V. FUNKČNÍ ZKOUŠKY 1. Úvod Principem těchto funkčních zkoušek je sledování reakcí organismu během přesně dózované zátěže nebo bezprostředně po ní. Při hodnocení je třeba vždy dodržovat předem stanovené časové úseky, ve kterých se snímají fyziologické veličiny.
2. Funkční zkoušky bez pohybového zatížení Jedná se o skupinu vyšetřovacích metod, kdy proband je zatěžován zvýšeným intrapulmonálním tlakem nebo se snaží v určitém limitu zadržovat dech. Zvýšený nitrohrudní tlak se přenáší na všechny struktury a části cirkulace nitrohrudní dutiny, čímž je ovlivněna hemodynamika. Městná krev v žilním systému, přechodně klesne minutový objem a dokonce i tlak krevní. Vzápětí však nastává obranná reakce, kompenzační vasokonstrikce. U adaptovaných probandů na těžkou práci a u sportovců nacházíme okamžitou, bezprostřední reakci, proto jsou změny KVS, SF a TK téměř bez výkyvu nebo poměrně malé. Reflexní mechanismus zahrnuje především zapojení svalové inervace. Limitujícím faktorem, samozřejmě po volně motivační stránce, je acidosa a vzestup tenze CO2 u testů se zadrženým dechem. U adaptovaných jedinců není bradykardie provázena sestupem TK, protože nastává okamžitá periferní vasokonstrikce. Tím je zvýhodněn a zvýšen koncentrační gradient mezi tkáněmi a krvi pro kyselé metabolity látkové přeměny a CO2. 2.1. HODNOCENÍ APNOICKÉ PAUZY Vyšetření je silně ovlivněno volně motivačním přístupem probanda. Provádíme orientační hodnocení vždy za standardních podmínek vsedě. - Inspirační apnoická pauza : u normální populace muži………………50 – 60 s ženy……………….40 – 50 s - Expirační apnoická pauza : u normální populace muži………………30 – 40 s ženy………............25 – 35 s Nižší hodnoty nacházíme především u osob, které nejsou kladně motivovány nebo u onemocnění kardiopulmonálních. Vyšší údaje se objevují u sportovců (především u vytrvalců a plavců). 2.2. STANOVENÍ MAXIMALNÍ EXPIRAČNÍ SÍLY Toto vyšetření se provádí u sedící pokusné osoby. Na nos se upevní nosní svěrka, vyšetřovaný se 3krát zhluboka nadechne a vydechne. Potom následuje maximální výdech přes náustek do trubice připevněné na upraveném tonometru. Provádíme tři měření, maximální hodnota se posuzuje dle následujících kritérií:
pod 5,26 pod 10,52 pod 13,16 do 19,74 nad 19,74
kPa kPa kPa kPa kPa
( 40 ( 80 (110 (150 (150
mmHg).....nezdatný mmHg).....slabě zdatný mmHg).....průměrně zdatný mmHg).....velmi zdatný mmHg).....vysoce zdatný
Nižší hodnoty nacházíme u osob, které nechtějí spolupracovat, silně rozdílné údaje mezi jednotlivými měřeními u probandů s NCA, vysoké především u sportovců (vzpěračů, vytrvalců, veslařů apod.) 2.3. FLACKOVA ZKOUŠKA Provádí se na stejně upraveném tonometru, který má místo napojené manžety ukončení ze silné, pevné, gumové hadice. Vyšetřovaný pohodlně sedí na židli, 3krát se zhluboka nadechne a vydechne, pak přiloží náustek ke rtům a snaží se plynule udržovat sloupec rtuti na hodnotě 5,26 kPa (40 mmHg). K delšímu udržení sloupce rtuti nesmí uzavírat náustek jazykem. Hodnotíme tepovou frekvenci vždy v pětisekundovém období od zahájení pokusu (obr.č.29 ) dle následujících kriterií: výkonný organismus - v žádném ze sledovaných úseků nepřesáhla hodnota SE 7 tepů (5 - 7 tepů) průměrně zdatný organismus (netrénovaný) – SF se pohybuje od 7 - 9 tepů nedostatečně zdatný (nemoc, přetrénování, únava) - SF přesahuje 10 tepů nezdatný organismus - SF nad 10 tepů v prvních úsecích s následným poklesem, i při udržování hladiny 5,26 kPa trvání pokusu méně než 30 s - neprovádíme hodnocení, osoba není motivována Obr.č.29 FLACKOVA ZKOUŠKA I. velmi dobrá výkonnost KVS II. průměrná výkonnost III. slabá výkonnost IV. nedostatečná výkonnost
2.4. BÜRGEROVA ZKOUŠKA Probíhá obdobně jako Flackova, ale hodnotíme tlak krevní: - v klidu, při klidném dýchání, - 10 hlubokých vdeších během 20 s, - ihned po zahájení výdechu proti odporu 5,26 kPa (40 mmHg), - na konci 20 s výdechu proti odporu, - ihned po obnoveném dýchání, - po 20 s od zahájení normálního dýchání. Při hodnocení lze dojít k následujícím závěrům: 1)
Normá1ní stav kardiopulmonálního aparátu, kdy se v průběhu 10 vdechů mění TKS jen nepatrně. Při výdechu proti odporu po počátečním rychlém poklesu nastává jen nepatrné prohloubení. Po přerušení Valsalova pokusu se rychle normalizuje systolický TK.
2) U netrénovaných jedinců, fyzicky zdatných, nacházíme pouze minimální změny, hlavně v období zahájení výdechu proti dporu. Nacházíme dokonce vzestup TKs po ukončení výdechu opět vzestup o dalších 2,63 kPa (20 mmHg). Po ukončení pokusu nastává návrat k normě. 3) U osob, které mají sklon ke kolapsům, nacházíme tzv. astenickou reakci, při které zaznamenáváme během hlubokých vdechů značný pokles TK, během výdechů pokračovaní v poklesu až na 5,26 kPa (40 mmHg). Po ukončení výdechu proti odporu nastává vzestup nad výchozí hodnoty, po skončení pokusu nalézáme výchozí TKs. Při všech popsaných zkouškách je nutný kladný přístup vyšetřovaného, aby bylo dosaženo hodnot, které odpovídají „maxímálnímu volnímu úsilí probanda“.
3. Jednoduché funkční zkoušky Využíváme především přesně dávkovanou fyzickou zátěž po přesně stanovenou dobu. Nejčastěji vyhodnocovanými parametry KVS jsou tepová frekvence a tlak krevní. 3.1. FUNKČNÍ ZKOUŠKY VYUŽÍVAJÍCÍ K DÓZOVANÉ DŘEPY Provádí se 20 dřepů za 40 sekund (metronom se nastaví na hodnotu 80 úderů za minutu, dřepy se provádějí na každý lichý úder). Vyšetřovaný se nejdříve minimálně 5 minut uklidňuje. Po odečtení SF za 10 sekund změříme TK. Potom proband provede 20 dřepů s předpaženýma rukama. Po ukončení se posadí a měříme ihned SF za 10 sekund. Protože jsme nechali na paži manžetu tonometru, lze změřit TK do 20 sekund od ukončení zátěže. A další měření provádíme vždy po první, druhé, třetí, čtvrté minutě, výjimečně déle - až se normalizují hodnoty. . Porovnáváme výchozí hodnoty s bezprostředně zjištěnými po zátěži. Je-li uvedená hodnota nižší než 50 % výchozí hodnoty, jedná se o zdatného jedince. U normální zdravé populace hodnoty nepřevyšují 50 %. Dalším kriteriem je doba, za kterou naměříme stejné hodnoty SF a TK, jako byly výchozí. U normálně zdatné populace je tato doba do 4 minut, u trénovaných je kratší, u nemocných delší než 4 minuty. Tento test je vhodný pro normální populaci.
Funkční test 30 dřepů dle Ruffiera je v praxi snadněji proveditelný, neboť nevyžaduje ani metronom. Každý dřep provádí vyšetřovaný v jedné sekundě. Vyšetření zahájíme měřením klidových hodnot. Bezprostředně po ukončení zátěže měříme SF (SF 1) ve stoji za 15 sekund. Potom si vyšetřovaná osoba sedne a další měření provádíme za jednu a dvě minuty po ukončení zátěže (SF 2, SF 3). Výsledek získáme dosazením do vzorce: Index
=
SF 1 + SE 2 + SF 3 - 200 10
Hodnotíme dle následující bodové škály: negativní bodová bilance.... ...velmi zdatný jedinec 0 – 5 bodů..................……….dobře reagující KVS 5 – 10 bodů...............………..průměrně zdatný organismus 10 - 15 bodu..............………..nezdatný organismus nad 15 bodů.................……...organismus velmi špatně tolerující zátěž (nemoc, únava, přetrénování) 3.2. FUNKČNÍ ZKOUŠKY VYUŽÍVAJÍCÍ K DÓZOVANÉ ZÁTĚŽI POSKOKY Nejznámější je jednoduchá funkční zkouška dle Krestovnikova. Hodnotíme reakci KVS na 60 poskoků, 5 cm vysokých, po dobu 30 sekund, a to ve vztahu k výchozím hodnotám, Měříme SF (za 15 s) a TK ihned po ukončení zátěže, dále v každé minutě po námaze až do té doby, kdy nastává normalizace hodnot. Závěr stanovíme pouze v dvoupó1ové stupnici. Jako velmi dobrý stav cirkulace považujeme TF, která po zátěži nepřevyšuje 50 % výchozích hodnot a návrat SF i TK k počátečním hodnotám nastane do 3 minut. 3.3. LIANOVA ZKOUŠKA Tato zkouška využívá atypický běh na místě. Vyšetřovaný imituje běh tak, že málo zvedá kolena a patami se dotýká hýžďových svalů. U dospělých trvá zátěž minutu (2 kroky za 1 sekundu), u žáků polovinu. Měření SF se provádí vždy v l5ti sekundových intervalech, a to před zátěží, ihned po ukončení běhu, a dále každou celou minutu. Vyšetřovaný stále stojí. Velmi zdatný jedinec dosahuje výchozí hodnoty SF ve druhé minutě, dobře zdatný ve třetí, středně zdatný organismus ve čtvrté minutě, v páté pak podprůměrně zdatný. Všechny dosud popisované testy obsahovaly pouze jednu zátěž. V praxi se ke komplexnímu hodnocení využívají testy s opakovanou zátěží různé intenzity, jsou však časově náročnější. Patří mezi ně následující sledování. 3.4. ZKOUŠKA LETUNOVOVA Zkouška Letunovova - zkouška na rychlost a vytrvalost. Používáme 3 druhy zatížení a sledujeme SF i TK. Vyšetřovaný se posadí na židli a po uklidnění mu změříme klidové hodnoty SF (v l0ti sekundovém intervalu) a TK. Pak odpojíme hadičku tonometru tak, že manžeta zůstane na paži a provedeme funkční zkoušku. Vyšetřovaný se během 30 sekund rozcvičí dvaceti dřepy s předpažením, ihned po skončení se posadí na židli. Spočítáme SF v prvních 10 sekundách a pak hned změříme TK. Stejné měření provedeme i ve druhé a třetí minutě. Druhou částí zkoušky je rychlý běh na místě (skipping) po dobu 15 sekund, provedený co nejrychleji s vysokým zvedání nohou a s energickou prací paží. Opět provádíme stejné
měření jako v předchozí části, ale až do čtvrté minuty. Poslední částí zkoušky je volný běh na místě po dobu 3 minut (u žen 2 minuty) rytmem udávaným metronomem -180 kroků za minutu. Po jeho skončení měříme TK i SF stejným způsobem po dobu 5 - 6 minut. Hodnocení výsledků: nejdříve přepočítáme l0ti sekundové hodnoty SF na minutové a odečteme od nich klidové. Závěr může být následující: 1. Normotonická reakce SF se vrací k normální hodnotě po dřepech i po rychlém běhu do jedné minuty, po tříminutovém běhu do 4 minut. Maximální TK nevystupuje nad normu a rychle se vrací‚ klesá málo a opět se ihned vrací ke klidové hodnotě. 2. Dystonická reakce Po zatížení zjišťujeme výrazné snížení diastolického krevního tlaku. Systolický tlak krevní stoupá. Změny SF jsou velké, návrat k výchozím hodnotám je zpomalen. 3. Stupňovitá reakce Ihned po zatížení TKs stoupne, ale je nižší než ve druhé a třetí minutě zotavování. Teprve v dalších minutách klesá, ale nedosáhne výchozích hodnot. Přitom často značně klesá TKD. SF se zrychluje, v odpočinkových periodách se však zdaleka nevrací ke klidové hodnotě. 4. Hypertonická reakce Systolický tlak krevní stoupá vysoko (na 24,2 kPa = 200 mmHg i výše), SF se značně zrychluje. Diastolický tlak krevní je stejný nebo stoupá. 5. Hypotonická reakce Systolický TK stoupá jen málo, SF však stoupá značně a pomalu se vrací k normě. U trénovaných nacházel Letunov ve 100 % normotonický typ křivky, u přetrénovaného organismu nejčastěji stupňovitý typ. Po dostatečném klidu se vrací normotonická reakce. Při onemocnění (např. infekce) je nejčastěji hypotonický typ. Starší osoby mívají stupňovitý (Letunov) nebo hypertonický (Polčák.) typ reakce. Také rekonvalescenti reaguji stupňovitým tvarem. Kardiaci mívají často hypotonický a dystonický tvar křivky, zřídka stupňovitý (Polčák). 3.5. ZKOUŠKA PACHON-MARTINETOVA Tato zkouška (podle Fabra, Merklena, Chailley-Berta) se skládá ze dvou částí: ortostatické zkoušky (A) a z vlastní pracovní zkoušky (B). A Vyšetřovaný leží 5 minut, změříme SF, maximální a minimální TK. Potom proband vstane a zůstane klidně stát. Ihned změříme SF a TK. Normální změny: - SF stoupne o 10 tepů/min, - TKs stoupne asi o 2,4 kPa (20 mmHg), - TKD stoupne asi o 1,2 kPa (10 mmHg).
Větší změny se vykládají jako příznak únavy nebo funkční nedostatečnosti. B Měříme ve stojí SF a TK. Vyšetřovaný provede 20 hlubokých dřepů (jeden dřep za 2 sekundy), bezprostředně po skončení měříme SF a TK, potom každou minutu až do návratu klidových hodnot. Při dřepech se mají paty dotýkat hýždí a hrudník má být vzpřímený. Normální nález: - TK stoupá o 2,4 - 3,6 kPa (20 - 30 mmHg)..…..systolický, - TK stoupá o 1,2 - 2,4 kPa (10 - 20 mmHg)..…..diastolický, - SF stoupá o 16 - 24 tepů za minutu. Abnormální nálezy: - vzestup SF nad 100 - 105 tepů za minutu, - prodloužení návratu k normě nad 2 - 3 minuty. Považuje se za příznak špatného oběhu nebo neadekvátního celkového stavu vyšetřovaného (nemoc). Za nepříznivý nález se též považuje: - každý vzestup TKD vyšší než 2,4 kPa (20 mmHg), - zmenšení tepového tlaku, - prodloužený návrat TKD k normě, - vzestup TKs o více než 3,6 kPa (30 mmHg), - prodloužení návratu k normě nad 2 -3 minuty. 3.6. SCHNEIDEROVA ZKOUŠKA Používá několika způsobů zatížení kardiovaskulárního aparátu. Odezva organismu se posuzuje dle změn SF a TK. Z výsledků se vypočítává index zdatnosti. Pokusnou osobu necháme uklidnit vleže na lehátku po dobu 5 minut. Změříme dvakrát až třikrát za sebou ve 20ti sekundových intervalech SF. Je-li již frekvence stejná, zapíše se 20ti sekundová hodnota vynásobená třemi jako “SF vleže“, a hodnotí se podle části A tabulky č. 6 Podobně změříme i systolický TK. Potom se vyšetřovaná osoba postaví a po 2 minutách klidného stoje změříme v intervalu 20 sekund SF a přepočteme na hodnotu minutovou. Vyhodnotíme ji dle části C tabulky č. 6 ‚ rozdíl proti hodnotě vleže potom podle části B. Podobně změníme i systolický TK a rozdíl proti hodnotě vleže vyhodnotíme dle části E tabulky č.6. . Pokusnou osobu pak zatížíme vystupováním na stoličku (celkem 5krát v 15 sekundách) stejným způsobem jako při klasickém step testu. Hned po skončení cvičení počítáme SF v l5ti sekundových intervalech po dobu 2 minut. První l5ti sekundovou hodnotu SF po skončení vystupování přepočteme na 1 minutu a vyhodnotíme podle části D tabulky. Dále sledujeme, kdy se měřené hodnoty SF po práci vrátí k výchozí hodnotě — hodnotíme podle části E. Pokud k uklidnění nedojde, zhodnotíme rozdíl proti klidu opět podle části E tabulky. Výsledek zkoušky hodnotíme počtem dosažených bodů, jež se mohou teoreticky pohybovat v rozmezí od -10 až po +18. Hodnota průměrné osoby je +11 až +13.
Podrobnější hodnocení: méně než 6 bodů………..velmi malá zdatnost 6 – 8 bodů..............……..slabá zdatnost 9 – 11 bodů.............…….průměrná zdatnost 12 –13 bodů.............…….dobrá zdatnost 14 –18 bodů……..............výtečná zdatnost Tabulka č.6 Tabulka pro výpočet Schneiderova indexu A) SF vleže Body 50 – 60 61 – 70 71 – 80 81 – 90 91 – 100 101 – 110
0 - 10 3 3 3 2 1 0
3 3 2 1 0 -1
C) Sf vstoje 60 – 70 71 – 80 81 – 90 91 – 100 101 – 110 111 – 120 121 – 130 131 - 140
B) Vzrůst SF vstoje 11 - 18 19 - 26 27 - 34 3 2 1 2 1 0 2 0 -1 1 -1 -2 0 -2 -3 -1 -3 -3
Body 0 - 10 3 3 3 2 1 1 0 0
3 3 2 1 1 0 0 -1
E) Návrat SF 0 – 30 31 – 60 61 – 90 91 – 120 po 2 min. zvýšení 2-10
Body 3 2 1 0
zvýšení 11 - 30
-2
34 - 42 0 -1 -2 -3 -3 -3
D) Vzrůst SF po tělesném zatížení 11 - 20 21 - 30 31 - 40 3 2 1 2 1 0 2 1 0 1 0 -1 0 -1 -2 -1 -2 -3 -2 -3 -3 -3 -3 -3
Rozdíl max. TK vleže a vstoje v torrech Vzestup 8 Vzestup 2–7 Beze změny
41 - 50 0 0 -1 -2 -3 -3 -3 -3 Body 3 2 1 1
Pokles
2-5
0
Pokles
6 a více
-1
3.7. STUPÍNKOVÉ TESTY Stupínkové testy přesně dósují pracovní zátěž vyšetřovaného. Patří sem například Masterův test (nazývaný též jednoduchým testem), dvojitý step test (někteří při něm prováděli i snímání EKG), klasický Hawardský test zavedený Brouhou, šplhavý způsob zatěžování dle Kaltenbacha a Klepzika (1964).
Pro značnou nejednotnost byl navržen Čs. společností tělovýchovného lékařství v roce 1963 následující postup: Vyšetřovaná osoba má trenýrky, tričko, jednoduchou spertovní obuv. Na daný povel dá jednu nohu na stupínek, druhou nechá stát na zemi. Vystupování a sestupování probíhá tak, že proband nohy na stupínku střídá. Jedna noha zůstává vždy na “step test bedně“. Na bednu vyšetřovaný vystupuje vzpřímeně, nesmí si pomáhat při výstupu rukama (opírání o stehna). Zátěž se provádí po dobu 5 minut - 30 výstupů za 1 minutu. K udávání taktu využíváme metronom, který nařídíme na 60 úderů za minutu, vystupuje se na každý druhý úder. Stupínek je 50 cm vysoký pro muže, 45 cm pro ženy, 30 cm pro žáky. SF se měří u sedícího probanda, a to vždy za 30ti sekundový úsek první, druhé a třetí minuty po ukončení zátěže. Index zdatnosti (IZ) se vypočítá dle vzorce: délka cvičení v sekundách . 100 IZ = součet tří hodnot SF . 2 . Index zdatnosti lze vypočítat i dle tabulek nebo grafů. Hodnocení provádíme dle následujících kritérií: - pro osoby nesportující platí: pod 55 bodů.....…….slabá tělesná zdatnost 55 - 64 bodů.......nízký průměr 65 - 79 bodů.......vysoký průměr 80 - 89 bodů...…zdatný 90 a více bodů..….velmi zdatný - pro osoby sportující platí: pod 80 bodů..........méně výkonný 81 - 100 bodů....…….středně výkonný 101 - 120 bodů...….…dobře výkonný 121 - 140 bodů.....…..velmi dobře výkonný nad 141 bodů.......…výborně výkonný V další fázi hodnocení step testu můžeme vyjádřit výkonnost jedince nebo kolektivu ve fyzikálních veličinách – výkon. výkon = v . f . h . 1,33 v.......výška stupně v metrech f……frekvence výstupu h……hmotnost jedince v kilogramech Výsledek získáme v kpm/min. Pří přepočtu na watty využijeme převodního faktoru 6,12 , kterým dělíme výslednou hodnotu - tabulka č.7.
Byl navržen i vícestupňový test, kdy měníme výšku stupně nebo počet výstupů za stejnou časovou jednotku. Provedeme-li takto opakované vyšetření, zaznamenáváme nejen výkon jedince, ale i hodnoty SF, a to jak v klasickém sledování, tak bezprostředně po ukončení zátěže. Výsledky vyneseme do grafu (na jednu osu výkon, na druhou naměřenou SF bezprostředně po ukončení zátěže, a to za období 10 s v přepočtu na jednominutové hodnoty). Aproximací nalezených hodnot (interpolací nebo extrapolací) můžeme vypočítat teoretickou hodnotu W 150, W 170, což znamená výkon při SF 150 tepů/minutu nebo SF 170 tepů/minutu. Tabulka č.7 PŘEVODNÍ JEDNOTKY POUŽÍVANÉ VE FYZIOLOGII PRÁCE PRÁCE (1 joule – 1J) 1 kilopondmetr 1 joule 1 joule 1 kilocalorie 1 erg
-----------
9,81 Joule 0,102 kilopondmetru 1 wattsekunda 4,187 joule 10-7 joule
-----------
0,7355 kilowatt 1 joule za sekundu 0,102 kilopondmetr/sekundu 9,81 watt 9,8665 newton.metr
-----
10-5 newtonu 9,80665 newtonu
VÝKON 1 kůň 1 watt 1 watt 1 kpm/s 1 kpm/s SÍLA (1 newton - lN) 1 dyn 1 kilopond
TEPELNÁ ENERGIE 1 cal 1 erg
-----
4,1868 joulů 10-7 joulů
T L A K (1 pascal – 1 Pa) 1 kp.m-2 1 mmHg 1 mmH2O
-------
9,80665 pa 133,3223 Pa 9,80665 Pa
3.8. SPIROERGOMETRICKÉ VYŠETŘENÍ Sleduje reakci vybraných parametrů organismu při přesně stanovené dósované tělesné zátěži. Hodnotíme změny koncentrací vydechovaných plynů, volumu, ukazatele kardiopulmonálního systému, biochemické rozdíly během zátěže a po ní, Základním požadavkem na jakýkoli zátěžový test je reprodukovatelnost, standardizovatelnost a možnost přesného dávkování zátěže. Z hlediska období sledování jednotlivých ukazatelů kardiopulmonálního aparátu rozlišujeme testy sledující zotavnou fázi a vyšetření hodnotící přímou odpověď organismu na fyzickou zátěž. Na základě doporučení WHO rozlišujeme tyto typy testů: 1. Testy s konstantní intenzitou zátěže, která je pro všechny probandy shodná, nebo se stanoví dle věku, hmotnosti, pohlaví, zdatnosti atd. 2. Diskontinuální testy, které jsou charakteristické zvyšující se zátěží, která následují po sobě s určitými časovými intervaly. 3. Kontinuální testy jsou charakteristické stálým stupňovitým zvyšováním fyzické zátěže bez ohledu na rovnovážný stav. Na konci každého zátěžového stupně je dosaženo steady-state. Spiroergometrické vyšetření provádíme k objektivizaci zdatnosti a výkonnosti kardiopulnální soustavy, při zařazování osob na rizikové a fyzicky náročné práce, k stanovení výkonnosti ve sportovním lékařství. Z posudkového hlediska hodnotíme změny pracovní schopnosti vzhledem k činnosti, kterou má vyšetřovaný vykonávat dle určitých kritérií (NYHA) - tabulka č, 8. Při speciálním hodnocení provádíme i sledování změn EKG ve vztahu k výkonu probanda. Zátěžové testy se indikují z hlediska preventivního zaměření, diagnostiky, prognózy a zjišťování účinků terapie. Tabulka č.8 Vzájemný vztah mezi klasifikací funkce srdce (podle NYHA), symptomy a energometrií Klasifikace
Max. spotřeba kJ při zátěži Symptomy
srdeční funkce I. Běžná fyzická činnost nezpůsobuje žádné obtíže II. Běžná fyzická činnost způsobuje obtíže III. Žádná fyzická činnost není bez obtíží
přetrvávající
intermitentní
20,92
27,61
10,46
16,13
6,21
-
Kontraindikace spiroergometrického vyšetření: 1. Obecné podmínky: a) personální - nepřítomnost erudovaného lékaře, b) materiální - nezajištění předepsaných léků, přístrojů, zařízení.
2. Specifické podmínky: a) absolutní - všechna akutní onemocnění, a to nejen ve smyslu závažných onemocnění ohrožujících život, kdy fyzická zátěž může jakýmkoli mechanismem zapříčinit progresi nemoci (IM v prvých dvou týdnech - myokarditis, trombophlebitis, suspektní nebo prokázaná embolizace, globální respirační insuficience) Jakákoliv onemocnění již chřipkového charakteru, kdy zvýšená teplota snižuje výkonnost - tj. zábrana k vyšetření. b) Relativní - chronické nemoci jsou většinou jen relativní kontraindikací spiroergometrického vyšetření (SEM). V uvedeném případě musí odborník zhodnotit, je-li riziko nemocného při SEM adekvátní výsledkům, které jsou očekávány. Ve většině případů se jedná o speciální sledování. Spiroergometrické vyšetření vyžaduje adekvátní zabezpečení, a to jak po stránce personální, tak i po materiální. Personální zabezpečení Lékař Musí být dobře zapracovaný a poučený, znát příznaky, při kterých je třeba přerušit nebo nepřipustit SEM. Musí umět poskytnout první odbornou lékařskou pomoc při náhlých situacích, které mohou nastat (kolabsové stavy, zástava srdeční, atd.) - příloha č.1. Střední zdravotnický personál (sestra, laborant) Musí být zaškoleni v problematice akutních příhod. Samozřejmostí je ovládání jednotlivých prostředků nejen vyšetřovacích, ale i resuscitačních. Materiá1ní zabezpečení (léky v injekční formě) Atropin, Aramide, Calcium, Diazepam, Digoxin, Fortral, Furosemid, fyziologický roztok, glukosa, Heparin, Hydrocortizon solubile, Inderal, Isoprenalin, Insulin, Kalcium chloratum, Manitol, Mesocain, Natrium bicarbonium, Nitroglycerin, Procainamid, Noradrenalin, Rytmochin, Strophantin, Succinylcholinjodid, Syntophyllin, Thiopental, Trimepranol, Vasoxine. Je nutné zabezpečit i všechny prostředky k aplikaci uvedených léků, injekční stříkačky, jehly, pilníky, infusní roztoky a stojan, tvrdou postel k provádění resuscitace. Nezbytný je i defibrilátor připravený k použití již před zahájením zátěže. Dále je nutná Spireta (RK-30) nebo adekvátní přístroj, kterým je možno podávat O2 a provádět umělé dýchání, s ohledem na transport - transportní vozík nebo nosítka. Nutný je i plán postupu při náhlých příhodách pro zátěžové testy, který musí obsahovat činnost personálu provádějícího vyšetření, telefonní čísla k zajištění vyšší odborné činnosti, včetně transportu. Všechna zátěžová vyšetření se musí realizovat dle plánu práce a se souhlasem vedoucího pracoviště. Chceme-li zabezpečit přesné sledování, musíme standardizovat podmínky vyšetřovaní, a to jak externí, tak i adekvátní přípravu probanda. Strava vyšetřovaného se před zátěží nemá lišit od jeho běžného jídla, nedoporučuje se ani vykonávání těžké fyzické práce.
Příloha č.1 Pracovní a popracovní kolaps Prvním příznakem při zátěži je pokles krevního tlaku se stoupající zátěží. Terapie: a) horizontální nebo Trendelenburgova poloha, bandáž dolních končetin, b) periferní vassopresorikum (Vasoxine 10-15 mg i.m.) při syst. krevním tlaku nad 60 torr (8 kPa) a 5-15 mg i.v. + 10-15 mg i.m. při systolickém krevním tlaku pod 60 torr (8 kPa), kontraindikace: koronární choroby, poškození myokardu a těžší hypertense. Hypertonická krize Systolický krevní tlak stoupne při zátěži nad 240 torr (31,9 kPa) a diastolický krevní tlak nad 120 torr (16,0 kPa), hodnoty neklesají. Terapie: a) Reserpin - 1 mg v 10 ml fysiologického roztoku i.v. nebo Regitin. Arytmie 1. Supraventrikulární paroxysmální tachykardie (bez hypotense a šoku). Terapie: a) vagová manévry., b) Vasoxine, c) digitalis (jsou-li vagové manévry neúčinné) Dogoxin - 1,0 - 1,5 mg i.v. 1.den 0,5 - 0,75 mg i.v. 2.den (kontraindikace u tachykardií digitalisového původu I )‘ d) aplikace sedativ a antibiotik. 2. Hemodynamicky málo závažné ektopické arytmie komorového původu (komorová tachykardie, četné komorové předčasné stahy). Terapie: mesokain - 1 2 mg/kg i.v. jednorázově 3. Bradyarytmie - Sinusová bradykardie (vagový syndrom s hypotensí). Terapie: a) Trendelenburgova poloha, b) atropin - 1 mg i.v. (opakovat za 2 - 3 hodiny).
- Těžký atrioventrikulární blok. Terapie: a) atropin Fibrilace komor, komorová zástava Z hlediska akutnosti našich zásahů dělíme první pomoc do tří období: I.
období – až do defibrilace a) umělé dýchání b) srdeční masáž
II.
období a) defibrilace elektrickým výbojem 300 - 400 Ws, minimálně 200 - 250 Ws, b) je-li defibrilace úspěšná: mesokain - 100 mg i.v. (tj. 5 ml 2 %) pokračovat 1 - 4 mg/min v infusi c) je-li defibrilace neúspěšná: nové pokusy s nejvyšší energií - defiibri1ovat maximálně 5krát, d) je-li dále defibrilace neúspěšná: mesokain – 50 – 100 mg intrakardiálně, potom další defibrilace,
III.
období Po převozu na koronární jednotku
Akutní infarkt myokardu Úkolem první pomoci před převozem na koronární jednotku je zvládnout v prvním časovém období: a)
b) c) d) e)
bolest - Dolsin nebo Foltral (30 mg) + atropin, úzkost - trankviliséry - Diazepam nebo Faustan, pokles krevního tlaku - opakované měření a při poklesu pod 90 torr (12 kPa) syst. krev. tlaku, resp. pod 60 torr (8 kPa) - noradrenalin nebo glukagon v infusi (3 mg jednorázově pak 4 mg /h), srdeční selhání - při prvních příznacích kardiotonika (akutní: strofantin nebo lanatosid C, pomalé: Acedigal), kyslík nejlépe nosní sondou 4-8 litrů/min, Furosemid 20- 40 mg, arytmie - komorová extrasystolie — Mesokain ~. mg/kg jednorázově.
Akutní selhání levé komory Terapie: - nemocného posadit + nekrvavá venepunkce (podvaz tří končetin Esmarkovým škrtidlem a po 15 minutách postupně uvolňovat do kruhu), - Furosemid - 40 mg i.v., - kyslík - nejlépe zahřátý a vlhký nosní sondou, - morfium - 10 - 15 mg s.c. - Aminophyllin - 0,24 mg i.v., pomalu vstřikovat, - strofantin - 0,4 mg i.v. nebo Digoxin - 0,75 mg i.v.
Akutní selhání pravé komory Terapie: a) Digoxin - 1,0 mg i,v. b) diuretika - Hydrochlorothiazid - 50 mg. Cerebrovaskulární insuficience Terapie: a) horizontální poloha, b) kyslík, c) Synthophyllin - 1 amp.i.v.
V den sledování se nepovoluje zvýšené zatížení, pacient se má uklidnit, 10 minut před vyšetřením sedět nebo ležet v místnosti, kde je teplota 18 – 22 0C. Lékař si zaznamenává hodinu a datum vyšetření, neboť kontrolní sledování se provádí ve stejnou dobu, což umožňu je validní porovnání výsledků. Přístroje musí být l krát ročně kalibrované. Při vyšetření na bicyklovém ergometru má natažená noha probanda svírat v kolenním kloubu úhel 1200. Při zátěži horních končetin musí být klika ergometru umístěna ve výšce 1 metr, je nutné přesně dodržovat frekvenci otáček. . Metodiku přizpůsobujeme záměru sledování a způsobu provádění zátěže (obr.č.30 ). V ČSSR se nejčastěji provádí dósování zátěže na bicyklovém ergometru dle mezinárodního biologického programu (IBP). Volíme tři šestiminutové zátěže, a to vždy s minutovým odstupem. K poslední sérii maximálního fyzického zatížení přistupujeme po dvou minutách odpočinku a každou minutu pak zvyšujeme zátěž o 15 - 30 W. Při výpočtu velikosti zátěže postupujeme následovně: -
velmi zdatné osoby......1,5 - 2,0 - 2,5 W/kg, normální populace.......1,0 - 1,5 - 2,0 W/kg, nemocní………………………0,5 -1,0 - 1,5 W/kg. K poslední šestiminutové zátěži přičteme :
-
u sportovců..........…….2 W, u normální populace.....1 W, u nemocných...........….0,5W.
tab.č.9
Při první šestiminutové zátěži nemá přesáhnout tepová frekvence 120 tepů/minutu, při druhé 140 tepů/minutu, při třetí 160 tepů/minutu. Dolní hranice u všech tří stupňů zátěže se nemá lišit o více než 20 tepů/minutu od hodnot, které nemá přesáhnout. Vlastní zvyšování zátěže se provádí v závislosti na hmotnosti, fyzickém stavu a trénovanosti vyšetřovaného. Rozlišujeme dva typy testů. Obr.č.30 Grafické znázornění různých možností zátěží na ergometru
A……….test se zátěží na jedné úrovni B……….test s kontinuálním zvyšováním zátěže C……….test se sériemi vzrůstající zátěže s přestávkami D……….test se sériemi vzrůstající zátěže v rovnovážném stavu bez přestávky E……….test kombinovaný (použitý v IBP)
Tabulka č.9 Zátěž na egrometru (v kpm/min.) Hmotnost 60 kg 65 kg 70 kg 75 kg 80 kg 85 kg 90 kg 95 kg 100 kg
1 W/kg 360 390 420 450 480 510 540 570 600
1,5 W/kg 540 585 630 675 720 765 810 855 900
2,0 W/kg 720 780 840 900 980 1 020 1 080 1 140 1 200
2,5 W/kg 900 975 1 050 1 125 1 200 1 275 1 350 1 425 1 500
3 W/kg 1 080 1 170 1 260 1 350 1 440 1 530 1 620 1 710 1 800
Přímý test Vyšetření je přerušeno při dosažení subjektivního maxina, nebo vzniknou-li indikace k ukončení testu: - paroxymální supraventrikulární a ventrikulární arytmie, extrasystoly polytopní, extrasystoly v salvách nebo vázané (bigeminie), bloky,
- pokles ST segmentu o více než 0,2 mV horizontálně nebo descendentně, - stenokardie, dyspnoe, cefalea, nausea, vertigo, - náhlá bradykardie, hypotenze. Jako maximální dosaženou zátěž hodnotíme výron, při kterém byla splněna následující kritéria: • • • • •
spotřeba kyslíku se (i přes zvyšující se zátěž) nemění (u 1/3 vyšetřovaných), dosažení maximální TF vzhledem k odpovídající věkové skupině, RQ je nad jedna, ventilační ekvivalent pro O2 je 30-35 ml, laktát je vyšší než uvádí tabulka: věk v letech 20 - 39 40 - 69
laktát v mmol/l muži 9,99 90 mg%
ženy 6,66 60 mg%
6,66 60 mg%
4,44 . 40 mg%
Nepřímý test Nepřímý test se ukončuje při dosažení stanovené srdeční frekvence, která je následující: do 30 let………......170 tepů/min do 40 let.........…….l60 tepů/min do 50 let........……..l50 tepů/min do 60 let.........…….l40 tepů/min do 70 let.........……130 tepů/min do 80 let……..........l20 tepů/min Další kalkulaci provádíme s použitím lineární extrapolace hodnot. Jako maximální vypočtenou spotřebu kyslíku odvozujeme z maximální SF pro danou skupinu: SF maximální muži: 18 let.....….194 tepů/min 19 let…......193 tepů/min 25 let......…191 tepů/min 35 let…......186 tepů/min 45 let..........181 tepů/min 55 let..…....176 tepů/min ženy: 18 let.......…197 tepů/min 19 let……...196 tepů/min 25 let.......…193 tepů/min 35 let...........188 tepů/min 45 let...........183 tepů/min
55 let……...177 tepů/min Naměřené hodnoty vyneseme do grafu a vyznačíme teoreticky maximální hranici srdeční frekvence. K přesnější kalkulaci využíváme pro hodnocení následující vztahy: 20
- 29 let, SF 2/3 - 150
Vo2 max. = 1,227 . V o2 150 + 365 30 - 39 let, SF 2/3 - 145 Vo2 max.
= 1,222 . Vo2 145 + 632
40 - 49 let, SF 2/3 - 140 Vo2 max. = 1,255 . Vo2 140 + 512 50 - 59 let, SF 2/3 - 130 Vo2 max. = 1,159 • Vo2 130 + 425 Uvedené rovnice jsou pro výpočet teoretické hodnoty Vo2 max. v ml ze submaximální zátěže. Nejběžnější vyšetřovací metodou je bicyklová ergometrie. V případě, že chceme zjistit také kvalitní záznam EKG, volíme polohu vleže se zátěží jen dolních končetin. Nově rozpracovaným způsobem je i metodika, kdy vyšetřovaný při práci stojí na pedálech ergometru. Zde proband využívá i hmotnosti svého těla k překonání brzdného odporu. Za nejfyziologičtější je považována zátěž na běhátku.Využíváme dávkování zátěže na pohyblivém koberci dle Bruceho (1969) - tabulka č.10 . Po přípravném období trvajícím 3 minuty, kdy vyšetřovaný chodí rychlostí 4,5 km/hod, začíná tzv. stupňovitý test - při standardní rychlosti 45 km/hodinu se zvyšuje sklon běhátka o 4 % (po každé tříminutově zátěži). Tabulka.č.10 Dávkování zátěže na běžícím pásu (dle Bruceho, 1969) Stupeň 1 2 3 4 5 6 7
Rychlost (km/hod) Sklon pásu (%) 3,15 10 4,60 12 6,30 14 7,80 16 9,30 18 10,20 20 11,10 22
Přerušení se děje na základě příslušných indikací (tabulka.č.11) nebo při limitním stoupání 16
%. Jen ojediněle se používá zátěž pomocí klikového ergometru, kde je poloměr madel 333 mm, zátěž se volí dle druhu vyšetření (50 W), doba trvání práce je 8 minut. Z hlediska fyziologických kritérií maximálního výkonu můžeme stanovit základní linie, svědčící o zapojení všech volně motorických mechanismů ke zvládnutí zátěže, jsou-li splněny následující hlavní podmínky: -
-
subjektivně udávaný maximální výkon, srdeční frekvence v setrvalém stavu dosáhla dle věku a pohlaví hraniční hodnoty, byl dosažen “strop“ spotřeby kyslíku, a ani se zvýšenin zátěže nedochází k jeho růstu, respirační koeficient je jedna nebo vyšší, na základě dosaženého výkonu vypočteme relativní výkon dle tabulky č. 12.
Hodnocení spiroergometrického vyšetření se provádí několika způsoby. V první řadě hodnotíme SF, která byla naměřena při jednotlivých zátěžích v tzv. setrvalém stavu. Při hodnocení je třeba vycházet z maximální, limitující SF v závislosti na věku, pohlaví, trénovanosti. Obecně platí vzorec: SFmax. = 210 - (0,65 . věk) SFsubmax. = max.SF . 75 100 procento aerobní kapacity – 100 % muži: 20 - 29 30 - 39 40 - 49 50 - 59 60 - 69
let...........195 tepů/minutu let...........187 tepů/minutu let....…...178 tepů/minutu let...........170tepů/minutu let...........162 tepů/minutu
Tabulka č.11 Indikace ukončení zátěžového testu a potřebná opatření Hypotenze, ataxie
Odpočinek vleže nebo rovnoměrnou chůzí
Bradykardie
Atropin nebo izoproterenol, někdy masáž srdce
Záchvat supraventrikulární tachykardie
Masáž sinus carotis, digitális nebo propranol
Ventrikulární tachykardie
Lidocain, elektrická kardioverze
Ventrikulární fibrilace
Masáž srdce, defibrilace
Akutní poškození myokardu
Odpočinek, kyslík, nitroglycerin
Angina pectoris
Odpočinek, nitroglycerin, sledování
Atrioventrikulární blokáda 2.nebo 3.stupně, nebo raménková blokáda
Odpočinek, kyslík, případně atropin nebo izorpoterenol, jestliže je nízká ventrikulární frekvence (40/min)
Časté ventrikulární extrasystoly (častěji než 10/min
Odpočinek, kyslík, případně Lidokain
Mimořádná únava nebo zadýchání
Odpočinek
Porucha EKG přístroje
servis
Tabulka č.12 Vztah mezi absolutním a relativním výkonem Povrch těla v m2 2,40 2,35 2,30 2,25 2,20 2,15 2,10 2,05 2,00 1,95 1,90 1,85 1,80 1,75 1,70 1,65 1,60 1,55 1,50 1,45 1,40 1,35 1,30 1,25 1,20 1,15 1,10 1,05 1,00 W
Absolutní výkon ve W 70 70 65 65 65 60 60 60 60 50 50 55 50 50 50 50 45 45 45 40 40 40 40 35 35 35 30 30 30 50
90 90 85 85 80 80 80 75 75 75 70 70 65 65 65 60 60 60 55 55 55 50 50 45 45 45 40 40 40 65
110 110 105 105 100 100 95 95 90 90 90 85 85 80 80 75 75 70 70 65 65 60 60 60 55 55 50 50 45 80
130 130 130 125 120 120 115 115 110 110 105 100 100 95 95 90 90 85 80 80 80 75 70 70 65 60 60 60 55 95
140 135 135 130 130 125 120 120 115 115 110 110 105 100 100 95 90 90 900 85 80 80 75 70 70 70 65 70 60 100
150 150 145 145 140 140 135 130 130 125 120 120 115 110 110 105 100 100 95 90 90 85 85 80 80 75 70 85 65 110
195 190 185 180 180 175 170 165 160 160 155 150 145 140 140 135 130 125 120 120 115 110 105 100 100 95 90 85 80 140
235 230 225 220 210 210 205 200 200 190 185 180 175 170 165 160 155 150 150 145 140 135 130 125 120 115 110 105 100 170
270 265 260 155 250 240 240 230 225 220 215 210 205 200 190 185 180 175 170 165 160 150 145 140 135 130 125 120 115 195
280 270 265 260 255 250 245 235 230 225 220 215 210 200 195 190 185 180 175 170 160 155 150 145 140 130 125 120 115 200
350 340 330 325 310 310 305 295 290 280 275 280 260 255 245 240 230 225 210 210 200 200 190 180 175 170 160 150 145 250
Relativní výkon v W/1, 73 m2 , absolutní výkon ve W Příklad: Vyšetřenému s tělesným povrchem 2,3 m2 odpovídá relativní výkon 100 W/1,73 m2 absolutnímu výkonu 135 W (podle Klepziga, 1976) Ženy : 20 – 29 let.......... 198 tepů/min 30 – 39 let………189 tepů/min 40 – 49 let....……179 tepů/min 50 – 59 let.……...171 tepů /min 60 – 69 let....……163 tepů/min procento aerobní kapacity – 75 muži: 20 - 29 let ……….161 tepů/minutu 30 - 39 let………..156 tepů/minutu 40 - 49 let………..152 tepů/minutu 50 - 59 let………..145 tepů/minutu 60 - 69 let………..140 tepů/minutu ženy: 20 – 29 let………..167 tepů/minutu 30 – 39 let………..160 tepů/minutu 40 – 49 let………..152 tepů/minutu 50 – 59 let………..145 tepů/minutu 60 – 69 let………..142 tepů/minutu Z naměřených hodnot SF při daném výkonu můžeme vypočítat fyzickou pracovní kapacitu (Physical Working Capacity - PWC) při SF 150 nebo 170. Hodnoty SF a výkonu naneseme do grafu (obr.č.31). Vyšší výkon při SF 170 tepů/minutu, tedy vyšší hodnoty PWC170 nacházíme u zdatnějších jedinců. Vlastní výkon můžeme přepočítat ve vztahu k hmotnosti jako specifický ukazatel. Normy výkonnosti pro muže ukazuje následující přehled: Ukazatel W 170 (W) W 170/kg (W) Max.výkon (W) Vo2max. (ml) SF max. Vmax. Lactát (mg %)
18 let 186,90 2,76 280,00 3088 193,10 105,00 59,40
25 let 198,20 2,64 282,90 2922 190,60 104,40 92,90
35 let 188,20 2,42 263,30 2856 187,90 106,20 83,8
45 let 196,60 2,47 241,70 2790 182,30 106,70 -
55 let 197,40 2,53 220,80 2484 171,7 94,5 88,1
Obr.č.31 Princip stanovení některých funkčních ukazatelů z průběhu TF při stupňovém zatížení
TF 147 znamená, že určujeme počet tepů, kterých pokusná osoba dosáhne při výkonu 147 W (900 kpm/min) nebo naopak určujeme výkon, který je pokusná osoba schopna podávat při TF 170 (W 170) či při maximální TF (W max.).
Vlastní hodnocení provádíme v % náležité hodnoty. TK sledujeme při každé zátěži nebo mimořádně pří subjektivních nebo objektivních známkách kardiopulmonální dekompenzace. TK hodnotíme v absolutních hodnotách, tj. maximální hranice by neměla přesáhnout 26,6 31,9 kPa (200 - 240 torr) u tlaku systolického a 14,6 - 17,3 kPa (110 - 130 torr) u diastolického, vše v závislosti na věku. Dále sledujeme změny tlaku krevního, a to neadekvátní zvýšení nebo snížení při změně zátěží. Všímáme si i TK, který se při zvyšování zátěže nemění. Prognosticky významná je hypotonická reakce při submaximální či maximální zátěži. Z hodnot naměřených při ergometrii vypočítáváme také první a druhý produkt TK a TF. Provádíme analýzu vydechovaných plynů. Sledujeme spotřebu kyslíku a výdej oxidu uhličitého, vše v závislosti na množství vydechnutého vzduchu v klidu nebo při zátěži. Při výpočtu objemových množství O2 a CO2 musíme minutovou ventilaci převést na podmínky STPD (standard, temperature, pressure, dry) - obr.č.32. Z naměřených hodnot můžeme vypočítat: 1. Respirační koeficient (RQ) - informuje o zapojování aerobních a anaerobních zdrojů energie do metabolické reakce organismu na zátěž: % CO2 RQ
= % O2
2. Spotřebu kyslíku k celkové hmotnosti nebo k aktivní tělesné hmotnosti Spotřeba O2 (l/minutu) :velmi nízký stupeň zátěže.....méně než 0,5 :nízký stupeň zátěže.........…..0,5 - 1,0 :mírný stupen zátěže........…..1,0 - 1,5 :těžký stupeň zátěže.......……1,5 - 2,0 :velmi těžký stupeň zátěže…..nad 2,0 (Převodní faktor viz výše)
Obr. 32 Nomogram k určení hodnot faktoru STPD
Frekvence srdce (puls za minutu) :velmi nízký stupeň zátěže……..méně než 75 :nízký stupeň zátěže……….....…75 - 100 :mírný stupeň zátěže........……..100 - 125 :těžký stupeň zátěže......…….....125 - 150 :těžký stupeň zátěže.......……….nad 150 3. Ventilační ekvivalenty O2 nebo CO2 jako indikátory míry difúze plynů alveokapilární stěnou - např. pro O2 platí: VEo2 = V (BTPS) Vo2 (STPD) VEo2....………….ventilační ekvivalent pro O2 V(BTPS).....……..korigovaná minutová ventilace Vo2 (STPD)...…...korigovaná spotřeba kyslíku Norma - 2 - 3 litry. 4. Při hodnocení energetického výdeje vycházíme z předpokladu, že 1 litr kyslíku vydá při metabolismu 20,168 .103 Joulů, při respiračním koeficientu 0,82. K vlastnímu výpočtu využíváme tabulky č. 13‚ kde je zaznamenán tepelný ekvivalent kyslíku (TEo2 ) při
různých hodnotách RQ. Vlastní hodnocení energetického výdeje lze provést několikerým způsobem:
Tabulka č.13 Tepelný ekvivalent kyslíku při různých RQ RQ 0,71 0,72 0,73 0,74 0,75
HE J.l W.min.l-1 19 635 327,25 19 686 328,11 19 738 328,97 19 790 329,83 19 841 330,69
0,76 0,77 0,78 0,79 0,80
19 893 19 944 19 996 20 047 20 099
RQ
-1
331,55 332,41 333,27 334,12 334,98
HE -1
RQ
0,81 0,82 0,83 0,84 0,85
J.l 20 151 20 202 20 254 20 305 20 357
W.min.l 335,84 336,70 337,56 338,42 339,28
0,86 0,87 0,88 0,89 0,90
20 409 20 460 20 512 20 563 20 615
340,14 341,00 341,86 342,72 343,58
-1
HE -1
0,91 0,92 0,93 0,94 0,95
J.l 20 667 20 718 20 770 20 821 20 873
W.min.l-1 344,44 345,30 346,16 347,02 347,88
0,96 0,97 0,98 0,99 1,00
20 924 20 976 21 028 21 079 21 131
348,74 349,60 350,46 351,32 352,18
- nejjednodušším je porovnání daného výkonu s bazálním metabolismem jednotlivce, násobek bazálního metabolismu vypočítaný z tabulky K
typ zatěžující práce
méně než 3 krát 3-6 krát více než 6 krát
lehká práce středně těžká práce těžká práce
- komplexnějším způsobem je porovnání stupně zátěže v násobcích metabolického ekvivalentu (MET) 1 MET = 3,6 - 4,0 ml O2/kg/min v průměru 3,75 mi. O2/kg/min Vzájemné procentuální porovnání umožňuje přesnější klasifikaci dané zátěže. - index relativní zátěže (IOZ) srovnává hodnotu spotřebovaného O2 k potřebě O2 při maximálním výkonu: Vo2 výkonu IOZ =
. 100 Vo2 max. výkonu
Vo2 výkonu ……………………. Vo2 max. výkonu ………………..
Hodnocení: lehká práce…………..hodnoty menší než 25 % středně těžká práce...………25 - 49 % těžká práce...........………….50 - 75 % velmi těžká práce....………..nad 75 %
