O naöich rodiëích aneb Jak to vidíme my

JANÁ»KOVA AKADEMIE MÚZICK›CH UMÃNÍ V BRNà Divadelní fakulta Ateliér Divadlo a v˝chova Studijní obor Divadlo a v˝chova

„O naöich rodiËích aneb Jak to vidíme my“ Dokumentace magisterského absolventského projektu

Autor projektu: Natálie Pelcová Vedoucí projektu: prof. PhDr. Silva Macková

Brno 2014

1

Anotace Magistersk˝m projektem se stala autorská inscenace, která vznikla se studenty St¯ední pedagogické ökoly v Boskovicích. Na inscenaci jsem pracovala se t¯ídou 3.C pedagogického lycea. Studenti si ve druhém roËníku volili jednu z v˝chov jako specializaci. »ást student˘ budoucí 3.C si jako specializaci zvolila dramatickou v˝chovu. Inscenace vznikala v pr˘bÏhu ökolního roku právÏ v tÏchto hodinách.

Annotacion A devising performance, staged in cooperation with the students of the Pedagogical High School in Boskovice, was chosen as the Master's project. I have cooperated on this production with the 3. C class of the lyceum in question, as its students had to decide for one specialization in their sophomore year and a number of them chose the drama education track. The work on the performance took place throughout the school year within the scope of these lesson.

KlíËová slova Autorská inscenace, dramatická v˝chova, studentské divadlo, herectví, scéná¯

Keywords Devising performance, drama in education, student theater, acting, script

2

Obsah 1. Úvod SPgä Boskovice T¯ída 3.C 2. Vznik inscenace Cíle projektu Jaké byly moje cíle? Cíle pro studenty Vznikání a tvorba Zlatá devadesátá 3. ZávÏr Kdybych mÏla zhodnotit svojí vlastní práci Kdybych mÏla zhodnotit práci student˘

3

1. Úvod

Na zaËátku roku 2013 jsem se stala uËitelkou dramatické v˝chovy na SPgä v Boskovicích. V pr˘bÏhu celého roku jsem se vlastnÏ seznamovala s prací na st¯ední ökole a s tím, co by dramatická v˝chova v jejích osnovách mÏla obsahovat. Stalo se, ûe jsem dostala na starost i studenty t¯etího roËníku pedagogického lycea, kte¯í si dramatickou v˝chovu (dále jen DV) zvolili jako svoji specializaci. Shodou okolností mÏli ve ökolním vzdÏlávacím plánu v osnovách pro tento roËník tvorbu divadelní inscenace a já jsem tuto v˝zvu ráda p¯ijala. SPgä Boskovice Dramatická v˝chova nemá v této ökole velkou tradici a je tam pomÏrnÏ nov˝m oborem. ZaËala se rozvíjet teprve p¯ed Ëty¯mi lety po p¯ijetí MgA. Moniky Lepkové, která se snaûila dramatickou v˝chovu na ökole prosazovat. Tomu odpovídají i nedostateËné podmínky - prostor, pom˘cky, technika, zkrátka chybí jakékoliv zázemí. UËebny pro DV jsou sice nové, ale zcela nevyhovující jakékoliv divadelní a pohybové Ëinnosti. Ve ökole také chybí sál, prostor pro po¯ádání koncert˘ a kulturních aktivit student˘. To bohuûel ovlivÚuje i pedagogickou práci. Jak m˘ûeme tvo¯it v prostoru, kter˝ je stísnÏn˝, kter˝ nás omezuje, kter˝ nás ruöí, kde se zkrátka necítíme dob¯e. T¯ída 3.C V pr˘bÏhu mé práce se ze ökolní t¯ídy stal takov˝ netradiËní divadelní soubor. Studentské soubory, které spoleËnÏ pracují na tvorbÏ p¯edstavení b˝vají vÏtöinou zájmov˝m krouûkem a nepovinnou, dobrovolnou aktivitou. To, ûe p¯edstavení vznikalo v hodinách povinné ökolní docházky vedlo k tomu, ûe jsme pomalu opustili statut ökolní t¯ídy a stali se spíöe souborem. Se vzniklou inscenací jsme se také úËastnili divadelních p¯ehlídek studentského divadla a nÏkteré máme jeötÏ p¯ed sebou. Dle mého názoru, je takov˝to p¯erod velmi netradiËním stavem vÏcí, kter˝ je i v amatérsk˝ch divadelních kruzích a v celé dramatické v˝chovÏ neobvikl˝.

4

Proto cítím, ûe bych se o této promÏnÏ mÏla alespoÚ takto struËnÏ zmínit. Dále tedy budu o své t¯ídÏ mluvit jako o studenstském divadelním souboru SPgä Boskovice. Takováto promÏna se ale nemohla udát pouze spoleËnou prací na p¯edstavení, ale hlavní p¯íËinou byla chuù a zájem student˘ o divadlo a práci na tvorbÏ p¯edstavení. Bez jejich nadöení a snahy, by to nebylo moûné. Tím si je ovöem nechci idealizovat. Oni sice ze zaËátku velkou touhu opravdu mÏli, ale kdyû zjistili, co vöechno ta práce obnáöí a kolik Ëasu spot¯ebuje, zaËaly se objevovat problémy, na druhou stranu, jsme je vûdy dokázali p¯ekonat. Tento soubor má dvanáct Ëlen˘, deset dívek a dva chlapce ve vÏku osmnáct a devatenáct let. V závÏru naöí inscenaËní práce se k nám p¯idal jeötÏ jeden student z úplnÏ jiné t¯ídy a jiného roËníku, tím byl ätÏpán Doleûel ze druhého roËníku v˝chovné a humanitární Ëinnosti. Náö soubor má nyní tedy t¯ináct Ëlen˘. Toliko úvodem a nyní si pojÔme p¯iblíûit samotn˝ projekt

5

2. Projekt

Cíle projektu Nejprve bych chtÏla uvést jaké v˘bec byly cíle projektu, kter˝ jsem se rozhodla realizovat. Jaké byly mé cíle? Rozhodla jsem se pro tvorbu autorské inscenace bez literární p¯edlohy. MÏla jsem k tomu moûná sobeck˝ d˘vod, kter˝m bylo to, ûe jsem si zkrátka chtÏla vyzkouöet inscenaËní práci, která není zaloûená na p¯edem napsaném textu, ale na textu, kter˝ vytvo¯í studenti sami v pr˘bÏhu zkouöení. Do té doby jsem vûdy pracovala s literární p¯edlohou a takováto práce byla jak pro mÏ tak i pro studenty zcela nová. Jedním z m˝ch cíl˘, kromÏ naplnÏní ökolního vzdÏlávacího plánu, bylo vyzkouöet si dramaturgickou práci na takovémto autorském projektu. Druh˝m velk˝m cílem a zároveÚ p¯ekáûkou bylo vytvo¯ení inscenace v polních podmínkách. Jak jsem jiû uvedla v˝öe, nedostateËné zázemí DV a zcela chybÏjící zázemí pro tvorbu divadelního p¯edstavení. Hlavním m˝m cílem bylo, dovést p¯edstavení do takového tvaru, kter˝ by se mohl prezentovat na studentsk˝ch divadelních p¯ehlídkách a festivalech. Cíle pro studenty Hlavním cílem pro studenty bylo, seznámit se s tím, jak divadelní p¯edstavení m˘ûe vznikat, jak to vypadá a jaké to je. VÏtöina z nich nemÏla ûádné vÏtöí divadelní zkuöenosti, takûe to pro nÏ byl opravdu nov˝ záûitek. Cílem bylo také získat hereckou zkuöenost, nejen na zkouökách, ale také p¯ed diváky. Vzhledem k tomu, ûe p¯edstavení jsme hráli nÏkolikrát, na vlastní k˘ûi si vyzkouöeli, jak promÏnlivé divadlo m˘ûe b˝t a ûe ne kaûdé p¯edstavení se povede podle naöich p¯edstav. ZodpovÏdnost I kdyû získání zodpovÏdnosti nebylo od zaËátku m˝m cílem, myslím, ûe pro mou skupinu student˘ to byla velká ökola zodpovÏdnosti. Nejen v˘Ëi sobÏ,

6

ale také v˘Ëi práci ostatních, k Ëemuû ostatnÏ vede samo divadlo sv˝m zaloûením na spoleËné práci kolektivu lidí. Vznikání a tvorba NÏjak˝ Ëas nám zabralo seznamování. Já jsem pro nÏ byla nov˝m elementem a oni pro mÏ zcela neznámou skupinou lidí. Chvíli nám tedy trvalo neû jsme si na sebe zvykli. Nejprve jsme se vÏnovali pohybov˝m, improvizaËním cviËením a jednoduch˝m hereck˝m etudám. Pak jsme se zaËali zab˝vat tématem inscenace, které by nás zajímalo. Studenti zaËali nejprve mluvit o dobÏ komunismu, zajímalo je, jak vypadala a jak se v ní asi ûilo. Vykládali historky, které slyöeli doma od rodiˢ. Rodina byla dalöím tématem, které pro nÏ bylo zajímavé. Na ten popud jsem jim zadala domácí úkol, mÏli zjistit, jak se jejich rodiËe seznámili a sesbírat o tom co nejvíce informací. Coû se stalo, na hodinÏ jsme si o p¯íbÏzích jejich rodiˢ povídali, hodnotili jednotlivá seznámení a srovnávali s tím, jak se mladí lidé seznamují dnes a jestli jsou mezi tím nÏjaké rozdíly. Dostali jsme se také k tomu, jak to s jejich rodiËi vypadá dnes. VÏtöina z nich je totiû rozvedená nebo má mezi sebou nÏjaké trápení. P¯ekvapilo mÏ, kolik toho studenti o sv˝ch rodiËích vÏdí. Dokonce mám pocit, ûe toho o nich ví víc, neû si jejich rodiËové myslí. Seznámení a seznamování nám p¯iölo jako zajímavé téma a tak jsme se rozhodli drûet se ho. Tím jsme se ovöem od doby komunismu p¯esunuli v Ëase do devadesát˝ch let. Zlatá devadesátá Po té, co jsme zjiöùovali informace o dobÏ, ve které se jejich rodiËe seznámili jsme zaËali s p¯ípravou scéná¯e. Kaûd˝ dostal za úkol p¯epracovat p¯íbÏh o seznámení rodiˢ do podoby scéná¯e. Vznikly nám tedy scéná¯e jednotliv˝ch obraz˘. Z text˘, které vznikly jsem jich poté vybrala jenom öest, upravovala a v pr˘bÏhu inscenování ¯adila za sebe. Z nich jsem vybrala jeden p¯íbÏh, kter˝ se stal pojítkem vöech obraz˘ a hlavní linií p¯edstavení.

7

Dnes bych uû p¯i p¯ípravÏ postupovala jinak, na zaËátku bych vycházela spíöe z improvizací neû z psan˝ch text˘. Nebo se psaní obecnÏ více vÏnovala p¯ed p¯ípravou p¯edstavení. Takto tedy vznikal náö scéná¯, kter˝ se jeötÏ v pr˘bÏhu mÏnil. Hlavní linií se stal p¯íbÏh seznámení jedné maminky pocházející z malé vesniËky na hranicích Ruska s Ukrajinou, která se vdala za Ëeského stavebního dÏlníka. Vybrala jsem ho proto, ûe mi p¯ipadal nejv˝raznÏjöí a nejsilnÏjöí. Tahle maminka kv˘li svému budoucímu muûi opustila sv˘j domov a p¯estÏhovala se do úplnÏ cizí zemÏ. Protoûe vÏtöina rodiˢ jeötÏ zaûila povinou vojnu, psali si mezi sebou dopisy. Proto jsme mezi obrazy jednotliv˝ch seznámení vloûili pÏt dopis˘. Bohuûel jsme nezískali pravé dopisy od rodiˢ a tak jsme si je napsali. Dopisy Ëte vûdy stejná dívka v rámci tzv. „Poetick˝ch okének“. Zde p¯ikládám scénosled celého p¯edstavení tak, jak nám nakonec vzniknul: 1.

Úvod

2.

Krist˝ – seznámení v restauraci viz. obr. 1

3.

äkola 1. »ást - AnÔa

4.

RomËino poetické okénko 1

5.

äkola 2. Ëást - AnÔa

6.

RomËino poetické okénko 2

7.

P¯íprava na mejdan

8.

Krist˝ – NÏmecká kapela

9.

RomËino poetické okénko 3

10.

P¯íchod na zábavu – Míöa viz. obr. 2

11.

Ples – Marky viz. obr. 3, 4

12.

RomËino poetické okénko 4

13.

Odchod ze zábavy – Lucka viz. obr. 5

14.

RomËino poetické okénko 5

15.

Fotbalové h¯iötÏ – MireËka

16.

Krist˝ – odjezd do »ech

17.

ZávÏr

8

Texty pro jednotlivé obrazy byly hotové a my zaËali zkouöet. Inscenaci jsme postavili na tom, ûe studenti hrají vlastnÏ sami sebe a uvádÏjí jednotlivé scény, ve kter˝ch si hrají na své rodiËe. Kaûdá dívka tedy hrála svou maminku. Protoûe na zaËátku jsme v souboru mÏli kluky jenom dva, vöechny muûské postavy budoucích tatínk˘ hrál jen jeden z nich. Stal se tak hlavní postavou celé inscenace, v jejímû pr˘bÏhu se on v roli studenta skuteËnÏ sblíûí s dívkou, které pat¯í hlavní ukrajinsk˝ p¯íbÏh. Druh˝ chlapec dostal roli technika, kter˝ se stará o scénu, rekvizity a o svÏtlo a kterého i p¯es jeho nelibost obËas donutí hrát ostatní muûské role. TÏsnÏ p¯ed premiérou se k nám p¯idal jeötÏ ätÏpán, kter˝ dostal roli druhého technika. Scénu jsem se rozhodla udÏlat velmi jednoduöe, kv˘li podmínkám, které na ökole máme. Kaûd˝ mÏl svou ûidli a z nich jsme skládali scény pro jednotlivé obrazy. Po stranách jeviötÏ jsme umístili dva vÏöáky, na které se zavÏsily kost˝my. Základem vöech kost˝m˘ byl Ëern˝ odÏv, legíny nebo kalhoty a triËko. Coû se nelíbilo mÏ, ale studenti mÏ p¯emluvili, ûe chtÏjí b˝t v Ëerné barvÏ. P¯íötí reprízu, bych chtÏla hrát v civilním obleËení. Technici si oblékli pláötÏ. Ostatní kost˝my studenti st¯ídali podle p¯íbÏh˘, které se hrály. Ten, kdo hrál v danném obraze si vûdy p¯ed jeho zaËátekem oblékl kost˝m a na konci obrazu ho zase sundal. TÏmito kost˝my byly kusy obleËení z devadesát˝ch let. Dlouho mi trvalo vybrat hudbu do p¯edstavení. ChtÏli jsme nÏco, co doopravdy poslouchali jejich, ale ûádná píseÚ se do p¯edstavení nehodila. Nakonec jsme vybralijako zástupce devadesát˝ch let kapelu Lucie. Hudbu vûdy pouöí z rádia, které máme na scénÏ jeden z technik˘. JeötÏ jsme do p¯edstavení zapojili píseÚ od Marty Topferové Za obzor, kterou v závÏru zpívá jedna z dívek. Nejd˘leûitÏjöí pro inscenaci je úvod a závÏr celého p¯edstavení. Kter˝ otevírá a uzavírá celé p¯edstavení. Na zaËátku p¯ichází studenti na jeviötÏ za sebe, p¯ipraveni na to, ûe budou vstupovat do postav sv˝ch rodiˢ a na konci z tÏchto postav a z této hry opÏt vystupují. V úplném závÏru pak kaûd˝

9

v jedné vÏtÏ shrne vztah sv˝ch rodiˢ tak, jak ho vidí dnes a tak se dozvídáme i to, jak postavamy z jednotliv˝ch obraz˘ vlastnÏ dopadly.

Obr. 1/ seznámení v restauraci (hlavní p¯íbÏh)

Obr. 2/ P¯íchod na zábavu (seznámení v autobuse)

10

Obr. 3/ Ples (seznámení na plese)

Obr. 4/ Ples (seznámení na plese) – Hlavní postava a za ním technik

11

Obr. 5/ odchod ze zábavy (senámení na motorce) – ätÏpán jako druh˝ technik v malé roli policisty

12

3. ZávÏr Kdybych mÏla zhodnotit svojí vlastní práci Se svou prací jsem spokojená tak na öedesát procent. Poda¯ilo se mi sice vytvo¯it vclku pevn˝ jeviötní tvar, ale ten má bohuûel I pár nedostatk˘. P¯íötÏ bych p¯i práci s vlastním autorsk˝m textem postupovala úplnÏ jinak, nÏkteré kroky p¯i p¯ípravÏ bych posunula a nÏkteré úplnÏ vynechala. Dramaturgie byla pro mÏ tvrd˝m o¯íökem a myslím, ûe jsem ji mohla zvládnout lépe. CelkovÏ jsme mohli jít více do hloubky a více se do naöeho tématu pono¯it a hledat. Kdybych mÏla zhodnotit práci student˘ Myslím, ûe práce na inscenaci byla pro nÏ p¯ínosná. Nejenom tím, ûe je uËila zodpovÏdnosti, ale také získali novou hereckou zkuöenost. Jejich hereck˝ projev byl naprosto p¯irozen˝ a vnímali se i mezi sebou navzájem. Protoûe máme zatím za sebou jen pár repríz, musíme pracovat jeötÏ na temporytmu p¯edstavení a na udrûení atmosféry. Téma vztahu vlastních rodiˢ vzbudilo ve studentech pocit, ûe p¯edstavení je opravdu jejich. NejtÏûöí ze vöeho bylo pro nÏ p¯idat tu poslední vÏtu, která je vlastnÏ jejich osobní zpovÏdí. S p¯edstavením jsme navötívili Divadelní p¯ehlídku äpíl-berg, kde jsme získali ocenÏní „za kolektivní souhru“. Inscenace se stále vyvíjí a nás Ëeká jeötÏ pár p¯edstavení, uvidíme kam se dál posuneme a jestli se nám poda¯í ji jeötÏ vylepöit. ZávÏrem m˘ûu ¯íci, ûe vöechny vytyËené cíle projekt splnil, p¯esto, ûe má I své chybiËky. Budiû to pro mÏ ponauËením pro p¯íötÏ.

Obr. 6/ P¯ehlídka äpíl-berg 2014, p¯edávání ceny

13

P¯íloha 1. Scéná¯

„O našich rodičích aneb Jak to vidíme my“ Technik Dominik Kristýnka Holky

Michal Ženata Dominik Fadrný Kristýna Klíčová MichaelaTomanová, Denisa Cupáková, Zuzana Zrůstková, Markéta Mertová, Romana Smith, Lucie Chemčuková, Andrea Šedá, Karolína Kroutilová, Mirka Frolová

1. Úvod D R D Z M Všechny K Všechny K

Holky co to děláte? Hrajeme divadlo o komunismu. O komunismu a našich rodičích. Prostě o našich rodičích v době komunismu. No počkej, ale naši se seznámili až po revoluci. No jo, naši taky, ajó, naši taky, naši ne, no jo ale to jsou jediný… (holky se dohadují mezi s sebou) mluví rusky, uvádí další scénu a to, seznámení jejích rodičů, holky chystají další scénu (na Kristýnku) A nešlo by to v češtině? Rusko. Rok….. ruský restaurant Český hrádek.

2. Scéna – Kristýnka - Restaurant Český hrádek Holky utvoří restauraci, házejí si talíře, mluví rusky, zvuky restaurace, Dominik sedí s technikem bokem a pijí spolu pivo. Zuzka a Kristýnka vedou dialog.

3. Scéna – Škola aneb seznámení Andiných rodičů 1. část A M D M D M

14

uvede scénu Hele Dominiku, ty prej můžeš mít každou holku, na kterou si ukážeš? To si piš, že můžu. Tak já ti jednu vyberu a ty máš pár dní na to, abys jí sbalil. Ok, jak je libo. Jen řekni kterou? Hmmm…. Třeba…. Anďu. To je docela tvrdej oříšek. Jestli tuhle dostaneš do měsíce, tak ti dám svoje nový sabatky, co jsem dostal od otce k narozeninám. A jestli vyhraju já, dáš mi tvojí džísku. (plácnou si)

D

Fajn, tak sleduj… Milá Andy, přijď po hodině za školu, do parku k soše, bude tam čekat tvůj tajný ctitel.

Zvoní A D A D D

To jsi jako psal ty?? Jo, já, určitě jsi mile překvapená, že ano? No ani moc ne, bez urážky, abychom si řekli na rovinu, nejsi můj typ, nikdy jsi nebyl a nikdy nebudeš, tak abychom si udělali jasno, už mi ani nepiš, nemá to smysl. Ty jsi blázen holka, já můžu mít jakoukoliv chci! A ty mě nechceš??? (pousměje se a odejde)

4. První Romčino poštovní okénko aneb dopisy z vojny a na vojnu a bez vojny 5. Scéna – Škola aneb seznámení Andiných rodičů 2. Část A A D A D A D A D A

Ahoj… Dominik stále mlčí. Co se stalo? Ron… To je tvůj pes, že? Jo. Včera ho zajelo auto. To je mi líto… Nechceš doprovodit dom? Dík. Seš hodná. Tak pojď. Víš, to před tím… to… to byla jen sázka… já sem… Dyť já vim. Pojď.

6. Druhé Romčino poštovní okénko aneb dopisy z vojny, na vojnu, bez vojny 7. Příprava na mejdan 8. Scéna – Kristýnka - Německá kapela K Z K Z

15

uvede scénu To je dost, že jdeš…Tady už je zábava v plném proudu. Jo…koukám… a co ten dopis? Tady je. psala jsem ho včera celou noc, je celej promáčeném, vod pláče. Musela jsem ho sušit na topení a pak jsem ho ještě šplíchla voňavkou, aby z něj Honzík měl radost. Myslíš, že si pro mě přijede?

K Z K Z K Z K D Z D K D K Z K D K D K D K D

To nevím. Já bych řekla, že jo. Tak kde máš toho Čecha, po kerym to posíláš? Támhle. Ajo…toho jsem si dneska všimla u nás v hospodě. Pojď, pozdravíme ho. Ahoj. Ahoj. Čau… Tady je ten dopis pro Honzu. Dobře, předám mu ho. Jak se jmenuješ? Já? No… Já jsem Kristýna. Aha, tak já vás tu nechám holubičky…hezký večer… Já jsem tě viděla dneska u nás v hospodě… Já vím…nepůjdeš tančit? Ani ne. Hmmm…. A nešla by sis popovídat na chvilku ven? Tady je hroznej hluk. Tobě se ta kapela nelíbí? Tobě jo? Nevim… Tak pojď.

K D K D K D K D K D K D K

Tyjo, máš super bundu! To je Leviska, už jí mám docela dlouho. Je to trochu znát. Ne, je úplně suprová, fakt! Dík. Mohl bych ti přivíst taky takovou kdybys chtěla. To ne, to je dobrý. Tak, co bys ráda? (mlčí) Nějaký šaty? (mlčí) Nebo náušnice? (mlčí) Tak co? Džínový kalhoty, nebo stíny na oči, nebo nějaký lodičky…vlastně asi cokoliv, tady se nic nesežene. No, aspoň budu mít z čeho vybírat. A jak ty se vlastně jmenuješ? Dominik.

D K D

16

9. Třetí Romčino poštovní okénko aneb dopisy z vojny, na

vojnu, bez vojny 10. Scéna – Příchod na zábavu – seznámení Míšiných rodičů M

Míša uvede scénu

Autobusová zastávka, kde se sejdou Míša a Kája, čekají na autobus, který je odveze na zábavu. Kája má walkmana a na uších sluchátka. K (sundá sluchátka) Tak přeci jen přišli. M A kdo? K No Petr s klukama. M Oni půjdou s námi? K No odpoledne jsem ho potkala a ptal se mě, jestli večer někam nejdu a tak. Tak jsem mu říkala, že se chystáme do Kunštátu na zábavu, no a on že jdou taky, takže to vyznělo tak, že půjdou s námi. Nevadí ti to, ne? M Aha, ale tak, já je neznám a je to trochu divný, nemyslíš? K Neblbni, bude to fajn. Dívej, už jedou, tak já na ně zamávám! Pojď rychle za nima do autobusu! Nacpou se do přeplněného autobusu, všichni na jedné hromadě, Kája si opět nasadí sluchátka a poslouchá walkmana. D Ahoj. M Čau. D Ty jsi odtud, nikdy jsem tě tu neviděl. M Ne, já jsem z Drnovic. D Ajo, takže Kája je tvoje kámoška a ty seš tu u ní? M To taky, ale bydlí tu moje ségra a ještě k tomu tu chodím do školy, takže jedno k druhýmu. Co ty, jsi zdejší? D Skoro. Bydlím kousek odtud. M Ty jo, tak to jsem snad nikdy neslyšela. D No, není to zrovna velkoměsto, tam dávají lišky dobrou noc, takže asi tak. M A do školy sem? D Ne, přes týden jsem v Brně, takže jsem tu jen o víkendech. M Ajo, takže intr, a tak dál. D No, žádná hitparáda to není. K (sundá sluchátka) Pojďte, rychle! Vystupujem! Jdeme! 11. Scéna – Ples – seznámení Markétčiných rodičů Ma uvede scénu: Ale místo zábavy přijíždíme na ples. Moji rodiče se totiž neseznámili na zábavě, ale na plese. (Zábava se změní na ples – nějak jednoduše a rychle se všichni převlečou – vezmou si skleničky na sekt) Parta holek sedí dole u stolu, nahoře na balkoně si povídají dva kluci:

17

D M D M D M D

Jé ta je hezká. No tak na tu zapomeň, ta se líbí mně. Vy se znáte? Jenom od vidění. Aha. Nedáme si panáka? Tak jo, já pro to skočim. (štronzo)

Holky Nedáme si ještě víno? Ma Já nějaký přinesu. (vše se zpomalí, Marky a Dominik se k sobě zpomalenými pohyby dostanou – náraz) D Ma D Ma D Ma D Ma D Ma D Ma D Ma

Nestalo se ti nic? Ne, dobrý. Ty jsi odsud? Jo, já jsem se právě vrátil z vojny. Já jsem si říkala, že jsem tě tady ještě neviděla. A chtěla bys mě ještě někdy vidět? Jasně. Tak…nešla bys třeba do kina? A kdy? Třeba v pátek, myslím, že dávají nějakou komedii. Dobře, komedie mám ráda. Tak se uvidíme v pátek v osm před kinem? Jo. Musim jít, čeká na mě kamarád. (podívá se na Michala, který na něj ukazuje výhružná gesta) Ahoj. Ahoj…

Na konci scény opět vyleze Mirečka, nesměle se snažící vyprávět příběh o svých rodičích 12. Třetí Romčino poštovní okénko aneb dopisy z vojny, na vojnu

a bez vojny 13. Scéna – Odchod ze zábavy – seznámení Lucčiných rodičů L

8. 3. 1992 Zábava na malé vesničce Vísky u Letovic. Na zábavě je děsná nuda, málo lidí a kapela, co tu hraje, je strašná. Před Sokolovnou.

D L D L D

Ahoj… Ahoj. Dneska je ale zima že? (prohlídne si ho a rozhodne se dělat nedostupnou) Ani mi nepříde. Vážně? (ušklíbne se pochybovačně)

18

.

L D De L De

Jo. (oklepe se zimou) Celkem nuda tady… (pokyne hlavou směrem k sokolovně, kde se všichni neuvěřitelně dobře baví) Jo dneska je to tu zabitý no… Připotácí se Lucky kamarádky Denča, se kterou na zábavu přišla a u které má přespat… Luci, já tady asi zůstanu, přespím u Ancka. (ukáže směrem na kluka, který na ni zamává) No počkej, a co já?! No ty se nějak dom dostaneš ne? Promiň, já už musím jít, čau! (máchne rukou a odchází) Počkej…! Kruci tak to je skvělý a já tady asi brzo umrznu! Tak já tě odvezu, jestli chceš, nic jsem nepil (rukama dělá gesto přísahy) A máš vůbec na čem? (zeptá se pochybovačně, ani se své pochyby nesnaží

L D L skrýt) D (dotčeně) Jo mám… mám motorku. Fakt ti není zima? L Jo je… D (svléká si bundu, což Lucce poskytuje výhled na tělo svalů v uplém tričku) Na, vem si ji… L (už s mnohem větším zájmem) A tobě zima nebude? D Ne mě zima nebývá. (zalže) L Tak díky moc. (usměje se) Jinak já jsem Lucka (máchne rukou před něj). D Jo já jsem Jirka. Jdou spolu k motorce. Je nechutně zelená, ale vypadá to na lepší mašinu. Lucka je překvapená. Mile překvapená. – což znamená, že Domča velmi rychle, neohrabaně jakýmkoliv způsobem sestaví z židlí motorku, hlavně aby jí měl. L D L D L D L D L D L D L

Páni! Ta je teda nechutně zelená! Tak to je moje kráska. (plácne rukou do motorky) Jó… Dobrá. (zakoulí očima) Na tady. (podává jí helmu) Co to je?! (ukáže znechuceně na helmu) Helma. No tak to vůbec! To si na sebe nevezmu! Proč? (diví se) Si nezničím účes ne?! (a upraví si ofinu) Aha… No ale musíš mít helmu. Co kdyby nás zastavili policajti? Tady?! Prosím tě… (s výsměchem) No tak jak myslíš… (a protože se mu Lucka opravdu líbí, nechává jí bez helmy) Takže jedem? Jo jedem. (s napětím a očekáváním v hlase)

Nasedají na motorku. D L

Tak se aspoň pevně drž. Budu se snažit.

Rozjedou se, chvíli jedou, ale najednou je za nimi slyšet policejní sirénu.

19

14. Páté Romčino poštovní okénko aneb dopisy z vojny, na vojnu

a bez vojny 15. Mirečka Mirečce se konečně podaří uvést svoji scénu seznámení M Moji rodiče se seznámili na fotbalovém hřišti v roce… V tu chvíli jí v obličeji přistane odkopnutý fotbalový míč a Mirečka se kácí k zemi. Jakmile ji Dominik uvidí, jde jí pomoct. Drží Mirečku v náručí a křísí ji. M D M

(vzbudí se) Já jsem ….. Já jsem Mirka. 16. Scéna – Kristýnka – odjezd do Čech

K

Zpátky v Rusku.

K D K D K D K D K D K D

Copak? Děje se něco? Nooo… zítra odpoledne odlétám zpátky do Čech. Už zítra? Já zapomněla. Musíš zpátky domů… Musíš? Musím… ale nechce se mi… Stejně jsem ráda, že si sem přijel a že jsme se potkali. Já taky. Budeš mi psát? To víš, že budu, vlaštovičko moje. Já bych si přála… Co? Aby ses mi vrátil… Už musím jít… (obejmou se, vstane)

Píseň a pohybová scéna s vlaštovkou D K D K

Tak jsem se vrátil. Pro mě? Pro tebe. Pojedeš se mnou? Ano. To víš, že pojedu!

17. Závěr Odcházení z rolí

20

P¯íloha 2. Dopisy Dopis 1 Už je to několik týdnů, co jsme se neviděli. Jak se vlastně máš? Já docela dobře, ale měla bych se lépe, kdybych tě mohla vidět a být alespoň na chvíli s tebou. Je to pořád ten stejný koloběh. Brzy ráno vstávám se třemi budíky. Moje první cesta vede do kuchyně k rychlovarné konvici, abych si udělala silný kafe (do hrnku se srdcem, který si mi dal). Potom jdu vyvenčit psa. Občas se ptám sama sebe, jestli já venčím jeho, nebo spíš on mě. Nakonec se upravím a namaluju si rty tou červenou rtěnkou, kterou máš tak rád. Během toho každodenního zmatku na tebe často myslím a počítám dny, kdy se uvidíme. Mohli bychom zajít na večeři a sklenku dobrého vína. Doufám, že se máš dobře a jsi v pořádku. Snad se na mě budeš těšit tak, jako já na tebe. Dopis 2 Tento dopis píší se spoustou smíšených pocitů. Stýská se mi po tobě, po tvém objetí, po tvé dlani, úsměvu. Každá vteřina bez tebe je prázdná. Mám pocit, že až s tebou jsem opravdu začala žít. Já vím, je to jen pár dní co jsme se loučili, ale přesto mám pocit jako by to byly tři roky a ne tři dny. Včera jsem vzpomínala na naše první setkání. Myslíš na mě tak jako já na tebe? Doufám, že ano. Zvykla jsem si na to být s tebou… Vpil ses mi do kůže jako jarní déšť. Přijde mi to jako takový malý zázrak, něco jako když vzniká perla. Začalo to obyčejným „ahoj“ a časem z toho vzniklo něco naprosto neobyčejného. Každý den tě miluji víc a víc, a to už jsem si myslela, že to snad ani nejde. Snad se už brzy vrátíš a budeme zase spolu. Počítej s tím, že tě láskou umačkám… Jsi můj a já tvá. Navždy. Už nevím co dál psát… Snad jen…vrať se mi brzy. Měj se, krásně lásko, opatruj se. Dopis 3 Už dlouho ti chci říct, co k tobě cítím, ale dosud jsem nenašla odvahu. Nakonec jsem se rozhodla napsat tento dopis, protože už nezvládnu déle mlčet. Miluji tě od první chvíle, kdy jsem tě poznala. Chtěla bych být s tebou. Chtěla bych, aby každý okamžik, kdy jsme spolu, trval na věky. Chtěla bych ti říct, jak moc mě potěší třeba jen jediný tvůj pohled, při kterém se mi podlamují kolena. Nikdy nezapomenu na ten krásný čas, který jsme spolu strávili. Nikdy pro mě nikdo neudělal tolik jako ty. Děkuji ti… za vše. Vím, že nám není souzeno být spolu. Prosím zůstaň stejný a žij šťastně. Dopis 4 Můžu stokrát argumentovat a vyvracet ty drobné nesváry, ale o tom to není. Myslím, že ve spoustě věcí se pleteš a hlavně ve mně. Nejsem hodný člověk… potřebovala jsi jen někoho, kdo by tě měl rád a občas ti to dal najevo, to já prostě nedokážu.

21

Jiná věc je, co jsem k tobě cítil a cítím. Věř tomu nebo ne, taky jsem měl momenty, kdy bych pro tebe obětoval všechno, všechno na čem mi kdy záleželo, jen abych mohl být s tebou. Bohužel jsme si to pokazili a každý na tom máme stejný díl viny. Když se něco pořád láme a slepuje, tak to nikdy nemůže být pevné. Nechci, aby ses trápila, nechci, aby tě to bolelo, nechci, abys plakala. Cítím se provinile, že jsi chtěla dát najevo jen trochu lásky a já to nedokázal. Za to se omlouvám. Měl jsem velké štěstí, že sis mě vyhlídla, a ty velkou smůlu, že jsem nebyl princ, ale jen smraďoch. Děkuji ti za tu všechnu sílu, kterou jsi zvládla vydat, jen abys se mnou vydržela. Vždycky jsi byla ta silnější… Máme se rádi a na tom nezmění nikdo nic, jen my. Dopis 5 Dopisy jsou neuvěřitelně kouzelné věci. Takový dopis je vlastně hrozně intimní záležitost. Je to, jako když někomu pošleš kousek sebe. Malinkatej střípek svojí osobnosti. Za nějaký čas si mě z nich budeš moct složit. Počítám s tím, že budeš pořád někde na cestách, hledat svojí svobodu, která ti doma tolik schází. Myslím, že svoboda je vcelku zrádná věc. Člověk po ní pořád touží, chce jí mít a hledá jí, a když jí nakonec dostane, tak neví, co si s ní má počít. Ale to není tvůj případ. A to se mi na tobě právě líbí. Že se jí nebojíš a žiješ.

22

P¯íloha 3. Plakát

23

P¯íloha 4. Noty k písni „Za obzor“

24