Magistrát města Brna
prostřednictvím:
ÚMČ Brno-Bystrc, Nám. 28. dubna 60
Odbor dopravy
Odbor živ.prostředí a dopravy
Kounicova 67, 601 67 BRNO
635 00 BRNO
ODVOLÁNÍ proti rozhodnutí č. j. 14-16968/ZP, spis. zn. OŽPD/1161-14, kterým Úřad městské části města Brna Brno-Bystrc, OŽPD, příslušný silniční správní úřad vyhověl žádosti Ing. Jiřího Holana, Ing. Márie Holan, Viléma Pařila a Ing. Viléma Pařila a omezil veřejný přístup na veřejně přístupnou účelovou komunikaci vedoucí po pozemcích p. č. 2182, 2180, 2177 a 2271 v k. ú. Bystrc, a to úplným vyloučením veřejnosti. Naše zásadní námitka proti tomuto rozhodnutí je, že odporuje dobrým mravům stejně jako celé řízení, které jeho vydání předcházelo. Silniční správní úřad ve svém odůvodnění nijak nezmiňuje řízení, které pod spisovou zn. OŽPD/D/1528-11 ve věci dotčené komunikace vedl a v jehož rámci vydal 24. 2. 2014 rozhodnutí pod č. j. 14-02693/ZP, které nařídilo odstranit překážky z naší pěšiny. Toto rozhodnutí procházelo odvolacím řízením a nabylo právní moci 4. 7. 2014. Lhůta stanovená k odstranění překážek končila 3. srpna. Manželé Holanovi žádnou z překážek ze svého pozemku neodstranili, zato už 24. 6. 2014 podali žádost o omezení veřejného přístupu na tuto komunikaci. Už v okamžiku podání žádosti měl podle nás úřad žádost zamítnout jako bezpředmětnou podle §66 odst. 1, písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Účelová komunikace, o jejíž uzavření pro veřejnost se mělo jednat, nebyla v té době přístupná ani pro veřejnost, ani pro nás a pro vlastníky pozemku p. č. 2178. Silniční správní úřad nezmiňuje, že jsme se dopisem z 13. 8. dožadovali přerušení tohoto řízení, protože žadatelé o povolení uzavřít cestu pro veřejnost ve stanovené lhůtě pěšinu neotevřeli. (Toto se týká manželů Holanových. Pařilovi v dolní části cesty svou branku otevřeli zavčas.) Silniční správní úřad naší žádosti nevyhověl. V reakci na toto odmítnutí jsme dopisem ze dne 20. 8. namítali, že skutečnost, že v téže věci (VPÚK) nebylo dosud vykonáno pravomocné rozhodnutí č.j. 14-02693/ZP, spis. zn. OŽPD/D/1528-11 ze dne 24. 2. 2014, zakládala překážku novému řízení, viz § 48, odst. 1) správního řádu. Tuto naši námitku silniční správní úřad opět odmítl (dopisem z 12. 9. 2014) s tím, že „řízení se netýkají téže věci,
1
byť se jedná o tutéž cestu. Jedno řízení se týká odstranění pevné překážky z pozemní komunikace a druhé se týká omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci.“ Upřesňujeme, že 1) obsahem prvního řízení byla deklarace veřejně přístupné účelové komunikace a odstranění překážek z ní , 2) obsahem druhého řízení bylo povolení uzavřít tuto pěšinu pro veřejnost. Vést druhé řízení, není-li naplněno to první, odporuje základní logice, jíž se řídí každé lidské konání.
Z našeho dopisu ze dne 9. 9. 2014 zmiňuje silniční správní úřad naši námitku rozporu s dobrými mravy, protože pěšina, o jejíž uzavření se jedná, nebyla v té době zprůchodněna. Tuto námitku zamítá úřad s tím, že ke dni vydání rozhodnutí je pěšina zprůchodněna. To, že pěšina byla zprůchodněna pouhé dva týdny před datem vydání rozhodnutí (a tři měsíce poté, co vypršela lhůta k odstranění překážek), podle nás rozpor s dobrými mravy ještě prohlubuje. Z téhož dopisu správní úřad vyjímá naše konstatování, že „pěšina představuje pro všechny uživatele logické spojení cesty od garáží na ulici Foltýnova a cesty podél potoka Vrbovce. K tomu správní úřad uvádí, předmětná cesta je jen jednou z několika cest… To je sice pravda, ale pro zahrádkáře z této kolonie a pro obyvatele nejbližších domů jsou všechny ostatní cesty „nelogické“ a není důvod těmto lidem přímé spojení do údolí upírat. Navíc konstatování , že „původní cesta tvoří s okolní sítí cest logický a smysluplný celek“, jsme citovali z rozhodnutí správního orgánu (OŽPD/D/1528-11, spis. zn. 13-11305/ZP, str. 6, dole). Pokud v napadeném rozhodnutí správní orgán své výše citované tvrzení vyvrací a změnu svého postoje nijak neodůvodňuje, postupuje proti principu předvídatelnosti (viz principy dobré správy formulované ombudsmanem). Další položku z našeho dopisu ze dne 9. 9. 2014 správní orgán nezmiňuje a ani o ni neopírá odůvodnění, ale máme za to, že ji bral v úvahu při svém rozhodování. Jde o konstatování pana ing. Viléma Pařila: „Cesta vede v bezprostřední blízkosti pobytového prostoru chaty a pohyb veřejnosti by narušil komfort užívání“ . K tomu uvádíme, že svůj komfort si Pařilovi vytvořili rozsáhlými zemními pracemi bez stavebního povolení (jak nám potvrdil stavební odbor v odpovědi na náš dotaz č. j. 14-15456/SU/KRI , sp. zn: OST/OBC/798-14/Kri) v době, kdy byla pěšina nezákonně zahrazena. Nám tím vzniklo značné nepohodlí při chůzi po cestě (cestou od potoka se jedná o velmi strmý výstup). Dříve uživatelé pěšiny chodili v hluboké erozní rýze a pobytový prostor chaty nijak nenarušovali. 23. 10. 2014 vydal správní úřad Usnesení o stanovení lhůty pro podávání návrhů a možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Pavel Švancara se proti tomuto usnesení v zákonné lhůtě odvolal. Jeho odvolání nebylo ke dni vydání rozhodnutí ve věci (21. 11. 2014) odesláno odvolacímu orgánu. I když v poučení k napadenému Usnesení stálo, že případné odvolání proti němu nemá odkladný účinek, považujeme tento postup za porušení zásady nestranného postupu a rovného přístupu a zásady ochrany legitimního očekávání, které vyplývají z § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., či principu předvídatelnosti, jak jej definuje ombudsman. Pro toto tvrzení uvádíme tyto důvody: 2
V předchozím řízení, které správní úřad vedl pod spis. zn. OŽPD/D/1528-11, vydal obdobné Usnesení o stanovení lhůty 9. 5. 2013. Vilém Pařil st. se proti němu odvolal 15. 5. 2013. I když správní úřad ve vyrozumění o tomto odvolání napsal, že nemá odkladný účinek, rozhodnutí ve věci i přes naše urgence vydal až 4. 7. 2013, tři dny poté, co odvolací orgán rozhodl o odvolání pana Pařila. Správní orgán nijak nezdůvodnil, proč v případě odvolání Pavla Švancary postupoval jinak, než v případě odvolání pana Viléma Pařila st., tedy proti našemu legitimnímu očekávání a proti §7 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. Manželé Holanovi zdůvodňují svou žádost mimo jiné pohybem bezdomovců a krádežemi, Vilém Pařil (r. 1956) ničením majetku a krádežemi, Ing. Vilém Pařil poškozováním vegetace a plotu, dále znečišťováním pozemku anonymní veřejností. Tato tvrzení nejsou ničím konkrétním doložena a zřejmě proto je správní orgán ve svém zdůvodnění nezmiňuje. Nad rámec odvolání k tomu dodáváme své vyjádření: Jsme zásadně proti kriminalizaci anonymní bystrcké veřejnosti. Pan Ing. Holan ihned po nabytí vlastnictví pozemku p. č. 2182, zatarasil pěšinu přes něj vedoucí a veřejnost neměla na jeho pozemky přístup. O nějakém poškozování jeho pozemků ze strany veřejnosti nemůže být řeč. Když o něco později Ing. Pařil nabyl vlastnictví parcely č. 2271, nebyla tato parcela ani oplocena a v chůzi po pěšině nikdo nikomu nebránil. Ing. Pařil si parcelu oplotil a snažil se získat povolení na uzamykatelnou branku, argumentoval poškozováním vegetace (jedná se o neudržovaně rostoucí náletové dřeviny). Při kontrole na pěšině v srpnu 2011 jsme toto poškození viděli. Byly to pilou naříznuté (asi 1m nad zemí) náletové stromky následně zalomené tak, aby padly do pěšiny. Podle našeho názoru to tedy nebyl úkon veřejnosti, která chce pěšinu používat, ale někoho, kdo chce případným uživatelům chůzi znepříjemnit. V době, kdy byla pěšina uzavřena z obou stran, nám někdo vyplenil chatu a pozemek znečistil odpadky, zjevně naházenými ze sousedního pozemku. Letos na podzim jsme odpadky posbírali, dnes (4. 12.) jsme zjistili další nadílku v dolní části naší zahrady. Horní část pěšiny byla v průběhu letošního léta před odstraněním zátarasů systematicky posypána střepy. Což také vyvolává domněnku, že autorem tohoto posypu je někdo, kdo nechce, aby se po pěšině chodilo. Při odstraňování zbytků zátarasu sjednaná firma odstranila i toto znečištění. Uvadíme to proto, že na to budou navazovat další argumenty proti napadenému Rozhodnutí. V odůvodnění se dále konstatuje: „Správní orgán má za to, že žadatelé dostatečně prokázali nezbytnost ochrany svého oprávněného zájmu a to především skutečností, že cesta prochází napříč pozemky, dělí je, případně majitelé vlastní pozemky po obou stranách cesty, a tak za současného stavu, nekontrolovaného pohybu veřejnosti po cestě, musí být rozdělené části pozemků z praktických důvodů oploceny, což znesnadňuje pohyb po nich a jejich obhospodařování jako celku.“ Na rozdíl od správního orgánu si nemyslíme, že sama skutečnost, že napříč pozemky vede cesta, dostatečně prokazuje nezbytnost ochrany oprávněného zájmu… De facto by z toho vyplývalo, že přes soukromý pozemek nemůže vést veřejně přístupná účelová komunikace. Ing. Holan, koupil pozemek p. č. 2182 s veřejnou cestou a neprodleně cestu přehradil a bez ohledu na práva sousedů realizoval svůj zájem. Pařilovi v době, kdy byla pěšina nezákonným způsobem přehrazena, nakoupili parcely v jejím 3
okolí a v jisté součinnosti se stavebním odborem zbudovali celkové oplocení a branku na pěšině. Poté, co jsme se v úmorném správním řízení domohli deklarace této veřejné cesty, nemůže nikdo z žadatelů namítat, že jim přes jejich pozemek chceme vést cestu, protože opak je pravdou. Oni se pokusili ji zrušit. Pokud chtěli dosáhnout stavu, o jaký usilují dnes, měli obdobnou žádost podat – pan Holan v roce 2008, Pařilovi o něco později. Silniční správní úřad je o tomto postupu měl poučit. Pan Holan jakoukoli dohodu odmítal a správní úřad ho nedokázal přimět ke spolupráci. Naopak, rozhodnutím č. j. 11-14144/ZP spis zn. OŽPD/D1528-11 mu plně vyšel vstříc. Co následovalo, je odvolacímu orgánu dobře známo. Ve výše citovaném výroku správního orgánu je věta: „… a tak za současného stavu, nekontrolovaného pohybu veřejnosti po cestě, musí být rozdělené části pozemků z praktických důvodů…“ Není nám jasné, k jaké současnosti se vyjádření správního orgánu vztahuje. Začátkem podzimu 2014 nebyla pěšina pro veřejnost otevřena, k tomu došlo až 6. 11. 2014 .V době, kdy správní orgán měl shromážděny podklady pro vydání rozhodnutí (viz usnesení z 23.10. 2014), nemohlo docházet k nekontrolovanému pohybu kohokoliv. To je pouhá anticipace eventuálního budoucího stavu a tu podle nás není možno použít jako podklad k rozhodnutí. Jinými slovy, aby se mohl vyhodnotit vliv pohybu veřejnosti po pěšině, je třeba ji nechat přístupnou po relevantní dobu, nejlépe tak dlouhou, po jakou byla uzavřena, tedy sedm vegetačních sezón. Pokud se veřejnost o znovuotevření pěšiny ani nedozvěděla, nedostál správní orgán povinnosti, kterou mu ukládá §50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. Ještě jednu skutečnost, která zvyšuje amorálnost tohoto rozhodnutí, bychom chtěli uvést. Manželé Holanovi ve stanovené lhůtě (do 3. 8. 2014) žádnou překážku neodstranili. Naopak, cesta byla v horní části hustě posypána střepy a překážky nebyly odstraněny ani v náhradním termínu stanoveném exekuční výzvou. Manželé Holanovi mařili doručování exekučního příkazu: první doručenka adresovaná paní Holan se vrátila z Vídně podepsaná ing. Holanem. Nebyla, bohužel, poslána do vlastních rukou. I druhou doručenku k dopisu určeném do vlastních rukou paní M. Holan podepsal její manžel. Celé řízení se tak protáhlo o další měsíce. Ing. Holan odstranil zátarasy na svém pozemku těsně předtím, než přišla na místo firma, kterou na tyto práce sjednal správní úřad. Ve čtvrtek 6. 11. 2014 odstranila tato firma zbývající zátaras na sousedním pozemku a uklidila střepy z pěšiny. Ing. Holanovi nebyly naúčtovány žádné náklady. Za své chování, které je podle nás pohrdání úřadem, nebyl nijak sankcionován. Už v neděli 9. 11. 2014 jsme zjistili, že cestička je opět plná střepů. Nahlásili jsme to na úřadě a uklidili vlastními silami. To se opakovalo i o dalším víkendu. 18. 11. jsme poslali na úřad připomínky k řízení, které úřad odmítl akceptovat, protože přišly po stanovené lhůtě. Týkaly se však závažné situace, která nastala až po vypršení oné lhůty, ovšem ještě před vydáním napadeného rozhodnutí. Situace, na kterou jsme upozorňovali, byla navíc správnímu úřadu známa. Máme za to, že tato fakta měl úřad při svém rozhodování vzít v úvahu. Správní orgán ve svém Rozhodnutí také píše: „Cesta má charakter komunikace v zahrádkářské kolonii, kdy tyto kolonie typicky bývají oplocené areály s jedním či více uzamykatelnými vstupy, uvnitř rozdělené na jednotlivé zahrady, většinou oplocené, se společnými přístupovými cestami k jednotlivým zahradám.“ Podle nás nelze to, co možná 4
funguje jinde a co je založeno na dobrých sousedských vztazích, úředně nařídit i proti vůli některých účastníků tam, kde vzájemná důvěra zatím není. Dobré sousedské vztahy je třeba osvědčit v reálném čase. 24. listopadu nám bylo doručeno Rozhodnutí, které plně vychází vstříc všem žadatelům i přes nestandardní chování jednoho z nich. Žádáme odvolací orgán, aby přihlédl ke všem porušením správního řádu, na které ve svém odvolání upozorňujeme, a zejména aby uznal naši námitku contra bonos mores, která se vztahuje na celé řízení, a napadené rozhodnutí zrušil a vrátil k novému projednání. Pavel Švancara
Jana Švancarová
V Brně 5. prosince 2014
5
6
