Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky
Diplomová práce
2010
Bc. Petr Végh
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky
Odpady z ICT a jejich recyklace
Vypracoval: Bc. Petr Végh Vedoucí práce: doc. Ing. Stanislava Mildeová, CSc. Rok vypracování: 2010 2
Čestné prohlášení:
Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně. Veškeré pouţité podklady, ze kterých jsem čerpal informace, jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury a citovány v textu podle normy ČSN ISO 690.
V Praze dne. 22. 11. 2010
Podpis: .................................................
3
Abstrakt
Tato práce si klade za cíl najít optimální řešení pro recyklaci a zpětný odběr ICT odpadu. Pro dosaţení tohoto cíle je zapotřebí provést důkladnou analýzu současného stavu recyklace ICT odpadu. Práce zkoumá recyklační střediska zpracovávající ICT odpad a hledá optimálního zpracovatele na základě stanovených kritérií. Dále analyzuje sloţení výrobků a navrhuje změny, které povedou k optimalizaci sloţení a eliminaci škodlivin negativně působící na ţivotní prostředí a pracovníky spaloven. Po analýze systémů zpětného odběru v ČR přichází s novým modelem systému zpětného odběru, který by měl být schopen dosáhnout téměř 100% návratnosti vyslouţilých ICT zařízení.
4
Abstract
The objective of this thesis is to find an optimal solution for recycling and ICT scrap take-back. In order to attain this target a thorough analysis of ICT scrap recycling’s current conditions was conducted. This work also examined recycling facilities dealing with ICT scrap and analysed recyclers based on defined criterions and the best one was chosen. Furthermore products’ content was analysed and suggestions were made to optimise its content and eliminate contained dangerous substances having negative impact on the environment and scrapyard operators. Once analysis of takeback schemes in the Czech Republic had been done a new model of take-back system was introduced. This model should be able to achieve nearly 100% return rate of purchased ICT products.
5
Obsah 1.
Úvod
2.
Elektroodpad ........................................................................................................ 11
3.
Směrnice WEEE (OEEZ).................................................................................... 13 3.1.
4.
5.
Zpětný odběr v EU ......................................................................................... 16
Recyklace e-odpadu v ČR ................................................................................... 16 4.1.
Zpracovatelé elektroodpadu ........................................................................... 17
4.2.
Skupiny elektroodpadu ................................................................................... 18
4.3.
Růst mnoţství ICT odpadu ............................................................................. 20
4.4.
Výhody recyklace ICT odpadu ....................................................................... 23
Zpracovatel ICT odpadu ..................................................................................... 24 5.1.
Organizační struktura ..................................................................................... 26
5.2.
Procesy zpracování odpadu ............................................................................ 27
5.2.1.
Proces rafinační (metalurgický) .............................................................. 28
5.2.2.
Proces využití komponent ........................................................................ 29
5.3.
Způsoby nakládání s odpadem ....................................................................... 31
5.3.1. 6.
................................................................................................................... 9
Příklad recyklace monitoru ..................................................................... 32
Obchod s elektroodpadem .................................................................................. 33 6.1.
Osud většiny elektroodpadu je neznámý ........................................................ 34
6.2.
Rozvojové státy jako skládka světa ................................................................ 35
6.3.
Elektroodpad v Ghaně .................................................................................... 36
6.3.1. 6.4.
E-odpad vyváţen do Nigérie .......................................................................... 37
6.4.1. 6.5.
Maskování se za „elektroniku na opětovné použití“ ............................... 37
Nezodpovědnost vyspělých států.............................................................. 39
Řešení situace ................................................................................................. 40 6
Model systému zpětného odběru ICT odpadu .................................................. 43
7.
7.1.
Základní toky .................................................................................................. 43
7.2.
Popis fungování modelu ................................................................................. 43
7.3.
Materiálové toky ............................................................................................. 46
7.4.
Toky záloh ...................................................................................................... 47
7.5.
Datové toky .................................................................................................... 48
7.6.
Finanční toky .................................................................................................. 49
7.7.
Přínos systému ................................................................................................ 50
Výrobci ICT ......................................................................................................... 51
8.
8.1.
Vysvětlení pojmů ............................................................................................ 51
8.2.
Historie výrobců elektroniky .......................................................................... 51
8.3.
Přesun výroby v Evropě ................................................................................. 52
8.3.1.
Poměr objemu výroby OEM Západní Evropa/CEE................................. 53
8.3.2.
Objem produkce plošných spojů v Západní Evropě ................................ 54
8.3.3.
Celkové tržby evropských EMS................................................................ 55
8.3.4.
Tržby EMS v Evropě ................................................................................ 56
8.3.5.
Nárůst obratu EMS v Evropě (v eurech) ................................................. 57
8.3.6.
Nárůst obratu EMS v Evropě (v procentech) .......................................... 58
8.3.7.
Větší investice zahraničních investorů v ČR ........................................... 59
Směrnice RoHS .................................................................................................... 61
9.
9.1.
Seznam zakázaných látek ............................................................................... 61
9.2.
Výrobky ovlivněné směrnicí RoHS ................................................................ 62
9.3.
Povolené výjimky ........................................................................................... 63
9.4.
Odpovědnost výrobců/dovozců ...................................................................... 63
9.5.
Povinnosti orgánů státní správy ...................................................................... 64
10.
Regulace REACH ................................................................................................ 65 7
11.
BFR a jejich negativní vlivy ................................................................................ 67
11.1.
Negativní vlivy BFR ....................................................................................... 68
11.2.
Omezování BFR a jejich substituty ................................................................ 69
12.
Eliminace toxických sloučenin z hardwaru ....................................................... 71
13.
Test výrobců ......................................................................................................... 74
13.1.
Top 3 výrobci .................................................................................................. 74
13.2.
Nejhorší 3 výrobci .......................................................................................... 76
14.
Závěr
15.
Literatura a informační zdroje ........................................................................... 82
16.
Seznam obrázků, tabulek a grafů....................................................................... 85
................................................................................................................. 79
8
1. Úvod Cílem této práce je najít řešení pro současný nevyhovující stav ICT odpadu, který je nedílnou součástí informatiky. Bohuţel se na něj při řešení problémů spojených s ICT často zapomíná. Společnosti se hlavně zaměřují na výrobu hardwaru, marketing a jeho distribuci, ale odpad není v centru jejich zájmu, přestoţe se jedná o neodmyslitelnou fázi ţivotního cyklu produktu. V práci je provedena důkladná analýza sloţení ICT odpadu od různých výrobců a navrţeno řešení pro zlepšení jeho skladby. Dále bude zapotřebí nalézt optimální řešení pro zpětný odběr elektroodpadu tak, aby veškerá prodaná ICT zařízení byla po skončení své ţivotnosti odebrána a převezena do způsobilých zpracovatelských středisek. Práce si dále klade za cíl nalézt optimální recyklační středisko, které bude schopno maximálně vyuţít ICT odpad pro další výrobu nebo opětovné pouţití a minimalizuje skládkování a spalování odpadu a eliminuje moţnost dalšího prodeje odpadu do zemí třetího světa, kde bude neodborně likvidován. Podle určitých kritérií bude vybráno optimální recyklační středisko. Pro analýzu skladby materiálu byly pouţity dostupné zdroje od jednotlivých výrobců, kteří zveřejňují údaje o pouţitých chemikáliích ve výrobě. Dále práce analyzuje škodlivost jednotlivých chemikálií a navrhuje řešení pro eliminaci určitých látek v produktech. Po pečlivé analýze současných systémů zpětného odběru ICT odpadu a oblasti recyklace budou vyvozeny závěry a stanovena doporučení. Případně bude navrţen úplně nový systém zpětného odběru, shledá-li se současný za nevyhovující nebo neefektivní. V dalším odstavci je popsána celá struktura práce. Po úvodu v druhé kapitole je definován elektroodpad jako takový. Ve třetí a čtvrté kapitole je analyzován současný stav zpětného odběru v EU a ČR včetně 9
kolektivních systémů a rozdělení elektroodpadu do dílčích skupin. V kapitole páté jsou analyzovány recyklační procesy zpracovatelského střediska a je vybrán optimální zpracovatel. V šesté kapitole je popsán obchod s elektroodpadem a jeho nelegální export do zemí třetího světa, kde je neodborně likvidován a je navrţeno řešení této situace. Sedmá kapitola popisuje optimální model zpětného odběru ICT odpadu na základě předchozí analýzy situace. Další kapitoly se zabývají odpadem z výroby, směrnicemi EU omezujícími škodlivé a nebezpečné látky v ICT výrobcích a postoji samotných výrobců k této problematice. Je zde také navrţen postup pro zmírnění dopadu vyslouţilého hardwaru na ţivotní prostředí a zdraví pracovníků. Nakonec je proveden test mezi nejznámějšími výrobci, kde byli vybráni tři nejhorší a tři nejlepší podle daných kritérií a naznačen směr, kterým by výrobci měli postupovat. V závěru jsou shrnuty cíle a jejich dosaţení.
10
2. Elektroodpad Elektroodpad neboli elektronický odpad, e-odpad, e-šrot nebo také odpad z elektrických a elektronických zařízení (OEEZ) se skládá z volně vyřazených, nadbytečných, zastaralých nebo zničených elektrických nebo elektronických zařízení. Odpad z ICT je podmnoţinou obecné skupiny elektroodpadu, kam se řadí nefunkční nebo vyslouţilá zařízení z oblasti ICT. Převáţně se jedná o počítače (laptop, desktop) mobilní telefony a staré CRT obrazovky. Tyto poloţky tvoří většinu z celkového mnoţství ICT odpadu. [16] „Odpadem“ (podle směrnice EU 75/442/EHS) se rozumí jakákoli látka nebo předmět, kterých se drţitel zbavuje, má v úmyslu se zbavit nebo se od něho poţaduje, aby se jich zbavil. [19] Elektroodpad můţe být dále definován jako veškeré druhořadé počítače, zábavní elektronika, mobilní telefony a jiné poloţky jako televize a lednice prodané, darované nebo vyřazené původním majitelem. Tato definice zahrnuje pouţitou elektroniku určenou k opětovnému vyuţití, opětovnému prodeji, recyklaci nebo odstranění. Jiní definují opětovně pouţitelné zařízení (funkční a opravitelná elektronika) a druhořadý odpad (měď, ocel, plast, atd.) jako „komodity“ a termínem „odpad“ označují nevyuţitelné zbytky nebo materiál dříve funkční či opravitelný, ale následně uloţený na skládku, odstraněný nebo vyřazený kupujícím místo recyklace ve smyslu opětovného vyuţití. [24] Ekologické skupiny tvrdí, ţe neoficiální zpracování elektronického odpadu v rozvojových zemích způsobuje závaţné zdravotní problémy a má značný vliv na znečišťování ţivotního prostředí. Některé elektronické součástky např. CRT monitory obsahují kontaminující 11
prvky jako olovo, kadmium, beryllium, rtuť a brómované zpomalovače hoření. Aktivisté tvrdí, ţe dokonce i ve vyspělých zemích můţe recyklace a odstraňování elektroodpadu představovat váţné riziko pro pracovníky recyklačních středisek a je potřeba značné opatrnosti a pozornosti, aby bylo moţné se vyhnout vlivům škodlivých látek ve zpracovatelských střediscích a také moţnosti kontaminace okolí například těţkými kovy ze skládek nebo popelem ze spaloven. Společnosti působící v odvětví recyklace odpadů souhlasí, ţe se s odpadem musí zacházet obezřetně, ale zároveň podotýkají, ţe dopady na ţivotní prostředí z nevyuţité elektroniky jsou mnohdy záměrně nadsazeny zájmovými skupinami, které těţí ze zvýšené státní regulace. [16]
12
3. Směrnice WEEE (OEEZ) Směrnice o odpadu z elektrických a elektronických zařízení (směrnice OEEZ) je směrnice
2002/96/EC
Evropského
společenství
o
odpadu
z elektrických
a
elektronických zařízení (angl.. WEEE), která se společně se směrnicí RoHS 2002/95/EC stala Evropským právem v únoru roku 2003. Nastavila cíle pro sběr, recyklaci a vyuţití odpadu pro všechny druhy elektrických a elektronických vyslouţilých zařízení. Směrnice ukládá odpovědnost za odstranění odpadu z elektrických a elektronických zařízení na výrobce daných zařízení. Tyto společnosti by měly zřídit infrastrukturu pro sběr OEEZ, a to tak, aby uţivatelé těchto zařízení ze soukromého sektoru měli moţnost vrácení OEEZ minimálně bezplatně. Zpracovatelé tohoto druhu odpadu jsou nuceni recyklovat nashromáţděný odpad ekologicky šetrným způsobem, buďto ekologickou likvidací nebo opětovným pouţitím/repasováním nasbíraného OEEZ. [20] Směrnice OEEZ ukládá 25 členským státům povinnost převést svá ustanovení do národního práva do 13. srpna roku 2004. Přitom pouze Kypr dodrţel daný termín. Dne 13. srpna 2005, rok po daném termínu, jiţ všechny členské země kromě Malty a Velké Británie převedly předpisy alespoň rámcově. Protoţe se převod směrnice na národní úroveň liší stát od státu, objevují se různé návody na řešení lokálních problémů. ČR implementovala tuto směrnici v podobě novely zákona o odpadech č. 185/2001 Sb., který vstoupil v platnost právě 13. srpna 2005. Ve snaze zdůraznit důleţitost této směrnice v dubnu roku 2005 Královské společenství pro umění ve Velké Británii ve spojení se společností Canon představilo v Londýně 7 metrovou sochu pojmenovanou „OEEZ muţ“. Socha byla vyrobena z 3,3 tun
elektrického/elektronického
odpadu,
coţ
odpovídá
mnoţství
odpadu,
vyprodukovaného jedincem za ţivot ve Velké Británii. Obří figura následně putovala 13
státem jako součást britské turné. [16] Následující dva grafy ukazují zvyšování zájmu o recyklaci a také znalosti firem a výrobců ICT o předpisu OEEZ a s tím spojené agendy. Z grafů je patrné, ţe se zájem firem o ochranu ţivotního prostředí postupně zvyšuje.
1
Graf 3a: Existence vnitřní podnikové směrnice nebo předpisu, který upravuje
způsob vyřazování a likvidace elektrozařízení [18]
2
Graf 3b: Znalost moţnosti bezplatného odevzdání elektrozařízení k recyklaci
prostřednictvím kolektivního systému [18]
1 Zdroj: Enviweb. V Česku třídí elektroodpad tři čtvrtiny organizací [online] [cit.
20.11.2010].
2 Zdroj: Enviweb. V Česku třídí elektroodpad tři čtvrtiny organizací [online] [cit.
20.11.2010].
14
Následující tabulka dokládá, ţe domácnosti a firmy jiţ vyslouţilé elektronické zařízení neodhazují do popelnic s komunálním odpadem, ale jsou si více vědomi předpisu OEEZ nebo alespoň faktu, ţe vyřazená elektronika patří do sběrných dvorů a míst, k tomu určených.
Druh (skupina) odpadu Papír a lepenka Plasty Sklo Kovy Oděvy a textil BRO ze stravoven BRO ze zahrad Směšný KO Objemný odpad Nebezpečný odpad Baterie, akumulátory Olej a tuk (N) Vyřazená zařízení s chlorofluorouhlovodíky
2005 Mnoţství (t) 234 918 39 610 60 387 74 387 3 381 34 505 193 019 2 665 474 312 348 3 109 1 550 350
2006 Mnoţství (t) 222 826 54 312 68 837 66 679 3 564 9 530 122 832 2 758 060 326 049 4 691 1 572 346
± rozdíl v % -5% 37% 14% -10% 5% -72% -36% 3% 4% 51% 1% -1%
9 920
4 667
-53%
Vyřazená EEZ 12 530 9 569 -24% Zářivky 1 049 630 -40% Odpad z čištění obcí 126 533 145 352 15% Zemina a kameny 112 708 93 441 -17% Kal ze septiků a ţump 185 690 141 411 -24% Jiný biol. nerozl. Odpad 160 835 48 191 -70% Ostatní a neurčené 43 905 38 113 -13% Celkem 4 276 208 4 120 678 -4% 3 Tabulka 3c: Produkce komunálního odpadu podle skupin v tunách [39]
3
Zdroj: VÚV – CeHO (ISOH). Fakta a zajímavosti ČR a Evropa [online] [cit. 20.11.2010].
15
3.1. Zpětný odběr v EU Spotřebitelé jsou zmatení ohledně moţností recyklace staré elektroniky a dochází tedy k plýtvání vyuţitelnými zdroji pro opětovné pouţití vyslouţilých výrobků nebo výrobu nové elektroniky ze získaných vzácných kovů. Nejnovější průzkum pro společnost Dell zkoumal recyklační návyky 5000 spotřebitelů v Británii, Francii, Německu, Itálii a Španělsku. Výsledky odhalují zajímavé rozdíly v recyklaci ICT závislé na pohlaví, věku a národnosti. Například Němci se ukázali jako nejspolehlivější, neboť 4 z 5 pravidelně recyklují elektroniku, v porovnání s Brity, kde řádně recykluje pouze jeden ze dvou obyvatel. [9] Obecně úroveň povědomí o programech zpětného odběru zaloţených výrobci a vládní iniciativě v podobě směrnice WEEE je zase u Britů daleko niţší neţ u jiných národů a jsou si nejméně vědomi takovýchto iniciativ nebo legislativních opatření v porovnání s ostatními spotřebiteli v Evropě. Co se týče porozumění důleţitosti správné recyklace elektroniky, jsou ve skutečnosti Britové ovlivňováni více médii neţ vládní legislativou. Zatímco jsou Britové méně informovaní o správných postupech při recyklaci ICT odpadu nebo elektroniky obecně a téměř nejeví ţádný zájem o moţnostech recyklace a legislativních opatření, na druhou stranu to z nich nedělá celkově nejhůře recyklující národ. Ve skutečnosti je úroveň britských spotřebitelů, kteří tvrdí, ţe pravidelně recyklují papír, plasty a sklo, vyšší neţ evropský průměr. [25]
4. Recyklace e-odpadu v ČR Poměrně důleţitým mezníkem je novelizace zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech, který dal impuls k vytvoření kolektivních systémů v ČR. Díky tomuto zákonu je zákazník povinen se zakoupením elektrozařízení jakéhokoli druhu (ať se jedná o lednici 16
nebo počítač) zaplatit poplatek za zpětný odběr, který je zahrnut v ceně výrobku. Dovozci, prodejci a výrobci těchto zařízení jsou povinni od 13. srpna 2005 se zaregistrovat do tzv. kolektivních systémů, které zajišťují sběr, logistiku a zpracování tohoto odpadu. Jsou to neziskové systémy financované fondem vzniklým z povinných poplatků. Nejen výše zmíněné skupiny jsou zaregistrovány v těchto kolektivních systémech, ale také různé společnosti, které samy produkují elektroodpad. Mohou to být velké bankovní instituce, které se pravidelně zbavují velkého mnoţství starých počítačů nebo kancelářského vybavení nebo malé podniky, kde se jedná jen o pár tiskáren a počítačů. Samotné kolektivní systémy neprovádí ţádnou z výše uvedených činností (sběr, svoz, zpracování – recyklace), plní pouze organizační, administrativní a marketingovou funkci. Najímají si logistické firmy pro přepravu odpadu ze sběrného místa ke zpracovatelům, kteří mají veškerá oprávnění a licence zacházet s odpadem a nebezpečným odpadem. [37]
4.1. Zpracovatelé elektroodpadu Zpracovatelé elektroodpadu jsou rozmístěni po celé České Republice tak, aby uspokojily potřeby na kapacitu zpracování v jednotlivých oblastech. Většinou odpad ze sběrných míst a firem v jedné lokalitě putuje ke zpracovateli v té samé lokalitě, aby se sníţily náklady na dopravu na minimum. Toto je samozřejmě podmíněné vybaveností zpracovatelských středisek pro konkrétní druh odpadu. Například pro recyklaci zařízení informačních a telekomunikačních technologií není zapotřebí velké automatizace kromě drtiče, který elektroodpad rozemele na malinkaté kousky. Ty pak dále putují do hutí jako například Kovohutě Příbram, coţ je jediný metalurgický závod na zpracování elektroodpadu v CEE regionu.. Naproti tomu k dokonalé recyklaci lednic je zapotřebí montáţní linky a mašinerie v hodnotě několika miliónu euro. Paradoxně z první jmenované skupiny lze ještě ze samotné recyklace generovat slušný zisk při 17
minimálním úsilí a nákladech, a proto je o tento druh odpadu mezi zpracovateli velký zájem.
4.2. Skupiny elektroodpadu Elektroodpad jako takový je rozdělen do 10 skupin, z toho 3. skupina jsou zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení, na kterou se specializují některá zpracovatelská střediska. V Čechách existuje v současné době 6 kolektivních systémů, které zajišťují zpětný odběr elektrozařízení. Mezi nimi stojí za zmínku EKOLAMP, který se zabývá výhradně osvětlovací technikou, ELEKTROWIN, jenţ recykluje velké a malé domácí spotřebiče (lednice, sporáky, toustovače, atd.) a zejména REMA zpracovávající hlavně 3. a 8. skupinu elektroodpadu. Ostatní systémy se zabývají vesměs všemi skupinami. V následující tabulce je uveden podrobný seznam skupin elektroodpadu a kolektivních systémů. Provozovatelé kolektivních systémů se souhlasem pro zajištění financování nakládání s elektroodpady a s historickými elektrozařízeními. [20]
18
Skupiny elektrozařízení, pro které byl kolektivnímu systému vydán souhlas Kolektivní systém Kontaktní údaje k nakládání a financování B2B B2C B2C-H ASEKOL, s.r.o. Dobrušská 1/1797, 147 00 3,4,7,8,10 3,4,7,8 3,4,7 Praha 4, e-mail: [email protected], web: www.asekol.cz,
tel. 261303250, fax 261303256 Korytná 47/3, 100 00 Praha 10, e-mail [email protected], web : www.ekolamp.cz, tel., fax : 274810481 Elektrowin a.s. Michelská 60/300, 140 00 Praha 4, e-mail: [email protected] web: www.elektrowin.cz, tel. 241091835, fax 241091834 OFO – recycling Pavlovova 2624/29, 700 30 s.r.o. Ostrava –Jih, e-mail: [email protected] tel. 596 790 433 REMA Bavorská 856, 155 41 Praha Systém, a.s. 5, email:[email protected], web:www.remasystem.cz, tel. 224 454 224, fax 224 454 422 EKOLAMP s.r.o.
RETELA, s.r.o.
5
5
5
1,2,6
1,2,6
1,2,6
1,2,3,4
1,2,3,4
-
3,4,6,7,8,9,1 3,4,6,7,8,9 0
Neklanova 152/44, 128 00 1,2,3,4,5,6,7 1,2,3,4,5,6,7,8, Praha 2, ,8,9,10 9 e-mail : [email protected], web: www.retela.cz, tel. 251 56 46 22, fax 224 910 383 4 Tabulka 4.2: Kolektivní systémy OEEZ kontakty [32]
8
9
4 Zdroj: Ministerstvo životního prostředí ČR. Kolektivní systémy OEEZ kontakty [online] [cit. 20.11.2010].
19
Vysvětlivky: B2B – financování nakládání s elektrozařízeními, která nejsou určena pro domácnost B2C - financování nakládání s elektrozařízeními určenými pro domácnosti bez oprávnění zajišťovat financování nakládání s historickými elektrozařízeními B2C-H - financování nakládání s historickými elektrozařízeními pocházejícími z domácností Skupiny elektrozařízení: 1 Velké domácí spotřebiče 2. Malé domácí spotřebiče 3. Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení 4. Spotřebitelská zařízení 5. Osvětlovací zařízení 6. Elektrické a elektronické nástroje 7. Hračky, vybavení pro volný čas a sporty 8. Lékařské přístroje 9. Přístroje pro monitorování a kontrolu 10. Výherní automaty [20]
4.3. Růst množství ICT odpadu Rychlé změny v technologii, nízké počáteční náklady a plánované zastarávání produktů vyústily v rychle rostoucí nadbytek elektroodpadu po celém světě. Je skutečností, ţe elektroodpad v současné době představuje nejrychleji rostoucí 20
typ odpadu. Globálně nyní vytváří aţ 5 % z celkové hmotnosti domácího odpadu, coţ je téměř srovnatelný podíl jako u plastových obalů. V evropských domácnostech se kaţdý rok generuje kolem 8 milionů tun e-odpadu, přičemţ kaţdým dalším rokem vzrůstá jeho mnoţství o 3%-5%, coţ je téměř třikrát více neţ celkový objem odpadu (ten se zvyšuje meziročně asi o 1%-2%). V rozvojových zemích má dokonce do konce tohoto roku dojít ke ztrojnásobení produkce elektroodpadu, a to hlavně díky importu odpadu to těchto států. Odhaduje se, ţe růst prodeje elektroniky bude korelovat s mnoţstvím vyprodukovaného elektroodpadu a jiţ v roce 2020 se bude Evropská unie muset vyrovnat s necelými 11 miliony tun e-odpadu. V roce 2030 se jiţ roční produkce zvýší na necelých 14 milionů tun. Přičteme-li k tomu ještě asi další tři miliony tun elektroodpadu pocházejících ze zmetků z výroby a vyřazených počítačů a jiné ICT techniky od velkých korporací, rázem se dostaneme na nějakých 17 milionů tun eodpadu. Největší růst výroby a pouţívání mezi všemi elektrozařízeními během posledních 15 let zaznamenaly mobilní telefony. Oproti stům milionům prodaných kusů v roce 1997 se jejich objem zvýšil o 1200% během 10 let na téměř 1,2 miliardy. Na konci roku 2009 jiţ mobilní telefon vlastnilo 4,6 miliardy uţivatelů a do konce tohoto roku by měl jejich počet přesáhnout 5 miliard. Průměrně se mobil pouţívá mezi 12 a 18 měsíci, ale jeho ţivotnost se pohybuje v řádu několika let. Přesto pouhá setina telefonů skončí v recyklačních střediscích, namísto toho často končí v popelnicích a poté na skládce nebo spalovně. Velká část telefonů však zůstává v šuplících domácností jako rezerva pro případ nenadálé poruchy právě pouţívaného mobilu a třeba ve Švédsku takto leţí kolem 15 milionů kusů. Je zřejmé, ţe většina z těchto telefonů je stále funkční, neboť zhruba 70% lidí vymění svůj starý mobil za novější model z důvodu lepších parametrů přístroje a modernějšího vzhledu a ne kvůli závadě.
21
„V České republice je evidováno více než 13 milionů mobilních telefonních čísel. Ročně zde mění telefon zhruba čtvrtina občanů, což odpovídá 2,5 milionům prodaných mobilů. Počet nepoužívaných a dosud nevyhozených telefonů je odhadován až na 8 milionů. Kdyby všichni majitelé těchto telefonů vrátili přístroj k recyklaci, nemuselo by se zbytečně vytěžit 2700 kg stříbra, 300 kg zlata, 152 kg palladia a 8 kg platiny. Všechny tyto látky se opětovně používají při výrobě elektroniky. Recyklace českých mobilů z domácností by tak zajistila ekologické zpracování pro 11 600 kg mědi či 4400 kg olova.“5[13] Mobilní telefon ale obsahuje některé nebezpečné látky jako brómované zpomalovače hoření, které se při spalování mění na jedovaté dioxiny zamořující ovzduší. Při skládkování se zase těţké kovy jako třeba kadmium nebo nikl z NiCd potaţmo Ni-MH baterií dostávají do podzemních vod. Graf č. 3.3 dokazuje, ţe mnoţství e-odpadu skutečně přibývá. Demonstruje také zvyšující se povědomí populace o nutnosti recyklace a schopnost systémů směřovat k dosaţení předepsaných kvót EU.
6
Graf 4.3: Sběr elektroodpadu v ČR systémem ASEKOL [13]
5
Zdroj: Asekol. Sběr mobilů a podpora dětských domovů na Písecku a Strakonicku [online]. Publikováno dne 11.3.2010 [cit. 20.11.2010]. 6 Zdroj: Asekol. Sběr mobilů a podpora dětských domovů na Písecku a Strakonicku [online]. Publikováno dne 11.3.2010 [cit. 20.11.2010].
22
4.4. Výhody recyklace ICT odpadu Získávání surovin z elektroodpadu pomocí recyklace je nejefektivnějším řešením problému se stále se zvyšujícím mnoţství e-šrotu ve společnosti. Většina elektronických zařízení obsahuje různorodé materiály jako vzácné kovy, které mohou být získány a pouţity při další výrobě. Díky rozebrání počítačů, monitorů a jiné elektroniky a poskytnutí moţnosti opětovného pouţití vyslouţilých výrobků nebo jejich komponent, budou nedotčené přírodní zdroje zachovány a ani vzduch ani voda nebudou vystaveny škodlivým vlivům zapříčiněným nebezpečnou likvidací (neodborné spalování, skládkování, atd.) Recyklace navíc minimalizuje mnoţství spotřebované energie a skleníkových plynů (jak znázorňuje následná tabulka), které by vznikly při výrobě nových výrobků nebo při těţbě a následném tavení rud k získání potřebných kovů k výrobě oproti opětovnému pouţití elektroodpadu nebo recyklaci zařízení a získání vzácných kovů pomocí rafinačních a metalurgických procesů.
7
7
Tabulka 4.4: Spotřeba energie při získávání kovů těţbou/recyklací [6]
Zdroj: Kohout, Václav. Zpracování elektroodpadu
[online]
[cit.
20.11.2010].
23
5. Zpracovatel ICT odpadu V této kapitole je popsána firma, jeţ se zabývá převáţně zpracováním ICT odpadu a v tomto oboru se řadí mezi špičku. Společnost Datec Technologies Ltd. byla zaloţena roku 1990 ve městě Irvine, asi 50 km jiţně od největšího města Skotska Glasgow. Koncem devadesátých let se společnost přestěhovala do sousedního města Kilwinning, kde nadále sídlí. Plocha objektu s pozemky činí zhruba 3500m². Jedná se o středně velkou firmu (SME) s přibliţně 80 zaměstnanci. Společnost je akreditovaným drţitelem certifikátu integrovaného systému řízení IMR PAS 99:2006 obsahující standard pro řízení kvality ISO9001:2000 a management ţivotního prostředí ISO 14001:2004. Minulý rok získala akreditaci britské normy systému řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci OHSAS 18001:2007 a začátkem roku 2010 se jí podařilo získat akreditaci standardu informačního zabezpečení ISO 27001. Hlavním zaměřením této společnosti je recyklace ICT odpadu (počítačů, mobilních telefonů a jiných telekomunikačních zařízení), neboť dokáţe opětovně pouţít některé komponenty nebo čipy nacházející se na deskách plošných spojů. Tento přístup výrazně zvýší výtěţnost z tohoto druhu odpadu oproti pouhému rozemletí elektroodpadu na malé částečky, které jsou následně přepraveny do metalurgického závodu a tavícím procesem z nich získány vzácné kovy. Kromě výše zmíněného je společnost schopna v některých případech pouţít odpad na opětovné vyuţití, pokud se jedná o funkční zařízení nebo o zařízení, které lze opravit. Tím výrazně přispívá k celkovému vyuţívání odpadu oproti skládkování nebo spalování. Čas od času se také zpracovává odpad jako mikrovlnky nebo topinkovače, ale je to nárazová záleţitost a má minimální nebo nulovou ziskovost. Odpad s vyšším 24
obsahem vzácných kovů nebo vyuţitelných komponent/čipů je obvykle od zákazníka vykupován. Naopak za odpad, který nemá valnou vyuţitelnou hodnotu nebo náklady na recyklaci převyšují příjem ze základních a vzácných kovů v něm obsaţených a vytěţených, jsou klientovi účtovány servisní poplatky. Datec nezpracovává ICT odpad pouze z Velké Británie, ale dováţí přes 50% materiálu z EU včetně ČR. Díky poměrně vysoké hodnotě odpadu se vykompenzují náklady na dopravu. Společnost má dva americké majitele, a to Sipi Metals a Belmont Trading. Sipi Metals je společnost se stoletou historií a nachází se v Chicagu. Zabývá se zpracováváním materiálů s obsahem vzácných kovů a jejím hlavním zaměřením je zpracování komplikovaných materiálů s příměsí plastů a jiných těţko-zpracovatelných surovin. Zaměstnává kolem 150 lidí, dokáţe zpracovat aţ 3000 tun odpadu měsíčně a její roční trţby činí zhruba 200 miliónů dolarů. Datec vyuţívá tuto mateřskou společnost pro recyklaci plošných spojů, pevných disků, mobilních telefonů a jiných elektronických komponent nebo jiného elektro odpadu obsahující vzácné kovy. Co se týče druhé mateřské společnosti Belmont Trading, ta je velice podobná Datecu. Zaměřuje se na vyuţívání čipů na plošných spojích, popřípadě celých plošných spojů nebo i produktu jako celku (např. celý mobilní telefon, notebook, skladové zásoby určené k vyřazení, atd.). V některých případech technologické procesy firmy Datec nejsou s to oddělit některé čipy od desek, a tak se části desky, kde je větší koncentrace takovýchto čipů odřízne speciálním přístrojem, a tyto části se posílají do Belmontu, kde jsou tyto čipy odděleny. Sídlo společnosti se také nachází v Chicagu a většinu elektroodpadu získává od výrobců ICT sídlících v USA. Dále má pobočku v Kalifornii, která zpracovává odpad z východního pobřeţí. Belmont zřídil několik poboček, které se také zabývají 25
zpracováním odpadu, ve střední a jiţní Americe. V Evropě je hlavním zpracovatelským centrem Datec ve Skotsku. Nedávno bylo zaloţeno nové středisko ve Švédsku zpracovávající převáţně elektroodpad ze Skandinávie. Dále má společnost obchodní zastoupení ve Finsku, Francii, Španělsku a také v České Republice. [15]
5.1. Organizační struktura Organizační strom je poměrně jednoduchý, protoţe nejde o velkou společnost. Jsou zde 3 hlavní sekce, a to finanční, prodejní a rozvoj obchodu. Manaţeři těchto sekcí jsou podřízeni vedení v USA (mateřské společnosti Sipi/Belmont). Generálnímu řediteli je přímo podřízen hlavní supervizor produkce, který má na starosti příjem zboţí, zpracování a přípravu k odeslání. Jemu jsou podřízeni 4 vedoucí úseků, kde kaţdý úsek je specializovaný na jiný druh zpracování (mobilní telefony, plošné spoje, oprava komponent, oprava zařízení).
Datec Technologies Limited Organizační struktura Sipi/Belmont Finanční & HR ředitel
HR/Administrativa
Supervizor produkce
Generální ředitel
Supervizor zpracování
účetní
Supervizor produkce
Sales Manager
Supervizor produkce
Obchodní ředitel
Manažer služeb zákazníkům
Koordinátor EMS
Supervizor produkce
Operátoři produkce
Obr. 5.1: organizační struktura,
zdroj: interní materiály 26
5.2. Procesy zpracování odpadu Na základě pozorování a interních materiálů jsou zde popsány a graficky znázorněny procesy zpracování odpadu probíhající ve společnosti. Byla stanovena kritéria, podle kterých byla společnost Datec srovnávána s jinými recyklačními středisky v ČR. K těmto kritériím byly přiřazeny váhy (v závorkách) podle důleţitosti a na kaţdé kritérium bylo moţné získat maximálně 10 bodů. Celkem tedy maximálně 380 bodů po vynásobení bodů s váhami. Body za jednotlivá kritéria byly přiřazeny na základě pozorování procesů v různých recyklačních střediscích. 1) Opětovné vyuţití funkčních vyslouţilých produktů (10) 2) Opětovné vyuţití čipů z desek plošných spojů (8) 3) Vymazávání dat na HDD a jejich následný prodej (7) 4) Opětovný prodej nevyuţitých zásob komponent a dílů pro výrobu (7) 5) Třídění a odeslání elektroodpadu do metalurgických závodů k rafinaci (6) V prvních čtyřech kategoriích Datec získává body oproti jiným recyklačním střediskům, kde se tyto činnosti provádí v malé míře nebo vůbec. První bod do určité míry splňují některé systémy zpětného odběru jako Asekol nebo Rema, kde darují mobilní telefony dětským domovům nebo charitám. Druhý, třetí a čtvrtý bod se téměř neprovádí. Pátý bod provádí všechna recyklační střediska, ale díky těm předešlým čtyřem se nejenom odpad zhodnocuje, ale šetří se velké mnoţství energie spotřebované při výrobě a rafinaci e-odpadu. Datec získává celkem 319 bodů (kr.1-9b,kr.2-8b,kr.38b,kr.4-7b,kr.5-10b). Recyklační středisko umístěné na druhém místě dosáhlo pouhých 168 bodů (kr.1-8b,kr.2-0b,kr.3-2b,kr.4-2b,kr.5-10) kvůli nízkým bodovým ziskům v 2., 3. a 4. kritériu. Podobně skončila i jiná střediska, neboť nikde nedochází k takové míře 27
vyuţívání odpadu jako v Datecu. V dalších podkapitolách jsou jednotlivé recyklační procesy probíhající ve společnosti popsány podrobněji.
5.2.1. Proces rafinační (metalurgický) Proces od přijetí zboţí po vystavení zprávy o zpracování z hlediska rafinace. Materiál je svezen z místa určeném zákazníkem do Skotska. Celý svoz je řízen koordinátorem. Dále je zboţí označeno jedinečným úkolovým číslem, zváţeno a jeho přijetí je zdokumentováno. Jakékoli větší nesrovnalosti jsou zaznamenány a nahlášeny zákazníkovi. Dále se přistupuje k samotnému zpracování, které zahrnuje třídění odpadu do skupin podle výtěţnosti vzácných kovů. Materiál je odeslán do Sipi Metals pro rafinaci. Data jsou zapsána do databáze, materiál je rafinován a poté jsou připravována konečná data k tomuto úkolu. Standardně je do 45 dnů ode dne přijetí zboţí Datecem sepsaná konečná zpráva, která je poslána klientovi. DATEC/SIPI METALS RAFINACE
procesní
NAKLÁDKA A TRANSPORT MATERIÁLU Z URČENÉHO MÍSTA DO SKOTSKA V KOORDINACI S CUSTOMER SERVICE MANAŽEREM
PŘÍDĚLENO PRACOVNÍ ČÍSLO MATERIÁL DORAZÍ JE ZVÁŽEN ZDOKUMENTOVÁN PŘÍJEM JAKÉKOLI VĚTŠÍ ODCHYLKY JSOU ZAZNAMENÁNY A OZNÁMENY KLIENTOVI
ZPRACOVÁNO A ROZTŘÍDĚNO PRO ZÍSKÁNÍ VZÁCNÝCH KOVŮ
Obr. 5.2.1: rafinace – procesní diagram,
diagram
FINÁLNÍ ZPRÁVA O VYROVNÁNÍ 45 DNŮ PO PŘIJETÍ V SIPI METALS
PŘÍPRAVA NA FINÁLNÍ ZPRÁVU O PRÁCI
RAFINAČNÍ A RECYKLAČNÍ PROCESY V SIPI METALS
DATA O PRÁCI VLOŽENA DO DATABÁZE
ODESLÁNO DO SIPI METALS PRO RAFINACI
zdroj: interní materiály 28
5.2.2. Proces využití komponent Proces od přijetí zboţí do vystavení zprávy o zpracování z hlediska vyuţití komponent a následného prodeje. Tento proces probíhá vesměs stejně jako předešlý, jediným zásadním rozdílem je, ţe po roztřídění materiálu je část určená k dalšímu zpracování (vytahávání čipů) předána jinému úseku, který se zabývá vyuţitím komponent. Tento úsek má potřebné technické vybavení pro vyndání komponent z plošných spojů a ty, na které dostupné technologické procesy nestačí, jsou poslány do společnosti Belmont, USA.
DATEC/BELMONT ZNOVU VYUŽITÍ
procesní
ZÁKAZNÍK ŽÁDÁ O VYZVEDNUTÍ MATERIÁLU – VYSTAVENÍ PO
MATERIÁL DORAZÍ JE ZVÁŽEN ZDOKUMENTOVÁN PŘÍJEM
PRODUCT SOLD INTO GLOBAL SALES MARKETS
JAKÉKOLI VĚTŠÍ ODCHYLKY JSOU ZAZNAMENÁNY A OZNÁMENY KLIENTOVI plast
GARANCE VYSTAVENÍ ZPRÁVY O VYROVN ÁNÍ DO 45 DNŮ
REFINACE produktů, které nelze jinak využít
PŘIŘAZENO PRACOVNÍ ČÍSLO
kovy
diagram
VLOŽENÍ DAT DO CELOSVĚTOVÉ DATABÁZE úlomky
TŘÍDĚNÍ
komponenty
Obr. 5.2.2a: opětovné pouţití komponent,
ODEBRÁNÍ ČIPŮ Z KOMPONENT
zdroj: interní materiály
Odebrání čipů z komponent Tento krok je nezbytnou součástí procesu zpracování odpadu zaměřeného na znovuvyuţití čipů. Je zde znázorněno několik komponent na deskách plošných spojů z ICT sektoru, 29
které je společnost schopna znovu vyuţít. Jedná se zejména o čipy typu flash, DRAM, PLCC a EPROM, BGA. Některé čipy jsou vyjímány při zahřátí desky a roztavení spojů mezi čipy a deskou, jiné (např. BGA) jsou vyjímány speciálním zařízením ve společnosti Belmont. DATEC TECHNOLOGIES LTD
Obr. 5.2.2b: příklad vyuţitelných čipů,
Příklad využitelných čipů
zdroj: interní materiály
Třídění Zde je popsán příklad postupu kroku třídění materiálu z procesu zpracování zaměřeného na znovuvyuţití částí (čipů, atd.) obdrţeného od zákazníka. Jako příklad by mohl poslouţit mobilní telefon, který byl získán z evropského servisního střediska. Jedná se o nový typ telefonu a zákazník nechce, aby se dostala ţádná jeho část na evropský trh. Na ostatní trhy se nesmí posílat jako celek, ale jen po částech, a to zbavených identifikačních čísel (výrobní čísla musí být zanesena do systému a štítek s tímto číslem musí být odebrán) kvůli zamezení neoprávněnému vyuţívání záruky. Jednotlivé druhy telefonu se vytřídí, v rámci skupiny se oddělí 30
baterie, displej, základní deska, kamera, atd. Jednotlivé části putují na různé světové trhy. Při zpracování materiálu s vyuţitelnou hodnotou je zapotřebí přesného třídění podle různých kritérií. Plošné spoje se většinou třídí podle čísel na socketech pro procesory, pevné disky podle velikosti nebo typu rozhraní (SATA, SCSI, ATA, SATA 2), atd.
5.3. Způsoby nakládání s odpadem Datec vyuţívá tři klíčové způsoby nakládání s elektroodpadem. Obecně se pouţívá termín „Asset Management“. Nejdříve se zkoumá potenciální prodejní hodnota celého zařízení s minimálním mnoţstvím práce investované do zpracování. Pokud nelze vyuţít tuto variantu, přistupuje se k rozmontování zařízení a zkoumá se moţnost prodeje komponent. Jestliţe ani toto nelze provést, přechází se na čipovou úroveň, kde se zjišťuje prodejní hodnota čipů. Aţ posledním krokem je samotná recyklace (metalurgický proces), kde dochází k získávání vzácných kovů.
Asset Management model
1
2
3
Přeprodej
Znovu využití
Recyklace
Produkt může být prodán jako kompletní jednotka
Produkt je rozmontován a individuální části (komponenty, čipy) jsou prodány
Produkt nemá žádnou prodejní hodnotu. Získává se hodnota z obsažených vzácných kovů (rafinace)
Obr. 5.3: Asset management model, zdroj: interní materiály 31
5.3.1. Příklad recyklace monitoru Následující graf procentuálně znázorňuje jednotlivé sloţky ICT odpadu po dekompozici CRT monitoru. Jedná se o artikl, který jiţ nelze nijak opětovně vyuţít jako celek, neboť ve vyspělých státech jiţ o tento typ monitoru není zájem a export do chudých států je nelegální. Přesto lze však 80% z celkové hmotnosti vyuţít jako druhotnou surovinu pro výrobu nových produktů. Zbývající pětina musí být skládkována nebo zlikvidována ve spalovně.
8
Graf 5.3.1: Sloţky CRT monitoru po dekompozici [31]
Pokud by většina recyklačních středisek zpracovávala odpad podobným způsobem jako právě Datec, došlo by k výraznému zlepšení ţivotního prostředí a navíc by elektroodpadu, hlavně tedy ICT odpadu, získal přidanou hodnotu díky opětovnému vyuţití nebo alespoň získáním vzácných kovů pro další výrobu.
8
Zdroj: MARKETA - REMONE s.r.o. Středisko zpracování elektroodpadu [online] [cit. 20.11.2010].
32
6. Obchod s elektroodpadem Zvýšená regulace elektroodpadu a obavy z poškození ţivotního prostředí, které je do jisté míry způsobeno toxickým elektroodpadem, značně zvýšily náklady na odstranění takového odpadu. Regulace vytváří ekonomickou překáţku pro odstranění nevyuţitelného odpadu před vývozem do zahraničí. Kritici obchodu s pouţitou ICT elektronikou zastávají názor, ţe je příliš snadné pro překupníky, kteří se povaţují za recyklační společnosti, vyváţet netříděný ICT odpad do rozvojových zemí jako Čína, Indie nebo části Afriky, a tím se vyhnout nákladům spojených s činnostmi jako odstraňování katodových paprskových trubic z CRT monitorů, coţ je proces poměrně sloţitý a nákladný. Rozvojové státy se tím pádem stávají velkou skládkou ICT odpadu a obecně elektroodpadu díky svým chatrným zákonům. Naopak zastánci mezinárodního obchodu v oblasti pouţité elektroniky tvrdí, ţe díky vzájemné spolupráci přinesou do rozvojových zemí více pracovních míst a také dostupné technologie ze zemí, kde jsou opravy a opětovné pouţití nepotřebných zařízení ICT na vysoké úrovni. Dále obhájci obchodu s pouţitou elektronikou říkají, ţe získávání kovů dolováním bylo také přesunuto do rozvojových států. Těţba mědi, stříbra, zlata a jiných kovů získaných z elektroodpadu se povaţuje za daleko horší pro ţivotní prostředí neţli získávání těchto surovin recyklací. Také podotýkají, ţe opravy a opětovné pouţití ICT a televizí se stalo zapomenutým uměním, a ţe repasování bylo tradiční cestou k vývoji v odvětví. Některé státy Asie dokázaly „zachovat hodnotu“ v pouţitém zboţí a v některých případech na tom i zaloţily několika-milionová odvětví repasováním pouţitých zásobníků inkoustových tiskáren, fotoaparátů na jedno pouţití a funkčních CRT monitorů. Repasování bylo odjakţiva hrozbou pro zavedené výrobce a pouhý protekcionismus vysvětluje část kritiky obchodu. Jako příklad lze uvést zákaz importu testovaných funkčních P4 do Číny nebo vývoz pouţité nadbytečné elektroniky 33
z Japonska. [27]
6.1. Osud většiny elektroodpadu je neznámý Vezmeme-li v potaz fakt, ţe elektroodpadu je obrovské mnoţství a ţe obsahuje jak toxické látky, tak i vzácné kovy, je opravdu velmi překvapujícím zjištěním fakt, ţe osud miliónů tun kaţdoročně vyprodukovaného elektroodpadu v EU je do značné míry neznámý. Mnoţství vyřazené zastaralé elektroniky nebo elektroodpadu jako jsou počítače, telefony nebo televizory roste velmi rychle kaţdým rokem. V mnoha zemích se jedná o nejrychleji rostoucí typ odpadu, neboť nízké ceny za tyto výrobky znamenají, ţe jejich nahrazování je levnější neţ oprava a přitom nízká cena často znamená také nízkou kvalitu produktu, a tím pádem také krátkou ţivotnost. Protoţe se elektronika postupně stala součástí kultury, kde se nepotřebný výrobek jednoduše vyhodí, v mnoha vyspělých státech mnoţství elektroodpadu dramaticky vzrostlo, zatímco řešení bylo daleko za poţadavky na jeho recyklaci. Dokonce i v EU, která má přísnější zákony neţ třeba USA, se stále 75% elektroodpadu vůbec
nevede
v ţádných
oficiálních
záznamech.
Z ohromného
mnoţství
předpokládaných 8,7 miliónů tun elektroodpadu vyprodukovaného za jeden rok jen v samotné EU neuvěřitelných 6,6 miliónů tun není řádně recyklováno Ve Spojených státech amerických je legislativa o dost mírnější v oblasti nakládání s elektroodpadem. Méně neţ 20% tamějšího elektroodpadu je recyklováno. Znepokojující hodnoty recyklovaných počítačů (10%) a televizí (14%) jsou ještě niţší neţ průměr. Přechod z analogové na digitální vysílání v ČR a jiných zemích světa vedl k masivnímu zvyšování mnoţství nepotřebných analogových televizorů. Dokonce ze zmíněných 20% elektroodpadu nasbíraných v USA je většina 34
určena pro export, neboť USA je jednou z mála zemí, kde je stále legální vyváţet nashromáţděný elektroodpad do Asie a Afriky. [1] Obrovské mnoţství e-šrotu není recyklováno z třech hlavních příčin, a to: 1) Skladování: často se stává, ţe zastaralá elektronika je skladována v domácnostech. Toto akorát oddaluje den, kdy bude zařízení zlikvidováno a sniţuje to šanci na to, aby mohlo být efektivně opětovně vyuţito. 2) Skládkování/spalování: pokud jsou elektronická zařízení vyhozena do směsného
odpadu
s běţným
komunálním
odpadem,
je
velká
pravděpodobnost, ţe skončí na skládce nebo ve spalovně. Oba zmíněné způsoby uvolňují toxické látky znečišťující ţivotní prostředí. 3) Opětovné vyuţití a vývoz: staré počítače a mobilní telefony jsou často vyváţeny do rozvojových států na opětovné vyuţití a recyklaci. Naprostá většina je neodborně „recyklována“ na skládkách určených pro elektroodpad způsobujících rozsáhlé znečištění ţivotního prostředí.
6.2. Rozvojové státy jako skládka světa Země jako Indie a Čína byly po dlouhá léta místem pro skládkování elektroodpadu z USA a EU díky bezohledným obchodníkům starající se pouze o svůj zisk. V současnosti také roste mnoţství e-šrotu vyprodukovaného v samotných těchto zemích. V Indii je sebráno pouhé 1% elektroodpadu určeného k autorizované recyklaci. Napříč Asií a Afrikou se objevují nové neoficiální recyklační místa, kde se migrující pracovníci snaţí za pouţití primitivních metod získat vzácné kovy. Tato neformální recyklace způsobuje obrovské znečištění přírody a způsobuje váţné zdravotní problémy pracovníkům a také obyvatelům takovýchto oblastí. Dokonce i dodávky se záměrem pro opětovné vyuţití počítačů jsou zneuţívány. 35
Například v Ghaně bylo hlášeno, ţe k tomu, aby bylo moţné obdrţet pár funkčních počítačů, je zapotřebí přijmout plný kontejner neopravitelné vyřazené elektroniky, která nakonec skončí na skládce v tomto státě, kde chybí infrastruktura k bezpečné recyklaci toxického e-šrotu. [7]
6.3. Elektroodpad v Ghaně Jedním z míst, kde byl nedávno objeven toxický ICT odpad způsobující příšerné znečištění, byla Ghana. Analýza vzorků sebraných ze dvou skládek elektroniky v Ghaně odhalila závaţnou kontaminaci nebezpečnými chemikáliemi. Stále
rostoucí
poptávka
po
nejnovějších mobilních
telefonech,
LCD
obrazovkách anebo super rychlých počítačích vytváří ještě větší mnoţství zastaralé elektroniky, která je často nabitá toxickými látkami jako olovo, rtuť a brómované zpomalovače hoření. Místo bezpečné recyklace je velké mnoţství tohoto elektroodpadu skládkováno v rozvojových státech. V průběhu vyšetřování tohoto nekalého obchodování s ICT odpady bylo zjištěno, ţe je elektroodpad vyváţen často nelegálně do Ghany z Evropy a USA. V Ghaně proběhlo vyšetřování za účelem zjištění míry zamoření pracovního prostředí z recyklace a odstraňování elektroodpadu. Nechránění pracovníci, často i děti, na skládkách rozebírají počítače a televize bez nářadí za pomoci o něco málo více neţ kamenů, aby našli vzácné kovy, které by se daly prodat. Zbylé plasty, kabely a šasi jsou buďto spáleny nebo jednoduše hozeny na skládku. Některé vzorky obsahovaly toxické kovy jako olovo v mnoţství stokrát přesahujícím povolené limity. Jiné chemikálie jako ftaláty, o kterých je známo, ţe některé z nich ovlivňují sexuální reprodukci, byly nalezeny ve většině testovaných 36
vzorků. Jeden vzorek také obsahoval vysokou úroveň chlorovaných dioxinů, jeţ podporují výskyt rakoviny. Nejedná se ale pouze o Ghanu, v různých částech světa jsou další takové skládky. Například v Číně a Indii se na lokálních skládkách pálí elektroodpad, z něhoţ se uvolňují vysoce toxické chemikálií. Některé mohou poškodit vyvíjející se reprodukční systémy dětí, zatímco jiné mohou poškodit mozkový vývoj a nervový systém. V Ghaně, Číně a Indii mohou být pracovníci, z nichţ je velká část dětí, vystaveni značnému vlivu nebezpečných chemikálií. [4]
6.3.1. Maskování se za „elektroniku na opětovné použití“ Kontejnery zaplněné starými a často rozbitými počítači, mobily, monitory a televizemi značek jako Philips, Canon, Dell, Microsoft, Nokia, Siemens a Sony připlouvají do Ghany z Německa, Koreji, Švýcarska a Nizozemí pod falešnou nálepkou „elektro k opětovnému pouţití“. Vývoz elektroodpadu z Evropy je nelegální, ale vývoz staré elektroniky na „opětovné pouţití“ dovoluje bezohledným obchodníkům těţit ze skládkování staré elektroniky v Ghaně. Většina obsahu kontejnerů končí na skládkách, kde je rozdrcena a spálena nechráněnými pracovníky. Někteří obchodníci hlásí, ţe aby získali kontejner s několika funkčními počítači, musí přijmout zničený odpad (jako jsou staré CRT obrazovky) v témţe kontejneru od vývozců z vyspělých zemí. [27]
6.4. E-odpad vyvážen do Nigérie V současnosti je stále velmi běţnou praxí, ţe například vyslouţilý počítač není patřičně recyklován, tak jak by měl být a na místo toho je elektroodpad maskován jako zboţí na opětovné pouţití, jak bylo popsáno v předešlé kapitole, vyváţen do dalšího afrického státu, a to do Nigérie. Tam je buďto prodán, dán do šrotu nebo nelegálně skládkován. [2] 37
Pro podání skutečného důkazu o těchto praktikách byla dokonce provedena tajná operace, která odkryla řadu skutečností nasvědčujících tomu, ţe obchod orientovaný na export nebezpečného odpadu z Evropy do rozvojových států stále roste, coţ je následkem neochoty výrobců elektroniky převzít zodpovědnost za recyklaci vlastních výrobků. Tato operace byla zahájena na základě avíza, ţe je elektroodpad z Evropy vyváţen do Afriky. Nefunkční televize, do které bylo vloţeno sledovací zařízení, byla odnesena na britský místní úřad k recyklaci. Místo toho, aby byla bezpečně rozebrána v Evropě, jak by měla být, ji recyklační společnost místního úřadu překlasifikovala na zboţí pro opětovné pouţití. Tento postup umoţnil bezproblémový export do Nigérie, kde bude prodána, zešrotována nebo hozena na skládku. V Lagosu se nachází pravděpodobně největší skládka elektroodpadu v Nigérii, kde se vyloţí bezmála 15 kontejnerů elektroodpadu denně připlouvajících z Evropy. Nejméně jednu třetinu obsahu kontejnerů tvoří nefunkční a rozbité zařízení, které nelze opravit. Pracovníci na skládkách pak části zařízení pálí ve snaze nalézt některé draţší kovy, jeţ by se daly prodat. [7] Například v Británii se vyprodukuje 940000 tun elektroodpadu za rok, z něhoţ je velká část exportována do zahraničí na nelegální zpracování. Vláda přitom zaznamenává pouhých 450000 tun elektroodpadu, který je řádně zpracován podle příslušných OEEZ předpisů, přičemţ se zbylých půl milionu tun neobjevuje v ţádných oficiálních záznamech. Předpokládá se, ţe nejméně 10000 tun televizorů a 23000 tun ICT odpadu (převáţně stolních počítačů) klasifikovaných jako nebezpečný odpad je ročně nezákonně vyváţeno jako součást širšího obchodu s elektroodpadem v hodnotě milionů eur. [9] Agitátoři tvrdí, ţe dealeři s elektroodpadem nabízejí zahraničním nelegálním 38
skládkám přes €3 za nefunkční televizi a asi €1 za CRT monitor, coţ radikálně sniţuje konkurenceschopnost specializovaných recyklačních středisek v EU a vytváří „šedou ekonomiku“ v rámci tohoto odvětví. V rámci zákonů EU je nelegální vyváţet rozbitou a nefunkční elektroniku mimo státy OECD, kde je zajištěna poţadovaná úroveň bezpečné recyklace. Výše zmíněná televize, jeţ byla vyvezena do Nigérie, nebyla před naloţením do kontejneru s podobnými televizory nikdy zapnuta ani testována, aby se zjistilo, zdali je funkční či nikoli. Zařízení ukryté uvnitř televize pravidelně vysílalo svou aktuální polohu GPS, coţ umoţnilo sledovat celou její trasu. [7]
6.4.1. Nezodpovědnost vyspělých států Nigérie, stejně jako Ghana, Pákistán, Indie nebo Čína je jen jedním z mnoha míst, které Evropa, Spojené státy americké, Japonsko, Jiţní Korea a ostatní vyspělé státy vyuţívají jako skládku toxického odpadu. Jiţ léta se doslova před příbytky lidí ţijících v rozvojových zemích vykládají hromady elektroodpadu na úkor ţivotního prostředí a tamějších obyvatel. Nejchudší lidé, v mnoha případech děti, rozebírají televizory, mobilní telefony, hrací konzole a jinou elektroniku, která ve stovkách tun připlouvá před jejich práh. Bez jakýchkoli bezpečnostních opatření jsou vystavováni vysoce toxickým chemikáliím jako rtuť, která poškozuje mozek; olovo, které můţe poškodit reprodukční ústrojí a kadmium, které způsobuje ledvinová onemocnění. Poprvé v historii bylo provedeno sledování vyřazeného zařízení určeného k likvidaci po celé své trase, coţ odhalilo díry v zákonech EU týkajících se recyklace a recyklačních programů, jeţ umoţnují mezinárodním obchodníkům nelegálně kumulovat vysoké zisky tím, ţe místo řádné recyklace vyvezou zastaralou a nebezpečnou elektroniku na skládku do zahraničí. 39
Tisíce kusů zastaralé elektroniky a komponent opouští kaţdý den EU v kontejnerech mířících do Afriky v rozporu se zákony zakazující obchodování s elektroodpadem. Některé pouţité výrobky jsou opraveny a opětovně pouţity, ale většina je neopravitelná, coţ znamená, ţe bude nakonec zahozena na skládku v zemích, kde neexistují ţádné střediska pro bezpečnou recyklaci. [27]
6.5. Řešení situace Výrobci mohou zastavit tento nezákonný obchod s toxickým odpadem tím, ţe zajistí, aby jejich výrobky neobsahovaly ţádné nebezpečné látky. Je potřeba, aby si uvědomili svojí roli v tomto procesu a převzali zodpovědnost za bezpečnou recyklaci svých výrobků a ukončili stále rostoucí skládkování elektroodpadu, které škodí ţivotnímu prostředí a poškozuje zdraví lidí, kteří s ním přicházejí do styku napříč rozvojovými státy. Výrobní společnosti by měli zavést dobrovolné systémy zpětného odběru a upustit od pouţívání nebezpečných látek ve svých výrobcích, tak aby jejich výrobky mohly být bezpečně a jednoduše recyklovatelné. Navzdory
rostoucím
důkazům
o
škodách
způsobených
toxickým
elektroodpadem mnoho výrobců si stále nedává za primární cíl odstranění nebezpečných látek ze svých produktů a odmítá převzít plnou zodpovědnost za celý ţivotní cyklus svých výrobků. Zatímco funkční počítače a mobilní telefony mohou mít prodlouţenou ţivotnost v některých afrických zemích, znečišťují také ale ţivotní prostředí, kdyţ jsou vyhozeny, kvůli vysoké úrovni obsaţených toxických chemikálií. To je důvod, proč je třeba vyvíjet tlak na největší výrobce elektroniky, aby opustili od pouţívání toxických chemikálií ve svých výrobcích a zavedli globální recyklační projekty. Oba tyto kroky jsou nezbytné 40
k vyrovnání se s rostoucím přílivem toxického elektroodpadu. Někteří výrobci dělají určité pokroky k převzetí plné zodpovědnosti za celý ţivotní cyklus svých výrobků. Avšak jsou zde společnosti jako Sharp a Philips, které odmítají přijmout zodpovědnost za recyklaci svých starých výrobků. Postoj těchto silných mezinárodních korporací stále udrţuje status quo, kde jsou nechránění pracovníci v rozvojových státech necháni na pospas osudu s toxickým dědictvím vyspělých států. Tento problém by výrobní společnosti neměly ignorovat, neboť vytvořili obrovskou poptávku po nejnovějších mobilních telefonech nebo úzkých noteboocích a generovali ohromné zisky z prodeje elektroniky. V roce 2006 byla prodána celosvětově více neţ miliarda mobilních telefonů, z čehoţ například NOKIA, která je lídrem trhu, recyklovala pouze několik procent z prodaných kusů. Velcí výrobci počítačové techniky jsou na tom o něco lépe, neboť recyklují v průměru necelých 10% svých výrobků. Stále to ale znamená, ţe mezinárodní výrobní korporace nerecyklují přes 90% svých vyslouţilých výrobků. [41] Aby bylo moţné se vypořádat s rostoucím přílivem e-šrotu, výrobci musí nabídnout všem svým zákazníkům bezplatný a vhodný způsob recyklace svých produktů. Pokud firmy nejsou ochotni k tomuto kroku přistoupit, je nutné, aby legislativními opatřeními byla zajištěna bezpečná recyklace elektroodpadu. Japonsko má velmi účinné zákonné opatření a Sony hlásí, ţe nasbírá 53% svých vyslouţilých výrobků v Japonsku, coţ je 5 krát lepší výkon neţ globální průměr velkých výrobců počítačů. Z toho je patrné, ţe řešení jiţ existuje. Zatímco většina výrobců jiţ přijala zodpovědnost za recyklaci svých produktů a zlepšují své recyklační programy pro zákazníky, několik výrobců televizorů se snaţí vyhnout zodpovědnosti za recyklaci a v některých státech dokonce ani nenabízí 41
moţnost recyklace vyslouţilého televizoru. Z těchto několika „odpadlíků“ je nejvýraznější společnost Philips, která veřejně prohlašuje, ţe recyklace je odpovědností zákazníka a vlády nikoli výrobce, a ţe by spotřebitelé měli za recyklaci platit. V pozadí Philips lobuje, aby odvrátil schvalování zákonů, které by přenášely větší odpovědnost za recyklaci vlastních výrobků na výrobce.
42
7. Model systému zpětného odběru ICT odpadu Z důkladné analýzy současného stavu systému zpětného odběru je zřejmé, ţe velká část elektroodpadu nekončí tam, kde by měla. Je tedy potřeba navrhnout zdokonalený systém, který by dokázal výrazně zvýšit poměr recyklovaných zařízení k prodanému mnoţství. Mnou navrţený zálohový systém je novinkou v oblasti nakládání s elektro odpadem a zpětného odběru elektro zařízení. V určité podobě se však vyskytuje v některých evropských státech a dokonce i v ČR v oblasti zpětného odběru obalů.
7.1. Základní toky Na následujících stránkách je popsáno fungování tohoto modelu a je také graficky vyjádřen pomocí základních prvků a vazeb v rámci čtyř toků: 1) Toku materiálu 2) Toku záloh 3) Toku informací 4) Toku financí
7.2. Popis fungování modelu Výrobci ICT prodávají své produkty velkoobchodům a zároveň posílají informace o prodaných počtech spolu s výrobními čísly (IMEI) do centrálního systému finanční kontroly. Kromě dat jsou do CSFK poslány také zálohy za všechny prodané výrobky. Při prodeji výrobků je záloha odvedená výrobci do centrálního systému vrácena v ceně zboţí od velkoobchodů a ti získají zálohu zpět při prodeji maloobchodníkům. Výrobci mají v současné době povinnost vybírat recyklační poplatek, který pokryje náklady na provoz systému, logistiku a recyklaci. Tento 43
poplatek se kaţdoročně mění na základě změn na trhu v oblasti logistiky a recyklace. Kdyţ si zákazník koupí výrobek, zaplatí v ceně také zálohu kromě recyklačního poplatku, který bude pouţit jako administrativní poplatek. Maloobchodníci získají tedy zaplacenou zálohu velkoobchodu zpět. Kdyţ zákazník vrátí vyslouţilý výrobek do obchodu nebo jiného centra zpětného
odběru,
bude
mu
vrácena
zaplacená
záloha
maloobchodníkem.
Maloobchodník je v tuto chvíli ve ztrátě a musí poslat data o vrácených výrobcích do CSFK, kde mu po zpracování budou vráceny vydané zálohy zákazníkům. Tímto se tato smyčka zálohových plateb uzavře. Počítáme-li s tím, ţe návratnost vyslouţilých výrobků nebude 100%, nevybraná záloha bude vyuţita na provoz systému. Kromě zálohy bude z CSFK maloobchodníkovi zaplacen také manipulační příspěvek za kaţdý vrácený výrobek. Tento příspěvek je určen jako kompenzace za čas (zpracování záloh a odebírání vyslouţilých výrobků od zákazníků) a prostor (skladování vyslouţilých výrobků do doby svozu) maloobchodům. Výše manipulačních příspěvků je revidována jednou ročně. Zákazník odevzdá svoje vyslouţilé elektro zařízení do obchodu, v kterém bude moţné zařízení přijmout. Touto funkcí budou pověřeny všechny větší řetězce prodávající elektro výrobky. Za tuto sluţbu budou odměňovány manipulačním příspěvkem. V případě zájmu se do tohoto programu mohou zapojit i menší prodejci. Tento zálohový systém bude vyţadovat propojený informační systém mezi výrobci, maloobchody, sběrnými místy, recyklačním střediskem a centrálním systémem finanční kontroly. Všechny zmíněné subjekty, které přijdou do fyzického kontaktu s výrobkem/vyslouţilým výrobkem budou vybaveny čtečkami na IMEI kódy. V současné době mají toto zařízení téměř všechny maloobchody. Při odevzdání zařízení se načte IMEI kód a údaj se srovná s databází prodaných zařízení. Systém zobrazí údaj 44
s odpovídajícím kódem v databázi s datem koupě a výší zaplacené zálohy. Maloobchod zálohu vrátí klientovi a přes systém ji vyţádá od CSFK. Vyslouţilé výrobky se uskladní v obchodě a v daných intervalech se přepraví na sběrné místo. Ze sběrného místa se nashromáţděný odpad z více obchodů odveze do recyklačního střediska, kde se zpracuje. Logistika je hrazena z recyklačních poplatků nebo případně samotnými recyklačními středisky, neboť tyto střediska generují zisk od metalurgických závodů za vzácné kovy obsaţené v ICT odpadu. Centrální systém finanční kontroly je zásadním subjektem pro informační a finanční toky pro celý zálohový systém zpětného odběru. Bude potřeba jednorázová investice k implementaci tohoto systému a poté také určitých výdajů k jeho správě. Tyto náklady budou zaplaceny z recyklačních poplatků výrobců/distributorů (v současné době placených do jiných systémů zpětného odběru), kteří se zapojí do zálohového systému. Recyklační poplatek platí ale ve skutečnosti zákazník a tato částka je také zobrazena na faktuře, kterou obdrţí při koupi zařízení. Dalším zdrojem příjmu systému budou nevrácené zálohy, neboť se počítá s tím, ţe nebudou vráceny úplně všechny zakoupené výrobky. Celkově bude hospodaření CSFK vyrovnané.
45
7.3. Materiálové toky Obr. 7.3 vyjadřuje materiálové toky mezi jednotlivými základními prvky zálohového systému.
Obr. 7.3 Materiálové toky, zdroj: autor
46
7.4. Toky záloh Obr. 7.4 znázorňuje toky záloh, kde platby záloh za prodané výrobky začínají u výrobce, postupují do CSFK, který tyto zálohy spravuje. Dále CSFK na základě oprávněných poţadavků od maloobchodů proplácí vrácené zálohy zákazníkům.
Obr. 7.4 Toky záloh, zdroj: autor 47
7.5. Datové toky Obr. 7.5 znázorňuje datové toky mezi subjekty. Tyto data centrálně spravuje CKFK a díky jejím databázím je mimo jiné moţné identifikovat zařízení, za které byla zaplacena záloha a její výši.
Obr. 7.5 Datové toky, zdroj: autor
48
7.6. Finanční toky Obr. 7.6 vyjadřuje finanční toky mezi zúčastněnými subjekty. Konečný zákazník nese finanční břemeno v podobě recyklačního poplatku, který je vybírán maloobchody a odváděn do CSFK. Ten poté peníze přerozděluje dodavatelům za logistiku, recyklaci a manipulaci/skladování
vrácených
vyslouţilých
výrobků
maloobchodníky.
Část
prostředků si nechává na krytí vlastních nákladů spojených s administrací celého systému a jeho provoz. CSFK je neziskovou organizací a proto hospodaří s vyrovnaným rozpočtem.
Obr. 7.6 Finanční toky, zdroj: autor
49
7.7. Přínos systému Díky tomuto zálohovému systému bude moţné dosáhnout téměř 100% návratnosti ICT zařízení v rámci zpětného odběru, a tím významně přispět ke zlepšení ţivotního prostředí, které je neustále v procesu zamoření škodlivými vlivy při spalování, skládkování a neodborné likvidaci vyslouţilých elektro zařízení. Tento model, i kdyţ zdánlivě není tak výhodný pro zákazníka, který musí sloţit zálohu a čekat aţ ji dostane zpět při vrácení výrobku, má dalekosáhlé dopady na celou oblast recyklace a vyuţívání odpadů a v dohledné době pravděpodobně nebude vyvinut systém s podobně vysokým poměrem recyklace počtu vyslouţilých výrobků k prodaným produktům.
50
8. Výrobci ICT 8.1. Vysvětlení pojmů Následující kapitola analyzuje umístění výroby a její neustálé přesouvání ze Západu do CEE a s tím spojený příliv ICT odpadu vzniklé z produkce. CEE znamená střední a východní Evropa (z angl.. Central and eastern Europe) V této kapitole budou objasněny základní pojmy pouţité v následujícím textu. OEM (z anglického „Original Equipment Manufacturer“) znamená výrobce originálního vybavení. Myslí se tím společnost, která uvádí výrobky na trh pod svou vlastní značkou jako je například společnost IBM, HP, NOKIA a další. EMS (z anglického „Electronics Manufacturing Services“), poskytovatel sluţeb pro originálního výrobce elektroniky s vlastní obchodní značkou, je naopak „outsourcingová“ společností, která v současné době provádí nejen výrobu a kompletaci pro OEM společnosti, ale také pro její produkty navrhuje design, v některých případech poskytuje záruku a servis.
8.2. Historie výrobců elektroniky Koncem minulého století díky rapidnímu zvětšení objemu výroby a prodeje elektroniky bylo pro OEM společnosti výhodnější předat výrobu a další sluţby s tím související na jiné firmy. Zpočátku tyto EMS byly malé, ale kvůli narůstajícímu objemu produkce rostly stejně jako OEM. Svojí produkci zaměřovaly na lokality jako je severní Amerika, Západní Evropa popřípadě do zemí tzv. asijských tygrů (Tchaj-wan, atd.). Díky politickému uvolnění ve Východní Evropě bylo pro tyto společnosti a stále je výhodné zřizovat nebo přesouvat výrobu do států jako ČR, Maďarsko a další, tak blízko 51
odbytu – Západní Evropy. Přestoţe za posledních 20 let ekonomická úroveň zemí CEE (centrální a východní Evropa) výrazně stoupla, a tudíţ je potenciální koupěschopnost obyvatelstva vyšší, stále přes 90 procent výroby je určeno pro export. Některé zdroje dokonce tvrdí, ţe 40 procent všech počítačů vyrobených v Evropě pochází z ČR. Mimo region CEE se tyto velké společnosti stále častěji stěhují do Asie, a to především do Číny, kde je láká zejména levná pracovní síla. Jiţ dlouhou dobu stojí Čína na špici v textilním průmyslu a zdá se, ţe vystoupá na první příčku i ve výrobě počítačů a elektroniky. Překáţkou je ale neustálé zvyšování pohonných hmot a také clem uvaleným na zboţí importované z Asie do EU. Oba tyto klíčové faktory jsou ještě stále kompenzované levnou pracovní silou, ale tento stav pravděpodobně nevydrţí navěky, neboť ekonomický růst Číny v budoucnu zdraţí tamější pracovní sílu, export se sníţí a výrobci se zaměří na odbyt na domácím trhu. Levnější alternativní palivo by jistě také urychlilo přesun výroby do Asie. [23]
8.3. Přesun výroby v Evropě Na několika dalších stránkách jsou graficky znázorněny skutečnosti, které demonstrují přesouvání výroby elektroniky do centrální a východní Evropy, výši investic v ČR v elektronickém segmentu, sniţování výroby ve Velké Británii a další důleţitá fakta. Z toho jasně vyplývá, ţe se zvyšuje mnoţství elektroodpadu nejen z vyřazených vyslouţilých počítačů a jiné elektroniky, ale také z výroby samotné. Běţná zmetkovost při produkci se pohybuje od několika procent aţ po deset procent ve vysoce náročných odvětvích jako je výroba lékařských přístrojů, kde velmi přísná kontrola nedovoluje opravy plošných spojů ani jiných komponent, pokud je na nich shledána jakákoli vada.
52
8.3.1. Poměr objemu výroby OEM Západní Evropa/CEE Graf č. 6.3.1 vyjadřuje poměr mnoţství výroby OEM (netýká se EMS) v Západní Evropě k/ke mnoţství v CEE. Jsou zde porovnány 2 roky, a to 2007 a 2009. Je zde vidět jednoznačný přesun výroby OEM do střední a východní Evropy. Výroba OEM v CEE stabilně roste a do roku 2009 téměř překoná západní Evropu.
9
Graf 8.3.1: Poměr objemu výroby Západní Evropy k/ke CEE [10]
9 Zdroj: Schröter, Anke. Chart: OEM assembly in CEE will surpass Western Europe by 2009 [online]. Publikováno 4. 4. 2008, 15:12. Evertiq. [cit. 20.11.2010].
53
8.3.2. Objem produkce plošných spojů v Západní Evropě Na tomto grafu je znázorněna produkce plošných spojů za rok 2005 a 2006, kde ze všech zemí vyčnívá zejména SRN. Na tomto grafu jsou uvedeny pouze země západní Evropy a pouze 5 z nich dokázalo navýšit výrobu. Ostatní země vykazovaly propad, a to hlavně ve Velké Británii a Španělsku.
10
Graf 8.3.2: Objem produkce plošných spojů v Evropě ´05/´06 [11]
10 Zdroj: Schröter, Anke. The European PCB industry in comparison [online]. Publikováno 23. 4. 2008, 14:56. Evertiq. [cit. 20.11.2010].
54
8.3.3. Celkové tržby evropských EMS Tento graf znázorňuje celkové trţby v miliardách dolarů evropských EMS v letech 1991-2009. Na tomto grafu je vidět zvyšování trţeb EMS v CEE, a to o přibliţně 10% za rok. Naopak v západní Evropě dochází k poklesu. Česká republika nepatří mezi nejrychleji rostoucí země, ale má největší trh spolu se Slovenskem a Maďarskem. Jiţ více neţ 80% výroby EMS bylo přesunuto do Asie nebo východní Evropy.
11
Graf 8.3.3: Trţby Evropských EMS v letech 1991-2009 (mld. $) [21]
11 Zdroj: Evertiq. Chart: Eastern European EMS market grows 10 pct per year [online]. Publikováno 10. 1. 2008, 10:38. [cit. 20.11.2010].
55
8.3.4. Tržby EMS v Evropě Následující graf znázorňuje trţby EMS v letech 2005-2011 v západní Evropě a CEE, a dále znázorňuje celkové trţby v Evropě. Zase to jednoznačně dokazuje přesouvání výroby do CEE, jinak by nedocházelo k tak výraznému růstu trţeb. Maďarsko vede v trţbách EMS s 57% z celkových trţeb v regionu CEE. Za ním stojí Česká republika s 23% a Polsko s 10%. Je zde vidět nárůst trţeb v CEE aţ do roku 2011, přičemţ Západ stagnuje nebo velmi mírně stoupá. Celkové trţby v Evropě mají dosáhnout aţ 35 miliard euro. Je pravděpodobné, ţe po roce 2011 tento trend bude pokračovat.
12
Graf 8.3.4: Zisky EMS v Záp. Evropě a CEE v letech 2005-2011 [22]
12 Zdroj: Evertiq. European EMS revenues to reach Euro 35 billion in 2011 [online]. Publikováno 11. 9. 2007, 13:33. [cit. 20.11.2010].
56
8.3.5. Nárůst obratu EMS v Evropě (v eurech) Graf č. 6.3.5 ukazuje nárůst obratu EMS (v miliónech eur) v Evropě a jednotlivých evropských státech včetně států CEE v letech 2005-2006. Česká republika má přitom nejvyšší nárůst obratu. Maďarsko naopak utrpělo poměrně velkou ztrátu, a to o celých 20%. V obou zemích je několik velkých EMS a jakékoli změny jako třeba přesun výroby se projeví v celkových obratech v odvětví a také mají vliv na nezaměstnanost v regionech. Například nová fabrika v Kutné Hoře, kterou nedávno postavil Foxconn nabídne aţ pět tisíc pracovních míst a s tím bohuţel i obrovské mnoţství elektroodpadu. Jedním z důleţitých faktorů přesouvání výroby do Asie a CEE je také fakt, ţe je poměrně snadné propustit zaměstnance v porovnání se západní Evropou. Dalším faktorem je skutečnost, ţe EMS společnostem nedávno vypršely smlouvy s OEM. Pro zajištění nových smluv s několikaletou platností je v současném konkurenčním prostředí nezbytné sniţovat náklady, a tudíţ bylo nevyhnutelné přesouvat výrobu do nízkonákladových oblastí.
13
Graf 8.3.5: Růst obratu v letech 2005-2006 (mil. euro) [23]
13 Zdroj: Evertiq. Chart: Changes in the European EMS Industry [online]. Publikováno 29. 1. 2008, 10:37. [cit. 20.11.2010].
57
8.3.6. Nárůst obratu EMS v Evropě (v procentech)
Graf 6.3.6 vyjadřuje to samé jako předchozí, ale v procentech.
14
Graf 8.3.6: Růst obratu v letech 2005-2006 (%) [23]
14 Zdroj: Evertiq. Chart: Changes in the European EMS Industry [online]. Publikováno 29. 1. 2008, 10:37. [cit. 20.11.2010].
58
8.3.7. Větší investice zahraničních investorů v ČR Tato tabulka uvádí seznam větších zahraničních investorů, kteří vloţili své investice do ČR v průběhu let 1995 aţ 2000. Mezi nimi je mnoho investorů v odvětví elektroniky. Velký počet z nich se zaměřuje na IT a telekomunikační oblast. Příklady větších investorů Země Oblast Investor původu podnikání Celková inv. Daewoo Jiţní Korea Automobilový $357m Glaverbel Belgie Autoskla $232m Pepsi-Cola USA Nealko nápoje $200m T-Mobil SRN GSM $183m Coca-Cola Austrálie Nealko nápoje $200m National Power UK Energie $200m Toray Ind. Japonsko Textil $150m Bass Int. UK Pivo $143m AEG SRN Elektronika $25 Matsushita Japonsko Elektronika $100 Barco Group Belgie Elektronika $14 Sagem Francie Elektronika $10.3 Matsushita Japonsko Elektronika $72.6 Matsushita Japonsko Elektronika $81.7 Ohmega Electronics UK Elektronika $15 Sagem France Elektronika $10.3 Siemens-Matsushita SRN Elektronika $43 Foxconn USA Elektronika $40 Flextronics USA Elektronika $20 First Int. Computer Taiwan Elektronika $100 Lexmark USA Elektronika $10 AEG SRN Elektronika $25 AVX UK Elektronika $54 Celestica UK Elektronika $70 Philips Nizozemsko Elektronika $624 Tyco USA Elektrika $35.5 Invensys Lucembursko Elektronika $16.6 15 Tabulka 8.3.7: Příklady větších investorů [5]
Čas. období 95 91-98 94-2000 96 91-98 97-98 97-2000 93-98 1998 1996 1999 1999 2000 2000 1999 1999 1999 2000 2000 1997 1999 1998 1998 1999 20002000 2000
15 Zdroj: Jirásek, Leoš a Brožíková, Marcela. Tailored Market Information Report: Report On The Electronics Sector. Publikováno v roce 2001. The British Embassy Prague pro Scottish Trade International. 163 stran. [cit. 20.11.2010].
59
Z této kapitoly je velmi patrné, ţe příliv investic během posledních 20 let značně zvýšil výrobu v ČR a ostatních zemích CEE regionu. Výroba s sebou samozřejmě přináší pracovní místa, ale zároveň i negativní vlivy jako třeba elektroodpad z výroby samotné. Není to nepodstatná část z celkového generovaného mnoţství. Všechny elektronické výrobky produkované výrobci sídlícími v ČR, ale také těmi, jeţ produkty dováţí, musí splňovat podmínky dané směrnicí popsané v následující kapitole.
60
9. Směrnice RoHS Směrnice evropského parlamentu a rady 2002/95/ES ze dne 27. ledna 2003 o omezení pouţívání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (RoHS, z angl. Restriction of the use of Hazardous Substances) vešla v České republice v platnost dne 1. července 2006. Do české legislativy je implementována § 37j, odst. 3 zákona č.185/2001 Sb., O odpadech. [38] Direktiva RoHS je úzce spojena se směrnicí OEEZ (WEEE) o odpadu z elektronických a elektrických zařízení 2002/96/EC, která stanovuje sběr, recyklaci a cíle pro opětovné pouţití odpadu pro tyto zařízení. Je součástí legislativních opatření k vyřešení problému se stále rostoucím mnoţstvím toxického elektroodpadu. Tato směrnice omezuje pouţití šesti nebezpečných látek ve výrobě různých druhů elektronických a elektrických zařízení ve všech deseti skupinách. Týká se jak výrobců, tak dovozců a výslovně zakazuje uvedení výrobku, obsahující jakoukoli z níţe uvedených látek nad maximální koncentraci O. 1% své hmotnosti po 30. červnu 2006, na evropský trh. Výjimku tvořil pouze dekabromdifenyleter, jehoţ pouţití bylo prodlouţeno zpočátku do roku 2010, ale později o dva roky zkráceno. [33]
9.1. Seznam zakázaných látek Kadmium Rtuť Olovo Šestimocný chróm Polybromované bifenyly (PBB) Polybromované
difenylethery
(PBDE),
podskupina
Dekabromdifenyleter 61
(pouţíván aţ do 1. července 2008) [33]
9.2. Výrobky ovlivněné směrnicí RoHS Směrnice RoHS je uplatňována na konečné výrobky definované v sekci OEEZ směrnice, kde je výčet skupin těchto zařízení. Ţádná ze součástek zařízení nesmí obsahovat nadlimitní koncentraci zakázaných látek. Znamená to tedy, ţe i kdyţ celý výrobek obsahuje například zpomalovač hoření PBB v povoleném mnoţství, ale v jedné z částí výrobku je koncentrace nadlimitní, výrobek nesplňuje dané podmínky a tudíţ nemůţe být uveden na trh. Baterie nejsou zahrnuty v tomto předpisu, ale v samostatném předpisu o bateriích 91/157/EEC a revidované směrnici 2003/0282 COD. Níţe jsou uvedeny skupiny zařízení, jichţ se směrnice týká: Domácí elektrospotřebiče Telekomunikační a počítačové zařízení Spotřební elektronika Osvětlovací zařízení Elektrické nástroje Hračky, sportovní potřeby Výdejní automaty Ţárovky Veškerá elektrická a elektronická zařízení pod napětím do 1000 V (existují zde výjimky) [38]
62
9.3. Povolené výjimky Náhradní díly na opravu elektrického a elektronického zařízení umístěného na trh před 1. červencem 2006. Znovupouţití elektrického a elektronického zařízení umístěného na trh před 1. červencem 2006. Některé státy povolily výjimky pro výrobky medicínské a týkající se telekomunikační infrastruktury. Body týkající se kvót pro opětovné vyuţití a recyklaci v rámci zpětného odběru podle článku 7, odst. 2 směrnice Rady 2002/96/ES se nemusí provádět u následujících poloţek: olovo ve skle obrazovek olovo v pájkách tavících se při vysokých teplotách olovo v pájkách pro servery paměťové systémy a disková pole olovo v pájkách pro vybavení infrastruktury sítí pro spínání, signalizaci, přenos a správu sítí pro telekomunikace. Další výjimky jsou podrobně specifikovány v přílohách směrnice Rady 2002/96/ES. [38]
9.4. Odpovědnost výrobců/dovozců Výrobce potaţmo dovozce má zodpovědnost za to, ţe jeho neobsahují zakázané látky. Dále odpovídá za to, ţe ţádná ze součástek výrobku neobsahuje tyto sloţky. Výroba součástek není upravena směrnicí, a tudíţ si konečný výrobce musí sám 63
pohlídat dodavatele, kteří komponenty vyrábějí. Tato směrnice je platná pouze v rámci EU, ale dovozci/výrobci elektronických zařízení, kteří sídlí mimo EU například v Číně, se musí tomuto nařízení přizpůsobit, pokud chtějí uvádět své výrobky na evropský trh. Jakmile výrobce umístí produkt na trh, automaticky tím zaručuje, ţe je výrobek v souladu s nařízením RoHS. Obvykle výrobce na svých produktech uvádí logo RoHS. Jedná se o nejjednodušší způsob, jak dát svým zákazníkům a odběratelům na vědomí, ţe výrobky, součástky nebo materiál splňuje podmínky předepsané směrnicí. [33]
9.5. Povinnosti orgánů státní správy Orgány státní správy vykonávají dozor na svém lokálním trhu a provádějí fyzickou kontrolu obsahu neţádoucích látek v souladu s RoHS direktivou. V ČR je pověřena dozorem Česká obchodní inspekce. [38]
64
10. Regulace REACH Tato regulace je dalším legislativním opatření EU úzce spojené s předchozí směrnicí RoHS, neboť má za cíl větší kontrolu chemických látek ve výrobcích a další omezování nebezpečných prvků. REACH (z angl. Registration, Evaluation, Authorisation and Restriction of Chemicals) je evropskou regulací z 18. prosince 2006, vešla v platnost v červnu 2007 a implementace v členských státech bude probíhat během tohoto desetiletí. Regulace
se
zabývá
výrobou
a
pouţitím
chemických
látek,
jejich
potencionálním dopadem na zdraví a přírodu. Téměř tisíci stránková publikace byla popsána jako nejsloţitější zákon EU v celé své historii a celých sedm let trvalo jeho schválení. Tato nejpřísnější regulace týkající se chemikálií ovlivní mnoho odvětví po celém světě. [14] Aţ nabyde regulace účinnosti, všechny společnosti vyrábějící v EU nebo importující chemické látky do EU v mnoţství přesahujícím tunu za rok budou povinny tyto látky zaregistrovat u Evropské agentury chemikálií (ECHA) sídlící v Helsinkách. Přibliţně 143000 chemikálií obsaţených ve výrobcích prodávaných na evropském trhu bylo předběţně registrováno do hraničního termínu 1. prosince 2008. Předběţná registrace nebyla sice povinná, dává však subjektům více času na úplnou registraci. Regulace se také zmiňuje o pouţívání chemických látek vysokého stupně znepokojení (SVHC, z angl. Substances of very high concern) kvůli jejich potenciálním negativním dopadům na lidské zdraví a prostředí. Od 1. června 2011 musí být přítomnost SVHC ohlášena agentuře ECHA, pokud mají vyrobené nebo dovezené výrobky hmotnost převyšující tunu a SVHC jsou obsaţeny ve výrobcích ve větším 65
podílu neţ 0.1% celkové hmotnosti výrobku. Některá pouţití SVHC mohou podléhat autorizaci ECHA a ţadatelé o autorizaci budou muset předloţit plán na nahrazení pouţití SVHC bezpečnější alternativou neboli substitutem. Pokud není k dispozici ţádná vhodnější alternativa, ţadatel ji musí vymyslet. Při poslední aktualizaci v březnu 2009 je na seznamu ECHA 15 SVHC. [36] REACH jde ruku v ruce s plánovanou novelou směrnice RoHS 2.0 a doufám, ţe v tyto legislativní opatření povedou k eliminace škodlivin a zlepšení přírody a zdraví obyvatel EU.
66
11. BFR a jejich negativní vlivy Brómované zpomalovače hoření, zkráceně BFR (z angl.. Brominated Flame retardants) jsou skupinou 70 syntetických organických sloučenin bromu s velmi proměnlivými chemickými vlastnostmi, které se přidávají hlavně do plastů. Mají za cíl zabránit nebo zpomalit hoření. [8] Pouţití některých typů této skupiny látek je jiţ zakázáno ve směrnici RoHS a ty, které se smějí pouţívat, jsou ve středu pozornosti REACH a v brzké době pravděpodobně dojde k jejímu úplnému zákazu. Revidovaná směrnice RoHS 2.0 by měla zahrnovat mezi zakázané látky i veškeré BFR. [28] Bromové zpomalovače hoření jsou přítomny hlavně v plastech elektrických a elektronických
zařízeních,
osvětlovacích
tělesech,
dopravních
prostředcích,
podlahových krytinách, elektrických vodičích, bytových textiliích, balících a izolačních materiálech.
Nejvíce
pouţívanými
sloučeninami
na
bázi
brómu
jsou
hexabromcyklododekan (HBCD) a bromované bisfenoly (hlavně TBBPA-A). Do roku 2006 byly nejpouţívanější poly-brómované difenylétery (PBDE). Je známým faktem, ţe BFR zůstávají v produktech a jsou uvolňovány během svého ţivotního cyklu a také při jejich likvidaci. Spalování navíc zapříčiňuje vytváření poly
brómovaných
dioxinů
a
furanů
(PBDD/F
z angl..
Polybrominated
dibenzodioxins/Furans), které mají podobnou úroveň toxicity jako poly chlorované dioxiny (PCDD z angl.. Polychlorinated dibenzodioxins). V roce 1999 se mnoţství pouţitých BFR v rámci EU odhadovalo na 31160 tun. Nebezpečné polybromované bifenyly jsou v EU zakázány, ale stále existují výrobky obsahující tuto sloučeninu, které byly importovány nebo jsou jiţ staršího data výroby a v současné době se nacházejí na skládkách nebo v domácnostech. [8] 67
11.1. Negativní vlivy BFR Největším problémem BFR je toxicita a persistence neboli tendence přetrvávat v prostředí. Dále také schopnost uvolňovat se z výrobků při jejich pouţívání. Některé BFR mají vysokou úroveň persistence a akumulace v biologických systémech. Během 90. let minulého století byl rozsah kontaminace ţivotního prostředí PBDE systematicky zdokumentován a tyto látky byly nalezeny ve všech prostředích, například v mořských ţivočiších, sedimentech, ale také v tkáních lidí ţijících v Evropě a Severní Americe. BFR se v největší míře dostávají do organismu pravděpodobně prostřednictvím potravin, hlavně u látek s vysokou schopností akumulace jako třeba PBDE. Nezanedbatelným způsobem je ale také přímý kontakt s produkty, které obsahují BFR. Poměrně vysoké hodnoty byly také naměřeny v prachu domácností. Tyto nebezpečné látky byly nalezeny ve vzduchu, prachu v kancelářích a jejich koncentrace přibliţně odpovídala koncentraci v krvi pracovníků, kteří byli ve styku s předměty obsahující BFR, např. při práci s počítačem, kopírkou, atd. Tento fakt můţe ovlivnit procesy v odpadovém hospodářství, kde jsou pracovníci neustále vystavováni vlivům těchto látek při recyklaci, neboť pracují s odpady, vyřazenými výrobky, atd. obsahujícími BFR. Několik studií jiţ bylo vypracováno zabývající se otázkou koncentrace BFR v prostředí recyklace elektroodpadu. [40] BFR jsou velmi podobné vlastnostmi i strukturou poly-chlorovaným bifenylům (PCB), jejichţ pouţití je v EU jiţ delší dobu zakázané. Akutní toxicita BFR je velmi nízká, ale chronická toxicita byla prokázána u potkanů, a to negativním ovlivněním vývoje mozku a kostry během nitroděloţního vývoje, coţ v důsledku povede k nevratnému neurologickému stavu jedince. PBDE a TBBP-A mají také vliv na metabolismus, a to hlavně na vylučování hormonů štítnou ţlázou, coţ negativně 68
ovlivňuje růst a vývoj plodu, mozkovou funkci, schopnost se učit a stabilitu chování. Testovaná skupina lidí byla vystavena působením dekabromovaného DE a u všech zúčastněných byl nalezen vyšší výskyt hypofunkce štítné ţlázy. Dále byly zjištěny genotoxické účinky PBDE a HBCD v savčích buňkách. [3]
11.2. Omezování BFR a jejich substituty Rizika spojená s BFR jsou známa několik desítek let a z toho důvodu se například Švédsko snaţilo o postupnou eliminaci PBB a PBDE z veškerých výrobků. Norsko nezůstává nikterak pozadu a navrhlo zákony na zákaz pouţívání penta, okta a dekabromovaných DE také sledování TBBP-A a HBCD ještě před vydáním evropské směrnice. Na konferenci OSPAR (Konvence pro ochranu mořského ţivotního prostředí v severovýchodním Atlantiku) se přítomní ministři v roce 1998 dohodli na zastavení emisí a úniků toxických látek do moře do roku 2020 a BFR se objevily na primárním seznamu. Penta a okta-brómované DE byly dlouhou dobu hodnoceny EU a ve finále byl dohodnut zákaz jejich pouţívání v Evropě (EU). Od roku 2006 bylo díky směrnici o odpadech z elektrických a elektronických zařízení a omezení nebezpečných látek v těchto zařízeních (OEEZ/RoHS) ukončeno pouţívání PBDE v elektrických a elektronických zařízeních. Pentabromované DE, jeţ mají sklon k akumulaci v biologických systémech, byly díky směrnici o vodě (Water Framework Directive) překlasifikovány do kategorie hlavních rizikových sloučenin. Kvůli výše zmíněným vlastnostem penta-BDE se tato sloučenina nejspíš přesune na seznam perzistentních organických škodlivin (POP, z angl. Persistent organic pollutant), které podléhají omezení nejenom v rámci EU, ale po celém světě podle Stockholmské dohody z roku 2001. [33]
69
Přes všechny výše uvedené negativní vlivy těchto toxických sloučenin jejich výroba a úniky do okolí rostou. Přitom jsou jiţ v současnosti dostupné šetrnější substituty, které jiţ některé společnosti začaly pouţívat. Z významnějších společností se jedná o Hewlett-Packard, který nahrazuje BFR ve svých monitorech za zpomalovače na bázi fosforu. Firma Electrolux eliminovala veškeré BFR z plastů a z oblasti nábytku vyloučila BFR IKEA. Asi 1500 chemických látek vyrobených nebo importovaných do EU nemá z celkových 2500 dostupné údaje o vývojové toxicitě nebo teratogenitě (poškození plodu při vývinu). Tento fakt představuje problém pro zdraví lidí a ţivotní prostředí, neboť některé látky mohou být vysoce toxické. Pro vyřešení tohoto problému Evropská unie navrhla reformu chemické politiky (REACH), která prověří během následujících let dopady 30000 chemických látek. BFR jsou v tomto systému zařazeny na prioritní seznam kvůli svým toxickým a bioakumulativním vlastnostem. Pokud by nová politiky EU dokázala omezit tyto látky ve větší míře, stejně by BFR v odpadovém hospodářství zůstaly přítomny ještě několik let nebo desetiletí neţ by byly jejich poslední zbytky spáleny. [28]
70
12. Eliminace toxických sloučenin z hardwaru Někteří výrobci v oblasti ICT se však jiţ dokázaly vypořádat s některými nebezpečnými látkami, a to hlavně s BFR. Uvádím zde sedm firem fungujících na různých pozicích v dodavatelském řetězci. Tyto korporace našly řešení pro eliminaci pouţití toxických látek v ICT produktech nahrazením většiny (nebo v některých případech všech) sloučenin na bázi bromu a chloru jinými látkami šetrnějšími k ţivotnímu prostředí. Těchto sedm společností demonstrovalo, ţe existují méně toxické a stále ještě finančně snesitelné substituty nebezpečných látek, které nesniţují výkonnost a spolehlivost výrobků. Mají dobrý status k získání konkurenční výhody na trhu a v současném prostředí, kde se legislativa snaţí různými regulačními opatření sniţovat obsah takovýchto látek v produktech elektroniky. Na hromadné pouţívání bromu a chloru ve zpomalovačích hoření a plastech jako například bromové zpomalovače hoření (BFR) nebo polyvinyl chlorid (PVC) se po zveřejnění studie demonstrující jejich spojení s vytvářením vysoce toxických sloučenin dioxinu zaměřila celosvětová pozornost. Dioxin, coţ je potencionální karcinogenní látka toxická pro člověka jiţ ve velmi nízkých dávkách, se spolu s jinými problematickými sloučeninami samovolně uvolňuje do okolí během spalování nebo tavení elektroodpadu. Současná infrastruktura recyklace a nakládání s odpady není pro bezpečné opětovné pouţití nebo recyklaci vyřazených ICT produktů dostatečná vzhledem k faktu, ţe se jedná o celosvětově nejrychleji rostoucí sloţku odpadu. Navíc je velké mnoţství ešrotu vyváţeno do rozvojových zemí s ještě menší kapacitou řádné recyklace odpadu. Mnoho studií zdokumentovalo nashromáţdění těchto velmi rozšířených škodlivin ve vzduchu, vodě, půdě a sedimentech, kde jsou poté stále ve větší míře poţívány zvířaty a lidmi. [8] 71
Od roku 2003 Evropská Unie omezuje pouţití některých těţkých kovů a bromových zpomalovačů hoření v elektronických výrobcích ve své směrnici RoHS. Během let 2008 aţ 2010 je směrnice revidována a připravována její novelizace v podobě RoHS 2.0 omezující ještě větší spektrum nebezpečných látek při výrobě elektroniky. RoHS je obecně povaţována za jeden z nejdůleţitějších ekologických standardů v oblasti elektroniky. Navzdory prvotním pochybám, ţe by omezení některých látek v RoHS mohlo způsobit zastavení vývoje nových a zlepšených výrobků spotřební elektroniky, nejdůleţitější hráči v odvětví jdou do konce nad rámec směrnice omezováním dalších sloučenin bromu a chloru ve svých výrobcích. [29] Níţe uvedených sedm společností by měly jít příkladem pro ostatní a jako vzor pro rozvoj ekologicky silného a zvučného odvětví díky svým dalekosáhlým standardům a směrnicím. Apple Apple uvedl svůj inovativní program, který omezuje pouţití téměř všech sloučenin bromu a chloru napříč celým spektrem svých produktových řad. Společnost nyní nabízí širokou škálu elektronických výrobků osvobozených od PVC a BFR včetně hitů jako je iPhone nebo iPod, ale také počítačů bez BFR a většiny forem pouţití PVC. Sony Ericsson Jiţ zmiňovaný Sony Ericsson nejenom ţe odstraňuje nebezpečné látky ze svých produktů, ale začal pracovat na sestavení katalogu všech chemických sloučenin pro všechny své produktové řady. Výrobky společnosti jsou nyní z 99,9% osvobozeny od BFR a od roku 2009 jejich komponenty neobsahují ani PVC. Seagate Největší výrobce pevných disků ve světě v současnosti vyrábí nové disky, které jiţ neobsahují chemikálie zaloţené na chloru a bromu. Tento úspěch byl silně podpořen 72
systémem detailního popisu materiálů uţívaným při výrobě. DSM Engineering Plastics Tento výrobce plastů se řadí mezi první, kteří nabídli komplexní portfolio technických plastů osvobozených od bromu a chloru. Firma vyvinula a vyrobila nový vysokoteplotní polyamid 4T polymer neobsahující brom pro pouţití při výrobě konektorů a zásuvek (socket) a také termoplastický co-polyester, který můţe být pouţit jako náhrada za kabeláţ obsahující PVC. Nan Ya a Indium Společnost Nan Ya, coţ je tchajwanský výrobce laminátu a firma Indium, která se řadí mezi špičku ve výrobě pájecích a letovacích past společně překonaly velké technické problémy, aby mohly produkovat komponenty pro desky plošných spojů neobsahujících chlor a brom se stejnou úrovní spolehlivosti jako jejich halogenové substituty. Silicon Storage Technology Tento výrobce polovodičů byl prvním v celém odvětví, jeţ dodával Applu a jiným značkám čipy neobsahující brom. Další část kapitoly uvádí tři nejlepší hráče na poli ICT výroby a také tři nejhorší. Od srpna roku 2006 byl prováděn pravidelný průzkum úsilí největších výrobců elektroniky eliminovat toxické látky ve svých výrobcích a snahu o zlepšení recyklačních programů. Oba kroky jsou nezbytné k vypořádání se s e-šrotem. Mnoho společností udělalo velký pokrok ve zlepšení svých produktů a systémů zpětného odběru elektroodpadu, ale ţádná firma doposud neuspěla v tom, aby nabídla široké spektrum produktů neobsahujících nejhorší toxické látky nebo bezplatný komplexní globální systém zpětného odběru, který by zajistil řádnou a zodpovědnou recyklaci. [8]
73
13. Test výrobců Nezávislou organizací byl prováděn test 18 největších výrobců osobních počítačů, mobilních telefonů, televizorů a herních konzolí vzhledem k jejich vnitropodnikovým směrnicím o toxických látkách, recyklaci a změnám klimatu. Maximální moţný počet dosaţených bodů byl 10, ale ţádná z firem této hodnoty nedosáhla. Byly stanoveny 3 základní cíle donutit společnosti, aby: 1) Očistili své výrobky eliminováním nebezpečných látek 2) Odebírali a zodpovědně recyklovali své vyslouţilé výrobky 3) Zredukovali dopady své výroby a výrobků na ţivotní prostředí
13.1. Top 3 výrobci NOKIA Nokia je umístěná na první příčce ţebříčku s celkovým skóre 7,5 z 10. Celkově se společnosti daří nejlépe v oblasti toxických látek, poté úspory energie a největší problémy má se svým elektroodpadem. Firma sbírá nejvíce bodů v kategorii toxických chemikálií, neboť ve všech svých modelech od konce roku 2005 eliminovala nebezpečnou látku PVC a všechny nové modely mobilních telefonů a příslušenství uvedených na trh v roce 2010 jsou osvobozené od sloučenin bromu, chlorovaných zpomalovačů hoření a oxidu antimonitého, tím dosáhla cíle eliminovat všechny tyto nebezpečné prvky ve svých výrobcích. Avšak navzdory své podpoře pro další legislativní omezování látek obsahujících chlor a brom nezískává body kvůli svému stanovisku ohledně předpisu RoHS, neboť otevřeně nepodporuje omezení pouţití 74
alespoň PVC, chlorovaných zpomalovačů hoření (CFR) a bromových zpomalovačů hoření (BFR) v následujících 3-5 letech, kdy by měla vejít v platnost revidovaná směrnice o omezení nebezpečných látek v elektronice RoHS 2.0. [34] [35] SONY ERICSSON Sony Ericsson zůstává na druhé příčce se stejným skóre 6,9 bodů. Je nejlepší ze všech hodnocených společností v oblasti toxických látek, kde získává nejvyšší hodnocení ve všech kritériích. Také se mu celkem dobře daří v oblasti úspory energie. Všechny výrobky Sony Ericsson jsou jiţ osvobozené od PVC a bromových zpomalovačů hoření (BFR) s výjimkou několika komponent, u kterých v současnosti probíhá proces eliminace. Společnost jiţ dokázala překonat novou výzvu v oblasti toxických látek tím, ţe zakázala pouţití antimonu, beryllia a ftalátů ve všech svých modelech uvedených na trh od ledna 2008. Navíc Sony Ericsson neustále lobuje v EU pro revizi stávající směrnice RoHS, aby během 3 aţ 5 let dále omezovala látky zaloţené na organických sloučeninách chloru a bromu. Philips Philips zůstává na třetí pozici s bodovým ohodnocením 5,5. Společnost získává body za uvedení na trh LED televizoru, který je jiţ zbaven PVC a BFR. Jedná se o první produkt v této kategorii osvobozený od těchto nebezpečných látek. Firma také vyrábí řadu strojků na holení a nabíječek, které neobsahují PVC a BFR, dále šasi televize osvobozených od těchto látek, výrobky ústní hygieny neobsahujících PVC/BFR a dálkový ovladač bez PVC. Philips boduje v oblasti problematiky toxických látek. Společnost se zavázala, ţe odstraní PVC a všechny bromové zpomalovače hoření (BFR) ve všech svých nových modelech výrobků do konce roku 2010, dále eliminuje šest typů ftalátů a antimonu do 31. prosince 2010. Beryllium a jeho sloučeniny jsou jiţ omezené, arsen byl odstraněn ze 75
skla obrazovek televizorů a jiných displejů od roku 2008. Bohuţel však nepodporuje tolik potřebnou směrnici RoHS 2.0, která je v současnosti revidována. Tento předpis by ustanovil metodologii zaměřenou na vyřazené produkty, dále by rozšířil seznam šesti stávajících zákonem zakázaných látek o některé další a také by přinesl úplný a okamţitý zákaz pouţití organických sloučenin chloru a bromu.
13.2. Nejhorší 3 výrobci Toshiba Toshiba padá stále níţe na ţebříčku a končí na 16. místě z celkových 18 díky dvěma trestným bodům. První z nich byl zaznamenán za nedodrţení slibu odstranit PVC a BFR ve všech nových modelech elektronických produktů uvedených na trh do konce 1. dubna 2010, coţ byla lhůta stanovená samotnou společností. Druhý pokutový bod gigant získává za klamání svých zákazníků nepřiznáním, ţe nedodrţí daný závazek do stanovené lhůty, neboť tato lhůta jiţ vypršela. Dále firma nedokázala stanovit náhradní termín pro splnění zmíněných předsevzetí, čímţ dává jasně najevo, ţe závazek pro odstranění těchto škodlivých látek jiţ neplatí. Microsoft Microsoft padá na 17. příčku se 1,9 body. Tento pád byl zapříčiněn obdrţením pokutového bodu za ustoupení od závazku odstranit BRF a PVC do konce roku 2010. Nová lhůta pro eliminaci BFR a ftalátů ve všech svých produktech je rok 2012, ale termín pro odstranění PVC není vůbec jasný. Dosud nemá ţádný produkt, který by byl úplně osvobozen od PVC a BFR. Společnost musí uvést na trh výrobky, jejichţ desky plošných spojů jsou osvobozeny od BFR, aby mohla získat nějaké body v této oblasti. Jiţ nezískává maximální počet bodů za kritérium správy chemických látek, neboť své závazky na odstranění nebezpečných látek jasně nesděluje svým dodavatelům ve 76
své příručce Zakázaných látek pro hardwarovou specifikaci. Dále také nevykazuje podporu pro zavedení zlepšení v revidované EU RoHS směrnici, a to hlavně stanovení metodiky pro další omezování nebezpečných látek a okamţitý zákaz BFR, CFR a PVC. Nintendo Nintendo stále zůstává na posledním místě v ţebříčku s pouhými 1,8 body z celkových 10. Boduje ale nejvíce v oblasti toxických látek, neboť vnitřní kabeláţ hracích konzolí uvedených na trh neobsahují PVC: Společnost jiţ zakázala pouţití ftalátů a kontroluje uţívání antimonu a beryllia. Snaţí se také eliminovat pouţití PVC, ale ještě nestanovila ţádnou časovou lhůtu. Získává ale body za osvojení bezpečnostního principu ve svém přístupu ke spravování chemických látek a za vydání vlastních Standardů pro správu chemikálií Stále dostává 0 bodů za kaţdé z kritérií v oblasti zpětného odběru vyslouţilých výrobků. I kdyţ firma zapracovala na poskytování relevantních informací svým zákazníkům ohledně moţnosti vyuţití zpětného odběru v USA a Kanadě, i přesto to není dostatečné k získání bodů v oblasti elektroodpadu. Nintendo získává body za úsporu energie díky svým nízkoenergetickým zdrojům určených pro novou řadu svých konzolí, coţ splňuje poţadavky pro externí zdroje programu Energy Star provozovaným společně Ministerstvem ţivotního prostředí a Ministerstvem energie v USA. Tento program má za cíl jak šetřit výdaje domácností a firem, tak sníţit dopady vysoké spotřeby energie na ţivotní prostředí. [17] Dále
si
společnost
ponechává
bod
za
zveřejnění
CO2
emisí
produkovaných vlastními závody, avšak se jí nepodařilo získat body za závazek sníţit emise skleníkových plynů kvůli jejich zvyšování v posledních dvou letech. Společnost se zavázala sníţit tyto plyny o 2% meziročně, místo toho však v roce 2007 byly emise 77
vyšší o 1,5% v porovnání s rokem 2006 a v roce 2006 vyšší dokonce o 6%. [26] Z průzkumu je patrné, ţe si někteří výrobci berou otázky ţivotního prostředí za své a maximálně se snaţí dosahovat svých předsevzatých environmentálních cílů. Na straně druhé je zde skupinka tzv. odpadlíků, kteří se naopak ze všech sil snaţí sabotovat tyto cíle a navíc ještě v pozadí lobbují za neschvalování zákonů eliminujících toxické látky a stanovující kvóty pro různé environmentální aspekty.
78
14. Závěr Cílem práce bylo najít řešení pro současný nevyhovující stav ICT odpadu, a toho bylo v této práci dosaţeno. Byl navrţen postup pro změnu sloţení materiálu pouţitého při výrobě ICT produktů. Dále byl nalezen model optimálního zpracovatele, podle kterého by se mohla řídit jiná recyklační střediska. Také byl navrţen nový důmyslný systém zpětného odběru. Pokud by byl aplikován, bylo by moţné dosáhnout recyklace téměř 100% vyslouţilých ICT zařízení. Velkým přínosem této práce bylo vytvoření právě tohoto modelu, díky němuţ by mohlo dojít k velmi výrazným změnám v oblasti recyklace vyslouţilých ICT zařízení. Přitom systém nemusí být tak těţké implementovat, vezmeme-li v úvahu skutečnost, ţe podobný systém funguje v některých státech EU a dokonce i v ČR v oblasti zpětného odběru zálohovaných obalů (v ČR se jedná pouze o skleněné lahve od piva, ale v jiných státech se zálohy vybírají i na jednorázové plastové lahve). Jediným problémem tohoto systému je poměrně dlouhá návratnost investice (zálohy), na druhou stranu by ale návratnost elektro zařízení byla mnohonásobně vyšší neţ je současný stav. Co se týče výrobců, tak z průzkumu několika výrobců uvedených v této práci lze pozorovat 2 trendy: Prvním je odmítavý postoj výrobních společností k převzetí zodpovědnosti nad svými výrobky po ukončení jejich pouţívání spotřebitelem. Jedná se o menšinovou skupinu firem, které odpovědnost přesouvají na zákazníka a navíc lobbují za zákony podporující tento koncept. Podle jejich názoru je zodpovědnou osobou sám spotřebitel a stát, který má zajistit odběr a recyklaci jejich výrobků. Zákonodárci s tímto názorem většinou nesouhlasí, a to se projevilo v ČR v roce 2005, kdy začali výrobci a distributoři přispívat do fondu zpětného odběru. To bylo prvním krokem evropských 79
zákonodárců na cestě k úplnému převzetí zodpovědnosti výrobců za celý ţivotní cyklus svých výrobků. Na druhé straně zde máme skupinu společností zastávající opačný názor, mezi něţ patří giganti jako NOKIA, Sony Ericsson a další. Díky jejich lobbingu a proaktivnímu přístupu nad rámec legislativy je moţné otázku zvyšujícího se mnoţství ešrotu vyřešit. Samotný zpětný odběr ale komplexní problém nevyřeší. Je zapotřebí dále omezovat nebezpečné látky obsaţené v elektronice, neboť jejich spalováním dochází k uvolňování škodlivin neblaze ovlivňujících ţivotní prostředí a v některých případech i zdraví pracovníků těchto spaloven. Některé látky se samovolně uvolňují během pouţívání elektroniky, coţ by mohlo poškodit samotné uţivatele. Naštěstí všechny akutně působící sloţky jiţ byly zakázány, ale je zapotřebí udělat ještě kus práce k jejich úplné eliminaci. Naštěstí nejsilnější hráči v odvětví mají zájem o zlepšování ţivotního prostředí, a tak podporují spíše kroky vedoucí k dalšímu omezování nebezpečných látek a přebrání zodpovědnosti za zpětný odběr a recyklaci vyslouţilých výrobků. V odvětví výroby ICT velmi diskutovaná směrnice RoHS 2.0 by měla vejít v platnost, díky níţ se omezí nebezpečné látky, a tím pádem se zase posuneme o krok dopředu. Dalším pozitivním krokem EU bylo vydání regulace REACH, která bude důsledně evidovat pouţité chemické prvky ve výrobcích a rozšiřovat seznam nebezpečných látek, které budou muset být nahrazeny bezpečnějšími substituty. Bohuţel zatím není v plánu něco jako WEEE 2.0, kde by výrobci museli převzít větší odpovědnost za své výrobky po skončení jejich ţivotnosti. Legislativa by měla zabránit nelegálnímu vývozu vyřazených nefunkčních počítačů do chudých států, a to hlavně v USA, přes kterou i některá evropská recyklační střediska mohou legálně exportovat elektroodpad do Afriky a Asie. Buď se export provádí přímo z Evropy kamuflováním odpadu za nálepku „pouţitá elektronika k opětovnému vyuţití“ nebo se právě vyváţí 80
přes americké společnosti. Problematika týkající se ICT odpadu a obecně elektroodpadu není jednoduchá a rozhodně nebude úplně vyřešena během několika následujících let, ale je zapotřebí usilovné snaţení velkých hráčů na poli výroby ICT, samotných spotřebitelů a také vlád vyspělých států. Situace by se dala vyřešit pouze pomocí synergického efektu zapojením všech výše zmíněných sloţek. Reklamní akce, odborné články v novinách a další marketingové nástroje systémů zpětného odběru za pomoci vlády a výrobců můţe zvýšit vědomí spotřebitelů o tomto problému, a tím i jejich zodpovědnost řádně třídit elektroodpad. Výrobci,
jenţ
nesouhlasí
s výše
zmíněnými
skutečnostmi,
by
měli
implementovat směrnice CSR (Corporate Social Responsibility) nebo je revidovat, pokud je jiţ mají a snaţit se přispět co moţná nejvíce k plynulému vyřešení těchto otázek.
81
15. Literatura a informační zdroje [1] Carawan, Daniel. E-cycling: unknown fate of our electronic waste [online]. Publikováno 20.9.2010 v 9:33. Examiner.com [cit. 20.11.2010]. [2] Carney, Liz. Nigeria fears e-waste 'toxic legacy' [online]. Aktualizováno 19.12.2006 v 13:52. BBC News [cit. 20.11.2010]. [3] Darnerud, P. O. and Thuvander, A. Studies on immunological effects of polybrominated diphenyl ether (PBDE) and polychlorinated biphenyl (PCB) exposure in rats and mice. Publikováno v r. 1998 [cit. 20.11.2010]. Organohalogen Compounds 35, str. 415-418 [4] Dogbevi, Emmanuel K. E-waste in Ghana – How many children are dying from lead poisoning? [online]. Ghana Business News. Aktualizováno 7.6.2010 v 12:12 [cit. 20.11.2010]. [5] Jirásek, Leoš a Brožíková, Marcela. Tailored Market Information Report: Report On The Electronics Sector. Publikováno v r. 2001 [cit. 20.11.2010]. The British Embassy Prague pro Scottish Trade International. 163 stran. [6] Kohout, Václav. Zpracování elektroodpadu [online] [cit. 20.11.2010]. http://vaclavkohout.euweb.cz/prezentace/Zpracování%20elktroodpadu.ppt [7] Milmo, Cahal. Dumped in Africa: Britain’s toxic waste [online] Publikováno 18.2.2009 [cit. 20.11.2010]. The Independent. [8] Nimpuno, Nardono a McPherson, Alexandra a Sadique, Tanvir. Greener consumer electronics [online]. Publikováno v září 2009. 60 stran. [cit. 20.11.2010]. [9] O’Connell, Scott. Dell Environmental Programs [Online] [cit. 20.11.2010]. [10] Schröter, Anke. Chart: OEM assembly in CEE will surpass Western Europe by 2009 [online]. Publikováno 4. 4. 2008, 15:12. Evertiq. [cit. 20.11.2010]. [11] Schröter, Anke. The European PCB industry in comparison [online]. Publikováno 23. 4. 2008, 14:56. Evertiq. [cit. 20.11.2010]. [12] Schröter, Anke. Green points for HP and Apple; Nokia still top-of-the –class [online]. Publikováno 1. 10. 2009 v 8:35. Evertiq. [Online] [cit. 20.11.2010]. [13] Asekol. Sběr mobilů a podpora dětských domovů na Písecku a Strakonicku. [online]. Publikováno dne 11.3.2010 [cit. 20.11.2010].
82
[14] CENIA. O REACH [online] [cit. 20.11.2010]. [15] Datec Technologies [online] [cit. 20.11.2010]. [16] Encyklopedia Wikipedia. Elektroodpad [online] [cit. 20.11.2010]. [17] Energy star program. About Energy Star [online] [cit. 20.11.2010]. [18] Enviweb. V Česku třídí elektroodpad tři čtvrtiny organizací [online] [cit. 20.11.2010]. [19] EURLex. Směrnice Rady ze dne 15. července 1975 o odpadech (75/442/EHS) [online] [cit. 20.11.2010]. [20] EURLex. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (WEEE/OEEZ) [online]. Publikováno 13.2.2003. Úřední věstník EU. [cit. 20.11.2010]. [21] Evertiq. Chart: Eastern European EMS market grows 10 pct per year [online]. Publikováno 10. 1. 2008, 10:38. [cit. 20.11.2010]. [22] Evertiq. European EMS revenues to reach Euro 35 billion in 2011 [online]. Publikováno 11. 9. 2007, 13:33. [cit. 20.11.2010]. [23] Evertiq. Chart: Changes in the European EMS Industry [online]. Publikováno 29. 1. 2008, 10:37. [cit. 20.11.2010]. [24] Ewaste. E-waste Definition [online] [cit. 20.11.2010]. [25] Greenbang. UK falls short in electronics recycling, survey finds [online]. Publikováno 22.5.2009 [cit. 20.11.2010]. [26] Greenpeace. Guide to Greener Electronics [online]. Publikováno v říjnu 2010, verze č. 16 [cit. 20.11.2010]. [27] Greenpeace. Where does e-waste end up? [online]. Publikováno 24.2.2009. [cit. 20.11.2010]. [28] Greenpeace Environmental trust. Safer Chemicals within REACH [online]. Publikováno v říjnu 2003, aktualizováno v únoru 2005 [cit. 20.11.2010]. ISBN: 1-90390707-1. [29] CHEMSEC. RoHS Review Fails to Restrict New Substances but Creates Opportunity for a Future Ban on Brominated Flame Retardants and PVC [online]. Publikováno 24.11.2010 [cit. 20.11.2010].
83
fails-to-restrict-new-substances-but-creates-opportunity-for-a-future-ban-on-brominatedflame-retardants-and-pvc> [30] CHEMSEC. A catalyst for change [online] [cit. 20.11.2010]. [31] MARKETA - REMONE s.r.o. Středisko zpracování elektroodpadu [online] [cit. 20.11.2010]. [32] Ministerstvo životního prostředí ČR. Kolektivní systémy OEEZ kontakty [online] [cit. 20.11.2010]. [33] Ministerstvo životního prostředí. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/95/ES ze dne 27. ledna 2003 o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (RoHS) [online]. Aktualizováno dne 12. 6. 2007. Databáze RIS MŢP. [cit. 20.11.2010]. [34] NOKIA. Case study: PVC phase out in Nokia products and accessories [online]. Publikováno v r. 2006. [cit. 20.11.2010]. [35] NOKIA. Nokia’s approach on phasing out brominated and chlorinated compounds and antimony trioxide [online]. Publikováno v listopadu 2009. [cit. 20.11.2010]. [36] REACH. Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES [online]. Publikováno 30.12.2006. Úřední věstník Evropské unie L 396... [cit. 20.11.2010]. [37] Rekla. Zákon 185/2001 Sb. ze dne 15. května 2001o odpadech a o změně některých dalších zákonů [online] [cit. 20.11.2010]. [38] ROHS. Úvod do požadavků směrnic RoHS 2002/95/ECRoHS [online] [cit. 20.11.2010]. [39] VÚV – CeHO (ISOH). Fakta a zajímavosti ČR a Evropa. [online] [cit. 20.11.2010]. [40] Warhurst, A. Michael, Dr. Brominated flame retardants [online]. Aktualizováno v říjnu 1999 [cit. 20.11.2010]. [41] Whitney, M.T. When old electronics meet their end, much ends up becoming toxic waste in China [online]. Publikováno 8.2.2007. Natural News. [cit. 20.11.2010].
84
16. Seznam obrázků, tabulek a grafů Graf 3a: Existence vnitřní podnikové směrnice nebo předpisu, který upravuje způsob vyřazování a likvidace elektrozařízení [18] Graf 3b: Znalost moţnosti bezplatného odevzdání elektrozařízení k recyklaci prostřednictvím kolektivního systému [18] Tabulka 3c: Produkce komunálního odpadu podle skupin v tunách [39] Tabulka 4.2: Kolektivní systémy OEEZ kontakty [32] Graf č. 4.3: Sběr elektroodpadu v ČR systémem ASEKOL [13] Tabulka 4.4: Spotřeba energie při získávání kovů těţbou/recyklací [6] Obr. 5.1: organizační struktura, zdroj: interní materiály Obr. 5.2.1: rafinace – procesní diagram, zdroj: interní materiály Obr. 5.2.2a: opětovné pouţití komponent, zdroj: interní materiály Obr. 5.2.2b: příklad vyuţitelných čipů, zdroj: interní materiály Obr. 5.3: Asset management model, zdroj: interní materiály Graf 5.3.1: Sloţky CRT monitoru po dekompozici [31] Graf 5.3.1: Poměr objemu výroby Západní Evropy k/ke CEE [10] Obr. 7.3 Materiálové toky, zdroj: autor Obr. 7.4 Toky záloh, zdroj: autor Obr. 7.5 Datové toky, zdroj: autor Obr. 7.6 Finanční toky, zdroj: autor Graf 8.3.2: Objem produkce plošných spojů v Evropě ´05/´06 [11] Graf 8.3.3: Trţby Evropských EMS v letech 1991-2009 (mld. $) [21] Graf 8.3.4: Zisky EMS v Záp. Evropě a CEE v letech 2005-2011 [22] Graf 8.3.5: Růst obratu v letech 2005-2006 (mil. euro) [23] Graf 8.3.6: Růst obratu v letech 2005-2006 (%) [23] Tabulka 8.3.7: Příklady větších investorů [5]
85
