VYPRAVOVÁNÍ I. “Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje“ 20.dubna 2009 – Mgr. Domalípová Marcela, Mgr. Fořtová Jana
My tři kluci jsme do toho kraje za hrad Křivoklát ohromně rádi jezdili. Tenkrát jsem nevěděl proč, ale dnes to vím. Můj tatínek pochopil už tenkrát, že jednou můžu uvidět bulváry Paříže a mrakodrapy New Yorku, ale už nikdy nebudu moci týdny bydlet v chalupě, kde voní v peci chleba a v máselnici se tluče máslo, protože u těch chalup budou jednou zastavovat embéčka, uvnitř budou blikat televizory, podají vám špatnou černou kávu a vybledlý chleba. Kdysi tatínek hledal ten kraj po čuchu. Ve třicátých letech minul s naším osobním šoférem Tondou Valentou hrad Křivoklát a stoupal strašnými serpentinami dále na západ podél řeky Berounky, ve které tenkrát plavaly štiky jako krokodýlové a na mělčinách se v řasách převalovali tloušti a parmy jak polena. Tatínek všechno pozoroval a mířil dál až k zájezdní hospůdce U rozvědčíka a tam jsme na dvě sezony zůstali. ... Nad ostrůvkem u řeky stoupala do výšky stráň a byla to zvláštní stráň, nebylo v ní žádné kamení, jaké v takové stráni bývá, ale hebký vysoký pažit na plošinkách mezi mohutnými duby; sem se chodila pást zvěř a tudy klusala pít k řece. Byla to vlastně krásná zahrada anebo také zámecký park, ale jinak to byla zahrada smrti, mohla se jmenovat „Smrt krásných srnců“. Už před časem jsem přišel Karel Prošek, vzal Holanovu hlavu do dlaní a nasměroval jí na hnědou tečku ve stráni: „Holane, běž“ ! A Holan, včera ještě štěně, vyrazil, jako by lovil odpradávna. Chytil vítr, aby ho srnec neucítil, a běžel lehce, podoben babímu létu. Nejdřív skákal, místo tlapek vzduchové polštáře, poslední desítky metrů utíkal přikrčen, a nakonec se plížil. Vyrazil a měl proti srnci letmý, tak důležitý start, a hlavně moment překvapení. Srnec bekl, odrazil se, a pozdě.
Vypravování - slohový útvar stylu: uměleckého (povídky,pohádky,pověsti,…) publicistického (reportáž, fejeton) prostě sdělovacího (běžná vypravování zážitků)
Podstata vypravování : příběh (děj) se zápletkou a rozuzlením
Slohové postupy:
vyprávěcí (události ve vývoji a čase)
popisný (popis prostředí, charakteristika postav) úvahový (myšlenky a vnitřní monology postav) Uspořádání děje: chronologické (kroniky) dodatečné (detektivky) retrospektivní (vzpomínky)
(kolize)
(krize)
(peripetie)
(expozice)
min.č.
ZÁVĚR
VYVRCHOLENÍ
ROZUZLENÍ
ZÁPLETKA
ÚVOD
Kompozice:
(katastrofa)
min.č.
přít.č. krátké věty přímá řeč
min.č.
min.č.
OSNOVA: I. ÚVOD
- vystižení prostředí - seznámení s postavami - naznačení základní situace
II. VLASTNÍ VYPRAVOVÁNÍ
- zápletka - stupňování napětí - vyvrcholení (krátké, neúplné věty) - rozuzlení (řešení)
III. ZÁVĚR
- zobecnění nebo vyvození poučení
Práce s textem: Úvod
Zápletka
Vyvrcholení
Rozuzlení
Závěr
Jednoho dne jsme se vracely s mou kamarádkou Renatou ze školy. Náš rozhovor se točil kolem tématu „Zločin a trest“. Poslední hodinu jsme totiž měli občanskou nauku a paní učitelka nám vyprávěla různé příhody, které se doopravdy staly. „Nejzajímavější byla o tom, jak ten manžel zavraždil tu svou ženu, viď?“ řekla Renata. „Ano,“odpověděla jsem a dál myslela na zmrzlinový pohár, který jsme si šly domů připravit. Rodiče nebyli doma, a tak jsem pozvala Renatu k nám. Když jsme už stály před naším prahem, ozvaly se nějaké výkřiky a hlasy. Padl na nás strach, protože ty skřeky se ozývaly od nás, z našeho bytu. „Někdo tam je!“ pošeptala potichu Renata. „To není možné, vždyť naši odjeli a vrátí se až večer,“ odpověděla jsem. Byla v nás malá dušička, protože se za dveřmi schylovalo docela určitě k vraždě. Renata se nikdy moc nebála , a proto mi vzala klíče z ruky a pomalu začala odmykat. Cvak. Cvak. Dveře byly zamčené na dva západy. Co teď? Bylo sice odemčeno, ale co dál? Zůstaly jsme stát jako dva solné sloupy. Něco se přece musí stát. Pomalu a potichu jsme se tedy šouraly jako myšky do obývacího pokoje. Renata šla první, v ruce třímala kapesní nožík, který používala na pomeranče. Ruku měla vztyčenou a rázem se z ní stal hrdina. Jakmile dorazila do pokoje, ozval se mohutný smích. Vtrhla jsem za ní jako vítr. To snad ne!? To se mi asi zdá! V křesle, přistrčeném blízko k oknu, seděla naše babička. Spala. Ale co ty výkřiky, ty hlasy? Z televizní obrazovky se na nás mile usmívala hlasatelka a oznamovala, že příští část kriminálního seriálu „Zločin na zápraží“ uvidíme opět za týden. Když se nám podařilo babičku vzbudit a vysvětlit jí, co se stalo, rozesmála se na celé kolo. Společně jsme si oddechly. Konečně si můžeme připravit ten pohár! Naše babička se smála, ještě když jedla slíbený zmrzlinový pohár, pro který jsme vytrpěly tolik strachu.
Příklad řešení: - Název: Nečekaná návštěva, Pozvání na pohár, Zmrzlinový pohár, Jak jsem se bála . . . - Kompozice
I. Cesta ze školy II. 1. Hlasy za dveřmi 2. Strach 3.Televizní seriál III. Zmrzlinový pohár
- Dějové napětí – Co teď? , Cvak. Cvak. - Jazyk – spisovný, živý, hovorový - Oživení vypravování přirovnání – Potichu jsme se šouraly jako myšky, Zůstaly jsme stát jako dva solné sloupy; přímá řeč – „Někdo tam je,“ pošeptala potichu Renata; krátké věty – Cvak. Cvak. - V jaké osobě může být vypravován příběh? zde použita 1.os. (ICH-forma)
ŘEČ VYPRAVĚČE (spisovný jazyk)
Starší próza ER - forma(3.osoba) => objektivnost vypravěče (autor se neúčastní – pohádky, …) Novější próza ICH - forma (1.osoba, dnes,vypráví sama postava,subjektivizace)
ŘEČ POSTAV charakterizuje: - dobu (archaizmy) - prostředí slang, nářečí,… - postavy
Použité zdroje: Sochrová,M.: Český jazyk a literatura, Amipa 2007. Pavel,O.: Smrt krásných srnců, Praha Olympia 1981, http://www.otapavel.cz/ Počesku: Křivoklátskem Oty Pavla, Česká televize 2001
