UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA ROZVOJOVÝCH STUDIÍ
Hana Rybářová
Výměna dluhů za přírodu Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Miroslav Syrovátka Olomouc, 2008
Prohlašuji, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracovala sama a že jsem uvedla veškeré použité zdroje.
Olomouc, 13. 5. 2008
..………... Podpis
Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucímu práce Mgr. Miroslavu Syrovátkovi za odborné vedení práce. Dále pak Ing. Pavlu Fornůskovi za podnětné připomínky během jejího vypracování.
OBSAH Seznam tabulek.................................................................................................... 5 Seznam grafů ....................................................................................................... 5 Seznam příloh ...................................................................................................... 5 Seznam zkratek.................................................................................................... 6 1. Úvod .................................................................................................................. 7 2. Koncepce výměny dluhu za přírodu (debt-for-nature swap) ..................... 9 2.1 Zadlužení....................................................................................................................... 10 2.1.1 Vznik a vývoj dlužní krize ...................................................................................... 10 2.1.2 Příčiny dlužní krize ................................................................................................. 11 2.1.3 Řešení dlužní krize .................................................................................................. 12 2.1.4 Důsledky zadlužení ................................................................................................. 14 2.2 Dluhové výměny (debt swaps)..................................................................................... 15 2.2.1 Mechanismus výměny............................................................................................. 15 2.2.2 Kapitalizace pohledávky (debt-equity swap) .......................................................... 16 2.2.3 Přehled dalších druhů výměn .................................................................................. 17 2.3 Výměna dluhu za přírodu (debt-for-nature swap).................................................... 19 2.3.1 Soukromá výměna dluhu za přírodu ....................................................................... 19 2.3.2 Veřejné výměny dluhu za přírodu ........................................................................... 22 2.3.3 Výhody a nevýhody výměny dluhu za přírodu ....................................................... 26
3. Realizace – případové studie ........................................................................ 30 3.1 Madagaskar – ochrana biodiverzity ........................................................................... 30 3.2 Polsko – speciální případ ............................................................................................. 32
4. Zhodnocení..................................................................................................... 35 4.1 Význam pro oddlužení ................................................................................................. 35 4.2 Význam pro ochranu přírody ..................................................................................... 37
5. Závěr............................................................................................................... 39 6. Shrnutí ............................................................................................................ 41 7. Seznam literatury .......................................................................................... 42 8. Přílohy ............................................................................................................ 48
Seznam tabulek Tabulka č. 1: Toky dluhů do rozvojových zemí, 1980–2003 (v mld. USD)
s. 11
Tabulka č. 2: Debt-equity swaps, 1985–1990 (v mld. USD)
s. 16
Tabulka č. 3: Soukromá výměna
s. 20
Tabulka č. 4: Veřejná výměna
s. 23
Tabulka č. 5: Veřejné DNS v rámci TFCA
s. 25
Tabulka č. 6: Výměny dluhu za přírodu, Madagaskar
s. 31
Tabulka č. 7: Výměny dluhu za přírodu, Polsko
s. 32
Tabulka č. 8: Vnější dluh a dluhová služba Madagaskaru a Polska, 1986–2006
s. 34
Seznam grafů Graf č. 1: Zadlužení rozvojových zemí, 1970–2000 (mld. USD)
s. 10
Graf č. 2: Mechanismus výměny
s. 15
Graf č. 3: Soukromé výměny, 1987–2000
s. 22
Graf č. 4: Srovnání soukromých a veřejných DNS v letech, 1990–2000
s. 26
(nominální hodnota dluhu) Graf č. 5: Srovnání soukromých a veřejných výměn, 1990–2000
s. 36
Seznam příloh Příloha č. 1: Soukromé výměny dluhu za přírodu, 1987–2000
s. 48
Příloha č. 2: Veřejné výměny dluhu za přírodu, 1990–2002
s. 50
5
Seznam zkratek CI
Conservation International
CIA
Central Intelligence Agency
CIS
Commonwealth of Independent States Společenství nezávislých států
DNS
Debt-for-nature swap
výměna dluhu za přírodu
HIPC
Heavily Indebted Poor Countries
vysoce zadlužené chudé země
IMF
International Monetary Fund
OPEC
Organization of the Petroleum Exporting Countries
OSN PRSP
Organizace spojených národů Poverty Reduction Strategy Paper
Strategický dokument pro snížení chudoby
TFCA
Tropical Forest Conservation Act
TNC
The Nature Conservancy
UNICEF
United Nations Children´s Fund
USA
The United States of America
WB
World Bank
WWF
World Wildlife Fund
Světový fond na ochranu přírody
6
1. Úvod Od 70. let 20. století zadlužení rozvojových zemí neustále roste. Po vypuknutí dlužní krize v 80. letech nalezly mezinárodními organizace na ochranu přírody spojitost mezi zadlužením a zhoršující se kvalitou životního prostředí v rozvojových zemích. Začaly upozorňovat na neustálé snižování výdajů na ochranu přírody těchto zemí. Výměna dluhu za přírodu nabízí zemím řešení, jak snížit zadlužení a zároveň chránit přírodu. Někteří ochránci přírody ji považují za východisko ze složité situace, avšak je také terčem mnohé kritiky. Cílem této práce je přiblížit koncept výměny dluhu za přírodu a zasadit jej do problematiky dlužní krize rozvojových zemí. V jednotlivých kapitolách je nejprve stručně popsán vývoj zadlužení, jeho příčiny, důsledky a strategie dluhového managementu. Větší pozornost je v práci věnována dluhovým výměnám jako jedné z možností restrukturalizace dluhů. Je vysvětlen jejich mechanismus a nabídnut přehled různých druhů konverzí. Dále jsou charakterizovány výměny dluhu za přírodu první a druhé generace. Jsou popsány jejich výhody a nevýhody a jejich atraktivita od začátku užívání na konci 80. let 20. století. Dalším cílem práce je ukázat na případových studiích praktickou využitelnost konceptu. Vybrány jsou dvě země. Jedna z nich, Madagaskar, reprezentuje země s nízkými příjmy. Je první africkou zemí, kde se výměna dluhu za přírodu odehrála. Pro druhou případovou studii je vybráno Polsko, evropská země s transformujícím se hospodářstvím. V Polsku proběhla největší výměna dluhu za přírodu ve světe. V poslední kapitole této práce bude shrnut význam konceptu pro oddlužení a ochranu přírody. Základní metodou pro zpracování tématu je rešeršně kompilační metoda. Hlavními zdroji informací jsou články z odborných zahraničních časopisů a jeden knižní zdroj, vše v anglickém jazyce. Použité internetové zdroje jsou v podobě tiskových nebo oficiálních hodnotících zpráv. Údaje o zadlužení zemí pochází ze statistiky Světové banky. Zdrojem dat pro výměny dluhu za přírodu je statistika zpracovaná paní M. Moye z Centra pro financování ochrany přírody Světového fondu na ochranu přírody. Ve srovnání s daty dalších autorů (Jha, 2001; Pearce, 2004; Sheikh, 2006) podává nejucelenější přehled. Ve většině případů se jedná o primární data získaná přímo od konkrétních aktérů výměn dluhu za přírodu. Podle M. Moye jsou kompletní statistiky dluhových konverzí k dispozici naposledy v roce 1996. Foltýn (2003) uvádí: „…přesnou strukturu dluhového břemene je nyní dost obtížné sledovat, protože ve 2. polovině 90. let 20. století přestaly být vydávány Světovou bankou každoroční Světové
7
dluhové tabulky (World debt tables) a údaje v Global Development Finance (jedenkrát za dva roky) jsou poněkud jinak členěny.“ Proto ani v této práci není uveden novější údaj o objemu dluhových konverzí.
8
2. Koncepce výměny dluhu za přírodu (debt-for-nature swap) V roce 1984 tehdejší viceprezident Světového fondu pro ochranu přírody (World Wildlife Fund, WWF), T. Lovejoy upozornil v článku pro The New York Times na souvislost mezinárodní dlužní krize rozvojových zemí a stavu životního prostředí: „Mezi skryté oběti této krize patří křehké životní prostředí rozvojových zemí.“ Zmínil situaci v národních parcích Kostariky, závislých na podpoře zahraničních dárců, nebo v Brazílii, kde finanční podpora vlády nestačila na počátku 80. let 20. století k uhašení požárů, které brazilské národní parky ohrožovaly. Po vypuknutí dlužní krize snižovaly rozvojové země státní výdaje v sociálním sektoru a také výdaje na ochranu přírody a životního prostředí. Naopak kladly důraz na export a podporovaly těžbu přírodních zdrojů, z jejichž vývozu získávaly zahraniční kapitál ke splacení „dolarových“ půjček. T. Lovejoy upozornil, že v Brazílii se těží dřevo tím více, čím větší roční splátky dluhů země odvádí. Varoval tak před globálními důsledky rozsáhlého kácení tropických deštných pralesů jižní Ameriky. „Správný management tropické krajiny je kritický pro přežití velkého počtu biologických druhů na Zemi a potenciální bohatství lidí.“ Upozornil nejen na ohrožení biodiverzity, ale také na roli deštných pralesů v koloběhu oxidu uhličitého na Zemi. Byl prvním, koho napadlo využít dlužní krizi k ochraně přírody. Navrhl, aby měly zadlužené státy možnost snížit své dluhy výměnou za ochranu přírodních zdrojů. Věřil, že pozitivní důsledky výměn budou viditelné dlouho poté, co bude dlužní krize historií. Transakce nebudou vyžadovat nový kapitál, podpoří národní hospodářství a zlepší schopnost zemí splácet dluhy. V neposlední řadě poskytne věřitelům určitou míru satisfakce. Koncept výměny dluhu za přírodu reagoval na růst zadluženosti rozvojových zemí po 2. světové válce, povinnost zemí splácet dluhy a vliv zadlužení na životní prostředí. Zvyšující se pozornost k potřebě chránit přírodu ve vyspělých zemích vedla k poznání globální provázanosti životního prostředí. První výměnu dluhů za přírodu iniciovala mezinárodní organizace na ochranu přírody Conservation International (CI) v roce 1987 v Bolívii.
9
2.1 Zadlužení Zadlužení rozvojových zemí stoupalo od 70. let 20. století (viz graf č.1). V roce 2005 dosáhl jejich vnější dluh 2,73 bilionů USD. Země plnily dluhovou službu ve výši 513 mld. USD a jejich dluhová kvóta1 byla 5,4 %. (WB, 2007a) Míra zadlužení rozvojových zemí je považována za globální problém. V rámci Rozvojových cílů tisíciletí OSN je na programu 8. cíle „Budovat světové partnerství pro rozvoj“ vypořádat se s dluhy rozvojových zemí na národní a mezinárodní úrovni a zajistit dlouhodobou udržitelnost dluhů. (Unstats, 2008) Graf č. 1: Zadlužení rozvojových zemí, 1970–2000 (mld. USD) Zadlužení rozvojových zemí, 1970 - 2000 (mld. USD) 3000
2490,67
2500 2000
1458,39
1500 1000 500
609,45 72,75
0 1970
1980
1990
2000
Zdroj: autor, data: WB, 2002
2.1.1 Vznik a vývoj dlužní krize V 50. a 60. letech minulého století se mezinárodní finanční trh uzdravoval ze šoku, který utrpěl během velké hospodářské krize a 2. světové války. Do rozvojových zemí nesměřovalo dostatečné množství zahraniční pomoci a přímých zahraničních investic. (Oatley, 2006) Mezinárodní banky poskytovaly relativně málo úvěrů, celkově byl finanční trh ve srovnání s dneškem poměrně málo rozvinutý. Situace se změnila na přelomu 60. a 70. let, transakční náklady se snížily a komerční banky hledaly příležitosti pro nové investice za hranicemi svého státu. Úvěry umožňovaly investovat do modernizace ekonomiky, podporovaly hospodářský růst země, stejně tak z nich plynuly zisky věřitelům. Během 70. a 80. let soukromé úvěry výrazně vzrostly a překonaly oficiální bilaterální a multilaterální úvěry. (Perkins et al., 2006) Zadlužení zemí bylo v poměru k jejich hrubému domácímu produktu nízké, a proto nikdo nečekal následný vývoj. V roce 1982 Mexiko deklarovalo, že není již déle schopno plnit svou 1
Dluhová kvóta vyjadřuje poměr celkového zadlužení k HDP.
10
dluhovou službu. Komerční banky z obavy z dalších ztrát snížily úvěry po celém světě. Dlužní krize se během několika následujících měsíců rozšířila do dalších 25 rozvojových zemí. Byla specifická pro každou zemi, lišila se v závažnosti, délce trvání a opatřeních nutných k jejímu vyřešení. (Cohn, 2005). V první polovině 90. let se množství úvěrů opět výrazně zvýšilo a cyklus se opakoval (viz tabulka č. 1) Dlužní krize postihla ekonomiky dalších zemí, v roce 1995 opět Mexiko, v roce 1997 Thajsko, Indonésii a Jižní Koreu, v roce 1998 Rusko a Brazílii a v roce 2001 Argentinu a Turecko. (Perkins et al., 2006) Tabulka č. 1: Toky dluhů do rozvojových zemí, 1980–2003 (v mld. USD) Soukromé Oficiální Celkem pozn.
1980 70,9 20,5 91,4
1990 29,8 26,4 56,2
1996 119,9 2,8 122,7
2000 - 0,4 4,9 4,5
2003 71,8 - 14,3 57,6
+ toky do rozvojových zemí - toky z rozvojových zemí
Zdroj: autor, data: Perkins et al., 2006
2.1.2 Příčiny dlužní krize Na příčiny dlužní krize v 80. letech se nahlíží z různých perspektiv. Dle T. Cohna (2005: 183) se dají rozdělit do těchto kategorií: Nečekané změny ve světové ekonomice V 70. letech světovou ekonomiku zasáhla potravinová a ropná krize. V roce 1972 byl na světových trzích nedostatek pšenice, zásoba potravin klesla nejvíce za posledních 20 let. (Cohn, 2005) O rok později země sdružené v OPEC v reakci na egyptsko – izraelskou válku snížily vývoz ropy. Její cena rychle stoupala. Země OPEC nahromadily obrovskou zásobu kapitálu, tzv. petrodolary, které uložily do komerčních bank. Na světovém trhu poklesla poptávka po zboží exportovaném rozvojovými zeměmi, a proto tyto země získávaly potřebné prostředky ke splacení dluhové služby novými úvěry, které komerční banky ve velké míře poskytovaly. (Jehlička et al., 2000; Oatley, 2006) Druhá ropná krize se odehrála v roce 1979. Zvýšená poptávka po úvěrech i v USA vedla ke zvýšení úrokových měr. Pro rozvojové země bylo stále obtížnější plnit svou dluhovou službu. (Cohn, 2005)
11
Nezodpovědné chování věřitelů Za příčinu krize je možné považovat i chování komerčních bank, které bez rozmyslu úvěry poskytovaly. Velká konkurence mezi nimi způsobila snížení úrokových měr, a proto neměly rozvojové země důvod být opatrné. „Země si půjčovaly příliš mnoho a příliš rychle.“ (Perkins et al., 2006: 564) Na počátku 80. let se úvěry zdražily. Nezodpovědné chování vypůjčovatelů Svůj podíl na zadlužení mají i politiky jednotlivých zemí. Některé vlády investovaly finance úspěšně a některé se nepoučily ani po dlužní krizi. Upřednostňovaly úvěry komerčních bank, jejichž poskytnutí nebylo podmíněno přijetím stabilizačních opatření jako úvěry Světové banky a Mezinárodního měnového fondu. (Cohn, 2005) Závislost Jihu na Severu Dle E. Guissé je dlužní krize částečně dědictvím kolonialismu. V roce 1960 byl dluh rozvojových zemí 59 miliard USD a kvůli vysokým úrokovým mírám rychle narůstal. (2004) Vazby, které kolonizátoři v průběhu staletí vytvořili, jsou viditelné dodnes. Zemědělské výrobky a primární suroviny, které se z kolonií exportovaly, tvoří stále hlavní podíl na vývozu těchto zemí. (Cohn, 2005) Z pohledu historických strukturalistů bylo zadlužení rozvojových zemí způsobeno i zahraniční pomocí, jejíž velkou část tvořily úvěry. „Velké procento bilaterální a multilaterální pomoci dnes pokrývá splátky minulých půjček poskytnutých v rámci zahraniční pomoci“. (Cohn, 2005: 187)
2.1.3 Řešení dlužní krize Po roce 1982 se zadlužení zemí stávalo stále závažnějším problémem, který vyžadoval řešení. Oficiální a soukromí věřitelé nejprve navrhovali zajistit platební schopnost zemí poskytnutím nových
úvěrů
restrukturalizace
či
prodloužením
dluhů
bylo
doby
přijetí
splatnosti
různých
stávajících
stabilizačních
půjček.
Podmínkou
opatření.
Opatřeními
Mezinárodního měnového fondu a Světové banky byly programy strukturálního přizpůsobení. Jejich cílem bylo snížení deficitu platební bilance. Rozvojové země devalvovaly svou měnu a podporovaly export. Součástí byla privatizace, odstranění obchodních bariér a snížení výdajů státního rozpočtu. Očekávání, že novými půjčkami a politikou programů strukturálních
12
přizpůsobení dosáhnou rozvojové země ekonomického růstu, se nenaplnilo. Nové úvěry pouze pokryly dluhovou službu zemí. (Buddle-Iser et al., 2004; Perkins et al., 2005) V roce 1989 navrhl Nicholas Brady, ministr financí USA, část soukromého dluhu rozvojových zemí redukovat prostřednictvím snížení nominální hodnoty dluhu, úrokových měr a poskytnutím nových půjček. Rozvojové země mohly koupit svůj dluh za nižší cenu zpět. Vlády dlužnických zemí vydaly za méně likvidní dluhy nové dlouhodobé obligace, se kterými se dále obchodovalo na sekundárním trhu. Tímto se úvěry stávaly splatitelnějšími, protože jejich koupí souhlasil majitel s placením úroků a jistiny. Bradyho plán vedl k významnému růstu dluhových konverzí během 90. let a uspěl v oddlužení zemí se středními příjmy, např. Mexika a Kostariky. (Moye, 2001; Oatley, 2006; Perkins et al., 2005) Zadlužení nejchudších zemí však dosavadní strategie nesnížily. V polovině 90. let představila Světová banka a Mezinárodní měnový fond první iniciativu pro vysoce zadlužené země s nízkými příjmy (iniciativa HIPC). V roce 1999 byla rozšířena, aby zahrnula více zemí. Za cíl si kladla snížení zadlužení rozvojových zemí na únosnou úroveň. Zahrnovala podmínky pro redukci soukromých, bilaterálních a poprvé v historii dluhového managementu i multilaterálních dluhů. V rámci této iniciativy si každá země sama vytvořila strategický dokument (Poverty Reduction Strategy Paper), který obsahoval plán ekonomického růstu, rozvoje a snížení chudoby. V jeho rámci si země určily oblasti, do kterých budou během následujících let investovat úspory vzniklé neplacením úroků odpuštěných dluhů. (Paddack, Moye, 2001; Perkins et al., 2006) Do března 2008 byla odpuštěna většina bilaterálního dluhu 33 rozvojovým zemím. Strategie je však terčem kritiky, protože přes odpuštění velké části dluhů se některé země opět potýkají s problémy platební neschopnosti. V roce 2005 vznikla doplňující iniciativa, jejímž cílem je úplná redukce multilaterálních dluhů u Světové banky, Mezinárodního měnového fondu a Africké rozvojové banky. (Buddle-Iser et al., 2004; IMF, 2008) Během řešení dlužní krize byly využívány k zisku dalšího potřebného kapitálu tyto finanční mechanismy: -
refinancování: dluh je splacen pomocí nového úvěru. Hodnota původního úvěru zůstává stejná, úroková míra je snížena, doba splatnosti může být prodloužena. Dluh roste pomaleji;
-
restrukturalizace: časový plán pro splacení dluhu je přepracován, doba splatnosti prodloužena; 13
-
redukce: dluh je buď částečně nebo v plné výši odepsán;
-
zpětná koupě: dlužník dluh odkoupí za nižší než nominální cenu. Věřitel preferuje jistou částečnou platbu, než aby riskoval nezaplacení;
-
kapitalizace pohledávky (debt-equity swap): věřiteli je uznán podíl na dlouhodobém kapitálu výměnou za převedení pohledávky dlužníkovi. (Perkins et al., 2006)
2.1.4 Důsledky zadlužení Složitá procedura uzdravování hospodářství rozvojových zemí po vypuknutí dlužní krize si vyžádala velké množství ekonomických reforem, které ovlivnily nejen zahraniční ekonomiku země, ale i politické procesy, blahobyt obyvatel a v neposlední řadě životní prostředí. Zavedením programů strukturálního přizpůsobení byly vlády zadlužených zemí povinny vytvořit v zemi výhodné podmínky pro export a splácení dluhů, avšak na úkor domácího spotřebitelského průmyslu a produkce potravin. Úsporami ve státním sektoru se zvyšovala nezaměstnanost a zhoršovaly se sociální služby. Utrpělo zejména školství a zdravotnictví. Investoři byli odrazování neschopností země investovat do infrastruktury a výší daní. Kvalita života obyvatel se zhoršovala – zvyšovalo se jejich zadlužení a snižovaly se jejich příjmy. (Buddle-Isser et al., 2004; Perkins et al. 2006; Roodman, 2001) Blackman et al. (2001) tvrdí, že programy strukturálního přizpůsobení neměly vliv na životní prostředí,
protože
se
životního
prostředí
přímo
netýkaly.
Za
jeden
z hlavních
environmentálních problémů rozvojových zemí je považována deforestrace. Podle R. Culase (2006) politika programů strukturálních přizpůsobení zapříčinila, že vlády rozvojových zemí podporovaly exportně orientovanou zemědělskou výrobu a rozšiřování osevních ploch namísto intenzifikace zemědělství, čímž odlesňování podporovaly. V případě, že by se země neocitly v dlužní krizi, míra deforestrace by byla nižší.
14
2.2 Dluhové výměny (debt swaps) Jedním ze způsobů restrukturalizace vnějších dluhů užívaných k řešení dlužní krize 80. let jsou dluhové výměny2. 2.2.1 Mechanismus výměny Dluhové výměny se účastní dva hlavní aktéři – dlužník a věřitel. Věřitel se s dlužníkem dohodne na převodu své pohledávky na hotovost v místní měně, na jiné aktivum nebo na novou obligaci s výhodnějšími podmínkami pro dlužníka. Motivací obou je zlepšit vlastní ekonomickou situaci. Pro věřitele má pohledávka velmi malou hodnotu (neočekává její splacení) a akceptuje její tržní cenu (výrazně nižší než nominální hodnota) či cenu dohodnutou s dlužníkem (výkupní cena), který je ochoten zaplatit více než věřitel je ochoten zaplatit, ale méně než 100 % původní dlužné částky. Výměna je proto výhodná pro obě strany. Graf č. 2: Mechanismus výměny Mechanismus výměny nominální hodnota dluhu tržní cena výkupní cena 0%
20%
40%
60%
80%
100%
Zdroj: autor Do dluhové výměny se může zapojit i třetí aktér. Je iniciátorem výměny, domlouvá její smluvní zajištění a koupí vládní pohledávku od věřitele na sekundárním trhu3 nebo ji získá jiným způsobem. Jedná-li se o soukromého investora, motivuje ho finanční zisk. Je-li třetím aktérem nevládní nezisková organizace (např. zabývající se ochranou přírody – conservation organization) či agentura OSN, není její motivací na výměně vydělat, ale uskutečnit nějaký projekt (např. na ochranu přírody).
2
Anglické pojmy „debt swap“, „debt conversion“, „debt exchange“ jsou volně zaměnitelné, proto se i v této práci užívá „dluhová výměna“, „dluhová konverze“ ve stejném významu. 3 Častěji se užívá „emerging markets debt market“. V roce 1988 se např. 1 mil. USD ekvádorského dluhu prodával za 354 tis. USD nebo 1 mil. USD súdánského dluhu za 8 tis. USD. (Meadows, 1988)
15
Podle vlastníka dluhu se výměny mohou rozdělit na dvě skupiny, na výměny soukromého a bilaterální dluhu. V prvním případě je věřitelem instituce soukromého sektoru, v druhém případě vláda jiné země. Výměny soukromého dluhu se začaly hojně užívat na přelomu 80. a 90. let v zemích Latinské Ameriky. Londýnský klub je zařadil do svých programů restrukturalizace dluhů rozvojových zemí. V letech 1985–1996 bylo v rámci výměn převedeno 130 mld. USD soukromého dluhu, nejvíce v roce 1990 – 28 mld. USD. (Moye, 2001) Výměny bilaterálního dluhu se více objevovaly od počátku 90. let. V roce 1990 zařadil Pařížský klub dluhové konverze do Houstonských podmínek, strategie dluhového managementu pro země s nižšími středními příjmy. V jejich rámci členské země, které přijaly klauzuli ošetřující dluhové výměny (Paris Club debt swap clause), byly oprávněny měnit i bilaterální dluh. (Paris Club, 2008) 2.2.2 Kapitalizace pohledávky (debt-equity swap) Nejrozšířenějším druhem dluhových konverzí, od kterého se odvozují další výměny, je kapitalizace pohledávky. Věřitel vymění svou pohledávku za podíl na dlouhodobém kapitálu společnosti, ze kterého mu plynou zisky. (Gale, 2006) První institucionalizovaná výměna soukromého dluhu se uskutečnila v roce 1985 v Chile v souladu s tamějším zákonem o mezinárodních výměnách. (Bowe, Dean, 1993) Jiná významná výměna proběhla v roce 1990 v Argentině. Umořením dluhu v hodnotě 5 mld. USD získaly komerční banky vlastní kapitál v národních aerolinkách a telefonní společnosti. (Roodman, 2001) V rámci typické výměny investor na sekundárním trhu odkoupí od americké banky vnější dluh některé země za nižší než nominální cenu. Vyjedná s vládou této země podmínky pro převod pohledávky do místní měny a podmínky investice ve státem vlastněném podniku. Tabulka č. 2: Debt-equity swaps, 1985–1990 (v mld. USD) Rok 1985 Celkem 1,329 Zdroj: Bowe, Dean,1993: 132
1986 1,651
1987 4,738
1988 8,320
1989 7,170
1990 10,333
V 15 nejvíce zadlužených zemích se mezi lety 1985–1989 v rámci tohoto druhu výměn převedlo 12,5 mld. USD. (Tammen, 1989) Podobné hodnoty uvádějí i Bowe a Dean (1993: 132) pro 12 latinskoamerických zemí – viz tabulka č. 2. V roce 1990 dosáhly tyto výměny vrcholu. O šest let později byl jejich objem pouze 100 mil. USD. (Moye, 2001)
16
Chile bylo v implementaci programů výměn úspěšné, protože výměny byly spojeny s privatizací a rozvojem kapitálového trhu. (Tammen, 1989) Dle M. Moye (2001) většina programů výměn z 90. let postupně zanikla z důvodu zvýšení tržní ceny dluhů zemí se středními příjmy na sekundárním trhu, dokončení ekonomických reforem (např. privatizace) a díky úspěchu
Bradyho
plánu,
jehož
implementace
zlepšila
pozici
těchto
zemí
na mezinárodním kapitálovém trhu. 2.2.3 Přehled dalších druhů výměn V širším pojetí se k výměnám řadí i: -
výměna dluhu za dluh (debt-for-debt swap). V rámci této konverze získá dlužník nové obligace s výhodnějšími podmínkami. Země se s bankou dohodne, že vymění část svého dluhu za obligace stejné nominální hodnoty, ale s delší dobou splatnosti a nižší úrokovou mírou;
-
odkoupení dluhu zpět (debt buy-back) je výměna, kdy dlužník odkoupí dluh od svého věřitele za výrazně sníženou cenu.
Další výměny iniciují neziskové organizace, mezinárodní instituce či státy s úmyslem provést rozvojový projekt: -
výměna dluhu za přírodu (debt-for-nature swap) je způsob, jakým rozvojové země získávají prostředky pro fond na ochranu přírody – viz kapitola 2.3. Výměnu dluhu za životní prostředí (debt-for-environmental swap) se užívá v zemích, které výnosy z konverze vloží do odstranění znečištění způsobeného průmyslovou výrobou – viz kapitola 3.2;
-
výměna dluhu za rozvoj (debt-for-development swap, debt-for-aid swap). UNICEF v letech 1989–1995 koupil dluh rozvojových zemí o nominální hodnotě 200 mil. USD a financoval různé rozvojové projekty, např. zlepšení přístupu k pitné vodě v Súdánu, práci streetworkerů na Jamajce (Roodman, 2001);
-
výměna dluhu za charitu (debt-for-charity swap) se užívá pro různé dobročinné účely;
-
výměna dluhu za vzdělání (debt-for-education swap). V lednu 2004 souhlasila španělská vláda odepsat Argentině dluh 100 mil. USD výměnou za závazek argentinské vlády financovat stipendijní programy pro děti ze sociálně slabých rodin po dobu 4 let. (Aggio, 2005)
17
Do jiné kategorie patří: -
výměna dluhu za export (debt-for-exports) podporuje vývoz netradičního zboží do země věřitele;
-
výměna dluhu za „vyrovnání“ (debt-for-offsets) je konverze, kdy dlužník kompenzuje věřiteli odepsání dluhu na daních, clech atd.
Nový druh výměny může vzniknout i pro potřeby jedné země. Výměna dluhů za „nešíření“ (debt-for-nonproliferation swap) je součástí programu prevence atomových, chemických a biologických zbraní. Tyto výměny se zavádí od roku 2002 a navazují na cíle USA zlepšit bezpečnostní situaci v Rusku. (Fuller, 2002) Jednotlivé výměny se liší případ od případu. Různí věřitelé, dlužníci a investoři do nich za různých okolností vstupují. Pro všechny konverze je společné pouze ustavení institucionálního rámce a podmínek transakce, které jsou pak závazné pro všechny strany.
18
2.3 Výměna dluhu za přírodu (debt-for-nature swap) Výměna dluhu za přírodu se liší od ostatních konverzí tím, že zisk je investován do ochrany přírody. Nejčastěji je financována správa národních parků a k nim přilehlých oblastí, vzdělávací programy pro jejich zaměstnance, monitoring životního prostředí a zalesňování. Výměny také často podporují projekty místních komunit a neziskových organizace zabývajících se ochranou přírody. Dělí se podle iniciátora výměny. Pokud je jím vláda věřitelského státu, mluví se o veřejných (bilaterálních) výměnách. V druhém případě výměnu iniciuje mezinárodní organizace na ochranu přírody a jedná se o soukromé (komerční, trilaterální) výměny.
2.3.1 Soukromá výměna dluhu za přírodu Soukromé výměny se účastní tři resp. čtyři strany – věřitel, mezinárodní organizace na ochranu přírody a dlužnická země. Někteří autoři (např. Jha, 2001) uvádí jako čtvrtou stranu místní neziskovou organizaci, která projekt na ochranu přírody v dlužnické zemi zaštiťuje. Výměna dluhu za přírodu se skládá z více kroků. Jednotlivé DNS se od sebe liší případ od případu. Vždy záleží na konkrétním dluhu, na prioritách každé ze stran a zákonech v dané zemi. V prvním kroku obvykle mezinárodní organizace na ochranu přírody sjedná s vládou dlužnické země,
příslušnými ministerstvy a místní neziskovou organizací cíle projektu
na ochranu přírody a podmínky čerpání fondu vzniklého z výnosu výměny (rozdíl mezi výkupní a tržní cenou dluhu). Dále mezinárodní organizace zajistí prostředky na koupi dluhu na sekundárním trhu. Čerpá je buď z vlastního rozpočtu nebo je získá od donora ze soukromého sektoru, jehož motivací je zlepšit svou pověst u veřejnosti. Centrální banka dlužnické země musí dát souhlas k převodu dluhu do místní měny podle smluveného směnného kurzu a ve smluvené hodnotě výkupní ceny. Dluh je umořen a místní nezisková organizace může čerpat prostředky k realizaci projektu z finančního fondu v místní měně nebo pohledávkách. (Reilly, 2006) Pro větší přehlednost je průběh soukromé DNS shrnut v tabulce č. 3., v levém sloupci jen nastíněn obecný mechanismus a napravo je uvedena jako příklad historicky první DNS.
19
V letech 1987–2000 byl koupen v rámci soukromých DNS dluh v nominální hodnotě téměř 200 mil. USD za 54,4 mil. USD (27 % nominální hodnoty) a do fondů na ochranu přírody bylo převedeno 144 mil. USD. DNS proběhly v 16 rozvojových zemích, z toho v 10 zemích Latinské Ameriky, ve 4 afrických a v jedné asijské a v jedné evropské zemi. (WWF, 2003a; Jha, 2001) V roce 2002 se k zemím Latinské Ameriky přidalo i Peru. (Reilly, 2006) Nejvíce byla do soukromých DNS na straně dlužníka zapojena Kostarika, Filipíny a Madagaskar. Celkem se jejich vnější dluh mezi lety 1987–2000 redukoval o 122 mil. USD a do fondů na ochranu přírody plynulo 72 mil. USD. (WWF, 2003a) Tabulka č. 3: Soukromá výměna Aktéři Věřitel – mezinárodní organizace výměny na ochranu přírody – dlužník Iniciativa mezinárodní organizace 1. fáze na ochranu přírody – výběr projektu a vytvoření rámce výměny včetně smluvení výkupní ceny dluhu
Komerční banka – Conservation International – Bolívie (1987) Conservation International (CI) uzavřela s bolivijskou vládou dohodu, která stanovila podmínky převodu dluhu a vzniku fondu, ze kterého bude financováno chráněné území Beni Biosphere Reserve. Dluh v nominální hodnotě 650 tis. USD CI koupila za 100 tis. USD. Centrální banka převedla do místní měny 250 tis. USD.
Převod dluhu do místní měny - koupě na sekundárním trhu - převod centrální bankou (na hotovost nebo dluhopisy) - vznik fondu na ochranu přírody pro implementaci projektu Provedení projektu Fond byl využit pro správu Beni 3. fáze (dohledem je pověřena buď vládní Biosphere Reserve a ochranu okolních instituce nebo místní nezisková oblastí ve spolupráci s bolivijskou organizace) neziskovou organizací. Zdroj: autor; Moran, 1994; Patterson, 1990; WWF, 2003a 2. fáze
Nejvýznamnějšími iniciátory soukromých DNS jsou tyto mezinárodní organizace na ochranu přírody: Světový fond na ochranu přírody (WWF), Conservation International a The Nature Conservancy (TNC). Soukromé výměny dluhů za přírodu iniciovaly také Nizozemsko a Švédsko. U každého z aktérů je v následujícím přehledu v závorce uveden jeho podíl na soukromých výměnách dluhů za přírodu v letech 1987–2000 dle statistiky WWF (2003a). První hodnota vyjadřuje podíl na sumě nominálních hodnot odepsaného dluhu v rámci soukromé DNS, druhá hodnota vyjadřuje podíl na celkové velikosti vytvořeného fondu na ochranu přírody. Dále je uveden příklad jedné nebo více konverzí z posledních let.
20
World Wildlife Fund (32 %, 41 %) Mezi poslední iniciativy Světového fondu na ochranu přírody patří výměna v Peru v roce 2002, kterou spolufinancoval s USA, Conservation International a The Nature Conservancy. (Reilly, 2006) Nizozemsko (20 %, 9%) V roce 1988 Nizozemsko iniciovalo výměnu 33 mil. USD dluhu Kostariky. Touto jedinou výměnou se podílelo na snížení většího objemu dluhu rozvojových zemí než The Nature Conservancy a Conservation International. Švédsko (15 %, 15 %) Stejně jako Nizozemsko provedlo Švédsko pouze jednu soukromou DNS. Oba státy koupily dluh Kostariky na sekundárním trhu, proto tyto výměny řadí Světový fond na ochranu přírody do soukromých místo veřejných DNS. The Nature Conservancy (15 %, 15 %) Tato mezinárodní organizace se v roce 1998 v USA podílela na vzniku zákona na ochranu tropických deštných lesů. V jeho rámci výměny dluhu za přírodu v USA stále probíhají. (viz kapitola 2.3.2) The Nature Conservancy investovala do ochrany deštného lesa okolo 6 mil. USD. V roce 2006 zprostředkovala svou zatím největší výměnu dluhu za přírodu v Guatemale. Jejím výsledkem bude během 15 let od uzavření dohody vyplacení 24 mil. USD. (TNC 2008a, ; TNC 2008b) Conservation International (6 %, 9 %) Mezi poslední DNS iniciované Conservation International patří výměna 120 tis. USD dluhu Ghany v roce 2000. Ghanská vláda podle dohody investuje stejné množství prostředků do projektu ekoturismu v národním parku Kakum. (CI, 2000) Na zbylých výměnách (12 %, 11 %) se podílely tyto organizace: World Conservation Union, Midwest Universitites Consortium for International Activities, Puerto Rico Conservation Trust a Smithsonian Institution. Převážná část soukromých výměn dluhu za přírodu se uskutečnila na konci 80. let a v první polovině 90. let v zemích Latinské Ameriky. V letech 1987–1994 proběhly DNS v nominální hodnotě dluhu 177,56 mil. USD. (Jha, 2001; WWF, 2003a) R. Jha (2001) nazývá tyto výměny jako DNS první generace. Poukazuje na to, že situace zemí Latinské Ameriky se během
21
následujících 10 let od zavedení výměn výrazně změnila. Zadlužení zemí se snížilo, ceny jejich dluhů na sekundárním trhu vzrostly a výměny tak ztratily svou výhodnost. Soukromé výměny se sice neosvědčily z pohledu oddlužení, ale jejich výsledkem bylo vytvoření významných fondů na ochranu přírody. Graf č. 3: Soukromé výměny, 1987–2000 Soukromé výměny, 1987- 2000
mil. USD
50 40
Nominální hodnota dluhu
30 20
Velikost fondu na ochranu přírody
10
20 00
19 99
19 98
19 97
19 96
19 95
19 94
19 93
19 92
19 91
19 90
19 89
19 88
19 87
0
Rok
Zdroj: autor, data: WWF, 2003a Podrobný přehled soukromých výměn dluhů za přírodu dle Světového fondu na ochranu přírody z let 1987–2000 je uveden v příloze č. 1.
2.3.2 Veřejné výměny dluhu za přírodu Veřejné výměny se účastní dvě resp. tři strany – vlády věřitelské a dlužnické země a místní nezisková organizace, která projekt na ochranu přírody stejně jako u soukromých DNS zaštiťuje. Od soukromé výměny dluhu za přírodu se liší tím, že ji iniciuje věřitelská země nikoliv mezinárodní organizace na ochranu přírody. Ta se však na vyjednávání podmínek konverze často významně podílí. Dluh obvykle není koupen na sekundárním trhu, většinou se jedná o dluh u věřitelské země, která se výměny účastní. Výkupní cena se však může podle cen dluhů na sekundárním trhu řídit (např. v případě Švýcarska). Průběh veřejné výměny dluhu za přírodu je shrnut v tabulce č. 4., v levém sloupci je nastíněn její obecný mechanismus a napravo je uveden příklad jedné z posledních významnějších DNS. Veřejné výměny (dle R. Jha, DNS druhé generace) se začaly prosazovat, stejně jako i další druhy dluhových konverzí, v souvislosti se zavedením klauzule Pařížského klubu. Dalším impulsem byla konference v Riu v roce 1992, kde byla přijata iniciativa udržitelného rozvoje využívající dluhové konverze (Debt Conversion Initiative for Sustainable Development). 22
V rámci této iniciativy začaly některé země, např. Německo a Kanada, měnit dluh oficiální rozvojové pomoci. (Moye, 2001) Již v roce 1990 byly veřejné výměny z pohledu sníženého objemu vnějších dluhů rozvojových zemí úspěšnější než soukromé výměny (viz graf č. 4). Avšak pouze díky jedné DNS mezi Finskem a Polskem. Tabulka č. 4: Veřejná výměna Aktéři Vlády zemí věřitele – dlužníka výměny Iniciativa vlády věřitelské země 1. fáze (obvykle v souladu s přijatou strategií dluhového managementu) - vytvoření rámce výměny - dohoda s vládou dlužnické země na výkupní ceně
2. fáze
Převod dluhu do místní měny - převod dluhu centrální bankou dlužnické země (na hotovost nebo dluhopisy) - vznik fondu na ochranu přírody pro implementaci projektu Provedení projektu (dohledem je pověřena buď vládní instituce nebo místní nezisková organizace)
USA – Peru (2002) Peru splnilo podmínky zákona na ochranu deštného lesa (TFCA) a americká vláda uzavřela s vládou Peru dohodu o podmínkách převodu dluhu a vzniku fondu, ze kterého bude financována ochrana deštného lesa. Na výměně se přispěním celkem 1,1 mil. USD podíleli WWF, TNC a CI. Dluh Peru v nominální hodnotě 28,3 mil. USD byl odpuštěn. Centrální banka Peru převede během následujících 12 let od uzavření výměny 10,6 mil. USD do místní měny.
Z tohoto fondu bude financována správa národního parku, vzdělávání ochránců, výzkum a zlepšení životních podmínek původních obyvatel lesa pod dohledem peruánské neziskové organizace. Zdroj: autor; Moran 1994, Reilly, 2006; WWF, 2003b 3. fáze
Za první veřejnou výměnu dluhu za přírodu považují někteří autoři (např. Deacon, Murphy, 1997) v předchozí kapitole zmiňovanou výměnu Nizozemska a Kostariky. Světový fond na ochranu přírody ji za veřejnou nepovažuje, pravděpodobně z toho důvodu, že byl měněn soukromý, ne bilaterální dluh. Další autor (Jha, 2001) za historicky první veřejnou DNS označuje jinou výměnu – konverzi mezi Německem a Keňou v roce 1988. Ta se ve statistikách Světového fondu na ochranu přírody neobjevuje. V letech 1990–2002 byl dle WWF (2003b) koupen v rámci veřejných výměn dluh v nominální hodnotě 3,541 mld. USD, do fondů na ochranu přírody bylo převedeno 1,072 mld. USD. Polsku připadlo 16 % z celkové nominální hodnoty redukovaného dluhu. Zbylý
23
dluh byl převeden dalším 24 zemím (12 zemím Latinské Ameriky, 5 zemím Asie, 5 zemím Afriky a 2 dalším evropským zemím). USA Nejvíce veřejných výměn dluhu zapřírodu iniciovaly USA. V letech 1990–2002 snížily vnější dluh rozvojových zemí a Polska v nominální hodnotě téměř 2,5 mld. USD. V rámci výměn byly vytvořeny fondy na ochranu přírody v hodnotě téměř 600 mil. USD (24 % z nominální hodnoty dluhu). (WWF, 2003b) Dluhové výměny se v USA staly populárními ihned po jejich prvním uvedení. V roce 1989 schválil americký kongres zákon legitimující DNS. Administrativa prezidenta G. Bushe vytvořila na počátku 90. let iniciativu Enterprise for the Americas Initiative (USAID, 2008). Její náplní bylo částečné odpuštění dluhů 8 zemím Latinské Ameriky4, podpora domácí ekonomiky těchto zemí a kromě ochrany přírodního bohatství také programy zaměřené na výživu dětí. (U.S. Government 2003; Deacon, Murphy, 1997) Výsledkem této iniciativy byla redukce dluhů o 1,6 mld. USD a investice 150 mil. USD na projekty na ochranu přírody. (Reilly, 2006) Od roku 1998 byla iniciativa nahrazena zákonem Tropical Forest Conservation Act. Zaměřuje se na rozvojové země, na jejichž území se nalézá tropický deštný les regionálního nebo světového významu. Podporuje vznik místního fondu na ochranu přírody, ze kterého je financována nejen obnova deštných lesů, vznik národních parků a další environmentální projekty, ale i vlastní iniciativy místních komunit a neziskových organizací. Aby rozvojové země splnily podmínky nutné pro uzavření dohody tohoto zákona, musí ve své zemi zaručit fungování demokracie a otevřené tržní ekonomiky. Do konce roku 2006 podepsalo dohody 11 rozvojových zemí, nejen z Latinské Ameriky.5 Během následujících 12–25 let by mělo být investováno do ochrany deštného lesa přes 135 mil. USD – viz tabulka č. 5. (USAID 2006; Sheikh, 2006) W. Reilly (2006) kritizuje, že na začátku Tropical Forest Conservation Act deklaroval vytvoření fondů na ochranu deštného lesa v hodnotě stovek milionů USD, v realitě však do těchto fondů plynulo během fiskálních let 2001 a 2002 pouze 10 mil. USD v každém roce. Z pohledu oddlužení i objemu vzniklých fondů na ochranu přírody byla iniciativa Enterprise for the Americas Initiative zatím úspěšnější než zákon na ochranu deštných lesů v rozvojových zemích.
4 5
Argentina, Bolívie, Chile, Kolumbie, Salvador, Jamajka, Uruguay, Peru. Bangladéš, Belize, Botswana, Kolumbie, Salvador, Guatemala, Jamajka, Panama, Paraguay, Peru, Filipíny.
24
USA uzavřely i veřejné výměny dluhu za přírodu významné hodnoty mimo rámec uvedené iniciativy a zákona. V roce 1991 souhlasily odpustit Polsku dluh v hodnotě 370 mil. USD výměnou za to, že Polsko investuje stejný objem prostředků do ochrany životního prostředí. (WWF, 2003b) Tabulka č. 5: Veřejné DNS v rámci TFCA Země
Rok
Bangladéš Belize Salvador Peru Filipíny Panama I Kolumbie Panama II Jamajka Paraguay Guatemala Botswana Celkem
Fond na ochranu přírody (mil. USD) 2000 2001 2001 2002 2002 2003 2004 2004 2004 2006 2006 2006
Trvání (let)
8,5 9 14 10,6 8,3 10 10 10,9 16 7,4 24,4 8,3 136,5
18 26 26 12 14 14 12 12 20 12 15 -
pozn. - není dostupné
Zdroj: Sheikh, 2006 Švýcarsko Švýcarsko, i když pomocí DNS snížilo vnější dluh rozvojových zemí a Polska pětkrát méně než USA, je druhým největším iniciátorem veřejných výměn dluhu za přírodu. V letech 1990–2002 vyměnilo dluh 9 zemí v hodnotě 489 mil. USD a vytvořilo fondy na ochranu přírody v rozvojových zemích a Polsku v hodnotě 149 mil. USD. (WWF, 2003b) Švýcarská vláda přijala v roce 1991 na oslavu 700. výročí založení Švýcarské konfederace program redukce dluhů Swiss Debt Reduction Facility. Jeho hlavním cílem je snížit švýcarský soukromý a bilaterální dluh vysoce zadlužených
zemí s nízkými příjmy. Různé druhy
dluhových konverzí, včetně výměn dluhů za přírodu, jsou jedním z prostředků tohoto programu. (UNCTAD, 2008; Reilly, 2006; Koechlin, Weder, 2001) Mezi další iniciátory veřejných DNS patří Německo, Kanada, Francie, Finsko, Itálie, Norsko, Švédsko a Nizozemsko. V letech 1990–2002 dohromady snížily dluh rozvojových zemí a Polska o 558 mil. USD a vytvořily fond na ochranu přírody v hodnotě 330 mil. USD. (WWF, 2003b) Přehled veřejných výměn dluhů za přírodu je uveden v příloze č. 2.
25
V grafu č. 4 je viditelné, že veřejné výměny dluhu za přírodu několikanásobně převýšily soukromé konverze v objemu odpuštěného dluhu. Jak se prostředky fondů na ochranu přírody dají využít, popíší případové studie ve třetí kapitole. Graf č. 4: Srovnání soukromých a veřejných DNS v letech 1990–2000 (nominální hodnota dluhu) Srovnání soukromých a veřejných DNS 1990 - 2000 (nominální hodnota dluhu) 1200 mil. USD
1000 800
Veřejné DNS
600
Soukromé DNS
400 200
20 00
19 99
19 98
19 97
19 96
19 95
19 94
19 93
19 92
19 91
19 90
0
Zdroj: autor, data: WWF, 2003a; WWF, 2003b
2.3.3 Výhody a nevýhody výměny dluhu za přírodu Každá konverze má své specifické rysy. Postupem času získávali iniciátoři s výměnami zkušenosti a naráželi na různé problémy. Některé z nich se jim podařilo vyřešit, jiné odstranit nedokázali. Mezi výhody výměny dluhu za přírodu patří: Redukce dluhu Snížení zadlužení zemí je jednou z hlavních výhod výměny dluhu za přírodu. Aby se však konverze rozvojové zemi vyplatila, musí být z pohledu dlužníka, jak píše M. Moye (2001), splněny tyto podmínky: -
výměna dluhu za přírodu je v danou chvíli výhodnější než další způsoby oddlužení;
-
měněn je dluh, který nemůže být rovnou odpuštěn (pro věřitele má relativně vysokou hodnotu);
-
nízká výkupní cena.
26
Vznik fondů na ochranu přírody Dohodou mezi iniciátory výměny a vládami rozvojových zemí vzniklo v rámci DNS okolo 50 fondů na ochranu přírody. Mezi nejvýznamnější z nich se řadí Filipínská nadace pro životní prostředí. Vznikla v roce 1990. Jejím cílem je podporovat udržitelný management přírodních zdrojů a chránit biodiverzitu přírody. Navíc podporuje činnost menších neziskových organizací v zemi a další aktivity místních komunit. (Moye, 2001) Dalším příkladem úspěšného fondu je polský EcoFund (viz případová studie v kapitole 3.2). Úspěch konverzí dle W. Reillyho (2006) spočívá více než v hodnotě redukovaného dluhu ve vzniku fondů na ochranu přírody a v jejich činnosti nad rámec DNS. Dlouhodobé financování ochrany přírody Provedení úspěšného projektu na ochranu přírody vyžaduje delší časové období. Vlády zadlužených zemí však udržitelné financování z různých důvodů nemohly zaručit. Výměny dluhu za přírodu pomáhají překlenout neziskovým organizacím období nestabilního přísunu financí ze státních rozpočtů a zajišťují dlouhodobou podporu projektu. V rámci dohody uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem se stanovuje doba, po kterou se bude z fondu na ochranu přírody čerpat. Na počátku 90. let nebyl tento způsob financování pro výměny dluhu za přírodu typický. Rozšířil se po až zkušenostech soukromých konverzí v rámci druhé generace výměn. Výhodou dlouhodobého financování je i to, že snižuje riziko inflace. (Deacon, Murphy, 1997) Vzájemná spolupráce Na výměně dluhu za přírodu se na straně zadlužené země podílí vláda, neziskové organizace a místní komunity. Jejich vzájemná spolupráce pomáhá spojit různé pohledy na problematiku ochrany přírody. Neziskové organizace úřadům předávají své zkušenosti získané vedením projektů a pomáhají při vytvoření národních priorit na ochranu přírody. Zkušenosti z projektů si také nesou do další činnosti mimo rámec výměn dluhu za přírodu. (Moye, 2001) Konverze také posilují roli občanské společnosti v ochraně přírody v zemích, kde se o přírodu vláda stará pasivně. (Reilly, 2006) Mezi nevýhody se řadí: Inflační efekt Mnoho autorů výměny dluhu za přírodu kritizuje z důvodu inflačního efektu. Převodem finančních prostředků fondu na ochranu přírody do místní měny může docházet k inflaci. Aby
27
vláda inflaci nebo jejímu posílení zabránila, vydává fondu na ochranu přírody prostředky během delšího časového období. Stanoví také limit, jak velký objem financí může být v jednom roce vyplacen. (Occhiolini, 1990) Dle W. Reillyho (2006) měly výměny dluhu za přírodu na inflaci v rozvojových zemích zanedbatelný vliv z důvodu vhodného vytvoření podmínek výměny a z části také proto, že objem převedených prostředků byl relativně malý v porovnání s velikostí hospodářství těchto zemí. Výjimkou je Kostarika. Okolo 6 % jejího soukromého dluhu bylo v letech 1987–1989 na sekundárním trhu v rámci DNS vykoupeno. I přesto, že se jednalo o poměrně vysokou částku, nezpůsobil převod do místní měny výrazný inflační efekt. Kostarika se i přesto rozhodla kvůli potenciálnímu dopadu na ekonomiku další výměny neprovádět. (Jha, 2001) Ohrožení suverenity dlužnické země Nejvíce se na výměnách dluhů za přírodu kritizuje zásah do suverenity země. Rozvojové země, aby snížily své zadlužení, souhlasí s projektem, který je sice z pohledu donora prospěšný, ale samy by ho nepřijaly. Historicky první výměna dluhu za přírodu v Bolívii se z tohoto důvodu nezdařila. Konverze byla bolivijské veřejnosti prezentována jako převod vlastnictví půdy rezervace mezinárodní společnosti. Navíc nebyla v podmínkách výměny zohledněna práva původních obyvatel deštného lesa. I když je Bolívie jedna ze zemí s největším potenciálem pro výměny, konverze dluhu za přírodu po těchto zkušenostech zavrhla. Následné výměny např. na Madagaskaru a na Filipínách již zahrnovaly i osvětu mezi místními lidmi a vzdělávání studentů a představitelů místní správy o programu DNS. (Deacon, Murphy, 1997; Patterson, 1990; Reilly, 2006) Efektivita Zejména během první generace výměn činnost fondů na ochranu přírody omezoval nedostatek financí. Mezinárodní organizace, které soukromé DNS iniciovaly, byly v získávání prostředků na koupi dluhu odkázány na donory. Navíc se s dluhy některých zemí obchodovalo na sekundárních trzích zřídka (tzv. exotické dluhy), a proto byly pro iniciátora výměny hůře dostupné. Z tohoto pohledu se jeví druhá generace DNS efektivnější, jelikož iniciátoři měnili dluh přímo. (Jha, 2001; Moye, 2001)
28
Autoři Deacon a Murphy (1997) poukazují také na fakt, že pokud je objektem ochrany přírody deštný les, dá se těžko definovat. Z tohoto důvodu je v něm obtížné zajistit efektivní implementaci projektu. Institucionální zajištění Na konci 80. let neměly mezinárodní organizace na ochranu přírody s výměnami zkušenosti. Nebyla stanovena pravidla, podle kterých by se dohody uzavíraly a jakým způsobem by mělo být s fondy na ochranu přírody nakládáno. Postupem času rozvojové a rozvinuté země potřebné zákony přijímaly. Úspěchu výměn napomohlo zapojení neziskových organizací navíc podporovaných místními politiky a komunitami. Příkladem spolupráce všech těchto stran jsou výměny dluhu za přírodu v Kostarice, Ekvádoru a na Filipínách v letech 1988–1993. (Reilly, 2006) Rozdílné představy Dle R. Jha (2001) je pro první i druhou generaci výměn společné, že věřitelské a dlužnické země nedokázaly během jednání o podmínkách výměny sjednotit své představy o projektu na ochranu přírody. Prioritou donora bylo obvykle financovat přírodní bohatství regionálního nebo světového významu např. deštné lesy či zachování biodiverzity. Naopak rozvojové země upřednostňovaly lokální problémy jako čištění řek a předměstí. Nejvíce odlišnou strategii na ochranu přírody přijala Brazílie. Priority země se od priorit iniciátorů výměn výrazně lišily. Podle autora je to důvod, proč Brazílie o výměny dluhu za přírodu nejevila velký zájem.
29
3. Realizace – případové studie Pro případové studie byly vybrány země tak, aby pokryly co nejširší spektrum projektů uskutečněných v rámci DNS a zahrnuly soukromé i veřejné výměny. Tabulky č. 6 a č. 7 připojené k jednotlivým kapitolám vychází z dat WWF, pro soukromé výměny v letech 1987–2000 a pro veřejné výměny v letech 1990–2002. V tabulce č. 8 je pro doplnění informací uvedena tabulka vývoje vnějšího dluhu a dluhové služby studovaných zemí v letech 1986–2006.
3.1 Madagaskar – ochrana biodiverzity Madagaskar, ostrovní stát ležící východně od afrického kontinentu, je jednou z mála zemí, která má zkušenosti se soukromými i veřejnými výměnami dluhu za přírodu. Příroda ostrova je velmi bohatá na endemické druhy živočichů a rostlin. Přes 80 % druhů fauny a flory nežije nikde jinde na Zemi. Značná část původního lesního pokryvu již zmizela. V důsledku odlesnění se země potýká s problémy půdní eroze a v některých oblastech s nedostatkem vodních zdrojů. Vláda již od 80. let, kdy se o přírodní bohatství ostrova začaly zajímat mezinárodní organizace na ochranu přírody, podporuje různé projekty na ochranu vzácného přírodního bohatství ostrova. (Marcus, Kull, 2003) Více než 70 % obyvatelstva žije pod hranicí chudoby jednoho dolaru na den a většina je zaměstnána v zemědělství, které tvoří jednu čtvrtinu hrubého domácího produktu. (CIA, 2008) Světová banka řadí Madagaskar do kategorie zemí s nízkými příjmy. Na začátku 90. let patřil Madagaskar mezi vysoce zadlužené země. Byl jednou ze zemí, která se kvalifikovala pro iniciativu HIPC, v roce 2004 dosáhla odpuštění dluhů v nominální hodnotě 1,5 mld. USD. (IMF, 2000; Paris Club, 2008) První soukromá výměna, kterou Madagaskar uzavřel v roce 1989 se Světovým fondem na ochranu přírody, byla i první DNS v Africe. Vláda země se zavázala investovat více než 2 mil. USD během 3 let do vzdělávání a vybavení 400 zaměstnanců ministerstva životního prostředí a do správy národních parků Andringitra, Marojejy a Mandina. Do roku 1995 se Madagaskar v rámci 8 dalších soukromých výměn zavázal poskytnout na ochranu přírody přes 9 mil. USD za snížení 10 mil. USD svého dluhu. Vláda Madagaskaru pro prvních šest výměn dluhu za přírodu akceptovala výkupní cenu 100 % původní hodnoty dluhu, od roku 1994 byla ochotna zaplatit méně – 75 %. I prostředky z dalších výměn byly z velké části
30
investovány do správy národních parků a vzdělávání jejich ochránců. Jiný projekt se zaměřil na zlepšení managementu systémů původních lesů a vyústil ve vytvoření první mapy lesních porostů na Madagaskaru. Později projekty zahrnuly i rozvoj místních komunit a vzdělávání studentů. Byly implementovány v delším časovém horizontu např. po dobu 8 let. (WWF, 2003c) Ch. Kull, jak píše A. Kessel (2006), tvrdí, že záměry na ochranu přírody dohodnuté s donory se nepodařilo naplnit v plné míře. Chyběl účinný mechanismus, který by zajistil dodržování dohody ze strany místní organizace na ochranu přírody. Lidé nebyli dostatečně o projektech informováni, a proto je nepodporovali. Dalším problémem, na který upozorňují Paddack a Moye (2003), byla inflace, se kterou se země na počátku 90. let potýkala. Převedením dluhu do místní měny se reálná hodnota fondu na ochranu přírody snížila a převod těchto finančních prostředků inflaci ještě posílil. Vláda proto limitovala, kolik dluhu může být během jednoho roku vyměněno. Tabulka č. 6: Výměny dluhu za přírodu, Madagaskar Rok
Typ DNS
Iniciátor
1989 1990 1991 1993
soukromá soukromá soukromá soukromá
1993 1993 1994 1994 1995 2002 Celkem
soukromá soukromá soukromá soukromá soukromá veřejná -
WWF WWF CI Missouri Botanical Garden CI WWF WWF CI WWF Německo
Nominální Tržní cena hodnota (mil. USD) dluhu (mil. USD) 2,111 0,950 0,919 0,445 0,119 0,059 0,725 0,362
3,200 1,867 1,340 0,200 2,000 25,092 37,574
1,500 0,909 0,050 4,276
Fond na ochranu přírody (mil. USD) 2,111 0,919 0,119 0,725
3,200 1,867 1,072 0,160 1,500 14,843 26,517
pozn. - není dostupné
Zdroj: Autor, data: WWF, 2003a; WWF, 2003b
První veřejnou výměnou byla v roce 2002 dohoda s Německem. Konverze proběhla v rámci klauzule Pařížského klubu ošetřující dluhové výměny, kterou Madagaskar přijal v roce 1997. Německo Madagaskaru odpustilo dluh, který se nekvalifikoval pro iniciativu HIPC. Za dluh v hodnotě 25 mil. USD (23,3 mil. EUR) se Madagaskar zavázal poskytnout nově vytvořené Nadaci na podporu chráněných území a biodiverziry téměř 10,2 mil. EUR vyplácených po
31
následujících 21 let6. Další část fondu (3,9 mil. EUR) připadla asociaci spravující národní parky Madagaskaru (Association Nationale pour la Gestion des Airés Protegées). Úspěch této výměny spočíval v efektivní spolupráci ministerstva financí a životního prostředí Madagaskaru s německou stranou. (Paddack, Moye, 2003) Celkové množství redukovaných dluhů pomocí výměn dluhu za přírodu je ve srovnání s iniciativou HIPC zanedbatelné. Avšak množství finančních prostředků investovaných do ochrany přírody pomocí DNS je s touto iniciativou srovnatelné. V roce 2003 obdrželo ministerstvo životního prostředí Madagaskaru 660 tis. USD, které mělo dle priorit uvedených ve strategickém dokumentu (Poverty Reduction Strategy Paper) investovat do projektů na ochranu přírody. (Paddack, Moye, 2003) Výměny dluhů za přírodu tedy mohou být i dnes pro Madagaskar účinným mechanismem pro zisk prostředků na ochranu přírody.
3.2 Polsko – speciální případ Polsko do řady zemí, pro které byla výměna dluhu za přírodu koncipována, nezapadá. Na počátku 90. let, po rozpadu východního bloku, patřilo mezi evropské státy transformující svou ekonomiku na systém tržního hospodářství. Světová banka jej dnes řadí do kategorie zemí s vyššími středními příjmy. Původ jeho zadlužení je jiný než u rozvojových zemí, ale chybějící prostředky na ochranu životního prostředí jsou také znatelné. Znečištění životního prostředí polským průmyslem bylo v 90. letech problémem nejen v zemi samotné, ale přes hraniční znečištění zasáhlo i sousední státy. Pařížský klub podepsal v roce 1991 s Polskem dohodu o restrukturalizaci jeho dluhů. Výsledkem byla dosud uskutečněná největší výměna dluhu za přírodu na světě. V rámci dohody odpustily země sdružené v Pařížském klubu Polsku 50 % dluhů, asi 3 mld. USD. (Deacon, Murphy, 1997) Další část polského dluhu, podle dohody až 10 % jeho původní hodnoty, mohly země Pařížského klubu redukovat pomocí dluhových konverzí. Polsko se zavázalo vytvořit fond na ochranu životního prostředí v hodnotě takto odepsaného dluhu. Do konce roku 2005 využilo výměny 6 zemí (USA, Švýcarsko, Francie, Itálie, Švédsko, Norsko). Ze 70 % se na výměnách podílely USA. V rámci dohody je polská vláda povinna ze státního rozpočtu převést mezi lety 1992–2009 do environmentálního fondu 588 mil. USD. (Moye, 2001; EcoFund, 2008; WWF, 2003)
6
425 tis. EUR/rok
32
Tabulka č. 7: Výměny dluhu za přírodu, Polsko Rok
1990 1990 1991 1993 1993 1997 1998 2000 Celkem
Typ DNS
Iniciátor
soukromá veřejná veřejná veřejná veřejná veřejná veřejná veřejná -
WWF Finsko USA Švýcarsko Francie Švédsko Itálie Norsko
Nominální Tržní cena hodnota (mil. USD) dluhu (mil. USD) 0,050 11,500 17,000 370,000 63,000 66,000 13,000 32,000 27,000 588,050 11,500
Fond na ochranu přírody (mil. USD) 0,050 17,000 370,000 63,000 66,000 13,000 32,000 27,000 588,050
pozn. - není dostupné
Zdroj: Autor, data: WWF, 2003a; WWF, 2003b
V roce 1992 byl založen EcoFund, instituce zajišťující výměnu na polské straně. Spolu s Národním fondem na ochranu životního prostředí a pro vodní management je hlavní organizací na ochranu životního prostředí v zemi. Mezi lety 1992–2005 obdržel asi 400 mil. USD, kterými financoval přes 1250 projektů v rámci 5 prioritních oblastí: -
snížení emisí oxidu dusíku a síry a jejich transportu přes hranice státu;
-
ochrana zdrojů pitné vody, zamezení znečištění Baltského moře;
-
snížení emise skleníkových plynů;
-
ochrana biodiverzity;
-
management odpadů a kultivace nelegálních skládek.
EcoFund si vybírá své projekty i s ohledem na zájmy sousedních zemí. Příkladem projektů je např. revitalizace lesa v Krkonoších a Jizerských horách nebo obnova čistoty vody Velkého Mazurského jezera. Do roku 2009 by měl EcoFund obdržet dalších 170 mil. USD. (EcoFund, 2007) R. Deacon a P. Murphy (1997) považují nastavení podmínek dohody Polska s Pařížským klubem za efektivní. Věřitelské země mohou vetovat projekty připravené k implementaci a pokud by polská vláda nedodržela pravidelné platby EcoFundu, nebude Polsku dosud nepřevedený dluh odpuštěn. Další výhodou je, že finanční prostředky plynou do fondu na ochranu životního prostředí dlouhodobě. Polsko akumulovalo více prostředků pro fond než všechny ostatní země zapojené do výměn dluhu za přírodu dohromady.
33
Tabulka č. 8: Vnější dluh a dluhová služba Madagaskaru a Polska, 1986–2006 Madagaskar Vnější dluh (mld. USD)
Rok
Polsko Vnější dluh (mld. USD)
1986 1990 1996 2005 2006
2,994 36,642 3,689 49,364 4,217 43,290 3,465 98,821 1,453 123,831 Rok Dluhová služba (%/HDP) Dluhová služba (%/ HDP) 1986 91,9 49,6 1996 103,3 27,6 2005 68,8 32,6 2006 26,8 38,7 Zdroj: Autor, data: WB 2007b; WB 2007c Program výměny dluhu za přírodu je pro další země střední a východní Evropy, Zakavkazska a střední Asie návodem, jak financovat životní prostředí. Do roku 2006 měly s DNS zkušenost kromě Polska i Bulharsko, Gruzie a Kyrgyzstán. V rámci iniciativy CIS-77 je možné DNS uplatnit v sedmi zemích Společenství nezávislých států (Arménie, Azerbajdžán, Gruzie, Kyrgyzstán, Moldávie, Tádžikistán, Uzbekistán). (Petkova, 2007)
7
Iniciativa CIS-7 přijatá v roce 2002 má zajistit zemím s nízkými příjmy regionu střední a východní Evropy, Zakavkazska a střední Asie, které se nekvalifikovaly pro iniciativu HIPC, snížení chudoby, nastartování ekonomického růstu pomocí udržitelného managementu dluhů. (IMF, 2004)
34
4. Zhodnocení Výměna dluhů za přírodu bývá často označována za transakci, ze které těží všechny strany. Věřitel získá část hodnoty své pohledávky zpět nebo dosáhne svého záměru na ochranu přírody v rozvojové zemi. Dlužník nemusí splácet úroky ze svého dluhu v cizí měně, pro něj těžko dosažitelné. Nevládní nezisková organizace v zemi dlužníka získá prostředky pro plánovaný projekt. Pokud jsou do výměny zapojeny místní komunity, mohou i ty z ní těžit.
4.1 Význam pro oddlužení Výměny dluhu za přírodu se na celkovém snížení dluhů rozvojových zemí od počátku 80. let 20. století podílely zanedbatelnou částkou. Pouze 3,7 mld. USD bylo přibližně 30 zemím v rámci DNS odepsáno, 16 % z toho tvořil dluh redukovaný Polsku. Mezi lety 1984–1992 se v rámci všech typů dluhových konverzí snížilo zadlužení rozvojových zemí o 46 mld. USD, o částku ekvivalentní 2,5 % vnějšího dluhu rozvojových zemí v daném období. Pouze 0,4 % dluhu z této částky bylo převedeno v rámci výměn dluhu za přírodu. (Moran, 1994) V roce 2005 členové Výboru pro rozvojovou spolupráci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj redukovali dluh Iráku v hodnotě 13,9 mld. USD a Nigérii v hodnotě 5,5 mld. USD. (OECD, 2007) Ani v porovnání s odpuštěním dluhů jednotlivým zemím není dluh snížený výměnami dluhu za přírodu vysoký. Jedinou výjimkou je Kostarika, jejíž vnější dluh se na počátku 90. let podařilo pomocí výměn DNS snížit o 6 %. V rámci Bradyho plánu se s dluhy Kostariky obchodovalo, jejich ceny na sekundárním trhu se pohybovaly okolo 17 % původní hodnoty dluhu. Koupě dluhů Kostariky byly proto pro výměny dluhu za přírodu výhodné. (Jha, 2001) I přes relativně malý objem redukovaného dluhu v rámci výměn dluhu za přírodu se v průběhu 90. let dají vysledovat určité trendy v uzavírání výměn související s vývojem zadlužení rozvojových zemí v tomto období, strategiemi oddlužení, cenami dluhů na sekundárním trhu a rozvojovými politikami vyspělých zemí. V grafu č. 1 (kapitola 2.3.1) je viditelné, že pomocí soukromých výměn mezinárodní organizace na ochranu přírody převedly nejvíce dluhu v roce 1989. Poté objem dluhu snížený těmito výměnami klesal. I když veřejné výměny od roku 1990 několikanásobně převýšily soukromé konverze v objemu redukovaného dluhu, jak plyne z grafu č. 2 (kapitola 2.3.2), počet uzavřených soukromých výměn byl v poměru k hodnotě převedeného dluhu vyšší než 35
počet veřejných výměn. Do roku 1991 a v roce 1994 byl dokonce počet uzavřených soukromých výměn vyšší. Graf č. 5: Srovnání soukromých a veřejných výměn, 1990–2000 Srovnání soukromých a veřejných DNS 1990 - 2000 20
počet
15 Soukromé DNS 10
Veřejné DNS
5 0 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000
Zdroj: autor, data: WWF, 2003a; WWF, 2003b Atraktivitu soukromých výměn v průběhu 90. let, jak píše W. Reilly (2006), snížilo zvýšení cen dluhů na sekundárním trhu. Výnos z výměny přestal být pro mezinárodní organizace na ochranu přírody výhodný. V některých zemích Latinské Ameriky, např. v Mexiku a v dalších zemích se středními příjmy, uspěl Bradyho plán a celkové zadlužení těchto zemí se snížilo. Např. tržní ceny dluhů Filipín na sekundárním trhu vzrostly ze 40 % nominální hodnoty dluhu v roce 1989 na 70 % v roce 1993. Země také nabízely mnohem nižší výkupní cenu, v případě Filipín se nabídka snížila ze 100 % na 10 % původní hodnoty dluhu. W. Reilly dodává, že v některých zemích soukromé výměny limitovala i neschopnost místních neziskových organizací efektivně nakládat s financemi. Veřejné výměny taktéž zaznamenaly pokles. Byly financovány z prostředků na rozvojovou spolupráci a rozvinuté země z tohoto rozpočtu nepodporovaly pouze ochranu přírody a životního prostředí, ale i jiné potřebné oblasti, např. zdravotní péči nebo snížení chudoby. Celosvětově se podpora rozvojovým zemím snižovala. V polovině 80. let tvořil podíl prostředků na rozvojovou spolupráci u členských zemí Výboru pro rozvojovou spolupráci OECD k hrubému domácímu produktu v průměru 0,33 %. Tento podíl se však v 90. let snížil na 0,22 %. Hodnoty z 80. let dosáhl opět v roce 2005. (Jha, 2001; OECD, 2007) Po roce 2000 se snížil potenciál výměn dluhu za přírodu vlivem iniciativy HIPC. V jejím rámci byl redukován bilaterální dluh nejchudších zemí světa, čímž byl odpuštěn potenciální dluh pro konverze. (Reilly, 2006) Vláda Madagaskaru v roce 2002 v rámci výměny dluhu za
36
přírodu uzavřené s Německem převedla dluh, který se pro iniciativu HIPC nekvalifikoval. Je tedy zřejmé, že dluhy potenciálně využitelné pro výměnu dluhu za přírodu v zemích s nízkými příjmy stále existují i po jejich oddlužení v rámci této iniciativy.
4.2 Význam pro ochranu přírody Od svého zavedení do konce roku 2003 vytvořily výměny dluhu za přírodu fond na ochranu přírody v hodnotě více než 1 mld. USD. Polovina tohoto fondu připadla Polsku a skrze EcoFund je investována do projektů na ochranu a obnovu životního prostředí. Projekty první generace výměn dluhu za přírodu se zaměřovaly převážně na ochranu deštného lesa. Jejich cílem bylo vytvořit rezervace, ve kterých by se nemohlo těžit dřevo pro export a zůstala zachována biodiverzita. Na závislost mezi dluhovou službou a odlesňováním upozornil již v roce 1984 T. Lovejoy. J. Kahn a J. McDonald v roce 1995 publikovali studii, která tento vztah dokazovala. Zaměřili se i na roli výměn dluhu za přírodu v tomto problému. Ze jejich závěru plyne, že konverze má na odlesňování dvojí efekt. Za prvé redukuje dluh a tím snižuje i tlak na těžbu dřeva za účelem zvýšení exportu, i když je tento vliv zanedbatelný s ohledem na objem sníženého dluhu. Za druhé dohodou s vládou země jsou vytvářeny národní parky chránící deštný les. Dle Jha (2001) těží z výměny dluhu za přírodu obě strany, pokud mezinárodní organizace na ochranu přírody rozvojové zemi zaplatí za ochranu přírodního bohatství dostatečné množství peněz. Jak se ukázalo, výměny dluhu za přírodu mohou proces deforestrace zmírnit, ne však zastavit. Příležitost DNS proto spočívá v menších projektech, např. v ochraně vodních zdrojů. Tento trend je pozorovatelný v rámci veřejných výměn dluhu za přírodu. Pro druhou generaci výměn dluhu za přírodu je příznačný nárůst projektů zabývajících se více než ochranou přírody, ochranou životního prostředí a snižování znečištění způsobeného průmyslem. Příkladem jsou výměny uzavřené mezi členy Pařížského klubu a Polskem nebo konverze Německa s Vietnamem a Jordánskem, které se zaměřovaly na management vodních zdrojů a snížení znečištění vodních toků. Tento typ projektů je perspektivní i pro země bývalého Sovětského svazu, např. Kyrgyzstán či Gruzii. (Petkova, 2007; Reilly, 2006) Výměna dluhu za přírodu patří mezi způsoby, kterými lze na mezinárodní úrovni financovat ochranu přírodního bohatství. Jinou možností je např. Globální environmentální fond založený v roce 1991. Na jeho řízení se podílí Světová banka, Program OSN pro rozvoj a
37
Program OSN pro životní prostředí. Od svého vzniku bylo jeho prostřednictvím financováno přes 500 projektů ve více než 120 zemích světa v hodnotě 2 mld. USD. Nyní podporuje projekty implementované např. v rámci Úmluvy o biologické rozmanitosti. (Jha, 2001; Miles, 2005) V kontextu dalšího mechanismu financování ochrany přírody a životního prostředí, jako je Globální environmentální fond, jsou výměny dluhu za přírodu, na rozdíl od jejich podílu na oddlužení, srovnatelným způsobem financování.
38
5. Závěr V 80. letech 20. století dlužní krize postihla přes 25 rozvojových zemí. Země se ocitly ve složité situaci, která se promítla intenzivnějším využíváním přírodních zdrojů či úsporami ve státním rozpočtu do oblasti životního prostředí a ochrany přírody. V roce 1984 T. Lovejoy představil koncept výměny dluhu za přírodu. Tento finanční mechanismus se řadí mezi dluhové konverze. V jeho principu věřitel souhlasí s převodem dluhu do místní měny rozvojové země, která se zaváže investovat smluvenou část původního dluhu do projektu na ochranu přírody. V letech 1987–2002 byl pomocí DNS redukován dluh v hodnotě přibližně 3,5 mld. USD a zároveň dlužnické země vytvořily fond na ochranu přírody v hodnotě asi 1 mld. USD. První generaci výměn iniciovaly mezinárodní neziskové organizace, nejvíce Světový fond na ochranu přírody. Nejprve si kladly za cíl podílet se na snížení odlesňování. Jejich finanční zdroje však byly omezené. I když v důsledku výměn vzniklo na území deštného lesa mnoho národních parků, nestačilo to k vyřešení tak rozsáhlého problému jako je deforestrace. Později se projekty zaměřovaly na menší, místní problémy. Výměna dluhu za přírodu je významným zdrojem financování ochrany přírody, srovnatelným s jinými způsoby financování, např. s Globálním environmentálním fondem. Mezi úspěchy DNS patří vytvoření fondů, které ve svých zemích dlouhodobě financují projekty na ochranu přírody i po skončení programů konverzí. Naopak jsou výměny terčem kritiky kvůli porušení suverenity země, které je projekt na ochranu přírody vládou věřitelské země nebo jiným iniciátorem konverze předkládán. Celkový dluh rozvojových zemí neustále roste. Strategie dluhového managementu mezinárodního společenství v řešení celkového zadlužení rozvojových zemí neuspěly. Výměny dluhu za přírodu se na odlehčení zemí od dluhového břemene podílely ještě méně, zanedbatelně. Jejich význam však spočíval a stále spočívá ve vytváření finančních prostředků na ochranu přírody a na nápravu škod na životním prostředí, které způsobila průmyslová činnost. Příkladem země, kde byly prostředky fondu použity na odstranění průmyslového znečištění, je Polsko, ve kterém proběhla největší výměna dluhu za přírodu na světě. Tato výměna se řadí
39
do druhé, perspektivnější generace výměn, iniciované vládami věřitelských zemí. Příležitosti se výměnám dluhu za přírodu otevírají v zemích střední Asie a Zakavkazska, které se potýkají se stejnými problémy, jako na počátku 90. let tížily Polsko. V současné době již výměny dluhu za přírodu nelimitují ceny dluhů na sekundárním trhu jako tomu bylo u výměn první generace, ale aktivita věřitelských zemí. Iniciátoři výměn by v budoucnosti měli dbát, aby projekt na ochranu přírody byl v souladu s národní strategií ochrany přírody dlužnické země a se zájmy a potřebami obyvatel v místě provedení projektu. Věřitelská vláda by měla na jeho implementaci důsledně dohlížet a po jeho ukončení si vzít poučení z úspěchů i neúspěchů.
40
6. Shrnutí Účelem práce je vysvětlit koncept výměny dluhu za přírodu, zasadit jej do kontextu dlužní krize a na případových studiích Madagaskaru a Polska ukázat jeho praktické využití. Výměna dluhu za přírodu předpokládá, že většina zadlužených rozvojových zemí a zemí s transformujícím se hospodářstvím není schopna splatit svůj vnější dluh. Zadlužení navíc způsobuje snížení státních výdajů na ochranu přírody a životního prostředí. Výměna je založena na finančním mechanismu, který umožňuje snížit dluh rozvojových zemí výměnou za ochranu přírody a životního prostředí. V rámci soukromé výměny mezinárodní organizace na ochranu přírody koupí na sekundárním trhu dluh za cenu výrazně nižší než je jeho nominální hodnota. Poté se dohodne s vládou dlužnické země na odepsání dluhu výměnou za finanční podporu určitého projektu na ochranu přírody. V rámci veřejné výměny dluhu za přírodu vláda věřitele dluh přímo odepíše. Koncept DNS je kritizován zejména proto, že jeho podíl na snížení dluhů zapojených zemí je velmi nízký. Jeho prostřednictvím není možné vyřešit problém odlesňování, chybějí dostatečné finanční prostředky. Význam DNS naopak spočívá v implementaci konkrétních projektů na ochranu přírodu. klíčová slova: dluh, dlužní krize, výměna dluhu za přírodu, dluhové výměny The purpose of this thesis is to describe concept of debt-for-nature swap theoretically and frame it into the context of debt cisis. The case studies of Madagascar and Poland are used for demonstration of its practical use. The premise of the debt-for-nature swaps is that the most of developing states or states with economy in transition are unlikely to repay their external debts fully, moreover the indebtedness causes wide cuts in government expenditures dedicated to environment protection and conservancy. This financial mechanism is designed to reduce debt of developing countries in exchange for local currency funding for nature conservation and environmental protection. Under a commercial debt-for-nature swap international conservation organization purchases debt at a discount from face value on the secondary market. Then the organization negotiates with a debtor country government by offering to cancel the debt in exchange for funding a certain conservation project. In other type of swap (public) the creditor government cancels the debt directly. The mechanism has not been without critics. It contributed to debt reduction of developing countries only by a negligible portion. Debt-for-nature swaps have not been proven most effective by solving problem of deforestration, because on unsufficient funds. On the contrary the importace of swaps is in implementation of specific environmental projects. key words: debt, debt crises, debt-for-nature swap, debt swaps
41
7. Seznam literatury Aggio, C. 2005. A Case Study on Debt Conversion, Spain and Argentina. UNESCO. Dostupný z: http://unesdoc.unesco.org/images/0014/001459/145999e.pdf. Blackman, A. 2001. The Greening of Development Economics: A Survey. Discussion Paper 01-08. Resources for the Future. Washington D.C. Boughton, J. M. 2001. Silent Revolution The International Monetary Fund 1979 - 1989 [online]. [cit. 06/04/08]. International Monetary Fund. Dostupný z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/history/2001/ch10.pdf. Bowe, B.; Dean J. W. 1993. Debt-Equity Swaps: Investment Incentive Effects and Secondary Market Prices. Oxford Economic Papers, New Series, 45 (1), 130–147. Buddle-Iser W.; Clausewitz B.; Fisch A.; Janke L.; Heidtmann D.; Kaiser J. et al. 2004. Spravedlivé oddlužení, informační příručka. Ekumenická Akademie. Praha. CI (Conservation International) 2000. First Debt for Nature Swap for Ghana. Washington D.C. Press Release, June 2. [online]. [cit. 24/04/08]. Dostupný z: http://web.conservation.org/xp/news/press_releases/2000/060200.xml. CIA (Cental Intelligence Agency). 2008. The World Factbook: Madagascar [online]. [cit. 27/04/08].. Dostupný z: https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/geos/ma.html. Cohn, T. H. 2005. Global Political Economy, Theory a Practice, Third Edition, Longman. Culas, R. J. 2005. Debt and Deforestation: A Review of Causes and Empirical Evidence. Journal of Developing Societies 22 (4). London. Deacon, R.; Murphy, P. 1997. The Structure of an Environmental Transaction: The Debt for Nature Swap. Land Economics, 73 (1) 1-24. EcoFund. 2007. EcoFund´s Activities from 1992 to 2005 [online]. [cit. 28/04/08]. The EcoFund Foundation. Dostupný z: http://www.ekofundusz.org.pl.
42
EcoFund. 2008 Report on Ecofund Operation in 2004 [online]. [cit. 28/04/08]. The EcoFund Founadation. Dostupný z: http://www.ekofundusz.org.pl/us/files/ekofundusza.pdf. Foltýn, J.; Jeníček, V. 2003. Globální problémy a světová ekonomika, 1. vydání, Praha: C. H. Beck. Fuller, J. 2002. Debt-for-Nonproliferation. [online]. [cit. 15/04/08]. Pacific Northwest Center for Global Security. Dostupný z: http://pnwcgs.pnl.gov/Newsletter/Html_versions/Articles/2002May_DfN.htm. Gale, J. 2006. Debt Vs. Equity Financing [online]. [cit. 05/04/2008]. Encyclopedia of management. Dostupný z: http://www.bookrags.com/research/debt-vs-equity-financing-eom/. Guissé El. H. 2004. Effects of debt on human rights. United Nations, Economic and Social Council [online]. [cit. 05/04/2008]. Working paper. E/CN.4/Sub.2/2004/27 Dostupný z: www.cetim.ch/en/documents/dette-2004-27-eng.pdf. IMF (Internatinal Monetary Fund). 2000. Madagascar to Receive US$1.5 billion in Debt Service Relief: The IMF and World Bank Support Debt Relief for Madagascar under the Enhanced HIPC Initiative [online]. [cit. 01/05/08]. Press Release No. 00/81. Dostupný z: http://www.imf.org/external/NP/SEC/PR/2000/PR0081.htm#P18_656. IMF (Internatinal Monetary Fund). 2004. IMF, World Bank, EBRD and AsDB Release Report on CIS-7 Initiative [online]. [cit. 29/04/08]. Dostupný z: http://www.imf.org/external/np/sec/pr/2004/pr0487.htm. IMF (International Monetary Fund). 2008. Fact Sheet – Debt Relief under The Heavily Indebted Poor Countries (HIPC) [online]. [cit. 07/04/2008]. Dostupný z: http://www.imf.org/external/np/exr/facts/hipc.htm. Jehlička, P.; Tomeš, J.; Daněk, P. (eds.). 2000. Stát, prostor, politika. Vybrané otázky politické geografie. Univerzita Karlova, Praha. Jha, R. 2001. Debt for nature: a swap whose time has gone? UN Economic Commission for Latin America and the Carribean.
43
Kahn, K.; McDonald K. 1995. Third World Debt and Tropical Deforestration [online]. [cit. 29/04/08]. Science Direct. Dostupný z: http://www.sciencedirect.com/science/article/B6VDY-40T9NCR7/2/2bb6514a1cf33d21b4f1e3b5519ceef8. Kessel, A. 2006. Debt-for-Nature Swaps: A Critical Approach. Comparative Environment and Development Studies: A Seminar in Cultural and Political Ecology (Geog 488/ES 477) Professor Bill Moseley. Dostupný z: http://www.macalester.edu/geography/courses/geog488/moseley/f06/kessel.pdf Koechlin, L.; Weder, B. 2001. Evaluation of the Swiss Debt Reduction Facility: Impact in Debtor Countries – Debt Relief and Allocation Process. Weiss Agency for Development and Cooperation. Lovejoy, T. E. 1984. Aid Debtor Nations´ Ecology. The New York Times, October 4. Marcus, R. R.; Kull Ch. 2003. Setting the Stage: The Politics of Madagascar’s Environmental Efforts [online]. [cit. 29/04/08]. African Studies Quarterly. Dostupný z: http://web.africa.ufl.edu/asq/v3/v3i2a1.htm. Meadows, D. 1988. Trading Debt for Nature Instead of Nature for Debt. [online] . [cit. 15/04/08]. Sustainability Institute. Dostupný z: http://www.sustainer.org/dhm_archive/index.php?display_article=vn221debtfornatureed. Miles, K. 2005. Innovative Financing: Filling in the Gaps on the Road to Sustainable Environmental Funding. RECIEL, 14 (3). Oxford. Moran, D. 1994. Debt-Swaps for Hot-Spots: More Needed. Biodiversity Letters 2 (3), 63–66. Moye M. 2001. Overview of Debt Conversion. Debt Relief International Ltd., Publication no. 4. London. Dostupný z: http://www.hipccbp.org/files/en/open/Publications/EngPub4_DebtConv.pdf. Oatley T. 2006. International Political Economy, Interests and Institutions in the Global Economy, Second Edition, Longman.
44
Occhiolini M. 1990. Debt-for-Nature Swaps. International Economics Department. The World Bank. Dostupný z: http://wwwwds.worldbank.org/servlet/WDSContentServer/WDSP/IB/1990/03/01/000009265_39609290 04833/Rendered/PDF/multi0page.pdf. OECD (Organization for Economic Cooperation and Development). 2007. Final ODA Data for 2005. Dostupný z: http://www.oecd.org/dataoecd/52/18/37790990.pdf. Paddack, J; Moye, M. 2001. Madagascar´s Experience with Swapping Debt for the Environment. Background Paper for the Vth World Parks Congress, Durban, South Africa. Dostupný z: www.conservationfinance.org/Workshops_Conferences/WPC/WPC_documents/Apps_11_M oye_Paddack_v2.pdf. Paris Club. 2008. Description of the Houston Terms [online] . [cit. 15/04/08]. Dostupný z: http://www.clubdeparis.org/sections/termes-de-traitement/termes-de-traitements/60-lestermes-de-houston/switchLanguage/en. Patterson, A. 1990. Debt-for-nature swaps and the need for alternatives. Environment 32 (10), 4–13, 31–32. Petkova 2007. Lessons Learnt from Experience with Debt-for-Environment Swaps in Economies in Transition [online]. [cit. 29/04/08]. OECD. Dostupný z: http://www.oecd.org/dataoecd/49/28/39352290.pdf. Reilly, W. 2006. Using International Finance to Further Conservation: The First 15 yers of debt-for-nature. In: Jochnicks, C.; Preston F. (eds.) Sovereign Debt at the Crossroads: Challenges and Proposals for Resolving the Third World Debt Crisis. Oxford University Press. Perkins, D. H.; Radelet, D. L.; Lindauer, D. L. 2006. Economics of Development. Sixth Edition. W. W. Norton & Company. New York, London. Roodman, D. 2001. Still Waiting for the Jubilee: Pragmatic Solutions for the Third World Debt Crises. World Watch Paper 155, World Watch Institute. Washington D. C.
45
Sheikh, P. A. 2006. Debt-for-Nature Initiatives and The Tropical Forest Conservation Act: Status and Implementation. [online]. [cit. 23/04/08]. CRS Report for Congress. Order Code RL31286. Dostupný z: http://www.nationalaglawcenter.org/assets/crs/RL31286.pdf. Tammen, M. S. 1989. Energizing Third World Economies: The Role of Debt-Equity Swaps. The Heritage Foundation. Washington, D.C. TNC (The Nature Conservancy). 2008a. Funding for Conservation [online]. [cit. 24/04/08]. Dostupný z: http://www.nature.org/aboutus/howwework/conservationmethods/conservationfunding/. TNC (The Nature Conservancy). 2008b. How Debt-for-Nature Swaps Protect Tropical Forest [online]. [cit. 24/04/08]. Dostupný z: http://www.nature.org/wherewework/centralamerica/tropicalforests/news/news2113.html?src =search. UNCTAD 2001. The Conversion of Paris Club Debt: Procedures and Potential. [online]. [cit. 23/04/08]. UNCTAD, Development Finance Branch. UNCTAD/GDS/GFSB 6 Internet Edition. Dostupný z: http://www.unctad.org/en/docs/psgdsgfsbd6.en.pdf. Unstats (United Nations Statistics Divisions). 2008. Millenium Development Goals Indicators [online]. [cit. 2008-04-03]. Dostupný z: http://mdgs.un.org/unsd/mdg/. USAID (U.S. Agency for International Development) 2006. Innovative Financing for Forest Conservation and the Environment: Tropical Forest Conservation Act (TFCA), Enterprise for the Americas [online]. [cit. 23/04/08]. Dostupný z: http://www.usaid.gov/our_work/environment/forestry/tfca.html. U.S. Government. 2003. Tropical Forest Conservation Act. [online]. [cit. 23/04/08]. Fact Sheet, Bureau of Oceans and International Environmental and Scientific Affairs Washington, DC. Dostupný z: http://www.state.gov/g/oes/rls/fs/2003/22973.htm. WB (World Bank). 2002. Global Development Finance 2002. Washington, D. C.
46
WB (World Bank). 2007a. World Development Indicators [online]. [cit. 02/04/08]. Dostupný z: http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/DATASTATISTICS/0,,contentMDK:21298 138~pagePK:64133150~piPK:64133175~theSitePK:239419,00.html. WB (World Bank) 2007b. Country at a Glance Tables [online]. [cit. 27/04/08]. World Bank. Dostupný z: http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/DATASTATISTICS/0,,contentMDK:20485 916~isCURL:Y~menuPK:1192694~pagePK:64133150~piPK:64133175~theSitePK:239419,0 0.html. WB (World Bank). 2007c. World Development Indicators: table 4.16 External Debt [online]. [cit. 27/04/08]. Dostupný z: http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/DATASTATISTICS/0,,contentMDK:20394 689~isCURL:Y~menuPK:1192714~pagePK:64133150~piPK:64133175~theSitePK:239419,0 0.html. WWF (World Wildlife Fund). 2003a. Commercial Debt-for-nature Swaps Summary Table. Center for Conservation Finance. Dostupný z: https://secure.worldwildlife.org/conservationfinance/pubs/commercial_swaps_summary.pdf. WWF (World Wildlife Fund). 2003b. Bilateral Debt-for-Environment Swaps by Creditor. Center for Conservation Finance. Dostupný z: https://secure.worldwildlife.org/conservationfinance/pubs/bilateral_swaps_summary.pdf. WWF (World Wildlife Fund). 2003c. Commercial Debt-for-nature Swaps. Center for Conservation Finance. Dostupný z: https://secure.worldwildlife.org/conservationfinance/pubs/commercial_swaps_full.pdf.
47
8. Přílohy Příloha č. 1: Soukromé výměny dluhu za přírodu, 1987–2000
Země
Rok
Iniciátor
Bolívie Bolívie Bolívie celkem Brazílie Brazílie celkem Kostarika
1987 1993
CI TNC
1992
TNC
1988
Kostarika Kostarika Kostarika Kostarika
1988 1989 1989 1990
Kostarika
1991
National Parks Foundation Nizozemsko TNC Švédsko Švédsko, TNC, WWF TNC/Rainforest Alliance
Kostarika celkem Dom. republika Dom. republika celkem Ekvádor Ekvádor
1990
TNC, PRCT
1987 1989
Ekvádor Ekvádor celkem Filipíny Filipíny Filipíny Filipíny Filipíny celkem Ghana
1989
WWF TNC, Missouri Botanical Garden WWF
1988 1990 1992 1993
WWF WWF WWF WWF
1992
Ghana Ghana celkem Guatemala Guatemala Guatemala celkem Jamajka Jamajka celkem Madagaskar
2000
CI, SI, MUCIA, ICMS CI
1991 1992
TNC CI
1991
TNC, PRCT
1989
WWF
48
Nominální Tržní cena hodnota (mil. USD) dluhu (mil. USD) 0,650 0,100 11,465 0 12,115 0,100 2,192 0,746 2,192 0,746 5,400 0,918
Fond na ochranu přírody (mil. USD) 0,250 2,816 3,066 2,192 2,192 4,050
33,000 5,600 24,500 10,800
5,000 0,784 3,500 1,900
9,900 1,680 17,150 9,600
0,600
0,360
0,540
79,900 0,582 0,582
12,462 0,116 0,116
42,920 0,582 0,582
1,000 3,600
0,354 0,424
1,000 3,600
5,389 9,989 0,390 0,900 9,646 19,000 29,936 1,000
0,640 1,418 0,195 0,438 5,000 12,973 18,606 0,250
5,389 9,989 0,390 0,900 8,815 17,100 27,205 1,000
0,120 1,120 0,100 1,300 1,400 0,437 0,437 2,111
0,104 0,354 0,075 1,200 1,275 0,300 0,300 0,950
0,120 1,120 0,900 1,300 1,390 0,437 0,437 2,111
Země
Rok
Iniciátor
Madagaskar Madagaskar Madagaskar
1990 1991 1993
Madagaskar Madagaskar Madagaskar Madagaskar Madagaskar Madagaskar celkem Mexiko Mexiko Mexiko Mexiko Mexiko Mexiko Mexiko Mexiko Mexiko Mexiko Mexiko Mexiko Mexiko Mexiko Mexiko celkem Nigérie
1993 1993 1994 1994 1996
WWF CI Missouri Botanical Garden CI WWF WWF CI WWF
1991 1991 1992 1993 1994 1994 1994 1995 1996 1996 1996 1997 1997 1998
CI CI CI CI CI CI CI CI CI CI CI CI CI CI
1991
Nigerian Conservation Founadation
Nigérie celkem Paraguay Paraguay celkem Polsko Polsko celkem Zambie Zambie Zambie celkem CELKEM pozn.
1991
TNC
1990
WWF
1989 1994
WWF IUCN
Nominální Tržní cena hodnota (mil. USD) dluhu (mil. USD) 0,919 0,445 0,119 0,059 0,725 0,362 3,200 1,867 1,340 0,200 2,000 12,361
1,500 0,909 0 0,050 4,275
3,200 1,867 1,072 0,160 1,500 11,673
0,250 0,250 0,441 0,252 0,280 0,480 0,290 0,488 0,391 0,495 0,670 0,265 0,310 0,311 5,173 0,149
0,183 0 0,355 0,208 0,236 0,399 0,248 0,246 0,191 0,327 0,440 0,186 0,237 0,249 3,504 0,065
0,250 0,250 0,441 0,252 0,280 0,480 0,290 0,336 0,254 0,442 0,560 0,243 0,299 0,311 4,688 0,093
0,149 9,000 9,000 0,050 0,050 2,271 0,985 3,256 167,657
0,065 2,000 2,000 0,011 0,011 0,454 0,108 0,562 45,794
0,093 5,000 5,000 0,050 0,050 2,044 0,162 2,206 112,611
není dostupné IUCN World Conservation Union MUCIA Midwest Universities Consortium for International Activities, Inc. PRCT Puerto Rico Conservation Trust SI Smithsonian Institution
Zdroj: autor, data: WWF, 2003a
49
Fond na ochranu přírody (mil. USD) 0,919 0,119 0,725
Příloha č. 2: Veřejné výměny dluhu za přírodu, 1990–2002
Země
Bolívie Bolívie Ekvádor Ekvádor Filipíny Honduras Jordánsko Jordánsko Jordánsko Jordánsko Madagaskar Peru Peru Peru Sýrie Vietnam Vietnam Vietnam Německo celkem
Nominální Fond na hodnota dluhu ochranu přírody (mil. USD) (mil. USD) Věřitelská země: FINSKO 1990 17,000 17,000 1996 24,620 3,679 41,620 20,679 Věřitelská země: FRANCIE 1993 66,000 66,000 66,000 66,000 Věřitelská země: ITÁLIE 1998 32,000 32,000 32,000 32,000 Věřitelská země: KANADA 1993 12,800 12,800 1995 8,300 16,600 1993 7,100 7,100 1993 12,450 24,900 1993 2,700 13,600 1994 0,354 16,210 43,704 91,210 Věřitelská země: NĚMECKO 1997 1,150 3,700 2000 15,800 3,200 2002 9,500 3,081 10,200 3,235 2002 1996 5,800 1,800 1999 1,068 0,534 1995 13,400 6,700 22,700 11,300 1995 43,600 21,800 2000 2001 11,300 5,700 25,092 14,843 2002 1995 20,150 6,089 5,140 2,060 1999 5,140 2,060 1999 31,700 15,900 2001 18,200 5,400 1996 16,400 5,400 1999 7,000 2001 265,890 110,252
Kostarika Nizozemsko celkem
Věřitelská země: NIZOZEMSKO 1996 14,100 14,100
Polsko Peru Finsko celkem Polsko Francie celkem Polsko Francie celkem Kolumbie Kostarika San Salvador Honduras Nikaragua Peru Kanada celkem
Rok
50
14,100 14,100
Země
Polsko Norsko celkem Kostarika Španělsko celkem Polsko Tunisko Tunisko Švédsko celkem Bolívie Bulharsko Ekvádor Egypt Guinea Bissau Honduras Peru Polsko Tanzanie Švýcarsko celkem
Nominální hodnota dluhu (mil. USD) Věřitelská země: NORSKO 2000 27,000 27,000 Věřitelská země: ŠPANĚLSKO 1999 5,222 5,222 Věřitelská země: ŠVÉDSKO 1997 13,000 1992 1,342 0,477 1993 14,819 Věřitelská země: ŠVÝCARSKO 1993 35,400 1995 16,200 1994 46,300 1995 121,000 1995 8,400 1993 42,030 1993 131,000 1993 63,000 1993 25,600 488,930
Argentina Bangladéš Belize Bolívie Chile Chile Filipíny Jamajka Jamajka Kolumbie Peru Peru Polsko San Salvador San Salvador San Salvador Uruguay Uruquay USA celkem
Rok
Věřitelská země: USA 1993 2000 2001 1991 1991 1992 2002 1991 1993 1992 1997 2002 1991 1992 1992 2001 1992 1992
CELKEM Zdroj: autor, data: WWF, 2003b
51
Fond na ochranu přírody (mil. USD) 27,000 27,000 2,180 2,180 13,000 1,342 0,477 14,819 1,365 16,200 4,524 18,000 0,400 8,430 32,700 63,000 0,190 144,809
38,100 31,301 8,584 38,400 39,000 147,000 41,380 271,000 134,400 310,000 350,000 28,315 370,000 335,000 279,000 38,400 1,000 33,400 2494,280
3,100 8,500 9,289 21,800 1,400 17,300 8,224 9,200 12,300 41,600 22,844 10,604 370,000 25,600 15,600 14,000 93,400 6,100 597,553
3541,071
1073,096
