Bankovní institut vysoká škola Praha Podnikání a oceňování
Fenomén ţivota na dluh Bakalářská práce
Autor:
Jan Froněk Ekonomika a management malého a středního podnikání
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. Lukáš Urban, PhD.
Duben, 2011
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Rakovníku dne 28. 4. 2011
Jan Froněk
Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce Mgr. Lukášovi Urbanovi PhD. za cenné rady, připomínky a metodické vedení práce.
Anotace Autor práce: Jan Froněk Název: Fenomén ţivota na dluh Škola: Bankovní institut vysoká škola Obor: Ekonomika a management malého a středního podnikání Školní rok: 2010/2011 Počet stran: 57 Termín odevzdání: 28. 4. 2011 Klíčová slova: ţivot na dluh, půjčka, úvěr, hypotéka, postmoderní společnost, dluh Resumé: Na základě sociálně-ekonomické analýzy ţivota v 21. století lze konstatovat, ţe jedním ze základních rysů je ţivot na dluh a fixace na přítomnost. V době, kdy získat půjčku není téměř ţádný problém, ať se jedná o sektor bankovní, či nebankovní, hodně lidí řeší své finanční problémy právě půjčkou. Uvedené finanční problémy jsou způsobeny tím, ţe si lidé chtějí dopřát něco, na co v danou chvíli buďto nemají, anebo se jim zdá výhodnější vzít si na daný produkt půjčku, či jiný finanční produkt, který jim zaplatí jejich potřebu.
Abstract Author: Jan Froněk Title: The phenomenon of life on debt School: The Banking Institute, College of Banking Field of study: Economics and Management of Small and Medium Enterprises School year: 2010/2011 Number of pages: 57 Deadline: 28th April 2011 Key words: life on credit, loan, loan, mortgage company, a phenomenon debt Resume: Based on the socio-economic analysis of the 21st century lifestyle, it is possible to state that one of the basic characteristics is buying on debt and fixation upon the present. In times when it is very easy to apply for a loan, whether in banking or non-banking sector, many people deal with their financial problems by taking up new loans. These financial problems are caused by people indulging their desires despite the fact that they cannot afford it at the moment or just because it seems more convenient to buy a particular product on debt or by means of other financial product that would pay for their need.
Obsah Obsah ......................................................................................................................................... 6 Předmluva ................................................................................................................................. 7 Úvod ........................................................................................................................................... 8 1.
Hodnotový a ţivotně stylový audit české společnosti v časech tzv. postmoderních.... 9 1.1
2.
O společnosti svádění a rychlém štěstí .......................................................................... 24 2.1
3.
4.
Změny, které nám přinesl rok 1989 ........................................................................... 11 Skladba půjček, aneb na co si Češi nejčastěji půjčují ................................................ 26
2.1.1 Bydlení ................................................................................................................ 27 2.1.2 Spotřební zboží ................................................................................................... 28 2.1.3 Jednorázové hotovostní půjčky ........................................................................... 30 2.1.4 Automobil ........................................................................................................... 31 Cesty k zadluţení ............................................................................................................ 34 3.1
Co láká lidi stále si půjčovat? .................................................................................... 34
3.2
Rychlé uspokojování přání – začarovaný kruh půjček .............................................. 36
Ekonomické, sociálně-psychické a bezpečnostní problémy související s fenoménem
tzv. ţivota na dluh ................................................................................................................... 38 4.1
Ekonomické problémy ............................................................................................... 38
4.1.1 Konsolidace úvěru .............................................................................................. 38 4.1.2 Exekuce ............................................................................................................... 38 4.1.3 Osobní bankrot ................................................................................................... 39 4.2 Sociálně psychologické problémy ............................................................................. 40
5.
4.3
Bezpečnostní problémy .............................................................................................. 41
4.4
Problém půjčky na cizí adresu ................................................................................... 42
Konzum a konzumní ţivotní styl ................................................................................... 44 5.1
Co to je konzumerismus? ........................................................................................... 44
5.2
Shopaholismus – oniomanie ...................................................................................... 46
5.3
Konzumní společnost ................................................................................................. 47
5.4
Platební karty ............................................................................................................. 48
Závěr ........................................................................................................................................ 51 Seznam literatury ................................................................................................................... 53 Monografie: .......................................................................................................................... 53 Elektronické zdroje: .............................................................................................................. 53
Předmluva Zatímco pro naše rodiče a prarodiče byl dluh (osobní, souseda, nebo známého) nepřijatelný, v dnešní době se stává „přirozenou“ součástí ţivota mnoha z nás. A to nejen mladých lidí v produktivním věku, ale i těch starších, kteří si uţ „svoje“ odpracovali, a teď si chtějí svůj ţivot bez odkladů „zpříjemnit“ něčím hezkým, co by si rádi koupili, ale nemají na to hotovost. Bohuţel se v mnohých případech stává, ţe tací lidé nemají v krátké době na splácení dluhů a nastávají jim časy, které rychle zastíní radost z nového produktu. Od roku 2000 do roku 2009 vzrostl celkový dluh českých rodin osminásobně. Vyplývá to ze studie Českého statistického úřadu (ČSÚ). Na konci roku 2009 dluţily tuzemské domácnosti bankám 973,5 miliardy korun, přitom ještě v roce 2000 to bylo "pouhých" 121,5 miliardy korun. V současnosti činí dluh částku přesahující uţ 1 bilion korun.
Úvod Ţivot na dluh, zadluţování, půjčky, úvěry a další podobná slovní spojení jsou aktuální témata, kterým je věnována tato práce. V první kapitole se budu zabývat hodnocením situace před a po roce 1989. Tehdy se objevují pro naše občany nové způsoby, jak získat majetek, ať uţ prostřednictvím restituce, privatizace.
Zároveň
dochází
k prohlubování
negativních
fenoménů,
jako
jsou
nezaměstnanost, půjčky, dluhy, či postupně se prohlubující zadluţení státu, který jde tímto obyvatelům špatným příkladem. V druhé kapitole bych se chtěl věnovat „rychlému“ štěstí, které si lidé zajišťují pomocí půjček, úvěrů či jiných finančních produktů. Dále bych chtěl charakterizovat skladbu půjček v české společnosti. Ve třetí kapitole bych se zaměřil na cesty k zadluţení a důvody zadluţení. Ve čtvrté kapitole se budu objevovat problémy, které hrozí v souvislosti se zadluţením, ať uţ to jsou bezpečnostní problémy, či sociálně-psychologické problémy ovlivňující ţivot a navrhnu také jisté moţnosti řešení problémových situací. V páté, poslední kapitole bych se chtěl zaměřit na analýzu konzumerismu, konzumní ţivotní styl a další problémy, které nastávají v souvislosti tímto tématem. Cílem mé práce je sociálně – ekonomická deskripce a analýza ţivota na dluh v kontextech české společnosti 21. století. Pro citování pouţitých pramenů v této bakalářské práci jsem vyuţil internetový server <www.citace.com>. Ten cituje v souladu s normou ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2.
1. Hodnotový
a
ţivotně
stylový
audit
české
společnosti v časech tzv. postmoderních Česká republika prošla po roce 1989 výraznými změnami, které se týkaly nejen politického a ekonomického systému, ale také systému socio-kulturního. Československá a později Česká společnost tím reagovala na celosvětovou proměnu hodnot a ţivotního stylu. Svůj rozmach zaţívali fenomény jako soukromé podnikání, restituce, privatizace a bohuţel také systémová korupce. V postkomunistické společnosti se však objevilo také mnoho nových negativních sociálních fenoménů, jako třeba nezaměstnanost, organizovaný zločin, exekuce, osobní bankroty atd. Z hlediska tématu mé práce bych rád připomněl, ţe pravděpodobně nejzásadnější změna se týkala nového a výraznějšího rozvrstvení společnosti, které s sebou přineslo diverzifikaci moţností a ţivotní úrovně. Ekonomická situace jednotlivých lidí se začala výrazně měnit a rozlišovat. Zatímco předrevoluční ţivotní styl většiny obyvatel republiky vykazoval jasné známky uniformity, po roce 1989 se výrazně diferencoval. V socialistické éře bylo z ideologických důvodů preferováno, aby obyvatelé vyznávali stejné, nebo velmi podobné hodnoty a očekávalo se, ţe budou ţít i vyprojektovaným ţivotním stylem. Na trhu neexistovala velká konkurence, ani moţnost takového výběru zboţí i sluţeb, jaké známe dnes. Proto se lidé realizovali v jiných oblastech, jako je například chalupaření, kutilství, zahradničení atd. Velký důraz byl tehdejším reţimem kladen na rodinu, která patřila z mnoha důvodů mezi státem preferované instituce. Ţivot lidí se tehdy běţně pohyboval v mnohem omezenějších horizontech, neţ jaké známe dnes – lidé do značné míry předstírali práci, věnovali se vlastnímu soukromí, rodině, a nějakému tomu koníčku, který byl ale většinou také spjat s domovem. Vzhledem k tomu, ţe se socialistický stát snaţil o rodiny finančně starat, nebyli lidé nuceni čelit strachu o vlastní ţivobytí ani o střechu nad hlavou. Z dnešního pohledu byla sice úroveň bydlení mnohem skromnější, ale to bylo na druhé straně garantováno. Z hlediska ideologické interpretace práce byl v našich krajích domestikován jev zvaný příţivnictví. Byl to jev, který byl řádně „ohodnocen“ sazbou v trestním zákoníku. Tehdejší reţim měl dvě sazby pro příţivnictví. „Příživnictví byl trestný čin podle § 203 komunistického trestního zákona, který se často využíval proti disidentům a dalším totalitnímu režimu nepřátelským
9
osobám.“1 Druhým, méně závaţným proviněním byl nazývaný přečin. Tyto informace z „předrevoluční“ doby byly uvedeny v televizním pořadu České televize Retro: Zákon o přečinech, §7C menší příživnictví.2 Na uplatnění práva bydlet se tehdy dělaly pořadníky. Kaţdý, kdo chtěl bydlet „ve svém“, musel se zapsat. Existence pořadníků vedla ke korupci. Kaţdý, kdo chtěl získat buď větší byt, nebo v kratší době, potřeboval se dostat v pořadníku na vyšší pozice. K tomu slouţil úplatek pro posudkové komise, které o přidělení rozhodovaly. Nezaměstnanost a bezdomovectví tedy byly takřka neznámé problémy. Jak uvádí Britské listy „Komunisté se s nezaměstnanými nijak nemazlili, většinou je ani nezajímali. Tvářili se, že nezaměstnanost neexistuje a tváří se tak dodnes, právo na práci měl přeci každý občan zaručené ústavou. V ní ale nebylo ani slovo o povinnosti státu toto právo na práci občanovi poskytovat. Lidé si v době socialismu hledali práci stejně jako dnes, nejvíce přes známé a příbuzné.“3 Ţivotní podmínky se v socialistickém zřízení měnily velmi pomalu. Lidé měli zaručeny základní sociální a občanské sluţby zdarma, většinou neřešili existenciální problémy a vše, co jim stát poskytoval, brali za samozřejmost. Nebyli nuceni měnit pracovní pozice, pruţně reagovat na změny trţní situace, uvědomovat si sílu nadnárodních společností, čelit mnohdy kontroverzním vlivům dravé reklamy. V případě, ţe necestovali tzv. na západ, resp. neměli přístup k zahraničním katalogům zboţí a sluţeb, neměli pocity nedůstojného nedostatku, nebo netrpěli strachem, ţe se mohou ze dne na den ocitnout „na ulici“. V mnoha případech pasivně rezignovali na luxus a spokojili se s tím, co mají a co jim plánované hospodářství (ne)nabízelo. Vzhledem k tomu, ţe všichni měli nějaké bydlení zajištěno a nabídka byla omezená, nebyl důvod intenzivně přemýšlet o zlepšování své bytové situace. Pokud uţ člověk ambice na zlepšení své bytové situace měl, mohl si půjčit od státu. Tehdy častou půjčkou, jejíţ schválení bylo takřka samozřejmostí, byla půjčka na postavení nového domu či pořízení bytu – to, co dnes nazýváme hypotékou. Její podmínky ale nebyly ani z daleka tak drastické a většina lidí si jí mohla dovolit. V této věci opět můţeme spatřovat snahu státu zaručit lidem 1
Iuridictum [online]. 2010 [cit. 2011-03-21]. Příţivnictví. Dostupné z WWW: . 2 Retro - cyklus mapující design a trendy v Československu po roce 1948. Tvůrci pořadu si vzali za cíl představit divákům České televize fenomény naší nedávné všední minulosti. Tématem cyklu, který připravuje redakce zpravodajství, se tak stanou především fenomény a předměty, které nás v této době chtě nechtě ovlivňovaly – od uţitných a spotřebních materiálů po aktivity a způsob ţivota běţných lidí. 3 ŘÍHOVÁ, Věra. Dobře utajená nezaměstnanost. Britské listy [online]. 16.4.2010, 1, [cit. 2011-03-21]. Dostupný z WWW: .
10
jistý standard. Na druhou stranu je třeba říci, ţe negativní motivace k práci, či strach z nezaměstnanosti nebyla vysoká – lidé měli jistotu, ţe nějakou práci mít budou, a také věděli, ţe budou ve srovnání s ostatními podobně finančně ohodnoceni. Většina lidí si před „revolucí“ tedy ţila tzv. normálně – ať uţ mluvíme o vybavení bytů, automobilech, trávení dovolených, oblečení, stravování a podobně. Ekonomické a sociální rozdíly byly ve většině společnosti – mezi masami – nepatrné. Lidé nebyli nuceni a nebyli zvyklí čelit výkyvům. Nemuseli se srovnat s tím, ţe soused – podnikatel vydělává několikrát více a také si své peníze umí náleţitě uţít, tedy pokud v jejich sousedství nebydlel řemeslník – melouchař, řezník, zelinář, nebo příslušník mocenských elit. Tito lidé se i za komunismu měli velmi dobře, protoţe si uměli, respektive mohli přivydělat, takříkajíc „bokem“ a dostat se k nedostatkovému zboţí. Rád bych ještě jednou zmínil, ţe podobně elitářský ţivotní styl sebou nesl i skryté pasti, o kterých se všeobecně vědělo, ale nikdo o nich na veřejnosti nemluvil. Moţná ţe právě tady můţeme najít kořeny dnešního chování mnoha lidí v České republice, kdyţ se snaţí vyhnout zákonným povinnostem, Tehdy totiţ bylo běţné „pomáhat“ si vylepšovat ţivotní situaci skutečně různě (rozkrádáním tzv. socialistického majetku, melouchařením a podobně). Přebujelý a nepruţný systém vlastně motivoval lidi k tomu, aby ho obcházeli a zneuţívali, například úplatku téměř bez mrknutí oka. Pakliţe se někomu podařilo „získat“ něco navíc, ne zcela čistou cestou, ale například díky své šikovnosti pronesením z továrny, ve které pracoval, bylo to povaţováno za běţnou věc, a snad i trochu hrdinství. Ale rozhodně ne jako něco, za co by se měl člověk stydět. Byla to zkrátka zvláštní doba.
1.1 Změny, které nám přinesl rok 1989 Hlavní změnou, o které slyšíme ještě dnes ze všech stran, jsou „pohádkové“ moţnosti, které tzv. revoluce přinesla. Lidé si v poměrně krátké době mohli vybrat osobní automobil různých světových značek, pít exotickou kávu či limonádu, jet kamkoliv na dovolenou, či kouřit zahraniční cigarety. To vše však za jednoho jediného předpokladu – ţe na to měli dostatek peněz. Zatímco dříve měli peněz omezené, ale relativně dostačující mnoţství, kombinované se skromnými moţnostmi je utrácet, najednou bylo moţností snad aţ přespříliš. Novou otázkou, kterou nyní museli řešit prioritně, bylo obstarávání peněz. Právě peníze se po roce 1989 staly první a takřka jedinou hodnotou, která lidi zajímala a kterou se mezi sebou poměřovali. Nové moţnosti s sebou přinesly větší sociální diferenciaci a lidé často museli čelit situaci, ţe ačkoli jsou v něčem chytřejší, či zkušenější, někdo jiný můţe vydělávat víc 11
a ţít hodnotnějším ţivotem. Rozdíly mezi ţivotem prvních podnikatelů, kteří nových moţností vyuţili (a někdy i zneuţili), a ţivotem obyčejných lidí byly najednou propastné. Dokonce aţ takové, ţe si obyčejní lidé nedokázali takovýto ţivot ani představit; natoţ ho dospěle a nekonfliktně ţít. Jejich první podnikatelské aktivity, mezi které ve většině případů patřil pouze nákup věcí z ciziny a jich následný prodej, je katapultoval do výšin, o kterých nikdo téměř nic nevěděl. Mnoho lidí na tuto situaci nebylo připraveno. A to mluvíme jak o „obyčejných lidech“, kteří náhlý příchod sociálních rozdílů a existenčních rizik spojených s konkurencí neunesli a začali hledat únikové cesty (alkohol, drogy, gamblerství…), tak o podnikatelích, kteří ne vţdy svojí roli realizovali odpovědně a se ctí. I v dnešní době mnohokrát slýcháváme o lidech, kteří v 90. letech ţili ţivotem, který by v dnešní době nebyl vůbec moţný. Šlo převáţně o chvástavý luxus, za kterým si můţeme představit třeba výstřední oblečení a extravagantní módní doplňky, luxusní a drahá auta a exhibicionistické předvádění sebe sama. I v dnešní době mezi námi ţijí velmi bohatí lidé4, kteří si svoje peníze náleţitě uţívají, ale od „revoluce“ uţ nějaká doba uplynula a elity přišly na to, jak dokáţou být lidé závistiví a nepřející. A proto si své peníze zvykly uţívat jinak, méně okázale, více inteligentně. Lidé si za posledních 20 let přivykli na všudypřítomnou konkurenci a volnou soutěţ na trhu práce. Akceptovali existenci nezaměstnanosti, jako přirozené věci. Začali si uvědomovat, ţe jejich ţivot je převáţně v jejich rukou a ţe se mohou ocitnout ze dne na den na dně, ať uţ v zaměstnání, či v bydlení, a ţe se tedy musí naučit zodpovědně starat o svoji budoucnost. Dodnes na tuto skutečnost někteří lidé plně nepřistoupili, anebo si popsaná očekávání nechtějí připouštět. Stále pasivně čekají, ţe se o ně někdo postará, vyřeší za ně jejich trápení a stane se garantem jejich klidu a materiálního blahobytu. Dle mnohých sociologických koncepcí ţijeme v době postmoderní. Ta přinesla relativitu hodnot a měřítek reality; mimo jiné. Na mnoho věcí neexistuje jednoznačná odpověď. Svou ţivotní cestu si lidé musí konstruovat sami a akceptovat při tom samozřejmost nejistoty. Čelíme mnoha moţnostem a je jen na nás, jak a do jaké míry je dokáţeme vyuţít. Nová 4
Americký časopis Forbes vydává kaţdoročně ţebříček nejbohatších lidí světa. V roce 2010 se do ţebříčku dostali tři Češi. Nejlépe se umístil miliardář Petr Kellner, který se umístil na 97. místě. Jeho majetek se odhaduje na 9,2 miliardy dolarů (160,4 miliardy Kč). Jeho společnost PPF se zabývá finančními a investičními sluţbami. Druhým Čechem v ţebříčku se stal Zdeněk Bakala na 595. místě s majetkem na úrovni dvou miliard dolarů (34,9 miliardy Kč). Jeho společnost OKD se zabývá těţbou uhlí a vlastní na Ostravsku několik desítek tisíc bytů. Třetím v pořadí byl dle Forbesu český podnikatel slovenského původu Andrej Babiš, který se umístil na 1057. příčce. Jeho majetek má hodnotu 1,1 miliardy dolarů (19,2 miliardy Kč). Jeho společnost Agrofert holding sdruţuje několik stovek subjektů ze sektoru chemie, zemědělství, potravinářství a pozemní techniky. Zdroj:
12
situace se logicky odrazila i ve struktuře hodnotového systému společnosti. Po všestranném boomu 90. let někteří lidé názory na smysl ţivota přehodnotili a vrátili se k základním lidským i morálním hodnotám. Jiní nadále a s ještě větší vehemencí vyznávají hodnotu peněz a obchodního úspěchu za kaţdou cenu. Nyní se detailněji zmíním o proměnách hodnot a ţivotního stylu po roce 1990. Instituce manţelské rodiny, dříve pokládaná za základ socialistického státu, dnes přestává být samozřejmostí. Řada párů současnosti, které spolu zaloţily rodinu, spolu ţije tzv. na hromádce, coţ znamená, ţe spolu vychovávají děti, ale nejsou manţelé. Kaţdý vyuţívá své rodné příjmení a děti se jmenují po jednom z rodičů. Dnes to nikomu nepřijde divné. Časté a opakované rozvody se staly staronovým problémem manţelských párů. Roku 1991 bylo rozvedeno 29 366 párů. V následných letech tento trend začal narůstat a vyvrcholilo to roku 2004, kdy bylo rozvedeno 33 060 párů. V roce 2008 tomu uţ bylo „jen“ v 31 300 případech. Jak je uváděno na internetových stránkách Českého statistického úřadu5 (ČSÚ)6: „Statistika příčin rozvratu manželství potvrzuje stále četnější využití obecných příčin (kategorie "rozdílnost povah, zájmů" a "ostatní") před konkrétně formulovanými příčinami na straně muže či ženy. Uvedené dvě kategorie zahrnovaly v roce 2008 již téměř 87 % případů u mužů i u žen, z toho tři čtvrtiny připadly na prvně jmenovanou. Zaměříme-li se pouze na konkrétně formulované příčiny rozvratu, pak na obou stranách manželské dvojice byla nejčastěji soudem identifikována jakožto příčina rozvratu manželství nevěra (1 442 případů na straně muže a 921 u žen). Druhým nejčetnějším důvodem byl alkoholismus muže či nezájem o rodinu ze strany ženy.“ Nejsem si aţ tak úplně jist, zda fráze „rozdílnost povah, zájmů“ je frází pravdivou, či ji lidé vyuţívají jako neutrální odpověď na důvody, které nechtějí v rozvodovém řízení uvádět. Ţivot mnoha lidí dnes ovládají peníze. Své konstatování nevnímám kategoricky negativně. Pouze konstatuji fakt, ţe peníze se stávají cestou k realizaci téměř všech cílů. V dnešní době peníze potřebujeme, i kdyţ jdeme k lékaři. Tzv. regulační poplatky ve zdravotnictví byly, 5
Český statistický úřad (ČSÚ) je ústředním orgánem státní správy České republiky. Byl zřízen dne 8. ledna 1969 zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy. ČSÚ zabezpečuje získávání a zpracování údajů pro statistické účely a poskytuje statistické informace státním orgánům, orgánům územní samosprávy, veřejnosti a do zahraničí. Zajišťuje rovněţ vzájemnou srovnatelnost statistických informací ve vnitrostátním i mezinárodním měřítku. ČSÚ hospodaří jako rozpočtová organizace, sídlí v Praze a v jednotlivých krajích působí dislokovaná pracoviště, která jsou součástí organizační struktury. Základním posláním ČSÚ je vytvářet objektivní a ucelený obraz ekonomického, sociálního, demografického a ekologického vývoje České republiky a jejích částí. 6 Český statistický úřad [online]. 2009, 15.1. 2010 [cit. 2011-04-12]. Rozvodovost. Dostupné z WWW: .
13
jsou a nadále budou notně diskutovaným tématem. Přitom, jak píše internetový portál Měšec.cz, Česká republika má velmi nízké soukromé výdaje na zdravotní péči ve světě. „V Česku jsou výdaje na zdravotní péči z více než 91 % kryty z veřejných výdajů, soukromé výdaje tak činí pouze 9 %, což je nejméně na světě. V Česku je dokonce bezplatně ošetřen i ten, kdo si neplatí zdravotní pojištění, které je ze zákona povinné. To se týká především osob samostatně výdělečně činných, které neodvádí zdravotní pojištění, nebo osob bez zdanitelných příjmů (tj. občanů, kteří nejsou nikde zaměstnaní ani nejsou evidování na Úřadu práce, aby za ně hradil zdravotní pojištění stát).“7 Další velkou změnou prošel rodinný rozpočet. Některé rodiny čelí kaţdý měsíc situaci, ţe nemají z čeho zaplatit všechny nutné výdaje a musí potom vţdy vybírat, které výdaje jsou nejnezbytnější anebo vyuţít některý ze způsobu zadluţení. Takřka kaţdá česká rodina má s touto krajní situací jistou zkušenost. Tím pádem se dnes stalo téměř normální mít na své jméno napsanou nějakou tu půjčku. Vidím jako problém, ţe mladí lidé dnes nejsou v rámci všeobecného vzdělávání na rizika zadluţování systematicky upozorňováni, ani připravováni a této situace pak samozřejmě vyuţívají mnohé peněţní instituce. Fenomén ţivota na dluh a okamţitého uspokojování potřeb je prezentován jako nejlepší moţná volba a pro mnoho lidí se tak stává vítanou součástí ţivota. Je třeba zmínit, ţe pomocnou rukou v této věci podala novela zákona č. 145/2010 Sb. - o spotřebitelském úvěru, příloha č. 1, která ukládá, ţe spolu s lákavou nabídkou jakéhokoliv úvěru, či půjčky musí daná instituce zveřejnit roční procentní sazbu nákladů, výpůjční úrokovou sazbu, a to spolu s údaji o veškerých poplatcích spojených se spotřebitelským úvěrem, celkovou výši spotřebitelského úvěru, výši jednotlivých splátek a celkovou částku splatnou spotřebitelem, dobu trvání spotřebitelského úvěru a další náleţitosti. Nová doba s sebou přinesla také mnoho dalšího. Dle studie Vize rozvoje České republiky do roku 2015 po roce 1990 rapidně vzrostla kriminalita: „Po roce 1989 došlo v České republice k prudkému růstu kriminality. Celková kriminalita, která se co do počtu evidovaných trestných činů pohybovala v letech 1970-1989 na úrovni 100 až 120 tisíc, vzrostla hned po roce 1990 na téměř dvojnásobek, ke konci devadesátých let pak na čtyřnásobek“8. Takto
7
Česko: Nejniţší výdaje na zdravotní péči. Měšec.cz [online]. 28. 11. 2005, 1, [cit. 2011-03-21]. Dostupný z WWW: . 8 Vize rozvoje České republiky do roku 2015 [online]. Praha : Gutenberg, 2000 [cit. 2011-04-14]. Vývoj kriminality, s. . Dostupné z WWW: . ISBN 80-8634902-0.
14
vysoká kriminalita je v dnešní době doprovázena i nízkou objasněností. Tak třeba v roce 2010 byla objasněnost trestných činů 38,3%. 9 Soukromé podnikání se po roce 1989 stalo novým fenoménem a ţivotní příleţitostí. Mnoho lidí se pokusilo rychle uspět a byli při tom více, či méně úspěšní. Mnozí splácí náklady svého raného podnikání ještě dnes, i kdyţ jsou, v tom lepším případě, uţ jen zaměstnanci. Podnikání přineslo vítanou moţnost seberealizace. Mnoho lidí proto začalo podnikat z důvodu, ţe je něco bavilo, ale neuměli si spočítat a zjistit, jestli o jejich obor bude zájem a bude to výnosná činnost. Hlavní výhody, které bylo v podnikání spatřováno, bylo například více svobody a prostoru pro seberealizaci, realizaci plánů a představ, volné nakládání s pracovní dobou atp. Mnoho lidí ale pozapomnělo na fakt, ţe pravidelný plat, který dostávali, se hlavně v začátcích podnikání nemusí dostavit a ţe ze začátku bývá podnikání spíše past na peníze. Byla to ale moţnost, které mnozí vyuţili a dnes buď podnikají úspěšně dále, anebo svojí firmu prodali a uţívají si utrţených peněz. Pojem restituce se v obecné rovině překládá a chápe jako obnovení původního stavu. „Po r. 1989 se tak označuje proces, v němž jsou napravovány některé majetkové křivdy. Do skupiny restitučních předpisů patří nejdříve přijaté speciální restituční zákony, na jejichž základě došlo k navrácení majetku úzkému okruhu právnických osob (tělovýchovným organizacím, řeholním řádům, kongregacím a olomouckému arcibiskupství - v případě církevních osob šlo pouze o navrácení přesně specifikovaných nemovitostí).“10 Mnoha lidem restituce přinesla majetek, s kterým mohli dále nakládat. Rychle měnili hluboce zaţité zvyky a hodnoty. Byli například lidé, kteří bydleli celý ţivot ve velkoměstě v bytě a po revoluci restituovali statek, či jiný objekt na vesnici a rozhodli se vyměnit betonové město za ţivot na vsi. Bohuţel se stávalo i to, ţe občan restituoval statek, který nebyl několik desítek let obydlený a neţ se k němu majitel dostal, byla na místě statku ruina. V takovém případě se restituce v konečné fázi změnila na danajský dar, který přinesl více problémů, neţ majetek. Mnohdy přinesl více smůly, neţ uţitku. Privatizace, která proběhla po roce 1989, byla jedním z nástrojů transformace státního majetku do soukromého vlastnictví. Mnoho lidí si takto přišlo k podnikům, které dále
9
IHNed.cz [online]. 29. 1. 2010 [cit. 2011-04-24]. Trestných činů podle policie ubylo. Loni jich bylo "jen" 333 tisíc. Dostupné z WWW: . 10 Sagit [online]. 2011 [cit. 2011-03-22]. Restituce. Dostupné z WWW:
15
provozovali a rozvíjeli. Pro většinu lidí to bylo něco nového, vést vlastní firmu a starat se o chod podniku, starat se o zaměstnance atd. Byla rozdělena na dvě části. První, tzv. velká privatizace měla za úkol transformovat střední a velké podniky ve všech odvětví. „Ve velké privatizaci byly používány metody dražba, veřejná soutěž, přímý prodej, bezúplatný převod a kuponová metoda, která je však někdy zvláště v zahraničí ztotožňována s celou privatizací. I v rámci velké privatizace se objevila metoda restituce, resp. restituce s dokoupením.“11 Velká privatizace měla 3 privatizační vlny. Ty se odlišovaly termínem přijetí privatizačních návrhů. Na všechny tři vlny musely být zpracovány a vládou odsouhlaseny seznamy privatizovaných podniků. Na základě těchto seznamů mohl kaţdý v předem stanovený termín zpracovat privatizační projekt, který musel mimo jiné obsahovat návrh a jakou metodou má být podnik zprivatizován. Druhou částí byla tzv. malá privatizace. Ta byla zaměřena hlavně na obchody, provozovny sluţeb, restaurace, drobné dílny a v malých případech i na menší výrobní podniky. Prováděla se výhradně za peníze metodou veřejné aukce. Kuponová privatizace byla výsledkem rozhodnutí politiků o rozprostření vlastnictví státních podílů ve firmách mezi občany prostřednictvím akcií. „Politici přislíbili občanům účast na očekávaném hospodářském rozvoji a v důsledku toho se téměř všichni plnoletí občané za symbolický poplatek stali akcionáři v podnicích, které tvořily nejdůležitější část české ekonomiky. Akcie privatizovaných podniků se poté začaly volně obchodovat na burze, kde je kupovali domácí i zahraniční portfolioví investoři.“12 Bohuţel, také kuponovou privatizaci provázela řada skandálů a pochybení. Nejznámější kauzou jsou asi „Harvardské fondy“, kdy občanům byl slíben desetinásobný zisk a nakonec proběhlo vytunelování a majitelé kníţek nedostali nic. Hlavními aktéry v této kauze byli, dnes uprchlý Viktor Koţený, který má irské občanství a ţije na Bahamách a Boris Vostrý, který ţije v Belize. Díky reklamě a důvěřivosti lidí v desetinásobek investice získaly fondy přes milion kuponových kníţek. Tímto a hlavně následnou likvidací firmy, kterou byl pověřen právě Vostrý, byl vyveden majetek z firmy. Do celého případu byla určitým podílem vtaţena i politická moc. Viktor Koţený je podezříván z investičního podvodu v Ázerbájdţánu, konkrétně z uplácení. Dle týdeníku
11
EAmos.cz [online]. 2010 [cit. 2011-03-30]. Privatizace (odstátnění). Dostupné z WWW: . 12 OK FORUM [online]. 2009 [cit. 2011-03-25]. Princip privatizace v České republice. Dostupné z WWW: .
16
Respekt byl právě Koţený doporučen tehdejším poradcem prezidenta Václava Klause, Jiřím Weiglem, jako průkopník privatizace.13 Korupce je v České republice problémem, který se zdá být snad aţ neřešitelný. Policie ČR vysvětluje korupci takto: „Korupci je možno charakterizovat jako zneužití postavení, které je spojeno s porušením principu nestrannosti při rozhodování. Je motivováno snahou po materiálním zisku nebo získání jiných výhod.“14 Parlament se řadu let snaţí „naoko“ zprůhledňovat státní zakázky, aby nedocházelo k uplácení, tím pádem navyšování ceny zakázky atp. V dnešní době se dá ale říct, ţe státní správu, ale i polostátní, či soukromý sektor prorůstá tzv. systémová korupce. Na velkých státních zakázkách si to lze představit jako uzavřený kruh, o kterém všichni vědí a všichni zúčastnění z něj pro sebe a pro své politické strany čerpají výhody, ať uţ v podobě peněz, či jiných benefitů. Jen čas od času z kola někdo vypadne a stává se tak tím, na kterého se ukáţe na veřejnosti, v novinách či v jiných médiích, jako na „podvodníka“, který má být potrestán. Z pravidla se stává, ţe buď se jeho korupční kauza zamete pod koberec, nebo v případě slabšího jedince, bude odvolán a „uklizen“ do jiného útvaru ve státní správě. Aktuálně hýbe republikou kauza „ProMoPro“ nazvaná podle firmy, která zajišťovala v době předsednictví České republiky EU audiovizuální sluţby. Lidové noviny v souvislosti s kauzou mimo jiné uvedli: „Zatím víme jen to, že audiovizuální služby, jejichž cena nakonec dosáhla zmíněných 766 milionů, objednal Úřad vlády bez výběrového řízení. Více než sto milionů z této částky pak podle dostupných informací LN zůstalo více než rok ležet na účtu firmy ProMoPro. Na tyto peníze upozornila koncem října banka, která účet vedla, Finanční a analytický úřad ministerstva financí (FAÚ).“15 Tato aféra zatím není a v brzké době asi ani nebude uzavřena. Nynější ministr obrany Alexandr Vondra (ODS), který je spojován s touto korupční aférou, prozatím neodstoupil a jediný výsledek, který tato kauza prozatím přinesla je nestabilita vládní koalice a neustálé výčitky od opozice. Další korupční aféry jsou velkým problémem i na Ministerstvu obrany ČR. To je svými pochybnými a tendry zakázkami „proslaveno“. Bohuţel, i kdyţ bylo prokázáno, ţe například při pronájmu stíhacích letounů JAS-39 Gripen docházelo ke korupci, nikdo dosud nebyl obviněn. 13
Týden.cz [online]. 08.02.2009 [cit. 2011-04-24]. Weigl před lety chválil Koţeného. S pověřením Klause. Dostupné z WWW: . 14 Policie ČR [online]. 2010 [cit. 2011-03-25]. Co je korupce. Dostupné z WWW: . 15 Podezřelé jsou miliony na účtech ProMoPra, upozornila na ně banka. Lidové noviny [online]. 31. ledna 2011, 31, [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: .
17
V dnešní době je velmi snadné získat úvěr. Jako příklad na půjčku, či úvěr si zde můţeme uvést firmu Provident. Jejich líbivá reklama, ve které slečna povídá, jak kamarádsky, aţ skoro rodinně vypadá, kdyţ si paní Nováková chce vzít půjčku. Ale vlastně ani nemusí. Paní z firmy si s ní ráda popovídá, kdyţ se třeba jen někde potkají. Půjčka je bez ručitele, sjednají vám jí po telefonu a hned. Vše vypadá snadně, rychle a přátelsky. Ale kdyţ se podíváme na webové stránky firmy a vidíme, jaké firma nabízí půjčky a hlavně za kolik ty půjčky nabízí, zjistíme, ţe se praktiky blíţí lichvě. Jako příklad lze zkalkulovat reálné náklady na půjčku na 10 000,Kč. Pokud si tuto částku půjčíme na 60 týdnů, týdenní splátka je 306,- Kč. Na první pohled to vypadá pěkně. Za 3 stovky týdně dostanu 10 000,- Kč. Jenţe kdyţ si spočítáme, ţe rok má zhruba 53 týdnů, budeme těchto 10 000,- Kč splácet přes rok. RPSN16 u takovéto půjčky je 63,91%. K půjčce se ještě připočítává administrativní poplatek, poplatek za to, ţe si u vás doma bude zaměstnanec Providentu týdně vyzvedávat oněch 306,- Kč. Celkem ke splacení je částka 18 360,- Kč. Celkem tedy zaplatíte o celých 8 360,- Kč více. A to za pouhých půjčených 10 000,- Kč. Kaţdý si pak uţ musí jen zváţit, jestli mu to doopravdy stojí za to a jestli je bude podporovat takovéto firmy. Tyto psychologické faktory hrají velkou roli při tvorbě reklamy a propagace pro společnosti poskytující finanční sluţby.
16
RPSN - udává procentuální podíl z dluţné částky, který musí spotřebitel zaplatit za období jednoho roku v souvislosti se splátkami, správou a dalšími výdaji spojenými s čerpáním úvěru.
18
Níţe uvádím příklad reklamy. Obr. 1.1: Reklama Provident
Zdroj: < http://kalendariky_baru.wbs.cz/provident08.jpg> U osobních půjček hraje velkou roli doba splácení. Jako příklad si můţeme dát osobní půjčku od společnosti Cetelem. U osobní půjčky17 na 150 000,- Kč si můţeme vybrat splácení na 24 měsíců, 48 měsíců, či na 72 měsíců. RPSN se u této půjčky se pohybuje od 11,33 u nejkratší doby splácení aţ k 16,10, které je u střední doby splácení, tj. 48 měsíců. Pro nejdelší 72 měsíční půjčku je RPSN 16,05. Měsíční splátka18 je následující: 6 976,- Kč při 24 měsících, 4176,- Kč při 48 měsících a 3 170,- Kč při 72 měsících. Na první pohled to vypadá slibně, či zajímavě, ale představa, ţe 6 let platím za 150 000,- Kč, za které jsem si něco před několika lety pořídil, dnes mě to uţ dávno nenaplňuje, ale stále platím 3170,- Kč, je hrozná. Konečná splacená částka se z 150 000,- Kč půjčených vyšplhá při 24 měsících na 167 424,Kč, při 48 měsících na 200 448,- Kč a při 72 měsících na 228 240,- Kč. Kdyţ porovnám
17
Cetelem [online]. 2011 [cit. 2011-04-17]. Kalkulačka - ON-LINE půjčka. Dostupné z WWW: . 18 Měsíční splátky uvedeny včetně pojištění schopnosti splácet pro případ pracovní neschopnosti, invalidity III. stupně a úmrtí (3,99 % z měsíční splátky). Úroková sazba 6,9 % ročně platí pro částky 100 000 Kč a vyšší s délkou splácení do 24 měsíců. Zdroj:
19
částku 167 424,- Kč za 2 roky a částku 228 240,- Kč za 6 let, tak je to celých 60 816,- Kč. To je rozdíl, který zaplatím za mnou zvolenou dobu splácení. Samozřejmě, kaţdý si musí rozmyslet, kolik je ochoten a hlavně schopen splácet. Moţnosti kaţdého jednotlivce jsou rozdílné a to se také odráţí ve finančních moţnostech kaţdého z nás. Jen bych si dovolil uvést, ţe tuto půjčku jsem záměrně vybral z reklamního banneru při prohlíţení internetových stránek. Chtěl jsem dát příklad půjčky, která se nám nabízí „sama“. Ještě bych uvedl, ţe při zjišťování informací ohledně půjčky firmy šetří na velikosti písma a některé informace, jako například celková cena, jsou napsané tak malým písmem, ţe jsem měl problém tuto informaci přečíst, i kdyţ nemám ţádné potíţe se zrakem. Rizika ţivota na dluh si lidé zpravidla uvědomují aţ ve chvíli, kdy dostanou obálku s červeným pruhem, nebo dokonce stojí tváří v tvář exekutorovi. Na druhou stranu je třeba přiznat, ţe díky médiím se některé odstrašující případy dostanou do podvědomí veřejnosti a tím pádem si na ně lidé mohou dávat větší pozor. Jsem ale přesvědčen, ţe to nebude mít přílišný vliv na samotný ţivot na dluh, neboť lákavé svody nových moţností a snaha přiblíţit se „sousedovi“ jsou stále velmi silným hnacím motorem pro další zadluţování domácností. Na změny ve společnosti měl vliv bezesporu také stát, který se také dostal do situace, ţe svým občanům nemohl zajistit veškeré sluţby a sám je tím pádem také vzorem „ţivota na dluh“. O tom svědčí mimo jiné fakt, ţe státní rozpočet České republiky je od roku 1997 ve schodku. Následující tabulka ukazuje, jaký je vyvíjí státní rozpočet od roku 1993 do roku 2010. Od roku 1993 do roku 1996 se dluh dokonce sniţoval. Od roku 1997 státní dluh začal narůstat. Do roku 2003 státní dluh sice narůstal, ale ne takovým tempem, jako tomu bylo posléze. Dle následující tabulky je vidět největší nárůst dluhu se odehrál roku 2006, kdy státní dluh narostl oproti roku 2005 o 111,3 mld. Kč.
20
Graf 1.1: Výše státního dluhu ČR19
Navíc se částečně i díky vystupování našich státních představitelů a politických reprezentantů zdraví nejeví jako dominantní hodnota a při perrnamentních reformách zdravotnictví se řeší především otázka financí. V posledních letech se zdravotnictví stalo prostorem pro boj o pacienta, ať uţ v roli rukojmího se zdravotním handicapem, nebo jako o voliče. Mohou za to tzv. regulační poplatky, které byly v České republice zavedeny 1. ledna 2008. Idea jejich zavedení byla snaha zefektivnit zdravotnické sluţby a odvést z čekáren kverulanty a hypochondry. V praxi to mělo zamezit situacím, kdy si například důchodci nechodili k lékaři jen tak popovídat, tj. po zavedení poplatků se měly lékařské ordinace plnit jen pacienty, kteří to doopravdy potřebovali. Hodnota diskutovaných je v součastné době 30-, 60,- a 90,- Kč. Třicetikorunový poplatek zaplatíme za návštěvu u lékaře na klinické vyšetření, coţ je například preventivní prohlídka. Třicet korun se také platí v lékárně, pokud se neplatí na lék vyšší doplatek. Šedesát korun si vezme nemocnice, léčebna, lázně či ozdravovna za pobyt v jejich zařízení. Devadesátikorunový poplatek se platí tehdy, pokud navštívíme pohotovost. Pokud výše poplatků, které musí pojištěnec za daný rok uhradit, přesáhne takzvaný ochranný limit 5 000 Kč (u dětí do 18 let a osob starších 65 let je to 2 500 Kč), pojišťovna by mu částku měla vrátit. Politická scéna v České republice je ve věci poplatků rozdělena. Levice v čele s Českou stranou sociálně demokratickou (ČSSD) velmi bojuje 19
Ministerstvo financí České republiky [online]. 2011 [cit. 2011-04-24]. Struktura a vývoj státního dluhu. Dostupné z WWW: .
21
za zrušení poplatků a snaţí se všemi způsoby rušit, či alespoň kompenzovat. Pravice, zastoupená Občanskou demokratickou stranou (ODS) registrační poplatky zavádí a podporuje je v plné síle. V dnešní době nastává otázka, zda se z regulačních poplatků, které mají slovo regulace ve svém názvu, nestal spíš kapitál, kterým si chce stát doplnit státní pokladnu. V dnešní době je u moci pravicová vláda, ale ve většině krajů vládne levice. Například středočeský kraj nabízí svým občanům vrácení regulačního poplatku formou daru. Uvádí to tak na svých webových stránkách kr-stredocesky.cz20 Pak si lze rovněţ poloţit otázku, co je správné. Platit u lékaře, či neplatit? Já si myslím, ţe poplatek 60,- Kč za pobyt v nemocnici, či jiném podobném zařízení, je ospravedlnitelný a má efektivní potenciál. Chápu a z vlastní zkušenosti vím, ţe být v nemocnici není nic příjemného, ale pokud si to zdravotní stav pacienta vyţaduje, tak je to nezbytné. Ale poplatek, za který v nemocnici dostanu najíst, jsem ubytovaný, v teple atd. Beru to tak, ţe kdyţ budu leţet doma, tak jídlo bude také poloţka v mém rozpočtu, topit si v zimě taky budu muset a bude mě to něco stát a dokonce se o mě bude muset ještě někdo starat. Nebál bych se říci, ţe bych poplatek za pobyt v nemocnici zvýšil například na 100 Kč, ale jiţ bych ho nenazval poplatkem regulačním. Dne 6. dubna 2011 vláda schválila navýšení poplatku za pobyt v nemocnici na 100,- Kč. Další návrhy, které vláda navrhla, jsou například: -
návštěva u lékaře z 30,- Kč na 50,-,
-
návštěva u specialisty bez doporučení z 30,- Kč na 200,- Kč,
-
návštěva pohotovosti z 90,- Kč na 200,- Kč.
Další „novinkou“ by měl být i tzv. neakutní odvoz sanitkou. Lidé si, dle ministra zdravotnictví doc. MUDr. Leoše Hegera, CSc. (TOP 09), nechávají domu zavolat sanitku, i kdyţ jejich zdravotní stav není tak akutní, aby nebyli schopni se do nemocnice dopravit sami. Tomuto nešvaru by měl zabránit tento poplatek, který by byl navrţen ve výši 5,- Kč/km. Částečným zlevněním by měl být recept. Nyní se platí 30,- Kč za jednu poloţku na receptu. V navrhovaných úpravách zákona je také částka 30,- Kč, ale za celý recept. V praxi
20
Středočeský kraj [online]. 2011 [cit. 2011-04-24]. Způsob poskytování darů na úhradu regulačních poplatků uhrazených občany. Dostupné z WWW: .
22
to znamená, ţe ti lidé, kteří berou víc prášků, by platili při jejich vyzvednutí pouze jednou 30,- Kč a ne několikrát, jako tomu bylo dosud. Však za předpokladu, ţe jim lékař vystaví všech x léků na jeden recept. Toto jsou prozatím pouze návrhy, o kterých vláda bude ještě jednat. Jediným schváleným poplatkem je prozatím poplatek za pobyt v nemocnici. Ale i tento návrh na změnu registračních poplatků musí projít Poslaneckou sněmovnou, Senátem a také ho podepsat Prezident republiky. Bohuţel, státní aparát nejde obyvatelům vůbec příkladem. Není to jen o nezodpovědném přístupu ke státnímu dluhu, ale i neutichající boje na politickém poli ohledně regulačních poplatků.
23
2. O společnosti svádění a rychlém štěstí Hned ze začátku je třeba si přiznat, ţe člověk ze své podstaty rád podléhá svodům a snaţí se co nejrychleji dosáhnout pocitů štěstí. Samozřejmě, ţe pro kaţdého je štěstí něco jiného a ne na kaţdého mají laciné svody stejný vliv. Obzvláště lidé, kteří mají stabilní hodnotový ţebříček, jsou připraveni jít svou ţivotní cestou pomaleji a při tom ale poctivě dosahovat svých cílů. Ti často hledí do budoucna a nepotřebují nezbytně dosáhnout svého štěstí rychle. Stačí jim myšlenka, ţe ho někdy dosáhnou. Samozřejmě i na ně ale mohou v určité fázi ţivota nástrahy rychlého štěstí dolehnout. V této fázi je kaţdý postaven před otázku, zda mu stojí za to vyuţít senzační nabídky rychlého štěstí. Problémem je, ţe ne všichni se dokáţou zamyslet nad riziky, které rychlé štěstí přináší. Z hlediska tématu práce se budu věnovat hlavně ekonomickým a finančním moţnostem, které můţe rychlé štěstí přinést. Jsem si ale vědom, ţe pro různé lidi nemusí jít nutně o věci finančního rázu. V dnešní společnosti vyuţívá nabídky rychlého finančního štěstí v podobě přísunu hotovosti čím dál více lidí. Ţít na dluh se stalo běţnou součástí ţivota a lidé necítí, ţe by se za to měli stydět. Zadluţení českých domácností dramaticky stoupá od roku 2004. Na konci roku 2010 lidí dluţili dle informací České národní banky (ČNB)21 jiţ 1 056,27 miliardy korun. S tím souvisí i skutečnost, ţe mnoho lidí nedokáţe správně plánovat své výdaje a často se (nejenom však svou vinou!) dostanou do situace, kdy jsou krátkou dobu bez finančních prostředků a smutně čekají na další výplatu. V této souvislosti si dovolím podotknout, ţe v naší společnosti je i etnická menšina, která má právě s rychlým štěstím velké problémy. Mám na mysli zřejmě ne nepočetnou skupinu Romů, kteří se svými sociálními dávkami nejsou schopni racionálně hospodařit. Nejsou totiţ schopni dívat se do budoucnosti a plánovat. Ţijí přítomností, okamţikem a jejich mentalita se zásadně liší od té, kterou přisuzujeme většinové populaci. Jejich finanční problémy však nejsou dány jen mentalitou, ale i tím, ţe často nemají dokončené ani základní vzdělání a proto 21
ČNB je ústřední (centrální) bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem. Je zřízena Ústavou České republiky a svou činnost vyvíjí v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance a dalšími právními předpisy. Má postavení veřejnoprávního subjektu se sídlem v Praze. Jsou jí svěřeny kompetence správního úřadu v rozsahu stanoveném zákonem. Hospodaří samostatně s odbornou péčí s majetkem, který jí byl svěřen státem. Do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. Nejvyšším řídícím orgánem ČNB je bankovní rada, jejímiţ členy jsou guvernér, dva viceguvernéři a čtyři vrchní ředitelé. Všechny členy bankovní rady jmenuje prezident republiky na šestileté období. Zdroj:
24
nejsou schopni ani základních výpočtů. Často se stává, ţe v den, kdy poberou dávky, jich také většinu utratí, zvou na oslavu i své přátelé, protoţe „na to právě mají“ a neuvědomují si, ţe by měli finanční prostředky rozvrhnout do celého měsíce. Snad i proto je rozšířeným nešvarem v těchto komunitních lokalitách lichva22. Jak informuje organizace Člověk v tísni na svých webových stránkách, které se zabývají problematikou sociálního vyloučení, ePolis.cz: „Lichva je v romské komunitě častý a z velké části akceptovaný jev. První půjčka peněz od lichváře bývá dobrovolným rozhodnutím jedince. Soustředění Romů do jedné lokality, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní a perspektivně obtížně zaměstnatelní, tzn. sociálně slabí a potřební, vytváří vhodné podmínky pro vznik a existenci lichvy.“23 Nejsmutnější na tom je, ţe své problémy neumí ani nechtějí řešit sami a obvykle se spoléhají výhradně na pomoc státu. Sám vidím prevenci těchto jevů především ve vzdělávání. Dle sčítání lidu v roce 2001 se k romské národnosti přihlásilo v České republice 11 746 lidí. Národnost je však pocitem subjektivním a dle odhadů internetového deníku Aktuálně.cz24 Romů v České republice ţije okolo 200 – 250 tisíc. Kdyţ přihlédneme k statistikám ČSÚ, tak vidíme následující: úplně bez vzdělání je v této komunitě 674 lidí, nedokončené základní vzdělání má 466 lidí, základní vzdělání dokončilo 4887 Romů, vyučených bez maturity a střední odborné vzdělání bez maturity má dohromady 1410 lidí, maturitu zvládlo 351 lidí. Ti další dosáhli vyššího vzdělání, neţ je maturita. Dá se tedy konstatovat, ţe většina Romů ukončila jen základní školu. Tyto výsledky zpracoval Český statistický úřad (ČSU) při sčítání lidu v roce 2001.25 Na druhou stranu je ale třeba říci, ţe romské děti nejsou zpravidla ke vzdělání nijak soustavně vedeny. Ba naopak. „Romští rodiče někdy zcela záměrně znemožní svému dítěti nastoupit do učení. Důvody bývají různé: aby se jim dítě neodcizilo, nechtějí dát také děti do učiliště mimo město, ve kterém žijí – většinou ze strachu, aby se dítěti něco nepřihodilo při dojíždění, nechtějí své děti nechat bydlet na internátě. Dívky nedávají do učení z praktických důvodů, neboť chtějí,
22
Lichva je trestný čin dle trestního zákona, jehoţ se dopustí ten, kdo zneuţívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení. Zákon nestanovuje přímo velikost úroků, které by bylo moţné nazvat lichvou. Kaţdé označení lichvy je moţné najít pouze v soudních rozhodnutích. Právnickou terminologií jde o úrokové hranice pohybující se od desítek do stovek procent. 23 kpt. Pavel Dochvát, Lichva v Romské komunitě < http://www.epolis.cz/download/pdf/materials_65_1.pdf> 5. 2. 2011 24 Mapa romské Evropy. Kde a jak ţijí Romové. Aktuálně.cz [online]. 20. 9. 2010, 1, [cit. 2011-04-09]. Dostupný z WWW: . 25 SČÍTÁNÍ LIDU, DOMŮ A BYTŮ K 1. 3. 2001, ČSÚ, str. 44 12. 2. 2011
25
aby dcera pomáhala matce s mladšími dětmi.“26 Toto se píše v publikaci „Romové v České republice“, kterou si nechalo zpracovat Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jako další preventivní opatření bych viděl a začal uplatňovat daleko tvrdší postupu státu proti tzv. nepřizpůsobivým občanům (samozřejmě bez ohledu na etnicitu, náboţenskou orientaci, sexuální orientaci apod.), kteří pracovat nechtějí, nedokáţou společnosti přinášet jiné hodnoty a pouze zneuţívají štědrosti sociálního státu. Přijde mi to totiţ nefér vůči občanům České republiky, kteří i sice dětsky svodům rychlého štěstí podlehli, ale musí následkům svého jednání čelit sami. Kdyţ uţ jsem zmínil otázku vzdělávání, myslím si, ţe i pro ostatní obyvatele by právě vzdělání mohlo být cestou, jak svodům rychlého štěstí úspěšně odolávat. Myšlenka, ţe automobil, který má můj soused, ale na který si musel delší dobu vydělávat, mohu mít za jeden den také, je velice lákavá, ale měl bych si uvědomit, jaké důsledky neutěšenému netrpělivé rozhodnutí přináší. Nutno říci, ţe tomuto stavu vůbec nepomáhají ani finanční ústavy, které jednorázové půjčky prezentují jako rychlé a prozíravé řešení kaţdodenních problémů. Nyní ukáţu, na co si lidé u nás asi nejvíce půjčují.
2.1 Skladba půjček, aneb na co si Češi nejčastěji půjčují Ještě před tím, neţ udeřila celosvětově hospodářská krize, tak si mnoho obyvatel půjčovalo peníze, aniţ by je potřebovali na něco hmotného, či akutního. Dnes uţ jen málokdo vyuţije půjčku například na dovolenou, či na svatbu. V dnění době se mnoho lidí naučilo přemýšlet a koukat se do budoucnosti, jaké následky by to mohlo pro ně mít, vzít si nevýhodnou půjčku. Na druhou stranu je potřeba také říct, ţe dnes uţ bankovní i nebankovní sektor více prověřuje své klienty, zda jsou schopni dostát svých závazků. Jednoduše řečeno, zda je klient schopen splácet danou půjčku, o kterou ţádá. Nejčastější půjčky dle finančního poradce společnosti Partners jsou: -
bydlení (pořízení nového domu, či bytu, přestavba, drobná úprava),
-
spotřební zboţí (elektronika, nábytek atd.),
-
jednorázové hotovostní půjčky,
26
Romové v České republice. Praha : SOCIOKLUB, 1999. Romské děti v systému českého základního školství a jejich následná profesionální příprava a uplatnění, s. 340. ISBN 80-902260-7-8.
26
-
leasing nebo úvěr na pořízení automobilu.
2.1.1 Bydlení Mnozí bankovní analytici a ekonomové uvádějí, ţe půjčky na bydlení jsou ze všech půjček nejrozumnější a dá se říci, ţe i nejlogičtější. Především mladí lidé, pokud chtějí zodpovědně řešit svou bytovou situaci a osamostatnit se od rodičů, vyuţívají hypoték kombinovaných se stavebním spořením. Zde je třeba pochválit mnoho českých rodičů, kteří svým dětem uţ v raném věku stavební spoření uzavírají a mnohdy tím ulehčí jejich start do nové etapy ţivota. Opět se tím vracíme k faktu, ţe rodiče jsou schopni přemýšlet o budoucnosti a své aktuální finanční prostředky vyuţijí pro budoucnost svých dětí. I kdyţ sami často zkušenost s dnešní formou hypotéky nemají, i oni v hypotéce vidí rozumné řešení finanční a zároveň i bytové situace. V tomto smyslu hovoří i analytik Jan Šimek, který pro ČT24 uvedl: "Z makroekonomického hlediska není situace ohledně zadlužení českých domácností nijak dramatická. Hlavní podíl na úvěrech poskytnutých domácnostem tvoří hypotéky, které lze označit za dobré dluhy."27 Hypotéka je vlastně takový úvěr, kterým financujeme nemovitosti, které se nacházejí na území České republiky. Je to velký závazek, se kterým se musí počítat na několik desítek let dopředu. Trh hypoték poskytnutých v ČR se pomalu vzpamatovává po celosvětové krizi. Následující graf ukazuje průběh poskytnutých hypoték. Graf 2.1: Objem hypoték za uplynulých 5 let v mld. Kč.
27
České domácnosti se stále více zadluţují. ČT 24 [online]. 12. 3. 2010, 1, [cit. 2011-03-21]. Dostupný z WWW: .
27
Zdroj: Pomocí hypotéky můţeme financovat například28: -
koupě bytu, druţstevního bytu, rodinného domu, objektu k individuální rekreaci,
-
koupě stavebního pozemku,
-
výstavba, přestavba, nástavba, rekonstrukce nemovitosti,
-
koupě spoluvlastnického podílu na nemovitosti,
-
vypořádání spoluvlastnického podílu na nemovitosti,
-
vypořádání dědických nároků k nemovitosti,
-
splacení dříve poskytnutých úvěrů a půjček, pouţitých na investici do nemovitosti,
-
refinancování vlastních finančních prostředků investovaných do nemovitosti,
-
neúčelově, tzv. americká hypotéka.
Americká hypotéka je neúčelový úvěr, který umoţňuje financovat jakékoliv potřeby, které zákazník má. Její výhody by měli být například výhodnější úroková sazba oproti spotřebitelskému úvěru, či rozloţení měsíční splátky na dobu aţ 20 let. Banka by nikdy neměla zjišťovat, na co americkou hypotéku pouţijete, protoţe je to půjčka neúčelová. Ručí se vţdy zástavním právem ke zkolaudované nemovitosti. Je jedno, zda to je byt, či dům či dokonce více nemovitostí najednou.
2.1.2 Spotřební zboţí I kdyţ půjčky na spotřební zboţí nejsou zdaleka tak výhodné, nejen z hlediska úroků, tak jako hypotéky, přesto nemusí být nutně problémem. Za podmínky, ţe si lidé umí zodpovědně spočítat, zda na splátky po celou dobu splácení budou mít a také si uváţit, zda danou věc skutečně potřebují, pak můţe mít tato půjčka smysl. České rodiny často nemají finanční rezervu, kterou by mohly pokrýt jednorázové nutné výdaje, mohou se dostat do situace, kdy se jim rozbije pro chod domácnosti důleţité vybavení. Potom jsou nuceni koupit například novou pračku pomocí úvěru či půjčky na spotřební zboţí. Dne 7. dubna 2011 byl publikován na internetovém zpravodajském serveru deníku Právo Novinky.cz článek o úsporách českých domácností29. Dle výzkumu společnosti Home 28
Finanční poradenské centrum [online]. 2011 [cit. 2011-04-24]. Hypotéční úvěry. Dostupné z WWW: . 29 Novinky.cz [online]. 7. dubna 2011 [cit. 2011-04-09]. Třicet osm procent rodin v Česku měsíčně neušetří vůbec nic. Dostupné z WWW: .
28
Credit30, neušetří 38% domácností z měsíčního příjmu vůbec nic. Kdyţ uţ nějaké peníze dané domácnosti ušetří, tak je to 14% případech jen částka do 2500,- Kč. Částku do 5000,- Kč našetří pouze 9% domácností, do 7500,- Kč našetří 12% domácností. Větší sumu, více jak 7500,-Kč našetří dle výzkumu 7% českých domácností. Z článku také vyplývá, ţe 40% českých domácností by mělo velký problém zaplatit jednorázový výdaj ve výši 7000,- Kč. „Spořivost domácností se snižuje, uvádí se v oficiální zprávě o příjmech a výdajích za 1. až 3. čtvrtletí 2010 ministerstva práce a sociálních věcí. Jestliže přírůstek úspor byl v prvním čtvrtletí loňského roku 31,4 miliardy, pak ve třetím čtvrtletí už jen 4,2 miliardy.“31 Mnoho půjček, či nabídek se tváří jako super výhodné, tedy snad i lepší, neţ koupě za hotové. Ve výsledku se ale spotřebič můţe prodraţit i o několik desítek procent. Podle novely zákona o spotřebitelském úvěru musí od 1. 1. 2011 firmy v reklamě uvádět úplné informace o nabízeném úvěru jako jsou např. výše splátek spotřebitelského úvěru, roční procentní sazba nákladů atd. Na rozhodování klientů mají vliv také zaměstnanci obchodů, ve kterých lidé nakupují a tento vliv nemusí byt vţdy nutně dobrý, protoţe zaměstnanci mají z uzavřených úvěrových smluv provize a tím pádem se snaţí zákazníka přesvědčit, ţe právě daná forma nákupu je v tuto chvíli ta nejvýhodnější a mnohdy zatají negativní stránky půjčky, nebo smluvní pasti, na které přijde zákazník, aţ kdyţ přijde první velký problém. Často si zákazníci smlouvy asi ani nečtou. Ve většině větších marketů, či prodejnách mají v dnešní době své pobočky i firmy, které na místě ihned zajistí půjčku a tak domu můţe odcházet s vybraným zboţím i méně movitý zákazník. Ruku v ruce můţe podléhat i svodům rychlého štěstí, protoţe v obchodě na zákazníka působí reklama a navíc si můţe vysněný produkt i fyzicky ohmatat, vyzkoušet. Jako příklad bych uvedl firmu Cetelem32. Ta má svojí pobočku snad v kaţdém větším obchodním domě.
30
Home Credit a.s., zaloţená v roce 1997, je jedním z předních poskytovatelů spotřebitelského financování v České republice. Nabízí širokou škálu úvěrových produktů: nákupy na splátky u obchodních partnerů, úvěry na auta, hotovostní půjčky, kreditní karty a revolvingové půjčky. V roce 2010 společnost poskytla úvěry v celkové výši 8,4 miliardy korun. Home Credit a.s. je členem skupiny Home Credit. 31 Novinky.cz [online]. 7. dubna 2011 [cit. 2011-04-09]. Třicet osm procent rodin v Česku měsíčně neušetří vůbec nic. Dostupné z WWW: . 32 Společnost Cetelem je silná a stabilní společnost, která se svojí patnáctiletou tradicí na českém finančním trhu patří mezi největší a nejvýznamnější nebankovní poskytovatele úvěrových produktů a sluţeb. Cetelem je dceřinou společností francouzské banky BNP Paribas Personal, která poskytuje spotřebitelské úvěry jiţ od roku 1953 a postupně rozšířila pole svého působení do více neţ třech desítek zemí světa na čtyřech kontinentech.
29
2.1.3 Jednorázové hotovostní půjčky Jednorázové hotovostní půjčky jsou pro člověka dle mého názoru ty nejhorší a nejméně výhodné. Právě díky nim lidé zaţívají pocit, ţe najednou mají hodně peněz a tím pádem si můţou dovolit téměř vše, co si zrovna přejí. Myslím si, ţe rostoucí oblibě uvedených půjček nahrává reklama, která je prezentuje jako snadno dosaţitelné a velmi výhodné. Existují dvě základní formy půjček: bankovní a nebankovní. Zatímco u banky máte alespoň nějakou záruku férového jednání a garanci profesionálního přístupu, tak u nebankovních společností tomu tak být nemusí. Jejich popularitě napomáhá opět reklama a také to, ţe si lidé většinou tyto půjčky neberou opakovaně. Proto poskytujícím firmám neférové jednání snadněji projde. V mnoha případech se stává, ţe nebankovní společnost si vyţádá poplatek za vyřízení půjčky, a pak půjčku ve finále ani klient nedostane. Pouze se dostane do dalších finančních problémů, protoţe musel zaplatit několikatisícovou částku, po které doufal, ţe dostane větší sumu peněz, o kterou ţádal. Nebankovní společnosti často poskytují zdánlivě lepší vstupní podmínky, které se lidem zdají zajímavější, ale mnohdy tomu ve finále tak nebývá. Jako příklad můţu uvést půjčku bez ručitele, či bez potvrzení příjmu. Další pastí bývají extra nevýhodné podmínky, skryté náklady i moţné neférové jednání s nebankovní společností. V médiích se často objevují příběhy nepoučitelných lidí, kteří na jednání nebankovních institucí, občas i bankovních, doplatili. Řešení vzniklých situací není snadné. Na druhé straně můţeme v dnešní době v televizi vidět různé pořady, jako například Krotitelé dluhů na ČT1, které osvětě zákazníků pomáhají. Ukazují příklady, jak to nemá být a zároveň i navrhují řešení, která sice nebývají příjemná, zato však efektivní. „Vyvinuli jsme formát, který kombinuje klasickou publicistiku, docusoap33 s prvky reality show. V Krotitelích dluhů vystupují reální poradci, reální lidé a tudíž opravdové příběhy.“34 V pořadu vystupují odborníci, kteří s problematikou ţivota na dluh mají profesní zkušenosti a umí poradit. K jednorázovým půjčkám společnosti nabízejí také kreditní karty. Ty nabízí okamţité získání peněţních prostředků, které ani nemusíte mít na svém účtu. Tyto společnosti se pak řídí svými pravidly o poskytování půjček. Kreditní karty jsou nám podstrkovány jako dobré řešení pro kaţdou nenadálou situaci. Dle serveru kreditka.cz35, který patří společnosti
33
Docusoap - televizní ţánr, který vyuţívá zároveň postupů dokumentárního filmu i divácky oblíbených vztahových seriálů. Neboli natáčí se jako dokument a stříhá jako seriál – po příběhových liniích. 34 Krotitelé dluhů [online]. 2009 [cit. 2011-03-21]. Krotitelé dluhů. Dostupné z WWW: . 35 MasterCard [online]. 2010 [cit. 2011-04-12]. Kreditní karta. Dostupné z WWW: .
30
MasterCard36: „Při platbě čerpá klient úvěr (kredit), který je úročen úrokovou sazbou (většinou uváděna v měsíčním vyjádření, protože se jedná o krátkodobý úvěr). Při použití kreditní karty je tedy čerpána půjčka, kterou později držitel karty splácí. Lze s ní vybírat hotovost z bankomatů, platit za zboží a služby u obchodníků a vybírat hotovost prostřednictvím Cash Advance na přepážkách výplatních míst (banky, směnárny)“
2.1.4 Automobil Automobil je symbolem prosperity a úspěchu v tom pravém slova smyslu. Pro některé je dělící či spíše oddělovací hranicí od těch lidí, kteří cestují hromadně a chrání je před negativními vlivy ulice. V mnoha případech z dnešní doby automobil představuje to, co v dřívějších dobách kočár taţený koňmi – pokud byl pěkný, mnoho lidí se na něj líbezně zadívalo a zasnilo. Jak potvrzují čísla automobilek, například automobilky Škoda Auto37, i kdyţ byla po celém světě hospodářská recese, tak ta za rok 2010 vydělala 2x více, neţ předchozí rok. Provozní zisk byl dle internetového serveru Hospodářských novin iHNed.cz38, 11,31 miliardy korun. V roce 2009 vydělala Škoda Auto jen 5,9 miliardy. Na jednu stranu musím říct, ţe to bylo i hlavně rozvoji trhů jako jsou Rusko, Indie a Čína, ale na druhou stranu je vidět, ţe lidé střední vrstvy v Evropě i přes hospodářskou krizi peníze mají, protoţe se Škoda Auto svým portfoliem chce nabízet lidem právě této vrstvy. Uvedené zisky se netýkaly pouze tuzemské automobilky, ale dařilo se celému koncernu Volkswagen, pod který patří nejen Škoda Auto, ale i mnoho dalších světových značek, ať uţ to jsou levnější značky jako Seat, anebo prestiţní značky jako Lamborghini, Audi, či Bugatti. Jak píše přední český sociolog Jan Keller (nar. 1955) ve své knize Až na dno blahobytu: „Sociologové bývají k automobilistům krutí, když líčí jejich touhu po automobilu jako výraz snahy zvýšit a upevnit svůj sociální status prostřednictvím určité formy ostentativního konzumu.“39
36
Společnost MasterCard nabízí prostřednictvím vydávajících finančních institucí řadu platebních karet, které přináší drţitelům moţnost platit rychle, pohodlně a bezpečně aţ na 25 milionech míst. Zdroj: 37 ŠKODA AUTO a.s. je největší český výrobce automobilů sídlící v Mladé Boleslavi. Navazuje na společnost Laurin & Klement, zaloţenou roku 1895. Ta byla v letech 1925–1945 součástí koncernu Škoda, v letech 1945 1990 působila pod názvem AZNP Mladá Boleslav (stále však uţívala značku Škoda) a od roku 1990 je pod názvem Škoda Auto součástí koncernu Volkswagen Group. V roce 2008 byla největší českou firmou podle trţeb. 38 IHNed.cz [online]. 10. 3. 2011 [cit. 2011-04-09]. Rekordní Škoda Auto. Za loňský rok firma zdvojnásobila svůj zisk. Dostupné z WWW: . 39 KELLER, Jan. Aţ na dno blahobytu. Brno : Hnutí duha, 1995. Automobil jako droga, s. 40. ISBN 80-9030857-0.
31
Pro mnoho lidí je však automobil věc, kterou denně potřebují ke své práci. Pro ně je automobil ţivotní a pracovní nutností. Jsou města, ve kterých je lepší cestovat městskou hromadnou dopravou (MHD), ale jsou města, která tento druh přepravy nemají, anebo je velmi časově nevýhodná. Proto si lidé pořizují automobily, aby ušetřili čas. Mnoho lidí za prací dojíţdí do vzdálenějších měst, do kterých není tak dobrá dopravní obsluţnost veřejnou dopravou. Proto se pro ně stala jízda autem nutností. Mnohdy si lidé kupují auto, aby se dostali na nákup, nebo si o víkendu zajeli na chatu. Často se stává, ţe daná rodina auto nutně nepotřebuje, ale myslí si, ţe je lepší mít ho. Kaţdý má právo na výběr, jenţe ne kaţdý má stejnou potřebu. Někomu stačí automobil, který má základní výbavu a ostatní věci pro ně nejsou podstatné. Někdo zase cítí nutnost mít vozidlo nejenom podle svých potřeb, ale také podle svých tajných snů. Jenţe kaţdý řeší, kde na to vzít finance. Jeden se podívá na bankovní účet a ví, ţe si ho zítra můţe jít koupit. Druzí uţ dopředu vědí, ţe to takhle řešit nepůjde. Nejčastější půjčkou na koupi auta je leasing. Leasing, ať už se jedná o jakoukoli formu, představuje druh dlouhodobého pronájmu movité nebo nemovité věci (nejčastěji však automobilu či stroje a zařízení). Nejznámější druhy leasingu jsou finanční, operativní a zpětný leasing.40 Leasingových firem je na trhu nepřeberné mnoţství. Leasing od těchto firem dnes nabízí kaţdý autosalon či autobazar. Leasing uţ vám dokonce sjedná i soukromý prodejce, který chce prodat své auto. Další moţností, kterou automobilky nabízí a ví, ţe o tuto sluţbu je ve společnosti velký zájem, je různá individualizace. Automobilky pochopili, ţe lidé se chtějí lišit i v uţitkových věcech, jako je třeba automobil. Díky tomu budu sice mít stejný model, jako má kolega, ale můţu si ho přizpůsobit tak, ţe při pohledu z venku i pohledu dovnitř vozu bude jasné, ţe i kdyţ se jedná o stejný vůz, je úplně odlišný a vyjadřuje majitelovu osobnost a vkus. V dnešní době uţ není výsostí jen automobilek cílených na bohaté zákazníky mít dceřinou společností, která se zabývá výkonovou i vizuální úpravou vozů. Ve světě se proslavila divize AMG automobilky Mercedes-Benz, či divize M od další německé automobilky BMW. Uţ i značka Volkswagen, jejíţ název v překladu znamená „lidové vozidlo“, dnes disponuje nabídkou zvanou „Volkswagen Individual“, která jiţ svým názvem prostě značí, co lze od tohoto stupně výbavy očekávat. Jak uvádí Reiner Mangod, člověk zodpovědný za divizi VW 40
Podnikatel.cz [online]. 2009 [cit. .
2011-03-27].
32
Co
je
leasing.
Dostupné
z
WWW:
Individual, pro Volkswagen Magazín: „Volkswagen Individual znamená stylovou eleganci. Všichni by měli hned vydechnout: Páni, to je krása! Chceme, aby se lidé cítili v autě stejně pohodlně jako doma a mohli si jej zařídit podle svého vkusu – ať s využitím ušlechtilých materiálů, nebo ve sportovním duchu, protože dnes tráví ve svých vozech stále delší dobu.“41 Další moţností, jak se odlišit je tuning. Ten se stal fenoménem hlavně mladých, kteří se chtěli předvést, či jinak na sebe upozornit. Mezi „tunery“ se najdou šikovní lidé, kteří si své vozy upravují doma, jelikoţ jsou na to vybaveni jak prostorem, či zkušenostmi, ale hlavně nemají „obě ruce levé“. Pro ty druhé, kteří si nechají svá auta upravit, jsou tu různé specializované firmy, které se laděním vozů zabývají. Vše se pak odvíjí od finančních moţností a náročnosti úprav. Ve světě se pohybují firmy, které se zabývají úpravou aut, jejichţ prodeje se dají spočítat na prstech jedné ruky. Dokáţou vám udělat z neobyčejného auta ještě neobyčejnější, zajímavější a v některých případech i sběratelsky cenné. Mezi tyto špičkové úpravce se řadí například švýcarská firma Mansory, či německý úpravce ABT. Zmínění úpravci vyrábějí své skvosty v malých sériích, takţe vlastnictví takto upraveného automobilu se rovná k vlastnictví sběratelského předmětu.
41
Padne jako ulitý. Volkswagen Magazín [online]. 2010, [cit. 2011-04-12]. Dostupný z WWW: .
33
3. Cesty k zadluţení Proč si lidé půjčují peníze? Řeší tím aktuální finanční nouzi v ţivobytí, nebo si jen chtějí dětinsky rychle zpříjemnit ţivot?
3.1 Co láká lidi stále si půjčovat? Jak uţ jsem v minulých kapitolách předestřel, řada lidí, někdy to můţe být i většina, není zvyklých dlouhodobě přemýšlet o tom, jak se dospěle dostat k cílům, které si stanovili. Zároveň však nejde pouze o podstatu cílů, které si jednotliví lidé stanovili. Velký vliv na ně má i okolní prostředí v čele s všudypřítomnou reklamou. Kdyţ se zeptáte malého dítěte, co by chtělo v ţivotě dělat a kde by chtělo bydlet, většinou má o tomto uţ jasnou představu. Uţ i teenager si dokáţe říci, co od svého ţivota očekává, i kdyţ se tato představa bude v průběhu dalšího ţivota asi ještě měnit. Základní hodnoty a očekávání uţ ale zůstávají stejné. Jak rosteme, jsme postupně konfrontováni s přáními a cíli dalších lidí a občas se stane, ţe přijmeme za své i některé cíle, které by pro nás samotné nebyly tak důleţité. Snaţím se tím říct, ţe vliv okolí na jedince je silný. Kaţdý den máme kolem sebe mnoho lákadel a je těţké jim odolat. Chce to silnou vůli, schopnost sebereflexe a pevnou identitu. Je vytvářen velký tlak na jedince, aby si své cíle správně vybral. Zároveň je pro mnoho lidí těţké a bolestné si připustit, ţe opravdu nemohou mít všechno. Bohuţel je základní lidskou vlastností, ţe touţíme po tom, co nemáme a to nás motivuje k další akci. To roztáčí začarovanou spirálu stálého touţení a uspokojování dílčích cílů. Někteří lidé však snadno zapomenou, ţe si pomocí „rozumné půjčky – hypotéky“ plní svůj sen, který budou splácet dalších 20 let. Na to se ale časem zapomíná, zvyká, respektive se atraktivita snu rozplývá – mít své bydlení jim přijde normální, či běţné a začnou touţit po něčem jiném, novém a lepším. Samozřejmě tím nechci říci, ţe by bylo lidské touţení, snění a snaţení ze své podstaty nerozumné. Jen se snaţím upozornit na fakt, ţe lidé pod tlakem touhy často přestanou plně racionálně uvaţovat. Mnohdy si nedokáţu (nechtějí) spočítat, do jakých rizik se mohou dostat a pro uskutečnění svého aktuálního snu jsou ochotni udělat opravdu mnohé – například uzavírat nevýhodné smlouvy, nebo si vzít na sebe větší závazek, neţ jaký jsou schopni unést. Těmto svodům nahrávají i společnosti, které se snaţí přesvědčit svého potencionálního zákazníka o bezproblémovosti dalšího zadluţení, popřípadě jim dokonce prvotní splátky 34
odpustit, či odsunout o několik měsíců dále. Lidé tak zjistí aţ za delší dobu, ţe na to, na co si půjčili, jednoduše nemají. Často se do začarovaného kruhu zadluţování dostávají lidé, kteří snadno podléhají módním trendům a reklamě. Snaţí se ţít ţivoty těch tzv. lepších, bohatých a úspěšných, tedy zpravidla nad svými moţnostmi. Mohu uvést příklad typické maloměstské rodiny, která ţije v domě pořízeném na hypotéku a za kaţdou cenu se snaţí dohnat ţivotní úrovní například své sousedy, rodinu podnikatelů. Matka první rodiny třeba uvidí, ţe si sousedka koupila nový kávovar a logicky ho bude chtít také. Bude se snaţit se jí vyrovnat, nebo alespoň přiblíţit, být stejně „šťastná a úspěšná“. Při tom však zapomene na to, ţe obě mají rozdílné finanční moţnosti. V rozhodující chvíli „přispěchá“ na pomoc rychlý spotřebitelský úvěr, ţena s vidinou získání lepší (vyšší) ţivotní úrovně zapomene počítat a bez ohledu na reálnou finanční situaci a s vidinou rychlého uspokojení svých přání nabídky jednostranně nevýhodného úvěru vyuţije. Nedojde jí, ţe za pár měsíců bude dříve nový kávovar uţ starý, stase se věcí běţné spotřeby a bude se jí líbit zase jiný, novější model, který uvidí u někoho jiného. V nejhorším případě, který si ale také umím představit, bude ţena opět hledat moţnosti a důvody, jak si tento nový kávovar, nebo cokoliv jiného nového a trendy, opět pořídit. Svůj krátkodobý pocit movitosti tak vymění za nejistou budoucnost, kolotoč splátek a problémům v rodinném rozpočtu. Jak píše norský sociální antropolog Thomas Hylland Eriksen (nar. 1962) ve své knize Syndrom velkého vlka: „Zeptáte-li se, většina lidí vám potvrdí, že peníze, moc a sláva nikoho šťastným
neučiní,
zároveň
však
tyto
hodnoty
vládnou
jak
v zaměstnání,
tak
42
v makroekonomice.“ To je ten pravý důvod proč ţádat o půjčku či jiný finanční produkt. Hlavní důvody pro zadluţení domácností dle finančního poradce firmy Partners43 jsou nízká finanční gramotnost obyvatel. Z ní pramení tzv. nezodpovědné zadluţování. Lidé pouţívají půjčky a spotřební úvěry, které by za normálních okolností měli řešit z vlastních zdrojů a rezerv. Ţivot nám ovlivňují různé náhody, které někdy i negativně předurčují výši našich příjmů a tím pádem i schopnost splácet jiţ existující závazky. Ať je to uţ váţná nemoc, ztráta 42
ERIKSEN, Thomas Hylland. Syndrom velkého vlka : Hledání štěstí ve společnosti nadbytku. Brno : Doplňěk, 2010. Dilema velkého zlého vlka, s. 24. ISBN 978-80-7239-244-5. 43 Partners for planing, a.s. – je ryze česká akciová společnost, která zahájila svou činnost v červnu roku 2007 a její hlavní aktivitou je poskytování nezávislého finančního poradenství. Zdroj:
35
zaměstnání, rozvod, či ztráta někoho blízkého, který nám finančně pomáhal. Těmto situacím v ţivotě nezabráníme, takţe bychom se na ně měli spíše připravit, aby následky byly co nejmenší. Pro zvládnutí takovéto mimořádné situace není ani vyloučeno vzít si úvěr. Musíme si být jisti, ţe budeme schopni ho splácet. Pro ochranu před těmito situacemi je dobré si vytvářet finanční rezervy. Je vícero způsobů, jak je tvořit. Jsou to například spoření na termínovaných účtech, ţivotního pojištění a důchodového připojištění. Pokud člověk uţ nějaký finanční majetek vlastní, který můţe slouţit jako finanční rezerva, dalším vhodným způsobem je dlouhodobé financování. Zde je jeden případ ze serveru aktuálně.cz: „"Předloni jsem měl pracovní úraz. Ruka mi vjela mezi dva válce. Naštěstí jeden z nich byl dřevěný a jeden gumový. Kdyby byly oba železné jako u vedlejšího stroje, tak by mi asi z ruky nic nezbylo. Byl jsem s tím na nemocenské měsíc a půl," vzpomíná šestadvacetiletý Miloš z Třebenic nedaleko Lovosic. Pracuje ve firmě, která vyrábí umělá vlákna a tkaniny. Miloš dostával od státu nemocenskou devět tisíc měsíčně. "S tím se dalo vydržet jen chvíli. Pak už jsem si musel na živobytí a splátky půjčit i od rodičů. Z úrazového pojištění jsem dostal osm stovek. Firma mi za pracovní úraz vyplatila odškodnění třicet tisíc. Ale až měsíc po skončení nemocenské. Já jsem ale peníze potřeboval dřív," říká Miloš. Teď už ví, že finanční rezervu potřebuje. "Aspoň jeden měsíční plat," dodává.“
44
Dobrá finanční rezerva se dle citovaného článku pohybuje v řádech šesti
průměrných platů. Pro mnoho občanů ČR asi představa z kategorie sci-fi.
3.2 Rychlé uspokojování přání – začarovaný kruh půjček Pár slovy bych se ještě vrátil k začarovanému kruhu půjček. Stává se, ţe pokud člověk jednou vyuţije byť nevýhodné půjčky (a nebudeme teď mluvit o hypotékách, ale spíše o krátkodobých spotřebitelských úvěrech), vyuţije této moţnosti opakovaně. Jak jsem se zmínil v minulé kapitole, ţene je k tomu pravděpodobně nejvíce pocit rychlého uspokojení, pocit, ţe si mohu dovolit to, co ostatní a pocit, ţe na to nemusím čekat roky (například tak, jako moji rodiče). Někdy se opravdu můţe zdát, ţe se lidí při uspokojování svých potřeb chovají jako malé děti. Chtějí to, co vidí a chtějí to teď hned. Vůbec je nezajímají racionální argumenty a je pro ně nepředstavitelné, ţe by na něco měli čekat. Právě ztráta racionality, resp. zdrţenlivosti s pokorou, které ve svém ţivotě rovněţ potřebujeme, můţe být doslova ţivot ohroţující. Lákavé reklamy u obchodníků a následně lákavé podmínky úvěrových firem 44
Aktuálně.cz [online]. 5.11.2010 [cit. 2011-04-16]. Ţivot bez finanční rezervy je ruská ruleta. Jak dál?. Dostupné z WWW: .
36
činí rozhodnutí lidí velmi jednoduchým – „Proč bychom si to nemohli koupit, kdyţ to budeme mít uţ teď a budeme za to platit jen 2000,- Kč měsíčně?“ Lidé snadno zapomenou (opominou), ţe tento závazek je dlouhodobý a nespočítají si, co všechno to pro ně bude znamenat. První velké zklamání přichází ve chvíli, kdy se snadno nabytá věc také snadno okouká. Lidé najednou přemýšlí, jak to udělat, aby si mohli koupit jinou – vţdyť uţ tuhle mají tak dlouho, ale zároveň mají před sebou ještě tři roky splácení staré věci. Druhé zklamání přichází ve chvíli, kdy přemýšlí, ţe by starou věc prodali a zjistí, ţe uţ nemá ani poloviční hodnotu, ale oni stále splácejí původní cenu výrobku. Moţná ţe v té chvíli si poprvé uvědomí, ţe uspokojení rychlého štěstí asi nebylo příliš rozumné. Uţ ale není cesty zpět. K tomu všemu se ještě můţe stát, ţe například některý z členů rodiny přijde o práci a tím se dramaticky změní rodinný rozpočet. Jsou věci, které si rodina můţe odpustit, ale jsou závazky, které tak jako tak plnit musí. Mezi ně patří právě úvěry na zbytné věci, které se pak stávají noční můrou a pastí, do které se rodina lapí.
37
4. Ekonomické, sociálně-psychické a bezpečnostní problémy související s fenoménem tzv. ţivota na dluh Jaké problémy se mohou vyskytnout při ţivotě na dluh? Jaké problémy hrozí dluţníkům v případě nesplácení?
4.1 Ekonomické problémy Co hrozí, kdyţ zadluţení přesáhne únosnou hranici? Co se stane, kdyţ se dluţník dostane do registru dluţníků a co to vůbec registr dluţníků je? Co je to dluhová past? A jak probíhá exekuce? Pokud člověk nechá zajít svůj dluh aţ do stádia, ţe nemá na splátky, či nedokáţe dostatek peněz zajistit a vytlouká klín klínem, přichází na řadu několik způsobů, jak vzniklou situaci řešit.
4.1.1 Konsolidace úvěru Moţnost konsolidace úvěrů, či půjček se objevila na trhu relativně nedávno. Banky či společnosti poskytující úvěr přišly na to, ţe mnoho lidí má více neţ jednu půjčku či úvěr. Podstatou konsolidace je sloučení několika splátek do jedné. V praxi to znamená, ţe platíte splátku pouze jedné společnosti, která za Vás ostatní splátky vyřešila s ostatními společnostmi. Výhody to má takové, ţe neplatíte několik poplatků za vedení účtů, za několik kreditních karet, které mnohé společnosti nabízí společně s úvěry. Další výhodou je jen jedna splátka měsíčně a tím i pokles starosti s tím, kdy, jak velkou a na jaké číslo účtu mám splátku poslat. Při větším finančním zatíţení bývá nutností ručit nemovitostí jako zástavou.
4.1.2 Exekuce Od roku 2001 je v České republice zřízen institut soudního exekutora. Do té doby se všechny dluhy řešily pouze u soudu. Dnes exekutor chodí fyzicky po dluţnících a zabavuje věci, které jim patří a jejich následným prodejem můţe dojít ke splacení dluhu. Exekutor pracuje na rozdíl od soudu efektivně, protoţe je finančně závislý na úspěchu provedení 38
exekuce. V první řadě se exekutor zabývá bankovním účtem. Má právo i na obstavení celého vašeho konta, tzn., ţe nemůţete nakládat se svými peněţními prostředky, pokud nějaké na účtu máte. Ty budou pouţity pro vypořádání s věřiteli. Pokud tyto prostředky nebudou stačit, můţe exekutor zabavit movitý majetek dluţníka. Exekutor má velké pravomoci, jako například vstup do uzavřených prostor za pomoci Policie ČR i v době nepřítomnosti dluţníka. Server Měšec.cz uvedl ve svém článku týkající se Exekuce: „Podle občanského soudního řádu exekutor nesmí zabavit pouze věci, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění pracovních úkolů nebo výkonu podnikatelské činnosti a věci, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly. Jedná se zejména o oděvy a obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten, zdravotnické potřeby a pomůcky a hotové peníze do 1.000,- Kč.45 V praxi to znamená, ţe například myčka na nádobí, televize, či počítač Vám exekutor „oblepí“ samolepkou a při následné draţbě jsou prodány. Jak uvádí zpravodajský server Novinky.cz: „Průměrná pohledávka k vymáhání pro oprávněného (věřitele) se podle našich statistik pohybuje kolem 65 tisíc korun. Samotná částka dluhu se v průměru ještě navyšuje o dalších více než deset tisíc korun o náklady věřitele, exekuce, právního zastoupení oprávněného. U těchto nákladů ovšem vždy záleží na konkrétním případu,“46 Tuto částku zveřejnil Exekutorský úřad v Přerově, který patří k největším úřadu v zemi z důvodu největšího počtu provedených exekucí za rok. Počet exekucí převyšuje počet 50 tisíc ročně.
4.1.3 Osobní bankrot Institut oddluţení byl v České republice zaveden k 1. lednu 2008 dle nového insolvenčního zákona. Oddluţení nabízí dvě moţnosti. Tou první je rozprodej majetku, kterým by se uhradily všechny závazky. Druhou moţností je placení podle speciálního splátkového kalendáře. Podmínkou je, ţe člověk musí mít splaceno 30 % z celkového dluhu a dluţník je zaměstnán. O výši splátek rozhoduje soud. Jediné pravidlo, které soud musí dodrţet je, ţe člověku je zachována částka ţivotního minima47. Do splácení dluhů musí dluţník zahrnout případné dary, či dědictví. Na splácení dluhu dohlíţí soud, který kontroluje, zda dary či dědictví dluţník řádně zpeněţil. 45
Exekuce není legrace. Měšec.cz [online]. 7. 9. 2004, 1, [cit. 2011-03-21]. Dostupný z WWW: . 46 Češi v exekuci mají v průměru dluhy za 65 000 korun. Novinky.cz [online]. 22. 3. 2011, 1, [cit. 2011-03-22]. Dostupný z WWW: . 47 Ţivotní minimum bylo stanovené ministerstvem práce a sociálních věcí na 3126Kč měsíčně pro jednotlivce. [cit. 2011-04-09]. Zdroj: < http://www.mpsv.cz/cs/3213>
39
Doba oddluţení je stanovena na pět let. Po této době, pokud dluţník spolupracuje a vše jde jak má, je člověk bez dluhů. Ale „etiketu“ oddluţení si člověk ponese v bankovním registru zbytek svého ţivota. Pokud budou banky dávat další půjčky i lidem, kteří byli uţ v ţivotě oddluţeny, tak můţe být člověk v ţivotě oddluţován i několikrát.
4.2 Sociálně psychologické problémy Fenomén ţivota na dluh většinou nebývá pohádkou. Zatímco v té zpravidla vše dobře dopadne, v případě ţivota na dluh tomu tak vlastně nebývá téměř nikdy. Nejprve se podíváme na situaci, která dopadne vlastně nejlépe a to tedy tím, ţe lidé své finanční závazky splatí a jdou dál ţivotem s čistým štítem. Na začátku tohoto příběhu je vţdy radost – právě proto jsou lidé k těmto svodům tak náchylní. Dá se říci, ţe jsou na začátku vlastně radosti dvě. První se týká vybraného produktu a radosti z něj samotného. Pak přijde druhá radost – z vyřešení problému, kde na danou věc vzít peníze. Vše se zdá být ideální. První obláčky na obloze se mohou objevit ve chvíli, kdy se daná věc třeba rozbije po záruce, anebo ve chvíli, kdyţ se objeví problémy s pravidelností plnění. Postupem času se dostanou do situace, kdy si uvědomí, ţe danou věc moţná tolik nepotřebovali a ţe by se do jejich domácnosti hodilo úplně něco jiného. Přesto pokud svým závazkům dostojí, do exekuce se nedostanou. Uţ jen tímto váháním jsou pro příště snad dostatečně poučeni. Jejich špatné pocity skončí ve chvíli, kdy úvěr splatí. Jsem přesvědčen, ţe moudrým lidem tato zkušenost stačí a budou s dalšími úvěry zacházet obezřetně. Na konci tedy není radost z plného vlastnictví produktu, ale spíše úleva, ţe závazek k produktu (který často uţ odslouţil) mají za sebou. Druhý případ však takto dobře nekončí. Dříve se dost často stávalo, ţe lidí nebyli schopni dostávat svým závazkům a spotřební zboţí jim pak bylo po jisté době odebráno, či jinak zabaveno. V tu chvíli bylo pro lidi nepochopitelné, proč jim zabavili například televizor, a nedali jim ţádnou náhradu, kdyţ uţ přece 2/3 ceny splatili. Následně pak byli zklamáni úroky, ke kterým se ve smlouvě upsali, ale nedávali jim aţ tak velký důraz. Na druhou stranu na obranu těchto lidí je třeba říci, ţe se mohou dostat do nepředvídatelné ţivotní situace, která jim splácení velmi znepříjemní, ne-li znemoţní. Kromě zklamání tak můţe přijít i vztek, bohuţel často směřovaný ne vůči vlastnímu rozhodnutí, ale vůči třetí osobě, nebo věci. Lidé neradi připouští svou chybu a tím pádem se ani nepoučí, ţe by si měli například podrobně pročítat smlouvy, dělat jednoduché finanční rozvahy a nechávat si finanční rezervy.
40
Občas se stane, ţe lidé svou nelehkou finanční situaci – způsobenou ale vlastním rozhodnutím o rychlé půjčce – řeší opět další půjčkou a „dluhová spirála“ se tímto roztáčí. Pak je velmi těţké najít z něj nějaké řešení, které by pomohlo vymanit se ze spárů opakujících se půjček. Jsem přesvědčen, ţe by mnoho lidem pomohla alespoň elementární osvěta. Určitě by byli dobré přednášky na středních školách, ale také například veřejné semináře, na které můţe přijít kdokoliv a získat informace či rady, které pro vedení rodinných financí potřebuje. Na druhou stranu musím uznat, ţe mnoho lidí o rady zájem nemá. Mnohdy se nedokáţou poučit ani z vlastních chyb a právě to bývají lidé, kteří se do onoho začarovaného kruhu dostávají. Mezi sociálně-psychologické problémy se dá zařadit častý jev, který se objevuje a to je tzv. vytloukání klínu klínem. Tímto slovním spojením se označuje jev, kdy dluţník nemá dostatek prostředků na splácení úvěru a na jeho splátky si vezme další půjčku čí úvěr. Dluţník tím sice krátkodobě problém vyřeší – zaplatí splátku prvního úvěru, ale záhy nastane nemilé překvapení, protoţe se objevila splátka druhého úvěru, kterým jsme hradili ten první. Tím se dluţník dostává do „kola“, ve kterém hradí jeden úvěr druhým atp. S popsaným problémem se v dnešní době musí vypořádávat mnoho lidí. Řada lidí, kteří zkrachovali, či byli a jsou zatíţeni exekucí, se odvolává na fakt, ţe oni dluţí několik desítek tisíc a věřitel, nebo exekutor se na nich hojí, zabavuje majetek a umořuje dluh, ale velké „ryby“, které udělaly dluh za několik miliard, si ţijí nad poměry a beztrestně. Nikdo nikoho nestíhá, a kdyţ stíhá, tak dotyčný se státu i soudům akorát vysmívá. Na jednu stran je fakt, ţe velkých dluţníků se soudy zřejmě „bojí“ a dokazování individuální viny je v jejich sofistikovaných kauzách obtíţné. Ale na tento fakt se nelze vymlouvat tím, ţe řekneme: „Kdyţ nemusí splácet on, proč bych musel já?“
4.3 Bezpečnostní problémy Jaká plynou bezpečností rizika z ţivota na dluh? Co se můţe stát, kdyţ vytloukáme klín klínem? Můţe to mít i zdravotní důsledky? Kdyţ je člověk zadluţen, je na něj vyvíjen neustálý tlak, jak ze svého nitra (svědomí), tak i z okolí. A to okolí nemusí být jen věřitel, ale můţe to být i dluţníkova rodina. Kaţdý by chtěl, aby následky byly co nejmenší, ale kaţdý takovýto problém zanechá na člověku mnoho „šrámů“, ať uţ psychických, tak třeba i fyzických. 41
Kdyţ je člověk vystaven stresu, dělá chyby. Pokud víme, ţe nesplácíme v řádném termínu, určitě se lze s mnoha společnostmi domluvit například na posunutí splátek. Pakliţe nastane taková situace, ţe nám hrozí exekuce, či zabavení majetku, jsme vystaveni stresové situaci a býváme méně opatrní. Ať uţ je to při řízení automobilu, kdy na danou záleţitost myslíme, či v práci, kdy buď nepracujeme tak, jak bychom měli, ba dokonce pracujeme v prostředí, které si vyţaduje naprostou koncentraci a dodrţování bezpečnosti. Z toho problému pak mohou nastat i potíţe v zaměstnání, různé vytýkací dopisy, či dokonce propuštění. Psychické problémy, které dluţníka mohou potkat, dovádějí mnohé aţ k odborníkům na psychické problémy. Nezřídka se stává, ţe dluh rozdělí rodinu na nepřátele, rozpadají se manţelství a lidem se hroutí svět. Právě pak se na řadu dostávají různí psychologové. V krajních případech svůj problém lidé řeší tím nejhorším způsobem. A to tím, ţe si šáhnou na svůj vlastní ţivot. Neuvědomují si, ţe tímto svým nezodpovědným způsobem chování přidělávají starosti svým blízkým. Bohuţel, i v několika případech je známo, ţe fyzické šrámy si nemusí udělat pouze sám dluţník. Někdy vymáhání peněz přesáhne únosnou hranici a stává se, ţe vymahači pouţijí ne zrovna legální cestu a pouţijí násilí. Dokazování takový trestných činů bývá velmi sloţité a zdlouhavé. Policie musí získat důkazy, provést své šetření. Pokud se daný případ dostane aţ k soudu, můţe se spor protáhnout aţ na několik let, protoţe české soudy jsou zahlceny různými ţalobami. Průměrná délka soudního sporu v trestném řízení byla u krajských soudů v roce 2006 dle ČSÚ 714 dní48.
4.4 Problém půjčky na cizí adresu Toto je specifický problém, který mě napadl aţ tehdy, kdyţ jsem se s ním setkal osobně. Je to smluvení půjčky na cizí adresu. Jednoho dne se v poštovní schránce našeho domu, kde je zcela zřejmé, ţe na této adrese bydlí rodina sama, objevil dopis s logem firmy M.B.A. Finance49 adresovaný na zcela neznámé jméno, které jsem já, ani nikdo z příbuzných v ţivotě
48
Český statistický úřad [online]. 2007 [cit. 2011-03-27]. Průměrná délka soudního řízení ode dne nápadu do dne právní moci ve dnech. Dostupné z WWW: . 49 M.B.A. Finance je přední společností na trhu inkasa pohledávek. Hlavním předmětem naší činnosti je inkaso pohledávek, odkup a správa pohledávek a ekonomické poradenství v oblasti pohledávek. Disponujeme moderním a profesionálním call centrem, jeţ nám ve spojení s propracovaným systémem zajišťuje významnou konkurenční výhodu. Od roku 2005, kdy jsme zahájili působení na českém trhu, spolupracujeme s nejvýznamnějšími společnostmi z oblasti telekomunikací, pojišťovnictví, bankovního sektoru a leasingových společností. Zdroj: < http://www.mbaf.cz/cz/about.html>
42
neslyšel, anebo nebylo tak zajímavé, aby se nám „vrylo“ do paměti. Podezřelé bylo, ţe to nebyl omyl poštovní doručovatelky, ale dopis byl skutečně adresován na naši adresu. Po otevření dopisu jsem zjistil, ţe na cizí adresu si vzal cizí člověk půjčku, kterou firma poskytující půjčky postoupila společnosti M.B.A. Finance, která se zabývá vymáháním pohledávek. Po telefonickém rozhovoru s call-centrem společnosti jsem se dozvěděl, ţe to není ţádný problém, ţe si to do své databáze zaznamenají a ţe uţ ţádný jiný dopis posílat nebudou. A pokud by něco podobného přišlo, odevzdat neotevřený dopis zpět poštovní doručovatelce. Počítám, ţe pokud by nikdo z rodiny neřešil popsaný problém a dopis by nechal dopisem, mohla by se písemná výzva několikrát opakovat a v tom nejkrajnějším případě by mohlo dojít i k exekuci na majetek. Nedokáţu ani odhadnout, jakou dohru by měla situace, kdyby přišel exekutor do domácnosti, která o nějakém dluhu, či půjčce, a hlavně o cizím člověku nemá ani ponětí. Teď ale nastává otázka, jak je vůbec moţné, ţe si někdo půjčí peníze na cizí adresu. Jedna z moţností je padělání osobních dokladů, coţ je trestný čin. Další moţností je „kamarád“ podvodníka pracující ve společnosti, která zajišťuje, či zprostředkovává půjčky, který mu umoţní nahlásit jinou adresu. Variant je několik, ale v kaţdém případě je to situace nepříjemná. Výše popsaná situace se odehrála na začátku roku 2011 a do této chvíle (duben 2011) se ţádný podobný dopis, či jiný náznak něčeho podobného neodehrál.
43
5. Konzum a konzumní ţivotní styl Co je to konzum a konzumní ţivotní styl? Co si představit pod pojmem shopaholismus? A jaké překvapení pro nás můţe být platební karta?
5.1 Co to je konzumerismus? Kaţdý z autorů vysvětluje konzumerismus jinak. Například anglická ekonomka Noreena Hertzová (nar. 1967) ve své knize Globální kapitalismus a smrt demokracie ho popisuje jako: „Chtivost a možnost lidí ukájet své potřeby a tím tvořit spotřebu.“50 Německý filozof Karl Marx (1818 - 1883) konzumerismus definoval takto: „Konzumerismus je tendence, chování nadměrně nakupovat a hromadit předměty a požitky za účelem zvyšování osobního štěstí.“51 V knize
Abeceda prosperity od Jana Kellera se vysvětluje konzum pro změnu takto: „Konzum lze chápat jako takovou orientaci na materiální statky, která vytlačuje coby druhořadé hodnoty nemateriální, nepřipouští spokojit se s úrovní spotřeby předchozí generace a neumožňuje krýt potřeby zcela, či alespoň z lokálních zdrojů.“52 Konzum se ze své podstaty umí přizpůsobit kaţdému přání jedince. Kaţdý z nás si pod tímto slovem představí moţná něco mírně odlišného. Pod konzumerismem si můţeme představit vlastně cokoliv, co nás obklopuje. Výjimkou jsou lidé, kteří si vybrali ţivot na samotě, kde jsou si soběstační jak ve výrobě potravin, oblečení či obydlí. I takoví se mezi námi i v dnešní době pohybují, ale je jich doopravdy jen po málu. Dále Keller píše: „Fromm kritizuje konzumní mentalitu, podle níž lidé sebe sami posuzují v první řadě v závislosti na tom, jakými spotřebními statky se dokázali obklopit“53 Naráţí v tom na fakt, ţe kaţdý kouká na druhého podle toho, v jakém autě přijede, či v jakém oblečení, zda elegantním, nebo značkovým člověk přijde a nejde teď jen o obchodní jednání, ale i o všední kaţdodenní ţivot. Kaţdý kouká okolo sebe a hodnotí. Někoho to zajímá více a jiného zas o něco méně a neklade na toto „rozlišování“ takový důraz. Jakýmsi konzumním 50
HERTZOVÁ, Noreena. Globální kapitalismus a smrt demokracie. Překlad Robert Bartoš. 1. vyd. Praha : Dokořán, 2003. s. 26. ISBN 80-86569-46-2. 51 MARX, Karl. Kapitál : Kritika politické ekonomie, Praha : Svoboda, 1978-1980, s. 13. 52 KELLER, Jan. Abeceda prosperity. 4., rozšířené vydání. Brno : Doplněk, 2010. Konzum, s. 52. ISBN 978-80-7239-227-8. 53 KELLER, Jan. Aţ na dno blahobytu. Brno : EarthSaveCZ, 1995. Konzum jako azyl, s. 36. ISBN 80-903085-7-0.
44
koloběhem je pro mnohé z nás i výměna konzumních statků za stále novější a novější typy byť i stejného typu zboţí. Jako zdárný příklad pro tuto situaci můţu uvést mobilní telefon: Někomu z nás vystačí starší typ telefonu, který má základní funkce, takţe z telefonu se dovoláte, ostatní se dovolají Vám a to samé se stane v případě zaslání SMS zprávy. Jenţe dnešní technologický pokrok jde dopředu takovou rychlostí, ţe to, co bylo dnes nové, zítra uţ je zastaralé, a výrobci telefonů to moc dobře vědí. Takţe nové technologie, které lákají stále více lidí, mají „zelenou“. Takţe mnoho zvědavců a fanoušků nových technologií mění telefony „častěji, neţ ponoţky“. Pro některé lidi platí věta, kterou pouţil Jan Keller ve své knize: „Jestliže jsou tržní výrobci nuceni vyrábět stále nové věci, nemají-li být vytlačeni z trhu, konzumenti jsou nuceni stále nové věci kupovat, nemají-li ohrozit svůj sociální status.“54 S konzumerismem se setkáváme častěji, neţ si myslíme. Například uţ kdyţ ráno vstaneme z postele. Je velká pravděpodobné, ţe i postel je koupená v nějakém prototypu konzumního ráje, jako například IKEA. Uţ tímto, ať chcete či ne, vstupujeme do světa konzumu. Není pro nikoho nutností mít zrovna postel z nábytkového řetězce, ale soudný člověk uzná, ţe zubní kartáček, pasta či ústní voda a další hygienické prostředky si koupil zrovna v nějakém řetězci. Můţe to pokračovat i u snídaně, ke které si dáme kávu či čaj, kterou si koupíme v nějakém obchodním řetězci. Takto bychom mohli probrat celý den a stejně bychom přišli na to, ţe konzumenty jsme, aniţ bychom nad tím nějak přemýšleli. Z důvodu toho, ţe v dnešní době není problém cokoliv si koupit, přináší dnešní svět pro mnohé různá lákadla, která jsou nám šita na míru, a není problém si koupit přesně to, co chci. A je uţ jedno, jestli to je barva automobilu, která bude úplně jiný, neţ ze vzorníku automobilky, nebo to bude dovolená, která bude připravena přesně na míru podle Vašich představ, o kterých by se nikomu před několika desítkami let ani nezdálo. I toto se projevu na všemoţných nabídkách různých firem, které se zabývají například záţitky. Pokud si řeknete: „Chci si skočit padákem“ či „Jaké to je asi projet se v závodním autě?“ tak není dnes nic jednoduššího, neţ kontaktovat nějakou záţitkovou agenturu a ona Vám předloţí návrh či řešení vašeho přání. I toto patří ke konzumu dnešní doby. Lidé se chtějí bavit a mnozí za zábavu utratí nemalé finanční prostředky.
54
KELLER, Jan. Aţ na dno blahobytu. Brno : EarthSaveCZ, 1995. Konzum jako azyl, s. 39. ISBN 80-903085-7-0.
45
Prototypem konzumenta jsou v dnešní době lidé nad 50 let. Ti mají velkou kupní sílu, pokud si za svůj ţivot vydělali dostatek peněz. Mnozí z nich se jiţ nechtějí aţ tolik zabývat prací, ale chtějí si uţívat peněz. Proto si kupují nová auta, domy, nebo různé chaty a chalupy. Představuje to pro ně jisté zproštění se pocitu stárnutí. Chtějí si uţívat ţivota plnými doušky. Polsko-britský sociolog Zygmunt Bauman (nar. 1925) specifikoval konzumenta jako: „Pozdně moderního či postmoderního hledače prožitků a sběrače zkušeností, který je nucen hrát svou roli v pohybu dnešní uspěchané doby.“55
Řada rodin vyměnila nedělní výlet do přírody, či na kulturní památku za den strávený v nákupním centru. V květnu roku 2007 provedla společnost STEM/MARK56 průzkum, jak by si přáli rodiny trávit a jak skutečně tráví víkend57. Na otázku „Jaký je ideálně strávený víkend s dětmi?“ odpovědělo 18 % dotázaných strávit víkend výletem do přírody. 15 % dotázaných by chtělo cestovat do zahraničí, či na poznávací zájezd a 13 % by chtělo jet k moři, nebo na jachtu. Ostatní návrhy byly například: vodní svět, chaty, hory, kolo či jiné aktivní sporty. Jen 1 % dotázaných uvedlo, ţe ideálně strávený víkend s dětmi je v nákupním centru. Z průzkumu tedy vyplývá, ţe nakupování v nákupních galeriích neláká tolik, ale ve skutečnosti je to 7. nejčastější víkendová činnost. Z průzkumu vyplývá, ţe nejvíce víkendů v roce, a to 47, tráví české rodiny doma sledováním televize. 52 % dotázaných rodin vyrazí alespoň jednou za měsíc na výlet do přírody. V souvislosti s nákupními centry a nakupováním se zde objevil také nový fenomén a to shopaholismus.
5.2 Shopaholismus – oniomanie Ne vţdy se nakupování stává pouze nutností, či věcí denní potřeby. Shopaholismem se označuje chorobnou závislost na nakupování, které je spojeno s příjemnými emočními pocity. „Frustrace z moderní konzumní společnosti a s ní spojená nakupovací mánie dostala i svůj název oniomanie. Samotná chorobná závislost na nakupování se pyšní ještě jedním odborným termínem: shopalholismus.“58 Patologické nakupování začíná zprvu nevinně. Sám pro sebe si člověk omlouvá věci, které si koupil, aniţ by je potřeboval, ale říká si „co kdybych to někdy potřeboval“. Později si člověk vybírá věci, na které nemá dostatek peněz. Čas, který 55
BAUMAN, Zygmunt. Globalizace : Důsledky pro člověka. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1999. s. 98 - 99. STEM/MARK je jednou z největších českých firem zabývajících se výzkumem médií, trhu a veřejného mínění. Zdroj: 57 STEM/MARK [online]. 4/2007 [cit. 2011-04-12]. Víkendový volný čas českých rodin. Dostupné z WWW: . 58 FStyle [online]. 31.03.2010 [cit. 2011-04-12]. Nakupování jako nemoc - shopaholismus. Dostupné z WWW: . 56
46
jedinec věnuje chozením po obchodech a nakupování se postupem času zvětšuje a tráví tím víc a víc času. I na tyto jedince míří reklamy firem poskytujících kreditní karty. Při platbě kartou není vidět, kolik je aktuální zůstatek a zda něco po „nájezdu“ na nákupní centrum na kartě něco zůstane.
5.3 Konzumní společnost Pojem konzumní společnosti se často objevuje v televizi, či v jiných mediích. Můţeme konstatovat fakt: „Konzumní chování vede k neodůvodněné spotřebě nad rámec nutnosti uspokojit základní lidské potřeby, jako jsou potraviny a výživové hodnoty nezbytně nutné pro biologicky optimální fungování lidského organismu, bezpečí domova a svého pracovního působiště, materiální zabezpečení pro svůj život a životní styl, kulturního a společenského vyžití (i když to je trochu přitažené za vlasy), ale třeba v oblasti turistiky a poznávacích zájezdů je to velmi zřetelně viditelné.“59 Reklama a marketing je spojena s konzumem a snaţí se vytvářet obraz spokojené rodiny v reklamě na zubní pastu, po které bude mít celá rodina bílé zuby, nebo skrze nabídku na auto s přídomkem „family“ či „akce rodina“. Vyuţitím takovéto akce je snaha přesvědčit část populace o vlastní pravdě, i kdyţ se jedná pouze o „obyčejný“ výrobek zabalený ve velmi pěkném obalu. Ve společnosti se rozrůstá i nový komunikační kanál, který se stává nákladným. Dá se říci, ţe této komunikace se zúčastňujeme všichni, aniţ by to někteří chtěli anebo vůbec tušili. Jsou to značky věcí, kterými se obklopujeme. Pro některé jsou vyjádřeny pouze logem na triku, pro jiné to můţe být znamení pro zařazení do společnosti. Nejlépe se tento jev dá vypozorovat ve větších dětských kolektivech, jako jsou školní třídy, kde se můţe objevit tzv. ekonomická šikana – děti spolu kamarádí podle toho, jaké nosí oblečení, či boty. Typické příklady takovýchto symbolů jsou hodinky, značkové oblečení, různá elektronika, která právě „určuje“ směr. Typickým příkladem můţe být pro mnohé firma Apple. S nadsázkou se dá říci, ţe ať vyrobí jakýkoliv výrobek s jejich logem (nakousnuté jablko), tak se tohoto produktu prodají miliony kusů po celém světě. Jejich tablety60 iPad pohltili svět a mnohé firmy vyrábějí podobné produkty. I kdyţ bude mít 59
Naučnástezka.cz [online]. 4.4.2010 [cit. 2011-04-17]. Konzumní společnost a ţivotní styl. Dostupné z WWW: . 60 Tablet PC je mezistupněm mezi notebookem a kapesním počítačem. Podle původních představ se mělo jednat o jednoúčelový přenosný počítač s vysokou výdrţí baterií a s dotykovým displejem. Původní představy se však
47
Apple iPad horší funkce, bude draţší, neţ konkurenční výrobky, stále to bude pro mnohé iPad, který musí mít. Podobně masově se prodávali i mobilní telefony iPhone, které dnes dosáhli jiţ několikáté generace. Ten se stal pro mnoho plagiátorů oblíbeným cílem. Z Číny se do ČR dováţí několik kopií, které na první pohled nejsou od originálu k rozeznání. Liší se však pouze cenou a technickým vybavením. Populární značky se stávají častým cílem plagiátorů, ať se jedná o oblečení, elektroniku, či další artikly. Zboţí se obchodníci snaţí prodávat na internetu. Dalším prodejním místem se často stávají trţnice v příhraničí. Ty musí čelit častým kontrolám ze strany policie a celní správy, která zde zjišťuje, zda není porušován zákon. Jako příklad reklamy, ve které hraje hlavní roli rodina, uvádím reklamu „Škoda Family“ automobilky Škoda Auto a.s. a jejich akce. Obr. 5.1. Škoda Family61
5.4 Platební karty Platební karta je znak konzumerismu. Kdyţ nosíme u sebe hotovost, na první pohled vidíme, kolik můţeme v aktuální chvíli utratit. Pokud ale máme kartu, aţ tolik nevidíme, jak jsme právě na tom s naší finanční situací. V dnešní době se rozšířila sluţba, při které například při platbě kartou v supermarketu si můţete i vybrat z karty hotovost, kterou vám dá přímo pokladní v supermarketu. Pokladna tak slouţí jako bankomat. Vypadá to, jako by vám za nákup ještě někdo platil. Je několik hlavních druhů karet, o kterých koluje ve společnosti mnoho polopravd a mýtů. Na první pohled to jsou stále stejné plastové kartičky s obrázkem postupem času vytratily a současné Tablet PC jsou v podstatě klasické notebooky se všemi výhodami i nevýhodami. Jediné, co z původní představy zůstalo, je dotykový displej. 61 Zdroj:
48
o velikosti 85,6 x 54 mm. Rozměry platebních karet určuje mezinárodní norma ISO 3554. Liší se pouze ve vlastnostech. Jak poukazuje internetový server finance.cz v článku Druhy platebních karet a zúčtovaní62: -
Debetní - jedná se o kartu, kterou lze platit u obchodníka nebo vybírat z bankomatu, pokud je na účtu, ke kterému byla karta vydána, dostatek peněz. K zúčtování dochází většinou chvíli po provedené transakci maximálně několik dní či týden. Banka odečte danou sumu přímo z účtu klienta.
-
Kreditní - kartou můţete nakupovat zboţí nebo sluţby na úvěr. K zúčtování dochází aţ po určité bankou stanovené době. Úvěr se čerpá prostřednictvím revolvingového (opakujícího se) úvěrového limitu, který se obnovuje automaticky po splacení dluţné částky. Banky stanovují minimální výši splátky úvěru (obvykle 5 - 10 % z dluţné částky) a úvěrový limit (podle bonity klienta).
-
Charge – fungují obdobně jaké kreditní karty. Charge kartou však nenakupujete na úvěr. Při zúčtování, které je také stanovené k určitému datu (obvykle 14 - 30 dní), musíte splatit jednorázově celou dluţnou sumu. Z čerpané částky není účtován ţádný úrok.
-
Nákupní úvěrové – jedná se o kreditní karty, které však vydávají nebankovní instituce.
Velkým problémem je tzv. bezúročné období pro splacení. To je doba, za kterou kdyţ vrátíme půjčenou částku, tak neplatíme ţádné další poplatky. Kaţdá společnost má svoje podmínky. Některé společnosti rozdělují například platbu u obchodníka a výběr z bankomatu. Při výběru z bankomatu pak jiţ ţádné bezúročné období neplatí a běţí podmínky, které si leckdy klienti ani nepřečtou. Bezúročné období se pak vztahuje jen na nákup u obchodníka. Řada lidí si tento fakt neuvědomuje a nepočítá s ním. Dalším problémem můţe být následné splacené této půjčky. Na modelovém příkladu se pokusím vysvětlit, jak to funguje. Bezúročné období je 50 dní. Klient si v období od 1. února do 5. března nakoupí u obchodníků zboţí za 30 000,- Kč. 15. března se rozhodne zaplatit na účet propojený s kreditní kartou 29 000,Kč, kterými umoří svůj dluh vůči bance. Jenţe do 20. března, kdy končí bezúročné období nevzloţí zbylou tisícikorunu. Od té doby se mu nepočítá úrok jen z 1 000,- Kč, jak byse mohlo zdát, ale klient platí úrok z celých 30 000,- Kč.
62
Finance.cz [online]. 2010 [cit. 2011-04-14]. Druhy platebních karet a zůčtování. Dostupné z WWW: .
49
Společnosti poskytující kreditní karty se cíleně zaměřují na určité skupiny spotřebitelů. Komerční banka (KB) například nabízí tzv. Lady kartu, která je, jak uvádí KB na svých stránkách: „Zcela jedinečná karta, kterou si budou přát mít ve své peněžence všechny ženy“63. Tato karta se například „pyšní“ exklusivními slevami u vybraných obchodních partnerů po celý rok, jednou za 3 měsíce obdrţí majitelka katalog se slevovými akcemi v luxusních buticích atp. Karta je embosovaná64, takţe s ní lze velmi jednoduše platit i v zahraničí. Jako výhodný se zná i okamţitý úvěr 20 000,- Kč. Stále je to jen a pouze plastová kartička, která nám můţe v ţivotě nadělat velké problémy. A je jedno, jestli to je Lady karta, či nějaká jiná kreditní karta, z které čerpáme peníze, i kdyţ bychom je v aktuální chvíli měli na účtu.
63
Komerční banka [online]. 2011 [cit. 2011-04-14]. Peníze na cokoliv. Dostupné z WWW: . 64 Embosovaná platební karta – jedná se o platební karty s tzv. reliéfním (plastickým) písmem. Karty umoţňují nakupovat i v prodejnách, které nejsou vybaveny elektronickým terminálem. Obchodník pouţívá tzv. ţehličku (imprinter - mechanický snímač), který sejme otisk všech údajů vyraţených na kartě a zákazník údaje potvrdí svým podpisem. Na základě toho pak obchodník zúčtuje platbu. Embosované karty lze pouţívat na více místech neţ karty elektronické. Zdroj:
50
Závěr Česka republika i společnost prošla výraznými změnami ekonomického, politického i sociokulturního systému. Rozmach zaţívaly nové fenomény, jako bylo podnikání, restituce, privatizace, díky kterým se řada obyvatel dostalo k nemalému majetku. Svůj rozmach zaţili i negativní vlivy, jako nezaměstnanost, či bezdomovectví. Nastala doba, při které se lidé snaţili dorovnávat svému okolí, které na tom bylo lépe a i za cenu, ţe začali vyuţívat různých půjček či úvěrů, ať uţ více, či méně výhodných. Na konci roku 2009 dluţily tuzemské domácnosti bankám 973,5 miliardy korun. Příkladem jde domácnostem i státní aparát, který se rok od roku víc a víc zadluţuje. V roce 2010 to uţ bylo 1 344,1 miliardy Kč. Konzum a konzumní ţivotní styl se stal rysem doby. Kaţdý z autorů má na konzumerismus trochu odlišný pohled, ale ve své podstatě je to tendence či chování nadměrně nakupovat a hromadit předměty, statky a poţitky za účelem zvyšování osobního štěstí. Jenţe kaţdá mince má dvě stránky. Pro řadu lidí se konzumní ţivotní styl stal cestou k zadluţení. Přispívá k tomu nedostatečná elementární finanční osvěta mezi lidmi uţ od školního věku. Mnozí lidé si neumí, či moţná ani nechtějí v pocitu štěstí z nového produktu spočítat, kolik reálně zaplatí za produkt. Radost z něčeho nového předčí pocit závazku. Konzumerismus přinesl do společnosti i nové problémy, jako například tzv. shopaholismus, coţ je chorobná závislost na nakupování. Zadluţit se můţeme několika způsoby. V drtivé většině tomu bývá ale vlastní vinou. Bankovní i nebankovní sektor nabízí velké mnoţství finančních produktů, ať to jsou půjčky, úvěry, hypotéky či jiné finanční sluţby. Jeden z hlavních důvodů, kvůli kterému se lidé zadluţují, jsou hypotéky. Ty se ve většině případů uplatňují na nákup nemovitosti. V nabídce hypoték je i tzv. Americká hypotéka, která není limitovaná nákupem nemovitosti, ale jako záruka je nemovitost potřeba. Další častou půjčkou jsou půjčky na pořízení automobilu. Ať uţ leasing, nebo účelový úvěr. Sjednat leasing, či úvěr na automobil není dnes problém ani v malém autobazaru, či dokonce u soukromého prodejce. Další moţností, jak se zadluţit jsou půjčky na spotřební zboţí. Dnes se dá sjednat v kaţdém větším nákupním centru, takţe není problém si prohlédnout, ohmatat a rovnou i odnést daný produkt. Poslední z častých půjček, jsou jednorázové hotovostní půjčky, které nabízejí různé „výhodné“ nabídky, kreditní karty atp. Často tak majitelé kreditní karty ztrácejí přehled o zůstatku, či o aktuálním stavu půjčky. 51
V případě, ţe se dostaneme do finančních problémů, je několik řešení, jak si pomoci vyřešit tuto nepříjemnou situaci. Jako nejméně „bolestivou“ variantou je konsolidace úvěru. V praxi to vypadá tak, ţe se sloučí všechny půjčky do jedné. Výhoda tohoto řešení spočívá ve splácení jedné půjčky jedné společnosti. Platí se tak jen jeden poplatek za vedení úvěrové účtu, jeden úrok a vše se platí v jeden splatný den, na jeden účet. To, ţe zadluţování není ideální záleţitost, která by nás měla provázet ţivotem, vědí všichni, ale mnoho z nás se tím neřídí. Základním problémem je nedostatečná informovanost a osvěta uţ v raném školním věku. I kdyţ ve stresových situacích, či jiných neočekávaných chvílích mnoho z nás podlehne tlaku a podepíše nevýhodnou půjčku, i kdyţ uslyší, ţe nedělá zrovna dobrý krok. Pro osvětu se v České republice začala angaţovat Česká televize, která zařazuje do svého vysílání pořady, které ukazují případy, které se staly, a navrhuje řešení, jak takové případy řešit. Je to ale dostatečné?
52
Seznam literatury Monografie: [1] BAUMAN, Zygmunt. Globalizace. Důsledky pro člověka. Praha : Mladá fronta, 1999. 157 s. ISBN 80-204-0817-7. [2] ERIKSEN, Thomas Hylland. Syndrom velkého vlka : Hledání štěstí ve společnosti nadbytku. Brno : Doplňěk, 2010. 216 s. ISBN 978-80-7239-244-5. [3] HERTZOVÁ, Noreena. Globální kapitalismus a smrt demokracie. Překlad Robert Bartoš. 1. vyd. Praha : Dokořán, 2003. 256 s. ISBN 80-86569-46-2. [4] KELLER, Jan. Abeceda prosperity. 4., rozšířené vydání. Brno : Doplněk, 2010. 188 s. ISBN 978-80-7239-227-8. [5] KELLER, Jan. Aţ na dno blahobytu. Brno : Hnutí duha, 1995. 145 s. ISBN 80-903085-7-0. [6] MARX, Karl. Kapitál : Kritika politické ekonomie, Praha : Svoboda, 1978-1980. [7] Romové v České republice. Praha : SOCIOKLUB, 1999. 560 s. ISBN 80-902260-7-8.
Elektronické zdroje: [1] Aktuálně.cz [online]. 5.11.2010 [cit. 2011-04-16]. Ţivot bez finanční rezervy je ruská ruleta. Jak dál?. Dostupné z WWW: . [2] Cetelem [online]. 2011 [cit. 2011-04-17]. Kalkulačka - ON-LINE půjčka. Dostupné z WWW: . [3] České domácnosti se stále více zadluţují. ČT 24 [online]. 12. 3. 2010, 1, [cit. 2011-0321]. Dostupný z WWW: . [4] Česko: Nejniţší výdaje na zdravotní péči. Měšec.cz [online]. 28. 11. 2005, 1, [cit. 2011-03-21]. Dostupný z WWW: . [5] Český statistický úřad [online]. 2009, 15.1. 2010 [cit. 2011-04-12]. Rozvodovost. Dostupné z WWW: . 53
[6] Český statistický úřad [online]. 2007 [cit. 2011-03-27]. Průměrná délka soudního řízení ode dne nápadu do dne právní moci ve dnech. Dostupné z WWW: . [7] Češi v exekuci mají v průměru dluhy za 65 000 korun. Novinky.cz [online]. 22. 3. 2011, 1, [cit. 2011-03-22]. Dostupný z WWW: . [8] EAmos.cz [online]. 2010 [cit. 2011-03-30]. Privatizace (odstátnění). Dostupné z WWW: . [9] Exekuce není legrace. Měšec.cz [online]. 7. 9. 2004, 1, [cit. 2011-03-21]. Dostupný z WWW: . [10] Finance.cz [online]. 2010 [cit. 2011-04-14]. Druhy platebních karet a zůčtování. Dostupné z WWW: . [11] Finanční poradenské centrum [online]. 2011 [cit. 2011-04-24]. Hypotéční úvěry. Dostupné z WWW: . [12] FStyle [online]. 31.03.2010 [cit. 2011-04-12]. Nakupování jako nemoc shopaholismus. Dostupné z WWW: . [13] IHNed.cz [online]. 29. 1. 2010 [cit. 2011-04-24]. Trestných činů podle policie ubylo. Loni jich bylo "jen" 333 tisíc. Dostupné z WWW: . [14] IHNed.cz [online]. 10. 3. 2011 [cit. 2011-04-09]. Rekordní Škoda Auto. Za loňský rok firma zdvojnásobila svůj zisk. Dostupné z WWW: . [15] Iuridictum [online]. 2010 [cit. 2011-03-21]. Příţivnictví. Dostupné z WWW: . [16] Komerční banka [online]. 2011 [cit. 2011-04-14]. Peníze na cokoliv. Dostupné z WWW: . [17] Krotitelé dluhů [online]. 2009 [cit. 2011-03-21]. Krotitelé dluhů. Dostupné z WWW: . [18] Mapa romské Evropy. Kde a jak ţijí Romové. Aktuálně.cz [online]. 20. 9. 2010, 1, [cit. 2011-04-09]. Dostupný z WWW:
54
. [19] MasterCard [online]. 2010 [cit. 2011-04-12]. Kreditní karta. Dostupné z WWW: . [20] Ministerstvo financí České republiky [online]. 2011 [cit. 2011-04-24]. Struktura a vývoj státního dluhu. Dostupné z WWW: .
[21] Naučnástezka.cz [online]. 4.4.2010 [cit. 2011-04-17]. Konzumní společnost a ţivotní styl. Dostupné z WWW: . [22] Novinky.cz [online]. 7. dubna 2011 [cit. 2011-04-09]. Třicet osm procent rodin v Česku měsíčně neušetří vůbec nic. Dostupné z WWW: . [23] Novinky.cz [online]. 7. dubna 2011 [cit. 2011-04-09]. Třicet osm procent rodin v Česku měsíčně neušetří vůbec nic. Dostupné z WWW: . [24] OK FORUM [online]. 2009 [cit. 2011-03-25]. Princip privatizace v České republice. Dostupné z WWW: . [25] Padne jako ulitý. Volkswagen Magazín [online]. 2010, [cit. 2011-04-12]. Dostupný z WWW: . [26] Podnikatel.cz [online]. 2009 [cit. 2011-03-27]. Co je leasing. Dostupné z WWW: . [27] Podezřelé jsou miliony na účtech ProMoPra, upozornila na ně banka. Lidové noviny [online]. 31. ledna 2011, 31, [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: [28] Policie ČR [online]. 2010 [cit. 2011-03-25]. Co je korupce. Dostupné z WWW: .
55
[29] Týden.cz [online]. 08.02.2009 [cit. 2011-04-24]. Weigl před lety chválil Koţeného. S pověřením Klause. Dostupné z WWW: . [30] Sagit [online]. 2011 [cit. 2011-03-22]. Restituce. Dostupné z WWW: [31] SČÍTÁNÍ LIDU, DOMŮ A BYTŮ K 1. 3. 2001, ČSÚ, str. 44 [cit. 2011-02-12]. Dostupný z WWW:. [32] STEM/MARK [online]. 4/2007 [cit. 2011-04-12]. Víkendový volný čas českých rodin. Dostupné z WWW: . [33] Středočeský kraj [online]. 2011 [cit. 2011-04-24]. Způsob poskytování darů na úhradu regulačních poplatků uhrazených občany. Dostupné z WWW: . [34] Vize rozvoje České republiky do roku 2015 [online]. Praha : Gutenberg, 2000 [cit. 2011-04-14]. Vývoj kriminality, s. . Dostupné z WWW: . ISBN 80-86349-02-0.
56
