www.pirati.cz
PIRÁTSKÉ LISTY
Vydává Česká pirátská strana
Výtisk zdarma
My, děti Sítě Piotr Czerski V mediálním diskursu snad není slovo nadužívanější než „generace“. Jednou jsem zkusil spočítat, kolik generací bylo vyhlášeno za posledních deset let, od známého článku o takzvané „Ztracené generaci“. Bylo jich asi dvanáct a spojovalo je jedno: existovaly pouze na papíře. Skutečnost nám nepřipravila jediný hmatatelný, smysluplný a nezapomenutelný impuls, jehož společné prožití by nás jasně oddělilo od předchozích pokolení. Zatímco jsme jej hledali, zásadní změna přišla nepozorovaně: zapletla se do kabelů televize, protlačila pozemními i mobilními telefony a především přitekla všeobecně dostupným Internetem. Teprve dnes, po patnácti letech, můžeme pochopit, jak mnoho se změnilo. My, děti Sítě, my, kteří jsme vyrostli s Internetem a na Internetu – jsme „generací“, která ten termín naplňuje jistým podvratným způsobem. Nedostali jsme vnější podnět od reality, ale proměnu reality samotné; nespojuje nás obvyklý, ohraničený kulturní kontext, nýbrž vědomí svobody jeho výběru a sebeurčení. Uvědomuji si, že při psaní příliš používám zájmeno „my“ – naše „my“ je mlhavé, nejasné a oproti starým škatulkám – přechodné a nestálé. Pokud říkám „my“, znamená to „mnozí z nás“ nebo „někteří z nás“. Když napíšu „my jsme“,
znamená to „můžeme být“. Používám to „my“ jen proto, abych o nás vůbec mohl psát.
1. Vyrostli jsme na Internetu a s Internetem. Rozděluje nás pro vás nepochopitelná odlišnost: „nesurfujeme“ a Síť pro nás není „místo“ nebo „virtuální realita“. Nevnímáme Internet odděleně od skutečnosti, je to její součást: neviditelná vrstva, prolínající hmotným prostředím. My Internet nepoužívame – my v něm a s ním žijeme. Kdybychom vám, analogovým, měli vyprávět svůj bildungsroman, bude Internet přirozenou
součástí každého obrazu a prožitku, který nás formuje. V Síti nacházíme přátele i nepřátele, chystáme si taháky do školy, domlouváme mejdany i společné učení, online se zamilováváme i rozcházíme. Internet pro nás není technologie, kterou bychom se museli naučit používat a zvládat. Síť je proces, který se neustále děje a mění před našima očima, s námi a skrze nás. Na okrajích vznikají a zanikají technologie, služby jsou spouštěny, rozkvétají a upadají, ale Síť zůstává, neboť Síť jsme my, kteří spolu komunikujeme pro nás přirozeným způsobem – mnohem více a účinněji, než bylo možné kdy dříve v dějinách lidstva. Pokračování na straně 2
Počátky Pirátů v Čechách Počátky Pirátské strany v Čechách se datují do dubna 2009, kdy vznikla online petice pro získání tisícovky podpisů nezbytných pro založení strany. Ty se nasbíraly v rekordním čase dvou dnů od zprovoznění stránek. O měsíc později jsme podali návrh Ministerstvu vnitra a v červnu slavili oficiální vyplutí pirátské lodi do vod českého politického rybníčku.
Logo z doby vzniku České pirátské strany – 2009
Nejsme stranou, která vznikla jako podnikatelský projekt několika mocných lidí, nebo se oddělila od jiné politické strany, jako většina ostatních „nových“ politických uskupení v ČR. Jsme de facto jediná strana, která vznikla po nástupu nového
tisíciletí přirozeně, jako spontánní hnutí takzvaně odspodu, z prosté potřeby určité části české společnosti přinést do politiky nová témata, nové názory i způsoby komunikace s veřejností. Dokončení na straně 5
Pirátské listy
2
My, děti sítě – dokončení Vychovala nás Síť a myslíme trochu jinak. Schopnost najít informaci je pro nás stejně běžná, jako pro vás najít nádraží nebo poštu v cizím městě. Pokud se chceme něco dozvědět – jaké jsou první příznaky neštovic, jestli účet za vodu není podezřele vysoký nebo proč se potopila „Estonia“ – děláme to s jistotou řidiče auta s GPS navigací. Víme, že potřebné informace najdeme na více místech, dokážeme se tam dostat a umíme posoudit jejich věrohodnost. Zvykli jsme si, že místo jedné odpovědi jich najdeme mnoho a umíme z nich poskládat nejpravděpodobnější verzi, přičemž vyloučíme ty, které jsou nevěrohodné. Vybíráme, filtrujeme, pamatujeme si – a jsme připraveni kdykoli nahradit informaci, kterou si pamatujeme, její novou, lepší verzí.
Odtud pramení naše přesvědčení, že kultura je zároveň globální i individuální. Pro tohle k ní potřebujeme volný přístup. Nedomáháme se toho, aby veškerá kultura byla zadarmo – ačkoli když něco vytvoříme, obvykle to prostě pustíme volně do oběhu. I když se technologie rozvinula tak, že kvalita filmu nebo nahrávky, kdysi vyhrazená omezené kastě profesionálů, je nyní dostupná každému, chápeme také, že něco vytvořit stojí materiál i práci. Jsme ochotni platit, ale obrovská přirážka, již požadují distributoři, nám připadá očividně přemrštěná. Proč bychom měli platit za šíření informace, kterou můžeme okamžitě dokonale zkopírovat bez toho, aby se zmenšila hodnota originálu? Pokud dostáváme pouze informaci samotnou, chceme aby cena byla přiměřená. Jsme ochotni si připlácet, ale očekáváSíť je pro nás něco na způsob sdílené vnější me za to nějakou přidanou hodnotu: zajímavý obal, gadget, vyšší kvalitu obpaměti. Nemusíme si razu, možnost dívat se pamatovat nepotřebné tady a teď bez čekání na detaily: data, sumy, vzorNemáme ani stopu toho klidného, stažení souboru. Umíme ce, paragrafy, jména ulic pokorného smíření, kterým se vyjádřit uznání a chcenebo podrobné definice. vyznačují naši rodiče, přesvědčení me odměnit autory (od Stačí nám abstrakt, podo neobyčejné důležitosti úředních té doby, co peníze nejsou stata, která je potřebná záležitostí a posvátné povaze bankovky, ale jen řetězk pochopení informace ce čísel na obrazovce, jednání s úřady. a propojení s jinými inplacení se stalo druhem formacemi. Až budeme symbolické výměny, ze potřebovat podrobnosti, které něco mají obě strany), plnění prodejních plánů získáme je v několika vteřinách. Nemusíme také vědět všechno – víme, kde nalézt korporací nás ale nezajímá. lidi, kteří se zaměřili na to, co neznáme, a můžeme jim věřit. Lidi, kteří se o informace dělí ne pro zisk, ale z přesvědčení, že informace žije pohybem, že chce být volná a že jejich výměnou vyděláváme my všichni. Každý den: při učení, v práci, při řešení každodenních obtíží, ze záliby. Dokážeme spolu soutěžit a máme to rádi, ale naše konkurence, touha odlišit se, je založena na znalostech, na schopnosti informaci vyložit a zpracovat, nikoli monopolu na ni samotnou.
2. Být součástí kultury pro nás není nic zvláštního – globální kultura je základním kamenem naší totožnosti, je pro naši definici mnohem důležitější než tradice, historické příběhy, společenské postavení, původ nebo jazyk, který užíváme. Z oceánu kulturních prožitků si lovíme ty, které nám nejvíce vyhovují – odpovídáme na ně, hodnotíme je, tato hodnocení pak ukládáme na stránky k tomu určené a ty nám napovídají další alba, filmy nebo hry, které by se nám mohly líbit. Některé filmy, seriály nebo videa sledujeme s kolegy z práce nebo známými z druhé strany zeměkoule; své nadšení pro jiné sdílíme jenom s hrstkou lidí, se kterými se možná nikdy osobně nesetkáme.
Není to naše vina, že jejich byznys v tradiční formě ztratil smysl – a místo aby tu výzvu přijaly a nabídly nám něco navíc k tomu, co můžeme mít zadarmo, uzavřely se do svých zastaralých pevností. A ještě něco: nechceme platit za své vzpomínky. Filmy, které si pamatujeme z mládí, hudba, která nás doprovázela před deseti lety – ve vnější síťové paměti jsou to prostě vzpomínky. Vyvoláváme je, vyměňujeme a pracujeme s nimi stejně samozřejmě, jako vy vzpomínáte na „Nemocnici na kraji města“. Pohádky, které nacházíme v Síti a ukazujeme je svým dětem stejně, jako vy jste nám vyprávěli o Červené Karkulce nebo třech kůzlátkách. Dokážete si představit, že vás za tohle někdo odsoudí podle nějakých zákonů? My také ne.
3. Jsme zvyklí, že naše účty se platí samy – tak dlouho, dokud jsou na kontě peníze; víme, že založení bankovního účtu nebo přenos čísla k jinému operátorovi je otázka vyplnění jednoho online formuláře a jednoho podpisu na smlouvě, kterou přiveze kurýr; že výlet na druhý konec Evropy s prohlídkou jiného města někde v polovině cesty se dá zařídit za dvě hodiny.
Jako uživatele státu nás tak stále více dožírá zastaralost jeho rozhraní. Nechápeme, proč má daňové přiznání tolik formulářů a proč ten hlavní má přes sto kolonek k vyplnění. Nechápeme ani povinnost odhlásit se v jednom městě a znovu přihlásit v jiném při stěhování – jako by to jeden úřad nemohl sdělit druhému bez nás (a vynechejme raději nesmyslnost onoho povinného hlášení). Nemáme ani stopu toho klidného, pokorného smíření, kterým se vyznačují naši rodiče, přesvědčení o neobyčejné důležitosti úředních záležitostí a posvátné povaze jednání s úřady. Necítíme ten respekt, pocházející ze vzdálenosti mezi prostým obyvatelem a majestátem „vládců“ v nadoblačných výšinách. Vidíme společenskou strukturu jinak než vy – je síťová, ne stupňovitá. Zvykli jsme si, že můžeme zkusit dát se do řeči s každým – novinářem, starostou města, vysokoškolským profesorem nebo známým zpěvákem – a nepotřebujeme k tomu žádná oprávnění, vyplývající ze společenského postavení. Úspěch takové debaty závisí pouze na tom, zda obsah naší zprávy bude natolik zajímavý, aby stálo za to odpovědět. A díky spolupráci, neustálým debatám a obraně argumentů v ohni kritiky máme pocit, že náš pohled na věc je prostě lepší – proč bychom tedy neměli očekávat vážnou debatu se svou vládou? Narozdíl od těch, kteří považují „demokratické instituce“ za neměnný pomník, necítíme k nim v jejich současné podobě nábožnou úctu, ani nevěříme v jejich neoddiskutovatelnost. My nepotřebujeme pomníky. Potřebujeme systém, který splní naše očekávání: bude přehledný a účinný. A naučili jsme se, že změna je možná; že každý systém se špatným ovládáním může nahradit – a nahradí – nový, výkonnější, lépe uzpůsobený našim potřebám, nabízející více možností. Ze všeho nejvíce si vážíme svobody: svobody projevu, svobody přístupu k informacím a kultuře. Cítíme, že právě díky svobodě je Síť tím, čím je a je naší povinností tuto svobodu chránit pro budoucí generace stejně, jako pro ně chráníme životní prostředí. Možná jsme to ještě nepojmenovali, možná si to ještě ani neuvědomujeme, ale myslím, že to co chceme je skutečná, opravdová demokracie. Demokracie, o které se vašim spisovatelům ani nezdálo.
„My, dzieci sieci“ by Piotr Czerski, 2012 Vydáno pod licencí Creative Commons BY-SA
Pirátské listy
3
Proč se jmenujeme Pirátská strana? Této otázce se prostě nelze vyhnout. Přestože Piráti brázdí vody české politické scény již více než 5 let a jsou součástí celosvětové sítě etablovaných pirátských stran, řada lidí stále neví, co si o tomto kontroverzním jménu myslet. A tak často slýcháme vzápětí po dotazu, proč právě název Pirátská strana, otázky jako: Myslíte to vůbec vážně? Neškodí vám? Zabírá? Odpovědi jsou ano, ne a ano. V tomto pořadí. Abychom objasnili, proč se nazýváme právě Piráti, musíme alespoň krátce zabrousit do historie Švédska. Právě zde se totiž zrodila první pirátská strana. Švédsko zažívalo obrovský internetový boom už koncem 90. let. V téže době také odstartovala copyrightová lobby autorských svazů svůj urputný boj za udržení dosavadních zisků a všemožně se snažila zlikvidovat rodící se ráj sdílení dat všeho druhu. Na prahu 21. století založili zastánci kopírovacího monopolu „Protipirátský úřad“, jehož neohrabané pokusy vzdělávat internetovou komunitu se okamžitě staly terčem posměchu. Jako odpověď na tento útok autorské lobby založila o dva roky později skupina umělců, hudebníků a kulturních pracovníků „Piratbyrån“ (Pirátský úřad) a také legendární webovou stránku umožňující do té doby nevídané možnosti sdílení a stahování dat – nazvali ji „The Pirate Bay“ (Pirátská zátoka). Téměř ze dne na den se tak zrodili noví hrdinové mladé generace. Když v roce 2005 kopírovací zákon ve Švédsku opět přitvrdil, bylo jasné, že je třeba, aby pirátské hnutí vstoupilo do politiky a začalo aktivně vysvětlovat a hájit práva uživatelů internetu. Bylo prostě potřeba založit Pirátskou stranu. Název se stal obrovským hitem a okamžitě
si získal pozornost. Každý, kdo název zahlédl, věděl dvě věci: O co nám jde a proč nám ve volbách může hodit hlas. To by žádný jiný název nedokázal.
Často slýcháme, po dotazu, proč právě název Pirátská strana, otázky jako: Myslíte to vůbec vážně? Neškodí vám? Zabírá?
Odborníci na marketing to jen potvrzují, názvu dávají 10 bodů z 10. Při volbě značky je totiž ideální vybrat název, který je originální, jedinečný a zároveň vás co nejlépe popisuje. „Pirátská strana“ vyhrává první cenu v obou kategoriích.
Buď si budeme říkat Pirátská strana a sami svými činy určíme, co bude tento název představovat, nebo nám budou říkat Pirátská strana tak jako tak, ale my nebudeme mít nad významem našeho jména žádnou kontrolu. Když se budeme hrdě a veřejně hlásit k tomu, že jsme piráti, sebereme tím munici lobby kopírovacího průmyslu. Ta dnes sama s povzdechem přiznává, že označovat lidi za piráty už nefunguje. A co námitka, že starší lidé nás kvůli názvu brát vážně nebudou nikdy. Ano, to je možné. Jenže kdyby strana měla jiný název, tito lidé by si náš program četli přinejlepším 30 sekund a pak by ho nejspíše stejně zahodili. Je tedy lepší mít silnou značku pro naši cílovou skupinu, což jsou primárně uživatelé internetu, než méně kontroverzní název, který by ve finále nezaujal nikoho. Nikdy bychom se nedostali tam, kde teď jako globální hnutí jsme, kdybychom od prvního okamžiku neměli tento název. Nechceme jej měnit, i kdyby to teoreticky šlo. Prostě a jednoduše, věříme ve sdílení a občanské svobody. Někteří nás proto nazývají piráty. No, v tom případě jsme piráti a jsme na to hrdí.
Pirátské listy
4
The New Pirate Generation Štěpán Kotrba, 2009
Když pod heslem Internet je naše moře vznikla Česká pirátská strana, mnoho „kamenných“ konzervativních politiků se ušklíblo odporem k něčemu tak nicotnému a zbytečnému. Moralisté z řad tantiémových autorů a představitelů jejich lobbyistických kartelů se pohoršovali nad drzostí zlodějů a neschopností úředníků Ministerstva vnitra, kteří stranu, kladoucí si cíle změnit zákony v jejich neprospěch, bez problémů zaregistrovali. V tu chvíli se ovšem i v Česku, stejně jako předtím v jiných zemích Evropy, otřásl jeden z pilířů současného kapitalismu. Reakce na rozsudek nad Fredrikem Neijem a dalšími zakladateli největší světové databáze bit-torrentů The Pirate Bay, kteří byli švédským soudem odsouzeni každý k jednomu roku nepodmíněně a zaplacení bezmála jednoho milionu dolarů, byla evropskou mládeží vnímána jako poslední kapka, při níž pohár trpělivosti s přeregulovaným světem přetekl. Výsledkem je obrovská solidarita, podpora a popularita švédské strany Piratparteit. Spontánní rozhořčení našlo politicky motivovanou aktivitu, včetně radikálních řešení. Policie zabavila server The Pirate bay, Národní technické muzeum jej koupilo a vystavilo v sekci vynálezů, které změnily svět. Příznivci pirátské zátoky zorganizovali Distributed DoS útok na servery mezinárodní federace fonografického průmyslu IFPI coby iniciátora tohoto „virtuálního válečného aktu“. Hacker zanechal na serveru kartelu velkovýrobců hudby vzkaz, ve kterém se uvádí: Bezohledný hon vedený protipirátským úřadem IFPI, Warner Bros. a dalšími společnostmi a jejich pěšáky vyústil v soud, v němž jsou čtyři nevinní žalováni z porušování autorských práv. Toto je vyhlášení války proti antipirátským skupinám a hráčům, kteří za nimi stojí. Vybízíme k bojkotu a lynčování těch, kdo jsou za to odpovědní. IFPI je jen začátek, pokračování příště. The New Generation Proč to trvalo tak dlouho? Protože politika se odcizila občanům a ti své sebevyjádření našli v tvorbě a sdílení prožitků kultury. Dokud státy regulovaly pouze oběh zboží, této generaci mládeže to bylo fuk. Až snaha vládnoucích elit ovládnout i kulturní tvorbu a její konzum narazila. Vznikla zeď, oddělující dva světy nepochopením a odporem. Vznikla propast mezi generacemi a chuť poučit své otce o tom, že svět je dnes jiný a jiný už bude jednou pro vždy. Chuť poučit politiky o tom, že neudělali nic pro budoucnost obyčejných lidí v nastupující vzdělanostní společnosti. Chuť poučit politiky už dnes o tom, že zítra budou zbyteční.
Be creative! Česká pirátská strana ve svých materiálech tvrdí, že nepohrdá zákony, pouze chce změnit „zákonnou cestou“ ty z nich, které považuje za nevhodné. Právo pro jednoho může být bezprávím pro druhého... Doposud si uzurpovaly právo změnit zákon jen elity. Většina společnosti doteď většinou mlčela. Ve volbách do švédského Riksdagu v září 2006, pár měsíců po svém vzniku, získala první Pirátská strana 0,63% hlasů. V letošních volbách do Evropského parlamentu (2009 – pozn. red) už to bylo desetkrát tolik – 7,13%. Tento raketový start celoevropského protestu elity vyděsil. Evropou se valí strašidlo internetového komunismu (a z něj odvozené nové sociální revoluce). Bez výstřelů z Aurory vznikla mezinárodní pirátská Internacionála zaměřená proti samé podstatě kapitalismu – zisku neopodstatněného prací, ale pouhou držbou statku, zaměřená zejména proti americkým filmovým studiím a nadnárodním nahrávacím korporacím. Odpor proti Bushově fanatickému neokonzervativismu a imperiální politice dostal posilující injekci. Heslo dneška není třídní boj, ale kreativita. Slogan Be creative v sobě spojuje odkaz na principy copyleftu, stejně jako požadavek na tvůrčí a prožitkovou aktivitu namísto pouhého konzumu. Po aktivitách Public Domain, Fair Trade, No Border, ReCycle, ale i Open Source, Open Educational Resources a Open and Distance Learning je to další transformace myšlenek mezinárodního alterglobalistického hnutí vznikající znalostní společnosti, a to nikoliv pod původním bojovým heslem Globalizujte odpor, ale s konstruktivním sloganem Jiný svět je možný. Toto uskupení během několika let může zcela přepsat politickou mapu nejen Evropy, a může způsobit i zhroucení ekonomických vztahů Evropy s USA a dalšími zeměmi WTO. Ač samo sebe definuje jako liberální a středové, jde ve své podstatě o další, ovšem kulturně definovanou radikálně levicovou, antikapitalistickou politickou ideu.
Lidská práva digitálního věku: sdílet, upravovat, remixovat Jako součást světové konference UNESCO o vysokoškolském vzdělávání World Conference on Higher Education se konalo 8. července 2009 zasedání a panelová diskuse o otevřených vzdělávacích
zdrojích (OER), což je hnutí vytvořené American Graduation Initiative. Prezident Obama oznámil vládní plán dvanáct miliard dolarů na podporu reformy amerických vysokých škol, z toho 50 milionů dolarů pro rozvoj otevřených online kurzů pro komunitní školy jako součást americké „maturitní“ iniciativy. Tématem konference byla „Nová dynamika pro vysoké školství a výzkum pro společenské změny a vývoj“. Iniciativa slibuje, že distanční vzdělávání zemi přinese pět milionů vysokoškolských absolventů do roku 2020. Open source je a vždy byl považován za důležitý, ne-li klíčový dynamizující faktor v oblasti vysokoškolského vzdělávání. Důležitý je však rozdíl mezi otevřeností vyjádřenou slovem „open“ a jednoduchou dostupností „online“. Skutečně otevřené zdroje pro vzdělávání jsou zřetelně označeny standardní licencí CC, která umožňuje nejen přístup, ale i svobodu sdílet, upravovat, remixovat nebo redistribuovat tyto zdroje. On-line vzdělávací software zvyšuje efektivitu studia, studenti se dozví víc za méně času než při tradiční výuce. Pokud je „online“ i „open“, je nadějí pro rozvojové programy třetího světa, které se potýkají s nedostatkem elit, tedy i učitelů. Je třeba více informací, více otevřenosti a více transparentnosti. Lidé se právem hlásí o svá základní práva. O právo na přístup k informacím, o právo na vzdělání. O právo vědět víc. Dokázat víc.
Svět feudálního monopolu, kapitalistické konkurence a socialistické kooperace Konflikt začal s „přirozenoprávními“ definicemi vlastnictví a jeho rozšířením na nehmotné statky a bohatství vzniklé duševní činností (Lysander Spooner, Herbert Spenser, Ayn Randová) v podmínkách kapitalistického monopolu a omezené konkurence. Oproti feudálnímu vlastnictví a od něj odvozených monopolních privilegií, ale i oproti kapitalistické konkurenci a ochraně inovací ochranářskými cly a poplatky se staví daleko modernější koncept participace a pokroku, který definuje všeobecný prospěch z neomezené kooperace a sdílení znalostí. Koncept „kvartérní“, vzdělanostní společnosti už operuje s pojmem celoživotního vzdělávání a předávání informací a znalostí lidstva ku prospěchu dalších generací. Pokračování na straně 6
Pirátské listy
5
Počátky Pirátů v Čechách – dokončení Ačkoliv se jako hnutí označila také vládní strana ANO, ve skutečnosti se o hnutí nejedná, právě proto, že nevzniklo spontánně jako společenský proud, ale bylo vytvořeno shora jednou významnou osobností. Nechodíme vždy v obleku a neschováváme svou pravou tvář za škrobený politicky korektní výraz. Jsme rebelové, pokud být rebelem znamená být liberální, vnímavý k potřebám mladé generace, otevřený novým myšlenkám a novátorským řešením. Chceme reprezentovat nový svébytný politický proud nezatíženými historií, korupčními kauzami, vazbami na kmotry a jiné mocenské skupiny. Chceme získávat vaši důvěru postupně a ne být po vzoru mnoha předchůdců jen hvězdičkou, která zazáří a stejně rychle zmizí v propadlišti politických dějin. Učíme se, pracujeme, zapojujeme se do veřejného života, diskutujeme. A získáváme stále větší podporu, ačkoliv naše volební kampaně nestojí ani desetinu toho, kolik stojí kampaně jiných stran. Nechceme si Vaši důvěru koupit, ale vybudovat ji našimi činy a dlouholetou snahou změnit svět okolo nás tím, že začneme změnou sami u sebe. Nechceme si jen stěžovat v internetových diskuzích, ale něco opravdu udělat. Už dávno nejsme stranou zaměřenou pouze na problematiku internetu, svobody informací a autorského práva, od roku 2010 pečlivě budujeme komplexní program. Ten si klade za cíl promítnout pirátské ideje do všech hlavních oblastí našeho života (jako je školství, zdravotnictví, bezpečnost, doprava, ekonomika, demokracie a mnoho dalších).
Aktuální podobu našeho obecného programu najdete na pirati.cz/program. Česká pirátská strana se od ostatních pirátských stran v Evropě liší tím, že od svého počátku klade kromě tradičních pirátských témat obrovský důraz na průhlednost veřejné správy. Požadujeme, aby všechny instituce hospodařící s veřejnými penězi umožňovaly veřejnosti maximální kontrolu nad vynakládanými finančními prostředky. A jakou konkrétní podobu by podle nás tato veřejná kontrola měla mít, aby neskončila na smetišti politických klišé, jak jsme tomu byli svědky mnohokrát v minulosti?
Prosazujeme odkryté bankovní účty, veřejné účetnictví, okamžité zveřejňování spisů a smluv na webech jednotlivých institucí a také online zveřejňování zasedání zastupitelstev obcí, krajů i parlamentu v reálném čase na internetu. Chceme dokázat, že nezůstáváme jen u slov, ale jdeme příkladem a sami používáme transparentní bankovní účet (viz http://ucet.pirati.cz) i účetnictví (http:// ucto.pirati.cz), takže si každý může zkontrolovat naše příjmy i výdaje do poslední koruny, stejně jako my chceme kontrolovat státní instituce a polostátní firmy. Piráti nade vše ctí demokratické procesy a rozhodování, které se snažíme aplikovat sami na sebe. Díky institutu primárních voleb za nás nikdy nemůže kandidovat nikdo, kdo nemá aspoň 50% podporu místní či krajské organizace. Že je to snad samozřejmé? Není. Podobný mechanismus v ČR využívá jen minimum politických stran. Stejně tak využíváme i institut odvolávání. Každý člen má právo využít vnitrostranického referenda a navrhnout odvolání kteréhokoliv funkcionáře, který se podle jeho názoru neosvědčil. Veškerá diskuse uvnitř strany je vedena veřejně prostřednictvím internetového fóra a každý občan má možnost do ní nahlédnout, a to zpětně až po založení strany v červnu 2009 (a vlastně ještě před tím). Máte dost pletichaření, nesplněných slibů, korupce a politiků, kterým jde jen o vlastní prospěch? Vsaďte na Piráty, dejte šanci nové generaci, která otočí kormidlo správným směrem!
Pirátské listy
6
The New Pirate Generation – pokračování Jestliže je jednou myšlenka vyřčena, stává se duševním vlastnictvím naslouchajícího, aniž přestává být součástí duševního vlastnictví řečníka. Stejně tomu je, když je ze serveru zkopírována elektronická informace. Ze serveru se neztrácí.
Patenty a monopolní výsady vznikaly už ve středověku jako projev (z)vůle panovníka. V novověku v Anglii prostřednictvím Statute of Monopolies z roku 1623 (Francie – 1791, USA – 1793, Rakousko – 1810, Rusko – 1812, Prusko – 1815,...)
Kopie je totéž, co „originál“, informace se replikují, aniž by se cokoliv opotřebovalo... Na tomto principu je postavena kultura i vzdělání po celou dobu existence lidstva.
Roku 1709 vznikl v Anglii vůbec první autorský zákon nazývaný Statute of Anne. Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl vznikla roku 1886. V Česku platí autorskoprávní ochrana od roku 1895. Všeobecná úmluva o autorském právu byla ovšem uzavřena teprve v roce 1952, Světová organizace duševního vlastnictví WIPO vznikla až v roce 1967. A první piráti byli u všech těchto prvních a klíčových okamžiků jako Satan v kostele.
Přesto neplatíme učitelům doživotní rentu, ale ctíme je a nasloucháme jim... Rentu neplatíme ani architektovi, který vymyslel dům, ani sochaři, kolem jehož sochy chodíme. Neplatíme ji ani lékaři, který nám zachránil život, či novináři, který napsal tento článek. Dáme jim plat nebo honorář, a pak výsledný produkt užíváme. Autorům hudebních či literárních děl, která posloucháme či čteme, ovšem platíme výpalné za každý vyposlechnutý tón.
Když je kopie totéž, co originál Viditelná nespravedlnost v odměňování autorů a třeba lékařů vede k masovému ignorování těchto lobbyisty vynucených privilegií, a tím k masovému porušování práv taxativně vyjmenovaných kategorií tvůrců. Úcta občanů k „právu“ je ta tam. Společenská smlouva je roztrhána. „Krademe“ naprosto bez výčitek. Krademe ale? Je to něco proti Desateru, nebo pouze vyháníme hamižné penězoměnce z chrámu? Je v době digitálního světa nehmotné vlastnictví na „síti“ vůbec odůvodnitelné? Ježíšovi nepatřila slova, která tak kreativně citoval z tehdejších náboženských knih, aniž by ostatním prorokům či jejich potomkům platil poplatek za veřejnou produkci... Ježíš si u pekaře nekoupil ani chléb, který lámal, aby nakrmil zástupy. Vodu bez chuti měnil na opojné víno. Co na to tehdejší vinaři, NKÚ a protidrogová policie? Neměl by být i dnes autor odměněn v souladu s tisíciletou tradicí prvotního zbožového obchodu pouze za „první užití“, výkupem všech práv jednou provždy, jako je tomu u architektury nebo u deky, pod kterou spíme? Není schopnost utkat deku stejně cenná, jako schopnost složit hudbu? Není úrok opravdu nemravný, jak to tvrdí muslimové? Výlučné a opakované užití děl se stalo předmětem ekonomického zájmu v křesťanském prostoru už s vynálezem Gutenbergova lisu, pak znovu s rozvojem fotografického a filmového průmyslu, a nakonec s nástupem elektronických médií – rozhlasu a televize.
Jiná než třetí cesta pro mocné není Boom kopírování přišel až s prvními páskovými magnetofony a rozmnožovacími stroji Rank Xerox. Hudební Radio Luxemburg bylo jedním z prvních elektronických médií pirátů. Tehdy vznikla i lákavost fenoménu pirátství, protože tomu tak chtěli i výrobci nosičů. A ovlivnilo před půlstoletím celou Evropu a její kulturu. Principy Do it yourself (DIY) a participace byly kreativnější než principy konkurence. Ostentativní porušování zákona o autorských právech se stalo součástí „západní“ kultury mládeže minulých padesáti let ihned poté, co se do prodeje dostaly první domácí magnetofony. Nikdo to nebral jako zločin, půjčil-li si a zkopíroval oblíbenou (a v obchodech už třeba nedosažitelnou) gramofonovou desku. Přesto to „zločin“ byl a stále ještě je. Poznámka autora: Až po vydání článku jsem byl upozorněn čtenáři, že jsem opomněl zmínit historickou úlohu Radia Caroline Origins které vysílalo od roku 1964 na 197.3 m (1520 kHz) „pirátsky“ z lodí v mezinárodních vodách nezávislou muziku, stejně jako Radio Veronica na 192 m (1562 kHz) z Holandska či později Radio Monique. Nezapomněl jsem. Caroline dnes neznamená nic, i když bylo tehdy tím pravým „undergroundem“. V paměti Evropy ale po půlstoletí nezůstalo. „Laxík“ ano. Protože nepřinesl jen rebelství za hranicemi zákona. Stejně jako jsem nezapomněl zmínit válečnou pirátskou stanici Radio 1212. Protože mne daleko více zajímal fenomén „soft pirate“ vysílání „english-language service“ do Británie z Luxemburgu – jako antiestablishmentová opozice „oficiózní“ BBC s cílovkou zaměřenou na obdivovatele „good boys“, rozbíjející konvence tehdejšího veřejnoprávně seriózního vysílání i protireklamní omezení britské mediální legislativy, platné od roku 1933, kdy „Laxík“ začal vysílat, do roku 1973.
Právě popové komerční Radio Luxembourg v protikladu k BBC vytvořilo fenomén a definovalo standardy budoucího prostoru komerčních rozhlasů. Přineslo nové chápání rozhalsu nejen jako informačního, ale hlavně jako zábavného média a současně odhalilo propagační možnosti rádia pro komerční sektor. Nikdo nechápe, že je zločin ze dvou či více zvuků stvořit další, jiný. Houslím také neplatíme za to, že hrají v orchestru. Remixovaná kultura zaplavila západní svět. Ke zločinu přispívá ovšem samotný koncept zpoplatnění i toho Slova, které bylo na počátku. Koncept uchváceného vlastnictví jednou vyřčené myšlenky kamennými institucemi – církvemi počínaje a nadnárodními korporacemi konče. Muzea, archivy a kulturních instituce namísto vstupu zdarma pro všechny zkoumají prezentace svých sbírek ve veřejné doméně. Jak to, že za fotografii pět set let starého díla dávno mrtvého autora chce někdo, u koho je pouze uloženo, poplatek? Dospěli jsme tak daleko, kdy máme problém pochopit vzdělávací efekt veřejných knihoven pro pokrok společnosti. Marie Terezie jako organizátorka sítě veřejných obecních knihoven byla moudřejší než většina dnešních politiků. Existuje snad digitální ekvivalent veřejné knihovny? Ne. Brání tomu práva autorů knih. Dnešní, zejména levicoví politici stojí na kraji propasti a stále tančí, opilí mocí, teď už fiktivní. Netuší totiž, co bude zítra. Netuší, že přijde doba přímé demokracie, ve které už politická lež nebude mít místo, kde možnosti technologie vyhledat přesné informace včetně ekonomického, mediálního a politického kontextu budou okamžitě dostupné kdekomu. To bude už Web 3.0. Kolaborativní prostředí pro všechny. Nový zoon politikon.
Hacking znamená funkční gramotnost Druhá vlna konfliktu autorskoprávní ochrany přišla s masovým rozšířením prvních osobních počítačů PC, s kopírováním programů a počítačových her (warez), rozšířením internetové sítě. Armádní robustnost a studentská bohémská nedisciplinovanost, hraničící s chaosem, daly vzniknout prostředí, kde platí pouze technologicky neutrální pravidla, ale nikoliv něčí zákony nebo moc.
Dokončení na straně 8
Pirátské listy
7
Co znamená Creative Commons? creativecommons.cz, pirati.cz Licence Creative Commons jsou souborem veřejných licencí, které přinášejí nové možnosti v oblasti publikování autorských děl: narozdíl od standardního copyrightu, Creative Commons umožňují vzdát se některých autorských práv a své dílo tak nabídnout zdarma a všem, aby jej mohli vylepšit, použít jako základ pro své vlastní dílo, nebo jej jen používat bez strachu, že tím poruší něčí vlastnická práva. Licencemi Creative Commons lze opatřit texty, obrázky, filmy, muziku nebo software. Licence Creative Commons fungují na jednoduchém principu: autor jejich prostřednictvím nabízí neurčitému počtu potenciálních uživatelů licenční smlouvu, na základě které jim poskytuje některá svá práva k dílu a jiná si vyhrazuje. Creative Commons nejsou popřením klasického pojetí autorského práva, jsou jeho nadstavbou a jako takové vycházejí z občanského zákoníku (§ 2358 – 2389 Zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Obliba licencí Creative Commons vychází především z jejich mezinárodní srozumitelnosti, která se nyní ještě zvyšuje s příchodem nové verze 4.0. Licenční podmínky, neboli práva a povinnosti uživatele k dílu, jsou graficky vyjádřeny pomocí jednoduchých piktogramů. Pokud vytváříte nějaká autorská díla (grafiku, fotografii, hudbu, prezentaci, video…) a chcete, aby ostatní mohli vaši práci dále (v mezích vámi
poskytnuté licence) volně a bezplatně použít – například zdokonalit, přeložit, použít při výuce, pustit v rádiu, otisknout v novinách – můžete zvážit použití některé z licencí Creative Commons. Licence poskytuje následující práva: Kdokoliv může dílo používat, upravovat, užívat a šířit, pokud splní povinnosti zvolené autorem z níže uvedeného seznamu:
(BY) U kopie díla musí být
uvedeno jméno autora
(SA) Odvozená díla musí být
šířena pod stejnou licencí (vzájemně neslučitelné s ND)
(NC) Dílo smí být šířeno a použito jen k nekomerčním účelům
(ND) Dílo smí být šířeno jen
v nezměněné podobě (vzájemně neslučitelné s SA)
Licence Creative Commons (zkratka CC) jsou modulární, a dají se (jako např. kostky stavebnice) vzájemně kombinovat. Můžete se tak setkat s díly označenými jako BY-SA nebo BY-NC-ND, BY-SA-NC a ostatní. Licenci Creative Commons můžete dát jakémukoliv svému dílu, ať již vyrábíte počítačovou grafiku, upravujete fotografii, komponujete hudbu, připravujete prezentaci či natáčíte video… V České republice se CC licencím věnuje web http://www.creativecommons.cz/, odkud je také převzata část tohoto textu. Můžete se zde seznámit s plnými texty licencí, dozvědět se novinky z této oblasti, přihlásit se na připravovanou přednášku a mnohé jiné.
Nejčastěji používané licence Creative Commons Označení
Popis
Zkratka
Pouze uvedení autora
BY
Uvedení autora + Žádná odvozená díla
BY-ND
Uvedení autora - týká se původního díla i jeho modifikací
BY-SA
Uvedení autora + Pouze nekomerční užití
BY-NC
Uvedení autora + Pouze nekomerční užití + Žádné modifikace
BY-NC-ND
Uvedení autora + Nekomerční užití + Povoleny modifikace díla
BY-NC-SA
Pirátské listy
8
The New Pirate Generation – dokončení Každý může vše a je na něm, jak se svobodou naloží. Tím prokáže, jak užitečný dokáže být pro druhé, pro společnost. Vezmi a užívej v míru, znělo posluchárnami. V této morálce akademické svobody sdílení je už dnes vychována většina elit západního světa. Učili se prostřednictvím škol přírodním pravidlům Křováků či Indiánů. Být v souladu s prostředím a obohacovat jej svým životem. Svoboda slova a soukromí v elektronické komunikaci stála u prvních soudních sporů, vedla k prosazení práva exportovat silné šifry mimo hranice USA a vítězství Phillipa Zimmermanna ve sporu s americkou vládou o Prety Good Privacy. A stála i u zrodu počítačového pirátského hnutí před dvaceti lety, aktivního dodnes. Obyčejní lidé poprvé zvítězili nad mocnými i jejich tajnými službami. Třetí, doposud nejmasovější vlna vznikla s rozšířením přenosných telefonů, počítačů, zvýšením rychlosti a kapacity internetového připojení a medializace internetu, rozsáhlým užitím kolaborativních sítí Web 2.0 a zlevněním vysokokapacitních disků a masovostí výroby levné technologie SSD a CD-R. Povzbudil ji také neúspěch technologické ochrany továrně vyrobených zvukových a obrazových záznamů. Bylo to vítězství technologické lobby a hackerů nad kartelem obsahové lobby a nad vládami. Internet dosud nikdo nepodřídil žádné legislativě. Za této situace a při těchto trendech celosvětového vývoje digitálních technologií jsou pouze dvě možnosti dalšího vývoje prezentace autorského obsahu (software, hudebního, obrazového, audiovizuálního i psaného) na internetu: celosvětově zcela zamezit jeho šíření, nebo celosvětově zcela rezignovat na jeho právní ochranu podle hesla Vezmi a užívej v míru. Ta druhá varianta už je realitou. Třetí cestou je kybernetická válka, která rozdělí internet, a tím ho zničí. Tratit ovšem budou všichni mocní. Bezmocní slaví vítězství nad mocí.
Pravo-levý spor o vlastnictví Konzervativní strany hájí do krve nadvládu individuálního vlastnictví, liberálové a libertariáni, jakož i komunisté a anarchisté hájí v různé míře společenské funkce majetku, a tím i právo veřejného užívání, veřejné služby.
Tolik základní pravo-levý spor o vlastnictví a veřejnost statku. Současnost je prakticky plná šedé zóny mezi těmito krajnostmi. Stále neudržitelnější je dosavadní oligopolní chování nahrávacích a filmových společností, postavené na výlučnosti vlastnictví autorských děl či znalostí, které pak poskytují za neúměrnou úplatu. Stále neudržitelnější je i koncept patentů, který je příčinou genocidy třetího světa při nemožnosti zaplatit léky, jejichž hlavní součástí ceny jsou nehmotná práva. Ve Švédsku program Pirátské strany oslovil dostatek voličů, aby se tento antestablishmentový politický fenomén dostal do Evropského parlamentu. Nyní vzniká strana v Česku, na Slovensku, ve Švýcarsku a dalších zemích. Mladí už opět budou mít koho volit na protest proti „standardním“ stranám, když je fanatismus Zelených zklamal. Soud s Pirate Bay měl politickou dohru i v Evropské unii. Jindy až nechutně neoliberální komisařka Viviane Redingová hovoří o nutnosti zásadních změn v systému autorských práv. Evropští byrokraté mají strach, aby nevyšlo najevo, že...
... jiný svět je možný. Cílem České pirátské strany, vzniklé na ustavujícím fóru dne 28.6.2009, je „vytvoření politické síly, která by prosazovala respekt k elementárnímu právu člověka na svobodné šíření přijaté informace a striktní ochranu soukromí občana jako odraz změněné reality informační společnosti 21. století.“ Cílem je „prosazovat novou legislativu respektující elementární sociologické změny, ke kterým došlo vznikem Internetu jako nástroje neomezeného způsobu sdílení informace, a to zejména, avšak nikoliv výhradně, ve vztahu k právům občana odvozeným od elementárních lidských práv a k odvozeným právům autorů na přiměřený užitek a prospěch z jimi vytvořeného díla.“ Tolik informace samotné strany. S tím musí souhlasit každý počítačově gramotný člověk bez extrémního názoru na soukromé vlastnictví a etičnost copyrightu. Realita je ovšem trochu jiná než opatrné formulace. Právě svoboda šíření informací bez ohledu na zájmy mocných, hranice a jiné bariéry stála u kolébky internetu a u vynálezu copyleftu – antipodu copyrightu.
Dnes je „in“ šířit produkty po síti pod některou z verzí licencí CC - Creative Commons jako open source či dokonce public domain. Linux začíná být rovnocenný Microsoftu. Černá můra všech, kdo chtějí mít patentem chráněný monopol na informace, ne-li dokonce na všechny jedničky a nuly či písmena abecedy. I v Česku se prozatím piráti tváří stejně, jako jejich příznivci a zakladatelé z řad programátorské elity – jako extrémně liberální až libertariánská středová až středopravá formace. Nicméně vše se může zanedlouho změnit, protože DIY kultura, do níž je tato strana ideově ukotvena, má svou ideologii už půl století v oblasti hippies, punku a technologického anarchismu. Potenciální členská základna, může být za pár měsíců úplně jiná, než si představují „otcové zakladatelé“ teď. Mezi příznivce je třeba počítat každého druhého spotřebitele CD-R a DVD-R, uživatele internetu, P2P sítí a sociálních sítí. Pirátství je masové jako sex. A stejně tak časté, ne-li častější. Celkem je to daleko víc nestraníků, než mají dosavadní partaje straníků. Všechny dohromady. Daleko více mladých než starých. Silný antiestablihmentový a antisystémový potenciál celému procesu vznikání Pirátské strany dodá lákavost rebelství, dynamiku nástupu na politickou scénu a živost jiné než tradiční levicové agendy. Revoluce se dá dělat i bez srpů a kladiv. Stačí počítač a připojení k internetu. Ovšem i vůdcové levicových politických stran zůstávají až na Al Gora programově i funkčně negramotní. Vůbec nechápou, že jejich analogový svět parlamentní demokracie je už dávno mrtev. Doba přímé, participativní demokracie je před nimi a bude znamenat jejich pád. Emancipační sen Komenského i Havlíčka, svoboda nikým neomezeného šíření informací a znalostí se nyní stává konfliktně vynucovaným politickým právem.
Jiný svět JE možný. Jen chtít. Yes, we can.
Tento článek je možné neomezeně sdílet či šířit při zachování podmínek licence CZ Creative Commons BY-NC-ND, přestože autor není členem Pirátské strany. Povinností všech šiřitelů je uvést text pod jménem autora, nezměněn a včetně této informace.
Veřejně prospěšný projekt „Univerzální číslo pirátských listů“ byl financován ze státního příspěvku České pirátské straně. Chcete podpořit některý z dalších veřejně prospěšných projektů realizovaných Pirátskou stranou? Číslo transparentního účtu je 2100048174/2010, všechny potřebné detaily a také informace o dalších pirátských aktivitách, případně možnosti se podílet na dobrovolnické činnosti pro Piráty naleznete na webu www.pirati.cz.
