Vysoká škola ekonomická v Praze
Bakalářská práce
2008
Petr Pelc
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Obor: Podniková ekonomika a management
Název bakalářské práce:
Analýza lyžařského střediska Hintertuxer Gletscher
Vypracoval: Petr Pelc Vedoucí práce: Ing. Lubomír Zelený, CSc.
Prohlášení Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Analýza lyžařského střediska Hintertuxer Gletscher“ jsem vypracoval samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Praze dne 15. května 2008
Podpis
Obsah: ÚVOD................................................................................................................................................ 5 1 HISTORIE LYŽOVÁNÍ ............................................................................................................... 6 1.1 Od nutnosti ke sportu....................................................................................................... 6 1.2 Sjezdové lyžování a vstup na Olympijské hry................................................................. 7 1.3 Současnost ....................................................................................................................... 8 2 LYŽOVÁNÍ V RAKOUSKU ......................................................................................................... 9 2.1 Salcbursko........................................................................................................................ 9 2.2 Tyrolsko ......................................................................................................................... 10 3 LYŽAŘSKÁ OBLAST HINTERTUX ........................................................................................... 10 3.1 Údolí Zillertal ................................................................................................................ 11 3.2 Hintertuxer Gletscher..................................................................................................... 12 3.2.1 První sekce (1500m-2100m) .................................................................................. 13 3.2.1.1 Lanové dráhy a vleky......................................................................................... 13 3.2.1.2 Sjezdové tratě..................................................................................................... 14 3.2.1.3 Horské chaty a služby ........................................................................................ 15 3.2.2 Druhá sekce (2100m-2650m)................................................................................. 15 3.2.2.1 Lanové dráhy a vleky......................................................................................... 15 3.2.2.2 Sjezdové tratě..................................................................................................... 18 3.2.2.3 Horské chaty a služby ........................................................................................ 19 3.2.3 Třetí sekce (2650m-2975m) ................................................................................... 20 3.2.3.1 Lanové dráhy a vleky......................................................................................... 20 3.2.3.2 Sjezdové tratě..................................................................................................... 21 3.2.3.3 Horské chaty a služby ........................................................................................ 22 3.2.4 Čtvrtá sekce (2975m-3250m)................................................................................. 23 3.2.4.1 Lanové dráhy a vleky......................................................................................... 23 3.2.4.2 Sjezdové tratě..................................................................................................... 25 3.2.4.3 Horské chaty a služby ........................................................................................ 25 3.3 Ceny skipasů a jednotlivých jízd ................................................................................... 26 4 DOPRAVNÍ SPOJENÍ A OBSLUŽNOST ...................................................................................... 27 4.1 Silniční síť...................................................................................................................... 27 4.1.1 Silnice B169 ........................................................................................................... 28 4.1.2 Tuxer Landstrasse.................................................................................................. 29 4.2 Autobusová doprava ...................................................................................................... 31 4.2.1 Tuxer Sportbus....................................................................................................... 31 4.2.2 1 € Nightliner ......................................................................................................... 34 4.2.3 Red Line a Green Line ........................................................................................... 35 4.2.3.1 Zpoplatnění linky číslo 4140 ............................................................................. 37 4.2.4 Regionální linky v údolí Zillertal ........................................................................... 37 4.3 Železniční doprava......................................................................................................... 39 4.3.1 Historie Zillertalbahn ............................................................................................ 40 4.3.2 Počet spojů............................................................................................................. 40 4.3.3 Ceny ....................................................................................................................... 41 4.3.4 Napojení na rychlíkové spoje................................................................................. 42 4.4 Letecká doprava............................................................................................................. 43 4.4.1 Způsoby dopravy z letiště....................................................................................... 43 ZÁVĚR ............................................................................................................................................ 45 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ.................................................................................... 46 Seznam obrázků a tabulek a jejich zdroje.................................................................................. 47 PŘÍLOHY ........................................................................................................................................ 49
Úvod V mé bakalářské práci se budu zabývat tématem lyžování a dopravy ve lyžařském středisku Hintertuxer Gletscher. Jako cíl jsem si vytyčil popsat a zanalyzovat toto středisko. Na jedné straně se budu zabývat hlavně lanovými drahami a vleky, nabízenými sjezdovkami a poskytovanými službami. Ovšem na druhé straně se zaměřím na dopravní obslužnost a dostupnost, nejen přímo ve středisku Hintertuxer Gletscher, ale i v přilehlých údolích Zillertal a Tuxertal. Středisko Hintertuxer Gletscher považuji za jedno z nejlepších lyžařských středisek na světě. Já osobně mám s tímto střediskem dlouholetou zkušenost, jelikož jsem zde byl sedmkrát, a to vždy alespoň na pět dní. V průběhu pobytů zde, jsem získal opravdu hlubokou znalost tohoto střediska, takže mohu nabídnout detailní znalost předností a naopak problémových nebo úzkých míst. Pokud ve své práci na takováto místa narazím, pokusím se prezentovat vlastní návrhy řešení, které mohou daný problém či komplikaci vyřešit. Při vypracovávání své práce bych se také rád dozvěděl některé nové věci. Hlavně se budu snažit co nejvíce prozkoumat dopravní obslužnost a zjistit některé informace, které se z pouhé návštěvy nelze dozvědět. Chci se zaměřit na to, jak často jezdí speciální autobusové linky, jestli někteří lyžaři nejsou znevýhodněni polohou ubytování. Také bych rád zjistil, jaké tarify se používají u zpoplatněné dopravy a jestli jednotlivý dopravci spolupracují nebo má každý svůj vlastní tarif a jízdenky se musí kupovat zvlášť u každého dopravce. Jako hlavní metodu ve své bakalářské práci použiji analýzu, tato metoda se ostatně vyskytuje už v názvu mé práce. Budu analyzovat data, která chci získávat především z internetových zdrojů. Tyto data bych rád prezentoval v přijatelné formě, aby dokonale vystihla a popsala situaci ve středisku Hintertuxer Gletscher. Svou práci jsem rozdělil do čtyř kapitol. V první kapitole stručně popisuji historii lyžování od prvních pokusů o jízdu na lyžích až po současnost. V druhé kapitole se zmiňuji o možnostech lyžování v Rakousku, s důrazem na některé konkrétní spolkové země. Třetí kapitolu jsem věnoval středisku Hintertuxer Gletscher, kde uvádím mimo jiné, technické data všech významných lanových drah. Poslední čtvrtou kapitolu věnuji dopravní dostupnosti a obslužnosti. Nejdříve se zabývám silniční sítí, potom analyzuji všechny tři druhy veřejné dopravy: autobusovou, železniční a leteckou.
-5-
1 Historie lyžování Dnešní moderní sjezdové lyžování potřebuje celkem čtyři elementy: svah, sníh, lyže a lyžařský vlek v jakékoli podobě. Zvláště o těch dvou posledních budu hovořit v této kapitole.
1.1 Od nutnosti ke sportu Byl to právě sníh, který zapříčinil vznik lyží. V oblastech, které byly valnou část roku pokryty sněhem, nebylo jednoduché se pohybovat, natož lovit. Proto musel člověk vymyslet něco, co mu pomůže snáze se pohybovat po souvislé sněhové pokrývce a tím bude moci snáze čelit nepříznivým klimatickým podmínkám. K tomu potřeboval nezbytné pomůcky, a tak přišly na svět nejdříve sněžnice a potom lyže. Slovo lyže původně pochází z islandského slova „Scidh“, což znamená: kus dřeva. Toto slovo se postupem času transformovalo do dnešní podoby „Ski“, která se používá ve většině cizích jazyků. Slovo „Lyže“ je slovanského původu a poprvé se objevilo v oblasti Kyjevské Rusi ve 12. století, kde se v té době nahrazovaly všechny používané ugrofinské výrazy. Za nejstarší záznam člověka jedoucího na lyžích se považuje skalní kresba – „mužík z Rödöy“ z ostrova Rödöy v Norském moři. Tato kresba byla vytesána někdy okolo roku 2500 př.n.l.. Za nejstarší lyži se pokládá tzv. Hottingská lyže, nalezená ve Švédsku v roce 1921, stáří této lyže se odhaduje na 4500 let. Z těchto nálezů vyplývá, že člověk lyžuje už téměř 5000 let, ale naprostou většinu této doby člověk používal lyže jako nutný prostředek k dopravě nebo k lovu, později také k vojenským účelům. Nedá se z jistotou říct, že lyže nepoužíval také pro své potěšení, ale pokud ano, tak se to dělo jen sporadicky. Později, kolem roku 1860 začalo městské sportovní hnutí vycházející z Anglie silně ovlivňovat severské země, hlavně Norsko. Užitné lyžování lovců, sedláků a vojáků se postupem času dostávalo do měst a měnilo se ve sportovní lyžování. Střediskem nového sportovního hnutí se stala oblast kolem norského hlavního města Oslo (v té době se jmenovalo Kristiania), která se zapsala jako kolébka klasického nebo také severského lyžování, tvořeného během a skokem na lyžích. Ovšem první závody se konaly už počátkem 19. století. První zaznamenaný závod ve skoku na lyžích se datuje do roku 1808. Vítěz vyhrál výkonem 9,5 metru. První závod v běhu na lyžích na 5 km se běžel roku 1843 v provincii Telemark. -6-
První postavou, která výrazně pomohla rozvoji sportovnímu lyžování byl Nor Sondre Norheim. Ten si sám zkonstruoval své lyže, díky kterým porážel na ojediněle pořádaných, ale přesto velmi populárních závodech všechny soupeře vysokým rozdílem. Díky svým lyžím dal základy modernímu stylu, jak skoku, tak i běhu na lyžích. Po úspěšných exhibicích založil v Kristianii první lyžařskou školu na světě, ze které vyšlo mnoho dalších vášnivých propagátorů lyžování. Lyžování se tedy stále více dostávalo do povědomí široké veřejnosti, ale zatím jen v malé oblasti Skandinávie. Toto změnil známý polárník Fridtjof Nansen, který se roku 1888 vydal na lyžích napříč Grónskem a jako první ho se svou expedicí úspěšně probádal. Pro další rozvoj lyžování byla důležitá jeho kniha Na lyžích napříč Grónskem (Paa Ski Over Grönland), která vyšla v Norsku hned po jeho návratu a o rok později vyšla v německém jazyce a následně se rozšířila po Evropě a pak do celého světa. Nansen upozornil lidstvo na krásu zimní přírody a ukázal, jak se v ní můžeme pohybovat a jak si jí užívat. Jeho zanícené a poutavé vyprávění vedlo k založení mnoha nových lyžařských spolků a Evropu začali zaplavovat norští lyžařští instruktoři. Lyžování se stalo nejmasovějším zimním rekreačním sportem.
1.2 Sjezdové lyžování a vstup na Olympijské hry Za otce sjezdového lyžování je považován český rodák Matthias Zdarsky, který po přečtení Nansenovy knihy zkoušel lyžovat na strmých alpských svazích. Typ lyží navržený Nansenem nevyhovoval místním podmínkám a činil lyžování dosti nebezpečné. Zdarsky správně určil, že největším problémem je vázání, proto navrhl svůj vlastní revoluční typ. Po šestiletém vývoji přišel s vázáním, které dovolovalo dělat krátké oblouky a tím zpomalovat rychlost jízdy. V roce 1896 publikoval knihu s názvem Lilienfeldská lyžařská technika, kde popsal nejen konstrukci svého vázání, ale i novou lyžařskou techniku. Kniha se dočkala čtrnácti vydání. První závod ve sjezdovém lyžování se jel v roce 1903 v Albergu, kde Zdarsky v té době bydlel. Po dobytí Alp a pevném zakotvení ve střední Evropě se sportovní lyžování začalo rychle rozvíjet i v ostatních částech světa. Pro širokou veřejnost nastala nová éra sportovního lyžování, éra sjezdování. Sjíždění prudkých alpských svahů vyžadovalo novou techniku jízdy, účelnou pro zvládnutí strmých svahů a terénních nerovností, zaručující uspokojení i bezpečnost turistům a lyžařům v horském terénu. Proto se dodnes lyžování dělí na lyžování „alpské“, to je sjezdové a lyžování „klasické“ neboli „severské“, to zahrnuje běh a skok. Cesta lyžování na Olympijské hry byla dlouhá a trnitá. První pokusy zařadit lyžování do programu her proběhlo již při druhých hrách v Paříži, návrhy se bohužel setkaly jen s údivem a -7-
nepochopením. V následujících letech se sice některé zimní sporty, například krasobruslení, dostaly do programu her, ale lyžování zůstávalo stále stranou. Průlom znamenal až Týden zimních sportů pořádaný roku 1924 v Chamomix, který se setkal s obrovským úspěchem a zájmem diváku. Při této příležitosti byla také založena Mezinárodní lyžařská federace, zkráceně FIS. Lesk a úspěšný průběh všech soutěží byl oceněn na VIII. olympijském kongresu roku 1925 v Praze, který uznal Týden zimních sportů za akci olympijskou. Čímž založil tradici zimních Olympijských her, a tak se lyžování stalo olympijským sportem. Závody ve sjezdovém lyžování byly do programu her zařazeny až roku 1936 na IV. zimních hrách v Garmisch-Partenkirchenu. Aby se sjezdové lyžování dostalo do dnešní podoby moderního rekreačního sportu, který si získal milióny milovníků, musel přijít na svět ještě poslední čtvrtý element, zmíněný v úvodu této kapitoly, a tím je lyžařský vlek. Vlek umožnil lyžařům pohodlně se dostat nahoru na kopec místo toho, aby museli namáhavě šlapat po svých. To přiblížilo sjezdové lyžování i těm méně zdatným jedincům a učinilo z lyžování sport opravdu pro všechny. Údajně první ryze lyžařský vlek byl postaven roku 1908 Robertem Winterhalderem v Schollachu v německém pohoří Schwarzwald. Je nutné zmínit ještě rok 1965, kdy Sherman Poppen vyrobil první snowboard a tím založil zcela novou odnož lyžování, snowboarding.
1.3 Současnost V dnešní době je lyžování ve všech svých podobách nejoblíbenější zimní sport. Přesný počet milovníků lyžařských sportů není znám, ale odhaduje se na stovky miliónů lyžařů. Jsou vynalézána stále nová zařízení, které přepravují lyžaře stále efektivněji a rychleji na vrchol. Obrovský vývoj zaznamenalo taky vybavení. Lyže, vázání, hůlky a lyžařské boty jsou dělány z nejmodernějších materiálů, aby člověku zajistily co největší požitek z lyžování. Vznikají obrovská střediska, která nabízejí stovky kilometrů sjezdovek a běžeckých tratí. Tyto střediska se nespecializují pouze na lyžování, ale poskytují ještě celou škálu dalších služeb od stravování až po odpočinkové aktivity typu well-ness. A právě jedním takovým střediskem se budu zabývat v pozdější části mé práce.
-8-
2 Lyžování v Rakousku V žádné jiné zemi světa nesouvisí lyžařský sport, tolik s každodenním životem obyvatel jako v Rakousku. Zimní turistický ruch je důležitým faktorem rakouského hospodářství, životní úrovně, a to navzdory řadě jiných úspěšných odvětví ekonomiky a postavení Rakouska jako jedné z nejbohatších zemí světa. Rakušané dokázali přírodních podmínek svého území dokonale využít. Rakouským vynálezem je propojení několika sousedících údolí systémem tzv. houpačky do rozsáhlých lyžařských regionů zahrnujících několik středisek, v nichž platí na všechny lanovky a vleky jediná permanentka neboli skipas. Dokonce 8 středisek na ledovcích má celoroční provoz a dá se zde lyžovat ve všech ročních obdobích. Příjemnou stránkou pobytu v rakouských Alpách je skutečnost, že veškerá ubytovací zařízení jsou zde vybudována tak, aby funkčně a esteticky doplňovala tradiční venkovskou zástavbu v alpských údolích. Na vysoké úrovní jsou zde také služby, v čele s restauracemi nabízejícími nejen rakouské speciality. Navzdory své kvalitě je Rakousko v průměru levnější než jiné alpské velmoci – Francie a Švýcarsko. Větší lyžařská střediska se nacházejí v sedmi z devíti spolkových zemí. Já jsem si vybral dvě země s největším počtem středisek k detailnějšímu popisu.
2.1 Salcbursko Salcbursko, hornaté srdce Rakouska, zde dospělo nejdále spojování středisek do větších celků se společnou organizací turismu včetně platnosti skipasů. Jedním z nejrozsáhlejších teritorií v Alpách vůbec je region Salzburger Sportwelt Amadé ve východní části Salcburska, které nabízí 320 kilometrů upravovaných tratí. Má také výbornou dopravní dostupnost, protože leží téměř u dálnice A10 asi 80 km od Salzburgu. Najdeme zde také historicky první spojené střediska Dorfgastein a Grossarl. Další významná střediska jsou Saalbach-Hinterglemm, Kaprun/Zell am See a Obertauern.
-9-
2.2 Tyrolsko Tato spolková země je jedničkou v cestovním ruchu a lyžařské turistice. Od západu na východ zde nalezneme výběr z nejširší palety lyžařských možností, od vysoce prestižních středisek po několik dosud relativně nenápadných zón klidné rekreace. Dlouhá uzavřená údolí Tyrolska jsou zpravidla pojímána jako jeden lyžařský region. Společný skipas většinou platí v celém regionu bez omezení a někdy přesahuje do sousedních areálů. Největší údolí se společnou organizací se nacházejí podél jižních přítoků řeky Inn, kde se kilometráž upravovaných sjezdovek počítá na stovky kilometrů a kapacita vleků a lanovek se pohybuje okolo sta tisíc osob za hodinu. Jsou to Ötztal a Zillertal. Další menší jsou Paznautal, Kaunertal a Pitztal. Nelze opomenout středisko Kitzbühel, kde se jezdí nejznámější závod světového poháru ve sjezdovém lyžování. V Tyrolsku se nachází pět středisek, kde se dá lyžovat celoročně. Jedním z nich je středisko Hintertux, o kterém budu psát v následujících kapitolách.
3 Lyžařská oblast Hintertux Lyžařské středisko Hintertuxer Gletscher dostalo název podle vesničky, ve které leží výchozí stanice lanovky. Vesnička Hintertux patří do Gemeinde Tux, která má ještě další čtyři části: Vorderlanersbach, Lanersbach, Juns a Madseit. Hintertux se nachází asi 30 km vzdušnou čarou jihovýchodně od města Innsbruck. Leží na západním konci údolí Tuxertal, které ústí do mnohem většího údolí Zillertal vytvořeného říčkou Ziller. Celá Gemeinde Tux má 1938 obyvatel, samotný Hintertux pouze 178. Toto údolí leží v okresu Schwaz a nachází se ve výšce od 1300 do 1500 metrů na mořem.
Obr. 1 Satelitní pohled na Gemeinde Tux
Podle údajů obecního úřadu, v roce 2006 měla celá oblast kapacitu 5031 lůžek. Za celý rok 2006 zde bylo ubytováno, alespoň jednu noc, 854 506 turistů, což je druhé nejvyšší číslo v historii. Více turistů zde bylo jen v roce 2003, a to 873 642. Tyto údaje jsou tak přesné proto, že každý návštěvník musí vyplnit formulář o pobytu a ty jsou potom evidovány na příslušném obecním úřadě.
- 10 -
3.1 Údolí Zillertal Hintertuxer Gletscher je přesný název lyžařského střediska, kterému věnuji ve své práci největší pozornost. Nachází se na svazích hory Olperer (3476 m.n.m.- 3. nejvyšší v Tyrolsku) na nejzápadnějším konci údolí Tuxertal. Toto středisko patří do skupiny Ski& GletscherWelt Zillertal 3000, kam patří
ještě
další
střediska
Eggalm,
Ratskogel a Penken, které jsou na svazích tvořící údolí Tuxertal. Pokud si zakoupíte v jakémkoli středisku ležícím v údolí Zillertal skipas na více než 4 dny, můžete lyžovat ve
Obr. 2 Ski- & GletscherWelt Zillertal 300
všech 11 lyžařských areálech, které se zde nacházejí. Zakoupením tzv. Super-Skipassu se otevírá nepřeberné množství příležitostí ke všem druhům sjezdového lyžování, protože v zimním období může údolí Zillertal nabídnout 428km upravovaných sjezdovek všech kategorií. Navíc celková přepravní kapacita dosahuje 265740 osob/hod. Tyto dva parametry činí z údolí Zillertal jedno z největších středisek nejen v Rakousku, ale i v celých Alpách. Délka údolí od soutoku říčky Ziller s řekou Inn až po vesničku Hintertux je 50km. Je zde vybudovaná pohodlná dvouproudá silnice, která ovšem ve špičkách bývá často přetížená. Nejhorší je situace v době, kdy se mění turnusy hlavně zahraničních turistů, což bývá většinou v sobotu. Dopoledne ve směru z hor a odpoledne a večer ve směru do hor. V takovýchto dnech vznikají komplikace také na sjezdu z dálnice A12 Inntal Autobahn, exit Zillertal. Drtivá většina aut totiž přijíždí ve směru od Kufsteinu a Rosenheimu a na této straně ústí sjezd z dálnice do kruhového objezdu, není zde zaručen plynulý průjezd, a tak se stane, že kolona aut, které chtějí sjet z dálnice dosahuje několika kilometrů. V tomto údolí leží také několik významnějších městeček, jsou to Fügen, Zell am Ziller a Mayerhofen, kde končí známá úzkoroschodná Zillertalbahn, ale o tom až později. Celé údolí nabízí ubytovací kapacitu 29 690 lůžek. Výše zmíněná přepravní kapacita, tedy umožňuje každému ubytovanému za předpokladu plné obsazenosti téměř devět jízd za hodinu.
- 11 -
3.2 Hintertuxer Gletscher Na svazích hory Olperer (3476m) a jeho dvou rozsoch Gefrorene Wand (3250m) a Kleine Kaiserer (3083m) se nachází jedno z nejkrásnějších lyžařských středisek na světě. Najdeme zde dechberoucí panorama tvořené rakouskými Alpami a italskými Dolomity, možnost jezdit v nekonečných plochách prahového sněhu pod téměř kolmými skalními stěnami. Cítit nadšení ze zimní přírody a zasněžených vrcholků, o kterém poprvé psal ve své knize Fridtjof Nansen. Ale ze všeho nejkrásnější je hintertuxský ledovec, na slunci má barvu zelenomodrou, při zatažené obloze je mléčně modrý a při sněžení je čistě bílý. Navíc při častém sněžení a poryvech větru se jeho podoba mění téměř ze dne na den. V zimní období je v provozu 86 kilometrů upravených tratí. Celkem je zde 28 sjezdovek, z toho 9 modrých, lehkých, 15 červených, středně náročných a 4 černé, náročné. Mimo sjezdovky jsou značené tzv. Skiroute, ty vedou neupraveným hlubokým sněhem a lákají především vyznavače freeride, to znamená jízdu ve volném terénu. Ty jsou v plánku vyznačeny kosočtverci.
Obr. 3 Plán sjezdovek ve středisku Hintertuxer Gletscher
- 12 -
Páteř celého systému lze rozdělit do čtyř sekcí. První z nich začíná v údolní stanici v Hintertuxu a končí na stanici Sommerberg ve výšce 2100m. Druhá spojuje Sommerberg z největší horskou chatou a terminálem Fernerhaus ve výšce 2650m. Třetí vede z Fernerhausu na přestupní stanici pod vrcholem ve výšce 2975m. Čtvrtá pak spojuje přestupní stanici s vrcholem Gefrorene Wand ve výšce 3250m. Rozdělení na třetí a čtvrtou sekci je dnes už trochu zavádějící a používám ji pouze k lepší orientaci v popisu lanovek, vleků a sjezdovek, protože od roku 2000 je spojen Fernerhaus s vrcholem unikátní lanovou dráhou systému funitel Gletscher Bus III. Z těchto páteřních lanovek se dá dostat na každý vlek či lanovku bez jediného přestupu a umožňuje rychlý přesun na tu trať, kterou jsme si zvolili pro svou jízdu.
3.2.1 První sekce (1500m-2100m) První sekce zajišťuje přesun všech lyžařů k horním stanicím a sjezdovkám, tvoří tak nejužší místo celého lyžařského střediska. Provoz zajišťuje jen jedna lanová dráha systému MGD (monocable gondola detachable), touto lanovkou musí projet každý návštěvník. Není zde jiná alternativa, proto se zde tvoří zvláště v dopoledních hodinách fronty, které pokud se jedná o frekventovaný termín, typu Velikonoce, dosahují značných délek a čekací doba může přesáhnout i půl hodiny.
3.2.1.1 Lanové dráhy a vleky Jak jsem již zmínil, provoz zajišťuje jedna lanovka Sommerberg 8-MGD, která jak označuje název typu, má kabiny o kapacitě 8 lidí. Nadmořská výška dolní stanice je 1506m a horní stanice je 2100m, tudíž překonává převýšení 594m. Šikmá délka je 1434m a průměrné stoupání je 41,14%. Lano vyrobila firma Fatzer AG, má průměr 45mm a drží ho 9 podpěrných sloupů. Elektroniku a celkovou
stavbu
zajišťovala
firma
Elin
Seilbahntechnik. Kabiny navrhla firma Swoboda,
Obr. 4 Dolní stanice Sommerberg 8-GMD
sedadla jsou nevyhřívané a jsou potažené klasickým zjemněným kobercem. Při plné kapacitě kabiny je zde trochu těsno, optimální zaplněnost je, podle mého, do šesti lidí. Lyžařské vybavení se bere s sebou dovnitř. Počet kabin je 57 kusů. Lanovka byla dokončena před začátkem zimní sezóny v roce 2000 a výstavba trvala 6 měsíců.
- 13 -
Přepravní kapacita je 2300osob/hod, cesta nahoru trvá 5 minut a přepravní rychlost je 5m/s. Tato rychlost je nevhodná pro pohodlný a bezpečný nástup, proto jsou ve stanicích vybudované terminály, kde jsou kabiny odpojeny od tažného lana a jsou zpomaleny na rychlost bezpečnou pro nástup. Pohyb mimo lano je zajištěn řadou kol opatřených pneumatikami. Po dokončení otáčky a zavření dveří je kabina opět připojena na lano a zrychlí na přepravní rychlost. Tento systém se odborně nazývá Telemix. Je sice pravda, že na této sekci je v provozu jen jedna lanovka, ale je zde ještě původní Hintertuxer Gletscher Bahn I 4-GMD z roku 1973 od firmy Girak. Má přepravní kapacitu 1750 osob/hod a je celkově pomalejší než její modernější soused. Dolní stanice je umístěna asi 200m od stanice Ski busu v mírném svahu, takže lyžaři tenkrát museli ještě kousek cesty z parkoviště dojít pěšky. Mezi zvláštnosti patří, že lyže se dávaly do držáku
Obr. 5 Hintertuxer Gletscher Bahn I
na venkovní straně dveří, bohužel vzhledem k době výstavby, držáky nebyly uzpůsobeny k ukládání snowboardů, a proto si je museli snowboardisté brát s sebou dovnitř, kde při plné kapacitě kabiny na ně nezbylo moc místa. Tato lanovka je zde pouze pro případy, že by Sommerberg 8-GMD musel být odstaven, ať už v případě poruchy či plánovaného servisního zásahu. Také se používá k přepravě zásob, paliva a jiného materiálu pro horské chaty a stanice lanovek. V dřívějších dobách zde byla dvojsedačková lanovka 2-CLF (Fixed-grid Chairlift), ale ta byla zbourána a na jejím místě je dnes 8-GMD. Do sekce jedna patří ještě malý Babylift 2-SL (surface lift), je to klasická kotva ve tvaru T s bubnový navijákem. Už podle názvu je jasné, že slouží nejmenším lyžařům.
3.2.1.2 Sjezdové tratě Jsou zde v podstatě jen dvě značené neupravované skiroute. Ta s číslem 1 Waldabfart se používá hlavně pro dojezd do údolní stanice a na parkoviště. Není uměle zasněžovaná a potýká se často se špatnou kvalitou sněhu, také jako jediná vede velkou část lesem. Za to skiroute 1a jménem Swarze Pfanne je perla alpského lyžování. Pro mě je spojena z nejlepšími zážitky z lyžování, a to mám zkušenosti z mnoha míst jak u nás tak v Alpách. Po objetí hřebenu hory Tuxerjoch se lyžař dostane do sevřeného údolí, odkud není vidět žádná zástavba a žádné lanovky, jste to jen vy a hory a před vámi je úžasný dvoukilometrový sjezd
- 14 -
hlubokým sněhem. Tento zážitek je ještě umocněn, když jede lyžař úplně sám. V dolní pasáži se sjezdovka napojí na zimní cestu pro pěší, ta je už upravována, stejně jako horní příjezdová pasáž. Sjezdovka je částečně uměle zasněžována.
3.2.1.3 Horské chaty a služby Kolem dolní stanice lanovky je nabízena široká škála služeb pro lyžaře. Jsou tu pokladny, obchod se sportovním zbožím Nenner Sport, půjčovna lyží, servis, internetová kavárna, informační centrum a depot, kde si můžou lyžaři nechat veškeré své vybavení v zamčených skříňkách. Asi 20 metrů od terminálu lanovky je stanice Ski busu, kterým přijíždí všichni lyžaři, kteří nepřijeli autem. Pro motoristy je zde obrovské venkovní parkoviště s kapacitou několik tisíc aut, nově je zbudováno také podzemní parkoviště s kapacitou asi 300 míst. Venkovní parkoviště je zcela zdarma i pro ty, kteří nemají zakoupený skipas. V okolí je několik, většinou luxusních, hotelů. Některé ve svém přízemí mají restaurace, potom bary a stánky s občerstvením určené hlavně pro lyžaře vyhledávající tzv. Aprés-Ski, tj. společenské vyžití v době po lyžování. Dále je zde obchod s potravinami a suvenýry, krytý bazén, kryté tenisové kurty a bowling.
3.2.2 Druhá sekce (2100m-2650m) Druhá sekce se dělí na dvě části, na páteřní spojení s dalšími sekcemi a samostatné sjezdovky na svahu hory Tuxerjoch (2460m). Rozděluje se ve své výchozí stanici u chaty Sommerberg Alm, která je jedním ze dvou center celého střediska. Právě zde můžeme najít všechny typy lanových drah, které jsou v tomto středisku vybudovány. Mezi nejpozoruhodnější patří Gletscher Bus, který používá systém Funitel. Také sjezdovky nabízejí širokou škálu možností, při volbě obtížnosti. Chybí pouze nejtěžší typ sjezdovek s označením černá.
3.2.2.1 Lanové dráhy a vleky Nejvýznamnější je páteřní lanová dráha Gletscherbus II 24Funitel. Jednotlivé kabiny jsou zavěšeny na dvou lanech s rozpětím 4,4 metrů. Označení na dvou lanech je trochu zavádějící, protože jak ukazuje obrázek, jedná se pouze o lano jedno, ale natažené paralelně. Gletscher Bus znamenal revoluci v přepravě lyžařů na Hintertuxu, Obr. 6 Schéma uchycení lana
- 15 -
nahradil nedostačující 4.MGD a zkrátil cestu do horní stanice o více než 10 minut, zvětšil přepravní kapacitu a zmenšil čekací dobu na stanici Sommerberg. Nadmořská výška dolní stanice je 2100m a horní stanice 2660m. Překonává převýšení 560 metrů šikmou délkou 2280,10 metrů, to znamená, že průměrné stoupání je 24,56%. Celková délka dopravního lana je 9600 metrů s průměrem 45mm. Dosahuje celkové hmotnosti 70 tun a je podepřen celkem 7 podpěrnými sloupy. Lano vyrobila firma Austria Draht. Kabiny navrhla firma Köberl Kabinentechnik GmbH. Mají kapacitu 24 pasažérů, jsou rozděleny do dvou částí, každá část má vlastní dveře. V každé části jsou proti sobě dvě lavice, ta která se nachází blíž středu se dá sklopit. To se používá při největším náporu lyžařů, protože maximální kapacity se dá dosáhnout pouze při sklopení středové lavice v obou částech. Celková kapacita teda zahrnuje 8 sedících a 16 stojících lyžařů. Celkem je kabin 34 kusů, vzdálenost mezi nimi je 162 metrů Elektroniku a celkovou stavbu dodávala a zařizovala společnost Doppelmayr Seilbahnen GmbH, byl to její první Funitel. Stavba a zkušební provoz trval 2 roky a do
Obr. 7 Spodní stanice Gletscherbusu II
provozu byl uveden v roce 1996. Uvedení do provozu trvalo tak dlouho, protože s výstavbou tohoto typu lanové dráhy nebyly ještě takové zkušenosti jako dnes. Navíc v jednom úseku se kabiny nacházejí téměř 100 metrů nad povrchem, proto bylo bezpečnosti věnováno tolik pozornosti. Gletscher bus může bezpečně jezdit při větru do 70 km/hod. Přepravní kapacita je 3200 osob/hod a cesta nahoru trvá 6 minut a 20 sekund při dopravní rychlosti 6m/s. Systém Funitel stejně jako GMD používá odpojitelné kabiny, terminál můžeme vidět na přiloženém obrázku č.7, opět jde o technologii Telemix. V každé kabině je instalován rozhlas, který se používá při neočekávaných okolnostech, jako je zastavení celé lanovky nebo při nepříznivých povětrnostních podmínkách. Stejně jako v První sekci je zde ještě původní Hintertuxer Gletscher Bahn 2 4-GMD, které se používá při odstávkách Gletscher Busu. Byla postavena v roce 1975 firmou Girak. Jelikož mnohem více kopíruje terén, tak dosahuje šikmé délky 2353 metrů, přičemž část své cesty vede z kopce. Kabiny mají úplně stejný design jako její starší sestra v První sekci a stejně tak jsou navržené firmou CWA Construction. Má kapacitu 1750 osob/hod, cesta nahoru trvá skoro 10 minut cestovní rychlostí 4 m/s.
- 16 -
Další pozoruhodnou lanovou dráhou je Tuxerjoch 4-CLD/B (Chairlift Detachable / Bubble). Je to čtyřsedačková lanovka, přičemž každá sedačka má sklopitelný kryt z tónovaného plexiskla, který chrání sedící lyžaře před nepřízní počasí nebo před ostrým sluncem. Tento typ je znám také pod přezdívkou „Helikoptéra“. Nadmořská výška dolní stanice je 2100m a horní stanice 2460m. Překonává převýšení 360m šikmou délkou 1294 metrů, to znamená, že průměrné stoupání je 27,82%. Na trase je 14 podpěrných sloupů.
Počet sedaček je 108 kusů. Není zde žádný
speciální terminál pro nástup, sedačky zůstávají na laně. Po obrátce na horní stanici se vždy automaticky sklopí plexisklový kryt, aby se předešlo možnému navátí sněhu na sedačku. Kvůli tomu, je sedačka primárně uzpůsobena Obr. 8 Tuxerjoch 4-CLD/B
k jízdě směrem nahoru. Kapacita lanovky je 2400 osob/hod, cesta nahoru trvá 4 minuty a 50 sekund při dopravní rychlosti 4,5 m/s. Stavba této 4-CLD/B byla dokončena v roce 1993 a výrobcem je společnost Doppelmayr Seilbahnen GmbH. Velmi důležitá, možná by se dalo říct páteřní, je lanovka Sommerberg 6-CLF (Fixed-grid Chairlift), která je dalším úzkým místem. Touto lanovkou musí jet každý lyžař, který se z horních sekcí rozhodl jet dolů na lyžích. Nadmořská výška dolní stanice je 2010m a horní stanice 2103m. Překonává převýšení 93m šikmou délkou 433 metrů, to znamená, že průměrné stoupání je 21,47%. Obr. 9 Sommerberg 6-CLF
Na trase je 5 podpěrných sloupů. Lano vyrobila firma Austria Draht a má průměr 41mm. Počet sedaček je 68 kusů, jejich povrch je z pěnového materiálu jménem Icolan a jsou nevyhřívané. Výrobcem sedaček a celé lanovky je opět společnost Doppelmayr Seilbahnen GmbH, která ji postavila v roce 1995. Kapacita lanovky je 2970 osob/hod, cesta nahoru trvá 4 minuty při dopravní rychlosti 1,8 m/s. Jak jsem již zmínil, je to další úzké místo. Především v odpoledních hodinách, kdy už většina lyžařů končí a chce si sjet ještě poslední jízdu, se zde tvoří menší fronty. To je dost neobvyklé, protože jinak vzhledem ke své kapacitě působí Sommerberg 6-CLF docela opuštěně. Toto je jediné místo, které bych ve středisku Hintertuxer Gletscher vylepšil. Konkrétně se o tom budu zmiňovat v další podkapitole. - 17 -
Do druhé sekce patří ještě dva další vleky Ramsmoos 2-SL a Tuxerjoch 2-SL, obě to jsou klasické kotvy ve tvaru T s bubnovým navijákem, vyrobené společností Doppelmayr Seilbahnen GmbH. Tuxerjoch 2-SL je nejstarší vlek v tomto středisku, je z roku 1969. Nacházejí se v okolí Tuxerjoch 4-CLD/B a jsou využívány hlavně slabšími lyžaři a lyžařskými školami
3.2.2.2 Sjezdové tratě Červená sjezdovka číslo 2 paří k tomu nejlepšímu, co může středisko Hintertuxer Gletscher nabídnout. Pokud je v dobrém stavu, upravená a není zde moc lyžařů, může nabídnout opravdu nezapomenutelné zážitky. Její nevýhodou je, že je docela úzká. Při větším počtu lyžařů se zde rychle vytvářejí boule, s přibývajícím denním časem se kvalita sjezdovky rapidně zhoršuje, protože není přes den pravidelně upravována. Větví se na tři části, z toho jedna je značena jako skiroute a je neupravována. Tato skiroute může nabídnout vzrušující sjezd v hlubokém sněhu mezi rozklanými skalami a průjezdy užšími než 5 metrů. Všechny tři větve se nakonec spojí, dovedou všechny k lanovce Sommerberg 6-CLF a ta je vyveze na přestupní stanici Sommerberg. Zde vzniká problém, protože tato sjezdovka je částí nejdelšího sjezdu v tomto lyžařském středisku. Z vrcholu Gefrorene Wand (3250m) se dá sjet až do údolní stanice v Hintertuxu (1500m). Celý sjezd měří více než 12km s převýšením 1750 metrů. Bohužel si tento sjezd nemůžeme užít bez zastávky, je nutné vyjet lanovkou Sommerberg 6-CLF na přestupní stanici Sommerberg. V tomto místě bych viděl dvě alternativy: -
První a jednodušší se mi zdá ta, že bych sjezdovku prodloužil ve směru jízdy a po obejití hřebenu bych napojil sjezdovku na již vybudovanou skiroute s číslem 1. Otázkou zůstává, jestli by vůbec terén dovolil výstavbu sjezdovky kolem zmíněného hřeben, jelikož se jedná o skalnatý úsek z velkým sklonem.
-
Druhou a nákladnější variantu vidím ve vybodování lyžařského mostu přes údolí, ze kterého vede Sommerberg 6-CLF. Sice by to vedlo, ke zkrácení sjezdovky zhruba o 1km, ale výstavba více než 100 metrů vysokého mostu by propojila celý úsek a umožnila by lyžařům vychutnat si celých 1750 metrů převýšení bez nutné zastávky. Tato varianta je jistě velmi finančně nákladná, ale určitě snáze proveditelná.
Sjezdovky z čísly 15, 16 a 17 jsou určené převážně pro začínající lyžaře a vesměs jsou značeny jako modré. Krátce se zmíním o čísle 17, která umožňuje, za předpokladu upraveného povrchu, bezpečný sjezd celé sjezdovky ve sjezdovém postoji. Je zde nájezd na zmiňovanou zdejší nejkrásnější sjezdovku Schwarze Pfanne.
- 18 -
3.2.2.3 Horské chaty a služby Centrem této sekce je přestupní stanice Sommerberg, kde se sbíhá a rozbíhá největší množství lanovek, a proto se zde počítá z velkým počtem lyžařů. Občerstvení zajišťuje chata Panorama Restaurant Sommerberg. Tato chata byla přestavěna v létě 2005. Z typické vysokohorské chaty byla zbudována nová moderní panoramatická restaurace s úchvatným výhledem na ledovec a protilehlé sjezdovky. Restaurace je samoobslužná a nabízí široký výběr jídel, polévek a dezertů. Zmínil bych třeba hrachovou polévku s párkem a jako dezert jablečný štrúdl s vanilkovým sósem. Restaurace má bezbariérový přístup a je
Obr. 10 SommerbergAlm
vhodná pro rodiny s dětmi, nabízí speciální dětskou restauraci a přebalovací kout. Krásný výhled a horskou atmosféru dokresluje velký otevřený krb. SommerbergAlm je otevřena celoročně. To ovšem není vše, ještě je zde malý obchod ze sportovními potřebami a servis. Svou základnu tu má jedna z lyžařských škol působících na Hintertuxer Gletscher, která hojně využívá dva vleky 2-SL vedoucí směrem na Tucherjoch. Aprés-Ski zajišťují dva Umbrella bary, to jsou kulaté bary s prosklenými stěnami, střechu tvoří obrovský slunečník, který se podle potřeby stahuje a roztahuje, v případě pěkného počasí je stáhnutý a v případě špatného počasí naopak. Součástí je budka pro DJ a soustava reproduktorů, ze kterých se celý den linou, jak moderní hity, tak i staré lyžařské hity. Mimo bary je rozloženo mnoho stolů a lehátek, ze kterých je při opalování také krásný výhled na ledovec. Za zmínku stojí některé speciality Pfeige Vodka, Himbeer Snaps, Lumumba nebo klasický Glich Wein. Tuxerjochhaus je restaurace pod horou Tuxerjoch (2460m). Je to jediná restaurace v tomto středisku, která není otevřená celoročně, ale jen od prosince do dubna. Je to opět samoobslužná restaurace a kousek pod ní se nachází odbočka na nejkrásnější sjezdovku místního střediska „Schwarze Pfanne“. Poslední horská chata v Druhé sekci je Spannagelhaus. Nachází se asi sto metrů pod horní stanicí lanovky Gletscherbus II. Je to opět samoobslužná restaurace, ale nabízí také možnost noclehu s kapacitou 20 lůžek. Největší zajímavostí je, že tato chata je zároveň vstup do jeskyně Spannagelhöhle, která je největší jeskyní v Tyrolsku. Za vstupné 16€ může nabídnout 10km dlouhý systém chodeb a spoustu nezapomenutelných zážitků.
- 19 -
3.2.3 Třetí sekce (2650m-2975m) Třetí sekce obsahuje největší množství sjezdovek, zahrnuje opravdu všechny typy, které toto středisko nabízí, od širokých slalomových svahů až po nezapomenutelné příkré sjezdy hlubokým sněhem. Dříve byla Třetí sekce úzkým místem v páteřní síti, ale po vybudování lanovky Gletscherbus III už se zdejší lanovky moc nepoužívají pro dopravu na jiné sjezdovky než na ty, kde mají tyto lanovky konečné stanice.
3.2.3.1 Lanové dráhy a vleky Dřívější páteřní lanovka Gefrorene Wand 3a 2-CLF je dnes používána už jen minimálně. Před vybudováním Gletscherbusu III na vrchol Gefrorene Wand (3250m) tuto lanovku využívali všichni lyžaři, kteří se chtěli dostat nahoru na vleky a lanovky Čtvrté sekce. Tato lanovka s kapacitou 1108 osob/hod nemohla stačit davům, které chrlil Gletscherbus II s kapacitou 3200 osob/hod. Je sice pravda, že ne všichni lyžaři jeli dále nahoru, ale i tak zde vznikaly až deseti minutové fronty, přestože v té době zde byla ještě stará 1-CLF s kapacitou kolem 700 osob/hod. Tato lanovka byla po dostavbě Gletscherbusu III stržena. Zpět k Gefrorene Wand 3a 2-CLF, spodní stanice je
Obr. 11 Gefrorene Wand 3a 2-CLF
ve výšce 2660m a horní stanice 2975m. Překonává převýšení 315 metrů šikmou délkou 1030 metrů, to znamená, že průměrné stoupání je 30,58%. Na trati je 8 podpěr, jak je vidět na obrázku, některé podpěry jsou jiné než tradiční ve tvaru T, to proto, aby lano se sedačkami bylo o něco výše, což umožňuje větší vzdálenost podpěr od sebe, vzhledem k prověšení lana a také to snižuje maximální stoupání. Sedaček je k lanu připojeno 140 kusů a jak udává typ, jsou dvoumístné. Jsou nevyhřívané, povrch je vyroben ze speciálního polystyrenu, výrobcem sedaček a zároveň celé lanovky je společnost Doppelmayr Seilbahnen GmbH. Jak jsem již řekl, kapacita lanovky je 1108 osob/hod. Cesta nahoru trvá 7 minut 20 sekund přepravní rychlostí 2,4 m/s. Lanovka byla uvedena do provozu roku 1980. Druhou a poslední lanovkou Třetí sekce je Lärmstange 2-CLF. Tato lanovka je především využívaná milovníky jízdy v hlubokém sněhu, protože pod ní nevede žádná upravovaná trať. Je to nejdelší dvousedačková lanovka typu 2-CLF v tomto středisku. Spodní stanice je ve výšce 2117m a je na ní nájezd z červené sjezdovky číslo 2, horní stanice je ve výšce 2728m. Překonává převýšení 611 metrů šikmou délkou 1663 metrů, to
- 20 -
znamená, že průměrné stoupání je 36,74%. Na trati je 16 podpěrných sloupů a zajímavostí je, že na sloupu číslo 13 je místo třináctky označení 12a. Není to způsobeno tím, že by stavitelé neuměli počítat, ale pouze kvůli pověrčivosti, protože číslo třináct je číslo nešťastné. K lanu je připojeno 220 kusů dvojmístných sedaček, které opět nejsou vyhřívané a jejich povrch je opět pokryt speciálním polystyrenem. Přepravní kapacita lanovky je 896 osob/hodinu. Cesta nahoru trvá 11 minut a 10 sekund průměrnou cestovní rychlostí 2,5 m/s. Lanovka byla vyrobena společností Doppelmayr Seilbahnen GmbH a dokončena v roce 1978.
Obr. 12 Lärmstange 2-CLF
Tato lanovka nabízí krásný výhled, z jedné strany je téměř kolmá sklaní stěna Larmstänge a z druhé strany je krásný výhled na ledovec. Na Lärmstange 2-CLF navazují dvě kotvy Kaserer I a II 2-SL. První je dlouhá 1475 metrů a druhá 1080 metrů, obě dvě vyrobila společnost Doppelmayr Seilbahnen GmbH.
3.2.3.2 Sjezdové tratě Červená sjezdovka číslo 3 je místní nejfrekventovanější sjezdovka. Je to doslova lyžařská dálnice, jedná se o půl kilometru širokou sjezdovku s mírným sklonem sevřenou na jedné straně skalami a na druhé hintertuxským ledovcem. V hlavní sezóně se tato sjezdovka stává lidským mraveništěm, které čítá i několik desítek lyžařů za den. V její horní části se setkává šest různých sjezdovek. Druhé rameno sjezdovky číslo 3, které vede od kotev Kaserer přímo skrz ledovec. Ledovec se přirozeně posouvá směrem do údolí, a proto tato část sjezdovky má každý rok jiný tvar a profil. Sjezdovka číslo 3 je také části dlouhého 12km sjezdu z nejvyššího bodu Gefrorene Wand (3250m) až do Hintertuxu (1500m). Převýšení je 1750 metrů, když však započítáme nucenou zastávku při výjezdu Sommerberg 6-CLF, tak se celkové překonané převýšení zvýší na téměř 1850 metrů. Dalším skvostem je skiroute číslo 13 i její část 13a. Původně to byla černá sjezdovka s příznačným číslem 13, ale postupem času se z ní stala skiroute. Ta nabízí čtyřkilometrový sjezd hlubokým sněhem. Dá se zde jet přímo pod téměř kolmou skalní stěnou Lärmstange, z jejíž majestátnosti se nejednomu lyžaři zatají dech. Jelikož na Hintertuxu většinou panuje špatné počasí doprovázené sněžením, tak zde není nouze o čerstvý sníh. Toto spojeno neustálými poryvy větru zajišťuje, že zde stále mění profil trati, takže téměř každý den se zde dá jet nová originální stopa. Nejednoho milovníka freeride nadchne, když vidí svůj „podpis“.
- 21 -
V hlavní sezóně se dá utéct před lyžujícími davy na sjezdovky číslo 11 a 12. Zatímco 12-ka je klasická modrá sjezdovka, která je vhodná při špatném počasí, protože je celkem široká a rovná, což je vhodné při snížené viditelnosti, a také zde při nepřízni počasí téměř nikdo není. Na druhou stranu 11-ka nabízí velkou variabilitu. Její rameno 11b Sonnenhang je jedna za tří černých sjezdovek na Hintertuxu. Určitě potěší zkušené lyžaře a zaujme překrásným výhledem na okolní alpské velikány, protože je orientována opačně než většina sjezdovek.
3.2.3.3 Horské chaty a služby Jedinou chatou ve Třetí sekci je Tuxer Fernerhaus ve výšce 2660m. Je to největší chata v tomto středisku a je to opravdové centrum, nejenom tím, že tvoří přestupní stanici mezi Gletscherbusy II a III, ale je to i největší restaurace s kapacitou několik tisíc míst. Několik barů, jídelen a také místnost s kuchyňkou, kde si lyžaři mohou sami uvařit nebo jen ohřát předpřipravené jídlo. Rozdělení na kuřáckou a nekuřáckou část je samozřejmostí,
objekt
je
plně
bezbariérový.
Stravování je možné také na venkovní terase, která je
obklopena
k opalování.
Ale
spoustou
lehátek
Fernerhaus
lákajících
nenabízí
pouze
Obr. 13 Tuxer Fernerhaus
stravovací služby, je zde servis, půjčovna lyží a obchod se sportovním zbožím Nehned Sport. V útrobách je depot, kde si můžou lyžaři uschovat své vybavení a odejít v pohodlné obuvi a bez lyží nebo snowboardu, což určitě zpříjemní cestu ze svahu a na svah. Součástí Fernerhaus je horní stanice Gletscherbusu II. Z druhé strany je k objektu připojena hlavní garáž pro rolby, které se starají o úpravu sjezdovek. V celém středisku je 14 roleb dvou značek: Kässbohrer Pisten Bully a Prinoth. Roleb značky Prinoth je výrazně méně a používají se hlavně na úpravu místního Snow Parku, který patří mezi největší parky tohoto typu v Evropě.
Obr. 14 Kässbohrer PistenBully
Další rolby jsou garážovány u chaty SommerbergAlm, na dolní stanici Tuxerjoch 4-CLD/B a ještě na úplném vrcholu při horní stanici Gletscherbusu III na Gefrorene Wand. Vzhledem k proměnlivému počasí není lehký úkol udržet sjezdovky v perfektním stavu.
- 22 -
3.2.4 Čtvrtá sekce (2975m-3250m) Co do převýšení nejmenší sekce, ale na druhou stranu nabízí největší počet vleků a sjezdovek. Nabízí netradiční zážitek z lyžování ve výšce 3000 metrů nad mořem a výše. Najdeme zde jeden z největších Snow parků v Evropě, který se může pochlubit největší U-rampou na světě. Celý park proto láká skokany a ridery z celého světa. Čtvrtá sekce bohužel často poskytuje nejdrsnější podmínky pro alpské lyžování. Vzhledem k velké nadmořské výšce jsou zde dosahovány opravdu nízké teploty a nárazy větru spolu se sněžením mrazí a oslepují, to vše je doprovázeno častou mlhou a tudíž sníženou viditelností. Já sám jsem tady zažil lyžování ve vánici při -35°C v naprosté mlze, bez patřičného vybavení, správného oděvu, lyžařských brýlí a kukly by lyžování bylo zhola nemožné.
3.2.4.1 Lanové dráhy a vleky Chloubou celého střediska je Gletscherbus III 24-Funitel, výstavba tohoto unikátu byla značně náročná, protože konstruktéři museli řešit problémy způsobené obtížným terénem a také museli brát v úvahu nepříznivé povětrnostní podmínky. Ale jak je vidět všechny problémy byly překonány a dnes je Gletscherbus III nejvýše položenou lanovou drahou typu Funitel na světě. Nadmořská výška spodní stanice je 2650m a horní stanice 3250m. Překonává převýšení 600 metrů šikmou délkou 1837 metrů, to znamená, že průměrné stoupání je 32, 66%. Lano je dlouhé 6500 m o průměru 48
Obr. 15 Gletscherbus III na pozadí vrchol Olperer
mm, váží 64,8 tun a jeho rozchod na trati je 4,4 m. Systém natažení lana je stejný jako u Gletscherbus II, takže je lano na trati vlastně nataženo čtyřikrát. Výrobcem lana je opět společnost Austria Draht. Lano podpírá 7 podpěrných sloupů a je nutné dodat, že od posledního sloupu k horní stanice lanovka mírně klesá. Na laně je zavěšeno 27 kabin, každá je rozdělena do dvou části a má dohromady kapacitu 24 pasažérů. Kabiny nemají vyhřívané sezení, ale sedadla jsou potaženy změkčeným kobercem pro zvýšení komfortu jízdy. Kabiny jsou při jízdě od sebe vzdáleny 172,8 metrů a tento úsek urazí za 28,8 sekundy. Vyrobila je společnost Köberl Kabinentechnik GmbH.
- 23 -
Gletscherbus III má přepravní kapacitu 3000 osob/hod, jízda trvá 5 minut a 6 sekund při průměrné dopravní rychlosti 6 m/s. Ovšem v případě silnějšího a nárazovitého větru je rychlost patřičně snížena. Výrobcem elektroniky a celé lanovky je společnost Doppelmayr Seilbahnen GmbH. Celá stavba trvala 6 měsíců a při stavbě se hojně využívalo také služeb vrtulníku. Poprvé vezl lyžaře v roce 2000. Dalším typem lanových drah jsou zde dvě CLF. Dříve páteřní Gefrorene Wand 3b 2-CLF, ovšem po dostavění Gletscherbusu úplně ztratila význam a je možné, že bude buď zbourána nebo ponechána jen jako servisní a příležitostná alternativa. Spodní stanice je ve výšce 2970 m a horní 3250 m. Překonává převýšení 280 metrů, celková šikmá délka je 840 metrů, takže průměrné stoupání je 33,33%. Lano je podpíráno deseti podpěrnými sloupy a větší část vede zakousnuta v šikmé skalní stěně vysoko nad sjezdovkou. Unikátní je také spodní stanice, která je umístěna
Obr. 16 Spodní stanice Gefrorene Wand 3b
nad strmým skalním svahem a nemá pod sebou pevnou půdu, ostatně jak je vidět na obrázku č.15. Na laně je zavěšeno celkem 127 sedaček. Celková kapacita této lanovky je 1110 osob/hod. Cesta nahoru trvá 6 minut a 42 sekund při průměrné rychlosti 2,5 m/s. Lanovka byla dokončena roku 1976, jedná se o druhou nejstarší lanovku v tomto středisku. Výrobcem je opět společnost Doppelmayr Seilbahnen GmbH. Druhým typem CLF je Schlegeis 3-CLF, jak je patrné z označení typu, má netradiční počet míst na jedné sedačce, a to tři. Lichý počet míst je docela nevhodný pro podpěrky nohou, které jsou obvykle ve tvaru obráceného T a jedna slouží pro dva lyžaře. Tady musí být přidána ještě jedna ve tvaru L pro osobu sedící na kraji. Spodní stanice je ve výšce 2750m a horní 3050m. Překonává převýšení 300 metrů šikmou délkou 1024 metrů, takže průměrné stoupání je 29,29%. Lano podpírá 13 podpěrných sloupů a je na něm zavěšeno 187 sedaček. Ty jsou, jak už jsem říkal, trojmístné a jsou potaženy speciálním materiálem s názvem Icolan. Celková kapacita je 2100 osob/hod, cesta nahoru trvá 7 minut a 10 sekund průměrnou cestovní rychlostí 2,5 m/s. Výrobcem lanovky je společnost WITO Konstruktionen GmbH, výstavba skončila v roce 2002, ale šlo pouze o modernizaci starší 3-CLF. Nelze zapomenout na dvě dvojice totožný kotev typu SL. První dvojice Gefrorene Wand 1 a 2 2-SL vyváží lyžaře z křižovatky několika se sbíhajících sjezdovek hlavně ze svahů Gefrorene - 24 -
Wand a Olperer. Je běžné, že z této dvojice je v provozu většinou jen jedna kotva a jsou hlavně využívány lyžaři při pěkném počasí, pokud je škaredě, tak lyžaři raději využijí krytý Gletscherbus. Druhá dvojice je Olperer 1 a 2 2-SL, o té platí v podstatě přesně to samé, co o první dvojici. Akorát je zde malá odlišnost, protože se tudy jezdi na Snowpark, je tato dvojice více vytížená a používaná i při špatném počasí, protože zde není žádná krytá alternativa. Posledním vlekem, kterým jsem se ještě nezabýval je Gefrorene Wand 4 2-SL, jedná se o krátkou kotvičku, která už se nepoužívá, jelikož se sjezdovka pod ní vůbec neupravuje.
3.2.4.2 Sjezdové tratě Celkově nemá Čtvrtá sekce žádnou zajímavou nebo nezapomenutelnou sjezdovku, ale přesto se zde dá kvalitně lyžovat. Jsou zde dvě poslední krátké černé sjezdovky 5a a 8a. Zvláštně 5a je náročná, protože je na návětrné straně, takže je většinou velice zledovatělá a když k tomu připočteme opravdu velký sklon, tak se z ní stává nejnebezpečnější sjezdovka ve středisku Hintertuxer Gletscher. Důležitá je páteřní červená sjezdovka číslo 4, která se spouští z výšky 3250m a plynule navazuje na sjezdovku číslo 3, takže je součástí 12 kilometrů dlouhého sjezdu. S jedním krátkým výjezdem lanovkou můžeme překonat převýšení 1750 metrů, a to je opravdu zážitek. Za zmínku ještě stojí již vzpomínaný Snowpark nacházející se na modré sjezdovce 9a, je to jeden z největších a nejlépe udržovaných snowparků v Evropě. Může se pochlubit největší Urampou a je vhodný, jak pro snowboardisty, tak i pro lyžaře. Ovšem vstup je jen na vlastní nebezpečí.
3.2.4.3 Horské chaty a služby U horní stanice lanovky Schlegeis 3-CLF se nachází poslední chata Gletscher Hütte, leží ve výšce 3050 metrů a má opět celoroční provoz. Může se pochlubit nejlepší výhledem ze všech chat, kde je možné se občerstvit. Je využívaná hlavně v létě, kdy zde nepanují takové extremní teploty jako v zimě a také v zimě lyžaři tolik nevyužívají Sommerberg Alm. Nepatří sice mezi největší, ale taková gulášová polévka z žemlí na terase s výhledem na okolní
Obr. 17 Gletscher Hütte
třítisícové velikány, opět znamená další unikátní a nezapomenutelný zážitek. Tato chata zde byla postavena roku 2002 současně s rekonstrukcí Schlegeis 3-CLF.
- 25 -
Za zmínku stojí Panoramaterasse, která je nad horní stanicí Gletscherbusu III, jelikož jediný vyšší bod v okolí je Olperer (3476m), je možné vidět skoro celý obzor. Při dobré viditelnosti je možné zahlédnout hory Grossglockner a Zugspitze. Cesta sem je úplně bezbariérová. Takže vozíčkáři se mohou bez problémů dostat z podzemního parkoviště v Hintertux až navrchol naprosto bez problémů.
3.3 Ceny skipasů a jednotlivých jízd Ceny jsou uváděny v eurech, samozřejmě by byl možný i přepočet na koruny, ale vzhledem ke stále se měnícímu kurzu, by tak ceny mohly být zavádějící. Rozdělení do kategorií je následující:
- Bezplatně mohou jezdit děti narozené po 1.1.2002 - Dítě: děti narozené po 1.1. 1993 - Mládežník: mládež narozená po 1.1.1989 - Dospělý: všichni narození před 1.1.1989
Ski- & Gletscherwelt Zillertal 3000 (Hintertuxer Gletscher, Eggalm, Rastkogel, Penken) Doba trvání
Dospělý
Mládežník
Dítě
25,5 €
20,5 €
12,5 €
1 den
37 €
30 €
18,5 €
2 dny
68,5 €
55 €
34 €
3 dny
99 €
79,5 €
49,5 €
půl den od 11:45
Super-Skipass Zillertal spolu s Hintertuxer Gletscher 4 dny
126 €
100,5 €
63 €
5 dnů
151,5 €
121 €
75,5 €
6 dnů
176 €
140,5 €
88 €
7 dnů
197,5 €
158 €
99 €
14 dnů
344 €
275 €
172 €
21 dnů
456,5 €
357,5 €
223,5 €
Variabilní
Dospělý
Mládežník
Dítě
4 z 6 dnů
139,5 €
111,5 €
69,5 €
5 ze 7 dnů
164 €
131,5 €
82 €
6 z 7 dnů
183 €
146,5 €
91,5 €
10 z 14 dnů
283 €
226,5 €
141,5 €
Sezónní skipas - Ski- & Gletscherwelt Zillertal 3000 1.12.2007 - 6.4.2008
413 €
330 €
206,5 €
405 €
253 €
Sezónní skipas - Zillertaler Superskipass 1.12.2007 - 6.4.2008 Tabulka 1 Ceny skipasu za vybraný počet dnů
506 €
- 26 -
4 Dopravní spojení a obslužnost V druhé půli své práce bych se rád zabýval možnostmi a způsoby dopravy, které lze použít při dopravě za lyžováním a zážitky s ním spojené. Nebudu se zabývat pouze dopravou v údolí Tuxertal, ale také v údolí Zillertal, jelikož tyto dva systémy jsou úzce propojené a ten tuxertalský by samostatně nemohl fungovat. Důležité je napojení na dálniční síť, o které jak se později zmíním, není úplně ideálně vyřešeno. Železnice je zde zastoupena úzkorozchodnou Zillertalbahn, která zajišťuje spojení s normálně rozchodnou železnicí ve stanici Jenbach/Tyrol, která je zároveň nejbližší rychlíkovou stanicí. Město Jenbach leží u ústí údolí Zillertal. Poslední složkou je letecká doprava, kterou obstarává letiště v 90 kilometrů vzdáleném Innsbrucku, které má ovšem oproti jiným letištích určitá specifika a pravděpodobně to bude nejméně využívaný způsob dopravy ke strmým svahům hintertuxského ledovce.
4.1 Silniční síť Parkoviště u dolní stanice lanovky v Hintertuxu je vzdáleno od sjezdu z dálnice A12, konkrétně z exitu 39 Achensee-Zillertal, přesně 50 kilometrů. Dálnice A12 nese dále označení Mezinárodní silniční tah E45 a E60. Je to klasická čtyřproudá dálnice a je zpoplatněna, pro osobní automobily dálniční známkou a u vozidel nad 3,5t je vybíráno elektronické mýtné pomocí palubní jednotky UBO, tzv. Go-Box. Na západě z ní vychází dálnice A13, která vede dále do Itálie přes Brennerský průsmyk, na severu překračuje hranice se Spolkovou republikou Německo, mění označení na A93 a ústí do dálnice A8 u města Rosenheim. Vzdálenost 50 kilometrů je rozdělena mezi dvě komunikace. Delší část vede po silnici z označením Bundesstrasse 169 (B169), která vede údolím Zillertal. Jedná se o úsek dlouhý 32 kilometrů. Tato silnice vede celým údolím řeky Zilleru a končí u přehradní nádrže Schlegeisspeicher ve výšce 1800 metrů nad mořem. Kromě napojení na dálnici A12, křižuje tzv. „starou“ silnici B171, která se používala před dostavěním dálnice A12, na které byl v této části zahájen provoz v roce 1972. Další napojení je u města Zell am Ziller na 24. kilometru na silnici B 165. Ta vede směrem na východ na důležitou silniční křižovatku u města Mitersill. Na 32. kilometru je odbočka na komunikaci Tuxer Landstrasse, která nemá žádné číselné označení nebo se při jejím popisu používá označení B169. - 27 -
4.1.1 Silnice B169 Silnice B169 je standardní dvou pruhová silnice, u nás by pravděpodobně dostala označení silnice 1. třídy. Silnice vede téměř po rovině, sjezd z dálnice je ve výšce 540 metrů a místo, kde tuto silnici opouštíme je ve výšce 650 metrů. Překonáme tak sice převýšení 110 metrů, ale průměrné stoupání činí 3,43 promile. Zajímavostí je tunel, který je hned na 2. kilometru. Ten protíná hřeben hory Kellerjoch, která tvoří jednu stranu ústí údolí Zillertal. Tunel je dlouhý přibližně 1300 metrů, původní trasu zkrátil jen asi o kilometr, ale odvedl dopravu z blízké vesnice Strass. Tam se muselo několikrát odbočovat, a to napomáhalo k tvoření dopravních kongescí, které jsou zde běžné. Tunel byl vítaným urychlením cesty a omezením dopravních komplikací, ale jak se ukázalo, nestal se všelékem, jelikož kongesce se zde tvoří hlavně v termínech, kdy se mění turnusy dodnes. Další pozoruhodnou dopravní stavbou je most přes řeku Ziller na 13. kilometru a samozřejmě most přes řeku Inn, která je široká 76 metrů. Největším problémem této silnice je vyřešení sjezdu z dálnice A12, krátkou pozornost jsem tomu věnoval také v kapitole 2.1. Nejhorší situace je zde v době, kdy je tzv. HochSaison, to jsou termíny, kdy je v horách nejvíce lyžařů. Pro Rakousko to je období Vánoc a následných prázdnin,
Masopust
a
také
velikonoční
prázdniny. O něco menší nával je každou sobotu v zimní sezoně, a to hlavně od ledna do konce března. Problémem je, že tak 80% návštěvníků přijíždí po A12 ze směru severovýchodního od Německa. Tudy jezdí většina Rakušanů, všichni Němci, Češi a ostatní lyžaři z východu a severu. Největší špičky bývají v odpoledních a večerních hodinách. Problémem je vyústění sjezdu z dálnice do kruhového
objezdu,
kdy
zde
Obr. 18 Exit 39 Achensee – Zillertal
v největších
špičkách odbočuje jedno auto za druhým. Často potom nastává situace, kdy zkušení řidiči jedoucí od Innsbrucku ví, že by měli problémy se sjezdem z dálnice, protože v těch místech často stojí souvislá kolona aut. Sjedou tak dřívějším exitem 43 Jenbach a přijedou na kruhový objezd ze severu, kde spolu s dalšími, co jedou ze směru z Achensee, omezí průjezdnost kruhového - 28 -
objezdu, protože řidiči sjíždějící musí dávat přednost. Hodně aut také sjíždí na exitu 32 Kramsach a přijíždějí po staré cestě z východu. Když k tomu připočteme ještě benzinovou stanici, která se zde nachází, je jasné, že při zvýšeném provozu bude na sjezdech v obou směrech docházet ke kongescím, horší to samozřejmě je z východní strany. Kolona aut, které chtějí sjet z dálnice často přesahuje odbočovací pruh a zabírá odstavný pruh, v nejhorších případech i několik kilometrů. Pokud z kruhového objezdu vyjíždí souvislá řada aut, je obtížné zajistit plynulý průjezd při sjezdu aut ze směru od Innsbrucku. Proto někteří volí sjezd až druhým sjezdem do opačného směru a tím se ještě přitěžuje už tak přetíženému kruhovému objezdu. Řešení této situace je obtížné a vzhledem k občasnému výskytu se nedá očekávat nějaké výrazné zlepšení a investování větších finančních prostředků. Navrhoval bych zrušení kruhového objezdu, sjezd ze směru od Německa bych nechal samostatný a připojil bych ho na B169 jako další, třetí pruh, který by z B169 udělal troj pruhovou komunikaci. Je ale pravda, že toto řešení naráží na problém v mostu přes řeku Inn a hlavně v tunelu, který by bylo určitě velice obtížné a nákladné rozšířit o jeden pruh, pokud by to bylo vůbec možné. Ale toto řešení by určitě odlehčilo namáhaným komunikacím.
4.1.2 Tuxer Landstrasse Tuxer Landstrasse ústí do B169 na jejím 32. kilometru kousek za městem Mayerhofen, které je správní středisko celého údolí Zillertal. Tato cesta je naprostým unikátem a nabízí výborné výhledy na celé údolí pod ní. Cesta v dnešní podobě bylo dokončena 1911, protože turisté se potřebovali dostat k nově zřízenému termálnímu koupališti v obci Hintertux. Od té doby byla samozřejmě několikrát
rozšiřována
a
doplňována
o
nezbytné
bezpečnostní a stavební prvky. Největším problémem byly laviny, což dokazuje i přiložený dobový snímek autobusu, kterak projíždí sněhovým tunelem vytvořeným v lavině, která zatarasila cestu. Silnice hned na svém začátku překračuje přes
Obr. 19 Dobový snímek
horskou říčku Ziller a začíná svou 18-ti kilometrovou pouť vzhůru k alpským vrcholkům. Začátek leží ve výšce 650 metrů nad mořem a konec, parkoviště u dolní stanice lanovky, leží ve výšce 1500 metrů. Na 18-ti kilometrech tudíž překonává převýšení 850 metrů. Jenže značnou část
- 29 -
z těchto 850-ti metrů překonává ve své první polovině, když vstupuje do Gemeinde Tux ve výšce 1300 metrů, což je teprve její 10. kilometr, průměrné převýšení první poloviny tedy činí 7%. Silnice není zpoplatněna. V zimě je pravidelně udržována a pokud je to možné je v perfektním stavu a sjízdná bez problému, protože místní úřady jsou si vědomy důležitosti této cesty pro celý region. Sněhové řetězy jsou nutné pouze v případě trvalejšího sněžení, když se nedaří silnici úplně uklidit. V místech kde je očekáváno největší lavinové nebezpečí, jsou vybudovány lavinové galerie, na cestě vzhůru jsou čtyři a jsou jen v první půli cesty. Světlá výška každé galerie je 4,2 metru. Přesto jsou v určitých úsecích umístěny závory pro případ uzavření cesty, kvůli lavinovému nebezpečí. Není zde povolen vjezd kamionů a nesmí zde jezdit vozidla těžší než 16 tun. Vzhledem k převýšení je cesta hodně klikatá, jsou zde místy nepřehledné serpentiny, a proto je potřeba dostatečně přizpůsobit rychlost jízdy. Navíc je cesta místy vysekána ve skále, takže je na některých místech opravdu úzká. Jedno z takových míst je mezi vesnicemi Juns a Lanersbach, kde se vine úzkou úžlabinou vytvořenou potokem Tuxbach. Další nepříjemné místo je přímo ve vesnici Hintertux, kde ovšem zúžení není přírodního charakteru, ale jsou zde dva domy naproti sobě, které zužují silnici jen do jednoho pruhu a musí tu být vyznačena zvláštní přednost. Je nutné poznamenat, že tato silnice musí sloužit oblasti, která má 1938 obyvatel a kapacitu 5031 lůžek. Silnice končí na parkovišti u dolní stanice lanovky střediska Hintertuxer Gletscher asi 500 metrů od vesnice Hintertux. Toto parkoviště má kapacitu okolo 2000 tisíc míst, bohužel přesné číslo není nikde uvedeno. Nově je vybudováno podzemní parkoviště, které má po rozšíření v roce 2007 kapacitu 300 parkovacích míst, z podzemního parkoviště je možné vyjet výtahem přímo ke stanici lanovky. Všechny parkoviště jsou zdarma. Parkoviště ovšem málokdy bývá úplně
zaplněno,
většina
lyžařů
totiž
využívá
místní
autobusovou dopravu, která je tady výborně zařízena. Počet aut, který můžeme vidět na obrázku č.19 je obvyklý stav v období HochSaison, zadní část, nejdále od stanice lanovky nebývá nikdy úplně zaplněna. Kvůli velikosti a umístění
Obr. 20 Parkoviště u lanovky
parkoviště hned u stanice lanovky není třeba zřídit speciální transport, který lyžaře stahuje od jejich aut až ke stanici lanovky, jak je tomu v některých střediscích například v Nassfeldu. - 30 -
4.2 Autobusová doprava Základní dopravní obslužnost je zajištěna několika bezplatnými i zpoplatněnými autobusovými a kyvadlovými linkami. Lyžaři mohou některými linkami cestovat bezplatně, ale podmínkou je zakoupený skipas, ten se ovšem kontroluje jen při jízdách na větší vzdálenost. Na konečnou stanici Hintertux Gletscherbahn, která je před dolní stanicí lanovky Sommerberg 8MGD přijíždí v zimní sezóně celkem šest různých linek, proto si člověk musí dávat pozor, aby si vybral ten správný, který ho doveze tam, kam chce. Často se totiž stává, že lyžař vystoupí dole z lanovky a vidí přistavený skibus, nekouká vpravo ani vlevo a nastoupí. Potom si musí hledat náhradní dopravu, protože tam, kde chtěl vystoupit, to prostě nezastavilo.
4.2.1 Tuxer Sportbus Největší význam má pro dopravu lyžařů k lanovce Tuxer Sportbus, který využívá převážná část lyžařů. Tento Skibus jezdí celoročně. V průběhu roku využívá čtyři různé jízdní řády, které jsou přizpůsobené určité roční době. Nejvytíženější je samozřejmě v zimní sezóně, tj. od 23.12. do 5.4., kdy jezdí obousměrně v počtu 31 spojů za den. V jízdním řádu je vyznačeno jen devět zastávek: Vorderlanersbach, Café Tuxertal, Lanersbach, Hinterangerlift, Juns/Dr. Peer, Höhlensteinlift, Madseit, Hintertux a Gletscherbahn. Skutečný počet zastávek je ovšem o mnoho vyšší, protože ostatní zastávky jsou na znamení. Pokud chce lyžař vystoupit, musí zmáčknout tlačítko pro výstup, zazní zvukový signál a rozsvítí se červený nápis „Wagen hält“. Cesta z výchozí stanice na konečnou v obou směrech trvá 20 minut. Interval mezi jednotlivými spoji se pohybuje od 15 minut ve špičce po 30 minut v sedle. První spoj vyjíždí z výchozí zastávky ve Vorderlanersbach v 8:00 a poslední spoje Obr. 21 Tuxer Sportbus
sem přijíždí 18:15. Tato doba je přizpůsobena
provozu lanovek, která je od 8:15 do 16:30 každý den v roce, pozdější čas návratu večerních Sportbusů je přizpůsoben lyžařům, kteří se rozhodli věnovat aktivitám Aprés-Ski. Pro ještě vetší opozdilce je věnována večerní linka Nightliner.
- 31 -
Špičky jsou dvě: - První je od 8:30 do 11:00 ve směru ke středisku Hintertuxer Gletscher, kdy se všichni chtějí dostat na svah. Často nastává problém, že autobusy bývají přeplněné po pár zastávkách, na to řidiči reagují pružně povoláním posilových spojů. V praxi to funguje tak, že když řidič vidí, že má plný autobus, tak místo označení cílové zastávky napíše „obsazeno“ a na dalších zastávkách už nezastavuje. Posilový spoj přijíždí nejpozději do pěti minut. Přesto jsou docela znevýhodněni lyžaři, kteří bylí v částech Juns, Madseit a Hintertux. - Druhá je od 14:00 do 17:00 ve směru od lanovek, to se pro změnu všichni snaží dostat zpět do svých penzionů, ubytoven či hotelů. Druhá špička je o něco delší, protože se lyžaři více rozprostřou v čase, jelikož rozhodnutí skončit lyžování je individuální. Tady není potřeba příliš posilovat stávající spoje. Problém je v poslední stanici na parkovišti u dolní stanice lanovky, protože Sportbusy zde jen vyloží lyžaře a opět jedou zpátky, takže tvoří vlastně špičku i v opačném směru, který využívá minimum
cestujících
a
jsou,
proto
velmi
neefektivní. Optimální by bylo kdyby zde autobusy čekaly až na večerní špičku. Toto řešení by ovšem bylo náročnější na počet řidičů a taky by se zabrala značná část parkoviště pro návštěvníky střediska. Ještě bych rád přidal osobní zážitek. Nejlepší cesty bývají v poslední Sportbusu, který
Obr. 22 Starší podoba Tuxer Sportbusu
jede do stanice Vorderlanersbach, ten sváží lyžaře několika národnostní, často již notně opojené výborným Glühweinem, tedy svařeným vínem či jinými místními specialitami v oblasti alkoholických nápojů. Celá jízda se poté nese v uvolněné dobré náladě, kdy často různé národnostní skupiny spustí některé své lidové písně. Takže se cesta z lyží nese v duchu přátelství a porozumění. Tuxer Sportbus je provozován společností Christophorus Reisen od roku 2005, která má své sídlo v městečku Mayerhofen. Společnost Christophorus Reisen již dříve provozovala skibusy právě z Mayerhofenu a v roce 2005 jí bylo nabídnuto převzetí Tuxer Sportbus od státní společnosti Post bus. Provoz je zajišťovaný autobusy značky Setra společnosti EvoBus GmbH, která patří do koncernu DaimlerChrysler AG. Název Setra vzniknul zkrácením německého slova „samonosná“
- 32 -
(selbsttragend) a používá se od padesátých let. Konkrétně pro přepravu lyžařů na svah se používá nízkopodlažní Setra S 415 NF v třídveřovém provedení. Setra S 415 NF je, jak už jsem řekl, třídveřový nízkopodlažní autobus. V třídveřovém provedení nabízí 39 míst k sezení a asi dvakrát tolik míst k stání. Ovšem kapacita k stání je pouze orientační, protože ve špičkách bývá často překročena. Tento typ autobusu je 11 950 mm dlouhý a 2 550 mm široký. Celková výška je 3 049 mm a výška interiéru je 2 313 mm. Díky motoru a výkonu 220 kW, respektive 299 koňských sil, dokáže vyvinout maximální rychlost 95 km/h. Motor má objem 11 967 cm3 a je uložen za zadní nápravou. Tento autobus má jen dvě nápravy vzdálené od sebe 5 845 mm. Převodovka je automatická a jedná se o typ Voith D 864.3. Bohužel výrobce nikde neuvádí váhu tohoto typu autobusu, jediné co můžu s jistotou tvrdit je, že neváží více než 16 tun, jelikož by zde měl zakázán provoz. Nádrž je uložena za přední nápravou, má objem přibližně 350 litrů nafty a je možné tankovat s obou stran. Je zde ještě menší pojistná nádrž o objemu přibližně 45 litrů, ta je také umístěna za přední nápravou, ale pouze na pravé straně ve směru jízdy. Tato nádrž je určena pro kapalinu AdBlue. AdBlue je čirá bezbarvá kapalina sestávající z 32,5% vodného roztoku syntetické močoviny o vysoké chemické čistotě. Pomáhá snižovat spotřebu nafty přibližně o 7%, její spotřeba je cca 5 litrů na 100 litrů nafty, pomáhá tak redukovat množství škodlivin ve výfukových plynech a pomáhá splňovat normy EURO 4 a EURO 5. Provozovatelé automobilů splňujících normy EURO 4 a EURO 5 platí nižší silniční daň a cenové zvýhodnění se projeví i při placení poplatků za mýtné a dálniční známky, např. v Německu, Rakousku, Dánsku, Švédsku, Švýcarsku. AdBlue není nebezpečná pro člověka ani pro životní prostředí, teplota tuhnutí je -11°C a po následném rozmrznutí je opět bez problému použitelná. Technologie využívající AdBlue se jmenuje selektivní katalytická redukce (SCR - Selective Catalytic Reduction). Autobus s naftovým motorem má AdBlue uloženo v samostatné nádrži, odděleně od nádrže s naftou. Při provozu motoru dochází k automaticky řízenému vstřikování AdBlue do zabudovaného katalyzátoru. Zde dochází k rozložení oxidů dusíku, které vznikají při spalování nafty, na dusík a vodní páru. Dusík je, na rozdíl od často škodlivých oxidů dusíku, přirozenou a neškodlivou součástí ovzduší. Autobus Setra typu S 415 NF dostal v roce 2007 na výstavě Busworld 2007 ocenění jako nejlepší autobus na městských linkách. Toto ocenění vzešlo z akce časopisu „Busfahrer“, který kontaktoval více než 1000 řidičů a řidiček z celého Německa, ti pak hlasovali podle kritérií:
- 33 -
vzhled, bezpečnostní výbava, kvalita zpracování, pracoviště řidiče, jízdní vlastnosti a komfort pro cestující. Jak jsem již řekl, Tuxer Sportbus jezdí celoročně, ale vzhledem k hlavní lyžařské sezóně se intenzita spojů v průběhu roku několikrát mění. Konkrétně, celý rok je rozdělen do čtyř jízdních řádů. Hlavní zimní jízdní řád a jeho specifika jsem popsal výše. Další dva jízdní řády jarní (6.4.-4.5) a podzimní (21.10.-21.12.) jsou totožné. Na rozdíl od toho zimního mají delší intervaly mezi jednotlivými spoji, interval se posouvá z 15-ti na 20 minut, což redukuje počet spojů z 31 na 22. Přesně také dodržují rozdělení mezi špičky a sedla. Na rozdíl od zimního je posunut odjezd posledního autobusu z Vorderlanersbach od 30 minut a ze zastávky Gletscherbahn o 25 minut dříve. Odjezdy prvních autobusů jsou stejné. V době od 5.5. do 20.10, kdy lyžování pravděpodobně není hlavním zájmem návštěvníků a turistů v této oblasti se mění název Tuxer Sportbusu na Wanderbus. Výraznou změnou prochází, také podoba jízdního řádu. Stávajících devět zastávek, kde zastavoval Skibus, je rozšířeno a čtyři další, navíc přibylo ještě dalších pět zastávek ve vesnici Finkenberg, která předchází části Vorderlanersbach. Tím se celá jízda prodloužila o 11 minut a 5 kilometrů. V létě se nepoužívají zastávky na znamení, autobus stojí jen tam, kde to má nařízeno jízdním řádem. Intervaly mezi jednotlivými spoji jsou mnohem větší než v zimě, tudíž je mnohem méně spojů. 12 spojů jede směrem k lanovce a 13 směrem od lanovky. Spoje už nemají tak jednotné intervaly, ty se pohybují od 40 do 120 minut a nedodržují tak striktně špičky a sedla. Vzhledem k tomu, že je delší dobu světlo, tak je rozšířena i doba, kdy autobusy jezdí. První autobus vyjíždí ze zastávky Hintertux Gletscherbahn v 5:55 a poslední se sem vrací v 19:45. Tato doba je přizpůsobena hlavně vysokohorským turistům a cyklistům, kteří tak mohou svůj výlet v klidu naplánovat a nestrachovat se o nemožnost návratu zpět do místa ubytování. Některé jízdní řády jsou uvedeny v příloze.
4.2.2 1 € Nightliner Jak už název napovídá, tato linka jezdí v noci a je zpoplatněná. Zajišťuje dopravu pouze v zimním období, to je od 22. prosince do 5. dubna. Každý den vyjíždí 8 spojů. Liché spoje vyjíždí ze zastávky Finkenberg Gemeindeamt a sudé spoje ze zastávky Vorderlanersbach. Všechny autobusy v tomto směru končí na zastávce Hintertux Gletscherbahn, která je na parkovišti u spodní stanice Sommerberg 8-MGD. V opačném směru jezdí stejný počet spojů, ale s tím rozdílem, že liché končí na zastávce Vorderlanersbach a sudé končí ve Finkenbergu.
- 34 -
Za jednu jízdu se platí 1 € za osobu, nezáleží na počtu zastávek ani ujetých kilometrů. Zdarma mohou jezdit pouze místní občané po předložení identifikačního dokladu. Tato večerní a noční linka má mnoho využití. Je určena pro lyžaře, kteří se zdrželi v podnicích provozujících Aprés-ski nebo diskotékách, které ve středisku Hintertuxer Gletscher a okolí začínají s produkcí ihned po skončení provozu vleků. Dále lyžařům vyhledávajícím různé odpočinkové aktivity, ať už je to sauna, bazén či fitness. Nejvíce je však využívaný rodinami s dětmi, které jdou na večeři do místních restaurací a hotelů a nechtějí jet vlastním autem nebo jít pěšky. Pozdější autobusy sváží lyžaře z diskoték a barů. V poslední řadě tento noční bus využívají rolbaři, kteří jezdí na večerní či noční směnu. Sjezdovky jsou upravovány večer, po skončení provozu, obvykle to trvá až do pozdních nočních hodin. Pokud v noci sněží, tak se znovu začíná upravovat od 4:30 ráno až do začátku provozu lanovek v 8:15. Rolbaři, kteří zrovna nemají službu, musí být kvůli nečekaným změnám počasí v pohotovosti. Rolbaři a ostatní zaměstnanci společnosti Zillertaler Gletscherbahn GmbH & Co KG mohou jezdit také zdarma.
4.2.3 Red Line a Green Line Red Line i Green Line spojují Mayerhofen s lyžařským střediskem Hintertuxer Gletscher. Zajišťují také návaznost na železnici, vyjíždějí totiž z konečné stanice místní úzkorozchodné železnice Zillertalbahn. Význam těchto spojů pomalu klesá, protože po sjednocení do Ski & Glacier World Zillertal 3000 lze na jeden skipas vyjet přímo z Mayerhofenu do středisek Penken a Ratskogel a odtud sjet až k zastávce Vorderlanersbach na lyžích. Není to sice nejrychlejší řešení, ale určitě nejzajímavější. Úchvatná je především lanovka typu MGD z Mayerhofenu, která vede dokonce přes 200 metrů nad údolím. Obě dvě autobusové linky jsou opět provozovány společností Christophorus Reisen. Tyto spoje provozovala dříve, než Tuxer Sportbus. Green Line je expresní skibus, který spojuje železniční stanici v Mayerhofenu se zastávkou Hintertux Gletscher. Celá cesta trvá 35 minut. Při cestě nahoru má pět zastávek v Mayerhofenu, tři ve Finkenbergu a jednu ve Vorderlanersbach u spodní stanice lanovky střediska Ratskogel. Nabízí devět spojů ráno od 8:00 do 10:50 s intervalem 20 minut, další dva jedou nahoru ještě odpoledne v 15:40 a 16:00. Při opačném směru dolů do Mayerhofenu se projevuje expresní charakter. Nabízí třináct spojů od 9:20 do 17:00, od 14:40 až do konce jezdí v intervalech 20 minut. Od čtvrtého spoje, který vyjíždí ve 12:00 staví jen na třech zastávkách: Hintertux Gletscherbahn, Ratskogelbahn a Mayerhofen Bahnhof. Na zastávce Ratskogelbahn sbírá lyžaře
- 35 -
ze středisek Penken a Ratskogel, jelikož odtud, ač je to přesně nad Mayerhofenem, se nedá do Mayerhofenu sjet na lyžích. První tři spoje staví ještě na třech zastávkách ve Finkenbergu. Na tuto linku jsou vypravovány autobusy Neoplan, které už nejsou nízkopodlažní a lyže se neberou s sebou dovnitř, jak tomu bylo u předchozích autobusů, ale nechávají se ve skříni připojené vzadu k autobusu. Autobus má kapacitu 49 míst a nejsou zde žádné místa na stání, proto se může stát, že v Mayerhofenu několik spojů zmeškáte právě kvůli malé kapacitě autobusů, navíc zde nejezdí žádné posilovací spoje. Pro lyžaře je jízda tímto spojem zdarma. Nejezdí celý rok, ale jen v zimní sezóně od 15.12. do 6.4., provoz je o několik dnů delší než u Tuxer Sportbusu. Red Line je bezplatná forma linky číslo 4104, kterou celoročně provozuje společnost Christophorus Reisen mezi Hintertuxem a Mayerhofenem. Mimo zimní sezónu se jedná o spoj s označením Regionalbus. Celkem se jedná o třináct spojů s intervalem okolo jedné hodiny. První vyjíždí ze zastávky Hintertux Gletscherbahn v 5:55 a poslední se sem vrací v 19:50. Ne všechny spoje jedou každodenně, některé nejedou v neděli a jeden jede jen v pracovní dny. Takto vypadá situace po většinu roku, ale v zimní sezoně, konkrétně od 15.12. do 6.4., je deset spojů, v prostřední části dne vyhrazeno výhradně lyžařům. Každý spoj zajíždí až na zastávku Mayerhofen Bahnhof, případně vyjíždí ze zastávky Mayerhofen Postamt v opačném směru. Lyžaři opět jezdí bezplatně, ostatní cestující musí zaplatit. Operují zde stejné autobusy Neoplan, jako na lince Green Line. Nabízí 49 míst k sezení a lyže se opět dávají do skříně připojené k zadní části autobusu. Pokud jede autobus nahoru k lanovce, tak opět platí, že je-li plný, tak již nezastavuje, pokud si o to někdo z cestujících vysloveně nevyžádá, ale to platí pouze při výstupu. Red Line slouží hlavně k dopravě lyžařů z okrajových zastávek v Mayerhofenu a hlavně z Finkenbergu, protože ostatní lyžaři buď využijí expresní Green Line nebo v horních pasážích využijí Tuxer Sportbus. Pokud spoj má ve svém jízdním řádu každou zastávku, tak cesta trvá 45 minut, platí to pro oba směry. Mimo již zmíněné zastávky zastavuje v zastávkách: Vorderlanersbach Bärdille, Finkenberg Innerberg, Finkenberg Gh Persal, Finkenberg Teufelsbrücke, Finkenberg Almbahnen, Finkenberg Zollhäusl, Gstan Grazerau, Mayerhofen Stilluppklamm, Mayerhofen Rauchenwald a Mayerhofen Penkenbahn. Je zajímavé, že spoje jedoucí ze zastávky Hintertux Gletscherbahn končí na zastávce Mayerhofen Postamt a přitom vůbec nezajíždí do zastávky Mayerhofen Bahnhof, která je u železničního nádraží a tedy nezajišťují návaznost na železniční dopravu. Okolní zastávky jsou vzdáleny dvě minuty jízdy autobusem, což značí, že se nenacházejí v úplně optimální docházkové vzdálenosti, cesta pěšky trvá cca 12 minut.
- 36 -
4.2.3.1 Zpoplatnění linky číslo 4140 Předpokládejme, že se chceme dostat ze zastávky Mayerhofen Bahnhof až nahoru k dolní stanici lanovky na zastávku Hintertux Gletscherbahn. Chceme využít celou trasu linky 4140, která činí 21 kilometrů. Tento regionální bus je zpoplatněn podle ujetých kilometrů. Délka 21 kilometrů zasahuje do šesti cenových relací. Jedna jízda na konečnou zastávku vyjde dospělého pasažéra na 4,50 €. Zlevněné jízdenka stojí 2,50 €. Sleva se týká dětí od 6-ti do 15-ti let, mládežníků od 15-ti do 20-ti let, seniorů vlastnících ÖBB Vorteilscard a zdravotně postižených vlastnících ÖBB Vorteilscard Special. Jízdenka se kupuje klasicky u řidiče nebo v automatech na jízdenky, zde je ovšem předpokládána alespoň částečná znalost místních tarifů. Automaty nejsou na každé zastávce. Děti pod 6 let jezdí zdarma. Je možno si zakoupit i jednodenní jízdenku, ta platí na všechny čtyři linky provozované společností Christophorus Reisen. Dospělý zaplatí 9 €, mládežník a držitelé karet ÖBB Vorteilscard a ÖBB Vorteilscard Special zaplatí 5 €. Děti od 6-ti do 15-ti let mají zde speciální kategorii Mini-preis a zaplatí 4,60 €. Mimo krátkodobé jízdenky se dají zakoupit i dlouhodobé. Ty jsou rozdělené do dvou skupin, ty levnější se vztahují na všechny čtyři linky provozované společností Christophorus Reisen, a ty dražší jsou platné v regionu Zillertal/Achental. Dopravu v regionu Zillertal/Achental zajišťují dvě společnosti: Zillertaler Verkehrsbetriebe AG a Christophorus Reisen.
Síť Christophorus Reisen Region Zillertal / Achental
týden 16,60 € 29,00 €
měsíc 59,20 € 91,80 €
rok 592,00 € 918,00 €
Tabulka 2 Porovnání cen dlouhodobých jízdenek
Společnost Christophorus Reisen provozování této linky převzala od společnosti Postbus, která neshledávala provozování této linky jako rentabilní. Provozování regionálních linek pro ní není hlavním zdrojem obživy, protože se jedná hlavně o cestovní kancelář. Tato společnost patří do spolku Verkehrsverbund Tirol (VVT), který zaštiťuje provoz regionálních linek soukromými společnostmi.
4.2.4 Regionální linky v údolí Zillertal Kromě již zmíněných čtyř linek provozovaných společností Christophorus Reisen, všechnu ostatní autobusovou dopravu v údolí Zillertal obstarává společnost Zillertaler Verkehrsbetriebe AG se sídlem v Jenbachu. Tato společnost také provozuje úzkorozchodnou železnici Zillertalbahn, ale o té se budu podrobně zmiňovat až v další kapitole.
- 37 -
Obr. 23 Železniční a silniční spoje provozované společností Zillertaler Verkehrsbetriebe AG
Na obrázku č. 22 vidíme plánek železniční a silniční dopravy. V této kapitole se zabýváme autobusovou dopravou a proto nás budou zajímat spoje značené modře. V první řadě je zajímavé, jak si obě společnosti provozující autobusovou dopravu v údolí Zillertal nekonkurují. Christophorus Reisen provozuje linky do konečných stanic v obcích Hintertux, Schlegeis, Brandberg a Königsleiten, která na obrázku není, ale leží na B165 za obcí Gerlos. Zillertaler Verkehrsbetriebe AG v údolí Zillertal provozuje celkem sedm linek. Linky číslo 8327, 8328, 8330-8333 a 8340. Ročně přepraví těchto sedm linek 1,17 miliónu cestujících, kdy převážnou část tvoří žáci a studenti. Největší význam pro dopravní obslužnost má linka číslo 8330, která jezdí celoročně na trase Innsbruck – Schwaz – Jenbach – Mayerhofen im Zillertal a zpět. Spojuje hlavní město
- 38 -
spolkové republiky Tyrolsko, Innsbruck, s okresním městem Schwaz, železničním uzlem ve městě Jenbach a končí ve správním středisku údolí Zillertal Mayerhofenu. Linka jede v obou směrech ve stejné frekvenci spojů, v pracovní dny jich jede jedenáct, v sobotu sedm a v neděli a ve svátek jen pět spojů. Do Innsbrucku ovšem v pracovní den zajíždějí jen dva z nich, jinak všechny ostatní končí ve městě Schwaz. Cesta z Innsbrucku do Mayerhofenu trvá 2 hodiny a z Schwazu do Mayerhofenu 1 hodinu a 15 minut. Na trase je 28 zastávek z toho 17 v údolí Zillertal. Provoz je zajišťován autobusy značky Setra typ S 419 UL. Má kapacitu 69 míst, které jsou speciálně vyvinuté pro cestování na střední a delší vzdálenosti, každé sedadlo je vybaveno dvoubodovým bezpečnostním pásem. Má motor o výkonu 260 kW / 346 koňských sil (může být zvýšen na 300 kW / 408 koní), který vyvine maximální rychlost 100 km/h. I tento typ autobusu Setra má dvě nádrže a využívá systém AdBlue. Na ostatních linkách kromě typu Setra S 419 UL operují také nízkopodlažní typy S 415 NF a S 416 NF, které se spíš používají na trasách s menším převýšením, hlavně po trasách kopírující B169. Cesta z nádraží v Mayerhofenu na Hlavní nádraží v Innsbrucku vyjde dospělého na 10,90 €, osobu s nárokem na slevu na 6,00 €, dítě mladší než 6 let jede zdarma. Tato cesta stojí stejně, ať použijete přímý autobusový spoj či pojedete vlakem s přestupem nebo kombinací obou možností. Použitý tarif je čistě kilometrický, na dodržování stejných cen dohlíží Verkehrsverbund Tirol (VVT).
4.3 Železniční doprava Železniční dopravu v údolí Zillertal zajišťuje úzkorozchodná železnice Zillertalbahn. Železnici z rakouským nebo také bosenským rozchodem 760 mm provozuje společnost Zillertaler Verkehrsbetriebe AG. Železnice minulý rok přepravila 1,67 miliónu cestujících, opět převážnou část tvořili žáci a studenti. Dalších 80 tisíc pasažérů bylo přepraveno při častých akcích, kdy se využívají parní lokomotivy. Zillertalbahn není železnice orientovaná jen na osobní dopravu, důležitým prvkem je také nákladní doprava. V minulém roce bylo přepraveno 330 tisíc tun zboží a materiálu. Převáží se hlavně dřevo, výrobky z něj a odpad, protože ve Fügenu je velká pila, která má vlastní vlečku. Většina nákladní přepravy je tedy realizována mezi Fügenem a Jenbachem. Nákladní železniční doprava tak pomáhá odlehčit už tak přetížené cesty od nákladní přepravy.
- 39 -
Celá železnice je dlouhá 32 kilometrů, na trase mezi výchozími stanicemi Mayerhofen a Jenbach je 14 zastávek a nádraží, z toho 5 je pouze na znamení. Železnice není elektrizována a provoz zajišťují hlavně dieselové lokomotivy a výjimečně parní. Na trati bylo vybudováno 35 mostů. Překonává tři vodní toky: řeku Inn, říčku Ziller a potok Finsingbach.
4.3.1 Historie Zillertalbahn Zillertalbahn byla dokončena 31.7. 1902, kdy byla slavnostně ukončena stavba železnice ve stanici Mayerhofen a zároveň byl vypraven první vlak. Železnice se ihned stala oblíbeným druhem přepravy. V prvním roce provozu bylo přepraveno 118 tisíc cestujících. Jediná alternativa v té době byla cesta dostavníkem, která byla docela nepohodlná, a to hlavně kvůli stavu tehdejších komunikací. Obavy z možné ztrátovosti výstavby železnice v ryze zemědělském kraji se nakonec nepotvrdily, a tak Zillertalbahn jezdí dodnes. V roce 1921 se objevily plány na elektrizaci, ty bohužel ztroskotaly, jelikož nebyla vystavěna potřebná elektrárna. Elektrizace sice nevyšla, ale Zillertalbahn byla první úzkorozchodná železnice v Rakousku, po které jezdily motorové vlaky. V osmdesátých letech minulého století se v nedalekém okolí začaly stavět dvě velké přehradní nádrže. Po železnici byla přepravena naprostá většina stavebního materiálu, hlavně cementu. V roce 1993 začaly pravidelné historické jízdy parním vlakem, jako připomínka dob minulých. Tyto jízdy se staly oblíbeným turistickým lákadlem a v loňském roce přepravu parní lokomotivou využilo přes 80 tisíc pasažérů. Rok 2002 byl rekordním v přepravě nákladu, bylo tehdy přepraveno 450 tisíc tun materiálu. Jednalo se hlavně o dřevěné klády. V roce 2006 dosáhl vrcholu počet zaměstnanců a v současnosti Zillertalbahn zaměstnává 170 lidí.
4.3.2 Počet spojů V obou směrech jezdí po celý rok každodenně sedmnáct spojů první vyjíždí v 5:47 z Mayerhofenu a poslední přijíždí do Jenbachu v 19:36. Intervaly mezi vlaky jsou buď 1 hodina nebo 30 minut. Nelze rozpoznat špičky ani sedla, jelikož půl hodinové intervaly se v jízdním řádu vyskytují zdánlivě náhodně. Cesta z Mayerhofenu do Jenbachu trvá 1 hodinu a 1 minutu, opačným směrem trvá cesta jen 56 minut. Výjimkou jsou první tři spoje z Mayerhofenu, kterým cesta trvá popořadě 53 minut, 54 minut a 51 minut.
- 40 -
Ve stanici Jenbach je návaznost na spoje směrem na Innsbruck a v opačném směru na Wörgl. Nejdelší čekací doba na přípoj je 36 minut směrem na Innsbruck. V průměru platí, že kratší čekací doba je na spoje jedoucí směrem na Wörgl. Všechny osobní vlaky operující na železnici Zillertalbahn jsou vhodné a uzpůsobené k přepravě handicapovaných lidí či lidí na vozíčku. Speciálně upraveny jsou k tomuto účelu všechny zastávky a všechna nádraží. Vagóny jsou vhodné pro přepravu jízdních kol, navíc cyklisté mohou svá kola přepravovat zcela zdarma. Této služby je samozřejmě využíváno hlavně v letních měsících. Zvláštností je zařazení dvou spojů s parní lokomotivou do každodenního provozu. Tento tah má zpopularizovat železnici Zillertalbahn a přitáhnout do regionu další turisty, hlavně v letní sezóně. Dva spoje je možné rozdělit na dopolední a odpolední, jsou do jízdního řádu zařazeny mimořádně a nedodržují striktní interval půl hodiny nebo celé hodiny. První jede v 10:47 a druhý v 15:16, oba spoje vyjíždí z Jenbachu, kde mají depo. Tyto spoje nejedou celoročně. První vyjíždí na období Vánoc a Nového roku, Velikonoc a každodenně v období od 3.5. do 19.10.. Druhý jezdí každodenně v období od 31.5. do 7.9., potom jen pátky a soboty až do 4.10.. Nelze s určitostí říct, jestli je tento vlak zpoplatněn, jelikož Zillertaler Verkehrsbetriebe AG na svých stránkách uvádí, že na tyto dva spoje se nevztahuje žádný tarif. Na druhou stranu ve vyhledávači spojení, který provozuje Verkehrsverbund Tirol (VVT) je spoj zpoplatněn, jako každý jiný.
4.3.3 Ceny Jelikož je železnice provozována stejnou společností jako autobusy, tak se neliší ani způsob zpoplatnění. Cesta vlakem z Mayerhofenu do Jenbachu stojí úplně stejně, jako kdyby se jelo autobusem. Dospělý za tuto cestu zaplatí 5,90 €, osoba s nárokem na zlevněné jízdné 3,30 € a děti mladší 6-ti let opět cestují zdarma. Celodenní jízdenka vyjde dospělého na 11,80 €, osobu s nárokem na slevu 6,60 € a dítě ve věku 6 až 15 let na 6,00 €. Jízdenky se kupují na nádražích v pokladnách, pokud je po zavírací hodině, je možné použít automat. Ve vlaku nechodí průvodčí, ale je zde umístěn označovač jízdenek. Co se týče dlouhodobých jízdenek, jsou zde stejné ceny, jako u autobusové dopravy. Zillertaler Verkehrsbetriebe AG je poněkud dražší než Christophorus Reisen. Roční jízdenka stojí 822,00 €, měsíční 82,20 € a týdenní 23,20 €. Společné ceny jsou uvedeny v druhém řádku tabulky č. 2.
- 41 -
4.3.4 Napojení na rychlíkové spoje Nejbližší rychlíková stanice od střediska Hintertuxer Gletscher je stanice Jenbach Bahnhof. Leží na elektrifikované dvoukolejné trati mezi železničními uzly Wörgl a Innsbruck. Elektrifikace je provedena proudovou soustavou typickou pro německy mluvící země, a to střídavou 15 kV 16,7 Hz. Kromě již zmíněného hlavního tahu, z Jenbachu vedou kolmo na hlavní tah další dvě úzkorozchodné trati. Již zmíněná Zillertalbahn v jižním směru a Achenssebahn v severním směru. Druhá jmenovaná slouží hlavně turistům, které vozí k nedalekému Achensee. Na této trati jezdí výhradně parní lokomotivy. Jenbach leží zhruba v polovině cesty mezi uzly Innsbruckem a Wörglem. V Innsbrucku se trať větví, na jih vede přes Brennerský průsmyk dále do Itálie, na západ přes St. Anton do města Bregenz a dále do Švýcarska. Ve Wörgl je také významná železniční křižovatka, na sever vede trať přes Kufsteinu dále do Německa a u města Rosenheim se napojuje na trať Mnichov – Salzburg (Linz, Wien). Z wörgl na východ vede trať přes Kitzbühel do stanice Swarzsach, která leží na trati Salzburg – Villach. Pro lepší představu uvádím v tabulce č. 3 čas jízdy vlakem vyšší kvality ze stanice Jenbach Bahnhof do vybraných měst, případně uvádím místo přestup. Ceny jsou uváděny po dospělého cestujícího druhou třídou. Město
Doba jízdy
Typ vlaku
Cena
Místo přestupu
Wörgl
14 min
IC
6,20 €
přímý spoj
Innsbruck
21 min
EC
7,80 €
přímý spoj
Salzburg
1 hod 39 min
EC
31,40 €
přímý spoj
Bregenz
2 hod 55 min
EC
33,00 €
přímý spoj
Villach
3 hod 54 min
IC –EC
36,40 €
Swarzsach
Wien
4 hod 38 min
EC
51,10 €
přímý spoj
Tabulka 3 Spojení do vybraných měst
Stanicí Jenbach Bahnhof projede každý den v obou směrech více než čtyři desítky spojů. Jsou zde zastoupeny všechny typy vlaků vyšší kvality. Vlaků kategorie IC/EC jezdí denně 14 spojů dohromady v obou směrech, což není tak často, jako u rakouské speciality ÖBB EC, které jsou v podstatě vylepšené spoje typu IC/EC. Těch jezdí dohromady 20 spojů denně v obou směrech. Čtyřikrát denně tudy projede rychlovlak ICE na lince Bregenz-Wien nebo InnsbruckBerlín. Jezdí tudy i vlaky vhodné k cestování v noci, jsou to kategorie EuroNight (EN) a City Night Line (CNL). Největší zastoupení však mají regionální spoje kategorie REX, R a ZUG, kterých zde jezdí několik desítek. Do této kategorie patří také vlaky, které jezdí po Zillertalbahn a Achenssebahn. Jedná skutečně jen o lokální spoje jejichž jízdní doba nepřesáhne 3 hodiny. - 42 -
4.4 Letecká doprava Leteckou dopravu obstarává letiště Innsbruck Kranebitten. Innsbrucké letiště je vzdáleno asi 4 kilometry od centra města. Spojení s centrem a hlavní nádražím zajišťuje autobus městské hromadné dopravy, konkrétně linka F. Jezdí každých 15 minut, cesta do centra zabere 18 minut a stojí 1,60 €. Innsbruck Flughafen patří k menším letištím regionálního významu. V roce 2006, respektive 2007, bylo přepraveno 805 358, respektive 859 832 pasažérů. Jedná se sice o 6% nárůst, ale na miliontého pasažéra si ještě nějakou dobu počkáme. Toto letiště je také nechvalně proslulé svou polohou a krátkou přistávací dráhou, která končí až téměř v řece Inn. Přistávací dráha je dlouhá okolo 2 kilometrů. Je zde zakázáno přistávat některým typům letadel kvůli této délce přistávací dráhy a umístění v alpském údolí, což činí přistání velmi obtížným. Také piloti, kteří zde přistávají, musí vlastnit speciální osvědčení o způsobilosti k přistání na tomto letišti. Když se ještě přidá nepříznivé počasí, tak se jeví toto letiště jako opravdu problémové. Z Innsbrucku můžeme letět, v rámci týdne, pravidelnými linkami do osmnácti destinací v devíti zemích. Do dalších destinací je možné se dostat charterovými lety. Ty jsou nabízeny hlavně v létě, kdy spousta lidí létá na dovolenou. Pravidelnou linkovou dopravu obstarává osm leteckých společností: EasyJet, Niki, Lufthansa, Sky Europe, Austian Airlines, TUIfly, Welcome Air a Lauda Air. Každý den létají jen dvě linky jedna do Vídně a druhá do Frankfurtu obě jsou provozovány společností Austrian Airlines. Do Vídně létá šest spojů denně a do Frankfurtu čtyři. Do ostatních destinací, až na výjimky, létá pouze jeden spoj za týden.
4.4.1 Způsoby dopravy z letiště Při cestě z letiště existuje několik způsobů, jak se dostat k lyžařskému středisku Hintertuxer Gletscher. Nejjednodušší způsob je si najmout taxi. Pokud jsou cesty prázdné a nehrozí žádné kongesce, je to také nejrychlejší způsob dopravy. I když ceny nejsou zrovna nejnižší, při větším počtu osob se to vyplatí, a to hlavně z důvodu úspory času. Cesta do Mayerhofenu vyjde na 108 €, do Lanersbachu 125 € a k lanovce do Hintertuxu 136 €. Další možností je vypůjčit si na letišti auto. Funguje zde dokonce šest společností, u kterých se dá auto zapůjčit. Bohužel nikde ve středisku Hintertuxer Gletscher se auto vrátit nedá, tudíž je nutné si ho vypůjčit na celou dobu pobytu. Půjčovné na jeden den se pohybuje
- 43 -
od 59 € do 79 €, v závislosti na vybrané třídě auta. Jsou nabízeny tři třídy Ekonomy, Family a Business. Další možností je využití ryze autobusové dopravy. Cestou je nutné dvakrát přestupovat. Z letiště jedeme linkou F na hlavní nádraží odtud linkou 8330 do Mayerhofenu, kde přestoupíme na linku 4104 do Hintertuxu. Celá cesta trvá 3 hodiny a 13 minut. Zaplatíme za ní 13,30 €. Poslední možností s využitím nabízené přepravy je kombinace vlaku a autobusu. Z možných kombinací, je nejrychlejší ta, která využívá vlak pouze v úseku Innsbruck – Jenbach a dále pak linky 8330 a 4104. Tato cesta trvá 2 hodiny a 43 minut. Je tedy o půl hodiny rychlejší než cesta jen autobusem. Pokud se místo linky 8330 rozhodneme jet železnicí Zillertalbahn, tak by cesta trvala o 10 minut déle. Všechny kombinace zahrnují tři přestupy, vlaky ani autobusy na sebe pořádně nenavazují a tak se čas cesty může výrazně lišit. Ceny jsou stejné jako u autobusové dopravy. Některé lepší hotely nabízejí odvoz z letiště pro své hosty zdarma. Toto je asi nejpohodlnější způsob přepravy, ale je samozřejmě vykompenzován cenou noclehu. Ty se u těchto hotelů pohybují od 50 € výše.
- 44 -
Závěr V úvodu své práce jsem si vytyčil cíl popsat a zanalyzovat lyžařské středisko Hintertuxer Gletscher z hlediska lyžování a dopravy. Tomuto cíli jsem věnoval naprostou většinu své bakalářské práce. V první části jsem vypsal detailně technická data všech významných lanových drah. Získaná data jsem porovnal, a tak vznikl komplexní obraz o přepravních kapacitách a možnostech místního lanovkového systému. V druhé části věnované dopravě jsem vyhledal a uvedl co nejvíce informací o dopravních spojích a jejich provozovatelích. Veškeré podklady jsou umístěny v přehledné formě na internetu, takže pro mě nebyl žádný problém se k nim dostat a vybrat ty nejdůležitější. Menší komplikací pro mě byl akorát německý jazyk, ale i s tím jsem se nakonec vypořádal. I přes své bohaté zkušenosti s tímto střediskem jsem se dozvěděl spoustu nových informací, a to hlavně z oblasti dopravy. Jak jsem avizoval v úvodu, středisko Hintertuxer Gletscher má opravdu několik míst, které nejsou úplně optimálně řešené. Jedná se o různě závažné problémy, já jsem tři nejzávažnější vybral, věnoval jim prostor a pokusil se navrhnout jiné řešení. Co se týče bezplatných či zpoplatněných autobusových linek, které zde jezdí po celý rok, jsem zjistil, že jejich kapacita je dostačující především na trase Hintertux-Vorderlanersbach. Dobrá je také dostupnost z Mayerhofenu, i když nedosahuje úrovně výše zmíněné trasy. Nejhorší je situace lyžařů bydlících ve Finkenbergu, ale také se nejedná o výraznější znevýhodnění. Při zjišťování cen jízdného jsem byl velice překvapen integrovaností celého dopravního systému, kdy byl použit pouze kilometrický tarif. Jedna cesta stojí stejně, ať už použijete jakýkoli spoj, nezáleží na tom, jestli je to vlak nebo autobus, či který provozovatel ten konkrétní spoj provozuje. Podmínkou ovšem je, že spoj musí být ve standardní kvalitě a musíme cestovat standardní vozovou třídou bez speciálních poplatků. Pozoruhodné je stejné zpoplatnění, jak u soukromých, tak i státních dopravců. Má bakalářská práce mě utvrdila v přesvědčení, že středisko Hintertuxer Gletscher je, i přes některé menší nedostatky, opravdu jedno z nejlepších na světě. Doufám, že forma, kterou jsem toto středisko prezentoval je dostatečně názorná a dokáže vysvětlit, proč se sem každým rokem vydává tolik milovníku lyžařského sportu z celého světa.
- 45 -
Seznam použité literatury a zdrojů Zelený, L., Osobní přeprava. Praha: ASPI, a.s., 2007, s.352 Hons, J., Horské dráhy světa. Praha: NADAS, 1985 Kulhánek, O., Zlatá kniha lyžování. Praha: Olympia, 1989, s. 586 Němec, B., Rakousko. Praha Computer Press, 2005 Přednášky z předmětu Doprava (3LG321), Ing. Lubomír Zelený, CSc. Internetové zdroje: http://www.hintertuxergletscher.at/de/ - stránky střediska Hintertuxer Gletscher http://tux.at/ - stránky skupiny středisek Ski- & GletscherWelt Zillertal 3000 http://www.gletscherwelt.at/ - doplňující stránky Ski- & GletscherWelt Zillertal 3000 http://www.seilbahntechnik.net/ - databáze lanových drah po celém světě http://maps.google.com/ - satelitní mapy zeměkoule http://www.tux.tirol.gv.at/ - oficiální stránky Gemeinde Tux http://www.doppelmayr.com/ - stránky jednoho z největších výrobců lanových drah http://www.christophorus.at/de/christophorus/index/index.asp - www stránky cestovní kanceláře Christophorus Reisen http://www.zillertalbahn.at/ - webové stránky společnosti Zillertalbahn http://www.achenseebahn.at/ - stránky železnice kolem Achensee http://www.oebb.at/ - rakouská obdoba stránek www.idos.cz http://www.vvt.at/ - vyhledávač spojení Verkehrsverbund Tirol (VVT) http://www.innsbruck-airport.com/ - oficiální stránky letiště v Innsbrucku http://www.tux-lanersbach.com/ - neoficiální stránky Lanersbachu, části Gemeinde Tux http://www.adblue-bluesky.cz/ - české stránky o produktu AdBlue http://www.setra.de/englisch/index_english.html - oficiální webové stránky výrobce autobusů značky Setra http://wikipedia.org/ - Internetová encyklopedie http://www.neoplan.de/en/en.jsp - stránky výrobce autobusů značky Neoplan http://www.zimni-alpy.cz/ - server mapující alpské lyžařské střediska
- 46 -
Seznam obrázků a tabulek a jejich zdroje Obr. 1: Satelitní pohled na Gemeinde Tux ....................................................................................10 Obr. 2: Ski- & GletscherWelt Zillertal 300 ...................................................................................11 Obr. 3: Plán sjezdovek ve středisku Hintertuxer Gletscher ...........................................................12 Obr. 4: Dolní stanice Sommerberg 8-GMD...................................................................................13 Obr. 5: Hintertuxer Gletscher Bahn I.............................................................................................14 Obr. 6: Schéma uchycení lana .......................................................................................................15 Obr. 7: Spodní stanice Gletscherbusu II ........................................................................................16 Obr. 8: Tuxerjoch 4-CLD/B...........................................................................................................17 Obr. 9: Sommerberg 6-CLF...........................................................................................................17 Obr. 10: SommerbergAlm .............................................................................................................19 Obr. 11: Gefrorene Wand 3a 2-CLF ..............................................................................................20 Obr. 12: Lärmstange 2-CLF...........................................................................................................21 Obr. 13: Tuxer Fernerhaus.............................................................................................................22 Obr. 14: Kässbohrer PistenBully ...................................................................................................22 Obr. 15: Gletscherbus III na pozadí vrchol Olperer ......................................................................23 Obr. 16: Spodní stanice Gefrorene Wand 3b .................................................................................24 Obr. 17: Gletscher Hütte................................................................................................................25 Obr. 18: Exit 39 Achensee – Zillertal ............................................................................................28 Obr. 19: Dobový snímek................................................................................................................29 Obr. 20: Parkoviště u lanovky .......................................................................................................30 Obr. 21: Tuxer Sportbus ................................................................................................................31 Obr. 22: Starší podoba Tuxer Sportbusu .......................................................................................32 Obr. 23: Železniční a silniční spoje provozované společností Zillertaler Verkehrsbetriebe AG ..38 Tabulka 1: Ceny skipasu za vybraný počet dnů ............................................................................26 Tabulka 2: Porovnání cen dlouhodobých jízdenek........................................................................37 Tabulka 3: Spojení do vybraných měst..........................................................................................42
Zdroje obrázků a tabulek Obr. 1: http://maps.google.com/ Obr. 2: http://www.gletscherwelt.at/pistenplan.htm Obr. 3: http://www.hintertuxergletscher.at/de/pistenplan_gletscher.html?topmodul=skigebiet&ch osen=pistenplan&topmodul=skigebiet Obr. 4: http://www.seilbahntechnik.net/lift-fotos/A/hintertux/8er_sommerberg-1.jpg Obr. 5: http://www.seilbahntechnik.net/lift-fotos/A/hintertux/hintertuxer_gletscherbahn-1.jpg Obr. 6: http://www.isr.at/images/beitrag_bild2_20072.jpg Obr. 7: http://www.doppelmayr.com/upload/prj1/products/ropeways/references/funitel_gletscher bus.jpg Obr. 8: http://www.seilbahntechnik.net/lift-fotos/A/hintertux/4er_tuxerjoch-9528s.jpg Obr. 9: http://www.seilbahntechnik.net/lift-fotos/A/hintertux/6er_sommerberg-1s.jpg Obr. 10: http://www.hintertuxergletscher.at/de/restaurants.html Obr. 11: http://www.seilbahntechnik.net/lift-fotos/A/hintertux/gefrorene_wand3a-2s.jpg Obr. 12: http://www.seilbahntechnik.net/lift-fotos/A/hintertux/laermstange-1s.jpg Obr. 13: http://www.hintertuxergletscher.at/de/restaurants.html Obr. 14: http://www.streidllift.de/media/bully1.jpg - 47 -
Obr. 15: http://www.hintertuxergletscher.at/de/seilbahn_gletscherbus3.html?topmodul=gletscher welt&chosen=seilbahnen&topmodul=gletscherwelt Obr. 16: http://www.seilbahntechnik.net/lift-fotos/A/hintertux/gefrorene_wand3b-3s.jpg Obr. 17: http://www.hintertuxergletscher.at/de/restaurants.html Obr. 18: http://maps.google.com/ Obr. 19: http://tux.at/?ct=chronik&lng=e Obr. 20: http://maps.google.com/ Obr. 21: http://www.tux-lanersbach.com/sportbus/Bilder/DSCN0478.JPG Obr. 22: http://ww.ferienwohnungen-geisler.at/images/bild30.jpg Obr. 23: http://www.zillertalbahn.at/page.cfm?vpath=unternehmen/strecken__und_liniennetz Všechny tři tabulky jsem vytvořil sám ze zdrojů: Tabulka 1: http://tux.at/?ct=skipasspreise08winter&lng=e Tabulka 2: http://www.vvt.at/ Tabulka 3: http://www.oebb.at/
- 48 -
Přílohy Příloha č.1: Jízdní řád linky Tuxer Sportbus v zimní sezóně ........................................................51 Příloha č.2: Jízdní řád linky 1 € Nightliner během zimní sezóny..................................................52 Příloha č.3: Jízdní řád linky Green Line ........................................................................................53 Příloha č.4: Jízdní řád linky 4104 ..................................................................................................54 Příloha č.5: Jízdní řád železnice Zillertalbahn...............................................................................55
- 49 -
Příloha č.1: Jízdní řád linky Tuxer Sportbus v zimní sezóně
- 50 -
Příloha č.2: Jízdní řád linky 1 € Nightliner během zimní sezóny
- 51 -
Příloha č.3: Jízdní řád linky Green Line
- 52 -
Příloha č.4: Jízdní řád linky 4104
- 53 -
Příloha č.5: Jízdní řád železnice Zillertalbahn
- 54 -
