VÝKLAD PROROCKÝCH SPISŮ

Týden od 8. března do 14. března 2009

VÝKLAD PROROCKÝCH SPISŮ Texty na tento týden: Iz 65,17; Mk 1,15; Ř 2,14–16; Ef 2,8.9; Jk 2,14–26; 1 J 5,12.13 Základní verš Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. (Lukáš 24,27) Jako adventisté sedmého dne věříme, že se u Ellen Whiteové projevil dar proroctví. Z toho však vyplývá otázka: Jak budeme vnímat její spisy? Věříme, že Ellen Whiteová byla stejně inspirovaná jako starozákonní a novozákonní proroci, ale její spisy nemají stejnou autoritu. Při výkladu toho, co napsala, musíme proto použít stejné principy jako při výkladu Písma. Zásada, že principy pro výklad Bible můžeme použít při výkladu jejích spisů, platí, i když autorita Bible stojí nad autoritou spisů Ellen Whiteové. Abychom si to znázornili, použijeme příklad ze soudnictví. Člověk může podle stejných principů vysvětlit rozhodnutí Vrchního soudu České republiky i rozhodnutí soudu nižší instance, ale rozhodnutí Vrchního soudu má konečnou platnost.

Týden ve zkratce Jaký je rozdíl mezi exegezí (výkladem) biblického textu a jeho homiletickým použitím (přetlumočením biblického poselství v kázání)? Proč je kontext tak důležitý? Mohou být lidé, kteří nikdy neslyšeli evangelium, spaseni? Čím se odlišuje království milosti od království slávy? Téma:

74

Zásady správného porozumění poselství proroků Rozlišovat, kdy prorok vysvětluje původní význam biblického textu (Ř 2,14–16) Rozlišovat, kdy prorok volně aplikuje biblický text (Mk 1,15) Brát v úvahu dobové a místní okolnosti poselství (Jr 4,23–26) Respektovat bezprostřední kontext daného poselství (Iz 65,17) Respektovat širší kontext daného poselství (Ef 2,8.9; Jk 2,14–26)

VÝKLAD PROROCKÝCH SPISŮ

Neděle 8. března

EXEGEZE Rozlišovat, kdy prorok vysvětluje původní význam biblického textu (Ř 2,14–16) Exegeze se zaměřuje na interpretaci původního významu textu. Soustřeďuje se na to, co chtěl autor říci a co text znamenal pro původního čtenáře. Jaký je původní nebo exegetický význam veršů Ř 2,14–16? Porovnej s Ez 3,17–19; Ř 10,12–17.

„Není pochyb o tom, že v nebi budou lidé, kteří nikdy neslyšeli evangelium. I mezi pohany jsou dobří lidé. Dříve než k nim pronikla slova života, přátelili se s misionáři a s nasazením vlastního života jim pomáhali. Někteří pohané uctívají Boha a ani o tom nevědí. Nikdo jim totiž Boží světlo nezvěstoval. Přesto nezahynou. Neznají sice psaný Boží zákon, naslouchají však jeho hlasu v přírodě a žijí podle něj. Jejich skutky dokazují, že Duch svatý zapůsobil na jejich srdce, a Bůh je přijal za své děti.“ (TV 409; DA 638) Při určitých příležitostech Bůh i bez lidských poslů osloví jednotlivce v pohanských zemích a zachrání je. Jsou spaseni, protože se Duch svatý dotkl jejich srdce a oni na jeho dotek odpověděli. Důkazem toho jsou jejich skutky. Nejsou spaseni jen proto, že žijí podle svého svědomí. Kdyby tomu tak bylo, potom by byli spaseni proto, že zachovávají zákon. Nový zákon však takovou možnost jednoznačně popírá. (Ř 3,28; Ga 2,16) V Římanům 2,11–16 se řeší zodpovědnost Židů i pohanů, ne jejich spasení. To, že Bůh neupřednostňuje lidi (v. 11), je znázorněno tím, co říká Pavel ve verši 12: „Ti, kteří neměli zákon a hřešili, také bez zákona zahynou; ti, kteří znali zákon a hřešili, budou odsouzeni podle zákona.“ Ti „bez zákona“ jsou pohané, kteří nemají napsaný zákon, jaký dostali Izraelci na hoře Sínaj. Zahynou však ne proto, že neměli napsaný zákon, ale protože jsou hříšníci, kteří se provinili proti zákonu napsanému v jejich srdcích a svědomí. (v. 15) U soudu budou Židé a pohané souzeni a odsouzeni podle svých vlastních zákonů – Židé podle psaného zákona a pohané podle zákona napsaného v jejich srdcích. U pohanů plní svědomí tutéž úlohu jako psaný zákon u Židů. Písmo jasně říká, že „nikdo není spravedlivý, není ani jeden“ (Ř 3,10). To znamená, že Židé i pohané jsou stejní hříšníci a všichni jsou spaseni stejným způsobem – ne dodržováním zákona, ale jedině smrtí Ježíše Krista na kříži. Je tvé svědomí spolehlivým vůdcem? Je vždy zárukou, že se rozhodneš správně?


75

Pondělí 9. března

HOMILETIKA Rozlišovat, kdy prorok volně aplikuje biblický text (Mk 1,15) Homiletika je nauka o kázání. Na hodině homiletiky se studenti učí, jak si připravovat kázání a jak přitom používat Písmo. Homiletické použití Písma by mělo brát v úvahu i původní biblický význam textu, ale pro současného posluchače ho podle určitých pravidel přetlumočí pomocí aplikace nebo výzvy. Ježíš řekl, že se přiblížilo království. Jaké? Mk 1,15

Ježíš měl na mysli království milosti, které založil při svém prvním příchodu. Ale tento verš můžeme vztáhnout i na naši dnešní situaci. Kazatel může v sobotu prohlásit: „Všechna časová proroctví se naplnila. Boží království je blízko.“ Možná posluchače vyzve, aby činili pokání a věřili evangeliu. Království, které by měl na mysli tento současný kazatel, však už není království milosti, ale království slávy, které Kristus slavnostně zřídí při svém druhém příchodu. První výklad Marka 1,15 byl exegetický, druhý homiletický. Když se Ježíš jednoho dne procházel u galilejského jezera, uviděl Šimona a Ondřeje, jeho bratra, jak hážou sítě do moře. Řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ (Mk 1,17) Oni hned zanechali sítě a šli za ním. Současný kazatel použije slova z Marka 1,17 jako výzvu pro členy sboru, aby následovali Ježíše, protože jen on z nás může učinit rybáře lidí. Exegeticky se text aplikuje na Šimona a Ondřeje, ale homileticky se může vztáhnout na každého křesťana, protože Ježíš chce, abychom se všichni stali rybáři lidí. (Mt 28,19.20) Ellen Whiteová často používala Písmo homiletickým způsobem. Zahloubala se do jazyka Bible, a kdykoliv hovořila nebo psala na nějaké téma, použila k odevzdání poselství, které dostala od Pána, biblický způsob vyjadřování. Často citovala biblické verše. V knize Výchova je například kapitola o fyziologii. Ellen Whiteová v ní píše o správném držení těla: „Mezi prvními věcmi, na které je třeba poukázat, by mělo být správné držení těla, ať už při sezení, nebo stání. Bůh stvořil člověka vzpřímeného a přeje si, aby si udržel svou důstojnost, rozvážnost, odvahu a sebedůvěru. Právě vzpřímené držení těla tomu velmi napomáhá. Učitel by měl být sám v tomto směru dobrým příkladem a rádcem. Měl by ukazovat, co je správné držení těla, a měl by trvat na tom, aby je i žáci udržovali.“ (VYCH 118; Ed 198) To, že „Bůh učinil člověka vzpřímeného“, je citát z Kazatele 7,29. Když to však Šalomoun napsal, měl na mysli morální přímost a čestnost, ne držení těla.

76


Úterý 10. března

ČAS A MÍSTO Brát v úvahu dobové a místní okolnosti poselství (Jr 4,23–26) Důležitým principem při biblickém výkladu je zjišťování času a okolností, za kterých byl konkrétné verš napsán, a určení jeho autorství. O čem píše Jeremjáš v Jr 4,23–26? Při čtení těchto textů si můžeme představit zničenou zemi během tisíciletí, kdy bude země pustá. (Zj 20,1–3) Když je však okolo roku 600 př. Kr. psal Jeremjáš, vůbec nemyslel na tisícileté království. Měl na mysli zničení Jeruzaléma, ke kterému došlo roku 586 př. Kr. V prvním verši čteme Boží výzvu Izraelcům: „Obrátíš-li se, Izraeli, … obrať se ke mně!“ Z toho je patrné, že ještě měli možnost učinit pokání. Kdyby se navrátili k Hospodinu, nemuseli být odvlečeni do zajetí. Prostřednictvím Jeremjáše je Bůh naléhavě žádal, aby zanechali svých špatných cest – ale oni ho neposlouchali. Verše 23–26 popisují, co prorok pozoruje ve vidění. Vidí, že když neposlechnou, stihne je trest. Básnickým jazykem popisuje poušť a zničení, které postihne judskou zemi pro jejich neposlušnost. Když chceme text vysvětlit, musíme vzít v úvahu čas a okolnosti, kdy byl napsán. To, co se stalo v Judsku a Jeruzalémě v roce 586 př. Kr., je symbolem toho, co se stane s tímto světem v budoucnosti. Poté, co Ježíš přijde na zem, bude očištěna ohněm. Právě text u Jeremjáše 4,24–26 bude výstižným popisem této země během tisíciletí. Ellen Whiteová proto cituje verše z Jr 4, aby popsala situaci na zemi během tisíciletí. (VDV 424.425; GC 659) Také při čtení spisů Ellen Whiteové musíme vzít v úvahu čas a okolnosti. V roce 1897 například napsala, že lidé „musí vydat počet z peněz vynaložených na kola, drahé oblečení a jiné zbytečné věci“ (TM 398). Na konci 19. století nebyla kola ekonomickým dopravním prostředkem, ale spíše luxusním koníčkem bohatých lidí. Nejlepší z tehdejších kol stálo zhruba tolik, co dnes luxusní auto. Lidé si brali půjčky ve výši několika měsíčních platů, aby si pak koupili nějakou velmi drahou a luxusní věc. V průběhu několika let se kola stala užitečným a levným dopravním prostředkem. Pak se už proti nim nevyjadřovala. Její postoj k jízdním kolům vycházel z biblického principu dobrého správcovství. Kdyby žila dnes, pravděpodobně by tento princip vztáhla na jiné věci, za které dnes lidé lehkovážně utrácejí své peníze. Čas a okolnosti jsou důležité nejen při výkladu inspirovaných spisů, ale ve všech oblastech života. Vzpomeň si na situaci, kdy jsi unáhleně posoudil jednání druhých, aniž by ses snažil získat více informací. V čem potřebuješ více pokory a trpělivosti?


77

Středa 11. března

BEZPROSTŘEDNÍ KONTEXT Respektovat bezprostřední kontext daného poselství (Iz 65,17) Přečti si Iz 65,17. Jaké jsou nové nebe a nová země, o kterých píše Izajáš? Je to popis nové země, kterou očekávají křesťané? V bezprostředním kontextu Izajáš říká: „Nikdy už tam nebude dítě, které zemře v několika dnech, ani stařec, který by se nedožil plnosti věku, protože bude mladíkem, kdo zemře ve stu letech. Ale hříšník, byť stoletý, bude zlořečen.“ (v. 20) Smrt na nové zemi? To přece nemůže být nová země, jakou čekáme po tisíciletém království. Jaké jsou tedy nové nebe a nová země, které se vzpomínají ve verši 17? V této stati Izajáš popisuje „nové stvoření“, které by v případě Izraele nastalo po návratu z babylonského zajetí, kdyby zůstali věrni Bohu a splnili Boží záměr být světlem světa. (Iz 42,6) K tomu ovšem nedošlo, a tak se toto podmíněné proroctví nenaplnilo. „Nové nebe a nová země“ se nestaly skutečností. Přece však, v odvozeném smyslu, tyto verše ukazují na nové nebe a novou zemi, které nastanou po tisíciletí. Na nové zemi a v novém nebi už více nebude žal ani smrt. (Zj 21,4) Proto musíme být opatrní při vykládání jednotlivých detailů tohoto obrazu. V knize Perly moudrosti Ellen Whiteová říká, že „ani lidé, kteří přijali Spasitele a prožili opravdové obrácení, by si nikdy neměli říkat, že už jim nehrozí žádné nebezpečí. To vede na scestí.“ (str. 77; COL 155) Znamená to snad, že si nikdy nemůžeme být jisti svým spasením? 1 J 5,12.13 Když čteme kontext, zjistíme, že se zde hovoří o tom, zda může člověk po obrácení ztratit spasení. Mnozí křesťané v té době zastávali názor „jednou spasen, navždy spasen“. Ellen Whiteová byla jednoznačně proti tomu. V kontextu říká: „Nikdy se nemůžeme plně spolehnout na sebe. Zde na zemi nejsme nikdy zcela bezpeční před pokušením.“ (PM 77; COL 155) Bezprostřední kontext jasně říká, že tu řeší otázku spoléhání se na sebe a pokušení po obrácení. Nikdy bychom si neměli být jisti, že nám nehrozí žádné pokušení, nikdy nemůžeme tvrdit, že nepadneme, že jsme bezpečně chráněni před pokušením nebo že jsme zachráněni. To však neznamená, že v Ježíši nemůžeme mít den co den jistotu spasení. Jestliže tvoje naděje na spasení spočívá v tom, co pro tebe Ježíš učinil, můžeš mít jistotu spasení? Proč někdy pochybujeme o vlastním spasení?

78


Čtvrtek 12. března

ŠIRŠÍ KONTEXT Respektovat širší kontext daného poselství (Ef 2,8.9; Jk 2,14–26) Širší kontext se týká toho, co o daném tématu hovoří verše před danou statí nebo za ní. Může se vztahovat na další kapitoly v knize, na celou knihu nebo na celé Písmo. Jsme spaseni jen milostí prostřednictvím víry, nebo potřebujeme i skutky? (Ef 2,8.9; Jk 2,14–26) Je Pavel v rozporu s Jakubem v otázce spasení? Co nám o tom říkají následující texty? Ř 3,21–28; 4,3 a Ga 3,6–12 Když se podíváme na širší kontext celého Písma, zjistíme, že Jakub nemluví o dobrých skutcích jako o podmínce spasení. Trvá spíše na tom, že existují dva druhy víry – platná a neplatná. Pavel mluví o platné víře, která se projeví v dobrých skutcích. Jakub mluví o neplatné víře, která se zastavila na intelektuální úrovni – o víře, která představuje jen vnitřní souhlas. Pavel používá příklad Abrahama, aby ukázal, že jsme ospravedlněni na základě platné, tedy skutečné víry. Jakub říká, že Abrahamova víra byla pravá, protože se projevila dobrými skutky (poslušností). Z toho vyplývá, že pokud chceme být spaseni, nepotřebujeme nic než víru, platnou víru. Naše jednání ukáže, zda je naše víra platná nebo ne. Když čteme spisy Ellen Whiteové, musíme také brát v úvahu širší kontext, tedy všechno, co o daném tématu napsala. Nemůžeme vytrhnout jeden nebo dva citáty a ostatních si nevšímat. Například o otázce jedení masa řekla několik velmi jednoznačně vyznívajících výroků, ale také mnoho mírnějších výroků, které musíme také brát v úvahu. V knize Counsels on Diet and Foods například říká: „Naše strava by se měla skládat z ovoce, zeleniny a obilovin. Do našeho žaludku by se neměl dostat ani kousek masa. Jíst maso je nepřirozené. Vraťme se k Božímu původnímu záměru, který měl při stvoření člověka.“ (str. 380) Každý, kdo by si přečetl jen tento výrok, by musel dojít k závěru, že za žádných okolností nemáme jíst maso. O několik stran dále však čteme: „Masitá strava není nejzdravější. Přesto bych však nezaujala stanovisko, že každé masité jídlo musíme odmítnout. Ti, kterým špatně tráví, si mohou dát maso častěji, jestliže nemohou jíst zeleninu, ovoce nebo ovesnou kaši.“ (str. 394.395) Když si přečteme všechno, co na dané téma napsala, vynoří se před námi vyvážený obraz. I když bychom si neměli z jídla a pití udělat náboženství, Bůh nám dal vzácné rady o stravě, které mohou mít pozitivní dopad na naše zdraví. Jak dbáš na svoji stravu? Jaké jsou tvé návyky týkající se životosprávy?


79

Pátek 13. března

DOPORUČENÉ STUDIUM Další doporučení pro výklad inspirovaných spisů: (a) prosit o vedení Duchem svatým při studiu jeho slova; (b) postarat se o to, abychom používali jeden nebo více dobrých překladů; (c) hledat principy, které jsou univerzální a aplikovatelné pro všechny lidi, na každém místě a v každé době; (d) být ochotní poslechnout pravdy, které jsme objevili; (e) být otevření a ochotní vzdát se toho, o čem jsme byli doposud přesvědčeni; (f) chránit se před extrémními výklady; (g) spolupracovat se zkušenými lidmi; (h) střízlivě věci zvažovat. Ellen Whiteová k tématu „jednou spasen, navždy spasen“ napsala: „Pýcha a nadřazenost je Bohu odporná a ničí člověka jako nic jiného. Je ze všech hříchů nejhůře léčitelná a téměř beznadějná. Petr neklesl najednou. Došlo k tomu postupně. Sebedůvěra ho vedla k falešné jistotě. Šel krok za krokem níž, až nakonec zapřel svého Mistra. Nikdy se nemůžeme plně spolehnout na sebe. Zde na zemi nejsme nikdy zcela bezpeční před pokušením. Ani lidé, kteří přijali Spasitele a prožili opravdové obrácení, by si nikdy neměli myslet nebo říkat, že už jim nehrozí žádné nebezpečí. To vede na scestí. Každý by se měl naučit radovat se z naděje a víry, ale přece, i když se zcela odevzdáme Kristu a víme, že nás přijal, nejsme mimo dosah pokušení.“ (PM 76.77; COL 154.155)

Otázky k přemýšlení 1. Podívej se na celý kontext uvedeného citátu. Potom si všimni jednoho výroku o tom, že nemáme říkat, že jsme spaseni. Je jednoduché vytáhnout si z textu jeden citát a dojít ke zcela odlišnému závěru, než měla autorka na mysli. Proč si musíme vždy dávat pozor na to, abychom nevytrhávali citáty z kontextu? Znáš někoho, kdo to dělá? Proč nás to tak pokouší? 2. Jakými dalšími způsoby jsou spisy Ellen Whiteové nesprávně používány? Co můžeme udělat, abychom se vyhnuli tomu, že dospějeme k něčemu zcela jinému jen proto, že jsme je použili nesprávným způsobem?

80


VÝKLAD PROROCKÝCH SPISŮ

Recommend Documents