VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Život bez domova v Jihlavě pohledem osob bez domova

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra sociální práce

Život bez domova v Jihlavě pohledem osob bez domova Bakalářská práce

Autor: Lenka Jurčeková Vedoucí práce: Mgr. Martina Černá, Ph.D. Jihlava 2016

COPYRIGHT © 2016 Lenka Jurčeková

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít svou bakalářskou práci či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše) z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne

......................................... Podpis

Poděkování Tímto bych ráda poděkovala paní Mgr. Martině Černé, Ph.D. za poskytnuté rady a odborné vedení při tvorbě bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat paní Bc. Petře Kantové a paní Haně Freyové, Dis., zaměstnankyním Oddělení sociální správy Magistrátu města Jihlavy, a zástupci ředitele Městské policie Jihlava, panu Bc. Stanislavu Mašterovi, za cenné rady při vyhledávání respondentů. V neposlední řadě bych také chtěla poděkovat své rodině a přátelům, kteří mi po celou dobu studia byli velkou oporou.

Anotace JURČEKOVÁ, Lenka: Život bez domova v Jihlavě pohledem osob bez domova. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra sociální práce. Vedoucí práce: Mgr. Martina Černá Ph.D. Stupeň kvalifikace: bakalář. Jihlava 2016

Cílem práce je představit veřejnosti problematiku života na ulici v Jihlavě očima osob bez domova a na základě strukturovaných rozhovorů popsat jejich pohled na možnosti navrácení do společnosti. Teoretická část práce se zabývá vymezením pojmu bezdomovectví a jeho stručnou historií. Dále je zde zmíněna typologie, příčiny, obecné charakteristiky bezdomovectví a společné znaky bezdomovecké subkultury. V této části práce se objevuje i zmínka o sociální práci s bezdomovci. V praktické části práce je na základě strukturovaných rozhovorů, které byly vedeny s osobami žijícími na ulici v Jihlavě, představen život na ulici v Jihlavě jejich očima. Dále je z rozhovorů vyvozen jejich pohled na možnosti navrácení do společnosti. Práce bude využita pro účely Oddělení sociální správy Magistrátu města Jihlavy, pro širokou veřejnost a pro studenty sociální práce.

Klíčová slova bezdomovec, bezdomovectví, Jihlava, osoba bez přístřeší, sociální práce, životní situace

Annotation JURČEKOVÁ, Lenka: Life without a Home in Jihlava from the Perspective of Homeless People. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Social Work. Supervisor: Mgr. Martina Černá Ph.D. Degree of qualifications: Bachelor. Jihlava 2016

The goal is to present to the public the problems of life on the street in Jihlava through the eyes of homeless people and to describe, on the basis of structured interviews, their view of possibilities of how to return to society. Theoretical part deals with the definition of homelessness and its brief history. Further typology, reasons, general characteristics of homelessness and common signs of homeless culture is mentioned. In this part there is also mentioned the social work with the homeless people. In the practical section, based on structured interviews conducted with people on the streets in Jihlava, there is introduced the life on the streets in Jihlava through their eyes. Further, from the interviews there is deduced their view of the possibilities of returning into society. Work will be used for the purposes of the Department of Social Administration at the City Municipality of Jihlava, for the general public and for the students of social work.

Key words homeless, homelessness, Jihlava, living situation, social work, without shelter person,

Seznam obrázků Obrázek 1: Schéma sociálního vyloučení. ...................................................................... 17 Obrázek 2: Domény bezdomovectví a vyloučení z bydlení. .......................................... 23 Obrázek 3: Sedm teoretických domén bezdomovectví................................................... 24 Obrázek 4: Ambulantní a pobytové služby. .................................................................... 35

Seznam tabulek Tabulka 1 - Vybrané demografické údaje pro okres Jihlava. ......................................... 37 Tabulka 2 - Vzdělání osob v okrese Jihlava. .................................................................. 38

Obsah 1 Úvod............................................................................................................................. 11 2 TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................. 13 Literární rešerše .............................................................................................................. 13 2.1 Bezdomovectví - definice a vymezení pojmu....................................................... 14 2.1.1 Sociální vyloučení.......................................................................................... 16 2.2 Historie bezdomovectví ........................................................................................ 18 2.3 Typologie bezdomovectví..................................................................................... 20 2.4 Příčiny bezdomovectví ......................................................................................... 25 2.5 Obecná charakteristika bezdomovců .................................................................... 26 2.6 Společné znaky bezdomovecké subkultury .......................................................... 28 2.7 Sociální práce s bezdomovci................................................................................. 32 3. PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................. 36 3.1 Cíl výzkumné práce .............................................................................................. 36 3.2 Jihlava ................................................................................................................... 36 3.2.1 Bezdomovectví v Jihlavě ............................................................................... 40 3.3 Metodologie .......................................................................................................... 42 3.4 Subjekty a předmět výzkumu ............................................................................... 44 3.5 Realizace rozhovorů ............................................................................................. 44 3.6 Kazuistiky respondentů......................................................................................... 47 3.7 Otázky strukturovaného rozhovoru ...................................................................... 50 3.8 Shrnutí rozhovorů ................................................................................................. 58 3.10 Diskuze ............................................................................................................... 68 4. Závěr ........................................................................................................................... 77 5. Seznam použitých zdrojů ............................................................................................ 80 Přílohy............................................................................................................................. 84

1 Úvod Lidé bez domova se v historii objevovali od nepaměti, ale s příchodem socialismu jako kdyby zmizeli. S převratem politického režimu v roce 1989 se problém osob bez domova znovu objevil a nyní se k němu připojily i pojmy bezdomovec a bezdomovectví.1 Bezdomovectví je tedy závažný problém dnešní doby, který se neustále prohlubuje. Téměř denně, zejména ti z nás, kteří žijeme ve městě, se setkáváme s osobami na okraji společnosti, kteří v létě, v zimě, v dešti i mrazu postávají u větších supermarketů nebo pospávají v parku na lavičkách. Tyto osoby nazýváme bezdomovci. Jedná se o chudé osoby, které z různých důvodů přišly o svůj domov. Když se řekne slovo bezdomovec, každý z nás, si představí nějakou jinou osobu. Nejčastěji se lidem vybaví špinavý, zanedbaný starý muž, který má v ruce levné krabicové víno, posedává v parku na lavičce a zápach od něj je cítit v širokém okolí. Někteří z nás si třeba pomyslí, co se asi tomu chudákovi přihodilo, že takhle skončil. Jiní si zase pomyslí, že takhle dopadnou ti, kteří propadnou alkoholu či jiné závislosti, a proto si to zaslouží. Téměř nikdo si předem nenaplánuje, že chce být bezdomovcem, zahodit veškerý komfort domova a zůstat dobrovolně na ulici bez peněz, dostatečného oblečení a stravy. Málokoho napadne, že shodou nepříjemných okolností se na ulici může dostat kdokoliv z nás a je naprosto jedno jestli je to inženýr, milionář nebo člověk bez vzdělání. Teoretická část této práce je zaměřena na bezdomovectví jako takové. Zabývá se tedy obecnou definicí, vymezením pojmu bezdomovectví a sociálním vyloučením, které s problematikou bezdomovectví úzce souvisí. Dále seznámí s historií bezdomovectví, typologií bezdomovectví, včetně typologie ETHOS. Nesmí chybět ani zmínka o příčinách bezdomovectví. Tato část práce se zaměří i na obecnou charakteristiku bezdomovců a společné znaky bezdomovecké subkultury. Na závěr teoretické části se objeví sociální práce s bezdomovci. Praktická část práce nejprve zmíní cíl výzkumné práce a následně seznámí s městem Jihlavou, kde celý výzkum probíhal. Zde se zaměříme přímo na bezdomovectví

1

PRŮDKOVÁ Táňa a NOVOTNÝ Přemysl. Bezdomovectví. Praha: Triton. 2008. s. 9

11

v Jihlavě. Pak bude následovat metodologie výzkumu, čili seznámení s metodou kvalitativního výzkumu a jeho formami strukturovaným rozhovorem a neformálním rozhovorem. V kapitole 3.4 Subjekty a předmět výzkumu je popsáno, kdo je předmětem zkoumání a o co nám ve výzkumu jde. V následující části je podrobně popsáno, jak realizace rozhovorů probíhala a jaké těžkosti s rozhovory nastaly. Dále jsou zmíněny kazuistiky respondentů pro snadnější představu o výzkumném vzorku. Následují otázky strukturovaného rozhovoru, u kterých jsou zmíněny jednotlivé odpovědi respondentů. Nakonec následuje shrnutí rozhovorů a diskuze, ve které se nad celou problematikou a rozhovory zamyslíme. Cílem této bakalářské práce je představit veřejnosti problematiku života na ulici v Jihlavě očima osob bez domova a na základě strukturovaných rozhovorů popsat jejich pohled na navrácení do společnosti. Jako téma své práce jsem si vybrala sociální vyloučení. Po zamyšlení se nad všemi možnostmi sociálního vyloučení mě nejvíce zaujala myšlenka osob bez domova. Přemýšlela jsem, co by bylo pro čtenáře zajímavé a rozhodla jsem se pro to, co zajímalo i mne samotnou. Jak v Jihlavě žijí bezdomovci a proč se vlastně nezeptat přímo těch, kterých se to týká, a vědí o tom sami nejvíce? Tím vzniklo téma: Život bez domova v Jihlavě pohledem osob bez domova.

12

2 TEORETICKÁ ČÁST Literární rešerše Téma: Život bez domova v Jihlavě Klíčová slova: bezdomovec, bezdomovectví, Jihlava, osoba bez přístřeší, sociální práce, životní situace Monografie  PRŮDKOVÁ Táňa a NOVOTNÝ Přemysl. Bezdomovectví. Vyd. 1. Praha: Triton. 2008. 93 s. ISBN 978-80-7387-100-0.  MAREK Jakub, STRNAD Aleš a HOTOVCOVÁ Lucie. Bezdomovectví: v kontextu ambulantních sociálních služeb. Vyd. 1. Praha: Portál. 2012. 175 s. ISBN 978-80-262-0090-1. Zdroje dostupné na internetu  HRADECKÝ Ilja. Definice a typologie bezdomovství: [zpráva o realizaci aktivity č. 1 projektu Strategie sociální inkluze bezdomovců v ČR]. Vyd. 1. Praha: Naděje. 2007. ISBN 978-80-86451-13-8. Dostupné z: http://docplayer.cz/4786743-Definice-a-typologie-bezdomovstvi-ilja-hradeckya-kolektiv.html  HRADECKÁ Vlastimila a HRADECKÝ Ilja. Bezdomovství - extrémní vyloučení. Praha: Naděje. 1996. ISBN odstraněno, původní 80-902292-0-4. Dostupné z: http://www.nadeje.cz/imgcontent/files/docs/odborne/1996bezdomovstvi_exv.pdf Zde jsou uvedeny nejcitovanější literární zdroje, které se v bakalářské práci objevují. Ostatní zdroje jsou uvedeny v seznamu použitých zdrojů.

13

2.1 Bezdomovectví - definice a vymezení pojmu Stanovit definici bezdomovectví nebo také bezdomovství je obtížné a odráží se na schopnosti vládních orgánů přiměřeně na tento fenomén reagovat. Neexistuje jednotná definice bezdomovectví, na které by se shodli všichni autoři.2 „V občanském právním řádu je bezdomovectví definováno takto: V obvyklém užití jde o osobu, která nemá vlastní domov, či si jej nenajímá, nebo nežije v takovém obydlí u osoby důvěrně blízké, či tento domov nemůže, nebo nechce užívat nebo takový domov užívá protiprávně. Domov v této definici chápeme obecně jako místo, kam jeho uživatel může de-iure jinému člověku zakázat, nebo umožnit přístup. Podle zákona jde o osoby společensky nepřizpůsobené a péči o ně vymezuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.“3 V terminologii podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je používán pojem „osoba bez přístřeší“ nebo „osoba v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení“. V sociální oblasti jsou bezdomovci zařazováni do kategorie „občanů společensky nepřizpůsobivých“. Takto pojmenovaný člověk je stigmatizován, jsou mu přikládány specifické negativní vlastnosti, a tím je mu zkomplikována cesta zpět a opětovný vzestup na společenském žebříčku. Je třeba poznamenat, že ani pojem bezdomovec není bez negativních konotací.4 Bezdomovec je člověk, kterého postihlo společenské vyloučení a ztráta bydlení, nebo ten, kdo je touto ztrátou ohrožen. Většinou žije na veřejných místech či v neadekvátních nebo nejistých podmínkách. Je to především člověk bez domova. Nemít domov znamená nemít místo, kde je člověk obklopen péčí a láskou, místo, kde si osvojuje určitý životní styl. Domov je zázemí, kam se může člověk kdykoli vrátit, kde se mu dostává vřelého přijetí, jistoty, bezpečí, ochrany a podpory. Mít domov znamená mít se kam vrátit a vědět, že tam existují lidé, kteří mě mají rádi. Domov znamená soukromí,

2

HRADECKÝ Ilja. Definice a typologie bezdomovství. Praha: Naděje. 2007. s. 10 Bezdomovectví. Bezdomovci [Dostupné z: < http://www.bezdomovci.estranky.cz/clanky/definicebezdo movectvi.html>]. Citováno: 14. 3. 2016 4 ŠTĚCHOVÁ Markéta, LUPTÁKOVÁ Marina, KOPOLDOVÁ Bedřiška (ed.). Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie: závěrečná zpráva. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. 2008. s. 21 3

14

kam člověk může jinému člověku zakázat přístup nebo ho naopak umožnit. Ztráta domova člověka hluboce zasáhne, znamená to nemít s kým sdílet život a nemít kam jít.5 Bezdomovci jsou často opuštění lidé bez vztahů, bez naděje, bez smyslu života, lidé zahořklí, zranění, někdy dobrodruzi či tuláci, jindy vyděděnci. Stát se jedním z nich je tak snadné, že si to ani kolikrát neuvědomujeme. Mnozí bezdomovci žili donedávna jako my a pod tíhou životní situace se vzdali. Někteří se ocitli na ulici ze dne na den a nikdy před tím by je nenapadlo, že taková situace může nastat. Pokud označujeme bezdomovce jako lidi na ulici, myslíme ulicí jakékoliv otevřené neinstitucionalizované prostředí, a to jak zastřešené tak nezastřešené. S bezdomovci se můžeme tedy setkat například na vlakových nádražích a autobusových zastávkách, na lavičkách a pod mosty v blízkosti hypermarketů.6 Bezdomovectví předchází jednání vedoucí ke společenskému vyloučení. Jedná se o způsob života charakteristický především chybějícím bydlením. Bezdomovectví zapadá i do definic sociální deviace, neboť se jedná o odchylku od normy. Dá se pojmout i jako porucha sociálního fungování, tedy mezi požadavky prostředí a možnostmi zvládání jedince. Z tohoto důvodu jsou bezdomovci považováni za osoby společensky nepřizpůsobivé, za nositele sociálního selhání, tedy společenského neúspěchu ohrožujícího svého nositele.7 Bezdomovectví je nejen absence přístřeší a chudoba, ale je i součást procesu marginalizace, který je založen na neschopnosti bezdomovců participovat na způsobu života většinové populace. Marginalizací rozumíme odsun na okraj společnosti, vyloučení ze společenského života a ztrátu společenského postavení doprovázenou psychickým strádáním.8 Bezdomovectví bývá problémem větších měst, kam se lidé bez domova přesouvají, protože očekávají lepší uspokojení svých potřeb a větší možnosti nalezení zaměstnání. U nás v České republice se bezdomovci nejvíce vyskytují v Praze. Bezdomovci se objevují i na vesnicích. Většinou jde o jednotlivce, kteří ve vesnici prožili celý svůj život, mají sociální fobii nebo město považují za nebezpečné. Tito bezdomovci se často živí sběrem sběrných surovin a drobnými krádežemi. Někdy jim místní vypomáhají, 5

PRŮDKOVÁ Táňa a NOVOTNÝ Přemysl. Bezdomovectví. Praha: Triton. 2008. s. 10 Tamtéž, s. 11 7 Tamtéž, s. 11-12 8 Tamtéž, s. 12 6

15

málokdy žebrají. Někteří bezdomovci žijí úplně mimo civilizaci v lesích, skalách, přespávají v boudách. Nejsou o nich žádné informace, ale pravděpodobně trpí psychickými poruchami, které způsobují úzkostlivé vyhýbání se kontaktu s lidmi.9 Bezdomovectví je složitý společenský problém, který je spojen s mnoha faktory, které se na jeho vzniku podílejí. Neexistují jednoduchá východiska, protože řešení tohoto problému závisí na přesné analýze a kvantifikaci. Nejdříve je však nutno vymezit okruh osob, kterých se týká.10 Do posuzování bezdomovectví se promítají různé politické kontexty. Jedním z nich je, zdali je bezdomovectví pokládáno za problém bytové politiky či za sociální problém. Strategické záměry mají za cíl předcházet bezdomovectví a snižovat jeho dopad na ohrožené domácnosti11 „Fenomén bezdomovectví, pod narůstající tíhou chudoby a vyloučení, traumatizuje všechny ty, kterým není lhostejné, že se v civilizaci objevují takovéto neduhy. Bezdomovectví je extrémním projevem společenského vyloučení. Jsme s tím seznámeni a často z neznalosti nebo snad proto, že nás obtěžuje, odmítáme se jím zabývat a ztotožňujeme s tradičním se stereotypem tuláků a povalečů. Negace ke stavům krajní nouze našich spoluobčanů ukazují, jak těžké je přesvědčovat představitele státu, naši veřejnost a média o nutnosti vyřešit tento jev zvaný bezdomovectví. Bezdomovectví není věcí individuální, jak si mnozí myslí a negativně ho tak označují. Sociologové tvrdí, že bezdomovectví jako jev je součást sociálního procesu, následek kontinuálních sociálních a ekonomických sil, vedoucích až k sociálním strukturám (trh práce, trh s byty, rodinné struktury…). Bezdomovectví má relativní charakter. Je tedy relativní k obecným standardům a podmínkám společnosti“12

2.1.1 Sociální vyloučení Podle Matouška se sociální vyloučení běžně označuje jako komplexně podmíněná nedostatečná účast jedince, skupiny nebo místního společenství na životě celé společnosti. Jedná se o nedostatečný přístup ke společenským institucím, které zajišťují vzdělání, zdraví, ochranu a blahobyt. Sociální vyloučení se nemůže měnit v čase, ani 9

PRŮDKOVÁ Táňa a NOVOTNÝ Přemysl. Bezdomovectví. Praha: Triton. 2008. s. 13 HRADECKÝ Ilja. Definice a typologie bezdomovství. Praha: Naděje. 2007. s. 9 11 Tamtéž, s. 10 12 HRADECKÁ Vlastimila a HRADECKÝ Ilja. Bezdomovství - extrémní vyloučení. Praha: Naděje. 1996. s. 25-26 10

16

nemůže mít různou úroveň. Reálně znamená život v chudobě, bez účasti na trhu práce, bez vhodného bydlení, bez postačujícího příjmu, často v izolaci nebo malé skupině podobně deprivovaných osob pohybujících se na pokraji společnosti. Jedním z cílů sociálních politik soudobých států je právě boj proti sociálnímu vyloučení. 13 Jednodušeji lze říci, že sociálně vyloučení jsou občané, kteří jsou vyloučeni ze společenských sítí a nemají dostatek kontaktů mimo sociálně vyloučenou lokalitu. Důvody propadu na sociální dno jsou charakteristické ztrátou zaměstnání, platební neschopností, problémy s bydlením, problémy dětí ve škole, nemocí apod. Sociálně vyloučené osoby obvykle mají více problémů, přičemž by stačil jeden z nich, aby ohrozil normální fungování člověka ve společnosti. S pomalým propadem na dno přestává být jasné, který z problémů je počátečním důvodem propadu a co je jeho následkem.14

Obrázek 1: Schéma sociálního vyloučení.15

13

MATOUŠEK Oldřich. Slovník sociální práce. Praha: Portál. 2008. s. 205-206 Co je sociální vyloučení. Agentrura pro sociální začleňování. [Dostupné z: ] 15 Tamtéž. 14

17

2.2 Historie bezdomovectví Chudobní lidé byli v biblických dobách považováni za potřebné. Podle Starého zákona je chudoba chápána jako zlo, důsledek chamtivosti druhých a příležitost ke hříchu. Proroci byli zastánci chudých, vystupovali proti lichvě a korupci a pobízeli ke spravedlivému jednání s chudými. Církví vytouženým ideálem je sice chudoba, ale nedůstojná bída je z pohledu Starého i Nového zákona nepřijatelná.16 Ve středověku měli lidé minimum svobody, ale věděli, kde je jejich místo ve společnosti. Osoba bez práva a bez rodiny nebyla plnohodnotná, a ocitala se mimo společnost. Byli to takzvaní vyděděnci, kteří přežívali ve skupinách. Za chudého se považoval člověk, který nebyl schopný si vlastními silami opatřit stravu, oblečení nebo střechu nad hlavou.17 Nejčastější příčinou počátku chudoby byla ztráta živitele, nemoc, neštěstí a stáří. O strukturálních důvodech chudoby se moc nemluvilo, ale významnou roli hrál i rychlý nárůst obyvatel v letech 1500 – 1800. Spousta lidí trpěla hladem a živila se trávou, kořínky a zkaženými potravinami. V závislosti na rostoucí chudobě lidé migrovali za prací a odcházeli do daleké ciziny, kde hledali lepší možnosti obživy.18 V roce 1862 v Říšském obecném zákoně byla poprvé zmíněna státní péče o bezdomovce. Podle tohoto zákona musel každý příslušet k nějaké obci a i každá nemovitost musela být zaznamenána. Domovské právo se získávalo narozením, sňatkem nebo dobrovolným pobytem v obci. Tímto právem byla ukotvena povinnost obce postarat se o chudobného člověka, který do obce patřil. Z této doby má původ označení bezdomovec, kterým je definován člověk bez domovského práva, tedy cizinec nebo běženec. 19 Dále se objevilo domovské právo, z nějž byla odvozena povinnost obce postarat se o osoby, které do ní patřily. Jinak se mělo všeobecně za to, že chudí si jsou za svou chudobu zodpovědní sami. V roce 1798 Thomas Robert Malthus ve své knize „An Essay on the Principle of Population“ označil za příčinu chudoby příliš rychlý růst obyvatel. Objevil se nový pojem pauperismus, který pocházel z latinského pauper, což 16

PRŮDKOVÁ Táňa a NOVOTNÝ Přemysl. Bezdomovectví. Praha: Triton. 2008. s. 27 Tamtéž, s. 28-29 18 Tamtéž, s. 29 19 MAREK Jakub, STRNAD Aleš a HOTOVCOVÁ Lucie. Bezdomovectví: v kontextu ambulantních sociálních služeb. Praha: Portál. 2012. s. 54 17

18

znamená chudý a začínaly se hledat příčiny chudoby i řešení jak se dostat z hmotné nouze. 20 Na přelomu 18. a 19. století došlo za vlády Josefa II. k potlačení vlivu náboženství a k centralizaci péče o potřebné, vše se registrovalo. Redukovaly se počty klášterů, které se staraly o osoby v nouzi, proto se musela světská moc o chudé postarat sama. Zřizovaly se útulky pro chudinu a řada dalších specializovaných zařízení pro osoby v nouzi.21 V roce 1918 došlo ke vzniku Československé republiky a převzetí rakousko-uherských předpisů do právního řádu ČSR. Péče o chudé ze strany státu bývala poskytována jako poslední řešení. Nejprve to měla být rodina, kdo se o chudého postará, dále to mohly být různé spolky. Bez domovského práva měli chudí nárok jen na omezenou péči. Výše i forma chudinské péče vznikala rozhodnutím obce. Za první republiky se nejčastěji vyskytovala ústavní péče. Během této doby se rozrostla i dobrovolná sociální péče. Mezi významné spolky patřily Společnost Čs. Červeného kříže či organizace Okresních péčí o mládež. Díky novému postoji k chudým se začaly zavádět nové formy podpory a vznikaly nové organizace poskytující sociální služby.22 Po roce 1948, za totalitního režimu, byly zrušeny charitativní organizace, protože jejich existence připouštěla chudobu, která ale byla v té době tabu.23 Během komunismu se pojem bezdomovectví nepoužíval. Neznamená to však, že by bezdomovci neexistovali. Jednalo se především o osoby, které neměly možnost bydlet u rodičů a vlastní rodinu neměly, nebo to byli lidé, kteří zažili ústavní výchovu nebo se rozvedli. Vlastní domov si tito lidé nevybudovali. Nebylo však přípustné, aby někdo přežíval na ulici, minulý režim to neumožňoval. Každý, ač jen formálně, musel někam patřit a pracovat, v opačném případě se dopouštěl trestného činu příživnictví. Tito lidé většinou bydleli na firemních ubytovnách, protože vlastní byt z různých důvodů neměli a většinou o něj ani neusilovali. Jednalo se o osoby, které vykonávaly tu nejšpinavější

20

PRŮDKOVÁ Táňa a NOVOTNÝ Přemysl. Bezdomovectví. Praha: Triton. 2008. s. 29 Tamtéž, s. 30 22 MATOUŠEK Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Praha: Portál. 2007. s. 23 23 MAREK Jakub, STRNAD Aleš a HOTOVCOVÁ Lucie. Bezdomovectví: v kontextu ambulantních sociálních služeb. Praha: Portál. 2012. s. 54 21

19

práci. Často se u nich objevoval problém s alkoholem, žili promiskuitním stylem života a už tenkrát byli postaveni na okraj společnosti. 24 Po změně režimu v roce 1989 začaly velké podniky krachovat a zbavovat se ubytoven, a problém bezdomovectví se kvůli tomu začal prohlubovat. Nikdo v té době nebyl připraven na změnu života a ne každý se s ní vyrovnal.

Ne všichni se dokázali

přizpůsobit změně politicko-ekonomické situace a se svou svobodou přijmout i odpovědnost za sebe samého, která vyžadovala zvýšené nároky.25 Pojmenování bezdomovec a bezdomovectví se stala synonymem zanedbaného, špinavého a zapáchajícího člověka, který často obtěžuje kolemjdoucí. Jednalo se převážně o muže. Ve skutečnosti ale zanedbaní bezdomovci tvoří jen menšinu všech bezdomovců. Jsou však na první pohled viditelní a rozpoznatelní, právě z toho plyne spousta nedorozumění a odpor veřejnosti k osobám bez domova.26 Pojem bezdomovec prošel několika proměnami. Původně šlo o označení osoby bez státního občanství nebo domovského práva. Takto ho dnes chápe i český právní řád. Můžeme se setkat i s jinými výrazy. Zákon o sociálních službách pojmenoval bezdomovce jako osoby bez přístřeší a osoby v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. Není již však definováno, kdo je osobou bez přístřeší.27 Osobám bez domova v dnešní době pomáhají sociální pracovníci. Sociální práce vznikla na konci 19. století v průmyslových zemích západu jako reakce na názor, že „důvodem sociálního selhání je ve většině případů osobní nedostatečnost, neschopnost, ne-li přímo lenost lidí ocitajících se na dně společnosti.“28

2.3 Typologie bezdomovectví Bezdomovectví je nejčastěji rozlišováno na tři základní typy: zjevné bezdomovectví, skryté bezdomovectví a potencionální bezdomovectví. V této typologii jsou zohledňovány viditelné znaky bezdomovectví ve vztahu ke svému okolí.29

24

PRŮDKOVÁ Táňa a NOVOTNÝ Přemysl. Bezdomovectví. Praha: Triton. 2008. s. 9 Tamtéž, s. 9 26 Tamtéž, s. 9-10 27 Tamtéž, s. 10 28 Tamtéž, s. 30 29 MAREK Jakub, STRNAD Aleš a HOTOVCOVÁ Lucie. Bezdomovectví: v kontextu ambulantních sociálních služeb. Praha: Portál. 2012. s. 14 25

20

Zjevní (viditelní) bezdomovci jsou většinou rozpoznatelní na první pohled podle zanedbaného vzhledu, zápachu a jejich chování (jako je sbírání nedopalků cigaret, hledání zbytků v odpadkových koších, žebrání apod.). Málokdy bývají bez zavazadel, protože u sebe nosí celý svůj majetek. Tyto osoby často vyvolávají mezi lidmi strach a odpor. Jsou nejviditelnější, ale zároveň i představují nejmenší částí bezdomovecké populace.30 „Veřejnost je považuje za bezdomovce a oni sami nejsou své bezdomovectví schopni zastírat.“31 „Tito lidé využívají sociálních služeb, otevřeně se různým způsobem hlásí ke statutu člověka na ulici. Tuto jedinou skupinu lze seriózně monitorovat.“32 Skrytí (latentní) bezdomovci jsou lidé, kteří jako bezdomovci žijí, ale nerozpoznáme je na první pohled. Snaží se tajit svůj životní status a dbají o svůj vzhled.33 Tito bezdomovci se chovají rozdílně od zjevných bezdomovců, ale přesto jsou bezdomovci. Nemají oficiální bydlení, přespávají na ubytovnách, v noclehárnách, squatech a u známých.34 Tato skupina se vyznačuje tím, že nehledá služby určené pro osoby bez domova, není tedy znám jejich odhadovaný počet. Žijí v objektech určených k demolici, vracích aut, u známých atd. Podle tohoto se můžeme domnívat, že je jejich počet vyšší než zjevných bezdomovců.35 Potencionální bezdomovci jsou lidé, kteří zatím někde bydlí, ale nemají stálé bydlení a bezdomovectví je pro ně aktuální hrozba. Tito jedinci jsou bez bezdomoveckých znaků a nejsou součástí veřejného prostoru, tím pádem se o ně nestarají ani sociální pracovníci v terénních službách. Pomoci se jim dostává až ve fázi zjevného bezdomovectví. Pro potencionální bezdomovce v České republice služba zatím chybí.36 K těmto lidem řadíme i ty, kteří čekají na propuštění z vězení, ústavů, ale i na odchod z dětského domova, a dále migranty a exulanty.37 Lidé označení jako potencionální bezdomovci mají většinou zaměstnání a budí dojem, že je vše v pořádku. Ve skutečnosti

30

PRŮDKOVÁ Táňa a NOVOTNÝ Přemysl. Bezdomovectví. Praha: Triton. 2008. s. 13-14 MAREK Jakub, STRNAD Aleš a HOTOVCOVÁ Lucie. Bezdomovectví: v kontextu ambulantních sociálních služeb. Praha: Portál. 2012. s. 14 32 BALÁŠ Ondřej. Aktuální otazníky fenoménu bezdomovství. Brno: Centrum sociálních služeb. 2010. s. 23 33 PRŮDKOVÁ Táňa a NOVOTNÝ Přemysl. Bezdomovectví. Praha: Triton. 2008. s. 14 34 MAREK Jakub, STRNAD Aleš a HOTOVCOVÁ Lucie. Bezdomovectví: v kontextu ambulantních sociálních služeb. Praha: Portál. 2012. s. 14 35 HRADECKÁ Vlastimila a HRADECKÝ Ilja, Bezdomovství - extrémní vyloučení. Praha: Naděje. 1996. s. 31 36 MAREK Jakub, STRNAD Aleš a HOTOVCOVÁ Lucie. Bezdomovectví: v kontextu ambulantních sociálních služeb. Praha: Portál. 2012. s. 14-15 37 HRADECKÁ Vlastimila a HRADECKÝ Ilja. Bezdomovství - extrémní vyloučení. Praha: Naděje. 1996. s. 32 31

21

ale žijí v nevyhovujících a složitých podmínkách a bezdomovectví jim hrozí každý den. Mohou jimi být i lidé, kteří žijí v podnájmu, zvláště tehdy, pokud nemají řádně sepsanou smlouvu, lidé po rozvodu, nezaměstnaní a lidé s různými závislostmi.38 „Tito všichni jsou bezdomovci, ale nesmíme zapomínat na to, že mezi lidmi žijícími v nevyhovujících podmínkách a lidmi na ulici je propastný rozdíl. Bydlet špatně je jedna věc a nemít kde bydlet je věc druhá.“39 Další rozdělení bezdomovectví ze sociologického hlediska uvádí Jan Keller. Rozlišuje fyzické bezdomovectví jako poslední stádium sociální exkluze a statusové bezdomovectví. Statusovým bezdomovectvím je označena hrozba střední vrstvy, že budou připraveni o svoje privilegia a míru prestiže.40 Typologie ETHOS v Českém prostředí Bezdomovectví lze vymezit v úzkém slova smyslu, aby zahrnovalo osoby přežívající venku bez střechy nad hlavou a žádné jiné, nebo lze definovat široce. V úzkém pojetí dochází k bariéře přijetí a aplikaci postupů, které by zamezovaly bezdomovectví. FEANTSA (Evropská federace národních sdružení pracujících s bezdomovci) prosazuje širší chápání, které zahrnuje nejen osoby bez střechy nad hlavou, ale také osoby žijící bez ubytování a v nejistém a v nevyhovujícím prostředí. Zpracovala typologii ETHOS (Evropská typologie bezdomovectví a vyloučení z bydlení), která poskytuje jednotný přístup k porozumění bezdomovectví na evropské i národní úrovni.41 „Typologie ETHOS popisuje životní situace lidí v prekérní životní situaci související s absencí domova, s nevhodnými podmínkami bydlení. Umožňuje kvantifikaci problému bezdomovství a nastavení sociálních politik na všech úrovních veřejné správy. Typologie ETHOS názorně ukazuje, že bezdomovství nelze pojímat zúženě jen jako situaci „bez přístřeší“, že jsou situace, které vedou ke ztrátě domova.“42 Abychom byli schopni definovat bezdomovectví, stanovila Evropská observatoř bezdomovství tři oblasti, které vytvářejí domov, jehož absence může být pokládána za

38

PRŮDKOVÁ Táňa a NOVOTNÝ Přemysl. Bezdomovectví. Praha: Triton. 2008. s. 14 Tamtéž, s. 15 40 KELLER Jan. Posvícení bezdomovců: úvod do sociologie domova. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). 2013. s. 152 41 HRADECKÝ Ilja. Definice a typologie bezdomovství. Praha: Naděje. 2007. s. 31 42 Konsensuální konference o bezdomovectví v České republice: sborník z konference: Praha, 26. - 27. 11. 2014. 2015. s. 9 39

22

charakteristiku bezdomovectví. Mít domov můžeme chápat jako: 1. mít slušné obydlí (či prostor) způsobilé k naplňování potřeb dané osoby a její rodiny (fyzická doména); 2. mít možnost uchovat si soukromí a udržovat společenské vztahy (sociální doména) a 3. mít výlučné vlastnictví, jistotu užívání a právní nárok (právní doména). 43 Bezdomovectví se bezpochyby řadí k nejhorším příkladům sociálního vyloučení. Je tedy vhodné brát v úvahu rozdílný rozsah a hloubku jednotlivých forem bezdomovectví, a to podle vztahu ke třem doménám bezdomovství. Obrázek 2 zobrazuje sedm teoretických typů bezdomovectví a vyloučení z bydlení, od spaní venku na jedné straně, po bydlení ve slušném a legálně obsazeném obydlí bez osobního bezpečí (např. ženy zakoušející domácí násilí) na straně druhé (Obrázek 3).44

Obrázek 2: Domény bezdomovectví a vyloučení z bydlení.45

43

HRADECKÝ Ilja. Definice a typologie bezdomovství. Praha: Naděje. 2007. s. 11 Tamtéž, s. 12 45 Tamtéž, s. 11 44

23

Obrázek 3: Sedm teoretických domén bezdomovectví.46

Tyto typy tvoří základ typologie bezdomovství ETHOS. Typologie ETHOS pomocí fyzických, sociálních a právních rozměrů „domova“ klasifikuje čtyři hlavní životní situace jako bez střechy, bez bytu, nejisté bydlení a nevyhovující bydlení.47 Během projektu realizovaného mezi roky 2005 – 2007 nazvaného „Strategie sociální inkluze bezdomovců v České republice“ se skupina odborníků zabývala definicí a typologií ve snaze dosáhnout harmonizace s typologií ETHOS. Operační kategorie

46

HRADECKÝ Ilja. Definice a typologie bezdomovství. Praha: Naděje. 2007. s. 11 HRADECKÝ Ilja, PLACHÝ Antonín, PRUDKÝ Libor et. al. Souhrnný materiál pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do roku 2020: Tato zpráva je výstupem ze zakázky „Zpracování základní podoby Koncepce práce s bezdomovci v České republice včetně možností intervencí z ESF do roku 2020“. Praha. 2012. s. 18 47

24

a generické definice, které jsou pevně dané, doplnili o národní kategorie, které se mohou dle potřeby měnit podle konkrétní situace nebo se mohou slučovat.48

2.4 Příčiny bezdomovectví Při styku s bezdomovcem se řada lidí zamyslí nad tím, co přivede člověka až na ulici. Vzhled některých bezdomovců je nepřehlédnutelný a lidé přemýšlí, jestli jim lze nějakým způsobem pomoci. Uvažují, jak se někdo mohl dostat do takové situace, zda je obětí systému nebo osobně selhal a může si za to sám.49 Bezdomovci jsou široké spektrum osobností z různých společenských vrstev, s různým vzděláním, z různých rodin a různého věku. Jsou to například zkrachovalí podnikatelé, bývalí drogoví bossové, invalidé, okradení důvěřivci, inženýři, starobní důchodci, alkoholici,

zadlužené

osoby,

rozvedené

osoby,

dokonce

i

zestárlí

kněží,

ale i dobrodruzi, kteří si bezdomovectví vybrali dobrovolně jako alternativní způsob života, který jim vyhovuje.50 Základním předpokladem řešení problému bezdomovectví je znalost příčin jeho vzniku. Samotné odstraňování následků bezdomovectví je velice neefektivní. Často je komplikované rozlišit, co je příčinou a co následkem bezdomovectví. Příkladem je alkoholismus; některé osoby dostal na ulici, jíní začali pít až v době, kdy se stali osobami bez domova. To samé platí i u nezaměstnanosti, kriminality, zadluženosti nebo třeba u zdravotních problémů.51 Sociální vyloučení se projevuje chudobou. Bezdomovectví je tou nejextrémnější formou sociálního vyloučení, dokonce je považováno za subkulturu, která je opovrhovaná většinovou společností, deformovaná, diskriminovaná, segregovaná a marginální. Proces vyloučení je multidimenzionální a stal se endemickým jevem. Ohrožuje společenskou jednotu a volá po posílení ochranného systému sociálních práv.52

48

HRADECKÝ Ilja. Definice a typologie bezdomovství. Praha: Naděje. 2007. s. 31 MAREK Jakub, STRNAD Aleš a HOTOVCOVÁ Lucie. Bezdomovectví: v kontextu ambulantních sociálních služeb. Praha: Portál. 2012. s. 16 50 PRŮDKOVÁ Táňa a NOVOTNÝ Přemysl. Bezdomovectví. Praha: Triton. 2008. s. 15 51 Tamtéž, s. 15 52 HRADECKÁ Vlastimila a HRADECKÝ Ilja. Bezdomovství - extrémní vyloučení. Praha: Naděje. 1996. s. 33 49

25

Faktory vyvolávající fenomén bezdomovectví můžeme rozdělit na: A) faktory objektivní (vnější nebo také strukturální), které jsou ovlivněny sociální politikou státu, sociálním zákonodárstvím apod., B) faktory subjektivní (vnitřní), které ovlivňují jednotlivci, rodiny, společenské skupiny, jejich temperament, osobnostní rysy, charakter, věk apod. Objektivní faktory mohou mít vliv na dodržování lidských práv, respektování zásady rovných příležitostí pro všechny, vzdělání apod. Působí také na boj s nezaměstnaností, vyloučením, sociální ochranou, zabezpečení v nemoci a ve stáří. Významně působí také na legislativu, genderovou rovnost a integraci invalidních občanů. Tyto společenské faktory mohou mít vliv i na problémy menšin, exilu a migrace.53 „Subjektivní faktory můžeme uspořádat do čtyř kategorií: 1) Materiální – ztráta bydlení, nejisté bydlení, ztráta zaměstnání, dlouhodobá nezaměstnanost, nedostatečné příjmy, zadluženost, neschopnost obhospodařovat vlastní rozpočet, tragická událost ve formě ztráty živitele, majetku apod., 2) Vztahové – změny subkultury rodiny, rodinné nebo manželské problémy, diskriminace ženy, porušené vztahy mezi partnery, mezi rodiči a dětmi, mezi dětmi a rodiči, rozvod manželů, rozchod partnerů žijících v konkubinátu, rozdělení nebo rozpad rodiny, násilí v rodině, sexuální zneužívání a znásilnění, osamělost, 3) Osobní - mentální retardace, duševní či tělesná choroba, nesamostatnost, osamělost, invalidita, alkoholismus a další závislosti, hráčství, sociální nezralost, 4) Institucionální - propuštění z ústavu, z vězení, opuštění dětského domova“ 54

2.5 Obecná charakteristika bezdomovců Velká část osob bez přístřeší je v produktivním věku. To je pravděpodobně způsobeno tím, že řada bezdomovců umírá předčasně, což je způsobeno jejich způsobem života. Uvádí se, že v průměru jsou čeští bezdomovci starší než bezdomovci z jiných zemí Evropské unie. Často jsou to ti, kteří se nedokázali přizpůsobit politicko-ekonomické transformaci v devadesátých letech. Neopomenutelná je také skupina mladých 53

HRADECKÁ Vlastimila a HRADECKÝ Ilja. Bezdomovství - extrémní vyloučení. Praha: Naděje. 1996. s. 33 54 Tamtéž, s. 33-34

26

bezdomovců. Jsou to osoby, které často prošly ústavní výchovou, bývají nezralé, nemají životní zkušenosti a mohou být nebezpečné. Mladí bezdomovci často utíkají z domova kvůli střetům s rodiči nebo kvůli vlastnímu problémovému chování, jako je užívání drog, kriminalita a odmítání autorit. Větší část bezdomovců tvoří muži s psychiatrickou diagnózou. Skoro polovina bezdomovců neuzavřela nikdy manželství a téměř 40 % jich je rozvedených.55 Mezi bezdomovci jsou osoby různého stupně vzdělání s různou kvalifikací. Všeobecně lze říci, že bezdomovci mají nižší vzdělání, ale najdeme mezi nimi i vysokoškoláky. Vacínová uvádí že 48,5 % bezdomovců má středoškolské vzdělání, čímž myslí absolventy odborných učilišť, gymnázií a středních odborných škol. A méně, tedy 42 % bezdomovců, má jenom základní vzdělání. Někteří bezdomovci jsou zaměstnaní formou dohody o provedení práce, častěji však nelegálně jen za stravu a ubytování, nebo pár korun, a to za náročnou práci. V souvislosti s nezaměstnaností je problém trvalého bydliště, neboť aby člověk mohl získat registraci na úřadu práce, musí se zdržovat v místě bydliště, což je často problém. Bezdomovectví je vázáno na nezaměstnanost, protože kdo nevydělává, nemůže platit nájem, a tudíž nemůže bydlet. Zároveň ten, kdo nemá kde bydlet, jen těžko může chodit do práce.56 Zdravotní stav osob bez domova je mnohem křehčí než zdravotní stav ostatní populace. To je dáno tím, že se nemohou vyhnout škodlivým vlivům na své zdraví a nemohou dodržovat mnohdy ani základní hygienické zásady. Největší problémy jsou způsobeny přespáváním na ulici. V tuto chvíli je vhodné rozlišovat psychické a fyzické zdraví. Špatné fyzické zdraví není většinou příčinou bezdomovectví, je to většinou psychická nemoc, která dovede lidi na ulici. Dle zahraničních studií jsou bezdomovci jedenáctkrát více postiženi duševními nemocemi než zbytek populace.57 Bezdomovci přespávající na ulici jsou velmi ohroženi na životě. Jejich život je vystaven riziku násilné smrti, nehody, podchlazení, sebevraždy apod. Mezi bezdomovci je poměrně velký počet dříve trestaných osob. Pro některé je život za mřížemi strategie přežití. Po dlouhém pobytu ve vězení většinou nevědí, jak se chovat ve společnosti a cítí křivdu vůči společnosti, která je zavrhla. Někteří se upřímně snaží zařadit se zpět do společnosti, ale ta na ně není připravená. Většina zaměstnavatelů vyžaduje trestní 55

PRŮDKOVÁ Táňa a NOVOTNÝ Přemysl. Bezdomovectví. Praha: Triton. 2008. s. 17 Tamtéž, s. 19 57 Tamtéž, s. 19-20 56

27

bezúhonnost, a to bývalí vězni nemohou splnit. Bezdomovci jsou často pachatelé drobných krádeží v obchodech s potravinami, protože každý člověk potřebuje jíst.58 Lidé bez domova si nalhávají, že se v budoucnu něco změní, že na ně něco dobrého čeká, aniž by se o něco snažili. Někteří rezignovali a žijí pouze přítomností a tím, kde tuto noc přespí a jak se zahřejí. Jen několik z těch, kteří žijí na ulici, doopravdy chtějí změnit svůj život a vyhledají pomoc.59

2.6 Společné znaky bezdomovecké subkultury Subkultura je jakýsi souhrn zvláštních norem, hodnot a vzorců chování, který je typický pro životní styl dané skupiny lidí. Tento životní styl se značně odlišuje od standardního života většinové společnosti, do které členové subkultury patří. Subkultura se vyznačuje společným jazykovým kódem, vzhledem zevnějšku, trávením volného času apod.60 Vzhled Bezdomovce můžeme většinou poznat na první pohled. Dodržování hygienických zásad na ulici je velmi obtížné. U osob, které si přivydělávají prostitucí či kriminální činností, je zvýšená poptávka po hygienických službách. V terénu bývají

často ukazatelem

bezdomovectví nemyté vlasy. Péče o vlasy je obtížná a málokterý bezdomovec si dokáže uchovat nemastné a čisté vlasy. Hygiena rozděluje ty, co skrývají své bezdomovectví, a ty, kteří demonstrují svůj stav. Zanedbaná hygiena většinou souvisí s poruchou osobnosti a alkoholismem.61 Oblečení hraje velkou roli na celkovém vzhledu člověka. Oblečením se lidé ztotožňují buď s pouliční kulturou nebo třeba gothic subkulturou. Lidé bez domova nacházejí oblečení v kontejnerech nebo navštěvují charitativní organizace. Většinou nemají možnost oblečení prát, tak si ho často mění za nové. Oblečení má hlavně funkci v zimních měsících, kdy ho nosí ve velké vrstvě, protože teplého oblečení mají nedostatek. Často a rádi nosí trampský nebo vojenský oblek nebo také pracovní oděvy,

58

PRŮDKOVÁ Táňa a NOVOTNÝ Přemysl. Bezdomovectví. Praha: Triton. 2008. s. 21-22 Tamtéž, s. 22 60 MATOUŠEK Oldřich. Slovník sociální práce. Praha: Portál. 2008. s. 217 61 MAREK Jakub, STRNAD Aleš a HOTOVCOVÁ Lucie. Bezdomovectví: v kontextu ambulantních sociálních služeb. Praha: Portál. 2012. s. 61-62 59

28

které budí dojem, že nositel jde z práce. Důležitým znakem vzhledu bývají igelitové tašky nebo batohy, ve kterých bezdomovci nosí veškerý svůj majetek.62 Způsob bydlení Bezdomovci jsou každý den, od rána do večera, součástí veřejného prostoru. Jejich útočištěm na přespání může být opuštěná tovární hala nebo pouhá ulice. Nikde nebydlí, nemají soukromí, ale přesto místa, kde přespávají, nazývají domovem.63 Ti, kteří se ocitnou na ulici, nejsou často smíření s tím, že tento stav může trvat delší dobu a věří, že je to jen na přechodnou dobu. Většina osob bez domova má nestále místo na přespávání. Nejdůležitější je pro ně přežít noc. Snaží se najít klidné a bezpečné místo na přespání, proto jezdí nočními spoji městské hromadné dopravy nebo přespávají na lavičkách v parku. Takové přežívání je velmi náročné. Tímto narůstá jejich spánkový deficit. Hlavně v zimních měsících vyhledávají teplá místa, kde by mohli přežít noc. Během zimy každoročně umrzne několik desítek bezdomovců. Krizová opatření se bohužel vydávají až po umrznutí několika prvních obětí. Tito lidé často mají otočený den a noc a přes den pak dospávají v nákupních domech či denních centrech svůj spánkový deficit. Tito bezdomovci se většinou potulují ve dvou. Převážně se jedná o nerovnocenný vztah, kdy se silnější stará o slabšího. Ženy v bezdomovecké populaci tvoří kamarádský vztah, který imituje vztah partnerský. Někteří bezdomovci si pořizují psa, se kterým mají silné pouto. Mají ho vycvičeného tak, že v noci když člověk spí, pes je hlídá a naopak přes den, když spí pes, hlídá ho jeho člověk.64 Lidé kteří jsou samotářští, vyhledávají nenápadná místa jako je např. stan v lese, kde je nikdo nebude rušit. Ti více společenští volí k žití squaty, zahrádkářské kolonie, kde již nějací bezdomovci bydlí. Bezdomovci se shlukují do skupinek po 2 – 3 osobách nebo větších skupin 5 – 8 osob, které policie toleruje. Někteří bezdomovci tráví na jednom místě celý den i noc. Příčinou může být nízká mobilita či forma rezignace. Tito lidé vzbuzují pozornost kolemjdoucích, kteří jim někdy donáší jídlo či darují finanční hotovost. Takového člověka bez domova nelze z jeho místa lehce vyhnat, jelikož je k místu nějakým způsobem připoután. Oblíbeným místem na přespání jsou různé výklenky a podmostí, kde si lze vybudovat pěkné bydlení dokonce i s matrací. Zajímavé 62

MAREK Jakub, STRNAD Aleš a HOTOVCOVÁ Lucie. Bezdomovectví: v kontextu ambulantních sociálních služeb. Praha: Portál. 2012. s. 62-63 63 Tamtéž, s. 63 64 Tamtéž, s. 66

29

jsou i zahrádkářské kolonie, kde se mohou lidé bez domova domluvit s majitelem, že za měsíc zaplatí 500 – 1000 Kč a mohou v nepoužívaném zahradním domku přespávat. Chybí zde sice přívod pitné vody a elektřina, ale jako jisté zázemí to postačuje.65 Zdroj obživy Shánění potravin pro obživu je součástí každodenního rytmu každého z nás a u osob bez domova tomu není jinak. Jediný rozdíl je, že bezdomovci si často shánějí potravu na pomezí zákona či alternativním způsobem.66 Žebrání a tzv. somrování je jedním ze způsobů jak přežít na ulici. Nelze srovnávat označení žebrák a bezdomovec. Bezdomovci mívají různou úroveň vzdělání, žebráci mají většinou pouze se základní vzdělání. Většina žebráků nemá bydlení, ale jsou mezi nimi i tací, kteří dají své peníze za nájem a na uživení si žebrají. Žebrák je pasivní osobou s nataženou dlaní, s nádobou nebo kloboukem na peníze a čeká, jestli mu někdo almužnu dá. Vzhled žebráka na první pohled ukazuje chudobu, aby u kolemjdoucích vyvolal lítost. Pouze jedna třetina žebráků při žebrání stojí, ostatní sedí nebo klečí. Nejčastějšími žebráky jsou lidé s handicapem, nebo ho alespoň předstírají. Jiným typem žebráků jsou tzv. umělci, kteří žebrají formou vystoupení – hrají na různé nástroje, tančí, předvádí nějaké své dovednosti. Nevzbuzují v kolemjdoucích lítost, ale prodávají své dovednosti. Somrování je na rozdíl od žebrání aktivní oslovování kolemjdoucích. Většinou vyprávějí smyšlenou historkou o shánění drobných chybějících na spoj domů. Peníze jdou poté na nákup drog či alkoholu. Většina somráků a žebráků po docílení své předem určené částky jde a koupí si to, co potřebuje, většinou však alkohol a drogy. Výše výdělku, pokud to lze tedy takto nazvat, záleží na mnoha faktorech. Nejdůležitější je prostředí a roční i denní doba. Ideální čas na žebrání je večer a slunečný den.67 Vybírání popelnic a sběr surovin je dalším zdrojem obživy. Mezi bezdomovci se tato činnost nazývá „fárání“ nebo „háčkování“ a je přirovnávána ke sběru hub. Každý z nich má svou oblast, kterou obchází. Nejsou to však jen bezdomovci, kdo obchází popelnice. Ve světě vznikla nová filosofie, která je proti zbytečnému plýtvání, s přebytky ve společnosti. V USA existuje hnutí freegans (ekoaktivisté), kteří se také

65

MAREK Jakub, STRNAD Aleš a HOTOVCOVÁ Lucie. Bezdomovectví: v kontextu ambulantních sociálních služeb. Praha: Portál. 2012. s. 67-70 66 Tamtéž, s. 71 67 Tamtéž, s. 72-73

30

živí vybíráním z popelnic, a tím protestují proti plýtvání.68 I v České republice jsou jich stovky a z potravin nalezených v popelnicích poté vaří pro bezdomovce i pro sebe. Vybírají potraviny z kontejnerů u supermarketů, kde jsou vyhozené často kvůli protrženému obalu či prošlé záruční lhůtě.69 Mezi českými bezdomovci zdomácnělo rčení „chodíme za alberty“ právě z důvodu, že prodejny Albert své kontejnery nezamykají a jejich síť prodejen zahrnuje celou republiku. Využít lze nejen potraviny z popelnic. V bohatších čtvrtích lze najít málo či téměř vůbec nenošené oblečení či funkční elektroniku. Kontejnery na elektroodpad a oblečení nazývají „klondajk“, „beháčko“ či „zlatý důl“, protože tyto věci poté prodají na bleším trhu či v zastavárnách a bazarech. Sběr surovin je také jednou z možností obživy. Sbírat se dá kde co, od papíru přes vratné lahve až po autobaterie či železo a měď, která patří k drahým kovům. Ceny za sběr surovin se pohybují různém rozmezí.70 Navštěvování sociálních služeb znamená mít možnost provést zdarma osobní hygienu a ještě se k tomu najíst. Zároveň zde klienti zjišťují, kde je něco zadarmo, např. káva ve čtvrtek ráno v prodejnách IKEA. Nejvíce jsou osoby bez domova vděčné za darované jídlo, které dostávají v poledne, např. v denním centru Naděje. Jen velmi malé množství bezdomovců pobírá státní pomoc. Je to hlavně z důvodu, že ne každý bezdomovec na ni dosáhne. Pokud si přece jen vyřídí sociální pomoc, o peníze se musí podělit s ostatními „přáteli“ bezdomovci, jelikož jeho peníze jsou společným vlastnictvím všech ve skupině. I tohle je pro jedince často demotivující. 71 Zaměstnání i brigády lidé bez domova těžko hledají, protože málo kdo je ochotný je zaměstnat, proto je to méně obvyklý způsob získávání financí. Když už seženou práci, jedná se o práci „na černo“ a zaměstnavatel je často využívá. Zaměstnavatel jim poskytne přístřeší, stravu a nějakou zálohu, ale vezme jim doklady a termíny výplat oddaluje a lidé bez domova tak pracují prakticky zadarmo. Pokud by skončili, neměli by ani doklady ani peníze. Některé charitativní organizace mají zaměstnané své klienty ve

68

MAREK Jakub, STRNAD Aleš a HOTOVCOVÁ Lucie. Bezdomovectví: v kontextu ambulantních sociálních služeb. Praha: Portál. 2012. s. 74 69 Freegani bojují proti plýtvání. Vybírají potraviny z kontejnerů. Česká televize. [Dostupné z: ] 70 MAREK Jakub, STRNAD Aleš a HOTOVCOVÁ Lucie. Bezdomovectví: v kontextu ambulantních sociálních služeb. Praha: Portál. 2012. s. 74-76 71 Tamtéž, s. 77-78

31

svých organizacích na pozicích kuchařů, uklízečů, údržbářů apod. Jde o tzv. tréninková místa, kterých je ale nedostatek.72 Kriminalita patří také mezi druh obživy osob bez domova. Mezi bezdomovci jsou lidé, kteří jsou po propuštění z výkonu trestu a kteří své prohřešky opakují. Bezdomovci však častěji bývají oběťmi než členy kriminálních skupin. Když jsou ve finanční tísni, vidina rychlého přivýdělku je lákavá. Stávají se tedy „volavkami“ závažných kriminálních činností a poté, končí ve vězeních. Mladí bezdomovci často páchají drobné krádeže v obchodech. Podle bezdomovců se jedná o neškodné krádeže, protože okrást obchodní společnost je lepší než okrást konkrétní osobu. Bezdomovci se okrádají i mezi sebou. Závažných kriminálních činů se však nedopouštějí a těch lehkých se dopouští většinou ze zoufalství a nouze, potřebují je k přežití.73 Denní rytmus a trávení volného času Po ocitnutí se na ulici ztratí lidský život řád. Lidé na ulici musí řešit uspokojení základních životních potřeb, což zabere denně dost času. Objevuje se, ale i nuda a nenaplněnost času. Zmizí jistota a prostor pro soukromí. Život se stává jednou velkou cestou, protože kdekoli se zastaví, může odtud být kdykoli vykázán. Bezcílnému toulání je třeba dát nějaký cíl i přesto, že by měl být těžko dosažitelný. Denní režim bezdomovců je nepřetržitě v pohybu. Typické je pro ně takzvané „kolečko“. Kolečkem se myslí pravidelná každodenní obchůzka míst, kde mají nějakou možnost získat prostředky k obživě, provést hygienu apod. Bezdomovci se obvykle scházejí na jednom místě, kde spolu navzájem udržují kontakt. Volný čas tráví ve skupinách, ve kterých popíjí alkohol a požívají i jiné drogy. Někteří se izolují a z nedostatku sociálního kontaktu začínají trpět samomluvou.74

2.7 Sociální práce s bezdomovci Sociální práce zaměřená na osoby bez přístřeší se může dělit na preventivní aktivity, služby zaměřené na naplnění základních potřeb a služby zaměřené na reintegraci a soběstačnost.75

72

MAREK Jakub, STRNAD Aleš a HOTOVCOVÁ Lucie. Bezdomovectví: v kontextu ambulantních sociálních služeb. Praha: Portál. 2012. s. 79-81 73 Tamtéž, s. 82-84 74 Tamtéž, s. 84-86 75 MATOUŠEK Oldřich, KODYMOVÁ Pavla a KOLÁČKOVÁ Jana (eds.). Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál. 2010. s. 320

32

Sociální poradenství se dělí na dva výchozí typy: základní a odborné. Tato poradenství poskytují jak státní tak nestátní subjekty sociální pomoci.76 Základní sociální poradenství poskytuje informace klientům o službách, nárocích a možnostech zmírnění či vyřešení jejich tíživé životní situaci nebo zprostředkování další potřebné pomoci.77 „Odborné sociální poradenství poskytuje přímou pomoc lidem při řešení jejich sociálních problémů. Odborná pomoc je zaměřena na konkrétní pomoc a praktické řešení obtížné sociální situace člověka.“78 Preventivní aktivity Preventivní aktivity mají za cíl sociální poradenství, které vede jednotlivce k tomu, aby si uměl pomoci sám. Spousta osob se dostává do ohrožení tím, že zůstane na ulici a nezná nebo nerozumí svým právům a povinnostem. Pro takové osoby je jednání s úřady velmi obtížné a stresující, a tak se kontaktu raději vyhýbají. Sociální poradenství tedy umožní klientovi orientovat se v jednání s úřady, naplňování jeho práv a sociálních službách pro něj vhodných.79 Služby zaměřené na naplnění základních potřeb Po příchodu na ulici potřebují lidé zázemí, kde by mohli uspokojit svoje základní životní potřeby. Pro dosažení požadovaného výsledku je nutné, aby byly tyto služby poskytovány na jednom místě, nejlépe v rámci nízkoprahových center nebo azylového bydlení. Většina organizací pracujících s bezdomovci provozuje v rámci svých zařízeních jídelnu, zapůjčuje koupelnu a umožňuje klientům výměnu prádla resp. výběr čistého oblečení z šatníku.80 Služby zaměřené na reintegraci a soběstačnost Tyto služby poskytují výcvik v sociálních dovednostech a služby, které podporují zaměstnanost. Jedná se o chráněná a podporovaná zaměstnání a sociální firmy. Služby azylového bydlení také podporují reintegraci a soběstačnost, hlavně když zde klient 76

MATOUŠEK Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál 2003 s. 84 Tamtéž, s. 84 78 Tamtéž, s. 84 79 MATOUŠEK Oldřich, KODYMOVÁ Pavla a KOLÁČKOVÁ Jana (eds.). Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál. 2010. s. 320- 322 80 MATOUŠEK Oldřich, KODYMOVÁ Pavla a KOLÁČKOVÁ Jana (eds.). Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál. 2010. s. 322-324 77

33

pobývá dlouhodobě. Některé organizace občas realizují vzdělávací a rekvalifikační služby a jsou ztotožňovány s ergoterapií nebo formou job klubů – svépomocných skupin, kde si členové vyměňují informace o svých strategiích navrácení se na trh práce.81 Sociální služby pro osoby bez domova „Sociální služby jsou poskytovány lidem společensky znevýhodněným a to s cílem zlepšit kvalitu jejich života, případně je v maximální možné míře do společnosti začlenit, nebo společnost chránit před riziky, jejichž jsou tito lidé nositeli. Sociální služby proto zohledňují jak osobu uživatele, tak jeho rodinu, skupiny, do nichž patří, případně zájmy širšího společenství“82 Kategorizace sociálních služeb Sociální služby jsou dle zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách rozděleny na: 1) Sociální poradenství – dělí se na základní sociální poradenství a odborné sociální poradenství. 2) Služby sociální péče – „napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení.“83 3) Služby sociální prevence – „napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.“84 Tyto služby se poskytují formou pobytovou, ambulantní a terénní.85 Zákon stanovuje sociálního pracovníka jako přímého poskytovatele služby. Sociální pracovník je 81

Tamtéž, s. 324 - 238 MATOUŠEK Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Praha: Portál. 2007. s. 9 83 § 38 zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. 84 § 53 zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. 85 § 33 zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. 82

34

koordinátorem služby. Dále provádí depistáž, plánování a hodnocení služby. Sociální pracovník má upraveny předpoklady pro výkon sociálního pracovníka v zákoně 108/2006 Sb., o sociálních službách v § 11086 jako: „plná svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní a odborná způsobilost.“87 Sociální pracovník má stanovenou minimální odbornou způsobilost, jako je vyšší odborné vzdělání specializované na sociální práci.88 Sociální práce s bezdomovci používá dva přístupy: orientaci na změnu a orientaci na podporu. V České republice je více upřednostňovaný přístup orientovaný na změnu. Tento přístup je odstupňovanou soustavou pomoci, který je veden od méně náročného k více náročnému nároku na klienta (viz obrázek č. 4). Klient pro dosažení lepšího bydlení i služeb musí zdokonalit své chování a odpovědnost.89

Obrázek 4: Ambulantní a pobytové služby.90

„Diagram ukazuje rozdíl mezi ambulantními a pobytovými službami – zatímco pobytové služby se soustřeďují na změnu, ambulantní služby se orientují na podporu.“91

86

MATOUŠEK Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. 2007. s. 47 87 § 110 zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. 88 MATOUŠEK Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. 2007. s. 48 89 MAREK Jakub, STRNAD Aleš a HOTOVCOVÁ Lucie. Bezdomovectví: v kontextu sociálních služeb. Praha: Portál. 2012. s. 115 90 MAREK Jakub, STRNAD Aleš a HOTOVCOVÁ Lucie. Bezdomovectví: v kontextu sociálních služeb. Praha: Portál. 2012. s. 115 91 Tamtéž, s. 115

Praha: Portál. Praha: Portál. ambulantních ambulantních

35

3. PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Cíl výzkumné práce Cílem této práce je představit veřejnosti problematiku života na ulici v Jihlavě očima osob bez domova a na základě strukturovaných rozhovorů popsat jejich pohled na možnosti navrácení do společnosti. Nejprve představím Jihlavsko a město Jihlava tím, že uvedu několik informací o obyvatelstvu města Jihlavy od zaměstnanosti, přes sociální profil města až k samotnému bezdomovectví v Jihlavě. Dále bude následovat seznámení s metodou kvalitativního výzkumu a s jeho formou, strukturovaným rozhovorem. Následovat bude realizace výzkumu, kazuistiky jihlavských bezdomovců a vyhodnocení strukturovaných rozhovorů, nad kterými se v diskuzi zamyslím.

3.2 Jihlava Na Českomoravské vrchovině se nachází město Jihlava, které je krajským městem Kraje Vysočina, který sousedí se čtyřmi dalšími kraji. Na severovýchodě sousedí se Středočeským

krajem,

na

jihovýchodě

s Jihočeským

krajem,

na

jihozápadě

s Jihomoravským krajem a na severozápadě sousedí s Pardubickým krajem. Celý Kraj Vysočina se rozkládá na ploše 6 796 km2 a žije v něm k 1. 1. 2016 509 475 obyvatel v 704 obcích.92 Kraj je rozdělený do pěti okresů, které jsou důležité pouze pro obvody policie, soudy a některé další státní instituce. Na severu kraje je okres Havlíčkův Brod, na východě okres Pelhřimov, na západě okres Žďár nad Sázavou a na jihu okres Třebíč a ve středu kraje se nachází okres Jihlava. Okres Jihlava má rozlohu 1 199 km2, na které se nachází 123 obcí, z toho pět se statutem města. V celém okrese Jihlava žilo k 1. 1. 2016 112 619 obyvatel, z toho 50 52 v krajském městě Jihlava.93 Jihlava, s katastrální rozlohou 87,85 km2, se nachází v nadmořské výšce 525 m. n. m. kolem povodí stejnojmenné řeky Jihlavy.94 Na území České republiky nalezneme 92

Okresy kraje Vysočina. Regionální informační servis.[Dostupné z:] 93 Tamtéž. 94 Strategický plán rozvoje statutárního města Jihlavy do roku 2020. [Dostupné z: ]

36

Jihlavu mezi Prahou, od které je přibližně 120 km vzdálena, a mezi Brnem od kterého je vzdálena cca 90 km. Leží téměř uprostřed Kraje Vysočina. K Jihlavě z katastrálního hlediska ještě náleží městské části - Antonínův Důl, Bedřichov u Jihlavy, Helenín, Henčov, Heroltice u Jihlavy, Horní Kosov, Hosov, Hruškové Dvory, Jihlava, Kosov u Jihlavy, Pančava, Pávov, Pístov u Jihlavy, Popice u Jihlavy, Sasov, Staré Hory, Vysoká u Jihlavy a Zborná. Jihlava je statutárním městem, jejíž primátorem je od r. 2014 PaedDr. Ing. Rudolf Chaloupek. Obyvatelé Jihlavska Statutární město Jihlava je 21. nejlidnatějším městem v České republice.95 Podle posledního sčítání lidu v roce 2011 žilo v okrese Jihlava celkem 110 522 obyvatel z toho 54 515 mužů a 56 007 žen. V produktivním věku bylo 75 574 osob, z toho ekonomicky aktivní 54 316 osob.96 V Jihlavě bylo k 1. 1. 2015 50 521 obyvatel a na konci téhož roku k 31. 12. 2015 50 714 obyvatel, což znamená, že obyvatel v Jihlavě přibývá. Stěhováním přibylo pouze 6 obyvatel, ale přirozeným přírůstkem 187 osob. Celkově za jeden kalendářní rok v Jihlavě přírůstek 193 obyvatel.97 Doplňující údaje jsou uvedeny v tabulkách č. 1 a 2. Vybrané demografické údaje pro okres Jihlava98 Rozloha [km2] Počet obcí Města Počet obyvatel Cizinci99

Údaj k 31. 12. 2014 1 199 123 5 112 417 (112 619)* 2 381100

Tabulka 1 - Vybrané demografické údaje pro okres Jihlava. 95

Největší města v ČR – města podle počtu obyvatel. Dovolená po Česku. [Dostupné z: ] 96 Základní výsledky - kraje. Český statistický úřad. [Dostupné z: ] 97 Bilance počtu obyvatel ve městech Kraje Vysočina v 1. až 4. čtvrtletí 2015. Český statistický úřad. [Dostupné z: ] 98 Statistická ročenka Kraje Vysočina 2015. Český statistický úřad. [Dostupné z:< https://www.czso.cz/ csu/xj>] 99

Údaj nezahrnuje cizince s platným azylem na území ČR. Jedná se především o osoby ze Slovenska (604 osob), Ukrajiny (653 osob), Vietnamu (304 osob), Mongolska (143 osob), Polska (47 osob). 100

* údaj v závorce zjištěn k 31. 12. 2015 ze Statistické ročenky Kraje Vysočina 2015.

37

Vybrané demografické údaje pro okres Jihlava101 Živě narozených Zemřelí Přistěhovalí Vystěhovalí Sňatky Rozvody Uchazeči o zaměstnání Volná pracovní místa Lůžka v hromadných ubytovacích zařízeních Děti v mateřských školách Žáci základních škol Zjištěné trestné činy

Údaj k 31. 12. 2014 1 260 (1 360)* 1 051 (1 127)* 1 109 (1 041)* 1 121 (1 072)* 494 (547)* 256 (261) * 5 438 388 4 303 4 063 9 393 2 182

Tabulka 1 – Pokračování.

Vzdělání osob v okrese Jihlava starších Údaj k 26. 3. 2011 15 let102 bez vzdělání 305 základní vzdělání vč. neukončeného střední vzdělání vč. vyučení (bez maturity) úplné střední vzdělání s maturitou vč. vyšší odborné vč. nástavbového vysokoškolské

14 518 30 851 26 301 8 443

Tabulka 2 - Vzdělání osob v okrese Jihlava.

Zaměstnanost na Jihlavsku V okrese Jihlava bylo k 29. 2. 2016 4 507 uchazečů o zaměstnání hlášených na úřadu práce. Za měsíc únor 2016 bylo zaevidováno 267 nových žádostí o výplatu podpory v nezaměstnanosti. Z celkového počtu uchazečů o zaměstnání se jednalo 2 007 žen dále 634 osob se zdravotním postižením a 229 absolventů škol. Nezaměstnanost v okrese Jihlava se pohybuje okolo 5,9 %. K 29. 2. 2016 se zde podle úřadu práce oficiálně 101

Statistická ročenka Kraje Vysočina 2015. Český statistický úřad. [Dostupné z:< https://www.czso.cz/ csu/xj>] 102 Vzdělanostní struktura obyvatelstva v Kraji Vysočina. Český statistický úřad. [Dostupné z: ]

38

nacházelo 884 volných pracovních míst. Počet uchazečů na jedno volné místo bylo 5,1.103 Největším zaměstnavatelem v okrese Jihlava a zároveň i v Kraji Vysočina je BOSH DIESEL, s.r.o., který sídlí v Jihlavě. Zabývá se výrobou dílů a příslušenství pro motorová vozidla a dle údajů z roku 2011 zaměstnává cca 4000 – 4999 zaměstnanců. Druhým největším zaměstnavatelem okresu Jihlava je Automotive Lighting, s.r.o., který také sídlí v Jihlavě, který vyrábí elektrická a elektronická zařízení pro motorová vozidla. Zaměstnává cca 1000 – 1499 zaměstnanců. Dalšími významnými zaměstnavateli

v okrese

Jihlava

jsou

Kostelecké

uzeniny,

a.s.,

které

sídlí

v Kostelci u Jihlavy – výroba masných výrobků a výrobků z kuřecího masa; Motorpal, a.s. se sídlem v Jihlavě – výroba dílů a příslušenství pro motorová vozidla; Nemocnice Jihlava – ústavní zdravotní péče. Každý z těchto zaměstnavatelů má 1000 – 1499 zaměstnanců104 Sociální profil statutárního města Jihlava V Jihlavě se nachází široké spektrum sociálních služeb. Nejvíce jsou zastoupeny sociální poradny, centra sociálně rehabilitační služby, centra denních služeb a domovy pro seniory. Nejvýznamnějším poskytovatelem sociálních služeb v Jihlavě je Diecézní charita Brno – Oblastní charita Jihlava. Poskytuje nejširší spektrum sociálních služeb v Jihlavě. Zřizuje nízkoprahová zařízení pro děti a mládež a kontaktní centra, kde poskytuje poradenství a preventivní programy. Dále poskytuje sociální rehabilitaci, odlehčovací služby, hospicovou péči, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, pečovatelskou a ošetřovatelskou službu.105 Další významný poskytovatel sociální služby je Integrované centrum sociálních služeb Jihlava, které poskytuje pečovatelskou službu, odlehčovací služby, tlumočnické služby, denní stacionář a domácí zdravotní péči.106

103

Měsíční statistická zpráva: únor 2016. Úřad práce České republiky krajská pobočka v Jihlavě. [Dostupné z: ] 104 Zaměstnanost u nejvýznamnějších zaměstnavatel. [Dostupné z: ] 105 O nás. Diecézní charita Brno-Oblastní charita Jihlava [Dostupné z: ] 106 Poskytované služby. Integrované centrum sociálních služeb Jihlava [Dostupné z: ]

39

Pro osoby bez domova je v Jihlavě omezený počet poskytovaných služeb. Nalezneme zde Středisko křesťanské pomoci, které provozuje azylový dům pro muže. Cílem služby je podpora a pomoc pro osoby bez přístřeší nebo pro osoby ohrožené ztrátou bydlení, aby získaly dočasné ubytování a hledaly nové bydlení dle svých možností a schopností.107 Naděje pro život je také azylový dům, který určen pouze pro ženy a rodiny s dětmi. Za cíl této služby je považováno znovuzapojení se do života, který je ve společnosti považován za běžný. Poslání této služby je pomoc osobám, které jsou ohroženy ztrátou bydlení, aby dočasně získaly ubytování a možnosti k hledání nového bydlení.108 Jako poradna pro osoby sociálně vyloučené nebo osoby ohrožené sociálním vyloučením slouží Oddělení sociální správy Magistrátu města Jihlavy, kde jsou poskytována odborná sociální poradenství.

3.2.1 Bezdomovectví v Jihlavě Otázku bezdomovectví v Jihlavě jsem probírala se sociální pracovnicí Oddělení sociální správy Magistrátu města Jihlavy Bc. Petrou Kantovou. V jejich evidenci na oddělení sociální správy mají deset osob bez domova, aktivně na jejich pracoviště docházejí tři klienti. Podle Bc. Kantové není s nimi dobrá domluva a od ní ani od jejích kolegyň většinou pomoc nechtějí a sami ji nevyhledávají. Dodává, že jeden z klientů jim vyprávěl o místech, kde se setkávají. Říkala, že to bývá autobusové nádraží, větší obchody, někteří chodí přespávat za supermarket Tesco, zdržují se na Masarykově náměstí a chodí za radnici do bývalé šatlavy. Podle Bc. Kantové se lidé bez domova v Jihlavě zdržují kvůli protialkoholní stanici a psychiatrické nemocnici. Také dodává, že to s nimi není lehké, ale snad za nějakou úplatu by mohli být sdílnější. S otázkami týkající se problematiky bezdomovectví jsem na doporučení Bc. Kantové oslovila Městskou policii v Jihlavě. O této problematice jsem jednala s Bc. Stanislavem Mašterou, zástupcem ředitele Městské policie Jihlava. Komunikace s ním probíhala z důvodu jeho časové vytíženosti prostřednictvím emailu. Podle pana Bc. Maštery má městská policie v současné době registrováno přibližně 117 osob bez domova, z toho 110 osob je momentálně přítomno v ulicích města Jihlavy. Z těchto osob má 35 osob trvalé bydliště mimo Jihlavu a šest osob je cizí státní 107

SKP - Azylový dům pro muže Jihlava. [Dostupné z: ] 108 Naděje pro život [Dostupné z: ]

40

příslušnosti v rámci států Evropské unie. Zbylí bezdomovci mají úřední adresu města Jihlavy a v jiných částech města. Jedná se především o osoby, které přišly o své bydlení v souvislosti se svými dluhy, neschopností platit nájem, závislostí na alkoholu či kvůli rozvodu. Příčiny jsou individuální, tyto jsou však nejčastější. Osoby bez přístřeší, které se neocitly na ulici v Jihlavě, ale v jiném městě, se do Jihlavy často dostanou činností jiných složek. Jedná se především o převoz k ošetření do nemocnice nebo přijetí na záchytnou stanici. Po propuštění z těchto míst jsou bez finančních prostředků a již zde zůstanou. Jejich pobyt ve městě je dlouhodobý a v rámci časového horizontu sledování těchto osob neustále přibývá. Místa, které osoby bez domova vyhledávají k přespávání či setkávání jsou různorodá. Záleží na počasí a denní době. Vyhledávají prostory čekáren vlakového a autobusového nádraží, někteří dávají přednost lavičkám v parcích a místech s městskou zelení jako jsou větší parky a lesoparky, např. Heulos, park Legionářů, Smetanovy sady a Keťásek. Dále se více sdružují na Masarykově náměstí a u vchodů do supermarketů. Pana Bc. Maštery jsem se zeptala, zda se i v Jihlavě nacházejí nějaké squaty. Ty v Jihlavě nejsou časté, ale spíš výjimečné. Většinou se jedná zejména o prázdné zahradní objekty, jako jsou zahrádkářské chatky v zahradnických koloniích, které jsou často dlouhou dobu nevyužívané. Co se týče kriminality, vyvolávají jihlavští bezdomovci převážně jen přestupková jednání spočívající v buzení veřejného pohoršení, hlučném chování a drobných krádežích především v supermarketech. Většinou se jedná o krádeže potravin, ale i alkoholu. Ve výjimečných případech se lze setkat s případy poškozování cizí věci a větších trestných skutků. Jde o snahu výkonem trestu odnětí svobody vyřešit bezvýchodnost situace s ubytováním. Nemohla jsem se nezeptat, jak vypadají střety osob bez domova s policií. Na to pan Bc. Maštera dodává, že se vcelku jedná, až na malé výjimky, o osoby s nízkou agresivitou. Je zde i několik osob bez domova, které mají dokonce vysokoškolské vzdělání. I lidé se silnou závislostí na alkoholu či jiných návykových látkách příkazy městské policie s malými výjimkami respektují a uposlechnou.

41

V Jihlavě se lidé bez domova nestávají obětmi trestných činů, ačkoli se nějaké ojedinělé případy v minulosti staly. Jednalo se většinou o konflikty, které měli bezdomovci mezi sebou navzájem. Bližší informace mají pouze orgány činné v trestném řízení. Ptala jsem se také, zda má policie nějaký preventivní program či opatření proti tomu, aby se osoby bez domova stávaly pachateli trestných činů. Na to mi pan Bc. Maštera odpověděl, že zde takový program v současné době nefunguje. Městská policie pouze často kontroluje místa s větší koncentrací těchto osob, čímž preventivě působí proti případnému páchání protiprávního jednání. Také osobám poskytuje pomoc v případě zranění, ve formě první pomoci a přivolání lékařské záchranné služby. Na závěr pan Bc. Maštera dodává, že na základě iniciativy městské policie Statutární město Jihlava připravuje zřízení ubytovny, která by osobám bez domova sloužila zejména v zimních měsících.

3.3 Metodologie Kvalitativní výzkum Naslouchání, vyprávění, kladení otázek lidem a získávání jejich odpovědí tvoří hlavní skupinu metod sběru dat v empirickém výzkumu. Dotazování zahrnuje různé druhy rozhovorů, testů, dotazníků a škál. Tyto metody lze využít samostatně nebo je lez kombinovat s jinými metodami. Ideálním kompromisem je polostrukturovaný rozhovor, který má definovaný účel, osnovu a je velice pružný při získávání informací. Oproti nestrukturalizovanému dotazování je u něj jednodušší analyzovat a vyhodnotit data. Za krátkou dobu lze získat hodně informací od mnoha osob a dotazování je plynulejší. Kritici svůj nesouhlas s tímto přístupem odůvodňují tím, že tazatel utváří rozhovor s vlastní představou.109 Při kvalitativním rozhovoru se výzkumník přizpůsobuje respondentovi, a vzniká tedy při sběru dat vztah, kdy se teoretický rámec výzkumníka překrývá s možnostmi respondenta. Rozdíl mezi kvalitativním dotazováním a strukturovaným rozhovorem s uzavřenými otázkami je, že u kvalitativního dotazování nikdy respondentovi nepředkládáme předem určené vyjádření odpovědí. Volně utvořené dotazování má výhodu, že lze přezkoušet, zda respondent rozuměl otázkám. Respondent může volně vyjádřit svůj postoj a pohled na problematiku a také navrhnout další souvislosti. 109

HENDL Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. 2005. s. 164-166

42

Rozhovor se může vést přímo s ohledem na situaci a podmínky, ve kterých se respondent nachází.110 „Nejdůležitější techniky kvalitativního dotazování: strukturovaný otevřený rozhovor, rozhovor s návodem, neformální rozhovor, fenomenologický rozhovor, narativní rozhovor, epizodické interview, skupinová diskuse, resp. rozhovor a vyprávění.“111 Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami Jedná se o řadu pečlivě formulovaných otázek, na které jednotliví dotazovaní mají odpovědět. Tento typ rozhovoru je oproti jiným omezen o možnost sondování informací z kontextu. Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami se používá v případech, kdy je potřeba snížit rozsah odpovědí na položené otázky. Snižuje se tím možnost, že se získaná data v rozhovorech budou výrazně strukturně lišit. Tento typ rozhovoru je ideální použít v případě, kdy není možnost rozhovor s respondentem opakovat či není mnoho času se respondentovi věnovat.112 Neformální rozhovor Neformální rozhovor závisí na samovolném generování otázek během přirozeného vývoje komunikace. Respondent si ani nemusí uvědomovat, že se jedná o explorační rozhovor. Získaná data jsou však velmi rozdílná v každém rozhovoru. Jedinečnost neformálního rozhovoru je v tom, že je individuální a jsou v něm zohledněny rozdíly a změny situace. Otázky se individualizují, aby se dosáhlo hloubkové komunikace a využilo se všech potenciálů situace a prostředí a aby se upevnila konkrétnost rozhovoru. Nevýhodou neformálního rozhovoru je velké množství získaných informací a to, že rozhovor může trvat velmi dlouhou dobu, než jsou získány požadované informace. Hodnota informací je velmi závislá i na tazatelově schopnosti vést neformální rozhovor. Vyhodnocení těchto rozhovorů také není snadné, protože skladba jednotlivých rozhovorů je různá. Analýze je třeba věnovat hodně času, aby výzkumník ve velkém množství získaných dat našel a utřídil jednotlivé informace. 113

110

HENDL Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. 2005. s. 164-166 Tamtéž, s. 164-166 112 Tamtéž, s. 173-174 113 Tamtéž, s. 175 111

43

3.4 Subjekty a předmět výzkumu Subjektem mého výzkumu jsou osoby bez domova žijící v jihlavských ulicích, které mi byly ochotny poskytnout rozhovor. Použila jsem ve své práci výpovědi čtyř různých mužů a jedné ženy, kteří jsou naprosto rozdílní, spojuje je však život bez domova. Všechny respondenty jsem ujistila o jejich anonymitě a přislíbila, že některé informace, které mi poskytli, nezveřejním ani v anonymní formě. Předmětem výzkumu je představit osoby bez domova, ukázat veřejnosti, že ne každý bezdomovec si za svoji situaci může sám, je nevychovaný, nevzdělaný a alkoholik. Jednoduše řečeno ukázat, že ne každý je stejný. Důležité je pro mě představit jejich běžný den a způsob, jak přežívají bez střechy nad hlavou, a zda využívají nějaké pomoci. Vše jejich očima, pohledem osob na ulici. V neposlední řadě chci ukázat, zda chtějí a dělají něco pro znovunavrácení do společnosti a běžného života se střechou nad hlavou a stálým zaměstnáním.

3.5 Realizace rozhovorů Můj výzkum probíhal přímo v ulicích Jihlavy. Nevěděla jsem, co mám od bezdomovců čekat, proto jsem sebou pro jistotu vzala manžela. Do ulic jsem vyrazila v pondělí 4. dubna 2016 odpoledne. Byl velmi pěkný slunečný den a bylo poměrně teplo. Nejprve jsem se byla zeptat na městské policii, kde bych touto dobou mohla nějaké osoby bez domova najít. Odkázala mě na Masarykovo náměstí. Šla jsem tedy na Masarykovo náměstí, kde jsem žádné zjevné bezdomovce, ani osoby jim podobné, nepotkala. Zkusila jsem proto jít do odlehlejších částí centra města. Kolem Koželužského potoka, pod City Parkem Jihlava, jsem potkala prvního muže bez domova – respondent č. 1. Na první pohled byl navzdory počasí oblečen v silné vrstvě oblečení, nevypadal zanedbaně, ale úplně upravený také nebyl. Jako osobu bez domova jsem ho identifikovala podle velmi pomalé chůze, ruksaku a spacáku, který si nesl sebou. Když jsem ho oslovila, přiznal, že je bez domova, ale že chvátá, a nemá čas se mnou mluvit. Nevypadal ovšem že by pospíchal. Vysvětlila jsem mu, co bych od něj potřebovala a k čemu bude rozhovor sloužit. Souhlasil až ve chvíli, kdy jsem mu nabídla, že rozhovor bude za malou úplatu. Okamžitě začal vyprávět svůj příběh. Respondent nicméně nesouhlasil s nahrávkou rozhovoru na diktafon, proto jsem si dělala pouze poznámky tužkou. Nepřerušovala jsem ho, jen jsem se dotazovala na 44

otázky, které jsem měla připravené do strukturovaného rozhovoru. Po ukončení rozhovoru jsem mu s poděkováním dala odměnu 50 Kč. Za peníze moc poděkoval, utřel si ruku a na rozloučenou mi ji podal s omluvou, že je ušpiněná. Od prvního respondenta jsem dostala tip, kde se bezdomovci scházejí. Proto jsem se rozhodla znovu se vydat na Masarykovo náměstí a tentokrát být pozornější. Cestou jsem potkala několik lidí se zanedbaným vzhledem, ale neodvážila jsem se zeptat, zda jsou bez domova. Působili na mne totiž tak, že jdou z práce a příliš nedbají na svůj vzhled. Na Masarykově náměstí jsem jako osobu bez domova identifikovala, pouze jednoho muže, který pospával vsedě na lavičce. Toho jsem ale nechtěla budit. Rozhodla jsem se posadit na lavičku a vyčkat, jestli se nějací bezdomovci neobjeví. Mým dalším plánem bylo zavolat bezdomovci, na kterého jsem měla kontakt od zaměstnankyně Oddělení sociální správy Magistrátu města Jihlavy, Bc. Kantové. S tímto mužem jsem po telefonu mluvila ten den dopoledne a slíbil mi, že se ozve, kdy a kde se sejdeme. Opravdovou náhodou bylo, když se po pár minutách na náměstí objevila větší skupina osob bez domova a mezi nimi i muž zkontaktovaný přes Oddělení sociální správy Magistrátu města Jihlavy – respondent č. 2. Ve chvíli, kdy dorazil na náměstí, mi volal, že se můžeme sejít. Vydala jsem se za ním a on mě okamžitě odehnal, ať si sednu na vedlejší lavičku a počkám, že za mnou přijde. V tu chvíli jsem byla opravdu ráda, že mám s sebou manžela. Vůbec na mě nepůsobil dobrým dojmem jako předchozí muž, kterého jsem náhodou zastavila. Ve chvíli, kdy si vedle nás přisedl, nám okamžitě nabídl tykání a řekl, že pro ostatní z jeho skupiny je můj muž jeho bratranec, jinak by se s námi prý nemohl bavit. Tento rozhovor nebyl vůbec příjemný a neustále byl přerušován ostatními členy skupiny. V tomto rozhovoru jsem neměla moc příležitostí do monologu respondenta vstupovat. Získala jsem od něj cenné informace o životě na ulici v Jihlavě, některé mi bohužel zakázal zveřejnit, a to i v anonymní formě. Když jsem ho poprosila, zda s ním můžu vést strukturovaný rozhovor tak, jak jsem ho měla přichystaný. Se strukturovaným rozhovorem souhlasil, ale hned u první otázky odbočil. Ve výsledku jsem se od něj všechny odpovědi na své otázky dozvěděla formou neformálního rozhovoru. Tento rozhovor probíhal přibližně dvě hodiny. I tento muž ode mě dostal odměnu 50 Kč. Nevím, zda to bylo na popud tohoto muže, či z důvodu, že jsou bezdomovci tak nedůvěřiví, jak mi tento respondent tvrdil, jsem neměla možnost mluvit s ostatními bezdomovci z této skupiny. Protože jsem nemohla ani tento rozhovor 45

nahrávat, rozhodla jsem se pro tento den další bezdomovce nehledat a zaznamenat si zjištěné informace z paměti ihned. V pondělí odpoledne 11. dubna 2016 jsem znovu vyrazila do ulic města Jihlavy, abych pokračovala v hledání respondentů pro výzkum. Dnes bylo zataženo a den působil pochmurně. Tentokrát jsem nešla do centra, ale zůstala v jeho okolí. Nejprve jsem se šla podívat na městské vlakové nádraží, kde jsem nikoho nepotkala. Vydala jsem se tedy k supermarketu Billa, kde jsem potkala dva muže a ženu. Jeden muž vypadal upraveně, druhý muž a žena vypadali velmi zanedbaně. Zeptala jsem se jich, zda jsou bez domova, muži přikývli, žena prý žije v podnájmu a dál se mnou nechtěla mluvit. Upravený muž – respondent č. 3 se mnou provedl opodál rozhovor jako první, mluvil tiše a velmi zdvořile. Odpovídal velmi stručně a jasně na položené otázky. Po ukončení prvního rozhovoru jsem provedla rozhovor i s druhým mužem – respondent č. 4. Tento muž také odpovídal velmi stručně a několik otázek zamluvil jiným neutrálním tématem netýkající se našeho rozhovoru. Například nahodil téma týkající se výsledků hokeje. K otázkám jsem se sice vrátila, ale od některých vždy odbočil. Na stejnou otázku jsem se ho neptala více než třikrát. Pokaždé jsem otázku položila trochu jinak, protože jsem si nebyla jistá, zda od tématu odbočil proto, že otázku nepochopil, či jenom nechtěl odpovídat. Během rozhovoru byl velmi vulgární a neustále na oplátku vyzvídal informace o mě. Z tohoto muže byl velmi cítit alkohol. Po ukončení rozhovoru jsem každému z mužů dala předem přislíbenou odměnu 50 Kč. Ani tito muži nesouhlasili s nahrávkou. Dále jsem šla k hypermarketům na ulici Romana Havelky, kde jsem doufala, že potkám další osoby. Bohužel jsem tentokrát měla smůlu. Ukončila jsem tedy dnešní hledání. Po konzultaci mých neúspěchů při vyhledávání osob bez domova se zaměstnankyněmi Oddělení sociální správy Magistrátu města Jihlavy, mi paní Freyová domluvila setkání s její klientkou přímo u ní v kanceláři. Setkání se konalo 14. dubna 2016 ve 13:00. Před příchodem mě paní Freyová upozornila, že klientka má snížené rozumové schopnosti, a tudíž bude rozhovor komplikovanější. Klientka má podaný návrh na omezení svéprávnosti právě z důvodu snížených rozumových schopností. Respondentka dorazila o 30 minut později, než byl dohodnutý čas setkání. Podle paní Freyové je velmi chvályhodné, že na setkání nezapomněla a vůbec přišla. Respondentka č. 5 se po příchodu do kanceláře představila podáním ruky a hned začala vykládat svůj příběh. Byla s rozhovorem seznámena již prostřednictvím paní Freyové. Nejprve jsem měla 46

malinko problém, protože jsem respondentce skoro vůbec nic nerozuměla. Mluvila velmi rychle a pravděpodobně z důvodu chybějícího chrupu i dost nesrozumitelně. Dohodly jsme se, že bude mluvit pomaleji. Po pár minutách jsem začala respondentce rozumět, tudíž jsem mohla začít s vedením strukturovaného rozhovoru. Rozhovor byl opravdu velmi komplikovaný, jak mě upozorňovala paní Freyová, jelikož se respondentka se neustále vracela ke ztrátě brigády, kterou měla v létě loňského roku na černo, což bylo téma, které ji očividně velmi tížilo. Během rozhovoru se respondentka několikrát rozbrečela.

Po ukončení rozhovoru předala paní Freyová respondentce

oblečení, které pro ni měla připravené, a já jí darovala, jako všem ostatním respondentům, odměnu 50 Kč. Respondentka se po ukončení rozhovoru ujišťovala, že rozhovor, který mi dovolila nahrát, se neobjeví v médiích. Ujistila jsem ji, že informace, které mi poskytla, budou uvedeny pouze v mé práci do školy. Nejprve jsem uvedla, že budou uvedeny v mé bakalářské práci, tomuto termínu bohužel nerozuměla, tak jsem jí to s ohledem na její rozumové schopnosti vysvětlila. Ten den jsem respondentku ještě jednou potkala před supermarketem. Zde se ke mně hlásila a moc mi děkovala za finanční odměnu. Oznámila mi také, že si jde koupit něco dobrého.

3.6 Kazuistiky respondentů Respondent č. 1 Jméno: Josef Věk: 47 let Délka pobytu na ulici: cca 1 rok (4 měsíce v Jihlavě) Charakteristika: Josef pochází z Brna. Do Jihlavy přišel za kamarádem a už tu zůstal. Na ulici se dostal po smrti otce, se kterým žil, protože jeho sestra byt po otci podle jeho slov „prošustrovala“. Nikdy nebyl ženatý a nemá děti. Je nejstarší ze tří sourozenců, má dvě sestry. O prostřední sestře nechce nic slyšet, s mladší má dobré vztahy, ale nechce ji obtěžovat svými problémy. Je vyučeným automechanikem. V minulosti pracoval u profesionálních hasičů a na montážích. Na obživu si vydělává brigádami na černo. Využívá charitu, kde sice není oficiální služba pro osoby bez domova, ale vymění mu

47

zde oblečení a může se tam osprchovat. Nemá dluhy a zadlužovat se nechce. K návykovým látkám má odpor, občas si dá pivo. Hledá zaměstnání s ubytovnou. Respondent č. 2 Jméno: Dušan Věk: 49 let Délka pobytu na ulici: 7 – 8 let Charakteristika: Dušan pochází z Jihlavy. Na ulici se dostal tak, že jeho firma, ve které podnikal, zkrachovala a exekucemi přišel o veškerý majetek. Je rozvedený, jeho žena ho opustila ještě předtím, než skončil na ulici. Má jednu dceru, která se podle jeho slov nesmí dozvědět, že je na ulici. Je vyučený uměleckým kovářem. V profesi nikdy nepracoval, pouze podnikal s plastovými okny a výškovými pracemi. Na obživu si vydělává somrováním a vybíráním kontejnerů pod prodejnou Albert. Hygienu si zajišťuje na Magistrátu města Jihlavy, kde to má domluvené. Občas využívá charitu. Má spoustu dluhů. Tvrdé drogy odsuzuje, bez tabáku nevydrží ani chvilku, rád se napije vína. Zamýšlí se nad tím, že by znovu začal podnikat. Respondent č. 3 Jméno: Lukáš Věk: 43 Délka pobytu na ulici: cca 2 roky Charakteristika: Pochází z Jihlavy. Na ulici se dostal kvůli tomu, že byl alkoholik. Je rozvedený, žena ho opustila právě kvůli alkoholu. Má dvě děti, které za tu dobu, co je na ulici, neviděl. Také má starší sestru, kterou pravidelně navštěvuje. Sestra mu poskytuje prostředí pro hygienu a pere mu oblečení. Je vyučený elektrikář, v oboru pracoval před tím, než propadl alkoholu. Žije z příspěvku na živobytí. Sociální služby žádné nevyužívá, pomáhá mu pouze sestra. Prošel protialkoholní léčbou. Nyní je čekatel o místo na ubytovně.

48

Respondent č. 4 Jméno: Rudolf Věk: 46 Délka pobytu na ulici: 3 roky Charakteristika: Pochází z Třeště. Do Jihlavy odešel, protože v Jihlavě jsou pro bezdomovce lepší podmínky. Na ulici se dostal tak, že mu nejprve neplatil jeden zaměstnavatel, poté neplatil další, ke kterému přestoupil, a ten navíc zkrachoval. Oba mu prý dluží kolem 250 000 Kč na platu. Během doby co pracoval zadarmo, vyčerpal úspory, kvůli tomu přišel o byt a zůstal na ulici. Tvrdí, že rodinu žádnou nemá, říká, že má sourozence. Neví však, kde je jim konec. Je vyučený strojař, pracoval ve strojním průmyslu. Na obživu si vydělává sbíráním surovin, například papíru z kontejnerů nebo lahví od piva, které vrací. Občas somruje a prohledává komunální odpad. Žádné sociální služby nevyhledává. Tvrdí, že si rád dá na zahřátí víno. Se svým životem nehodlá nic dělat, tento stav mu vyhovuje. Respondent č. 5 Jméno: Jana Věk: 34 Délka pobytu na ulici: 2,5 roku Charakteristika: Pochází z Čížova. Do Jihlavy přišla, protože neměla kam jinam jít. Nejdříve byla v azylovém domě v Brně. Do Brna má nyní zakázaný vstup. Vyrůstala v dětském domově. Jak přesně se dostala na ulici, mi nepověděla. Má dva syny. Starší devatenáctiletý syn je prý alkoholik a mladšího čtrnáctiletého vychovává náhradní rodina. Ani s jedním se nestýká. Má pouze základní školu. Žije z pomoci v hmotné nouzi a občasného přivýdělku na černo. Občas také hledá vratné lahve od piva. Tvrdí, že sociální pracovnice z Oddělení sociální správy Magistrátu města Jihlavy jí pomáhá se vším. Touží po vlastním bytě mimo Jihlavu.

49

3.7 Otázky strukturovaného rozhovoru V této kapitole vypíši odpovědi respondentů k jednotlivým otázkám ze strukturovaného rozhovoru, který jsem s nimi vedla. První část otázek je situovaná na seznámení veřejnosti s Jihlavskými bezdomovci. Vzhledem k počtu respondentů a počtu osob bez domova v Jihlavských ulicích nelze mluvit o reprezentativním vzorku. U respondentů, kteří nechtěli odpovídat na určitou otázku nebo otázku i po vysvětlení jiným způsobem nechápali, jsem také uváděla, že nechtěli odpovídat. Odpovědi respondentů jsou uvedeny doslovně. Jaký je Váš věk? Respondent č. 1 – ...47 let… Respondent č. 2 – …49 let… Respondent č. 3 – …43 let… Respondent č. 4 – …46 let… Respondentka č. 5 – …34 let… Jaké je Vaše dosažené vzdělání? Respondent č. 1 – …vyučený automechanik… Respondent č. 2 – …vyučený umělecký kovář… Respondent č. 3 – …vyučený elektrikář… Respondent č. 4 – …vyučený strojař… Respondentka č. 5 – …základní… Odkud pocházíte? Respondent č. 1 – …z Brna… Respondent č. 2 – …z Jihlavy… Respondent č. 3 –…z Jihlavy… Respondent č. 4 – …z Třeště…

50

Respondentka č. 5 – …z Čížova… Proč jste si vybral/a pobývat v Jihlavě, když velká města jako např. Praha, Brno, mají pro osoby bez domova více možností? Respondent č. 1 – …přišel jsem za kamarádem a už jsem tu zůstal… Respondent č. 2 – ...znám to tady a mám tu kamarády... Respondent č. 3 – …jsem tu doma a mám tu sestru… Respondent č. 4 – …v Třešti bych nepřežil… tady když zasomruju, tak mi něco daj… Respondentka č. 5 – …nemám kam jít… do Brna mám zakázaný vstup… Vlastníte doklad totožnosti? Respondent č. 1 – …ano měšťáci mě kontrolujou, jak jsem tu novej, aj kvůli práci… Respondent č. 2 – …jo, nějakej doklad mám i od doktora. Chceš se podívat?… Respondent č. 3 – …mám, potřebuju ho kvůli ubytovně… Respondent č. 4 – …co to je (smích), někde jsem ho ztratil… Respondentka č. 5 – …teď už mám všechny doklady… předtím mi je ukradli… Jaké důvody předcházely Vaší tíživé životní situaci, tedy tomu, že jste se ocitl/a na ulici? Respondent č. 1 – …žil jsem s tátou… no, a on umřel… a pak sestra prošustrovala byt…byl jsem na montážích a pak už jsem neměl kam jít… tak jsem tady… Respondent č. 2 – …podnikal jsem… byl jsem v tom dobrej, ale nějaký hajzlíci mi nezaplatili faktury třeba na 300 tisíc… no, a tak to šlo do háje, krachlo to… no, přišly exekuce, a já musel barák napsat na sestru, aby o něj nepřišli… a já se musel pakovat… přišel jsem takhle o miliony a jsem tady… Respondent č. 3 – …všechno to začalo alkoholem… Respondent č. 4 – …normálně jsem chodil do práce, ale ty kurvy neplatily… dělal jsem nějakou dobu zadarmo… pak jsem změnil práci… a ty hovada zkrachovali a taky

51

nezaplatili… dlužej mi dohromady asi 250 tisíc… no, a během tý doby úspory v hajzlu a já na dlažbě… Respondentka č. 5 – respondentka mluvila mimo téma, vyrůstala v dětském domově Jak dlouho se v této situaci nacházíte? Respondent č. 1 – …no, tady v Jihlavě asi čtyři měsíce…celkem no, dlouho asi rok… Respondent č. 2 – …no, to jsi mě zaskočila… (dlouho přemýšlel) asi 7 – 8 let už je to fakt doba… Respondent č. 3 – …dohromady asi kolem dvou let… chvíli jsem byl na odvykačce… Respondent č. 4 – …no, je to kolem tří let… Respondentka č. 5 – …teď asi dva a půl roku… Jak vnímáte vlastní sociální vyloučení? Respondent č. 1 – …no, není to dobrý… Respondent č. 2 – … tak jako zvykne se… prvně to bylo blbý… Respondent č. 3 – nechtěl odpovídat Respondent č. 4 – nechtěl odpovídat Respondentka č. 5 – …nikdo mě nemá rád… Jak si myslíte, že Vás vnímá okolí? Respondent č. 1 – …myslím, že dobře, nesetkal jsem se s urážkami… Respondent č. 2 – …záleží jak kdo… někdo na vás čumí, někdo si vás nevšimne… Respondent č. 3 – …to musíte vědět vy… Respondent č. 4 – nechtěl odpovídat Respondentka č. 5 – …všichni jsou na mě zlý… Romové jsou na mě zlý, házej po mě kameny… Jaký je Váš rodinný stav? Respondent č. 1 – …svobodný, bezdětný… 52

Respondent č. 2 – …manželka mi zdrhla s jiným… mám dceru… Respondent č. 3 – …rozvedený… mám holku a kluka… Respondent č. 4 – …jsem svobodnej… Respondentka č. 5 – …chlapa nemám… mám dva syny… 19 let a malýmu je 7let… (Pozn. Sociální pracovnice dodává, že už je mu 14 let.) Jaké máte vztahy s rodinou? Jak na Vás vaše rodina (přátelé – nebezdomovci) nahlíží? Respondent č. 1 – …nejmladší sestra mě občas pozve dom… ta starší mě nezajímá… kamarády snad už žádné nemám… Respondent č. 2 – …nestýkáme se… dcera se tohle nesmí dozvědět… a kámoši v pohodě… Respondent č. 3 – …se sestrou dobré, pomáhá mi… ostatní jsem dlouho neviděl… Respondent č. 4 – …tady mám kámoše, to mi stačí… Respondentka č. 5 – …kluci mě nechtějí vidět… máma mě hledala… tu bych musela zabít, kdyby mě našla, za to, co mi udělala… ostatní jsou mrtví… kamarádka mi našla bydlení v Brně… nemůžu prej bejt venku… Vyprávějte mi, jak probíhá Váš obyčejný den. Respondent č. 1 – …Ráno se probudím v kolik chci, pokud nemám domluvenou brigádu teda… Pak jdu do City Parku, nějaká ta hygiena že?... Pak obejdu město, pokecám s jinejma bezdomovcema… Dojdu na agenturu, jestli nemaj práci, občas na charitu, někdy projedu kontejnery, jestli tam nejsou flašky od piva, tři koruny dobrý ne?... No, a pak si najdu lavičku… nejraděj mám tu před ZOO a jdu spát… Respondent č. 2 – …to je různý… no, tak celý den flákačka tady na městě… a pak se jde somrovat… no, v šest musím pod Albert pro jídlo… někdy musím oběhat úřady, pracák a tam, co tě za mnou poslali… teď ještě doktora mám bolavou nohu… Respondent č. 3 – …no, vzbudím se… jdu se courat po městě… někde si s jiným bezďákem pokecáme a jsme tam, dokud nás někdo nevyhodí… já teď ještě zařizuju ale ubytovnu a chodím k sestře, tam občas i přespím… 53

Respondent č. 4 – …vzbudím se, dojdu si do keříku… chápete mě? …pak jdu obejít popelnice… tady v trafice se zastavím na kafe, pani mi ho vždy zaleje, dáte si? (nabízí lahev od okurek s kafem) a to je celý… Respondentka č. 5 – …chodím, pořád chodím… šla jsem pěšky z Brna, když mě vyhodili… tři dny jsem šla sem za paní sociální do Jihlavy, že jo? … koupím si jídlo, jeden rohlík a plátek šunky, to mi stačí… no, a chodím si mýt ruce do Alberta a do nemocnice mýt hlavu… Kde přespáváte? Respondent č. 1 – …tam, někdy tam… nejraději na lavičce před ZOO… Respondent č. 2 – …ve squatu… teď se mi tam prej nastěhoval nějakej cigán špinavej… Respondent č. 3 – …občas u sestry… no, a jinak kde se dá… Respondent č. 4 – …na Heulose, tam je klid… Respondentka č. 5 – …za Tescem… na autobusáku… Na Skalce… v parku… Jak získáváte finanční prostředky k přežití? Respondent č. 1 – …brigády a sem tam nějakou flašku od piva vrátím… Respondent č. 2 – …somrováním…a kontejner pod Albertem… Respondent č. 3 – …chodím si pro peníze na hmotnou nouzi… Respondent č. 4 – …no, vybírám popelnice, papír, lahve… nacházím jídlo… občas mi někdo něco dá… Respondent č. 5 – …já nechci, ale lidi mi daj peníze, já ale říkám, že nechci… sbírám flašky od piva… teď i sociálku… Máte nějaké dluhy? Respondent č. 1 – …ne, dluhům jsem se vždy vyhýbal… Respondent č. 2 – …spousty… Respondent č. 3 – nechtěl odpovídat 54

Respondent č. 4 – nechtěl odpovídat Respondentka č. 5 – …ne… (Pozn. Sociální pracovnice dodává, že respondentka má dluhy na zdravotním pojištění.) Máte zkušenost s návykovými látkami či jinou závislostí? Respondent č. 1 – …lidi závislý na drogách nesnáším… já si dám akorát občas pivo… Respondent č. 2 – …feťáci jsou hnus… já akorát tabák a čůčo (Pozn. levné víno)… Respondent č. 3 – …byl jsem alkoholik… Respondent č. 4 – …tabák a krabicák (smích)… Respondentka č. 5 – …já nepiju… ani si nic nepíchám… no, cigárko si dám ráda… Následující otázky se týkají toho, jak respondenti vnímají možnost svého navrácení do společnosti. Získat odpovědi na tyto otázky bylo složitější, než jsem původně čekala. Na mnohé otázky jsem od některých respondentů nedostala odpověď. Znáte nějaké organizace pomáhající osobám bez domova? Využíváte jejich služby? Respondent č. 1 – …tady v Jihlavě nic moc není… jen chodím na charitu za jedním chlapíkem, ale nepamatuju si jméno, občas mi zavolá, ať se stavím na polívku… v Brně je to lepší, tam toho je hodně… ještě chodím na agenturu, aby mi našli práci s ubytovnou… Respondent č. 2 – …no, tady jen azylák a charita, ne? ...já tam nikam nechodím… nesnáším úřady… jen za tou paní, co vás za mnou poslala… Respondent č. 3 – …tady? jen když už je fakt zima, otevřou nějakou tělocvičnu jinak nevím o ničem… Respondent č. 4 – …jednou měsíčně sem přijedou z Brna nebo odkud a daj nám polívku… Respondentka č. 5 – …tady paní sociální… Máte zájem o návrat do běžného života? Respondent č. 1 – …ano, proto hledám práci s ubytovnou… 55

Respondent č. 2 – …víte co, domov je fajn, ale vyděláte si v práci tolik co já? …když je dobrej den, tak klidně i 1800 za odpoledne… Respondent č. 3 – …chtěl bych, snad s ubytovnou to půjde… Respondent č. 4 – nechtěl odpovídat Respondentka č. 5 – …jo… Máte přístup k informacím, jak svou situaci efektivně řešit? Respondent č. 1 – …nevím, kde bych tady hledal pomoc… pomoct si musím sám… Respondent č. 2 – …já vím o všem, ale víte jak… Respondent č. 3 – …s možnostmi mi pomáhá sestra… Respondent č. 4 – nechtěl odpovídat Respondentka č. 5 – …paní sociální mi pomáhá… teď děláme ubytovnu… Zamyslel/a jste se někdy nad tím, kde jste v životě udělal/a chybu? Co byste udělal/a jinak, kdybyste měl/a možnost prožít to znovu? Respondent č. 1 – nechtěl odpovídat Respondent č. 2 – …já nasekal tolik chyb… Respondent č. 3 – nechtěl odpovídat Respondent č. 4 – …hned jak mi poprvé nezaplatili, šel bych do jiné práce… Respondentka č. 5 – nechtěla odpovídat Jaký impulz by musel do vašeho života přijít, abyste rapidně změnil svůj život? Respondent č. 1 – …mít kde bydlet… šlo by to hned… Respondent č. 2 – …nevím… Respondent č. 3 – …tímhle jsem si již prošel a měním svůj život… Respondent č. 4 – …museli by mi dát, co mi dluží… Respondentka č. 5 – nechtěla odpovídat

56

Jak vnímáte své možnosti navrácení do společnosti? Respondent č. 1 – …myslím, že se to podaří… Respondent č. 2 – …nechtěl odpovídat… Respondent č. 3 – …jde to hrozně pomalu… Respondent č. 4 – …nechtěl odpovídat… Respondentka č. 5 – …paní sociální mi pomůže… Vaše největší bariéra navrácení do společnosti? Respondent č. 1 – …to že jsem nezaměstnanej a nemám kde bydlet… Respondent č. 2 – …jsem rád svým pánem… Respondent č. 3 – …bydlení a finance… Respondent č. 4 – …nechtěl odpovídat… Respondentka č. 5 – …nikdo mě tu v Jihlavě nemá rád… ví, že jsem na ulici, tak mi nedaj práci… Co děláte pro změnu svého života a navrácení do společnosti? Respondent č. 1 – …hledám zaměstnání s ubytovnou… Respondent č. 2 – …mám nápad, že bych zase začal podnikat… zatím o tom přemýšlím… Respondent č. 3 – …nechce odpovídat… Respondent č. 4 – …nic (smích)… Respondentka č. 5 – nechce odpovídat Znáte někoho, komu se podařilo dostat se z ulice zpět do společnosti a začít „nový život“? Respondent č. 1 – …ne... ani moc bezdomovců neznám… Respondent č. 2 – nechtěl odpovídat Respondent č. 3 – nechtěl odpovídat 57

Respondent č. 4 – …jen nějaký, co šli na ubytovnu a z tý je vyhodili, tak jsou zas venku… Respondentka č. 5 – nechce odpovídat Jaké jsou Vaše sny a naděje do budoucna? Respondent č. 1 – …získat tu práci… Respondent č. 2 – …nevím… Respondent č. 3 – …začít znovu žít… tohle je přežívání… Respondent č. 4 – …chtěl bych, aby mi dali peníze, co mi dluží, za ty bych si koupil cisternu vodky a uchlastal se k smrti…. Respondentka č. 5 – …mít byt, mít vlastní klíče…

3.8 Shrnutí rozhovorů S bezdomovci je velmi těžké udělat rozhovor tak, aby byl autentický. Většina z nich vypráví svůj příběh a během svého vyprávění několikrát změní skutečnosti. Není to otázka všech bezdomovců, ale obecně těch, kteří jsou na ulici delší dobu. Podle mého názoru se lživé výpovědi objevují hlavně z důvodu, že se stydí za svůj život. Stydí se za to, že zůstali na ulici, ale jejich hrdost jim nedovolí tuto skutečnost navenek přiznat. Dost možná se stydí i sami před sebou a vlastní lži věří. Je to pro ně jejich osobní pravda, kterou jim nikdo nemůže vzít. Nyní se zaměřím na vyhodnocení jednotlivých otázek strukturovaných rozhovorů. V závěru této kapitoly popíši zajímavosti, které jsem se během rozhovorů od výřečnějších respondentů dozvěděla. Věk jihlavských bezdomovců Jihlavští bezdomovci jsou v produktivním věku, většinou se jejich věk pohybuje mezi 30 – 50 lety. Najdou se mezi nimi i mladší, ty jsem viděla během rozhovoru s respondentem č. 2. Tito lidé však odmítají o své situaci mluvit.

58

Vzdělání jihlavských bezdomovců Podle vzorku respondentů má většina bezdomovců výuční list, tedy střední vzdělání bez maturity. Objevují se, i dle respondentů, osoby se základním vzděláním. Podle výpovědi respondentů i městské policie se v jihlavských ulicích objevují i bezdomovci s vysokoškolským vzděláním. Slyšela jsem o inženýrech a dokonce i jedné magistře, která byla učitelkou na jihlavské střední škole. Bohužel s takto vzdělanými jsem také neměla možnost mluvit a podle respondenta č. 2 bych je dost možná ani neidentifikovala jako bezdomovce. Důvody sdružování bezdomovců v Jihlavě Většina jihlavských bezdomovců pochází z Jihlavy nebo přilehlých vesnic či měst. Ostatní bezdomovci se do Jihlavy dostanou tak, že jedou navštívit známé a už v Jihlavě zůstanou nebo jsou do Jihlavy zavezeni k lékařskému ošetření či na protialkoholní záchytnou stanici a již nemají prostředky na to se vrátit. Dle respondenta č. 2 je Jihlava nejlepší město na somrování, proto sem dobrovolně přichází bezdomovci z jiných vzdálených měst. Například jeden mladík mezi bezdomovci je až z Karlových Varů. Doklad totožnosti Respondenti, kteří se snaží svůj zevnějšek udržovat v přijatelné podobě pro společnost, si hlídají i své doklady. Obecně lze tedy říci, že pokud bezdomovec neztratil veškerou naději a důvěru v okolní svět, má doklady a jsou pro něj důležité. Naopak lidé, kteří již důvěru a naději, že se jejich situace zlepší, ztratili, se o své doklady nestarají a jejich absence je nijak netrápí. Příčiny, proč se jihlavští bezdomovci dostali na ulici Každého z dotazovaných přivedla na ulici úplně jiná skutečnost. Je možné, že kdybych oslovila dalších X respondentů jejich důvod, proč skončili na ulici, se bude také lišit. V případě oslovených respondentů to bylo úmrtí v rodině a následná ztráta bytu, krach podnikání, alkohol, ztráta zaměstnání i vyrůstání v dětském domově. Doba, po kterou pobývají na ulici Jihlavští bezdomovci jsou na ulici různě dlouhou dobu. Nejčastěji se pohybují na ulici kolem 2 – 3 let a poté svou situaci začínají řešit. Nalezneme zde však i výjimky jako

59

např. respondenta, který je na ulici už téměř 8 let. U toho se dá říci, že bezdomovectví přijal jako svůj životní styl. Jak vnímají jihlavští bezdomovci své sociální vyloučení? Stydí se, ač to někteří nepřiznají, je jim vidět úzkost na očích. I dlouholetý bezdomovec, který tvrdí, že je zvyklý žít na ulici, ve chvíli položení této otázky sklesl a ztišil hlas. Tato otázka je pro ně příliš citlivá, aby odpověděli nahlas, jak se cítí, před naprosto cizím člověkem. Někteří se odvážili na stručnou odpověď „...není to dobrý…“, ale raději přešli na jiné téma pryč od otázky, která je tíží, a dost možná nemají ani sílu sami před sebou si přiznat, jak jim vlastně je. Jak se jihlavští bezdomovci domnívají, že je vnímá okolí? Tato otázka je podobně citlivá jako ta předchozí. Ačkoliv, alespoň pro muže, není již tak bolestivá. Co se týče žen, je tahle otázka mnohem citlivější než ta předchozí. Muži s tím, jak je vnímá okolí, nemají problém, protože si jich nikdo nevšímá. Přece jen jsou mezi bezdomovci více muži než ženy. Ženy jsou v tomto případě mnohem zranitelnější. Během odpovědi na tuto otázku se respondentka několikrát rozplakala. Mluvila o urážkách, násilí v podobě házení kamenů, neustálém sexuálním obtěžování a požadování sexuálních služeb od jiných bezdomovců a Romů. Ač respondentka sama neřekla, že se na ní někdo dopustil sexuálního násilí, když o tomto tématu mluvila, byla rozechvělá a začala plakat. Z jejího chování během rozhovoru usuzuji, že zažila velmi těžké chvíle během pobytu na ulici mezi muži. Rodinný stav jihlavských bezdomovců Lidé na ulici jsou jednotlivci, tím chci říct, že nemají partnerku či partnera. Muži buď byli i před tím než skončili na ulici mládenci nebo je žena opustila těsně před tím, než na ulici skončili. Některé muže žena dokonce vyhodila, a proto jsou na ulici. Respondent č. 2 mi vyprávěl o jednom mladém bezdomovci, který byl sám, a během jeho pobytu v jihlavských ulicích si ho vyhlédla jedna mladá slečna, která není bezdomovkyní, a začali spolu chodit. Jsou spolu už delší dobu a vztah jim funguje. Někteří bezdomovci mají i děti. Většinou s nimi nejsou v kontaktu, protože se za svou situaci stydí a nechtějí, aby jejich děti věděli, že jsou bezdomovci. Nebo naopak jejich děti nemají zájem se s nimi setkat. Respondentka tvrdí, že své děti nenutí k tomu se s ní vidět, i přesto, že jí chybí. Ví o nich, ale nekříží jim cestu. 60

Vztahy s rodinou a přáteli Někteří bezdomovci tvrdí, že již žádnou rodinu nemají. Často jsou na nějaké své rodinné příslušníky naštvaní. Většina má pocit, že jim rodina něco sebrala či že jim něco dluží. Pokud jsou v kontaktu s rodinnými příslušníky, jedná se většinou o sourozence, který se snaží svému sourozenci v nesnázích pomoct v rámci svých možností. Bezdomovci často tvrdí, že žádné přátele už nemají, jen ty mezi bezdomovci a těm se mnohdy nedá věřit. Někteří mluví o svých přátelích v minulém čase, jako kdyby na ně ti přátelé už zanevřeli. Některým přátelé vypomáhají alespoň v zimních měsících, kdy je u sebe nechají přespávat. Běžný den jihlavského bezdomovce Den jihlavských bezdomovců probíhá různě. Záleží na tom, zda se jedná o samotáře či skupinu. Většina potvrzuje, že si vstane podle toho, kdy se sami od sebe vzbudí, pokud je tedy někdo nevyruší s tím, že mají opustit prostor, ve kterém zrovna přespávají. Poté většina vyhledává nějaké místo, kde by mohla vykonat fyziologickou potřebu, někteří mluví i o hygieně. Poté už se jejich výpovědi rozcházejí. Někteří celý den chodí po městě, někde se zastaví a popovídají si s jiným bezdomovcem. Někteří celý den lenoší. Někdo shání peníze na obživu hledáním vratných lahví či přivýdělek, jiní čekají na odpoledne, kdy začnou somrovat po lidech nějakou korunu na obživu. Najdou se i tací, co žijí pouze z obsahu košů a kontejnerů. Někteří, padne-li pozdní odpoledne, otevřou laciné víno, ti druzí hledají místo, kde přečkají v klidu další noc. Najdou se tací, co mluví o obrovské nudě, neví co dělat každý den, ale naopak existují i ti, kterým nicnedělání vyhovuje. Místa, kde jihlavští bezdomovci přespávají O místech, kde přespávají, nebyli respondenti moc konkrétní. Nejspíše ze strachu, abych o jejich místě neřekla nesprávným lidem. Dozvěděla jsem se od nich však, že někteří žijí ve squatu, nevím však, kde se squat nachází. Městská policie uvádí, že squaty se v Jihlavě objevují jen výjimečně a jedná se pouze o zahrádkářské domky. Většina bezdomovců přespává na lavičkách v městských parcích, jak sami respondenti uvádí, mají oblíbenou lavičku. Někdo raději přespává u autobusového nádraží, někdo u zoologické zahrady, jiní u hypermarketů a někteří v lesoparku Heulos. Jejich místa 61

jsou různá. Někteří každý den přespávají na jiném místě, někteří se zase vracejí na svá oblíbená místa. Získávání finančních prostředků k přežití Jak jsem již zmínila výše, přivydělávají si sběrem vratných lahví od piva. Někteří pobírají pomoc v hmotné nouzi - příspěvek na živobytí. Velká část jihlavských bezdomovců somruje. Somrování je žádání kolemjdoucích o finanční dar. Respondent č. 2 mi vyprávěl, jakým způsobem somruje on a jaká pravidla v somrování jsou. Podle něj se nesmí somrovat na seniorech, ženách s dětmi a na dětech. Somrují vždy až v odpoledních hodinách, spíš k večeru. Mají rozdělené oblasti, ve kterých oslovují kolemjdoucí. Tento muž má místo u stánku s asijským fastfoodem a jeho kamarádi na zbytku dolního Masarykova náměstí. Jsou pravidelně rozmístěni tak, aby na sebe vzájemně viděli. Tímto způsobem si jedna osoba průměrně denně vydělá až 500 Kč. Záleží na dnu v týdnu a počasí. Podělil se se mnou o svůj osobní rekord, kdy za jeden den vysomroval 1800 Kč. Určuje si částku, které chce za den dosáhnout a somruje do té doby, než částku získá. Někteří jihlavští bezdomovci si chtějí přivydělávat prací, a proto dochází do agentury, která zprostředkovává zaměstnání a občas má i pro osoby bez domova přivýdělek. Jedná se většinou o zaměstnání na černo. Problém u bezdomovců, kteří tvrdí, že chtějí najít zaměstnání a chodit pravidelně do práce jako běžný člen společnosti, je v tom, že nároky na zaměstnání mají moc vysoké. Často si přímo diktují, ve které části města by zaměstnání mělo být, jaký plat by měli dostávat či dokonce jakou činnost by chtěli vykonávat. Jeden z respondentů říká, že nevezme zaměstnání, které nebude poskytovat ubytovnu pro zaměstnance. Uspokojení základních životních potřeb Jihlavští bezdomovci většinou problém se spánkem, jak tomu bývá u bezdomovců z velkých měst, nemají. Říkají, že se nebojí, že je někdo ve spánku okrade. Naopak se shodují, že jediný, kdo je nebo kohokoli jiného v Jihlavě může okrást, jsou lidé na drogách. Během spánku je maximálně vyruší městská policie, která je zkontroluje a často nechá spát dál či je požádá o přesunutí na jiné místo. Hygienu si bezdomovci zajišťují podle svých vlastních schopností najít místa, kde ji mohou provést. Někteří chodí na Oblastní charitu v Jihlavě, kde se mohou osprchovat, někteří tvrdí, že mají sprchu domluvenou na magistrátu. Další hygienu vůbec neřeší. 62

A poslední varianta je provedení hygieny u známých či rodiny. Respondentka říká, že si hlavu chodí mýt do nemocnice a ruce do hypermarketů a obchodního centra. Sama o sobě tvrdí, že se snaží být neustále čistá a nevypadat jako bezdomovec. Stravu si zajišťují většinou obyčejným nákupem za peníze, které mají z hmotné nouze, vysomrované, za práci na černo a z jiných zdrojů. Jen dva z dotázaných se přiznali, že jedí jídlo z popelnic a kontejnerů. Jeden chodí pod supermarket Albert, u kterého přesně ví, v kolik hodin vyhazují potraviny, které ten den procházejí a jsou vakuově zabalené, takže jsou i zdravotně nezávadné. I během rozhovoru respondent č. 2 odešel a vrátil se po několika minutách s pytlem plným potravin. Respondent č. 4 se přiznal, že obchází odpadkové koše a hledá potraviny. Občas se sám diví, že lidé, pravděpodobně děti, vyhodí celou svačinu. Jihlavští bezdomovci a dluhy Ačkoliv tvrdí, že dluhy nemají, tak vzhledem k tomu, že většina není registrovaná na úřadu práce, dluhy mohou mít, aniž by o nich věděli. Pokud na úřadu práce byli, jsou často za nekázeň vyloučeni a musí si sami platit zdravotní a sociální pojištění. To samozřejmě bezdomovci neplatí a často ani netuší, že by měli platit. Proto, přestože si myslí, že nemají žádné dluhy u kamarádů či bank, jsou dlužníci. Někteří se k dluhům přiznají, ale nechtějí o nich mluvit. S otázkou dluhů vzniká pro mě velmi zajímavý úkaz. Každý z bezdomovců má pocit, že jim někdo něco vzal a něco jim dluží. U všech oslovených respondentů se tento fakt ukázal. U některých je to uvěřitelné, u některých nikoliv. Uvedu tedy u všech oslovených respondentů, kdo a co jim dluží. Respondent č. 1 – sestra jeho i sebe připravila o byt po otci. V tomto případě je to uvěřitelné. Jestli je to pravda, ví pouze sám respondent. Stejně tak to platí a i ve všech následujících případech. Respondent č. 2 – připravili ho o několik milionů. Měl firmu, která zkrachovala. Dům musel napsat na sestru atd. Po zamyšlení se nad jeho rozhovorem, to považuji za nepravděpodobné. Nejspíš přišel o velké peníze, ale nemyslím si, že v rámci několika milionů. Tento muž dokonce tvrdil, že má „modrou krev“ a jeho prababička byla americká topmodelka a babička aristokratka. Respondent č. 3 – jediný řekl, že přišel o něco po rozvodu, a dále to nerozváděl. Jeho výpověď mi přišla důvěryhodná. Respondent č. 4 – dluží mu dvě firmy, ve kterých pracoval, 250 000 Kč. U tohoto muže jsem na pochybách, zda mluví pravdu či nikoliv. Mohl přijít o zaměstnání a být v zaměstnání, ve kterém mu nedávali 63

plat, nicméně v době, kdy jsme spolu mluvili, z něj byl cítit alkohol, tudíž jsem na pochybách ohledně výše dlužné částky. Respondentka č. 5 – uvádí, že byla hlavní dědička zámečku v Bransouzích a její teta jí všechny peníze vzala, jen jí koupila byt ve Stonařově. Teta ji prý připravila o několik milionů. Této respondentce nevěřím, jelikož v Bransouzích je pouze zřícenina tvrze. A vzhledem k tomu, že má snížené rozumové schopnosti, je nepravděpodobné, že mluví pravdu o abstraktních věcech. Zkušenosti jihlavských bezdomovců s návykovými látkami Nejspíše všichni bezdomovci kouří. K cigaretám se nikdo negativně nevyjádřil, spíš naopak. Jeden respondent si během rozhovoru ubalil nejméně deset cigaret. Alkohol u jihlavských bezdomovců je na pováženou. Někteří pijí tzv. čůčo – laciné víno. Pijí ho od pozdního odpoledne až do večera než jdou spát, to je jejich zábava. Někteří bezdomovci uvádějí, že alkohol nepijí nebo že pijí jen příležitostně či si dají jen pivo na chuť. Bezdomovci se kterými jsem vedla rozhovor, se shodují na tom, že lidé, kteří v Jihlavě jsou na tvrdých drogách, jsou nebezpeční a nemají je v oblibě. Proto odvozuji, že se lidé bez domova v Jihlavě se dělí na dva základní tábory: na ty, kteří drogy odsuzují, a na ty, kteří drogy berou. Služby a organizace pomáhající osobám bez domova v Jihlavě V Jihlavě nejsou sociální služby cílené přímo na bezdomovce. Nachází se zde pouze azylový dům pro muže a azylový dům pro ženy a rodiny s dětmi. Neoficiální pomoc bezdomovcům poskytuje Oblastní charita v Jihlavě a odborné poradenství poskytují na Oddělení sociální správy Magistrátu města Jihlavy. Bezdomovci svoje možnosti v oblasti pomoci znají, ale využívají je jen někteří. Většina o pomoc zvenčí nemá zájem. Respondent pocházející z Brna a respondentka, která v Brně

pobývala nějakou dobu

v azylovém

domě Armády spásy,

povídali

o možnostech, jaké jsou pro bezdomovce v tomto městě, že je to tam mnohem lepší, rozdávají tam každý den polévku a nabízí další pomoc. Zájem jihlavských bezdomovců o návrat do běžného života Tato otázka některé uvedla v zamyšlení, jiní hned odpovídali, že chtějí. Respondent č. 2 se při této otázce na dlouhou dobu zamyslel. Nakonec odpověděl, že je dobré mít domov, ale on se má na ulici taky dobře. Respondent č. 4 – se k odpovědi na tuto otázku nevyjádřil. Proto bych tuhle otázku shrnula tak, že lidé, kteří jsou na ulici kratší dobu, 64

mají větší zájem se navrátit do běžné společnosti, než lidé žijící na ulici delší dobu. Další důvod při jejich rozhodování se, zda se do společnosti vrátit nebo ne, bych viděla v jejich vnímání toho, jak jim konkrétně většinová společnost ublížila. Přístup bezdomovců k informacím, jak řešit jejich tíživou situaci Jihlavští bezdomovci nejsou dostatečně informovaní, kde jim může být poskytnuta pomoc. Někteří netuší, že vůbec nějaká pomoc existuje. Někteří na pomoc narazili úplnou náhodou skrz nějaký jiný úřad nepřímo související s pomocí sociálně vyloučeným. Část z nich ví o poradenství na Oddělení sociální správy Magistrátu města Jihlavy. I přes to, že někteří tuto službu znají, nechtějí od ní pomoc, protože nemají rádi úřady a nevěří, že zaměstnanci, kteří dělají v nějaké oficiální instituci, by je mohli pochopit a efektivně jim pomoct. Zamyšlení jihlavských bezdomovců nad tím, co by ve svém životě udělali jinak Velkým překvapením byla odpověď respondenta č. 2 – jeho zamyšlení se týkalo nynější situace ve světě a vůbec nesouviselo s jeho pobytem na ulici. Po krátkém zamyšlení řekl, že by se nejraději vrátil do války a šel bojovat proti Islámskému státu, dle jeho slov: „ustřílet jim ty jejich palice“. Nemůže se prý dívat na to, jak jeden sebevražedný atentátník zabije několik set lidí v jeden moment. Ostatní by ve svém životě pravděpodobně nic neměnili, nechtěli na tuhle otázku odpovídat. Respondent č. 4 by odešel ze zaměstnání hned, jak mu nezaplatili poprvé. Co by vedlo jihlavské bezdomovce k rapidní změně jejich života Někteří z bezdomovců pro svou změnu života ani nepotřebují velký převrat. Stačilo by jim mít kde bydlet. Další neví, co by je muselo povzbudit ke změně. Někteří už na změně svého života pracují a ke změně je dovedlo právě to, že skončili na ulici. Odpověď respondenta č. 4 byla pozoruhodná – „museli by mi vrátit peníze, co mi dluží“. Nemohla jsem se nezeptat, co by s penězi udělal. Čekala jsem odpověď typu začít nový život v bytě apod. Respondent však odpověděl: „koupil bych si cisternu vodky a uchlastal bych se radostí“. I takové postoje k navrácení do běžného života mezi lidmi bez domova jsou.

65

Jak vnímají jihlavští bezdomovci možnosti svého navrácení se do společnosti? Tady se střetávají různé postoje. Jsou zde názory nevyřčené, ty vnímám jako důkaz nezájmu navrátit se do společnosti. Jedná se o respondenty, u kterých nelibost vrátit se do společnosti vyznívala z celého rozhovoru. Dále se objevil názor, že s pomocí sociální pracovnice se návrat do společnosti podaří. Někteří bezdomovci nespoléhají na vlastní schopnosti, ale na schopnosti jiných osob. Poslední názor byl, že to jde pomalu a že se to podaří. Vyslovili to dva respondenti nezávisle na sobě. Proto je naděje, že mezi bezdomovci jsou lidé, kteří mají zájem vrátit se do společnosti a opravdu pro to něco dělají a nejsou to jen planá slova, ale to, jak už jsem zde jednou psala, vědí pouze oni sami. Největší bariéra jihlavských bezdomovců při návratu do společnosti Nejhlavnějším důvodem, na kterém se shodli dva respondenti, je bydlení. Bydlení je základ pro získání zaměstnání a zaměstnání je zdrojem financí. Bez bydlení se jedná o začarovaný kruh. Zazněl zajímavý názor, že respondent je rád svým pánem. Myslím, že v tomto případě je navrácení do společnosti takřka nereálné, protože ve společnosti se musí dodržovat určitá pravidla, a to pravděpodobně tento muž není schopen dodržet. Ženy vidí bariéry trošku jinak než muži, proto respondentka uvedla jako bariéru to, že Jihlava je malá a lidé vědí, že je na ulici, a to je důvod proč v Jihlavě nedostane stálé zaměstnání. Nehledě na to, že se domnívá, že v Jihlavě má spoustu nepřátel a nikdo ji zde nemá rád a nemá tu nikoho, kdo by ji podpořil. Je dost možné, že takhle to vidí víc osob bez domova než jen tato žena. Co dělají jihlavští bezdomovci pro návrat do společnosti? Někteří osobně nedělají nic a nechávají věcem volný průběh. Další hledají zaměstnání a ostatní mají třeba plnou hlavu nápadů, ale aktivně nedělají nic. Někteří to mohou nechávat na ostatních. Je hrozně těžké vcítit se v tomhle směru do osob bez domova a z odpovědí několika respondentů odvodit, co dělají pro svůj návrat do společnosti i ti ostatní. Myslím, že pokud se člověk z ulice opravdu chce vrátit a postavit se na vlastní nohy, musí být aktivní a sám hledat pomoc v podobě poradenství, stálého zaměstnání a bydlení, nejdříve alespoň ubytovnu, později byt. Všechny tyto kroky chtějí čas. Bohužel bezdomovci jsou často netrpěliví a všechno by chtěli buď hned, nebo raději vůbec. Toto však závisí na mnoha faktorech, především na tom, jak dlouho žijí na ulici,

66

na jejich vzdělání a případných závislostech a také na jejich osobnosti či povaze a na tom, jak se umí stavět k problémům, a zda je umí či chtějí řešit. Znají jihlavští bezdomovci někoho, kdo se z ulice dostal zpět do společnosti a začal žít „nový život“? Z oslovených respondentů nikdo nezná nikoho, kdo by se dostal úplně ze sociálního vyloučení. Respondent č. 4 uvedl, že zná nějaké osoby, co se dostaly na ubytovnu a tam nějakou dobu fungovaly, ale pak z nějakého důvodu zase spadly a z ubytovny je vyhodily a jsou znovu na ulici. I moje respondentka je takový případ. Byla v azylovém domě v Brně, ale z nějakého důvodu odešla. Dokonce má zákaz pobytu v Brně na dobu tří let. Bohužel mi nesdělila proč. Myslím, že lidé, kteří si zvyknou žít na ulici bez pravidel, se těžko bez sociální rehabilitace naučí žít s pravidly, které společnost vyžaduje. Sny a naděje do budoucna jihlavských bezdomovců Každý má nějaký sen a u bezdomovců to platí dvojnásob. Respondenti touto otázkou byli dost zaskočeni. Hezky to řekl respondent č. 3 – „Největším snem je začít znovu žít… Tohle je přežívání.“ Jinak sen snad každého bezdomovce je mít střechu nad hlavou a mít co k snědku. Respondenti si přejí mít zaměstnání a klíče od vlastního bytu. Respondent č. 4, jak jsem již psala výše, chce, aby mu vrátili peníze, co mu dluží. Rozhovory se všemi respondenty byly velmi zajímavé. Některé rozhovory byly stručnější. Respondent č. 2 byl hodně výřečný a rozhovor s ním byl velmi dlouhý. Trval téměř dvě hodiny. Proto jsem se rozhodla, že některé zajímavosti z jeho rozhovoru v této práci zveřejním v následujícím odstavci. Říká o sobě, že za dobu co je na ulici, ví o bezdomovectví a bezdomovcích v Jihlavě úplně všechno. Když jsem se respondenta zeptala, kolik si myslí, že je v Jihlavě bezdomovců, odpověděl přesně 58 a říkal to velmi důvěryhodně, nicméně jsem mu nevěřila, protože mám jiné informace od pana Bc. Maštery. Po několika minutách rozhovoru mi nabídl, jestli si nechci třeba na týden vyzkoušet být bezdomovcem, že mě protáhne všude, kam bezdomovci chodí, že za jeden rozhovor mi o nich nestihne říct všechno. Aby se se mnou a mým mužem mohl bavit před ostatními bezdomovci, předstíral, že jsme jeho příbuzní. Tvrdil, že v Jihlavě je asi pět typů bezdomovců. On nám říkal hlavně o třech typech. Jedná se o ty, kteří jsou sami a s nikým se záměrně 67

nesdružují. Když se potkají, promluví spolu, ale jinak si jdou dál každý svou cestou. Je to typ respondenta č. 1. Dalším typem je skupina respondenta č. 2, o které říká: „my jsme upravení v rámci možností, neděláme nepořádek a nikoho neobtěžujeme. Já jsem tuhle bandu naučil odpadky házet do koše, protože pak nás tu policajti nechají a nevyhazují nás, jeden čas jsme měli na náměstí zákaz vstupu.“ Pravdou je, že na první pohled jsou rozpoznatelní pouze tím, že mají okolo sebe igelitové tašky plné osobních věcí a vzbuzují u kolemjdoucích pozornost tím, že mluví nahlas a přátelí se s Romy, kteří jim také vypomáhají. Vykládal nám o babičce, staré romské paní, které dají suroviny, co najdou u supermarketu, a ona jim z toho uvaří a zbytek, co nesnědí, si nechá pro svou rodinu. Pak je zde třetí skupina, o které mluvil. Je to skupina z horního náměstí. Ti jsou neupravení a vypadají na první pohled jako bezdomovci, jsou nepořádní a agresivní a vyvolávají konflikty. Když se jeho skupina potká s tou horní, vždy to zavání nějakým konfliktem. Několikrát během rozhovoru nám zdůraznil, že život na ulici má svou hierarchii. Měla jsem pocit, že on je jakýsi vůdce své skupiny, ale on mi řekl, že to tak není, že oni ho tak jen berou, protože toho hodně zažil a řekl, že byl ve válce.

3.10 Diskuze V této kapitole se budu zabývat srovnáním teoretických poznatků a výsledků zjištěných v empirické části. Členění této kapitoly bude odpovídat členění teoretické části této práce. Dále bude tato kapitola obsahovat zamyšlení nad problematikou bezdomovectví. Definování bezdomovce podle mého zjištění koresponduje s teoretickými východisky. Podle mého zjištění lze v případě jihlavských bezdomovců říct, že se jedná o osobu nejčastěji mezi 30 – 50 lety, převážně mužského pohlaví. V Jihlavě převažují osoby neupraveného vzhledu, nikoliv velmi zanedbaného. Ovšemže se vyskytují i velmi zanedbaní jedinci, ale v celkovém počtu všech bezdomovců se však jedná jen o velmi malou část. Lze říct, podobně jako uvádí Průdková a Novotný ve své knize Bezdomovectví, že jihlavští bezdomovci jsou lidé, kteří z nějakého důvodu přišli o střechu nad hlavou a svůj domov. Tím chci říct, že se nemají kam vrátit a veškerý svůj čas tráví v ulicích města. Tito lidé ztratili své soukromí a jediné, co jim zbylo, jsou jejich pocity, které si schovají v soukromí svého nitra. Průdková a Novotný uvádí, že bezdomovci jsou opuštění lidé, bez vztahů, bez naděje, bez smyslu života, lidé zahořklí,

68

zranění, někdy dobrodruzi či tuláci jindy vyděděnci. 114 Tuto jejich myšlenku musím potvrdit. Lidé, se kterými jsem se na ulici potkala, jsou nedůvěřiví a velmi zranění, někteří smysl života vidí ve snaze navrátit se zpět do společnosti, někteří už smysl života nemají. Jejich vztahy jsou pouze mezi nimi samotnými. Málokterý bezdomovec má dobré vztahy s okolním světem. Bezdomovectví není jen problém velkých měst, jak se píše v odborné literatuře. Jihlava nepatří mezi deset největších měst České republiky, a přesto je problémem bezdomovectví silně zasažena. Počet osob bez domova i ve městě s počtem obyvatel kolem 50 tisíc je 117 osob a neustále narůstá. Dokážeme si na příkladu města Jihlavy představit, jaká situace musí být ve větších městech? A jaké množství osob bez domova v celé České republice musí být? Už jen toto zamyšlení evokuje závažný problém, který by se měl nějakým způsobem řešit. Bezdomovci jsou příkladem extrémního sociálního vyloučení, tak se to alespoň píše v odborné literatuře. Během svého výzkumu jsem si projevy sociálního vyloučení osobně ověřila. Bezdomovci v Jihlavě nejsou zvyklí mluvit s lidmi, kteří nejsou bez domova. Když jsem oslovila bezdomovce, se kterými jsem nebyla dopředu domluvená prostřednictvím sociální pracovnice, byli velice zaskočení a pravděpodobně ode mě čekali nějaké předsudky a hodnocení. Je to tím, že i oni sami se běžným lidem straní. Někteří se zase naopak běžným lidem vystavují, aby byli na očích. Možná proto, aby je litovali, nebo na protest toho, že nemají kam jít. V literatuře se dočteme, že o sociální vyloučení se také jedná při nedostatečném přístupu ke společenským institucím, které zajišťují vzdělání, zdraví, ochranu a blahobyt.115 Toto se mi v praxi také potvrdilo, ale zároveň jsem zjistila, že ani sami bezdomovci nemají zájem o přístup k těmto institucím. Často tvrdí, že nemají rádi úřady, proto tam raději nejdou navzdory tomu, že by mohli dostat nějakou finanční pomoc. Přemýšlím, proč se bezdomovci nechtějí podílet na veřejném životě, když právě tímto odmítáním vzniká veliká propast mezi sociálně vyloučenými a běžnými lidmi. Je to snad vzájemným nevhodným chováním? Když se ohlédneme zpět do historie, zjistíme, že extrémně chudí lidé existovali v každé době. Chudoba byla vždy chápána jako zlo a není tomu jinak ani dnes. Bezdomovci jsou nejchudšími lidmi v celé společnosti. Nicméně někteří bezdomovci se za velmi chudé jenom vydávají, aby získali peníze od kolemjdoucích, a ve výsledku si žijí velice dobře. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, jaká byla situace bezdomovců v Jihlavě dříve. 114 115

PRŮDKOVÁ Táňa a NOVOTNÝ Přemysl. Bezdomovectví. Praha: Triton. 2008. s. 11 MATOUŠEK Oldřich. Slovník sociální práce. Praha: Portál. 2008. s. 205-206

69

Během vyhledávání materiálů k práci jsem však narazila na článek z roku 2008, tj. 8 let starý. V něm jsem se dočetla, že v tomto roce bylo v jihlavských ulicích 50 osob bez domova. Jak v článku uvedl šéf městské policie Jan Ferenc, který tvrdil, že dřívější počet osob bez domova se pohyboval kolem dvaceti.116 Dnes je jich v jihlavských ulicích již 117. To tedy znamená, že každý rok přibude zhruba osm dalších osob bez domova. Během mých rozhovorů jsem neměla možnost setkat se s bezdomovci, co se ocitli na ulici v souvislosti se změnou režimu. Jednalo by se o osoby, které jsou na ulici 27 let. Dle literárních zdrojů lze bezdomovectví členit na tři základní typy. Jedná se o zjevné bezdomovectví, skryté bezdomovectví a potencionální bezdomovectví. Během svého výzkumu jsem se nesetkala s potencionálními bezdomovci. Potencionální bezdomovci jsou lidé, kteří jsou přímo ohroženi ztrátou svého bydlení. Jedná se o osoby žijící na ubytovnách či s nestálým bydlením. Tito lidé nemají znaky přisuzující se bezdomovcům, ale jsou to lidé, kteří potřebují svou situaci akutně řešit. Pokud by se jejich situace řešila již v této chvíli, znamenalo by to prevenci bezdomovectví. Bohužel taková pomoc v České republice není, a proto se jim pomoci dostává až ve chvíli, kdy se ocitnou na ulici. Myslím, že by bylo vhodné zřídit službu, která by pomáhala potencionálním bezdomovcům, a tím snížit počet bezdomovců nebo zmírnit jejich zvyšující se počet. Skrytí bezdomovci jsou lidé, kteří žijí jako bezdomovci, ale na první pohled nejsou rozeznatelní. S tímto typem bezdomovců jsem se během výzkumu setkala. Vzhledem k tomu, že v dnešní době o sebe i běžní lidé pečují různým způsobem, je velmi obtížné rozeznat tyto osoby na první pohled. V jihlavských ulicích jsem potkala velké množství osob, které jsou na první pohled neupravené, ale nejsou špinavé. U těchto lidí je velmi těžké rozlišit, zda je zařadit mezi skryté bezdomovce, či jsou to pouze lidé, kteří o svůj vzhled příliš nedbají, např. se sníženými rozumovými schopnostmi, ale jinak jsou zaměstnaní lidé a mají kde bydlet. Během výzkumu jsem nad touhle otázkou neustále polemizovala a nejspíš z tohoto důvodu jsem tyto osoby sama neoslovila. Ke skrytým bezdomovcům jsem se dostala prostřednictvím Oddělení sociální správy Magistrátu města Jihlavy. Tito lidé se dle mého názoru velmi stydí za svůj statut bezdomovce a právě proto mi respondent stýkající se s větší skupinou těchto skrytých bezdomovců řekl, že se se mnou mluví jen proto, že ho poprosila sociální

116

Bezdomovci lezou tajně do Vodního ráje. Jihlavský deník. ]

[Dostupné

z:

70

pracovnice z Oddělení sociální správy Magistrátu města Jihlavy. Posledním typem jsou zjevní bezdomovci. Tito lidé jsou na první pohled bezdomovci a jako bezdomovci se i chovají. Jsou vulgární a bez smyslu života. Jsou na první pohled velmi nápadní a právě proto bylo snadné je oslovit během mého výzkumu. Podle Evropské federace národních sdružení pracujících s bezdomovci je zpracována typologie bezdomovectví ETHOS (Evropská typologie bezdomovectví a vyloučení bydlení), která vymezuje jednotný přístup k porozumění bezdomovectví na evropské i národní úrovni. Podle této typologie je domov chápán jako: 1. mít vlastní bydlení, 2. mít možnost uchovat si soukromí a udržovat společenské vztahy a 3. mít výlučné vlastnictví a právní nárok na obydlí. Podle mého zjištění osoby bez domova nemají ani jednu ze základních domén a proto se mi potvrdila teorie o typologii ETHOS. Tato teorie dále rozděluje sedm jednotlivých forem bezdomovectví podle jejich hloubky. Tyto typy jsou uvedeny na obrázku č. 3 v teoretické části této práce. Moji respondenti byli všichni v kategorii bez střechy, to znamená, že ve fyzické oblasti nemají žádné místo k bydlení. V právní oblasti nevlastní žádná užívací práva k nějakému prostoru, ve kterém by mohli bydlet, a v sociální oblasti jsou často opuštění, bez osobního prostoru. U jihlavských bezdomovců jsou příčiny bezdomovectví různé. Shodují se však s teoriemi, které se objevují v odborné literatuře. Jihlavští bezdomovci se na ulici dostali tím, že přišli o svůj majetek, rozvodem, alkoholismem či vyrůstali v dětském domově a svůj opravdový domov nikdy neměli. Podle odborné literatury jsou mezi bezdomovci lidé z různých společenských vrstev a s různým vzděláním. Tento fakt jsem si během výzkumu také ověřila jako pravdivý. Sice jsem neměla možnost vést rozhovor se vzorkem z každé společenské vrstvy, ale od mých respondentů a městské policie jsem se dozvěděla, že mezi jihlavskými bezdomovci jsou dokonce i osoby s vysokoškolským titulem. Mluvila jsem se zkrachovalým podnikatelem, vyléčeným alkoholikem, i s ženou, co má pouze základní vzdělání. Podle odborné literatury existují dva druhy faktorů, které vyvolávají bezdomovectví. Jedná se o faktory objektivní a subjektivní. U jihlavských bezdomovců objektivní faktory nehrají zásadní roli v tom, že se dostali na ulici. Jihlavští bezdomovci se na ulici dostali prostřednictvím subjektivních faktorů. U některých, dle mého výzkumu, se jedná o institucionální faktor v kombinaci s osobním faktorem. Na příkladu mé respondentky se tedy jedná o opuštění dětského domova v kombinaci se sníženými rozumovými schopnostmi. Nebo se může jednat o faktory vztahové v kombinaci s osobními. Na příkladu mého respondenta by se 71

jednalo o alkoholismus a rozpad rodiny, tedy rozvod. Různé kombinace čtyř kategorií subjektivních faktorů mohou být příčinou bezdomovectví většiny jihlavských bezdomovců. Obecně podle odborné literatury můžeme bezdomovce charakterizovat jako osoby v produktivním věku s nižším vzděláním, s nelegálním přivýdělkem nebo úplně bez práce. Jejich zdravotní stav je velmi křehký, protože nedodržují základní hygienické návyky a přespávají venku. Tuto obecnou charakteristiku bych chtěla převést na jihlavské bezdomovce v závislosti na mnou zjištěných informacích. I jihlavští bezdomovci jsou v produktivním věku. Nejčastěji se jedná o muže mezi 30 – 50 lety. Ani ženy však nejsou v jihlavských ulicích výjimkou. Velká část bezdomovců nikdy neuzavřela manželství a nezaložila rodinu. Některé ženy děti sice mají, ale nejsou s nimi v kontaktu. Další velká část bezdomovců je rozvedená, nebo druhým partnerem opuštěná. Vzdělání jihlavských bezdomovců je převážně střední bez maturity. Jedná se tedy o osoby vyučené v oboru. Výjimkou nejsou ani osoby bez vzdělání či se základním vzděláním ani vysokoškolsky vzdělaní lidé. Větší část jihlavských bezdomovců je nezaměstnaná, část je nelegálně zaměstnávána na příležitostných brigádách. Zdravotní stav bezdomovců v Jihlavě je obecně dobrý. Jedná se spíše o úrazy či ojedinělá onemocnění vázaná na pobyt venku. Nechci říct přímo často, ale objevují se i psychiatrické poruchy. Jihlavští bezdomovci se necítí být nijak ohrožení, jak se tomu píše v odborné literatuře. Bezdomovci vrdí, že Jihlava je oproti Praze a Brnu bezpečné město. Podle mě jsou ale vždy ohroženi na životě tím, že žijí venku v nechráněné oblasti. Myslím, že podchlazení či výkyvy počasí, lidi žijící na ulici velmi ohrožují. Někteří bezdomovci se, podle městské policie, snaží chovat tak, aby se dostali do vězení a vyřešili tím svou situaci alespoň tak, že za mřížemi budou mít stravu a střechu nad hlavou. Jihlavští bezdomovci se zřídka dopouštějí krádeží, a pokud ano, jedná se pouze o potraviny či alkohol ukradené v supermarketech. V odborné literatuře se můžeme dočíst, že bezdomovci si nalhávají, že se na jejich situaci něco změní, aniž by se oni sami snažili. Podle mě jsou jihlavští bezdomovci v tomto ohledu rozumní a jsou si vědomi toho, že pokud oni sami nebudou nic pro změnu dělat, žádná změna nenastane. Někteří se snaží a pro změnu svého života dělají, co je v jejich silách, někteří však na změnu již rezignovali. Bezdomovci v Jihlavě mají svou hierarchii, podle které se řídí, a díky tomu i slabší jedinci na ulici mají možnost přežít mezi ostatními bezdomovci. Mají nepsaná pravidla, 72

kdo má kde své místo na přespávání, somrování či jen postávání. Kdo tato pravidla nedodržuje, je ostatními poučen pouličním způsobem, že na místě nemá co dělat. V jihlavských ulicích se pohybuje mnoho osob bez domova, které se dají přibližně rozdělit do několika skupin. Nutno podotknout, že ačkoliv se tyto skupiny dokáží společně bavit jako přátelé, nemají se mezi sebou rádi a ve chvíli, kdy se členové těchto skupin setkají v hojnějším počtu, vznikají mezi nimi pouliční potyčky. První skupinou jsou bezdomovci zdržující se v horní části Masarykova náměstí. Tito lidé jsou zanedbaní a na první pohled je jasné, že se jedná o bezdomovce. Druhou skupinou jsou lidé z dolní části Masarykova náměstí. Tito lidé jsou na první pohled hůře rozeznatelní. Rozpoznatelní jsou spíše svým chováním, než svým vzhledem. Přátelí se s místními Romy a jsou velice hluční a vulgární. To, že jsou na ulici, na ně prozradí hlavně to, že větší skupina osob popíjí laciné víno z jedné lahve. Další skupinou není skupina jako taková, ale jedná se o bezdomovce, kteří jsou samotáři. Tito lidé jsou různí, ale společné mají to, že nechtějí mít nic společného s ostatními bezdomovci. Někteří jsou upravení, jiní jsou zase velmi zanedbaní. Poslední významnou skupinou jsou bezdomovci, kteří jsou drogově závislí. S těmito lidmi jsem se nesetkala, ale ostatní bezdomovci o nich mluví velmi negativně. Vzhled jihlavských bezdomovců je různý a to samé platí pro dodržování hygieny. Ti, kteří chtějí, si najdou způsob jak hygienu dodržovat. V literatuře se můžeme dočíst, že ukazatelem života na ulici jsou vlasy, a to z důvodu jejich náročné údržby. Je faktem, že většina bezdomovců své vlasy ukrývá pod pokrývkou hlavy. Až na jednoho respondenta měli všichni na hlavně kšiltovku. Bezdomovci v Jihlavě si pravidelně chodí vyměňovat oblečení na Oblastní charitu Jihlava, která ve městě organizuje sběr šatstva. Téměř všichni respondenti mluví o pravidelné výměně spodního prádla a výměně sezónního oblečení. Jihlavští bezdomovci jsou rozpoznatelní i podle toho, že jejich oděv nekoresponduje s počasím či roční dobou. Bezdomovci v Jihlavě se nepohybují se zavazadly typu spacák apod. Tato zavazadla mají ukrytá na různých místech ve městě. V batohu nebo igelitové tašce s sebou nosí pouze doklady a nejnutnější potřeby. Bezdomovci se těžko smiřují s tím, že nemají kam jít. Ani ti, kteří jsou na ulici delší dobu, nejsou naprosto smíření s tím, že nemají svůj klid, který by měli doma. Všichni se snaží najít nějaké stálé místo, kde by mohli přebývat déle než jednu noc, a hledají klidné místo, které by jim alespoň trošku připomínalo domov. Dříve bezdomovci pobývali na autobusových a vlakových nádražích, odtud jsou však dnes vyháněni, protože často 73

obtěžují cestující, kteří se někdy bojí i jenom jejich samotné přítomnosti. Jihlava je klidným městem, a proto bezdomovci tvrdí, že nemají problém se spánkem v noci. Tvrdí, že někdy je vzbudí městská policie, která je zkontroluje a pokud na místě, na kterém přespávají, nikomu nevadí, nechají je zde spát dál. Respondenti, se kterými jsem mluvila, tvrdí, že nepořádek po sobě vždy uklízejí, a říkají, že doma si lidé taky uklízí. V odborné literatuře se píše, že se často bezdomovci pohybují a sdružují ve dvojicích. Toto pro Jihlavu neplatí, protože Jihlavu, podle svých slov, vnímají jako bezpečné město, a spát chodí každý jinam. Mnozí vlastní i mobilní telefon, který si chodí nabíjet do Tesca. Bezdomovci v Jihlavě se liší i způsobem získávání obživy. Z respondentů se mi žádný nepřiznal ke krádežím potravin, ale ze zdroje městské policie vím, že někteří bezdomovci se dopouští drobných krádeží v supermarketech. Sociální služby, ve kterých by jim byla poskytnuta pravidelně strava, se v Jihlavě nevyskytují, proto bezdomovcům zůstává jako jediná možnost obživy žebrání a somrování, vybírání popelnic a kontejnerů, zaměstnání a brigády. Jen málo z nich dodržuje pravidla, na základě kterých jim jsou poskytnuty dávky hmotné nouze. Podle respondentů je mezi bezdomovci oblíbené somrování, pro které jsou v Jihlavě, dle jejich slov, vhodné podmínky. Mají i přesné zásady, které dodržují během somrování, aby byli úspěšní. Vybírání kontejnerů je v Jihlavě také jednou z možností zdroje obživy. Nejčastěji chodí za supermarkety a hypermarkety, kde vědí, v kolik hodin vyhazují ten den procházející zboží v původních obalech. Dokonce chodí i do kontejneru pod fastfoodem McDonald, kde se, jak bezdomovci tvrdí, vyhazují ještě teplé hamburgery, které v obchodě stojí např. i více než 50 Kč. Mnozí z bezdomovců hledají v kontejnerech lahve od piva, které poté vrací. Někteří sbírají i jiné suroviny, ale o tom mi nechtěli říct více. Jeden z respondentů přiznal, že si na obživu vydělává prací. Jedná se o příležitostné brigády, které dělá na černo. Těchto bezdomovců v Jihlavě, ale asi nebude velké množství. Bezdomovci v Jihlavě svůj den tráví převážně poflakováním se po městě. V Jihlavě jim nic neuteče, občas je z charity pozvou na polévku. Někteří z nich tráví svůj čas ve skupině jiných bezdomovců, se kterými popíjejí laciné víno a kouří ubalené cigarety. Někteří se snaží najít si alespoň nějakou brigádu. Během dne chodí do míst, kde jsou veřejné toalety, aby provedli alespoň základní hygienu, někdy za tímto účelem chodí do nemocnice, na Magistrát města Jihlavy nebo na pobočku Oblastní charity Jihlava.

74

Většinou se zastavují na svých oblíbených místech, na kterých se scházejí s jinými bezdomovci. Sociální práce s bezdomovci v Jihlavě je značně omezená. Můžeme zde naleznout azylové domy. Azylový dům pro muže Jihlava sídlí v Čajkovského ulici. Kapacita zařízení je 22 lůžek. Klienti azylového domu platí 100 Kč za jeden den pobytu. Azylový dům poskytuje přechodné ubytování, podmínky pro přípravu stravy a společnou koupelnu. Ubytování je poskytováno ve čtyřech pokojích. V azylovém domě pomáhají klientům s uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí. Služba je poskytována Střediskem křesťanské pomoci a je registrována v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách jako služba sociální prevence azylový dům. Služba je osobám poskytnuta na základě písemné smlouvy. Tuto smlouvu lze uzavřít na základě vyplněné žádosti posudku registrujícího praktického lékaře o zdravotním stavu žadatele.117 Druhým azylovým domem v Jihlavě je Naděje pro život. Jedná se azylový dům pro ženy, osamocené rodiče s dětmi a pro rodiny s dětmi. Naděje pro život se nachází na Žižkově ulici v Jihlavě. Zde za pobyt také platí dospělý 100 Kč a dítě 40 Kč na den. Azylový dům poskytuje ubytování v plně vybaveném bytě. Služba je zřizována Evangelickou církví metodistickou.118 V Jihlavě mohou bezdomovci najít pomoc prostřednictvím poradenství. Odborné poradenství poskytuje přímo Magistrát města Jihlavy pod Odborem sociálních věcí na Oddělení sociální správy. Zde mohou jihlavští bezdomovci získat jednorázové poradenství či navázat dlouhodobou spolupráci. Klienti jsou zde informováni o možných postupech řešení hmotné nouze a jsou zapojeni do řešení situace, ve spolupráci s poskytovateli sociálních služeb a orgánů pomoci v hmotné nouzi.119 I potencionální bezdomovci zde mohou naleznout poradenství, protože sociální pracovnice tohoto oddělení jsou zaměřeny i na osoby ohrožené sociálním vyloučením. V Jihlavě schází služba nízkoprahového denního centra pro bezdomovce, kde by bezdomovci mohli uspokojit své základní životní potřeby. Dle mého názoru by taková služba mohla pomoci městu hlavně tím, že jihlavští bezdomovci se rádi udržují v čistotě a hledají proto místa, kde by se mohli umýt. Kdyby v Jihlavě existovala služba, která

117

SKP - Azylový dům pro muže Jihlava. [Dostupné z: ] 118 Naděje pro život. [Dostupné z: ] 119 Odbor sociálních věcí. Oficiální stránky města Jihlavy. [Dostupné z: ]

75

by umožnila provést osobní hygienu, třeba za malý poplatek, snížil by se počet bezdomovců, kteří se myjí na veřejných toaletách v supermarketech a obchodních domech. Zároveň by sem mohli lidé bez domova přijít strávit svůj volný čas, odpočinout si, přečíst noviny či se podívat na internet a hledat informace o zaměstnání, ubytovnách, azylových domech a bylo by jim zde poskytováno odborné poradenství. V zimě by se zde mohli ohřát a najíst teplého jídla. K takovému centru by neodmyslitelně patřila pomoc dobrovolníků, kteří by mohli darovat obnošené šatstvo, vypomáhat přímo v centru či darovat potraviny pro tyto osoby. Aby takového zařízení nebylo zneužíváno, měl by každý bezdomovec do takového centra přístup např. jedenkrát denně. V rámci takové služby by dle mého názoru měla být i terénní služba, která by informovala bezdomovce o možnostech, které mají. V Jihlavě chybí i noclehárna. Takové centrum je podle městské policie v jednání, ale mělo by fungovat převážně v zimních měsících. Dle mého názoru je vhodné, aby krajské město mělo takovou službu.

76

4. Závěr Téma bakalářské práce bylo Život bez domova v Jihlavě pohledem osob bez domova. V této práci jsem se zabývala problematikou bezdomovectví obecně a bezdomovci žijícími v ulicích Jihlavy. Cílem této práce bylo představit veřejnosti problematiku života na ulici v Jihlavě očima osob bez domova a na základě strukturovaných rozhovorů popsat jejich pohled na navrácení do společnosti. Pokusila jsem se obyčejným lidem představit život bezdomovců v Jihlavě na základě rozhovorů s jihlavskými bezdomovci. Tuto část stanoveného cíle považuji za naplněnou. Druhou část stanoveného cíle pokládám za částečně naplněnou. S vybranými respondenty jsem vedla strukturované rozhovory, ale neodpovídali mi na všechny pokládané otázky a spíše odbočovali od tématu. Proto vyhodnocení pohledu jihlavských bezdomovců na možnosti navrácení do společnosti bylo komplikované a neobjektivní. Celá bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část práce se zabývá vymezením pojmu bezdomovectví. Máme možnost se v této části dozvědět obtížnost definování pojmu bezdomovectví a připomenutí pojmu sociální vyloučení, které s problematikou bezdomovectví úzce souvisí. Následuje historie bezdomovectví, která seznámí s chudými od dávné historie po současnost. V kapitole 2.3 Typologie bezdomovectví má čtenář možnost seznámit se se třemi základními typy bezdomovectví a s typologií ETHOS, kterou zpracovala Evropská federace národních sdružení pracujících s bezdomovci. Následuje kapitola o příčinách bezdomovectví, ve které se objevují nejčastější faktory předcházející pobytu na ulici. V této části práce se zaměřuji na obecnou charakteristiku bezdomovců, se kterou souvisí kapitola společných znaků bezdomovecké subkultury. V závěru teoretické části se věnuji sociální práci s bezdomovci. Praktická část práce obsahuje několik podkapitol. Nejprve představuji cíl práce, následuje seznámení s krajským městem Jihlava. Nejedná se o pouhé přestavení města, ale celé oblasti Jihlavska. Zaměřuji se na obyvatele, vzdělání, zaměstnanost a sociální profil města. Jako samostatnou kapitolu jsem zvolila bezdomovectví v Jihlavě. Následuje kapitola o metodologii výzkumu, kde je představena metoda kvalitativního výzkumu a jeho formy, strukturovaný rozhovor a neformální rozhovor. V další kapitole jsem popsala výzkumný vzorek a předmět výzkumu. Realizace rozhovorů je podrobně 77

popsána ve stejnojmenné kapitole, zmiňuji zde i jaké těžkosti během rozhovorů nastaly. Pro lepší orientaci mezi jednotlivými respondenty a lepší představě o výzkumném vzorku, jsem zvolila kapitolu, ve které jsou uvedeny jednotlivé kazuistiky respondentů. Nemůže následovat jiná kapitola než shrnutí strukturovaných rozhovorů, ve které jsou zmíněny jednotlivé odpovědi respondentů. Na konci teoretické části je uvedeno shrnutí rozhovorů jako výsledek výzkumu, po kterém následuje diskuze. V diskuzi jsou výsledky informací zjištěných během výzkumu porovnávány s poznatky z teoretické části práce a zamyšlení nad problematikou jihlavských bezdomovců. Výsledek mého výzkumu shrnuji do krátké definice typického jihlavského bezdomovce. Typický jihlavský bezdomovec je muž ve středním věku, středního vzdělání bez maturity. Pochází z Jihlavska a je pro něj důležité mít veškeré doklady v pořádku. Na ulici se pohybuje něco přes dva roky. Na ulici se dostal různým způsobem. Za svou situaci se stydí, ale nemluví o ní. Jak ho vnímá okolí, neřeší, nemá s tím problém. Je starý mládenec nebo rozvedený. Přátele má pouze mezi bezdomovci. Jeho běžný den se skládá z poflakování, somrování a uspokojování základních životních potřeb. Přespává na lavičkách v lesoparku nebo u hypermarketu. Živí se somrováním a vybíráním kontejnerů u supermarketů. Hygienu provádí na veřejných místech nebo na Oblastní charitě v Jihlavě. Tvrdí, že dluhy nemá, ale není hlášen na úřadu práce a zdravotní ani sociální pojištění si neplatí. Z návykových látek si libuje v kouření a pití laciného vína. Zná své možnosti pomoci, ale nevyužívá je. Chce se vrátit do běžného života, ale nechce pro to nic dělat. Myslí si, že návrat do běžného života je reálný, ale bariérou navrácení je absence zaměstnání a bydlení. Jeho největším snem je mít střechu nad hlavou. Považuji za důležité zmínit, že rozhovory s bezdomovci bylo velmi náročné uskutečnit, už jen z důvodu vyhledávání vhodných respondentů. Velké množství bezdomovců odmítá mluvit o svých osobních záležitostech s cizí osobou. Za úplatu jsou někteří ochotni uskutečnit rozhovor, ale nelze ověřit pravost jejich výpovědí. Pravděpodobně si všichni respondenti nějaké odpovědi na mé otázky ve strukturovaném rozhovoru upravili podle vlastní pravdy a neodpověděli podle skutečnosti. Domnívám se, že by bylo vhodné tuto práci rozšířit o další respondenty a zjistit, zda by měli bezdomovci v Jihlavě zájem o službu nízkoprahového denního centra či noclehárny. S prací na toto téma by bylo možné na příslušném úřadě navrhnout zřízení 78

takové sociální služby. Dle mého názoru by se služby tohoto typu měly v krajských městech objevovat. Během psaní bakalářské práce jsem požádala o pomoc zaměstnankyně Oddělení sociální správy Magistrátu města Jihlavy, paní Bc. Petru Kantovou a Hanu Freyovou, Dis., které mi během psaní praktické části radily, jak mám s bezdomovci jednat. Dále jsem v rámci praktické části požádala o pomoc i Městskou policii města Jihlavy, za kterou mi na otázky odpovídal pan Bc. Stanislav Maštera. Bakalářská práce je určena pro veřejnost města Jihlavy, která se prostřednictvím této práce může seznámit s bezdomovci, kteří společně s nimi obývají město Jihlava. Dále práci mohou využít na Magistrátu města Jihlavy, Odboru sociálních věcí na Oddělení sociální správy, kde s jihlavskými bezdomovci také pracují. Práci mohou využít i studenti sociální práce k možnému rozšíření poznatků této problematiky.

79

5. Seznam použitých zdrojů Monografie  BALÁŠ Ondřej. Aktuální otazníky fenoménu bezdomovství. Vyd. 1. Brno: Centrum sociálních služeb. 2010. ISBN 978-80-254-9015-0.  HENDL Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál. 2005. ISBN 80-7367-040-2.  KELLER Jan. Posvícení bezdomovců: úvod do sociologie domova. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). 2013. Sociologické aktuality. ISBN 978-80-7419-155-8.  Konsensuální konference o bezdomovectví v České republice: sborník z konference : Praha 26.-27.11.2014. Vydání první. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí. 2015. ISBN 978-80-7421-094-5.  MATOUŠEK Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál. 2003. ISBN 80-7178-548-2.  MATOUŠEK Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Vyd. 1. Praha: Portál. 2007. ISBN 978-80-7367-310-9.  MATOUŠEK Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál. 2008. ISBN 978-80-7367-368-0.  MATOUŠEK Oldřich, KODYMOVÁ Pavla a KOLÁČKOVÁ Jana (eds.). Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Vyd. 2. Praha: Portál. 2010. ISBN 978-80-7367-818-0.  MAREK Jakub, STRNAD Aleš a HOTOVCOVÁ Lucie. Bezdomovectví: v kontextu ambulantních sociálních služeb. Vyd. 1. Praha: Portál. 2012. ISBN 978-80-262-0090-1.  PRŮDKOVÁ Táňa a NOVOTNÝ Přemysl. Bezdomovectví. 1. vyd. Praha: Triton. 2008. ISBN 978-80-7387-100-0.  VÁGNEROVÁ Marie, CSÉMY Ladislav a MAREK Jakub. Bezdomovectví jako alternativní existence mladých lidí. Vyd. 1. Praha: Karolinum. 2013. ISBN 97880-246-2209-5

80

Monografie dostupná z internetu  HRADECKÁ Vlastimila a HRADECKÝ Ilja. Bezdomovství - extrémní vyloučení. Praha: Naděje. 1996. ISBN odstraněno, původní 80-902292-0-4. [Dostupné z ]  HRADECKÝ Ilja. Definice a typologie bezdomovství: [zpráva o realizaci aktivity č. 1 projektu Strategie sociální inkluze bezdomovců v ČR]. 1. vyd. Praha: Naděje. 2007. ISBN 978-80-86451-13-8. [Dostupné z ]  HRADECKÝ

Ilja. Profily

bezdomovství

v

České

republice:

Konflikt,

bezdomovci a veřejný prostor: Tematická zpráva 2006 zpracovaná pro Evropskou observatoř bezdomovství. Praha. 2006. [Dostupné z ]  HRADECKÝ Ilja. Národní zpráva o bezdomovství v České republice 2006, politická část: Tematická zpráva 2006 zpracovaná pro Evropskou observatoř bezdomovství. Praha. 2006. [Dostupné z ]  HRADECKÝ Ilja, PLACHÝ Antonín, PRUDKÝ Libor et. al. Souhrnný materiál pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do roku 2020: Tato zpráva je výstupem ze zakázky „Zpracování základní podoby Koncepce práce s bezdomovci v České republice včetně možností intervencí z ESF do roku 2020“. Praha. 2012. [Dostupné z < http://www.azylovedomy.cz/soubory/459_Souhrnn%C3%BD _text_po_p%C5%99ipom%C3%ADnk%C3%A1ch_FINAL.doc>]  ŠTĚCHOVÁ Markéta, LUPTÁKOVÁ Marina a KOPOLDOVÁ Bedřiška (ed.). Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie: závěrečná zpráva. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. 2008. Studie (Institut pro kriminologii a sociální prevenci). ISBN 978-80-7338-069-4. [Dostupné z ]

81

Internetové odkazy  Bezdomovectví. Bezdomovci. [online]. [cit. 2016-03-14]. [Dostupné z: ]  Bezdomovci lezou tajně do Vodního ráje. Jihlavský deník. [online]. [cit. 201604-16]. [Dostupné z: ]  Bilance počtu obyvatel ve městech Kraje Vysočina v 1. až 4. čtvrtletí 2015. Český statistický úřad. [online]. [cit. 2016-04-09]. [Dostupné z: ]  Co je sociální vyloučení. Agentrura pro sociální začleňování. [online]. [cit. 2016-03-16]. [Dostupné z: ]  Ethos - Evropská typologie bezdomovectví a vyloučení z bydlení v prostředí ČR. Feantsa. [online]. [cit. 2016-04-24]. [Dostupné z: ]  Freegani bojují proti plýtvání. Vybírají potraviny z kontejnerů. Česká televize. [online]. [cit. 2016-03-23]. [Dostupné z: ]  Měsíční statistická zpráva: únor 2016. Úřad práce České republiky krajská pobočka v Jihlavě [online]. [cit. 2016-04-09]. [Dostupné z: ]  Naděje

pro

život [online].

[cit.

2016-04-12].

[Dostupné

z:

]  Největší města v ČR – města podle počtu obyvatel. Dovolená po Česku [online]. [cit. 2016-04-09]. [Dostupné z: ] 82

 O nás. Diecézní charita Brno-Oblastní charita Jihlava. [online].[cit. 2016-04-09]. [Dostupné z: ]  Odbor sociálních věcí. Oficiální stránky města Jihlavy. [online].[cit.2016-0417]. [Dostupné z: ]  Okresy kraje Vysočina. Regionální informační servis. [online]. [cit. 2016-04-09]. [Dostupné z: ]  Poskytované služby. Integrované centrum sociálních služeb Jihlava. [online]. [cit. 2016-04-09]. []  SKP - Azylový dům pro muže Jihlava. [online]. [cit. 2016-04-12]. [Dostupné z: ]  Statistická ročenka Kraje Vysočina 2015. Český statistický úřad. [online]. [cit. 2016-04-09]. [Dostupné z: ]  Strategický plán rozvoje statutárního města jihlavy do roku 2020. [online]. [cit. 2016-04-09]. [Dostupné z: ]  Vzdělanostní struktura obyvatelstva v Kraji Vysočina. Český statistický úřad. [online]. [cit. 2016-04-09]. [Dostupné z: ]  Základní výsledky - kraje. Český statistický úřad. [online]. [cit. 2016-04-09]. [Dostupné z:
_Z~F_

R~F_P~_S~_null_null_&katalog=30261&zo=N&pvo=SLDB-ZAKL-KRAJEkraje&pvokc=100&pvoch=3107>]  Zaměstnanost u nejvýznamnějších zaměstnavatelů. [online]. [cit. 2016-04-9]. [Dostupné

z:


pasivn-politiky-zam-stnanosti/ii-zam-stnanost/ii-2-zam-stnanost-u-nejv-znamnj-ch-zam-stnavatel/>]

Legislativní dokumenty  Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. 83

Přílohy Příloha 1 Typologie ETHOS vč. národních subkategorií pro Českou republiku.120

120

Ethos - Evropská typologie bezdomovectví a vyloučení z bydlení v prostředí ČR. Feantsa. [Dostupné z: ]

84

85