škála Příloha č. 7: Žádost o umožnění průzkumu Příloha č. 8: Dotazník

¨

57