VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU DIPLOMOVÁ PRÁCE

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU

DIPLOMOVÁ PRÁCE

2014

BC. JIŘÍ NESVEDA

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5

DIPLOMOVÁ PRÁCE

MANAGEMENT FIREM

Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz


NÁZEV DIPLOMOVÉ PRÁCE/TITLE OF THESIS

Měření makroekonomické konkurenceschopnosti - metodologie mezinárodního srovnání a výsledky zemí V-4 TERMÍN UKONČENÍ STUDIA A OBHAJOBA (MĚSÍC/ROK)

červen / 2014

JMÉNO A PŘÍJMENÍ / STUDIJNÍ SKUPINA

Bc. Jiří Nesveda / MF 08 JMÉNO VEDOUCÍHO DIPLOMOVÉ PRÁCE

Ing. Marta Nečadová, Ph.D.

PROHLÁŠENÍ STUDENTA

Prohlašuji tímto, že jsem zadanou diplomovou práci na uvedené téma vypracoval samostatně a že jsem ke zpracování této diplomové práce použil pouze literární prameny v práci uvedené. Jsem si vědom skutečnosti, že tato práce bude v souladu s § 47b zák. o vysokých školách zveřejněna, a souhlasím s tím, aby k takovému zveřejnění bez ohledu na výsledek obhajoby práce došlo. Prohlašuji, že informace, které jsem v práci užil/a, pocházejí z legálních zdrojů, tj. že zejména nejde o předmět státního, služebního či obchodního tajemství či o jiné důvěrné informace, k jejichž použití v práci, popř. k jejich následné publikaci v souvislosti s předpokládanou veřejnou prezentací práce, nemám potřebné oprávnění. Datum a místo: 20. 4. 2014, Pila ____________________________

podpis studenta

PODĚKOVÁNÍ

Rád bych tímto poděkoval vedoucí diplomové práce za metodické vedení a odborné konzultace, které mi poskytla při zpracování mé diplomové práce.


VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 SOUHRN 1. Cíl práce:

Cílem diplomové práce je definovat pojem konkurenceschopnost, popsat metody sloužící k měření makroekonomické konkurenceschopnosti a provést analýzu konkurenceschopnosti zkoumaných zemí.

2. Výzkumné metody:

K naplnění cíle práce jsou při zpracování a hodnocení statistických dat a výsledků mezinárodních žebříčků konkurenceschopnosti použity metody komparace a analýzy.

3. Výsledky výzkumu/práce:

Měření konkurenceschopnosti podle metodiky rozdílných institucí (IMD, WEF) přináší rozdílné výsledky. Nebyla prokázána jednoznačná závislost mezi vývojem postavení země v žebříčcích konkurenceschopnosti a její exportní výkonností a produktivitou práce.

4. Závěry a doporučení:

Odlišná metodologie měření konkurenceschopnosti (zejména odlišné zastoupení měkkých a tvrdých dat v nejznámějších žebříčcích národní konkurenceschopnosti) vede k odlišné pozici jednotlivých zemí. V diplomové práci jsou s využitím výsledků sledovaných zemí identifikovány oblasti, jejichž zlepšení je z pohledu mezinárodních žebříčků považováno za žádoucí v kontextu zvyšování národní konkurenceschopnosti. KLÍČOVÁ SLOVA

Konkurenceschopnost Měření konkurenceschopnosti Multikriteriální ukazatele Visegrádská čtyřka


VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 SUMMARY 1. Main objective:

The aim of this diploma work is to define the notion competitiveness, describe metods used for a measuring of macroeconomic competitiveness, and make an analysis of the competitiveness of some countries. 2. Research methods:

There are used methods of a comparison and an analysis for a treating and an evaluation of statistical data and results of international rankings for competitiveness. 3. Result of research:

The measuring of the competitiveness gives different results according to methodology of different institutions (IMD, WEF). It was not established a unique dependence between a development of a position of countries in the rankings of competitiveness and its export productivity and a productivity of a work. 4. Conclusions and recommendation:

The differrent methodology of a measuring of the competitiveness (primarily different representation of soft and hard data in the most known rankings of national competitiveness) leads to the different position of countries. In this diploma work using results from followed countries there are identified areas, in which the improvement is regarded as required from point of view of international rankings in the context of increasing of the national competitiveness. KEYWORDS

Competitiveness Measuring of the competitiveness Multi-criteria evaluation Visegrad group JEL CLASSIFICATION

C80 - Data Collection and Data Estimation Methodology - General J30 - Wages, Compensation, and Labor Costs - General F10 - Trade - General





Obsah 1 Úvod ............................................................................................................................... 1 2 Teoreticko - metodologická část .................................................................................... 3 2.1 Charakteristika konkurenceschopnosti ........................................................................ 3 2.1.1 Mikroekonomická konkurenceschopnost ................................................................ 3 2.1.2 Makroekonomická konkurenceschopnost ................................................................ 3 2.1.3 Ostatní rozměry konkurenceschopnosti ................................................................... 5 2.1.4 Kritický pohled na konkurenceschopnost ................................................................ 6 2.2 Vliv klastrů na konkurenceschopnost ......................................................................... 6 2.2.1 Diamant konkurenční výhody .................................................................................. 7 3 Měření konkurenceschopnosti ..................................................................................... 10 3.1 Multikriteriální ukazatele .......................................................................................... 10 3.1.1 Světové ekonomické fórum ................................................................................... 11 3.1.2 Mezinárodní institut pro rozvoj managementu ...................................................... 16 3.1.3 Kritický pohled na multikriteriální ukazatele ........................................................ 18 3.2 Cenové a nákladové indikátory ................................................................................. 20 3.2.1 Cenový vývoj ......................................................................................................... 21 3.2.2 Produktivita a náklady............................................................................................ 23 3.2.3 Reálný měnový kurz .............................................................................................. 24 3.3 Ukazatele obchodní výkonnosti ................................................................................ 25 3.3.1 Teritoriální struktura zahraničního obchodu .......................................................... 25 3.3.2 Komoditní struktura zahraničního obchodu ........................................................... 26 3.4 Možnosti zvyšování konkurenceschopnosti .............................................................. 26 3.4.1 Projekt GRINCOH ................................................................................................. 27 4 Země Visegrádské čtyřky............................................................................................. 29 5 Analyticko - praktická část........................................................................................... 32 5.1 Hodnocení konkurenceschopnosti multikriteriálními ukazateli................................ 32 5.1.1WEF… .................................................................................................................... 32 5.1.1.1 Česká republika ................................................................................................... 34 5.1.1.2 Maďarsko ............................................................................................................ 37 5.1.1.3 Polsko .................................................................................................................. 39 5.1.1.4 Slovensko ............................................................................................................ 41 5.1.2 IMD.. ...................................................................................................................... 44 5.2 Hodnocení konkurenceschopnosti dle cenových a nákladových indikátorů............ 47 5.2.1 Produktivita a náklady............................................................................................ 47



Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 5.3 Ukazatele obchodní aktivity...................................................................................... 51 5.3.1 Struktura zahraničního obchodu ............................................................................ 52 6 Závěr ............................................................................................................................ 58 Literatura Přílohy



Seznam zkratek B-S

Balassa - Samuelsonův efekt

CPI

Index spotřebitelských cen

CZ-NACE

Klasifikace ekonomických činností

ČNB

Česká národní banka

ČR

Česká republika

ČSÚ

Český statistický úřad

DPH

Daň z přidané hodnoty

EC

Evropská komise

EU

Evropská unie

GCI

Globální index konkurenceschopnosti

GCR

Globální zpráva o konkurenceschopnosti

HDP

Hrubý domácí produkt

ICT

Informační a komunikační technologie

IMD

Institut pro rozvoj managementu

JPN

Jednotkové pracovní náklady

MPO ČR

Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky

NEER

Nominální efektivní měnový kurz

NERV

Národní ekonomická rada vlády

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

PPI

Index cen výrobců

PZI

Přímé zahraniční investice

REER

Reálný efektivní měnový kurz

SITC

Jednotný mezinárodní třídník zboží

VŠEM

Vysoká škola ekonomie a managementu Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU V-4

Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 Visegrádská čtyřka

WCY

Světová ročenka konkurenceschopnosti

WEF

Světové ekonomické fórum

WTO

Světová obchodní organizace



Seznam tabulek Tabulka 1 Váhy jednotlivých subindexů v závislosti na stupni rozvinutosti země ........ 14 Tabulka 2 Základní ukazatele zemí V-4 k 31. 12. 2012 ................................................. 29 Tabulka 3 Počet hodnocených zemí v GCR v období 2006 - 2013 ................................ 32 Tabulka 4 Váhy jednotlivých subindexů, v procentech .................................................. 33 Tabulka 5 Hodnocení jednotlivých subindexů České republiky v GCI za období 2008 2013 ................................................................................................................................. 34 Tabulka 6 Hodnocení jednotlivých subindexů Maďarska v GCI za období 2008 - 2013 ......................................................................................................................................... 38 Tabulka 7 Hodnocení jednotlivých subindexů Polska v GCI za období 2008 - 2013 .... 40 Tabulka 8 Hodnocení jednotlivých subindexů Slovenska v GCI za období 2008 - 2013 ......................................................................................................................................... 42 Tabulka 9 Silné a slabé stránky konkurenceschopnosti zemí V-4 .................................. 44



Seznam grafů Graf 1 Míra otevřenosti ekonomik zemí V-4 za období 2005 - 2012 ............................. 30 Graf 2 Postavení zemí V-4 v GCI v období 2007 - 2013................................................ 33 Graf 3 Faktory nejvíce komplikující podnikání v ČR za období 2008 - 2013 ................ 37 Graf 4 Faktory nejvíce komplikující podnikání v Maďarsku za období 2008 - 2013 .... 39 Graf 5 Faktory nejvíce komplikující podnikání v Polsku za období 2008 - 2013 .......... 41 Graf 6 Faktory nejvíce komplikující podnikání na Slovensku za období 2008 - 2013... 43 Graf 7 Vývoj postavení zemí V-4 na žebříčku IMD za období 2009 - 2013 .................. 44 Graf 8 Pořadí zemí V-4 v hodnocení hlavních kategorií konkurenceschopnosti dle IMD v roce 2013 ...................................................................................................................... 46 Graf 9 Nominální jednotkové náklady práce zemí V-4 a Německa za období 2005 2012, rok 2005 = 100 ...................................................................................................... 47 Graf 10 Růst reálných jednotkových nákladů práce zemí V-4 za období 2005 - 2012 .. 48 Graf 11 Růst reálné produktivity práce na odpracovanou hodinu zemí V-4, EU - 28 a Německa za období 2005 - 2012 ..................................................................................... 49 Graf 12 Rozdíl růstu reálné produktivity práce na odpracovanou hodinu a růstu reálných jednotkových pracovních nákladů zemí V-4 za období 2005 - 2012.............................. 50 Graf 13 Produktivita práce na odpracovanou hodinu zemí V-4 jako podíl na průměru EU-27 za období 2005 - 2012 ......................................................................................... 50 Graf 14 Exporty zemí V-4 za období 2005 - 2012 v reálných cenách, rok 2005 = 100 . 51 Graf 15 Komoditní struktura exportu zemí V-4 v roce 2012 .......................................... 52 Graf 16 Export potravin, nápojů a tabáku zemí V-4 dle SITC 0+1 za období 2005 - 2012 v reálných cenách, rok 2005 = 100 ................................................................................. 53 Graf 17 Export strojů a dopravních prostředků dle SITC 7 zemí V-4 za období 2005 2012 v reálných cenách, rok 2005 = 100 ........................................................................ 54 Graf 18 Export ostatního průmyslového zboží dle SITC 6 + 8 zemí V-4 za období 2005 - 2012 v reálných cenách, rok 2005 = 100 ...................................................................... 55 Graf 19 Teritoriální struktura exportu zemí V-4 za rok 2012 ......................................... 56 Graf 20 Podíl zemí V-4 na celkovém importu Německa v období 2008 - 2012 ............ 57



Seznam obrázků Obrázek 1 Porterův diamant konkurenční výhody............................................................ 8 Obrázek 2 Rozdělení zemí dle stupně rozvinutosti ......................................................... 15 Obrázek 3 Zjednodušená pyramida konkurenceschopnosti ČR...................................... 36



1

Úvod

Pojem konkurenceschopnost v současném globalizovaném světě neustále nabývá na významu. Ať již se jedná o konkurenceschopnost mikroekonomickou či makroekonomickou. V souvislosti s postupující globalizací a s rozvojem mezinárodního obchodu se makroekonomická konkurenceschopnost stala jedním z témat, na které se zaměřují národní vlády. Dnešní význam konkurenceschopnosti dokládá zakládání různých rad pro konkurenceschopnost na vládní úrovni. Například v České republice se jedná o Radu vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost. V rámci Evropské unie se jedná o Radu pro konkurenceschopnost, která představuje jednu z devíti formací Rady EU. Jak je v dnešním světě obvyklé, tak se samozřejmě vyskytují námitky nesouhlasící s většinovým názorem, které význam konkurenceschopnosti zpochybňují. Tyto námitky jsou užitečné v tom, že poskytují na problematiku konkurenceschopnosti odlišný pohled a jsou součástí této práce. Nezaujatý pozorovatel si tak může sám vybrat, jak se k dané problematice postaví. Cíle diplomové práce jsou následující: definovat pojem konkurenceschopnost na různých úrovních zkoumání (mikroekonomická, makroekonomická), popsat metodologii měření makroekonomické konkurenceschopnosti používanou institucemi, které publikují nejcitovanější žebříčky národní konkurenceschopnosti, využitím statistických dat a výsledků v mezinárodních žebříčcích analyzovat konkurenceschopnost zkoumaných zemí. Diplomová práce je rozdělena na čtyři části. První část - teoreticko - metodologická - je zaměřena na definici pojmu konkurenceschopnost ve všech jeho podobách. Na mikroekonomické úrovni je tento pojem definovatelný poměrně jednoduše, problém ale nastává s jeho makroekonomickou definicí. Závěr této části je věnován kritickému pohledu na konkurenceschopnost. Druhá část práce je zaměřena na měření konkurenceschopnosti na makroekonomické úrovni. Jak již bylo uvedeno, pojem makroekonomická konkurenceschopnost je obtížně definovatelný. Komplikované je rovněž její měření. Existuje několik metod sloužících k měření a hodnocení konkurenceschopnosti na makroekonomické úrovni. Některé tyto metody vycházejí z klasických ukazatelů konkurenceschopnosti, jako jsou cenové a nákladové indikátory a ukazatele obchodní výkonnosti. V posledních letech je stále větší význam přisuzován měření konkurenceschopnosti pomocí multikriteriálních ukazatelů, publikovaných Světovým ekonomickým fórem a Mezinárodním institutem pro rozvoj managementu. Obě tyto instituce každoročně vydávají ročenky konkurenceschopnosti, jejichž součástí je žebříček zemí dle konkurenceschopnosti. Každá z těchto institucí měří konkurenceschopnost odlišným způsobem, který je popsán v této části práce. Výstupy z těchto hodnocení jsou často používány vládními činiteli při tvorbě strategií sloužících k zvyšování konkurenceschopnosti. V této části práce je rovněž diskutován kritický pohled na měření makroekonomické konkurenceschopnosti pomocí multikriteriálních ukazatelů. Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

1


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 Třetí část práce je zaměřena na ekonomickou charakteristiku zemí Visegrádské čtyřky, jelikož analýza makroekonomické konkurenceschopnosti těchto zemí je jedním z cílů této práce. Ve čtvrté - analyticko - praktické části - je provedena analýza konkurenceschopnosti zemí Visegrádské čtyřky pomocí metod a indikátorů uvedených v teoreticko metodologické části. Dále je provedena komparace výsledků jednotlivých zemí dle žebříčků konkurenceschopnosti. V závěru jsou shrnuty poznatky získané při zpracování a je uvedeno hodnocení konkurenceschopnosti sledovaných zemí dle zkoumaných ukazatelů konkurenceschopnosti.


2


2

Teoreticko - metodologická část

2.1

Charakteristika konkurenceschopnosti

Jak uvádí Balcarová et Beneš (2006, s. 5), představuje konkurenceschopnost zemí relativně nový pojem ekonomické vědy. V případě definování pojmu konkurenceschopnost činí hlavní problém jeho správné vysvětlení. Oproti mikroekonomické definici je v případě makroekonomického pojetí konkurenceschopnosti problémem fakt, že na státy nelze aplikovat kritérium přežití, které v oblasti mikroekonomie představuje základní odlišující znak konkurenceschopných a nekonkurenceschopných firem.

2.1.1 Mikroekonomická konkurenceschopnost Pavelková (2009) uvádí, že se pojem konkurenceschopnost ve svém původním významu vztahoval jen na firmy, tedy na mikroekonomickou úroveň. Konkurenceschopnost firem závisí na konkurenční výhodě, kterou daná firma získává oproti ostatním firmám způsobem své produkce a tím, jak působí na trhu v porovnání s konkurenčními firmami. Dále Pavelková (2009, s. 27) říká: „konkurenceschopnost označuje schopnost firmy soutěžit, růst, být ziskovou, tj. produkovat se ziskem takové výrobky, které splňují požadavky otevřeného trhu, musí tyto požadavky akceptovat a plnit“. Z této definice vyplývá, že konkurenceschopnost ve svém mikroekonomickém pojetí je relativně jednoduše vysvětlitelný pojem. Problém ale nastává v případě makroekonomické definice konkurenceschopnosti. Nelze totiž říci, že pokud se v dané ekonomice či regionu nachází jen konkurenceschopné firmy, tak i uvažovaná ekonomika či region budou oproti ostatním rovněž konkurenceschopné. V hodnocení makroekonomické konkurenceschopnosti je totiž mimo jiné nutné brát v úvahu i různé vzájemné provázanosti mezi jednotlivými segmenty spočívající např. v kvalitě institucí či infrastruktury. Kislingerová et al (2008, s. 17) definuje konkurenceschopnost firem jako „schopnost neustále vykazovat růst produktivity, tj. dosahovat s omezenými vstupy práce a kapitálu vyšších výstupů. Konkurenceschopnost firmy se projevuje získáním, udržením a zvyšováním podílu na národním a mezinárodním trhu.“

2.1.2 Makroekonomická konkurenceschopnost Dle Světového ekonomického fóra, Markusena (1992), Portera (1990) in Marinič (2008, s. 14), se používá termín konkurenceschopnost pro „vyjádření ekonomické převahy konkrétní národní ekonomiky, případně firmy, nad konkurencí v rámci hospodářské soutěže, a to jak domácí, tak i mezinárodní, přičemž je nutno rozlišovat konkurenceschopnost na makroekonomické a na mikroekonomické úrovni a dále konkurenceschopnost firmy v rámci daného trhu“. Dle Mariniče (2008) výše uvedení autoři považují za hlavní předpoklad ekonomického růstu dané ekonomiky stabilní a permanentní růst národní produktivity. Další autoři konkurenceschopnost ekonomiky odvozují dle reálného a směnného kurzu. Podle této teorie „konkurenceschopnost na Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

3


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 makroekonomické úrovni je ekvivalentem výkonnosti dané ekonomiky ve vztahu k jiné ekonomice, přičemž k měření výkonnosti slouží indikátory ekonomického růstu, exportního potencionálu a ekonomického blahobytu“ (Marinič, 2008, s. 14). Konkurenceschopnost na mikroekonomické úrovni je determinována mimo jiné úrovní vzdělání, produktivitou práce, efektivností ve využívání přírodních zdrojů a politikou vlády příznivě nakloněné k podnikání. Podle definice OECD in Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (2012, s. 5) „je konkurenceschopnost vymezena schopností produkovat zboží a služby, které obstojí v testu mezinárodní konkurence, a zároveň schopností udržovat nebo zvyšovat reálný HDP“. Světové ekonomické fórum (2013, s. 5) definuje konkurenceschopnost jako „soubor institucí, politiky a faktorů, které určují úroveň produktivity země“. Dále je dle této instituce podstatné, že více konkurenceschopná ekonomika je ta, která zaznamenává rychlejší ekonomický růst. Marinič (2008) uvádí, že jiný přístup je představován konceptem IMD, který definuje konkurenceschopnost národů jako „schopnost vytvářet a udržovat takové ekonomické prostředí, které firmám umožňuje ve vyšší míře tvořit nové hodnoty a zabezpečit tak rozvoj a blaho národa“. O metodice používané institucemi, které každoročně publikují nejznámější žebříčky národní konkurenceschopnosti, je pojednáno dále v textu. R. N. Cooper (2006) in Cihelková (2010) uvádí následující definici mezinárodní konkurenceschopnosti: „Schopnost vyrábět zboží a služby, které obstojí na mezinárodních trzích, zatímco obyvatelé země se těší vysokému životnímu standardu, který je vzrůstající a udržitelný v dlouhodobé perspektivě. Balcarová et Beneš (2006, s. 5) uvádějí, že během posledních několika desítek let došlo ke značnému posunu v oblasti vymezení pojmu makroekonomické konkurenceschopnosti. Dříve totiž představovala synonymum pro exportní výkonnost. Oproti tomu dnešní pojetí konkurenceschopnosti je vymezeno více do šířky a determinuje ho více faktorů. Momentálně je kladen větší důraz na zvyšování příjmů obyvatelstva než na exportní výkonnost. Ve své podstatě je ale zvyšování příjmů obyvatelstva propojené s exportní výkonností dané ekonomiky, jelikož úspěch zboží na zahraničních trzích přináší zprostředkovaně růst životní úrovně v domácí zemi. Dle definice Evropské komise ve zprávě o regionech z roku 1999: „Národní konkurenceschopnost je schopnost produkovat zboží a služby, které vyhovují podmínkám mezinárodních trhů, a současně schopnost dosahovat vysokých a udržitelných příjmů. Obecněji je to schopnost generovat vysoké příjmy i vysokou zaměstnanost (kvalitu i kvantitu pracovních míst) v podmínkách externí konkurence.“ (EC, 1999 in Pavelková et al., 2009 s. 28). Z této definice vyplývá, že konkurenceschopná je taková země, jejíž výrobky se prodávají na zahraničních trzích a zároveň se jí daří udržovat vysokou životní úroveň domácí ekonomiky. Aby byla konkurenceschopnost měřitelná, je tedy nutné k jejímu měření použít různé multikriteriální metody, které v rámci výpočtů uvažují různé determinanty ovlivňující danou konkurenceschopnost. Dále je třeba brát v úvahu, že národní konkurenceschopnost je relativní pojem a nikoliv absolutní, může se totiž stát, že daná ekonomika bude konkurenceschopná vůči druhé ekonomice, ale vůči třetí již ne. Toto může představovat problém u multikriteriálních hodnocení, jelikož je lákavé považovat je za absolutní (Balcarová et Beneš, 2006, s. 6). Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

4


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 Dle Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky - MPO ČR (2012) je konkurenceschopnost jednotlivých subjektů v České republice determinována i jinými, než jen jejich objektivními charakteristikami. Konkurenceschopnost totiž ovlivňují i determinanty, které nemůže daný subjekt ovlivnit, např. se může jednat o přírodní vlivy, geografickou polohu či hospodářský cyklus. V podstatě by se toto dalo aplikovat i na konkurenceschopnost jednotlivých ekonomik. Vnitrozemská země totiž logicky nemůže být konkurenceschopná v námořní dopravě, když nemá na svém území možnost vybudovat žádné přístavy. Pak konkurenceschopnost ovlivňují také determinanty, které je možné ovlivňovat. A právě na ty determinanty, které lze ovlivnit činností vlády a veřejné správy, je zaměřena Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012 až 2020 (MPO, 2011). Tato publikace se skládá ze 43 projektů z následujících oblastí:        

instituce; infrastruktura; veřejné finance; vzdělanost; trh práce; finanční trhy; zdravotnictví; inovace.

Smyslem těchto projektů je dosáhnout vytvoření potřebných podmínek napomáhajících tvořivému podnikání, inovacím a podporujících růst životní úrovně (MPO, 2011).

2.1.3 Ostatní rozměry konkurenceschopnosti Kislingerová (2008) definuje čtyři rozměry konkurenceschopnosti, které jsou podstatné pro úspěšnost firem i ekonomik v mezinárodním srovnání: 1. technologická konkurenceschopnost, která zahrnuje výdaje na výzkum a vývoj, patenty a vědecké publikace; 2. způsobilostní konkurenceschopnost, která je determinována úrovní vzdělání, difuzí technologií a možnostmi jejich optimální využitelnosti a kvalitní ICT infrastrukturou; 3. cenová konkurenceschopnost představující vliv probíhající globalizace, která vede k prudkému snižování výrobních nákladů u produktů, které nejsou diferencovatelné, a dále neustálé zefektivňování a zkvalitňování výrobních a distribučních procesů vedoucích rovněž ke snižování nákladů. Dochází tak k přesouvání výrob do zemí s nižšími výrobními náklady, do kterých lze zařadit i nízké náklady na pracovní sílu, a ztrátě cenové konkurenceschopnosti vyspělých zemí; 4. poptávková konkurenceschopnost, která spočívá v souladu mezi strukturálním vývojem zahraniční poptávky a vývozem dané ekonomiky.


5


2.1.4 Kritický pohled na konkurenceschopnost Mnozí autoři pochybují o smysluplnosti měření národní konkurenceschopnosti. Např. Krugman (1994) in Cihelková (2010, s. 18) podrobil dosavadní vnímání mezinárodní konkurenceschopnosti výrazné kritice, medializaci konceptu národní konkurenceschopnosti označil za „nebezpečnou posedlost, která má nejasný ekonomický význam a jejíž zneužití vede k nesprávným akcím hospodářské politiky“. Dle Cihelkové (2010) se Krugmanova kritika opírá o následující předpoklady:  Konkurenceschopnost náleží firmám soutěžícím mezi sebou na určitém trhu. Analogie mezi firmami a státy není správná, jelikož nelze zcela obhájit soutěž mezi státy. Proto Krugman pojem národní konkurenceschopnosti popírá.  Termín konkurenceschopnost považuje Krugman za zavádějící, jelikož podle něj reprezentuje nejistý soubor proměnných, který ve své podstatě jen nahrazuje růst produktivity v dané ekonomice, která je determinována vnitřními faktory. Proto zastává názor, že koncept mezinárodní (vnější) konkurenceschopnosti je mylný.  Přestože koncept konkurenceschopnosti může být motivem pro prospěšné strukturální a jiné reformy, tak může také vést k neúčelnému vynakládání peněžních prostředků a k protekcionismu. Dále se domnívá, že v soupeření mezi státy mohou být skryty skutečné problémy a nerovnováhy ekonomik, a tím pádem může koncept konkurenceschopnosti vést k nevhodné hospodářské politice. Krugman (1994) uvádí, že není možné na národní ekonomiku nahlížet stejně jako na firmu. U firmy totiž lze definovat bod zvratu, a pokud ho není schopna dosáhnout, tak musí odejít z trhu. U národních ekonomik toto neplatí. Země nemůže opustit trh. Může být jen spokojená či nespokojená se svým postavením. Proto dle Krugmana nelze aplikovat pojem národní konkurenceschopnosti. V případě firem je zjevné, že jejich konkurenceschopnost lze ilustrovat s využitím konceptu hra s nulovým součtem. Pokud na trhu působí jen dvě firmy, tak pokud jedna firma dosáhne vyšší produktivity, podaří se jí snížit výrobní náklady a získá vyšší tržní podíl na úkor druhé firmy. V rámci národní konkurenceschopnosti ale pojem hry s nulovým součtem nelze uplatnit. Krugman (1994, s. 34) říká, že „mezinárodní obchod není hra s nulovým součtem. Pokud poroste produktivita v Japonsku, tak hlavním následkem je růst mezd v Japonsku. Oproti tomu u mezd v USA či v Evropě je stejně pravděpodobné, že vzrostou i že klesnou, protože růstem japonské produktivity zůstanou prakticky nedotčené.“

2.2

Vliv klastrů na konkurenceschopnost

Pozitivní vliv na konkurenceschopnost představuje existence klastrů. Porter (2013, s. 215) definuje klastr jako „skupinu geograficky blízce propojených společností a přidružených institucí v určité oblasti, přičemž jsou propojené pomocí jejich společných rysů. Geografický rozsah klastru se může pohybovat od velikosti malého města až do velikosti sítě několika sousedních zemí.“ Pavelková et al. (2009, s. 27) říká, že „základním ekonomickým efektem fungování klastrů je jejich vliv na růst Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

6


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 konkurenceschopnosti podniků, regionů a států“. Dle Czechinvestu (2014) klastry představují „geograficky koncentrované seskupení nezávislých firem a přidružených institucí, které si navzájem konkurují, ale také navzájem kooperují, a jejichž vazby mají potenciál k upevnění a zvýšení jejich konkurenceschopnosti“. Porterova teorie pozitivního vlivu klastrů na konkurenceschopnost není všeobecně přijímána. Kritici Portera argumentují především obtížnou objektivní měřitelností pozitivních efektů klastrů. Společnosti patřící do klastru si sice navzájem konkurují, ale jelikož jsou často nuceny řešit podobné problémy, např. vztahy s dodavateli, získávání nových pracovníků a výzkum, mohou tak mezi sebou navzájem spolupracovat. A právě spoluprácí při řešení těchto problémů mohou získat konkurenční výhodu. Klastr je tak přínosný pro všechny jeho členy. Czechinvest (2014) uvádí následující možné přínosy klastrů:       

možné zlepšení výsledků firem účastnících se klastru; zvýšení počtu inovací; iniciace vzniku nových firem; zvýšení exportu; získání atraktivních investic; podpora výzkumné základny; podpora krajského růstu.

2.2.1 Diamant konkurenční výhody Konkurenční výhoda klastru je závislá na typu průmyslového odvětví, v němž klastr působí, a na geografické poloze klastru. Každý klastr tak může mít svůj unikátní zdroj konkurenční výhody, který jej tak odlišuje od ostatních. Tyto zdroje jsou popsány diamantem konkurenční výhody, který vytvořil odborník na konkurenceschopnost, americký profesor Michael E. Porter z Harvardské univerzity. Model diamantu je znázorněn na následujícím obrázku.


7


Obrázek 1 Porterův diamant konkurenční výhody

Zdroj: Porter (2000)

Podle Portera je celková konkurenceschopnost determinována čtyřmi atributy, které jsou znázorněny na předchozím obrázku a které dále umožňují dané ekonomice získat konkurenční výhodu v mezinárodním srovnání. Jedná se o podmínky výrobních faktorů; podmínky na straně poptávky; související a podpůrná odvětví a poslední čtvrtý atribut je představován firemní strategií, strukturou a rivalitou (Porter, 2000). Podmínky výrobních faktorů představují podmínky na straně vstupů. Výše produkce dané ekonomiky je determinována vybaveností těmito základními faktory, kterými jsou práce, půda, přírodní zdroje a kapitál. Pokud ale daná ekonomika nedisponovala potřebným množstvím a kvalitou těchto potřebných vstupů, tak byla tlačena ke snaze chybějící faktory nahradit, což podporovalo vývoj inovací. Aby tento efekt fungoval, je třeba, aby i v ostatních částech diamantu byly pro tento efekt nastoleny příznivé podmínky. Pichanič (2004) dále uvádí, že v případě některých karibských států, které v minulosti investovaly do komunikační infrastruktury a podařilo se jim do své země přilákat e-bankovnictví, se projevil fakt, že nedostatek základních výrobních faktorů neznamená ztrátu konkurenční výhody v odvětvích, která jsou náročná na znalosti. Podmínky na straně poptávky: Faktor domácí poptávky působí na výrobce pozitivním vlivem v tom smyslu, že je výrobce motivován uspokojovat náročnou domácí poptávku a snaží se nabídnout co možná nejlepší produkt. To působí pozitivně na rychlejší vývoj inovací a na tvorbu sofistikovanější produkce. V oborech, kde domácí poptávka udává nabízejícím jasnější a včasnější obraz po vznikajících potřebách, tak výrobce získává konkurenční výhodu, kterou může dále uplatit na mezinárodním trhu. Pichanič (2004) uvádí, že největší konkurenční výhodu získávají výrobci v zemích, kde jsou nejnáročnější zákazníci. Související a podpůrná odvětví v jejich vzájemné interakci působí pozitivně na vývoj inovací. Pokud jeden z článků výrobního řetězce je vysoce konkurenceschopný a úspěšný ve vývoji inovací, tak tlačí na ostatní články řetězce ke zvýšení efektivnosti a tím pádem na snížení nákladů. Tyto další články jsou úspěšnějšími motivovány k vývoji Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

8


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 inovací, protože společně tak dosáhnou větší konkurenční výhody. Výsledkem je poté i snazší komunikace a vzájemné předávání informací. Firemní strategie, struktura a rivalita souvisí s domácím trhem a jedná se o jeden z nejdůležitějších faktorů, jelikož stimuluje aktivitu firem. Vzájemná rivalita mezi jednotlivými firmami na stejném trhu motivuje každou k tomu být lepší, tedy vyvíjet inovace. Čím je větší a koncentrovanější vzájemná rivalita, tím je pozitivnější vliv na konkurenceschopnost dané ekonomiky. Kislingerová (2008) konstatuje, že pro určení charakteru konkurenční výhody je nutné rozlišit její zdroje. Zdroje konkurenční výhody dělí na cenové, resp. nákladové a kvalitativní. Toto rozlišení závisí na stupni dosaženého hospodářského rozvoje dané země. Zdrojem konkurenceschopnosti v málo rozvinutých zemích jsou nákladové podmínky spočívající v nízkých mzdách a podhodnocené měně. Oproti tomu v rozvinutých zemích je zdroj konkurenční výhody založen především na kvalitativních základech spočívajících na síti vědeckých ústavů, univerzit, výzkumných pracovišť a jejich vzájemné provázanosti a spolupráci. Kadeřábková (2007, s. 16) říká: „Motorem kvalitativní konkurenceschopnosti je inovační výkonnost, která je klíčovým zdrojem poptávky po znalostních vstupech. Jejich nabídku ovlivňuje zejména vzdělávání, tj. zvyšování kvality lidských zdrojů. Inovační firmy jsou náročné na kvalitní lidské zdroje a jsou motivovány k investicím do jejich rozvoje. Kombinace inovační výkonnosti a kvalitních lidských zdrojů představuje základní podmínku rozvoje znalostně založené konkurenceschopnosti. Doplňující, resp. tzv. umožňující charakteristikou je odpovídající kvalita infrastruktury v oblasti informačních a komunikačních technologií a kvalita správy a podnikového prostředí.“


9


3

Měření konkurenceschopnosti

Měření a hodnocení konkurenceschopnosti lze provádět různými metodami. Balcarová et Beneš (2006) uvádějí následující možnosti hodnocení konkurenceschopnosti:  kompozitní indikátory;  indikátory vývoje cen a nákladů;  ukazatele obchodní výkonnosti. Z indikátorů vývoje cen a nákladů se jedná především o vývoj jednotkových pracovních nákladů a o reálný měnový kurz. V rámci ukazatelů obchodní výkonnosti se dané indikátory hodnotí z kvantitativního i kvalitativního hlediska. Kompozitní indikátory představují multikriteriální ukazatele, které jsou součástí ročenek konkurenceschopnosti a zpráv o globální konkurenceschopnosti.

3.1

Multikriteriální ukazatele

Jak uvádí Balcarová et Beneš (2006, s. 28), mezinárodní žebříčky konkurenceschopnosti jsou založeny na komplexních indikátorech, které zahrnují celou řadu nejen ekonomických ukazatelů. Jejich výhodou je komplexnost. Indikátory konkurenceschopnosti ale tvoří nejen statisticky měřitelná tvrdá data, ale i měkká data získávaná na základě dotazníkových šetření. Dle VŠEM (2011, s. 106) tvrdá data představují „skupinu exaktně měřitelných jevů a dat“. Jedná se o data, která jsou kvantifikovatelná, přesná a testovatelná. Z jejich souborů lze následně vytvářet statistiky či datové soubory. Tato data se většinou zjišťují v pravidelných intervalech, přičemž se pro jejich sběr používá ustálená, standardizovaná a mezinárodně uznávaná metodologie. Tato data bývají označována jako objektivní, a jsou považována za jednoznačná a nezpochybnitelná, jelikož se dají vyjádřit pomocí vzorců. Největší výhodu těchto dat představuje možnost jejich číselného vyjádření (VŠEM, 2011). Oproti tomu měkká data představují skupinu dat, která jsou obtížně měřitelná a kvantifikovatelná pomocí standardních postupů. Většinou se k jejich zjišťování používají dotazníková šetření, konzultace a rozhovory. Tato data především popisují chování, vnímání či postoje a jsou kvalitativního charakteru. Jejich výhoda oproti tvrdým datům spočívá v tom, že jsou rychleji zjistitelná a jejich pomocí se dá realita popsat v širším pohledu. Vypovídací schopnost měkkých dat zcela jistě snižuje subjektivní přístup a znalosti vybraných respondentů. VŠEM (2011, s. 106) definuje rozdíl mezi tvrdými a měkkými daty následovně: „zatímco tvrdá data jsou inženýrským, přírodovědeckým modelem zkoumání, měkká data spíše souvisejí s psychosociálními metodami zkoumání a humanitními a sociálněvědními modely, vycházejícími z rozdílného způsobu ovládání jevů (mechanicky vs. nemechanicky). Zatímco tvrdá data bývají považována za jednorozměrná a odrážející pouze jistý aspekt reality, kdy je v důsledku kauzální analýzy možné víceméně jasně určit příčiny a následky, měkká data jsou širší, vícerozměrná a zahrnují v sobě velmi obtížně od sebe oddělitelné jevy a charakteristiky.“


10


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 K nejrespektovanějším mezinárodním žebříčkům konkurenceschopnosti patří ročenky konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra a Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu v Lausanne. Dle Plchové (2011) se hodnocení Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu zabývá více indikátory, které vycházejí z pozice zemí na mezinárodním trhu, a Světové ekonomické fórum věnuje v rámci svého hodnocení větší pozornost ekonomickému růstu země.

3.1.1 Světové ekonomické fórum Originální název této instituce je World Economic Forum (WEF) a od roku 1979 každoročně vydává ročenku Global Competitiveness Report. Pro měření konkurenceschopnosti používá WEF index GCI - Global Competitiveness Index, který zachycuje makroekonomickou i mikroekonomickou stránku národní konkurenceschopnosti (WEF, 2013). Jedná se o vážený index a pro určování vah je rozhodující stupeň rozvinutosti dané země. Pro získávání údajů potřebných k realizaci Global Competitiveness Report spolupracuje WEF s různými institucemi ze zkoumaných zemí. Vzhledem k tomu, že je tato práce zaměřena na země Visegrádské čtyřky, tak je vhodné uvést partnerské instituce v těchto zemích, tedy v České republice, na Slovensku, v Polsku a v Maďarsku. V České republice spolupracuje WEF s CMC Graduate School of Business a s Czech Management Association. Partnerskou institucí na Slovensku je Business Alliance of Slovakia. V Polsku se WEF spoléhá na spolupráci s Ekonomickým institutem Národní banky Polska a v případě Maďarska se jedná o KOPINT - TÁRKI Economic Research Ltd. (WEF, 2013). Dle metodiky WEF je konkurenceschopnost měřena a zkoumána v rámci 12 pilířů, které se následně sjednocují v GCI (WEF, 2013). Jedná se o následující oblasti hodnocení:            

instituce; infrastruktura; makroekonomická stabilita; zdraví a základní vzdělání; vyšší vzdělání a odborná příprava; efektivita trhu zboží; efektivita trhu práce; finanční trh; technologická připravenost; velikost trhu; sofistikované podnikatelské prostředí; inovace.

WEF (2013) uvádí následující charakteristiky jednotlivých zkoumaných pilířů: Instituce: Kvalita institucí je determinována právním a administrativním rámcem, ve kterém jednotlivci, podniky a vláda vytvářejí bohatství. Význam dobře fungujícího Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

11


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 institucionálního prostředí se potvrdil během poslední hospodářské krize. Kvalita institucí má dle WEF (2013) velký vliv na konkurenceschopnost a ekonomický růst a ovlivňuje investiční rozhodnutí a organizování výroby firem. Je tomu tak proto, že např. nadměrná byrokracie a regulace, korupce, nedostatek transparentnosti a důvěryhodnosti, neposkytování odpovídajících podmínek pro podnikání a politický vliv na soudní systém mají za následek nadměrné ekonomické náklady, které následně negativně působí na konkurenceschopnost. Infrastruktura: Rozsáhlá a efektivně fungující infrastruktura je jedním z předpokladů efektivního fungování ekonomiky a pro zajištění potřebných podmínek k dosahování ekonomického růstu. Dobře vyvinutá infrastruktura snižuje náklady např. na přepravu a v podstatě zkracuje vzdálenosti oproti zemím, kde infrastruktura není rozvinuta v dostatečné míře. Jedním z důsledků dobře rozvinuté infrastruktury je např. úspěšná integrace vnitrostátního trhu a snížení nerovností a chudoby v rámci regionů. Do tohoto pilíře lze rovněž zařadit např. přenosové soustavy energetických komodit, jako např. elektrické energie a zemního plynu. Pokud se podniky mohou spolehnout na pravidelné a dostatečné dodávky potřebných energií nutných k výrobě, nemusí neplánovaně přerušovat výrobu a mohou tak vyrábět efektivně. Makroekonomická stabilita: Stabilita makroekonomického prostředí je jednou ze základních podmínek pro to, aby podniky mohly efektivně fungovat. Nestabilita makroekonomického prostředí má výrazně negativní vliv na vývoji národní konkurenceschopnosti. Zdraví a základní vzdělání: V rámci hodnocení konkurenceschopnosti má zdraví občanů (zejména zaměstnaných) podstatný vliv na produktivitu. Jedině zdravý pracovník, který je schopen plnohodnotně vykonávat svoji profesi, může fungovat efektivně. Na podobném principu funguje i faktor vzdělání v rámci svého vlivu na konkurenceschopnost. Pracovník se základním vzděláním je totiž schopen vykonávat jen nenáročné pracovní úkony, např. dělnické profese. Oproti tomu konkurenceschopnost posilují pracovníci s vyšším vzděláním, kteří toto vzdělání mohou aplikovat ve výzkumu a v rámci vývoje inovací. Vyšší vzdělání a odborná příprava: V současném globalizujícím se světě je nutné, aby ekonomika měla k dispozici dostatek vzdělaných a vyškolených pracovníků, kteří jsou schopni plnit náročné úkoly a dále jsou schopni adaptovat se na změněné potřeby trhu. Efektivita trhu zboží: Správně fungující trh zboží je nutný k tomu, aby země produkovala optimální kombinaci produktů a služeb v závislosti na nabídce a poptávce. Pro lepší konkurenceschopnost dané ekonomiky je nutné, aby podnikání nebylo příliš omezováno vládními intervencemi. Podobně je tomu i v případě přímých zahraničních investic, kdy nevhodnými zásahy vlády v podobě např. omezení zahraničního vlastnictví či různých protekcionistických praktik mohou konkurenceschopnost v tomto segmentu rovněž oslabovat. Efektivita trhu práce: V rámci tohoto pilíře je pro konkurenceschopnost ekonomiky podstatné, aby trh práce fungoval efektivně a flexibilně. Jedině tak se může dosáhnout toho, aby jednotliví pracovníci zastávali potřebné pracovní pozice, a zároveň jim musí Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

12


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 být poskytnuty odpovídající podmínky pro vykonávání kvalitní práce. Rovněž je potřebná flexibilita trhu práce, která snižuje náklady spojené s přemísťováním pracovníků mezi pracovními pozicemi. Finanční trh: Efektivně fungující finanční sektor je zásadní pro správnou alokaci finančních zdrojů domácích i zahraničních. Nezbytnou podmínkou konkurenceschopnosti dané ekonomiky je tedy efektivní fungování bankovního sektoru a akciového trhu a náležitá ochrana investorů. Technologická připravenost: Nejmodernější technologie pomáhají zvyšovat produktivitu a uživateli těchto moderních technologií tak vzniká konkurenční výhoda. Technologická připravenost spočívá ve schopnosti podniků tyto nové technologie akceptovat a využívat je. Velikost trhu: Na konkurenceschopnost má vliv i velikost trhu. Pokud firma působí na velkém trhu a podaří se jí dosáhnout potřebného obratu, může uplatnit výnosy z rozsahu a získat tak konkurenční výhodu oproti ostatním. V podmínkách globalizace je pro firmy relativně snadné proniknout i na zahraniční trhy, kde mohou následně uplatnit své produkty a služby. Jak uvádí WEF (2013), dle rozsáhlých empirických výzkumů je obchodní otevřenost pozitivně provázána s ekonomickým růstem. Vývoz tedy může nahrazovat nedostatečnou poptávku po zboží dané firmy v domácí ekonomice. Sofistikované podnikatelské prostředí: Vysoká sofistikovanost podnikatelského prostředí vede k vyšší efektivnosti ve výrobě zboží a služeb. Tento pilíř stojí zejména na kvalitě celkové obchodní sítě v zemi a na kvalitě operací a strategií jednotlivých zemí v dané ekonomice, přičemž tyto oblasti jsou vzájemně propojeny. Důležitost tohoto pilíře se projevuje zejména u zemí, které jsou již na vyšším stupni rozvinutosti, a tedy ke zvyšování produktivity jim již nestačí základní kroky jako u méně rozvinutých ekonomik. Inovace: Inovace vznikají na základě technologických i netechnologických znalostí. Tento pilíř je založen hlavně na technologických inovacích. Zatímco méně rozvinuté země mohou přejímat inovace od zemí rozvinutých a zvyšovat tak svoji konkurenceschopnost, tak země, které jsou na vrcholu inovačního žebříčku, musí nové inovace vytvářet samy, aby dosáhly zvýšení produktivity a získaly konkurenční výhodu. Tomu by měla napomoci ochota veřejného i soukromého sektoru podporovat výzkum a vývoj a vědecká pracoviště. Důležitá je také provázanost soukromého a veřejného sektoru v podobě propojení univerzit s průmyslem. Výše uvedené pilíře se v GCI sice hodnotí samostatně, ale i tak jsou vzájemně provázané. Pokud země dosahuje výborných hodnot u jednoho pilíře, zřejmě tomu tak bude i u ostatních pilířů a opačně. Logicky budou provázané např. pilíře týkající se vzdělání a odborné připravenosti s pilíři hodnotícími technologickou připravenost a inovace. Bez dosažení určitého stupně vzdělání totiž nelze být úspěšný ve vývoji inovací. Podobně tomu je i u ostatních pilířů (WEF, 2013). Pilíře dále WEF dělí do třech skupin: basic requirements - základní požadavky (instituce, infrastruktura, makroekonomická stabilita a zdraví a základní vzdělání), Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

13


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 efficiency enhancers - zvyšování efektivnosti (vyšší vzdělání a odborná příprava, efektivita trhu zboží a práce, finanční trh, technologická připravenost a velikost trhu) a innovation and sophistication factors - inovace a rozvinutost (sofistikované, resp. vysoce rozvinuté podnikatelské prostředí a inovace). Každá tato skupina dále tvoří jeden subindex. Výsledná hodnota GCI dané země je dána váženým průměrem těchto subindexů, přičemž váhy jsou různé pro tři skupiny zemí, které jsou do nich rozděleny dle stupně rozvinutosti. Basic requirements má váhu 60 % pro země 1. skupiny, 40 % pro země druhé skupiny a 20 % pro země ze třetí skupiny. Efficiency enhancers se na GCI podílí 35 % v případě zemí z první skupiny a 50 % pro země ze druhé a třetí skupiny. Innovation and sophistication factors mají váhu 5 % u zemí z první skupiny, 10 % pro země z druhé skupiny a 30 % v případě zemí patřících do třetí skupiny. Jednotlivé váhy jsou zobrazeny v následující tabulce. Tabulka 1 Váhy jednotlivých subindexů v závislosti na stupni rozvinutosti země GPD per capita USD

 2000 $

2000 $ 2999$

3000 $ 8999 $

9000$ 17000$

 17000 $

Váha pro basic requirements

60 %

40 % - 60 %

40 %

20 % - 40 %

20 %

Váha pro efficiency enhancers

35 %

35 % - 50 %

50 %

50 %

50 %

Váha pro innovation and sophistication factors

5%

5 % - 10 %

10 %

10 % - 30 %

30 %

Zdroj: WEF (2013, s. 26)

Jak je vidět v předchozí tabulce, pro země nacházející se dle stupně rozvinutosti mezi třemi stanovenými stěžejními stupni není váha přesně stanovena, ale je určen pouze interval, ze kterého se příslušná váha dopočítá. Uplatnění různých vah zohledňuje různou důležitost determinant konkurenceschopnosti pro rozdílný stupeň rozvinutosti zemí. První subindex je klíčový pro málo rozvinuté ekonomiky - WEF je označuje jako ekonomiky založené na zdrojích. Pilíře z druhého subindexu jsou klíčové pro středně rozvinuté ekonomiky - dle označení WEF se jedná o ekonomiky zaměřené na produktivitu. A konečně do třetího subindexu se řadí pilíře, které jsou klíčové pro nejrozvinutější ekonomiky - dle WEF se jedná o ekonomiky zaměřené na inovace. Ekonomiky, které mají svůj hlavní zdroj konkurenční výhody ve zdrojích (výrobních faktorech), zpravidla disponují základními surovinami a nízkou cenou pracovní síly. Firmy v těchto zemích většinou přijímají technologie ze zahraničí, nepodílí se na vývoji a produkují vesměs jednoduché a nenáročné produkty, přičemž se hlavně zaměřují na produkty náročné na práci. V případě zemí, jejichž konkurenceschopnost je založena na produktivitě, představuje hlavní zdroj konkurenceschopnosti právě produktivita ve výrobě standardních výrobků a služeb. Země se samozřejmě dále snaží o zvyšování produktivity a k tomu dochází Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

14


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 prostřednictvím investic do infrastruktury a státní administrativy. Tyto kroky mají dále za následek příliv zahraničních investic a snadnější přístup k potřebnému kapitálu. Dle NERV (2011) mají PZI pozitivní vliv na mikroekonomickou konkurenceschopnost, jelikož zahraniční firmy aplikují nové technologie a nové metody řízení. Oproti zemím z první skupiny tyto země produkují sofistikovanější a náročnější produkty, ale stále jsou závislé na dovozu technologií. Tyto získávají např. v podobě zahraničních investic nebo nákupem licencí. U ekonomik zaměřených na inovace představuje hlavní konkurenční výhodu schopnost vyrábět inovativní produkty a služby za pomoci nejmodernějších technologií a postupů. Rozdělení jednotlivých zemí do příslušných skupin pro rok 2013 je uvedeno na následujícím obrázku. Obrázek 2 Rozdělení zemí dle stupně rozvinutosti

Zdroj: WEF (2013)

Z předchozího obrázku lze vyčíst, že Maďarsko, Polsko a Slovensko se řadí mezi druhou a třetí skupinu a Česká republika se řadí do třetí skupiny v rámci členění zemí do skupin podle hodnoty HDP na obyvatele. Z toho vyplývá, že při výpočtu GCI se u Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

15


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 každé ekonomiky zemí Visegrádské čtyřky budou uvažovat rozdílné váhy u jednotlivých subindexů. V případě České republiky se použijí váhy pro třetí skupinu zemí dle klasifikace WEF a pro Polsko, Slovensko a Maďarsko se použijí pro každou zemi rozdílné váhy odpovídající hodnotě HDP na obyvatele. Hodnota každého subindexu se počítá váženým průměrem hodnot jednotlivých pilířů patřících do daného subindexu. Pro vyjádření hodnoty se používá škála od 1 do 7, přičemž 7 znamená nejlepší hodnotu. Index globální konkurenceschopnosti dané země se vypočítá dle následujícího vzorce (Nečadová, Soukup, 2013): ; kde i

představuje index dané země

j

představuje stádium vývoje dané země.

Z metodiky měření konkurenceschopnosti, kterou používá WEF, vycházelo např. i Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR při sestavování Analýzy konkurenceschopnosti České republiky (MPO ČR, 2010).

3.1.2 Mezinárodní institut pro rozvoj managementu Institute for Management Development (IMD) sídlí ve švýcarském Lausanne. Ročenku konkurenceschopnosti - World Competitiveness Yearbook vydává tato instituce od roku 1989. Tato ročenka „poskytuje komplexní zprávu o konkurenceschopnosti zemí, hodnotí a analyzuje, jak národní prostředí vytváří a dále podporuje podmínky pro konkurenceschopnost podniků“ (Balcarová et Beneš, 2006, s. 28). Podobně jako u Global Competitiveness Report je hodnocení v této zprávě založeno jak na tvrdých (2/3 hodnocených dat), tak i na měkkých datech (1/3 hodnocených dat). Tvrdá data představují statistické údaje z mezinárodních a národních zdrojů a měkká data jsou zastoupena údaji z průzkumů prováděných u představitelů top managementu společností působících v dané zemi. Měkká data tak spíše vypovídají o tom, jak konkurenceschopnost vnímají oslovení respondenti. Kvantitativní hledisko je obsaženo u tvrdých dat. Ročenka porovnává 60 zemí na základě hodnocení 333 kriterií, které jsou rozděleny do čtyř skupin: ekonomická výkonnost, efektivnost vlády, efektivnost podniků a infrastruktura (IMD, 2013). Od prvního vydání se neustále rozšiřuje počet zkoumaných zemí a hlavně i hodnotících kritérií. To má na jedné straně za následek aktuálnost následného výstupu, ale také tento fakt ztěžuje možnost porovnatelnosti časových řad. Podobně jako je tomu v případě Světového ekonomického fóra, tak i IMD při přípravě své ročenky World Competitiveness Yearbook (WCY) spolupracuje s partnerskými institucemi v jednotlivých hodnocených zemích. Při přípravě WCY 2013 se jednalo o spolupráci s českou institucí CERGE-EI v Praze, dále s maďarským institutem ICEG Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

16


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 European Center v Budapešti, s polskou Warsaw School of Economics a se slovenskou nadací The F. A. Hayek Foundation v Bratislavě. IMD definovalo 10 zlatých pravidel konkurenceschopnosti (IMD, 2013, s. 511): 1. Vytvářet stabilní a předvídatelné legislativní a administrativní prostředí. 2. Zajišťovat rychlost, transparentnost a zodpovědnost v administrativě. Podporovat snadnost podnikání. 3. Investovat nepřetržitě do vývoje a údržby infrastruktury. 4. Posilovat pozici střední třídy, jelikož ta představuje klíčový element prosperity a dlouhodobé stability. 5. Podporovat rozvoj soukromých středně velkých podniků. 6. Udržovat vyvážený poměr mezi výší mzdy, produktivitou a zdaněním. 7. Podporovat tvorbu soukromých úspor a domácích investic. 8. Na mezinárodních trzích vyvažovat agresivitu s atraktivností pro přímé zahraniční investice. 9. Vyvažovat přínosy globalizace se zachováním hodnot obyvatelstva. 10. Podílet se s obyvatelstvem o důkazy rostoucí konkurenceschopnosti spočívající v rostoucí životní úrovni. Kritéria, která využívá IMD k měření konkurenceschopnosti, jsou rozdělena do čtyř hlavních skupin:  ekonomická výkonnost;  efektivnost vlády;  efektivnost podniků;  infrastruktura. Skupina ekonomická výkonnost obsahuje 79 kritérií postihujících makroekonomické hodnocení domácí ekonomiky. Tato skupina se ještě dále dělí na následující podskupiny:  domácí ekonomika;  mezinárodní obchod;  mezinárodní investice;  zaměstnanost;  ceny. Přínos vlády pro posilování konkurenceschopnosti je hodnocen pomocí 70 kritérií ve skupině efektivnost vlády. Ta se dělí na podskupiny:  veřejné finance;  fiskální politika;  institucionální rámec;  obchodní legislativa;  společenský rámec.


17


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 Ve skupině efektivnost podniků se pomocí 71 kritérií hodnotí, jak intenzívně domácí prostředí vybízí podniky k inovativní, ziskové a zodpovědné produkci. Dále se tato skupina člení na tyto složky:  produktivita a efektivnost;  trh práce;  finance;  manažerské praktiky;  postoje a hodnoty. V rámci skupiny infrastruktura se hodnotí, do jaké míry základní, technologické, vědecké a lidské zdroje uspokojují potřeby podniků. K tomu se používá 113 kritérií rozdělených do následujících podskupin:  základní infrastruktura;  technologická infrastruktura;  vědecká infrastruktura;  zdraví a životní prostředí;  vzdělání. Každá podskupina se na celkovém hodnocení podílí vahou 5%.

3.1.3 Kritický pohled na multikriteriální ukazatele Mnozí významní ekonomové (viz například již citovaný P. Krugman) upozorňují na nedostatky multikriteriálních žebříčků a na nebezpečí plynoucí z přeceňování výsledků dosažených v těchto žebříčcích. Klvačová (2005) pochybuje o objektivnosti hodnocení, přičemž nejzávažnější námitka se týká podílu měkkých dat v daném měření a zejména jejich vypovídací schopnosti. Autorka si například klade otázku, zda je možné hodnotit kvalitu veřejných institucí pouze a jedině na základě odpovědí respondentů. VŠEM (2011) uvádí následujících sedm problémů spojených s používáním měkkých dat: 1. Jedná se o subjektivní data a jejich hodnocení může být ovlivněno neracionálním uvažováním dotazovaných, přičemž jejich názor může být ovlivněn např. médii. 2. Dle VŠEM (2011) existují studie, podle kterých dochází k různým odpovědím na stejné otázky v závislosti na tom, ve které zemi se nachází daný respondent. V zemích s vyšší životní úrovní totiž dochází k určitému nadhodnocování, přičemž v případě zemí s nižší životní úrovní se dané věci hodnotí více kriticky. 3. Další problém spočívá v absenci nejednotné metodologie. A tak pokud budou jednotlivou oblast hodnotit různé agentury, tak lze dospět k různým výsledkům u stejných zemí a tudíž vzniká problém v možnosti následného porovnání jednotlivých zemí napříč hodnoceními od různých agentur. 4. Přestože respondenti pocházejí z řad středního a vrcholného managementu, i tak může dojít např. ke kulturnímu zkreslení či k různým konfliktům. 5. Respondenti odpovídají prostřednictvím předložené škály hodnocení, která nemusí být dostatečná pro přesné vyjádření odpovědi. 6. Ověřitelnost měkkých dat je problematická. Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

18


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 7. Problém spočívá také v neustálené metodologii v dlouhodobých časových srovnáních. Jelikož se metodologie v podstatě každoročně zpřesňuje a zkvalitňuje, tak je ztížena možnost meziročních srovnání. Zejména srovnání v dlouhodobém časovém horizontu je tak v podstatě téměř nereálné.

Klvačová (2005) upozorňuje na výběr respondentů odpovídajících na zvolené otázky a vyjadřuje pochybnosti o kvalitě jejich znalostí. Problém vidí také v tom, že každá skupina respondentů hodnotí jinou zemi a nemá tak možnost prostorového srovnání. Dále také vznáší otázku, zda výsledné špatné ohodnocení jednotlivé ekonomiky skutečně reálně odpovídá jejímu postavení, nebo zda tento výsledek nebyl ovlivněn ekonomickými zájmy jednotlivých respondentů. Pokud daná ekonomika dosahuje špatných výsledků v rámci hodnocení konkurenceschopnosti, tak v případě privatizace se bude dosahovat nižších cen než u konkurenceschopnějších ekonomik. Může být tedy zájmem jednotlivých ekonomických skupin ovlivnit názory respondentů tak, aby vedly k horšímu ohodnocení dané ekonomiky, což bude mít za následek pokles cen v rámci připravované privatizace, které se tyto ekonomické skupiny chtějí zúčastnit. Horší pozice dané ekonomiky také posiluje vyjednávací pozici investorů, kteří plánují do této ekonomiky vstoupit. To se může projevit např. v podobě státem nabízených investičních pobídek, jelikož vláda málo konkurenceschopné ekonomiky bude mít za cíl dosáhnout zvýšení konkurenceschopnosti, a to prostřednictvím získání zahraničních investic. Klvačová (2005) také nepovažuje za zcela přesvědčivý výběr tvrdých dat v případě multikriteriálních metod hodnocení konkurenceschopnosti. Rovněž se pozastavuje i nad stanovením vah jednotlivých subindexů. Sereghyová (2005) poukázala na rozdíly mezi reálnou konkurenceschopností (měřenou „klasickými“ kriterii) a postavením většiny transformačních zemí ze střední Evropy v žebříčcích konkurenceschopnosti vycházejících z multikriteriálních ukazatelů. Při hodnocení výsledků doporučovala vzít v úvahu následující okolnosti:  jak moc výpovědischopná jsou kritéria konkurenceschopnosti, na jejichž základě se sestavují žebříčky konkurenceschopnosti;  jakým způsobem mohou národohospodáři hodnocených ekonomik pracovat s výsledky a navrženými doporučeními a do jaké míry se tím mohou inspirovat při tvorbě hospodářskopolitických strategií, které mají za cíl zvýšení konkurenceschopnosti;  jaké lze vybrat alternativní ukazatele, pomocí kterých by bylo možné lépe zhodnotit konkurenceschopnost nových členských států EU z řad transformačních zemí, aby tyto výsledky více odpovídaly realitě. Sereghyová (2005) zároveň uvádí souhrn tzv. klasických ukazatelů konkurenceschopnosti. V první řadě vyjmenovává klíčové ukazatele analyzující reálné výsledky zahraničního obchodu dané ekonomiky a změny v jejich tržním podílu:  vývoj exportní výkonnosti dané ekonomiky;  vývoj jednotkových cen vývozu v porovnání s jednotkovými cenami dovozu, kterých dosahují konkurenti;  vztah mezi růstem vývozu jednotlivých ekonomik a dynamikou růstu jejich zahraničních odbytišť; Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

19


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5  vztah mezi růstem vývozu dané ekonomiky a růstem celosvětového exportu;  rozsah přidané hodnoty v jednotlivých exportních oborech dané ekonomiky, resp. vývoj rentability jejího exportu.

Druhou skupinu těchto alternativních ukazatelů představují ty, které nemohou ovlivnit podniky samotné, ale jsou vyvolány celkovými změnami na trhu:  změny kurzu měny dané země v relaci ke kurzům měn zemí, které se řadí mezi její hlavní odběratele a dodavatele;  změny kurzu měny dané země ve vztahu ke změnám kurzu měn zemí, ve kterých sídlí její hlavní konkurenti;  změny cenových hladin na hlavních trzích zboží a tím dané změny ve směnných relacích dané země. Poslední skupinu ukazatelů tvoří ukazatele sledující vývoj nákladových položek. Dle Sereghyové (2005) se těmto ukazatelům v poslední době věnuje zvýšená pozornost, protože „z nich lze odvozovat soudy o tom, jak se bude vyvíjet konkurenceschopnost dané země v krátkodobém, popř. i ve střednědobém horizontu.“ Jedná se o:  vývoj reálných úrokových měr v dané ekonomice;  změny jednotkových pracovních nákladů ve zpracovatelském průmyslu v dané ekonomice. Sereghyová (2005) konstatuje rozpor mezi výsledky multikriteriálního hodnocení a skutečností, kdy exportní výkonnost a tržní podíly těchto zemí na relevantních trzích rostly nadprůměrným tempem. Za jeden z důvodů tohoto rozporu autorka považuje skutečnost, že v rámci multikriteriálních hodnocení se jako etalon používají ekonomicky nejvyspělejší země světa a tudíž, cokoliv se od nich odlišuje, je špatné, a v celkovém hodnocení zhoršuje hodnocení konkurenceschopnosti.

3.2

Cenové a nákladové indikátory

Především v krátkém období je klíčovým faktorem pro udržení či posílení konkurenceschopnosti vývoj cen (Balcarová et Beneš, 2006). Čím větší roli hrají cenově - nákladové zdroje konkurenční výhody, tím je větší význam vývoje cen. Obecně v krátkodobém hledisku platí, že nižší náklady způsobují nižší ceny, což následně posiluje konkurenceschopnost dané ekonomiky. Jelikož ale v současné době je cílem ekonomiky především vyšší kvalita života, se kterou jsou spojené vyšší mzdy, tak s růstem životní úrovně rostou i mzdy, což negativně ovlivňuje cenově - nákladové zdroje konkurenční výhody. Je tomu tak v případě, že růst mezd není doprovázen odpovídajícím růstem produktivity práce. Cenové a nákladové indikátory lze rozdělit na následující:  cenový vývoj;  produktivitu a náklady;  reálný měnový kurz. Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

20


3.2.1 Cenový vývoj Vývoj cen má svůj význam při sledování konkurenceschopnosti dané ekonomiky (Balcarová et Beneš, 2006). Problém ovšem spočívá ve volbě odpovídajícího indexu. Lze použít následující indexy: Deflátor HDP: výhoda tohoto indexu spočívá v tom, že postihuje celou ekonomiku. Pro účely měření konkurenceschopnosti to je ale zároveň jeho nevýhoda, jelikož zahrnuje mezinárodně obchodovatelné i neobchodovatelné statky. Je tedy nasnadě položit si otázku, jak moc je pro konkurenceschopnost dané ekonomiky podstatný vývoj cen zboží a služeb, které nepodléhají mezinárodnímu obchodu. CPI - index spotřebitelských cen: tento index v sobě rovněž zahrnuje obchodovatelné i neobchodovatelné statky. Na rozdíl od deflátoru HDP zahrnuje pouze spotřební statky, které mohou být i dováženy. Tento index je sledován na spotřebních koších založených na souboru vybraných druhů zboží a služeb placených obyvatelstvem. Cenové reprezentanty představují výrobky a služby podílející se na výdajích obyvatelstva a pokrývající celou sféru spotřeby obyvatelstva. V současné době se jedná o cca 700 cenových reprezentantů rozdělených do dvanácti hlavních oddílů spotřebního koše. (ČSÚ, 2014). Vypovídací schopnost indexu CPI pro potřeby měření konkurenceschopnosti oslabuje omezení pouze na finální statky, jelikož současná struktura mezinárodního obchodu je charakterizována vysokým podílem polotovarů. Další nevýhodu tohoto indexu představuje fakt, že je ovlivněn i daněmi a maržemi obchodníků, což dále oslabuje jeho vypovídací schopnost. Celkově tak CPI nepředstavuje vhodný nástroj k měření cenové konkurenceschopnosti ekonomiky. PPI - index cen výrobců: použití tohoto indexu je vhodnější než využití indexu CPI, jelikož je možné specifikovat ceny podle sektoru, který je předmětem zájmu. Převážně se jedná o průmysl, jelikož průmyslové výrobky jsou většinou mezinárodně obchodovatelné. Rozdíl oproti CPI spočívá v tom, že ceny výrobců jsou spíše ukazatelem nákladovosti, jelikož odráží vývoj cen vstupů v jednotlivých odvětvích. V případě, že se polotovary považují rovněž za mezinárodně obchodovatelné, tak je užitečné použít index PPI i v jejich případě. ČSÚ (2014) uvádí, že ceny průmyslových výrobců jsou zjišťovány v měsíčních intervalech na základě údajů z více než tisíce vybraných organizací u cca 4600 cenových reprezentantů. Vykazované ceny vznikají na základě dohody mezi výrobci a odběrateli v tuzemsku bez DPH a spotřební daně a rovněž bez nákladů spojených s dopravou k zákazníkovi v případě významnějších obchodních transakcí. Z takto vykazovaných cen se následně za použití stálých vah počítá index cen průmyslových výrobců. V souvislosti s obchodovatelnými a neobchodovatelnými statky se vyskytuje otázka, jak je to s jejich vlivem na cenovou konkurenceschopnost. Dle Balcarové et Beneše (2006) se na první pohled zdá, že cenovou konkurenceschopnost ekonomiky přímo ovlivňují jen mezinárodně obchodovatelné statky. Ceny statků, které jsou mezinárodně neobchodovatelné, ale ovlivňují náklady producentů mezinárodně obchodovatelných statků. Záleží tak na flexibilitě producentů, v jaké míře či zda vůbec se projeví na ceně výstupu. V krátkodobém hledisku se producenti obchodovatelných statků těmto tlakům Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

21


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 dokáží ubránit, pokud ale budou působit dlouhodobě, tak postupně k přiblížení cen dojde. WEF (2011) uvádí, že v případě obchodovatelných statků hrozí České republice a většině ostatních vyspělých států ztráta konkurenceschopnosti z důvodu sílícího nástupů konkurentů z asijských zemí, především z Číny. V další souvislosti s obchodovatelnými a neobchodovatelnými statky je vhodné zmínit Balassa - Samuelsonův efekt. Samuelson (1964) tento efekt vysvětluje jako změny reálného měnového kurzu mezi dvěma zeměmi na základě odlišného vývoje produktivity práce v různých odvětvích domácí a zahraniční ekonomiky, resp. že odlišný vývoj produktivity práce v obchodovatelném a neobchodovatelném sektoru ve dvou zemích má vliv na změnu reálného měnového kurzu. B-S efekt vysvětluje, že reálné zhodnocení měny nemusí být spojeno s nominálním zhodnocením právě v souvislosti s trvalým růstem produktivity práce v obchodovatelném sektoru v zemích s nižší ekonomickou úrovní a nižší cenovou hladinou. K reálnému zhodnocení tedy dochází v důsledku růstu cenové hladiny, aniž by došlo k nominálnímu zhodnocení měny. Mnohé odhady B-S efektu ale tvrdí, že rozdíly mezi relativními cenami obchodovatelného a neobchodovatelného zboží nejsou schopny zcela vysvětlit reálné zhodnocení měn v méně vyspělých zemích. Dle ČNB (2002) vysvětluje tento efekt změny mezi produktivitou práce a mzdami a mezi obchodovatelným a neobchodovatelným sektorem hospodářství. Zejména v případě transformačních zemí, mezi které se země Visegrádské čtyřky řadí, hraje tento efekt významnou roli. V průběhu transformace docházelo k růstu produktivity v sektoru obchodovatelného zboží, jelikož tento sektor byl nově vystaven většímu tlaku zahraniční konkurence a přílivu zahraničních investic. Následkem toho byl i růst reálných mezd, které se postupně začaly přibližovat ke mzdám ve vyspělých zemích. Růst mezd v obchodovatelném sektoru je následován růstem mezd i v neobchodovatelném sektoru, zde ale již není podložen odpovídajícím růstem produktivity. Pokud by k růstu mezd v neobchodovatelném sektoru nedošlo, započal by přesun pracovníků do obchodovatelného sektoru, kde by jim byly nabízeny vyšší mzdy. Jelikož ale růst mezd v neobchodovatelném sektoru nebude doprovázen růstem produktivity, obchodníci budou nuceni zvýšit své marže, aby si udrželi ziskovost, což bude mít za následek růst inflace a konvergenci cenových hladin mezi zeměmi. V rámci zjednodušeného modelu lze říci, že rozdíl obchodovatelného a neobchodovatelného sektoru v produktivitě práce je následován obdobným rozdílem v růstu cen u neobchodovatelného sektoru před sektorem obchodovatelným. Balcarová et Beneš (2006) uvádějí, že pokud je inflace způsobena Balassovým Samuelsonovým efektem, jedná se o růst cen neobchodovatelných statků nemajících přímý vliv na cenovou konkurenceschopnost. Stejně tak se může stát, že země zasažena vyšší inflací neztrácí svou konkurenceschopnost díky tomu, že inflace nezasáhla odvětví, která jsou klíčová pro export. Celkově tedy lze říci, že používání cenových indexů pro měření konkurenceschopnosti není zcela vhodné. Dále tyto indexy mají tendenci nadhodnocovat inflaci (Balcarová et Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

22


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 Beneš, 2006). Jednou z příčin je skutečnost, že nezohledňují růst kvality statků. Jelikož je kvalita statků jiná u různých zemí, tak by bylo vhodné používat hédonické indexy, které jsou ovšem obtížně dostupné.

3.2.2 Produktivita a náklady Produktivita ekonomiky je determinantem životní úrovně. Dle Kislingerové et al (2008) představuje produktivita práce základní faktor ekonomické úrovně země. Je definována jako hodnota výstupu na jednotku pracovního vstupu. Klečka (2008) definoval produktivitu jako „účinnost (efektivnost), s jakou jsou výrobní faktory využívány ve výrobě. Produktivita se týká všech podniků, výrobních i nevýrobních, neboť výrobou v širším slova smyslu se rozumí transformace vstupů v užitečné výstupy – výrobky či služby.“ Dle Balcarové et Beneše (2006) produktivita rovněž závisí na hodnotě výstupu a na efektivnosti transformace vstupů na výstupy. Porter (2003, s. 3) říká, že „se skutečná konkurenceschopnost měří produktivitou. Produktivita totiž národům umožňuje vysoké mzdy, silnou měnu, vysokou návratnost kapitálu a všeobecně vysoký životní standard.“ Balcarová et Beneš (2006) dále uvádějí, že měření produktivity je nedílnou součástí hodnocení konkurenceschopnosti a pokládají otázku, v jaké podobě produktivitu měřit. Jako podstatnou pro měření konkurenceschopnosti pokládají vazbu nákladů a produktivity, potažmo ziskovost. Eurostat definuje reálnou produktivitu práce na odpracovanou hodinu jako reálný HDP na jednotku práce (měřeno celkovým počtem odpracovaných hodin). Ovšem zřejmě nejpoužívanějším indikátorem cenové konkurenceschopnosti jsou jednotkové pracovní náklady (JPN). JPN představují vztah odměn za práci (mezd a náhrad na zaměstnance) vůči produktivitě vyjádřené v HDP na zaměstnance. Jedná se tedy o náklady práce na jednotku výstupu, přičemž náklady práce zahrnují výdaje zaměstnavatelů na zaměstnávání pracovníků. Eurostat definuje nominální jednotkové náklady práce1 jako poměr celkových náhrad zaměstnancům a celkového počtu zaměstnanců dělený poměrem HDP v tržních cenách a celkového počtu zaměstnaných osob za daný rok. Změna v jednotkových nominálních nákladech práce pak představuje změnu v poměru celkových náhrad zaměstnancům a počtu zaměstnanců, která není způsobená změnou produktivity práce, anebo změnou v podílu zaměstnanců na celkové zaměstnanosti. Dále Eurostat definuje reálné jednotkové náklady práce2 jako poměr náhrad na zaměstnance v běžných cenách a produktivity vyjádřené poměrem HDP v běžných cenách a zaměstnanosti. Smyslem tohoto ukazatele je zhodnotit, jakým způsobem se výrobní faktor podílí na tvorbě výstupu. Vývoj jednotkových pracovních nákladů totiž představuje důležitou charakteristiku cenové konkurenceschopnosti. Jestliže jednotkové pracovní náklady vykazují vyšší růst než produktivita práce, snižuje se tak nákladová konkurenceschopnost ekonomiky (Kislingerová, 2008). Z tohoto tvrzení vyplývá, že samotná vysoká produktivita nezaručuje dostatečnou cenovou konkurenceschopnost. Aby bylo dosaženo vysoké cenové konkurenceschopnosti, musí být vysoká produktivita doprovázena odpovídajícími náklady - především mzdovými. Z tohoto důvodu jsou země, kde jsou vysoké náklady na práci, cenově konkurenceschopné v porovnání se 1

Odkaz na metodiku výpočtu nominálních jednotkových nákladů práce Eurostatu: http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tipslm20#aV 2 Odkaz na metodiku výpočtu reálných jednotkových nákladů práce Eurostatu: http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tec00130


23


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 zeměmi, kde jsou náklady na práci nižší. Rozdíl ve mzdách je totiž v tomto případě vykompenzován rozdílem v produktivitě. V souvislosti s JPN se vyskytuje pojem Kaldorův paradox. Dle Dvořáčka (2012) spočívá v tom, že růst JPN neomezuje celkovou konkurenceschopnost. V praxi se totiž ukazuje, že nejrychleji rostoucí ekonomiky se prezentují rychlejším růstem JPN než ostatní ekonomiky. Balcarová et Beneš (2006) toto tvrzení rozšiřují o fakt, že pokles cenové konkurenceschopnosti způsobený růstem JPN zřejmě nevede k poklesu celkové konkurenceschopnosti, jelikož cenový význam je potlačen technologickou a produkční kapacitou ekonomiky.

3.2.3 Reálný měnový kurz Balcarová et Beneš (2006) uvádí, že reálný měnový kurz je často užívaným ukazatelem cenové konkurenceschopnosti. Tento kurz vzniká deflováním nominálního měnového kurzu diferenciálem cenových hladin nebo diferenciálem cenových indexů mezi zahraniční a domácí ekonomikou. Pro hodnocení konkurenceschopnosti má větší význam druhé pojetí, přičemž je možné reálný měnový kurz sestrojit v efektivní podobě. ČNB (2012) pak definuje: „Reálný efektivní kurz (REER) je jedním z indikátorů vývoje mezinárodní konkurenceschopnosti země a obecně se jím rozumí různé míry relativních cen nebo nákladů vyjádřené v určité měně.“ Základ pro výpočet REER představuje nominální efektivní kurz (NEER). Efektivní kurz měny je vypočten ze vztahu k měnám hlavních obchodních partnerů. Nominální efektivní kurz se publikuje v podobě indexu NEER, který se vypočítá jako vážený geometrický průměr kurzu domácí měny a zahraničních měn. Váhy se stanovují na základě mezinárodní obchodní výměny země s jednotlivými obchodními partnery. VŠEM (2011) uvádí následující vzorec pro výpočet indexu REER: ; přičemž: N

představuje počet obchodních partnerů;

Peuro, Pi

představuje deflátor pro eurozónu a zemi i;

ei,euro

představuje index měnového kurzu země i vůči euru;

wi

představuje váhu měny příslušného partnera i v rámci koše obchodních partnerů.

Hodnota indexu REER vyšší než 100 značí tendenci ke snižování konkurenceschopnosti země proti základnímu období. Obdobně pokles hodnoty tohoto indexu pod 100 značí posilování konkurenceschopnosti dané země oproti výchozímu období (ČSÚ, 2012). Stejná instituce dále uvádí, že změny v konkurenceschopnosti cen a nákladů nejsou závislé jen na pohybu směnného kurzu, ale rovněž také na vývoji cenových a nákladových trendů. Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

24


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 V případě tranzitivních ekonomik reálné zhodnocení nemusí znamenat ztrátu konkurenceschopnosti z důvodu probíhajícího procesu reálné konvergence. Tu lze vymezit jako „proces přibližování úrovně HDP na obyvatele a srovnatelné cenové hladiny (CPL) dané země k úrovním, které odpovídají jejímu dlouhodobému stálému stavu“ (Komárek et al, 2010, s. 72). U tranzitivních ekonomik střední a východní Evropy zvyšování ekonomické úrovně akcelerovalo v období po vstupu těchto zemí do EU v roce 2004. U zemí, kde byla hodnota ukazatele HDP na osobu nejnižší, se tento jev projevoval v nejvyšší míře. Komárek et al (2010) dále konstatuje, že lze předpokládat, že zvyšováním životní úrovně se bude proces reálné konvergence zpomalovat. Jednou z příčin tohoto jev může být působení Balassa - Samuelsonovo efektu.

3.3

Ukazatele obchodní výkonnosti

Ve své původní podobě byla konkurenceschopnost zemí měřena zpravidla jako jejich podíl na světovém obchodu. Zahraniční obchod totiž může posloužit jako jeden ze zdrojů rostoucí životní úrovně, která je někdy ztotožňována s makroekonomickou konkurenceschopností. Zároveň platí, že konkurenceschopnost země se odráží na úspěšnosti jejích exportů. Je tedy podstatné, jakým způsobem dokáže daná ekonomika využívat potenciál zahraničních odbytišť pro růst své vlastní životní úrovně. K dispozici je řada teoretických koncepcí sloužících k vysvětlení vztahu mezi zahraničním obchodem a konkurenceschopností. Dále je nutné zdůraznit, že pro celkový výsledek mezinárodního obchodu a konkurenceschopnosti není určující pouze hodnota vývozu a dovozu, ale také jejich struktura (Balcarová et Beneš, 2006). To potvrzuje i NERV (2011), protože dle této instituce je konkurenceschopnost často vnímána jako hlavní součást exportní výkonnosti země. Avšak pro udržení požadované úrovně konkurenceschopnosti i v budoucnu není postačující jen teritoriální orientace exportu, ale je třeba klást důraz na odstranění bariér hlubokých strukturálních změn v souladu s vyvíjejícími se očekáváními zákazníků a novými příležitostmi na trhu. Jako jistý indikátor konkurenceschopnosti lze považovat příliv zahraničních investic nebo imigraci, jelikož cílová ekonomika nabízí nevyužité zisky a potenciál k růstu.

3.3.1 Teritoriální struktura zahraničního obchodu Význam teritoriální struktury zahraničního obchodu pro hodnocení konkurenceschopnosti jednotlivých ekonomik spočívá ve schopnosti dané ekonomiky uplatnit se na trzích vyspělých ekonomik, kde převládá silné konkurenční prostředí. V rámci zkoumání teritoriální struktury je podstatné hodnotit, do jakých zemí dle stupně rozvinutosti daná ekonomika vyváží. Další možnost členění zemí dle teritoriální struktury představuje členění zemí podle jejich členství v různých mezinárodních uskupeních či aliancích3.

3

ČSÚ (2012) uvádí seznam bloku a seskupení zemí na následující internetové stránce: http://apl.czso.cz/pll/stazo/STAZO.ZOBRAZ_CISELNIK?hodnota=3&nazev=Bloky%20a%20seskupen%C3%AD%20zem%C3% AD&cislo_cis=5583&ur_nomen=0&jazyk=CS&rozlis=1280&obd_od=201402&obd_do=201402&trid=1, 19.4.2012


25


3.3.2 Komoditní struktura zahraničního obchodu V případě členění zboží dle komoditní struktury se využívá jednotná mezinárodní klasifikace zboží (Standard International Trade Classification - SITC). Dle United Nations se jedná o členění do devíti následujících tříd: 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9

potraviny a živá zvířata; nápoje a tabák; suroviny nepoživatelné, s výjimkou paliv; minerální paliva, maziva a příbuzné materiály; živočišné a rostlinné oleje, tuky a vosky; chemikálie a příbuzné výrobky jinde neuvedené; tržní výrobky tříděné hlavně podle materiálu; stroje a dopravní prostředky; průmyslové spotřební zboží; komodity a předměty obchodu jinde nezatříděné.

Zaměření na komoditní strukturu zahraničního obchodu je pro hodnocení konkurenceschopnosti podstatné z toho důvodu, že lze vypozorovat oblasti, ve kterých je daná ekonomika konkurenceschopná - v případě vývozu. Dále je třeba brát zřetel na fakt, že komoditní struktura je trvale závislá na palivové a surovinové základně a na velikosti země, tedy že ne všechny segmenty jsou na konkurenceschopnosti závislé. Pro hodnocení konkurenceschopnosti je nejvíce podstatný zpracovatelský průmysl. Zpracovatelský průmysl lze rozdělit dle technologické náročnosti. Základní dělení je na oblast s vyšší technologickou náročností a na oblast s nižší technologickou náročností. Oblast s vyšší technologickou náročností se dále dělí na high-tech sektor a medium high-tech sektor. Oblast s nižší technologickou náročností podléhá dělení na medium low-tech sektor a low-tech sektor. Podíl high-tech sektoru na celkovém exportu dané ekonomiky představuje podstatný faktor konkurenceschopnosti. Do tohoto sektoru se řadí následující položky:  výroba základních farmaceutických výrobků a farmaceutických přípravků (kód 21 dle CZ - NACE);  výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů a zařízení (kód 26 dle CZ NACE);  výroba letadel a jejich motorů, kosmických lodí a souvisejících zařízení (kód 303 dle CZ - NACE).

3.4

Možnosti zvyšování konkurenceschopnosti

Dle Mariniče (2008, s. 15) musí „makroekonomická politika brát zřetel na mikroekonomické souvislosti. Sebelepší politika vlády je sama o sobě neúčinná, pokud není realizována v kontextu s podnikovou sférou.“ Pokud totiž v rámci prosazování makroekonomické politiky nebude brán zřetel na podnikatelskou sféru, tak sebelepší plány zůstanou bez naděje na úspěch. Stejný autor dále uvádí, že se sice může zdát, že zvýšení toku investic bude mít za následek růst národní prosperity, ale ve skutečnosti tomu tak být nemusí. Pokud totiž v případě investic nebude brán zřetel na růst Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

26


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 produktivity domácí ekonomiky a nebudou tyto investice podporovat zvyšování konkurenceschopnosti firem, důsledkem bude nárůst zadlužení bez pozitivních efektů. Marinič (2008, s. 15) říká, že „růst produktivity a zvyšování konkurenceschopnosti firem má nesmírný význam i z hlediska zahraničního obchodu a zahraničně - obchodní bilance. Pokud se firmy nejsou schopny prosadit v mezinárodní soutěži, nelze otevírat ekonomiku, protože se posílí import finálních produktů na úkor technologií, což znemožňuje ekonomice zvyšovat míru sofistikace produkce a růst exportu, a to vede ke zhoršování zahraničně - obchodní bilance a zvyšování zadlužení.“

3.4.1 Projekt GRINCOH Zkratka GRINCOH vznikla z anglického názvu Growth - Innovation - Competitiveness: Fostering Cohesion in Central and Eastern Europe (GRINCOH, 2014). V překladu toto slovní spojení znamená růst - inovace - konkurenceschopnost: posilování soudržnosti ve střední a východní Evropě. Koordinátorem tohoto projektu je Centrum pro evropské regionální a místní studie EUROREG při Varšavské univerzitě. GRINCOH přitom představuje výzkumný projekt Evropské unie v rámci Sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj (FP7) a má následující hlavní cíle (GRINCOH, 2014):  stanovení rozvojového scénáře pro země střední a východní Evropy na období do roku 2020;  specifikace důsledků udržitelného růstu, který je založený na inovacích a technologickém vývoji a posílení hospodářské, sociální a uzemní soudržnosti zemí ze zmíněného regionu;  porada v rámci řešení politických otázek pro země střední a východní Evropy, a to hlavně v kontextu s Evropskou unií. Pro účely této práce je důležité, že dle GRINCOH (2014), je pro dosažení cílů soudržnosti potřeba zaměřit se více na inovace vývojového procesu, protože se tak zajistí dlouhodobá konkurenceschopnost daných ekonomik a udržitelný růst. Problém je spatřován v tom, že rychlý hospodářský růst v těchto zemích nebyl doprovázen adekvátním vývojem inovačních kapacit, které by umožňovaly dlouhodobou udržitelnost ekonomického růstu a vedly k zlepšení konkurenční pozice. Země střední a východní Evropy se podle projektu GRINCOH snaží být konkurenceschopné díky levné pracovní síle a nízkým výrobním nákladům, zatímco inovační výkonnost těchto ekonomik je stále podprůměrná. Na tomto projektu spolupracuje např. také karlovarská pobočka agentury Czechinvest (Czechinvest, 2014). Tato spolupráce podle Czechinvestu probíhá způsobem, že realizátoři z Varšavské univerzity se snaží prostřednictvím rozhovorů s představiteli úřadů v daném regionu, s obchodními komorami a s ostatními ekonomickými odborníky zjistit, jak v tomto regionu probíhá boj s rostoucí nezaměstnaností v tradičních průmyslových odvětvích a jakým způsobem se region snaží získat nové investice, či jak podporuje podnikatele zaměřené na inovace. Cílem tohoto projektu je klást důraz na fakt, že je třeba investovat do vzdělání a podpory investic, neboť ty se v budoucnu vyplatí více než politika levné pracovní síly. Dalším cílem je také Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

27


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 upozorňovat na problémy související s přesouváním sofistikovaných oborů z krajních oblastí do měst, jelikož periferní oblasti poté zaostávají.


28


4

Země Visegrádské čtyřky

Podle International Visegrad Fund (2014), se řadí mezi země Visegrádské čtyřky (dále v textu označováno jako V-4) Česká republika, Polsko, Maďarsko a Slovensko.4 Tato skupina vznikla ve snaze o spolupráci mezi jednotlivými zeměmi v oblastech týkajících se společenského zájmu v rámci celoevropské integrace. V minulosti všechny tyto země usilovaly o členství v Evropské unii a dne 1. 5. 2004 se jim tento společný cíl povedlo splnit a společně k tomuto dni vstoupily do Evropské unie. Základní údaje o zemích V-4 jsou zachyceny v následující tabulce. Tabulka 2 Základní ukazatele zemí V-4 k 31. 12. 2012 Česká republika

Maďarsko

Polsko

Slovensko

10 505 445

9 931 925

38 538 447

5 404 322

HDP v běžných cenách, mil. EUR

152 934

97 136

380 982

71 094

HDP na obyvatele v PPS

20 700

17 000

17 100

19 400

Míra růstu reálného HDP oproti předchozímu roku

-1%

- 1,7 %

2%

1,8 %

Míra nezaměstnanosti

7%

10,9 %

10,1 %

14 %

25,6 %

29,9 %

39,1 %

23,7 %

Počet obyvatel

Osoby ve věku 30 - 34 let s vysokoškolským vzděláním Zdroj: Eurostat

Z předchozí tabulky vyplývá, že největší zemí ze skupiny V-4 je co do počtu obyvatel Polsko, když dle tohoto ukazatele je přibližně 3,5 krát větší než druhá v pořadí Česká republika. Zákonitě také dosahuje Polsko nejvyššího HDP.

4

Dále v textu bude název International Visegrad Fund nahrazován zkratkou IVF. Společenství V-4 vzniklo dne 15. 2. 1991 při setkání tehdejšího prezidenta Československé federativní republiky Václava Havla, prezidenta Polska Lecha Wałęsy a premiéra Maďarska Józsefa Antalla v maďarském městě Visegrád. Původní název tohoto uskupení byl Visegrádská trojka a do současné podoby V-4 se dostalo rozdělením Československa v roce 1993. Jakousi předehrou vzniku společenství v dnešní podobě bylo dle IVF (2014) setkání polského, českého a maďarského krále v roce 1335 na hradě Visegrád, který tehdy sloužil jako sídlo maďarských králů. Již tehdy se panovníci dohodli na těsné spolupráci v oblasti obchodních a politických záležitostí.


29


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 Pro doplnění ukazatelů charakterizujících země V-4 je vhodné ještě zmínit ukazatel míry otevřenosti ekonomiky. Míru otevřenosti ekonomiky lze měřit jako podíl jejích vývozních a dovozních toků na souhrnném agregátu ekonomické aktivity. Na následujícím grafu je zachycen vývoj otevřenosti ekonomik zemí V-4 za období 2005 2012 vypočítaný dle vzorce pro výpočet otevřenosti ekonomiky používaného World Trade Organization (Fojtíková, 2011): ; kde představuje míru otevřenosti ekonomiky i v roce t; představuje export ekonomiky i v roce t; představuje import ekonomiky i v roce t; představuje hrubý národní produkt ekonomiky i v roce t. Graf 1 Míra otevřenosti ekonomik zemí V-4 za období 2005 - 2012 200,00% 180,00% 160,00%

2005

140,00%

2006

120,00%

2007

100,00%

2008

80,00%

2009 2010

60,00%

2011

40,00%

2012

20,00% 0,00% Česká republika

Maďarsko

Polsko

Slovensko

Zdroj: Eurostat, vlastní zpracování

Z předchozího grafu lze vyčíst, že v průběhu sledovaného období byla nejméně otevřená polská ekonomika, když její otevřenost dosahovala podílu cca 80 % a nejvíce otevřené byly ekonomiky Maďarska a Slovenska. Míra otevřenosti ekonomiky je mimo jiné do značné míry závislá na její velikosti. Čím je daná ekonomika větší, tím je více soběstačná a je tak méně závislá na exportu a importu z jiných zemí. Polská ekonomika je ze zemí V-4 největší a proto je také nejméně otevřená. Nižší závislost polské ekonomiky na exportu a importu oproti ostatním ekonomikám zemí V-4 je Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

30


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 v předchozím grafu vyjádřena menší kolísavostí míry otevřenosti ekonomiky v jednotlivých sledovaných letech oproti ostatním zemím, u kterých míra otevřenosti ekonomiky vykazuje podobný trend, když od roku 2009 neustále roste. Snížení míry otevřenosti u všech zemí V-4 v roce 2009 bylo způsobeno prudkým poklesem objemu exportu a importu sledovaných zemí. HDP v tomto roce sice také poklesl, ale v mnohem menší míře než export a import (v případě Polska HDP dokonce vzrostl). Od roku 2010 je růst míry otevřenosti způsoben opět mohutným růstem exportu a importu přesahujícím 10 % ročně.


31


5

Analyticko - praktická část

V rámci analyticko - praktické části bude - s využitím metodologie mezinárodních žebříčků vysvětlené v teoretické části a s vědomím nedostatků tohoto měření provedeno hodnocení konkurenceschopnosti a komparace výsledků zemí V-4.

5.1

Hodnocení konkurenceschopnosti multikriteriálními ukazateli

K hodnocení konkurenceschopnosti zemí V-4 se použijí výsledky mezinárodních žebříčků publikovaných Světovým ekonomickým fórem a Mezinárodním institutem pro rozvoj managementu, jejichž metodologie byla popsána v teoretické části.

5.1.1 WEF WEF každoročně ve Zprávě o globální konkurenceschopnosti (Global Competitiveness Report) rozšiřuje počet hodnocených zemí. Vývoj počtu hodnocených zemí je zaznamenán v následující tabulce. Pokud je dále v textu uveden rok zkoumání např. 2013, značí to vydání ročenky The Global Competitiveness Report 2013 - 2014. Analogický postup je i u dalších roků zkoumaného období. Tabulka 3 Počet hodnocených zemí v GCR v období 2006 - 2013 Rok

Počet hodnocených zemí

2006

125

2007

131

2008

134

2009

133

2010

139

2011

142

2012

144

2013

148

Zdroj: WEF

Počet hodnocených zemí v rámci hodnocení konkurenceschopnosti WEF, zaznamenaných v předchozí tabulce, kromě roku 2007 během posledních osmi let každoročně roste. V roce 2013 se jednalo o 148 zemí. Oproti tomu instituce IMD ve své Global Competitiveness Report v roce 2013 pracuje „jen“ s 60 zeměmi. Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

32


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 Pořadí všech hodnocených zemí v Global Competitiveness Report 2013 - 2014 je uvedeno v příloze. Na následujícím grafu je zaznamenán vývoj umístění zemí V-4 na žebříčku GCI za období 2007 - 2012 Graf 2 Postavení zemí V-4 v GCI v období 2007 - 2013 20 30 40

Česká republika

50

Maďarsko

60

Polsko

70

Slovensko

80 90

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Zdroj: WEF, vlastní zpracování

Z předchozího grafu lze vyčíst, že v průběhu sledovaného období 2007 - 2013 kromě Polska zaznamenaly všechny ostatní země V-4 pokles v rámci žebříčku GCI, tedy že se jejich konkurenceschopnost dle WEF zhoršila. Největší pokles (ze 41. na 78. příčku) zaznamenalo Slovensko. Oproti tomu pozice Polska se zlepšila o devět míst z 51. na 42. příčku. Polsko zaznamenalo posun na žebříčku vzhůru v období 2008 - 2010, když si v tomto období polepšilo z 53. pozice na 39. příčku. Toto polské zlepšení souvisí s tím, že polská ekonomika byla ze všech zemí V-4 nejméně zasažena ekonomickou krizí. Stabilně nejlepšího postavení ze zkoumaných zemí dosahuje Česká republika, ovšem je třeba dodat, že v posledním sledovaném roce 2013 Polsko Českou republiku již předstihlo - ČR zaznamenala meziroční propad o 7 příček až na 46. pozici. Při výpočtu GCI jsou použity váhy pro jednotlivé subindexy zaznamenané v následující tabulce. Tabulka 4 Váhy jednotlivých subindexů, v procentech Základní požadavky

Zvyšování efektivnosti

Inovace a sofistikovanost

20

50

30

Maďarsko

30,7

50

19,3

Polsko

31,2

50

18,8

Slovensko

20,3

50

29,7

Česká republika

Zdroj: WEF Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

33


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 V případě ČR používá WEF váhy určené skupině nejrozvinutějších zemí. Při výpočtu GCI Maďarska, Polska a Slovenska používá WEF rozdílné váhy pro 1. a 3. pilíř.

5.1.1.1

Česká republika

S výjimkou posledního hodnocení byla ČR považována žebříčkem WEF za nejkonkurenceschopnější zemi V-4. Za toto postavení mezi zeměmi V-4 Česká republika do jisté míry vděčí použité metodologii spočívající ve stanovení vah pro jednotlivé subindexy. ČR se řadí do skupiny nejrozvinutějších zemí - pro tuto skupinu je stanovena nejnižší váha (20 %) pro subindex základní požadavky, v jehož hodnocení dosahuje ČR nejhorších výsledků, jak je uvedeno v následující tabulce. Naopak nejsilnější subindex České republiky jsou inovace a rozvinutost, který má nejvyšší váhu právě pro skupinu nejvíce rozvinutých zemí. Tabulka 5 Hodnocení jednotlivých subindexů České republiky v GCI za období 2008 - 2013 Rok

Základní požadavky


Inovace a rozvinutost

2008

45

28

25

2009

45

24

26

2010

44

28

30

2011

45

29

32

2012

44

34

32

2013

55

37

36


Na příkladu předchozí tabulky je vidět, že ČR dosahuje poměrně špatného hodnocení faktorů spadajících pod základní požadavky. Je tomu tak následkem ekonomické krize a jejím dopadem na malé otevřené ekonomiky. Dalším důvodem špatného hodnocení je negativní sentiment respondentů odrážející se v hodnocení konkurenceschopnosti založeném na využití měkkých dat. Oproti tomu sofistikovanější faktory působí na vylepšení její pozice. Z metodologie použité pro sestavení GCI vychází i tzv. Pyramida konkurenceschopnosti ČR, která je zmíněna v závěru této podkapitoly. Z jednotlivých pilířů je v roce 2013 nejhorší postavení ČR v případě institucí, které v žebříčku GCI zaujímají 86. příčku. Dále trpí ČR nedostatečnou efektivitou trhu práce, který je v žebříčku na 81. příčce. Oproti tomu nejlepších výsledků dosahuje ČR v případě technologické připravenosti (34. místo), inovací (37. místo) a sofistikovanosti podnikatelského prostředí (38. místo). Pozitivní je v tomto ohledu umístění ČR dle sofistikovanosti podnikatelského prostředí a inovací, jelikož tyto dva pilíře tvoří nejsofistikovanější subindex inovace a rozvinutost (v hodnocení tohoto subindexu dosahuje ČR 36. pozice). Na zhoršení pozice subindexu hodnotícího základní Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

34


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 požadavky v roce 2013 se podílelo špatné fungování státu a jeho institucí. Další příčinou je zhoršení makroekonomické stability především kvůli růstu schodku veřejných financí a nárůstu zadlužení. Následkem ekonomické krize došlo k poklesu makroekonomické výkonnosti zejména u malých otevřených ekonomik - podobný propad tohoto subindexu zaznamenalo i Maďarsko se Slovenskem. Naopak Polsko se v hodnocení tohoto subindexu zlepšilo. V rámci hodnocení jednotlivých indikátorů5, jejichž celky tvoří jednotlivé pilíře, dosahuje ČR v roce 2013 nejlepších umístění v případě intenzity domácí konkurence (12. pozice), ve vztahu mezd a pracovní produktivity (19. pozice), v kvalitě letecké a železniční infrastruktury (21., resp. 22. pozice) a v počtu registrovaných patentů na milion obyvatel (29. pozice). Naopak nejhoršího umístění dosahuje ČR v případě důvěry v politiky (146. příčka ze 148 zkoumaných zemí), v omezeních plynoucích z vládní regulace (135. pozice) a ve vlivu zdanění na investiční pobídky (132. pozice). Pyramida konkurenceschopnosti Tým studentů Institutu ekonomických studií FSV UK zpracoval ve spolupráci s Národní ekonomickou radou vlády Pyramidu konkurenceschopnosti České republiky. Při zpracování použili data Světového ekonomického fóra, která tato instituce používá při sestavování GCI. Pyramida je sestavena tak, že základní předpoklady konkurenceschopnosti jsou umístěny ve spodní části pyramidy a inovační faktory na jejím samém vrcholu. Na následujícím obrázku je znázorněna pyramida konkurenceschopnosti ČR ve svojí zjednodušené podobě, když je v ní zachyceno 12 základních pilířů dle WEF. Čím tmavší barvou je jednotlivý pilíř znázorněn, tím horší je hodnocení těchto indikátorů ve srovnání se světem. V nezjednodušené podobě6 je každý pilíř rozdělen na jednotlivé faktory, přičemž každý je také různě zabarven. Dále platí, že ukazatele podstatnější k měření konkurenceschopnosti jsou zařazeny blíže ke svislé ose pyramidy (NERV, 2011).

5

Z tohoto pořadí jsou vynechány indikátory typu výskyt malárie, jelikož toto onemocnění není pro hodnocení konkurenceschopnosti zemí V-4 kvůli svému nulovému výskytu podstatný. 6 Nezjednodušená podoba v této práci kvůli špatnému rozlišení není znázorněna. Je dostupná na internetových stránkách http://petrjansky.files.wordpress.com/2011/01/pyramida-konkurenceschopnosti-c48dr-2011-dle-gci-wef.pdf


35


Obrázek 3 Zjednodušená pyramida konkurenceschopnosti ČR

Zdroj: Závěrečná zpráva podskupin Národní ekonomické rady vlády pro konkurenceschopnost a podporu podnikání (2011, s. 41)

Předchozí obrázek přehledně zobrazuje silné a slabé stránky konkurenceschopnosti ČR. Z pyramidy lze vyčíst, že Česká republika v mezinárodním srovnání dosahuje horších předpokladů pro konkurenceschopnost u základních ukazatelů, které jsou v pyramidě konkurenceschopnosti tmavěji zbarveny, než ukazatele hodnotící sofistikovanější faktory. Faktory nejvíce komplikující podnikání Součástí hodnocení každé země je žebříček faktorů nejvíce komplikujících podnikání v dané zemi. Tento žebříček vzniká využitím měkkých dat, když vybraní respondenti hodnotí důležitost jednotlivých faktorů. V ČR je dle respondentů nejvíce omezující faktor korupce, který zmínilo v roce 2012 19,1 % respondentů, viz následující graf.


36


Graf 3 Faktory nejvíce komplikující podnikání v ČR za období 2008 - 2013 25,00% 20,00% 15,00% 2008

10,00%

2009

5,00%

2010 2011

0,00%

2012 2013


Z předchozího grafu vyplývá, že faktorem komplikujícím podnikání v ČR je dlouhodobě korupce a neefektivnost vládní byrokracie. Dle WEF (2013) v České republice přetrvávají obavy o kvalitu veřejných institucí, což je spojené s mizivou důvěrou veřejnosti v politiky. Přestože se v ČR zhoršila makroekonomická stabilita růstem státního dluhu, tak stále zůstává stabilnější než většina ostatních evropských ekonomik. WEF (2013) dále pozitivně hodnotí vysokou sofistikovanost a tvorbu inovací u českých firem, což je podporováno zaváděním nových technologií. Konkurenceschopnost české ekonomiky by bylo možné zvýšit zlepšením vzdělávacího systému a zvýšením flexibility trhu práce. Profil České republiky z ročenky GCR 2013 - 2014 je uveden v příloze.

5.1.1.2

Maďarsko

Změny v hodnocení v následující tabulce.

jednotlivých

oblastí

konkurenceschopnosti


37

jsou

popsány


Tabulka 6 Hodnocení jednotlivých subindexů Maďarska v GCI za období 2008 - 2013 Rok




2008

64

48

55

2009

58

45

61

2010

59

41

51

2011

55

42

52

2012

55

52

58

2013

65

54

71


Zpočátku sledovaného období v předchozí tabulce dosahovalo Maďarsko nejhorších výsledků v případě subindexu základní požadavky (64. příčka v roce 2008). V posledních dvou letech dosahuje ale nejhorších výsledků u subindexu inovace a sofistikovanost (58. příčka v roce 2011). Nejvíce konkurenceschopné je Maďarsko pravidelně v případě zvyšování efektivnosti. V hodnoceních jednotlivých indikátorů dosahuje Maďarsko v roce 2013 nejlepších výsledků v kvalitě vědeckého výzkumu (21. příčka na žebříčku GCI) v počtu registrovaných patentů na milion obyvatel (28. příčka) a v kvalitě matematického a vědeckého vzdělání (38. příčka). Nejhorších výsledků dosahuje Maďarsko v omezeních plynoucích z vládní regulace (140. příčka), v efektivnosti právního rámce podnikání (138. příčka) a v transparentnosti vládní politiky (132. příčka).


38


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 Faktory nejvíce komplikující podnikání

Následující graf přináší přehled faktorů nejvíce komplikujících podnikání v Maďarsku v období 2008 - 2013. Graf 4 Faktory nejvíce komplikující podnikání v Maďarsku za období 2008 - 2013 20,00% 18,00% 16,00% 14,00% 12,00% 10,00% 8,00% 6,00% 4,00% 2,00% 0,00%

2008

2009 2010 2011 2012 2013


Z předchozího grafu vyplývá, že v průběhu sledovaného období působily největší překážky pro podnikání komplikovaná dostupnost financování a politická nestabilita. Z počátku sledovaného období činily největší potíže přehnaná daňová regulace a velké daňové zatížení.

5.1.1.3

Polsko

V následující tabulce je zaznamenáno umístění jednotlivých subindexů determinujících hodnocení konkurenceschopnosti Polska.


39


Tabulka 7 Hodnocení jednotlivých subindexů Polska v GCI za období 2008 - 2013 Rok




2008

70

41

61

2009

71

31

46

2010

56

30

50

2011

56

30

57

2012

61

28

61

2013

59

32

65


Z hodnocení jednotlivých subindexů dosahovalo Polsko nejlepších výsledků v případě zvyšování efektivnosti, když se během posledních čtyř let pohybovalo okolo 30. pozice a nejlepšího výsledku dosáhlo v roce 2012 - 28. pozice. Celkově zaznamenalo Polsko během sledovaného období podstatné zlepšení konkurenceschopnosti u základních požadavků a již zmíněné efektivnosti. V případě inovací a rozvinutosti se polské postavení zpočátku sledovaného období zlepšovalo, ale k jeho konci se Polsko opět vrátilo na 65. příčku. Oproti ostatním zemím V-4 se Polsku dařilo z důvodu malého vlivu ekonomické krize na polskou ekonomiku. Z pohledu multikriteriálních hodnocení je výhodou Polska jeho velikost, odolnost vůči vnějším negativním vlivům je vyšší v důsledku nižší míry otevřenosti. Zatímco Česká republika, Maďarsko a Slovensko zaznamenaly v roce 2009 5 % - 7 % pokles reálného HDP oproti předchozímu roku, tak polský reálný HDP za stejné období vzrostl o 1,6 %. Tento ukazatel vykazoval i v následujících letech nejvyšší růst ze zemí V-4. V hodnocení jednotlivých indikátorů dosáhlo v roce 2013 Polsko nejlepšího postavení v případě rozsahu dominantního postavení na trhu (17. příčka), na 19. pozici se Polsko umístilo v hodnocení dle počtu zapsaných studentů do terciálního vzdělání a na 40. příčce se umístilo v rámci hodnocení dle počtu registrovaných patentů na milion obyvatel. Faktory nejvíce komplikující podnikání Následující graf mapuje faktory, které v Polsku představují největší překážky podnikání během let 2008 - 2013.


40


Graf 5 Faktory nejvíce komplikující podnikání v Polsku za období 2008 - 2013 25,00% 20,00% 15,00% 2008

10,00%

2009

5,00%

2010

0,00%

2011 2012 2013


Podnikání v Polsku nejvíce komplikuje přehnaná daňová regulace (v roce 2013 ji zmínilo 23 % respondentů). Oproti ostatním zemím V-4 nepůsobí v Polsku až tolik komplikace pro podnikání politická nestabilita a korupce, proto v předchozím grafu nejsou zaznamenány. Oproti ostatním zemím V-4 se ale v Polsku vyskytují ve větší míře komplikace spojené s nízkou kvalitou infrastruktury a s restriktivními omezeními práce (dle 16,5 % respondentů). Dle WEF (2013) je pro zvyšování polské konkurenceschopnosti klíčové zaměřit se na rozvoj infrastruktury, přičemž nejdůležitější je modernizace dopravní infrastruktury.

5.1.1.4

Slovensko

V následující tabulce je zaznamenáno hodnocení Slovenska v jednotlivých subindexech vstupujících do kompozitního indikátorů GCI.


41


Tabulka 8 Hodnocení jednotlivých subindexů Slovenska v GCI za období 2008 - 2013 Rok




2008

52

32

53

2009

54

34

57

2010

53

37

63

2011

60

44

71

2012

62

51

74

2013

67

56

77


Hodnocení Slovenska v jednotlivých subindexech má sestupnou tendenci, když se během sledovaného období pořadí postupně zhoršovalo. Ke konci sledovaného období se Slovensko propadlo na 77. příčku v hodnocení subindexu inovace a sofistikovanost. Nejlepšího výsledku dosáhl subindex hodnotící zvyšování efektivnosti - 56. příčka v roce 2013. Nejlepšího hodnocení dosáhl indikátor hodnotící vztah mezd a pracovní produktivity (22. příčka), na 28. příčce se Slovensko umístilo v kvalitě železniční infrastruktury a na 32. pozici v žebříčku solidnosti bank. Nejslabší slovenské indikátory představuje ovlivnitelnost rozhodnutí vládních úředníků (144. příčka ze 148 zemí), účinnost právního rámce pro řešení soudních sporů (143. příčka) a důvěra veřejnosti v politiky (139. příčka). Z porovnání Slovenska s ČR lze vyvodit, že z dob původního Československa si oba současné státy odnesly vysokou kvalitu železniční sítě a konkurenční výhodu založenou na poměrně nízkých jednotkových pracovních nákladech - z toho vyplývá pozitivní hodnocení vztahu mezd a produktivity pracovních sil. Naopak důvěra v politiky je v obou zemích na hodně nízké úrovni. Faktory nejvíce komplikující podnikání Následující graf přináší přehled faktorů, které na Slovensku působí největší problémy podnikání.


42


Graf 6 Faktory nejvíce komplikující podnikání na Slovensku za období 2008 - 2013 25,00% 20,00% 15,00% 10,00%

2008

5,00%

2009 2010

0,00%

2011 2012 2013


Z předchozího grafu vyplývá, že největšími překážkami na Slovensku pro rozvoj podnikání je dlouhodobě korupce a neefektivnost vládní byrokracie (oba tyto indikátory se vyskytovaly přibližně v každé šesté odpovědi jednotlivých respondentů). Při porovnání s Českou republikou lze odvodit, že i po dvaceti letech od rozpadu federace obě země trpí podobnými překážkami pro rozvoj podnikání. V následující tabulce jsou shrnuty silné a slabé stránky konkurenceschopnosti jednotlivých zemí V-4.


43


Tabulka 9 Silné a slabé stránky konkurenceschopnosti zemí V-4

Silné stránky

Slabé stránky

Česká republika

Maďarsko

Polsko

Slovensko

Intenzita domácí konkurence

Kvalita vědeckého výzkumu

Dominantní postavení na trhu

Vztah mezd a produktivity práce

Vztah mezd a produktivity práce

Počet registrovaných patentů na milion obyvatel Omezení plynoucí z vládní regulace

Počet studentů zapsaných do terciálního vzdělání Přehnaná vládní regulace

Kvalita železniční infrastruktury

Efektivnost právního rámce vymezujícího podnikání

Důvěra v politiky

Důvěra v politiky

Přehnaná vládní regulace

Ovlivnitelnost rozhodnutí vládních úředníků Účinnost právního rámce pro řešení soudních sporů


5.1.2 IMD Na následujícím grafu je zachycen vývoj umístění zemí V-4 v žebříčku mezinárodní konkurenceschopnosti sestavovaném organizací IMD během let 2009 - 2013. Graf 7 Vývoj postavení zemí V-4 na žebříčku IMD za období 2009 - 2013 0 10 20 Česká republika Maďarsko

30

Polsko 40

Slovensko

50 60 2009

2010

2011

2012

2013

Zdroj: IMD, vlastní zpracování Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

44


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 Z předchozího grafu lze vyčíst, že v průběhu sledovaného období se posílila pozice Polska, které se posunulo ze 44. na 33. příčku a dle metodiky IMD se stalo nejvíce konkurenceschopnou zemí ze společenství V-4. Přitom jeho výchozí pozice byla jen o jednu příčku lepší než pozice nejhorší země V-4 - Maďarska. Polsko je zároveň jedinou zemí, která si dokázala svoji pozici vylepšit. Pořadí všech hodnocených zemí v World Competitiveness Yearbook 2013 je uvedeno v příloze. Z porovnání postavení zemí V-4 v žebříčku WEF s postavením v žebříčku IMD vyplývá, že se obě instituce shodly v otázce, která ze zemí V-4 je nejvíce konkurenceschopná. Na počátku sledovaného období (rok 2009) se jednalo o ČR, kterou v roce 2013 vystřídalo na první pozici Polsko. Dále je dle obou institucí na počátku sledovaného období nejhůře hodnocené Maďarsko. Rozpor ovšem nastal v tom, která ekonomika je nejméně konkurenceschopná na konci sledovaného období. Zatímco IMD označuje jako nejhorší ekonomiku v roce 2013 Maďarsko, tak WEF považuje za nejslabší Slovensko. WEF označuje Slovensko v roce 2013 jako suverénně nejhorší ze zemí V-4, když mezi ním a třetím Maďarskem je rozdíl 15 míst na žebříčku. Rozdíly v pořadí jednotlivých zemí v závislosti na hodnotící instituci spočívají v tom, že každá používá rozdílnou metodiku. Podstatnou roli v tomto hraje rozdílný podíl měkkých a tvrdých dat použitých při sestavování jednotlivých žebříčků. Absolutní pořadí jednotlivých zemí v obou žebříčcích nelze srovnávat, protože obě instituce nepracují se stejným souborem zemí. Celkově lze říct, že pořadí Polska a České republiky je dle hodnocení obou institucí podobné a křivky zaznamenávající vývoj jejich umístění na žebříčcích konkurenceschopnosti vykazují stejný trend. Multikriteriální žebříčky se však rozcházejí v případě hodnocení Maďarska a Slovenska. Na následujícím grafu je zaznamenáno celkové pořadí zemí V-4 ve skupinách faktorů konkurenceschopnosti podle metodiky IMD v roce 2013.


45


Graf 8 Pořadí zemí V-4 v hodnocení hlavních kategorií konkurenceschopnosti dle IMD v roce 2013 60 50 40 Ekonomická výkonnost 30

Efektivnost vlády Efektivnost podniků

20

Infrastruktura

10 0 Česká republika

Maďarsko

Polsko

Slovensko

Zdroj: IMD, vlastní zpracování

Z předchozí tabulky vyplývá, že nejlepšího výsledku dosahuje Polsko v hodnocení efektivnosti vlády (27. příčka) a Česká republika v případě inovací (29. příčka). Nejhoršího postavení oproti tomu dosahuje Maďarsko v případě efektivnosti podniků (55. příčka) a efektivnosti vlády (52. příčka). Slovensko je až 52. v pořadí dle ekonomické výkonnosti. Na pozici Slovenska má negativní vliv výše zmíněná vysoká nezaměstnanost, která dosahuje 14 %. Dle hodnocení jednotlivých indikátorů konkurenceschopnosti dosahuje dle IMD Česká republika nejlepšího postavení v případě indikátorů krátkodobá úroková míra (3. příčka), Giniho koeficient (5. příčka) a vývoz zboží (8. příčka). Oproti tomu nejhoršího postavení dosahuje v případě veřejného a soukromého podnikového sektoru (57. příčka z 60), v míře zaměstnaneckého příspěvku na sociální zabezpečení (54. příčka) a v případě růstu HDP (53. příčka). Na příkladu hodnocení výše zaměstnaneckého příspěvku na sociální zabezpečení lze dokumentovat rozpor mezi tím, jak je národní konkurenceschopnost zpravidla definována (viz teoretická část DP) a zájmem zahraničních investorů při rozhodování o investicích v dané zemi. Pro respondenty z řad manažerů či potencionálních zahraničních investorů se jedná o zvyšování nákladů a tudíž se budou přiklánět k negativnímu hodnocení. Profil České republiky ve World Competitiveness Yearbook 2013 je uveden v příloze. Maďarsko dosahuje nejlepších výsledků v případě exportu a v počtu dnů, nutných pro založení podniku (shodně 6. příčka) a v případě imigračního zákona (7. příčka). Absolutně nejhoršího postavení ze všech zemí hodnocených organizací IMD dosahuje Maďarsko u postojů vůči globalizaci (poslední - 60. příčka). Dále se Maďarsko umístilo Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

46


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 na 58. příčce v indikátoru hodnotícím věkovou strukturu obyvatelstva a v indikátoru mapujícím mezinárodní migraci vysoce kvalifikovaných obyvatel (tzv. brain drain, resp. únik mozků). Polsko se umístilo na první příčce v případě hodnocení následujících čtyř indikátorů: měnový kurz, pružnost ekonomiky, státní vlastnictví podniků a podnikání. Oproti tomu se umístilo na poslední (60.) příčce v hodnocení následujících indikátorů: přilákání a udržení talentů, podniková hodnota, soukromý a veřejný sektor podnikání, inovační kapacita a předávání znalostí. Slovensko se umístilo na první příčce v rámci hodnocení dle nadbytečnosti nákladů, v počtu studentů zapsaných do sekundárního vzdělání se umístilo na třetí příčce a na čtvrté příčce se umístilo v hodnocení exportu a dle krátkodobé úrokové míry. Oproti tomu v případě univerzitního vzdělávání, legislativy ohledně nezaměstnanosti a v případě MA aktivit se Slovensko shodně umístilo na 59. příčce.

5.2

Hodnocení konkurenceschopnosti dle cenových a nákladových indikátorů

5.2.1 Produktivita a náklady Pro hodnocení cenové konkurenceschopnosti je vhodné zaměřit se na jednotkové náklady práce. Vývoj nominálních jednotkových nákladů práce zemí V-4 a Německa je znázorněn na následujícím grafu. Graf 9 Nominální jednotkové náklady práce zemí V-4 a Německa za období 2005 - 2012, rok 2005 = 100 130 125 120 Česká republika

115

Maďarsko

110

Polsko Slovensko

105

Německo

100 95 90 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Zdroj: Eurostat, vlastní zpracování Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

47


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 Z předchozího grafu lze vyčíst, jak jednotlivé země V-4 postupně ztrácejí svoji nákladovou konkurenční výhodu růstem jednotkových pracovních nákladů vůči největšímu obchodnímu partnerovi - Německu. Nejrychleji ji ztrácí Maďarsko následované Polskem a Slovenskem. V návaznosti na vymezení obchodovatelného a neobchodovatelného sektoru v teoretické části DP nemusí nutně růst JPN znamenat ztrátu nákladové konkurenceschopnosti, pokud je vlivem odlišného vývoje v jednotlivých sektorech ekonomiky tento růst způsoben růstem JPN v neobchodovatelném sektoru. Následující dva grafy slouží k porovnání růstu jednotkových pracovních nákladů zemí V-4 a růstu reálné produktivity práce na odpracovanou hodinu zemí V-4 za období 2005 - 2012. Jak již bylo uvedeno v teoretické části, tak pokud jednotkové pracovní náklady rostou rychleji než produktivita práce, má to za následek snižování nákladové konkurenceschopnosti dané ekonomiky. Následující graf zachycuje růst reálných jednotkových nákladů práce zemí V-4. Graf 10 Růst reálných jednotkových nákladů práce zemí V-4 za období 2005 - 2012 8 6

2005 2006

4

2007 2008

2

2009 2010

0 Česká republika

Maďarsko

Polsko

Slovensko

2011 2012

-2

-4 Zdroj: Eurostat, vlastní zpracování

Z předchozího grafu lze vyčíst, že Česká republika zaznamenává růst těchto nákladů. Oproti tomu v ostatních zemích V-4 jednotkové pracovní náklady vykazují klesající tendenci. Výjimku představují roky 2008 - 2009 v případě Slovenska, kdy JPN vzrostly o 1,5 %, resp. o 7 %. Polsko zaznamenalo v roce 2008 růst JPN o 4 %, jinak ale v ostatních letech JPN klesaly. Růst slovenských reálných JPN v roce 2009 byl způsoben zavedením eura na Slovensku. Do roku 2008 byly na Slovensku mnohem nižší mzdy než v okolních zemích, avšak se zavedením eura, vůči němuž měny ostatních středoevropských zemí oslabovaly, se po kurzovém přepočtu značně zvýšily. Ve srovnání s ČR se tak vytratila slovenská vyšší cenová a nákladová konkurenceschopnost (VŠEM, 2010). Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

48


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 Pro zhodnocení nákladové konkurenceschopnosti je dále podstatný následující graf mapující růst reálné produktivity na odpracovanou hodinu zemí V-4. Graf 11 Růst reálné produktivity práce na odpracovanou hodinu zemí V-4, EU - 28 a Německa za období 2005 - 2012 8,00 6,00 2005 4,00

2006 2007

2,00

2008 2009

0,00 -2,00

Česká republika

Maďarsko

Polsko

Slovensko

Německo

EU - 28

2010

2011 2012

-4,00 -6,00 Zdroj: Eurostat, vlastní zpracování

Produktivita práce na odpracovanou hodinu, jejíž reálný růst v případě zemí V-4 je zachycen na předchozím grafu, se pro hodnocení konkurenceschopnosti používá pro svoji lepší vypovídací schopnost, jelikož poskytuje lepší obraz vývoje produktivity v ekonomice než produktivita práce na osobu, protože maže rozdíly mezi zeměmi a lety, dané složením pracovní síly z částečných a plných pracovních úvazků (ČSÚ, 2014). Z předchozího grafu vyplývá, že ve sledovaném období reálná produktivita práce na odpracovanou hodinu u všech zemí V-4 rostla. Výjimku tvořil rok 2009, kdy v České republice klesla o 1,5 % oproti předchozímu roku, v Maďarsku klesla o 3,6 % a na Slovensku klesla o 2,3 %. Pokles reálné produktivity práce na odpracovanou hodinu je způsoben poklesem reálného HDP v daném roce. Reálná produktivita práce na odpracovanou hodinu tak následuje vývoj reálného HDP. Ten v případě ČR v roce 2009 klesl o 4,5 % a v roce 2012 klesl o 1 %. V roce 2009 dále klesl v Maďarsku o 6,8 % a na Slovensku o 4,9 %. V porovnání s Německem a EU - 28 roste produktivita práce v zemích V-4 rychleji, což je pozitivní jev. Na následujícím grafu je porovnán růst reálné produktivity práce na odpracovanou hodinu s růstem reálných jednotkových pracovních nákladů zemí V-4. Graf vyplývá z předchozích dvou grafů, když od tempa růstu reálné produktivity práce na odpracovanou hodinu jednotlivé země v daném roce je odečteno tempo růstu reálných jednotkových pracovních nákladů dané země za stejný rok. Pokud je tedy hodnota na následujícím grafu kladná, zvyšovala daná země ve zkoumaném roce svoji nákladovou Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

49


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 konkurenceschopnost. Pokud je tato hodnota záporná, nákladová konkurenceschopnost dané ekonomiky ve zkoumaném roce se snižovala. Graf 12 Rozdíl růstu reálné produktivity práce na odpracovanou hodinu a růstu reálných jednotkových pracovních nákladů zemí V-4 za období 2005 - 2012 10

2005 2006

5

2007 0 Česká republika

Maďarsko

Polsko

Slovensko

-5

2008 2009 2010

-10

2011 2012

-15 Zdroj: Eurostat, vlastní zpracování

Z předchozího grafu vyplývá, že ve sledovaném období všechny země V-4 kromě České republiky svoji nákladovou konkurenceschopnost zpravidla zvyšovaly. ČR se dařilo svoji nákladovou konkurenceschopnost zvyšovat v úvodních třech letech zkoumaného období a dále velice nepatrně v letech 2010 - 2011. V ostatních letech se nákladová konkurenceschopnost ČR snižovala. Ostatní země V-4 byly ve zvyšování nákladové konkurenceschopnosti úspěšné, když jejím snižováním trpěly jen Slovensko a Maďarsko v roce 2009 a Polsko v roce 2008. K porovnání produktivity práce na odpracovanou hodinu v zemích V-4 s průměrnou produktivitou v EU-27 slouží následující graf. Je na něm znázorněn podíl produktivity práce na odpracovanou hodinu zkoumané země v daném roce s průměrem ze zemí EU27. Graf 13 Produktivita práce na odpracovanou hodinu zemí V-4 jako podíl na průměru EU-27 za období 2005 - 2012 80%

2005

2006

60%

2007

40%

2008 2009

20%

2010

0% Česká republika

Maďarsko

Polsko

Slovensko

Zdroj: Eurostat, vlastní zpracování Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

50

2011


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 Z předchozího grafu lze vyčíst, že zatímco v případě České republiky se produktivita práce na odpracovanou hodinu v porovnání s průměrem EU - 27 v podstatě drží na konstantní úrovni, tak u ostatních zemí V-4 během sledovaného dochází ke konvergenci k průměru EU - 27. Nejvyšší růst zaznamenalo Polsko a Slovensko, obě země si shodně polepšily o 10 procentních bodů. Maďarský růst činil 4 p. b. Nejvyšší produktivity dosáhlo ke konci sledovaného období Slovensko - 75 % průměru EU-27. Slovenská produktivita vzhledem k průměru EU-27 ovšem za poslední tři roky zůstala konstantní. Nejnižší produktivity v roce 2012 dosáhlo Polsko, konkrétně 59 % průměru EU-27. Nutno ovšem dodat, že polská produktivita od roku 2008 kontinuálně konverguje k průměru EU-27.

5.3

Ukazatele obchodní aktivity

Na následujícím grafu je zachycen vývoj exportu zemí V-4 za období 2005 - 2012. Graf 14 Exporty zemí V-4 za období 2005 - 2012 v reálných cenách, rok 2005 = 100 240 220 200 Česká republika

180

Maďarsko 160

Polsko Slovensko

140 120 100 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012


Z předchozího grafu plyne, že za sledované období dosáhlo nejvyššího růstu exportu Slovensko, když se mu podařilo export zvýšit o 120 %. Pozitivní vliv na slovenský export měla eliminace kurzového rizika po zavedení eura na Slovensku. Všechny země V-4 zaznamenaly ve vývoji exportu podobný rostoucí trend 7. Výjimku představoval krizový rok 2009, kdy export u všech zkoumaných zemí klesl.

7

Pro hodnocení růstu objemu vývozu v běžných cenách je nutné vzít v úvahu vývoj cen exportu, dostupné z databáze Eurostatu: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tet00028&plugin=0


51


5.3.1 Struktura zahraničního obchodu Jak bylo uvedeno v teoretické části, pro hodnocení konkurenceschopnosti jsou v případě komoditní struktury zahraničního obchodu podstatné segmenty související se zpracovatelským průmyslem. Pro tyto potřeby bude tedy brán zřetel zejména na export strojů a dopravních prostředků, což dle klasifikace SITC spadá do třídy 7. Dále je vhodné zaměřit se na export ostatního průmyslového zboží spadající dle klasifikace SITC do tříd 6 a 8. Podíl jednotlivých tříd dle klasifikace SITC na celkovém vývozu zemí V-4 za rok 2012 je zobrazen na následujícím grafu. Graf 15 Komoditní struktura exportu zemí V-4 v roce 2012 60% 50% SITC 0+1

40%

SITC 2+4 SITC 3

30%

SITC 5

20%

SITC 7 SITC 6+8

10% 0% Česká republika

Maďarsko

Polsko

Slovensko


Z předchozího grafu lze vyčíst, že jednotlivé segmenty struktury zahraničního obchodu podstatné pro hodnocení konkurenceschopnosti, kterými je export strojů a dopravních prostředků (SITC 7) a export ostatního průmyslového zboží (SITC 6 a 8), mají na exportu zemí V-4 ve sledovaném roce 2012 nejvyšší podíl. Konkrétně třída 7 dle klasifikace SITC se na exportu jednotlivých zemí V-4 podílí u všech zemí shodně téměř z 55 %. V případě České republiky představuje handicap vysoká dovozní náročnost exportu třídy SITC 7 (Dubská, 2013). Z pohledu mezispotřeby je dovozně nejnáročnějším odvětvím české ekonomiky automobilový průmysl a výroba počítačů a elektroniky. Druhé místo v podílu na celkovém exportu zaujímá třída 6 + 8 dle SITC, když v případě České republiky a Slovenska se na vývozu podílí cca z 28 %, v případě Maďarska z 20 %. Na polském exportu tato třída zaujímá až 4. místo dle objemu s podílem 8 %. Na polském exportu se 16 % podílí třída SITC 0 a 1 - export potravin, nápojů a tabáku. Podíl třídy SITC 1 na exportu ostatních zemí V-4 je mnohem nižší než v případě Polska: na maďarském exportu má podíl 8 % a na exportu České republiky a Slovenska dokonce jen 4 %. Vysoký podíl třídy SITC 0 a 1 na polském exportu je dán silnou pozicí Polska v zemědělském sektoru. Polsko je největší producent žita a brambor v EU. V produkci žita Polsko dokonce zaujímá třetí příčku v rámci celosvětového měřítka. I v produkci dalších zemědělských produktů, masa a mléka zaujímá Polsko přední příčky v rámci EU. Vývoj exportu zboží řadícího se do třídy SITC 0 a 1 zemí V-4 za období 2005 - 2012 je znázorněn na následujícím grafu. Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

52


Graf 16 Export potravin, nápojů a tabáku zemí V-4 dle SITC 0+1 za období 2005 - 2012 v reálných cenách, rok 2005 = 100 260 240 220 200

Česká republika Maďarsko

180

Polsko

160

Slovensko

140 120 100 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012


Zmíněná silná pozice Polska v exportu dle SITC 0 a 1 je dána dlouhodobě silnou pozicí Polska v tomto segmentu. Na předchozím grafu je vidět, že export všech zemí V-4 spadající do klasifikace SITC 0 a 1 má za sledované období podobný trend. Dále z grafu lze vyčíst, že s nástupem hospodářské krize se v roce 2009 oproti předchozímu roku export propadl. Tento jev je zaznamenán i na následujících grafech, které dokumentují vývoj exportu dle ostatních tříd klasifikace SITC. Výjimkou je ale meziroční změna mezi lety 2008 a 2009 v případě Polska a třídy SITC 0 a 1, když se export nepropadl, ale zůstal konstantní. To je dáno vysokým podílem zemědělské produkce sloužící k následné produkci základních potravin, na jejichž produkci neměla hospodářská krize téměř žádný vliv. Produkce pšenice, výrobků z obilovin, z mouky, ze škrobu, z ovoce a zeleniny se na polském exportu spadajícím do tříd SITC 0 a 1 podílí z 26 %. Export spadající dle klasifikace SITC do tříd 2 - 5 nezaujímá významné postavení z hlediska celkového exportu jednotlivých zemí V-4 a rovněž pro hodnocení konkurenceschopnosti není zcela podstatný, proto grafy dokumentující jeho vývoj nejsou součástí práce, ale jsou umístěny v přílohách. Pro hodnocení konkurenceschopnosti je nejpodstatnější pozice ekonomiky v případě exportu spadajícího do třídy SITC 7. Vývoj exportu třídy SITC 7 jednotlivých zemí V-4 za období 2005 - 2012 je znázorněn na následujícím grafu, když index základního roku 2005 = 100.


53


Graf 17 Export strojů a dopravních prostředků dle SITC 7 zemí V-4 za období 2005 - 2012 v reálných cenách, rok 2005 = 100

300

250 Česká republika Maďarsko

200

Polsko Slovensko

150

100 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012


Nejvyšší růst exportu spadajícího do třídy SITC 7 zaznamenalo ve sledovaném období Slovensko, když jeho export vzrost oproti počáteční hodnotě na téměř trojnásobek, jak dokládá předchozí graf. Naopak nejpomaleji rostl export Maďarska, když se zvýšil během sledovaného období o 28 %. V případě České republiky se v roce 2012 na exportu řadícího se do třídy SITC 7 největší měrou podílel sektor automobily osobní aj. vozidla pro dopravu osob s podílem 20 %, což představovalo cca 330 mld. Kč. Sektoru automobily osobní aj. vozidla pro dopravu osob je nadřazena skupina silniční vozidla a tato skupina má na třídě SITC 7 podíl téměř 32 %. Vzhledem k 54 % podílu třídy SITC 7 na celkovém exportu ČR za rok 2012 představují silniční vozidla 17 % celkového exportu ČR v tomto roce. To představuje pro českou ekonomiku hrozbu v případě opětovného nástupu hospodářské krize. Jak dokazuje meziroční vývoj mezi lety 2008 a 2009 na předchozím grafu, tak s nástupem hospodářské krize se v roce 2009 export České republiky řadící se do třídy 7 prudce propadl. Export ostatního průmyslového zboží řadícího se do tříd SITC 6 a 8 zemí V-4 v roce 2012 je znázorněn na následujícím grafu.


54


Graf 18 Export ostatního průmyslového zboží dle SITC 6 + 8 zemí V-4 za období 2005 - 2012 v reálných cenách, rok 2005 = 100 200 190 180 170 160

Česká republika

150

Maďarsko

140

Polsko Slovensko

130 120 110 100 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012


Z předchozího grafu lze vyčíst, že rovněž tato třída SITC byla v případě všech zemí V-4 silně postižena nástupem hospodářské krize v roce 2009. Nicméně již v roce 2010 se všem členským zemím V-4 podařilo dostat zpět na úroveň z roku 2008 a dále pokračovat v nastoleném trendu růstu, když oproti předchozím letům se tento růst v roce 2012 shodně u všech zemí V-4 zpomalil. Z pohledu žádoucí změny konkurenceschopnosti (spočívající ve změně z cenově nákladové na kvalitativní) je podstatné, že na celkovém exportu České republiky spadajícího do třídy SITC 6 a 8 se podílí z 5 % odborné, vědecké a řídící přístroje a zařízení, jelikož tento segment zpracovatelského průmyslu představuje high-tech sortiment. Grafy zachycující exporty ostatních tříd SITC ze zemí V-4 jsou uvedeny v příloze. Kromě komoditní struktury exportu má určitou vypovídací schopnost o konkurenceschopnosti dané ekonomiky také teritoriální struktura exportu jednotlivých zemí. Ta je znázorněna na následujícím grafu.


55


Graf 19 Teritoriální struktura exportu zemí V-4 za rok 2012 90% 80% 70% 60% EU - 27

50%

V-4

40%

Německo

30%

Rusko

20% 10% 0% Česká republika

Maďarsko

Polsko

Slovensko

Zdroj: Worldbank, vlastní zpracování

Z teritoriální struktury zemí V-4 znázorněné na předchozím grafu lze vyčíst, že všechny země ve sledovaném roce 2012 vyvážely drtivou většinu své produkce na vnitřní trh EU (nejméně Polsko: 75,7 % a nejvíce Slovensko: 83,9 %). Do ostatních zemí patřících do skupiny V-4 exportuje nejvíce Česká republika (31,42 % svého exportu) následovaná Slovenskem s 29,05 % svého exportu. Oproti tomu se na vývozu do zemí V-4 podílí Maďarsko jen 13,56 % svého exportu a Polsko s 11,1 %. Tyto dvě země ale vyváží větší podíl své produkce do Německa. Německo je největším importérem z každé země ze skupiny V-4. Na českém exportu se Německo podílí 17,45 %, na maďarském a polském exportu má shodně podíl téměř 25 % a na slovenském exportu zaujímá podíl 21,36 %. Státem, který má největší podíl na exportu všech jednotlivých zemí ze skupiny V-4 a není členským státem EU, je Rusko. Rusko dosahuje nejvyššího podílu na exportu Polska, konkrétně se jedná o 5,51 %, na exportu ostatních zemí V-4 se Rusko podílí cca třemi procenty. Celkově tedy o teritoriální struktuře exportu zemí V-4 lze říct, že prioritní je pro všechny členské země vnitřní trh EU, především pak německý trh. Z hlediska konkurenceschopnosti je to pro země V-4 pozitivní konstatování, jelikož se dokáží prosadit na trzích nejvyspělejších zemí, mezi které se jednotlivé země EU řadí. Konkrétně se pak jedná o trh nejsilnější evropské ekonomiky - Německa. Podíl jednotlivých zemí V-4 na celkovém importu Německa za období 2008 - 2012 je znázorněn na následujícím grafu.


56


Graf 20 Podíl zemí V-4 na celkovém importu Německa v období 2008 - 2012 4,0% 3,5% 3,0% 2008

2,5%

2009

2,0%

2010 2011

1,5%

2012

1,0% 0,5% 0,0% Česká republika

Maďarsko

Polsko

Slovensko

Zdroj: Worldbank, vlastní zpracování

Z předchozího grafu lze vyčíst, že největší podíl na německém importu má ze zemí V-4 Česká republika a Polsko, když shodně dosahují podílu cca 3,6 %. Pozice Maďarska je slabší, když se na německém importu podílí ze dvou procent a nejnižší podíl na německém importu má Slovensko, jehož podíl lehce přesahuje 1 %. Z grafu lze dále vyčíst, že Polsko a Slovensko svůj podíl na německém importu zvyšují, zatímco maďarský podíl se snižuje. Český podíl se také mírně snižuje, ale ve dvou posledních letech sledovaného období již byl konstantní. Zvyšování podílu na německém importu může znamenat zvyšování konkurenceschopnosti dané země, anebo růst její závislosti na již poměrně nasyceném německém trhu (ČSÚ, 2009). Ovšem vysoká závislost exportu zemí V-4 na Německu s sebou přináší určitá rizika. Česká republika v podstatě kopíruje německý hospodářský vývoj. Pokud roste německá ekonomika, roste i česká. Pokud se německá ekonomika nachází v recesi, ČR je na tom podobně.


57


6

Závěr

Z hodnocení národní konkurenceschopnosti zemí V-4 dle Světového ekonomického fóra i Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu vychází v dlouhodobém horizontu jako nejkonkurenceschopnější Česká republika, byť se její postavení během posledních pěti let neustále zhoršuje (v roce 2013 46. příčka v GCI). V posledním roce sledovaného období ji na první pozici vystřídalo Polsko (v roce 2013 42. příčka v GCI). Nejméně konkurenceschopnou ekonomikou byla v roce 2013 dle hodnocení Světového ekonomického fóra v rámci zemí V-4 ekonomika Slovenska (78. příčka v GCI). Oproti tomu IMD v témže roce hodnotilo jako nejméně konkurenceschopnou ekonomiku Maďarsko. V roce 2013 se Maďarsko umístilo na 46. příčce v GCI. Rozdílné pořadí zemí V-4 v žebříčcích konkurenceschopnosti sestavovaných různými institucemi souvisí s odlišnou metodikou, kterou jednotlivé hodnotící instituce používají. Podstatné je zejména rozdílné využití měkkých a tvrdých dat v případě institucí zmíněných v této diplomové práci: Světového ekonomického fóra a Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu. V případě Globálního indexu konkurenceschopnosti (Světové ekonomické fórum) může být rozdílné postavení zemí V-4 dáno využitím rozdílných vah počítaných dle stupně rozvinutosti dané ekonomiky přiřazovaných jednotlivým subindexům. Z důvodu rozdílného počtu hodnocených zemí (v roce 2013 148 zemí v žebříčku Světového ekonomického fóra a 60 zemí v žebříčku Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu) nelze při komparaci postavení dané země v různých žebříčcích hodnotit její absolutní pořadí. Problémem při komparaci výsledků za delší časové období je postupně se upřesňující metodologie, což zejména v dlouhodobém časovém horizontu komparaci výsledků téměř znemožňuje. Hlasy kritizující používání multikriteriálních ukazatelů pro měření národní konkurenceschopnosti pochybují o objektivitě těchto hodnocení. Výtky se týkají podílu měkkých dat v daných měřeních a jejich vypovídací schopnosti. Ta může být oslabena např. neracionálním uvažováním dotazovaných. Výběr samotných měkkých dat je také podroben kritice, když je pochybováno o vhodnosti jednotlivých ukazatelů pro hodnocení dané oblasti. Dále existují studie, dle kterých se v různých zemích odpovídá jinak na stejné otázky. V zemích s vyšší životní úrovní dochází k nadhodnocování odpovědí a naopak v zemích s nižší životní úrovní jsou odpovědi více kritické. Vyskytují se však také názory pochybující o smysluplnosti měření národní konkurenceschopnosti. Krugman dokonce označuje medializaci konceptu národní konkurenceschopnosti za nebezpečnou posedlost s negativními dopady na hospodářskou politiku jednotlivých zemí. Z hodnocení jednotlivých respondentů vyplývá, že největším problémem pro rozvoj podnikání v České republice a na Slovensku je korupce, přičemž v ČR během posledních čtyř let ji za problém považuje každoročně vyšší počet respondentů. Oproti tomu v Polsku a v Maďarsku dle respondentů komplikuje podnikání nejvíce nepřiměřená daňová regulace. Tyto země by tak při zefektivňování regulace daní mohly hledat inspiraci u zemí vyznačujících se jednoduchostí daňového systému, např. by se mohlo jednat o Irsko. Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

58


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 Ačkoli zkoumané ročenky konkurenceschopnosti hodnotily Slovensko jako nejméně konkurenceschopnou zemi ze skupiny V-4, tak se Slovensku daří z těchto zemí nejvíce zvyšovat objemy svého exportu. Všechny země V-4 vyváží drtivou většinu svého exportu do EU. Při realizaci svého exportu má Slovensko výhodu v podobě používání jednotné měny euro, jelikož při mezinárodních obchodních transakcích s ostatními zeměmi eurozóny odpadá kurzové riziko. Vzhledem k omezenému rozsahu diplomové práce je analytická část dále zaměřena jen na vybrané klasické ukazatele konkurenceschopnosti - vývoj exportní výkonnosti a ukazatele produktivity a jednotkových pracovních nákladů. Při hodnocení konkurenceschopnosti exportní výkonnosti zemí V-4 dle struktury zahraničního obchodu lze uvažovat dvě dimenze: teritoriální strukturu a komoditní strukturu. V rámci teritoriální struktury se země V-4 vyznačují jako konkurenceschopné, jelikož minimálně 75 % svého exportu dokáží umístit na již konkurencí nasycený vnitřní trh EU - 27, přičemž každá země největší podíl svého exportu vyváží do Německa, nejsilnější evropské ekonomiky. Ovšem značná závislost exportu na Německu může být rizikem, ekonomická výkonnost dané země v podstatě kopíruje německý hospodářský cyklus. Z hlediska komoditní struktury představuje více než 50 % vývozu každé země V-4 export strojů a dopravních prostředků řadících se do třídy SITC 7. Handicapem pro ČR je vysoká dovozní náročnost exportu třídy SITC 7. Slovensko dosahuje podobně jako ČR téměř 30 % podílu na svém exportu tříd SITC 6 + 8: export ostatního průmyslového zboží. 5 % z českého exportu řadícího se do tříd 6 + 8 představují odborné, vědecké a řídící přístroje, což je pozitivní jev při přechodu z cenově nákladové konkurenceschopnosti na konkurenceschopnost kvalitativní, jelikož se jedná o high-tech sortiment. Kromě Polska představují ostatní země V-4 malé otevřené ekonomiky, což mělo za následek, že byly značně zasaženy globální hospodářskou krizí. Zatímco všechny země V-4 zaznamenaly pokles HDP, tak polský HDP ve stejném roce vzrostl. Při hodnocení nákladové konkurenceschopnosti prostřednictvím vývoje nominálních jednotkových pracovních nákladů země V-4 v porovnání s Německem ztrácí nákladovou konkurenční výhodu. Nejrychleji tuto konkurenční výhodu ztrácí Maďarsko. Slovensko zaznamenalo s přijetím eura v roce 2009 prudký nárůst reálných jednotkových pracovních nákladů. Do roku 2008 byly na Slovensku mnohem nižší mzdy než v okolních zemích, avšak se zavedením eura, vůči němuž měny ostatních středoevropských zemí oslabovaly, se po kurzovém přepočtu značně zvýšily. Vývoj reálné produktivity práce na odpracovanou hodinu zemí V-4 vykazuje závislost na vývoji reálného HDP. V letech, kdy tato produktivita u zkoumaných zemí klesala, klesal i reálný HDP. Oproti EU - 27 a Německu vykazují země V-4 vyšší růst reálné produktivity práce na odpracovanou hodinu. Jelikož země V-4 v hodnocení zmíněné produktivity nedosahují ani průměru EU - 27 (nejvíce Slovensko: 75 % průměru EU 27 v roce 2012, nejméně Polsko: 59 % průměru EU - 27 v roce 2012) značí vyšší růst postupné přibližování se průměru EU. Tento ukazatel opět ukazuje na rozpor s hodnocením dle multikriteriálních metod: nejhůře hodnocené Slovensko dosahuje nejvyšší produktivity a nejlépe hodnocené Polsko je v hodnocení produktivity ze zemí V-4 nejhorší. Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

59


Literatura CIHELKOVÁ, Eva. Regionalismus a multilateralismus: základy nového světového obchodního řádu?. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2010, xxvi, 373 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-196-3. CIHELKOVÁ, Eva. Vnější ekonomické vztahy Evropské unie: jak přežít v konkurenčním prostředí. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2003, xxxii, 709 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 80-717-9804-5. DVOŘÁČEK, Jiří. Podnik a jeho okolí: jak přežít v konkurenčním prostředí. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2012, xvii, 173 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-2243. KISLINGEROVÁ, Eva. Inovace nástrojů ekonomiky a managementu organizací. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2008, xxi, 293 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7179882-8. MARINIČ, Pavel. Plánování a tvorba hodnoty firmy. 1. vyd. Praha, 2008, 232 s. ISBN 978-80-247-2432-4. NEČADOVÁ, Marta a Jindřich SOUKUP. VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE. Politická ekonomie: Kontroverzní pojem národní konkurenceschopnosti a výsledky zemí V-4 v mezinárodních žebříčcích konkurenceschopnosti (2007 - 2012). [online]. 2013, č. 5 [cit. 2014-04-04]. PAVELKOVÁ, Drahomíra. Klastry a jejich vliv na výkonnost firem. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 268 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-247-2689-2. PICHANIČ, Mikuláš. Mezinárodní management a globalizace. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2004, xi, 176 s. ISBN 80-717-9886-X. PORTER, Michael. On Competition. Harvard Business Review Press, 2008, xxi, 293 s. ISBN 9781422155622. SEREGHYOVÁ, globalizace.

Jana.

Konkurenceschopnost

Evropské

unie

v podmínkách

SEREGHYOVÁ, Jana. Multikriteriální hodnocení konkurenceschopnosti nových členských států EU a reálná konkurenceschopnost České republiky v mezinárodním srovnání. Acta Economica Pragensia. Praha, 2005, roč. 13, č. 2.



Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 Internetové publikace

BALCAROVÁ, Pavlína a Michal BENEŠ. Metodologie měření a hodnocení makroekonomické konkurenceschopnosti [online]. Brno, 2006 [cit. 2014-03-30]. ISSN 1801-4496. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/1456/soubory/oddeleni/centrum/papers/wp2006-09.pdf FOJTÍKOVÁ, Lenka. VŠB-TU OSTRAVA. Opatření zahraničně obchodní politiky a otevřenost ekonomiky v zemích Visegrádské skupiny [online]. [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://www.ekf.vsb.cz/export/sites/ekf/cerei/cs/Papers/VOL14NUM01PAP04.pdf INSTITUTE FOR MANAGEMENT DEVELOPMENT. World Competitiveness Yearbook 2013 online. 2013 cit. 2014-04-09. Dostupné z WWW: http://www.conicyt.cl/wp-content/uploads/2013/07/WCY_2013.pdf. KADEŘÁBKOVÁ, Anna. CENTRUM EKONOMICKÝCH STUDIÍ VŠEM. Strukturální charakteristiky konkurenceschopnosti české ekonomiky [online]. 2007 [cit. 2014-04-02]. ISSN 1801-2728. Dostupné z: https://www.vsem.cz/data/data/cessoubory/working-paper/gf_WPNo407.pdf KLEČKA, Jiří. Produktivita a její měření – nové přístupy. [online]. [cit. 2014-03-20]. Dostupné z: http://www.vse.cz/polek/download.php?jnl=eam&pdf=13.pdf KLVAČOVÁ, Eva. Měření konkurenceschopnosti zemí: teoretické základy a praktické výsledky [online]. [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://www.vse.cz/polek/download.php?jnl=aop&pdf=175.pdf KOLEKTIV AUTORŮ CES VŠEM. Bulletin CES VŠEM [online]. Praha, 2010, [cit. 2014-02-28]. ISSN 1801-1578. Dostupné z: http://www.vsem.cz/data/data/cessoubory/bulletin/gf_bulletin0110.pdf KOLEKTIV AUTORŮ CES VŠEM. Konkurenční schopnost České republiky 2010 2011 [online]. Praha: Linde, 2011 [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.vsem.cz/data/data/ces-soubory/rocenka/gf_Rocenka_2011.pdf KRUGMAN, P. R.1994. Competitiveness: A Dangerous Obsession. Foreign Affairs. 1994, Vol. 73, No. 2,pp. 28–44. Dostupné z WWW: http://www.ucl.ac.uk/~uctpvhg/ECON1005/Readings/Krug%20comp.pdf. MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČESKÉ REPUBLIKY. Analýza konkurenceschopnosti České republiky [online]. [cit. 2014-04-04]. Dostupné z: download.mpo.cz/get/40914/46007/555186/priloha001.pdf MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČESKÉ REPUBLIKY. Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012 - 2020 [online]. 2011 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/mediacentrum/aktualne/Strategie-mezinarodni-konkurenceschopnosti-CeskeVysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz


Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 NÁRODNÍ EKONOMICKÁ RADA VLÁDY. Závěrečná zpráva podskupin Národní ekonomické rady vlády pro konkurenceschopnost a podporu podnikání [online]. [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/mediacentrum/aktualne/NERV_kap01.pdf

PLCHOVÁ, Božena. Konkurenceschopnost v mezinárodním prostředí: Vybrané aspekty postavení nových členských zemí EU [online]. 2011 [cit. 2014-02-20]. ISSN 0572-3043. Dostupné z: http://www.vse.cz/polek/download.php?jnl=aop&pdf=328.pdf PORTER, Michael E. HARVARD BUSINESS SCHOOL. Location, Competition, and Economic Development: Local Clusters in a Global Economy [online]. [cit. 2014-0408]. Dostupné z: http://edq.sagepub.com/content/14/1/15.abstract SAMUELSON, Paul (1964) Theoretical remarks on trade problems, Review of Economics and Statistics 64, 145–154. Dostupné z WWW: http://jrxy.zjgsu.edu.cn/jrxy/jssc/1514.pdf. WORLD ECONOMIC FORUM. The Global Competitiveness Report 2008 – 2009 online. 2008 cit. 2014-04-11. Dostupné z WWW: http://www3.weforum.org/docs/WEF_GlobalCompetitivenessReport_2008-09.pdf. WORLD ECONOMIC FORUM. The Global Competitiveness Report 2009 – 2010 online. 2009 cit. 2014-04-11. Dostupné z WWW: http://www3.weforum.org/docs/WEF_GlobalCompetitivenessReport_2009-10.pdf. WORLD ECONOMIC FORUM. The Global Competitiveness Report 2010 – 2011 online. 2010 cit. 2014-04-11. Dostupné z WWW: http://www3.weforum.org/docs/WEF_GlobalCompetitivenessReport_2010-11.pdf. WORLD ECONOMIC FORUM. The Global Competitiveness Report 2011 – 2012 online. 2011 cit. 2014-04-11. Dostupné z WWW: http://www3.weforum.org/docs/WEF_GCR_Report_2011-12.pdf. WORLD ECONOMIC FORUM. The Global Competitiveness Report 2012 – 2013 online. 2012 cit. 2014-04-11. Dostupné z WWW: http://www3.weforum.org/docs/WEF_GlobalCompetitivenessReport_2012-13.pdf. WORLD ECONOMIC FORUM. The Global Competitiveness Report 2013 – 2014 online. 2013 cit. 2014-04-11. Dostupné z WWW: http://www3.weforum.org/docs/WEF_GlobalCompetitivenessReport_2013-14.pdf.



Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 Internetové stránky

Balassa-Samuelsonův efekt. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. [online]. 2002 [cit. 2014-0412]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/menova_politika/zpravy_o_inflaci/2002/2002_duben/boxy_a_pri lohy/mp_zpinflace_prilohy_c_02_duben_p1.html CZECHINVEST: Klastry. [online]. [cit. 2014-02-28]. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/klastry ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Reálný efektivní kurz koruny deflovaný HDP deflátorem [online]. 2012-12-03 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/docs/ARADY/MET_LIST/rekgdp_cs.pdf ČESKÝ STATISTICKÝ http://www.czso.cz/

ÚŘAD.

[online].

cit.

2014-04-10.

Dostupné

z:

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Metodické poznámky. [online]. [cit. 2014-02-28]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/metodicke_poznamky_cr_makroekonomicka_tabu lka ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Nejnovější ekonomické údaje - Metodika. [online]. cit. 2014-04-13. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/neu_m ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Rozdělení zpracovatelského průmyslu podle technologické náročnosti (dle CZ-NACE) [online]. [cit. 2014-04-11]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/podle_odvetvi_cz_nace/$File/ht_odvetvi.pdf Growth-Innovation-Competitiveness Fostering Cohesion in Central and Eastern Europe. GRINCOH. [online]. 2014. vyd. [cit. 2014-03-03]. Dostupné z: http://www.grincoh.eu OECD iLibrary: Statistics. [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://www.oecdilibrary.org/statistics UNITED NATIONS STATISTICS DIVISION: Standard International Trade Classification, Rev.4. [online]. cit. 2014-04-15. Dostupné z: http://unstats.un.org/unsd/cr/registry/regcst.asp?Cl=28&Lg=1 VISEGRAD GROUP. [online]. cit. 2014-03-20. Dostupné z: http://www.visegradgroup.eu/v4-110412 WORLD INTEGRATED TRADE SOLUTION. [online]. cit. 2014-04-01 Dostupné z: http://wits.worldbank.org/Default.aspx



Přílohy Seznam příloh Příloha 1

Pořadí zemí v Global Competitiveness Index 2013 - 2014 a porovnání s předchozím rokem

Příloha 2

Pořadí zemí v žebříčku World Competetiveness Yearbook 2013 a porovnání s předchozím rokem

Příloha 3

Profil České republiky v GCR 2013 - 2014

Příloha 4

Profil České republiky v WCY 2013

Příloha 5

Export nerostných surovin zemí V-4 dle SITC 2+4 za období 2005 2012 v reálných cenách, rok 2005 = 100

Příloha 6

Export minerálních paliv, maziv a příbuzných materiálů dle SITC 3 zemí V-4 za období 2005 - 2012 v reálných cenách, rok 2005 = 100

Příloha 7

Export chemikálií a příbuzných výrobků dle SITC 5 zemí V-4 za období 2005 - 2012 v reálných cenách, rok 2005 = 100



Příloha 1 Pořadí zemí v Global Competitiveness Index 2013 - 2014 a porovnání s předchozím rokem



Příloha 2 Pořadí zemí v žebříčku World Competetiveness Yearbook 2013 a porovnání s předchozím rokem





Příloha 3 Profil České republiky v GCR 2013 - 2014





Příloha 4 Profil České republiky v WCY 2013









Příloha 5 Export nerostných surovin zemí V-4 dle SITC 2+4 za období 2005 - 2012 v reálných cenách, rok 2005 = 100 300 280 260 240 220

Česká republika

200

Maďarsko

180

Polsko Slovensko

160 140 120 100 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012




Příloha 6 Export minerálních paliv, maziv a příbuzných materiálů dle SITC 3 zemí V-4 za období 2005 2012 v reálných cenách, rok 2005 = 100 370 320 270

Česká republika Maďarsko

220

Polsko Slovensko

170 120 70 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012




Příloha 7 Export chemikálií a příbuzných výrobků dle SITC 5 zemí V-4 za období 2005 - 2012 v reálných cenách, rok 2005 = 100

260 240

220 Česká republika

200

Maďarsko

180

Polsko

160

Slovensko

140 120 100 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012



VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU DIPLOMOVÁ PRÁCE

Recommend Documents