Vyšší účetnictví účetnictví podnikových kombinací Hana Vomáčková VŠE v Praze

Vyšší účetnictví – účetnictví podnikových kombinací Hana Vomáčková – VŠE v Praze Struktura příspěvku 1. Vliv mezinárodních standardů na inovaci výuky finančního účetnictví • mezinárodní harmonizací standardy pro obsah a metody účetnictví (IAS/IFRS, IFRS-EU, SFAS) • mezinárodní standardy pro vzdělávání profesionálních účetních 2. Podstata podnikových kombinací a specifika jejich zobrazení ve finančním účetnictví • spojování podniků do vyššího ekonomického celku, • obecné účetní metody pro podnikové kombinace, • obecné koncepce pro účetnictví podnikových kombinací 3. Účetnictví podnikových kombinací v soustavě vyučovacích předmětů – kursů finančního účetnictví na vysoké škole ekonomické • Úvod do finančního účetnictví, • Finanční účetnictví • Účetnictví podnikových kombinací a dalších vlastnických transakcí Inovace výuky účetnictví a mezinárodní standardy může být vztahována po stránce věcné k Mezinárodním standardům účetního výkaznictví – IFRS a po stránce didaktické, metodické k Mezinárodním standardům vzdělávání profesionálních účetních. Oba směry, či spíše stránky mezinárodní standardizace spolu nerozlučně souvisejí. Jsou dány globalizačními tendencemi světového hospodářství a z nich nutně vyplývajících harmonizačních a standardizačních procesů jednak na poli obsahu informačního systému účetnictví, jednak na poli obsahu a metod výuky účetnictví. Ve svém příspěvku se zaměřuji na vývoj a sjednocování obsahu informačního systému účetnictví. Předmětem mého zájmu v této souvislosti je účetnictví pro specifickou oblast transakcí, které se v tržním a globálním hospodářství stávají stále častějšími, a to pro oblast transakcí s podniky – relativně samostatnými ekonomickými celky. Transakce s podniky mohou mít různou právní formu, mohou mít různé bezprostřední cíle, ale v konečném důsledku vedou ke spojování samostatných ekonomických jednotek – podniků do vyšších ekonomických celků – jednotek. Spojování podniků se tak stává relativně samostatnou vrstvou transakcí zobrazovaných v účetnictví. V některých účetních systémech, např. v IFRS je tato relativní samostatnost, či spíše oddělenost procesů spojování podniků vnímána jako určitý vyšší stupeň zobecnění obsahu transakcí s cílem nalezení obecných účetních metod pro jejich zobrazování, tak aby výsledky spojení podniků – tzv. podnikových kombinací byly v účetnictví zobrazeny srovnatelně s minimálním vlivem zvolené právní formy spojení. Je to svým způsobem reakce na v některých národních účetních systémech

používaný koncept, podle něhož zobrazování procesů spojování podniků v účetnictví je primárně ovlivněno zvolenou právní formou. Tento přístup je mnohdy spojen se zájmovým používáním určité právní formy spojení podniků a zobrazení podnikové kombinace pak bývá silně ovlivněno zvolenou právní formou. Důsledkem je často obsahová nesrovnatelnost účetních informací, zejména informace o výchozí finanční pozici podnikovou kombinací vzniklého vyšší ekonomického celku a na něm definované účetní jednotky. Tato informace pak v dalším fungování vyššího ekonomického celku – spojeného podniku následně působí i na zobrazování procesů a výsledků běžného hospodaření a využívání účetních informací pro finanční řízení v rámci těchto vyšších ekonomických celků. V podstatě finanční účetnictví stojí před problémem jak zobrazovat procesy spojování podniků, tzv. podnikových kombinací (business combinations), jaký koncept přijmout, zda koncept založený na: a) přednosti věcného obsahu procesu spojování podniků před jeho právní formou, nebo b) přednosti právní formy procesu spojování podniků, před jeho obecnou ekonomickou – věcnou podstatou. Oba koncepty jsou v praxi používány. Např. český účetní systém, ale i mnohé účetní systémy států EU jsou založeny na konceptu přednosti právní formy spojování podniků před jejich obecnou, věcnou podstatou. Výsledkem jsou informace o spojením vzniklém vyšším ekonomickém celku, které jsou významně odlišné podle zvolené právní formy spojení. Volba právní formy, např. použití kapitálové akvizice, tj. spojení koupí rozhodujícího podílu na vlastním kapitálu, použití majetkové akvizice na bázi koupě čistých aktiv podniku jako celku či na bázi vkladu podniku, nebo použití právní formy přeměny společností formou sloučení, splynutí, převodem jmění, rozdělení či odštěpení se sloučením má bezprostřední vliv na použitý způsob ocenění majetku a závazků podniku a ocenění podniku jako celku, na výši i strukturu vykazovaných aktiv, závazků i na výši a strukturu vlastního kapitálu a může v praxi představovat významné rozdíly. Na druhé straně účetní systém reprezentovaný IFRS přistupuje k účetnictví podnikových kombinací podle prvního konceptu. Základem zobrazení podnikové kombinace jsou základní, obecné znaky věcné podstaty procesu spojování podniků do určité míry bez vlivu zvolené právní formy. Výsledné informace o spojeném podniku jsou získány jednou nebo několika málo obecnými účetními metodami a jsou proto srovnatelné jak na úrovni národních, státních celků, tak na úrovni mezinárodní. V současné době pro podnikové kombinace podle IFRS je uznávána pouze jediná účetní metoda založená na principu koupě – akvizice (purchase Metod). Její podstatu lze vyjádřit rovnicí: GW = Náklad na PK (PCA) – (Σ aktiv - Σ závazků) ⇓ ⇓ ⇓ Rozdíl z převzetí Pořizovací cena Suma jednotlivých položek podniku jako celku majetku snížená o sumu jednotlivých položek závazků

Metoda vychází z reálného předpokladu, že v tržních podmínkách probíhá spojení podniků na bázi koupě. Na rozdíl od jiných aktiv je kupován podnik – celek, který ale funguje prostřednictvím hospodařením s jednotlivými aktivy a jednotlivými položkami závazků. Nutně dochází k porovnání obou hodnot, tj. jak celkové pořizovací ceny podniku, tak sumy hodnot v rámci podniku získaných původních aktiv a závazků. Ve většině případů nejsou obě srovnávané veličiny shodné, objevuje se rozdíl, který může být obecně nazván „rozdíl z převzetí podniku“. Ten pak nemusí mít shodný obsah, a to vlivem použitého ocenění a možnosti samostatného uznání konkrétních položek jednotlivých aktiv a jednotlivých závazků. Proto se lze setkat i s různým označením konkrétních verzí rozdílu z převzetí podniku. Nejčastěji se v tomto kontextu uznává rozdíl v podobě goodwillu, nebo oceňovacího rozdílu k nabytému podniku. IFRS v tomto kontextu definují a uznávají položku goodwillu. České účetní normy definují: konsolidační rozdíl (aktivní, pasivní), goodwill, oceňovací rozdíl k nabytému majetku. V minulosti byly používány i další obecné metody, jako např. metoda spojení podílů nebo metoda nového startu. Účetní metoda spojení podílů (pooling of interests method) se vyznačuje prostou konsolidací, tj. agregací aktiv a pasiv, tj. jak čistých aktiv spojovaných podniků, tak položek vlastního kapitálu, pouze s vyloučením případných duplicit. Σ Aktiv S1 - Σ Závazků S1 = Vlastní kapitál S1 Σ Aktiv S2 - Σ Závazků S2 = Vlastní kapitál S2 ------------------------------------------------------------------------Σ Aktiv S - Σ Závazků S = Vlastní kapitál S Nevzniká rozdílová položka z převzetí podniku. Struktura vlastního kapitálu po spojení podniků zůstává stejná jako před spojením, tj. včetně zisků minulých let. Náklady na spojení podniků jsou nákladem okamžiku spojení. Účetní metoda nové jednotky (new entity metody, fresh start method) se vyznačuje koncepcí, podle které nabyvatelem všech spojovaných podniků je nová jednotka. Ta kupuje podniky všech zúčastněných společností, přebírá jejich čistá aktiva a za převzaté podniky vydává přímým vlastníkům své akcie nebo podíly. Nová jednotka kupuje souběžně podniky všech zúčastněných společností: +,- R = PCA – (Σ Σ aktiv - Σ závazků). +,- R = PCA – (Σ Σ aktiv - Σ závazků). ------------------------------------------------------------------------Σ +,- R = Σ PCA –Σ Σ (Σ Σ aktiv - Σ závazků). PCA – Náklad na PK je však v tomto případě uznáván na úrovni hodnoty převzatých čistých aktiv, tj. (Σ aktiv - Σ závazků), takže rozdíl z převzetí podniku je nulový.

Český účetní systém nepracuje s obecně definovanými podnikovými kombinacemi ani s obecně definovanými účetními metodami pro podnikové kombinace. V českém účetnictví se lze při procesech spojování podniků setkat jak s výše popsanými obecnými metodami, tak i s jejich různými kombinacemi. Z hlediska nutné mezinárodní harmonizace až standardizace účetnictví podnikových kombinací bude tato oblast účetnictví i nadále podléhat vývojovým změnám, střetávání mnohdy odlišných koncepcí, což ovlivní jak účetní praxi, tak i vývoj obsahu vyučovacího předmětu či vyučovacích předmětů – kursů účetnictví. Z hlediska uspořádání a obsahu vyučovacích předmětů – kursů finančního účetnictví v návaznosti na problematiku účetnictví podnikových kombinací, je podle mého názoru určující vztah transakcí – procesů spojování podniků k transakcím v rámci běžného hospodaření podniku. Vzhledem k tomu, že předmětem transakcí podnikových kombinací jsou transakce s podniky jakožto ekonomickými jednotkami, které nacházejí svůj odraz v existenci odpovídající účetní jednotky a které hospodaří s určitým objemem a hodnotou majetku – aktiv a závazků, jsou tyto transakce poměrně složitými transakcemi: a) Transakce spojení podniků zahrnuje spojení minimálně dvou jednotek – podniků do spojeného podniku – vyšší ekonomické jednotky, což se nutně odrazí v konsolidaci účetních informací spojovaných jednotek do účetních informací spojeného podniku. b) Všechny spojované podniky jsou vybaveny určitou množinou položek aktiv a závazků, takže spojením podniků dochází také ke spojení jejich jednotlivých položek majetku i závazků. c) V procesu podnikové kombinace jsou nutné dva oceňovací kroky: • ocenění spojovaných podniků jako celků, • ocenění jednotlivých položek aktiv a závazků spojovaných podniků, • výsledkem těchto oceňovacích kroků může být i vytvoření podmínek pro uznání některých nových položek aktiv a závazků, jako jsou např. jako je např. položka akvizičního goodwillu, odloženého daňového závazku (popř. pohledávky), někdy i podmíněných závazků apod. podle toho, zda oceňovací kroky najdou odezvu v účetním zobrazení nebo zda zůstanou je skrytou operací nutnou pro odpovídající finanční a mocenské rozhodování. d) Transakce spojování podniků vyžadují obvykle časově a nákladově náročnou přípravu, odpovídající právní úkony, smlouvy, dohody, plnění specifických informačních povinností pro akcionáře, věřitele, investory, naplnění uzavřených smluv a konec konců zobrazení v účetnictví. Transakce spojování podniků jsou vždy několik měsíců trvajícím procesem, takže je nutné pro účetnictví stanovit okamžik – rozhodný den, k němuž se podniková kombinace zobrazí v účetnictví zúčastněných účetních jednotek. e) Transakce spojování podniků vyžadují celostní, komplexní pohled, jak na spojované jednotky, tak i na vazby mezi nimi. f) Transakce spojování podniků jsou transakce mimo rámec běžného hospodaření. Čili stojí do určité míry nad rámcem běžného hospodaření

g)

podniku a jeho zobrazování v účetnictví účetní jednotky. Důležité je, že spojování podniků následně, často v delším časovém horizontu ovlivňuje běžné hospodaření podniků, jichž s spojení týká. Transakce spojování podniků jsou součástí širších ekonomických a finančních, investičních cílů vedení podniků, statutárních orgánů společností a majetkově či jinak propojených společností a skupin podniků.

Komplexnost a složit problematiky spojování podniků a jejich účetního řešení vyžaduje, aby vyučovací předmět – kurs věnovaný této problematice byl vnímán jako určitá nadstavba navazující na finanční účetnictví na úrovni finančního řízení běžného hospodaření podniku a poskytování standardních účetních informací o finanční pozici, výkonnosti podniku, schopnosti tvořit peníze a uchovávat majetkovou podstatu. Tato skutečnost je ve výuce finančního účetnictví většinou respektována. Kursy účetnictví podnikových kombinací jsou obvykle presentovány jako vyšší účetnictví, nadstavbové účetnictví. V soustavě kursů účetnictví na vysokých školách jsou zařazovány do třetí úrovně, pokud za první úroveň považujeme kursy typu základy účetnictví, úvod do účetnictví, za druhou úroveň kursy typu finanční účetnictví případně dále členěné podle typu regulace (národní, mezinárodní). Také učebnice účetnictví bývají tomuto přístupu přizpůsobeny. Viz např. zahraniční učebnice typu: • Introduction to Accounting, Accounting Principles • Financial Accounting, • Advanced Accounting. Analogicky i české učebnice účetnictví zachovávají podobou hierarchii. Tím se nijak nedotýkám další oblastí účetnictví, jednak ve finančním účetnictví specifických oblastí jako jsou banky, pojišťovny, neziskové organizace, jednak významné oblasti manažerského účetnictví. Závěr: Pro profesní přípravu špičkových finančních a účetních pracovníků jsou nutné znalosti nejen z obecných zásad finančního řízení a finančního účetnictví, nejen schopnosti celostního nazírání na vliv běžných i specifických, mimořádných transakcí na finanční pozici a výkonnost jednotlivého samostatného, nezávislého podniku, ale i na finanční pozici a výkonnost skupiny podniků, které v důležitých, dlouhodobých investičních a finančních transakcích vystupují jako jeden celek. K tomuto cíli má směřovat i vyučovací předmět - kurs účetnictví podnikových kombinací – vyšší účetnictví v soustavě účetního vzdělávání na vysokých ekonomických školách. Použité zkratky: PCA – pořizovací cena akvizice PK – podniková kombinace R – rozdíl z převzetí podniku GW – goodwill

Literatura: [1] DĚDIČ, J., MAŘÍK M.: Akvizice a oceňování podniku. Praha : VŠE, Praha, 1994, ISBN 80-7070-938-2 [2] DĚDIČ, J., ČECH, P.: Obchodní právo po vstupu ČR do EU. Praha : BOVA POLYGON, 2004, ISBN 80-7273-105-X [3] International Financial Reporting Standards. Londýn : IASB, 2004, ISBN 1904230-44-X [4] Nařízení Evropského parlamentu a Rady 1725/2003 o přijetí určitých mezinárodních účetních standardů v souladu s Nařízením EU 1606/2002 Evropského parlamentu a Rady. Úřední věstník EU, 13.10.2003 [5] VOMÁČKOVÁ, H.: Účetnictví akvizicí, fúzí a jiných vlastnických transakcí, 3. vydání. Praha : BOVA POLYGON, 2005, ISBN 80-7273-127-0 [6] Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví v platném znění a České účetní standardy pro podnikatele [7] Zákon č. 563/1992 Sb., o účetnictví ve znění pozdějších předpisů [8] Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění

prof. Ing. Hana Vomáčková, CSc., katedra finančního účetnictví VŠE v Praze e-mail: [email protected]