VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Edukační úloha všeobecné sestry v prevenci hypertenze Bakalářská práce
Autor: Pavla Nevečeřalová Vedoucí práce: doc. PhDr. Lada Cetlová, PhD. Jihlava 2016
Abstrakt Bakalářská práce na téma „Edukační úloha všeobecné sestry v prevenci hypertenze“ je rozdělena na část teoretickou a výzkumnou. Teoretická část zahrnuje informace o krevním tlaku, hypertenzi, její diagnostice, možných komplikacích a léčbě, zvláště nefarmakologické. Poslední část je věnována edukaci. Ve výzkumné části jsou výsledky dotazníkového šetření kvantitativního výzkumu zpracovány pomocí grafů. V diskuzi porovnávám výsledky výzkumu se stanovenými hypotézami.
Klíčová slova Krevní tlak, hypertenze, prevence, edukace
Abstract The topic of my bachelor thesis is „The educational role of nurses in the prevention of hypertension“ it is divided into theoretical and experimental. The theoretical part includes information on blood pressure, hypertension, its diagnosis, possible complications and treatment, especially non-pharmacological. The last section is devoted to education. In the research section of the questionnaire quantitative research processed using tables and graphs. In the discussion I compare research results with established hypotheses.
Key words Blood pressure, hypertension, prevention, education
Velice ráda bych poděkovala vedoucí bakalářské práce paní doc. PhDr. Ladě Cetlové, PhD. za odborné vedení, ochotu, strávený čas a cenné rady, které mi poskytovala po celou dobu zpracování práce. Dále bych chtěla poděkovat zdravotnickému personálu, který se mnou spolupracoval a ochotně vyplnil dotazník. Na závěr bych ráda poděkovala rodině za pochopení a psychickou podporu, kterou mi věnovali po celou dobu studia.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis
Obsah Úvod ................................................................................................................................. 8 1
Teoretická část ......................................................................................................... 9 1.1
Krevní tlak (TK) ................................................................................................. 9
1.2
Měření krevního tlaku ...................................................................................... 10
1.2.1
Měření TK v ordinaci ............................................................................... 10
1.2.2
Domácí měření TK .................................................................................. 10
1.2.3
Ambulantní 24 hodinové měření ............................................................. 11
1.3
Hodnocení krevního tlaku ................................................................................ 11
1.4
Definice hypertenze ......................................................................................... 12
1.5
Výskyt .............................................................................................................. 12
1.6
Etiologie ........................................................................................................... 12
1.7
Neovlivnitelné faktory ..................................................................................... 13
1.8
Faktory zevního prostředí ................................................................................ 13
1.9
Klinický obraz .................................................................................................. 16
1.10
Diagnostika ...................................................................................................... 16
1.11
Léčba hypertenze ............................................................................................. 18
1.11.1
Nefarmakologická léčba ........................................................................... 18
1.11.2
Farmakologická léčba ............................................................................... 22
1.12
Edukace ............................................................................................................ 23
1.12.1 Edukační fáze ............................................................................................. 25 1.12.2 Metody edukace.......................................................................................... 25 1.12.3 Role edukátorky.......................................................................................... 26 2
Výzkumná část ....................................................................................................... 27 2.1
Cíl výzkumu a hypotézy................................................................................... 27
2.2
Metodika výzkumu........................................................................................... 27
2.3
Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ......................... 27
2.4
Průběh výzkumu............................................................................................... 28
6
2.5
Zpracování získaných dat ................................................................................. 28
2.6
Výsledky výzkumu........................................................................................... 29
2.7
Diskuze............................................................................................................. 41
2.8
Návrh řešení a doporučení pro praxi ................................................................ 45
Závěr .............................................................................................................................. 47 Seznam použité literatury ............................................................................................... 49 Seznam zkratek ............................................................................................................... 52 Seznam tabulek ............................................................................................................... 53 Seznam grafů .................................................................................................................. 53 Seznam příloh ................................................................................................................. 54
7
Úvod Tématem mé bakalářské práce je „Edukační úloha všeobecné sestry v prevenci hypertenze.“, důvodem zvolení tohoto tématu bylo zjistit, zda všeobecné sestry, které denně svým pacientům měří krevní tlak, mají dostatek času a teoretických znalostí pro správné poučení pacientů v prevenci vysokého tlaku. V dnešní době přibývá stále více kardiovaskulárních onemocnění, kdy hypertenze patří mezi nejčastější chorobu. Jednou z příčin je dnešní uspěchaná doba, kdy lidé nemají sami na sebe čas a tím spíše nehledí na zdravý životní styl, který by se měl skládat ze správné životosprávy, vyhýbat se stresovým situacím, zařazením pohybových aktivit a mnoha dalších faktorů. Samozřejmě hrají i velkou roli genetické dispozice, věk i pohlaví. Proto by i mladí lidé měli myslet na své zdraví a nemyslet si, že hypertenze je pouze nemoc lidí ve starším věku. Důležité je brát v úvahu všechny možné faktory, které se dají ovlivnit. Dále i se souvisejícím stárnutím populace roste výskyt těchto onemocnění, proto se také v mé práci zabývám, aby sestry, které mají k těmto pacientům nejblíže, správně edukovaly a podporovaly pacienty v preventivních opatřeních. Bakalářská práce se skládá z části teoretické a výzkumné. Teoretická část je zaměřena komplexně na arteriální hypertenzi a edukaci. Zpočátku se zaměřuji na pojem krevní tlak, dále na správné měření krevního tlaku a jeho hodnocení. Poté následuje samotný rozbor hypertenze, její výskyt, etiologie, přes neovlivnitelné faktory a rozbor faktorů zevního prostředí, v neposlední řadě klinický obraz, diagnostika a léčba hypertenze. Poslední část práce věnuji edukaci. Výzkumnou část věnuji dotazníkovému šetření. Zde je popsána metodika výzkumu, jeho průběh a dále vyhodnocení získaných dat od respondentů. V závěru práce se nachází diskuze a doporučení pro praxi.
8
1
Teoretická část
1.1
Tlak krevní (TK)
Síla, proti cévní stěně, která je vyvíjena krví. Výši krevního tlaku určuje výkon pumpy (srdce), ten se stanovuje podle množství krve, které srdce přečerpá nejčastěji za minutu (tzv. minutový srdeční výdej). Čím je vyšší výdej, tím je vyšší krevní tlak. Dále závisí na odporu cévního řečiště. Čím užší budou cévy, tím větší bude srdce překonávat odpor. Hodnota TK se udává v mmHg (Jedlička, 2007). Krevní tlak je nejvyšší po probuzení a v odpoledních hodinách. Nejnižší je však brzy ráno kolem 3. – 4. hodiny. Krevní tlak se zvyšuje při zátěži (Sovová a kol., 2014). Vypuzovací fáze neboli systola je stav, kdy se okysličená krev dostává ze srdce do tepen a následně do celého těla. Systolický tlak je tedy hodnota naměřená při srdečním stahu (systole). Diastola je fáze plnění srdečních komor neokysličenou krví. Z toho důvodu je diastolický krevní tlak nejnižší hodnota naměřená během srdeční relaxace (diastole) (Sovová, 2008). Termín pulzní krevní tlak, tato hodnota je rozdílem mezi systolickým a diastolickým krevním tlakem. Jako běžná hodnota je udává 50 mmHg. Vysoká hodnota může upozornit na větší riziko pacienta (Sovová a kol., 2014). Na regulaci TK se účastní několik systémů. Jestliže je jejich působení symetrické, udržuje se TK v normě. Centrální a periferní nervový systém patří mezi základní mechanismy regulace TK, dále celá řada hormonů a dalších působků. Sympatický nervový systém patří k autonomním nervům, které nelze vůlí ovlivnit. Zvýšení činnosti sympatiku vede ke zvýšení krevního tlaku. Působky, které vedou k zúžení (konstrikci) cév se jmenují vasokonstrikční a působky, které vedou k rozšíření (dilataci) cév se jmenují vasodilatační. K hypertenzi dochází tím, když dojde ke zvýšení odporu v cévách, to znamená, že převažuje vliv konstrikčních působků (Sovová, 2008).
9
1.2
Měření krevního tlaku
Krevní tlak (arteriální tlak) lze měřit přímo prostřednictvím intraarteriálního katétru. Tato technika je ale nevhodná pro běžnou kontrolu u pacientů. Proto je vhodná nepřímá technika měření pomocí tonometru, který se skládá z manžety a manometru. Manžeta se nafoukne a pomalu se vypouští. Zaznamenáváme tlak, při kterém se objeví a opět mizí zvuky, které jsou produkované průtokem krve tepnou (Korotkovy fenomény). Tato nepřímá metoda je méně přesná než přímá, ale stále je postačující pro diagnostické a terapeutické studie. Dále bude však uplatňována, protože je neinvazivní, finančně levná metoda a jednoduchá. Ovšem i u neinvazivní metody existuje řada chyb a nepřesností (Widimský jr. a kol., 2014).
1.2.1 Měření TK v ordinaci Při měření krevního tlaku se často chybuje. V ordinaci měří pacientovi krevní tlak pouze jednou a u lidí se širším objemem paže se obvykle nepoužije vhodná velikost manžety, což se stává chybou a TK je poté zkreslen. Před měřením TK by měl pacient sedět (být v klidu) alespoň 3 – 5 minut. Tlak by měl být změřen nejméně dvakrát s odstupem několika minut. Měření by mělo být prováděno s paží prodlouženou ve výši srdce. Nafukovací část manžety má být omotána z 80% paže. Vsedě při měření by neměl mít pacient zkřížené nohy v kolenou, protože tato pozice zvyšuje krevní tlak. U pacientů s tzv. syndromem bílého pláště je efekt při měření výraznější, pokud krevní tlak měří lékař než sestra (Táborský a kol., 2015).
1.2.2 Domácí měření TK Domácí měření je vhodné k upřesnění diagnózy. K diagnostice hypertenze je velice využíváno měření TK mimo ordinaci (domácí měření), ať už u pacientů s podezřením na syndrom bílého pláště, dále u pacientů s mírnou hypertenzí 1. stupně nebo u hypertenze v graviditě. Doma by si pacient měl měřit tlak po dobu 7 dní a to ráno i večer dvakrát po sobě s odstupem 1 – 2 minut. Příklad šablony v příloze (Táborský a kol., 2015). Pacienti mohou použít elektronické poloautomatické nebo automatické přístroje. Nevhodné jsou přístroje, které měří tlak na prstech, zápěstí, jsou velmi nepřesné. Pro domácí měření se doporučují pažní tlakoměry, je dobré, aby byla v přístroji paměť, 10
aby mohl pacient zapsat správnou hodnotu. Je nezbytné, aby používaný přístroj měl ověřenou důvěryhodnost a měl by být pravidelně kalibrován. Podle zkušeností se metoda domácího měření osvědčila, umožnila zjistit nadbytečnou léčbu u pacientů s tzv. syndromem bílého pláště (Widimský jr. a kol., 2014).
1.2.3 Ambulantní 24 hodinové měření Monitorování TK je indikováno v případě, pokud je velký rozdíl tlaků naměřených v domácím prostředí a v ordinaci lékaře, dále při obavách noční hypertenze a rozdílnosti TK v nočních hodinách. Při ambulantním měření může pacient konat běžné denní činnosti, ale neměl by dělat fyzicky namáhavé aktivity. Manžeta zůstává omotána okolo paže celý den. Při nafukování manžety by se měl přestat hýbat a paži mít v klidu, nejlépe ve výši srdce. Je nezbytnost měřit TK minimálně každých 30 minut. Hodnoty jsou zaznamenávány do přístroje s pamětí. Přirozeně by měl tlak v noci klesnout alespoň o 10 % (Táborský a kol., 2015).
1.3
Hodnocení krevního tlaku
Standardní hodnoty při měření TK v ordinaci jsou stanoveny do 140/90 mmHg. Naopak hodnoty naměřené při domácím měření se uvádí do 135/85 mmHg přes den a do 125/80 mmHg během celých 24 hodin. V nočních hodinách pouze do 120/70 mmHg. Lékař posuzuje krevní tlak naměřený v ordinaci v kombinaci s ambulantním 24 hodinovým měřením nebo s domácím měřením. Hodnocení lékaře vede k identifikaci čtyř skupin, do kterých může pacient náležet. V první skupině se jedná o normotenzi, pacient má v ordinaci i v domácím měření normální tlak. Ve druhé skupině se nacházejí pacienti s tzv. syndromem bílého pláště, mají tedy normální tlak doma, ale v ordinaci lékaře mají TK zvýšený. Ve třetí skupině už se jedná o nemocné s hypertenzí, mají zvýšený tlak jak doma, tak v ordinaci. A poslední skupina tedy čtvrtá označuje tzv. maskovanou hypertenzi, pacient má zvýšený tlak doma, ale v ordinaci lékaře má TK normální. Označuje se také jako obrácený syndrom bílého pláště. Je to stav, kdy je hypertenze skryta do té doby, než se provede ambulantní (domácí) měření TK (Kölbel a kol., 2011).
11
1.4 „Podle
Definice hypertenze kritérií
WHO/ISH
(World
Health
Organisation/International
Society
of Hypertension) z roku 1999 považujeme za arteriální hypertenzi opakované zvýšení krevního tlaku ≥ 140 mm Hg a/nebo diastolického tlaku ≥ 90 mm Hg, zjištěné alespoň ve 2 ze 3 měření krevního tlaku.“ (Widimský a kol., 2008, s. 19).
1.5
Výskyt
Podle kritérií hodnot krevního tlaku můžeme hypertenzi najít u 5 % osob ve věku 20 – 30 let, u 20 – 30 % osob okolo 40 let, u 30 – 40 % osob ve věku 50 let a až 60 % osob trpí hypertenzí ve věku nad 65 let. Celkově to znamená 1 500 000 lidí trpících vysokým krevním tlakem v České republice. Nárůst je obrazem kornatění cév, které jsou méně pružné. V případě, že pomocí nefarmakologické a farmakologické léčby, se udrží TK v normotenzi, výrazně se tím sníží pravděpodobnost vzniku komplikací (Špinar a kol., 2007).
1.6
Etiologie
Etiopatogenická klasifikace rozeznává primární neboli esenciální hypertenzi, u které neznáme vlastní vyvolávající příčinu. A sekundární hypertenzi, která je důsledkem jiného patologického stavu (např.: endokrinní hypertenze, renální hypertenze, hypertenze v těhotenství, neurogenní příčiny, hypertenze renovaskulární a další). Diagnóza primární hypertenze se stanoví postupným vylučováním sekundární hypertenze, tedy vyloučením jiných onemocnění. V populaci je 90 – 95 % hypertoniků s tzv. esenciální hypertenzí a naproti tomu je pouze 5 – 10 % populace žijící se sekundární hypertenzí. Odlišení těchto dvou hypertenzí je důležité pro následnou léčbu. Při odstranění příčin u sekundární hypertenze, může dojít až k úplnému vymizení hypertenze (Widimský jr. a kol., 2014). Primární hypertenze Esenciální hypertenze začíná většinou mezi 30. – 50. rokem života, nástup bývá pomalý, němý. Také proto se označuje za tzv. „tichý zabiják“, protože ze začátku nemusí působit vůbec žádné potíže. S věkem zpravidla narůstá (Sninčák, 2006).
12
U primární hypertenze není známa příčina. Jsou však známé rizikové faktory, které se podílejí na vzniku onemocnění. Zahrnujeme mezi ně genetické faktory, vliv zevního prostředí, endogenní a regulační mechanismy (Sovová a kol., 2014).
1.7
Neovlivnitelné faktory
Věk Krevní tlak stoupá nepřetržitě s věkem a ve vysokém věku může směřovat ke kolísání tlaku. Systolický tlak roste s věkem na rozdíl od hodnot diastolického tlaku. Stoupání tlaku ve stáří je podmíněno řadou anatomických a funkčních změn v kardiovaskulárním systému. Důležitou rolí ve starším věku je i životní styl. Pohybová aktivita klesá a tím se zvyšují rizika vzniku nadváhy a následně vznik hypertenze (Widimský a kol., 2008). Pohlaví Hypertenze v souvislosti s pohlavím se také liší. U žen stoupá s věkem krevní tlak více než u mužů. V době dospívání mají chlapci průměrný systolický tlak vyšší než děvčata. V dospělosti tomu není jinak, muži mají vyšší krevní tlak než ženy. Až teprve v období menopauzy u žen stoupá krevní tlak více. Tím se rozdíl u obou pohlaví vyrovnává. A ve věku nad 65 let trpí hypertenzí spíše ženy (Widimský a kol., 2008). Genetické faktory Primární hypertenze je, co se týče genetického, polygenním onemocněním. Na vzestupu se podílí řada genů. Geny se slučují mezi sebou navzájem a zčásti s faktory zevního prostředí. Do faktorů zevního prostředí se řadí nadváha a obezita, nadměrný příjem soli, alkoholu, kofeinu, dále kouření, stres a málo pohybu (Štejfa a kol., 2007).
1.8
Faktory zevního prostředí
Nadváha Nejčastější příčinou nadváhy je nerovnoměrný příjem a výdej energie. Body Mass Index (BMI) je ukazatelem tělesné váhy. Při diagnostice je rozhodující i rozložení tuku v těle. U abdominální formy obezity (nazývána také jako typ centrální) se zásobní tuk nachází v oblasti břicha a je rizikovější. Gynoidní forma (neboli typ periferní) má typické ukládání tuků v oblasti hýždí a stehen (Štejfa a kol., 2007). 13
Nadváha a především obezita představuje nadměrnou zátěž pro opěrný, pohybový a oběhový systém. Z toho vyplývá zvýšené riziko trvalého zvýšení krevního tlaku (Fořt, Mach, 2014). Nadměrná konzumace alkoholu Řada studií prokázala nepříznivý vliv dlouhodobého užívání alkoholu na krevní tlak. Pravidelné požití alkoholu nad 30 g denně směřuje ke zvýšení incidence hypertenze ve většině obyvatelstva (Homolka a kol., 2010). Pro představu kolik je gramů alkoholu ve vybraných alkoholických nápojích: sklenka vína (0,2 l) obsahuje zhruba 18 g, láhev piva 12 (0,5 l) obsahuje okolo 20 g alkoholu a panák lihoviny obsahuje přibližně stejně jako jedna sklenka vína (Šamánek, Urbanová, 2010). Flush neboli rudnutí v obličeji při požití alkoholu může ukazovat na zvýšenou citlivost nebo dokonce na nesnášenlivost k alkoholu. Vyskytuje se spíše u žen, starších osob a u obyvatel východní Asie. Ve studii obsahující více než 1700 osob se diagnostikovalo, že u pacientů s flushem, kteří požijí alkohol, je zvýšené riziko vzniku hypertenze již při požití více než 4 alkoholických nápojů týdně. Naopak u pacientů bez flushe je riziko vzniku hypertenze až při požití více než 8 nápojů týdně obsahující alkohol (Táborský a kol., 2015). Nadměrný stres Stres je reakce organismu na nadměrnou zátěž jak fyzickou tak i psychickou. Vede ke zvýšení srdeční činnosti i krevního tlaku. Dochází k uvolnění energetických rezerv, hlavně glukózy. Poté je nutné doplnění energie a odpočinek (Čevela, Čeledová, Dolanský, 2009). Nadměrný příjem soli Nadměrný příjem soli je další negativní činitel působící na krevní tlak. Doporučená denní dávka by neměla překračovat 6 gramů, tomu odpovídá jedna čajová lžička kuchyňské soli. Hotové pokrmy nepřisolovat (Štochlová, Cífková, 2007). Jedlá sůl obsahuje dva minerály – sodík a chlór. Důležitým a současně nebezpečným je sodík. V celém našem těle je sodík obsažen, jak v buňkách, tak i v tělesných
14
tekutinách. Nadbytek sodíku ve tkáních vyvolává otoky a také zvyšuje krevní tlak tím, že se na něj váže voda (Widimský a kol., 2008). Nadbytek kofeinu Kofein má vliv hlavně na centrální nervový systém, zlepšuje vnímání, zrychluje dýchání, krátkodobě zvyšuje tepovou frekvenci a krevní tlak. Vyskytuje se v mnoha potravinách například v kávě, čaji, coca-cole, energetickém drinku a dalších (Kohout a kol., 2010). Pokud vypijeme šálek černé kávy ráno a druhý odpoledne, nic se nestane. Aby černá káva působila při vzniku a udržovala hypertenzi, museli bychom vypít 4 – 6 šálků kávy denně (Jedlička, 2007). Kouření Škodlivé složky tabákového kouře jsou nikotin, amoniak, oxid uhelnatý, formaldehyd, nitrosaminy a další. Nikotin se velmi rychle vstřebává do krve, přibližně za 7 minut po vdechnutí se dostane do mozku, patří mezi návykové látky. Pasivní kuřák je osoba, která pobývá v zakouřeném prostředí. Hořící cigareta vytváří spoustu škodlivých látek. Pokud nekuřák pobývá hodinu v takovém prostředí, vdechne tolik škodlivých látek, jako kdyby vykouřil 15 cigaret. 200 tisíc cigaret je považováno za kritickou hranici vzniku závažného onemocnění (Machová, Kubátová, 2009). Oxid uhelnatý a nikotin aktivují stresové hormony (adrenalin), to má za následek zrychlení srdeční činnosti a vzestup krevního tlaku, který trvá více než 15 minut po vykouření jedné cigarety (Widimský a kol., 2008). Nedostatek pohybu Zhruba 70 % světové populace má podle dnešních odhadů nedostatek pohybu. Na riziko vzniku chorob srdce a cév se podílí nedostatek pohybu až dvojnásobně (Vítek, 2008). Může za to především sedavý způsob života lidí. A to sedavá práce v zaměstnání, do práce se většina lidí dopravuje autem nebo jinými dopravními prostředky, a když přijdou domů, tak je jen málo lidí, kteří aktivně odpočívají. Přitom aktivní životní styl snižuje krevní tlak (Štejfa kol., 2007).
15
1.9
Klinický obraz
Na zvýšený TK se často přichází náhodně, a to při preventivních prohlídkách, lékařských kontrolách z různého důvodu nebo až při komplikacích způsobených hypertenzí. Projevy primární hypertenze jsou nespecifické, u sekundární hypertenze mohou být příznaky specifické pro daná onemocnění. Dle WHO (světová zdravotnická organizace) se hypertenze dělí do několika stádií. I. stádium je jednoduché zvýšení TK bez patologických změn. Ve II. stádiu se již vyskytují orgánové změny, jako je hypertrofie levé komory, kalcifikace tepen nebo změny v ledvinných glomerulech. Tyto orgánové změny však nevedou k poškození funkce orgánu. U III. stádia se projevují změny funkce a selhání orgánů (např.: levostranné srdeční selhání, cévní mozková příhoda, ischemická choroba srdeční). IV. stádiem je takzvaná maligní hypertenze, při ní dochází k rychlému a markantnímu zvýšení krevního tlaku. Dochází k akutnímu selhávání orgánů s fibrinoidní nekrózou arteriol (Lukáš a kol., 2010). Většinou tedy nemá hypertenze žádné charakteristické příznaky. Občas se ale může hypertenze projevovat bolestí hlavy, únavou, poruchami spánku. V pokročilé fázi se objevují příznaky pocházející z poškození jiných orgánů (například.: dušnost, bolest na hrudníku, poruchy funkce ledvin nebo zraku) (Kölbel a kol., 2011)
1.10 Diagnostika Diagnostický program arteriální hypertenze vychází ze směrnic Evropské společnosti a Evropské kardiologické společnosti, nejnovější doporučení jsou z roku 2013. Jelikož je počet hypertoniků vysoký, nelze provádět veškerá známá vyšetření z literatury k rozlišení primární a sekundární hypertenze. Screeningová vyšetření se provádí povinně u všech hypertoniků a na základě diagnostické úvahy se doplňují o další vhodná vyšetření (Widimský jr. a kol., 2014). Anamnéza Anamnéza patří mezi základní vyšetření. Ve více než 50 % případů pomůže správně získaná anamnéza ke stanovení správné diagnózy. U osobní anamnézy klademe důraz na možné příčiny hypertenze, výskyt komplikací nebo jiných onemocnění, které by mohli hypertenzi způsobovat. Při odebírání údajů v rodinné anamnéze se ptáme především na výskyt arteriální hypertenze u příbuzných, ale i na předčasná úmrtí 16
související s kardiovaskulárním onemocněním. Součástí má být i objasnění sociální a ekonomické situace pacienta. Pacienta se ptáme i v jakém prostředí pobývá, zda není vystavený hluku a zvýšeným teplotám prostředí (Teplan a kol., 2006). Fyzikální vyšetření U arteriální hypertenze je z fyzikálního vyšetření nejdůležitější měření krevní tlaku (kapitola 1.2), dále poslech a pohmat. Při poslechu rozpoznáváme srdeční frekvenci, rytmus a poslechové fenomény, do kterých řadíme počet srdečních ozev, jejich změny a šelesty. U hypertenze zjišťujeme pohmatem pulzaci karotid, která bývá zvýšená (Šafránková, Nejedlá, 2006). Laboratorní vyšetření Nezbytné laboratorní vyšetření u každého nemocného je biochemické vyšetření krve, do které patří: draslík – K, sodík – Na, urea – močovina, kreatinin, cholesterol a kyselina močová. Do biochemického vyšetření patří i vyšetření moče chemicky a sedimentu. K základnímu hematologickému vyšetření patří krevní obraz (Widimský a kol., 2008). Elektrokardiografie Mezi základní vyšetření elektrické aktivity srdečního svalu patří neinvazivní metoda EKG (elektrokardiografie). Vychází ze vzniku a šíření akčního proudu převodním systémem srdečním a buňkami myokardu. Ze srdečního svalu se roznáší signál relativně jednoduše všemi směry do celého těla, aniž by byl zeslabován. Vyšetřované osobě se přikládají na hrudník a končetiny elektrody, které snímají elektrické potenciály. Končetinové svody jsou barevně označeny, červená se dává na pravou horní končetinu, černá na pravou dolní končetinu, na levé horní končetině je žlutá a na dolní levé končetině je zelená. Končetinové svody se značí jako bipolární neboli dvoupólové. Hrudní svody mají také barevné označení nebo jsou značené čísly 1 – 6, tyto hrudní svody se nazývají unipolární neboli jednopólové. Uspořádání hrudních svodů naleznete v příloze číslo 1 (Navrátil, 2008). Echokardiografie Echokardiografie je neinvazivní metoda, která pomocí ultrazvukových vln zachycuje srdce a velké cévy. Znázorňuje i směr proudění a množství krve v dutinách srdce. 17
Indikace tohoto vyšetření je častěji u těžší formy hypertenze nebo při komplikacích (Šafránková, Nejedlá, 2006). Vyšetření očního pozadí Oční pozadí se vyšetřuje většinou u hypertenze 3. stupně. Při vyšetření se rozpoznávají komprese venul, otoky papily a vinuté artérie. Dále se hodnotí sítnice oka, cévnatka a místo vstupu očního nervu. Nález přispívá k určení stádia onemocnění (Šafránková, Nejedlá, 2006).
1.11 Léčba hypertenze Cílem léčby u arteriální hypertenze, u všech vysoce rizikových pacientů, je snížit morbiditu (nemocnost) i mortalitu (úmrtnost) dosažením krevního tlaku pod 140/90 mm Hg (Šafránková, Nejedlá, 2006).
1.11.1 Nefarmakologická léčba Redukce tělesné hmotnosti Redukce tělesné hmotnosti u pacientů s nadváhou (obezitou), kteří trpí hypertenzí, snižuje krevní tlak. Také zásadně snižuje kardiovaskulární rizikové faktory, jako je dyslipidemie (vysoký cholesterol) a diabetes mellitus (Špinar a kol., 2007). K rozpoznání optimální tělesné hmotnosti nejčastěji využíváme Body mass index (BMI) – index tělesné hmotnosti. Vypočítáme ho pomocí vzorce: hmotnost v kilogramech děleno výška v metrech na druhou. Tabulka číslo 1 uvádí rozdělení hmotnostních kategorií dle BMI (Sovová, 2008). Tabulka 1 Rozdělení hmotnostních kategorií podle BMI (Sovová, 2008, s. 59). BMI
Kategorie
Do 18,5
Podváha
18,6–24,9
Normální hmotnost
25–29,9
Nadváha
30–39,9
Obezita
Nad 40
Těžká obezita
18
„Snížení tělesné hmotnosti o 5–10 % v klinických studiích vedlo k: - poklesu krevního tlaku o 10/5 mm Hg, - poklesu celkového cholesterolu o 0,5–1,0 mmol/l, - snížení celkové úmrtnosti o 20 %, - snížení úmrtnosti na cukrovku o 44 %, - snížení úmrtnosti na nádorová onemocnění o 37 %, - snížení kardiovaskulární úmrtnosti o 9 %, - zlepšení kvality života, - zlepšení kvality spánku“ (Špinar a kol., 2007, s. 47). Zvýšená pohybová aktivita Zařaďte do svého života pravidelnou aktivitu, u které si odpočinete, a bude vás bavit. Prospějete tím hlavně sami sobě, důležité ale je, aby vámi vybraná aktivita byla pravidelná. Pohyb a redukce hmotnosti je nejúčinnější nefarmakologický postup v léčbě hypertenze (Jedlička, 2007). Významný vliv na snížení krevního tlaku má aerobní cvičení. Účinné při snižování tlaku jsou ale všechny formy cvičení. U pacientů s normální tělesnou hmotností má též cvičení kladný účinek na snižování tlaku. Hypertonikům bez ischemické choroby srdeční se navrhuje 20 minut denně nebo 40 – 45 minut 5 x za týden aerobního cvičení. Trénink se doporučuje do submaximální tepové frekvence, kterou stanovíme výpočtem 180 mínus věk (například u člověka v 50 letech je frekvence 130 za minutu). Rychlá chůze (asi 120 kroků za minutu) je nejjednodušší a nejlepší forma cvičení. Vhodná je i jízda na kole ať už doma (na rotopedu) nebo v přírodě. Mezi další vhodné aktivity patří běžky, brusle, plavání, kolektivní hry s míčem. Nemocní s orgánovými změnami by měli vyloučit izometrické aktivity, jako je zvedání těžkých břemen, sekání trávy kosou, rytí záhonu, kopání a další. U obézních pacientů může jogging (rychlá chůze – velmi pomalý běh) zatěžovat klouby, proto je vhodná kvalitní běžecká obuv a měkký podklad stezek. Trénink musí být mírnější u srdečně nemocných osob, tepová frekvence u starších osob by neměla překročit 110 za minutu a u mladších 120 za minutu. Průměrný pokles tlaku činí rozdíl o 3,85 mm Hg systolického a 2,58 mm Hg diastolického tlaku. Po několika měsících je pokles TK větší než po 2 letech cvičení. A to z důvodu klesající adherence k tréninku (Widimský a kol., 2008).
19
Efekt pohybu na zdraví celkově Aerobní trénink snižuje riziko vzniku onemocnění srdce a cév, jak už jsme zmínili výše snižuje TK, také zvyšuje periferní žilní tonus. Redukuje hladinu celkového cholesterolu a zvyšuje HDL cholesterol. Při vyšším výdeji energie dochází k redukci váhy, tudíž je prevencí obezity. Zlepšuje odolnost vůči stresu. Zvyšuje pocit duševní pohody. Je prevencí potíží s trávicím traktem, jako je zácpa. Zamezuje srážení krve. Zesiluje kosti a tím se snižuje riziko zlomenin. Zdokonaluje koordinaci pohybu (Vítek, 2008). Restrikce soli Dalším opatřením, které vede k poklesu krevního tlaku je omezení soli. Při dlouhodobé studii omezení soli zjistili, pokles krevního tlaku při snížení přívodu soli o 3 g denně. U hypertoniků vedl pokles až o 5,6 mm Hg systolického a u diastolického tlaku až o 3,2 mm Hg. Účinek lze dvojnásobně zvýšit při omezení soli o 6 g za den a ztrojnásobit při omezení o 9 g soli za den. Současná doporučení uvádí snížení přívodu soli na 5 g denně. Účinek je významný na krevní tlak a kardiovaskulární onemocnění. Osoby s vysokých krevním tlakem si rozhodně nemají přisolovat jídla a musí omezit spotřebu potravin s enormním obsahem soli. Mezi potraviny s enormním obsahem soli patří: salámy a uzeniny, tavené sýry, hermelíny, zeleninové konzervy, instantní polévky, bujóny, rybí prsty, z ovoce například: vlašské ořechy, mandle a v neposlední řadě solené pečivo, chipsy. Také omezujeme léky, které podporují retenci (zadržování) soli a vody. Jsou to například: nesteroidní antiflogistika, kortikoidy, sympatomimetika, drogy a u některých žen steroidní antikoncepci (Widimský jr. a kol., 2014). Redukce alkoholu Alkohol snižuje účinnost antihypertenzní léčby, avšak tento vliv mizí po snížení spotřeby alkoholu v rozmezí 1 – 2 týdnů o přibližně 80 %. Konzumaci alkoholu snižujeme u mužů na 20 – 30 g alkoholu a u žen na 10 – 20 g alkoholu denně. Vyšší konzumace alkoholu zvyšuje riziko cévních mozkových příhod (Widimský jr, Widimský a kol., 2014). V některých studiích byl prokázán pozitivní vliv malého množství alkoholu. Kladný vliv byl prokázán v prevenci vzniku onemocnění srdce a cév. Za preventivní množství alkoholu se považuje 0,5 l piva, 0,2 l vína nebo 0, 05 l destilátu denně. Při doporučení
20
adekvátního množství alkoholu musíme zvážit i negativní vliv alkoholu jako je vysoký energetický příjem, vliv na jaterní onemocnění i hypertenzi (Sovová, 2008). Zákaz kouření Kouření se ukazuje jako významný kardiovaskulární rizikový faktor. Hypertonik by měl přestat kouřit. Krevní tlak to samostatně neovlivní, nicméně výrazně snižuje riziko ischemické choroby srdeční. Některé důkazy ukazují, že elektronické cigarety mohou napomáhat
v odvykání
kouření,
definitivní
údaje
ale
chybí
(Widimský jr.
a kol., 2014). Pokud zanechá kuřák kouření, riziko úmrtí na kardiovaskulární onemocnění se snižuje. U lehkých kuřáků – pod 10 cigaret/den – klesá riziko po 10 letech nekouření na úroveň nekuřáka. U silných kuřáků – nad 20 cigaret/den – setrvává riziko po 10 letech ještě o polovinu větší než u nekuřáků. K podpoře zanechání kouření slouží náhražky nikotinu, jako jsou náplasti, žvýkačky, tablety pod jazyk, inhalátory (Špinar a kol., 2007). Dietní opatření Mezi opatření na zlepšení výživy se řadí strava s omezením celkového tuku a to maximálně 30 % z celkové energie, dále omezení nasycených tuků nejvíce 10 % z celkové energie a omezení cholesterolu maximálně 300 mg za den, restrikce sodíku, jak jsme již zmínili na 5 g NaCl za den a zvýšení přijmu draslíku (K) až na 11 g denně (Gregor, Starnovská, 2009). Strava musí být pestrá. Energetický příjem je nezbytné upravit tak, aby osoby s nadváhou (obezitou) snížili svou tělesnou hmotnost. Naopak u osob s normální hmotností aby nedocházelo k jejímu vzestupu. Nutná podpora konzumace ovoce, zeleniny, celozrnných potravin. Masa jíst libová a preferovat drůbež před červeným masem. Konzumovat více ryb, jako je pstruh, makrela, tuňák, ty jsou bohaté na nenasycené tuky, a proto chrání před kardiologickým onemocněním. Také by se měla omezit spotřeba vajec a mléčných výrobků (např.: tučné sýry, smetana, plnotučné mléko, máslo). Místo nich můžeme vybírat mezi nízkotučnými produkty. Snižte konzumaci sladkého jako je čokoláda, sušenky a moučníky. Uzeniny jíst jen ojediněle, v malém množství a pouze libové (drůbeží šunka, debrecínka). Mezi nejzdravější způsoby přípravy jídla zahrnujeme vaření ve vodě, páře nebo pečení. Osoby 21
konzumující vegetariánskou stravu, tedy nekonzumují skoro žádné živočišné produkty, mají nižší hodnoty krevního tlaku. V příloze číslo 2 naleznete výběr potravin pro pacienty s hypertenzí (Kasper a Burghardt, 2015). Pitný režim Již ztráta 3 % vody z 60 % vody, z které se lidské tělo skládá, vede ke snížení tělesného výkonu. Vyšší ztráta vody se projeví na mentálních funkcích jako je paměť, orientace, výbavnost. Následně může dojít až ke kolapsu krevního oběhu a k úmrtí. Voda se ztrácí během dne močením, stolicí, dýcháním, pocením a pohybuje se kolem 2300 ml za den, v teplém počasí je to až 3300 ml denně. Proto by měl člověk vypít 2,5 – 3 l tekutin během dne. Mezi nejvhodnější tekutiny patří voda, bylinné a ovocné čaje a ovocné šťávy, bez přislazování. K příjmu vody se započítává polévka i ovoce. Hypertonici by neměli pít velké množství minerálních vod, které obsahují hodně solí, mohou směřovat ke zhoršení kompenzace krevního tlaku. Seznam minerálních vod s obsahem sodíku je uveden v příloze 3 (Sovová, 2008).
1.11.2 Farmakologická léčba Hlavním cílem farmakologické léčby u osob s hypertenzí je dosažení maximálního snížení rizika kardiovaskulárních chorob. Cílem je snížení krevního tlaku, ale také zpomalení rozvoje a regrese orgánových změn (např.: hypertrofie levé komory srdeční). Rovněž ovlivnění dalšího průběhu vaskulárních a renálních komplikací (Widimský a kol., 2008). Nasazení farmakologické léčby závisí na mnoha okolnostech:
jestliže nefarmakologická léčba nevedla k dostačujícímu poklesu TK,
pokud jsou pacientovi hodnoty TK vyšší než 180 mm Hg systolického
nebo vyšší než 110 mm Hg diastolického krevního tlaku,
dále u osob po cévní mozkové příhodě, u osob trpících diabetem nebo
u chronického renálního selhání,
u pacientů s kardiovaskulárním rizikem, kteří mají systolický TK větší
než 140 mm Hg nebo více než 90 mm Hg diastolického tlaku (Štejfa a kol., 2007).
22
Pokud pacientovi stačí podávat pouze jeden lék, léčba se nazývá monoterapeutická. Jestliže jeden lék nestačí, podává se kombinace dvou léků (dvojkombinace), které vzájemně posilují a doplňují své účinky. Seznam nejčastěji používaných léků naleznete v příloze číslo 4 (Štejfa a kol., 2007).
1.12 Edukace Termín edukace pramení z latinského slova eddo, educare, což znamená vychovávat, vést vpřed. Jedná se o proces ovlivňování chování a jednání jedince s cílem vzbudit pozitivní změny v jeho vědomostech, postojích, návycích a dovednostech. Především edukace představuje výchovu a vzdělávání jedince. Proces výchovy je zaměřený na působení na člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jeho vývoji. Výchova prohlubuje postoje, potřeby, zájmy i chování jedince. Proces vzdělávání rozvíjí vědomosti, návyky a schopnosti člověka. Vzdělanost a kvalifikace je výsledkem procesu vzdělávání. Při edukačním procesu dochází k učení, a to záměrně (intencionálně)
nebo
nezáměrně
(incidentálně).
Edukační
proces
probíhá
od prenatálního života až do smrti. Edukace je ovlivněna čtyřmi determinanty: edukanty, edukátory, edukačními konstrukty a edukačním prostředím. Edukantem je subjekt učení. Ve zdravotnictví je nejčastějším subjektem učení zdravý nebo nemocný jedinec. Edukantem je i zdravotník, který se účastní v rámci celoživotního vzdělávání různých přednášek a prohlubuje tak své vědomosti a dovednosti. Edukant je individuální osobnost, která je charakterizována fyzickými (pohlaví, věk, zdravotní stav), afektivními (motivace, postoje) a kognitivními vlastnostmi (schopnost učení se). Edukant je také ovlivněn etnickou příslušností, vírou a sociálním prostředím, ve kterém žije, tedy i sociálně-kulturními podmínkami. Edukátor je účastník edukační aktivity. Ve zdravotnickém zařízení je to nejčastěji lékař, sestra, porodní asistentka, fyzioterapeut nebo nutriční poradce. Edukační konstrukty ovlivňují kvalitu edukace, jsou to plány, zákony, předpisy, edukační standardy, edukační materiály. Edukační prostředí je místo, kde se edukace koná. Charakter prostředí ovlivňují ergonomické podmínky jako je osvětlení, barva, nábytek, prostor, ale i sociální klima a atmosféra edukace (Juřeníková, 2010). Edukace ve zdravotnických zařízeních má přispět k předcházení nemoci, udržení nebo navrácení zdraví a ke zkvalitnění života jedince. Edukace je důležitá v rámci primární, sekundární i terciární prevence. Primární prevence je zaměřena na zdravé jedince. 23
Především je důležitá k udržení zdraví a prevence nemocí na základě preventivních prohlídek u dětských nebo praktických lékařů pro dospělé. Sekundární prevence probíhá již u nemocných jedinců. Snaží se ovlivnit jedince tak, aby došlo k pozitivnímu vlivu na jeho uzdravení a nedocházelo ke komplikacím. Edukace je zaměřena na dodržování léčebného režimu, zachování soběstačnosti a prevence návratu nemoci. Terciální prevence je u jedinců, kteří mají trvalé a nevratné změny ve svém zdravotním stavu. Při edukaci záleží, aby došlo ke zlepšení kvality života a nedocházelo k dalším komplikacím (Juřeníková, 2010). Efektivní edukace přináší snížení nákladů na zdravotní péči. Správně edukovaný pacient má aktivnější přístup k léčbě, lze u něj předpokládat úspěšnější léčbu a kratší dobu rekonvalescence. Na základě diagnózy je třeba provést odpovídající změnu. Změna se týká nejčastěji životního stylu, stravovacích návyků, pohybové aktivity, kouření, alkoholu a dalších. Motivovat pacienta k určité změně svých zvyklostí není jednoduché (Svěráková, 2012). Typy edukace Základní edukace se provádí při nově zjištěném onemocnění, kdy pacient není o problematice informován. Komplexní edukace zahrnuje edukační kurzy pro jedince s určitým typem onemocnění, které postihuje jednice celoživotně a zasahuje do stravovacích návyků, pohybového režimu a zahrnuje i některé ošetřovatelské výkony. Reedukace neboli rozvíjející, napravující edukace. Navazuje na předešlé znalosti, poskytuje další informace vzhledem k měnícím se podmínkám (Svěráková, 2012). Obsah edukačního plánu V první řadě je důležité stanovení priorit podle důležitosti. Dále vymezení učebních cílů (kognitivní, afektivní, psychomotorické). Určení vhodných edukačních metod, uspořádat obsah edukace, vytvořit harmonogram, připravit pomůcky a v posledním bodě vyhodnocení výsledků (Svěráková, 2012). Zásady při edukaci Mezi zásady, kterými by se sestra měla řídit, patří individuální přístup ke klientovi, schopnost vcítění se do potřeb pacienta, trpělivost. Brát ohled na zdravotní stav klienta. Najít dostatek času na pacienta, nespěchat. Vhodné využití potřebných pomůcek 24
k edukaci. Odstranění rušivých podnětů při edukaci, pracovat v klidném prostředí (nevhodná je edukace pacienta na chodbě). Pokud se pacient necítí dobře (má bolest, teplotu a další) nebo není v dobrém psychickém stavu, pravděpodobně nebude vnímat výklad. V takovém případě je vhodné přesunout edukaci na jinou dobu (Svěráková, 2012).
1.12.1 Edukační fáze Edukace má obvykle pět fází. První fáze počáteční pedagogické diagnostiky, v této fázi edukátor zjišťuje úroveň vědomostí, dovedností, návyků a postojů edukanta (klienta). Využívá k tomu pozorování a rozhovor. Druhá fáze je projektování, v této fázi edukátor plánuje cíl edukace, jakou zvolí metodu, pomůcky, kolik času bude potřebovat a způsob vyhodnocení edukace. Třetí fáze je realizace, důležitá je motivace edukanta, na kterou navazuje úvod, kdy edukantům sdělíme nové poznatky. Po úvodu následuje fixace (procvičování a opakování získaných vědomostí či dovedností). Poté následuje průběžná diagnostika, kdy testujeme a prověřujeme pochopení daného učiva. Na diagnostiku navazuje aplikace, kdy usilujeme o to, aby edukant dokázal získané dovednosti a vědomosti použít v praxi. Čtvrtá fáze je upevnění a prohlubování učiva, tato fáze je nutná pro uchování vědomostí v dlouhodobé paměti. Polovinu naučeného učiva zapomeneme do druhého dne, proto je třeba opakovat a procvičovat tak, aby došlo k uchování v paměti. Tato fáze bývá ve zdravotnictví mnohdy zanedbávána. V páté fázi zpětné vazby hodnotíme výsledky jak edukanta, tak i naší roli edukátora (Juřeníková, 2010).
1.12.2 Metody edukace Mluvené slovo, do této metody řadíme diskuzi nebo výklad. Mezi další metody patří tištěné materiály, jako jsou letáky (jedná se o stručnou informaci s jednoduchým návodem), plakáty v čekárnách ordinací, brožury (mají obsáhlejší informace) a odměnový materiál (např.: obrázky pro děti). A audiovizuální prostředky, do kterých řadíme CD (compact disc), DVD (digital versatile disc), VHS (video home system). Edukační metody slouží k předávání určitých znalostí a osvojování návyků. Pomůcky jsou také součástí nácviku některých ošetřovatelských výkonů. U mluveného slova je vhodné doplnění tištěných materiálů, aby si mohl pacient v klidu přečíst, co mu bylo
25
sděleno. Toto doplnění je vhodné zvláště u starších pacientů, kteří špatně slyší nebo zapomínají (Svěráková, 2012).
1.12.3 Role edukátorky Nezbytné je, aby měla sestra dostatek znalostí z oblasti ošetřovatelství a medicíny na vysoké úrovni. Nemálo pacientů si nastuduje informace o svém onemocnění na internetu a sestra, která by měla znalostní deficit, ztrácí u pacientů důvěru. Dále by měla mít sestra dostatek empatie, umět projevit ochotu pomoci pacientovi. Také pacienta povzbudí, když ho sestra ujistí, že chápe jeho obavy ve změně zaběhlého životního stylu. Zároveň je třeba respektovat osobnost pacienta. Pro správnou edukaci jsou důležité komunikační i vyučovací dovednosti. Důležité je postupné „dávkování informací“, které sestra pacientovi předává. Sestra může podávat poučení pouze v rámci svých profesních kompetencí. Při realizaci edukace je třeba uplatňovat holistický přístup, respektovat odlišnosti pacientů, sociální postavení a intelekt. Sestra edukátorka musí vytvářet motivující a podporující prostředí k edukaci, podporovat a chválit pacienta i při sebemenším pokroku. Mohou nastat také překážky v edukaci. Z pohledu zdravotnického systému se k nim řadí: nedostatek vcítění ze strany ošetřujícího personálu, ignorování potřeb pacienta, nevhodná komunikace, podceňování edukačního procesu, špatné prostředí – nedostatek soukromí, málo času, spěch, neschopnost spolupráce, nedostatek znalostí v dané problematice. Do překážek ze strany pacienta řadíme: stres, malá motivace, nesmíření s nemocí, bolest, věk, nechce být edukován, myslí si, že to nepotřebuje, etnické a kulturní bariéry (Svěráková, 2012). Edukace hypertonika Je nutné, aby sestra hypertonika přesvědčila, že se musí léčit, i když nemá žádné potíže. Mnohdy se stává, že si pacienti léčbu vysadí sami. Musíme upozorňovat na to, že normální tlak neznamená vyléčení, ale dobře nastavenou léčbu hypertenze. V příloze číslo 5 naleznete letáky pro pacienty s hypertenzí. (Sovová a kol., 2014).
26
2
Výzkumná část
2.1
Cíl výzkumu a hypotézy
Cíl Zjistit nezastupitelnou úlohu všeobecné sestry v prevenci hypertenze. Hypotézy Předpokládám, že více jak 70 % všeobecných sester edukuje pacienty o prevenci hypertenze. Domnívám se, že více jak 65 % všeobecných sester využívá všechny potřebné techniky pro správnou edukaci pacienta. Předpokládám, že více jak 60 % všeobecných sester má dostatek informací o edukaci v prevenci hypertenze.
2.2
Metodika výzkumu
Výzkumné šetření bylo realizováno kvantitativní metodou na podkladě anonymního dotazníku (uveden v příloze 6). Cílem šetření bylo zjistit nezastupitelnou úlohu všeobecné sestry v prevenci hypertenze. Úvod dotazníku sděloval respondentům účel a důvod výzkumného šetření a také, že se jedná o zcela anonymní a dobrovolný dotazník. Samotný dotazník obsahoval 12 otázek. Většina otázek byla formulována jako uzavřené. Pouze otázka číslo 6 byla formulována jako polootevřená. První skupina otázek se týkala měření krevního tlaku (otázky č. 1,2,3). Dále navazovaly otázky související s edukací (otázky č. 4, 5, 6, 7). Poslední skupina otázek byla zaměřena na teoretické znalosti a délku praxe ve zdravotnictví. Otázky z výzkumného dotazníku zjišťovaly potřebné informace, které mají vyvrátit či potvrdit stanovené hypotézy.
2.3
Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí
Dotazníky jsem distribuovala zdravotnickému personálu (všeobecným sestrám) v Nemocnici Chrudim na interním oddělení (A, B, C), interní JIP, kardiologické a interní ambulanci. Dále jsem dotazníky rozesílala prostřednictvím internetu pomocí e-mailu. A to do ordinací praktických lékařů a odborných ambulancí. Žádost o dotazníkové šetření byla schválena na základě ústní domluvy. 27
2.4
Průběh výzkumu
Samotný výzkum byl zrealizován v období listopadu 2015 do března 2016. Dotazníků bylo rozdáno a posláno 120. Návratnost byla 85 %, což je 102 dotazníků. Spolupráce se sestrami byla výborná.
2.5
Zpracování získaných dat
Na základě dotazníkového šetření jsem zpracovala získaná data pomocí počítačových programů Microsoft Office Word 2007 pro psaný text a dále Microsoft Office Excell 2007 pro zpracování grafů. Tato práce obsahuje celkem 12 grafů. Výsledky jsou uvedeny v procentech a pro přehlednost jsou použity sloupcové grafy.
28
2.6
Výsledky výzkumu
Otázka č. 1: Měříte krevní tlak každému pacientovi, který navštíví zdravotnické zařízení?
90,0% 80,0%
79,4 %
70,0%
Relativní četnost
60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 18,6 %
20,0% 10,0% 1,0 %
1,0 %
0,0% ano vždy
nikdy
občas
výjimečně
Měření TK Graf 1Měření krevního tlaku
Graf 1 zobrazuje odpovědi respondentů na měření krevního tlaku pacientů. Nejčastější odpovědí bylo ano vždy, na kterou odpovědělo 81 (79,4 %) respondentů. Dále 19 (18,6 %) respondentů odpovědělo občas. Poté už bylo pouze po jednom (1 %) respondentovi odpověď výjimečně a nikdy.
29
Otázka č. 2: Sdělíte pacientovi naměřené hodnoty krevního tlaku?
80,0% 70,6 % 70,0%
Relativní četnost
60,0% 50,0% 40,0% 26,5 %
30,0% 20,0% 10,0%
2,0 %
1,0 %
spíše ne
výjimečně
0,0% ano vždy
občas
Sdělení hodnot Graf 2 Sdělení hodnot
Graf 2 zobrazuje odpovědi, zda sdělí pacientům naměřené hodnoty TK. Nejvíce označovanou odpovědí bylo ano vždy, tak odpovědělo 72 (70,6 %) respondentů. Druhou nejčastější odpovědí bylo občas a to v zastoupení 27 (26,5 %) dotazovaných. Nejméně respondentů odpovědělo spíše ne 2 (2 %) a výjimečně 1 (1 %).
30
Otázka č. 3: Doporučíte pacientovi při naměření vyššího krevního tlaku preventivní opatření?
40,0% 36,3 % 35,0%
32,4 % 29,4 %
Relativní četnost
30,0% 25,0% 20,0% 15,0% 10,0% 5,0% 1,0 %
1,0 %
0,0% nevím
spíše ano
spíše ne
určitě ano
určitě ne
Doporučení Graf 3 Doporučení preventivních opatření
Z celkového počtu 102 respondentů na otázku doporučení preventivních opatření volilo 37 (36,3 %) dotazovaných odpověď určitě ano, dále 33 (32,4 %) dotazovaných zvolilo odpověď spíše ano a 30 (29,4 %) dotazovaných odpovědělo spíše ne. Poté odpovědi nevím a určitě ne, byly zastoupeny po jednom respondentovi (1 %).
31
Otázka č. 4: Jakou formou edukujete pacienty o prevenci hypertenze?
80,0% 68,6 %
70,0%
Relativní četnost
60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0%
14,7 % 9,8 %
6,9 %
ústně i písemně
žádnou
10,0% 0,0% písemně (letáky)
ústně (rozhovor)
Forma edukace Graf 4 Forma edukace
Graf 4 zachycuje formu edukace, kterou sestry používají. Nejvíce respondentů 70 (68,6 %) odpovědělo ústně (rozhovorem). U 15 (14,7 %) respondentů byla odpověď písemně (použití letáků), 10 (9,8 %) respondentů odpovědělo ústně i písemně a nejméně zvolenou odpovědí byla žádnou u 7 (6,9 %) respondentů.
32
Otázka č. 5: V rámci prevence hypertenze ukazujete praktický nácvik měření krevního tlaku?
45,0% 40,2 % 40,0%
Relativní četnost
35,0% 29,4 % 30,0% 25,0% 20,0%
18,6 %
15,0%
11,8 %
10,0% 5,0% 0,0% nikdy
spíše ano
spíše ne
vždy
Praktický nácvik Graf 5 Praktický nácvik měření TK
Z celkového počtu 102 respondentů odpovědělo na otázku, zda ukazují praktický nácvik měření TK takto. Spíše ne odpovědělo 41 (40,2 %) dotazovaných. 30 (29,4 %) dotazovaných odpovědělo spíše ano, dále 19 (18,6 %) dotazovaných odpovědělo nikdy a pouze 12 (11,8 %) dotazovaných odpovědělo vždy.
33
Otázka č. 6: Jakou využíváte zpětnou vazbu při dokončení edukace?
45,0% 40,2 %
40,0%
36,3 %
Relativní četnost
35,0% 30,0% 25,0%
21,6 %
20,0% 15,0% 10,0% 5,0%
2,0 %
0,0% jiným způsobem
kontrolní otázky
neověřuji
rozhovor
Zpětná vazba Graf 6 Zpětná vazba
Graf 6 demonstruje odpovědi, na otázku využití zpětné vazby při dokončení edukace. Nejvíce zvolenou odpovědí byl rozhovor a to u 41 (40,2 %) respondentů, druhou nejčastější odpovědí byly kontrolní otázky a to u 37 (36,3 %) respondentů, dále odpovědělo 22 (21,6 %) respondentů neověřuji a nejméně označenou odpovědí bylo jiným způsobem 2 (2 %) respondenti, kteří svou odpověď vypsali. Obě odpovědi byli: přesvědčím se, o klientově dovednosti si změřit TK.
34
Otázka č. 7: Máte dostatek času pro poučení pacienta o prevenci?
60,0% 52,0 %
Relativní četnost
50,0% 40,0% 31,4 % 30,0% 20,0% 10,8 % 10,0%
5,9 %
0,0% spíše ano
spíše ne
určitě ano
určitě ne
Čas Graf 7 Dostatek času
Graf 7 zachycuje odpovědi na otázku, zda má personál dostatek času pro poučení pacienta. Nejčastěji zvolenou odpovědí bylo spíše ne, tak odpovědělo 53 (52 %) dotazovaných. Druhou nejvíce zvolenou odpovědí bylo spíše ano a to u 32 (31,4 %) dotazovaných. Dále 11 (10,8 %) dotazovaných odpovědělo určitě ne a pouze 6 (5,9 %) dotazovaných odpovědělo určitě ano.
35
Otázka č. 8: Zúčastňujete se vzdělávacích akcí v prevenci kardiovaskulárních onemocnění?
40,0% 35,3 %
35,3 %
35,0%
Relativní četnost
30,0% 25,0% 18,6 %
20,0% 15,0%
8,8 %
10,0% 5,0%
2,0 %
0,0% nevím
spíše ano
spíše ne
určitě ano
určitě ne
Vzdělávací akce Graf 8 Vzdělávací akce
Graf 8 popisuje výsledky odpovědí na otázku, zda se zúčastňují vzdělávacích akcí. Dvě nejčastější odpovědi spíše ano a spíše ne měli shodný počet respondentů a to 36 (35,3 %). Další odpověď určitě ano označilo 19 (18,6 %) respondentů. 9 (8,8 %) respondentů odpovědělo určitě ne a 2 (2 %) respondenti odpověděli nevím.
36
Otázka č. 9: Jaké si myslíte, že jsou Vaše teoretické znalosti, potřebné k edukaci pacienta v prevenci hypertenze?
70,0% 60,0%
57,8 %
Relativní četnost
50,0% 40,0% 30,0%
25,5 % 15,7 %
20,0% 10,0% 1,0 % 0,0% dobré
dostačující
nedostačující
výborné
Teoretické znalosti Graf 9 Teoretické znalosti
Graf 9 zachycuje odpovědi na otázku, jaké jsou jejich teoretické znalosti. Nejvíce respondentů odpovědělo dobré, a to 59 (57,8 %). Druhou nejčastější odpovědí bylo dostačující, tu označilo 26 (25,5 %) respondentů, 16 (15,7 %) respondentů odpovědělo, že jejich znalosti jsou výborné a pouze 1 (1 %) respondent odpověděl, že jeho znalosti jsou nedostačující.
37
Otázka č. 10: Ověřujete si své znalosti?
80,0% 71,6 %
70,0%
Relativní četnost
60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,6 %
20,0% 10,0%
5,9 % 2,0 %
0,0% nevím
nikdy
občas
vždy
Ověření znalostí Graf 10 Ověření znalostí
Z celkového počtu 102 respondentů na otázku ověření znalostí odpovědělo nejvíce 73 (71,6 %) respondentů občas. 21 (20,6 %) respondentů odpovědělo vždy, dále 6 (5,9 %) respondentů odpovědělo nevím a 2 (2 %) respondenti odpověděli nikdy.
38
Otázka č. 11: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?
50,0% 43,1 %
45,0% 40,0%
33,3 %
Relativní četnost
35,0% 30,0% 25,0%
20,6 %
20,0% 15,0% 10,0% 5,0%
2,9 %
0,0% střední odborné
střední odborné s maturitou
vysokoškolské
vyšší odborné
Nejvyšší vzdělání Graf 11 Nejvyšší vzdělání
Graf 11 demonstruje odpovědi na otázku nejvyššího dosaženého vzdělání. Nejčastější odpovědí bylo střední odborné vzdělání s maturitou, a to u 44 (43,1 %) dotazovaných, další nejčastěji volenou odpovědí bylo vysokoškolské vzdělání, a to u 34 (33,3 %) dotazovaných. Odpověď vyšší odborné vzdělání zvolilo 21 (20,6 %) dotazovaných a pouze 3 (2,9 %) dotazovaní odpověděli střední odborné vzdělání.
39
Otázka č. 12: Jaká je délka Vaší praxe?
70,0% 58,8 %
60,0%
Relativní četnost
50,0% 40,0% 26,5 %
30,0% 20,0%
14,7 %
10,0% 0,0% 0 - 1 rok
1 - 5 let
5 let a více
Délka praxe Graf 12 Délka praxe
Graf 12 popisuje odpovědi na délku praxe ve zdravotnictví. Nejvíce odpovědí bylo 5 let a více, a to u 60 (58,8 %) dotazovaných. 27 (26,5 %) dotazovaných odpovědělo 1 – 5 let praxe a nejméně odpovědělo 0 – 1 rok, a to 15 (14,7 %) dotazovaných.
40
2.7
Diskuze
V bakalářské práci bylo cílem zjistit nezastupitelnou úlohu všeobecné sestry v prevenci hypertenze. Jak jsem již uváděla, provedla jsem kvantitativní výzkum, kdy jsem během výzkumu oslovila 120 respondentů, z toho se mi vrátilo 102 dotazníků zpět, které jsem v práci použila. Na výzkumu se tedy podílelo 102 zdravotních sester, které se mnou ochotně spolupracovaly. Hypotéza č. 1: Předpokládám, že více jak 70 % všeobecných sester edukuje pacienty o prevenci hypertenze. K vyhodnocení této hypotézy byly uplatněny otázky číslo 1, 2 a 3. Otázka č. 1 je zaměřena na to, zda sestry měří krevní tlak každému pacientovi. V dotazníkovém šetření jsem dosáhla závěru, že 81 (79,4 %) sester označilo odpověď ano vždy, pouze 19 (18,6 %) sester měří krevní tlak občas a poté jedna sestra odpověděla výjimečně a jedna sestra nikdy. Z této otázky je patrné, že sestry jsou nejblíže pacientům, které může hypertenze zasáhnout. V otázce č. 2 se ptám, zda sestry sdělí pacientovi naměřené hodnoty. V této otázce jsem dospěla opět k tomu, že velká převaha sester hodnoty krevního tlaku sdělí, 72 (70,6 %) sester sdělí vždy naměřené hodnoty, poté 27 (26,5 %) sester je sdělí občas a pouze malé procento sester hodnoty nesdělí vůbec nebo výjimečně. I v této otázce je převaha kladné odpovědi, i když ze své zkušenosti vím, že většinu pacientů zajímá jejich hodnota krevního tlaku, proto se sami sestry zeptají. Otázka č. 3 byla pro mou hypotézu klíčová, zde jsem se ptala, jestli sestry doporučí pacientům preventivní opatření. 37 (36,3 %) sester uvedlo určitě ano, za další kladnou odpověď se dá považovat spíše ano, na kterou odpovědělo 33 (32,4 %) sester. Poté odpovědělo 30 (29,4 %) sester, že spíše nedoporučí preventivní opatření, dále jedna sestra uvedla nevím a jedna, že určitě ne.
U této otázky byli odpovědi hodně
vyrovnané. Ale pokud dáme dohromady odpověď určitě ano a spíše ano, potom jsou odpovědi uspokojivé a dosahují téměř 70 % (přesně 68,7 %). Tato hypotéza se mi potvrdila. U respondentů, ve všech třech otázkách, převažovali kladné odpovědi. Podobný výzkum Brabcové (2012), který se týkal edukace všeobecně, uvádí výzkum z českobudějovické nemocnice, kdy 46,3 % sester provádí edukaci dle potřeb pacienta, tyto výsledky ukazují na skutečnost, že sestry podceňují důležitost edukace, což se nesrovnává s mým šetřením.
41
Hypotéza č. 2: Domnívám se, že více jak 65 % všeobecných sester využívá všechny potřebné techniky pro správnou edukaci pacienta. K vyhodnocení druhé hypotézy byly využity otázky číslo 4, 5, 6 a 7. Otázka č. 4 pojednává o tom, jakou formu edukace sestry využívají. V této otázce jsem dospěla k závěru, že 70 (68,6 %) sester využívá formu rozhovoru, tedy ústně. Pouze 15 (14,7 %) sester edukuje pomocí letáků, tudíž písemně. Dalších 10 (9,8 %) sester využívá jak formu rozhovoru, tak i písemnou formu pomocí letáků. K této formě bych se také přikláněla, je důležité probrat vše s pacientem při rozhovoru, ale pokud mu k tomu poskytneme i nějaký leták, nemusí se bát, že by nějaké informace z rozhovoru zapomněl a také si může informace dále prohloubit. Posledních 7 (6,8 %) sester, nevyužívá žádnou formu. Výsledkem této otázky je, že 95 (93 %) sester využívá alespoň některou formu edukace, což je uspokojivé. U otázky č. 5 se ptám, zda sestry ukazují pacientům nácvik měření krevního tlaku. U této otázky převažovala negativní odpověď, již 41 (40,2 %) sester uvedlo spíše ne a 19 (18,6 %) sester nikdy. Pouze 12 (11,8 %) sester odpovědělo vždy a 30 (29,4 %) sester spíše ano. Výsledek otázky je záporný, 60 (58,8 %) sester neukazuje nácvik měření krevního tlaku. Otázka č. 6 je zaměřena na využití zpětné vazby po dokončení edukace. Zde byla velká převaha kladných odpovědí, což mě samotnou překvapilo a jsem ráda, že sestry kladou důraz na to, aby pacient pochopil vše, jak má. 78 (76,5 %) sester využívá zpětnou vazbu pomocí rozhovoru a dotazováním kontrolních otázek na pacienta. 22 (21,6 %) sester neověřuje, zda pacient všemu rozumí. Poté 2 (2 %) respondenti označili odpověď jiným způsobem, kde odpověděli: přesvědčím se, o klientově dovednosti si změřit tlak.
Pozitivní
výsledek této otázky je, že 80 (78,5 %) sester využívá zpětnou vazbu. Poslední otázka č. 6, která se vztahovala k druhé hypotéze, je zaměřena na dostatek času k edukaci. Tato otázka obsahovala odpovědi záporné, kde 53 (52 %) sester označilo odpověď spíše ne a 11 (10,8 %) sester uvádí, že určitě nemají dostatek času. 32 (31,4 %) sester uvedlo spíše ano a pouze 6 (5,9 %) sester uvedlo určitě ano, tedy, že mají dostatek času pro edukaci. Výsledek je po sečtení 64 (62,8 %) negativní ku 38 (37,3 %) pozitivním odpovědím. Tato hypotéza se mi částečně potvrdila. Převážná většina sester využívá pro správné poučení potřebnou formu edukace a také využívají zpětné vazby, zda pacient pochopil danou věc správně. Tento výsledek je uspokojivý. Autorka Kuberová (2010) ve své knize „Didaktika ošetřovatelství“ také uvádí, že nejčastější forma edukace je slovní. Výsledek otázky na formu edukace se shoduje s mým šetřením. Naopak z výsledku 42
nedostatku času hodnotím, že sestry nemají čas na to, aby pacientům ukazovaly praktický nácvik měření krevního tlaku, proto hodnotím hypotézu jako částečně potvrzenou. Jak uvádí Formánková (2013) ve své bakalářské práci, kde měla 49 respondentů, 30 (60 %) sester odpovědělo, že mají dostatek času pro efektivní edukaci. Vzhledem k počtu respondentů v mém šetření, se tyto výsledky neshodují. Hypotéza č. 3: Předpokládám, že více jak 60 % všeobecných sester má dostatek informací o edukaci v prevenci hypertenze. K poslední hypotéze byly uplatněny otázky číslo 8, 9, 10, 11 a 12. V otázce č. 8 se ptám, jestli se sestry zúčastňují vzdělávacích akcí. U této otázky byli odpovědi rozdílné. 36 (35,3 %) sester odpovědělo spíše ano a totožně respondentů odpovědělo spíše ne, poté 19 (18,6 %) sester označilo určitě ano a opačnou odpověď určitě ne označilo 9 (8,8 %) sester. A 2 (2 %) sestry označily možnost nevím. Výsledkem této otázky je, že pouze polovina sester se účastní vzdělávacích akcí v kardiovaskulární oblasti. U otázky č. 9 se ptám sester, jaké si myslí, že jsou jejich teoretické znalosti. Zde je převaha kladných odpovědí, pouze jedna sestra uvedla, že její znalosti jsou nedostačující. Ostatní sestry uvedly, že jejich znalosti jsou buď výborné (15,7 %), dobré (57,8 %) nebo dostačující (25,5 %). Tento výsledek je pozitivní, 101 (99 %) sester uvádí, že mají teoretické znalosti od výborných po dostačující. V otázce č. 10 se ptám, zda si své znalosti nějak ověřují. U této otázky jsem dosáhla závěru, že 73 (71,6 %) sester občas ověří své znalosti, 21 (20,6 %) sester je ověří vždy. 6 (5,9 %) sester označilo možnost, že neví a pouze 2 (2 %) sestry nikdy neověřují své znalosti. Výsledek otázky je opět kladný, 94 (92 %) sester si alespoň občas ověří své znalosti, což je jistě důležité a podporují tím své celoživotní vzdělání. Otázka č. 11 se vztahuje k nejvyššímu dosaženému vzdělání. 44 (43,1 %) sester má střední odborné vzdělání s maturitou, poté již 34 (33,3 %) sestra má vysokoškolské vzdělání, které je podle mě na vzestupu. Vyšší odborné vzdělání uvedlo 21 (20,6 %) sester a 3 (2,9 %) sestry mají pouze střední odborné vzdělání bez maturity. Z tohoto výsledku plyne, že více než polovina sester má vyšší vzdělání, nejen maturitní. Poslední 12. otázka je zaměřena na délku praxe. 0 – 1 rok praxe uvedlo jen 15 (14,7 %) sester, další možnou odpovědí bylo 1 – 5 let praxe, tu označilo 27 (26,5 %) sester a většina dotazovaných (58,8 %) označila 5 let a více praxe. Z čehož vyplývá, že mohou mít dostatek zkušeností i informací v dané problematice. 43
Tato hypotéza se mi potvrdila. Naprostá většina uvedla, že si myslí, že jejich teoretické znalosti jsou výborné až dostačující, poté si znalosti z velké části ověřují. Přes polovinu sester se zúčastňuje vzdělávacích akcí. Formánková (2013) ve své bakalářské práci, kdy měla 49 respondentů, uvádí, že skoro 80 % sester se účastní vzdělávacích akcí nebo by o ně mělo zájem. V mém šetření, které je vzhledem k tématu pouze na oblast kardiovaskulární, se účastní pouze polovina sester. Dále více než polovina má vyšší odborné, vysokoškolské vzdělání. Rapčíková a Beňadiková ve svém výzkumu z roku 2013, kde měli 435 respondentů (sester), uvádí, že 83 % sester má vyšší vzdělání, než středoškolské. V mém výzkumu mělo vyšší vzdělání přes polovinu sester, takže se dá říct, že se výzkumy částečně shodují, rozdíl je opět v počtu respondentů celkem. A v neposlední řadě, má skoro 60 % sester 5 a víceletou praxi, proto potvrzuji mou hypotézu č. 3.
44
2.8
Návrh řešení a doporučení pro praxi
V první řadě bych chtěla zmínit, jak moc je důležité dodržovat zdravý životní styl. Nejprve bych navrhla zavést zdravou výživu již do mateřských škol. Již v útlém dětství navyknout děti, co je zdravé a naopak čemu by se měly vyhnout. Ve školkách by mohla edukace probíhat pomocí obrázků, edukačních videí vhodných pro danou věkovou kategorii, také by jim učitelé měli být oporou a sami neporušovat to, co dětem sdělují, že je nezdravé, poté by edukace nebyla účinná a věci, které vysvětlují, by pak děti považovaly za banální. Dále co se týče mateřských škol, zavedla bych více pohybových aktivit, které by děti oslovili a bavili je. Například plavecké kurzy alespoň dvakrát do roka, více školních výletů, taneční kurzy a mimo tyto akce také různé soutěže (skákání v pytli, překonávání překážek a další). Bylo by vhodné, aby se učitel dětem věnoval a měl předpoklady pro vhodné zabavení dětí. V základních školách bych navýšila tělesnou výchovu alespoň na 4 hodiny týdně, rozšířila bych kroužky, které by oslovily i teenagery. Škola by měla pořádat sportovní dny, plné soutěží, které žáky motivují. Vhodné je zapojit celou rodinu, která bude sdílet a podporovat studentovo nadšení. Obzory teenagerů bych rozšířila pomocí edukačních letáků jak o zdravé výživě, tak o tom, jak je důležitý pohyb. Studenti z vyšších ročníků by mohli připravit přednášky pomocí prezentací pro nižší ročníky a sami by se tak dozvěděli více o dané problematice životního stylu. Pro širokou veřejnost bych zorganizovala semináře, a nejen ve velkých městech, kde by se mohli všichni zapojit do diskuze nebo si vyzkoušet i nějakou formu aktivity, která by při té příležitosti byla prezentována a která by je zrovna oslovila. Také motivovat veřejnost, aby přestali kouřit, ukázat jim dopady kouření, například obrázky plící kuřáka. Rovněž, aby snížili spotřebu alkoholu za den. Životní styl se v průběhu života mění, proto je důležité, aby byli lidé dostatečně informováni v každé věkové kategorii. Významnou úlohu hraje prevence, proto by jak preventivní lékař pro dospělé, tak i pro děti měli klást důraz, aby byla veřejnost od nich dostatečně informována. Především sestra by měla při návštěvě kteréhokoli pacienta aktivně nabízet potřebné množství informací například pomocí letáků nebo poskytnout kontakty na další pomoc. Nestačí mít edukační materiál pouze položený v čekárně. Při každé návštěvě by měl doktor i sestra pacienta upozorňovat a připomínat mu, jak je důležité dodržovat jak léčebný režim, tak i preventivní opatření. Doporučila bych barevnou čekárnu,
45
která by na klienta působila příjemně, plnou edukačních plakátů, například pyramidu zdravé výživy, důsledky kouření a další. Vhodné by bylo pravidelně kontrolovat BMI (body mass index). Ten by informoval lékaře o optimální tělesné hmotnosti a mohl by tak navrhnout preventivní opatření. Také bych navrhla určitou motivaci pro ty, kteří chtějí začít s pravidelnou aktivitou. Jejich podporou by mohly být takzvané „slevy pro sportovce“, ať už od zaměstnavatelů, pojišťoven nebo od samotných prodejců. Dále bych navrhla sportovní dny měst, kde by se mohl každý zúčastnit nebo také dny zdravého vaření, kde by se lidé mohli naučit metody zdravé kuchyně. Vím, že při dnešní ekonomické situaci tyto návrhy nelze realizovat, ale třeba se do budoucnosti najde více dobrovolníků, kteří by tyto akce podporovali a třeba lidé budou sami chtít o své zdravé více a lépe pečovat a zároveň ho udržovat.
46
Závěr Bakalářská práce byla zaměřena na edukační úlohu všeobecné sestry v prevenci hypertenze. V současnosti je toto onemocnění hodně rozšířené a patří mezi hlavní příznaky dalších kardiovaskulárních onemocnění. V teoretické části bakalářské práce jsem usilovala o vystižení všech důležitých informací, které se vztahují k dané problematice. Velkou část věnuji samotné hypertenzi, zde jsou důležitou zmínkou faktory jak neovlivnitelné, tak i ovlivnitelné, které hrají při vzniku hypertenze velkou roli. Dále je zde rozsáhlé množství poznatků o nefarmakologické léčbě a jak předcházet tomuto onemocnění, prevence je právě tou nejdůležitější. V poslední části je edukace, která má nezastupitelnou roli v realizaci a šíření prevence. V praktické části vyhodnocuji kvantitativní výzkum, který jsem realizovala pomocí dotazníků. Sestry byly ochotné a spolupracovaly se mnou. Cílem práce bylo, zjistit nezastupitelnou úlohu všeobecné sestry v prevenci hypertenze. Cíl byl na základě stanovených hypotéz splněn. Z hlavních výsledků vyplývá, že naprostá většina sester má znalosti přinejmenším dobré a více jak polovina se zúčastňuje vzdělávacích akcí v oblasti kardiovaskulární. Sestry nejčastěji edukují pomocí rozhovoru nebo letáků a skoro všechny si ověřují, zda pacient vše pochopil na základě zpětné vazby. Pokud by měly sestry více času na edukaci, myslím si, že informovanost a spokojenost pacientů by narůstala. Proto by bylo vhodné, aby v nemocnici byly alespoň tři sestry edukátorky a ty by poté měly dostatek času na poučení pacientů, i s názornou ukázkou. Toto je podle mne dobré řešení do budoucna. Pokud budu mluvit o lidech mimo zdravotnické zařízení (nemocnici), je dle mého názoru informovanost nedostačující. Již od dětství má být vytvářen náhled na správný životní styl. Zdravotnictví i školství má nenahraditelnou úlohu v realizaci a šíření dostatečných informací o prevenci. Samozřejmě je neméně důležitá rodina, pokud totiž ta, nebude hledět na správný životní styl, bude snaha zdravotnictví i školství bezvýsledná. Jak jsem již uvedla je hypertenze tzv. „tichý zabiják“, onemocnění nijak nebolí a lidé myslí, že léky jim ke snížení vysokého tlaku postačí a tak nemají snahu postupně měnit
47
svůj životní styl. Zdůraznila bych, že i takováto nemoc, může ovlivnit zdraví a mít negativní dopad na jejich život. Závěrem bych chtěla říci, že role sestry edukátorky je velice důležitá a v oblasti prevence nezastupitelná. Sestra by si měla uvědomovat její důležitost a nezapomínat edukovat pacienty i o věcech, které ona sama bere jako samozřejmost.
48
Seznam použité literatury BRABCOVÁ, I., a kol. Dodržování národních akreditačních standardů týkajících se práv pacientů v nemocnici České Budějovice, a. s. KONTAKT - časopis pro ošetřovatelství a sociální vědy ve zdraví a nemoci. 2009, XI(2), s. 292 - 300. ISSN 1212-4117. ČEVELA, R., ČELEDOVÁ, L., DOLANSKÝ H. Výchova ke zdraví pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 102 s. ISBN 978-80-247-2860-5. FORMÁNKOVÁ, M. Role všeobecné sestry v edukačním procesu u epileptických pacientů. Plzeň, 2013. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta zdravotnických studií. FOŘT, P., MACH, I. Nevíte, co jíte: jak vás klame potravinářský průmysl. 1. vyd. Brno: BizBooks, 2014, 264 s. ISBN 978-80-265-0274-6. GREGOR, P., STARNOVSKÁ, T. Diety při onemocnění hypertenzí (vysoký krevní tlak): recepty, rady lékaře. 2., vyd. Praha: Vydavatelství MAC, 2009, 31 s. ISBN 978-80-86783-39-0. HOMOLKA, P., a kol. Monitorování krevního tlaku v klinické praxi a biologické rytmy. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 208 s. ISBN 978-80-247-2896-4. JEDLIČKA, P. Vysoký krevní tlak - nic se neděje?: vše, co potřebujete o hypertenzi vědět, abyste se dožili vysokého věku. 1. vydání. Havlíčkův Brod: Hypertenze.eu, 2007, 111 s. ISBN 978-80-239-9943-3. JOZÍFOVÁ, M., PFIZER, spol. s.r.o. Leták hypertenze, 2012, dostupné z: nemocnice Chrudim JUŘENÍKOVÁ, P. Zásady edukace v ošetřovatelské praxi. 1. vydání. Praha: Grada, 2010, 77 s. ISBN 978-80-247-2171-2. KASPER, H., BURGHARDT, W. Výživa v medicíně a dietetika. 1. české vyd. Praha: Grada, 2015, 572 s. ISBN 978-80-247-4533-6.
49
KOHOUT, P., a kol. Potraviny - součást zdravého životního stylu. Olomouc: Solen, 2010, 106 s. ISBN 978-80-87327-39-5. KÖLBEL, F., a kol. Praktická kardiologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2011, 305 s. ISBN 978-80-246-1962-0. KUBEROVÁ, H. Didaktika ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Portál, 2010, 246 s. ISBN 978-80-7367-684-1. LUKÁŠ, K., a kol. Chorobné znaky a příznaky: 76 vybraných znaků, příznaků a některých důležitých laboratorních ukazatelů v 62 kapitolách s prologem a epilogem. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 519 s. ISBN 978-80-247-2764-6. MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. Výchova ke zdraví. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 291 s. ISBN 978-80-247-2715-8. NAVRÁTIL, L. Vnitřní lékařství: pro nelékařské zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 424 s. ISBN 978-80-247-2319-8. RAPČÍKOVÁ, T., BEŇADIKOVÁ, D. Etický prístup a vzdelanie sestry ako determinanty kvality ošetrovateľskej starostlivosti. 2013, s. 102-107. ISBN 978-807464-264-7. SNINC̆ÁK, M. Artériová hypertenzia v stars̆om veku. 1. vyd. Kos̆ice: TypoPress, 2006, 167 s. ISBN 8089089402. SOVOVÁ, E. 100+1 otázek a odpovědí o krevním tlaku: syndrom obstrukční spánkové apnoe, jak správně měřit krevní tlak, nebezpečí hypertenze. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 88 s. ISBN 978-80-247-2281-8. SOVOVÁ, E., a kol. Kardiologie pro obor ošetřovatelství. 2. vyd. Praha: Grada, 2014, 255 s. ISBN 978-80-247-4823-8. SVĚRÁKOVÁ, M. Edukační činnost sestry: úvod do problematiky. 1. vydání. Praha: Galén, 2012, 63 s. ISBN 978-80-7262-845-2. ŠAFRÁNKOVÁ, A., Nejedlá, M. Interní ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 281 s. ISBN 9788024711485. 50
ŠAMÁNEK, M., URBANOVÁ, Z. Víno na zdraví. 1. vyd. Praha: Agentura Lucie, 2010, 176 s. ISBN 978-80-87138-17-5. ŠEVČÍKOVÁ,
J.,
2009.
Elektrokardiografické
vyšetřovací
metody.
[online].
[cit. 2016-04-11]. Dostupné z: http://osetrovatelstvi.blog.cz/0903/elektrokardiografickevysetrovaci-metody ŠPINAR, J., a kol. Jak dobře žít s nemocným srdcem. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 256 s. ISBN 978-80-247-1822-4. ŠTEJFA, M., a kol. Kardiologie. 3. vyd. Praha: Grada, 2007, 722 s. ISBN 978-80-2471385-4. ŠTOCHLOVÁ, J., CÍFKOVÁ, R. Vysoký krevní tlak - dieta a rady lékaře. 1. vyd. Praha: Triton, 2007, 83 s. ISBN 978-80-7254-633-6. TÁBORSKÝ, M., a kol. Novinky v kardiologii 2015. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2015, 301 s. ISBN 978-80-204-3712-9. TEPLAN, V., a kol. Praktická nefrologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2006, 496 s. ISBN 80-247-1122-2. VÍTEK, L. Jak ovlivnit nadváhu a obezitu. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 148 s. ISBN 978-80-247-2247-4. WIDIMSKÝ jr., J., a kol. Hypertenze. 4. vyd. Praha: Triton, 2014, 571 s. ISBN 978-807387-811-5. WIDIMSKÝ, J., a kol. Hypertenze. 3. vyd. Praha: Triton, 2008, 705 s. ISBN 978-807387-077-5.
51
Seznam zkratek TK – tlak krevní CD – compact disc DVD – digital versatile disc VHS – video home systém JIP – jednotka intenzivní péče BMI – Body Mass Index
52
Seznam tabulek Tabulka 1 Rozdělení hmotnostních kategorií podle BMI ............................................... 18
Seznam grafů Graf 1Měření krevního tlaku .......................................................................................... 29 Graf 2 Sdělení hodnot ..................................................................................................... 30 Graf 3 Doporučení preventivních opatření ..................................................................... 31 Graf 4 Forma edukace..................................................................................................... 32 Graf 5 Praktický nácvik měření TK ................................................................................ 33 Graf 6 Zpětná vazba ........................................................................................................ 34 Graf 7 Dostatek času ....................................................................................................... 35 Graf 8 Vzdělávací akce ................................................................................................... 36 Graf 9 Teoretické znalosti............................................................................................... 37 Graf 10 Ověření znalostí ................................................................................................. 38 Graf 11 Nejvyšší vzdělání............................................................................................... 39 Graf 12 Délka praxe ........................................................................................................ 40
53
Seznam příloh Příloha 1 – Hrudní svody Příloha 2 – Výběr potravin pro pacienty s hypertenzí Příloha 3 – Nejčastěji prodávané minerální vody s obsahem soli Příloha 4 – Nejčastěji užívané léky v terapii hypertenze Příloha 5 – Letáky pro pacienty s hypertenzí Příloha 6 – Dotazník
54
