Absolventská práce. Zjišťování potřeb osob bez přístřeší v terénním programu Armády Spásy v Praze. Hana Zahajská

Jabok - Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce

Hana Zahajská

Zjišťování potřeb osob bez přístřeší v terénním programu Armády Spásy v Praze

Vedoucí práce:

Ing. Mgr. Jan Dočkal CSc.

Rok:

2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem absolventskou práci, na téma Zjišťování potřeb osob bez přístřeší v terénním programu Armády Spásy v Praze zpracovala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.

……….…………….. V Praze dne:

Hana Zahajská

Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně - Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

Anotace Absolventská práce na téma Zjišťování potřeb osob bez přístřeší v terénním programu Armády Spásy v Praze se zabývá terénní sociální prací, terénním programem v Armádě Spásy a zjišťováním potřeb osob bez přístřeší. Cílem této práce je poukázat na specifickou formu sociální práce - terénní sociální práci, představit terénní program v Armádě Spásy, zjistit a poté specifikovat jak terénní pracovníci zjišťují potřeby osob bez přístřeší. Práce se věnuje nejprve cílové skupině a službám, které jsou dané skupině poskytovány, dále se zaměřuje na terénní sociální práci a její specifika, dalším tématem je samotný terénní program v Armádě Spásy, následně je v práci popsáno zjišťování potřeb uživatelů služeb v Armádě Spásy. V práci jsou také zmíněny organizace, poskytující sociální služby lidem bez přístřeší, a zároveň popisuje celý průběh terénního programu Armády Spásy. Na závěr, tedy v praktické části jsou

zaznamenány jednotlivé rozhovory mezi terénními sociálními pracovníky a klienty, které poukazují na zjišťování potřeb osob bez přístřeší.

Klíčová slova: terénní sociální práce, terénní program, sociální služby, Armáda Spásy, osoby bez přístřeší, terénní sociální pracovník, zjišťování potřeb

Summary This final thesis on Detecting needs of homeless people in outreach program of Salvation Army in Prague deals with streetwork, outreach program in Salvation Army and detecting needs of homeless people. The target of the thesis is to point out specific form of social work – streetwork, to introduce the outreach program of Salvation Army, to find out and specify how streetworkers detect needs of homeless people. At first the thesis devotes target to audience and services, which are offered to target audience. The thesis is also focused on streetwork and its specifics. Another topic of the thesis is the outreach program in Salvation Army and subsequently describes the detecting needs of users of services in Salvation Army. In the thesis are also mentioned organizations, which provide social services to homeless people and simultaneously describes whole progress of outreach program of Salvation Army. In last part, the practical part, are recorded individual interviews between streetworkers and clients. Interviews point out to the detecting needs of homeless people.

Keywords: streetwork, outreach program, social services, Salvation Army, homeless people, streetworker, social work, detecting needs

Poděkování Na tomto místě bych velmi ráda poděkovala terénnímu sociálnímu pracovníkovi z Armády Spásy a také zároveň mému konzultantovi Bc. Olegu Gudzenkovi, za jeho dobré rady, vhodné připomínky a především ochotu se mi plně věnovat, jak v terénu, tak i v nízkoprahovém denním centru. Dále bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce Ing. Mgr. Janu Dočkalovi CSc. za jeho praktické poznámky, nevídanou ochotu a trpělivost.

Obsah Úvod

7

1.

9

2.

3.

4.

5.

Osoby bez přístřeší 1.1.

Charakteristika osob bez přístřeší

10

1.2.

Organizace poskytující služby pro osoby bez přístřeší v Praze

14

Terénní sociální práce

18

2.1.

Pojem terénní sociální práce

19

2.2.

Historie terénní sociální práce

20

2.3.

Terénní sociální práce v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb.

23

2.4.

Cíle terénní sociální práce

25

Armáda Spásy

26

3.1.

Charakteristika organizace

26

3.2.

Nabízené služby

27

Terénní program v Armádě Spásy v Praze

30

4.1.

Poslání terénního programu

33

4.2.

Cíle terénního programu

34

4.3.

Výhody a nevýhody terénního programu

34

4.4.

Průběh Terénního programu

37

4.4.1.

Mapování terénu - Monitoring

37

4.4.2.

První kontakt

39

4.4.3.

Následná práce s osobami bez přístřeší

42

4.4.4.

Vyhodnocení práce

44

Zjišťování potřeb uživatele služby v Armádě Spásy

46

Závěr

52

Seznam použité literatury

54

Úvod Tato absolventská práce je zaměřena na specifickou formu sociální práce, která se nazývá terénní sociální práce. V práci je zmíněn terénní program v Armádě Spásy konkrétně na jedné z poboček Armády Spásy, a to v Centru sociálních služeb Bohuslava Bureše v Praze. Je zde popsán jeho celkový průběh. Práce také obsahuje zjišťování potřeb osob bez přístřeší právě v rámci terénního programu. Práce tedy popisuje, jak terénní sociální pracovníci tyto potřeby zjišťují. Jako cílovou skupinu pro terénní sociální práci jsem zvolila osoby bez přístřeší, jak je již uvedeno výše.

Důvodů k volbě tohoto tématu, bylo hned několik. Jeden z hlavních důvodů byl ten, že se zajímám o problematiku a tématiku spojenou s lidmi bez přístřeší, dalším a pro mě velmi významným krokem k volbě tématu byla praxe, kterou jsem absolvovala minulý rok v organizaci Armáda Spásy, přímo v Centru sociálních služeb na Praze 7 v Holešovicích, kde jsem měla možnost zažít i práci v terénu s terénním sociálním pracovníkem, ale celá praxe trvala pouhý týden, z toho v terénu jsme strávili pouze jeden den, což mi přišlo málo, na to abych se dostala do daného tématu, zjistila všechny potřebné informace a prozkoumala metodiku práce terénních sociálních pracovníků, a tak abych se do daného tématu dostala a více porozuměla práci s lidmi bez přístřeší,

zajistila jsem si letos v červenci další praxi.

Nastoupila jsem do Armády Spásy jako dobrovolník, s tím, že jsem chtěla být po celou dobu v terénu, což mi bylo ze strany pracovníků Armády Spásy umožněno. Posledním a zároveň neopomenutelným důvodem byla měsíční praxe, která taktéž proběhla letos, a to v Městském centru sociálních služeb a prevence na Praze 1 u sociálního kurátora pana Pěnkavy, který se věnuje této cílové skupině, i tato praxe mě obohatila natolik, že jsem se ujistila v tom, že lidé bez přístřeší jsou pro mne cílovou skupinou, které bych se do budoucna ráda věnovala.

7

Chtěla bych podotknout, že se v práci zaměřím přímo na terénní sociální práci a terénní program ve výše uvedené organizaci a to proto, že mým hlavním cílem je popsat terénní program, jeho průběh a dále objasnit, jak pracovníci organizace zjišťují potřeby osob bez přístřeší. Práce se tedy soustřeďuje jak na pracovníky, jejich metodiku práce, tak na klienty samotné.

V první kapitole je popsána charakteristika osob bez přístřeší, jsou zde zmíněny další organizace poskytující služby pro osoby bez přístřeší. Následně se v další kapitole

budu zabývat terénní sociální prací, objasním tento pojem, čím se vyznačuje, čím je specifická, popíši její historii a také jak je spojována se zákon č. 108/2006 Sb., nechybí

ani cíle terénní sociální práce. Následuje další kapitola s názvem Armáda Spásy, kde je charakterizována tato organizace a jsou zde podrobně vypsány služby, které tato organizace nabízí. Dále se budu zabývat terénním programem v Armádě Spásy v Praze, v této kapitole je obsaženo poslání terénního programu, jeho cíle a také jeho výhody a nevýhody. Stěžejním bodem celé práce je průběh terénního programu, který v sobě zahrnuje mapování terénu, první kontakt, následnou práci s klientem a vyhodnocení práce. V praktické části se zaměřím na průběh terénního programu přímo v praxi, a to na základě pozorování v terénu, dále pak na zjišťování potřeb uživatele služby v Armádě Spásy, na dané potřeby poukážu prostřednictvím rozhovorů terénních sociálních pracovníků s klienty.

8

1. Osoby bez přístřeší Osoby bez přístřeší neboli lidé bez přístřeší případně lidé bez domova, bývají většinovou společností označováni jako bezdomovci někdy je užíván výraz „bezďáci“, kde se tito lidé vzali a kdo vlastně jsou? Je možné je vidět u nádraží, obchodních center

či obchodů, v parcích na lavičkách, jiných místech, která tato specifická cílová skupina vyhledává a v neposlední řadě kolikrát jsme otráveni z nepříjemného zápachu, který se line městskou hromadnou dopravou. Každý tento člověk, myšleno tím člověk bez přístřeší je jiný, má svůj určitý životní příběh, i o tom, jak se stal osobou bez přístřeší, bezdomovcem. Během praxí, jak v Armádě Spásy, tak i v Městském centru sociálních služeb a prevence na Praze 1 jsem

si těchto životních příběhů vyslechla nespočetně. Jak se říká: „Každý svého štěstí

strůjcem“ nebo „Jaký si to uděláš, takový to máš“. Obecným faktem zůstává, že někteří lidé za to, že jsou lidmi bez domova mohou více, podílí se na své obtížné, tíživé životní situaci (svém aktuálním stavu), vlastní vinou. Někteří ale méně, dostali se do této

situace, nedá se říci úplně omylem, ale v podstatě neprávem. Obecně je těžké posoudit

každého člověka bez přístřeší, jakmile není možnost zjistit, co se stalo a jaké okolnosti vedly např. ke ztrátě zaměstnání, rodiny, přátel a domova (zázemí).

Když se řekne osoba bez přístřeší, lidé bez domova nebo přímo slovo bezdomovec, je možné, že se ihned vybaví ten klasický obraz bezdomovce. Ten

páchnoucí a špinavý člověk, který někde buď žebrá nebo sedí a popíjí levné krabicové víno, chodí po městě, tahá si své tašky a v nich věci, ke kterým někde přišel během dne, kdy se prohrabával popelnicemi a odpadkovými koši. Večer si někde ustele, nebo usne v nočním autobuse či tramvaji. Ale realita může být úplně jiná.

9

Někteří bezdomovci mohou vypadat dobře, mohou být upravení a čistí, chodit na brigády nebo do práce a nevybírat popelnice, žít jako obyčejní lidé. Rozdíl mezi

člověkem, nedá se říci normálním, jelikož i člověk bez domova může být normální – takže člověkem bez domova a člověkem s domovem, nemusí být skoro žádný, až na to,

že člověk bez domova, jak je už z názvu zřejmé, postrádá domov. A to domov nejen

z hlediska fyzického – přístřeší, dům, byt, ale i z hlediska psychického – rodinu, přátele, s tím spojené rodinné (přátelské) zázemí, úctu, podporu, pochopení atd., mnohdy postrádá sociální dovednosti a návyky či zvyklosti.

1.1. Charakteristika osob bez přístřeší V této kapitole bude přiblížena charakteristika osob bez přístřeší, budou zde uvedeny formy bezdomovectví, jeho příčinny a vybrané problémy osob bez přístřeší.

Charakteristik, podle kterých lze popsat tuto cílovou skupinu existuje několik, avšak nyní bude uvedena přímo definice osoby bez přístřeší (bezdomovce):

Osobou bez přístřeší (bezdomovcem) je tedy ten člověk, který nemá, postrádá domov nebo ani nemá možnost dlouhodoběji využívat přístřeší.1

Další možnou definicí, pro osobu bez přístřeší je i ta, dle občanského právního

řádu: „V obvyklém užití jde o osobu, která nemá vlastní domov, či si jej nenajímá, nebo nežije v takovém obydlí u osoby důvěrně blízké, či tento domov nemůže, nebo nechce

užívat anebo takový domov užívá protiprávně. Domov v této definici chápeme obecně

jako místo, kam jeho uživatel může de-iure jinému člověku zakázat, nebo umožnit

přístup. Podle zákona jde o osoby společensky nepřizpůsobené a péči o ně vymezuje zákon O sociálních službách (Zákon č. 108/2006 Sb.).“2

1 2

www.bezdomovci.estranky.cz www.bezdomovci.estranky.cz

10

Následně budou uvedeny celkem 3 formy bezdomovectví. Bezdomovectví: - zjevné - latentní (skryté) - potencionální

Zjevné – do této formy bezdomovectví lze zařadit ty osoby, na kterých je jasně poznat, že jsou osobami bez přístřeší (bezdomovci). Jsou to ti, které potkáváme a vídáme je v MHD, na nádražích, v parcích a dalších veřejných prostranstvích. Latentní (skryté) – do této formy se řadí ti, kteří sice nemají trvalé bydlení, ale jsou schopni si zařídit alespoň dočasně „střechu nad hlavou“ v podobě ubytoven, nocleháren, přespávání u známých. Tyto osoby si o sobě nemyslí, že jsou lidmi bez přístřeší, a tím pádem ani nechtějí nebo nemají zatím potřebu využít služeb, které jsou této cílové skupině nabízeny. Potencionální - pod tuto formu spadají všichni lidé, kteří jsou bezdomovectvím ohroženi, do skupiny ohrožených spadají: - sociálně slabší rodiny, - lidé, kteří žijí na úrovni životního minima, - lidé, kteří bydlí nastálo na ubytovnách, - mladí lidé, kteří doposud žili v dětských domovech a jiných institucionálních zařízeních,

- další lidé, kteří mohou být ohroženi: cizinci, lidé, kteří čekají na poskytnutí azylu.3 Mezi další osoby, které patří do skupin, kterým hrozí bezdomovectví lze zařadit například: squatery, osoby užívající návykové látky (narkomany), dělníky a lidi, kteří

nemohou dlouhodobě sehnat zaměstnání.4

3 4

Nedělníková, Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce, s. 175 Nedělníková, Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce, s. 177

11

K hlubšímu proniknutí do problematiky, která je spojena s lidmi bez přístřeší a na základě objasnění některých důvodů, proč se lidé mohou stát osobami bez přístřeší, nyní popíši různé příčinny bezdomovectví.

Nejčastější příčiny bezdomovectví:

-

problémy v rodině (někdy spojované s domácím násilím, závislostmi na alkoholu, drogách, herních automatech atd.), někdy mohou problémy v rodině souviset s dluhy, exekucemi a rozpadem celé rodiny – rozvodem

-

návrat z vězení (spojen se zadlužením a vystěhováním z bytu, z domova)

-

ztráta zaměstnání (velmi častá příčina)

-

dalšími příčinami bývají závislosti jakéhokoliv druhu

-

odchod z domova za lepším, výhodněji placeným zaměstnáním (Sama jsem se během

praxí setkala s lidmi bez domova, kteří pocházeli z Moravy či ze Slovenska a jeli do Prahy za prací)

-

odchod z Dětského Domova, léčebny či jiného ústavního zařízení

S příčinami úzce souvisí i problémy, se kterými se potýká tato cílová skupina, a to nejen ze strany společnosti, ale i problémy individuálního charakteru: Ze strany společnosti, jsou častými problémy tyto:

-

postoje a předsudky většinové společnosti vůči osobám bez přístřeší

-

málo pracovních příležitostí (nedostatek vhodného zaměstnání)

-

nastavení celkového systému v ČR (zdravotnictví, sociální systém – dávky, úřady práce a další instituce)

12

Problémy osob bez přístřeší (individuální charakter):

-

jedinci chybí sociální návyky a dovednosti

-

jedinec není schopen jednání s institucemi (schází schopnosti a dovednosti si něco zařídit)

-

jedinec má omezený výběr potencionálního zaměstnání, a to z důvodu nízkého vzdělání, chybí mu pracovní dovednosti, pracovní návyky

-

málo financí (někteří lidé bez přístřeší pobírají dávky, nebo různé typy důchodů, někdo dávky nepobírá, i kdyby na ně měl nárok – neví o tom, neumí si to zařídit, chybí mu doklady)

-

ztráta nebo odcizení osobních dokladů – občanského průkazu (z praxe velmi častým problémem, pokud chybí klientovi OP musí se zažádat o rodný list a poté až o OP, na praxi v Městském centru sociálních služeb na Praze 1 u p. Pěnkavy, je na denním

pořádku, že klient přijde, že nemá doklady) -

špatný zdravotní stav, (někdy doprovázen i špatným psychickým stavem)

-

závislosti (drogy, alkohol)

-

špatné, bídné uspokojování základních potřeb5

Když už byla objasněna specifika týkajících se osob bez přístřeší a zároveň tato cílová skupina charakterizována, v další kapitole budou uvedeny jednotlivé organizace, které poskytují různé sociální služby osobám bez přístřeší na území hlavního města Prahy.

5

Nedělníková, Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce, s. 178, 179

13

1.2. Organizace poskytující služby pro osoby bez přístřeší v Praze Poté, co byla popsána charakteritika osob bez přístřeší, nyní je vhodné navázat kapitolou, která se věnuje jednotlivým organizacím, které poskytují služby pro tuto cílovou skupinu v Praze. Organizací, které poskytují služby pro osoby bez přístřeší není zrovna málo. Mezi nejnámější, a to je bráno z hlediska jejich působení a zároveň z praxe v terénu, kdy se pracovníci ptají klientů, zda navštěvují nějakou organizaci, někteří klienti alespoň vědí o existenci různých organizací anebo navštěvují nejčastěji buď Armádu Spásy nebo Naději, ale organizací, které poskytují služby pro osoby bez přístřeší je daleko více. Následně představím jednotlivé organizace, které působí na území hlavního města a na které se mohou osoby bez přístřeší případně obrátit.

Kromě dvou výše zmíněných organizací, je možné hledat pomoc i zde: mezi

další organizace patří například Charita ČR, Maltézská pomoc, Diakonie ČCE, Ježek a

Čížek, Emauzy ČR a mnoho dalších, nelze vynechat ani loď Hermes, která je zařazena pod Centrum sociálních služeb Praha. V neposlední řadě je zmíněn i Nový Prostor, který sice stojí sám o sobě (nenabízí terénní program ani azylový dům), není to tak

typická organizace, která poskytuje služby pro osoby bez přístřeší, ale nelze ji opomenout, a to hned z několika důvodů. Prvním důvodem je, že nabízí možnost využít denního centra a tím druhým je, že lidem v nouzi, nebo lidem bez přístřeší nabízí pracovní příležitost – není to služba jako taková, není to sociální služba, ale na druhou stranu může poskytnout daným lidem, kteří se stanou prodejci - pracovní návyky i sociální kontakty.

Organizaci, kterou jsem mohla poznat ze všech nejlépe - Armáda Spásy, té bude věnována samostatná kapitola, a proto ji nyní nebudu podrobně popisovat v této kapitole.

14

Naděje o. s. Naděje je organizací, která působí po celé ČR a poskytuje služby lidem, kteří jsou v nouzi tedy nejen osobám bez přístřeší. Tato organizace poskytuje širokou škálu služeb svým klientům, patří mezi ně nízkoprahová denní centra, šatník, noclehárna, několik azylových domů jak pro muže, tak i pro ženy a také terénní program. Mimo to mohou klienti využít dalších služeb, kterými jsou ordinace praktického lékaře, duchovní péče a psychologické poradenství. Po shrnutí nabízených služeb se dá

říci, že Naděje poskytuje podobné služby jako Armáda Spásy, až na to, že Naděje má možnost poskytovat kromě klasické terénní práce i takzvanou mobilní terénní práci, jež je poskytována za pomoci automobilu, který mají pracovníci k dispozici. Charita ČR – Arcidiecézní charita Praha

Organizace Charita ČR se také soustředí na osoby v nouzi či na ty, kteří žijí v nepříznivých životních podmínkách, cílovou skupinu netvoří pouze osoby bez přístřeší, ale organizace nabízí služby i mnoha dalším. Pro lidi bez přístřeší je k dispozici azylový dům, kde mohou klienti využít nejen možnost ubytování, ale mohou navštívit zdejší poradnu. Dále je možnost navštívit denní centrum, šatník i noclehárnu. Charita ČR provádí i práci v terénu v rámci terénních programů ovšem všechny terénní programy jsou realizovány mimo Prahu, v jiných vybraných městech po celé ČR.

Maltézská pomoc o. p. s. Tato obecně prospěšná společnost působí v rámci celé ČR, možnost pomoci se nabízí všem lidem, kteří jsou v nouzi, ať už jsou to lidé těžce nemocní, vězni, dospělí a děti s postižením, tak i lidé bez přístřeší. Mezi akce a projekty, do kterých se Maltézská pomoc zapojuje, patří i terénní programy, které jsou zaměřeny na osoby bez přístřeší a současně i na osoby, jimž hrozí sociální vyloučení. Terénní program je poskytován na území hlavního města Prahy a probíhá klasickým stylem od mapování, k prvnímu kontaktu atd., dále se zde nachází možnost s pomocí vyřizováním dokladů a asistence na úřadech.

15

Diakonie Českobratrské církve evangelické (ČCE)

Služby, které Diakonie poskytuje jsou určeny opět pro mnoho cílových skupin. Z nabízených služeb je zde pro osoby bez přístřeší užší výběr, jelikož pro tuto cílovou skupinu jsou k dispozici jen azylové domy, kde je možno využít i sociálního poradenství, ale pouze pro ty, kteří jsou klienty azylových domů. Ježek a Čížek o. s.

Toto občanské sdružení se zaměřuje přímo na cílovou skupinu, kterou tvoří především osoby bez přístřeší. Mezi poskytované služby lze zařadit terénní sociální práci, sociálně právní poradenství, tréninkové zaměstnání, vzdělávací aktivity, job klub

a sociální rehabilitaci, v neposlední řadě je tato organizace známá kvůli divadlu lidí bez domova Ježek a Čížek.

Emauzy ČR o. s. – Emauzský dům Praha

Cílovou skupinou této organizace jsou lidé bez přístřeší a to především muži. Služba Emauzský dům, která je vedena jako azylový dům, je určena pouze mužům bez přístřeší. Služba, kterou je azylový dům je doprovázena možností sociálního poradenství, zajištěna je strava a hygiena. Emauzský dům je tedy klasickým azylovým domem. Centrum sociálních služeb Praha

Tato příspěvková organizace, jejiž zřizovatelem je hlavní město Praha má mnoho pracovišť, které mají na starost různé skupiny lidí. Konkrétně pro osoby bez přístřeší fungují tyto služby: terénní program, který je uskutečňován na území Prahy a azylový dům pro muže bez přístřeší. Pod toto centrum spadá i velmi známá noclehárna, proto mi přišlo vhodné zde toto centrum zmínit, noclehárna – loď Hermes, kde mají lidé bez přístřeší možnost přespání.

16

Kromě samotného přespání, mohou lidé na Hermesu využít i sociální poradenství, dále pak právní a psychologické poradenství a navíc je zde možnost navštívit i ošetřovnu. Hermes, stejně tak jako další noclehárny, není zdarma, platí se jednotná cena 20 Kč/noc. Výhodou je, že Hermes funguje každou noc a to celoročně.

Nový Prostor o.s.

Organizace Nový Prostor je zařazena do práce, protože je to organizace, ve které mohou být zaměstnáni i lidé bez přístřeší, to ovšem neznamená, že každý prodejce

časopisu Nový Prostor je automaticky člověk bez přístřeší. Mohou zde pracovat lidé,

kteří jsou v nouzi nebo si potřebují přivydělat právě proto, aby se do nouze nebo jiné životní tíživé situace nedostali. Nový Prostor je občanským sdružením, které má sice denní centrum, ale na rozdíl od výše zmíněných organizací neposkytuje např. azylové domy nebo terénní program. Tato organizace je zařazena v této práci do seznamu organizací poskytujících služby pro osoby bez přístřeší právě kvůli svému dennímu centru a také proto, že nabízí možnost zaměstnání pro danou cílovou skupinu, jež sice není službou jako takovou, ale

je službou, kde lidé v nouzi dostanou příležitost pracovat, z mého pohledu se dá říci, že

Nový Prostor může být pro některé lidi prevencí před nouzí či tíživou životní situací, do které by se někteří mohli dostat.

17

2. Terénní sociální práce Druhá kapitola s názvem terénní sociální práce se bude zabývat především tímto pojmem, dále bude vysvětleno, co to terénní sociální práce znamená a přiblíženy budou i další termíny s ní související. Jak už sám název vypovídá, jedná se o práci, která je vykonávána v terénu, dalo by se říci venku, mimo pracovní prostory, mimo kanceláře, to ale neznamená jen práci v terénu mimo kancelář. Samozřejmě k této práci patří i administrativní práce s ní spojená, která se

nejčastěji vykonává v kanceláři či jiných vnitřních prostorách. Zde je vhodné podotknout, že stejně tak jako sociální práce sama o sobě, tak i tato forma sociální práce – terénní, se práce zaměřuje na jednotlivce, což znamená práce mezi pracovníkem a

danou osobou, nebo se soustřeďuje na více lidí – práce se skupinou, či dokonce s

komunitou.

Pro přehled je dobré uvést i formy terénní sociální práce, které dá se říci, jsou

rozděleny na tři skupiny. První formou je tzv. práce přímá, ta poukazuje na práci s klienty, ať už s jednotlivcem nebo se skupinou, tato práce se většinou vykonává v zařízení nebo v terénu, jako příklad lze uvést samotný streetwork, individuální práci s klientem nebo práci se skupinou případně s komunitou. Druhá forma terénní sociální práce se nazývá nepřímá práce, do ní se řadí všechny činnosti nebo aktivity, které jsou

jakkoliv spojené s přímou prací, jež jsou např. různé projekty, administrativa a vedení příslušné dokumentace související s přímou prací, jednání a spolupráce s úřady a dalšími institucemi. Poslední formou je přesahující práce, která je někdy nazývaná jako smíšená, zde se

kříží obě předchozí formy práce, přesahující práce spočívá i v řešení jednotlivých problémů, se kterými se pracovníci setkávají při výkonu práce přímé. Do přesahující práce lze zařadit např. metodické vedení, vzdělávání pracovníků, supervizi a intervizi.6

V této kapitole se čtenář dozví o historii terénní sociální práce, následně je zmíněno jak je terénní sociální práce zakotvena v zákoně o sociálních službách, zákon

č.108/2006 Sb. a jaká má tato práce specifika, na konci kapitoly jsou uvedeny cíle terénní sociální práce.

6

Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 44, 46

18

2.1. Pojem terénní sociální práce Terénní sociální práce bývá velmi často označována i jako tzv. streetwork, ten je v knize od Bednářové popsán takto: streetwork, vznikl původně z angličtiny a překládá se jako práce na ulici, ale zajímavostí je, že v zemích, kde se mluví anglicky, se tento termín nepoužívá, jelikož v zahraničí je terénní sociální práce pojmenovaná, podle toho, s jakou cílovou skupinou se zrovna pracuje (např. mládež, drogově závislí). Ulice, není považována za ulici v pravém slova smyslu, nýbrž jakékoliv prostředí, kam terénní pracovník dochází.

Shrnu-li to, tak je to místo kdekoliv, kam se pracovníci vydávají do terénu např. hřiště, lesy, parky, staré továrny, prostory pod mosty, nádraží, opuštěné domy atd.7

Dalo by se říci, že označení streetwork není zdaleka tak přesné, jelikož když to

extrémně přeženu, práci na ulici by mohl vykonávat každý, například prodavač Nového Prostoru, různí prodejci u metra nebo lidé nabízející letáky, také svou práci vykonávají na „ulici“. Proto je vhodné uvést, že tato forma sociální práce, podle Matouška je specifická v tom, že ji mohou vykonávat jen oprávnění pracovníci.8 Je nutno podotknout, že terénní sociální práce je svou povahou někdy uváděna i jako kontaktní práce. Stručně řečeno, hlavním cílem této práce je kontakt.

Nyní bude popsáno, jak může být kontaktní práce poskytována, jsou to tyto dvě možnosti. Může být poskytnuta v nízkoprahovém zařízení, což je například kontaktní centrum, anebo je poskytována v terénu (terénní práce).9 Rozdílem mezi těmito uvedenými příklady je, že do kontaktního centra přichází klient sám (kontaktuje pracovníky), v terénní sociální práci je vždy prováděn kontakt ze strany pracovníků ke klientům.

7

Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 7 Matoušek a kol., Bednářová, Metody a řízení sociální práce, s. 169 9 http://www.os-prostor.cz/cz/slovnik-kc 8

19

Mám-li tuto kapitolu shrnout, celkem jsou v kapitole užívány tři základní pojmy. Prvním pojem je terénní sociální práce, která v sobě zahrnuje mnoho témat.

Zásadní charakteristikou terénní sociální práce je tzv. terénnost, která poukazuje

na práci v přirozeném prostředí, v němž daný člověk žije, dále se soustředí na vztah

k danému člověku nebo skupině, kde se klade za cíl snaha o to, člověka či skupinu motivovat k tomu, aby byl budoucím klientem a začal využívat služby, které jsou mu nabízeny).10

Dalším pojmem je streetwork, což v podstatě znamená totéž, ale je specifičtější. Podle Bednářové se dá definovat jako sociální práce, která má povahu aktivního vyhledávání, má mobilní charakter a zároveň nabízí sociální pomoc, která je určena především osobám, které žijí rizikovým způsobem a u nichž se předpokládá, že sociální pomoc nutně potřebují, ale samy ji aktivně nevyhledávají.11 Posledním pojmem byla kontaktní práce, kde je důležitý právě onen kontakt. Výše zmíněné tři pojmy od sebe nelze oddělovat, jelikož spolu úzce souvisí.

V následující kapitole bude představena historie terénní sociální práce, a to nejen

v České Republice, ale i v zahraničí.

2.2. Historie terénní sociální práce Když byl v předchozí kapitole popsán termín terénní sociální práce, považuji za naprosto adekvátní, aby v práci byla zmíněna i historie této práce.

Všechna zaměstnání mají svojí historickou stránku, a tak budou následně představeny i počátky toho, kdy a jak vznikala terénní sociální práce. Podle autorky významné knihy o terénní sociální práci toto povolání či činnost vznikla již velmi dávno. Zaměříme-li se na historii této práce, je vhodné připomenout činnosti některých

kněží, kteří se skrze pastýřské a pastorační činnosti obraceli k lidem, kteří potřebovali, aby jim byl někdo nablízku, potřebovali cítit duchovní i hmotnou podporu. 10 11

Janoušková, Nedělníková, (Klenovský 2006) Profesní dovednosti terénních pracovníků, s. 10 Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 7

20

Tito kněží navštěvovali zejména chudinské čtvrti, sirotčince, nemocnice, vězení a další podobná zařízení, kde se vyskytovali ty nejubožejší, nejchudší, zranitelní a osamocení.12 Z toho lze vyvodit závěr, že je opravdu vidět, že už v minulosti, byly projevovány známky nejen terénní sociální práce, ale i samotného oboru sociální práce a bezpochyby i práce pastorační.

Samostatný vznik (sociální práce na ulici) - streetworku, kromě historického vývoje v dávných dobách, se datuje přibližně na počátek 20. století. Německý autor, který se zabýval historií terénní sociální práce Wolfgang Stürzbecher se domníval, že vznik streetworku je datován na přelom 19. a 20. století v USA, kdežto jeho krajan Walter Specht označil za počátek této metody polovinu 20. let 20. století v USA.13 Dalším významným autorem, co se historie a vzniku streetworku týče, byl Elich, který ve své knize popsal, že streetwork se zrodil v USA, a to v podobě reakce na selhávání tradičních přístupů sociální práce, za příčinu selhání byl považován sociální

úpadek, který se rychle šířil po městských čtvrtích, zejména ve velkých amerických městech a následkem tohoto úpadku začaly vznikat dětské pouliční gangy.14

V návaznosti na vzniklé problémy v USA, především vzniky gangů, zmíním, že

dle Steffana, dospěli pracovníci k řešení takto: Když pracovníci, hledali způsoby jak

vyřešit sociální problémy, byli donuceni opustit svoje kanceláře a vydat se za klienty přímo do jejich sociálního prostředí, tedy na ulici.15 Po vzniku streetworku v USA, se pomalu začal šířit nejprve do západních zemí Evropy, a to zejména v letech 60. a 70. Streetwork se uchytil v mnoha zemích Evropy, jako příklady jsou uvedeny tyto státy: Holandsko, Švýcarsko, Francie, Rakousko,VB a přetrvává v nich dodnes.

12

Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 9 Matoušek a kol., Bednářová, Metody a řízení sociální práce, s. 171 www.streetwork.cz Martina Zimmermannová, Kontaktní práce, s. 299 13

14

Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 9 Elich, A. Streetwork v Hamburku in Bulletin pro sociální prevenci, pomoc a intervenci, č. 3

15

www.streetwork.cz Martina Zimmermannová, Kontaktní práce, s. 299 Matoušek a kol., Bednářová, Metody a řízení sociální práce, s. 171

21

Na základě vzniku této metody, byla založena mezinárodní organizace se sídlem ve Švýcarsku ISMO, která se zaměřuje na sociální práci na ulici s cílovou skupinou, kterou tvoří mladiství.16 Následně zmíním, jak streetwork pronikl do dalších evropských států a potom až

k nám do České republiky. První zmínka ve státech střední a východní Evropy o

streetworku padla nejdříve v Německu a pak se tato metoda začala šířit dál například do Polska, Maďarska, Rumunska a do států Sovětského svazu. A až v 90. letech 20. století se dostal k nám.17 Co úzce souvisí s historií a vznikem terénní sociální práce, jsou i změny, které se

v České republice staly po roce 1989, proto bych upřesnila změny, které byly provedeny v oblasti týkající se streetworku. Poprvé, tedy v roce 1993 byl streetwork a s ním související funkce sociálního asistenta uveden ve vládním dokumentu s názvem Program sociální prevence. Na

základě tohoto dokumentu byla výše zmíněná funkce zavedena v České republice, a toto

zavedení mělo za důsledek přenos sociální práce z institucí a pracovišť do ulic (do terénu).18 Po těchto změnách se streetwork nadále bujně rozvíjel. Streetwork se nezaměřoval už jen na práci s mládeží, ale začal se zajímat i o jiné cílové skupiny, následně se chodilo do terénu za lidmi, kteří jsou závislí na drogách. I nadále se v ČR streetwork vyvíjel a pracovníci začali pracovat s lidmi bez přístřeší,

s prostitutkami a homoprostituty.19 V České republice vznikla velmi významná a dodnes fungující organizace

související se streetworkem, a tou je Česká asociace streetwork neboli ČAS. Nyní uvedu základní informace o vzniku a historii této organizace.

16

Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 10

17

Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 11

18

Matoušek a kol., Bednářová, Metody a řízení sociální práce, s. 172

19

Matoušek a kol., Bednářová, Metody a řízení sociální práce, s. 172

22

Česká asociace streetwork byla založena na podporu rozvoje streetwork v roce 1997 jako odborná profesní organizace, která sdružuje pracovníky z praxe i teoretických

pracovišť, a jejímž členem se může stát každý, kdo působí v teorii nebo praxi

streetwork, ve státním či nestátním zařízení. Postupně zde své místo nalézali i

pracovníci stacionárních nízkoprahových programů. Od roku 2000 se začalo v rámci asociace prosazovat a rozvíjet téma nízkoprahových zařízení pro děti a mládež (NZDM). Na konci roku 2003 došlo

k rozšíření forem členství v asociaci o skupinové členství a k názvu se přidal podtitul

sdružující nízkoprahové sociální služby. V současnosti se asociace zaměřuje především na vzdělávání pracovníků, zavádění supervize do zařízení a zvyšování kvality poskytování sociálních služeb.20 Na závěr předkládám krátké shrnutí této kapitoly, která se týkala historie terénní sociální práce. V této kapitole byl uveden samotný vznik a počátky streetworku v USA,

následovalo rozšíření sociální práce na ulici do států Evropy a také popis historie v ČR. V závěru kapitoly je uvedena informace o asociaci, která se streetworkem zabývá, s názvem ČAS sídlící v Praze.

2.3. Terénní sociální práce v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb. V této kapitole bude poukázáno na terénní sociální práci v souladu se zákonem

č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, bude zde kladen důraz na tuto práci a jednotlivé souvislosti, které se týkají terénní práce a jsou uvedeny v daném zákoně. Tento zákon

je, dá se říci hlavním zákonem pro všechny sociální pracovníky, a také se jím řídí služby, které jsou v České republice poskytovány v sociální oblasti.

„Dle zákona č. 108/2006 Sb., část třetí, HLAVA I Druhy sociálních služeb a úhrada nákladů za poskytování služeb, jsou vyobrazeny v 1 Díle, základní druhy a formy sociálních služeb. Sociální služby zahrnují: sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence.“21

20 21

www.streetwork.cz www.sociálnirevue.cz, zákon č.108/2006 Sb.

23

Terénní sociální práce je zařazena do služeb sociální prevence, jelikož se soustřeďuje na snižování rizik, a snaží se poskytnout preventivní opatření. Co se týče forem poskytování sociální práce, ty jsou v zákoně rozděleny na tři

kategorie: „služby pobytové, ambulantní nebo terénní.“22 Terénní sociální práce se řadí do formy terénní a je zároveň pomocí terénních forem realizována.

Na to navazuje vysvětlení, co to znamená terénní služba: Terénními službami se rozumí služby, které jsou osobě poskytovány v jejím přirozeném prostředí. 23

V zákoně je možno najít i různé druhy poskytovaných služeb pro danou cílovou skupinu (například nízkoprahová denní centra, azylové domy, noclehárny) mezi tyto poskytované služby lze zařadit i službu s názvem terénní programy.

Tyto programy jsou podle metodické příručky „vymezeny daným zákonem, jsou popisovány jako terénní služby, které se poskytují lidem, kteří žijí rizikovým způsobem života, anebo je tento způsob života ohrožuje. Služba s názvem terénní programy se zaobírá a pracuje s problémovými skupinami, uživateli drog, lidmi bez přístřeší a s osobami, které žijí v sociálně vyloučených lokalitách, v komunitách apod. Cílem služby je aktivní vyhledávání ohrožených lidí a snížit rizika, spojená s jejich stylem života.

Do služby jsou zařazeny dvě hlavní činnosti, které by měly být pracovníkem

klientovi poskytnuty. Těmi jsou – vyhledat a zprostředkovat klientovi kontakt se společenským prostředím, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů klienta a při zařizování osobních záležitostí klienta.24 Terénní programy jsou službou, která je poskytována dle zákona č.108/2006 Sb. bez poplatku = zadarmo.

www.sociálnirevue.cz, zákon č.108/2006 Sb. www.sociálnirevue.cz, zákon č.108/2006 Sb. 24 Nedělníková, Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce, s. 10 22 23

24

2.4. Cíle terénní sociální práce Stejně jako každý obor či disciplína má určité cíle, tak i terénní sociální práce má své cíle. Obecným cílem terénní sociální práce je: zajistit prevenci sociálního vyloučení klienta a prohlubování tohoto sociálního vyloučení, předcházet sociálně rizikovým jevům, snaha o začlenění klienta do společnosti, zmírnit negativní důsledky a rizika spojená se situacemi klienta, zmírnit tyto důsledky i s ohledem na společnost, postupné snižování nerovností, s ohledem na nerovný přístup ke vzdělávání, možnosti bydlení a přístupu ke službám, pomoc a podpora klienta v získávání svých sociálních kompetencí, předávat klientovi potřebné informace.25

Dalšími a již konkrétnějšími cíly, které jsou spojovány s terénní sociální prací s lidmi bez přístřeší, jsou například navázání kontaktu s klientem v terénu a poskytnutí mu informací o možnosti služeb, které by mohl využívat, snižování zdravotních rizik, naslouchat klientovi, respektovat klienta, navázat s klientem vztah a pokusit se klienta motivovat ke změně.

Dle poznatků z praxe, kterou jsem si mohla sama zažít, navazování kontaktu s klientem je občas dosti obtížné, ale pokud se navazování kontaktu podaří, je to prvním a zároveň dobrým krokem v terénní práci, jestliže je klient ochoten se s pracovníky

bavit, případně pracovníky vyslechnout, když dojde k situaci, že mu pracovníci nabízí či

ho informují o možnostech služeb, které může využít, může to vypadat, jakože je vše na správné cestě k tomu, aby si s klientem do budoucna navázali určitý vztah.

Pokud klientovi, pracovníci naslouchají, zároveň ho respektují, vyslechnou si ho a zjistí jaké má dotyčný potřeby, které by se mohly naplnit, je možné zkusit přijít příště za klientem znova. Někdy nastává i situace, že klient se rozhodne, že on sám navštíví pracovníky, potom co byl osloven a co mu byly nabídnuty určité služby, kterých může využít.

25

Nedělníková, Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce, s. 13

25

Když má klient zájem spolupracovat (dalo by se říci, že je motivovaný a má zájem o změnu) a naváže s pracovníky dobrý vztah, je možné společně s klientem pracovat na změně. V jiných případech je také jedním z cílů terénní sociální práce, ale i náplní práce pracovníka pokusit se klienta ke změnám motivovat.

3. Armáda Spásy Tato kapitola bude věnována jedné z nejznámějších organizací pomáhajícím lidem v nouzi, tím jsou myšleni především lidé bez přístřeší, svou pomoc soustřeďuje ale i na další cílové skupiny. Jelikož jsem v této organizaci měla možnost absolvovat praxi v rámci školy a následně jsem v ní působila jako dobrovolník, rozhodla jsem se ji do této práce zařadit jako samostatnou kapitolu. Nyní popíši tuto organizaci, zmíněno bude něco málo z její historie a poté se zaměřím na jednotlivé služby, které tato organizace poskytuje, konkrétně na jedné z jejích poboček v Praze, v Centru sociálních služeb Bohuslava Bureše, která sídlí v pražských Holešovicích a cílovou skupinu zde tvoří lidé bez přístřeší, kteří jsou starší 18ti let.

3.1. Charakteristika organizace Co se týče samotné historie této organizace, není třeba ji popisovat dopodrobna. Zmíním tedy pouze to, že organizace byla založena ve Velké Británii roku 1865 jistým

knězem Williamem Boothem. V České republice je Armáda Spásy považována za

občanské sdružení od roku 1990, původně však působila i za dob Československa již od roku 1919 (její registrace se datuje od roku 1921). Během 2. světové války sice fungovala, ale později v dobách komunismu u nás byla existence Armády Spásy

ukončena. Její činnost byla obnovena až v roce 1990. Organizace má hlavní sídlo

v Praze a v jejím čele stojí důstojník. V ČR má několik poboček, které jsou rozmístěny ve vybraných městech, jako je například Brno, Karlovy Vary, Ostrava a Havířov, Opava. Další pobočky lze najít v Šumperku, Přerově a Krnově.

26

Jelikož je Armáda Spásy organizací křesťanskou věnuje se nejen činnostem v oblasti sociální, ale zaměřuje se i na oblast duchovní – příkladem je nabízená služba –

duchovní činnost.26

V Centru sociálních služeb Bohuslava Bureše se pod jednou střechou nabízí osobám bez přístřeší hned několik služeb naráz. V Centru je klientům k dispozici nízkoprahové denní centrum, jehož součástí je i terénní program, azylový dům pro muže i ženy, noclehárna, job klub a pro ty, kteří mají zájem, je tu nabízena i duchovní

činnost. V následující kapitole podrobněji popíšu jednotlivé služby.

3.2. Nabízené služby Nízkoprahové denní centrum – NDC

Nízkoprahové denní centrum je otevřeno pro klienty od pondělí až do neděle, a to včetně svátků. Od pondělí do pátku jsou k dispozici sociální pracovníci od 10:00 do 12:30 a odpoledne od 14:00 do 16:30. O víkendech a svátcích je otevřeno od 10:00 do

11:30. S tím, že sociální poradenství je vždy poskytováno od pondělí do čtvrtka od 10 12:00 a 14:00 až 16:00, v pátek pouze od 10:00-12:00.

Poslání NDC: V nízkoprahovém denním centru se sociální pracovníci snaží s klienty řešit jejich situaci prostřednictvím sociálního poradenství, klienti zde mají možnost například zažádat si o vyřízení osobních dokladů, možnost zavolat si – např. na pracovní pohovor, požádat pracovníka o pomoc při hledání zaměstnání, pomoc při vyřízení si sociálních dávek a také je možnost v centru si podat žádost o ubytování na azylový dům. Pokud chce klient využívat služeb, které jsou v NDC poskytovány musí si zřídit průkaz uživatele, který je platný vždy 2 měsíce. Navíc musí ještě dodržovat předepsaná pravidla.

26

www.cs.wikipedia.org/wiki/armada_spasy, Zahajská Hana, prezentace na aj (Salvation Army) Zpráva z praxe z Armády Spásy

27

Klienti dále mají možnost zde využít zdravotního ambulantního ošetření a k dispozici mají každý den sprchy, možnost vyprání oblečení, také mohou navštívit šatník, kde jim bude zdarma poskytnuto oblečení.

V prostorách u nízkoprahového centra je každý den k dispozici strava (polévka, chléb, snídaně, oběd, káva), ta je za symbolický poplatek, odpoledne mají klienti možnost dostat polévku a chléb zdarma, jinak celý den mohou využít čaj, který je také

poskytován bezplatně.

Cílem NDC je snižování zdravotních rizik (v důsledku života na ulici) (ošetřovna, možnost hygieny, strava), vyhledávání potencionálních klientů pomocí terénních pracovníků, snížení sociálních rizik díky poskytování sociálního poradenství

(v nízkoprahovém denním centru, v terénu) a podporovat a motivovat klienty v řešení jejich životní situace.

V rámci NDC funguje služba s názvem terénní program. Cílem tohoto programu je zmapovat osoby bez přístřeší, poznamenat si, kde se nachází, jak žijí, zjistit jejich potřeby a nabídnout (informovat je o službách NDC) jim služby, které mohou využít na pobočce Armády Spásy a pokud má klient zájem je zde možnost okamžitě poskytnout sociální poradenství. Dále je vhodné navázat s klientem kontakt (poté si ho udržet), pravidelně ho informovat, pokud by se jednalo o delší časový úsek, tak je možné vybudovat si s klientem určitý vztah.

Azylový dům

Azylový dům je na této pobočce, jak pro muže, tak i pro ženy.

Poslání Azylového domu:

Posláním je poskytnout osobám bez přístřeší ubytování na přechodnou dobu a prostřednictvím individuální sociální práce (individuální plánování s klienty) jim pomáhat při začleňování do společnosti a podpořit je tak, aby nebyli závislí na sociálních službách.

28

Zažádat o ubytování na azylovém domě, může každý kdo je starší 18ti let a je fyzicky soběstačný. Podmínkou pro přijetí na azylový dům je, že dotyčný/á má finanční příjem ať už to je důchod, plat nebo dávky.

Žadatel musí mít i platný občanský průkaz, posudek od lékaře. Za pobyt na azylovém domě se platí 115 Kč/den a lze si zakoupit i stravu. Pokud je dotyčný přijat na azylový dům dostane smlouvu na 3 měsíce, každý má přiděleného dotyčného sociálního

pracovníka, ke kterému dochází, na pravidelné konzultace a řeší s ním svou situaci.

Pracovník poskytuje potřebné poradenství a případně některé informace a sestaví s klientem individuální plán, na kterém klient s pracovníkem budou společně pracovat. Ubytování v azylovém domě je klientovi většinou poskytováno až po dobu 1 roku.

Cíle azylového domu: Obnovit pracovní návyky u klientů, řešení problému s klientem (dluhy, nezaměstnanost), individuální plánování, naučit klienta odpovědnosti a samostatnosti, podporovat klienta při zajišťování jiné pobytové služby, podporovat klienta při navazování nebo obnovování kontaktů s rodinou, vést klienta k zařízení si jeho

osobních dokladů, vést klienta k získání zaměstnání či udržení si stávajícího zaměstnání, podporovat a motivovat klienta na cestě k získání si vlastního bydlení.

Noclehárna

Poskytuje klientům možnost přenocování a hygieny, případně poskytnutí sociálního poradenství. Cena je 30 Kč/noc. I na noclehárně musí být splněny určité podmínky – bez alkoholu a dotyčný musí mít platný doklad. Cílem služby s názvem noclehárna je snižovat sociální a zdravotní rizika a zajistit základní potřeby, jako jsou přespání, hygiena a strava, k tomu navíc podpořit a motivovat klienty v řešení jejich

aktuální situace.

29

Job klub

Posláním této služby je pomoc a podpora osob bez přístřeší, bez zaměstnání.

V rámci služby Job klub si klienti mohou vyhledávat práce či brigády přes internet, mohou si zavolat ohledně nabídky práce – pohovorů do zaměstnání.

4. Terénní program v Armádě Spásy v Praze Než začnu popisovat samotný terénní program v Armádě Spásy, tak bych ráda

poznamenala několik informací týkajících se nejen terénního programu. V první řadě zde bude zmínka o Standardech kvality, jelikož jsou neodmyslitelnou součástí toho, jak poskytovat sociální služby a za druhé bude přiblížena osoba terénního sociálního pracovníka, jelikož s terénním programem úzce souvisí. Aby mohla být i tato služba (nejen terénní program, ale i ostatní sociální služby například azylový dům nebo nízkoprahové denní centrum atd.) poskytována kvalitně a dle předepsaných požadavků, měla by se každá služba řídit tzv. Standardy kvality.

Standardy kvality sociálních služeb obsahují měřitelná kritéria, jak by měla poskytovaná služba vypadat, spadá do nich – jaké mají být podmínky v dané službě, popisují vztah mezi pracovníky a uživateli služby, dbají na dodržování práv a důstojnosti uživatelů jednotlivých služeb a jedním z jejich cílů je i směřování k začleňování osob do společnosti.27 Standardy jsou rozděleny na tři druhy standardů, těmi jsou standardy procedurální, personální a provozní. Procedurální označují, jakým způsobem má být daná služba poskytnuta, personální se zaměřují na to, kdo má danou službu vykonávat a následně poskytnout, kým tedy může být služba poskytnuta a poslední - provozní standardy určují, kde má být služba poskytnuta a s tím souvisí i za jakých podmínek.28 Tyto standardy musí (měla by) splňovat každá organizace nabízející jakékoliv sociální služby.

Standardy kvality sociálních služeb MPSV ČR, s. 4 Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 14 28 Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 15 27

30

Terénní program v Armádě Spásy je v souladu i s právními normami, jako sociální služba (terénní služba) je ukotven v zákoně o sociálních službách, a také musí být dodrženy zmiňované standardy kvality, tak aby poskytovaná služba – terénní program byla kvalitní a vhodná, a to pro obě strany, jak pro organizaci, která danou službu poskytuje, tak pro klienta, uživatele služby. I v rámci terénního programu, během pochůzek po terénu a vyhledávání potencionálních klientů, mi bylo sděleno, že klient s pracovníkem mezi sebou uzavírají

tzv. smlouvu o poskytnutí služby. „Smlouva o poskytnutí služby je čtvrtým standardem.“29 V terénu je uzavíraná ústně.

V případě, pokud je klient (uživatel služby terénní program) osloven pracovníkem a pracovník mu předá potřebné informace případně nějaké jídlo nebo hygienické pomůcky, současně tak, na základě rozhovoru s dotyčným, pracovník zjišťuje od klienta jeho konkrétní potřeby. Tím pádem vzniká mezi pracovníkem a klientem tzv. smlouva o poskytnutí služby. Pracovník si vždy zaznamená, kolik měl za den kontaktů a s kolika z nich uzavřel smlouvu. Terénní program v Armádě Spásy v Praze na pobočce v Holešovicích se řadí pod nízkoprahové denní centrum. Během absolvované praxe jsem se zúčastnila terénního programu hned několikrát. Terénní program nespočívá pouze v práci v terénu, neodehrává se jen na ulici, ale má i administrativní pozadí, které se naplňuje na pobočce. Momentálně jsou na této pobočce dva terénní sociální pracovníci, kteří obvykle chodí do terénu, s tím že některé dny s nimi do terénu vyráží i sociální pracovníci, kteří pracují v azylovém domě. Terénní program se od minulého roku, kdy jsem zde byla na školní praxi, výrazně zlepšil a je více propracovaný, pracovníci mají lepší vybavení a to nejen do terénu, ale i na pobočce. Co se týče vedení terénního deníku a statistik, zlepšila se i metodika práce terénních sociálních pracovníků. Domnívám se, že terénní program na této pobočce je neodmyslitelnou součástí služeb, které jsou touto pobočkou poskytovány.

29

Standardy kvality sociálních služeb MPSV ČR, s. 9

31

Pro výkon terénní sociální práce, streetworku si každá organizace má vybrat i příslušné pracovníky. V Armádě Spásy jsou k dispozici dva terénní sociální pracovníci, jak už bylo zmíněno výše. Tito pracovníci musí mít pro výkon tohoto zaměstnání příslušné vzdělání. Pro výkon streetworku je vhodné, aby měl pracovník odbornou způsobilost a

osobnostní předpoklady. Nyní zmíním, jaké vzdělání je vhodné. Pokud, chce člověk

vykonávat zaměstnání terénního sociálního pracovníka, bylo by vhodné mít vystudovanou příslušnou školu, a tou je: VOŠ v oboru sociální práce a sociální

pedagogika, nebo pouze sociální pedagogiku, samotnou sociální práci či obory podobně zaměřené například sociální a humanitární práce, speciální pedagogiku nebo charitní

činnost.

Pokud nebude mít vystudovanou VOŠ může mít samozřejmě absolvovanou VŠ s podobně zaměřenými obory (konkrétně sociální práce, sociální pedagogika nebo politika), pokud nebude absolventem jedné ze škol, nachází se zde i další varianta – akreditované vzdělávací kurzy – kurz pracovníka v sociálních službách, kde jsou předepsány požadované absolvované hodiny kurzu a k tomu příslušná praxe.30 Dalším předpokladem pro výkon tohoto povolání a tím pádem i účasti na terénním programu je, že dotyčný pracovník má pro tuto práci alespoň nějaké osobnostní předpoklady. Kromě dovedností, určitých znalostí v oboru, příslušné profesionality a schopnosti organizovat, určitě dále nesmí chybět takový prvek jako je komunikativnost, schopnost

navazovat

kontakty

a

v neposlední

řadě

úcta

a

respekt.

Terénní sociální pracovník by se měl aktivně zajímat o potencionální klienty, být otevřený, ochotný a neměl by postrádat odvahu a empatii. Co je velmi důležité při výkonu nejen tohoto zaměstnání, je umět si určit své hranice, uvědomovat si je a následně je dodržovat.31

30 31

Janoušková, Nedělníková, Profesní dovednosti terénních sociálních pracovníků, s. 17 Janoušková, Nedělníková, Profesní dovednosti terénních sociálních pracovníků, s. 19

32

Při výkonu povolání má terénní sociální pracovník určité kompetence, dle praxe z této organizace jsem vypozorovala kompetence např. možnost jednat za příslušnou organizaci a zastupovat organizaci navenek, má kompetenci jednat za organizaci venku, v terénu a možnost uzavírat s jednotlivými klienty smlouvu o službě (viz. Standardy). V rámci terénního programu Armády Spásy má terénní sociální pracovník hned několik kompetencí. Při výkonu svého povolání by měl pracovník - vyhledávat potencionální klienty, v prostředí, v němž žijí, navázat s ním kontakt a podat mu příslušné informace (o dalších službách, které by mohl klient využívat), zmapuje si situaci klienta a zajímá se o jeho potřeby, může poskytnout sociální poradenství, zaznamenává si kontakty a události z terénu.32 Vše co pracovník vykonává v rámci svého zaměstnání, to jak vystupuje, jak se

chová, co říká, zda se zajímá o klienta, zda vede potřebnou dokumentaci a mnoho

dalších činností, které vykonává, by měl vykonávat vhodně a myslet na to, že je to

právě on, kdo má určitá práva, povinnosti a kompetence v rámci organizace, on zastupuje organizaci navenek a tím pádem dělá v terénu jméno dané organizaci.

4.1. Poslání terénního programu Posláním terénního programu v Armádě Spásy je nabídnout pomoc všem, kteří ji

potřebují. To znamená těm, kteří se řadí do cílové skupiny, pro které je tato služba určena. Armáda Spásy se v rámci terénního programu zaměřuje na muže a ženy nad 18 let, kteří jsou lidmi bez přístřeší anebo jim ztráta domova hrozí. Posláním terénního programu je pomáhat těmto lidem, a to především ve snaze, aby byli schopni sami řešit

svou aktuální nepříznivou situaci. K tomu jim má dopomáhat nejen sociální poradenství, které jim je poskytováno, ale i drobná materiální pomoc (hygienické potřeby a strava).

32

Janoušková, Nedělníková Profesní dovednosti terénních sociálních pracovníků, s. 20

33

4.2. Cíle terénního programu Armáda Spásy na Praze 7, má v současné době ve svém terénním programu vytyčeny tři hlavní cíle, a těmi jsou: 1. Snížení zdravotních rizik, které souvisí s životem na ulici, a to díky aktivnímu vyhledávání potencionálních klientů (uživatelů služby), následné poskytnutí informací o

rizicích, která jsou spojena s jejich aktuálním způsobem či stylem života, dále s tím i

spojena snaha o snížení daných rizik. 2. Snižování sociálních rizik pomocí základního sociálního poradenství, které je poskytováno uživatelům přímo v terénu terénními pracovníky. Cílem poskytovaného

poradenství je pomoc při řešení nepříznivé situace, uplatňování práv a zájmů uživatelů a spadá sem i zprostředkování kontaktu s rodinou. Dalším a stejně důležitým cílem je i rozvíjet nebo udržovat sociální dovednosti a schopnosti uživatelů, které jsou potřebné

k začleňování do společnosti. 3. Poskytování podpory a dostatečné motivace uživatelům při řešení jejich situací a zprostředkovat jim kontakty s dalšími službami, které by mohli využívat (tzn. nízkoprahová denní centra, zdravotnická zařízení nebo azylové domy atd.)33

4.3. Výhody a nevýhody terénního programu Pro upřesnění služby terénní program a taktéž výkon terénní sociální práce jsem do své práce zvolila zařadit kapitolu s názvem Výhody a nevýhody terénního programu, jelikož mi připadá vhodné terénní program více upřesnit a navíc podat přehled, kdy je

výhodou a oproti čemu je nevýhodou v porovnání s ostatními sociálními službami

(především s nízkoprahovým denním centrem).

33

www.armadaspasy.cz, směrnice ředitele – sociální služba terénní program

34

Výhody terénního programu:

-

výhodou je, že je možné oslovit jedince nebo skupiny, ke kterým je těžké se dostat, nebo oni sami nikam (do žádné organizace) nedochází

-

práce v rámci terénního programu je poskytována v klientově přirozeném prostředí (na rozdíl od nízkoprahového denního centra)

-

nečeká se na to, než klient dorazí sám, sám vyhledá službu, pracovníci aktivně vyhledávají potencionální klienty

-

lze strávit více času s klientem, pracovník se mu může více věnovat (nechodí to jako

v nízkoprahovém denním centru, kde se někdy sejde tolik klientů, že má pracovník na

každého méně času) -

v terénu lze pracovat více neformálním způsobem

-

u terénního programu je možnost vidět a seznámit se s prostředím, kde klient žije, (klienti žijí)

-

služba terénní program není tak nákladná jako provoz nízkoprahového denního centra nebo jiných služeb

-

během práce v terénu lze zachytit problémy nebo samotného klienta v začátcích – pracovník a jím poskytována práce může mít preventivní charakter

-

intenzivní působení na klienta

-

pracovník má možnost si zmapovat danou lokalitu (kde se klienti nachází, v jakém počtu atd.) a následně v ní působit

-

v terénu může pracovník pracovat jak s jednotlivcem, tak se skupinou

-

pracovník v terénu může získat důvěru mezi klienty v konkrétní lokalitě

-

klienti terénního programu zůstávají v anonymitě

-

možnost navázat na další služby, které může klient využívat

-

klienti se ničím nezavazují (nemusí nic vyplňovat atd.)

-

terénní program je poskytován zdarma

35

Nevýhody terénního programu:

-

pracovník může narazit na klienty, kteří nejsou ochotni spolupracovat, nechtějí s ním ani navázat kontakt

-

riziko udržení si hranic, aby si je pracovník byl schopen udržet na úrovni profesionálního vztahu

-

rizika, která jsou spojována s prací v terénu (nebezpečí úrazu, napadení, agresivita (ze strany klienta, divocí psi), kriminalita, různé choroby)

-

práce v terénu bývá fyzicky náročnější (než v nízkoprahovém denním centru), dále jsou s ní spojeny i další aspekty (neblahé počasí, dlouhé trasy pěšky atd.)

-

některé problémy, na které může pracovník v terénu narazit, ale nelze je řešit přímo

v terénu -

poměrně malý počet terénních pracovníků (vytíženost)

-

někdy je pracovník v terénu sám (pocit samoty, chybí případná podpora od dalšího pracovníka)34

V této kapitole bylo nastíněno několik výhod a nevýhod terénní sociální práce v rámci terénního programu. Pokud bych měla porovnat výhody a nevýhody terénního programu v Armádě Spásy, tak většina výhod i nevýhod je výše uvedeno po právu. Každá práce obnáší jisté výhody a nevýhody a záleží pouze na lidech, kteří danou práci vykonávají, zda se budou soustředit na její výhody nebo budou hledat nevýhody, je vhodné si uvědomovat obojí. Z poznatků z praxe, je nevýhodou, že při výkonu povolání - terénního sociálního pracovníka je velmi náročné, snažit se spolupracovat s klientem, který, ať už z jakéhokoliv důvodu spolupracovat nechce (nehodlá). Jak je všeobecně známo, práce s lidmi je velmi těžká a náročná, u této cílové skupiny zvláště pak pokud jim chybí motivace a naděje na lepší zítřky.

Následující kapitola bude celá věnovaná průběhu terénního programu.

34 34

www.socialni-zaclenovani.cz Janoušková, Nedělníková, Profesní dovednosti terénních sociálních pracovníků, s. 11

36

4.4. Průběh Terénního programu

Nyní bude popsán samotný průběh streetworku (terénní sociální práce, terénního

programu). Většinou má několik dá se říci jednotlivých bodů (fází), na kterých terénní

sociální pracovníci postupně pracují. Během praxe v Armádě Spásy jsem si s terénními sociálními pracovníky mohla alespoň některými fázemi projít. Terénní program je určen především určitými specifiky a hlavně i danou metodikou, podle které má být prováděn. Tato metodika spočívá v monitoringu, což znamená mapování terénu, následně přichází fáze 1. kontaktu, ta se děje ve chvíli, když pracovník navazuje první kontakt s potencionálním klientem (zájemcem o službu), další fází je následná práce s klientem a nakonec dojde k vyhodnocení práce s klientem.

Následně budou v práci jednotlivé fáze detailně rozepsány.

1. monitoring 2. první kontakt 3. následná práce s klientem 4. vyhodnocení práce

4.4.1.

Mapování terénu - Monitoring Mapování,

někdy

také

monitoring,

či

depistáž

(aktivní

vyhledávání

potencionálních klientů) se řadí do tzv. práce přímé, což znamená, že zahrnuje přímý kontakt s klientem. Monitoring je nezbytnou součástí terénní sociální práce, provádí se i v rámci terénního programu. Během praxe strávené v Armádě Spásy jsem měla možnost být přítomna u mapování terénu. I když už v Armádě Spásy mají terénní sociální pracovníci terén natolik zmapovaný, a tím, že vedou terénní deník, do kterého zapisují vše, co se stalo a jak to probíhalo v terénu. Vždy je ale možné narazit na další neprozkoumanou lokalitu, s čímž jsou spojeni i noví potencionální klienti.

Terénní sociální pracovníci vedou dokonce statistiky o jednotlivých městských

částích i s přesným počtem klientů, které během práce v terénu viděli a zkontaktovali právě v dané lokalitě.

37

Mapování terénu spočívá v tom, že pracovníci v určité lokalitě aktivně vyhledávají a kontaktují potencionální klienty. Výběr konkrétní lokality je buď na uvážení pracovníka, možnosti zaměřit se v dané lokalitě na cílovou skupinu, kterou chce pracovník oslovit, kontaktovat.35

Při monitoringu by měl pracovník brát v potaz jaký má konkrétní lokalita charakter, jak je velká, kdo v ní žije, kolik osob se v ní vyskytuje, jaká je zaměstnanost, zda je v dané lokalitě vůbec možnost, aby se tam potencionální klienti vyskytovali.36

Při mapování terénu (lokalit) je možno využít i informací získaných od dalších

subjektů například: od policie ČR, subjektů veřejné správy či dalších institucí, od tamních obyvatel nebo dalších klientů (osob bez přístřeší).37

Během mapování a práce v terénu je víceméně na pracovníkovi, jestli chce navázat kontakt s potencionálním klientem. Terénní pracovníci by měli rozeznat, zda je

vhodné klienta oslovit či nikoliv, pokusit se rozpoznat, zda daná osoba, kterou chtějí oslovit, spadá do jejich cílové skupiny. Z vyprávění pracovníků z Armády Spásy jsem

se dozvěděla, že někdy se stane, že vídají lidi, o kterých si myslí, že to jsou potencionální klienti a nakonec při navázání kontaktu zjistí, že se spletli, tito lidé nejsou jejich cílovou skupinou. Terénní sociální pracovníci mě informovali o tom, že u nich to během práce v terénu chodí tak, že pokud pracovník zjistí, že by navázání prvního kontaktu, buď nebylo v danou chvíli možné (spící klient), nebo vhodné (opilý agresivní klient, zdivočelí psi kolem – z praxe se mi potvrdilo, že mnoho klientů má ochočené tyto mazlíčky), raději nechává pracovník kontakt na jindy. Dále odloží kontakt s klientem na později i v případech, kdyby byl pracovník ohrožen na svém zdraví, pokud by tak učinil, porušil by bezpečnost práce a navíc ohrozil své zdraví (nebo život).

Pracovníci nemusí mít kontakt s klientem okamžitě za každou cenu. Mohou si poznamenat, že se klient v dané lokalitě nachází a přijít jindy.

35

Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 51 Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 51 37 Nedělníková, Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce, s. 180 36

38

Více o výběrech lokalit, které se během práce v terénu navštěvují a jakým

způsobem je výběr lokalit určován popíši v praktické části. Dalším bodem, který bude v práci charakterizován, je první kontakt (navázání prvního kontaktu s potencionálním klientem).

4.4.2.

První kontakt Navazování kontaktu bývá důležitým, skoro tím nejdůležitějším prvkem během

práce v terénu. Někdy je navázání kontaktu obtížnější a naopak někdy to jde samo. Obecně velmi záleží na navázání kontaktu (nejen v terénní sociální práci), a to především toho prvního. V terénní sociální práci je vhodné, jak je uvedeno výše (v jedné z kapitol o terénním programu), aby terénní sociální pracovník byl přeci jen

trochu komunikativním člověkem.

Pokud dojde k situaci, kdy je pracovník rozhodnut klienta oslovit, je vhodné, aby připravil takové podmínky, aby klient přijal jemu nabízenou službu a aby ze strany pracovníka byla nastolena určitá motivace směřovaná ke klientovi, aby byl samotný klient schopný a ochotný k určité spolupráci.38 Jakmile pracovník naváže rozhovor s klientem, tak by měl z navázaného rozhovoru zjistit klientovu aktuální situaci a dále zjistit klientovy potřeby.

Cílem terénního sociálního pracovníka z jeho působení na klienta by mělo být: Především zprostředkovat klientovi další služby, které jsou v rámci dané organizace poskytovány.39 V případě Armády Spásy by to byly služby: nízkoprahové denní centrum, noclehárna nebo azylový dům.

Pro přesnější přehled bude do práce přidáno, jakým způsobem může terénní sociální pracovník navázat kontakt, a to buď s jednotlivcem, nebo se skupinou):

38 39

Janoušková, Nedělníková, Profesní dovednosti terénních pracovníků, s. 368 Janoušková, Nedělníková, Profesní dovednosti terénních pracovníků, s. 368

39

Jsou 3 způsoby, jak navázat kontakt:

„aktivní“ – pracovník jednotlivce nebo skupinu osloví přímo a nabídne jim

určité informace o službách, stravu či hygienické potřeby (v případě cílové skupiny osoby bez přístřeší), (pozn. v terénním programu Armády Spásy pracují pracovníci v terénu právě tímto aktivním způsobem při fázi navazování kontaktu). „pasivní“ – pracovník čeká než ho skupina, jednotlivec osloví sám (tráví hodně

času blízko skupiny), skupina ho časem zaregistruje, poté možná i ze zvědavosti osloví, (pozn. tento způsob je typičtější spíše při terénní práci, která má za cílovou skupinu ohroženou, problémovou mládež).

Kontakt probíhající přes 3. osobu – probíhá také většinou u práce s mládeží,

kdy člověk z party, který už je uživatelem služby např. nízkoprahového centra a s pracovníkem se zná, pracovníka přivede do vlastní party.40

Někdy se lze setkat s těmito třemi způsoby, ale pod jinými názvy a těmi jsou:

bezprostřední kontakt = aktivní způsob přirozený kontakt = pasivní způsob lavinovitý kontakt = způsob přes třetí osobu41

Při navazování prvního kontaktu s potencionálním klientem je důležité, aby se pracovník choval a vystupoval profesionálně. Měl by především navázat s klientem lidský vztah, přistupovat k němu s laskavostí a vzbuzovat v klientovi důvěru.42

Z praxe je i vhodné, aby měl něco pro klienta, samozřejmě to nemusí být pravidlem, ale věci jako je polévka, těstoviny, hygienické potřeby – mýdlo, žiletka atd. jsou dobrými prostředky k navázání kontaktu s klientem. Někdy mohou tyto věci přispět k tomu, že se klient více rozpovídá o své situaci a aktuálních potřebách.

40

Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 54 Janoušková, Nedělníková, Profesní dovednosti terénních sociálních pracovníků, s. 43 42 Janoušková, Nedělníková, Profesní dovednosti terénních pracovníků, s. 369 41

40

V terénu jsem měla možnost nejdříve vidět, jak se někdy klienti rozpovídají a potom jsem si to na vlastní „kůži“ zažila, když jsem sama klientovi poskytovala hygienické pomůcky. Není pravidlem dát něco klientovi, kontakt se dá navázat i bez poskytnutí pomůcek a stravy, ale přijde mi, že tímto způsobem je to mnohem lepší, jelikož to působí na klienta dojmem, že o něj pracovníci vskutku mají zájem, může to dopomoci k navození lepší atmosféry během rozhovoru a s tím také souvisí získání jakési důvěry, která je důležitým prvkem ve vztahu mezi pracovníkem a klientem. Cílem v terénu a během rozhovoru s klientem je získat si u klienta důvěru a tím pádem získat si samotného klienta a jeho zájem.43

Je jasné, že získání důvěry a zájmu klienta není tak jednoduché, především ne hned během prvního kontaktu, proto i terénní sociální pracovníci navštěvují většinu klientů znova například 1x za 14 dní vyráží do terénu, do té samé lokality, kde klienty zastihli minule. Potom, když už se s klienty znají, většinou se to týče těch klientů, kteří navštěvují nízkoprahové denní centru Armády Spásy. Na základě toho, když posléze pracovníci vyráží do terénu, občas za nimi během práce v terénu zajdou (zjistí, zda něco aktuálně nepotřebují), anebo tito klienti pokud něco potřebují, či chtějí, tak si sami

dojdou za pracovníky do nízkoprahového denního centra.

Při navazování kontaktu a následně během rozhovoru s klientem má terénní pracovník několik hlavních úkolů, těmi jsou: -

zjistit od klienta jeho aktuální stav a situaci

-

informovat klienta o možnostech, které se mu nabízí – informovat ho o službách, které jsou mu k dispozici – noclehárna, nízkoprahové denní centrum

-

motivovat klienta, aby těchto služeb využil44

V terénu pracovníci Armády Spásy poskytují i letáky o nabízených službách, je na nich uveden i kontakt, poslání každé služby, adresa, kde tyto služby najdou a

dokonce mapka, jak se na pobočku do Holešovic dostat z různých městských částí (včetně linek metra, kudy má klient jet, pokud má zájem o návštěvu Armády Spásy).

43 44

Janoušková, Nedělníková, Profesní dovednosti terénních pracovníků, s. 369 Janoušková, Nedělníková, Profesní dovednosti terénních pracovníků, s. 369

41

Terénní sociální pracovník může klientovi v terénu poradit i s určitými

záležitostmi, které klient aktuálně řeší (doklady, bydlení). Při práci v terénu má pracovník možnost poskytnutí základního sociálního poradenství klientovi.45

Dalším a následujícím krokem je fáze, která se nazývá následná práce s klientem.

4.4.3.

Následná práce s osobami bez přístřeší Stejně tak jako při práci v terénu, kdy terénní sociální pracovník může oslovit,

buď jednotlivce, nebo skupinu osob, tak i následná práce s klientem/klienty může probíhat ve dvou formách – buď probíhá práce s jednotlivcem, nebo práce se skupinou. Během terénního programu v Armádě Spásy je možná práce s jednotlivcem i skupinou. Následná práce se většinou v této organizaci, konkrétně na nízkoprahovém denním centru (i na azylovém domě) uskutečňuje s jednotlivci. Z praxe, kterou jsem absolvovala minulý rok, kdy jsem dost času strávila právě na nízkoprahovém denním centru, bylo jasně vidět, že zde práce probíhá s jednotlivci.

Pokud klient využije nabídky od terénního sociálního pracovníka a dostaví se na pobočku, kde navštíví nízkoprahové denní centrum, následná práce s klientem může začít. Klient přichází do denního centra s určitými požadavky, které si sociální pracovník vyslechne a klientovi následně může poskytnout poradenství, nebo se zde nachází možnost splnit některé klientovi požadavky. Klient buď využije nabízených služeb jako je zajištění základních potřeb, které organizace nabízí – možnost hygieny, stravy a pití, šatníku – kde si může vybrat oblečení, dále možnost přespat na noclehárně, zařídit si osobní doklady, zajít do job klubu, kde si může s pomocí sociálního pracovníka vyhledat alespoň dočasnou brigádu

či práci.

45

Janoušková, Nedělníková, Profesní dovednosti terénních pracovníků, s. 369

42

Pokud se klient prokáže, že pobírá nějaký příjem (důchod, dávky), tak si může podat žádost o ubytování na zdejším azylovém domě. Sociální pracovník na denním centru může klientovi poskytnout: -

pohovor (rozhovor s klientem o jeho problémech, diagnostický rozhovor)

-

sociální poradenství

-

možnost klienta odkázat na jiné instituce, organizace, které klient potřebuje46 Někteří klienti chtějí řešit svou situaci více do hloubky (intenzivněji) například zajistit si doklady, pokud je postrádají, zajistit si dávky, dočasné bydlení a najít si brigádu nebo práci, některým naopak prozatím stačí, že mohou využít nabízené stravy, hygieny a noclehu. Domnívám se, že na této pobočce, kde se nachází různé sociální služby pod jednou střechou, si najde každý klient to svoje, to co potřebuje.

Co se týče práce se skupinou, tak ta není v Armádě Spásy moc využívaná, respektive vůbec, možná by to nebylo úplně na škodu, ji zde zkusit zavést, zvláště pokud některé klienty budou spojovat podobné situace, životní události a dokonce stejné problémy, se kterými se potýkají.

Každá forma práce (s jednotlivcem, se skupinou) má svá specifika, výhody a nevýhody, i když poskytování odborného sociálního poradenství klientovi a rozhovor s ním o jeho konkrétních problémech a životních situací, naplňuje a charakterizuje svým

způsobem jakousi individualitu daného člověka (klienta). Z druhé strany, ze strany

pracovníka a jeho profesionality musí být zachován individuální přístup ke každému klientovi.

46

Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 57

43

4.4.4.

Vyhodnocení práce Jak již bylo zmíněno v předchozích kapitolách této práce, terénní sociální

pracovník nepracuje pouze na ulici, ale musí se věnovat i s tím související administrativní činnosti. Kupříkladu někteří terénní sociální pracovníci v Armádě

Spásy, kteří když nejsou v terénu, jsou klientům k dispozici na denním centru, nejsou jen terénními sociálními pracovníky, ale i sociálními pracovníky. Musí vyhodnocovat nejen práci v terénu, ale i tu, která se odehrává v denním centru.

Tito pracovníci jsou povinni vést terénní deník, do kterého vykazují pokaždé, když se vrátí z terénu, kolik měli za daný den kontaktů, kolik potencionálních klientů zahlédli, ale kontakt se neuskutečnil. Dále se do deníku uvádí, co nabídli osloveným klientům, nebo zajímavosti, které se během práce v terénu událi.

Také je veden přehled o tom, kolikrát za každý měsíc navštívili každou

městskou část v Praze, kolik bylo kontaktů za celý měsíc, a to ještě podrobněji, kolik bylo klientů mužů a žen. Mají i statistiky o návratnosti klientů (kdo přichází z terénu do

centra). Pomocí GPS se mapuje celá trasa, kterou každý den ujdou, ujedou a poté si na mapě vyznačí přesné body, kde se klienti nacházeli, alespoň při posledním kontaktu a mají tak podklady k dohledání všech míst, kde klienti žijí (pozn. nejvíce se vyznačují různá obydlí, ve kterých klienti bydlí – zahrádkářské kolonie, zahradní a provizorní chatky, maringotky, opuštěné budovy, prostory pod mosty, pilíře atd.). Pracovníci mají zaznamenané přesné souřadnice, kde se klient (klienti) nachází. Tyto podklady mohou sloužit k dalším statistikám a průzkumům.

Pracovníci mají určené targety (tzn. počet kontaktů, který musí za měsíc splnit a této hranice se musí držet. Dále se eviduje, jestli byla klientovi poskytnuta služba, zda byla splněna případná zakázka). Prostřednictvím těchto záznamů a statistik, které pracovníci vedou, mohou snadněji vyhodnotit terénní sociální práci a službu terénní program, kterou poskytují. Výsledky se dostávají řediteli organizace, který může podle

podkladů vidět a posoudit, jak pracovníci pracují, zda se služba vyplácí a jestlipak jsou splněny určené cíle, které jsou od služby očekávány a požadovány.

44

Tyto podklady a statistiky poté slouží i k prezentaci například toho, jak kvalitně je práce poskytována. Následně statistiky a data vykazují, jak moc je práce efektivní. Data mohou sloužit nejen pro samotnou organizaci, ale i pro případné sponzory, donátory a mnoho dalších, kromě toho i pro širokou veřejnost.47

47

Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 61

45

5. Zjišťování potřeb uživatele služby v Armádě Spásy Během vlastní účasti na terénním programu poskytovaném zmíněnou organizací v podobě terénní sociální práce, která je zaměřena na osoby bez přístřeší, jsem měla možnost pozorování při výkonu práce terénních sociálních pracovníků a zároveň příležitost zjistit, jak pracovníci zjišťují potřeby klientů. V této části práce, tedy praktické bude uvedeno za prvé, jakým způsobem probíhá samotná práce v terénu prostřednictvím služby terénní program. Za druhé zde bude popsáno zjišťování potřeb uživatele služby v rámci terénního programu, konkrétními způsoby terénních sociálních pracovníků.

Minulý rok jsem měla vhodnou příležitost poprvé okusit práci v terénu s jedním terénním pracovníkem. Letos při práci v této organizaci, na pozici dobrovolníka jsem měla možnost být každý den v terénu a během celé doby strávené v Armádě Spásy se mi v terénu věnoval především jeden terénní sociální pracovník, ale jeden den jsem vyrazila do terénu ještě s úplně jiným pracovníkem. Proto poukážu na to, jakým způsobem zjišťovali potřeby uživatelů služby tito tři pracovníci. Nejdříve však popíši, jak to v terénu chodí v praxi na základě vlastního pozorování.

Pozorování práce v terénu (jak práce v terénu probíhá):

Když se ráno nebo odpoledne vyráží do terénu většinou kolem 8.00 ráno, výjimečně i dříve (pozn. během praxe v terénu, jsme šli s pracovníkem od 6ti hodin na Letnou, na ranní obchůzku po terénu). Pokud se chodí do terénu na celý den - pracovní doba je od 8 (8.30) do 16.00 v terénu. Pokud se odchází, jen na odpolední terén jde se kolem 13 – 13.30 do 16.30. Předtím, než se vyrazí, pracovník si vše potřebné musí připravit dopředu, aby potom vzal jen batoh s věcmi a mohl jít. Oproti minulému roku jsou pracovníci lépe vybavení, kromě batohu, ve kterém se klasicky nosí nějaké jídlo pro klienty, hygienické potřeby a letáky o poskytovaných službách. Někdy také dřevo (třísky) – na rozdělání ohně, když si v terénu pracovník s klienty vaří kávu, ešus nebo nádobu na kávu a lékárničku.

46

Pracovníci s sebou nově nosí mapy nebo GPS (kvůli trase) a mohou si vzít i

firemní tablet. Také se rozhoduje, do jaké lokality se daný den vyrazí, čerpá se ze

statistik, jaká městská část se navštívila vícekrát a která méně. Po prozkoumání statistik se pracovníci rozhodnou, do které části nebo do více částí vyrazí.

Ve společném systému, který také využívá organizace Naděje, jež poskytuje také terénní program, s tím že Naděje má i auto, které využívá na terén, se na každý den zaznamenává rozpis jednotlivých pracovníků, kteří se pohybují po terénu a lokalita, kam pracovníci z obou organizací vyráží. V praxi to znamená, např. pracovníci z Naděje

Ondřej a Lenka vyráží do terénu na Prahu 10 a 8, tím pádem je jasné, že do těchto částí nepůjdou pracovníci z Armády Spásy, ti si pro daný den vyberou např. Prahu 9 a 4.

Po výběru lokalit se už vyráží přímo do terénu, možností, jak vyhledávat klienty je spousta. Pracovníci, kteří tuto práci vykonávají už nějakou dobu, mohou předpokládat, ve kterých místech pravděpodobně klienty najdou.

Během práce v terénu jsem si mohla vyzkoušet i klasikou práci v terénu, kdy se chodí skoro celý den pěšky, jen někdy pracovník využije dopravní prostředek. Jeden den v terénu jsme s pracovníkem strávili, i docela pro mě novým a zajímavým způsobem. Tento způsob spočíval v tom, že jsme sedli na metro, dojeli až na konečnou stanici a tam jsme chodili po okolí, většinou jen v blízkosti metra. A takto se vystoupí na každé další stanici směrem z konečné do centra, my jsme konkrétně jeli až na Háje a vystupovali na každé stanici linky C až k samotnému centru do stanice metra Muzeum. Je to každopádně zajímavý způsob, jak se dají vyhledávat potencionální klienti, akorát práce v terénu, když se chodí do starých opuštěných budov, zahrádkářskými koloniemi, na opuštěná, nefunkční nádraží a pod mosty, je, více efektivnější, a to přece jen z důvodu lepšího navázání kontaktu. U stanic metra se vyskytuje spousta lidí, posedávají zde klienti, kteří popíjí alkohol anebo spí, a proto je není vhodné ihned oslovovat (viz. zásady, uvedené níže).

47

Práce v terénu se řídí určitými zásadami, které musí pracovníci splňovat. Těmi dle rozhovoru s terénním sociálním pracovníkem jsou – zásada vlastní bezpečnosti, nechodit nikam, kde to nevypadá bezpečně (agresivní psi, probíhající potyčka mezi klienty, nezastavovat klienta za chůze, tzn. oslovit pouze ty, co sedí, leží nebo někde bydlí – chatka, stan. Oslovovat klienta v prostředí, kde není moc lidí (ne na Václavském náměstí mezi davem turistů), nebudit klienta kvůli kontaktu, nenavazovat kontakt s opilými klienty).

Pokud se pracovník rozhodne pro pěší práci v terénu, poté až dojde do určitého místa, může začít vyhledávat potencionální klienty, po parcích, lesích, zahrádkářských osadách, opuštěných budovách, pod mosty a v dalších podobných místech, které si vytipuje, kde by se mohli potencionální klienti nacházet.

Jakmile se pracovník blíží k potencionálnímu klientovi, je na jeho rozhodnutí a

uvážení zda klienta osloví či nikoliv. Většinou v praxi, pokud jsou splněny výše

uvedené zásady, kterými se pracovník řídí a neporuší je, tak klienta osloví. Velmi důležitou součástí navázání kontaktu je představení se, kdo jsem, co mohu dotyčnému nabídnout a pak až rozhovor rozvádět dál. Tímto způsobem to chodí, u každého potencionálního klienta.

Práci v terénu jsem si zkusila se 3 různými pracovníky (všichni muži). Každý z nich měl pochopitelně jiný přístup ke klientům, každý svou práci dělal dobře, ale používali jiné způsoby komunikace a jednání, což se odvíjí i od toho, jak je pracovník naladěn, jak moc ho práce baví a naplňuje, jaký je on sám - v práci se projevuje jeho charakter, vlastnosti, dovednosti, temperament a další osobnostní rysy daného pracovníka.

A nyní přejdu k samotnému navázání kontaktu s klientem v praxi a zjišťování potřeb daného uživatele.

48

Po rozhovoru s terénním sociálním pracovníkem, kdy jsem se ho zeptala na otázku: Jak zjišťuješ potřeby uživatele služby? mi na tuto otázku pracovník odpověděl: „Buď je zjišťuji přímo od daného klienta (uživatele služby terénní program), nebo pozorováním (tj. myšleno tak, že pozoruji, co uživatel potřebuje, v některých případech to může být na první pohled jasné – např. nemá dostatečnou hygienu, nebo je podvyživený, potřebuje přísun stravy, má viditelné zdravotní problémy (jeden z důvodů je zanedbávání osobní hygieny, vliv alkoholu na organismus, život v daných podmínkách atd.) nebo je možno zjištění potřeb přes někoho jiného, přes 3. osobu (může dojít k situaci, kdy stálý klient, který je se mnou v kontaktu, přijde za mnou a vypráví mi, že má kamaráda, který má nějaké problémy a potřeboval by od nás pomoct,

prozradí mi, v čem potřebuje pomoct a jaké má jeho kamarád potřeby).“

V případech, kdy pracovníci zjišťují potřeby uživatele služby terénní program, je důležité brát v potaz, zda pracovník zjišťuje potřeby u potencionálního klienta (nového, neznámého klienta) nebo zda zjišťuje potřeby u klienta, kterého už zná. Ke každému z nich bude přistupovat jinak. U neznámého klienta se spíše zkomplikuje zjišťování potřeb, jelikož se neví, jak bude klient reagovat v rámci rozhovoru, neví se ani to, jakou

má klient povahu, zda se vůbec bude chtít s pracovníkem bavit, jestli mu řekne co by potřeboval nebo se pracovníkovi více svěří se svými problémy. Klient může říci

pracovníkovi, že nic nepotřebuje (nebo se s ním nebude bavit) a uzavřít tím tak celý rozhovor. Důležité je i zmínit, že pracovníci mají předepsané i to, že by se měli v rámci

rozhovoru zeptat, zda klient nenavštěvuje nějaké zařízení či organizaci, která poskytuje služby pro osoby bez přístřeší. Případně jestli někam dochází a jaké služby využívá.

Následně uvedu rozhovory jednotlivých terénních pracovníků s klienty (uživateli služby). Minulý rok, když jsem byla v terénu s pracovníkem, tak jsme navštívili místa,

kam pracovník chodil docela často, takže už klienty znal, věděl, kam má přesně jít a co

jim bude říkat, mezi klienty měl vybudovanou důvěru, tím pádem nemusel navazovat

úplně nový kontakt. Když jsme přišli na místo, kde pobývali osoby bez přístřeší (uživatelé, a to především pravidelní uživatelé služby) pracovník ihned pozdravil a představil se:

49

„Dobrý den, my jsme terénní pracovníci z Armády Spásy, přišli jsme se na Vás podívat a případně se zeptat jak se máte, jak to jde a zda něco nepotřebujete?“ Klienti reagují a odpovídají jak kdy, taky podle nálady, někteří jsou rádi, že je terénní pracovník navštíví, většina z nich ví, že s sebou nosí jídlo, takže si vyžádají stravu a jinak nic nepotřebují, pokud by něco potřebovali, zastaví se na denním centru. Jelikož většina oslovených klientů navštěvují i denní centrum, tak se s pracovníkem mohou vidět i tam a nejen v terénu, znají se a pracovník ví, díky práci v terénu, v jakých podmínkách žijí, a může předpokládat, co potřebují – většinou z poznatků z praxe je to u těchto klientů strava a hygiena.

Další pracovník navazoval kontakt (s neznámým klientem) takto, a při rozhovoru zjišťoval potřeby tímto způsobem: „Dobrý den, my jsme terénní pracovníci z Armády Spásy a chceme se zeptat, jak se Vám daří, případně Vám můžeme poskytnout nějaké jídlo a hygienické pomůcky, tady je náš leták, kde jsou nabízené služby, které poskytuje naše organizace, je tam i mapka, jak se k nám dostanete, máte tam možnost využít sprchu – zdarma a stravu také zdarma.“ Pracovník se dále ptá: „Vy jste teď na ulici, a kde tedy přespáváte, navštěvujete nějaké zařízení (např. Naději?)“ a dodává: „Pokud byste potřeboval s něčím pomoct například vyřízení dokladů nebo dávek, můžete navštívit naše denní centrum.“

Poslední pracovník oslovoval neznámého klienta, tímto způsobem: „Dobrý den, my jsme z Armády Spásy, jsme terénní pracovníci a chtěli bychom se Vás zeptat, zda nevíte o někom, kdo je na ulici, nebo o někom kdo by potřeboval pomoct? Na tuto otázku většina klientů (prokázáno z praxe) odpoví: „No já jsem na ulici a možná by se mi hodila nějaká pomoc (potřeby jsou také strava a hygiena, někdy i vyřízení nových osobních dokladů).“ Někdy zazní i odpověď: „To nevím o nikom, kdo by potřeboval pomoct, nebo já se o sebe umím postarat (žádné služby nevyužívám, nepotřebuji to).“

Nyní jsem nastínila několik rozhovorů, situací a možností, jakým způsobem se dají zjišťovat potřeby uživatele služby terénního programu.

50

Dle všech poznatků z praxe, kdy se někteří klienti bez problému svěří se svou aktuální situací a zmíní i co by potřebovali, jsou dle pozorování a reakcí na otázky pracovníků, během rozhovoru s uživatelem služby, nejčastějšími potřebami tyto: osobní hygiena, někdy i včetně ošacení, strava, zdravotní péče a zřídka kdy, ale stává se, že si chtějí zařídit osobní doklady.

Jelikož jsou výše zmíněny vesměs nejdůležitější potřeby (základní potřeby, které nejsou u některých klientů uspokojeny), které pracovníci zjišťují nejčastěji způsobem přímo v rozhovoru s uživatelem služby terénní program, napadlo mne, právě na základě

zjištění těchto potřeb, jakým způsobem by se alespoň částečně daly uspokojit základní potřeby některých klientů. Krom toho, že klienti mají možnost se osprchovat, dojít si do šatníku nebo využít poskytované stravy přímo na pobočce Armády Spásy na Praze 7.

Vzhledem k povaze potřeb a také k přihlédnutí k terénnímu programu, by bylo vhodné

zřídit jakási malá centra (klidně jako stánky či kiosky) právě v těch částích Prahy, kde je nejvyšší výskyt osob bez přístřeší. Tam, kde se osoby bez přístřeší shromažďují.

Samotné kiosky by sloužily k poskytnutí stravy (například polévky s pečivem),

poskytnutí pití (vody, kávy nebo čaje) a mohlo by zde být k dispozici i nějaké ošacení.

O kioscích v různých částech Prahy, ne v každé části, alespoň ze začátku, by se klienti dozvěděli právě od terénních pracovníků, kteří by jim sdělili, kde konkrétně se kiosky nachází a kdy tam mohou docházet. Tyto kiosky by mohly fungovat pod záštitou organizace Armáda Spásy, ale mohla by být propojena spolupráce i s dalšími organizacemi, dokonce i s určitými městskými částmi. Co se týče financování, tak tam by mohla významnou roli sehrát právě daná městská část, samotné organizace, sponzoři

a případně i zažádání o dotace z fondů. Je to pouze nápad, ale připadalo by mi to vhodné vzhledem ke klientům a charakteru jejich potřeb. Sice si mohou dojít na

pobočku Armády Spásy, ale tyto kiosky by byly v různých částech, takže by byli

praktičtější než jedna kamenná pobočka, ta by samozřejmě fungovala i nadále. Někteří klienti nechtějí navštěvovat přímo organizace (z mnoha důvodů), nepotřebují se ukazovat mezi dalšími klienty, nepotřebují poradenství atd. Také by i nadále fungoval terénní program, který by byl o to důležitějším, jelikož by se v rámci služby kontaktovali klienti a nabízeli by se jim kiosky, které by měli k dispozici v různých

částech Prahy. Organizace Armáda Spásy a jí nabízené služby by zůstaly nadále v provozu, jako to bylo doposud, akorát by se pod organizaci zařadily tyto kiosky. 51

Závěr V závěru shrnu, čemu se tato práce věnovala. Na začátku práce je uvedeno několik důvodů, proč jsem si zvolila pro svou práci toto téma. V první kapitole jsou obsaženy informace týkající se osob bez přístřeší, dále je charakterizováno, kdo to je osoba bez přístřeší, čím se vyznačuje, jak se projevuje navenek, v neposlední řadě jsou

v kapitole uvedeny různé formy bezdomovectví. V druhé části první kapitoly jsou zařazeny organizace, které poskytují služby pro osoby bez přístřeší v Praze. Poté jsem se zaměřila na terénní sociální práci, v kapitole je objasněn pojem terénní sociální práce a historie této práce. V závěru kapitoly je popsáno, jak terénní sociální práce souvisí se zákonem o sociálních službách, na úplném konci kapitoly jsou charakterizovány jednotlivé cíle terénní sociální práce.

Celá třetí kapitola se věnovala jedné z největších a nejznámějších organizací, která pracuje s touto cílovou skupinou, tou je Armáda Spásy. Na začátku kapitoly jsou zmíněny základní informace o této organizaci a poté je kladen důraz na služby, které jsou touto organizací poskytovány. Velmi důležitou kapitolou, byla v práci kapitola s číslem 4, kde jsou uvedeny zásadní informace, které se týkají terénního programu, konkrétně jeho poslání, cíle, výhody a nevýhody a naznačen je i průběh tohoto programu, který v sobě obsahuje jednotlivé kroky jako je mapování terénu, první kontakt, následná práce a vyhodnocení práce. Poslední kapitola je praktickou částí této práce. Ta se převážně věnovala průběhu terénního programu, aneb jak to chodí v praxi, což je popsáno na základě

metody pozorování. Další částí bylo zjišťování potřeb uživatelů služby terénní program

terénními pracovníky, kde jsem na základě rozhovoru s terénním pracovníkem, zjistila, jak zjišťuje potřeby uživatele a k tomu jsou ještě doloženy samotné potřeby, které uživatel má, dále je zde uveden i návrh na zlepšení uspokojování potřeb uživatele.

52

Na závěr jsem chtěla dodat, že terénní program je velmi důležitou sociální službou, jelikož má preventivní charakter a navíc je neoddělitelnou součástí služeb nejen pro tuto organizaci, ale i mnoho dalších organizací, které pracují s osobami bez přístřeší, právě vzhledem k zaměření se na tuto cílovou skupinu. Terénní program je dle informací a zároveň z načerpané praxe (v reálu) určitě službou, která má své místo v sociálních službách a bylo by za potřebí, kdyby bylo takových programů poskytováno více, protože právě během výkonu této služby, mají pracovníci možnost přímé práce s touto skupinou a i nadále během práce v terénu mohou zajistit alespoň některé základní potřeby, případně zjistit další potřeby, které tito uživatelé služby mají. Následně se dá společně pracovat na jejich uspokojování, aby tito lidé mohli také do jisté míry žít plno-hodnotnější život.

53

Seznam použité literatury -

MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2.

-

BEDNÁŘOVÁ, Zdena a Lubomír PELECH. Slabikář sociální práce na ulici: supervize, streetwork, financování. Brno: Doplněk, 2003. ISBN 80-7239-148-8.

-

Martina ZIMMERMANNOVÁ. ČESKÁ ASOCIACE STREETWORK. Kontaktní práce: Anatologie textů. 2. vyd. Praha: Česká asociace streetwork, 2009. ISBN

978−80−254−4001−8. -

ELICH, A. Streetwork v Hamburku in Bulletin pro sociální prevenci, pomoc a intervenci. Éthum, 1993.

-

NEDĚLNÍKOVÁ, Dana. OSTRAVSKÁ UNIVERZITA. Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce. Ostrava: MPSV, 2007.

-

JANOUŠKOVÁ, Klára a Dana NEDĚLNÍKOVÁ. OSTRAVSKÁ UNIVERZITA. Profesní dovednosti terénních sociálních pracovníků: Sborník studijních textů. Ostrava: MPSV, 2008. ISBN 978-80-7368-504-1.

-

JANOUŠKOVÁ, Klára a Dana NEDĚLNÍKOVÁ. OSTRAVSKÁ UNIVERZITA. Profesní dovednosti terénních pracovníků: Sborník studijních textů. Ostrava: MPSV, 2008. ISBN 978-80-7368-503-4.

Internetové zdroje:

www.bezdomovci.estranky.cz. Definice bezdomovectví [online]. 2013 [cit. 2013-08-17]. Dostupné z: http://www.bezdomovci.estranky.cz

www.os-prostor.cz. OBČANSKÉ SDRUŽENÍ PROSTOR. Slovník kc [online]. 2013 [cit. 2013-08-16]. Dostupné z: http://www.os-prostor.cz ČESKÁ ASOCIACE STREETWORK. www.streetwork.cz [online]. 2013 [cit. 2013-0817]. Dostupné z: http://www.streetwork.cz www.sociálnirevue.cz. Zákon č.108/2006 Sb. [online]. 2013 [cit. 2013-08-20]. Dostupné z: http://www.socialnirevue.cz

54

WIKIPEDIA.ORG. Armáda Spásy [online]. 2013 [cit. 2013-08-21]. Dostupné z: http://www.cs.wikipedia.org/wiki/ armada_spasy AGENTURA PRO SOCIÁLNÍ ZAČLEŇOVÁNÍ. www.socialni-zaclenovani.cz/ [online]. 2013 [cit. 2013-08-21]. Dostupné z: http://www.socialni-zaclenovani.cz/ Standardy kvality sociálních služeb. In: www.mpsv.cz [online]. 2007, 2009 [cit. 201308-22]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz Směrnice ředitele - sociální služba terénní program. In: www.armadaspasy.cz [online]. 2013 [cit. 2013-08-22]. Dostupné z: http://www.armadaspasy.cz

K dalším zdrojům ještě uvádím jednotlivé webové stránky organizací (kapitola 1.2.) NOVÝ PROSTOR. In: http://www.novyprostor.cz/ [online]. 2013 [cit. 2013-08-16]. Dostupné z: http://www.novyprostor.cz CENTRUM SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRAHA. In: http://www.csspraha.cz/ [online]. 2013 [cit. 2013-08-16]. Dostupné z: http://www.csspraha.cz/ EMAUZY ČR. In: http://emauzy.webnode.cz/ [online]. 2013 [cit. 2013-08-16]. Dostupné z: http://emauzy.webnode.cz JEŽEK A ČÍŽEK. In: zizkov.info/instituce/o-s-jezek-a-cizek/ [online]. 2013 [cit. 201308-16]. Dostupné z: http://www.zizkov.info DIAKONI ČCE. In: http://www.diakonie.cz [online]. 2013 [cit. 2013-08-16]. Dostupné z: http://www.diakonie.cz MALTÉZSKÁ POMOC. In: http://www.maltezskapomoc.cz/ [online]. 2013 [cit. 201308-16]. Dostupné z: http://www.maltezskapomoc.cz/ CHARITA ČR. In: http://www.charita.cz [online]. 2013 [cit. 2013-08-16]. Dostupné z: http://www.charita.cz/ NADĚJE. In: http://www.nadeje.cz [online]. 2013 [cit. 2013-08-16]. Dostupné z: http://www.nadeje.cz/

55