Výživa dítěte aneb Jak to bylo dřív a jak to je nyní

zlom_aby_detem_chutnalo_2_7.0_cyan:detska vyziva 6.0

9/24/13

11:33 PM

Stránka 20

1 Výživa dítěte aneb Jak to bylo dřív a jak to je nyní (inspirováno materiály Ralucy Schachterové, 2012, a MUDr. Tláskala, 2003, text jsem okomentoval)

Text výše citovaných autorů jsem upravil formulačně a v případě originálu z USA také významově (překlady zveřejňované na internetu jsou často nedokonalé a mohou měnit věcný obsah původního materiálu). Předkládám vám ho jako „předkrm správné výživy“. KOJENÍ (KOJENCI A BATOLATA) Podle historických zápisů, citovaných dr. Tláskalem formou článku na internetu, byla schopnost rodit a kojit dítě považována za dar nebes. Indická literatura z 1. století n. l. uvádí, že ještě před uříznutím (spíše asi překousnutím, že?) pupečníku byla ústa novorozence vytřena máslem a solí. Dále dítě dostalo trochu medu a džusu. Po dobu tří až čtyř dnů bylo dítě živeno máslem a medem se šťávou získanou z vybraných rostlinných kořínků. (Jak je vidět, výsledkem nebylo vymření populace, že? I když dětská úmrtnost byla tehdy velmi vysoká. Zkuste říci v poradně dětského lékaře, že toto plánujete nebo jste to dokonce udělali – to si rovnou připravte „tepláky“.) Teprve později, s nástupem laktace (nechápu, laktace nastává v okamžiku porodu a přiložení novorozence k prsu) začalo dítě dostávat mateřské mléko a med (!!). (Také jste si všimli, že med figuruje ve výživě dítěte již odnepaměti? A my jeho použití nyní řešíme jako přinejmenším hygienicky rizikové – inu, ve světle současných poznatků je riziko reálné!) 20


VÝŽIVA

9/24/13

11:33 PM

Stránka 21

DÍTĚTE ANEB JAK TO BYLO DŘÍV A JAK TO JE NYNÍ

Pokud matka neměla mléko, bylo dítě dáno do péče kojné. Podle některých z té doby dostupných materiálů byla od 6. měsíce zařazována do jídelníčku dítěte rýže. Jiní autoři doporučovali podávat první pevný pokrm až od prvního roku života dítěte (!) a dítě bylo kojeno do dvou let. V 15. století byl první potravou dítěte med a mateřské mléko. Velmi brzy byla do výživy dítěte zařazována ovesná kaše, později chléb s mlékem a masová polévka. V 18. století bylo první stravou dítěte kolostrum (nechápu, to je přece vždy!). V historii však novorozenci velmi často umírali, i když příčinou byly infekce, neznalost léčby některých nemocí, ale – a to nelze vyloučit – také nesprávné postupy ve výživě dítěte. Podle Ralucy Schachterové před několika málo desítkami let byly děti běžně kojené až do dvou let, na vesnicích často i déle. (Důvody byly ryze praktické, dnes bychom tomu řekli „logistika“. Kojení je snadno realizovatelné bez jakékoliv přípravy a kromě toho dříve neexistovaly „vymakané“ produkty umělé kojenecké a batolecí výživy.)

Jednotlivé složky potravy včetně v ní obsažených nepřirozených látek, tzv. aditiv, prokazatelně „otevírají nebo zavírají některé geny“, což má dalekosáhlé (i když mnohdy nedostatečně popsané) důsledky na zdravotní stav. Těmito záležitostmi se zabývá tzv. nutrigenomika. Jde o revoluční přístup k výživě, vždyť si ještě před několika lety nikdo z odborníků něco takového nedovedl představit! Z uvedeného vyplývá, že není jedno, CO jíme. NESTAČILI JSME SE V DOSTATEČNÉ MÍŘE PŘIZPŮSOBIT Člověk se nedokáže dostatečně rychle přizpůsobit změnám způsobu života a životního prostředí, jak by bylo nutné v ideálním případě. Došlo k rychlým a přitom zcela zásadním změnám způsobu stravování a ve složení potravin. Důsledky jsou většinou nepříznivé. To, co konzumujeme v současnosti, nemá s vysokou kvalitou původní přírodní stravy nic společného! Nyní pojídáme zásadním způsobem změněné potraviny, které jsou většinou geneticky modifikované (této problematice se věnuji v publikaci Aby nám všem chutnalo). Důsledky NIKDO není schopen odhadnout, natož specifikovat. Naopak, odborníci, zaplacení světovým producentem geneticky modifikovaného osiva, hnojiv a „agrotechnických ochranných prostředků“ a technik genetické modulace hospodářských zvířat, jakékoliv negativní dopady na člověka popírají. Jak jinak. 21


9/24/13

11:33 PM

Stránka 22

Petr Fořt

Definitivní důkazy poskytnou až studie zdravotního stavu populace, provedené nejdříve za 10–20 let. Už nyní je jasné, že mnohé z toho, co jíme, znamená „plíživé ohrožení zdraví“. Protože jde o obtížně hodnotitelné důsledky (mnohdy je ani nelze nalézt, protože není jasné, kde je hledat, když nejsou známy souvislosti), je otázkou, co jsme schopni odhalit včas. Studium důsledků vlivu zde zmíněných faktorů inspiruje k otázce: „Je opravdu nutné věnovat pozornost tomu, CO těhotná a kojící žena konzumuje, je důležité, jaký má životní styl, v jakém zdravotním stavu byla před početím, v průběhu gravidity a v průběhu kojení?“ Odpověď je jasná: absolutně! Proč? Tak například dlouhodobá, byť pasivní a především nepoznaná konzumace těžkých kovů (kouření, vzduch a pitná voda), hormonální antikoncepce, skladba stravy a obsah xenobiotik (nepříznivě působících přidávaných látek), konvenční kosmetika, životní prostředí, to vše výrazně ovlivňuje zdravotní stav a činnost genů. Nejhorší je, že některé škodlivé látky přecházejí do organismu plodu. STAV GASTROINTESTINÁLNÍHO TRAKTU (GIT) Stav GIT novorozence lze označit za téměř „bezmikrobiální“ (především v případě, kdy je použit císařský řez). Přirozeným porodem a především kojením se začne rozvíjet bakteriální flóra. Jakým směrem, to závisí na tom, CO mateřské mléko obsahuje. Například podávání antibiotik v průběhu kojení je výraznou komplikací pro matku i dítě. Spolu s mlékem mohou do organismu kojence doputovat i nepříznivě působící látky, z čehož vyplývá, že zdaleka není jedno, co kojící matka konzumuje (tento fakt byl a možná ještě je důvodem ke tvrzení některých odborníků, že mateřské mléko žen, žijících v průmyslových aglomeracích, je natolik kontaminováno škodlivinami, že je vhodné nekojit – toto však zásadně odmítám). STAV KŮŽE Nesporně jde o uznávaný ukazatel kvality zdraví, a to nejen (!) dospělého člověka.

Před několika desítkami let nikdo neřešil každodenní koupání kojenců a batolat. Jednak k tomu nebyla příležitost, ale on k tomu ani není racionální důvod, snad s výjimkou možného vytvoření optimální tepelné pohody. Současný zvyk kojence koupat každý den je nejenom časově náročný, ale především to může být za určitých okolností dokonce rizikové! Vždyť používáme chlorovanou vodu! Po koupe22


VÝŽIVA

9/24/13

11:33 PM

Stránka 23


li na dítě „naplácáme“ drahé produkty speciální dětské kosmetiky… to považuji za zásadní chybu, jejíž důsledky následně marně řeší lékaři. Ve skutečnosti se na něco takového maminky nezeptají, protože je to vůbec nenapadne. Přinejmenším pro děti do konce 1. roku věku je zcela zásadní kvalita koupelové vody. Znamená to – žádné „pěny“, když už tak pouze mandlový olej po koupání. Žádný chlór! To je možné, jen když vodu z kohoutku převaříte, lepší a pohodlnější řešení je koupit si uhlíkový filtr do sprchové hadice. Ne, nechci vás strašit ani vám přidělávat práci a výdaje, jen se snažím upozornit na dosud málo známé skutečnosti, které pro zdraví dítěte mohou být důležité. Ostatně, rozhodně je lepší volbou investovat několik set korun do filtru než do jakýchsi neúčinných emulzí, nebo dokonce zdraví poškozujících „mastiček“. NEDOSTATEK OPTIMÁLNÍCH DRUHŮ TUKŮ Optimální vývoj mozku je pro život dítěte nejdůležitější. Mateřské mléko obsahuje přesně ty tuky, které se podílejí na formování mozku, a to v potřebném množství. V tu chvíli nelze hovořit o tom, že nevhodný je cholesterol a nasycené tuky či snad tuky s delším řetězcem v podobě rostlinných olejů vhodný druh tuků, mezi nimi především ty ze skupiny esenciálních omega-3. Pokud však těhotná a kojící žena ve stravě nemá tyto esenciální mastné kyseliny, neobsahuje je ani mateřské mléko! Podobně tomu je například se stopovými prvky a vitaminy. Toto konstatování vysvětluje zásadní rozdíly ve kvalitě mateřského mléka a umělé mléčné výživy.

Starosti mi dělají ženy, které se rozhodly stravovat se některým z „alternativních“ výživových stylů nebo podlehly mánii moderní medicíny z potravy vyloučit všechny zdroje cholesterolu. Podrobnosti o tucích v dalším textu. KOSTI A CHRUPAVKY VE STRAVĚ

Autorka původního textu se v této části zabývala doporučením a vysvětlením, proč jíst kosti a chrupavky, což mi připadá opravdu „mimo“. Přesto část textu použiji k vysvětlení některých zajímavých postřehů autorky. Ukazuje se, že doporučené dávky vápníku (a jeho hlavních potravinových zdrojů) jsou po odborné stránce silně předimenzované a význam vápníku velmi 23


9/24/13

11:33 PM

Stránka 24

Petr Fořt

přeceňovaný. Chronický nadbytek vápníku totiž přinejmenším způsobí výrazné omezení příjmu a využití hořčíku, fosforu, křemíku (kde by se křemík vzal, v současné stravě!), síry a stopových prvků (viz problémy s nedostatkem jódu a selenu ve stravě české populace a jeho důsledky). Důsledkem (myšleno „nekonzumace“ kostí a chrupavek) je porucha tvorby kostní hmoty i chrupavek. Jedním ze základních zdrojů těchto důležitých minerálních látek jsou především ryby a jejich kosti.

Doporučení jíst kosti je hodně svérázné, protože člověk není hyena a vývar z kostí je něco zcela jiného než kostní hmota. Snad ani nemusím připomínat, že co Čech, to „nejedlík ryb“, především mořských. O dětech nemluvě. Snad ještě tak smažené filé a „rybí prsty“ (z pohledu výrobce šikovná finta, jak zpeněžit odpadky vzniklé při zpracování mořských ryb). Nicméně autorka naráží na možnost konzumace rybích kostí v podobě celých konzervovaných sardinek. To mi však ve výživě nejmenších dětí nepřipadá rozumné. VNITŘNOSTI Aktuálně jde o kontroverzní záležitost, protože, jak nám stále připomínají odborníci, ony přece obsahují mnoho cholesterolu! Nicméně víc než cholesterol mohou být rizikové cizorodé látky, v nich uložené. To se týká především jater. Na druhé straně konkrétně jsou to právě játra, která obsahují celou škálu mimořádně důležitých živin. Z obsahu textu některých osvícených odborníků (např. Adéle Davisové), zveřejněných již před řadou let, lze pochopit význam konzumace jater v lidské výživě.

Například játra domácího králíka nebo kachny, případně i husy patří mezi delikatesy, které nikomu zdraví nepodlomí, naopak, samozřejmě nejsou-li smažená nebo hodiny dušená v guláši. Doporučuji maminkám připravovat dětem játra – ve vhodné kuchyňské úpravě, a to z důvodů vysokého obsahu vitaminů, a to pravidelně, například 1krát týdně! Velmi vhodným způsobem jejich přípravy jsou u nás oblíbené játrové knedlíčky v polévce. Samozřejmě je nutné použít jen minimum soli a nevhodných druhů koření a knedlíčky připravit s použitím rýžové, pohankové a kukuřičné mouky. Ty samé knedlíčky lze použít i jako samostatný pokrm, pokud jsou zalité správně připravenou omáčkou. 24


VÝŽIVA

9/24/13

11:33 PM

Stránka 25


MLÉČNÉ PRODUKTY Tato skupina potravin je i nadále odborníky preferována, a tudíž také doporučována moderní medicínou (dietologií). Přitom jde o skupinu potravin, která je přinejmenším kontroverzní. Pouze syrové biomléko krav chovaných na pastvě obsahuje dostatek esenciální konjugované linolové kyseliny (CLA), prospěšné bakterie a aktivní enzymy, nutné pro dokonalé využití minerálních látek. Obsah enzymu laktáza omezuje riziko intolerance mléčného cukru a zvyšuje imunitu. Na rozdíl od pasterovaného jogurtu, či dokonce převařeného mléka. Současně snižuje riziko astmatu a alergií.

Myslím, že konzumace čerstvého nepasterovaného mléka volně se pasoucích krav za předpokladu, že kráva je zdravá a mléko je hygienicky nadojeno, je možná, nicméně rozhodně se nehodí pro kojence a batole s ohledem na zcela odlišné složení živin a jejich vyšší koncentraci, než jaká je v mateřském mléce. Něco úplně jiného mají na mysli hygienici – existují totiž v různé míře odůvodněné obavy, že mléko může být bakteriálně i virově kontaminováno – například se tvrdí, že nepasterované mléko koz bývá infikováno virovou encefalitidou, kravské mléko zase „slintavkou“. Výsledkem je zákaz volného prodeje tepelně neupraveného mléka „ze dvora“ a ještě nedávno z veřejných automatů. A to navzdory mnohaletým pozitivním zkušenostem z okolních zemí, především Rakouska. Nicméně argumenty o obsahu prospěšných bakterií v čerstvém syrovém mléce mohou platit s prominutím JEN pro tele! Ostatně, pokud by tuto část textu četla dr. Hulda R. Clarková (kromě jiného autorka publikace Revoluce v léčbě všech nemocí), musela by se obracet v hrobě, protože ona byla propagátorkou přísných hygienických opatření – tvrdí totiž, že mléko, a dokonce také všechny pasterované mléčné produkty by měly projít varem po dobu několika vteřin, protože jsou bakteriálně vážně kontaminovány! Tak nevím, kde je pravda, opravdu ne. Rozhodně si neumím představit, že bych si převařil třeba Lučinu. Na druhé straně je nesporné, že jsou to právě mléčné produkty, které přinášejí reálné hygienické riziko, a to i v důsledku nesprávného způsobu jejich skladování a neetického způsobu prodeje (produkty s prošlou záruční dobou, nehygienické balení atd.). KLÍČENÍ A FERMENTOVÁNÍ Dnešní chléb nemá nic společného s původním, vyrobeným z celých zrn a semínek, často i naklíčených, a především bez použití kvasnic. K naší smůle však cereálie, ořechy, semena a luštěniny obsahují velké množství kyseliny fytové, která blokuje vyu25


9/24/13

11:33 PM

Stránka 26

Petr Fořt

žití v nich obsažených minerálních látek, kromě toho luštěniny obsahují také řadu tzv. antinutričních látek, které blokují trávení živin v nich obsažených. Jednoduchou pomocí je máčení a fermentování celých zrn 3–4 dny. Jedním z těch, kdo velmi doporučují fermentování, je například Bolotov. Identický je postup při fermentaci syrové zeleniny. Přesným opakem tohoto zdravého procesu zpracování základních surovin je současná produkce chleba a pečiva (není nad „rychlokvašky“ a kysané zelí a jednoduchý domácí kváskový chléb). Problému takzvané syrové stravy se věnuji v samostatné kapitole, pojednávající o možnostech využití alternativních výživových směrů ve výživě dětí moderního světa. (Kdo je v dnešní době ochoten a schopen věnovat se celý den přípravě stravy tímto způsobem? V tom je totiž zásadní problém v případě, že bychom se k realizaci tohoto specifického způsobu stravování odhodlali!)

26


9/24/13

11:33 PM

Stránka 27

2 Alternativní výživové styly Alternativní výživa je tématem mediálně atraktivním, a tak není divu, že zajímá stále víc žen. Řada z nich se následně pokouší o realizaci některého z těchto neobvyklých výživových stylů, aniž by pro to měly vážný nebo jasně definovaný důvod a především aniž by si nejprve důkladně prostudovaly „jak na to“. Oficiální statistika říká, že v evropské populaci (s výjimkou východní Evropy) jsou v populaci přibližně 3 % vegetariánů a asi 1 % makrobiotiků. Z pohledu medicíny či vědy o výživě je to naprosto zanedbatelné. Podrobné analýzy způsobu stravování údajných vegetariánů nakonec prokázaly, že mnoho z nich „podvádí“, totiž že ne zcela striktně dodržuje jeho principy! Přísnější verzi vegetariánství (veganství) udává také asi jen 1 % populace. Stoupenci dalších alternativních stylů, kterými jsou syrová strava (raw food) a „plodožroutství“ (fruitariánství), tvoří stěží pár promile. To by v případě, kdybychom použili přísná vědecká kritéria, znamenalo, že jde o „extremismus“. Navzdory tomu vliv těchto skupin lidí na výživové povědomí a přeneseně i na odborníky je nepřehlédnutelný. Vysvětluji si to tím, že stoupenci těchto alternativních způsobů stravování mezi sebou čile komunikují, scházejí se, pořádají tábory, semináře a kurzy a prezentují se na sociálních médiích i webových stránkách. To považuji za důležité, protože dostatek informací je nezbytný k rozhodnutí, „jak mám jíst“, či dokonce „jak bude jíst mé dítě“. Poté, co se téma alternativní výživy dostalo do médií, odborníkům, kteří veřejnosti doporučují výhradně pestrou smíšenou stravu, nezbylo nic jiného než se tímto fenoménem zabývat. Nebudu zbytečně ztrácet čas a rovnou upozorním čtenáře na to, že již před cca 10 lety se Americká dietetická asociace spolu se členy odborné společnosti pediatrů vyjádřila k teoretickým a praktickým (zdravotním) rizikům vegetariánství a veganství dospělých i dětí konstatováním, že: 27


9/24/13

11:33 PM

Stránka 28

Petr Fořt

Neexistuje významné zdravotní riziko nebo přinejmenším ne vyšší než při dodržování dosud platných doporučení pro batolecí a dětskou výživu. Až na maličkosti je tento způsob výživy zcela rovnocenný smíšené stravě. Oněmi „maličkostmi“ jsou podle vyjádření uvedených institucí nutnost cíleného podávání vitaminů B12 a D (a snad také esenciálních mastných kyselin řady omega-3). Jak si budete moci přečíst i v dalším textu, odborné společnosti se nevyjádřily k ostatním alternativním výživovým stylům, protože je považují nejenom za minoritní, ale především za „nehodné komentáře ze strany rozumného člověka, tím spíše vědce“. Vlastně to chápu – pokud by měli vědci dokazovat nesmyslnost jakýchkoliv „uhnutých nápadů či teorií“, nedělali by nic jiného. Inu, ale na druhé straně by možná objevili něco, na co by při svém přezíravém postoji nikdy nepřišli. Jistě, oficiální věda nedoporučuje (s výjimkou uvedenou výše) žádný alternativní způsob stravování s argumentem, že jsou živinově nevyvážené, což ve svém důsledku hrozí specifickou formou podvýživy – a to tím spíše v případě kojenců a batolat. Stejný problém však může nastat v případě, kdy některý z jiných než výše uvedených výživových stylů používá těhotná či kojící žena. Ještě jednou zdůrazňuji – nemohu objektivně zhodnotit „pro a proti“ v případě jiných alternativních výživových stylů, než je vegetariánství a tzv. semivegetariánství (způsob stravování vylučující maso a uzeniny, ale akceptující v různém rozsahu všechny druhy běžných potravin živočišného původu, jakými jsou například máslo, mléko, vejce, med – a v některých případech také ryby). Mohu sice posoudit skutečný příjem živin a zhodnotit, zda je jejich příjem dostatečný či není, ovšem jen s použitím porovnání se stávajícími tabulkami „doporučených dávek“! O jejich oprávněnosti však já osobně velmi pochybuji, což lze dokumentovat i zde na příkladu změny názoru o nutném příjmu bílkovin pro kojence (došlo ke značnému snížení doporučeného příjmu). Kromě toho k dispozici nejsou podrobné vědecké studie, které by objektivizovaly zdravotní důsledky zásadních odchylek reálné konzumace živin od „doporučených dávek“. Extrémy, které lze pozorovat v případě některých hladem ohrožených populací, nelze považovat za důkaz důsledků „nedostatku živin“. Kromě toho sledování vlivu odchylek v konzumaci živin by snad vedlo k jakýmsi závěrům jen v případě, kdybychom studovali zdravotní stav „alternativců“ minimálně po dobu 10 let. Ještě lépe však od narození. K vegetariánství se v uvedeném smyslu dokonce vyjádřily i mezinárodní odborné a vědecké instituce (stanovisko americké a kanadské dietetické asociace a americké pediatrické společnosti – viz www.veggie.cz). 28


9/24/13

11:33 PM

Stránka 29

ALTERNATIVNÍ

VÝŽIVOVÉ STYLY

V případě veganství bych s vyjádřením o jeho vhodnosti byl velmi opatrný, a v případě makrobiotiky, fruitariánTĚHOTENSTVÍ ŽEN-VEGETARIÁNEK ství a syrové stravy bych odmítl hovořit NEOHROŽUJE MATKU ANI PLOD. o „vhodnosti“. Dosud není k dispozici POKUD JE DÍ TĚ DOSTATEČNĚ DLOUHOU dostatek objektivních studií, které by DOBU KOJENÉ A NÁSLEDNÉ PŘÍKRMY A NAKONEC BĚŽNÁ STRAVA JSOU možná rizika těchto alternativních způFORMULOVÁNY VEGETARIÁNSKY, JE TO sobů stravování specifikovaly a určily PRO DÍ TĚ PLNĚ VYHOVUJÍCÍ, pravděpodobnost vzniku negativních A DOKONCE I ZDRAVOTNĚ VÝHODNÉ. důsledků. Kromě toho již provedené studie nejsou svými výsledky pro stoupence alternativní výživy zrovna potěšující. To proto, že se zjistilo, že lidé, kteří se po většinu života stravují alternativně, nedisponují významně lepším zdravím ani delším věkem než ti, kdo se stravují tak, jak je to obvyklé v současnosti, tedy smíšenou stravou (samozřejmě v případě, že smíšená strava je správně formulovaná). Zajímavé je, že lidé stravující se „jinak“ (především makrobiotici) jsou na první pohled odlišitelní od většiny. Nemohu to sice v tuto chvíli prokázat, nicméně spolu s některými jinými odborníky mám obavu o jejich zdraví. Jisté je, že trpí individuálně různou formou podvýživy (téměř vždy jsou anemičtí). To, že nebývají obézní (i když ani to není nutným pravidlem, dokonce jsem se v průběhu své praxe setkal s řadou vegetariánů trpících nadváhou), není důkaz, že jsou v lepším zdravotním stavu. Podrobnější informace najdete v mé publikaci Tak co mám jíst. Já osobně mám obavy kategoricky prohlásit, že veganská a makrobiotická výživa je plně vyhovující především u kojících žen a batolat. To proto, že je nutné zvažovat výši rizika nesnášenlivosti pšenice, luštěnin a ořechů, sóji a kukuřice a dalších potravin. Váhám také proto, že jsem si ve vlastní praxi ověřil, že každému z nás vyhovuje odlišná skladba stravy v závislosti na jeho metabolickém typu. Vím, že riskuji kritiku ze strany pediatrů, když nyní prohlásím, že je to právě odlišná metabolická typologie, co způsobuje tendence ke specifickému výběru potravin a pokrmů již od velmi útlého věku. To mne však rozhodně neodradí od přesvědčení (a následného tvrzení), že to je jediné možné vysvětlení fenoménu „vybíravosti v jídle “ již u batolat (podrobnosti v kapitole věnované vývoji chuťových preferencí).

j POUČENÍ

29

Výživa dítěte aneb Jak to bylo dřív a jak to je nyní

Recommend Documents