Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky
Bakalářská práce
2010
Petra Pavlová
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Katedra informačních technologií
Vybrané techniky pro úpravu a retuš portrétní a figurální fotografie.
Student : Petra Pavlová Vedoucí bakalářské práce : Ing. Zuzana Šedivá Oponent bakalářské práce : doc. Ing. Jan Pour, CSc.
Školní rok: 2009/2010
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité prameny a literaturu, ze kterých jsem čerpala.
V Praze dne 30.06.2010
........................................................... podpis
Poděkování
Ráda bych touto cestou poděkovala Ing. Zuzaně Šedivé za odborné vedení a podnětné rady při zpracování mé bakalářské práce.
Abstrakt Tato práce je zaměřena na oblast zpracování digitálních fotografií pro marketingové účely. Konkrétně vymezuje, definuje a popisuje vybrané techniky úprav portrétních a figurálních fotografií. V první části práce je stručně popsána historie úpravy fotografie. Popisem situace od počátku vzniku fotografie až po digitální rekonstrukci obrazu práce nastiňuje průběh a změny ve filozofii úpravy fotografie. V práci jsou popsány tři techniky úprav fotografie, a to retušování, stylistická úprava, konstrukce, resp. rekonstrukce obrazu. K jednotlivým technikám je vytvořen popisný manuál s ukázkou kompletní úpravy fotografie a přidána ukázka práce profesionálů. Ve všech manuálech se vychází z běžně používaných postupů práce s fotografií. Manuály také slouží k identifikaci častých chyb vyskytujících se ve fotografii a ukazují jeden z možných způsobů, jak lze tyto chyby odstranit. Veškeré úpravy fotografií jsou provedeny pomocí programu Adobe Photoshop CS4.
Abstract The subject of this thesis is processing digital photography for the purposes of marketing. Specifically, it delimits, defines and describes selected techniques of treating portrait and figural photography. The thesis begins by briefly outlining the history of photography treatment. It describes the situation from the beginning of photography itself up to digital image reconstruction, showing the developments and changes in the philosophy of photography treatment. Three techniques of photography treatment are described: retouching, stylistic adjustment and image reconstruction. A simple manual containing examples of professional work is created for each technique. The manuals are based on commonly used processes and techniques of photography treatment and show frequent mistakes and some possible ways to avoid them. All photography treatment is done in Adobe Photoshop CS4.
Obsah 1. Úvod..................................................................................................................................................... 1 2. Základní terminologie.......................................................................................................................... 2 2. 1. Historie a filozofie fotografie..................................................................................................... 2 2. 2. Datové obrazové formáty a standardy....................................................................................... 2 2. 3. Adobe Photoshop....................................................................................................................... 4 2. 4. Nástroje Adobe Photoshop CS4................................................................................................. 4 3. Retuš (opravy)...................................................................................................................................... 8 3. 1. Doporučené pořadí prováděných kroků..................................................................................... 8 3. 2. Postup......................................................................................................................................... 9 4. Stylistická vylepšení obrazu a kompozice......................................................................................... 14 4. 1. Postup....................................................................................................................................... 14 5. Kompilace fotografie z jednotlivých předfocených nebo renderovaných objektů a textur ............. 18 5. 1. Fotomontáž.............................................................................................................................. 18 5. 1. 1. Postup............................................................................................................................. 18 5. 2. Matte painting.......................................................................................................................... 21 5. 2. 1. Postup............................................................................................................................. 21 5. 3. HDR a tone mapping............................................................................................................... 25 5. 3. 1. Postup............................................................................................................................. 26 5. 3. 1. 1. Photomatix Pro 3.2......................................................................................... 28 6. Závěr.................................................................................................................................................. 32 7. Seznam literatury............................................................................................................................... 34 8. Terminologický slovník...................................................................................................................... 36 9. Přílohy................................................................................................................................................ 37 9. 1. Retuš, ukázka práce fotografa Aleše Fremuta.......................................................................... 37 9. 2. Stylistická úprava, ukázka práce fotografa Daniela Hausera................................................... 39 9. 3. Fotomontáž, ukázka práce fotografa Pavla Berana.................................................................. 41 9. 4. Matte painting, ukázka práce grafika Chris Stoski.................................................................. 43 9. 5. HDR a Tone mapping, ukázka práce fotografa Jana Fikáčka.................................................. 45
1. Úvod Jelikož fotografie je velmi rozšířený pojem, je vhodné se zaměřit jen na určitou část. Vybrala jsem si proto figurální a portrétní fotografie využívané k marketingovým účelům. S tímto typem fotografie se setkáváme velice často. Zaujímá místo nejen na billboardech, reklamních plakátech, v módních časopisech, ale i na webových stránkách. Tyto fotografie se záměrně upravují do co největší dokonalosti, aby uspěly při propagaci určitého produktu. V dnešní době obchodníci chtějí dosáhnout co nejlepšího výsledku s co nejnižšími náklady. Proto si najímají zkušené grafiky a fotografy k vytvoření snímků, které se nejvíc blíží bezchybnému obrazu jejich představ. Často je cílem těchto fotografií zaujmout a nalákat potencionálního zákazníka. Proto je v zájmu fotografů i grafiků vzájemná spolupráce, která jejich fotografie dovede k dokonalosti. Současný svět vyžaduje profesionály v oblasti reklamní fotografie a poskytuje jim velmi dobré grafické nástroje a technologické vybavení. Na začátku práce nastíním čtenáři pomocí historie a filozofie fotografie situaci od počátků fotografie až po digitální rekonstrukce obrazu. Zaměření textu bude výhradně určeno na zpracování digitální fotografie v oblasti marketingu. Účelem práce je ukázat časté chyby ve fotografii a možnosti úpravy, které tyto chyby eliminují a zvýší kvalitu fotografie na úroveň požadovanou v marketingové oblasti. V práci jsem vycházela především z knížek: Scott Kelby - Digitální fotografie ve Photoshopu CS, Mark Fitzgerald – Photoshop CS3 Restourating and Retouching Bible a také z překladu Radima Pekárka - Adobe Photoshop CS4 Oficiální výukový kurz. První část práce se zabývá základní terminologií a historií. V další části práce vysvětluji pojem retušování fotografií, nastiňuji postup a přidávám ukázku práce profesionálního fotografa Aleše Fremuta. Digitální úprava fotografií nemá jednoznačně stanovená pravidla, jedná se spíše o subjektivní proces. A proto si každý člověk postupem času vytvoří svůj vlastní postup. Úpravy jsou prováděny v programu Adobe Photoshop CS4. Na tuto část ve své práci navazuji stylistickou úpravou fotografie, kde opět vysvětluji pojem, ukazuji jednotlivé postupy a přidávám práci fotografa Daniela Hausera. Po této části následuje kapitola o kompilaci fotografií. Kompilace fotografií vychází z jednotlivých předfocených nebo renderovaných objektů a textur. Závěrečná kapitola kompilace fotografií zahrnuje: fotomontáž, matte painting a tone mapping. K jednotlivým částem této kapitoly přidávám postup a ukázku. Cílem práce je vymezit a pojmenovat vybrané techniky úprav v portrétní a figurální fotografii a naučit tak čtenáře tyto techniky rozlišovat a poznat výsledný efekt po jejich aplikaci na fotografii. Výsledkem představení srozumitelně rozčleněných postupů u vybraných technik včetně jejich základního workflow, je ukázka jednotlivých kroků a mezistupňů úprav. Po přečtení mé práce by měl čtenář disponovat základní znalostí pojmů, které se skrývají pod digitálními úpravami fotografií. Zároveň bude seznámen s posloupností jednotlivých úrovní úprav a vybaven znalostí výsledků jednotlivých způsobů úprav a zásahů do výsledné fotografie.
-1-
2. Základní terminologie 2. 1. Historie a filozofie fotografie Nejprve si řekněme, co to vlastně fotografie je. Lze ji definovat jako proces získávání a uchování obrazu pomocí reakcí na světlo, které jsou za časově omezené expozice zaznamenávány na světlocitlivý materiál. [1] S první analogovou fotografií přichází Francouz Joseph Niepce roku 1826. Během let se fotografie i technika rozvíjela a díky tomu přišla na svět v roce 1861 barevná fotografie. Fotografování bylo považováno jako řemeslo, jehož prostřednictvím se zaznamenávala realita. Mnozí fotografové odmítali tvrzení, že jediný autorský vklad je v momentu stisknutí tlačítka. Později se fotografie začala kombinovat s různými uměleckými prostředky (štětec, tužka, grafika), čímž se snažila dostat mezi umění. V propojení grafiky a fotografie sehrál důležitou roli pop-art, který se vyznačuje jednoduchostí tvarů a líbivostí. Díky tomuto propojení byla fotografie uznána jako umění. [2, 3] Již kamery Apollo uměly pořídit digitální fotografii. Tyto kamery využívaly CCD snímač, který byl vyvinut v roce 1969 kanadským fyzikem Willardem S. Boylem ve spolupráci s Georgem E. Smithem. S rozvojem počítačů a software pro editaci obrázků vznikly prakticky neomezené možnosti úpravy fotografie. A tak čím blíže se digitální fotografie začala přibližovat fotografii analogové, tím blíže se přibližovala i k umění a na počátku 70. let 20. století mohla vstoupit do uměleckých galerií. [2, 4] Digitálně manipulovaná fotografie se stala významným prostředkem vizuální komunikace, pomocí které jsme schopni předávat nejrůznější informace. Díky úpravě fotografií v grafických programech nám vzniká nová „dokonalá“ realita, která našla své uplatnění především v reklamě a módní fotografii. Pokud fotografie zastupuje určitý produkt, který se snažíme prodat, je důležité, aby lidé na ní vypadali dokonale. [2] Naopak je tomu u reportážních fotografií, kde se snažíme o co největší věrohodnost snímku. I toho lze dosáhnout pomocí digitální manipulace a to převodem do černobílé fotografie nebo přidáním artefaktu typického pro klasickou fotografii (zrno, poškození povrchu), které si lidé spojují s realitou analogové fotografie.
2. 2. Datové obrazové formáty a standardy Grafickým formátem rozumíme určité seskupení pravidel, dle kterých je daný obrázek uložen do souboru. Pro ukládání fotografii se používají zpravidla rastrové (obrazové) formáty, jejichž základem jsou pixely, které uchovávají informaci o jejich barvě. Rastrové formáty jsou obvykle náročnější z hlediska objemu dat. Existovalo velké množství grafických formátů, jejichž existence měla hned několik příčin, mezi které se řadí třeba: historické důvody, vazba na určitý program, technické důvody nebo metoda komprese. Datové formáty se postupem času vytřídily a zůstaly tak jen formáty rozšířené a komerčně podporované. [21, 24] Formát, do kterého je fotografie či jiný rastrový obraz uložen, je obvykle vybrán dle jeho účelu. Fotografie pro webové stránky ukládáme se ztrátovou kompresí, tak aby fotografie obsahovala co nejmenší objem dat a mohla tak být co nejrychleji zobrazena v prohlížeči. Oproti tomu stojí fotografie určené pro tisk, kde je vyžadována vysoká kvalita obrazu. -2-
GIF Používá bezeztrátovou kompresi a využívá se především pro jednoduché obrázky na webových stránkách (ikony, loga, navigační prvky). Novější verze GIF88 umí ukládat „průhlednou barvu“ i animované obrázky. GIF není vhodný pro ukládání fotografií, jelikož umí zobrazit maximálně 8bitovou barevnou hloubku, což je pro fotografii nedostatečné. [5, 7, 8] PNG (Portable Network Graphics) Toto je formát s bezeztrátovou kompresí a lze jej uložit v 24bitové barevné hloubce. Formát zachovávající transparentnost a věrohodnost barev byl vyvinut jako zdokonalení a náhrada za GIF. Jeho slabou stránkou je nekompatibilita se staršími prohlížeči a především neschopnost zobrazení animací. [5, 7, 8] JPEG (Joint Photographic Experts Group) Má vynikající ztrátovou kompresi, která využívá malé citlivosti lidského oka na nepatrné změny barev. Tento formát s barevnou hloubkou 8 – 32 bitů je vhodný jak pro běžné použití a tisk fotografií, tak i pro prezentaci fotografií na webových stránkách. Tento formát není vhodný pro vícenásobné ukládání obrazu, protože při každém uložení dochází automaticky ke ztrátové kompresi, čímž obrázek přichází o detaily. [5, 7, 8] TIFF (Tagged Image File Format) Formát s bezeztrátovou kompresí dat je určen pro vysoce kvalitní ukládání obrázků určených především pro tisk. Mnoho fotoaparátů umožňuje ukládání obrazu na paměťovou kartu do tohoto formátu. TIFF je podporován téměř všemi aplikacemi pro malování, úpravu obrazu a sazbu stránek, a proto se používá hlavně pro přenos souborů mezi těmito aplikacemi. [5, 7, 8] RAW (raw) Třída formátů, která zaznamenává neupravená data z digitálního fotoaparátu. Každý výrobce implementuje jiný formát RAW souborů s různými příponami (.crw, .nef, .raw). RAW formáty umožňují větší možnosti úpravy obrázků, protože jsou v něm uložena surová data, se kterými můžeme lépe pracovat při úpravě obrázku. [5, 7, 8] DNG (Adobe Digital Negative) Tento RAW formát byl vytvořen za účelem sjednocení různých typů RAW formátů a je tedy vhodný pro archivaci fotografií. Usnadňuje zpracování RAW formátů a umožňuje účinnější pracovní postupy. Adobe Photoshop nabízí ukládání souborů do tohoto formátu pomocí modulu Adobe Camera Raw. [20] PSD (Photoshop Document) Jelikož jsou jednotlivé úpravy fotek v této práci vytvářeny v Adobe Photoshop, nerada bych proto vynechala tento formát, který umožňuje zachovat vlastnosti souboru Adobe Photoshop a uchovat informace o vrstvách. Samozřejmostí je, že se tento formát dá importovat do ostatních aplikací, které byly vytvořeny firmou Adobe. [5, 7, 8]
-3-
2. 3. Adobe Photoshop Pro tuto práci jsem se rozhodla použít grafický program Photoshop od společnosti Adobe, protože je vhodný k daným úpravám, které v práci využívám, a udává směr vývoje v této oblasti softwaru. První verze tohoto programu vyšla v roce 1990 a od roku 2010 je k dispozici 12. verze (CS5). Označení CS (Creative Suite) znamená, že je program distribuován ve spojení s dalšími grafickými programy, který jsou vyvinuty společností Adobe. Photoshop je vybaven nástroji pro tvorbu grafiky nejen pro tisk, ale také pro použití na webu či v mobilních telefonech. [6]
Pracovní plocha Photoshop CS4
Zdroj: [7]
2. 4. Nástroje Adobe Photoshop CS4 V této kapitole jsou pouze nástroje z aplikace Adobe Photoshop CS4, které dále využiji při názorných ukázkách úprav fotografie. Nová vrstva/ New layer Vrstva je jedním z nejdůležitějších nástrojů a její používání umožňuje Photoshop od své třetí verze. S její pomocí obrázek rozdělíme na více vrstev, s kterými pak lze pracovat samostatně. Jejich používání umožňuje provádění nedestruktivních úprav. Usnadňují a zpříjemňují práci. Vrstvy umožňují modifikovat jednotlivé objekty samostatně a dokážou se vzájemně prolínat. Pomocí volby krytí nebo styl lze dosáhnout dalších efektů. [7, 8, 22] -4-
Úrovně/Levels Tato volba pracuje s histogramem, který zobrazuje rozložení barevných kanálů (RGB), šedé stupnice, sytost barvy, světlost barvy a další možnosti. V úrovních lze nastavit tmavé tóny, polostíny i nejsvětlejší místa v obrázku, a eliminovat tak příliš tmavá nebo světlá místa na fotografii. [7, 8, 22] Křivky/Curves Oproti nástroji Úrovně umožňuje dosáhnout nelineárních změn. Tato křivka je defaultně nastavena na úsečku začínající na pozici [0,0] a končící na [255, 255]. Ohýbání křivky a posouvání jednotlivých bodů na křivce modifikuje nejenom světlost, ale také různé kanály (RGB, CMYK, LaB). Během tvorby správné křivky histogram napovídá rozložení světel a stínů v obrázku. Kliknutím levým tlačítkem myši na určitou část fotografie lze zjistit, kde se daná část na křivce nachází a lze tak přesněji upravit křivku, a tím i fotografii. Při zvýšení kontrastu fotografie má křivka podobu tzv. S křivky. [7, 8, 22] Klonovací razítko/Clone Stamp Tool Tento nástroj, který je v Photoshopu již od první verze, umožňuje odstranit nežádoucí objekty ze snímku či doplnit chybějící části obrázku. Klonovací razítko nahrazuje nevhodné pixely, které výběrem žádoucích pixelů lze nabrat pomocí tlačítka Alt a ukazatele myši například z jiné části fotky. Při práci s tímto nástrojem věnujeme pozornost volbě pevně, která určuje, zda při novém tahu je vzorek nabírán ze stejného vzorkovacího bodu, nebo zda je vybírán z bodu ve vazbě na umístění nástroje. Velmi užitečnou volbou tohoto nástroje je také nastavení vlastnosti zesvětlit/ztmavit, které nám zamaskuje jen místa, která jsou tmavší nebo světlejší než je navzorkovaný bod. [7, 8, 22] Retušovací štětec/Healing Brush Tool Nástroj provází Photoshop až od sedmé verze a výrazně usnadňuje uživatelům práci. Použití tohoto nástroje je podobné jako použití klonovacího razítka. Obrazové body se nabírají pomocí tlačítka Alt a ukazatele myši. Avšak když se zakrývají nedostatky obrázku, barvy ihned po puštění tlačítka myši dokonale splynou se zbytkem okolní plochy. Napodobí totiž texturu, jas, průhlednost i stínování dle sousedních bodů. [7, 8, 22] Bodový retušovací štětec/Spot Healing Brush Tool Pro rychlé odstranění skvrn je tento nástroj dobrou volbou. Lze jej označit jako podmnožinu nástroje Retušovací štětec, avšak zde není nutné použít tlačítko Alt, které určuje vzorkovací bod. Tento nástroj automaticky vzorkuje body z okolí retušované oblasti, kdy opět napodobuje texturu, jas, průhlednost i stínování. [7, 8, 22] Záplata/Patch Tool Pomocí záplaty se opravují nedostatky fotografie obdobně jako s retušovacím štětcem, rozdílem je ale že, vzorkovací bod není nabrán pomocí tlačítka Alt, ale uživatel vybere vzorkovací oblast jedním z nástrojů pro výběr.Při vybrání určité oblasti se definuje zaškrtnutím volby cílová oblast, zda tato oblast je cílem nebo zaškrtnutím volby zdroj, zda je tato oblast zdrojem pro opravu. Retušovaná oblast opět splyne s okolím a nevznikají žádné nevzhledné hrany způsobené odlišným odstínem či barvou. Tento nástroj je vhodný pro retušování větších oblastí. [7, 8, 22] Zesvětlení/Dodge Tool Pokud je potřeba zesvětlit některá místa v obrazu, je vhodné použít tento nástroj, ve kterém je možné specifikovat, zda se mají zesvětlovat stíny, střední tóny nebo světla. Aplikuje se tahem myši přes cílovou oblast. Je to vhodný nástroj pro tvorbu složitější masky, jelikož dle určené specifikace dodržuje zesvětlení jen určených tónů. [7, 8, 22] -5-
Ztmavení/Burn Tool Opakem nástroje Zesvětlení je právě tento nástroj. Potřebná místa na fotografii lze ztmavit se správně zvolenou specifikací, která určí, zda se budou ztmavovat světla, střední tóny nebo stíny. Opět je tento nástroj velmi vhodný pro tvorbu složitější masky, lze jej ovšem také použít k vykreslení tmavých částí ve fotografii samotné, a tím například odpoutat pozornost diváka od rušivého pozadí na hlavní motiv fotografie. [7, 8, 22] Štětec/Brush Tool Tento nástroj, nám umožňuje vytvářet nejrůznější tahy štětcem, které jsou nejvíce používané především v matte paintingu či při vytváření masky. Jednotlivé stopy štětce si můžeme stáhnout z internetu nebo si je vytvořit sami, což nám umožní určitou míru nezávislosti a rozšíření si tak vlastních možností tvorby. [7, 8, 22] Rychlá maska/Edit in Quick Mask Mode Tento nástroj slouží k vytvoření dočasné masky výběru. Vybraná část je označena barvou, která označuje chráněné a nechráněné oblasti. V záložce Kanály se objeví pouze dočasný kanál pro rychlou masku. Pokud opustíme režim rychlé masky, nechráněné oblasti se promění na výběr. Nástroj Rychlá maska je vhodný například i pro rychlé ověření správnosti výběru, jelikož výběr označí barvou, čímž jsou jasně znázorněná místa obrázku, která jsou vybrána. [7, 8, 22] Přidat masku vrstvy/Add Layer Mask Pokud máme načtený výběr, lze jej pomocí tohoto nástroje přidat k určité vrstvě. Maska poté chrání určitou oblast obrázku a tím umožňuje aplikovat úpravy s maximální přesností pouze na žádaná místa, tj. nechráněné části obrázku. [7, 8, 22] Nahrát kanál jako výběr/Load Channel As Selection Pokud je určitý výběr uložen do záložky Kanály, může být dále upravován. Úpravou je možno vytvořit co nejdokonalejší masku, kterou lze načíst pomocí nástroje Nahrát kanál jako výběr a použít jej tak dále v naší úpravě fotografie. [7, 8, 22] Mnohoúhelníkové laso/Polygonal Lasso Tool Pomocí úseče se vytvářejí výběry od ruky, kterými se dá ohraničit určitá oblast. Tento nástroj je v této práci použit především pro ohraničení oblasti, ze které je poté pomocí Menu-Výběr-Rozsah barev vytvořena maska. [7, 8, 22] Živost/Vibrance Je specializovanou pomůckou pro práci s pletí. Při úpravách zachovává přirozenější barvu pleti. Nejvíce totiž změní barvy s nízkým nasycením a na barvy s vyšším nasycením má mnohem menší dopad. Tento nástroj je vhodný pro portrétní fotografii, jelikož zabraňuje přesycení pleťových tónů. [7, 8, 22] Vyvážení barev/Color balance Pokud chceme upravit barvy v obrázku, lze použít tento nástroj, který poskytuje náhled v reálném čase při úpravě barev. Úpravu barev je možné dosáhnout posuvnými jezdci u jednotlivých barev. Nástroj poskytuje volbu, kde je možné určit, zda se mají upravovat stíny, střední tóny či světla. V kombinaci s nástrojem Maska ho lze použít jen na určitou část obrázku, jinak působí na obrázek jako celek. [7, 8, 22]
-6-
Přechod/Gradient Tool Tento nástroj nám umožňuje vytvořit barevný přechod dvou barev. V této práci je využíván pro vytvoření rychlé masky v matte paintingu, kde dovoluje vytvoření přirozeného přechodu mezi tmavými a světlými místy a plynulé prolnutí různě barevných částí. [7, 8, 22] Guma/Eraser Tool Tažením tímto nástrojem je možné nechtěné pixely odstranit nebo při nastavení nižšího krytí zprůhlednit. Pomocí nástroje Guma a volby vrstvy Krytí lze napodobit v matte paintingu podobného efektu jako tlaku na tužku při použití tabletu. [7, 8, 22] Kapátko/Eyedropper Tool Tento nástroj umí kliknutím na určitou barvu v obrázku tuto barvu navzorkovat do palety s barvou jako barvu pozadí. Pokud je ke kliknutí podrženo tlačítko Alt, tak se barva navzorkuje jako barva popředí. Tento nástroj se vyskytuje v mnoha dalších podobách. Je například součástí nástroje Úrovně, kde přímo nesouvisí se vzorkováním barvy ale má jiné funkce, jako je definice černé, bílé nebo šedé barvy v obrázku. [7, 8, 22] Plechovka barvy/Paint Bucket Tool Vyplňuje oblasti, které mají podobnou barvu, jako bod na který je kliknuto. Pokud je cílem vyplnit barvou popředí jen určitou oblast, lze tuto oblast označit výběrem či ji ohraničit nástrojem jako je například Štětec. Je-li tento nástroj použit ve filtru Oddělit/Extract vyplní se barvou celá část ohraničená Zvýrazňovačem a to bez ohledu na barvy. [7, 8, 22] Zvýrazňovač/Edge Highlighter Tool Tento nástroj není součástí standardní výbavy Photoshopu CS4, ale je doinstalován spolu s filtrem Oddělit/Extract. Zvýrazňovač slouží v tomto filtru pro označení okraje části v obrázku, která má bát oddělena od zbytku. [22]
-7-
3. Retuš (opravy) Retuší rozumíme takovou úpravu fotografie, při níž se záměrně mění obsah původního obrazu s cílem vylepšit obraz. Jedná se zpravidla o chyby, které vznikly při fotografování, například nedokonalá předloha, špatné nastavení fotoaparátu, mechanické či jiné poškození fotoaparátu, špatné osvětlení, apod. Do retuše nezahrnujeme úpravy, které neřeší výše zmíněné problémy, ale zabývají se změnou pocitové stránky fotografie. Tyto úpravy patří do skupiny stylistických úprav a jsou rozebrány v následující kapitole. Nejen při retušování je snahou nejprve provádět práce nad celým obrazem, tzv. globální úpravy (ořez, vyvážení jasových složek stínů a světel) a až poté se zaměřit na úpravu detailu fotografie, jako odstranění či zamaskování chybných částí obrazu (šrámy, fleky, rušivé předměty) nebo naopak zvýraznění či přidání dalších detailů do fotografie. Globální úpravy lze dále rozdělit na přípravné (natočení, ořez, velikost) a závěrečné (doostření). [5] Při retušování je velmi důležité znát míru úpravy, která je pro každý snímek odlišná, jelikož přílišná i nedostatečná retuš je špatná. Přílišná retuš působí nepřirozeným dojmem, autor takovéto opravy odstranil veškeré nedokonalosti fotografie, avšak svět je plný nedokonalostí. Naopak nedostatečná retuš z fotografie neodstraní chyby, které by finální verze obrázku neměla obsahovat. Při opravě chyb je snahou, aby fotografie vypadala co nejvěrohodněji a nebylo možné poznat retuš, a to ani při bližším zkoumání fotografie. Primárním cílem je provést veškeré úpravy šetrně, tak aby se staly součástí obrazu a neupozorňovaly na sebe.
3. 1. Doporučené pořadí prováděných kroků –– Před jakoukoliv úpravou fotografie, vytvoříme její kopii. Čímž se při neúspěšné retuši předejde ztrátě cenného snímku. –– Jako další krok uskutečněný před zásahem do snímku, je vytvoření jeho duplikace. Vznikne tak nová vrstva, ve které je možné pracovat. –– Pokud je potřeba, snímek se ořízne, upraví se jeho orientace a velikost. Správným oříznutím snímku jsou odstraněny přebytečné plochy, nežádoucí objekty. Ořez také dopomáhá k určení hlavního motivu v obrázku. –– Nyní přichází na řadu odstranění jednotlivých vad fotografie (škrábance, prach, skvrny, nežádoucí objekty…). Doporučeným postupem při odstraňování těchto vad je, že jsou na prvním místě odstraněny vady o velkém rozsahu a až poté se přistupuje k detailům. –– Pokud se jedná o opravu chyby a ne o změnu nálady snímku, je dalším krokem úprava celkového kontrastu a tonálního rozsahu fotografie. Způsobí-li tato úprava změnu nálady snímku, jedná se o stylistickou úpravu, která je popsána v následující kapitole této práce. –– Při odstranění barevného nádechu platí stejné pravidlo, jaké je uvedeno v předchozím bodě. –– Následuje přizpůsobení barev a tónů určitých částí obrázku. Tímto se vytáhnout detaily ve světlech, středních tónech a stínech a obnoví se tím sytost barev. –– Vyžaduje-li snímek zostření, děje se tak ve většině případů v závěrečném kroku této série úprav.[7] Nejdůležitější je všechny úpravy provádět přes vrstvy, tzv. nedestruktivní úpravy. Veškeré úpravy se nám projeví vždy na spodních vrstvách, ne na vrstvách, které jsou nad těmito úpravami.
-8-
3. 2. Postup Po otevření obrázku se doporučuje vytvoření kopie vrstvy. Následuje kontrola histogramu, ze kterého je v tomto případě patrné, že na fotografii převládají tmavé barvy, chybí střední tóny a světla. V menu: Vrstva – Nová úprava vrstvy – Úrovně, lze upravit podexponovanou fotografii pomocí tří trojúhelníčků, kde: světla představuje bílý trojúhelník, střední tóny šedý trojúhelník a tmavé barvy černý trojúhelník. Posunutím bílého trojúhelníku vlevo, do místa kde na histogramu začínají světlé barvy a šedého trojúhelníčku do místa kde histogram stoupá, se získají nové detaily, které původně zanikly v tmavých tónech.
Na následujících obrázcích lze porovnat důsledek úpravy úrovní. Tohoto efektu lze také dosáhnout pomocí nástroje Křivky.
V menu: Vrstva – Nová úprava vrstvy – Úrovně (popřípadě Křivky) kliknutím na černé kapátko a následně na černou barvu v obrázku, v ukázce je to zornička oka, se definuje nejtmavší barva obrázku, tj. černá. Tato úprava se projeví ztmavením obrázku.
-9-
Vzniklý obrázek má žlutý nádech, který lze odstranit prostřednictvím funkce Vyvážení barev. Ta se nalézá v menu: Vrstva – Nová úprava vrstvy – Vyvážení barev. Žlutý nádech se odstraní posunutím žluté barvy do modré a červený nádech, který se na tomto obrázku po úpravě objeví, lze pak následně odstranit posunutím červené barvy do azurové. Tuto úpravu je možné provést i pomocí Úrovní či Variací. [9]
V dalším kroku je ukázáno jak dosáhnout odstranění některých nedokonalostí pleti a nežádoucích vlasů, které působí rušivě nejen v obličeji, ale také na oblečení a v pozadí. Opět je vhodné při úpravě postupovat od větších nedostatků k detailům, přičemž je nutné se na obrázek koukat jako na celek a nezaměřit se jen na určitou část. K odstranění jednotlivých vad slouží tyto nástroje: Retušovací štětec, Bodový retušovací štětec, Klonovací razítko a Záplata. K dosažení co nejlepšího výsledku je vhodné měnit jejich parametry (velikost, tvrdost, krytí stopy) a navzájem je kombinovat. Při volbě stopy zvoleného nástroje se doporučuje vybrat takovou velikost, která je jen o něco větší, než je retušovaná vada. Pro dokonalé splynutí s okolím se používá měkký okraj stopy. [10]
K odstranění přepáleného místa, které je na tomto obrázku způsobeno odleskem kůže, lze použít okolní texturu, nanášenou nástrojem Razítko, či Záplata. [9]
- 10 -
V současné společnosti se bílé zuby a bělmo považují za znak zdraví a proto se při editaci fotografie pro reklamní účely jsou tyto části vždy vyběleny. Avšak pozor na přílišné vybělení, které působí nereálně a má na diváky opačný efekt. Před vybělením je nutné vytvořit co nejlepší výběr těchto míst maskou nebo pomocí nástrojů pro výběr. Jak takovou masku vytvořit? Nástroj Laso vytvoří hrubý výběr zubů/očí a poté v okně Rozsah barev, které je přístupné přes menu: Výběr – Rozsah barev, se výběr zdokonalí pomocí plusového a mínusového kapátka. Obrázek v náhledu okna Rozsah barev říká, že černé plochy jsou vybrané, bílé vybrané nejsou a šedá barva ukazuje místa, která jsou vybraná částečně. Po dokončení práce na zlepšení výběru a stisknutí tlačítka OK pro potvrzení, následně výběr uložíme přes menu: Výběr – Uložit výběr, a odznačíme: Výběr – Odznačit. [11]
Uložený výběr najdeme v záložce Kanály, kde se zdokonalí pomocí nástroje Ztmavení, Zesvětlení a Štětec. [11]
Aby bylo možné upravit pouze předem vytvořený výběr, je nutné jej v záložce Kanály nahrát stisknutím tlačítka Nahrát kanál jako výběr. Práce poté pokračuje v záložce Vrstvy, kde je vytvořena nová úprava vrstvy, a to pomocí menu: Vrstva – Nová úprava vrstvy – Odstín a sytost. Na tuto vrstvu se automaticky aplikuje nahraný výběr, který slouží jako maska. Pro vybělení zubů/očí, které mají žlutý nádech, zvolíme žlutou barvu a u této barvy upravíme její sytost a světlost. Jelikož byla úprava provedena do samostatné vrstvy, lze snížit krytí této vrstvy, a tím dosáhnout přirozenějšího výsledku. Následující obrázky zobrazují úpravu zubů a nastavení žluté barvy. [12]
Pokud se člověk usmívá, je běžné, že vznikají vrásky kolem očí a pusy, a proto se nikdy neodstraňují úplně, jejich odstranění by působilo velmi nepřirozeně. Vrásky je však možné zjemnit. Jedním ze způsobů jak tuto úpravu provést je pomocí nástroje Záplata či Retušovací štětec, kdy jsou vrásky nejprve zcela odstraněny. Jelikož je i tato úprava, stejně jako všechny ostatní, prováděna nedestruktivně, tj. do samostatné vrstvy, lze a poté pomocí snížení krytí vrstvy částečně navráceny. [9] - 11 -
Další možnost zmírnění vrásek je pomocí Štětce, jehož barva je zvolena pomocí Kapátka z okolí retušovaného místa. Jednotlivé úpravy štětce se provádí do nových vrstev, tak aby bylo možné nastavit optimální míru krytí pro každou oblast samostatně. Tento postup je také vhodný použít pro zesvětlení pro eliminaci nežádoucích stínů.
Při retušování především portrétních fotografií dochází k odstranění původní struktury pleti, která byla částečně nebo zcela odstraněna retušovacími nástroji typu Razítko nebo Retušovací štětec. Nejčastěji se používají filtry pro rozmazání pleti, méně často filtr High pass, který naopak strukturu pleti navrací. Ve své práci jsem k úpravě zvolila rozostření pleti, pomocí filtru Gaussovské rozostření, které se nachází v menu: Filtr – Rozostření – Gaussovské rozostření. V tomto filtru se pro rozostření určuje takový poloměr, při kterém jsou jednotlivé části obličeje stále rozpoznatelné. [13]
Aby rozostření zasáhlo pouze pleť a ne celou fotografii, je nutné použít masku. Ta je ze záložky Kanály načtena jako výběr a následně připojena k vrstvě s Gaussovským rozostřením tlačítkem Přidat masku vrstvy. Pro zvýšení kontrastu a úpravy světel a stínů je nastaven režim prolnutí vrstvy na Překrýt. [13] Následuje vylepšení pleti funkcí Živost, která je v menu: Vrstva – Nová úprava vrstvy – Živost. I v této úpravě je použita maska, kterou se určí, na jakou část obrázku má být funkce použita. [13]
- 12 -
Následující obrázky zleva doprava ukazují jednotlivé úpravy, tj. první obrázek je před Gaussovským rozostřením, druhý po rozostření s nastavením režimu prolnutí vrstvy na Překrýt, a poslední obrázek je výsledná fotografie s aplikací funkce Živost.
Závěrem této kapitoly je pro porovnání ukázána původní fotografie a fotografie po provedených úpravách.
- 13 -
4. Stylistická vylepšení obrazu a kompozice Díky propracovaným grafickým nástrojům je jen na autorovi jaké emoci či nálady obrázku přidá nebo které detaily vyzdvihne či potlačí. Ať už se jedná jen o nepatrné úpravy u perfektních fotografií, nebo o kompletní předělání stylu fotografie, možnosti jsou v tomto odvětví neomezené. Jakýkoliv snímek lze upravit tak, že přesně odpovídá potřebám autora nebo zákazníka. Stylistická úprava je taková úprava, která mění charakter fotografie (náladu snímku), a to například: oříznutím, přidáním rámečku, převodem obrázku do černobílého provedení, novou charakteristikou osvětlení či změnou stínů. Za stylistickou úpravu lze také považovat změnu barvy vlasů či softwarové nalíčení modelky, pokud tato úprava není provedena za účelem opravy chyby. Vylepšení lze dosáhnout také pomocí správné kompozice, tj. takové uspořádání prvků, které napomůže dosažení určité harmonie. Pokud se v obrázku nachází více předmětů, kompozice pomáhá navést pohled diváka na tyto objekty v určitém pořadí. Dobré uspořádání prvků dokáže zakrýt i některé nedostatky fotografie. [14]
4. 1. Postup Pro ukázku konkrétního postupu jsem dostala k dispozici původní fotografii od Daniela Hausera, jehož práce je k nahlédnutí v příloze č. 2. Tato fotografie působí nevýrazně a nezajímavě a je tedy vhodnou ukázkou pro stylistickou úpravu. Cílem je upoutání pozornosti na hlavní motiv fotografie a její celkové oživení přidáním efektů a změnou barevného prostředí. Nejprve je odstraněna prává i levá část stěny, přičemž je narovnána i lemovací lišta v pravém dolním rohu. Pro tuto úpravu lze použít retušovací nástroje: Záplata, Bodový retušovací štětec či Retušovací štětec. Přestože jsou používány nástroje, které jsou primárně využitelné při retušování, je tato úprava zařazena jako stylistická, jelikož neodstraňuje nedostatek fotky, ale mění charakter pozadí.
Dalším krokem je vytvoření nové vrstvy Úrovně, kde je možné upravit jednotlivé barvy, v tomto případě posunutím bílého trojúhelníčku doleva, jak je ukázáno na následujícím obrázku. [15]
- 14 -
Výsledkem této úpravy je rozsvětlení celého obrázku.
Jelikož je pozadí světlé a tělo modelky, až na ruce, tmavé, nevyniká hlavní motiv fotografie. Tento nedostatek je upraven pomocí nové vrstvy Křivky, ke které je připojena předpřipravená maska. Postup pro vytvoření masky je následující: nástrojem Mnohoúhelníkové laso je vytvořen hrubý výběr, na který je aplikován Rozsah barev (menu: Výběr – Rozsah barev). Vytvořený výběr je uložen a v záložce Kanály upraven nástroji Zesvětlení, Ztmavení a Štětec. Stejným postupem se provede také zesvětlení obličeje a vlasů. [8]
- 15 -
Oproti předchozímu zesvětlení je potřeba v obrázku některé objekty ztmavit, a to opět pomocí nové vrstvy Křivky a aplikací příslušné masky. Následující obrázek ukazuje příklad ztmavení podlahy. [8]
Tímto krokem byla zcela dokončena práce s křivkami a na následujících obrázcích lze porovnat fotku před úpravou křivek a po úpravě.
Nyní přichází na řadu úprava barev, která je k nalezení v menu: Vrstva – Nová úprava vrstvy – Vyvážení barev. Tato úprava je provedena nastavením barev ve stínech, středních tónech a světlech, které je znázorněno na následujícím obrázku. [15]
- 16 -
Výsledkem úpravy barev je zcela nová atmosféra obrázku, jak lze porovnat na prvních dvou fotografií. Tento výsledek bohužel stále nelze považovat za dostačující, jelikož, jak je vidět na druhém obrázku, zůstává podlaha rušivým elementem, který odvádí pohled diváka od hlavního motivu. Problém podlahy je dále vyřešen nástrojem Živost (menu: Vrstva – Nová úprava vrstvy – Živost) a připojením masky, určující že daná úprava bude provedena pouze na podlahu. Výsledkem je podlaha korespondující se zbylou částí obrazu viz třetí obrázek. [13]
Závěrečnou částí stylistické úpravy vybrané fotografie je přidání efektu odlesku čočky. Tento efekt lze vytvořit následujícím způsobem: nová vrstva se vyplní libovolnou barvou nástrojem Plechovka barvy a poté je přidán efekt odlesku čočky, který se nachází v menu: Filtr – Vykreslit – Odlesk čočky. Posledním krokem je úprava režimu prolnutí vrstvy na Závoj. [16]
- 17 -
5. Kompilace fotografie z jednotlivých předfocených nebo renderovaných objektů a textur Takovéto vizuální efekty se staly součástí téměř každé reklamní fotografie. Každý výrobce se snaží dosáhnout určitého výsledku co nejlevněji, a toto nám umožňují počítačově vytvořené efekty, jelikož fotografii můžeme pořídit třeba v ateliéru nebo v okolí bydliště. Některé efekty by bez pomocí počítačů vůbec nemohly vzniknout. [18] V následujících podkapitolách jsou představeny vybrané techniky kompilace fotografií, z nichž každá přistupuje k této problematice jinak. Ať už je to skládání různých fotografií ve fotomontáži či matte paintingu nebo skládání jedné fotografie s odlišnou expozicí v tone mappingu, vždy je primární snahou autora docílit uvěřitelnosti díla pozorovatele. Cílem je tedy propojit všechny části a to nejen barevně, ale je nutné zachovat i proporcionální velikost mezi objekty, stíny a světla, zachování perspektivy. To se může častokrát zdát jako neproveditelné, avšak nástroje Photoshopu nám v tomto ohledu poslouží dostatečně. [17]
5. 1. Fotomontáž Vznik prvků fotomontáže je patrný už při samotném vzniku fotografie. Již tehdy lidé hledali způsoby propojení jednotlivých fotografií v jeden celek. Bohužel v té době neexistovali výkonné počítače a programy, a tak se autoři museli spokojit s ručními technikami, které se odehrávaly potmě, ve vyvolávací komoře a výsledky měli daleko k dokonalosti. S příchodem nových a lepších technologií, jako jsou digitální fotoaparáty, výkonnější počítače a lepší software, se fotomontáž jako taková stala jednodušší, dostupnější a její výstupy věrohodnější. Nyní je dobře provedená fotomontáž nerozpoznatelná (viz příloha č. 3). Tato úprava digitální fotografie je vhodná především pokud je zapotřebí skrýt některé nedostatky fotografie a jejich odstranění retuší by bylo časově velmi nákladné. Její další použití je vkládáním jednotlivých částí z jiných fotografií s cílem změnit náladu snímku. O fotomontáži se mluví především pokud jde o spojení dvou a více fotografií do jednoho výsledného obrázku bez použití štětce pro dokreslování scény. Snahou je, aby toto propojení vypadalo co nejvěrohodněji, což může být někdy velmi obtížné, jelikož objekty na různých fotografiích mohou mít jiné rozlišení, barevnost, stíny nebo proporce. [5] Spojení různých fotografií má své uplatnění především v reklamním průmyslu, kde je fotomontáž používána při tvorbě plakátů, letáků a jiných reklamních materiálů. Fotomontáž je také často označována jako digitální manipulace fotografie a to v takových situacích, kdy je spojení různých fotografií v jeden obrázek chápán v negativním smyslu. Jedná se tak především o oblast reportážní, dokumentární a novinářskou fotografie, kdy lidé chtějí vědět pravdivé informace.
5. 1. 1.
Postup
Konkrétní postup fotomontáže je ukázán na fotografii modelky, poskytnuté D. Hauserem, a fotografii horské krajiny, získané z Internetu: http://www.cgtextures.com. Cílem této úpravy je nahradit na původní fotografii pozadí a vsadit tak fotografii do hezčího prostředí.
- 18 -
Otevřením obou obrázků ve Photoshopu a jejich přesunutím do jednoho souboru, je získán pracovní prostor, kdy každá z fotografií je umístěna ve vlastní vrstvě. Úkolem tedy zůstává propojení obou vrstev tak, aby závěrečný výstup vypadal co nejrealističtěji.
Obrázek, který bude umístěn do pozadí, tj. obrázek horské krajiny, je potřeba nejprve upravit (roztáhnout, natočit), tak aby byl vhodným pozadím pro fotografii s modelkou. Pro tuto úpravu je využita transformace, nacházející se v menu: Úpravy – Transformace (častěji je používána zkratka CTRL + T), kterou lze volit velikost obrázku anebo využití některé z možností transformace, mezi kterými je možné vybrat si po kliknutí pravým tlačítkem myši. Při tomto postupu byla změněna velikost obrázku a také byla použita volba Otočit vodorovně. Aby vzniklo propojení obou obrázků, které je vidět níže, je i při této úpravě použita maska, určující, která část obrázků s modelkou dovoluje zobrazit vrstvu s pozadím.
To, že pozadí nezasahuje, až do horní části obrázku vůbec nevadí, jelikož tento nedostatek lze jednoduše opravit zkopírováním obrázku pozadí a jeho dosazení do chybějícího pruhu. Následně je pruh upraven pomocí nástroje Guma, kdy jsou odmazány nepotřebné části. Při odstraňování pomocí Gumy je vhodné využít snížení krytí nástroje. Pro zdokonalení zbylých částí je možné použít nástroj Razítko či Retušovací štětec.
- 19 -
Závěrečná úprava tohoto obrázku, je úpravou stylistickou. Snahou je tedy zesvětlit, a tím i dát vyniknutí, hlavnímu objektu scény. Tento postup je následující: vytvoření nové vrstvy úprav Úrovně a aplikací předem vytvořené masky postavy, která byla invertována (klávesová zkratka CTRL + I). Dalším krokem je úprava Úrovní kde, jak je znázorněno na níže uvedeném obrázku, je posunut bílý trojúhelník vlevo pro zesvětlení postavy a černý trojúhelník vpravo pro vytvoření většího kontrastu tmavých a světlých tónů.
Cílem této části úpravy je ztmavení interiéru oproti okolí, čehož je dosaženo, opět za pomoci masky a úpravou úrovní.
Následující obrázky pro porovnání ukazují původní a výslednou fotografii.
- 20 -
5. 2. Matte painting Matte painting je technika používaná především ve filmu či reklamě. První matte painting byl malován na sklo, které bylo umístěné před kamerou. Na tvorbě se podíleli hlavně malíři. Díky vývoji nových technologií se nyní nemaluje na sklo, ale veškerá práce probíhá na počítači vybaveném příslušným softwarem. [17] V současné době se vytvářejí fotorealitiské matte paintingy (viz příloha č. 4), a tak již tvůrci fotografie nejsou vázáni ani na prostředí, ve kterém se snímek pořizuje, ale ani na počasí. Sníh, déšť či západ slunce je možné prostě domalovat. V portrétní a figurální fotografii lze touto metodou domalovat pozadí, je však poté vhodné použít i další metodu a to Air brushing, kterým přenášíme barvy z pozadí na objekty, které jsou blíže k divákovi. [17] Tato technika se podobá fotomontáži především tím, že se při ní spojuje více fotografií do jednoho celku. Množství fotografií v matte paintingu je však podstatně větší. Zásadní rozdíl od fotomontáže je v tom, že v první části práce je vytvořen náčrt obrazu, kde se definují barvy, směr světla a stínu. Je důležité věnovat náčrtu čas, protože platí, že čím dokonalejší náčrt je, tím je následná práce jednodušší. Podle náčrtu jsou v další fázi skládány fotografie, které jsou v naprosté většině pozměněné, dle představ autora. Vkládané obrázky nikdy nejsou zanechány v původním stavu a jsou tedy vymodelovány, částečně zamaskovány či vymazány, barevně upraveny a poskytují tvůrci hlavně texturu a strukturu budoucího díla. Výhodné je mít pro každou část obrazu co nejvíce fotografií, které vhodným poskládáním snižují nárok na práci s nástrojem Štětec. Při matte paintingu je také často využíváno 3D objektů, které si autor může vymodelovat a následně renderovat tak, jak potřebuje. 3D objekty doplňují chybějící klíčové prvky v obrazu. V poslední části práce je využíváno především nástroje Štětec, kterým jsou do fotek přidávány různé detaily. Autor si tak přizpůsobuje dílo přesně dle svých představ a nepodřizuje se jednotlivým fotografiím. [17]
5. 2. 1.
Postup
Tímto postupem bych ráda představila základní kroky v matte paintingu, a to vytvořením krajiny, kterou je poté možno prostřednictví fotomontáže doplnit za modelku a vytvořit tak nové prostředí. Základem této úpravy je vytvoření nového souboru, v menu: Soubor – Nový, a upravení velikosti obrazu, v menu: Obraz – Velikost obrazu, tak aby byl získán co největší prostor pro kreslení detailů. V této ukázce byly použity tyto rozměry obrazových bodů: šířka 3540 pixelů, výška 1594 pixelů. Jak již bylo řečeno v úvodu této kapitoly, je nejdůležitější částí náčrt, aby ho bylo možné využít na maximum a zlehčit si tak další práci. Nejvíce používaným nástrojem v náčrtu a matte paintingu vůbec je Štětec. V první fázi se za pomoci tohoto nástroje vytvoří hrubý náčrt, který je poté prostřednictvím barev zdokonalován. Použitím jedné barvy pro krajinu a druhé barvy pro nebe by bylo nic neříkající v dalším postupu, a proto je dobré využít různých barevných odstínů, vystihujících nejednotvárnost krajiny a ukazujících směr světla a stínu. Při náčrtu samotném jsem poznala, že pro jeho vytvoření je prakticky nezbytné použití dobrého tabletu, kde lze pomocí přítlaku na tužku vytvořit plynulé barevné přechody. Bohužel jsem tento nástroj neměla k dispozici a tak jsem se snažila jednotlivé přechody vytvořit prostřednictvím několik vrstev, kterým bylo nastaveno různé krytí vrstvy.
- 21 -
Pokud je náčrt hotový, lze do obrázku přidávat jednotlivé fotografie. Vybrané obrázky, které budou použity, a mají jasně stanovenou hranu, doporučuji objekt vhodným výběrem oddělit. U fotek s vysokým kontrastem lze tento výběr uskutečnit v záložce Kanály, kde se vytvoří kopie kanálu s nejvyšším kontrastem a v menu: Výběr – Rozsah barev je vytvořen výběr objektu. Pro ostatní fotky existuje filtr Oddělit/Extract, který bohužel není součástí Photoshopu CS4, ale je možné jej doinstalovat. Práce pomocí tohoto filtru je velmi rychlá a jednoduchá. Nástrojem Zvýrazňovač lze obkreslit okraje vybíraného objektu a nástrojem Plechovka barvy je vyplněn vybraný objekt. První obrázek ukazuje prostředí filtru Oddělit/Extract, kde zelená barva označuje výběr Zvýrazňovačem a červená vyplnění tohoto výběru pomocí Plechovky barvy. Na druhém obrázku je zobrazen výsledek provedeného oddělení. [17]
Výsledek je poté vložen do nové vrstvy v souboru s matte paintingem, kde jej lze dále upravit podle představ. K úpravě lze využít transformaci, menu: Úpravy – Transformace, kde se mění velikost objektu tažením za jednotlivé body. Po kliknutí pravým tlačítkem myši se zobrazí další možnosti transformace, a to: otočit vodorovně, zdeformovat či pokřivit. Na následujícím obrázku je zobrazena volba Pokřivit, u které jsou zobrazeny body na mřížce, jejichž pomocí lze obrázek libovolně deformovat. - 22 -
Aby bylo možné používat různé obrázky, je dobré umět nakreslit vlastní světlo a stíny a nenechat se omezovat původními obrázky. Pro malování světel a stínů je potřeba vytvoření kopie obrázku, kde mají být světelné úpravy provedeny. U každé z těchto kopii je provedena úprava Křivek, která ale není vytvářena nedestruktivní úpravou do vlastní vrstvy, jak tomu bylo v předchozích částech této práce, ale je přímo v dané vrstvě. Nedestruktivní úpravy jsou v tomto případě zbytečné a zdlouhavé, protože úprava Křivek se týká pouze konkrétního upravovaného obrázku. Úpravu Křivky je možné vyvolat klávesovou zkratkou CTRL + M. První kopii pomocí Křivek pak ztmavíme a druhou zesvětlíme. U světlé varianty je ještě potřeba nastavit režim prolnutí vrstvy na Závoj. Pro světlou část je dále vytvořena maska, a pomocí malování nástrojem Štětec do této masky, je určeno, kde jsou stíny a kde zůstávají světla. Jednotlivé úpravy lze vidět na následujících obrázcích. [17]
Dalším možným způsobem jak upravit světla a stíny na fotografii je pomocí nástrojů: Rychlá maska a Křivky. První krok lze vidět na následující ukázce, jedná se o kombinaci nástroje Rychlá maska a Přechod, který umožňuje plynulejší přechod efektu úprav, jako jsou Křivky či Úrovně.
- 23 -
Druhým krokem je úprava Křivek pro konkrétní vrstvu (klávesová zkratka CTRL + M). K dosažení lepších úprav křivky je dobré použít kapátko, které kliknutím na určitou část obrázku, zobrazí na grafu Křivky, kde se tato část nachází. Jelikož původní zelená je velmi výrazná od okolní zelené, je nutné si v Křivkách pohrát i s jednotlivými barvami. [17]
Výsledný obrázek:
Při skládání více obrázků do jednoho celku je také vyžadována úprava barvy, kterou lze definovat v nastavení stylu vrstvy. Jedná se o nedestruktivní zásah do obrázku, jelikož je možné styl vrstvy vypnout, vymazat nebo aplikovat i na další vrstvu. Označením vrstvy a kliknutím na tlačítko Efekt vrstvy bude blíže vybraný efekt aplikován na vrstvu. V nabídce Efekt vrstvy se přejde na volbu Překrýt barvou, kde se definuje konkrétní barva a její průhlednost, která by neměla zcela zakrývat obrázek ve vrstvě. Následující obrázky, v pořadí zleva doprava zobrazují, stav před úpravou, po překrytí barvou a výsledek, kde byla nastavena patřičná průhlednost barvy. [7, 17]
- 24 -
Na následujících třech obrázcích první zobrazuje náčrt, druhý spojení náčrtu s několika fotografiemi a poslední obrázek ukazuje výsledek.
5. 3. HDR a tone mapping Poslední podkapitola Kompilace digitálních fotografií se zabývá problematikou HDR (high dynamic range) a tone mappingu. Tyto dvě témata spolu úzce souvisí. HDR skládá obsahově totožné fotky, lišící se ve své expozici, do jednoho celku. Tím vzniká fotka s vysokým dynamickým rozsahem. Oproti tomu jde technika tone mapping, která se v takovýchto fotografií snaží dynamický rozsah omezit pro co možná nejlepší zobrazení v běžných výstupních zařízeních. Při tvorbě HDR je snímek obvykle složen z podexponované, nadexponované a expozičně správné fotografie. Takto jsou složeny minimální 3 fotografie, ale HDR snímek může být složen až z několik desítek takových snímků. Tyto fotky se pořizují přímo se záměrem budoucího vytvoření HDR snímku tak, že se vyfotí fotoaparátem na stativu několikrát stejný snímek s rozdílnou expozicí do formátu RAW, který je schopen uchovat více informací o fotografii. HDR fotka se však dá vytvořit i dodatečně umělou změnou expozice už vyfocené jediné fotografie jak je ukázáno dále v této kapitole. [19] - 25 -
Díky takto vytvořenému rozsahu expozice, lze správným spojením fotografií v jediném snímku zachytit objekty extrémně tmavé i světlé. Spojený HDR snímek má mnohem vyšší dynamický rozsah (kontrast) než snímek samotný. Dynamický rozsah se vyjadřuje ve formě poměru nejvyššího ku nejnižšímu jasu v dané scéně. Spojené snímky, které obsahují přímí zdroj světla, mohou mít kontrast vyšší než 50 000:1. Je potřeba se však vypořádat s nedokonalostí běžných výstupních zařízení, primárně monitorů a tiskáren, které jsou schopné tisknout výstup s dynamickým rozsahem pouze cca 30:1. Tento problém řeší tone mapping, jehož cílem je HDR snímek transformovat tak, aby šel správně zobrazit právě na těchto výstupních zařízeních. Děje se tak redukcí dynamického rozsahu na rozsah, který je dané výstupní zařízení schopné reprodukovat. Tato redukce se snaží přiblížit subjektivní vjem pozorovatele výstupu nedokonalého zařízení co možná neblíže k vjemu pozorovatele skutečné HDR scény. [23]
5. 3. 1.
Postup
Jak již bylo řečeno v úvodu této kapitoly s tone mappingem, je možné začít až po vytvoření HDR fotografie, která je v následujícím postupu vytvořena ze snímku uloženého v RAW formátu. Ve Photoshopu pro úpravu RAW souboru slouží modul Adobe Camera Raw.
Pracovní plocha modulu Adobe Camera Raw
Zdroj: [7] Nejlepších výsledku s Camera Raw lze dosáhnout, pokud je pracovní postup naplánován, tak aby funkce dialogu byly použity zleva doprava a shora dolů. Pokud by bylo potřeba na obrázku vyvážit bílou barvu, musela by být tako úprava provedena jako první, a to z důvodu jejího vlivu na všechny ostatní změny. [7]
- 26 -
Kliknutí v histogramu na pravý trojúhelníček, jak je znázorněno na obrázku, zobrazí podíl světel ve fotografii. Lze tak jednoduše zjistit, že fotografie použitá k této ukázce, již při normální expozici obsahuje veliké procento světel. Světla představuje červená barva v obrázku. Tyto světla byla upravena posuvníkem v nastavení Obnovení na hodnotu 35, kdy se při této hodnotě výrazně snížil podíl světel. [25]
Níže uvedené obrázky ukazují nastavení normální, podexponované a nadexponované fotografie, které jsou zapotřebí k vytvoření HDR snímku. Každá z nich byla uložena do formátu JPG, tak aby s nimi bylo možné dále pracovat. Podexponovaná a nadexponovaná fotografie se mění pouze znamínkem mínus u Expozice, hodnota o kterou se mění je stejná. Jelikož při zvýšení expozice roste poměr bílé barvy, bylo zapotřebí u nadexponované fotografie zvýšit hodnotu Obnovení na 100.
Pro složení těchto tří fotografií lze použít volbu Sloučit do HDR, která se nachází v menu: Soubor – Automaticky – Sloučit do HDR. Je zobrazeno okno, umožňující načtení fotografií a stisknutím tlačítka OK by se fotografie měli sloučit. V tomto sloučení fotografií jsem byla neúspěšná, jelikož výsledkem byl černý obrázek. Při použití nové verze Photoshopu CS5, bylo sloučení sice úspěšné, ale výsledek měl barvy, které na fotografii nejsou. To se nespravilo ani úpravou pomocí dostupných nastavení, a proto byl zvolen jiný program. Tímto programem je Photomatix Pro, verze 3.2.
- 27 -
5. 3. 1. 1. Photomatix Pro 3.2. Pro závěrečnou část práce již není Photoshop vhodný, a proto jsem zvolila použití specializovaného programu pro tvorbu HDR snímku a pro tone mapping, kterým je program Photomatix Pro, vyvíjený společností HDRsoft. První verze tohoto programu vyšla v roce 2003. Některé části Photomatixu Pro jsou dostupné jako zásuvný modul v podobě Filtru do Photoshopu. [27] Po otevření Photomatixu Pro se zobrazí nabídka, ve které je pro vytvoření HDR fotografie, zvolena první položka, tj. Generate HDR Image. V dalším kroku přichází volba obrázků, jejichž spojením se má vytvořit HDR. Těmito obrázky jsou v předchozí části vytvořené fotografie podexponovaná, nadexponovaná a normálně exponovaná. Tento program také umožňuje pokročilejší nastavení, jako je zarovnat obrázek dle stejných znaků, redukce šumu apod. (viz prostřední obrázek). Po potvrzení nastavení se vytvoří HDR fotografie (viz obrázek vpravo) a ukáže se nabídka s tlačítkem Tone Mapping. Po kliknutí na toto tlačítko je zobrazena pracovních plocha pro úpravu HDR snímku.
Pracovní plocha Photomatix Pro 3.2 - Tone Mapping
- 28 -
Na obrázku vlevo je ukázáno, jaké bylo provedeno nastavení u fotografie, použité pro ukázku postupu tone mappingu. Z tohoto nastavení mezi nejdůležitější patří prvních pět položek.
Popis jednotlivých položek v nastavení Síla/Strength Posuvníkem je možné ovlivnit dramatický vhled obrázku. Pokud je snaha dosáhnout výraznějšího HDR efektu, měla by být jeho hodnota vyšší. Naopak, při zvolení nižší hodnoty, je výsledek mnohem přirozenější. [26] Sytost Barvy/Color Saturation Živějších barev lze dosáhnout zvolení hodnoty vyšší, než je 50. Je možné také vytvořit tone mapping černobílý, čehož lze dosáhnout při nastavení hodnoty na 0. [26] Světlost/Luminosity Nastavením této hodnoty jsou ovlivněna světla v obrázku, tj. vysoké hodnoty obrázek zesvětlí a naopak nízké hodnoty jej ztmaví. [26] Mikrokontrast/Microcontrast Zvýšení hodnoty Mikrokontrastu zvyšuje kontrast v obrázku. [26] Vyhlazení/Smoothing Posledním nejdůležitějším nastavením je Vyhlazení. Pokud vznikají na obrázku ošklivé skvrny a tzv. haló efekty, je možné se jich zbavit zvýšením jeho hodnot a to buď pomocí posuvníku nebo při zaškrtnutí volby „Light mode“ výběrem jednoho z vyšších módů. [26]
Nastavení tónů/Tone Settings Bílý bod/White Point
Histogram před úpravou
Zvyšováním hodnoty tohoto nastavení vede ke zvyšování jasu obrázku. Je možné jej použít i při práci s přepálenými místy. Důležité, při určování jeho hodnoty, je pozorování Histogramu, kdy je cílem přesunou začátek světlých míst v obrázku co nejvíce vpravo. [26] Černý bod/Black Point
Histogram po úpravě
Oproti Bílému bodu se zde pracuje na opačné straně Histogramu. Zvyšováním hodnoty se posouvá Histogram doleva a přetahuje tak více pixelů do černé barvy. Tím dochází ke ztmavení obrázku. [26]
- 29 -
Gama/Gamma Gama ovládá mnohem podstatněji celkový kontrast obrázku. Pro výstupy s vysokým kontrastem jsou používány hodnoty spíše vlevo. [26]
Nastavení barev/Color Settings Teplota/Temperature Pokud je cílem zvýšit teplejší tóny v obrázku, jsou zvoleny vysoké hodnoty. Chladnějších tónů lze dosáhnout naopak nastavením nižších hodnot. [26] Sytost světel /Saturation Highlights Touto nabídkou je upravována barevná hloubka nejsvětlejších ploch obrázku. Při zvýšení hodnoty nad nulu, mají světlé oblasti živější barvy, a naopak při snížení hodnoty pod nulu jsou tyto barvy potlačeny. [26] Sytost stínů /Saturation Shadows Sytost stínů funguje na stejném principu jako Sytost světel, rozdílem je pouze, že ovlivňované jsou stíny. [26]
Ostatní nastavení/Miscellaneous Settings Mikro vyhlazení/Micro-smoothing Mikro vyhlazení je používáno k vyhlazování ploch obrázku, kdy jeho nastavení na hodnotu nula dosahuje velmi jemné textury. Nevýhodou nastavení hodnoty nula je vznikající šum na velkých plochách obrázku, jako je například obloha. [26] Vyhlazení světel /Highlights Smoothness Při vyhlazování světel je možné dosáhnout zvýšení efektu HDR, a proto by se tato volba neměla nechávat na hodnotě nula. [26] Vyhlazení stínů /Shadows Smoothness Jako při vyhlazování světel, platí i tady pravidlo, že by hodnota neměla zůstat na nule. Byla by škoda nezvýšit HDR efekt vyhlazováním stínů. [26] Oříznutí stínů /Shadows Clipping Toto nastavení je v ukázce nastaveno na hodnotu nula, a to proto, že při jeho zvýšení jeho hodnoty dojde k změně tmavých barev na černou. [26] Po úpravě všech nastavení a stisknutí tlačítka Proces/Process vznikne fotografie, zachovávající co nejvíce detailů HDR efektu. Tento efekt tedy může vidět každý a nemusí pro to mít speciální výstupní zařízení.
- 30 -
Následující dvě fotografie nabízejí porovnání obrázku před úpravou HDR a tone mappingu.
- 31 -
6. Závěr Hlavním cílem této práce bylo vymezení a pojmenování vybraných technik používaných pro úpravu v portrétní a figurální fotografii, tak aby je čtenář dokázal od sebe odlišit a znal výstup při jejich aplikaci. Mezi vybrané techniky byla zařazena retuš, stylistická úprava, fotomontáž, matte painting a tone mapping. Některé techniky mají více společných znaků jiné méně, ale díky popisu každé z nich, je rozdíl mezi nimi jasný. Všechny techniky byly srozumitelně představeny, a to jak po teoretické stránce, tak i praktické. Názornými ukázkami bylo čtenáři umožněno porovnání efektu po aplikaci určité úpravy fotografie. Pro lepší pochopení této problematiky, práce nejdříve přibližuje fotografii jako takovou a popisuje její historii. Následuje přehled nejpoužívanějších formátů pro ukládání rastrových obrázků. Jejich znalost je důležitá, neboť volba nevhodného formátu může vést až ke znehodnocení celé práce. Další část se věnuje produktu firmy Adobe, a to programu Photoshop ve verzi CS4. V úvodu této kapitoly jsou představeny všechny nástroje tohoto programu, které jsou použity v dále popisovaných technikách úpravy fotografie. Na tuto část navazuje popis všech vybraných technik užívaných pro úpravu v portrétní a figurální fotografii. K těmto technikám je napsán obecný postup a pořadí jednotlivých úprav tak, aby se předešlo nechtěným a nenávratným úpravám. Jako první je představena retuš. Hlavním cílem retuše je opravit chyby či nedokonalosti, které se nachází na snímku a vznikají zpravidla při jeho pořízení. Příkladem může být špatné nastavení fotoaparátu, jeho mechanické poškození, špatné osvětlení nebo nedokonalá předloha. V praktické části této kapitoly je popsán postup úprav portrétní fotografie, jehož cílem bylo zbavit snímek všech nedokonalostí za pomoci moderních technologií a postupů. Jednalo se především o opravy stínů, vrásek, a doladění barev. O úspěchu aplikovaných postupů svědčí rozdíl mezi původní fotografií a výsledkem, který je ukázán na konci kapitoly. Čtenář by po přečtení této kapitoly měl mít pojem o tom co to retuš je, co se retušuje a jakým způsobem je možné retušování provádět. Následuje představení a popis další techniky úpravy fotografie, kterou je stylistická úprava. Ta na rozdíl od retuše neopravuje chyby ve fotografii, ale snaží se pozměnit její charakter/náladu. Toho lze dosáhnout oříznutím, změnou barevného nádechu či odmazáním rušivých elementů. Za praktickou ukázku byla vybrána fádní a nezajímavá fotografie. Na tu byly postupně aplikovány úpravy, které odebraly z fotografie nežádané elementy. Následně byly do fotografie přidány speciální efekty (záře, změna barevného nádechu), které pomohly k zvýraznění hlavního motivu. Rozdíl mezi původní fotografií a finálním snímkem je na první pohled patrný a je tak možné porovnat původní nudnou fotografii a její proměnu v poutavý snímek. Třetí část práce tvoří kapitola o kompilaci fotografií, která zahrnuje fotomontáž, matte painting a tone mapping. Fotomontáž a matte painting jsou do určité míry podobné techniky, jejichž rozdíl může být někdy jen nepatrný a nezřetelný. Jedná se o techniky pracující se skládáním různých fotografií do jednoho celku s důrazem na to, aby pozorovatel nebyl na první pohled schopen určit, že výsledná fotografie není skutečná. Fotomontáž je velmi často používanou technikou, ve které se propojuje až několik fotografií, a to s cílem skrýt některé nedostatky, či vylepšit pocitovou charakteristiku fotografie. Své uplatnění má hlavně v reklamním průmyslu. Tato technika byla prakticky předvedena na fotomontáži, kde bylo nahrazeno pozadí snímku za snímek nový. Cílem, v pořadí druhé popisované metody zvané matte painting, je oproti fotomontáži vytvořit zcela nové prostředí. K jeho dosažení vyžaduje nejen poskládání mnoha fotek do jednoho celku, ale i autorovu aktivní spoluúčast na tvorbě a to především nástroji jako Štětec či Guma. Při vytváření nového prostředí slouží jednotlivé kousky fotek - 32 -
spíše jen pro dodání textury a je proto nutné fotky různě deformovat a upravovat jejich barvu. Matte painting je pokročilá grafická úprava často používaná ve filmovém a reklamním průmyslu. V této části je vytvořena pouze zjednodušenou ukázka matte paintingu bez fantastických a 3D prvků, ačkoli jsou jinak běžnou součástí matte paintingu. Tyto prvky vyžadují pokročilou znalost nejen Photoshopu, ale i 3D modelovacích programů. Základ postupu při této úpravě byl však nastíněn. Poslední z popisovaných technik, která je součástí závěrečné kapitoly Kompilace fotografií, se týká tvorby HDR snímků a jejich následných úprav, nazývaných Tone mapping. Pomocí Photoshopu byl ukázán postup tvorby podexponované a nadexponované fotografie z jednoho snímku ve formátu RAW. V další části práce je použit software Photomatix Pro, který je určen pro práci především s HDR snímky. Prostřednictvím právě tohoto software je podexponovaná, nadexponovaná a správně exponovaná fotografie spojena do HDR snímku. Tento snímek, který má příliš velký dynamický rozsah (kontrast), byl dále upraven tone mappingem tak, aby byl zachován jeho kontrast a přitom jej bylo možné správně zobrazit i v průměrných monitorech. Přínos celé práce vidím v přehledném spojení často používaných úprav do jednoho celku, který poskytuje čtenáři základní přehled, aniž by musel investovat svůj čas a peníze do řady publikací, které se velmi podrobně zabývají vždy jen jednou z úprav. V práci byla také definována stylistická úprava fotografie, která je v mnohých zdrojích součástí retuše. Vhodným navázáním by mohlo být definování a představení dalších úprav, nebo podrobnější rozbor zde představených postupů.
- 33 -
7. Seznam literatury [1] Fotografie [online]. Poslední verze z: 19.3.2010 [citováno: 24.3.2010]. Dostupný z Internetu:
[2] SILVERIO, Robert. Postmoderní fotografie. Akademie múzických umění, Praha 2007. ISBN 978-80-7331-083-7 [3] KOTALA, Jan. Dějiny fotografie [online]. Publikováno: 2000 [citováno: 20.3.2010]. Dostupný z Internetu: [4] MITTELBACH, Jan. Nobelova cena za fyziku byla udělena za optická vlákna a snímače CCD. Publikováno: 6.10.2009 [citováno 20.3.2010]. Dostupný z Internetu: [5] HORNÝ, Stanislav. Digitální fotografie a její zpracování. Vysoká škola ekonomická v Praze, 2008. IBSN 978-80-245-1104-7 [6] Adobe Photoshop [online]. Poslední verze z: 21.3.2010 [citováno: 23.4.2010]. Dostupný z Internetu: [7] Překlad: PEKÁREK, Radim. Adobe Photoshop CS4 Oficiální výukový kurz. Computer Press, a.s., Brno 2009. IBSN 978-80-251-2337-9 [8] FITZGERALD, Mark. Photoshop CS3 Restoration and Retouching Bible. Wiley Publlishing, Inc., Canada 2008. IBSN 978-0-470-22367-3 [9] KELBY, Scott. Digitální fotografie ve Photoshopu CS. Computer Press, a.s., Brno 2004, ISBN: 80-251-0482-6 [10] PETERA, Stanislav. DVD profesionální postprodukce 1 [DVD-ROM]. Light Garden Academy, Praha. ISBN: neznámé [11] RIDDELL, Ashley. Skin Selection and Masking: Photoshop. Publikováno: 12.2.2010 [Citováno: 30.3.2010]. Dostupný z Internetu: [12] SHELBOURNE, Tim. Základní postupy pro úpravy portrétů. DIGITÁLNÍ FOTO: průvodce světem současné fotografie. Červen 2008, č. 61, s. 64-67 [13] RIDDEL, Ashley. Glamour Skin Glow (updated): 12.2.2010 [Citováno: 13.4.2010]. Dostupný z Internetu: watch?v=64-23bvHi3Q&playnext_from=TL&videos=GAS_cHIf0Q4>
Photoshop. Publikováno:
[14] ROMAN, Pihan. Perspektiva a kompozice – 5. Kompoiční pravidla I. Publikováno: 7.7.2008 [Citováno: 15.3.2010]. Dostupný z Internetu: [15] RIDDEL, Ashley. Photoshop color corrections. [Citováno: 14.4.2010]. Dostupný z internetu: watch?v=xSX3BQyHPjY&playnext_from=TL&videos=cz7vA2cqMlc>
Publikováno: 10.2.2010
- 34 -
[16] „HAINTERNCHARLIE“. How to create a lens flare on Photoshop (CS3). Publikováno: r. 2009 [Citováno: 14.4.2010]. Dostupný z internetu: [17] COLE, Dylan. Matte painting production techniques [DVD-ROM]. Hollywood, ISBN: 1-59762-962-6 [18] SEDOV, Dennis. Matte painting for film and television [online]. Publikováno: neznámé [citováno: 7.6.2010]. Dostupný z Internetu: [19] Tone mapping [online]. Poslední verze z: 7.4.2010 [citováno:7.6.2010]. Dostupný z Internetu: [20] Digitální negativ (DNG) [online]. WWW stránky aktualizovány: 14.7.2009 [citováno:16.6.2010]. Dostupný z Internetu: [21] Grafický formát [online]. Poslední verze z: 3.11.2009 [citováno:16.6.2010]. Dostupný z Internetu: [22] Adobe Photoshop CS4 [online]. Publikováno: 21.11.2008 [citováno:16.6.2010]. Dostupný z Internetu: [23] FAQ - HDR images for Photography [online]. Publikováno: neznámé [citováno:20.6.2010]. Dostupný z Internetu: [24] ŽÁRA, Jiří., BENEŠ, Bedřich., SOCHOR, Jiří., FELKEL, Petr. Moderní počítačová grafika 2. přepracované a rozšířené vydání. Computer Press, a.s., Brno 2010. IBSN 80-251-0454-0 [25] KLOSKOWSKI, Matt. Using Camera Raw 4’s Recovery Slider [online]. Publikováno: neznámé [citováno:22.6.2010]. Dostupný z Internetu: [26] HDR Tone Mapping [online]. Publikováno: neznámé [citováno:22.6.2010]. Dostupný z Internetu: [27] WILSON, Dave. Photomatix [online]. Publikováno: neznámé [citováno:22.6.2010]. Dostupný z Internetu: [28] FIKÁČEK, Jan. Galerie [online]. Publikováno: neznámé [citováno:25.6.2010]. Dostupný z Internetu:
- 35 -
8. Terminologický slovník Termín Popular art
Zkratka
Význam [zdroj]
Pop-art
umělecký směr 50. let, který vznikl jako reakce na konzumní styl a zdůrazňoval kýčovitost. Vyznačuje se zářivými barvami a velkými formáty. [2] Charge Coupled Deviced snímač CCD snímač fotocitlivé obvody převádějí dopadající světlo na elektrický náboj. Ten je pak měřen a převáděn do digitální podoby. [4] Grafický formát určité seskupení pravidel dle kterých je daný obrázek uložen do souboru. Lze jej rozdělit na formát bitmapový a vektorový. [24] Datový obrazový formát jinak také rastrový či bitmapový. Obraz je složen z jednotlivých bodů (pixelů), každý z nich má definovánu určitou barvu. [24] Retuš úprava fotografie, ve které je cílem odstranit chyby, vzniklé při fotografování . [autor] Stylistická úprava fotografie taková úprava fotografie, která mění její charakter (náladu snímku). [autor] Fotomontáž touto úpravou fotografie rozumíme propojení několik fotografií do jednoho výsledného obrázku s cílem dosáhnout co největší věrohodnosti snímku. [5] Digitální matte painting touto úpravou se vytváří zcela nové (neexistující) prostředí s cílem aby výsledek vypadal reálně. Výsledku lze dosáhnout náčertu obrazu s možností použít 3D objektů, které jsou pak nahrazovány částí fotografií, a domalovávány štětcem. [autor] Digitální fotografie fotografie, která je zaznamenávání místo na film na elektronické prvky CCD. [1] Digitální manipulace fotografie jinými slovy ji nazvat digitální úpravou fotografie, kam patří retuš, stylistická úprava, fotomontáž, apod. Pokud se použije slovo manipulace lze jej chápat spíše v negativním smyslu, ale není to pravidlem. [autor] High Dynamic Range HDR uchovává pixely, které zachycují kontrast skutečného světa. HDR obrázek je vytvořen minimálně z jedné podexponované, nadexponované a normálně exponované fotografie. [23] Tone mappig cílem této úpravy je upravit vzhled snímku HDR, tak aby byl zachován kontrast i při tisku či zobrazení snímku na standartním monitoru. [23]
- 36 -
