Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta

Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Hlavní specializace: Hospodářská politika

Bankovní poplatky a provize, analýza jejich reálných a potenciálních vlivů na ekonomiku České republiky diplomová práce

Autor: Bc. Aleš Rod Vedoucí práce: doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc. Rok: 2009

Prohlášení: Prohlašuji na svou čest, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.

Bc. Aleš Rod V Praze dne 15. 12. 2009

2

Osobní sdělení: Děkuji panu doc. Ing. Jiřímu Schwarzovi, CSc., za pomoc při rozhodování o tématu práce a cenné rady a připomínky, které mi při jejím psaní poskytl. Děkuji všem ostatním, kteří mi svými názory a konzultacemi pomáhali formovat obsah práce a všemožně mě podporovali.

3

ABSTRAKT Diplomová práce se zaměřuje na problematiku bankovních poplatků a provizí v České republice. Hlavním cílem je prozkoumat reálné a potenciální vlivy, které tyto neúrokové bankovní výnosy způsobují. Práce dokumentuje, že bankovní poplatky a provize nepředstavují jen vítaný prostředek bank ke zlepšení jejich hospodaření díky diverzifikaci jejich příjmů prostřednictvím neúrokových výnosů.

Struktura

bankovních

výnosů

má

vliv

na

vývoj

základního

makroekonomického agregátu – hrubého domácího produktu. Autor prokázal platnost své první hypotézy o negativní korelaci mezi bankovními poplatky a provizemi a ekonomickou výkonností České republiky. Přestože se autorovi nepodařilo uspokojivě prokázat platnost dalších dvou jím definovaných hypotéz, podařilo se mu přesvědčit o relevanci dalšího ekonomického výzkumu vlivu výše bankovních poplatků a provizí a jejich struktury nejen na bankovní sektor, ale na celé národní hospodářství.

ABSTRACT The thesis deals with banking fees and commissions in the Czech Republic. Its main goal is to identify real and hypothetical effects that are caused by this element of non-interest banking income. Moreover, the thesis shows that the bank fees and commissions play more significant role than just being a source of banks´ income – diversification and structure of bank income crosses the line of banking system. The first hypothesis on the negative correlation between bank fees and commissions and output of the Czech economy has been proved. Although other two hypothesis have not been sufficiently proved but they have confirmed their relevance for further economic research.

4

OBSAH 1

Úvod.................................................................................................................7

2

Přehled odborné literatury o bankovních poplatcích a provizích .............9

3

Bankovní poplatky a provize.......................................................................11

4

5

3.1

Co jsou to bankovní poplatky a provize? ...............................................11

3.2

Poplatky a provize jako výnosy banky...................................................12

3.3

Poplatky českých bank ...........................................................................15

Český bankovní sektor.................................................................................19 4.1

Český bankovní sektor ve světle dezintermediace .................................19

4.2

Český finanční sektor – B-systém či M-systém? ...................................24

Metodologie...................................................................................................30 5.1

Bankovní poplatky a provize a disponibilní důchod ..............................30

5.2

Bankovní poplatky a provize a substituce bankovních úrokových

výnosů ................................................................................................................32 5.3 6

7

Bankovní poplatky a provize a rizikovost výnosu .................................36

Výnosy z poplatků a provizí českých bank ................................................40 6.1

Horizontální analýza...............................................................................40

6.2

Vertikální analýza...................................................................................42

Vliv bankovních poplatků na ekonomické okolí .......................................45 7.1

Hypotéza A – bankovní poplatky a hrubý disponibilní důchod.............46

7.1.1

Formulace hypotézy A ...................................................................46

7.1.2

Empirické ověření hypotézy A.......................................................46

7.1.3

Stanovisko k hypotéze A................................................................54

7.2

Hypotéza B – poplatkové výnosy a úrokové výnosy .............................55

7.2.1

Formulace hypotézy B....................................................................55

7.2.2

Empirické ověření hypotézy B .......................................................55

7.2.3

Stanovisko k hypotéze B ................................................................60

7.3

Hypotéza C – bankovní poplatky a provize a riziko ..............................61

7.3.1

Formulace hypotézy C....................................................................61

7.3.2

Empirické ověření hypotézy C .......................................................62

7.3.3

Stanovisko k hypotéze C ................................................................69

8

Závěr..............................................................................................................70

9

Seznam použitých informačních zdrojů.....................................................72 5

9.1

Literatura ................................................................................................72

9.2

Autorské články a práce .........................................................................73

9.3

Analytické podklady a materiály............................................................74

9.4

On-line databáze.....................................................................................75

10 Přílohy ...........................................................................................................77 A. Rozdělení bank do skupin dle ČNB (k 31. 12. 2008)................................77 B. Přehled bank na českém trhu (k 31. 12. 2008) ..........................................77 C. Přehled dat za český bankovní sektor v období 1993 – 2008....................77

6

1 Úvod Bankovní poplatky a provize jsou v poslední době vděčným tématem diskuzí, a to v mnoha rovinách. Informace o bankovních poplatcích se prostřednictvím novinových článků, produktových srovnání či anket nepochybně dostávají ke každému z nás. Mě začala diverzifikace bankovních výnosů zajímat nejen jako praktický problém, ale také z hlediska hospodářské politiky a ekonomické teorie. V tom mi pomohly pracovní zkušenosti v bankovním sektoru, které jsem využil i při psaní diplomové práce. Bankovní poplatky a provize, jak je známe u tuzemských bank, lze označit jako jednu z českých zvláštností ve srovnání s chováním bank ve vyspělých zemích s nepřerušenou kontinuitou tržního hospodářství. Poplatkové výnosy jsou pod vlivem organizací na ochranu spotřebitelů v médiích líčeny jako velké, neopodstatněné až nemravné příjmy bank, které výrazně vylepšují jejich hospodaření. U toho konstatování diskuze o poplatcích většinou končí. Já jsem si ovšem položil další otázky: Jak jsou diverzifikovány výnosy bank? Co je podstatou bankovních poplatků, jaká je jejich funkce v systému? Lze ji nějak kvantifikovat? Jaká je „pouť “ poplatků započatá zaúčtováním a odčerpáním z účtů klientů? Přinášejí bankám nějaké výhody? Mají poplatky vliv i na chování jiných ekonomických subjektů? Ovlivňují bankovní poplatky výkonnost ekonomiky? Ve své diplomové se pokusím na tyto otázky odpovědět. V úvodu práce podám stručnou základní charakteristiku bankovních poplatků a provizí. Dále uvedu faktory relevantní pro vývoj a strukturu finančního sektoru, neboť se domnívám, že mají vliv na formování výchozích podmínek pro aplikaci poplatkové politiky českých bank. Poté se budu věnovat empirickým testům, jejichž podstata je nastíněna v metodologické kapitole práce. Bankovní poplatky tvoří podstatnou položku v příjmech bank. Budu hledat důkazy pro tvrzení, že bankovní poplatky a provize mají vliv na ekonomický vývoj České republiky, působí na obě strany obchodního vztahu banka – klient a přes řetězce dalších vazeb ovlivňují tvorbu hrubého domácího produktu. Tvrzení se pokusím prokázat pomocí empirického testování tří základních hypotéz, opřených o teoretické základy ekonomie a bankovnictví.

7

V závěru práce se na základě zjištěných skutečností pokusím zodpovědět zásadní otázku, zda je vliv diverzifikace bankovních příjmů bankovními poplatky na fungování ekonomického systému podstatný, či nikoliv.

8

2 Přehled odborné literatury o bankovních poplatcích a provizích Téma bankovních poplatků a provizí v odborné literatuře, statích a analýzách odráží rostoucí roli tohoto typu výnosu v hospodaření bank. Ačkoliv se o bankovních poplatcích lze dočíst z různých úhlů pohledu, nepodařilo se mi najít práci, jež si předsevzala stejný záměr jako já. Téma bankovních poplatků a provizí se v odborné literatuře vyskytuje především v publikacích o bankovnictví v souvislosti s popisem výkazu zisku a ztrát1, typologií bankovních výnosů2 a jejich účtováním3 a popisem funkce bankovních poplatků při projekci zisku4. Je součástí děl o komparaci obchodních politik bank z hlediska retailového bankovnictví,5 můžeme se s ním také setkat v pracích obsahujících mikroekonomickou analýzu chování klientů ve vztahu k bankovním poplatkům.6 Podnětné informace obsahují i srovnávací analýzy bankovních sektorů v různých zemích.7 Zajímavé rozbory výše a vlivu bankovních poplatků rovněž produkují analytici České národní banky (např. Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem a Zpráva o finanční stabilitě) či pracovníci Ministerstva financí České republiky (např. Zpráva o vývoji finančního trhu). V zahraničních zdrojích se téma bankovních poplatků taktéž objevuje v teoretických publikacích o bankovnictví, nejčastěji v textech charakterizujících diverzifikaci bankovních výnosů jako nový trend v jednání bank.8 Téma se běžně vyskytuje v analytických materiálech centrálních bank či jiných finančních

1

DVOŘÁK, Petr: Bankovnictví, 1. vydání, Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze 1996, str. 21, ISBN: 80-7079-079-2. 2 Např. POLOUČEK, Stanislav a kol.: Bankovnictví, 1. vydání, Praha, C.H.BECK 2006, str. 252, ISBN 80-7179-462-7. 3 JANASOVÁ, Marie: Účetnictví bank, 1. vydání, Ostrava, vydala VŠB-Technická univerzita Ostrava 2002, str. 72, ISBN: 80-248-0174-4. 4 Např. ZIEGLER, Kamil a kol.: Finanční řízení bank, 1. vydání, Praha, Bankovní Institut a.s. 1997, str. 83, ISBN 80-902243-1-8. 5 Např. HRADIL, Dušan: Analýza poplatkové politiky bank v oblasti retailového bankovnictví (diplomová práce), VŠE Praha, 2005. 6 Zajímavé informace skýtá portál Bankovní poplatky, URL: www.bankovnipoplatky.com. 7 KÁŠOVÁ, Kateřina: Srovnání bankovního sektoru v ČR a Rakousku ve 2. pol. 90. let, Finance a úvěr č. 6, 1999, str. 367-387. 8 Např. HEFFERNAN, Shelagh: Modern Banking, 1. vydání, Chichester, John Wiley&Sons Ltd 2005, str. 51, ISBN: 0.470-09500-8.

9

institucí. Důležitým materiálem popisujícím a tvrdě kritizujícím poplatkovou politiku bank je zpráva Evropské komise o maloobchodních finančních službách,9 jež je primárně určena k ochraně spotřebitele. Relevantní informace o mezinárodním cenovém srovnání bankovních služeb poskytuje World Banking Retail Report.10 Téma bankovních poplatků se rovněž vyskytuje jako součást analýz finančního sektoru či finančních transakcí, které mají co dočinění s bankovnictvím.11 Daleko nejzajímavějším počinem, který se mi podařilo nalézt a který se zaobírá podobnou problematikou, je stať amerického analytika Kevina J. Stiroha, vedoucího výzkumného pracovníka oddělení Banking Studies Function ve Federal Reserve Bank of New York.12 Stiroh zkoumá měnící se roli neúrokových výnosů v příjmech bank na velmi rozsáhlém statistickém vzorku amerických bank v letech 1970 – 2001. V práci popisuje vliv volatility jednotlivých příjmových kanálů (úrokový a neúrokový) na volatilitu celkových příjmů bank, vzájemné vztahy mezi úrokovými a neúrokovými příjmy a také vliv měnícího se podílu neúrokových příjmů na celkových příjmech v souvislosti s bankovním rizikem. Primární cíl mojí diplomové práce je jiný než Stirohův – Stiroh se zabývá analýzou příjmových položek amerických bank, já chci ověřit, zda existuje vazba mezi příjmovou položkou bank (bankovní poplatky a provize jsou část neúrokových výnosů) a výkonností ekonomického systému. Studium Stirohovy práce pro mě však bylo velmi přínosné, a proto se k ní ještě několikrát vrátím.

9

Viz tisková zpráva: „Consumers: Commission Report critises „opaque“ bank fee charges“, Brusel, citace 22. 9. 2009, přístup z internetu: http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/09/1341. 10 CAPGEMINI, ING GROUP, EMFA: World Banking Retail Report 2008, datum citace 17. 8. 2009, přístup z internetu: http://www.sk.capgemini.com/m/sk/tl/World_Retail_Banking_Report_2008.pdf. 11 Např. SERVAES, Henri – ZENNER, Marc: The Role of Investment Banks in Acquisitions, The Review of Financial Studies, vydání 9, číslo 3 (podzim, 1996), str. 788-789, vydává: Oxford University Press. 12 STIROH, J., Kevin: Diversification in banking – Is Noninterest Income the Answer?, Journal of Money, Credit and Banking, vydání 36, číslo 5 (říjen, 2004), str. 853-882, vydává: Blackwell Publishing.

10

3 Bankovní poplatky a provize V této kapitole podám základní charakteristiku pojmů bankovní poplatky a provize. Začlením tyto výnosy v bilanci banky a stručně popíši poplatkové politiky českých bank. Ambicí této kapitoly není vytvořit detailní, marketingově zaměřený popis poplatků a provizí, ale jen poskytnout základní informace neúbytné pro následnou analýzu.

3.1 Co jsou to bankovní poplatky a provize?

Exaktní definice bankovních poplatků a provizí se v odborné literatuře hledá velmi obtížně, což si vysvětluji předpokladem všeobecné srozumitelnosti. Já osobně je vnímám jako jednostranné peněžní platby, které bankovní domy účtují na vrub svým klientům za bankovní služby jim poskytované. Z ekonomického hlediska se jedná o přenos přímých a nepřímých nákladů spojených se zabezpečovanými bankovními operacemi na osobu klienta, čímž banka zvyšuje své tržby. Mezi poplatkem a provizí je rozdíl. Poplatek je: „Jeden z typů cen v bankovnictví (vedle úroku a provize). Pro poplatky platí, že jsou aplikovány při ocenění těch produktů, jejichž podstatou není převzetí určitého rizika bankou (na rozdíl od provize). Můžeme je vyčlenit na přímé a nepřímé, které nejsou vyjádřeny explicitně, ale jsou v podstatě vyjádřeny v jiné ceně.“13 Provizi lze vysvětlit jako „jeden z typů cen obvykle uplatňovaných v bankovnictví. Vztahuje se většinou k těm produktům, jejichž podstatou je převzetí určitého rizika bankou (např. pohotovostní provize, záruční provize, atp.).“14 Obě ceny tedy označují částku, kterou banka účtuje klientovi za poskytnutou službu, a to buď ve formě konkrétní fixní ceny, na kterou nemá vliv výše plnění, nebo jako relativní poplatek, který se k peněžnímu objemu transakce vztahuje. Rozdíl je ten, že za provizi banka vykonává operaci mezi klientem a

13

PŮLPÁN, Karel – DUCHÁČKOVÁ, Eva – MUSÍLEK, Petr a kol.: Slovník bankovnictví, pojišť ovnictví a kapitálových trhů, Praha, Public History 1998, str. 236, ISBN: 80-902193-2-2. 14 Ibid, str. 245.

11

třetí stranou, přičemž ona operace je pro banku spojena s určitou mírou rizika. Proto se pro termín provize někdy používá synonymum „odměna“.15 Termínu „bankovní poplatky a provize“ nadnesenému v obecné rovině veřejnost rozumí. Při podrobnějším rozboru se ale často objevuje tendence zužovat je pouze na několik mediálně nejpropíranějších, absurdních poplatků, jak se o nich dozvídáme z anket či denního tisku.16 Bankovní poplatky rozhodně netvoří pouze poplatek za příchozí platbu či poplatek za zrušení účtu, jde o poznání početnější skupinu cen.17

3.2 Poplatky a provize jako výnosy banky

Poplatky a provize znamenají pro banku výnosy. Ovlivňují příjmovou stranu banky a promítají se do výkazu zisku a ztrát. V českém bankovním sektoru tvoří s vahou převyšující 90 % nejdůležitější položku neúrokových výnosů.18 Ačkoliv v hospodaření bank hrají poplatky a provize čím dál větší roli, nejsou hlavním zdrojem příjmů. Jádrem výnosů banky a podstatou samotného bankovnictví jsou úrokové výnosy. Sumu úrokových a neúrokových výnosů označujeme jako provozní výnosy banky. Úrokové výnosy jdou ruku v ruce se snahou docílit co nejvyššího úrokového rozpětí a jsou pro banku zdrojem generujícím výši položky čisté úrokové výnosy.19 Zároveň v sobě obsahují nezanedbatelnou míru rizika, a protože i přes velmi fundované metody řízení rizika a metody zajišť ování je podnikání, včetně bankovního, vždy spjato s nejistotou, je pro banky velmi lákavé generovat příjmy, které jsou méně rizikové.20 15

Provize může být také vyjádřena fixní sumou, nebo relativní částí z objemu transakce nebo její části (např. zisku). Často dochází i ke kombinaci. 16 NACHER, Patrik: Poplatek za nadměrný vklad je nejabsurdnější, datum citace 3. 10. 2009, URL: http://www.bankovnipoplatky.com/poplatek-za-nadmerny-vklad-je-nejabsurdnejsi7572.html. 17 Informace o rozsahu a výši bankovních poplatků a provizí toho kterého bankovního domu jsou publikovány v sazebnících, veřejně a bezplatně dostupných především na internetových stránkách bank. 18 Bankovní domy účtují výnosy z poplatků a provizí proti poplatkovým a provizním nákladům, více viz: JANASOVÁ, Marie: Účetnictví bank, 1. vydání, Ostrava, vydala VŠB-Technická univerzita Ostrava 2002, str. 72-74, ISBN: 80-248-0174-4. 19 POLOUČEK, Stanislav a kol.: Bankovnictví, 1. vydání, Praha, C.H.BECK 2006, str. 77, ISBN 80-7179-462-7. 20 ZIEGLER, Kamil:a kol.: Finanční řízení bank, 1. vydání, Praha, Bankovní Institut a.s. 1997, str. 83, ISBN 80-902243-1-8.

12

Pro čisté výnosy z poplatků a provizí bývá někdy (ne zcela správně) používáno označení zisk z poplatků a provizí, či poplatkový zisk. V odborné literatuře se však nejčastěji setkáme s termínem čisté výnosy z poplatků a provizí21. Do samotného výkazu zisku a ztráty nejčastěji vstupuje pouze položka čisté poplatky a provize, tj. výnosy očištěné od nákladů. V tabulce č. 1 uvádím výkaz zisku a ztrát Komerční banky a.s. za rok 2008.22

Tabulka č. 1 – Zdroj: Výroční zpráva 2008, Komerční banka a.s.

O rostoucím významu neúrokových výnosů v bankovnictví vypovídají související aktivity finančních expertů a poradenských firem. Například v roce 1996 poradenská firma Price Waterhouse Coopers vytvořila oceňovací model Price Waterhouse Bank Value Builder Model,23 v němž poukazuje na 10 21

Anglicky „Net Income from Fees and Commissions“. Výroční zpráva 2008, Komerční banka a.s., datum citace 19. 8. 2009. 23 ZIEGLER, Kamil a kol.: Finanční řízení bank, 1. vydání, Praha, Bankovní Institut a.s. 1997, str. 23, ISBN 80-902243-1-8. 22

13

nejdůležitějších faktorů určujících hodnotu banky. Jak je patrné z tabulky č. 2, co do významnosti byla růstu neúrokových (poplatkových) příjmů banky ve studii přisouzena třetí pozice.

Price Waterhouse Bank Value Builder Model 1. Růst provozních aktiv 2. Čistá úroková marže 3. Růst neúrokových příjmů (poplatky a provize) 4. Poměr náklady/příjmy (Cost/Income Ratio) 5. Míra ztrátových úvěrů 6. Efektivní daňová sazba (tj. poměr skutečně placená daň / celkový zisk před zdaněním) 7. Kapitálové výdaje (např. náklady na pořízení hmotného investičního majetku v podobě pobočkové sítě, výpočetního systému apod.) 8. Kapitálová přiměřenost 9. Kapitálové náklady 10. Schopnost využít konkurenční výhody Tabulka č. 2 – Zdroj: ZIEGLER, Kamil a kol: Finanční řízení bank, str. 23.

Z výčtu lze odvodit, jak k poplatkům a provizím přistupují managementy bank – projekce neúrokových příjmů banky je samostatnou kapitolou při každoročním sestavování rozpočtu banky a jednou ze stěžejních položek řízení její ziskovosti.24 S poplatkovou politikou se nepracuje v obecné rovině, právě naopak.

Již

při

vývoji

jednotlivých

produktů

marketingoví

analytici

s produktovými manažery jednotlivých oddělení velmi podrobně plánují, jak se daný produkt bude podílet na neúrokových výnosech banky. Klienti asi netuší, že vznikají i produkty, jejichž hlavním přínosem je generovat bance neúrokové výnosy. Poplatky navíc slouží jako prostředek, jehož pomocí banka zhodnocuje náklady minulých období.25 Pokud banka rozšíří pobočkovou síť , stane se konkurenceschopnější a tím i atraktivnější pro klienta. Pravděpodobně dojde ke zvýšení příjmů z poplatků od klientů, jež jsou obslouženi pracovníkem banky na nově vzniklé přepážce. Jak připomíná Ziegler:26 „V této oblasti jde o hledání vzájemné rovnováhy mezi výší příjmů za služby (vyjadřující spojené náklady banky, kvalitu poskytovaných služeb a postavení na trhu) a ochotou klienta

24

Ibid, str. 83. Ibid, str. 83. 26 Ibid, str. 83. 25

14

akceptovat výši poplatků.“ Banka by podle jeho doporučení měla hledat všechny cesty, jak zvyšovat poplatkové výnosy při udržení či rozšíření klientské základny.

3.3 Poplatky českých bank

Bankovní položka poplatky a provize je značně široká. Proto ji nyní rozčlením do několika kategorií. Klasifikace poplatkových výnosů je dosti subjektivní, neboť nemá oporu v exaktním vymezení v teoretické literatuře, ale v cenových sazebnících jednotlivých bank.27 Z logiky věci lze mezi jednotlivými sazebníky bank najít evidentní paralelu. Výnosy z poplatků a provizí jsou generovány jednak poplatky od individuálních klientů a jednak poplatky od podnikatelů, firem a korporátních klientů. Toto vymezení je důležité, neboť české banky s ním při tvorbě obchodní politiky náležitě pracují. Fyzických občanů jakožto individuálních klientů bank je, statisticky nahlíženo, velký počet (v České republice bylo k 31. 12. 2008 vedeno 7 940 000 běžných a vkladových účtů individuálních klientů),28 což pro banky představuje mnoho transakcí o převážně menším peněžním objemu. Podnikatelé a korporátní klientela tvoří méně početnou skupinu klientů, jež na svých účtech tvoří řádově vyšší obraty. V souvislosti s tímto dělením existují zásadní rozdíly v poplatkové politice těchto dvou klientských skupin. Zatímco individuální klienti (fyzické osoby) jsou zpoplatňováni spíše fixními částkami, u druhé skupiny klientů je pro banky výhodnější počítat poplatky jako relativní podíl z transakce.29 Základní bankovní služby lze strukturovat do několika základních skupin: služby spojené se zřízením a vedením běžného účtu, operace na přepážce 27

Pro orientaci v bankovních poplatcích jsem použil sazebníky čtyř největších bank na českém trhu, tzv. „velké bankovní čtyřky“: České spořitelny a.s, ČSOB a.s., Komerční banky a.s. a UniCredit Bank Czech Republic, a.s. Kompletní soupis bank a jejich rozdělení do skupin je uvedeno v materiálu: Česká národní banka a.s.: Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2008, Praha, ČNB 2009, ISBN: 978-70-87225-17-2. Já je uvádím v kapitole Přílohy. 28 Česká národní banka a.s.: Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2008, Praha, ČNB 2009, str. 70, ISBN: 978-70-87225-17-2. 29 Př. Poplatek za změnu údajů v úvěrové smlouvě: KB a.s. si za tuto službu u klientů-fyzických občanů účtuje 2.000,- Kč, u klientů ze segmentu podnikatelů a firem 0,6 % z objemu úvěru, minimálně však 5.000,- Kč. U ČSOB a.s. zaplatí fyzičtí občané 500,- Kč, podnikatelé a firmy 0,3 % z úvěru (min. 5.000,- Kč) nebo fix 2.000,- Kč podle typu úvěru. ČS a.s. si službu fyzickým občanům cení na 0,2 % z aktuálního zůstatku úvěru (min. 100,- Kč, max. 1500,- Kč), u firemní klientely na 0,3 % z aktuální výše úvěru (u komerčních úvěrů min. 2.500,- Kč, u hypotečních min. 10.000,- Kč). UniCredit Bank a.s. poskytuje fyzickým osobám-občanům službu zdarma, ostatním klientům účtuje fixně 5.000,- Kč. Zdroj dat: internetové stránky jednotlivých bank.

15

pobočky, bezhotovostní platební styk, služby elektronického bankovnictví, platební karty a clearing, úvěry a ostatní služby. Bankovní poplatky a provize můžeme rozdělit na základě předešlého vymezení: a) Poplatky spojené se zřízením a vedením depozitního účtu – tento typ poplatků je spjat se základním a nejrozšířenějším produktem, který

většina

z nás

používá

k základní

správě

peněžních

prostředků. b) Poplatky za platební styk – ceny za zabezpečení transakčních operací ze strany bank, které je možné dělit na transakce hotovostního a bezhotovostního platebního styku. Tato skupina poplatků tvoří největší podíl na celkových poplatkových výnosech. c) Poplatky za elektronické bankovnictví – poplatky za zřízení, vedení či zrušení všech čtyř forem přímého bankovnictví (InternetBanking, HomeBanking, GSM Banking, PhoneBanking), umožňující klientovi ovládat svůj účet bez nutnosti navštívit pobočku. d) Poplatky spojené s platebními kartami – poplatky za vystavení a užívání karty. Standardně jsou nabízeny dva druhy karet: debetní karty (pro přístup k penězům na účtu) a kreditní karty (pro operace úvěrového typu). e) Poplatky za úvěrové služby – v této skupině lze rozlišit tři základní typy poplatků, a sice poplatky za spotřebitelské úvěry, poplatky za hypoteční úvěry a poplatky za povolené debety u depozitních účtů. Lze sem zařadit i výše uvedené poplatky spojené s kreditní kartou. f) Poplatky za služby pro podnikatele, firmy a korporátní klienty – poplatky za služby, které nejsou fyzickým občanům nabízeny, či ve velmi omezené míře (např. řízení pohledávek z obchodních vztahů a jejich sekundární obchodování (faktoring, forfaiting, záruky,

transakce

se

směnkami),

operace

dokumentárního

platebního styku, specifické úvěrové služby (úvěrové rámce), zajišť ovací operace pomocí finančních derivátů, provize za zprostředkování či vypořádání obchodů, atp.). 16

g) Ostatní poplatky – poplatky za další, výše neuvedené služby. Jak zmiňuje Polouček,30 rozvoj technologií, spolu s vlastnickými přesuny

kapitálu

umožnil

bankám

rozšířit

portfolio

zabezpečovaných služeb o další, často primárně nebankovní produkty. Jedná se především o služby spojené s pojištěním, investováním do investičních a podílových fondů, poradenské služby nebo telekomunikační a poštovní služby. Aby byla stručná typologie s charakteristikami bankovních poplatků a provizí kompletní, pokládám za správné zmínit se o cenotvorbě produktových balíčků. Produktovým balíčkem rozumíme nabídku souboru předem definovaných služeb, které klient může čerpat po uzavření jedné smlouvy, a to za jeden poplatek stanovený standardně na měsíční bázi. Ačkoliv základní balíčky jednotlivých bank nabízejí téměř totožný soubor služeb, paušální poplatky za tyto balíčky se u jednotlivých bank výrazně odlišují. Měsíčně se přitom rozdíl může vyšplhat až do řádu stokorun. V září

2009 uveřejnil

internetový server

Bankovnípoplatky.com31

každoroční průzkum zabývající se cenovým porovnáním produktových balíčků jednotlivých bank s běžným účtem a základními bankovními službami, nadefinovanými podle profilu průměrného bankovního klienta32. Průzkum bral v potaz dvě situace, a sice cenu balíčku služeb při splnění základních podmínek daných bankou (ve většině případů znamená nižší cenu) na straně jedné, a cenu při nesplnění těchto podmínek na straně druhé. Obě pořadí bank ukázala velmi zajímavé výsledky, které lze vyčíst z tabulky číslo 3. Poplatková politika balíčků generuje českým bankám nejvyšší část neúrokových výnosů. Průzkum dokládá, že bankovní domy přistupují k cenové politice, základnímu činiteli definujícímu výběr neúrokových výnosů, velmi různorodě.

30

POLOUČEK, Stanislav a kol.: Bankovnictví, 1. vydání, Praha, C.H.BECK 2006, str. 22, ISBN 80-7179-462-7. 31 NACHER, Patrik – STUCHLÍK, Jan: Průměrný klient – I letos konkurenci válcuje mBank a menší banky, citace 22. 9. 2009, přístup z internetu: http://www.bankovnipoplatky.com/prumernyklient-i-letos-konkurenci-valcuje-mbank-a-mensi-banky-8876.html. 32 Profil průměrného klienta dle serveru zahrnuje: 1 účet, 1 platební kartu, elektronické bankovnictví, zřízené SIPO, 4 příchozí platby na účet měsíčně, 9 odchozích plateb prostřednictvím jednorázových a trvalých platebních příkazů měsíčně, 2 výběry z vlastních bankomatů a 1 výběr z bankomatu cizí banky. Na pobočce vlastní banky průměrný klient jednou měsíčně vkládá hotovost a jednou měsíčně podává příkaz k úhradě.

17

Pořadí

Pořadí 2008

1 2 2 4 5 6 7 8 9 10 11 12

1 4 2 5 9 8 6 3 10 7 12 11

Banka mBank Raiffeisenbank GE Money Bank Fio LBBW Bank CZ Volksbank Poštovní spořitelna Citibank ČSOB UniCredit Bank Česká spořitelna Komerční banka

Cena Kč / měsíc 50 80 80 102 108 113 123 133 181 182 191 196

Pořadí při nesplnění podmínek 1 11 10 2 3 4 5 12 6 7 8 9

Cena Kč / měsíc při nesplnění podmínek 50 203 199 102 108 113 125 432 181 182 191 196

Tabulka č. 3 – Zdroj: Bankovnípoplatky.com.

Bankovní poplatky se mezi jednotlivými ústavy skutečně odlišují. Při splnění podmínek pro držbu balíčku u jednotlivých bank činí rozdíl mezi nejlevnějším balíčkem služeb (mKonto od mBank) a nejdražším (Extra konto u Komerční banky) 146,- Kč měsíčně, při nesplnění (mKonto u mBank versus Citi konto od Citibank) je tento rozdíl dokonce 382,- Kč za měsíc. Velmi pozoruhodné je i zjištění, jak si v pořadí vedli zástupci čtyř největších tuzemských bank, tzv. velká bankovní čtyřka. V loňském roce obhospodařovaly celé dvě třetiny33 bankovních aktiv na českém trhu, a přitom v produktovém srovnání týkajícím se poplatků obsadily čtyři nejhorší příčky. Právě toto vysvětluje fakt, proč velká čtyřka generuje 79procentní podíl na čistých výnosech z poplatků a provizí v České republice.34 Situaci na českém bankovním trhu ve vztahu k poplatkům charakterizuji v následující části práce. Tuto kapitolu jsem do práce zařadil, abych zprostředkoval lepší orientaci v problematice bankovních poplatků a provizí a objasnil některé základní informace, na nichž budu dále stavět.

33 34

Vlastní výpočty z výročních zpráv jednotlivých bank. Vlastní výpočty z výročních zpráv jednotlivých bank.

18

4 Český bankovní sektor V tomto oddílu se zaměřím na faktory, jež ovlivňují výchozí podmínky pro chování subjektů ve finančním sektoru. Tyto podmínky jsou v jednotlivých státech velmi různorodé,35 jejich výklad pomůže osvětlit pozici bankovního sektoru v českém finančním systému, respektive oprávněnost samotné teze vztahovat bankovní výnosy k výkonnosti ekonomiky. Jsem totiž toho názoru, že čím větší je role bankovního sektoru ve finančním systému a čím více přejí výchozí podmínky širší implikaci strategií poplatkové politiky, tím spíše bude možné zkoumat a kvantifikovat následné účinky způsobené bankovními poplatky a provizemi – v tomto případě zda lze vysledovat účinky ovlivňující výkonnost ekonomického systému České republiky.

4.1 Český bankovní sektor ve světle dezintermediace

I po téměř 2 dekádách tržního hospodářství v Česku se v českém bankovním sektoru projevují velké odlišnosti oproti bankovnictví ve vyspělých tržních ekonomikách, v nichž nedošlo k systémové diskontinuitě. Největší odlišnost vidím v tom, že ona diskontinuita nedovolila českým bankám vyvíjet se v těsné součinnosti s bankovními klienty, kteří by byli zvyklí fungovat v tržním hospodářství, navíc za podmínek charakteristických pro region naší země. Zatímco v ostatních zemích se ke stávající situaci na trhu dostaly banky a klienti vývojem plynoucím desítky let, při němž se ovlivňovaly na sebe navazujícími „akcemi a reakcemi“, v České republice jsme se po pádu komunistického režimu ocitli v roce nula – ačkoliv se české banky rychle přizpůsobily novým technologickým trendům v bankovnictví a převzaly modely řízení a aplikace obchodních politik po vzoru mateřských bank zahraničních akcionářů, všechno to bylo zasazeno do specifického prostředí tranzitivní ekonomiky, jejíž subjekty se teprve sžívaly s rostoucí ekonomickou svobodou. V bankovnictví k nám byla importována politika diverzifikace příjmů bank (aplikace politiky poplatků a provizí), jelikož to bylo pro banky výhodné, a to hlavně v mateřských zemích 35

Tyto podmínky by dle mého názoru měli být respektovány při prostorovém srovnávání některých finančních ukazatelů – mnohdy se tak neděje.

19

vlastníků nejvýznamnějších českých bank (Francie, Belgie, Rakousko, Itálie) obvyklé. Na bankovním trhu se začala prosazovat idea, že diverzifikace bankovních příjmů poplatky je „normální“, a klienti byli postaveni před hotovou věc. K diverzifikaci příjmů vedly banky objektivní důvody. Jak konstatuje Polouček,36 již od poloviny 19. století se ve finančním sektoru postupně snižovaly význam a váha bank, stejně jako jejich zprostředkovatelská funkce. Tento proces, označovaný jako dezintermediace, lze obecně rozdělit do několika fází. V první fázi dezintermediace dochází k odčerpání klientských depozit investičními a podílovými fondy, penzijními fondy a fondy životního pojištění. Druhým krokem je rozvoj finančních trhů, které skýtají široké možnosti pro akvizici prostředků na financování zamýšlených aktivit a začínají suplovat úvěrovou činnost bank. V neprospěch bank navíc v této fázi hrála poměrně přísná regulace bankovnictví. Zákonná a stabilizační opatření centrálních autorit bankovní ústavy oproti konkurenci omezují, čehož využívaly méně regulované finanční instituce a vyvíjely nové produkty. Dochází k růstu konkurence na trhu bankovních služeb a postupnému nahrazování komerčních bank. Znakem třetí fáze lze označit technologický progres, otevírající institucím široké spektrum možností, jak nabídnout své služby klientům. Díky technologickým inovacím se snížily náklady, skokově narostla produktivita a flexibilita podnikání ve finančnictví. Čtvrtá fáze souvisí s rozvojem informačních technologií a jejich aplikací ve finančním sektoru a projevila se změnou v distribuci finančních produktů. Po celou dobu se banky snažily oslabovat působení tohoto trendu. Zaváděním nových technologií diverzifikovaly portfolio produktů uvnitř jedné organizace, snižovaly ekonomické náklady spotřebitelů a usilovaly o postupnou deregulaci bankovnictví, aby zmenšily svou konkurenční nevýhodu vůči mírněji regulovaným nebankovním finančním institucím.37 Poslední fází je dle Poloučka období internetového bankovnictví, jež klientovi umožňuje vypořádat základní finanční transakce bez fyzického kontaktu s obchodníkem. Spotřebiteli je lhostejné, zda operace proběhne v systému banky nebo jiné finanční instituce.38 36

POLOUČEK, Stanislav a kol.: Bankovnictví, 1. vydání, Praha, C.H.BECK 2006, str. 6, ISBN 80-7179-462-7. 37 Více HEFFERNAN, Shelagh: Modern Banking, 1. vydání, Chichester, John Wiley&Sons Ltd, str. 85, ISBN: 0-470-09500-8. 38 POLOUČEK, Stanislav a kol.: Bankovnictví, 1. vydání, Praha, C.H.BECK 2006, str. 22-23, ISBN 80-7179-462-7.

20

Proces dezintermediace lze vysledovat prakticky ve všech vyspělých zemích, liší se pouze chronologicky a délkou jednotlivých fází. Na grafu číslo 1 je příklad z USA znázorňující klesající význam komerčních bank.

Podíl jednotlivých finančních institucí na celkových aktivech finančních institucí v USA (1860 - 1993, v %) 100 90 80 70

%

60 50 40 30 20 10 0 1860

1880

1900

1912

1922

Komerční banky

Spořitelny

1929 Pojišťovny

1939

1948

Investiční společnosti

1960 Penzijní fondy

1970

1980

1993

Ostatní

Graf č. 1 – Zdroj: POLOUČEK, Stanislav a kol.: Bankovnictví, str. 7.

Bankovní sektor nebyl v našem národním hospodářství výjimkou a půlstoletí příkazové ekonomiky jej postihlo podobně jako ostatní odvětví. Jednotlivé fáze dezintermediace u nás neproběhly, jak obecně líčí teorie, jelikož možnosti substituovat bankovní služby nabídkou jiných finančních institucí byly značně omezené. Navíc přímé státní vlastnictví podniků znemožňovalo investice do majetkových cenných papírů a obyvatelstvo nemělo mnoho na výběr při hospodaření se svými úsporami. To posilovalo roli domácí monobanky se dvěma bankami specializovanými na zahraniční finanční operace.39 Po listopadu 1989 byl český bankovní sektor přirozeně poddimenzovaný, protože nedostatečně rozvinuté tržní hospodářství za komunismu nepotřebovalo rozvinutější bankovnictví. Rozvoj tržního hospodářství se v bankovnictví odrazil především v rychlé modernizaci a zvýšení efektivnosti způsobené rozvojem informačních technologií. Nejvíce však toto odvětví ovlivnila privatizace, k níž

39

Státní banky československé a do určité míry také Československé obchodní banky, a.s. a Živnobanky, a.s., jejichž jediným vlastníkem byl stát.

21

došlo v druhé polovině 90. let.40 Noví zahraniční vlastníci „přišli“ s know-how ze zemí s velmi rozvinutým bankovním, respektive finančním trhem. Tuzemští zaměstnanci bank a jejich klienti se rychle seznámili s novými obchodními praktikami. České banky s novými vlastníky udržely důvěru svých klientů, což je v bankovnictví klíčové. Na počátku 90. let se český bankovní sektor skokově ocitl ve čtvrté fázi dezintermediace. Na rozdíl od zemí s rozvinutým finančním sektorem byl poznamenán asymetrií mezi velmi silným postavením bank a relativně slabými nebankovními finančními institucemi. Bankovní instituce rychle reagovaly na tržní poptávkové impulzy a v souladu se čtvrtou a pátou fází dezintermediace došlo k majetkovým vstupům v podobě fůzí a akvizicí do komplementárních subjektů, byly zakládány dceřiné společnosti, čímž banky rozšířily nabídku finančních komplementů. Nyní jsou velké české banky součástí rozdílných nadnárodních finančních skupin a samy zabezpečují téměř všechny typy finančních služeb. Procesy deregulace a diverzifikace podpořily zakládání těchto finančních konglomerátů.41 Kapitálově propojené holdingy obsahující banku, hypoteční společnost, investiční společnost a další nebankovní finanční instituce existují téměř ve všech zemích světa.42 K souvislosti dezintermediace a bankovních poplatků – v obecné rovině je nepochybné, že jak banky postupně ztrácely postavení hlavního zprostředkovatele finančních služeb, ztenčovala se jim báze pro výnosy. Pokud banka zamýšlí zvýšit zisk, lze toho dosáhnout dvěma typy opatření: a) nákladovými (snížit úrokové i neúrokové náklady vyplývající z cizích i vlastních zdrojů, využívat levnější zdroje, zefektivnit provoz banky a snížit tak provozní a personální náklady) nebo b) výnosovými (zvýšit výnosové míry u aktiv, restrukturalizovat aktiva ve prospěch těch s vyšším výnosem a také zvýšit

výnosy z poplatků a provizí

prostřednictvím zvýšení cen, zvýšení objemu prodaných či poskytnutých služeb či

40

ČS, a.s. – rozhodnutí o privatizaci státního podílu přijato 1997, proces privatizace završen 2000. KB, a.s. – rozhodnutí o privatizaci státního podílu přijato 1997, proces ukončen 2001. ČSOB, a.s. – rozhodnutí o privatizaci státního podílu přijato 1997, proces privatizace završen 1999. UniCredit Bank CZ, a.s. – vznik v roce 2007 integrací dvou samostatně působících bank, Živnostenské banky, a.s., a HVB Bank, a.s. Živnostenská banka byla privatizována již v roce 1992, skupina UniCredit se stala majoritním vlastníkem banky v roce 2002. Zdroj: internetové stránky jednotlivých bank. 41 POLOUČEK, Stanislav a kol.: Bankovnictví, 1. vydání, Praha, C.H.BECK 2006, str. 24, ISBN 80-7179-462-7. 42 Např. informace o Komerční bance, členovi nadnárodní finanční skupiny Societé Generale viz KB a.s.: Výroční zpráva 2008, Praha, 10. 3. 2009, str. 45-51.

22

rozšíření poplatkové politiky).43 V reakci na svůj v důsledku dezintermediace klesající význam se banky pokoušejí nákladovou optimalizací a změnou poplatkové politiky zvyšovat dlouhodobou ziskovost, tj. v praxi relativně substituovaly

výpadek

klasických

úrokových

příjmů

nárůstem

příjmů

neúrokových.

FRANCIE - Čisté úrokové výnosy a čisté poplatkové výnosy k aktivům (1993 - 2007) RAKOUSKO - Čisté úrokové výnosy a čisté poplatkové výnosy k aktivům (1987 - 2007) 1,40%

1,20%

1,00%

%

0,80%

0,60%

0,40%

0,20%

0,00% 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2,50%

2,00%

1,50%

1,00%

0,50%

0,00% 1987

1988

1989

1990

1991

1992

1993

1994

1995

Čisté úrokové výnosy / aktiva

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Čisté poplatkové výnosy / aktiva

Graf č. 2 – Zdroj: Vlastní produkce z dat OECD.

Graf číslo 2 dokazuje výše zmíněný trend na datech z francouzského a rakouského bankovního sektoru. Vývoj na obou částech obrázku (svírající se nůžky) jasně dokládá, že význam úrokových výnosů v bilancích bank s postupem doby klesá, zatímco neúrokové výnosy, v tomto případě vyjádřené složkou čisté poplatky a provize, zůstávají stabilní. V oblasti poplatkové politiky prospěly tuzemským bankám čtvrtá a pátá fáze dezintermediace, které přinesly možnost rozšířit nabízené služby, navýšit počet zabezpečovaných transakcí a tím znásobit možnosti pro vybírání poplatků a provizí a výnosy z nich generované, aniž by docházelo k omezení vlivu bank nebo výpadku úrokových příjmů kvůli (pro české klienty) důvěryhodné konkurenci. Silně zakořeněná tradice „chodit do banky“ spolu s neznalostí a nedůvěrou

43

POLOUČEK, Stanislav a kol.: Bankovnictví, 1. vydání, Praha, C.H.BECK 2006, str. 249, ISBN 80-7179-462-7.

23

v substituty bankovních služeb prodloužila silné postavení bank (jak ukazuje graf č. 3).

Prostředky použitelné na finančním trhu v ČR (2004 - 2008, v %) 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 1.H 2004

2.H 2004 Bankovní depozita

1.H 2005

2.H 2005

Kolektivní investování

1.H 2006

2.H 2006

Penzijní připojištění

1.H 2007

2.H 2007

Technické rezervy pojišťoven

1.H 2008

2.H 2008

Oběživo

Graf č. 3 – Zdroj dat: Ministerstvo financí ČR.

4.2 Český finanční sektor – B-systém či M-systém?

Postavení bank má velký dopad na výběr bankovních poplatků. Je rozdíl, zda banky zaujímají „výsostné“ postavení hlavního zprostředkovatele finančních služeb, nebo musí čelit konkurenci ostatních finančních institucí a usilovat o akvizici každého klienta, který je zvyklý si vybírat, a je tedy nestálý. Výběr bankovních poplatků a provizí a struktura finančního systému spolu souvisejí, neboť se rozložení tržních podílů a konkurence mezi institucemi se shodným předmětem podnikání nepochybně promítají do řízení cenové politiky, za jejíž položku lze chápat i nastavení poplatků a provizí. Ve finančním systému plní subjekty zejména dvě základní funkce: zprostředkovatelskou a transakční.44 Z předchozí subkapitoly vyplynulo, že tyto úlohy nemusí nutně zajišť ovat pouze bankovní instituce, ale i další nebankovní zprostředkovatelé a subjekty kapitálového trhu. 44

DVOŘÁK, Petr: Bankovnictví, 1. vydání, Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze 1996, str. 13, ISBN: 80-7079-079-2.

24

B-Systém a M-Systém: Struktura finančního sektoru v ČR a Finsku (r. 2002, v %) 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

Česká republika B-Systém Bankovní depozita

Finsko M-Systém Kapitalizace akcií

Firemní obligace

Graf č. 4 – Zdroj: POLOUČEK, Stanislav: Bankovnictví, str. 12 a 13.

Podle role jednotlivých institucí ve finančním zprostředkování lze odlišit dvě základní struktury systému: B-systém a M-systém.45 Rozdíl obou systémů je patrný z grafu číslo 4. V B-systému zabezpečují základní finanční operace a funkce bankovní skupiny, a to nejen v samotném finančním zprostředkování. Fyzické osoby jsou zvyklé deponovat peněžní prostředky na běžné či spořící účty v bankách, které rovněž představují pro firmy hlavní kanál úvěrového financování. V M-systému dochází k diverzifikaci poskytování finančních služeb. Domácnosti se na finančních trzích chovají podobně jako firmy a velké korporace – investují do akcií a cenných papírů nebo oslovují specializované institucionální investory, což znamená, že obcházejí bankovní instituce.46 Souvislost struktury finančního systému a bankovních poplatků je zřejmá. V B-systému zajišť ují většinu služeb banky a mají tedy možnost zpoplatnit více transakcí a vztáhnout poplatky na více klientů. Jelikož jsou klienti zvyklí důvěřovat bankám, banky mají jistotu, že budou obhospodařovat klientské prostředky a zabezpečovat objem služeb. Nemusí se o depozita urputně

45

Termín poprvé použili autoři ALLEN a GALE v knize Comparing Financial System, London, Mit Press 2000. 46 Současná finanční krize ukazuje, že M-systém, v němž je významná část finančních prostředků umístěna do kapitalizovaných akcií, může představovat značné riziko a volatilitu zapříčiněnou nabýváním spekulačních bublin a jejich splaskáváním. Ve světle finanční krize je tedy zajímavou otázkou, zda stabilita bankovního sektoru „zaplacená“ diverzifikací příjmů bank není všeobecným lékem? Podle mého názoru tomu tak není, neboť globalizovaný svět financí dokázal přelít turbulence a napáchat značné škody i v některých tradičních B-systémech.

25

přetahovat v konkurenčním boji s nebankovními institucemi a rozhodovat se mezi cenovou politikou s poplatky / bez poplatku, ale ceny za služby účtují „svobodněji“ sledujíce diverzifikaci příjmů. V M-uspořádání se banky k poplatkům uchylují pro zpomalení snižujících se výnosů. Finanční sektor v České republice lze typově označit jako B-systém, který je výhodný pro výběr bankovních poplatků a provizí, jak vyplývá z grafu číslo 5.

Prostředky použitelné na finančním trhu ČR (2007 a 2008, v %) 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 2007 Bankovní depozita

Kolektivní investování

2008 Penzijní připojištění

Umístění technických rezerv pojišťoven

Oběživo

Graf č. 5 – Zdroj: MF ČR: Zpráva o vývoji finančního trhu v roce 2008.

Přes dvě třetiny prostředků jsou deponovány v bankovních institucích, tím vytváří silné postavení těchto subjektů na trhu. Povšimněme si, že mezi lety 2007 a 2008 se výrazně snížil podíl kolektivního investování. Tato změna byla způsobena okolnostmi finanční krize, která se na investičních trzích projevila jednak sníženým zájmem o investice, ale také výraznými ztrátami v hodnotách investic. Poměry v českém bankovním sektoru porovnávané na základě podílů jednotlivých finančních institucí jsou taktéž zajímavé. K 31. 12. 2008 spravovaly celé dvě třetiny bankovních aktiv na českém trhu pouze čtyři bankovní domy, „velká bankovní čtyřka“, jak znázorňuje graf č. 6.

26

Rozdělení tržních podílů celkových aktiv a poplatkových výnosů v českém bankovním sektoru (k 31.12.2008, v %) 100% 90%

21% 34%

80% 70%

%

60% 50%

79%

40%

66%

30% 20% 10% 0%

31.12.2008, celková aktiva = 4 044 mld. Kč.

31.12.2008, celkové čisté výnosy z poplatků a provizí = 36,121 mld. Kč

Velká bankovní čtyřka

Ostatní banky

Graf č. 6 – Zdroj: Vlastní výpočty z dat ČNB a výročních zpráv jednotlivých bank.

Tyto čtyři banky generovaly 79procentní podíl na čistých výnosech z bankovních poplatků a provizí. Přitom ke stejnému datu na českém bankovním trhu operovalo 37 bankovních subjektů: 20 bankovních domů (4 velké, 4 střední a 7 malých bank, 5 stavebních spořitelen) a 16 poboček zahraničních bank (jedna banka zatím nezahájila činnost).47 Obchodní a cenová politika těchto bank se výrazně odlišuje (viz kapitola 3.3). Velké banky, které opanují trh, patří z pohledu cenové politiky k těm vůbec nejméně výhodným! Teoretické poučky o morálním hazardu v bankovnictví48 vysvětlující, že při existenci zákonného pojištění vkladů se klient při výběru banky rozhoduje pouze podle ekonomického užitku (úroková míra vkladů a ceny služeb), zde zjevně neplatí. Menší banky jsou z ekonomického hlediska pro klienta výhodnější, nicméně objem jimi spravovaných aktiv tomuto faktu neodpovídá. Je vysoce pravděpodobné, že kdyby ve struktuře finančního systému v České republice tak mohutně nepřevažovaly banky, nebyl by generován takový objem poplatkových výnosů, neboť by si to banky kvůli konkurenci o zákazníka s nebankovními institucemi jednoduše nemohly dovolit, aniž by zabránily reakci v podobě odlivu vkladů ze svých portfolií. Čím nižší počet velkých hráčů na bankovním trhu (při stejném nebo vyšším tržním podílu této skupiny) je, tím větší 47

Česká národní banka: Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2008, Praha, ČNB 2009, str. 69, ISBN: 978-70-87225-17-2. 48 MEJSTŘÍK, Michal – PEČENÁ, Magda – TEPLÝ, Petr: Základní principy bankovnictví, 1. vydání, Praha, Karolinum 2008, str. 204, ISBN: 978-80-246-1500-4.

27

je vliv bankovních domů ve finančním systému. Intuitivně docházíme k tomu, že snižující se počet hráčů a jejich zvyšující se vliv dávají větší svobodu k nastavení příznivějších podmínek pro diverzifikaci příjmů. Větší tržní podíl a nižší konkurence vedou k navyšování neúrokové části výnosů u bank, a to jednoduše proto, že kdyby tak banky nečinily, poškozovaly by samy sebe. Kdo by se dobrovolně vzdal reálně dosažitelného příjmu? Zajímavé je zamyslet se nad tím, proč přetrvává toto silné postavení českých bank ve finančním systému České republiky, respektive proč jsou mezi bankami nevyhledávanější velké banky, které prokazatelně nabízejí méně výhodné podmínky než jejich menší konkurence? Pokud bych měl zformulovat odpověď, tak jde o kombinaci zkušeností klientů s vířením v českém finančním a bankovním sektoru v 90. letech a tehdejší nestabilitou některých (menších, méně známých, méně průhledných) bank na jedné straně, s procesem označovaným jako univerzalizace na straně druhé. Univerzalizace je fenoménem dnešního finančnictví. Vyjadřuje fakt, že nabídka finančních služeb poskytovaných jednotlivými institucemi se odlišuje stále méně a získává univerzální charakter. Univerzalizace pomáhá finančním institucím stabilizovat jejich podíly na trhu, protože určitým způsobem konzervuje myšlení spotřebitelů a potlačuje mobilitu za službami mezi institucemi ve smyslu „je jedno, do které banky půjdu, všechny banky umí všechno, jsou v podstatě stejné“.49 Z klientského pohledu se v minulé dekádě vyplatilo spoléhat na známé rčení „too-big-to-fail“, neboť fungování a stabilita bankovního sektoru nebyly pro klienty dostatečně čitelné. Svou roli jistě sehrála i první zkušenost s investováním v gloriolou „největší krádež století“ opředené kuponové privatizaci, která u drtivé většiny Čechů zůstala i poslední zkušeností, co se nákupu majetkových účastí v podnicích týče. Z tohoto všeho bezpochyby těžily větší banky více než z výrazného zlepšení podmínek pro své klienty. Proces univerzalizace finančních služeb poskytovaných bankami postavení těch největších z nich dlouhodobě stabilizoval a umožnil jim nastavit agresivnější poplatkovou politiku, což může být jednoduše doloženo konstatováním o tržním podílu čtyřech největších

49

POLOUČEK, Stanislav a kol.: Bankovnictví, 1. vydání, Praha, C.H.BECK 2006, str. 24, ISBN 80-7179-462-7.

28

tuzemských bank a jejich poplatkovou politikou (všechny čtyři patří mezi nejdražší na trhu). Je zřejmé, že podmínky pro implikaci poplatkové politiky bank se země od země liší. Je mnoho dalších, nikoli nevýznamných vlivů, které mají na poplatkovou politiku bank význam (např. skladba ekonomiky, její stav, mezní sklon k úsporám obyvatel, aj.). Soustředil jsem se však na vývoj a strukturu finančního systému v úhlu pohledu, o němž se v literatuře mnoho nedočteme. Shodou několika okolností se v českém bankovním sektoru vytvořily velmi příznivé podmínky pro výběr bankovních poplatků. A ani v období rozvoje tržního hospodářství v posledních dvou dekádách se v naší zemi podstatně nesnížil význam bankovních institucí, přičemž proces univerzalizace stabilní postavení bank zakonzervoval a umožnil existenci výrazné diverzifikace příjmů bank. Při prostorovém srovnávání (byť není hlavním cílem této práce) je nezbytné respektovat tyto faktory vývoje a struktury finančního systému. Poměřování finančních ukazatelů dvou zemí s nesouměrným vývojem ve finančním sektoru, vedoucímu k odlišné struktuře systému (M-systém x Bsystém), může vést k chybným závěrům, např. zrovna při srovnání bankovních poplatků a provizí. Při nerespektování tržních podílů jednotlivých finančních institucí, míry konkurence na trhu finančního zprostředkování a zvláštností spotřebního chování klientů poptávajících finanční (bankovní) služby v různých zemích nelze za zcela korektní považovat analýzy, např. srovnání mezi ČR a USA, popř. Velkou

Británií,

ale spíše

analýzy srovnávající

vybrané

charakteristiky v zemích, v nichž se díky akvizicím bankovní sektor propojil (v našem případě zejména s Rakouskem, Francií, Belgií a Itálií).

29

5 Metodologie Hlavní záměr práce, ideu, že diverzifikace bankovních výnosů růstem neúrokových bankovních výnosů způsobuje negativní efekty domácímu produktu, ověřím pomocí třech hypotéz v empirické části práce. V této kapitole stručně popíši metodologii řešeného problému.

5.1 Bankovní poplatky a provize a disponibilní důchod

Jádro první pracovní hypotézy tkví v tom, že ačkoliv bankovní poplatky a provize vytvářejí vazbu mezi bankovními domy a jejich klienty, pro obě strany představují opačný typ transakce. Bankovní domy generují z poplatků příjmy, zatímco pro klienta je poplatek výdajem. I když se nabízí řešit problematiku z mikroekonomického hlediska50, já na problém nahlížím makroekonomicky. Výdajům – bankovním poplatkům agregovaným za bankovní sektor lze jako celku přisoudit ráz specifického typu výdaje, který můžeme označit jako transfer. Užitek z nich je stejně jako dopad na podnícení ekonomické aktivity neurčitý. Reálnou ztrátu, kterou diverzifikace výnosů poplatkovými výnosy uštědřuje domácímu produktu, kvantifikuji s využitím vazby mezi disponibilním důchodem a hrubým domácím produktem. Disponibilní důchod reprezentuje částku, kterou mohou ekonomické subjekty věnovat na konečnou spotřebu a úspory.51 Hrubý domácí produkt vyčísluje souhrn hodnot, přidaných zpracováním ve všech odvětvích činností, považovaných v systému národního účetnictví za produktivní (tj. včetně služeb tržních i netržních).52 Je evidentní, že čím méně výdajů subjektům snižuje jejich důchody, tím vyšší objem prostředků je v 50

Zajímavá je mikroekonomická úvaha, jak poplatek vstupuje do vztahu mezi mezním užitkem a cenou. Např. poplatek za bezhotovostní platbu (online nákup zboží) v konečném důsledku navyšuje cenu. Pokud si toto spotřebitel neuvědomí a nezakalkuluje poplatek do svého rozhodnutí, záměr optimalizovat spotřebu nemůže vyjít, protože, vyjádřeno kardinalisticky, z MU1=P1 se stává MU1≠(P1+bankovní poplatek). 51 KADEŘÁBKOVÁ, Anna – ŽĎÁREK, Václav: Edice učebních textů – Makroekonomická analýza, 1. vydání, Praha, Vysoká škola ekonomie a managementu 2006, str. 11, ISBN: 978-8086730-05-9. 52 Český statistický úřad: Hlavní makroekonomické ukazatele, metodické vysvětlivky pro termín HDP, datum citace 12. 12. 2009, přístup z internetu: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr:_makroekonomicke_udaje/$File/HLMAKRO.xls

30

ekonomice k dispozici a tím větší HDP může být za nezměněných podmínek vygenerován, třeba právě díky multiplikaci ekonomických aktivit započatých dodatečnými výdaji na spotřebu.53 Rovnice hrubého disponibilního důchodu vycházející z vzájemných vazeb mezi národními účty ve tvaru

HDD = vydaje na konecnou spotrebu + uspory respektive

HDD = skutecna konecna spotreba + uspory

ukazuje, jak může být disponibilní důchod rozdělen mezi spotřebu (domácností, neziskových institucí sloužící domácnostem, vládních institucí), potažmo skutečnou konečnou spotřebu (individuální, kolektivní) a úspory. Pokud by bankovní klienti nemuseli platit bankovní poplatky a provize v takové výši, či vůbec, zvýšil by se jejich disponibilní důchod, jehož alternativním užitím by došlo k výraznější stimulaci ekonomiky. Existence poplatků a provizí ubírá na pobídkách hrubému domácímu produktu, protože při alternativním použití prostředků utracených na poplatky by mohla být generována vyšší přidaná hodnota v ekonomice. Pro výpočty související s výše uvedeným využiji makroekonomická data České republiky z období 1995 – 2008, konkrétně hrubý domácí produkt (mld. Kč, b. c.) a hrubý disponibilní důchod (mld. Kč, b. c.),54 a samozřejmě výnosy z bankovních poplatků a provizí. V každém z uvedených roků budu uvažovat zvýšení důchodů o celou výši zaplacených bankovních poplatků a provizí. To znamená, že se dobereme maximálního možného efektu, který by pomyslné navýšení důchodů o prostředky z poplatků přineslo. Pro vypočet vztahu mezi HDP a HDD použiji model přímkové regrese a do něho zasadím hrubý domácí produkt jako závislou proměnnou a jako vysvětlující proměnnou pak položku hrubého disponibilního důchodu. Výpočtem regresní analýzy odhadnu atributy rovnice přímky, jež pomůže kvantifikovat obecný vztah mezi veličinami modelu. Následně vypočítám 53

A to tím spíše, pokud jsou ony výdaje snižující běžné důchody výdaji „transferového typu“. ČSÚ: Makroekonomické údaje, přístup z internetu: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr:_makroekonomicke_udaje/$File/HLMAKRO.xls. 54

31

hypotetický disponibilní důchod, a to přičtením výnosů z bankovních poplatků a provizí zaplacených v jednotlivých letech ke skutečnému disponibilnímu důchodu. Tyto hodnoty pak vsadím do rovnice přímky s atributy kvantifikujícími reálný vztah mezi hrubým disponibilním důchodem a hrubým domácím produktem. Pro srovnání výpočet aplikuji taktéž na data rakouské ekonomiky. Je jisté, že výše uvedené tvoří jednu stranu mince. Žádoucí je přezkoumat také to, zda, popřípadě jak stávající působení poplatkových výnosů podněcuje ekonomickou výkonnost. Proto následně rozeberu cestu poplatkových výnosů v bilancích bank ve skutečnosti. Pokud by se ukázalo, že existuje nějaký pozitivní impulz, přínosy zjištěné navýšeným disponibilním důchodem by nemohly dosahovat vypočtených hodnot.

5.2 Bankovní poplatky a provize a substituce bankovních úrokových výnosů

Bankovní poplatky a provize tvoří součást neúrokových výnosů banky. Bankovní poplatky a provize jsou o poznání méně rizikovější, než výnosy plynoucí z úrokových operací (především ty z poskytnutých úvěrů). To jsou obecně známá fakta. Neměly by se proto racionálně jednající banky snažit maximalizovat méně rizikové výnosy na úkor těch více rizikových? Pokud ano, jak by se tato činnost podepsala na ostatních subjektech systému, respektive systému jako takovém? Může mít existence substituční vazby mezi úrokovými a neúrokovými výnosy dopad na ekonomiku skrze zpomalení poskytovaných úvěrů (snížení části báze pro úrokové výnosy)? To jsou zásadní otázky této stati práce. Nejprostší myšlenka zní: vyšší objem čistých výnosů z poplatků a provizí znamená pro banku jistotu, která jí dovoluje substituovat tento příjem za méně jisté příjmy z úrokových operací. Jinými slovy vyšší korunové výnosy z poplatků by bankám dovolily vydělávat méně na úrokových obchodech, aniž by se ukazatele rentability zhoršily. Při reálnosti této teze by mezi výnosy z poplatků a provizí a objemem úrokových výnosů měl existovat nepřímý vztah závislosti. Prvním výpočtem ověřím směr a intenzitu vazby mezi úrokovými výnosy a výnosy z poplatků a provizí vyjádřených absolutně (nepřímou úměru zde

32

nepředpokládám) a relativně (zde ano). Korelovaná data popisují český bankovní sektor mezi lety 1995 – 2008. K ověřování závislosti a míry její těsnosti budu využívat korelační analýzu, s výpočtem v matematicko-statistickém programu SAS. Korelační analýza měří směr a intenzitu lineární závislosti, kterou kvantifikuje test o korelačním koeficientu (neboli symetrické míře lineární závislosti). Korelační koeficient nabývá hodnot z intervalu <-1;1>, přičemž hodnota minus jedna indikuje funkční nepřímou lineární závislost, hodnota +1 pak funkční přímou lineární závislost.55 Dalším důležitým aktem je stvrzení vazby mezi úvěry (které tvoří část báze pro úrokové výnosy) a hrubým domácím produktem. O tom, že existuje silný vztah mezi úvěry a hrubým domácím produktem, se lze dočíst v různých zdrojích zabývajících se makroekonomií, centrálním bankovnictvím nebo měnovou politikou.56 Centrální banka jakožto tvůrce a vykonavatel měnové politiky rozhoduje o nutnosti přijmout opatření pro nastavení požadovaných kritérií cíleného ukazatele (nejčastěji míry inflace) a pomocí svých měnověpolitických nástrojů pak přímo působí na operační trhy. Tím vysílá impulzy na zprostředkující trhy, jejichž prostřednictvím nakonec dojde ke změně situace na cílových trzích. Tomuto řetězci ekonomických vazeb se říká transmisní mechanismus měnové politiky. Jak uvádí Jílek,57 transmisní mechanismus působí paralelně více cestami, tzv. kanály (channels). Existují čtyři základní kanály měnové politiky: ⋅ úvěrový ⋅ podnikatelský ⋅ výdajový ⋅ kurzový První kanál je z hlediska problematiky práce tím nejdůležitějším. Úvěrový kanál značí nabídku úvěrů ze strany bank a poptávku po úvěrech ze strany klientů (domácností a podniků). Obě strany stojí před rozhodnutím: klienti, zda si vzít úvěr a jaký, banky pak, jestli žádost akceptují a úvěr poskytnou. Jejich rozhodnutí 55

MAREK, Luboš a kol.: Statistika pro ekonomy : aplikace, 1. vydání, Praha, Professional Publishing 2003, str. 229-237, ISBN: 80-86419-68-1. 56 Např. Holman, Robert: Makroekonomie, středně pokročilý kurz, 1. vydání, Praha, C. H. Beck 2004, ISBN: 80-7179-762-2. 57 JÍLEK, Josef: Peníze a měnová politika, 1. vydání, Praha, GRADA Publishing 2004, str. 459, ISBN: 80-247-0769-1.

33

je zásadně ovlivňováno výší úrokových sazeb, odvíjejících se od základní úrokové míry v ekonomice, řízené centrální bankou.58 V případě domácností znamenají nižší sazby levnější úvěry a také zachování si standardu života při vyšším disponibilním důchodu zbývajícím na další spotřební výdaje. Zajímavé ale je, že v globálu jsou domácnosti čistými věřiteli, tzn., že objem jejich závazků je nižší než objem aktiv. Snížení sazeb zlevní úvěry, na druhé straně má však za následek pokles úrokových příjmů. O tomto vlivu na straně aktiv domácností se téměř nemluví, a už vůbec není vnímán negativně, spíše jsou vyzdvihovány pozitivní vlivy promítající se do přístupnosti úvěrů či podpory růstu zaměstnanosti a HDP. Podniky nižší úrokové sazby zatěžují méně na úrokových nákladech – jelikož na rozdíl od domácností jsou firemní klienti čistými dlužníky, snížení sazeb pro ně má velký pozitivní dopad v podobě nižších plateb věřitelům. V neposlední řadě nižší úrokové sazby znamenají vyšší výnosy z investičních projektů financovaných úvěry. Obě strany (banky i klienti) se pak při rozhodování více či méně detailně zaobírají vlivy, které by mohly bezproblémové fungování smluvního vztahu narušit, tedy nejen identitou potenciálního smluvního partnera, ale také vývojem ekonomiky, perspektivou daného odvětví, vývojem cestovního ruchu, atd. Shrneme-li výše uvedené, nižší sazby „představují“ bázi pro vyšší objem úvěrů, což podporuje růst HDP, zaměstnanost, a také inflaci jakožto cíl centrální banky.59 Podnikatelský kanál s výše popsaným velmi úzce souvisí. Vysvětluje, že při nižších úrokových sazbách se zvedá podnikatelská aktivita, působící na domácí poptávku přímo i nepřímo (skrze zvýšenou peněžní zásobu) a zvyšuje HDP, zaměstnanost a inflaci.60 Výdajový kanál je kanálem preference mezi výdaji a spořením. Výše sazeb samozřejmě ovlivňuje ochotu spořit přímou úměrou, vyšší sazby motivují k odložení spotřeby, vykoupenému vyšším zhodnocením úspor, a opačně. Snížení krátkodobé úrokové míry motivuje subjekty více utrácet, zvýší se rychlost oběhu peněz (Fisherova rovnice). Domácí poptávka stoupá a zvyšuje se inflace, HDP a zaměstnanost. Jak praxe ukazuje, fungování tohoto kanálu je ovlivněno i dalšími vlivy. V dnešní době globální ekonomické recese totiž i přes velmi nízké sazby,

58

Současný vývoj na finančních trzích dokládá, že intenzita vazby mezi hlavní úrokovou sazbou v ekonomice a úrokovými sazbami u úvěrů komerčních bank nemusí vždy být až tak silná… 59 Ibid, str. 461. 60 Ibid, str. 463.

34

kterými se centrální autority snaží poptávku „nakopnout“, prokazatelně nedochází ke zvyšování HDP, zaměstnanosti ani inflace. V roce 2009 čtvrtletní HDP meziročně stále klesá, nezaměstnanost se zvyšuje a inflace je na historických minimech, některé země (mezi nimi i ČR) dokonce vyhlížejí příchod deflace. Proto Jílek správně dodává, že ačkoliv jsou spotřební výdaje jedním z hnacích motorů ekonomiky, jsou ovlivňovány i dalšími faktory, jako změnami očekávání či právě ekonomickým cyklem.61 Posledním kanálem je kanál kurzový. Změna krátkodobých úrokových sazeb má dopad na mezinárodní kapitálové toky (finanční účet platební bilance). Snížení sazeb znamená nižší výnos korunových aktiv, investoři proto tyto nevýhodné pozice uzavírají a tlačí tak na oslabení české měny. Oslabení měny žene vzhůru inflaci, a na druhé straně pozitivně působí na situaci českých exportérů. Zlevňuje české výrobky na zahraničních trzích, zvyšuje vývozní bilanci země a pozitivně působí na HDP a zaměstnanost.62 Teoretická vsuvka o transmisním mechanismu má dokladovat, jaká je role úvěrů v procesu ekonomického růstu. Byť v práci nejde o problematiku úvěrové expanze vzhledem k sazbám ČNB, z výkladu transmise je jisté, že zpomalení v poskytování úvěrů se na tvorbě hrubého domácího produktu podepisuje. Že výše zmíněné skutečně platí, exaktně doložím výpočtem intenzity vazby mezi HDP a úvěry. Pro matematickou korektnost výpočtu proměnnou úvěry očistím o úvěry nerezidentům, neboť jestliže nominální HDP měří ekonomickou aktivitu na našem území, bude věcně přesnější, když budeme brát v úvahu úvěry poskytnuté subjektům operujícím taktéž na našem území. Tento úkon dělám jen pro věcnou správnost, konečný výsledek se očištěním dat téměř nezmění – úvěry nerezidentům v zahraničí totiž tvoří pouze necelých sedm procent z celkového počtu poskytnutých úvěrů.63 Závěrečná část výpočtu uzavře řetězec vazeb. Pokud se prokáže, že růst dynamiky poplatkových výnosů se odráží ve zpomalení či poklesu úrokových výnosů (efekt diverzifikace), a že úvěry mají silný dopad na hrubý domácí produkt (transmise), půjde o to prokázat existenci implicitní vazby mezi výnosovou politikou výběru poplatků a provizí a dynamikou poskytovaných 61

Ibid, str. 464. Ibid, str. 465. 63 Zdroj dat: ČNB, programová databáze statistických řad ARAD, přístup z internetu: http://www.cnb.cz/docs/ARADY/HTML/index.htm. 62

35

úvěrů. Toto ověřím opět testem o korelačním koeficientu. Nelze opomíjet, že na obě zkoumané proměnné působí další faktory, které zásadně ovlivňují jejich vývoj v čase. Nejvýznamnějšími z nich jsou hospodářský cyklus a také v teorii zmiňované nastavení měnověpolitických nástrojů centrální autority.64 V souladu s těmito fakty v závěru subkapitoly provedu kontrolní výpočet s využitím parciální korelace65, v níž budou podmínky testu nastaveny tak, aby došlo k výpočtu intenzity a směru vazby mezi vývojem proměnných poplatkové výnosy a

poskytnuté

úvěry,

a

to

s vyloučením

vlivu

hospodářského

cyklu

(reprezentovaného vývojem reálného HDP) a nastavení měnověpolitických nástrojů v ekonomice (vývoj 2T REPO sazby ČNB).

5.3 Bankovní poplatky a provize a rizikovost výnosu

Základem třetí hypotézy je opět vazba mezi výnosy z poplatků a provizí a výhodami, které bankám diverzifikace příjmů přináší. Neúrokové výnosy umožňují bankám hospodařit s nižším rizikem. Jedním z činitelů poklesu úvěrové aktivity v 90. letech byly úkony bank zpřísňující jejich obezřetnost. Nelze efekty diverzifikace příjmů hledat zde? Bankám snížení rizika samozřejmě vyhovuje, avšak neovlivňuje výše uvedené jejich jednání tak, že na to doplácejí ostatní subjekty? V této části práce se pokusím najít spojitosti mezi diverzifikací bankovních výnosů, rizikovostí výnosu, řízením kvality úvěrového portfolia, z toho vyplývajícími poskytnutými úvěry a ekonomikou země. Nejprve několik slov k riziku. Ve finančnictví při vyslovení pojmu riziko vyvstane celá řada dělení a klasifikací.66 Zaměřeno na bankovní sektor, navzdory drobným nuancím jednotlivých autorů můžeme celkové riziko rozdělit do těchto skupin:67 ⋅ Riziko likvidity 64

Přičemž, jak známo, oba faktory spolu souvisejí. „Měří intenzitu závislosti proměnné x na proměnné y za předpokladu, že ostatní proměnné zahrnuté v modelu jsou konstantní. Tzn., umožňuje určit směr a sílu vazby mezi dvěma ukazateli očištěné o vliv dalších ukazatelů zahrnutých do modelu.“ Zdroj: MAREK, Luboš a kol.: Statistika pro ekonomy : aplikace, 1. vydání, Praha, Professional Publishing 2003, str. 229-237, ISBN: 8086419-68-1. 66 Kompletní průřez rizikem viz POLOUČEK, Stanislav a kol.: Bankovnictví, 1. vydání, Praha, C.H.BECK 2006, str. 283, ISBN 80-7179-462-7. 67 POLOUČEK, Stanislav a kol.: Bankovnictví, 1. vydání, Praha, C.H.BECK 2006, str. 290-326, ISBN 80-7179-462-7. 65

36

⋅ Úrokové riziko ⋅ Úvěrové riziko ⋅ Kapitálové riziko ⋅ Provozní riziko ⋅ Tržní riziko Největší váha je přisuzována riziku úvěrovému (credit risk), tj. riziku, že protistrana nebude ochotna nebo schopna dostát včas svým závazkům z již uzavřených úvěrových obchodů.68 V roce 2003 Pirner69 tuto váhu kvantifikoval na 60 až 70 %. Od roku 2002 dochází v České republice k růstu úvěrů průměrným meziročním tempem přes deset procent (tempo růstu se zpomaluje), přičemž současné turbulence globální finanční krize význam úvěrového rizika významně zvyšují. Jak dokládá ČNB, i v roce 2008 přetrvala hlavní role úvěrového rizika v českém bankovním sektoru.70 Vyjma růstu kapitálu (popis v jiné části práce) může ke snižování bankovního rizika vést cesta taktéž přes operace v aktivech banky. Riziko v aktivech lze snižovat dvěma základními způsoby: snížením absolutní výše aktiv s nenulovými váhami rizikovosti či přesunem aktiv s vyššími váhami rizikovosti do skupiny s nižší váhou rizikovosti.71 Je zřejmé, že oba tyto případy se určitým způsobem dotknou výnosů banky. Ke snižování bilanční sumy omezováním výše aktiv banky přistupují až v poslední řadě, jelikož toto opatření vytváří značné tlaky na pokles výnosů. Existuje-li prostor pro snižování rizika, především úvěrového rizika, jiným způsobem, banky jej rády využívají. Výnosy generované díky poplatkům bankám vytvářejí pro tento účel operační prostor. Poplatky dávají bance jistotu výnosu, banka proto, pokud vyloženě nechce, nemá potřebu tlačit na růst poskytnutých úvěrů za každou cenu, neboť to s sebou zvýšení rizika v podobě potenciální ztráty z klasifikovaných úvěrů nepochybně přináší, ale může postupovat obezřetněji a pracovat na zvyšování kvality úvěrového portfolia. Jinými slovy, díky diverzifikaci příjmů se 68

Ibid, str. 305. PIRNER, David.: Risk management v Českém bankovnictví. Bankovnictví, 2003, č. 4, str. 3435, přístup z internetu: http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-12650790-risk-management-v-ceskembankovnictvi. 70 Česká národní banka a.s.: Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2008, Praha, ČNB 2009, str. 81, ISBN: 978-70-87225-17-2. 71 REVENDA, Zbyněk – MANDEL, Martin – KODERA, Jan a kol.: Peněžní ekonomie a bankovnictví, 3. vydání, Praha, Management Press 2000, str. 378, ISBN 80-7261-031-7. 69

37

bankovní domy nemusejí bezhlavě hnát za zvyšováním objemu poskytnutých úvěrů a přitom doufat, že se co nejmenší část z dlužníků dostane do problémů a přestane splácet. Pokusím se prokázat, že neúrokovým výnosům banky (bankovní poplatky a provize) lze opodstatněně přisoudit roli v řízení kvality úvěrového portfolia, odrážející se v nižší míře poskytování úvěrů, než na které existuje v ekonomice potenciál. Pokud by se to podařilo, mohl bych konstatovat, že bankovní poplatky a provize negativně ovlivňují ekonomickou výkonnost země, neboť je banky používají jako štít před úvěrovým rizikem, jež poskytnutím každého úvěru podstupují. Nejprve provedu důkaz o tom, že diverzifikace výnosů v českém bankovním sektoru skutečně představuje nižší míru rizika výnosu. K tomuto důkazu využiji na bankovní sektor modifikovaný výpočet Sharpovým poměrovým koeficientem (Sharpe Ratio), který ve svém paperu použil americký analytik Kevin J. Stiroh.72 Pokud se prokáže předpoklad, vyjádřím intenzitu vazby mezi výnosy z poplatků a provizí a kvalitou úvěrového portfolia českého bankovního sektoru. Kvalitu úvěrového portfolia kvantifikuji skrze vývoj úvěrů v selhání v bilancích bank.73 Mezi těmito proměnnými by měla být prokázána silná negativní vazba (růst výnosů z poplatků a provizí se odráží ve vyšší kvalitě úvěrového portfolia, reprezentované poklesem ve vývoji úvěrů v selhání). Je více než zřejmé, že úvěry v selhání zásadně ovlivňují další jevy, přičemž tím nejzásadnějším je opět hospodářský cyklus.74 Proto proměnné podrobím testu výpočtem parciálního korelačního koeficientu, v němž vyloučím právě vliv hospodářského vývoje (vyjádřený vývojem reálného HDP). Závěrečným a nejtěžším krokem bude najít přímý důkaz o příčinné souvislosti mezi růstem poplatkových výnosů a zpřísněním podmínek dostupnosti úvěrů u komerčních bank. Jelikož lze mezi úvěry a hrubým domácím produktem hledat silné pozitivní korelace, každým neposkytnutým, respektive za méně 72

STIROH, J., Kevin: Diversification in banking – Is Noninterest Income the Answer?, Journal of Money, Credit and Banking, vydání 36, číslo 5 (říjen, 2004), str. 875, vydává: Blackwell Publishing. 73 Úvěry v selhání = nestandardní úvěry (klient je v prodlení se splátkou od 91 do 180 dnů) + pochybné úvěry (klient je v prodlení se splátkou od 181 do 360 dnů) + ztrátové úvěry (klient je v prodlení se splátkou nad 360 dnů). 74 To se potvrdilo v roce 2009.

38

výhodných podmínek poskytnutým úvěrem by docházelo k ubírání stimulů ekonomice.

39

6 Výnosy z poplatků a provizí českých bank V předchozích kapitolách jsem popsal faktory, které mají zásluhu na postavení českých bank ve finančním sektoru a na možnosti diverzifikovat jejich příjmy, tj. generovat výnosy z bankovních poplatků a provizí, respektive metodologické postupy, jež uplatním při empirickém dokazování. Abych mohl posuzovat vlivy diverzifikace příjmů bank na ekonomiku, je nutné znát data a rozumět jim. Proto nyní statisticky popíši soubor dat o bankovních poplatcích a provizích za bankovní sektor České republiky mezi lety 1993 až 2008. Přehled nejdůležitějších dat uvádím v kapitole Přílohy.75

6.1 Horizontální analýza

Od roku 1993 až do současnosti se absolutní čisté výnosy z poplatků a provizí neustále zvyšovaly. Čisté výnosy tvořené poplatky narostly za tuto dobu o 377,5 %, absolutně vyjádřeno o 28,5 miliardy Kč, a v průměru činily 20,9 miliardy Kč ročně. Minimum banky vydělaly v roce 1993 (7,6 miliardy Kč), maximální hodnota v roce 2008 (přes 36 miliard Kč). Trend růstu čistých výnosů z poplatků a provizí lze s hodnotou spolehlivosti přes 98 % označit jako exponenciální. V průměru za celý soubor rostou čisté poplatky tempem přes 11 procent ročně, zatímco čisté úrokové výnosy se navyšují jen necelými šesti procenty. Testování volatility vývoje úrokových a poplatkových výnosů směrodatnou odchylkou ukazuje, že čisté úrokové výnosy s hodnotou 0,14 jsou o dost volatilnější než poplatkové výnosy (0,07). Vývoj výnosů, nákladů a čistých výnosů z poplatků a provizí je znázorněn na následující straně (graf č. 7). Nejvýrazněji poplatkový zisk narůstal mezi lety 1998 a 2004, kdy průměrný meziroční růst činil více jak 15 %. V posledních letech nárůst těchto výnosů pokračuje, byť dynamika výrazně zpomalila.

75

Zdroj dat: OECD Statistics a statistiky ČNB.

40

Výnosy, náklady a čisté výnosy z poplatků a provizí českých bank (1993 - 2008) 50 45 40 35

Miliardy Kč

30 25 20 15 10 5 0 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

Výnosy z poplatků a provizí

2000

2001

2002

Náklady poplatků a provizí

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Čisté výnosy z poplatků a provizí

Graf č. 7 – Zdroj: vlastní výpočty z dat OECD a ČNB.

Analytici ČNB vidí pokles dynamiky čistých výnosů z poplatků a provizí v konkurenčním boji bank o klienta v prostředí nízkých úrokových sazeb.76 K optimismu centrální banky je však třeba přistupovat opatrně. Krom toho, že je nezbytné brát v potaz současnou globální ekonomickou recesi a snížení ekonomické aktivity ve všech odvětvích, poplatkové náklady rostou v českém bankovním sektoru o poznání rychleji než k nim náležející výnosy. Křivka meziročních růstů nákladů je v grafu č. 8 nad křivkou výnosů – náklady ovlivňují vývoj čistých výnosů výrazněji. V roce 2008 se zvýšily čisté poplatkové výnosy o 1 %, hrubé výnosy rostly o 4,4 %, náklady na poplatky se ovšem zvýšily o 18,6 %. Stejná tendence pokračuje i v roce 2009 (v prvním pololetí roku čisté výnosy -1,4 %, výnosy +0,3 %, náklady +6,97 %, ve třetím čtvrtletí čisté výnosy -0,34 %, výnosy +0,3 %, náklady +2,8 %). Dynamiku vývoje poplatkových výnosů, nákladů a čistých výnosů od roku 2004 do současnosti vyobrazuje graf číslo 8.

76

Česká národní banka a.s.: Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2008, Praha, ČNB 2009, str. 72, ISBN: 978-70-87225-17-2.

41

Bankovní sektor ČR: Meziroční vývoj výnosů, nákladů a čistých výnosů z poplatků a provizí (2004 - 3.Q 2009) 30%

20%

%

10%

0%

-10%

-20%

-30% 2004

2005 Výnosy z poplatků a provizí

2006

2007

Náklady na poplatky a provize

2008

3.Q 2009

Čisté poplatky a provize

Graf č. 8 – Zdroj: Vlastní výpočty z dat OECD a ČNB

6.2 Vertikální analýza

Na straně výnosů mají nejvýznamnější zastoupení poplatky a provize z platebního styku, které tvoří přes polovinu všech poplatkových výnosů (v roce 2008 zhruba 58 procent). Nezanedbatelné jsou též poplatky z ostatních služeb, generující kolem třiceti procent výnosů. V nákladech banky zatěžují zejména poplatky a provize za ostatní služby, v minulém roce téměř 90 %, na druhém místě pak poplatky a provize na operace s finančními nástroji okolo šesti procent.77 Jedním ze základních poměrových ukazatelů finanční analýzy týkající se ziskovosti je rentabilita celkových aktiv (Return on Assets – ROA). Pokud stejný princip konstrukce vzorečku použijeme pro složky výnosů bank, konkrétně na čisté poplatkové a úrokové výnosy, dostaneme pohled na to, jak banky dokáží produkovat tyto výnosy pomocí svých aktiv. Zatímco poměr čistého úrokového výnosu (tj. čistý zisk z úrokového rozpětí) vzhledem k bilanční sumě za sledované období poklesl, podíl čistého výnosu z poplatků a provizí vzrostl.

77

Česká národní banka a.s.: Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2008, Praha, ČNB 2009, str. 135, ISBN: 978-70-87225-17-2.

42

Prostudujme následující graf:

Bankovní sektor ČR: Porovnání výnosů bank k jejich aktivům (1993 - 2008, v %) 4,0%

3,5%

3,0%

2,5%

2,0%

1,5%

1,0%

0,5%

0,0% 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

Čisté výnosy z poplatků k aktivům

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Čisté úrokové výnosy k aktivům

Graf č. 9 – Zdroj: Vlastní výpočty z dat OECD a ČNB.

Podíl čistých poplatků a provizí na aktivech bankovního sektoru se zvyšoval až do roku 2004, poté se trend mírně obrátil. Od roku 2004 dochází v české ekonomice k růstu úvěrů (meziročně v průměru o 20 %, byť tempo expanze rok od roku klesá), což zvyšuje váhu úrokového zisku v příjmech banky, jinými slovy, v hierarchii bankovních výnosů stoupá využívání aktiv bank k produkci úrokových výnosů. V grafu č. 9 to znázorňují „rozevírající se nůžky“ mezi oběma proměnnými. Váha poplatků a provizí vhledem k úrokovým výnosům kulminovala v roce 2004 (52,4 %). Od té doby se podíl čistých poplatkových výnosů na čistých úrokových výnosech snižuje, ačkoliv obě složky rostou. Zajímavé bude sledovat, jak se oba ukazatele „vyrovnají“ s globální ekonomickou recesí a jak se budou vyvíjet v dalších letech. Ve vazbě k zisku bankovního sektoru můžeme poplatky a provize označit jako jistotu, neboť bez ohledu na okolnosti je tento typ výnosu ve sledovaném čase stabilní a neustále roste. V dobách, kdy dochází k výpadku úrokových příjmů (například při krizi ve finančním sektoru způsobené splasknutím internetové bubliny na přelomu tisíciletí), je tato jistota vítaným ochranným polštářem, který pomáhá bankám přestát nepříznivé časy, a o němž se subjektům v jiných odvětvích může leda zdát. 43

Bankovní sektor ČR: Čisté výnosy z poplatků a provizí vzhledem k zisku před zdaněním (2001 - 2008, v %) 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Graf č. 10 – Zdroj: Vlastní výpočty z dat ČNB.

Od roku 2002 reprezentují čisté poplatkové výnosy pravidelně 60procentní až 70procentní část zisku bankovního sektoru před zdaněním, o tom se každý může přesvědčit z grafu číslo 10. Vezmeme-li do úvahy obrázek spolu s charakterem poplatků a provizí, je zřetelné, jaký že význam mají poplatkové příjmy pro bankovní sektor.78 V této kapitole jsem stručně analyzoval data týkající se českých bankovních poplatků a provizí. Naznačil jsem vývoj těchto výnosů v čase, stejně jako pozici poplatkových výnosů v příjmech bank. Bankovní poplatky a provize představují nezanedbatelný a v čase stabilní balík peněz tekoucí do bilancí bank, proto jej v dalším oddílu budu uvažovat v širších souvislostech.

78

Jak naznačila kapitola č. 4, vysoký podíl čistých poplatkových výnosů na zisku před zdaněním není neobvyklý ani v zemích vlastníků největších tuzemských bank. Zatímco v ČR tvoří tento podíl 68% (mezi lety 2001 – 2008), v Rakousku je to za stejné období 103 %! Ve Francii generovaly čisté poplatkové výnosy 91 % zisku před zdaněním, v Itálii cca jako u nás (69 %) a v Belgii nejméně (47 %). Zdroj – vlastní výpočty z dat OECD.

44

7 Vliv bankovních poplatků na ekonomické okolí Kvantifikoval jsem, jakou roli hrají poplatky a provize v českém bankovním sektoru. Tato role je dost významná. Ale lze ji zkoumat podrobněji? Je možné dokázat, že za dobu existence českého tržního bankovního sektoru má těchto na poplatcích odčerpaných 417 miliard Kč skrze jednání bank nějaký efekt na domácí produkt země? Těmito otázkami se budu zabývat nyní. Když jsem se zamýšlel nad možnými vlivy bankovních poplatků na jednání bank, potažmo ekonomiku, vyvstávalo mi hned několik možných „cest“, kterými by se tak mohlo dít. Proto jsem se rozhodl prozkoumat ne jeden, ale hned tři své myšlenkové pochody. Každý z nich mě totiž nutil přemýšlet nad jeho reálností i nad možnostmi, jak uchopit fakta a jak je směřovat k důkazu nebo vyvrácení domněnky. Jádro pro trojici hypotéz jsem formuloval takto:

I. Hypotéza A: Bankovní poplatky a provize mají charakter transferových plateb. Představují částky, o něž je v agregátním měřítku ochuzen disponibilní důchod ekonomických subjektů, což snižuje agregátní poptávku a oslabuje impulzy k ekonomickému růstu.

II. Hypotéza B: Bankovní poplatky a provize ovlivňují chování bank, pro které je výhodnější suplovat úrokové výnosy těmi neúrokovými (bankovní poplatky a provize). Pokud by mělo výše uvedené vliv na poklesy poskytnutých úvěrů, úvěrový kanál transmisního mechanismu by byl oslaben a tratila by ekonomika, neboť mezi úvěry a HDP je silný, pozitivní vztah.

III. Hypotéza C: Čím vyšší podíl výnosů z poplatků a provizí banky mají, tím nižší je rizikovost výnosu v bankovnictví. Obojí úzce souvisí s řízením kvality úvěrového 45

portfolia. Pokud by se podařilo prokázat, že díky poplatkovým výnosům si banky mohou dovolit odmítat větší množství žadatelů o úvěr, kteří jej musí suplovat čerpáním od nebankovních institucí nebo jej neobdrží vůbec, mohl bych konstatovat, že by s přispěním poplatků nebyla v ekonomice rozvinuta ekonomická aktivita, na kterou v ní existuje potenciál.

Na první pohled je poznat, že hypotézy jsou řazeny podle komplikovanosti v nich obsažených vazeb. Nyní jednu po druhé prozkoumám.

7.1 Hypotéza

A

–

bankovní

poplatky

a

hrubý

disponibilní důchod 7.1.1

Formulace hypotézy A

V této části práce se pokusím ověřit první hypotézu, pracující s disponibilním důchodem a bankovními poplatky a provizemi. Pilířem hypotézy je tvrzení, že alokace desítek miliard Kč ročně zaplacených na bankovních poplatcích a provizích na vylepšení provozních výnosů, respektive zisku bank, představuje pro ekonomiku újmu vzhledem k jejich možnému alternativnímu užití. Přínos poplatkových výnosů jakožto položky zisku bank je pro ekonomiku velmi nejistý.

7.1.2

Empirické ověření hypotézy A

Nejprve z dat pomocí matematicko-statistického programu SAS Learning Edition vypočtu validitu proměnných v modelu a odhadnu základní tvar regresní rovnice. Obecně má přímková regrese, funkce lineární z hlediska parametrů, tento tvar:79

79

MAREK, Luboš a kol.: Statistika pro ekonomy : aplikace, 1. vydání, Praha, Professional Publishing 2003, str. 191, ISBN: 80-86419-68-1.

46

η = β0 + β1x + ε

Hodnoty v rovnici ukážou, jaká je spojitost mezi hrubým disponibilním důchodem a hrubým domácím produktem. Do rovnice posléze dosadím hodnoty upraveného disponibilního důchodu, v každém roce navýšeného o prostředky zaplacené na bankovních poplatcích a provizích ekonomickými subjekty, a porovnám, jak se hrubý domácí produkt v obou těchto situacích liší. Na souboru dat se prvotním výpočtem podařilo prokázat, že přímková regrese je pro tento účel velmi vhodná, neboť hypotetická regresní funkce se významně přibližuje empirické regresní funkci. T-testy obou proměnných osvědčují jejich významnost v modelu, vysoký index determinace (99,89 %) udává, že se s pomocí odhadnuté rovnice podařilo vysvětlit téměř sto procent variability hodnot (F-test nulové hypotézy zamítnut na hladině významnosti 0,0001).80 Ve výpočtu jsou důležité parametry rovnice, které mi pomohou odhadnout hodnoty hrubého domácího produktu odvislého od upraveného disponibilního důchodu. Parametry ukazuje následující tabulka.

Variable

DF

Intercept HDD

1 1

Parameter Estimate -266.22757 1.15312

Parameter Estimates Standard t Value Pr > |t| Error 27.34153 -9.74 <.0001 0.01112 103.70 <.0001

95% Confidence Limits -325.79964 1.12889

-206.65550 1.17735

Tabulka č. 4 – Zdroj: Vlastní výpočty v programu SAS.

Z tabulky číslo 4 lze kromě hodnot testových statistik t, jejich P-hodnot a intervalů spolehlivosti parametrů, vyčíst především odhadnuté parametry přímkové regrese, která dostává tvar:

HDP = −266,22757 + 1,15312 × HDD

80

Silná vzájemná vazba ukazatelů není překvapivá, neboť hrubý disponibilní důchod lze vyjádřit i ve tvaru: HDD=HDP+NY+NCT, tj. jako součet hrubého produktu, čistých prvotních důchodů a čistých běžných transferů.

47

Pomocí této funkce vypočítám hodnoty hrubého domácího produktu, jenž by byl teoreticky vyprodukován s pomocí hrubých disponibilních důchodů v jednotlivých letech navýšených o výnosy z bankovních poplatků a provizí. Pokud k disponibilnímu důchodu přičteme další prostředky pocházející z poplatků, proměnná se samozřejmě navýší. Tato změna je vzhledem k objemu disponibilního důchodu velmi malá a číselně vyjádřeno osciluje v každém období kolem jednoho procenta (v průměru růst o 1,14 %). Upravené hodnoty hrubého disponibilního důchodu jsem vložil do vypočtené rovnice přímkové regrese a získal hodnoty hrubého domácího produktu. Srovnání obou řad hodnot spolu s jejich odchylkou je uvedeno v následující tabulce:

„A“

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

HDP odhad.

1449

1674

1818

2033

2124

2242

2401

2495

2620

2843

3050

3278

3589

3710

HDP skuteč.

1 466 1 683 1 811 1 996 2 080 2 189 2 352 2 464 2 577 2 814 2 983 3 215 3 530 3 705

Změna (v %)

-1,17

-0,53

0,42

1,85

2,11

2,44

2,08

1,26

1,69

1,01

2,22

1,97

1,69

0,11

Tabulka č. 5 – Zdroj: Vlastní výpočty z dat ČSÚ.

V prvním řádku jsou teoretické hodnoty hrubého domácího produktu, generovaného díky disponibilnímu důchodu navýšenému o bankovní poplatky a provize. V druhém řádku jsou hodnoty skutečného hrubého domácího produktu. Třetí, poslední řádek pak ukazuje procentuální změnu mezi odhadnutým a skutečným hrubým domácím produktem. Graf číslo 11 (na další straně) poskytuje stejný pohled. Nominální hrubý domácí produkt by při navýšení disponibilního důchodu o poplatky a provize zaplacené bankám v daném roce stoupl ve dvanácti z celkem čtrnácti pozorování. K nejvýraznější změně by hypoteticky došlo v roce 2000, kdy by se nominální HDP zvýšil o 2,44 %, o dvacet dva bazických bodů nižší změnu produktu indikuje výpočet u roku 2005. Naopak v roce 1995 by podle odhadu HDP o více než jedno procento poklesl. Průměrně vliv upraveného hrubého disponibilního důchodu na hrubý domácí produkt představuje 1,22 % růstu.

48

Změna nominálního HDP České republiky při hypotetickém navýšení hrubého disponibilního důchodu o bankovní poplatky a provize (1995 - 2008) 3,00%

4000

2,50%

2,44% 2,22%

2,11%

3000

2,08%

2,00%

1,97%

1,85% 1,69%

1,69%

1,50%

Mld. CZK

2500

1,26%

1,00%

1,01%

2000 0,50%

0,42%

1500

0,11%

0,00%

1000

-0,50%

-0,53%

500

% změna mezi vypočteným a skutečným HDP

3500

-1,00% -1,17%

0

-1,50% 1995

1996

1997

1998

1999

Nom. HDP predikovaný

2000

2001

Nom. HDP

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Změna HDP při zvýšení HDD o výnosy z poplatků a provizí

Graf č. 11 – Zdroj: Vlastní produkce.

Na následujícím grafu číslo 12 jsou patrné procentní změny hrubého disponibilního důchodu, které vedly ke změně nominálního hrubého domácího produktu, taktéž vyjádřené v procentech. Relativní změna domácího produktu byla vyšší než primární navýšení disponibilního důchodu celkem v osmi ze čtrnácti měření.

Změna hrubého disponibilního důchodu po navýšení o bankovní poplatky a provize a změna hrubého domácího produktu generovaného při navýšeném HDD (1995 - 2008, v %) 3,00% 2,50% 2,00% 1,50%

%

1,00% 0,50% 0,00% -0,50% -1,00% -1,50% 1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

Změna HDD

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Změna HDP

Graf č. 12 – Zdroj: Vlastní produkce.

49

Totožný algoritmus výpočtu jsem aplikoval na data81 popisující národní účty a bankovní sektor Rakouska, které je vhodnou zemí pro mezinárodní srovnání s Českou republikou. Jelikož rakouské banky na bankovních poplatcích generují větší objemy, průměrně se disponibilní prostředky po započtení poplatků a provizí za sledované období zvýšily o 1,74 % (oproti 1,14% změně v ČR). Do regresní rovnice vypočtené pro rakouská data (taktéž vysoký koeficient determinace přes 99 %) jsem dosadil upravené hodnoty disponibilního důchodu a vypočetl hypotetický hrubý domácí produkt. Ten narostl ve třinácti z celkem čtrnácti pozorování a průměrné navýšení činilo 1,73 % (maximum 2,76 %, minimum -0,1%). Alternativní užití prostředků zaplacených na bankovních poplatcích by tak v Rakousku znamenalo ještě vyšší poptávkový impulz než ekonomice České republiky. Výpočty ukázaly, že alternativní užití prostředků z bankovních poplatků a provizí může ovlivňovat výši HDP. Aby byla práce na hypotéze kompletní, podívám se nyní na to, jak v tuzemském systému „pracuje“ balík poplatkových výnosů v současnosti. Výše výnosů z poplatků a provizí pozitivně ovlivňuje zisk banky (toto logické tvrzení jsem

ověřil korelační

analýzou s vysokým korelačním

koeficientem 0,88, potvrzeným zamítnutou hypotézou o nezávislosti dat na hladině významnosti 0,0001).82 Co se s ziskem bankovního sektoru (jenž je generován i díky výnosům z poplatků a provizí) děje dále, není jeho užití vzhledem k ekonomice efektivnější za stávající situace? Po řádném zdanění je část zisku vyplacena akcionářům bank, část vstupuje do položek vlastního kapitálu jako zisk / ztráta minulých období, případně se stává součástí kapitálových rezervních fondů. Zaměřeno na dividendy, mohou jejich výplaty představovat impulzy domácímu produktu? Teoreticky ano. Vlastníci akcií (fyzické osoby) by penězi získanými z dividend jistě dokázali stimulovat ekonomické aktivity, například spotřebou. Ovšem problém je v tom, že drtivá většina majitelů podílů v českých bankovních ústavech jsou právnické osoby, navíc ze zahraničí. V tabulce číslo 6 je k nahlédnutí podíl vyplaceného zisku tří největších českých bank v uplynulých 81

Rakousko 1995 – 2008, zdroj dat: OECD. Zde na chvíli přestanu rozlišovat čisté výnosy z poplatků a provizí a ostatní typy výnosů, protože zkoumání přínosu k dalšímu užití poplatkových výnosů v bilanci banky by bylo nepřesné a nestandardní. 82

50

třech letech. V posledním sloupci je pak podíl akcionářů ze zahraničí, tj. relativní část vyplacených dividend mířících za hranice.

Vyplacené dividendy ze zisku (v %) Za rok 2006 Za rok 2007 Za rok 2008 KB, a.s. CS, a.s. CSOB, a.s.

61,90% 43,91% 99,99%

61% 37,54% 88,05%

51,70% 28,84% 100%

Akcionáři ze zahraničí k 31. 12. 2008 (min.) 74,81% 97,98% 97,44%

Tabulka č. 6 – Zdroj: Výroční zprávy jednotlivých bank.

Zajímavý je zejména údaj o zahraničních akciových podílech v těchto bankách – jak vidno, převážná část dividend tří největších bank na českém trhu je vyvedena zahraničními akcionáři. Jak uvádí ČNB ve své Zprávě o výkonu dohledu nad finančním trhem za rok 2008, v celém bankovním sektoru České republiky činil podíl zahraničního kapitálu na celkovém kapitálu přes 80 %, přičemž zahraniční vlastníci k 31. 12. 2008 kontrolovali 97,1 procent všech aktiv sektoru.

Původ kapitálu a kontrola aktiv bilanční sumy v českém bankovním sektoru, r. 2008 97,1

100 90

81 80 70

%

60 50 40 30

19

20 10

2,9

0 Zahraniční

Domácí

PŮVOD KAPITÁLU

Zahraniční

Domácí

KONTROLA AKTIV VLASTNÍKY BANK

Graf č. 13 – Zdroj: Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem, 2008.

Z toho je ještě patrnější, jak velká část zisku vyplacená na dividendách směřuje za hranice. Proto můžeme stimulaci tuzemské ekonomiky těmito finančními prostředky s vysokou jistotou vyloučit.

51

Užití nerozdělené části zisku, tedy zisku, který zbude po výplatě dividend, může být v bilanci dvojí. Nerozdělený zisk míří do kapitálových položek zisk / ztráta z minulých období či je přidělován do jednotlivých rezervních fondů, záleží na rozhodnutí orgánů banky. Bankovnictví patří mezi odvětví, u něhož dochází k největší míře regulace – z důvodů makroekonomických (poskytování prostoru pro provádění měnové politiky) i mikroekonomických (podpora bezpečnosti, důvěryhodnosti a efektivnosti bankovního sektoru v zemi, stejně jako ochrana klientů).83 Jednou z oblastí regulace je stanovení a prověřování základních pravidel pro činnosti bank. V této skupině opatření se velký prostor věnuje statistikám poměřujícím kapitál. Podle Revendy84 je kapitálu věnována velká pozornost především proto, že představuje nejvhodnější zdroj ochrany banky před nesolventností (tzv. buffer – nárazník). Ze známých vztahů mezi položkami bilanční rovnice plyne, že případné ztráty způsobené špatnými aktivy lze vykrývat kapitálem, aniž by došlo k ohrožení vkladů klientů banky. Při dodržování

ukazatelů

svázaných

s kapitálem,

spadajících

pod

pravidla

obezřetnosti podnikání bank (zejména kapitálová přiměřenost), je proto jedním z hlavních cílů bank řídit výši kapitálu tak, aby poskytovala dostatečný prostor pro případné řešení nečekaných obtíží. Právě navýšení kapitálu je teorií doporučováno jako jedna z cest pro snížení bankovního rizika.85 Jak k navýšení kapitálu dochází? První možností je emise nových akcií, to znamená prostřednictvím navýšení základního kapitálu. Pro banku a její akcionáře znamenají nové akcie „problém“ vzhledem k jejich vlivu. Zvýšení kapitálu novými akciemi totiž při stávajícím zisku vysílá negativní signál investorům v podobě potenciálního snížení výnosu na akcii, na což může zareagovat trh sníženým zájmem o akciové podíly v bance. Nižší atraktivita akcií vede k poklesu tržních cen akcií, a to pro dosavadní vlastníky může za předpokladu, že nevydávají dodatečně vlastní prostředky na nákup nových akcií, znamenat snížení jejich vlastnického podílu. Další možností, jak zvýšit kapitál, je navýšit příděl ze zisku do rezervních fondů. Pokud se ovšem tato varianta nemá dotknout dalšího užití zisku, především výplaty dividend, nutně musí dojít k navýšení výnosnosti. V této souvislosti praxe nabízí několik řešení, z nichž

83

REVENDA, Zbyněk – MANDEL, Martin – KODERA, Jan a kol.: Peněžní ekonomie a bankovnictví, 3. vydání, Praha, Management Press 2000, str. 371, ISBN 80-7261-031-7. 84 Ibid, str. 374. 85 Ibid, str. 378.

52

jedno je velmi pragmatické a souvisí s problematikou práce – jde o nárůst výnosů z poplatků a provizí.86 Výnosy z bankovních poplatků tvoří součást bankovního zisku, prostřednictvím jeho nerozdělené části tedy vstupují do bilance banky a navyšují kapitál. Bavíme-li se o kapitálu bank a pravidlech obezřetnosti bankovního podnikání, jedná se zejména o ukazatel kapitálové přiměřenosti. Podíl položek kapitálu a aktiv je nejstarší a daleko nejrozšířenější ukazatel používaný v hodnocení hospodaření bankovního sektoru.87 V průběhu času prodělala metodika výpočtu kapitálové přiměřenosti několik zásadních obměn. Přes podíl kapitálu a rizikově vážených aktiv,88 metodiku Basel I,89 až po dnešní, komplikovanější techniku konstrukce výpočtu označenou jako Basel II.90 Detailní popis vývoje v problematice kapitálové přiměřenosti je nad rámec této práce, nicméně z logiky konstrukce tohoto ukazatele (bez ohledu na použitou metodiku) je patrné, že navyšování kapitálu pomocí rostoucích zisků, obsahujících rostoucí čisté výnosy z poplatků a provizí, banky vítají. Růst vlastního kapitálu bez nutnosti emitovat nové akcie či relativně zvyšovat příděly ze zisku představuje cestu k snazšímu plnění autoritou stanovených kapitálových nároků, aniž by byla ohrožena tržní cena akcie, pozice současných akcionářů banky a jejich vlastnický podíl či absolutní výše dividendy. Textem o kapitálu bank jsem chtěl nastínit, že při zkoumání alternativního umístění bankovních poplatků a provizí je nutné uvážit i to, jaká je role těchto prostředků nyní. Vyplývá z něj, že bankovní poplatky a provize jsou součástí zisků bank, jehož nerozdělená část míří do kapitálu bank a zvyšuje tím možnosti bank plnit nařízení kapitálové přiměřenosti, a to například při zvýšeném počtu poskytnutých úvěrů. Ty též stimulují ekonomiku. Ověřujeme-li vliv bankovních poplatků a provizí na ekonomiku přes disponibilní důchod, je nezbytné respektovat, že i současné užití poplatkových výnosů v rámci nerozděleného zisku bank může nepřímo stimulovat ekonomickou aktivitu. 86

Ibid, str. 379; Dalšími možnosti jsou dle Revendy navýšení cen aktiv (úroky z úvěrů), snížení sazeb z vkladů, úspory neúrokových nákladů či kombinace předchozích metod. 87 POLOUČEK, Stanislav a kol.: Bankovnictví, 1. vydání, Praha, C.H.BECK 2006, str. 349, ISBN 80-7179-462-7. 88 REVENDA, Zbyněk – MANDEL, Martin – KODERA, Jan a kol.: Peněžní ekonomie a bankovnictví, 3. vydání, Praha, Management Press 2000, str. 375, ISBN 80-7261-031-7. 89 POLOUČEK, Stanislav a kol.: Bankovnictví, 1. vydání, Praha, C.H.BECK 2006, str. 351, ISBN 80-7179-462-7. 90 Blíže: Vyhláška č. 123/2007 Sb., ve znění vyhlášky č. 282/2008 Sb., či POLOUČEK, Stanislav a kol.: Bankovnictví, 1. vydání, Praha, C.H.BECK 2006, str. 254, ISBN 80-7179-462-7.

53

7.1.3

Stanovisko k hypotéze A

V této kapitole jsem ověřoval, zda bankovní poplatky a provize mohou představovat negativní vliv na ekonomiku země při uvážení jejich alternativního užití. Ze své podstaty transferových plateb snižujících důchody subjektů znamenají finanční prostředky, které by z hlediska domácího produktu mohly být utraceny efektivněji, tj. mohlo by prostřednictvím agregátní poptávky docházet k intenzivnější stimulaci ekonomiky. Pomocí dat hrubého disponibilního důchodu a hrubého domácího produktu jsem spočetl tvar regresní funkce, která téměř stoprocentně vysvětluje variabilitu hodnot domácího produktu jakožto závislé proměnné pomocí disponibilního důchodu alias vysvětlující proměnné. Do modelu jsem dosadil hodnoty disponibilního důchodu navýšeného o bankovní poplatky a provize zaplacené v jednotlivých letech za předpokladu nulových bankovních poplatků a nezměněných ostatních podmínek. Na souboru dostupných dat pro Českou republiku se mi podařilo ověřit, že při vyšším disponibilním důchodu by byl dle výpočtů generován vyšší hrubý domácí produkt. Alternativní užití prostředků vynaložených na bankovní poplatky a provize by přinášelo zvýšení nominálního hrubého domácího produktu v jednotlivých letech v průměru o 1,22 %. Stejně jsem zkoumal i rakouská data, u kterých se podařilo prokázat ještě silnější pozitivní efekt – nominální hrubý domácí produkt ve sledovaném období narostl v průměru o 1,73 % ročně. V textu jsem zároveň upozornil na protiargument, a sice, že je nezbytné respektovat

reálné

působení

poplatkových

výnosů

dnes.

Část

výnosů

z bankovních poplatků a provizí totiž v podobě na dividendách nerozděleného bankovního zisku může vstoupit do kapitálu bank, a nepřímo tak bance uvolnit ruce k jednání, jímž lze rovněž podněcovat ekonomické aktivity v zemi (např. více zaměstnanců, investice do pobočkové sítě, možnosti k úvěrové expanzi, atp.). O část tohoto vlivu by byla ekonomika v modelovém prostředí hypotézy A oslabena. Závěrem proto konstatuji, že se mi hypotézu A podařilo prokázat, avšak vzhledem k dalším, v textu rozvedeným okolnostem, by ve skutečnosti „zrušení“ bankovních poplatků a provizí nemuselo generovat pozitivní efekt v takové výši, jak ukazuje empirický výpočet.

54

7.2 Hypotéza B – poplatkové výnosy a úrokové výnosy 7.2.1

Formulace hypotézy B

V této pasáži práce ověřím druhou pracovní hypotézu. Pokusím se kvantifikovat vazby v řetězci tvořeném neúrokovými výnosy, úrokovými výnosy, úvěry a hrubým domácím produktem, jinými slovy prokázat nepřímou vazbu mezi výnosy z poplatků a provizí a úrokovými výnosy, přímou vazbu mezi úrokovými výnosy a úvěry a přímou vazbu mezi úvěry a hrubým domácím produktem. Kompletace důkazů by naznačila, že diverzifikace bankovních výnosů může odstartovat posloupnost procesů, na jejímž konci dochází k negativním vlivům na výkonnost ekonomiky.

7.2.2

Empirické ověření hypotézy B

Na časové řadě čistých úrokových výnosů a čistých výnosů z poplatků a provizí v Kč jsem otestoval směr a intenzitu vzájemné závislosti. Jak ukazuje tabulka – výstup ze statistického programu, mezi absolutními hodnotami proměnných existuje vcelku silná vazba, která je ovšem pozitivní. Korelační koeficient 0,79 s vysokou hladinou významnosti zamítnuté hypotézy o nezávislosti to jasně dokládá. Prvotní idea byla tudíž chybná. Má to logické vysvětlení, neboť čím větší objem operací na úročených položkách banky provedou, tím větší poplatkové výnosy z této činnosti vyúčtují svým klientům.91

Pearsonův korelační koeficient, N = 15 Prob > |r| pro H0: Rho=0 Čisté výnosy z poplatků a provizí (Kč) 0.78586 Čisté úrokové výnosy (Kč) 0.0005 Tabulka č. 7 – Zdroj: Vlastní výpočty v programu SAS.

Přijaté bankovní vklady vytvářejí bázi pro úrokové výnosy, ale stejně tak představují pole pro sklizeň poplatkových příjmů. Poskytnuté úvěry generují úrokové výnosy, ale stejně tak i poplatky a provize spojené s úvěrovými službami. 91

Česká národní banka a.s.: Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2008, Praha, ČNB 2009, str. 124, ISBN: 978-70-87225-17-2.

55

Tento vtah dokládá i další test, který jsem provedl. Koreloval jsem roční data čistých výnosů z poplatků a provizí s daty, která udávají objem poskytnutých úvěrů v daném roce.

Pearsonův korelační koeficient, N = 15 Prob > |r| pro H0: Rho=0 Čisté výnosy z poplatků a provizí (Kč) 0.70779 Úvěry (Kč) 0.0032 Tabulka č. 8 – Zdroj: Vlastní výpočty v programu SAS.

Korelační koeficient ukázal silnou vzájemnou pozitivní závislost (velikost korelačního koeficientu 0,70779, hypotéza o nezávislosti zamítnuta na hladině významnosti 0,001). Jelikož je vývoj úvěrů v bilanci bankovního sektoru stavová veličina, kdežto položky z výkazu zisků a ztrát jsou veličiny tokové, provedl jsem ještě jeden „matematicky korektnější“ výpočet, a to s kumulovaně načítanými čistými výnosy z poplatků a provizí. Korelační koeficient dosáhl ještě vyšší hodnoty (0,826). Ukázalo se, že v absolutních hodnotách k nahrazování neúrokového (poplatkového) výnosu úrokovým výnosem nedochází, což potvrdily a pomohly osvětlit další výpočty. Nyní porovnám dynamiky proměnných. Test by mohl být ve shodě s hypotézou B, pokud by existovala nepřímá závislost mezi růstovými indexy, tj. protisměrný vývoj položek v čase – v době, kdy z nějakého důvodu dojde ke zpomalení růstu úrokových výnosů, je tento výpadek vykompenzován neúrokovými výnosy (poplatky a provize). Vypočetl jsem meziroční růstové indexy mezi úrokovými výnosy, výnosy z poplatků a provizí, čistými úrokovými výnosy a čistými výnosy z poplatků a provizí a ty pak koreloval. Výsledky jsou uvedeny v následujících tabulkách:

Pearsonův korelační koeficient, N = 14 Prob > |r| pro H0: Rho=0 Růst úrokových výnosů -0.30517 Růst výnosů z 0.2887 poplatků a provizí

Pearsonův korelační koeficient, N = 14 Prob > |r| pro H0: Rho=0 Růst čistých úrokových výnosů -0.46746 Růst čistých výnosů z 0.0919 poplatků a provizí

Tabulka č. 9 a 10 – Zdroj: Vlastní výpočty v programu SAS.

Z obou tabulek je patrné, že dynamika poměřovaných proměnných, tj. hrubých úrokových a poplatkových výnosů a čistých úrokových a poplatkových 56

výnosů, vykazuje nepřímou závislost. Korelační koeficienty (-0,30517 s hladinou významnosti zamítnutí nulové hypotézy 0,1 u srovnání výnosů a záporných 0,46746 s hladinou významnosti zamítnutí nulové hypotézy 0,05 u srovnání čistých výnosů) svědčí o tom, že vztah mezi proměnnými existuje.92 Větší růsty výnosů z úrokových operací jsou substituovány menšími růsty poplatků a naopak, v letech, kdy se úrokové výnosy vyvíjejí pomaleji, nebo klesají, rostou výnosy z poplatků a provizí rychlejším tempem. Americký ekonom Stiroh93 tvrdí, že negativní korelace mezi neúrokovými a úrokovými příjmy banky implikuje největší možné výhody z diverzifikace příjmů, které může banka s takovým rozložením výnosů potenciálně čerpat, pozitivní korelace opak. Ve své práci ukázal, že americký bankovní sektor vykazuje v globále pozitivní korelační koeficient, pouze u jedné třetiny bank lze úrokové a neúrokové výnosy korelovat negativně. U českých bank je tomu očividně naopak, díky silnému postavení českých bank v systému (srovnáváme český B-systém proti americkému M-systému) si české banky mohou diverzifikované, negativně korelované příjmy dovolit.

Jak ale tento vztah

ovlivňuje produkt, pokud vůbec? Pomalejší růst úrokových výnosů, byl byli zapříčiněn prvoplánovým zpomalením růstu úvěrů ze strany bank, by znamenal negativní dopad na ekonomiku. Mezi HDP a úvěry je totiž silná vzájemná vazba. Ověření vztahu mezi vývojem úrokových výnosů a vývojem úvěrů ukázalo, že se obě proměnné vyvíjejí stejným směrem. Poskytnuté úvěry skutečně ovlivňují úrokové výnosy. Korelační koeficient 0,69 dokládá pozitivní vazbu, test o nezávislosti zamítnut na hladině významnosti 0,001. Není překvapením, že i výsledek korelační analýzy mezi hrubým domácím produktem a úvěry poskytnutými rezidentům (obojí v Kč, b. c.) potvrdil silnou pozitivní závislost dat.

Pearsonův korelační koeficient, N = 57 Prob > |r| pro H0: Rho=0 Úvěry rezidentům (Kč) 0.76662 Nom. HDP (Kč) <.0001 Tabulka č. 11 – Zdroj: vlastní výpočty v programu SAS. 92

Ačkoliv intenzita závislosti i kvalita modelu by mohly být vyšší. STIROH, J., Kevin: Diversification in banking – Is Noninterest Income the Answer?, Journal of Money, Credit and Banking, vydání 36, číslo 5 (říjen, 2004), str. 872, vydává: Blackwell Publishing.

93

57

Test s hypotézou o nulovém korelačním koeficientu (tj. o nezávislosti dat) lze zamítnout na hladině významnosti 0,0001, což značí, že model je validní. Vypočtený koeficient korelace (0,76662) potvrzuje teoretický předpoklad, silnou vzájemnou pozitivní závislost mezi generovaným HDP a objemem poskytnutých úvěrů. Sílu vazby na HDP lze ilustrovat i bez matematicko-statistických výpočtů. V roce 2008 vrostly úvěry domácnostem o více než 20 % (absolutně vyjádřeno 140 miliard Kč) a činily přes 800 miliard Kč. Přitom 75% objem všech úvěrů domácnostem je možné klasifikovat jako úvěry na bydlení (spolu s hypotečními úvěry jsou do této skupiny zahrnuty ještě úvěry ze stavebního spoření a spotřební úvěry na bydlení).94 Úvěrová činnost bank představující prostředky proudící domácnostem spouští multiplikaci ekonomických aktivit dotýkajících se subjektů ve všech ekonomických sektorech a odvětvích, zejména ve stavebnictví, přičemž jen toto odvětví se na tvorbě HDP v roce 2008 podílelo celými 9 procenty.95 Každý neposkytnutý úvěr se na vývoji ekonomické aktivity zákonitě projeví. Poté, co jsem deklaroval vazbu mezi HDP a ekonomikou, se vrátím zpět k vazbě poplatkových výnosů a poskytnutých úvěrů a ověřím závislost mezi těmito ukazateli. Vypočetl jsem proto jejich meziroční růstové indexy a ty pak koreloval.

Pearsonův korelační koeficient, N = 14 Prob > |r| pro H0: Rho=0 Růst úvěrů -0.60752 Růst čistých výnosů z 0.0276 poplatků a provizí Tabulka č. 12 – Zdroj: Vlastní výpočty v programu SAS.

Jak ukazuje výstup analýzy, mezi hodnotami meziročních růstových indexů existuje prokazatelná nepřímá závislost. Velikost korelačního koeficientu cca -0,61 s hladinou významnosti 0,01 dokládá protisměrný trend vývoje těchto proměnných. Zde je žádoucí uvažovat některé faktory, které mohou způsobovat tento protisměrný trend vývoje. Jak je vidět z grafu číslo 14, dynamika obou ukazatelů se až na výjimky vyvíjí příkladně protisměrně. Mezi lety 1997 až 2001 docházelo

94

Česká národní banka a.s.: Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2008, Praha, ČNB 2009, str. 77, ISBN: 978-70-87225-17-2. 95 Český statistický úřad: Statistiky HDP Produkční metoda, přístup z internetu: http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenkavyber.makroek_prod.

58

k poklesu úvěrové dynamiky navzdory snižování úrokových sazeb v ekonomice (meziročně klesala jak 2T REPO sazba ČNB, tak průměrná výnosnost úvěrů obchodních bank). Toto zpomalení bylo zapříčiněno zejména hospodářským poklesem v letech 1998 a 1999 ve spojitosti s posílenými zásadami obezřetnosti bank. Vše umocnila nejistota na trhu. Od roku 2001 příznivé ekonomické podmínky převažovaly nad ostatními okolnostmi, a růst úvěrů začal opět zrychlovat.96

Dynamika čistých výnosů z poplatků a provizí a dynamika poskytnutých úvěrů bankovními subjekty v České republice (1994 - 2008, v %) 30% 25% 20% 15%

%

10% 5% 0% -5% -10% -15% 1994

1995

1996

1997

1998

1999 Úvěry

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Čisté výnosy z poplatků a provizí

Graf č. 14 – Zdroj: Vlastní produkce z dat ČNB.

Ze Zprávy o výkonu dohledu nad finančním trhem ČNB vychází, že v našem problému musíme mít na zřeteli zejména působení hospodářského cyklu a nastavení měnové politiky. Pokud otestujeme výše uvedený vztah mezi dynamikou úvěrů a dynamikou čistých poplatkových výnosů právě s vyloučením zmíněných vlivů, tj. vývoje hospodářství (růst reálného HDP) a základního měnověpolitického nástroje (2T REPO sazba ČNB), dostaneme zajímavý výsledek – negativní korelace mezi testovanými ukazateli je ještě výraznější, tudíž významněji hovoří ve prospěch hypotézy (tabulka č. 13).

96

Česká národní banka a.s.: Zprávy o výkonu dohledu nad finančním trhem za roky 1998, 2000, 2002, Praha, vydává ČNB.

59

Pearsonův parciální korelační koeficient, N = 13 Prob > |r| pro H0: PARTIAL Rho=0 Růst úvěrů -0.87474 Růst čistých výnosů z 0.0004 poplatků a provizí Tabulka č. 13 – Zdroj: Vlastní výpočty v programu SAS.

Výpočet jsem opět aplikoval na referenční zemi, Rakousko. Hned úvodní kalkulace ukázaly zásadní rozdíl mezi zeměmi. Zatímco pro tuzemský sektor bylo prokázáno, že relativně dochází k (pro banky výhodné) substituci mezi úrokovými a poplatkovými výnosy, v Rakousku tomu tak není. Absolutní hodnoty i dynamiky dat popisujících čisté úrokové výnosy a čisté výnosy z poplatků a provizí rakouského bankovního sektoru se vyvíjejí stejnosměrně a jejich korelační koeficienty vykazují vysoké pozitivní hodnoty – čisté úrokové a poplatkové výnosy 0,80 s hladinou významnosti 0,001, vývoj proměnných 0,5 při zamítnutém testu o nezávislosti na hladině významnosti 0,05. Pozitivní vazby jsou též zjistitelné mezi vývojem úvěrů a vývojem výnosů z poplatků a provizí. V Rakousku tudíž nelze prokázat totožný efekt jako v České republice, který startuje diverzifikaci bankovních výnosů a ústí ve slabší podněty hrubému domácímu produktu.

7.2.3

Stanovisko k hypotéze B

V této kapitole jsem ověřoval reálnost domněnky, že výnosy z poplatků a provizí záporně působí na ekonomiku v souvislostech řetězce neúrokové výnosy => úrokové výnosy => úvěry => hrubý domácí produkt. Zatímco v absolutních hodnotách se substituci úrokového výnosu bank poplatkovými výnosy prokázat nepodařilo, výpočty porovnávající dynamiku proměnných hovořily ve prospěch mé hypotézy. Následné výpočty vztahů mezi čistými úrokovými výnosy a úvěry a mezi úvěry a HDP směřovaly ke stvrzení, které by myšlenkovou konstrukci hypotézy B uzavřelo. Důkaz o negativní korelaci mezi dynamikou čistých poplatkových výnosů a poskytnutých úvěrů kalkulace statistického programu skutečně poskytly, a to i s vyloučením vlivu cyklického vývoje ekonomiky (vývoj reálného HDP) a vývoje nastavení měnověpolitického nástroje ČNB (meziroční změna 2T REPO). Matematicko-statistické hodnoty je však nezbytné 60

konfrontovat s racionálními argumenty: klíčový soubor dat popisující dynamiku úvěrů je významně ovlivněn politickou nestabilitou v 90. letech, stejně jako bankovní krizí z konce devadesátých let – ta zapříčiňuje nikoliv nepodstatnou část negativní korelace. Uspokojivě lze prohlásit to, že mezi dynamikami úrokových výnosů a poplatkových výnosů, respektive poplatkových výnosů a úvěrů, panuje nepřímá úměrnost, což může v souladu s mou hypotézou způsobovat negativní impulzy ekonomické výkonnosti země. Nelze však s jistotou tvrdit, že by tím rozhodujícím a jediným vlivem v tomto procesu byly poplatkové výnosy bank. Shodný výpočet jsem použil na rakouská data, u kterých se nepodařilo prokázat substituční efekty mezi úrokovými a poplatkovými výnosy rakouského bankovního sektoru.

7.3 Hypotéza C – bankovní poplatky a provize a riziko 7.3.1

Formulace hypotézy C

V této subkapitole chci ověřit třetí pracovní hypotézu týkající se bankovních poplatků a provizí. Jejím jádrem je tvrzení, že výnosy z poplatků a provizí umožňují bankám hospodařit s nižším rizikem. Nejprve ukáži, že poplatkové výnosy snižují rizikovost výnosu. Poté se zaměřím na důkaz o vazbě mezi poplatkovými výnosy a kvalitou úvěrového portfolia. Práce na hypotéze by měla být uzavřena důkazem osvědčujícím diverzifikaci bankovních výnosů jakožto činitele ovlivňujícího nastavení podmínek řízení kvality úvěrového portfolia. Pokud by se podařilo prokázat, že na základě diverzifikace výnosů banky generují výnosy s nižším rizikem, což jim umožňuje poskytovat méně úvěrů, než na které má bankovní sektor ekonomiky potenciál, došlo by k potvrzení negativního efektu bankovních poplatků a provizí na ekonomiku země.

61

7.3.2

Empirické ověření hypotézy C

Přísnější pravidla hry, které si banky za účelem vyhnutí se nespláceným pohledávkám nastavují (cenová politika úvěrů, požadované zajištění, loan-tovalue, rizikové přirážky…), pomáhají ke snížení bankovního rizika. Jistě, banky na to mají právo (dokáží to odůvodnit vývojem důležitých makroekonomických i jiných ukazatelů), ale díky poplatkovým výnosům si to navíc mohou bez obav dovolit. Nemusí je totiž mrzet, když některé žadatele o úvěr odmítnou, byť by „ve světě bez neúrokových příjmů – bankovních poplatků“ mnohými z těchto dlužníků nepohrdly. Úvěry a HDP jsou velmi silně spojeny, tudíž lze říci, že jakékoliv neopodstatněné přiškrcení poskytování úvěrů se může podepsat pod produkt jeho ne nejvyšším možným ekonomickým růstem. Nejprve provedu důkaz o tom, že bankovní poplatky a provize představují pro banku cestu k nižšímu riziku. S tímto tvrzením jsem nakládal jako s platným výrokem, ovšem kdokoliv by mohl namítnout, že důkaz zatím nebyl předložen. Na tento problém se podrobně zaměřuje Kevin J. Stiroh97. Zkoumá měnící se roli úrokových a neúrokových příjmů v americkém bankovním sektoru, volatilitu těchto příjmových kanálů a jejich vliv na ziskovost a riziko. Hned na startu přitom konstatuje, že růst neúrokových výnosů, které stejně jako u nás generují zejména poplatky a provize, je pro banku cestou ke snižování celkového rizika, neboť poplatky snižují rizikovost výnosu. Rizikovost výnosů a celkové bankovní riziko spolu velmi souvisí, dosažitelnost úrokových výnosů je úzce svázána s úvěrovým rizikem (v ČR vysoká míra úvěrového rizika, viz výše). Proto lze podle něho trend nárůstu neúrokových výnosů vypozorovat ve všech kategoriích bank, nejen v několika „megabankách“.98 K měření rizika přistupuje Stiroh velmi elegantní cestou, používá postup založený na výpočtech poměrového ukazatele nazývaného „Sharpe Ratio“. Tzv. Sharpův poměrový koeficient je obvyklým měřítkem výkonnosti, které bere v úvahu riziko – čím vyšší je ukazatel, tím vyšší výkonnosti vzhledem ke své rizikovosti portfolio aktiv dosahuje.99 Stiroh počty s tímto ukazatelem modifikuje 97

STIROH, J., Kevin: Diversification in banking – Is Noninterest Income the Answer?, Journal of Money, Credit and Banking, vydání 36, číslo 5 (říjen, 2004), str. 853-882, vydává: Blackwell Publishing. 98 Ibid, str. 859. 99 Středoevropské centrum pro finance a management – vysvětlení pojmů, citace 2. 10. 2009, přístup z internetu: http://www.finance-management.cz/080vypisPojmu.phd?IdPojPass=78.

62

na bankovní sektor. Průměrný výnos na kapitál (Return On Equity, ROE) dělí směrodatnou odchylkou této proměnné, přičemž výsledné hodnoty Sharpova poměru staví k podílům neúrokových výnosů na celkových provozních výnosech platným pro konkrétní skupiny souborů s vypočteným Sharpovým poměrem.100 Tímto postupem testuje tvrzení, zda skutečně vyšší podíl neúrokových příjmů přináší vyšší výnos při nižším riziku. Na datech za americký bankovní sektor došel ke zjištění, že tvrzení není pravdivé, jak ukazuje následující obrázek. Na spojnicovém grafu č. 15 je křivka Sharpova poměru vztažena k padesáti statistickým košům.

Graf č. 15 – Zdroj: STIROH, J., Kevin: Diversification in Banking: Is Noninterest Income the Answer?

Každý z nich obsahuje vzorek 300 amerických bank s podobným podílem neúrokových výnosů na celkových výnosech. S vyšším číslem koše (větší vzdáleností od počátku na ose x) přibývá podíl neúrokových výnosů na celkových výnosech. Z vývoje proměnné je zřetelný vztah mezi podílem neúrokového zisku a rizikovostí výnosu – Sharpův poměr se v bankovním sektoru snižuje s růstem váhy neúrokových výnosů. Proto Stiroh ve své práci hypotézu o vlivu neúrokových výnosů na riziko zamítl.

100

STIROH, J., Kevin: Diversification in banking – Is Noninterest Income the Answer?, Journal of Money, Credit and Banking, vydání 36, číslo 5 (říjen, 2004), str. 875, vydává: Blackwell Publishing.

63

Podobný postup nyní aplikuji na data charakterizující český bankovní sektor. Jelikož je soubor dat českého bankovního sektoru ve srovnání s možnostmi amerických bankovních statistik méně rozsáhlý, výpočet mírně upravím. Role Stirohových „statistických košů“ v mé práci připadne statistikám popisujícím celý sektor českého bankovnictví, výpočet Sharpova poměrového koeficientu provedu na základě celkových ukazatelů o výnosech sektoru za dané roky. Tyto hodnoty pak dám do vztahu s ukazatelem charakterizujícím podíl poplatkových výnosů na celkových výnosech bank. Abych se vyhnul vlivům ostatních neúrokových výnosů (například vlivu ztrát z finančních operací) celkové čisté výnosy bank simplifikuji jako čisté úrokové výnosy plus čisté výnosy z poplatků a provizí (nikoliv celkové čisté neúrokové výnosy).101

Rizikovost bankovních výnosů ve vztahu k podílu poplatkových výnosů na celkových výnosech českých bank (1993 - 2008) 6

5

Sharpe Ratio

4

3

2

1

0 0,14

0,15

0,17

0,18

0,21

0,22

0,22

0,27

0,28

0,30

0,30

0,32

0,33

0,33

0,33

0,34

Podíl čistých poplatkových výnosů na výnosech bank

Graf č. 16 – Zdroj: Vlastní produkce.

Graf číslo 16 poskytuje obdobný úhel pohledu jako ten Stirohův. Na ose x jsou podíly výnosů z poplatků a provizí na celkových výnosech banky za jednotlivé roky (podíly jsou řazeny vzestupně), na ose y vypočtená rizikovost výnosů dle Sharpova poměrového koeficientu. Vztah mezi oběma proměnnými je zjevný, v letech s vyšším podílem čistých poplatků dosahuje Sharpův poměr vyšších hodnot. Pokud rozdělíme proměnnou na ose x mediánovou hodnotou

101

Tato změna povede i k lepší vypovídají schopnosti výpočtu, neboť změny metodiky účtování neúrokových výnosů během sledovaného období by mohly vyústit v nepřesnosti.

64

(podíl poplatkových výnosů 27 %) na dvě poloviny a porovnáme je proti sobě, je výsledek ještě očividnější. Vyšší podíl poplatkových výnosů skutečně pro banky představuje nižší riziko výnosu. Vazbu mezi proměnnými potvrzuje i korelace, jejíž výstup je v následující tabulce:

Pearsonův korelační koeficient, N = 15 Prob > |r| pro H0: Rho=0 Sharpe Ratio 0.71915 Podíl čistých poplatkových 0.0025 výnosů na celkových výnosech Tabulka č. 14 – Zdroj: Vlastní výpočty v programu SAS.

Analýzou závislosti se podařilo kvantifikovat vztah, který znázorňuje grafický výstup. Mezi Sharpovým poměrem, vysvětlujícím výnos vzhledem k riziku, a podílem poplatkových výnosů se na hladině významnosti 0,001 prokázala pozitivní vzájemná závislost s korelačním koeficientem o hodnotě 0,72. Nyní pokročím dále. Menší rizikovost výnosů, které lze dosáhnout zvýšeným podílem poplatkových výnosů, dává bankám volnější ruce při řízení rizika spojeného s úvěrovým portfoliem. Již víme, že poplatkové výnosy mohou bankám posloužit při snižování rizika. Nyní ověřím, zda existuje vazba mezi diverzifikací příjmů (reprezentované dynamikou vývoje čistých výnosů z poplatků a provizí) a kvalitou úvěrového portfolia (reprezentované vývojem úvěrů v selhání v bilancích bank). Dynamiky obou proměnných jsem vyjádřil jako meziroční změnu čtvrtletních dat od 1. čtvrtletí 2002 do 3. čtvrtletí 2009.102 Korelační analýza porovnávající obě proměnné ukázala na statisticky signifikantní protisměrný vývoj dynamik čistých poplatkových výnosů a úvěrů v selhání. Na hladině významnosti 0,0001 se s zápornou hodnotou korelačního koeficientu 0,779 podařilo prokázat negativní korelaci, růst čistých výnosů z poplatků a provizí jde ruku v ruce s poklesem úvěrů v selhání v bilancích bank. Výstup výpočtu přináší následující tabulka.

102

Data pro výpočet úvěrů v selhání v ČR jsou k dispozici od roku 2002. Proto porovnávám čtvrtletní dynamiky. Při korelaci ročních dat 2002 – 2008 bych sice dosáhl lepšího výsledku, ale model by nebyl kvalitní.

65

Pearsonův korelační koeficient, N = 27 Prob > |r| pro H0: Rho=0 Růst čistých výnosů z poplatků a provizí -0.74628 Růst úvěrů v selhání <.0001 Tabulka č. 15 – Zdroj: Vlastní výpočty v programu SAS.

Jsem si vědom toho, že obě korelované proměnné jsou silně ovlivňovány dalšími faktory. Nejvýznamnějším z nich je jistě hospodářský cyklus. Proto jsem předchozí zkoumání závislosti podrobil ještě jednomu výpočtu, při němž jsem využil parciální korelaci s podmínkami testu nastavenými tak, aby došlo k výpočtu korelačního koeficientu mezi dynamikou čistých poplatkových výnosů a

úvěrů

v selhání

s vyloučením

vlivu

vývoje

národního

hospodářství

(reprezentovaného vývojem reálného HDP). Tabulka číslo 16 detekuje, že pro daný model je vazba opět nepřímo úměrná, intenzita vazby přetrvává.

Pearsonův parciální korelační koeficient, N = 22 Prob > |r| pro H0: PARTIAL Rho=0 Růst čistých výnosů z poplatků a provizí -0.63245 Růst úvěrů v selhání 0.0021 Tabulka č. 16 – Zdroj: Vlastní výpočty v programu SAS.

Stejného výsledku jsem se dobral i s vyloučením vlivu hospodářského cyklu vyjádřeného růstem nominálního HDP. Implicitní vazba mezi poplatkovými výnosy a kvalitou úvěrového portfolia prokazatelně existuje. Silná závislost mezi čistými výnosy z bankovních poplatků a provizí, rizikovostí bankovních výnosů a kvalitou úvěrového portfolia je matematicky ověřitelná. Aby mohla být hypotéza C kompletní (tedy přijata nebo zamítnuta), muselo by se podařit prokázat, že vývoj v bankovních úvěrech je způsoben měnící se dostupností peněžních prostředků u bank, které kladou přísnější nároky na poskytování úvěrů (jak o tom píše např. Česká národní banka ve své Zprávě o finanční stabilitě 2008/2009)103. Pak by mohla být kvantifikována ztráta, kterou ekonomika inkasuje z neuskutečnění ekonomických aktivit (neposkytnuté úvěry

103

Česká národní banka a.s.: Zpráva o finanční stabilitě 2008/2009, Praha, ČNB 2009, str. 51, ISBN: 978-80-87225-15-8.

66

kvůli vyšší obezřetnosti bank), přestože na tyto aktivity existuje v ekonomice potenciál. Na sedmnáctém grafu jsou zobrazeny meziroční dynamiky úvěrů od obchodních bank, čtvrtletní data. Podíváme-li se na dynamiku úvěrů domácnostem, jak ji popisuje modrá křivka, vidíme, že již v průběhu roku 2002 začala výrazně zpomalovat, stagnovat a pak dokonce klesat. V posledních dvou letech je k poklesu reálný důvod (zvýšená nejistota ohledně budoucích příjmů domácností), ovšem předtím podmínky v ekonomice k podobnému vývoji žádný důvod nedávaly.104 Dynamika úvěrů nefinančním podnikům má od roku 2002 rostoucí a zpomalující se tendenci. Ze známých důvodů přechází během posledních dvou let ve strmý pád.

Dynamika úvěrů poskytovaných českými komerčními bankami (1.Q 1994 - 2.Q 2009) 50%

40%

30%

20%

%

10%

0%

-10%

-20%

-30%

-40% . III

94

.9 IX

4

III

5 .9

IX

5 .9

III

6 .9

IX

6 .9

. III

97

.9 IX

7

. III

98

.9 IX

8

III

9 .9

IX

9 .9

III

0 .0

Domácnosti

IX

0 .0

III

1 .0

.0 IX

1

. III

02

.0 IX

2

III

.0

3

IX

3 .0

III

4 .0

IX

4 .0

III

5 .0

.0 IX

5

. III

06

.0 IX

6

III

.0

7

.0 IX

7

III

8 .0

IX

8 .0

III

9 .0

Nefinanční podniky

Graf č. 17 – Zdroj: ČNB: Statistický program ARAD.

Zásadní problém nastává ve chvíli, kdy je čas složit tuto mozaiku dohromady, tj. najít a dokázat příčinnou souvislost mezi rostoucím objemem výnosů z poplatků a provizí a důkladnějším řízením rizika ze strany bank v podobě nastavování přísnějších podmínek přístupnosti k bankovním úvěrům – právě tato okolnost by mohla tlačit výkonnost ekonomiky pod potenciál. Kvantifikovat míru dostupnosti úvěrů v celé ekonomice však není jednoduché, protože relevantní data pro tento účel nejsou k dispozici. Chybí veřejně dostupné 104

Ibid, str. 29.

67

údaje o odmítnutých žadatelích o úvěr u bank, o podmínkách, na které by byli tito žadatelé o úvěry ochotni přistoupit nebo data ke stanovení poměru mezi počtem všech žadatelů a počtem úspěšných žadatelů, podle nichž bych mohl spočítat prostupnost žádostí o úvěr v českém bankovním sektoru, a tudíž zformulovat přímý důkaz.105 Na grafu číslo 18 je znázorněn vývoj bankovních a nebankovních úvěrů dle statistiky ČNB a ČLFA. Vývoj nebankovních úvěrů vzhledem k bankovním úvěrům ukazuje, že situace v bankách nahrává nebankovním finančním institucím, jejichž angažovanost na trhu úvěrů se mocně zvyšuje. Je velmi pravděpodobné, že pokud by stav ve finančním sektoru neumožnil bankám diverzifikovat příjmy v takové míře jako doposud, nemohly by si dovolit přenechat rozsáhlý podíl úvěrového trhu nebankovním institucím – musely by přehodnotit nastavení kritérií, za kterých poskytují úvěry. Tím by se zvýšila efektivita celého procesu a ekonomika by obdržela účinnější impulzy.

Graf č. 18 – Zdroj: ČNB: Zpráva o finanční stabilitě 2008/2009.

V případě, že žadatel o úvěr u banky neuspěje (nebo se k žádosti u banky ani neodhodlá), může se obrátit na nebankovní subjekty. U nich jsou kritéria schválení žádosti nastavena mírněji, avšak, jak známo, nebankovní úvěry jsou pro dlužníka nákladnější.106 Z pohledu ekonomické výkonnosti proto nelze brát substituci bankovních úvěrů nebankovními jako efektivní variantu, jelikož 105

Je logické, že za stávajících podmínek nízké úspěšnosti žádostí o bankovní úvěr některé žádosti po racionálním úsudku žadatelů nejsou podány. 106 Více viz: Nebankovní úvěr – nebankovní spotřebitelský úvěr a jeho nevýhody, přístup z internetu: http://www.nejlepsi-pujcky.cz/nebankovni-uver.

68

dochází ke snížení disponibilních důchodů čerpáním nákladnější úvěrové varianty.

7.3.3

Stanovisko k hypotéze C

V této subkapitole jsem pracoval s myšlenkou, že bankovní poplatky a provize, snižující rizikovost výnosu banky, umožňují bankám snižovat podstupované úvěrové riziko nastavením přísnějších podmínek poskytnutí úvěru, aniž by se musely obávat negativního dopadu na ziskovost. Toto jednání by však mělo negativní efekt na hrubý domácí produkt, neboť každý neposkytnutý úvěr brání multiplikovat ekonomické aktivity jeho spotřebou, respektive každý dráže čerpaný úvěr (substituce bankovních úvěrů nebankovními) neumožňuje využít disponibilní prostředky v plné míře. Ačkoliv se podařilo prokázat vazbu mezi diverzifikací příjmů bankovními poplatky a provizemi a rizikovostí výnosů, i vývojem výnosů z bankovních poplatků a provizí a kvalitou úvěrového portfolia reprezentovaného úvěry v selhání, a to navíc s vyloučením vlivu hospodářského cyklu, kvůli nedostatku veřejně dostupných (a tudíž legálně použitelných!) dat jsem nenašel cestu, jak předložit přímý důkaz dokládající podstatu hypotézy C, jakkoli nepřímé důkazy zjištěné během výpočtu napovídaly, že tomu tak může být.

69

8 Závěr Diplomová práce vznikla v turbulentním čase, kdy se svět potýká s globální ekonomickou krizí. Ta započala v létě roku 2007 v USA.107 Jakkoliv není téma hypoteční krize, finanční krize ani globální ekonomické recese námětem této práce, v textu jsem použil princip přímé vazby mezi objemem poskytnutých úvěrů a hrubým domácím produktem. Podstata principu se může zdát nežádoucí vzhledem k příčině vzniku recese. Já jsem za problematické považoval přiškrcení dynamiky úvěrů zapříčiněné diverzifikací příjmů bank – za „normálních“ okolností by mohl být objem „standardně“ poskytnutých úvěrů (tj. úvěrů, na které je v ekonomice zdravý potenciál) vyšší a produktu by mohlo být uštědřeno vícero pozitivních impulzů. Krize však byla rozdmýchána pravým opakem, tedy úvěrovou expanzí, za níž nestál racionální důvod, ale touha bankéřů po růstech bilanční sumy. Makroekonomicky vyjádřeno proti sobě stojí situace přiškrcení agregátní poptávky, které drží produkt pod potenciálem, a situace neracionálního

podněcování

agregátní

poptávky,

přetaveného

v přehřátí

ekonomiky a růst spekulačních bublin. Hlavním cílem této diplomové práce bylo prokázat, že diverzifikace příjmů v bankovnictví se neodráží pouze v zlepšení výsledků hospodaření bankovních domů, ale může působit i nad rámec bankovního odvětví – na ekonomickou výkonnost země. V práci jsem nejprve doložil, že shodou několika okolností panují v České republice velmi dobré podmínky pro diverzifikaci bankovních příjmů výběrem bankovních poplatků a provizí. Proto jsem se rozhodl studovat efekty, za jejichž činitele lze označit diverzifikaci bankovních příjmů. Ukázalo se, že výnosy z bankovních poplatků a provizí pomáhají bankám vylepšit pozici na trhu (ziskovost, kapitálové požadavky, kvalita úvěrového portfolia, riziko), ale hrají i důležitou roli v implicitních procesech, které ve vztahu k ekonomice nelze vnímat pozitivně, právě naopak. Bankovnictví můžeme označit jako odvětví, v němž se intenzivně prolínají mikroekonomické procesy 107

Stručně řečeno, krizi způsobila přeúvěrovanost americké ekonomiky hypotečními úvěry zajištěnými nemovitostmi a sekuritizovanými do cenných papírů. Ty se jako mor rozšířily do portfolií investorů po celém světě. Neschopnost splácet zejména v tzv. subprime sektoru dlužníků a následný pokles cen zajišť ovaných nemovitostí rozvířil hurikán ztrát, nejistoty a beznaděje, který postupně nabýval na síle a přerostl v mrak globální ekonomické recese, zmítající celou planetou. – Více např. viz: PÍRKO, Štěpán: Nesmyslnost záchran aneb kdy krize skončí?, přístup z internetu: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/stepan-pirko.php?itemid=7562.

70

(jednání

bankovního

makroekonomickými

klienta, (výkonnost

rozdělení

trhu

ekonomiky

mezi

banky)

podněcovaná

s procesy fungováním

bankovního, resp. finančního sektoru). Za zamyšlení stojí, zda všechny tyto implicitní, řetězící se vazby známe a jak dobře jim rozumíme, rozhodně pak to, zda lze současné uspořádání bankovního (resp. finančního) sektoru označit jako takové, které nejefektivnějším možným způsobem podporuje zúčastněné subjekty v cestě za konjunkturou. A zda by například připravovaný projekt participace veřejnosti na nákupu státních cenných papírů nepřinesl krom finančních prostředků státu i svěží vítr do myšlení spotřebitelů finančních služeb108 a také novou konkurenci bankovnímu odvětví, kterou by banky musely brát vážně.109 Psaní diplomové práce pro mě bylo velmi přínosné, zjištěné skutečnosti beru jako motivaci a výzvu pro budoucí vědeckou činnost.

108

Ve smyslu: depozitní účty v bance nejsou vždy tou „nejlepší možností; jedinou správnou možností; jedinou možností, kterou si mohu dovolit“. 109 Už se tomu tak ostatně děje, viz: SOCHOR, Jan – JIRSOVÁ, Miroslava: „Janotovy dluhopisy… Stát se chystá vážně konkurovat bankám. Ty řeší, jak bojovat proti konkurenci státních dluhopisů…“, Finanční Web Hospodářských novin, datum citace: 19. 11. 2009, přístup z internetu: http://FinWeb.iHNed.cz/c1-39029400-janotovy-dluhopisy-pro.lidi-vydelaji-jejichdrzitelum-3-5-procenta.

71

9 Seznam použitých informačních zdrojů 9.1 Literatura [1].

DVOŘÁK, Petr: Bankovnictví, 1. vydání, Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze 1996, ISBN: 80-7079-079-2

[2].

HEFFERNAN, Shelagh: Modern Banking, 1. vydání, Chichester, John Wiley&Sons Ltd 2005, ISBN: 0.470-09500-8.

[3].

HOLMAN, Robert: Makroekonomie, středně pokročilý kurz, 1. vydání, Praha, C. H. Beck 2004, ISBN: 80-7179-762-2

[4].

HOLMAN, Robert: Mikroekonomie, středně pokročilý kurz, 2. vydání, Praha, C.H. Beck 2007, ISBN: 978-80-7179-862

[5].

JANASOVÁ, Marie: Účetnictví bank, 1. vydání, Ostrava, VŠBTechnická univerzita Ostrava 2002, ISBN: 80-248-0174-4

[6].

JÍLEK, Josef: Peníze a měnová politika, 1. vydání, Praha, GRADA Publishing 2004, ISBN: 80-247-0769-1

[7].

KADEŘÁBKOVÁ, Anna – ŽĎÁREK, Václav: Edice učebních textů – Makroekonomická analýza, 1. vydání, Praha, Vysoká škola ekonomie a managementu 2006, ISBN: 978-80-86730-05-9

[8].

MAREK, Luboš a kol.: Statistika pro ekonomy : aplikace, 1. vydání, Praha, Professional Publishing 2003, ISBN: 80-86419-68-1

[9].

MEJSTŘÍK, Michal – PEČENÁ, Magda – TEPLÝ, Petr: Základní principy bankovnictví, 1. vydání, Praha, Karolinum 2008, ISBN: 97880-246-1500-4

[10]. POLOUČEK, Stanislav a kol.: Bankovnictví, 1. vydání, Praha, C.H.BECK 2006, ISBN 80-7179-462-7 [11]. PŮLPÁN, Karel – DUCHÁČKOVÁ, Eva – MUSÍLEK, Petr a kol.: Slovník bankovnictví, pojišť ovnictví a kapitálových trhů, Praha, Public History 1998, ISBN: 80-902193-2-2

72

[12]. REVENDA, Zbyněk – MANDEL, Martin – KODERA, Jan a kol.: Peněžní ekonomie a bankovnictví, 3. vydání, Praha, Management Press 2000, ISBN 80-7261-031-7 [13]. ZIEGLER, Kamil a kol.: Finanční řízení bank, 1. vydání, Praha, Bankovní Institut a.s. 1997, ISBN 80-902243-1-8

9.2 Autorské články a práce [1]. HAMPL, Mojmír: Český finanční sektor se s krizí zatím potýká úspěšně, ČNB: Autorské články a rozhovory, datum citace 8. 10. 2009, URL: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_20 09/cl_09_090522.html [2]. HRADIL, Dušan: Diplomová práce na téma Analýza poplatkové politiky bank v oblasti retailového bankovnictví, VŠE Praha, 2005 [3]. KÁŠOVÁ, Kateřina: Srovnání bankovního sektoru v ČR a Rakousku ve 2. pol. 90. let, Finance a úvěr č. 6, 1999 [4]. NACHER, Patrik: Poplatek za nadměrný vklad je nejabsurdnější, datum citace 3. 10. 2009, URL: http://www.bankovnipoplatky.com/poplatekza-nadmerny-vklad-je-nejabsurdnejsi-7572.html [5]. NACHER, Patrik – STUCHLÍK, Jan: Průměrný klient – I letos konkurenci válcuje mBank a menší banky, datum citace 22. 9. 2009, URL:

http://www.bankovnipoplatky.com/prumerny-klient-i-letos-

konkurenci-valcuje-mbank-a-mensi-banky-8876.html [6]. PÍRKO, Štěpán: Nesmyslnost záchran aneb kdy krize skončí?, datum použití 22. 09. 2009, URL: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/stepanpirko.php?itemid=7562 [7]. PIRNER,

David.:

Risk

management

v Českém

bankovnictví.

Bankovnictví, 2003, č. 4, URL: http://bankovnictvi.ihned.cz/c112650790-risk-management-v-ceskem-bankovnictvi [8]. SOCHOR, Jan – JIRSOVÁ, Miroslava: Janotovy dluhopisy pro lidi vydělají jejich držitelům 3,5 procenta, Finanční Web Hospodářských novin, datum citace: 19. 11. 2009, URL: http://FinWeb.iHNed.cz/c1-

73

39029400-janotovy-dluhopisy-pro.lidi-vydelaji-jejich-drzitelum-3-5procenta [9]. SERVAES, Henri – ZENNER, Marc: The Role of Investment Banks in Acquisitions, The Review of Financial Studies, vydání 9, číslo 3 (podzim, 1996), vydal: Oxford University Press [10]. STIROH, J., Kevin: Diversification in banking – Is Noninterest Income the Answer?, Journal of Money, Credit and Banking, vydání 36, číslo 5 (říjen, 2004), vydal: Blackwell Publishing

9.3 Analytické podklady a materiály [1]. CAPGEMINI, ING GROUP, EMFA: World Banking Retail Report 2008, datum citace 17. 8. 2009, URL: http://www.sk.capgemini.com/m/sk/tl/World_Retail_Banking_Report_2 008.pdf [2]. Česká národní banka a.s.: Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 1998, Praha, ČNB 1999 [3]. Česká národní banka a.s.: Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2000, Praha, ČNB 2001 [4]. Česká národní banka a.s.: Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2002, Praha, ČNB 2003 [5]. Česká národní banka a.s.: Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2008, Praha, ČNB 2009, sekce Přílohy, ISBN: 978-70-87225-17-2 [6]. Česká národní banka a.s.: Zpráva o finanční stabilitě 2008/2009, Praha, ČNB 2009, ISBN: 978-80-87225-15-8 [7]. Česká spořitelna, a.s.: Výroční zpráva 2008, datum citace 22. 9. 2009, URL: http://www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/VZ_2008.pdf [8]. Československá obchodní banka, a.s.: Výroční zpráva 2008, datum citace 22. 9. 2009, URL: http://www.csob.cz/WebCsob/Csob/OCSOB/Vztahy-k-investorum/Vyrocni-pololetni-zpravy/Vyrocnizpravy/VZ_CSOB_2008.pdf

74

[9]. Evropská komise o maloobchodních finančních službách: Consumers: Commission Report critises „opaque“ bank fee charges, Brusel 2009, datum

citace

22.

9.

2009,

URL:

http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/09/1341 [10]. Komerční banka, a.s.: Výroční zpráva 2008, datum citace 22. 9. 2009, URL:

http://www.kb.cz/file/cs/com/info_duty/economic_results/KB-

2008-vyrocni_zprava.pdf [11]. Ministerstvo financí České republiky, oddělení analýz finančního trhu: Zpráva o vývoji finančního trhu v roce 2008, datum citace 14. 9. 2009, URL: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/2008_Rocni_zprava_o_FT_pdf.p df [12]. Scott & Rose, spol. s r.o.: Ročenka 2009 (Obsahuje analýzu retailového bankovního trhu ČR), URL objednávka: http://www.wider.scott-androse.com/yearbook/SandR_Rocenka.pdf [13]. UniCredit Bank Czech Republic a.s.: Výroční zpráva 2008, datum citace 22. 9. 2009, URL: http://www.unicreditbank.cz/download/vyrocnizpravy/VZ_UCB_cz_08.pdf [14]. Vláda České republiky: Vyhláška č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, ve znění vyhlášky č. 282/2008 Sb., ze dne 15.

srpna

2008,

datum

citace

16.

9.

2009,

URL:

http://www.cnb.cz/cs/legislativa/predpisy_bd/obezretne_podnikani/obsa h.html

9.4 On-line databáze [1]. Česká národní banka, a.s.: Programová databáze statistických řad ARAD, přístup z internetu: http://www.cnb.cz/docs/ARADY/HTML/index.htm. [2]. Nebankovní úvěr – nebankovní spotřebitelský úvěr a jeho nevýhody, přístup z internetu: http://www.nejlepsi-pujcky.cz/nebankovni-uver

75

[3]. Organisation for Economic Co-operation and Development (OECD), databáze statistických profilů jednotlivých zemí, přístup z internetu: http://stats.oecd.org/Index.aspx?DataSetCode=CSP2009

76

10 Přílohy A. Rozdělení bank do skupin dle ČNB (k 31. 12. 2008)

B. Přehled bank na českém trhu (k 31. 12. 2008)

Banky celkem k datu z toho v nucené správě 1)

1

1

2

2)

0

1

2

8 2

7 2

6

5

29

30

15

14

14

16

0

0

Počet vzniklých subjektů ve sledovaném období Počet zaniklých subjektů ve sledovaném období

v tom

31. 12. 2006 31. 12. 2007 31. 12. 2008 37 37 37 0 0 0

Struktura bank podle vlastnictví celkem 9 banky s rozhodující banky se státní účastí 2 českou účastí banky s rozhodující českou 7 účastí celkem 28 banky s rozhodující banky s rozhodující 15 zahraniční účastí zahraniční účastí pobočky zahraničních 13 bank banky v nucené správě 0

C. Přehled dat za český bankovní sektor v období 1993 – 2008

77

Absolute numbers 1993 133675 85325 48350 66842 8283 717 9727 49549 115192 70850 44342 36919 7423 3625 3798

1994 139901 88669 51232 91521 9770 889 11142 71498 142753 103918 38835 31591 7244 3492 3752

1995 143807,61 96115,29 47692,32 116052,28 10654,73 1148,68 15837,46 90708,78 163744,6 134072 29672,61 23958,24 5714,37 3462,93 2251,44

1996 155260,2 113059,23 42200,97 152644,67 13357,32 1550 19163,6 121673,75 194845,63 188722,98 6122,65 14533,04 -8410,39 1542,18 -9952,58

1997 188326,94 141824,11 46502,83 238230,09 14028,24 1715,56 27662,79 198254,62 284732,92 263175,11 21557,81 27180,75 -5622,94 798,09 -6421,03

1998 221437,19 162519,59 58917,6 238804,64 17415,84 4344,18 24442,45 201290,53 297722,24 291802,95 5919,29 25029,99 -19110,69 2762,92 -21873,61

1999 159957,09 108671,03 51286,06 270570,23 20081,95 5458,71 24970,24 230976,75 321856,28 334327,11 -12470,82 25505,51 -37976,34 1264,4 -39240,74

2000 127066,58 81543,97 45522,61 486254,7 23117,34 5651,93 17310,7 451478,59 531777,31 555902,32 -24125,02 -24310,63 185,61 -1498,13 1683,74

2001 114017,93 71396,85 42621,09 70891,27 25810,37 4834,99 28913,35 21002,53 113512,36 85280,11 28232,25 5289,86 22942,38 5835,23 17107,15

2002 122762,685 66568,285 56194,4 52760,768 29962,042 6173,821 11612,112 17360,435 108955,168 79037,242 29917,926 -9747,936 39665,862 11554,212 28111,65

2003 99602,837 45300,112 54302,725 44838,301 35656,941 9314,301 8763,63 9732,031 99141,026 85667,163 13473,863 -27787,855 41261,718 11068,373 30193,345

2004 103104,584 43342,091 59762,493 48824,278 38072,432 6768,001 10959,24 6560,607 108586,771 85203,413 23383,358 -21726,141 45109,499 12014,425 33095,074

2005 107143,83 43100,001 64043,829 52434,273 38906,428 7072,569 10890,028 9710,386 116478,102 87069,445 29408,657 -19893,461 49302,118 9877,09 39425,028

2006 124114,384 52567,121 71547,263 .. 41092,657 8174,518 .. .. .. 55652,001 .. .. 49141,674 11132,068 38009,609

2007 156436,218 71738,07 84698,148 .. 44830,033 8989,178 .. .. .. 59672,597 .. .. 59200,559 12213,109 46987,448

2008 191917,03 93874,309 98042,721 .. 46779,151 10657,668 .. .. .. 61676,018 .. .. 54049,375 8344,519 45704,856

1275772

1538506

1903042

2102613

2330834

2437310,09

2529326,64

2717232,34

2766858,87

2579207,582

2573819,023

2641609,213

2907358,859

3151809,889

3750648,869

4044477,015

Profit from fees and commissions

7566

8881

9506,05

11807,32

12312,68

13071,66

14623,24

17465,41

20975,38

23788,221

26342,64

31304,431

31833,859

32918,139

35840,855

36121,483

Relative numbers - vertical

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

0,59% 3,79% 101,93% 15,65%

0,58% 3,33% 122,60% 17,33%

0,500% 2,51% 166,35% 19,93%

0,56% 2,01% -140,39% 27,98%

0,53% 2,00% -218,97% 26,48%

0,54% 2,42% -68,40% 22,19%

0,58% 2,03% -38,51% 28,51%

0,64% 1,68% 9409,74% 38,37%

0,76% 1,54% 91,43% 49,21%

0,92% 2,18% 59,97% 42,33%

1,02% 2,11% 63,84% 48,51%

1,19% 2,26% 69,40% 52,38%

1,09% 2,20% 64,57% 49,71%

1,04% 2,27% 66,99% 46,01%

0,96% 2,26% 60,54% 42,32%

0,89% 2,42% 66,83% 36,84%

6,20% 0,65% 10%

6,98% 0,64% 9%

7,41% 0,56% 8%

8,60% 0,64% 7%

7,45% 0,60% 8%

7,86% 0,71% 9%

12,55% 0,79% 6%

18,19% 0,85% 5%

22,64% 0,93% 4%

24,41% 1,16% 5%

35,80% 1,39% 4%

36,93% 1,44% 4%

36,31% 1,34% 4%

33,11% 1,30% 4%

28,66% 1,20% 4%

24,37% 1,16% 5%

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

4,66% 3,92% 5,96%

2,79% 8,40% -6,91%

7,96% 17,63% -11,51%

21,30% 25,44% 10,19%

17,58% 14,59% 26,70%

-27,76% -33,13% -12,95%

-20,56% -24,96% -11,24%

-10,27% -12,44% -6,37%

7,67% -6,76% 31,85%

-18,87% -31,95% -3,37%

3,52% -4,32% 10,05%

3,92% -0,56% 7,16%

15,84% 21,97% 11,72%

26,04% 36,47% 18,38%

22,68% 30,86% 15,76%

Profit from comm Comm income Comm cost Profit before tax

17,38% 17,95% 23,99% -2,41%

7,04% 9,06% 29,21% -21,12%

24,21% 25,37% 34,94% -247,18%

4,28% 5,02% 10,68% -33,14%

6,16% 24,15% 153,22% 239,87%

11,87% 15,31% 25,66% 98,72%

19,44% 15,12% 3,54% -100,49%

20,10% 11,65% -14,45% 12260,53%

13,41% 16,09% 27,69% 72,89%

10,74% 19,01% 50,87% 4,02%

18,84% 6,77% -27,34% 9,33%

1,69% 2,19% 4,50% 9,29%

3,41% 5,62% 15,58% -0,33%

8,88% 9,09% 9,97% 20,47%

0,78% 4,35% 18,56% -8,70%

Assets

20,59%

23,69%

10,49%

10,85%

4,57%

3,78%

7,43%

1,83%

-6,78%

-0,21%

2,63%

10,06%

8,41%

19,00%

7,83%

1. Interest income 2. Interest expenses 3. Net interest income 4. Net non-interest income 4.a Fees and commissions receivable 4.b Fees and commissions payable 4.c Net profit or loss on financial operations 4.d Other non-interest income 5. Net interest and non-interest income 6. Operating expenses 7. Net income before provisions 8. Net provisions 9. Income before tax 10. Tax 11. After tax income Banking assets (end of year)

Profit from comm vs assets Interest profit vs. assets Profit from comm vs. Income before tax Profit from comm vs. Interest profit Comm income vs. Interest income Comm income vs assets Interest income vs assets Relative numbers - horizontal Interest income Interest expenses Net interest income