VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Národního odboje 17, 400 03 Ústí nad Labem
SEMINÁRNÍ PRÁCE
KOMUNIKACE A LIDSKÉ ZDROJE
Vysoká škola ekonomie a managementu +420 841 133 166 /
[email protected] / www.vsem.cz
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Národního odboje 17, 400 03 Ústí nad Labem NÁZEV SEMINÁRNÍ PRÁCE Sociopatie v dnešní společnosti
STUDIJNÍ MODUL Psychologie
JMÉNO A PŘÍJMENÍ STUDENTA / STUDIJNÍ SKUPINA
JMÉNO VEDOUCÍHO SEMINÁRNÍ PRÁCE
PROHLÁŠENÍ STUDENTA Prohlašuji tímto, že jsem uvedenou seminární práci vypracoval/a samostatně, a že jsem ke zpracování této seminární práce použil/a pouze literární prameny v práci uvedené. Datum a místo: V Kadani 15.1.2009
POZNÁMKY A PŘIPOMÍNKY
Vysoká škola ekonomie a managementu +420 841 133 166 /
[email protected] / www.vsem.cz
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Národního odboje 17, 400 03 Ústí nad Labem
Obsah: Úvod - cíl práce 2. Sociopatie 2.1 Hlavní rysy této poruchy 2.2 Vznik poruchy 3 Vliv sociopata ve společnosti 3.1 Sociopat v rodině 3.2 Sociopat v zaměstnání 3.3 Sociopat v umění 3.3 Sociopat v politice 5. Závěr 6. Zdroje 1.
Vysoká škola ekonomie a managementu +420 841 133 166 /
[email protected] / www.vsem.cz
1. Úvod – cíl práce: V současné době se často setkáváme jak v médiích tak v odborných publikacích s pojmem sociopatie, sociopat. Cílem této práce je analyzovat hlavní rysy a pravděpodobný vznik této poruchy osobnosti. Dalším cílem je vyhodnotit vliv a nebezpečí sociopatů ve společnosti se zaměřením se především na nenásilné, nekriminální formy. „Dle mého mínění většina z nás zná nebo přišla do styku se sociopatickým jednotlivcem aniž bychom o tom věděli.“ Wendy Koenigsmann (kanadská spisovatelka, básnířka a pianistka) 1. Sociopatie Podle slovníku cizích slov se jedná o poruchu osobnosti, chorobný nebo nenormální vztah k sociálnímu
prostředí
nejčastěji
vyvolaný
špatnými
sociálními
vztahy,
projevující
se
nepřizpůsobivostí, odmítáním sociálních norem a hledáním viny v okolí. V americké psychiatrické nomenklatuře (DSM4- Diagnostický a statistický manuál duševních poruch ) je sociopatie podskupinou v kategorii tzv. poruch osobnosti, jejichž klasifikace a definice je v podstatě shodná s psychopatíi (Antisocial Personalities). V roce 1952 Americká psychiatrická asociace navrhla, aby se označení „psychopatie“ změnilo na „sociopatii“ (Culwell, 1998). Přestože se stále setkáváme s oběma termíny, „psychopat“ se v odborné terminologii už většinou nepoužívá a má spíše hanlivý význam. Mírnější forma této poruchy se nazývá anetopatie, tedy povahová odlišnost vyznačující se zejména nedostatkem vyšších morálních citů, hlavně altruismu. Je vyhraněným typem sociopatie, od jejíchž ostatních forem se liší zachovalou sociální přizpůsobivostí, je-li to pro anetopata výhodné. U dětí nebo mladistvých se porucha chování a neschopnost pochopit a respektovat normy označuje etopatie. 2.1 Hlavní rysy a četnost sociopatie „To, co odlišuje každého z těchto lidí od zbytku nás, je naprosto prázdná díra v jejich psychice, na místě, kde by měla být jedna ze všech nejvíce vyvinutých polidšťujících funkcí.“ Martha Stout, Ph.D., The Sociopath Next Door (Sociopat od sousedů) Pro většinu lidí je představa o této poruše v násilné činnosti – vrazi, sérioví vrazi, masoví vrazi, na příklad Ted Bundy (masový americký zabíják z 80. let)
4
– lidé, kteří opakovaně a jasně porušili zákon a kteří, v případě že jsou chyceni, jdou do vězení. Nejznámějším je Nejsou si však vědomi, vysokého množství nenásilných sociopatů mezi námi, lidí kteří často nejsou očividnými narušiteli zákona. Odhaduje se, že v současné společnosti přibližně 3% dospělých mužů trpí touto poruchou (Silver & Yudofsky, 1992; Sabbatini, 1998). Názor, že většina sociopatů jsou muži, nemusí být pravdivý, protože je ještě stále velké množství žen v domácnosti nebo na málo společensky exponovaných místech, kde svým chováním ovlivňují pouze svojí rodinu, která jejich odlišné chování může před veřejností tajit, zatímco ve veřejných funkcích je více mužů a jejich případné asociální činy jsou tedy více viditelné. „Příjemný“, „Okouzlující“, „Inteligentní“, „Bystrý“, „Působivý“, „Vysoce sebevědomý“, a „Velmi úspěšný u žen“: Tato a podobná označení jsou opakovaně užívána Cleckleyem v jeho slavných případových studií. Dále jsou samozřejmě „Nezodpovědní“, „Sebedestruktivní“. Hlavním rysem a nebezpečím této poruchy je však nedostatek svědomí, empatie či pocitu viny. To znamená, že jsou schopni prakticky čehokoliv. V Cleckleyho knize „Mask of Sanity“ se dále objevuje názor, že sociopatie není nemoc nebo porucha, ale že sociopati jsou dalším vývojovým článkem lidského rodu. Predátoři, kteří mají přežít ve stále drsnějším světě a jejich až magnetická přitažlivost pro opačné pohlaví má za cíl oplodnit co největší množství žen a zachovat tak lidstvo v době, kdy díky civilizačním vlivům je mnoho jinak zdravých mužů neplodných. Tato myšlenka je bezpochyby zajímavá, ale vzhledem k malému procentu prokazatelných sociopatů v poměru k uváděným 10-30% neplodných mužů (MUDr. Zbyněk Mlčoch) mi připadá značně kotroverzní. 2.2 Vznik poruchy osobnosti Rozlišují se poruchy osobnosti exogenní a endogenní; exogenní jsou poruchy získané, a to požitím jedů, špatnou funkcí orgánů, narušením látkové výměny, rovnováhy živin, nebo hrubým poškozením mozku (alkoholismus, kornatění cév, stařecké psychózy). Endogenní psychózy vznikají z vnitřních příčin, o jejichž druhu dosud nevládne jednotné mínění. Možnými příčinami jsou: dědičné vlivy, vlivy prenatální, vliv porodu a ranného dětství (do 2 let života), vliv výchovy a rodiny a vliv prostředí, vliv nedávných událostí. Někdy může být endogenní psychóza zhoršována exogenními vlivy (např. špatnou látkovou výměnou, narušením hormonální činností, narušením rovnováhy živin v těle aj.).
5
Převládá názor, že sociopatie je porucha daná geneticky což znamená, že se s ní člověk rodí a také ji může přenášet dědičně na další generace. Jako další významý prvek v rozvoji této poruchy se uvádí týrání nebo zanedbávání v ranném dětství. Porucha se zpravidla začíná projevovat v adolescenci okolo patnáctého věku, jako jeden z hlavních příznaků se uvádí například kruté zacházení se zvířaty. 2. Vliv sociopata ve společnosti Vliv sociopata má destruktivní charakter na všechny sociální skupiny, ve kterých působí. Jednotliví sociopati jsou různě nebezpeční. Míra jejich nebezpečnosti se pohybuje od chování, které okolí pouze obtěžuje, po závažné protispolečenské činy. Velký vliv má také věk jedince. Ačkoliv se sociopatie jako genetická vada nedá zcela vyléčit nebo odstranit, dá se u mladších jedinců chování ovlivňovat a usměrňovat. Věda zabývající se těmito speciálními výchovnými prostředky pro děti a mladistné s poruchami chování se nazývá etopedie. Velmi důležitým faktorem je také množství lidí, na které může sociopat působit. V následující části této práce bych chtěla popsat nebezpečí sociopatů právě podle tohoto kritéria, to znamená, zda ovlivňuje malou skupinu, jakou je rodina, nebo větší skupiny, jakou jsou pracovní kolektivy, až po umění a politiku, kde lze působit masově. 2.1 Sociopat v rodině
Jak už bylo zmíněno výše, sociopat v rodině ovlivňuje poměrně malu skupinu osob. Z tohoto hlediska by se jeho chování zdálo nejméně společensky nebezpečné. Jeho vztahy však zpravidla netrvají dlouho, proto sociopat během života může založit několik rodin, splodit množství potomků, aniž by cítil odpovědnost je živit nebo vychovávat. Tím přenáší na další generace jednak svojí genetickou předurčenost a také nevhodné vzorce chování. Pokud setrvá díky obětavosti druhého partnera v dlouhodobém vztahu, je to většinou vztah velmi konfliktní s prvky domácího násilí, nejčastěji násilí psychického. Často se stává, že sociopat svým chováním k psychicky zdravému partnerovi u něj vyvolá reakce, které okolí považuje za neadekvátní. A tak může být paradoxně zdravý partner považován za psychicky narušeného. Přesto může mít takový domácí tyran zachovány ostatní sociální dovednosti, takže se například v zaměstnání nebo zájmových skupinách o jeho poruše nemusí vědět.
6
2.2 Sociopat v zaměstnání
Existuje názor, že nároky, které vyžadují dobré zvládnutí vysoké manažerské pozice, daleko lépe zvládá osoba s narušenou osobností a že největší procento sociopatů je právě mezi úspěšnými manažery a podnikateli.
Belinda Boardová a Katarina Fritzonová ze Surrey University se rozhodly prozkoumat, zda existují nějaké podobnosti mezi osobností podnikatelských manažerů, psychiatrických pacientů a hospitalizovaných pachatelů trestných činů. Výsledky, které byly zveřejněny, jsou překvapující. Boardová a Fritzonová zjistili, že tři z jedenácti rysů narušené osobnosti se vyskytují častěji u manažerů než u zločinců ze zcela narušenou osobností. Prvním tímto rysem narušené osobnosti bylo histrionické (divadelní) chování, jehož součástí byl povrchní šarm, neupřímnost, egocentričnost a manipulativnost. U manažerů se také častěji vyskytoval narcismus: grandióznost, absence empatie (porozumění) pro druhé, dále nezávislost a tendence druhé vykořisťovat. Třetím rysem, častějším u manažerů než u zločinců, byla nutkavost, včetně perfekcionismu, přehnaného věnování se práci, rigidita, tvrdohlavost a diktátorské tendence. Osoby, které se dostaly do manažerských pozic, však na rozdíl od kriminálních psychopatů s rozloženou osobností nepoužívaly většinou fyzické agresivity, neporušovaly zákon, nechovaly se neodpovědně a byly méně impulzivní, nedělaly sebevražedná gesta a neprokazovaly emocionální nestabilitu. Takoví lidé jsou, jak se zdá, zcela nevhodní k tomu, aby určovali parametry každodenního života. Většina lidí nechce pracovat neustále, sedm dní v týdnu. Avšak nejvýznamnější manažeři a podnikatelé jsou jiní. Jsou to posedlí lidé, kteří kompenzují svou neschopnost navázat či udržet kvalitní vztahy workoholismem. Jejich nebezpečí je v tom, že mohou působit na velkou skupinu lidí a svými rozhodnutími, nucenými přesčasy, vyžadováním vysokých pracovních výkonů, mohou způsobovat dlouhodobý stres až psychózy a narušovat tak kvalitní soukromý život svým podřízeným. Chování, kdy nadřízený svého podřízeného přímo šikanuje, a to buď nepředáváním informací, přidělováním podřadné práce, přehnané kritiky vůči jeho výkonům se nazývá bossing. Existují však také další profese a obory, jako například vojenské složky, speciální jednotky policie, tajné služby a podobně, kde se snížení citlivosti, empatie a pocitu viny může přímo vyžadovat a přítomnost takových osobnostních rysů je nezbytné pro samotný výkon této služby. Jejich přítomnost se zkoumá kvalitními psychotesty před nástupem takové služby.
7
2.3 Sociopat v umění „Skoro všichni největší básníci, umělci a hudebníci (Wagner, Tolstoj, Ibsen, Nietzsche a j.) jsou psychopaty.“ Max Nordau, Die Entartung (1892) Zvykli jsme si vídat na předních stránkách bulvárních časopisů tučné titulky oznamující nový skándál té či oné současné celebrity. Je samozřejmě otázkou, do jaké míry je tato informace pravdivá a zda je sociopatem zmiňovaná hvězda nebo naopak bulvární novinář, ochotný zveřejnit pro zvýšení prodejnosti svého listu naprosto cokoliv. Ať je to tak či onak, zkrátka nás už odlišné normy chování jako je nižší stabilita partnerských svazků až promiskuita, zvýšená konzumace drog včetně alkoholu, výstřední oblékání či chování u skupiny lidí pohybující se kolem umění, hudby nebo i například vrcholového sportu nepřekvapí, a dá se říci, že to není znak pouze současné společnosti, ale že tomu tak bylo už v minulosti. Možná proto je mezi umělci a celebritami velké procento lidí postižených sociopatií, případně jinou poruchou osobnosti, protože například vystoupit
před několik stovek lidí, natáčet
nebezpečné nebo erotické filmové scény, prezentovat kontroverzní výtvarné artefakty a čelit přitom kritikám v tisku a ztrátě soukromého života, k tomu je určitě sociopat bez svědomí, empatie či pocitu studu vhodnější než běžný „normální“ člověk. Mohlo by se zdát, že pokud se hvězdy vdávají a rozvádějí mezi sebou a výstřednosti páchají pouze na jevišti, není jejich počínání nijak nebezpečné. Bohužel, se velmi často setkáváme i se zvýšenou tolerancí k jejich chování mimo jeviště nebo kameru, v soukromém životě. V takovém případě mají dobře placení „imagemakeři“ za úkol tyto činy zamaskovat, případně dekriminalizovat. Jako příklad mohu uvést prohřešky Michaela Jacksona, George Michaela a podobně. Dalším nebezpečím pro společnost je, že celebrity jsou idoly a vzory mladé generace, a to někdy i v celosvětovém měřítku. Ta potom negativní chování přebírá a kopíruje. Jako nejvhodnější příklad takového ovlivnění celé generace jsou, myslím, 60. léta a hnutí Hippies. Jedním s hlavních idolů této doby byla kapela The Doors a jejich zpěvák Jim Morrison (1943 – 1971), který se kromě hudební kariéry proslavil také značným požíváním alkoholu a narkotik a oplzlým chováním na veřejnosti (Miamský incident v roce 1969).
8
Jako poslední bych chtěla uvést nebezpečí pro samotné celebrity, kdy se naopak ony, coby známé osobnosti mohou stát obětí obtěžování nebo násilného činu sociopata, který se tak chce zviditelnit a těší ho zájem médií o jeho osobu a činy. Jako příklad může posloužit Mark Chapman, vrah Johna Lennona. Dále se celebrity mohou stát obětí pronásledování neodbytných paparazziů, kteří při velké konkurenci bulvárních časopisů jsou ochotní stálé více sami riskovat, ale také vystavovat riziku právě pronásledované. Za příklad nám může posloužit tragická smrt princezny Diany a jejího snoubence Dodiho Al Fayeda v roce 1997. 2.4 Sociopat v politice
Nejnebezpečnější může být, pokud se ambiciozní sociopat dostane na vlivné politické místo. A to ať na lokální, národní nebo dokonce mezinárodní úrovni. V takové pozici může ovlivňovat životy mnoha lidí nebo dokonce národů. Za hlavní nositele této poruchy lze uvést především největší světové vůdce a diktátory. Z historického hlediska nejznámějším sociopatem je bezesporu Adolf Hitler (20.4.1889 -30.4.1945), u kterého byly diagnostikovány také další psychické poruchy a kterému se za pomoci dalších s největší pravděpodobností také narušených osobností jako například Hermann Göring, Joseph Goebbels, Heinrich Himmler, Reinhard Heydrich, Roland Freisler, Konrad Henlein a dalšími, podařilo z původně malé Národně socialistické německé dělnické strany (německy: NSDAP, Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei) vybudovat vedoucí stranu v Německu a s její pomocí pak nastolit v Německu fašistickou diktaturu, poté rozpoutat Druhou světovou válku, která trvala od 1. září 1939 do 8. května 1945. Zúčastnila se jí většina států světa a stala se s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva. Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané míře zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci. Nejhrůznějším příkladem genocidy se stal holocaust, jemuž v důsledku zrůdné nacistické rasové ideologie padlo za oběť šest milionů evropských Židů. V této souvislosti bych ráda zmínila další sociopatickou osobnost, a to doktora Josefa Mengeleho (1881 - 1959), který se nechvalně proslavil svými zrůznými pokusy s nevalnou vědeckou hodnotou,
které prováděl na vězních v koncentračním táboře Osvětim. Další osobou, která pravděpodbně trpěla touto poruchou je jeden z největších krutovládců světových dějin sovětský diktátor J.V.Stalin (1878 – 1959). Za jeho vlády bylo v tehdejším Sovětském svazu do roku 1939 odsouzeno a popraveno 98 ze 139 členů ústředního výboru strany zvoleného v roce 1934, byly uvězny, popraveny nebo deportovány do vyhnanství milióny nepohodlných osob: podle odhadů padlo Stalinově násilné kolektivizaci a následným čistkám třicátých let až 25 miliónů lidí.
9
V souvislosti s touto poruchou se objevují také další jména jako například argentinský politik a prezident Juan Domingo Perón (1895 - 1974), československý komunistický prezident Klement Gotwald (1896 – 1953), kubánský revoluční vůdce a později premiéra Fidel Alejandro Castro Ruz (narozen 13.8.1926), bývalý americký prezident Bill Clinton (narozen 19.srpna 1946) a další.
Nejčastěji jsme se ale mohli v posledních letech setkávat s názorem, že sociopat je americký politik George Walker Bush (narozen 6. července 1946), který se stal 43. prezidentem USA po nepříliž podařených volbách v roce 2000. Ten však na sebe upozornil už ve funkci guvernéra, kdy nekompromisně prosazoval trest smrti a osobně podepsal 152 rozsudků, což je nejvyšší počet v historii Texasu. Dále se v souvislosti s jeho osobou hovoří o věznění, nelidkém zacházení až týrání vězňů bez řádného rozsudku v táboře Camp Delta v Zátoce Guantanámo na Kubě, kteří byli zatčeni po útocích 11. září 2001. Diskutuje se také o legálnosti zásahů při válce v Íránu v roce 2003, a to zda lze prokázat, že Al-Kajdá vlastnila zbraně hromadného ničení. "Bush není imbecil. Není loutkou. Domnívám se, že Bush je sociopatická osobnost. Myslím s nedostatkem empatie. Má neobyčejný smysl pro sebeprosazení, a je velmi dovedný manipulátor. Všichni se hihňají jeho hrané idiocii, bohužel pravá podstata jim zcela uniká." Mark Crispin Miller, autor "The Bush Dyslexicon“ 5. Závěr Závěrem bych chtěla říci, že chování socipata může mít velké psychické následky na jeho oběti, proto bychom měli mít možnost se proti všem formám útoků sociopata bránit. Co se týká domácího násilí, existuje celá řada občanských sdružení, které provozují telefonní linky, kam se oběti mohou obrátit o pomoc. Je to například „Bílý kruh bezpečí“, „Dona“, „Rosa“ pro týrané ženy nebo „Linka bezpečí“ pro týrané děti. Také po legislativní stránce byla přijata opatření, kdy policie může vydat rozhodnutí a vykázat argresora ze společné domácnosti na žádost oběti. Na pracovišti by se měli postižení obrátit na odborou organizaci, případně firemního psychologa, pokud tam jsou. V krajním případě je lepší změnit zaměstnání, protože například u soudu se dá bossing velice těžko prokázat, především proto, že často probíhá mezi dvěma účastníky a nelze přizvat svědky. Pokud světci exitují, často se bojí vypovídat, ze strachu, že přijdou o zaměstnání. Nejobtížnější je obrana proti sociopatům v politice, kde jsou ale možné nejzásadnější následky v podobě poškozování lidských práv, válečných konfliktů a podobně. Na tomto místě lze zřejmě poradit pouze to, abychom jako občané nebyli pasivní a snažili se působit na politiky prostředky, které máme. To znamená buď vstupem do politickýh stran či občanských sdružení, nevolením osob s problematickým chováním, případně peticemi a demostracemi proti konkrétním činům, se kterými nesouhlasíme.
10
6. Zdroje 1.
Clocley: Mask of Sanity, 5. edice, 1988
2. Slomek: Speciální pedagogika etopedie, studijní text, Jihočeská Univerzita, 2006 3.
Oliver James, Britské listy: Je Váš šéf psychopat?, 19.4.2004, ISSN 1213-1792
4. Stout, M .: The sociopat next door, Kindle Edition, 2006 5.
Culwell, S. (1998). Psychopathology and Antisocial Personality Disorder. Retrieved March 10, 1999 from the World Wide Web: http://www. flash.net/
6.
Sabbatini, R.M.E., Ph.D. (1998). Brain Diseases: The Psychopath's Brain. Retrieved March 10, 1999 from the World Wide Web: http://www.epub.org.br/cm/nO7/doenca5/diseas_ i.htm
7.
Mark Crispin Miller, The Bush Dyslexicon, Paperback, 2001
8. www.zbynekmlcoch.cz 9. www.holocaust.cz
11
Abstract: Main goal of this study is explanation of sociopath, characteristics and development of this personality disorder. Further, which influents and dangerous could bring the sociopaths to our society. Key words: Sociopath, mental disorder, dissocial personality disorder JEL Classification: Z 13 Economic Sociology I1 Health J5 Labour–Management Relations, Trade Unions, and Collective Bargaining
12
