VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2013
KAMILA GRÄNZMANNOVÁ
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
KOMUNIKACE A LIDSKÉ ZDROJE
Vysoká škola ekonomie a managementu +420 841 133 166 /
[email protected] / www.vsem.cz
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 NÁZEV BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Dlouhodobá nezaměstnanost - Efektivita nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti v ČR
TERMÍN UKONČENÍ STUDIA A OBHAJOBA (MĚSÍC/ROK)
Červen 2013
JMÉNO A PŘÍJMENÍ / STUDIJNÍ SKUPINA
Kamila Gränzmannová / KLZ 7
JMÉNO VEDOUCÍHO BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Ing. Tomáš Pavelka, Ph.D.
PROHLÁŠENÍ STUDENTA Prohlašuji tímto, že jsem zadanou bakalářskou práci na uvedené téma vypracovala samostatně a že jsem ke zpracování této bakalářské práce použila pouze literární prameny v práci uvedené. Datum a místo:
Benešov, 24. 4. 2013
_____________________________ podpis studenta
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych tímto poděkovala vedoucímu bakalářské práce za metodické vedení a odborné konzultace, které mi poskytl při zpracování mé bakalářské práce.
Vysoká škola ekonomie a managementu +420 841 133 166 /
[email protected] / www.vsem.cz
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Dlouhodobá nezaměstnanost – Efektivita nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti v ČR Long-term unemployment – Effectiveness of active labour market policies in the Czech Republic
Autor: Kamila Gränzmannová
Souhrn: Tato práce se zabývá dlouhodobou nezaměstnaností a efektivitou nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti v České republice. Práce se skládá ze tří hlavních částí. Teoretická část je především zaměřena na upřesnění základních pojmů dlouhodobé nezaměstnanosti a vysvětlení nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Druhá část popisuje vývoj dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice v letech 2007 – 2011. Náplní druhé části je především zjištění, jaké osoby se na dlouhodobé nezaměstnanosti podílely ve sledovaných letech nejvíce. Dlouhodobě nezaměstnaní jsou porovnáváni podle určitých kritérií, např. podle věku, dosaženého vzdělání, kraje či délky trvání nezaměstnanosti. Ve třetí části jsou hodnoceny nejvíce užívané nástroje aktivní politiky zaměstnanosti. Tyto nástroje jsou porovnávány dle čerpaných výdajů a umístěných osob v rámci aktivní politiky zaměstnanosti. Cílem práce je zjistit, jaký nástroj aktivní politiky zaměstnanosti je nejúčinnější u dlouhodobě nezaměstnaných v ČR za sledované období. Autorka dochází k závěru, že nejefektivnějším nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti u dlouhodobě nezaměstnaných jsou společensky účelná pracovní místa. V závěru práce jsou uvedeny názory autorky pro zlepšení situace na trhu práce. Summary: This bachelor thesis looks into the issue of long-term unemployment and efficiency of active employment policy tools in the Czech Republic. The thesis consists of three main parts. The theoretical part is mostly focused on basic terms of long-term unemployment specification and explanation of active employment policy tools. The next part describes the development of long-term unemployment in the Czech Republic in the years 2007 – 2011. This part mainly consists of a discovery regarding what individuals mostly participated on long-term unemployment in those years. The individuals unemployed for a long time are compared based on some specific criteria, e.g. age, gained education, district or length of unemployment. In the third part, there are evaluated the most often used active employment policy tools. The aim of the thesis is to find out which active employment policy tool is the most effective one for the long-term unemployed individuals in the Czech Republic in the analysed years. The author comes to a conclusion that the most effective active policy employment tool in case of long-term unemployed people is socially purposeful job positions. At the end of the work the author introduces her opinions on how to improve the situation on the labour market.
Klíčová slova: Dlouhodobá nezaměstnanost, aktivní politika zaměstnanosti, úřad práce
Keywords: Long term unemployment, active policy of unemployment, labour office
JEL Classification: E24 - Employment; Unemployment; Wages; Intergenerational Income Distribution; Aggregate Human Capital J21 - Labor Force and Employment, Size, and Structure J64 - Unemployment: Models, Duration, Incidence, and Job Search
Obsah 1 ÚVOD .......................................................................................................................... 1 2 CÍL A METODIKA PRÁCE ....................................................................................... 2 3 TEORETICKÉ VYMEZENÍ DLOUHODOBÉ NEZAMĚSTNANOSTI A NÁSTROJŮ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI............................................................ 3 3.1 Nezaměstnanost .......................................................................................................... 3 3.1.1 Nezaměstnaný ........................................................................................................ 4 3.1.2 Míra nezaměstnanosti ............................................................................................ 6 3.1.3 Členění nezaměstnanosti........................................................................................ 7 3.1.4 Dlouhodobá nezaměstnanost ................................................................................. 8 3.2 Státní politika zaměstnanosti ...................................................................................... 9 3.2.1 Základní právní předpisy o zaměstnanosti............................................................. 9 3.2.2 Zákon o zaměstnanosti......................................................................................... 10 3.2.3 Aktivní politika zaměstnanosti (APZ) ................................................................. 10 4 ANALÝZA VÝVOJE DLOUHODOBÉ NEZAMĚSTNANOSTI V ČR ................. 17 4.1 Česká republika a Evropská Unie (EU) .................................................................... 17 4.1.1 Celková míra dlouhodobé nezaměstnanosti ........................................................ 17 4.1.2 Hrubý domácí produkt ......................................................................................... 19 4.2 Dlouhodobá nezaměstnanost v ČR ........................................................................... 21 4.2.1 Dlouhodobá nezaměstnanost v ČR podle věkových skupin ................................ 23 4.2.2 Dlouhodobá nezaměstnanost podle dosaženého vzdělání ................................... 25 4.2.3 Nezaměstnaní podle délky trvání ......................................................................... 27 4.2.4 Nezaměstnaní podle krajů.................................................................................... 28 5 ZHODNOCENÍ EFEKTIVITY NÁSTROJŮ AKTIVNÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI V ČR ........................................................................................ 30 5.1.1 Čerpání výdajů ..................................................................................................... 31 5.1.2 Počet umístěných osob......................................................................................... 33 5.1.3 Výdaj na jednu umístěnou osobu ......................................................................... 34 6 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 35 Literatura ......................................................................................................................... 38 Přílohy
Seznam zkratek APZ
Aktivní politika zaměstnanosti
ČR
Česká republika
ČSÚ
Český statistický úřad
EU
Evropská unie
ILO
International Labour Organization
IPS
Informační a poradenská střediska
MPSV
Ministerstvo práce a sociálních věcí
PPZ
Pasivní politika zaměstnanosti
SÚPM
Společensky účelná pracovní místa
ÚP
Úřad práce
VŠPS
Výběrové šetření pracovních sil
Seznam grafů Graf 1 - Celková míra dlouhodobé nezaměstnanosti v ČR a EU (v %) .......................... 18 Graf 2 - Celková míra dlouhodobé nezaměstnanosti EU a ČR – muži a ženy (v %) ..... 19 Graf 3 - Vývoj reálného hrubého domácího produktu v ČR a EU (v %)........................ 20 Graf 4 – Obecná a dlouhodobá míra nezaměstnanosti (v %) .......................................... 21 Graf 5 – Míra dlouhodobé nezaměstnanosti podle věkových skupin v ČR (v %) .......... 23 Graf 6 - Podíly věkových skupin na dlouhodobé nezaměstnanosti (v %) ...................... 24 Graf 7 - Dlouhodobá míra nezaměstnanosti podle vzdělanostních skupin v ČR (v %) .. 25 Graf 8 - Podíly vzdělanostních skupin na dlouhodobé nezaměstnanosti (v %) .............. 26 Graf 9 - Průměrná dlouhodobá míra nezaměstnanosti podle krajů ČR (v %) ................ 28 Graf 10 – Průměrné podíly krajů ČR na dlouhodobé nezaměstnanosti (v %) ................ 29 Graf 11 – Výdaj na jednu umístěnou osobu u konkrétního nástroje APZ (v Kč) ........... 34
Seznam tabulek Tabulka 1 – Obecná a dlouhodobá míra nezaměstnanosti – muži a ženy (v %) ............. 22 Tabulka 2 – Čerpání výdajů v rámci APZ (v tis. Kč) ..................................................... 32 Tabulka 3 – Počet vytvořených míst a umístěných osob v rámci APZ .......................... 33
Seznam obrázků Obrázek 1 - Struktura obyvatelstva České republiky ve 4. čtvrtletí 2011 ........................ 5
1 ÚVOD Tato práce pojednává o dlouhodobé nezaměstnanosti a efektivitě nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti v České republice. Fenomén nezaměstnanost patří mezi nejdiskutovanější témata nejen v České republice, ale také v Evropské Unii. Tento problém je natolik široký, že není možné jej důkladně popsat v jedné práci, a proto je práce zaměřena pouze na jednu z jeho částí – dlouhodobou nezaměstnanost. Práce se skládá ze tří hlavních částí. V první části práce jsou vysvětleny základní pojmy, které přibližují problematiku dlouhodobé nezaměstnanosti. Jsou zde vysvětleny pojmy jako nezaměstnanost, nezaměstnaný, míra nezaměstnanosti, atd. Teoretická část je především zaměřena na upřesnění základních pojmů dlouhodobé nezaměstnanosti a vysvětlení nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Druhá část popisuje vývoj dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice v letech 2007 – 2011. Náplní této části je především zjištění, jaké osoby se na dlouhodobé nezaměstnanosti podílely nejvíce. Dlouhodobě nezaměstnaní jsou porovnáváni podle určitých kritérií, např. podle věku, dosaženého vzdělání, kraje či délky trvání nezaměstnanosti. Tato část práce využívá nejvíce statistická data Českého statistického úřadu, a to z výsledků Výběrového šetření pracovních sil za sledované roky. Ve třetí části jsou hodnoceny nejvíce užívané nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, a to rekvalifikace, společensky účelná pracovní místa, podpora osob se zdravotním postižením a veřejně prospěšné práce. Tyto nástroje jsou porovnávány dle čerpaných výdajů a umístěných osob v rámci aktivní politiky zaměstnanosti. Data jsou čerpána z dostupných údajů Ministerstva práce a sociálních věcí. Vyřešení problému dlouhodobé nezaměstnanosti je velice aktuální, jelikož Česká republika má v rámci Evropské unie vyšší míru výskytu dlouhodobé nezaměstnanosti. Tato práce se zabývá hledáním kroků, které by vedly k snížení dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice.
1
2 CÍL A METODIKA PRÁCE Hlavním cílem práce je zjistit, jaké skupiny osob byly nejvíce postiženy dlouhodobou nezaměstnaností v letech 2007 – 2011, a také nalézt odpověď na otázku, jaké nástroje aktivní politiky zaměstnanosti jsou účinné u dlouhodobě nezaměstnaných uchazečů o práci v České republice. Bakalářská práce se skládá ze tří částí - z teoretické části, analýzy dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice a zhodnocení efektivity nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. První část práce je teoretická, která je především literární rešerší dostupných pramenů. Teoretická část práce
objasňuje
základní
pojmy
jako
nezaměstnanost,
nezaměstnaný,
dlouhodobá
nezaměstnanost, a mnohé další. Dále je tato část zaměřena na aktivní politiku zaměstnanosti, základní právní předpisy o zaměstnanosti, a především na detailní popis nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Cílem této části je přiblížení problematiky dlouhodobé nezaměstnanosti a vysvětlení základních pojmů této práce. Praktická část je rozdělena do dvou částí a je zaměřena na časové období 2007 – 2011. Toto časové období bylo vybráno z důvodu, že v době psaní práce ještě nebyly k dispozici údaje za celý minulý rok 2012. První část analyzuje vývoj dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice a druhá část hodnotí účinnost vybraných nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. V první části práce je srovnávána Česká republika a Evropská unie, např. podle míry dlouhodobé nezaměstnanosti a reálného hrubého domácího produktu. Dále první část zjišťuje, jaké osoby se na dlouhodobé nezaměstnanosti podílely nejvíce. Osoby jsou porovnávány podle určitých kritérií, např. podle věku, dosaženého vzdělání, kraje či délky trvání nezaměstnanosti. Kritéria jsou analyzována buď podle míry dlouhodobé nezaměstnanosti dle srovnávaného kritéria, nebo podílem
specifických
skupin
dlouhodobě
nezaměstnaných
na
celkové
dlouhodobé
nezaměstnanosti v České republice. Pro první polovinu praktické část byla vybrána data z Českého statistického úřadu, jelikož obsahuje i statistiky o dlouhodobě nezaměstnaných. Data použitá v této části práce jsou čerpána z dostupných dat Českého statistického úřadu, a to ze sekce Zaměstnanost a nezaměstnanost. Český statistický úřad pravidelně provádí Výběrové šetření pracovních sil (VŠPS), které poskytuje detailní údaje o trhu práce. Český statistický úřad (2013) uvádí, že VŠPS se provádí v náhodně vybraném vzorku domácností a je zaměřené na zjišťování ekonomického postavení obyvatelstva na území České republiky. VŠPS je prováděno
2
v souladu s definicemi Mezinárodní organizace práce (ILO) a metodikou Eurostatu, a předmětem šetření jsou všechny osoby obvykle bydlící v soukromých domácnostech. (ČSÚ, 2013) Cílem této části je popsat vývoj dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice a zjistit, jaké osoby se na dlouhodobé nezaměstnanosti podílely nejvíce. V druhé polovině praktické části jsou data čerpána z Ministerstva práce a sociálních věcí. Veškerá data jsou čerpána Integrovaného portálu MPSV ze sekce Statistiky, a konkrétně z dokumentů uvedených v části Výdaje na státní politiku zaměstnanosti.
V druhé polovině
praktické části jsou porovnávány výdaje na jednotlivé nástroje APZ a počty umístěných uchazečů. Je zde nutné podotknout, že MPSV zveřejňovalo registrovanou míru nezaměstnanosti a ČSÚ obecnou míru nezaměstnanosti. Cílem druhé poloviny praktické části je zjištění efektivity nástrojů APZ u dlouhodobě nezaměstnaných uchazečů o zaměstnání z dostupných dat.
3 TEORETICKÉ VYMEZENÍ DLOUHODOBÉ NEZAMĚSTNANOSTI A NÁSTROJŮ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI V této části práce jsou popsány základní pojmy, které se k této problematice vztahují.
3.1 Nezaměstnanost Nezaměstnanost (unemployment) je jedním ze základních pojmů na trhu práce. Práce patří mezi základní výrobní faktory (práce, půda a kapitál). Jan Klíma (2006) popisuje práci jako vědomou a účelnou činnost člověka a její kvalita a množství závisí na jeho fyzických a duševních schopnostech. Nositelé práce, tedy domácnosti, práci nabízejí a firmy tuto práci poptávají. Klíma (2006) dále říká, že trh práce v reálném hospodářství se vyvíjí v podmínkách nedokonalé konkurence, která má za následek strnulost nabídky i poptávky po práci. Tyto poruchy na trhu práce vedou ke zvýšení úrovně nezaměstnanosti, kterou následně řeší stát prostřednictvím makroekonomických opatření. Nezaměstnanost je tedy důsledek i projev nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou na trhu práce, vysvětluje Klíma (2006).
3
3.1.1 Nezaměstnaný Pro objasnění pojmu nezaměstnaný je nutné rozdělit obyvatelstvo do dvou základních skupin. ČSÚ (2011) člení populaci na ekonomicky aktivní obyvatelstvo a ekonomicky neaktivní obyvatelstvo. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo je rozděleno do dvou dalších skupin, a to na zaměstnané a nezaměstnané. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo je také nazýváno pojmem pracovní síla. ČSÚ (2011) dále upřesňuje, že zaměstnaní jsou osoby starší 15-ti let, které během referenčního týdne pracovali alespoň jednu hodinu, a mají buď placené zaměstnání, anebo jsou zaměstnáni ve vlastním podniku. ČSÚ rozděluje placené zaměstnané do dvou skupin: „osoby v práci“ nebo „osoby v zaměstnání, ale ne v práci.“ Do první skupiny jsou zařazeny osoby, které během vykazovaného období vykonávaly práci za plat nebo mzdu, a odměna jim byla vyplacena v naturáliích nebo v penězích. Druhá skupina zahrnuje osoby, které během referenčního týdne nebyly dočasně v práci, ale přitom měly k zaměstnání formální vazbu. Formální vazba k zaměstnání zahrnuje především pracovní poměr (pracovní smlouva, jmenování, volba), dohodu o pracovní činnosti, dále pak dohodu o provedení práce, a případně další vztahy mimo oblast pracovního práva. (ČSÚ, 2011) Zaměstnaní ve vlastním podniku se člení do dvou skupin, a to osoby „v práci“ nebo „osoby v podniku, ale ne v práci“. První skupina zahrnuje osoby, které ve vykazovaném období vykonávaly práci pro zisk nebo rodinný příjem, bez ohledu na to, zda jejich byl zisk vyjádřen v penězích nebo naturáliích. Druhá skupina zahrnuje také osoby s vlastním podnikem, které z jakéhokoli důvodu nebyly v práci během referenčního týdne. ČSÚ zahrnuje mezi zaměstnané také učně, kteří dostávají mzdu nebo plat, a také osoby, které se ve školách připravují na své budoucí zaměstnání. Oproti tomu osoby na rodičovské dovolené nepatří do skupiny zaměstnaných, uvádí ČSÚ (2011). ČSÚ považuje za nezaměstnané všechny osoby starší 15-ti let, které ve sledovaném období splňovaly veškeré následující podmínky: -
nebyly zaměstnané nebo sebezaměstnané,
-
aktivně hledaly práci (prostřednictvím ÚP nebo soukromé zprostředkovatelny práce, využíváním inzerce, hledáním práce přímo v podnicích, …)
-
byly připraveny k nástupu do práce, a to ihned nebo do 14 dnů. Během referenčního týdne byly dosažitelnými uchazeči o zaměstnání. (ČSÚ, 2011) 4
ČSÚ (2011) nezaměstnané dále rozlišuje, a to na registrované a neregistrované. Registrovaní nezaměstnaní aktivně hledají zaměstnání prostřednictvím profesionálních organizací buď státních (úřady práce), anebo soukromých (zprostředkovatelny práce). Neregistrovaní nezaměstnaní také aktivně hledají práci, ale jinou formou než prostřednictvím organizací zprostředkovávajících práci. Druhou velkou skupinou je ekonomicky neaktivní obyvatelstvo (osoby mimo pracovní sílu). Tato skupina zahrnuje osoby, které nevyhovují podmínkám pro zařazení mezi zaměstnané ani nezaměstnané. Ekonomicky neaktivní jsou tedy osoby, které nebyly zaměstnány během referenčního týdne, a také v současnosti nejsou ekonomicky aktivní. (ČSÚ, 2011). Ekonomicky neaktivním obyvatelstvem mohou být osoby, které pracovat nechtějí, nehledají zaměstnání, nebo nejsou schopny nastoupit do 14 dnů do práce, uvádí ČSÚ. Mezi ekonomicky neaktivní je možné řadit i osoby na rodičovské dovolené, které nesplňují podmínky pro zařazení mezi zaměstnané nebo nezaměstnané. (ČSÚ, 2011). ČSÚ tedy zahrnuje mezi ekonomicky neaktivní obyvatelstvo zejména starobní důchodci, invalidní důchodci, dlouhodobě nemocné osoby, osoby na rodičovské dovolené a děti (osoby mladší 15-ti let). Následující obrázek ukazuje, jakým způsobem je rozděleno obyvatelstvo v České republice ve 4. čtvrtletí roku 2011. Obrázek 1 - Struktura obyvatelstva České republiky ve 4. čtvrtletí 2011
Zaměstnaní 4904,5
Ekon. neaktivní obyv. 5247,8
Ekon. aktivní obyv.
Nezaměstnaní 353,1
Zdroj: Vytvořeno na základě dat ČSÚ – Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrového šetření pracovních sil 2011.
5
Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2011 byl celkový počet obyvatelstva České republiky více jak 10,5 mil. osob. Z celkového počtu obyvatelstva bylo ekonomicky aktivních 5,2 mil. osob, které se podílí na celku v 50,04 %. To znamená, že téměř polovina osob je ekonomicky neaktivních, a to ve výši 5,2 mil. osob. Nezaměstnaných je 3 533 tisíc, tzn. 6,72 % z pracovní síly.
3.1.2 Míra nezaměstnanosti Mezi hlavní ukazatele patří obecná a registrovaná míra nezaměstnanosti. Registrovanou míru nezaměstnanosti v České republice zveřejňovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky do roku 2012. U počtu nezaměstnaných vycházelo z přesné evidence registrovaných – dosažitelných, neumístěných uchazečů o zaměstnání občanů ČR a občanů EU, vedené úřady práce podle bydliště uchazečů. Od ledna 2013 však dochází ke změně ukazatele registrované míry nezaměstnanosti na podíl nezaměstnaných osob, který vyjadřuje podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15 – 64 let ze všech obyvatel ve stejném věku. (MPSV, 2013) Tato změna vznikla na základě dohody ČSÚ a MPSV za účelem zpřehlednění dat a snížení chybovosti údajů. (MPSV, 2013) Jelikož ne všichni nezaměstnaní hledají práci přes úřady práce, je velmi významným makroekonomickým ukazatelem obecná míra nezaměstnanosti. Obecná míra nezaměstnanosti vyjadřuje procentuální podíl nezaměstnaných na celkové pracovní síle (zaměstnaní a nezaměstnaní), který zveřejňuje Český statistický úřad. (ČSÚ, 2011) ČSÚ provádí tzv. Výběrové šetření pracovních sil, při kterém zjišťuje počty nezaměstnaných v jednotlivých domácnostech. Tyto údaje později využívá např. Eurostat, který zveřejňuje mezinárodně srovnatelnou míru nezaměstnanosti v Evropské unii. V případě obecné míry nezaměstnanosti se vychází z metodiky Mezinárodní organizace práce (ILO). Pro tuto práci je důležitá míra dlouhodobé nezaměstnanosti. Míra dlouhodobé nezaměstnanosti vyjadřuje procentuální podíl nezaměstnaných více jak 12 měsíců na celkové pracovní síle (zaměstnaní a nezaměstnaní). (ČSÚ, 2013) Míra dlouhodobé nezaměstnanosti je ukazatel získaný z výsledků VŠPS podle mezinárodních definic, kde šetřené osoby jsou uváděny podle místa jejich pobytu. (ČSÚ, 2011). Dalším důležitým ukazatelem je míra ekonomické aktivity, která vyjadřuje podíl pracovní síly na celkovém počtu osob starších 15-ti let (včetně).
6
3.1.3 Členění nezaměstnanosti Ekonomická teorie rozlišuje tři základní typy nezaměstnanosti, které jsou rozděleny podle příčin, které ji vyvolávají, a to na frikční, cyklickou a strukturální. Frikční nezaměstnanost vzniká z důvodu neustálého pohybu lidí mezi pracovními místy a oblastmi, kdy pracovníci přecházejí do jiného zaměstnání se stejnou či podobnou kvalifikací. (Klíma, 2006). Frikční zaměstnanost je přechodná a poměrně krátkodobá (zahrnuje také sezónní nezaměstnanost, např. v zemědělství či stavebnictví v zimním období), a díky svému krátkému trvání nepřispívá ke zvyšování dlouhodobé nezaměstnanosti. Cyklická nezaměstnanost souvisí s cyklickým poklesem výkonu ekonomiky, uvádí Buchtová (2002). Buchtová dále říká, že vznik cyklické nezaměstnanosti je tedy spjat s poklesem agregátní (celkové) poptávky v ekonomice. Jelikož cyklická nezaměstnanost může trvat i déle než jeden rok, může být spjata s nárůstem počtu dlouhodobě nezaměstnaných. Třetím typem nezaměstnanosti je nezaměstnanost strukturální. Příčinou jejího vzniku jsou větší změny ve struktuře národního hospodářství, kdy jsou rušena některá odvětví dočasně či úplně. Strukturální nezaměstnanost může trvat i několik let a je spojena s nutností rekvalifikace velkého množství pracovníků, říká Klíma (2006). Vzhledem k délce trvání strukturální nezaměstnanost výrazně ovlivňuje výši dlouhodobé nezaměstnanosti. Přirozená míra nezaměstnanosti vychází z plné míry zaměstnanosti, která je definována jako zaměstnanost, kdy ekonomika pracuje na hladině potenciálního produktu, vysvětluje (Pavelka, 2007). Pavelka dále uvádí, že mezi nejčastější faktory ovlivňující přirozenou míru nezaměstnanosti patří: demografické změny (vyšší míra nezaměstnanosti je především u žen a mladých pracovníků), strukturální změny v ekonomice (útlumy některých odvětví a na druhé straně expanze jiných odvětví) a třetím faktorem je vládní politika, která významně ovlivňuje trh práce, např. stanovením vysokých podpor v nezaměstnanosti, které pak působí nemotivačně na ty, co hledají místo. Za přirozenou míru nezaměstnanosti považuje Klíma (2006) takovou míru nezaměstnanosti, při níž jsou trhy práce v zemi v rovnováze a tlaky na mzdové a cenové hladiny jsou v ekonomice vyrovnány. Přirozená míra nezaměstnanosti tedy vyjadřuje nejvyšší udržitelnou úroveň zaměstnanosti a odpovídá potenciálnímu produktu země, říká Klíma (2006).
7
3.1.4 Dlouhodobá nezaměstnanost Neustále dochází k prodlužování průměrné délky trvání nezaměstnanosti, a tak i ke zvyšování počtu dlouhodobě nezaměstnaných osob, uvádí Mareš (2002). Dlouhodobá nezaměstnanost je nezaměstnanost, která trvá déle než 1 rok. (ČSÚ, 2011). Informace o délce nezaměstnanosti je velmi důležitá, a to především pro určení sociálních kategorií či problémových regionů. Mezi dlouhodobě nezaměstnané mohou patřit různé skupiny ekonomicky aktivního obyvatelstva, ale vyšší riziko je možné najít u vybraných sociálních skupin, například starší obyvatelé, imigranti, ženy, nekvalifikovaní dělníci …). Každá nezaměstnanost s sebou nese vysoké ekonomické a mimoekonomické náklady, které se zvyšují s délkou trvání nezaměstnanosti, uvádí Pavelka (2011). Pavelka dále říká, že především dlouhotrvající nezaměstnanost se projevuje také ve ztrátě kvalifikace a pracovních návyků. Dlouhodobá nezaměstnanost s sebou přináší také významný jev, a to velký výskyt období opakované nezaměstnanosti v průběhu pracovní kariéry jedince. (Mareš, 2002). Také i nízká míra nezaměstnanosti se stává negativní, a to v případě, že se jedná z větší části o nezaměstnanost dlouhodobou, pak je tato situace nepříznivá nejen pro samotné nezaměstnané osoby, ale i pro státní rozpočet, uvádí Mareš (2002). Dle Mareše dlouhodobá nezaměstnanost přináší i následky pro společnost, a to nároky na státní rozpočet (dávky v nezaměstnanosti a další podpory, sociální služby, ztráty na neodvedených daních a daňových úlevách), nestabilitu společnosti, a dokonce i nárůst sociálně patologických jevů. Mareš dále říká, že nezaměstnanost není jen ekonomickým, ale je i kulturním a sociálním problémem. Mareš (2002) uvádí, že mezi důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti patří například: snížení životní úrovně, ztráta motivace, ztráta statusu, zhoršení zdravotního stavu, deprese, napětí v mezilidských vztazích, pocit bezmocnosti, a další. Čím déle je člověk nezaměstnaný, tím více ztrácí naději a motivaci v nalezení nového místa, uvádí Mareš (2002). Dlouhodobě nezaměstnaný člověk si pak není schopen nalézt pracovní uplatnění sám, a proto je nutné, aby stát tuto situaci nejen pozoroval a vyhodnocoval, ale také, aby přijal opatření, které ovlivní nabídku i poptávku po práci. Stát se tuto situaci snaží řešit pomocí státní politiky zaměstnanosti, kdy úřady práce jako správní úřady a Ministerstvo práce a sociálních věcí maximálně zvyšují zaměstnanost prostřednictvím nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti.
8
Nejvíce ohrožené skupiny v případě dlouhodobé nezaměstnanosti dle Mareše jsou: -
zdravotně postižení,
-
mladiství (především problémoví jedinci),
-
osoby s osobními a sociálními handicapy,
-
nekvalifikovaná pracovní síla osoby s nízkým vzděláním (především ženy),
-
příslušníci etnických minorit a imigranti,
-
nepružná, dlouhodobě zaměstnaná pracovní síla (čím stabilnější pracovní místo, tím častěji se stávají dlouhodobě nezaměstnanými),
-
3.2
obyvatelé z venkovských a zaostávajících oblastí. (Mareš, 2002)
Státní politika zaměstnanosti
Sociální a hospodářská politika státu se snaží o plnou, produktivní a svobodně zvolenou zaměstnanost. Mezi základní práva občana je právo na zaměstnání bez ohledu na pohlaví, barvu pleti, národnost, sociální nebo etický původ, majetek, zdravotní stav či věk, uvádí MPSV (2010).
3.2.1 Základní právní předpisy o zaměstnanosti V této části jsou uvedeny základní právní předpisy, které se zabývají zaměstnaností v České republice. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a změně souvisejících zákonů; Nařízení vlády č. 515/2004 Sb., o hmotné podpoře na vytváření pracovních míst a hmotné podpoře rekvalifikace nebo školení zaměstnanců v rámci investičních pobídek Vyhláška MPSV č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „prováděcí vyhláška“); Vyhláška MPSV č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců.
9
3.2.2 Zákon o zaměstnanosti Základní právní norma nabyla účinnosti dne 1. 10. 2004 jako zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Tato právní norma stanovuje postupy státní politiky zaměstnanosti, jejímiž cíly jsou dosažení plné zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti.
Dle MPSV (2010) se státní politika zaměstnanosti se snaží především o: -
zabezpečení práv občanů na zaměstnání,
-
efektivní využití pracovních sil,
-
dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách.
Státní správa v oblasti státní politiky zaměstnanosti je vykonávána Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV) a Úřadem práce České republiky (ÚP ČR). Pavelka (2007) říká, že vláda České republiky používá dva základní typy opatření související s nezaměstnaností – pasivní a aktivní politiku zaměstnanosti. Pavelka dále vysvětluje pojem pasivní politiky zaměstnanosti jako pouhé tlumení dopadů nezaměstnanosti v podobě podpor v nezaměstnanosti. Oproti tomu aktivní politika zaměstnanosti se snaží o vytváření nových pracovních míst za účelem předcházení nezaměstnanosti.
3.2.3 Aktivní politika zaměstnanosti (APZ) Velmi důležitou součástí státní politiky zaměstnanosti je aktivní politika zaměstnanosti, která je realizována úřady práce v ČR a MPSV. Dušánková (2011) uvádí, že základem pro realizaci aktivní politiky zaměstnanosti jednotlivých úřadů práce jsou programy pro jednotlivé roky. Tyto programy jsou zpracovávány na základě specifik z regionálního trhu práce, struktury nezaměstnaných v evidenci úřadu práce a dle udělených finančních prostředků. (Dušánková, 2011) Jejím úkolem je podpora zřizování nových pracovních míst, poskytování příspěvků zaměstnavatelům při zaměstnávání uchazečů o zaměstnání, ale i poskytování příspěvků samotným uchazečům. Nástroje APZ slouží k aktivaci uchazeče o zaměstnání, aby pouze pasivně nepřijímal nabízené služby. Důležitou oblastí práce je kladení většího důrazu na pracovní přípravu pro rizikové skupiny, tedy nekvalifikovanou pracovní sílu, u které hrozí nebezpečí dlouhodobé nezaměstnanosti nejvíce. APZ tedy pomáhá zlepšovat ochotu a připravenost u dlouhodobě nezaměstnaných uchazečů tak, aby se aktivně podíleli při hledání 10
nového zaměstnání a znovu vstoupili na pracovní trh. Způsob práce s dlouhodobě nezaměstnanými uchazeči se odlišuje podle typu problémů uchazeče. Hlavní záměr úřadu práce by měl být, aby všichni uchazeči o zaměstnání byli zařazeni ve vhodném programu APZ. Dle zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. § 104 jsou nástroje (opatření) APZ: -
rekvalifikace,
-
investiční pobídky,
-
veřejně prospěšné práce,
-
společensky účelná pracovní místa,
-
příspěvek na zapracování,
-
příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program.
V rámci aktivní politiky zaměstnanosti poskytují úřady práce příspěvky na vytváření nových pracovních míst, na zahájení podnikání nebo vyhrazování stávajících míst. Tyto příspěvky jsou poskytovány na základě dohody v případě, že uchazeči o zaměstnání, který nastoupí na pracovní místo, nelze zajistit uplatnění jiným způsobem. A uchazeči o zaměstnání mohou nastoupit na dané pracovní místo až po uzavření této dohody. Podstatnou podmínkou pro uzavření dohody je, že žadatel nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, nemá nedoplatek na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojišťění nebo na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, s výjimkou případů, kdy bylo povoleno splácení ve splátkách a není v prodlení se splácením splátek nebo povoleno posečkání daně, uvádí MPSV (2012). Nyní budou jednotlivé nástroje APZ podrobněji vysvětleny. NÁSTROJE AKTIVNÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI V této části práce jsou detailně objasněny užívané nástroje aktivní politiky zaměstnanosti v České republice. 1. REKVALIFIKACE Rekvalifikace neboli získání nové kvalifikace vyjadřuje rozšíření stávající kvalifikace uchazeče o zaměstnání. Určování obsahu a rozsahu rekvalifikace vyplývá ze zdravotního stavu, dosažené kvalifikace, schopností a zkušeností fyzické osoby, která má být rekvalifikována, uvádí § 109
11
zákona č. 435/2004 Sb. Rekvalifikace probíhá formou získávání nových teoretických znalostí a praktických dovedností v rámci profesního vzdělávání. Studium na středních či vysokých školách není považováno za rekvalifikaci. Úřad práce ČR zabezpečuje rekvalifikaci pro uchazeče nebo zájemce o zaměstnání, pokud struktura poptávky trhu práce neodpovídá struktuře nabídky pracovních sil a případná rekvalifikace umožňuje nové uplatnění ve vhodném zaměstnání, uvádí § 109 zákona č. 435/2004 Sb. Rekvalifikace je uskutečňována na základě dohody mezi uchazečem o zaměstnání nebo zájemcem o zaměstnání a úřadem práce, pokud to vyžaduje jejich uplatnění na trhu práce. Dle zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. hradí ÚP za účastníka rekvalifikačního kurzu náklady na rekvalifikaci a také mu může poskytnout příspěvek na úhradu prokázaných nutných nákladů (stravné, jízdné, nocležné, pojištění). Rekvalifikace je zajišťována krajskou pobočkou ÚP příslušnou podle místa uchazeče nebo zájemce o zaměstnání. (§ 109 zákona o zaměstnanosti, vyhláška MPSV č. 519/2004 Sb.). Dle § 109 zákona č. 435/2004 Sb. je rekvalifikace uskutečňována formou vzdělávání, např. ve vzdělávacích programech dalšího profesního vzdělávání, ve speciálních programech k získání konkrétní pracovní dovednosti, ve vzdělávacích aktivitách v rámci mezinárodních programů, ve školních vzdělávacích programech pro střední vzdělávání v rámci soustavy oboru vzdělávání, v jiných aktivitách směřujících k získání nové kvalifikace nebo rozšíření stávající kvalifikace a ve vzdělávacích programech určených pro uchazeče o zaměstnání, kterým se věnuje zvýšená pozornost při zprostředkování podle § 33 zákona o zaměstnanosti. Zaměstnavatel může také provádět rekvalifikaci na základě dohody s úřadem práce v zájmu lepšího pracovního uplatnění jeho zaměstnanců. Zaměstnavatel provádějící rekvalifikaci svých zaměstnanců může požadovat uhrazení nákladů buď částečně, nebo plně. Bohužel významným problémem se stává fakt, že rekvalifikace jsou většinou specifické, cílené a realizované pouze na příslib konkrétního zaměstnavatele, že uchazeče po dokončení rekvalifikace zaměstná. Z tohoto důvodu jsou pro dlouhodobě evidované uchazeče o práci určeny motivační kurzy, které pomáhají určit profesní orientaci a měly by sloužit jako počáteční modul rekvalifikací cílených. Jsou prováděny především instruktážní formou a jejich výsledkem je získávání praktických schopností a dovedností, které usnadní hledání nového vhodného zaměstnání. Díky motivačním kurzům si účastníci vyzkouší jednání s potenciálním zaměstnavatelem, získají nové informace a získají nové sebevědomí při hledání nového zaměstnání. Tyto motivační kurzy se u dlouhodobě nezaměstnaných velice osvědčily.
12
2. INVESTIČNÍ POBÍDKY Investiční pobídky neboli hmotná podpora tvorby nových pracovních míst a rekvalifikace zaměstnanců u investičních pobídek je poskytována na základě zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů v platném znění. Systém investičních pobídek byl zaveden pro zahraniční i domácí investory za účelem zvýšení konkurenceschopnosti českého průmyslu již v roce 1998. (MFČR, 2005).
Organizace, která realizuje systém
investičních pobídek je agentura CzechInvest, která byla založena Ministerstvem průmyslu a obchodu. Dle §111 zákona č. 435/2004 Sb. jsou investiční pobídky nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti, kterým se u zaměstnavatele, kterému bylo vydáno rozhodnutí o příslibu investiční pobídky podle zvláštního právního předpisu, hmotně podporuje vytváření nových pracovních míst a rekvalifikace nebo školení nových zaměstnanců. Školení je zde teoretické i praktické vzdělávání, získávání znalostí a dovedností pro pracovní zařazení zaměstnanců, které odpovídají požadavkům zaměstnavatele. I zaměstnavatel smí zajišťovat školení. Nárok na hmotnou podporu má zaměstnavatel, který vytvoří nová pracovní místa v územní oblasti, kde je průměrná míra nezaměstnanosti za 2 ukončená pololetí předcházející datu předložení záměru zaměstnavatele získat investiční pobídky nejméně o 50 % vyšší než průměrná míra nezaměstnanosti v ČR, uvádí § 111 zákona č. 435/2004 Sb. Celkový počet nově vytvořených míst zahrnuje i místa vytvářená ode dne předložení záměru o získání investičních pobídek. Hmotná podpora na rekvalifikace nebo školení i na vytváření nových pracovních míst je poskytována Úřadem práce. Dohoda o poskytnutí hmotné podpory na vytváření nových pracovních míst a dohoda o poskytnutí hmotné podpory rekvalifikace nebo školení nových zaměstnanců musí obsahovat příslušné náležitosti dle § 111 zákona č. 435/2004 Sb. Hmotná podpora na vytváření nových pracovních míst a hmotná podpora rekvalifikace nebo školení nových zaměstnanců jsou účelově určeny a nemohou být použity na jiný účel, než který je uveden v dohodě o jejich poskytnutí, uvádí §111 zákona č. 435/2004 Sb. Forma poskytnutí a výše hmotné podpory na jedno nově vytvořené pracovní místo stanoví vláda nařízením, a to v závislosti na mnoha ukazatelích (situace na trhu práce, okruh možných podpořených osob, míra nezaměstnanosti,…).
13
3. VEŘEJNĚ PROSPĚŠNÉ PRÁCE Dle § 112 Zákona o zaměstnanosti č. 435 Sb., se veřejně prospěšnými pracemi rozumí časově omezené příležitosti, které spočívají zejména v úklidu a údržbě veřejných budov, údržbě veřejných prostor a komunikací nebo jiných obdobných činností ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které vytváří zaměstnavatel nejdéle na 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, a to i opakovaně, k pracovnímu umístění uchazečů o zaměstnání. V § 112 je dále uvedeno, že pracovní příležitosti jsou vytvářeny na základě dohody s Úřadem práce, který na ně může poskytnout zaměstnavateli příspěvek. Příspěvek je možné poskytnout až do výše skutečně vynaložených prostředků na mzdy nebo platy na zaměstnance, který byl umístěn na tyto práce. Příspěvek zahrnuje náklady na pojistné na veřejné zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, které zaměstnavatel za sebe odvedl ze základu pojistného umístěného zaměstnance. Prováděním veřejně prospěšných prací si mohou uchazeči o zaměstnání zvyšovat nejen příjmy, ale také šanci na uplatnění na trhu práce, jelikož jsou aktivní, uvádí MPSV (2010). Dále mohou uchazeči vykonávat veřejnou službu, která zabraňuje jejich sociální izolaci. (MPSV, 2010). Veřejnou službu představuje dle zákona o hmotné nouzi pomoc obcím ve věcech, které nejsou v jejich zájmu (zlepšování životního prostředí, úklid ulic a veřejných prostranství, rozvoj kulturní a sociální péče, …). (MPSV, 2010). MPSV dále uvádí, že veřejná služba smí být vykonávána pouze osobami, které dostávají dávky ze systému pomoci v hmotné nouzi, tedy za ní pracovníci nedostávají mzdu, nicméně má vliv na výši příspěvku na živobytí u osob, které ho pobírají déle než šest měsíců. Pro VPP přinesl rok 2012 nemalé změny. Na začátku roku 2012 prosadil tehdejší ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, aby ÚP nabízely veřejnou službu také nezaměstnaným od třetího měsíce pobírání podpory. Za výkon veřejné služby nenáležela uchazeči odměna ani v tomto případě. Uchazeč o zaměstnání, který by tuto nabídku bez vážných důvodů odmítl, by ztratil nárok na podporu v nezaměstnanosti, případně i na dávku v hmotné nouzi, uvádí MPSV (2011). Doba veřejné služby nejvýše 20 h týdně zabraňovala tomu, aby nebyla osobám nabízena více než polovina pracovního úvazku za týden, uvádí MPSV. I když bylo v zákoně uvedeno, že veřejná služba smí být nabídnuta již po 2 měsících evidence na ÚP, nabídky veřejné služby byly zaměřeny především na dlouhodobé uchazeče o zaměstnání, tvrdí MPSV. Ústavní soud České republiky (2012) zrušil ustanovení o veřejné službě (již v listopadu 2012), neboť tzv. veřejnou službu shledával v rozporu s celou řadou ustanovení Listiny základních práv a svobod.
14
4. SPOLEČENSKY ÚČELNÁ PRACOVNÍ MÍSTA (SÚPM) Dle § 113 zákona č. 435/2004 Sb. SÚPM jsou pracovní místa, která zaměstnavatel zřizuje nebo vyhrazuje na základě dohody s Úřadem práce. Tato místa jsou obsazována uchazeči o zaměstnání, kterým není možné zajistit jiné uplatnění na trhu práce. SÚPM je také pracovní místo, které bylo zřízeno uchazečem o zaměstnání po dohodě s Úřadem práce za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti. Úřad práce ČR může na tato místa poskytovat i příspěvky. Výše příspěvku na zřízení jednoho SÚPM může činit maximálně čtyřnásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku, pokud v kalendářním měsíci předcházejícímu dni podání žádosti o příspěvek míra nezaměstnanosti nedosahuje průměrné míry nezaměstnanosti v ČR. V případě zřízení více než 10 míst činí tento příspěvek maximálně šestinásobek průměrné mzdy. Pokud ale míra nezaměstnanosti daného okresu v kalendářním měsíci předcházející dni podání žádosti dosahuje průměrné míry nezaměstnanosti, nebo je vyšší než průměrná míra nezaměstnanosti v ČR, může být příspěvek až šestinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství, a v případě zřízení více než 10 pracovních míst na základě jedné dohody, může být příspěvek až osminásobek průměrné mzdy, uvádí §113 zákona č. 435/2004 Sb. Poskytování příspěvku na vyhrazení jednoho SÚPM může být až do výše vynaložených prostředků na mzdy nebo platy zaměstnance, a to i včetně pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl ze základu pojistného tohoto zaměstnance, uvádí § 113 zákona č. 435/2004 Sb. Poskytování příspěvku může trvat maximálně po dobu 12 měsíců. Dle MPSV (2012) jsou SÚPM jsou zřizována pro osoby, které jsou: -
dlouhodobě nezaměstnané (více jak 9 měsíců)
-
starší 50-ti let s délkou evidence vyšší než 1 měsíc
-
zdravotně postižené s délkou evidence více než 1 měsíc
-
pečující o dítě do 7 let věku s délkou evidence více než 1 měsíc
-
do 20-ti let věku, které jsou bez kvalifikace a s délkou evidence více než 1 měsíc
5. PŘEKLENOVACÍ PŘÍSPĚVEK Na základě dohody může Úřad práce ČR poskytovat příspěvek osobě samostatně výdělečně činné, která již není uchazečem o zaměstnání a které byl poskytnut příspěvek na společensky 15
účelná pracovní místa podle §113 zákona č. 435/2004 odst. 1. Překlenovací příspěvek je poskytován na uhrazení provozních nákladů, které vznikly a byly uhrazeny v období, na které byl tento příspěvek poskytnut. Provozními náklady dle §114 zákona č. 435/2004 Sb. jsou: a) náklady na dopravu materiálu a hotových výrobků, b) nájemné a služby s ním spojené, s výjimkou nájemného za bytovou jednotku, c) náklady na opravu a údržbu objektu, ve kterém je samostatná výdělečná činnost provozována, pokud je tento objekt ve vlastnictví OSVČ a náklady souvisí s provozováním jeho činnosti. Příspěvek je poskytován maximálně na dobu 5 měsíců. Překlenovací příspěvek se poskytuje jednorázově na celé dohodnuté období. Výše příspěvku činí nejvýše 0,25 násobku průměrné mzdy za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího roku, ve kterém byla uzavřena dohoda o příspěvku. 6. PŘÍSPĚVEK NA ZAPRACOVÁNÍ Podle § 116 zákona č. 435/2004 Sb. je tento příspěvek poskytován zaměstnavateli na základě uzavřené dohody s Úřadem práce ČR, pokud zaměstnavatel přijímá do pracovního poměru takového uchazeče o zaměstnání, kterému je poskytována zvýšená péče krajské pobočky Úřadu práce. Příspěvek je možné poskytovat maximálně po dobu 3 měsíců a jeho výše smí činit maximálně polovinu minimální mzdy. Tento příspěvek je motivačním prostředkem po zaměstnavatele, kteří jsou ochotni zaměstnat i obtížně umístitelné uchazečů o zaměstnání, a tedy i napomáhá snižovat stavy dlouhodobě nezaměstnaných uchazečů. 7. PŘÍSPĚVEK NA NOVÝ PRACOVNÍ PROGRAM Tento příspěvek poskytuje Úřad práce ČR zaměstnavateli na základě uzavřené dohody, když zaměstnavatel přechází na nový podnikatelský program, a proto není schopen zabezpečit pro své zaměstnance práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby. Dle § 117 zákona č. 435/2004 Sb. je možné příspěvek poskytovat na částečnou úhradu náhrady mzdy, která zaměstnancům náleží dle pracovněprávních předpisů. Příspěvek při přechodu
16
na nový podnikatelský program smí být poskytnut maximálně ve výši poloviny minimální mzdy a nejdéle po dobu 6 měsíců. Mezi další nástroje aktivní politiky zaměstnanosti patří také Informační a poradenská střediska (IPS) při Úřadu práce a Job club. Portál MPSV (2005) uvádí, že IPS poskytují informace o učebních a studijních oborech, síti středních a vysokých škol, podmínkách přijímacího řízení, požadavcích na jednotlivá povolání, také o situaci na trhu práce v ČR a v regionu, o pracovních možnostech uplatnění jednotlivých absolventů a informace o možnostech rekvalifikace. Služby IPS jsou bezplatné a přístupné pro širokou veřejnost, především pro rodiče, školy, studenty a absolventy.
4 ANALÝZA VÝVOJE DLOUHODOBÉ NEZAMĚSTNANOSTI V ČR 4.1 Česká republika a Evropská Unie (EU) Tato část práce porovnává pomocí jednotlivých ukazatelů trh práce v ČR a EU.
4.1.1 Celková míra dlouhodobé nezaměstnanosti Celková míra dlouhodobé nezaměstnanosti je počítána jako podíl počtu dlouhodobě nezaměstnaných na celkové pracovní síle, a to celé v %. Tento ukazatel poslouží pro bližší představu, v jaké situaci se nachází ČR ve srovnání s EU. Níže uvedený graf č. 1 zobrazuje porovnání celkové míry dlouhodobé nezaměstnanosti v ČR a EU v letech 2007 – 2011.
17
Graf 1 - Celková míra dlouhodobé nezaměstnanosti v ČR a EU (v %) 4,5
4,1
3,9
4,0 3,5
3,1 2,8
3,0
3,0
3,0 2,7
2,6 2,2
2,5
EU
2,0
ČR
2,0 1,5 1,0 0,5 0,0 2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: Vlastní zpracování dle databáze Eurostatu - Celková míra dlouhodobé nezaměstnanosti, v členění podle pohlaví. [cit. 2013-02-04]. Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tsdsc330.
Znázorněný graf č. 1 přehledně ukazuje, že celková míra dlouhodobé nezaměstnanosti v EU je v letech 2007 – 2011 vyšší než v ČR. Průměrná celková míra dlouhodobé nezaměstnanosti v EU od roku 2007 do roku 2011 je 3,3 % a v ČR je pouhých 2,5 %. Ukazatel tedy vyjadřuje, že průměrná celková míra dlouhodobé nezaměstnanosti v ČR je o 0,8 procentního bodu (p. b.) nižší než v EU. Nejvyšších hodnot dosahovala celková míra dlouhodobé nezaměstnanosti v EU v letech 2010 a 2011, v roce 2010 dosáhla hodnoty 3,9 %, a v následujícím roce ještě vzrostla na 4,1 %. V ČR dosáhla celková míra nejvyššího bodu již v roce 2010, a to na celé 3 % a v roce 2011 klesla o 0,3 procentní body. Růst celkové míry dlouhodobé nezaměstnanosti v ČR i EU byl vyvolán celosvětovou recesí v roce 2009, jelikož efekt krize se projevuje u míry dlouhodobé nezaměstnanosti se zpožděním. Porovnání celkové míry dlouhodobé nezaměstnanosti podle pohlaví v EU a ČR v rozmezí let 2007 – 2011 zobrazuje graf č. 2.
18
Graf 2 - Celková míra dlouhodobé nezaměstnanosti EU a ČR – muži a ženy (v %) 4,5 4 3,5 3 2,5
4,2 4,1
3,9 3,8 3,4
3,6
2,9
3,5 2,8 2,8 2,4
3,2
3,1 2,9 2,6
2,5
2,4
2,1
Ženy EU
1,7
2
Muži EU
Muži ČR
1,6
1,5
Ženy ČR
1 0,5 0 2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: Vlastní zpracování dle databáze Eurostatu - Celková míra dlouhodobé nezaměstnanosti, v členění podle pohlaví. [cit. 2013-02-04]. Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tsdsc330.
Značný růst celkové míry dlouhodobě nezaměstnaných nastal až v roce 2010, jelikož byl ovlivněn ekonomickou recesí, která dopadla na jak na Českou republiku, tak i na Evropskou unii se zpožděním. Z grafu č. 2 přehledně vyplývá fakt, že vyšší dlouhodobou míru nezaměstnanosti mají ženy než muži. Nejvyšší míru dlouhodobé nezaměstnanosti má kategorie žen z EU, která v průměru dosahuje 3,44 %. Druhou nejvyšší míru dlouhodobé nezaměstnanosti mají ženy z ČR s průměrnou výší 3,12 %. Míra dlouhodobé nezaměstnanosti u mužů z EU je 3,26 %. Nejnižší celkovou mírou dlouhodobé nezaměstnanosti vykazují muži z ČR s výší 2,08 %.
4.1.2 Hrubý domácí produkt Vývoj nezaměstnanosti, tedy i dlouhodobé nezaměstnanosti úzce souvisí s vývojem ekonomického výkonu dané země (Pavelka, 2011). Čím více klesá hrubý domácí produkt, tím je větší nezaměstnanost, která se projevuje v celém hospodářství. Hrubý domácí produkt (HDP) je ukazatelem ekonomické výkonnosti země. HDP vyjadřuje přidanou hodnotu veškerého vyrobeného zboží a služeb (je však nutné odečíst meziprodukty, které se na přidané hodnotě nepodílejí). ČSÚ (2012) uvádí, že výpočet roční míry růstu objemu HDP dovoluje srovnání hospodářského vývoje jak v čase, tak i mezi různě velkými zeměmi bez ohledu na cenové změny. Pro výpočet růstu objemů HDP se užívají údaje v cenách předchozího roku. Pro
19
zjišťování míry růstu reálného HDP se používá HDP v běžných cenách oceněný v cenách předchozího roku. Graf č. 3 přehledně ukazuje, jak se vyvíjel reálný hrubý domácí produkt v ČR ve srovnání s EU v delším časovém období 2004 – 2012. Graf 3 - Vývoj reálného hrubého domácího produktu v ČR a EU (v %) 8 6 4
7
6,8
5,7 4,7 3,3 2,5
3,2
3,1
2,1
2,1
2,5
1,5 1,9
2
EU 0,3
ČR
0 2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
-2 -4
2012 -0,3 -1,3
-4,3 - 4,5
-6
Zdroj: Zpracováno na základě dat ČSÚ – Národní účty – Míra růstu reálného HDP. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tec00115.
Graf č. 3 přehledně zachycuje situaci vývoje reálného hrubého domácího produktu. Rok 2004 byl pro Českou republiku zásadní, jelikož se vstupem do Evropské unie se zrychlilo tempo růstu reálného hrubého domácího produktu. Vstup do Evropské unie přineslo celou řadu výhod – příliv zahraničních investic, větší pracovní uplatnění – snižování nezaměstnanosti, širší možnosti obchodování na zahraničních trzích, a tím i posilnění ekonomické situace země. Na první pohled je zřejmé, že v roce 2009 nastal veliký pokles reálného hrubého domácího produktu v ČR i v EU. Tato situace byla ovlivněna světovou ekonomickou recesí, která snížila reálný hrubý domácí produkt v ČR o -4,5 % a v EU o - 4,3 %. V roce 2010 se tempo reálného hrubého domácího produktu opět zvýšilo, ale od roku 2011 opět klesá. Je nutné uvést, že nárůst dlouhodobé nezaměstnanosti se projevuje až s ročním zpožděním, tedy až v roce 2010.
20
4.2 Dlouhodobá nezaměstnanost v ČR V této části práce je detailně ukázána dlouhodobá nezaměstnanost v ČR. Nejprve je zobrazena obecná a dlouhodobá míra nezaměstnanosti, a dále se práce věnuje podrobnému členění dlouhodobě nezaměstnaných podle specifických skupin obyvatelstva. Dlouhodobě nezaměstnaní jsou členěni podle věku, pohlaví, dosaženého vzdělání, délky trvání nezaměstnanosti a podle krajů. Graf č. 4 zachycuje porovnání obecné a dlouhodobé míry nezaměstnanosti v delším časovém úseku, a to v letech 2002 – 2011 v %. Graf 4 – Obecná a dlouhodobá míra nezaměstnanosti (v %)
9 8 7 6 5 4 3 2 1 0
7,3
7,8
8,3
7,9 7,1
6,7
7,3
7,7
5,3 3,7
3,9
4,3
4,2 3,9
2,8
3
4,4 2,2
2,5
obecná míra nezaměstnanosti míra dlouhodobé nezaměstnanosti
2
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Zdroj: Vytvořeno na základě dat ČSÚ – Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků Výběrového šetření pracovních sil za 4. čtvrtletí 2011 (11.5.2012)
Na graf č. 4 byl využit delší časový úsek pro přehlednější porovnání obecné a dlouhodobé míry nezaměstnanosti. Z grafu je zřejmé, že obecná míra je vždy vyšší než dlouhodobá míra nezaměstnanosti. Toto tvrzení je velice jednoduché, jelikož obecná míra vyjadřuje procentuální podíl nezaměstnaných na celkové pracovní síle a míra dlouhodobé nezaměstnanosti zahrnuje pouze osoby, které jsou více jak 1 rok nezaměstnané. Je zde také patrné, že dlouhodobá míra nezaměstnanosti je tedy o jeden rok opožděna oproti obecné míře nezaměstnanosti. V roce 2008 nastala ekonomická recese a míra obecné nezaměstnanosti klesla nejníže, a to na 4,4 %. Na základě tohoto propadu následovala nejnižší míra dlouhodobé nezaměstnanosti, a to s ročním zpožděním, tedy v roce 2009 na 2,2 %. Naopak nejvyšší míra obecné nezaměstnanosti byla
21
zaznamenána v roce 2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie, a to na míru 8,3 %. Průměrná míra obecné nezaměstnanosti v letech 2002 – 2011 se pohybovala okolo 7 % a průměrná míra dlouhodobé nezaměstnanosti se zvýšila na 3,3 %. Pro přesnější pohled na obecnou a dlouhodobou míru nezaměstnanosti je využit níže uvedená tabulka. Tabulka č. 1 zobrazuje, jaké pohlaví se více podílí na nezaměstnanosti, potažmo na dlouhodobé nezaměstnanosti v časovém období 2002 – 2011.
nezaměstnanosti nezaměstnanosti
Míra dlouhodobé
Obecná míra
Tabulka 1 – Obecná a dlouhodobá míra nezaměstnanosti – muži a ženy (v %) 2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
muži
5,7
5,9
6,8
6,2
5,8
4,2
3,5
5,8
6,4
5,5
ženy
8,8
9,6
9,7
9,5
8,8
6,7
5,6
7,7
8,5
7,6
muži
2,9
2,9
3,4
3,4
3,1
2,1
1,7
1,6
2,5
2,3
ženy
4,6
5,1
5,3
5,2
4,9
3,6
2,7
2,5
3,5
3,3
Zdroj: Vytvořeno na základě dat ČSÚ. Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového šetření pracovních sil – roční průměry (11.5.2012).
Z výše uvedené tabulky č. 1 je snadné rozpoznat, že v celkovém vývoji vykazují vyšší hodnoty ženy. V tomto časovém rozmezí jsou zásadní především roky 2004 a 2008. Do roku 2004 míra nezaměstnanosti stoupala u obou pohlaví. V roce 2004 dosahovala obecná míra nezaměstnanosti u žen 9,7 %, tedy nejvýše za celé období. Obecná míra nezaměstnanosti u mužů ve stejném roce činila 6,8 %. Pro srovnání - celkový počet nezaměstnaných žen v roce 2004 byl téměř 219 tisíc, tedy o 24 tisíc více než nezaměstnaných mužů v témže roce. Od roku 2005 začala míra nezaměstnanosti postupně klesat, jelikož vstupem do Evropské unie se zrychlilo tempo růstu reálného HDP. Rok 2008 s sebou přinesl značný pokles nezaměstnanosti u obou pohlaví. Obecná míra nezaměstnanosti dosáhla svého minima, a to u žen na 5,6 % a u mužů na 3,5 %. Pokles byl tedy značný – v roce 2008 klesl počet nezaměstnaných na necelých 103 tisíc mužů a na 127 tisíc 22
nezaměstnaných žen. Od roku 2004 byl zaznamenán pokles o 4,1 p. b. u žen, tedy práci nalezlo téměř 92 tisíc žen! U mužů byl úbytek nezaměstnaných téměř stejný, a to necelých 93 tisíc. Nicméně světová krize způsobila opět zvyšování počtu nezaměstnaných. Například v roce 2011 vzrostla obecná míra nezaměstnanosti u žen 7,6 % a u mužů 5,5 %. U míry dlouhodobé nezaměstnanosti je zde vidět určité časové zpoždění. V celkovém vývoji ženy opět dosahují vyšší míry dlouhodobé nezaměstnanosti, a to nejvíce v roce 2004 na 5,3 %.
4.2.1 Dlouhodobá nezaměstnanost v ČR podle věkových skupin Dlouhodobě nezaměstnané lze členit podle určitých kritérií, v této části práce zkoumá, jaký význam má na dlouhodobé nezaměstnanosti určitý věk. Přesněji, která věková skupina je nejvíce ohrožena dlouhodobou nezaměstnaností. Pracovní síla je rozdělena do 4 věkových skupin, kdy první kategorie zahrnuje osoby ve věku 15 – 29 let, druhou skupinu tvoří osoby ve věku 30 – 49 let, do třetí skupiny patří osoby ve věku 50 – 59 let a čtvrtá skupina je složena z osob starších 60 let (včetně). Osoby do 15 let nejsou zahrnuty, jelikož tvoří tzv. ekonomicky neaktivní obyvatelstvo. Jakým způsobem se vyvíjí míra dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice v časovém úseku 2007 – 2011 ukazuje graf č. 5, který člení populaci dle zmíněných věkových skupin.
Graf 5 – Míra dlouhodobé nezaměstnanosti podle věkových skupin v ČR (v %) 5 4,5 4 3,5 3
15 - 29
2,5
30 - 49
2
50 - 59
1,5
60 a více
1 0,5 0 2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: Vlastní výpočet na základě dat ČSÚ - Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového šetření pracovních sil za jednotlivé roky 2007, 2008, 2009, 2010 a 2011.
23
Ze samotného grafu č. 5 je evidentní, že nejvyšší míru dlouhodobé nezaměstnanosti měla věková skupina 15 – 29 let. V rozmezí sledovaných 5 let dosahovala průměrná míra výsledku 3,2 %. Naprosto nejvyšší hodnoty vykazovala právě první skupina, a to v letech 2009, 2010 a 2011. Nejvyšší hodnotu dosahovala míra dlouhodobé nezaměstnanosti u nejmladší skupiny v roce 2010, kdy činila 4,4 %. Věková skupina osob ve věku 50 – 59 let měla druhou nejvyšší průměrnou míru nezaměstnanosti. V roce 2009 činila míra dlouhodobé nezaměstnanosti nejméně za celé období, a to 2,2 %. Naopak nejvyšší nárůst byl zaznamenán v roce 2011, kdy míra dlouhodobé nezaměstnanosti dosáhla hodnoty 3,3 %. Třetí nejvyšší míru dlouhodobé nezaměstnanosti je možné snadno rozpoznat u věkové kategorie 30 – 49 let, kdy se hodnota pohybovala okolo 2,4 %. Nejvyšší hodnota průměrné míry dlouhodobé nezaměstnanosti byla v roce 2007, kdy se pohybovala okolo 2,8 %. Nejvíce klesla míra u této skupiny osob v roce 2009, kdy míra dlouhodobé nezaměstnanosti činila 1,8 %. A poslední skupinou s nejnižší vykazovanou mírou dlouhodobé nezaměstnanosti ve sledovaném období je nejstarší skupina. Skupina osob 60 a více let dosáhla nejnižší hodnoty v roce 2009, kdy se míra dlouhodobé nezaměstnanosti pohybovala okolo 0,7 %. U dlouhodobé nezaměstnanosti je také důležité ukázat, jak se jednotlivé věkové skupiny podílí na celkové dlouhodobé nezaměstnanosti. Opět je pracovní síla rozdělena do čtyř stejných věkových skupin jako u předchozího grafu. Následující graf č. 6 zobrazuje podíly věkových kategorií na dlouhodobé nezaměstnanosti v časovém rozmezí 2007 – 2011. Graf 6 - Podíly věkových skupin na dlouhodobé nezaměstnanosti (v %) 1,5
2,1
1,8
1,9
2,0
25,9
26,3
24,7
22,1
24,7
100% 80%
60 a více
60% 52,1
51,5
48,4
48,1
48,1
50-59
30-49
40%
15-29 20%
20,4
20,2
25,0
27,9
25,1
0% 2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat ČSÚ - Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového šetření pracovních sil za jednotlivé roky 2007, 2008, 2009, 2010 a 2011.
24
Věkovou skupinou, která má největší podíl na celkové dlouhodobé nezaměstnanosti je druhá věková skupina, tedy osoby ve věku 30 – 49 let. V průměru za sledované období byl podíl 53,8 %. Tedy více než polovinu dlouhodobě nezaměstnaných tvoří osoby ve věku 30 – 49 let. Druhou nejpočetnější skupinou jsou osoby ve věku 50 – 59 let, a to s průměrným podílem 26,8 %. Nejmladší věková skupina je na třetím místě, a to s velmi podobným podílem jako skupina předchozí, tedy průměrný podíl činil 25,9 %. Nejnižší průměrný podíl na dlouhodobé nezaměstnanosti ve sledovaných letech má skupina nejstarších osob, a to ve výši 2,0 %.
4.2.2 Dlouhodobá nezaměstnanost podle dosaženého vzdělání Tato část práce se zabývá dlouhodobě nezaměstnanými osobami podle jejich dosaženého vzdělání. Pracovní síla byla rozdělena do 4 vzdělanostních skupin. V první skupině jsou osoby, které dosáhly pouze základního vzdělání, druhou skupinu tvoří osoby se středoškolským vzděláním bez maturity, třetí skupinu zahrnují osoby se středoškolským vzděláním s maturitou, a do poslední skupiny spadají vysokoškolsky vzdělané osoby. Graf č. 7 zobrazuje míru dlouhodobé nezaměstnanosti u jednotlivých skupin dle dosaženého vzdělání v časovém období 2007 – 2011. Graf 7 - Dlouhodobá míra nezaměstnanosti podle vzdělanostních skupin v ČR (v %) 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
ZŠ SŠ bez maturity SŠ s maturitou VŠ
2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat dle ČSÚ – Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového šetření pracovních sil (2007, 2008, 2009, 2010, 2011).
Z uvedeného grafu č. 7 na první pohled vyplývá, že nejvyšší dlouhodobou míru nezaměstnanosti mají osoby se základním vzděláním. Oproti ostatním vzdělanostním skupinám je zde opravdu 25
veliký rozdíl (nejvýše až téměř 15 p. b.). Do roku 2009 míra dlouhodobé nezaměstnanosti postupně klesala, např. v roce 2009 klesla nejníže, a to na 10,8 %. Ovšem nejvyšší hodnoty dosahuje v roce 2011, kde se ustálila na 18,2 %. Vzdělanostní skupiny jsou dále seřazeny od nejvyšší míry dlouhodobé nezaměstnanosti: středoškolsky vzdělané osoby bez maturity, středoškolsky vzdělané osoby s maturitou a nakonec vysokoškoláci. Vysokoškolsky vzdělané osoby dosáhly nejvyšší hodnoty v roce 2010, a to 0,7 %. Zde se tedy ukazuje, že stupeň vzdělání je důležitý na trhu práce, alespoň u míry dlouhodobé nezaměstnanosti. Pro podrobnější srovnání vzdělanostních skupin je vhodné ukázat i podíly vzdělanostních skupin na dlouhodobé nezaměstnanosti. Tyto podíly v jednotlivých letech 2007 – 2011 vykresluje graf č. 8. Graf 8 - Podíly vzdělanostních skupin na dlouhodobé nezaměstnanosti (v %) 2,92 2,35 3,7 4,28 4,48 100% 90%
18,01
19,01
18,58
44,46
39,08
42,65
20,26
20,59
80%
70% 60%
VŠ
50%
46,07
46,78
SŠ s maturitou SŠ bez maturity
40%
ZŠ
30% 20%
35,11
38,82
35,07
29,36
28,15
10% 0% 2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat ČSÚ – Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového šetření pracovních sil (2007, 2008, 2009, 2010, 2011).
Ve sledovaných letech 2007 – 2011 vždy převažují dlouhodobě nezaměstnané osoby se středoškolským vzděláním bez maturitní zkoušky. V roce 2011 dosáhl tento podíl svého maxima, a to téměř 47 %. V průměru se na celkovém počtu dlouhodobě nezaměstnaných podílí tato skupina téměř 44 %. Druhý nejvyšší podíl patří dlouhodobě nezaměstnaným, kteří dosáhli pouze základního vzdělání. Tento podíl je nejvyšší v roce 2008, kdy dosáhl necelých 39 %.
26
Od roku 2008 se podíl dlouhodobě nezaměstnaných osob se základním vzděláním postupně snižuje. Na základě tohoto faktu se zvyšuje podíl dlouhodobě nezaměstnaných, kteří dosáhli alespoň středního stupně vzdělání bez maturitní zkoušky. Třetí nejvyšší podíl patří osobám, které jsou nezaměstnané déle než jeden rok a uzavřeli studium střední školy úspěšnou maturitní zkouškou. V průměru se tento podíl za sledované období pohybuje okolo 19 %. Nejnižší podíl náleží dlouhodobě nezaměstnaným, kteří mají vysokoškolské vzdělání. Ve sledovaném časovém úseku je tento podíl v průměru okolo 3,5 %.
4.2.3 Nezaměstnaní podle délky trvání ČSÚ (2012) definuje dobu trvání nezaměstnanosti jako dobu hledání práce nebo jako délku období uplynulého od posledního zaměstnání (pokud je toto období kratší než doba hledání práce). Graf, který zobrazuje podíly nezaměstnaných osob rozdělených do šesti skupin podle délky trvání nezaměstnanosti za časové období 2007 – 2011, je uveden v příloze č. 1. V prvním roce porovnávání, tedy v roce 2007, byl podíl dlouhodobě nezaměstnaných osob větší než podíl krátkodobě nezaměstnaných. V roce 2007 dosáhl podíl nezaměstnaných déle než 1 rok 52,3 %. Ovšem od roku 2008 převažuje na celkové nezaměstnanosti podíl nezaměstnaných do jednoho roku, tedy podíl krátkodobě nezaměstnaných osob je vyšší o 0,8 p. b.. Rok 2009 byl zlomový, jelikož zde zapůsobil dopad z celosvětové krize. O zaměstnání přišlo velké množství osob, a proto vzrostl počet nezaměstnaných do 3 měsíců až 26,78 %. V tomto roce vzrostl celkový podíl krátkodobě nezaměstnaných až na 70 %. V následujících dvou letech krátkodobě nezaměstnaní,
kteří
nenalezli
pracovní
uplatnění,
se
postupně
stávali
dlouhodobě
nezaměstnanými. Je možné konstatovat, že se začala prodlužovat průměrná doba trvání nezaměstnanosti. V roce 2010 i 2011 se podíl krátkodobě nezaměstnaných pohyboval okolo 59 %. U dlouhodobě nezaměstnaných převažují uchazeči s délkou trvání 1 – 2 roky, jelikož dosahují svým celkovým průměrem za sledované období podílu téměř 19 %, oproti dalším skupinám dlouhodobě nezaměstnaných, které dosahují na podíl okolo 12 %.
27
4.2.4 Nezaměstnaní podle krajů Pro kompletní srovnání dlouhodobé nezaměstnanosti je dobré uvést, ve kterých krajích České republiky je dlouhodobá nezaměstnanost nejvyšší, a kde je nutné tento nemalý problém nejvíce řešit. Česká republika je rozdělena na 14 krajů. Nejprve je zde ukázána dlouhodobá míra v jednotlivých krajích, a poté jsou zobrazeny podíly dlouhodobě nezaměstnaných v jednotlivých krajích na celkovém počtu dlouhodobě nezaměstnaných v České republice ve sledovaných letech. Průměrnou míru dlouhodobé nezaměstnanosti v jednotlivých krajích České republiky za sledované období 2007 – 2011 ukazuje graf č. 9. Graf 9 - Průměrná dlouhodobá míra nezaměstnanosti podle krajů ČR (v %)
5,56
6
4,56
5 4
2,96
3 2 1
1,28 0,8
4,46 2,2 2,4
3,34
1,98 1,62 1,36
1,8
2,58
0
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat ČSÚ – Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového šetření pracovních sil (2007, 2008, 2009, 2010, 2011).
Průměrná míra dlouhodobé nezaměstnanosti v tomto časovém úseku činila 2,64 %. Na první pohled je zřejmé, že pouhých 6 krajů přesáhlo průměrnou míru v letech 2007 – 2011. Nejnižší míra dlouhodobé nezaměstnanosti vykazovalo Hlavní město Praha, a to s průměrnou mírou 0,8 %. Naopak nejvyšší míru dlouhodobé nezaměstnanosti měl kraj Ústecký, který přesahuje průměrnou míru dlouhodobé nezaměstnanosti o 2,9 p. b., tedy průměrně dosahoval 5,5 %. Mezi další kraje s vyššími průměrnými mírami dlouhodobé nezaměstnanosti patří kraj Jihomoravský a Moravskoslezský.
28
Pro přesnější posouzení závažnosti problému dlouhodobé nezaměstnanosti je zde uveden ukazatel, který vyjadřuje, jaký průměrný podíl mají dlouhodobě nezaměstnaní v jednotlivých krajích na celkovém počtu dlouhodobě nezaměstnaných v celé České republice ve sledovaných letech 2007 – 2011. Tento ukazatel zobrazuje níže uvedený graf. V grafu č. 10 jsou sledované hodnoty seřazeny sestupně. Graf 10 – Průměrné podíly krajů ČR na dlouhodobé nezaměstnanosti (v %) 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00%
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat ČSÚ – Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového šetření pracovních sil (2007, 2008, 2009, 2010, 2011).
Nejmenší podíl na celkovém počtu dlouhodobě nezaměstnaných mají tři kraje: kraj Plzeňský, Jihočeský a kraj Vysočina. Tyto kraje dosahují velmi malého podílu, a to 3 %. Naopak nejvíce se na celkovém počtu dlouhodobě nezaměstnaných podílejí dlouhodobě nezaměstnaní v Moravskoslezském kraji, a to v celkové výši 20 %. Dále následují kraje Ústecký a Jihomoravský. Ovšem například Hlavní město Praha, které vykazovalo nejnižší průměrnou míru nezaměstnanosti, nemá nejnižší podíl. Pro tuto skutečnost existuje velmi snadné vysvětlení, protože v Hlavním městě Praha je vysoký nejen počet ekonomicky aktivních obyvatel, ale i absolutní počet dlouhodobě nezaměstnaných osob.
29
5 ZHODNOCENÍ EFEKTIVITY NÁSTROJŮ AKTIVNÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI V ČR U efektivity neboli účinnosti aktivní politiky zaměstnanosti není snadné jednoduše vyjádřit její přínosy. Kulhavý a Sirovátka (2008) uvádějí, že pro zjištění skutečného přínosu aktivní politiky zaměstnanosti je nutné rozlišovat efektivitu čistou a hrubou. Tento rozdíl ukazují například na rekvalifikaci. Hrubou efektivitu je možné zjistit především praxí, a to mnohem snadněji než čistou. Například je možné získat údaj o počtu uchazečů o zaměstnání, kteří byli vyřazeni z evidence ÚP do určité doby od ukončení rekvalifikace. Bohužel tento údaj neukazuje účinek rekvalifikace samotné, jelikož odchod uchazečů mohl být způsoben jinými faktory, popisují Kulhavý a Sirovátka (2008). Kulhavý a Sirovátka (2008) dále říkají, že nevylučují ani fakt, že rekvalifikace neměla na odchod účastníka žádný vliv. O čistém účinku rekvalifikace vypovídá nejlépe hrubý neboli celkový účinek zbavený zkreslujících vlivů, konstatují Kulhavý a Sirovátka (2008). S hodnocením aktivní politiky zaměstnanosti vyvstává řada problémů spojených s odhady čistých efektů aktivní politiky zaměstnanosti. Kulhavý a Sirovátka (2008) upozorňují, že úřady práce mohou být orientovány na různé cíle, které však nemusí vyhovovat nejvíce potřebným uchazečům. Mnohdy úřady práce vytváří programy, které pomáhají spíše uchazečům, kteří mají větší šanci na získání nového zaměstnání, například když mají za cíl snižování celkového počtu nezaměstnaných. Tímto krokem je však pozice dlouhodobě nezaměstnaných uchazečů oproti umístěným nezaměstnaným na aktivní politice zaměstnanosti ještě zhoršena, a navíc mohou být z ÚP vyloučeni i sankčně, uvádějí Kulhavý a Sirovátka (2008). Faktory ovlivňující efekty programů aktivní politiky zaměstnanosti dle Kulhavého a Sirovátky jsou: -
Lock in: účastník programu nemá čas a prostor pro hledání zaměstnání, protože je v průběhu programu „uzamknut“;
-
Creaming off: úřady práce vybírají pouze ty klienty, kteří mají vyšší šance na umístění do nového zaměstnání, protože chtějí mít lepší účinnost politiky zaměstnanosti;
-
Substituce: uchazeč o zaměstnání, který absolvoval program APZ je umístěn na místo jiného člověka, který má nevýhodné charakteristiky, tedy APZ pomůže jedné osobě na úkor jiné;
30
-
Vytlačení: aktivní politika zaměstnanosti častokrát financována ze mzdových odvodů pracovníků, jednotlivec omezuje vytváření dalších míst, pokud je program realizován (naopak když programy uskutečněny nejsou, je možné snížit náklady na jedno pracovní místo, a tak zaměstnavatelé mohou vytvářet více pracovních míst);
-
Mrtvá váha: uchazeč by si nalezl pracovní uplatnění i bez intervence (situace člověka je dynamická). (Kulhavý a Sirovátka, 2008)
Státní politika zaměstnanosti zahrnuje pasivní a aktivní politiku zaměstnanosti. Přehled výdajů na aktivní i pasivní politiku zaměstnanosti ve sledovaných letech 2007 – 2011 ukazuje graf, který je uveden v příloze č. 2. Od roku 2009 jsou výdaje na pasivní politiku zaměstnanosti více než dvojnásobně vyšší oproti výdajům na aktivní politiku zaměstnanosti.
V celkovém průměru za sledované období se
čerpané roční výdaje na pasivní politiku zaměstnanosti pohybovaly okolo 10,5 miliardy Kč. Bohužel pasivní politika zaměstnanosti „jen“ kompenzuje nedostatečné příjmy nezaměstnaných. Výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti se postupně snižovaly, a to až do posledního sledovaného roku 2011. Průměrný roční výdaj na aktivní politiku zaměstnanosti byl okolo 5,3 miliardy Kč.
5.1.1 Čerpání výdajů Z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti jsou porovnávány pouze čtyři nejvíce užívané, a to společensky účelná pracovní místa, veřejně prospěšné práce, rekvalifikace a celková podpora zdravotně postižených osob. Výši čerpaných výdajů na jednotlivé nástroje aktivní politiky zaměstnanosti ukazuje následující tabulka č. 2.
31
Tabulka 2 – Čerpání výdajů v rámci APZ (v tis. Kč) VPP
SÚPM
Podpora OZP
Rekvalifikace
2007
684 989
867 971
235 690
269 288
2008
949 087
596 654
255 657
271 130
2009
1 371 223
985 295
323 546
388 131
2010
1 623 832
1 454 155
323 662
582 261
2011
1 025 477
795 054
255 783
316 933
Celkem
5 654 608
4 699 129
1 394 338
1 827 743
Zdroj: Zdroj: H. ČECHOVÁ. (2012) [cit. 2012-11-16]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/vydaje.
Z výše uvedené tabulky č. 2 vyplývá, že nejvyšší výdaje za jednotlivé roky byly čerpány na veřejně prospěšné práce. S druhým nejvyšším čerpáním výdajů se umístily společensky účelná pracovní místa. Nejmenší podíl na čerpaných výdajích měly nástroje pro podporu osob zdravotně postižených. Čerpané výdaje na veřejně prospěšné práce se každým rokem zvyšovaly. Průměrně se čerpané roční výdaje na veřejně prospěšné práce pohybovaly okolo 1,13 miliardy Kč. Výdaje na společensky účelná pracovní místa jsou nižší, a to téměř 940 milionů Kč průměrně za rok. O něco níže byly čerpány finanční prostředky na rekvalifikace, kdy dosahoval roční průměr výdajů za sledované období 365 milionů Kč. Nástroje pro podporu zdravotně postižených osob dosahovaly nejnižšího podílu na čerpání výdajů, a to v průměru 278 milionů Kč za rok. Dokonce v roce 2009 dosáhly čerpané výdaje svého minima, kdy bylo na tento nástroj využito pouze 19 milionů Kč. Nejvyšší výdaje na sledované nástroje byly čerpány v letech 2007 a 2008, kdy se celková suma ročních výdajů pohybovala okolo 2 miliard Kč. Naopak nejnižší roční suma v rámci vybraných nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti dosahovala 905 milionů Kč.
32
5.1.2 Počet umístěných osob S pomocí výše uvedených čerpaných finančních prostředků bylo možné umístit na trh práce nemalé množství nezaměstnaných osob. V jakém počtu byly nezaměstnaní umístěni po absolvování konkrétního nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, ukazuje tabulka č. 3. Níže uvedená tabulka je opět zaměřena na roky 2007 – 2011. Tabulka 3 – Počet vytvořených míst a umístěných osob v rámci APZ
SÚPM
VPP
Podpora OZP
Rekvalifikace
vytvořená
umístění
vytvořená
umístění
vytvořená
umístění
nově
místa
uchazeči
místa
uchazeči
místa
uchazeči
zařazení
vyřazení
2007
11 747
12 374
16 094
16 706
624
1 284
53 846
55 459
2008
15 131
16 246
12 604
12 756
522
974
36 451
38 735
2009
18 309
19794
20 404
20 208
1 069
1 231
39 831
37 724
2010
20 961
22 882
26 481
25 882
1 081
1 640
65 453
67 310
2011
19 903
21 322
13 534
13 410
769
1 405
45 521
46 634
Celkem
86 051
92 618
89 117
88 962
4 065
6 534
241 102
245 862
Zdroj: Zdroj: H. ČECHOVÁ. (2012) [cit. 2012-11-16]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/vydaje.
Celkem bylo za sledované období vytvořeno 179 233 nových pracovních míst. Na tato nově vytvořená místa bylo umístěno 188 114 uchazečů. Výše uvedená tabulka č. 3 ukazuje, že nejvíce využívaným nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti jsou rekvalifikace. Počet uchazečů, kteří byli zařazeni do procesu rekvalifikace, byl v celkovém počtu 241 102 osob za sledované období. Průměrný počet umístěných uchazečů v rámci nástroje rekvalifikace byl 48 220 osob za rok. Nejvíce bylo vytvořeno společensky účelných pracovních míst, a to v celkovém počtu 89 117. Tato pracovní místa byla obsazena 88 962 uchazeči. Dalším velmi využívaným nástrojem byly veřejně prospěšné práce, které umístily za sledované období 92 618 uchazečů o zaměstnání.
33
Celkový počet vytvořených míst byl 86 051. V rámci chráněných pracovní míst a chráněných pracovních dílen, včetně samostatné výdělečné činnosti osob se zdravotním postižením bylo celkem vytvořeno 4 065 míst.
5.1.3 Výdaj na jednu umístěnou osobu Tato část práce je zaměřena na efektivitu nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, kterou je možné vyjádřit ve výdajích na jednoho umístěného uchazeče do zaměstnání po absolvování jednoho z nástrojů politiky zaměstnanosti. Na základě výše uvedených dat byly právě tyto výdaje vypočítány, a to jako podíl celkových výdajů na konkrétní nástroj aktivní politiky zaměstnanosti za rok a počtu umístěných uchazečů do zaměstnání. Výdaj na jednu umístěnou osobu u jednotlivých nástrojů APZ ukazuje graf č. 11.
Graf 11 – Výdaj na jednu umístěnou osobu u konkrétního nástroje APZ (v Kč) 300,00 Kč 250,00 Kč VPP
200,00 Kč
SÚPM
150,00 Kč
Podpora OZP
100,00 Kč
Rekvalifikace
50,00 Kč 0,00 Kč 2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat ze zdroje H. ČECHOVÉ (2012) [cit. 2012-11-16]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/vydaje.
Výše uvedený graf č. 14 přehledně zobrazuje, že nejefektivnějším nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti jsou rekvalifikace. Průměrný výdaj na jednu umístěnou osobu v období 2007 – 2011 se pohyboval okolo 7 600,- Kč. Druhým velice efektivním nástrojem jsou společensky účelná pracovní místa. Výdaj na jednu umístěnou osobu v tomto období byl okolo 52 600,- Kč. Dalším velice užívaným nástrojem jsou veřejně prospěšné práce, u kterých byly vyčísleny průměrné výdaje na jednoho umístěného uchazeče ve výši 60 400,-Kč za hodnocené časové
34
období. Posledním hodnoceným nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti je podpora osob se zdravotním postižením. Výdaje na umístěného uchazeče jsou však zkreslené podporou provozu chráněných dílen, nicméně tento nástroj je užíván pouze pro specifickou skupinu osob.
6 ZÁVĚR Cílem první poloviny praktické části práce bylo nalézt odpověď na otázku, jaké skupiny osob byly nejvíce postiženy dlouhodobou nezaměstnaností ve sledovaných letech. Shrnutí výsledku analytické části je popsáno zde v závěru. Ve srovnání ČR a EU je situace v ČR ve všech sledovaných ukazatelích lepší. Dlouhodobá míra nezaměstnanosti v EU je v průměru o 0,8 p. b. vyšší než v ČR. Mezi lety 2007 – 2009 klesla míra dlouhodobé nezaměstnanosti v EU i ČR. Po postupném oslabení účinků celosvětové krize se míra dlouhodobé nezaměstnanosti začala snižovat v ČR, ale naopak v EU stále rostla. Nejvíce se na dlouhodobé nezaměstnanosti podílí obecně ženy. Při srovnání ČR a EU jsou na prvním místě ženy z EU, na druhém místě ženy z ČR, následovali muži z EU a poslední místo obsadili muži z ČR. V důsledku světové krize klesl i reálný HDP. Na základě výsledků analýzy dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice byla zjištěna následující fakta: Obecná míra nezaměstnanosti je vždy vyšší než dlouhodobá míra nezaměstnanosti. Průměrná míra obecné nezaměstnanosti v letech 2002 – 2011 se pohybovala okolo 7 % a míra dlouhodobé nezaměstnanosti pouze okolo 3,3 %. Podle věkových skupin je možné konstatovat, že nejvyšší míra dlouhodobé nezaměstnanosti byla zjištěna u skupiny osob ve věku 15 – 29 let, kdy se v průměru pohybovala okolo 3,2 %. Naopak na dlouhodobé nezaměstnanosti se nejvíce podílela věková skupina 30 – 49 let, a to v průměru až 53,8 %. Tedy více jak polovina dlouhodobě nezaměstnaných ve sledovaném období je ve věku 30 – 49 let. Dále následovaly skupiny s podobným výsledkem okolo 25 %, a to osoby ve věku 50 – 59 let a 15 – 29 let. Dle zjištěných výsledků je možné dojít k závěru, že na dlouhodobé nezaměstnanosti se nejméně podílí nejstarší skupina, a to osoby starší 60-ti let. Toto tvrzení je možné odůvodnit např. faktem, že pokud nemohou osoby nalézt po delší dobu odpovídající zaměstnání, odchází do předčasného důchodu. V rámci vzdělanostních skupin mají nejvyšší dlouhodobou míru osoby se základním vzděláním, a to opravdu o značný rozdíl oproti ostatním skupinám. Ve sledovaných letech dosahovala průměrná míra dlouhodobé nezaměstnanosti u osob se základním vzděláním téměř 14 %. Nejnižší míru dlouhodobé nezaměstnanosti
35
vykazovaly vysokoškolsky vzdělané osoby. Na dlouhodobé nezaměstnanosti zaujímají největší podíl osoby se středoškolským vzděláním bez maturitní zkoušky, a to s průměrným podílem téměř 43 %. Na další pozici jsou osoby se základním vzděláním s průměrným podílem okolo 33 %, a nejnižší podíl mají po celou dobu osoby s vysokoškolským vzděláním. Bohužel od roku 2008 i tento podíl narůstá. Nicméně vzdělání hraje na podílu dlouhodobé nezaměstnanost stále velice důležitou roli. Na celkové nezaměstnanosti se nejvíce podílejí osoby nezaměstnané 6 měsíců až 1 rok, bohužel pokud si ani do jednoho roku nenaleznou pracovní uplatnění, stávají se z nich dlouhodobě nezaměstnaní. Právě i tento jev přispívá k faktu, že na dlouhodobé nezaměstnanosti se nejvíce podílejí uchazeči s délkou trvání nezaměstnanosti 1 – 2 roky. Z celkových 14-ti krajů ČR ve sledovaných letech přesáhlo pouze 6 krajů průměrnou míru dlouhodobé nezaměstnanosti. Mezi kraje s nejvyšší mírou dlouhodobé nezaměstnanosti patřily kraje Ústecký, Jihomoravský a Moravskoslezský. Nejnižší míry dosáhl kraj Hlavní město Praha. Po vyhodnocení celkových výsledků bylo zjištěno, že na celkovém počtu dlouhodobě nezaměstnaných se nejvíce podílí kraje Ústecký a Jihomoravský. Naopak nejmenší podíl na celkovém počtu dlouhodobě nezaměstnaných vykazovaly kraje Plzeňský, Jihočeský a kraj Vysočina. Z druhé poloviny praktické části vyplývá, že rekvalifikace jsou velice efektivním nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti, ale nejsou využívány pro dlouhodobě nezaměstnané osoby. Statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí ukazují, že do rekvalifikačních kurzů jsou zařazování především uchazeči, kteří dosáhli alespoň středního nebo vyššího vzdělání. Bohužel v rekvalifikačních kurzech jsou opomíjeni uchazeči bez vzdělání nebo se základním vzděláním, kdy právě tento fakt může vést k růstu dlouhodobé nezaměstnanosti. Pro dlouhodobě nezaměstnané uchazeče o zaměstnání jsou společensky účelná pracovní místa nejefektivnějším nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti, jelikož zajišťují dlouhodobější uplatnění na trhu práce osobám nezaměstnaným více jak 5 měsíců. Dle Evropského sociálního fondu pomáhají společensky účelná pracovní místa pro uchazeče o zaměstnání, kterým není možné v daném okamžiku nalézt uplatnění jiným způsobem. Společensky účelná pracovní místa jsou obsazována především osobami s malým handicapem, např. starší osoby, ženy po mateřské a rodičovské dovolené, osoby s malými praktickými zkušenostmi a osoby s neuplatnitelnou kvalifikací na trhu práce, uvádí ESF (2012). Další velmi užívaným nástrojem jsou veřejně prospěšné práce, které jsou však využívány pouze pro krátkodobé uplatnění uchazečů na trhu práce, a to v podobě pomocných nebo úklidových činností. Posledním hodnoceným nástrojem aktivní politiky 36
zaměstnanosti je podpora osob se zdravotním postižením. Bohužel výdaje na umístěného uchazeče jsou velmi zkreslené podporou provozu chráněných dílen, nicméně tento nástroj je užíván pouze pro specifickou skupinu osob, a tedy není jej možné objektivně hodnotit. Cíl práce byl splněn, dlouhodobá nezaměstnanost byla analyzována dle mnoha kritérií, a efektivita nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti byla vzhledem k dostupným údajům vyhodnocena. Na základě zjištěných skutečností autorka práce doporučuje tento vlastní návrh řešení. Pro snížení počtu dlouhodobě nezaměstnaných se zaměřit právě na osoby, které se nejvíce podílí na dlouhodobé nezaměstnanosti. Z výsledku analýzy je možné určit, že je nutné věnovat pozornost především ženám, jelikož jejich pozice na trhu práce je oproti mužům znevýhodněna (např. mateřská dovolená, nižší finanční ohodnocení, …). Dalším důležitým faktorem je vzdělání uchazečů, je důležité se soustředit především na osoby středoškolsky vzdělané bez maturitní zkoušky, jelikož ti se na dlouhodobé nezaměstnanosti podílí nejvíce. Dále je nutné se zaměřit na osoby v letech 30 – 49. Vzhledem k neustálým změnám na trhu práce je také nutné sledovat nezaměstnanost v jednotlivých krajích, a zaměřit se především na ty, které jsou ohroženy nejvíce. Mezi tyto kraje ve sledovaném období patřily kraje Jihomoravský a Ústecký. Dalším velmi významným krokem je zaměřit se na uchazeče, kteří by se mohli stát dlouhodobě nezaměstnanými. Z celkovém výsledku porovnávání uchazečů dle délky trvání nezaměstnanosti je nutné zaměřit se na uchazeče, kteří jsou evidováni na ÚP déle než 6 měsíců, a předejít tak zvyšování počtu dlouhodobě nezaměstnaných. Druhým návrhem je zvýšit počet zaměstnanců na pracovištích ÚP, kteří by se starali o uchazeče, kterým hrozí, že se stanou dlouhodobě nezaměstnanými. Jelikož současná péče nemůže těmto osobám a dlouhodobě nezaměstnaným zajistit individuální přístup. Z výše uvedených výsledků vyplývá, že velice efektivním nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti jsou rekvalifikace, a proto by bylo účinné zařazovat do rekvalifikačních kurzů také dlouhodobě nezaměstnané. Zároveň by bylo dobré zvýšit počty umístěných dlouhodobě nezaměstnaných osob na společensky účelná pracovní místa, protože tento nástroj je nejefektivnějším nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti u dlouhodobě nezaměstnaných uchazečů o zaměstnání. Odstranění problému dlouhodobé nezaměstnanosti není jednorázovým procesem, ale dle autorky práce by tyto kroky mohly vést ke zlepšení situace.
37
Literatura Primární zdroje Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. In: 2004. 13. 5. 2004. [cit. 2012-10-16]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/obecne/prav_predpisy/akt_zneni/zakon_c._435-2004_sb.pdf.
Monografie BUCHTOVÁ, B. Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002, 236 s. ISBN 80-247-9006-8. DUŠÁNKOVÁ, O., PROCHÁZKOVÁ, E., PTÁČNÍKOVÁ, N., ŠEBESTOVÁ, L. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Statistická ročenka trhu práce v ČR v roce 2010. 1. vydání. Praha: Czech Communication Group, s.r.o., 2011. ISBN 978-80-7421-034-1. KLÍMA, J. Makroekonomie. 1. vyd. Praha: Alfa Publishing, 2006, 141 s. ISBN 80-868-5127-3. KULHAVÝ, V., SIROVÁTKA, T. Hodnocení efektivity programů APZ a doprovodných nástrojů a projektů politiky zaměstnanosti v roce 2007. 1. vyd. Praha: VÚPSV.v.v.i., 2008. ISBN 978-80-7416-012-7. MAREŠ, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. 3., přepr. vyd. Praha: Slon - sociologické nakladatelství, 2002, 172 s. ISBN 80-86429-08-3. PAVELKA, T. Makroekonomie: základní kurz. 2., aktualiz. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2007, 277 s. Edice učebních textů. Ekonomie.
ISBN 978-808-6730-219.
PAVELKA, T., LÖSTER, T., MAKOVSKÝ, T., LANGHAMROVÁ, T. Dlouhodobá nezaměstnanost v České republice. 1. vyd. Slaný: Melandrium, 2011. ISBN 978-80-86175-76-8.
38
Internetové zdroje Analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v 1. pololetí 2011. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. říjen 2011 [cit. 2012-06-22]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/trh_prace/rok2011p1/analyza1p2011.pdf. Aktivní politika zaměstnanosti a zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Integrovaný portál MPSV [online]. 23.1.2012 [cit. 2012-08-16]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/zamest/dotace/apz. Celková míra dlouhodobé nezaměstnanosti, v členění podle pohlaví. Databáze Eurostatu [online]. 04.02.2013, 04.02.2013 [cit. 2013-02-04]. Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tsdsc330. Informace o minimální mzdě. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2010, 10.7.2010 [cit. 201209-16]. Dostupné z: www.mpsv.cz/cs/4973. Informační a poradenská střediska při úřadech práce (IPS). Integrovaný portál MPSV: Zaměstnanost [online]. 2005 [cit. 2013-02-24]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/poradstrediska. Investiční pobídky v ČR: I. Historie a současnost investičních pobídek. Ministerstvo financí České republiky[online]. 2005 [cit. 2012-09-11]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/inv_pob_vyvoj.html. Míra růstu reálného HDP: míra růstu objemu HDP - procentní změna oproti předchozímu roku. Databáze Eurostatu [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tec00115 Společensky účelná pracovní místa. Evropský sociální fond v ČR. [online]. 2011 [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.esfcr.cz/projekty/spolecensky-ucelna-pracovni-mista. Statistická ročenka trhu práce v ČR 2010. Integrovaný portál MPSV: Zaměstnanost [online]. 2011 [cit. 2012-09-30]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/stro/rocenka_2010_portal.pdf. Veřejná služba. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR: Sociální reforma - změny 2012 [online]. 2011 [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/62. Veřejně prospěšné práce versus veřejná služba. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 20.5.2010 [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/8811.
39
Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS - Metodika. Český statistický úřad [online]. 2013 [cit. 2013-02-10]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zam_vsps. Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků šetření pracovních sil za 4. čtvrtletí 2007. Český statistický úřad [online]. 13.3. 2008 [cit. 2012-05-11]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/publ/3101-07-za_4__ctvrtleti_2007. Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků šetření pracovních sil za 4. čtvrtletí 2008. In: Český statistický úřad [online]. 31.3. 2009 [cit. 2012-05-11]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/publ/3101-08-za_4__ctvrtleti_2008. Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků šetření pracovních sil za 4. čtvrtletí 2009. Český statistický úřad [online]. 31.3. 2010 [cit. 2012-05-11]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/publ/3101-09-za_4__ctvrtleti_2009. Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků šetření pracovních sil za 4. čtvrtletí 2010. In: Český statistický úřad [online]. 31.3. 2011 [cit. 2012-05-11]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/publ/3101-10-4__ctvrtleti_2010. Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového šetření pracovních sil za 4. čtvrtletí 2011. In: Český statistický úřad [online]. 2.4. 2012 [cit. 2012-05-11]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/p/3101-11. Zaměstnanost: Výdaje na státní politiku zaměstnanosti. H. ČECHOVÁ. Integrovaný portál Ministerstva práce
a
sociálních
věcí [online].
2012,
25.10.2012
[cit.
2012-11-16].
Dostupné
http://portal.mpsv.cz/sz/stat/vydaje. Změna metodiky ukazatele registrované nezaměstnanosti. Integrovaný portál MPSV [online]. 2013 [cit. 2013-02-11]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/zmena_metodiky.
40
z:
Přílohy Příloha č. 1 – Podíly nezaměstnaných osob podle délky trvání nezaměstnanosti Podíly nezaměstnaných osob rozdělených do šesti skupin podle délky trvání nezaměstnanosti za časové období 2007 – 2011 ukazuje níže uvedený graf. Graf – Podíly nezaměstnaných podle délky trvání nezaměstnanosti (v %)
100% 90% 80%
18,60
15,78
17,04 13,39
8,19
8,16
8,01
7,85
9,73
12,16
22,89
20,31
13,96
70% 60%
17,88
18,74
30%
1 až 2 roky
23,68 18,24
18,83
13,28
13,70
16,21
18,30
20% 10%
2 až 4 roky
22,65
50% 40%
4 roky a více
21,07
20,58
3 až 6 měsíců
15,96 26,78
6 měsíců až 1 rok
19,58
16,44
Méně než 3 měsíce
22,01
0% 2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat ČSÚ – Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového šetření pracovních sil (2007, 2008, 2009, 2010, 2011).
Příloha č. 2 – Výdaje na státní politiku zaměstnanosti Přehled výdajů na aktivní i pasivní politiku zaměstnanosti ve sledovaných letech 2007 – 2011 zobrazuje níže uvedený graf. Graf – Výdaje na státní politiku zaměstnanosti (v tis. Kč)
100% 90% 80% 70%
7 015 755
7 114 895 15 077 723
60%
13 354 778
10 349 149 PPZ
50%
APZ
40% 30% 20%
5673321
6131729 4 953 467
10%
6 171 493
3 815 885
0% 2007
2008
2009
2010
Zdroj: H. ČECHOVÁ. (2012) [cit. 2012-11-16]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/vydaje.
2011
