Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění hospodářských zvířat
Vybrané vlivy působící na tržní produkci farmově chovaných daňků a muflonů Diplomová práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
prof. Ing. Gustav Chládek, CSc.
Bc. Kristýna Sýkorová
Brno 2013
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vybrané vlivy působící na tržní produkci farmově chovaných daňků a muflonů vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne ………………………………………. podpis ……………………………………….
PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych poděkovat za trpělivost, cenné rady a připomínky při psaní diplomové práce, vedoucímu prof. Ing. Gustavu Chládkovi, CSc. Velké díky patří i majiteli chovu Ing. Aleši Dostálovi za poskytnuté informace a obětavost. V neposlední řadě také děkuji svým rodičům za podporu během celého studia.
Abstrakt Diplomová práce na téma Vybrané vlivy působící na tržní produkci farmově chovaných daňků a muflonů je složena ze dvou částí. V teoretické části je zpracována literární rešerše k problematice farmově chovaných druhů zvěře. Ta se zabývá historií, nejběžněji chovanými druhy zvěře u nás a jejich charakteristikou a současnými zákony, které souvisejí s chovem. Charakterizuje, jak by měl chov daňků a muflonů vypadat. Upozorňuje také na nezbytné znalosti z oblasti výživy. Popisuje rovněž změny během roku, pastvu a možné choroby, kterým jsou zvířata při vyšších koncentracích vystavena. Práce posuzuje nejen produkční faktory ale i vlivy, které na tuto produkci působí. Praktická část se zabývá analýzou konkrétních chovů daňků a muflonů. Během jednoho kalendářního roku byly sledovány pohyby ve stádech dle kategorií. Při zatížení 53 kusů daňčích a 31 kusech mufloních zvířat chovaných na 15 ha byly zjišťovány parametry tržní produkce. Tržby za chovná zvířata z chovu daňků byly 5 667 Kč/ha a 3 864 Kč/samici. U muflonů byly zjištěny tržby 3 050 Kč/ha a 4 575 Kč/samici. Klíčová slova: Tržní produkce, farmový chov, daněk evropský, muflon
Abstract Thesis on Selected influences on market production farmed fallow deer and mouflon is composed of two parts. In the theoretical part deals with the literature review on the issue of farmed game species. It deals with the history, the most commonly farmed game species in our country and their characteristics, and current laws related to breeding. Characterized as it should breeding fallow deer and mouflon look. It also highlights the necessary knowledge of nutrition. It also describes changes during the year, grazing and possible diseases to which animals are exposed at higher concentrations. The paper examines not only production factors but also factors that produce this work. The practical part deals with the analysis of specific herds of fallow deer and mouflon. During one calendar year were observed movements in herds by category. For loads of 53 pieces of fallow deer and 31 pieces mouflon animals in 15 hectares of parameters were measured market output. Sales of breeding animals from breeding fallow were CZK 5,667 / ha and 3,864 CZK / female. The mouflon were found sales 3050 CZK / ha and 4,575 CZK / female. Key words: Market production, farming, fallow deer, mouflon
OBSAH 1
Úvod.......................................................................................................................... 8 1.1
Historie a vývoj farmových chovů ..................................................................... 8
2
Cíl práce .................................................................................................................. 11
3
Literární přehled ..................................................................................................... 12 3.1
Legislativa ........................................................................................................ 12
3.2
Farma................................................................................................................ 15
3.3
Nejběžněji chované druhy ................................................................................ 16
3.3.1
Jelen evropský (Cervus elaphus) .............................................................. 17
3.3.2
Sika východní (Cervus nippon) ................................................................ 19
3.3.3
Daněk evropský (Dama dama) ................................................................. 19
3.3.4
Prase divoké (Sus scrofa) .......................................................................... 21
3.3.5
Muflon (Ovis musimon) ........................................................................... 22
3.4
3.4.1
Živiny, vitamíny a minerální látky ........................................................... 25
3.4.2
Vitamíny ................................................................................................... 25
3.4.3
Minerální látky .......................................................................................... 26
3.5
4
6
Pastva, krmné směsi a krmné dávky ................................................................ 26
3.5.1
Pastva ........................................................................................................ 26
3.5.2
Krmné směsi ............................................................................................. 27
3.5.3
Krmná dávka ............................................................................................. 27
Materiál a metodika ................................................................................................ 30 4.1
5
Výživa, krmení a zvláštnosti zažívacího traktu................................................ 23
Farmový chov................................................................................................... 30
Výsledky ................................................................................................................. 34 5.1
Daňčí stádo ....................................................................................................... 34
5.2
Mufloní stádo ................................................................................................... 35
Diskuze ................................................................................................................... 38 6
7
Závěr ....................................................................................................................... 41
8
Přehled použité literatury ........................................................................................ 42
9
Seznam použitých obrázků a zdroje obrázků ......................................................... 47
10 Seznam tabulek ....................................................................................................... 48 11 Seznam použitých zkratek ...................................................................................... 49 12 Přílohy..................................................................................................................... 50 12.1
Členská přihláška k AFCHJ ......................................................................... 50
12.2
Hlášení o narození zvěře, jejím úhynu, ztrátě a přemístění .......................... 51
12.3
Paroh daňka mezopotamského ..................................................................... 52
12.4
Vyznačení farmy na mapě ČR ...................................................................... 52
12.5
Radkov – Dubová ......................................................................................... 53
7
1
ÚVOD
1.1 Historie a vývoj farmových chovů Zájem o farmové chovy vyústil v založení Asociace farmových chovů jelenovitých (1992), která má v současné době okolo 150 členů, ředitelem je Ing. Václav Pařízek. V současnosti je registrováno necelých 350 (334) farmových chovů, chováno je 6176 (61,5 %) daňků skvrnitých, 2993 (29,8 %) jelenů lesních, 706 (7 %) muflonů a 171 (1,7 %) prasat divokých. V Rakousku evidují 1530 farmových chovů, s 36 tisíci zvířat, nejvíce farem zhruba 500 je v Horním Rakousku. V Německu asi 6 000 farem a zhruba 112 000 plemenných zvířat, nejvíce jich je v Bavorsku. V Polsku sezakládáním farem začali před pěti lety, od té doby je evidováno 200 farmových chovů a 18 – 20 tisíci kusů zvířat, s perspektivou k budování velkých farem a jatečních provozů (www.sivarium.cz). Základ farmových chovů v ČR spadá do počátku osmdesátých let. První založenou farmou byla farma JZD Sedmihorky, založená 1983. Podařilo se jí zařadit farmové chovy do výzkumného plánu Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze. Tohoto úkolu se ujaly čtyři farmy, jedna již existující a další tři byly založeny. Dvě farmy pro chov daňka skvrnitého – ZD Sedmihorky a ZD Čejč. A dvě další zaměřené na chov jelena evropského – farma v Bohumilicích a ZD Lučany nad Nisou (1986). V roce 1989 ověřování skončilo a 20. 5. 1992 v Čejči proběhlo setkání, kterým valná hromada ustanovila Asociaci farmových chovů ČSFR. Během prvního roku sepřihlásilo 53 členů a byla vydaná kniha Zkušenosti z prvních farem jelenů a daňků v Čechách a na Moravě (www.afchj.cz). První farmové chovy jelenovitých v České republice byly založeny již před třiceti lety. K jejich většímu rozšíření došlo až o několik let později, respektive po roce 1999, kdy se novelou veterinárního zákona zvěř chovaná na farmách stala hospodářskými zvířaty. Nový obor živočišné prvovýroby v současné době reprezentuje přibližně 400 chovů s asi deseti tisíci zvířaty v centrální evidenci. Dalšími změnami veterinární legislativy, umožňuje porážet faremní zvěř pro spotřebu v domácnosti chovatele. Tím dává tento sektor zemědělství slibnou perspektivu (www.naschov.cz).
8
V SRN byly chovy jelenů zakládány před patnácti lety i na doporučení Ministerstva zemědělství, jako alternativa nadprodukce mléka a hovězího masa. U nás se naopak přes deset let snaží lidé, kteří mají vytvářet právní servis pro podnikatele a chovatele jelenovitých, o jejich likvidaci. Díky odpovědnému přístupu veterinární správy, se však daří v posledních letech nejpalčivější problémy řešit (www.ifauna.cz). Hlavním cílem farmových chovů je produkce „zvěřiny“ spárkaté zvěře, méně produkce nezralého paroží – pantů (v ČR zakázáno). Jsou to podobné chovy jako oborní, liší se však od nich zejména mnohem vyšší hustotou zvěře a poměrem pohlaví 1:10 až 15. Většina těchto chovů je založena na zemědělské půdě, která je vyňata z honebních pozemků. Dřeviny na území farmových chovů slouží především jako kryt, výživa je zajištěna pastvou, podáváním kompletních krmných směsí a přikrmování objemným krmivem. Zvěř se zde chová a je povinná identifikace. Nesmí být vypouštěna do volné přírody a nesmí být lovena. Pro zvěřinu se zvěř zabíjí kolem 14 měsíců (Kamler, Červený 2003). Zvířata jsou chována ve prospěch samic k prodeji chovných jedinců nebo celých kmenů. Je vhodné každý druh zvěře držet samostatně. Nevhodné je chovat zvěř jelení a sika (či Dybowského). Nelze vyloučit jejich vzájemné křížení. Nevhodný je také chov jelení a mufloní zvěře, pro přílišnou hlučnost muflonů, která odrazuje od krmelců zvěř jelení. Obdobně je to i s chovem jelení a daňčí zvěře, ale v praxi využívaným. Dobré výsledky poskytuje společný chov zvěře daňčí a mufloní (Hromas 2008). Ministerstvo zemědělství vede Ústřední evidenci chovu a za poslední tři roky jsou stavy chovaných zvířat uvedeny v tabulkách. Tab. č. 1 Počet chovaných zvířat v roce 2010 Chov v roce 2010
Počet hospodářství
Počet chovaných zvířat
Daňci
103
4141
Divoká prasata
10
106
Jeleni
45
1991
Mufloni
31
510
9
Tab. č. 2 Počet chovaných zvířat v roce 2011 Chov v roce 2011
Počet hospodářství
Počet chovaných zvířat
Daňci
188
6176
Divoká prasata
17
171
Jeleni
80
2993
Mufloni
49
706
Tab. č. 3 Počet chovaných zvířat v roce 2012 Chov v roce 2012
Počet hospodářství
Počet chovaných zvířat
Daňci
200
6474
Divoká prasata
23
220
Jeleni
88
3539
Mufloni
62
999
10
2
CÍL PRÁCE
Cílem diplomové práce je posouzení vybraných vlivů, které působí na tržní produkci farmově chovaných daňků a muflonů v konkrétním chovu. Hlavní znaky, které budou analyzovány, jsou tvořeny obratem obou stád. Jde tedy především o počet chovaných zvířat, pohlaví, úhyn a selekci. Každé farmově chované stádo bude hodnoceno samostatně a posuzování chovu daňků i muflonů bude probíhat během jednoho roku. Z analyzovaných údajů budou pak vypočítány tržby a získané výsledky pak převedeny na tržby z hektaru a tržby na samici.
11
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1 Legislativa Ve farmových chovech nežije zvěř, ale zvířata. Po poražení je výsledný produkt maso a nikoliv zvěřina. Při zpracování zvěřiny ve zpracovatelském závodě zvěřiny musí být na jednotlivých dílech uvedeno číslo, podle kterého lze jednoznačně identifikovat, ze kterého kusu tyto díly pocházejí. Ve farmových chovech musí být každé zvíře označeno a porážka (až na výjimky povolené KVS) musí být provedena na jatkách - pokud nemá chov vlastní zpracovnu (www.blisty.cz). Pod pojmem jatečné zvíře z hlediska technologického rozumíme u nás především skot, prasata, ovce, kozy, koně případně králíky. Ze zvířat, volně žijících či chovaných v oborách, se pro potravinářský průmysl využívá spárkatá zvěř, především jelenovití (jelen, srnec, daněk, prase divoké, muflon) a zvěř drobná lovná. Další druhy lovné zvěře jsou spíše zvláštností a vyžadují zvláštní povolení. Do určité míry se pro potravinářské účely využívají i těla některých farmářsky chovaných kožešinových zvířat (Jelínek 2004). Současná legislativa nabízí tři možnosti chovu. Chov v oborách, zájmový chov a faremní. Nejméně častý je asi chov pro myslivecké využití – obory. Jedná se o chov zvěře podle Zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. Tato zvěř je myslivecky využívána zejména pro lov a smí být po splnění daných podmínek vypouštěna do volné přírody. Oborní chovy schvaluje příslušný okresní úřad, který stanoví podmínky, např. místo chovu, počet a druh zvěře, plán lovu. Limitujícím faktorem je minimální výměra 50 ha. Chov zájmový je vhodnější pro malochovatele. Není limitován plochou, ale má jiná omezení. Chované druhy zvířat vyjmenované v zákoně o myslivosti, podléhají schvalovacímu procesu Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí. Toto schválení je zpoplatněno. V zájmovém chovu jsou jelenovití řazeni mezi nebezpečné druhy zvířat. Takto schválená chovaná zvířata, zůstávají zvěří. Nelze tedy porážet ani pro vlastní potřebu, ale lze odprodávat živá zvířata. K přesunu zvířat mimo kraj je nutný souhlas Krajské veterinární správy. Je vydáván pro zdravá zvířata, která byla předem vyšetřena ze vzorku odebrané krve na předepsané choroby. Přesuny v rámci kraje si řeší chovatel s příslušným veterinářem. Doklady o přesunu vně i mimo 12
kraj je chovatel povinen archivovat a na požádání předložit veterinární správě (www.ifauna.cz). Jak uvádí Žbánek (2010) ve faremním chovu jsou zvířata podle veterinárního zákona považována za zvířata hospodářská. Na takto chovaná zvířata se nevztahuje vyhláška o nebezpečných druzích zvířat. Chovatel je povinen do sedmi dnů ohlásit krajské veterinární správě začátek a konec chovatelské činnosti. Zvířata podléhají plemenářskému zákonu a tím i evidenci. Chovatel je povinen nahlásit svůj chov ústřední evidenci, která spadá do kompetencí Ministerstva zemědělství a řídit se jejími pokyny. Pro vlastní orientaci ve stádě je však vhodné toto značení provádět. Doporučuje se značení ušními značkami barevně rozlišenými pro každý rok. Při odchytu takto označených zvířat je jednoduché rozlišit stáří daného kusu. Také při imobilizaci je znatelné
označení,
viditelné
na
dálku,
výhodou.
Manipulace
s
ne
zcela
domestikovanými zvířaty je jiná, než např. s ovcemi. Odchycená zvířata zažívají při každé manipulaci silný stres. Je vhodné odchytávat samice s mláďaty zvlášť. Při uzavření samce v odchytu společně, dochází ihned v důsledku stresu k útoku samce a často i k ubodání zvířat. Také při veterinárních vyšetřeních a přesunech by měla být zvířata identifikovatelná. Přesun provádíme buď jednotlivě v bednách, velkých podle druhu zvířete, nebo hromadně v přepravníku. Nutné je zatemnit okna a samce zbavit paroží. Naše legislativa neumožňuje řezání nezralého paroží (pantů) například pro medicínské účely, oblíbené a žádané v Asii. Jedním z hlavních zákonů, kterým se musí chovatel řídit je Zákon o veterinární péči č. 166/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů, stanovuje požadavky na veterinární péči, na chov a zdraví zvířat a na živočišné produkty. Upravuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob, působnost a pravomoc orgánů vykonávajících státní správu v této oblasti. Dále pak Zákon č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů na ochranu zvířat proti týrání. S tím souvisí i Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci tzv. plemenářský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Upravuje šlechtění a plemenitbu skotu, buvolů, koní, oslů, prasat, ovcí, koz, drůbeže, plemenných ryb a včel, ochranu, uchovávání a využívání genetických zdrojů zvířat, označování turů, koní a oslů a jejich kříženců, prasat, ovcí, koz a běžců a zvěře ve farmovém chovu. Tento zákon se nevztahuje na šlechtění, plemenitbu, označování a evidenci zvířat v zoologických 13
zahradách. Účelem zákona je stanovit podmínky a pravidla pro šlechtění a plemenitbu hospodářských zvířat, pro ochranu, uchovávání a využívání genetických zdrojů zvířat, pro označování zvířat a pro evidenci zvířat, chovaných na území České republiky. Navazující vyhláškou je Vyhláška č. 136/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která upravuje podrobnosti evidence zvířat a zaevidování chovatelů u pověřené osoby. Pro označení jelenovitých a muflonů ve farmovém chovu se musí použít ušní známky nejméně vysoké 25 mm, široké nejméně 9 mm a výšky znaků na těchto známkách musí být nejméně 5 mm. Musí obsahovat zemi původu („CZ“ pro Českou republiku), kód vyjadřující část registračního čísla hospodářství, ve kterém se narodilo a kód příslušného úřadu. Při přemístění z jiných členských států nebo třetích zemích má chovatel povinnost takto označit kusy do 72 h, pokud již nejsou označeni alfanumerickým kódem, ze kterého lze určit hospodářství, kde bylo prvně identifikováno. Vyhláška udává, že „se označují jednou plastovou ušní známkou a každý jelenovitý nebo muflon, včetně kusů poražených na hospodářství, musí být označen před opuštěním hospodářství, v němž se narodil“. Hospodářství je evidováno v registru hospodářství na základě přihlášení chovatele do ústřední evidence. Přihlásí všechna hospodářství a chovaná zvířata na základě registračního lístku s povinnými údaji (odlišné pokud jde o zemědělského nebo nezemědělského podnikatele). Vyhláška ani zákon neustanovuje povinnost být člen AFCHJ, členství je dobrovolné (příloha 1). Chovatel je povinen vést „ Registr zvěře ve farmovém chovu“ (příloha 2). Registr vede pro každý druh zvlášť a jednou měsíčně hlásí údaje o změnách do Ústřední evidence, pokud změna nenastala, údaje nezasílá. Registr se vyplňuje dle Pokynů chovatele k ústřední evidenci zvěře ve farmovém chovu, který vydává Českomoravská společnost chovatelů, která je volně ke stažení na webu ČMSCH. Novelou zákona 252/1997 Sb., o zemědělství, která vyšla ve sbírce 291/2009, se stanovuje povinnost ohlášení umístění objektu využívaného k chovu zvířat do 15 dnů od umístění, stejně jako při jeho změně (např. ukončení využívaní objektů). Ohlášení je prováděno na místně příslušném pracovišti AZV, kde se objekt zakreslí do mapového podkladu. Zejména se jedná o stáje, zimoviště, stabilní napajedla, příkrmiště popřípadě manipulační uličky.
14
Zákon o krmivech č. 91/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství, stanoví některé požadavky pro výrobu. Dále pak pro dovoz, používání, balení, označování, dopravu a uvádění krmiv na trh, doplňkových látek a prémixů, i pravomoc a působnost orgánu odborného dozoru nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem.
3.2 Farma Klimatické a geofyzikální podmínky naší země jsou rozvoji zvěře velmi příznivé. Naši předchůdci nám zanechali značné množství volně žijící zvěře (Brož a kol. 1923). Před zahájením chovu by si měl chovatel ujasnit, jakým způsobem bude zvířata chovat, odkud a jakým způsobem bude získávat a uskladňovat krmivo. Bude také potřebovat vybudovat zařízení a zázemí pro zacházení se zvířaty a v neposlední řadě mít vhodné pozemky i pro případné rozšíření farmy (www.ifauna.cz). Prostředí, v němž jsou zvířata chována, je jedním z limitujících faktorů, co do počtu zvířat, tak i její kvality. Zlepšování životního prostředí je potřeba zaměřit nejen na zlepšení kvality potravní nabídky, ale i krytu a klidu (Novák 2008). Základním předpokladem pro úspěšný chov je kromě dobré plodnosti a dlouhověkosti minimální nemocnost a úhyn mláďat. Dobrý zdravotní stav je možno ovlivnit už zdravotním stavem a výživou matky. Další důležitou podmínkou jsou i vhodné zoohygienické podmínky (Illek 2009). Místo pro založení farmy by mělo být spíše sušší a osluněné. Na vlhkých místech dochází více k poškození travního porostu a hrozí zvýšený výskyt parazitů. Zvláště krmné zařízení musí být na osluněných, vyvýšených nebo zpevněných místech (www.ifauna.cz). Pro zpevnění povrchu je vhodné položení panelů, vybetonování, dláždění nebo použití živičného povrchu. Na toto místo se pak umisťuje napáječka, krmeliště a také zařízení pro manipulaci (Teslík 2009). Především v jarním období v okolí krmelišť dochází k totální devastaci pozemku. Při založení chovu počítáme s okusem korun stromů až do výše 2 metrů – zejména ovocných. Při zakládání farmy o vyšším počtu zvířat, je nutné počítat s místem pro odchyt a manipulaci, karanténou, boxy na odchycená zvířata apod. Pokud máme sklady krmiva mimo areál, měly by být poblíž komunikace a dostupné i v zimě. Větších chovatelů se týká i plánování prostorů 15
pro porážku na farmě. Ta musí splňovat veškeré veterinární předpisy a podléhá schválení její správou. Kdo nemá vlastní porážku, musí zvířata dopravit k porážce do schváleného provozu. Ve zvláště odůvodněných případech, může být zvíře na farmě poraženo zastřelením (např., když zvíře nemůže být přepraveno na jatky z důvodu ohrožení lidí nebo ochrany zdraví a pohody zvířete). Jelenovití při manipulaci utrpí tak velký šok, že návrat organizmu do původního biorytmu trvá podle výzkumů několik dnů. Proto Asociace farmových chovů jelenovitých prosazuje možnost porážky zvířat zastřelením na farmě a následný odvoz do zpracovatelského závodu v určeném čase tak, jako např. v SRN (www.ifauna.cz). Žbánek (2010) dále uvádí, že počet zvířat není limitován, ale bereme v úvahu „pohodu zvířat“, tzv. welfare. Musí se také dbát na sociální skladbu stáda. Například při vyšším počtu dochází ke ztrátám ubodáním a to nejsilnějších kusů. Aby nedocházelo k devastaci farmy nadměrným sešlapáním, na jeden hektar plochy můžeme počítat cca 10 kusů zvířat. Množství závisí na kvalitě pastviny, nadmořské výšce a druhu popřípadě velikosti zvířat. Při takto optimálně zvoleném počtu zvířat není nutné letní přikrmování. Oplocení je konstruováno tak, aby plnilo svou základní funkci, kterou je bezpečné zabránění v útěku z oplocené plochy, stejně jako vniknutí na ní. Jako svislé prvky vhodně poslouží dřevěné kůly (z akátu, dubu, tlakově impregnované), betonové prefabrikáty, kůly z izolačního nebo recyklovaného plastu, popřípadě železné trubky. Vodorovným prvkem pak jsou nejčastěji pozinkované dráty, dřevěné tyče, vodivá lanka nebo pásky a drátěné pletivo (Žďárský 2009). Výšku plotu volíme podle druhu zvířete. Minimum pro daňka je 180 cm, jelena 200 cm. Je vhodné spodní část oplocení zpevnit latí. Při výskytu stejného druhu zvířete ve volnosti nebo divočáků je to nutnost (www.ifauna.cz).
3.3 Nejběžněji chované druhy Většina chovaných druhů patří do řádu sudokopytníků. Hmotnost těla spočívá na špičce 3. a 4. prstu. Někteří jsou schopni dobře šplhat i na velmi příkrém terénu. Mají velice jemné
čichové
orgány,
které
slouží
k zachycení
pachu
nepřítele
a
také
k vnitrodruhovému rozpoznávání. Mnozí si značkují teritorium, především výměšky 16
kožních žláz např. v okolí očí (Wendler 1996). Také na končetinách mají pachové žlázy, které jsou důležité pro ostatní zvěř, která se tak navzájem poznává. Zvěř spárkatá má sudý počet prstů, zakončený kopýtky (spárky) a nesou celou hmotnost těla (Poruba, Rabšteinek 2003). Jelenovití jsou vzhledem blízcí antilopám, liší se od nich parohy, které jsou mohutnější a obvykle rozvětvené. Každý rok jsou shazovány, aby mohly znovu vyrůst. Obývají hlavně lesy a krajiny s lesíky, ale nalézt je můžeme i v jiných typech prostředí, už od arktické tundry po stepi (Clutton-Brock 2002). U čeledi turovitých vyrůstají rohy, u jelenovitých parohy, které jsou na rozdíl od rohů každoročně shazovány a jsou plné (Wendler 1996). Rohy vyrůstají na kostěném podkladu rohových výběžků čelní kosti. Povrch je rozbrázděn početnými otvory, kterými prochází cévy. Rohovina se postupně vrství a obaluje rohové výběžky – toulce. Nerovnoměrně dorůstají a vytváří prstence, podle kterých se dá určit věk. Parohy vyrůstají každoročně z pučnic. Fyziologický proces souvisí s produkcí testosteronu. Na pučnici vyrůstá lodyha obalená kůží – lýčí. Do měkké parohové hmoty se ukládají vápenaté soli, které způsobují tvrdnutí. Poté přívod stavebních látek krví ustane a kůže odumírá, odstraní se „vytloukáním“ o křoviny a stromy (Červený 2003). Srst se skládá z vláken, které jsou složeny z proteinového alfakeratinu. Poskytuje fyzickou ochranu a obranu. Dále pak slouží k izolaci pro udržení tělesné teploty a u některých druhů tvoří maskováni. Každý „vlas“ vyrůstá z vlasového folikulu. Pro zlepšení izolace se srst načechrá. Při útočném postavení pak působí jako větší (Parker 2009). Obě čeledi velmi účinně využívají rostlinnou potravu tím, že přežvykují a pracovávají pomocí mikroorganismů v jejich složeném žaludku (Wendler 1996). Mláďata sudokopytníků jsou bezprostředně po narození schopná samostatného pohybu a velmi brzy následují matku. Kojena jsou poměrně dlouho. K čeledi přežvýkavců řadíme jelenovité a turovité, nepřežvýkavým pak prasatovité (Mottl a kol. 1964). 3.3.1 Jelen evropský (Cervus elaphus) Zvěř jelení je známá jako zvěř královská, protože její lov byl v určitém období výsadou jen králů. Nejen pro svůj majestátní vzhled je nazýván králem našich lesů (Hanzal 2000).
17
Rozeznáváme dvě formy jelena, a to karpatského a středoevropského. Karpatský dosahuje délky těla do 2,5 m, výšky v kohoutku asi 150 cm a hmotnosti až 250 kg. Středoevropský dosahuje hmotnosti do 160 kg (Michaelli 2008). Jelen lesní je vysoce přizpůsobivý k prostředí, ve kterém se vyskytuje, stejně jako k potravě. Byl dovezen na většinu kontinentu. Na některých je chován na maso, kůži a lýčí (Clutton-Brock 2002). Hmotnost paroží je až 8 kg, u karpatského až 12 kg (Jiřík a kol. 1980). Laně bývají o třetinu menší. Letní srst karpatské formy je šedá až šedočerná, středoevropská forma spíše červenohnědá, jeleni mají výraznou hřívu, laně na zádi světlé „zrcadlo“ (Michaelli 2008). Podle stáří mají jeleni mocně vyrostlé parohy a v době říje a v zimě zřetelnou hřívu (Wendler 1996). Živí se různými travami, bylinami, listím keřů a dřevin. Z plodů to jsou pak zejména žaludy, bukvice, kaštany a jeřabiny. Převážnou část roku tráví v tlupách, kde laně a kolouši jsou odděleně od jelenů. Přestárlí jedinci pak žijí samotářsky. Říje probíhá od poloviny září do poloviny října. Laně si pak vyhledávají vhodná říjiště a za nimi přicházejí jeleni. Laň je březí 33 – 34 týdnů a koncem května, v červnu rodí jedno, výjimečně dva kolouchy (Kučera 2008). Bez pravidelného a rozsáhlého krmení v zimním období by růst paroží nedobře vypovídal o péči, která mu musí být věnována (Wendler 1996).
Obrázek č. 1 Jelen evropský 18
3.3.2 Sika východní (Cervus nippon) Mezi jeden ze dvou introdukovaných asijských druhů jelenovitých patří i sika východní. Je tmavý, dosahuje hmotnosti do 50 kg. Říje probíhá od poloviny října do poloviny listopadu (Michaelli 2008). Parohy jsou podobné jako u jelena evropského, dosahují jen tří až čtyř výsad na každé lodyze. Je aktivní ve dne i v noci (Wendler 1996). Žije v tlupách a jeho biologie je téměř stejná jako u jelena evropského. Říje probíhá od poloviny září do druhé poloviny října. Laň je březí 220 – 230 dnů a v květnu až červnu rodí obvykle jednoho koloucha (Jiřík a kol. 1980). V létě je kaštanově hnědý s bílými skvrnami v řadách podél hřbetu, v zimě šedý. Na hřbetě má tmavý pruh a na krku mu vyniká tmavá hříva (Kučera 2008).
Obrázek č. 2 Sika východní 3.3.3 Daněk evropský (Dama dama) Ve střední Evropě je zvěří původní, ale vymizel během poslední doby ledové. Udržel se ve Středozemí, odkud byl rozšířen do dalších oblastí (Hanzal 2000). Vlastí jim je 19
jihovýchodní Evropa a Malá Asie až po Perský záliv (Michaelli 2008). Byl vysazen ve většině evropských zemí, také v Austrálii, Tasmánii, Novém Zélandě, v Severní a Jižní Americe a v Africe (Jiřík a kol. 1980). V Českých zemích byl daněk chován už ve středověku (Kučera 2008). Hodí se pro oborní chov nejlépe ze všech ostatních druhů naší spárkaté zvěře (Lochman, Hanzal 1996). Daněk se stal součástí královských parků a zahrad. Novozélandští farmáři jej kříží s daňkem mezopotamským, pro jejich větší výtěžnost (Hanzal 2000). Daňci jsou aktivní za šera a živí se především rostlinnou potravou. Mohou tvořit stáda až o 100 kusech. Je dlouho chován jako z části zdomácněle zvíře pro krásu ale i pro maso
(Clutton-Brock 2002). Je menší než jelen, délka těla je do 165 cm a výška v kohoutku je zhruba 100 cm. Hmotnost se pohybuje kolem 90 kg, daněly jsou menší. Barva daňka je žlutohnědá až červenohnědá s výraznými bílými skvrnami v podélných pásech a tmavším pruhem na zádech (Michaelli 2008). Skvrny v zimě ustupují, vyskytují se i jedinci černí, bílí a rezaví beze skvrn. Paroží dospělých samců tvoří dvě přední výsady, dále pak očník a opěrák. Rozšířený konec lodyhy je lopata, která má na zadním okraji paprskovité výběžky, tzv. krajkování (Kučera 2008). Parohy slouží k identifikaci pohlaví a obraně území. Tvar je dán geneticky. Hmotnost a velikost je dána krmením (www.nz-fallow.co.nz). Daněk mezopotamský má krátký očník a dlouhý opěrák, ten je na lodyze umístěn níže než u skvrnitého. Nevytváří lopatu, od růže k opěráku se rozšiřuje a od opěráku zužuje (příloha 3). Říje u něj probíhá dříve, už od začátku října a je téměř tichá, mláďata jsou tak kladena už od poloviny března (Wolf 2000). Přes 100 kusu tohoto druhu žije v oboře u Sari poblíž Kaspického moře (Klusák 2000). Při vyrušení odbíhá zvláštními „antilopími skoky“ – vyskakuje všemi čtyřmi do vzduchu, tím často signalizuje nebezpečí. Kromě sluchu a čichu má tato zvěř i výborný zrak. Spásá bylinný porost, ale i žaludy, bukvice, kaštany, houby a téměř všechny zemědělské plodiny a ovoce. Říje začíná v polovině října a trvá 3 – 5 týdnů, ozývají se drsným rocháním (Michaelli 2008). Daněla je březí 31-32 týdnů, pak klade převážně v červnu jedno výjimečně i dvě daňčata. Daněla po dobu asi jednoho měsíce intenzivně kojí, pak se začínají pastvit a doplňují si tak kojení, které trvá až do období říje (http://www.obora-dremova.ezin.cz). Způsobem života se podobá zvěři jelení. Velmi dobře plave a zdolává skokem i značně vysoké překážky (Lochman, Hanzal 1996).
20
Obrázek č. 3 Daněk s danělou 3.3.4 Prase divoké (Sus scrofa) Rozlišují se dva poddruhy – prase divoké středoevropské a prase divoké karpatské (Lochman, Hanzal 1996). V roce 1770 zakázala Marie Terezie chov mimo obory a Josef II. v roce 1786 dovolil každému lov mimo oboru. Od roku 1801 kdy byl uloven v Hluboké nad Vltavou poslední kus černé zvěře, se ve vnitrozemí nevyskytoval (Hanzal 2000). U nás bylo tedy ve volné přírodě zcela vyhubeno a zachovali se jen oborní chovy. Od poloviny 20. století se začalo znovu rozšiřovat (Červený a kol. 2003). Je to značně přizpůsobivý druh, dosahuje délky těla až 180 cm a jednoho metru výšky. Dosahuje hmotnosti i přes 200 kg, ale ve východní Evropě až 350 kg. Kanci mají mohutně vyvinuté dorůstající špičáky. Srst je v létě kratší, popelavého zbarvení, zimní pak s delšími štětinami (Michaelli 2008). Selata jsou rezavá s podélnými světlými pruhy - markazíni (Červený 2003). Divočáci žijí převážně ve větších nebo menších společenstvích kromě doby říje (chrutí), kdy vedou samotářský život. Před porodem selat se březí samice odděluji a žijí osaměle nějakou dobu jen s mláďaty (Jiřík, Mottl 1996). Rodinné tlupy, ve kterých žijí, se skládají z vodících bachyň, které jsou vzájemně spřízněné a jejich loňských mláďat. Samci ve věku 18 měsíců opouštějí tlupu a žijí společně v menších skupinkách (Michaelli 2008). 21
Vnější rozdíly mezi bachyní a kňourem nejsou příliš patrné. Za potravou vychází převážně v noci a je typickým všežravcem. Požírá nadzemní i podzemní části rostlin, semen a lesních dřevin, především však žaludy, bukvice a kaštany. Živočišnou složku pak tvoří hmyz, žížaly, hlodavci a násady ptáků. Říje probíhá od listopadu do ledna, ale bachyně může být oplozena i v jinou dobu. Březí je 16 – 17 týdnů a rodí 4 – 10 selat (Kučera 2008). Agresivitu nebo bázeň dává najevo vizuálními kontakty, při hněvu ježí hřívu v přední části hřbetu, je-li poplašeno a připraveno k útěku vztyčuje ocas. Jeho hlasový repertoár je extrémně bohatý a s věkem se neustále rozšiřuje (Durantel a kol. 2004). Bachyně svá selata zuřivě brání a může být nebezpečná i člověku. Stejně útočná může být i v případě poranění (Jiřík a kol. 1980). Zajímavostí je, že se „divočáci“ nepotí, a aby podpořili svou termální regulaci, válejí se v kalištích. Tato vlhká místa pak vyhledávají především během teplých letních měsíců a otírají se o kmeny stromů (Hansen-Catta a kol. 2008).
Obrázek č. 4 Bachyně s markazíny 3.3.5 Muflon (Ovis musimon) Předky evropské ovce nejsou divocí evropští mufloni, ale mufloni z Blízkého východu. Do Evropy je přivedli kočující pastevci kolem roku 8 500 př. n. l. (Hansen-Catta a kol. 2008). Dodnes se vyskytuje na Sardinii a Korsice. Dosahuje až 130 cm délky těla, 90 cm v kohoutku a váží kolem 60 kg. Berani mají rohy, muflonkám narostou jen krátké růžky zcela výjimečně. Zbarvení rohů je tmavohnědé, lesklé a jejich růst končí obvykle v desátém roce. Vadí jim vlhké terény a zimy s vyšší sněhovou pokrývkou. Velikost stád je v létě menší, v zimě dosahuje i několika desítek kusů. Mají výborný zrak i čich. 22
Není náročná na potravu, v zimě navíc spásá i mechy a lišejníky. Naše zimy snáší hůř a vyžaduje intenzivní přikrmování (Michaelli 2008). Samci mají na zimním hnědém kožichu bělavé sedlo, které je ostře odděleno od bílého břicha. U nás se poprvé objevil v polovině minulého století v oboře u Hluboké nad Vltavou. Svůj revír značkují sekrety meziprstních žláz (Wendler 1996). V letním období má srst rezavohnědou barvu s tmavým pruhem na hřbetě. V dolní části krku narůstá dlouhá srst tzv. rouno. Říje probíhá od listopadu do prosince, muflonka je březí 21 – 22 týdnů, pak rodí jedno, výjimečně dvě muflončata (Kučera 2008). Muflonka kojí muflončata 2 – 3 týdny, a pak začínají přijímat i zelenou potravu. Muflončata se drží při matkách až do doby dalšího kladení mláďat (Jiřík a kol. 1980).
Obrázek č. 5 Muflon s muflonkou
3.4 Výživa, krmení a zvláštnosti zažívacího traktu Výživa a krmení jsou základním činitelem prostředí, který rozhodující měrou ovlivňuje užitkovost hospodářských zvířat, jejich reprodukční cyklus, zdraví a délku 23
hospodářského využití. Výživa se podílí na nákladech spojených s chovem hospodářských zvířat z 50 – 60 % (Veselý 1997). Krmiva
můžeme
rozdělit
podle
množství
obsažených
živin
na sacharidová, bílkovinná a polobílkovinná. Podle podílu vlákniny na jadrná (málo vlákniny, hodně energie) a objemná (opak). Dále pak podle obsahu vody na suchá a šťavnatá (www.wikipedie.cz). Především ve výživě přežvýkavců se musí vycházet ze specifické přeměny krmiv na výsledné produkty. Trávicí ústrojí má svojí strukturu (složený žaludek a vlastní) a je schopna tak využívat celulózu, která je podstatou objemných krmiv. Důležitá je správná funkce předžaludků, protože 70 % energie dusíkatých látek potřebných pro organismus je právě výsledkem bachorové fermentace (Zeman, Doležal 2008). Jakékoliv zásahy, které mají za cíl zlepšení potravní nabídky, musí přihlížet k přirozeným biologickým a fyziologickým potřebám. V přirozených podmínkách jsou na začátku zimy ve výborné kondici, kterou získaly ze semen a plodů (Kamler 2003). Přežvýkavci mají kromě vlastního žaludku tzv. předžaludek, který má význam z hlediska trávení živin. Tam jsou z krmiva využívány mikroorganismy, kde podléhají mikrobiálnímu trávení. V žaludku a tenkém střevě jsou tráveny pomocí enzymů. Z předžaludků zaujímá nejvíce bachor, více než 80 % z celkového objemu předžaludku (Kopřiva 1992). V předžaludcích pomocí mikroorganismů dochází ke štěpení celulózy, hydrolýzy degradovatelných dusíkatých látek, tvorbě bílkovin a syntézy vitamínů. Stabilní druhové složení předžaludků je jedním z nejkompletnějších mikrobiálních ekosystémů. Poměr jednotlivých druhů mikroorganismů (bakterie, prvoci, houby) je velmi ovlivněn KD. Stabilní teplota, pH a vlhkost vytváří vhodné podmínky pro využití většiny živin z KD (Kudrna 1998). Papily na stěně bachoru jeho povrch zvětšují až na sedminásobek. Zde probíhá kontinuální fermentace. Skupina mikroorganismů je tvořena hlavně bakteriemi, dále pak prvoky a zoosporami nižších hub (Kopřiva 1992). S krmivem je do bachoru přijímána i voda, která je dodávána i slinami. Ty jsou pak vylučovány i během příjmu potravy a přežvykování. Sliny jsou mírně alkalické (pH 8,2). Obsahují bikarbonáty a fosfáty, které neutralizují a udržují pH při optimální hodnotě 6,2 – 6,5. Sliny také dodávají některé živiny pro mikroorganismy bachoru 24
(např. Na, Cl, P, Mg), působí preventivně proti nadýmání a mucin ve slinách působí proti pěnění. Přežvykování má význam především pro tvorbu slin, redukci částic krmiva a zvyšuje stravitelnost vlákniny prostřednictvím vystavování dalších povrchů krmiva pro mikroorganismy (Mudřík 2006). 3.4.1 Živiny, vitamíny a minerální látky Jak uvádí Procházková (1997) skladba zvířecího těla závisí na druhu a věku zvířat a na úrovni výživy. Životní procesy, růst a tvorba živočišných produktů jsou podmíněné dostatečným přívodem živin. Živiny přijímají zvířata v krmivech. Zajišťují životní procesy jako samotné trávení, pohyb, udržování tělesné teploty, růst, rozmnožování, tvorby svalové hmoty, mléko u laktujících zvířat atd. (Tyleček 1992). Krmiva obsahují živiny potřebné pro výživu ve využitelné formě a požadované hodnotě. Nesmí obsahovat látky, které působí nepříznivě na organismus zvířat a jejich produkty. Osahují výživné a specificky účinné látky, které jsou pro zvířata nezbytné. Ke krmení se používají v původním stavu nebo pozměněné fyzikální, chemickou nebo biologickou úpravou (Veselý 1992). 3.4.2 Vitamíny Vitamíny jsou anorganického látky rostlinného a mikrobiálního původu. Některé z vitamínů mohou vznikat také v živočišném organismu, především syntézou jejich prekurzorů. Jsou to vysoce biologicky aktivní látky v živočišném organismu, které jsou nenahraditelné. Jejich potřeba je velice nízká. Odvíjí se od druhu zvířete, jeho pohlaví, věku, technologii chovu, schopnosti syntézy a využívání vitamínů organismem. Dlouhodobý nedostatek může vyvolat specifické onemocnění – avitaminózu. Částečný nedostatek vitamínu v krmné dávce vyvolává poruchy jen některých funkcí – hypovitaminóza (Pavlík, Sláma 2011). Zdravotní stav hospodářských zvířat, stejně tak jako produkce, jsou mimo jiné podmíněny dostatečným přísunem minerálních látek v krmivu a jejich optimální úrovní metabolismu v těle. Kontaminanty jsou prvky, které nemají pro organismus fyziologický význam, ale jsou ukazatelem kontaktu vnitřního prostředí s vnějším (Pavlík, Sláma 2011).
25
3.4.3 Minerální látky Minerální látky jsou v živočišném těle zastoupeny v množství 3 – 5 % tělní hmoty. Patří k základním stavebním živinám kostní tkáně. Kromě kvalitativního zastoupení elementů má ve výživě význam i jejich vzájemný poměr (Tyleček 1992). Jak uvádí Pavlík a Sláma (2011) minerální prvky mají velký význam pro trávení a vstřebání živin a jejich další metabolické pochody, čímž bezprostředně ovlivňují užitkové a reprodukční parametry. V době růstu mladých zvířat a v průběhu gravidity se zvyšuje intenzita metabolických a energetických procesů, které mají vliv na zvýšenou potřebu těchto prvků. Na trhu existují i vitamíny speciálně určené pro zvěř, které předkládáme v krmivu podle doporučení výrobce a našeho veterinárního lékaře (www.ifauna.cz). Nedostatek vápníku u mláďat způsobuje poruchu růstu a vývoje kostry, u dospělých jedinců řídnutí kostí, a ty se pak vyznačují vyšší křehkostí nebo jejich měknutím (osteomalacie). Významné postavení v procesu trávení vlákniny má fosfor. V předžaludku přežvýkavců působí jako růstový substrát pro množení a správný rozvoj mikroorganismů, ty se pak podílejí na štěpení celulózy. Potřeba fosforu je mimořádně vysoká u mladých jedinců z hlediska energetického zajištění pro procesy růstu kostí. U dospělých se zvyšuje s obdobím gravidity, kdy plod je zásobován fosforem i na úkor matky (Pavlík, Sláma 2011).
3.5 Pastva, krmné směsi a krmné dávky 3.5.1 Pastva Pastevní porosty jsou především tvořeny trávami, jetelovinami a bylinami. Trávy jsou základní složkou a díky svým svazčitým kořenům zvyšují odolnost půdy vůči erozi. V pastevním porostu mají větší krmivářský význam trávy volně trsnaté (např. jílek vytrvalý) a výběžkaté (např. lipnice luční). Jeteloviny jsou pak zdrojem dusíkatých látek. Kvalita pastvy se stářím snižuje. Klesá množství i kvalita bílkovin, snižuje se stravitelnost a obsah cukrů, čímž klesá i množství energie. Vláknina se stářím porostu stoupá (Skládanka 2009). Zvířata mohou během pastvy snadno onemocnět (vysoká koncentrace zvířat, nevhodné zoohygienické podmínky). Jde především o motoličnatost, kterou způsobují 26
motolice (jaterní, obrovská, kopinatá). Jedná se o parazitální onemocnění, které je způsobeno plochými červy, jejichž vývoj probíhá přes mezihostitele – plže. Projevuje se anemií, oslabením organismu, pozdním přebarvováním nebo špatným parožením. Prevencí je omezení výskytu mezihostitelů. Dalším možným onemocněním je plicní červivost. Jedná se o parazitózy plic, které se vyskytují u jelení, daňčí, mufloní a srnčí zvěře. Choroba způsobená larvami střečků se nazývá střečkovitost. Mohou se vyskytovat v podkoží nebo nosních dutinách či hltanu. Dospělec je moucha, která klade na srst nebo kladélkem vstřikuje živé larvy do nosní dutiny. Zvířata trpí a larvy mohou poškodit i maso (Mlejnek 2008). 3.5.2 Krmné směsi Smyslem využívání krmných směsí je hlavně to, že krmivo lze přesně stanovit dle ročních požadavků, reprodukčního cyklu, druhu a stavu zvěře. V neposlední řadě však také účelu chovu, už jen proto nemůže existovat univerzální směs (Mohelský 2012a). Mohelský (2012a) upozorňuje, že v úvahu se také berou i specifika místa chovu. Velké rozdíly pak mohou nastat v úživnosti nebo různých půdních poměrů, které nastavují jiné obsahy živin, především pak minerálních látek. Poměr vápníku a fosforu je tak závažným krmivářským parametrem, že se liší podle toho, zda krmíme pro dobrý stav zvěře v zimním období nebo v období parožení. Složení KS by tedy mělo vycházet z nároků zvěře a podmínek, ve kterých je chována. Směsi je nejvhodnější podávat jako granulované, tak nemá zvěř možnost separace na hrubý a jemný podíl, ve kterém pak zůstávají potřebné vitamíny a minerálie. Profesionálně vyrobené KS jsou vhodným prostředkem pro zlepšení zdravotního stavu, odolnosti, reprodukci a tvorbu trofeje, s tím také souvisí i vhodné využití genetického potenciálu zvěře. V oborách a účelových chovech zvěře je využívání KS nezastupitelné (Mohelský 2012a). 3.5.3 Krmná dávka Význam pro správnou funkci bachoru má i struktura krmné dávky, která musí umožňovat přežvykování. S potravou se pak dostává do bachoru velké množství slin a v nich obsažené pufry napomáhají stabilizovat pH bachoru. K přežvykování (6,5 – 8 h/denně) potřebují dostatek klidu a přiměřené množství strukturní vlákniny – vlákniny krmiv s velikostí částic minimálně 8 mm (Kopřiva 1992). 27
Základem KD je i vzhledem k ekonomické stránce kvalitní pastva v létě a seno v zimě. Při dostatku kvalitní pastvy není nutné v létě přikrmovat jádrem. Provádíme jen „kontaktní“ přikrmování, pro kontrolu zvířat. Hlavním obdobím pro zkrmování jádra je podzim a jaro. Na podzim dostáváme zvěř do kondice po říji před zimou, na jaře pro parožení, kladení a růst loňských mláďat. Nejvhodnější je ječmen, oves, doplněný např. pšenicí, kukuřicí nebo hrachem. V zimním období raději zkrmujeme pouze oves. I když jelenovité chováme v zajetí několik generací, zachovali si trávící procesy divoké zvěře, která v době nouze nachází v přírodě potravu bohatou na vlákninu a zároveň se jí zmenšuje obsah bachoru. Zmenšený bachor není schopen zpracovat jádro s vysokým obsahem bílkovin, dochází ke kvašení v bachoru a k úhynu. Bohužel uhynou nejsilnější jedinci, kteří jsou zároveň u koryta dominantní. Oves, který má vysoký obsah vlákniny, můžeme zkrmovat bez obav, stejně tak i řepu, jablka nebo mrkev. Sůl a minerální lizy jsou nezbytností. Podle koprologického vyšetření, které se provádí minimálně jednou ročně (nejlépe na podzim) se rozhodneme po poradě s veterinářem na způsobu odčervení. Používají se preparáty jako v běžné myslivecké praxi. Zamíchané do krmiva je předkládáme nejčastěji na podzim. Kdo má odchyt a zařízení na imobilizaci zvěře, je ideální odčervovat injekčně. Výhodou je přesné dávkování každému kusu, toho při zkrmování nedosáhneme (www.ifauna.cz). Obiloviny jsou hlavně zdrojem energie a do určité míry i zdrojem bílkovin. Energie z obilovin je pro činnost mikroflóry existenčně nutná. Při jejím nedostatku nedokáže mikroflóra předžaludků rozkládat vlákninu, která je dalším zdrojem energie. Pro zlepšení úživnosti nekvalitních porostů je nutný celoroční příkrm. Jedná se o malé množství, které pokud je předkládáno denně, zajišťuje dostatečnou potřebu pohotové energie pro činnost mikroflóry předžaludků. Možnost je i předkládat pšeničné otruby, s minimem škrobu, ale pro přežvýkavce jsou dobrým zdrojem fosforu. Pro krmení zvěře není vhodná pšenice, která díky lepku vytváří v trávicím traktu špatně stravitelné útvary, které pak mohou způsobovat závažné poruchy. Dávkování příkrmu se pohybuje v závislosti na účelu příkrmu a roční době. Obvykle však 0,15 kg – 0,5 kg (Mohelský 2012b). Příkrm je běžně využíván v mysliveckém hospodaření s volně žijící zvěří. Ta je také chována v oborách, zájmových chovech a na farmách, kde je přikrmování běžnou součástí. Systémy v intenzivních chovech vykazují značné rozdíly co do počtu zvěře tak dostupných zdrojů využívaných krmiv. Způsob předkládání krmiv ve volné 28
přírodě má podstatné nevýhody. Především to je nehospodárné využití objemných krmiv a přesycování zvěře jádrem, což může vést k nevyváženému příjmu živin a problémům zažívacího traktu, podobně jako v intenzivních chovech. Pro předcházení těchto problémům je vhodné využit směsných krmných dávek. Tento systém je běžně využíván s dobrými výsledky v chovech skotu. Protože v provozu často chybí mechanizace a prostory pro skladování jednotlivých komponent SKD, bylo nutné tento systém upravit. Z tohoto důvodu se krmiva používána pro přípravu směsí nejprve smíchají a následně konzervují - silážují (Hrbek a kol. 2012). Odpovídající kvalita jednotlivých komponentů KD je základem předpokládaného příjmu sušiny, která je nezbytná pro bezchybnou fermentaci siláže, popř. senáže (Padrůněk 2004).
29
4
MATERIÁL A METODIKA
4.1 Farmový chov Farmový chov byl založen 15. 10. 2002 v obci Radkov, části Dubová. Chovatelské zařízení je umístěno mimo intravilán obce, asi kilometr od poslední obydlené nemovitosti. Nachází se v Moravskoslezském kraji, Opavském okrese, 20 km jihozápadně od Opavy (příloha 4). Obec leží nad hradem Vikštejn. První zmínka pochází z roku 1377, při dělení Opavska. Počátky jsou spojeny s rodem Přemysla Otakara II. Rozloha katastrálního území přesahuje 1 500 ha. Chov je v mírně teplých až teplých podmínkách, značně vlhkých. Klimatický region se vyznačuje sumou teplot nad 10°C v rozmezí 2 500 - 2 700. Průměrná roční teplota se pohybuje od 7,5 do 8,5 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 700 – 900 mm. Chováno je 53 kusů daňčí zvěře a 31 kusů mufloní zvěře. Majitel chovu je Ing. Aleš Dostál, který je absolventem Vysoké školy zemědělské v Brně. Pracoval v Lesních závodech v Karlovicích, Javorníku ve Slezsku a ve Vítkově. Svůj chov rozšířil o jelena siku. Zkušenosti má i se zazvěřováním honiteb. Pro tento účel se věnoval klecovému chovu zajíce. Má chovatelskou stanici jezevčíka trpasličího/králičího hladkosrstého a modrého gaskoňského basseta. Je také členem Obce spisovatelů České republiky, kde od roku 1981 publikuje. Farma má rozlohu 15 ha (příloha 5), vede k ní zpevněná cesta z obce. Plot je vysoký zhruba 200 cm, což je i doporučovaná výška. Svislé prvky jsou tvořeny železničními pražci, které jsou ošetřeny vysokotlakou impregnací. Pro daňky nebylo možné použití tzv. oborního pletiva, protože ve volnosti se nachází početná populace daňčí zvěře a při soubojích v říji by ve velkých okách pletiva docházelo ke zranění. Je použito klasické plotové pletivo s oky 5 x 5 cm. Oborního pletiva bylo použito jen v chovu siky, díky absenci volné populace obdobné problémy nehrozí. Ve spodní části je plot zpevněn latí a to především z důvodu výskytu divokých prasat a daňků ve volné přírodě, důvodem je i nebezpečí nadzvednutí plotu. Toto doporučení již zmiňoval na stránkách www.ifauna.cz i S. Žbánek, který má s farmovými chovy mnohaleté zkušenosti a byl jedním z prvních, který s těmito chovy začínal.
30
Obrázek č. 6 Oplocení chovu Během roku je chov dostupný bez problému, v zimě se silnice často neprohrnuje. Vstup je zajištěn brankou pro osoby, která je uzamykatelná stejně jako pro velkou bránou pro vjezd autem.
Obrázek č. 7 Vstup a vjezd 31
Pro zlepšení úživnosti a snížení nákladů s výkupem kaštanů v době před říjí byly kolem chovu vysázeny stromy kaštanů. Kaštany, žaludy a bukvice v období říje tvoří základní složku potravy spolu s bylinnými podrosty. Ty tak poskytnou obvyklou potravu, za kterou by ve volné přírodě migrovali. Později i ochranu proti přímému slunci.
Obrázek č. 8 Výsadba kaštanů Ve společném chovu daňků a muflonů funguje krmné zařízení i pro účely odchytu. Tento odchyt se provádí pouze u zvěře mufloní. Na krmné zařízení je zvěř zvyklá a nedostává se tak do žádných stresových situací. Je složeno s krmelce, žlabu pro jádro, popřípadě líz. Do jádra se v únoru přidávají odčervovací přípravky. Střídavě se podává přípravek Cermix a Rafendanzol. Odchytové zařízení má dva vstupy. Jeden s běžně používanými dveřmi a jeden se spádovými dveřmi, které se uvolní po vstupu odchytávaného zvířete. Pro odchyt zvěře daňčí se používá plynová pistole s uspávacími prostředky (Rometar s 10% koncentrací), protože v případě odchytu do odchytového zařízení často podléhá dramatickým stresovým situacím a mohlo by dojít ke zranění.
Obrázek č. 9 Krmné a odchytové zařízení 32
Hanzal (2000) však doporučuje odlov dospělé zvěře a odrostlých mláďat zejména: -
do odchytových ohrad,
-
pomoci sítí,
-
imobilizací perorální,
-
imobilizací injekční. Sledované období v obou stádech začíná říjí. Pro snazší sledovatelnost byl zvolen
termín 1. října, přestože daňčí říje probíhá od poloviny října a mufloní až začátkem listopadu. Může se však měnit v závislosti na průběhu počasí. Doba trvání sledování byla jeden rok. Tedy od 1. 9. 2011 do 30. 8. 2012. Během sledovaného období byl hodnocen počet kusů daňčího a mufloního stáda prostřednictvím obratu stáda. Pro jednotlivé kategorie obou stád jsou vedeny záznamy o pohybech zvířat. Z těchto informací pak vychází i poměr pohlaví a zatížení pastviny oběma stády. Pro snadnější porovnání bylo zatížení převedeno na velké dobytčí jednotky (VDJ). Sledovány také byly tržby za chovné kusy. Ty byly pak dále přepočítány na tržby z jednoho hektaru a na jednu samici (daněla, muflonka). S tržbami úzce souvisí produkce chovných kusů, proto byly srovnány i přírůstky obou stád. Ty byly přepočítány na průměrný koeficient přírůstku.
33
5
VÝSLEDKY
5.1 Daňčí stádo Ve sledovaném období přibylo do chovu 14 mláďat v poměru pohlaví 1:1. Nepříznivý průběh jarních měsíců zapříčinil úhyn jedné z daněl, také proto je v areálu umístěn kafilerní box. Každý druhý rok je do stáda kupován nový chovný daněk pro oživení krve. Zatížení daňčími kusy je 7,28 VDJ. Velká dobytčí jednotka představuje 500kg zvíře. Samčích 18 kusů při hmotnosti 90 kg, 22 daněl, které váží 60 kg a 14 daňčat, která jsou prodávána v 50kg představuje více než sedm velkých dobytčích jednotek. Zatížení pastviny je 0,48 VDJ/ha. Poměr pohlaví ve stádě daňků je 1:1,2. Tab. č. 4 Obrat daňčího stáda 2011/2012 Přírůstky
Počáteční stav
Úbytky
Narození
Převod
Úhyn
Negativní
Konečný stav
selekce
Daněly
22
0
7
1
0
28
Daňčata
0
14
0
0
0
0
Daňci
18
0
7
0
0
25
Během sledované doby bylo prodáno do dalších chovů 13 daňčích kusů. Váha daněl se pohybuje kolem 50kilogramů. Daňci jsou prodáváni ve váze od 60 – 80 kg, dle stáří daňka. Proto pro výpočet celkové ceny byla použita společná váha 70 kg. Prodej je uskutečňován po říji, samice jsou tedy již březí. Cena daněl se pohybuje kolem 120 Kč/kg, tedy 6 000,- za březí danělu (cena však může kolísat v rozmezí 5 000 – 6 000 Kč). Daňci byli prodáváni v jednom roce, cena špičáka se pohybuje od 6 000 – 8 000 Kč. Cena dvouletých daňku se pohybuje od 10 000 – 12 000 Kč. V případě prodeje starších daňků se cena odvíjí od trofejového hodnocení (body CIC).
34
Tab. č. 5 Produkce chovných kusů daňčího stáda 2011/2012 Počet kusů
Váha kusu (kg)
Kč/kg
Celkem (Kč)
Daněly
6
50
120
36 000
Daňčata
0
0
0
0
Daňci
7
70
100
49 000
Pokud by v chovu docházelo i k prodeji jatečných kusů, byla by produkce počítána obdobně jako u produkce chovných kusů, cena bývá z pravidla o polovinu nižší než za kus chovný.
Tržby sledovaného období dosáhly 85 tis. Více než polovinu tvořily tržby za prodané chovné daňky (57,65 %). Chovem každé daněly majitel utržil 3 864 Kč. Z jednoho hektaru chovatel utržil přes 5,5 tis. Tab. č. 6 Tržby za chovné kusy daňčího stáda 2011/2012 Tržby na jednu
Tržby (Kč)
Tržby v %
Tržby Kč/ha
Daněly
36 000
42,35
2 400
-
Daňci
49 000
57,65
3 267
-
Celkem
85 000
100
5 667
3 864
danělu (Kč)
5.2 Mufloní stádo Během sledovaného období ve stádě přibylo devět mláďat v poměru pohlaví 5:4 ve prospěch samic. Každé dva roky je obměňován chovný beran pro oživení krve v chovu. Zatížení mufloním stádem je 2,6 VDJ. Počítáno je s 12 kusy mufloních beranů o váze 60 kg, 10 muflonkami o hmotnosti 40 kg (2/3 váhy samce) a 9 muflončaty s hmotností, ve které se prodávají 20 kg. Celková hmotnost všech kusů mufloního stáda je 1 300 kg. Zatížení pastviny je 0,17 VDJ/ha. Poměr pohlaví je 1:0,92.
35
Tab. č. 7 Obrat mufloního stáda 2011/2012 Přírůstky
Počátečn í stav
Úbytky
Narození
Převod
Úhyn
Negativní
Konečný stav
selekce
Muflonky
10
0
5
0
0
15
Muflončata
0
9
0
0
0
0
Mufloni
12
0
4
0
0
16
Jako chovný materiál bylo prodáno 9 kusů zvířat. Muflonky váží obvykle 20 kilogramů a cena se pohybuje kolem 200 Kč. Mufloní beran pak váží 35 kilogramů a cena je 170 Kč/kg. Tržba za jednu muflonku se pohybuje kolem 4tis., za muflona pak 6 tis. Tab. č. 8 Produkce chovných kusů mufloního stáda 2011/2012 Počet kusů
Váha kusu (kg)
Kč/kg
Celkem (Kč)
Muflonky
4
20
200
16 000
Muflončata
0
0
0
0
Mufloni
5
35
170
29 750
Stejně jako v chovu daňků, tak i zde nejsou tržby z produkce jatečných kusů. Trend cen je obdobný jako u zvěře daňčí. Tržby mufloního chovu ve sledovaném období dosáhly necelých 46tis. Prodej chovných muflonů se podílel 65% na celkových tržbách. Na každou muflonku ve stádě připadá zhruba 4,5 tis. z celkových tržeb. Tržba z hektaru byla přes 3 tis.
36
Tab. č. 9 Tržby za chovné kusy mufloního stáda 2011/2012 Tržby na jednu
Tržby (Kč)
Tržby v %
Tržby Kč/ha
Muflonky
16 000
34,97
1 067
-
Mufloni
29 750
65,03
1 983
-
Celkem
45 750
100
3 050
4 575
muflonku (Kč)
V posledních šesti letech se počet samic výrazně nezvyšoval ani nesnižoval. Daněl bylo nejméně v roce 2009, nejvíce pak v posledních dvou sledovaných letech. Počet daněl se vždy pohyboval kolem dvaceti kusů. Koeficient produkce (KP) je proměnlivý, negativně ovlivněn zejména nepříznivým počasím. Ve stádě muflonů je koeficient téměř neměnný. V roce 2007 se narodila mufloní dvojčata, která byla dosud jedinými za celé období provozu chovu. Mufloní produkce je vyrovnanější než daňčí. Tab. č. 10 Početní vývoj samic a mláďat v chovu od roku 2007 2007
2008
2009
2010
2011
2012
Průměr
Daněly
20
21
18
20
22
22
20,5
Daňčata
19
18
18
18
16
14
17,2
0,95
0,86
1
0,9
0,73
0,64
0,85
Muflonky
11
12
10
10
10
10
10,5
Muflončata
12
12
10
10
9
9
10,3
1,09
1
1
1
0,9
0,9
0,98
KP
KP
37
6
DISKUZE
Celé daňčí stádo tvoří 53 kusů. Poměr pohlaví je 1:1,2. Kamler a Červený (2003) uvádějí, že poměr pohlaví by měl být 1:10 až 15, tedy daleko širší než ve sledovaném chovu. Z uvedeného jde vidět, že chov je spíše extenzivní. Širší poměr pohlaví znamená, že je více samic a tedy i více narozených mláďat, která jsou vhodná k prodeji. Obdobě je tomu i chovu muflonů. Mufloní stádo má 31 kusů. Poměr pohlaví je 1:0,92. Hromas (2008) uvádí, že poměr je vždy vyšší ve prospěch samic. Také zdůrazňuje vhodnost společného chovu těchto dvou druhů zvířat. Společný chov je uplatňován i ve sledovaném chovu. A to z důvodu lepšího využití pastviny. Daňčí zvěř pastvením se spíše podobá pasenému skotu a naopak zvěř mufloní pasení ovcí, které nejsou příliš vybíravé. Společný chov zajišťuje tedy lepší využití pastviny. Je tedy výrazná možnost rozšíření chovného stáda, což by příznivě ovlivnilo tržby. Zatížení pastviny je 84ks/15ha, tedy 5,6ks/ha. Toto zatížení představuje 0,65 VDJ/ha, tedy 325 kg/ha. Fialová (2006) uvádí, že pro majitele chovu daňků je optimální počet zvířat 12 – 15 kusů na hektar. Množství chovaných kusů se ale odvíjí od úživnosti pastviny a množství příkrmu. Pokud bychom počítali s průměrnou hodnotou těchto dvou čísel a přepočítali jej na velikost pastviny, vyjde nám necelých 203 kusů (202,5), což je téměř 2,5krát méně než je v současné době chováno. Je potřeba zmínit, že je počítáno s mufloními kusy jako s kusy daňčími, které nemají takové pastvinářské nároky. Tedy konečné číslo by mohlo být ještě vyšší. Mohli bychom chovat 100 ks daňčí zvěře a „zbylých“ 103 ks přepočítat na kusy mufloní. Vycházíme z toho, že každý tento kus má poloviční váhu tedy i poloviční nároky na pastvu. Tedy 103 kusů představuje 206 kusů zvěře mufloní. Celkově by v chovu mohlo být chováno 306 kusů na 15 hektarech, což představuje 20,4 ks/ha. V případě rozrůstání množství kusů by bylo nutné vybudovat krmné zařízení pro více kusů, více přístřešků, zásobníky na krmivo a zvýšily by se i náklady na krmivo. Možnost získání tržeb v chovech je dvojího typu. A to buď prodejem na jatka, nebo jako kusy chovné, vhodné do dalších farem. Už v roce 2006 upozorňoval ředitel AFCHJ Václav Pařízek prostřednictvím Práva v rozhovoru s J. Rycheckým, že překážka v české legislativě je raritou. Ve většině evropských zemí, se může farmová zvěř 38
porážet odstřelem kulovnicí přímo na farmě. Zdůrazňuje také náchylnost zvířat ke stresu při převozu na specializovaná jatka. Navíc v roce 2006 nebyla žádná taková jatka u nás registrována. Dnes jediná jatka, která jsou určena pro farmově chovanou zvěř, se nacházejí pouze v Jihočeském kraji, v Mlýnech, nedaleko Tábora. U nás způsob porážky prostřednictvím kulovnice je možný jen při splnění podmínek daných Zákonem č. 166/1999 Sb. na povolení KVS. Z uvedeného vyplývá, že minimálně sedm let nebylo možno porážet farmová zvířata jinak, než na povolení KVS. Další možností tržeb by byla produkce pantů, tedy nezralého paroží, ale v ČR je tato produkce zakázána legislativou. Tržby za chovné kusy jsou závislé na produkci mláďat. Průměrný koeficient přírůstku za posledních šest let v chovu muflonů se blíží 1. To znamená, že téměř každá samice v posledních šesti letech byla schopna porodit jedno muflonče, které se tak dalo prodat. Průměrně nižší koeficient má chov daňčí. Jen ve třech letech byl nebo se koeficient blížil jedné. Hromas (2008) zmiňuje koeficienty očekávané produkce, které se používají pro účely mysliveckého plánování. Ty jsou dány jako skutečný přírůst do honitby a nikoliv jako biologicky možný přírůst. Uvádí, že pro daňčí i mufloní zvěř se pohybuje koeficient přírůstku v rozmezí od 0,8 – 0,9. To představuje natalitu 80 – 90 %. Mottl a kol. (1964) zmiňují koeficienty očekávané produkce u daňčí zvěře 0,6 – 0,8 a u zvěře mufloní 0,4 – 0,8. Hramas (2008) uvádí koeficienty stejné pro oba druhy zvěře. U muflonů je rozdíl přírůstku až 50 %. Pro srovnání počtu mláďat byly zvoleny krávy a telata bez tržní produkce mléka, protože jejich chov a výživa jsou velmi podobné. Šeba (2009) uvádí, že jako ekonomicky výhodné je získání 90 % a více odchovaných telat od 100 krav BTPM. Z důvodu absence informací o tržbách, které by byly přepočítány na ha a na samici, jsou srovnány ceny jatečných býků a krav. Ceny jsou za rok 2011, ve kterém proběhl veškerý prodej chovných kusů sledovaného chovu. Jsou srovnávány ceny zemědělských výrobců uváděné Situační a výhledovou zprávou, Skot – hovězí maso, vydanou v prosinci 2012 za rok 2011 Ministerstvem zemědělství a uveřejněnou na jejich webu. Zjištěné ceny jsou vynásobeny dvěma (cena chovných kusů bývá dvojnásobná oproti jatečným), aby bylo možno porovnat zjištěné ceny chovných a jatečných kusů. Cena býků je 84,16 Kč/kg živé hmotnosti. U daňků je tato cena 39
100 Kč/Kg, u muflonů pak 170 Kč/kg. Cena krav byla v daném roce 55,12 Kč/kg živé hmotnosti. Cena daněl byla 120 Kč/kg a muflonek 200 Kč/kg. Při daných cenách a počtu 6 kusů prodaných daněl ve váze 50 kg, daňků 7 kusů a 70 kg byly celkové tržby 85 000 Kč. Tržby na hektar byly přes 5,5 tis. Tržby na jednu danělu byly necelé 4tis. Při cenách za mufloní zvěř a 4 kusech prodaných muflonech ve váze 20 kilogramů, 5 kusech a 35 kilogramech celkové tržby byl 45 750 Kč. Tržby z hektaru byly kolem 3 tis., na jednu muflonku pak tržby vycházely 4,5 tis.
40
7
ZÁVĚR
Podle zjištěných informací, by bylo možné chov rozšířit z nynějších 84 kusů až na 306, což by přineslo nejen zvýšení tržeb ale i jisté zvýšení nákladů. Současný stav poměru pohlaví v obou stádech není příznivý. Pro farmově chovanou zvěř a ekonomiku chovu je vhodný poměr pohlaví až 1:15, který nyní nesplňuje ani jedno stádo. Avšak při současném poměru pohlaví dochází u muflonů k téměř 100% ročnímu přírůstku. Chov je veden spíše jako extenzivní, než pro intenzivní výrobu chovných nebo jatečných kusů. To demonstruje i zatížení pastviny chovu. Pastvina je zatížena 5,6ks/ha. Tržby za chovná zvířata z daňčího byly 5 667 Kč/ha a 3 864 Kč/samici. U muflonů tržby byly zjištěny na úrovni 3 050 Kč/ha a 4 575 Kč/samici. Jednotkové ceny za chovná zvířata jsou vyšší u zvěře mufloní než daňčí. Ceny farmově chovaných daňků a muflonů tohoto chovu jsou vyšší než ceny chovných kusů skotu. Majiteli se tedy vyplatí chovat zvěř spíše než skot bez tržní produkce mléka. Vyšší tržby vykázal chov daňků, přestože cena za kilogram je vyšší u muflonů. Stejně tak i tržby na hektar. Avšak tržby na samici vykazuje chov mufloní, protože má lepší koeficient přírůstku. Přírůstek je také vyrovnanější a poskytuje určitou jistotu tržeb do budoucna.
41
8
PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY
Antlers, Husbandry, 2012, [cit. 9. 4. 2013]. Dostupné na: http://www.nzfallow.co.nz/page3/index.html Brož a kol., 1923: 50 let české myslivecké organizace. Český myslivecký svaz, Praha, 265 s. Clutton-Brock J., 2002: Savci, s. 238 - 240. In Burnie D. a kol., Zvíře. Euromedia Group k. s., Knižní klub, Praha, 624 s. Červený a kol., 2003: Encyklopedie myslivosti. Ottovo nakladatelství, s. r. o., Praha, 591 s. Červený J., 2003: Biologie srstnaté zvěře, s. 251 - 255. In: Červený a kol., Encyklopedie myslivosti. Ottovo nakladatelství, s. r. o., Praha, 591 s. Fialová Z., Chov daňků má slibnou budoucnost, 2006, [cit 15. 4. 2013]. Dostupné na: http://www.agroweb.cz/Chov-danku-ma-slibnou-budoucnost__s45x26288.html
Durantel P. a kol., 2004: Myslivost. Fragment, Praha, 285 s. Hansen-Catta P. H. a kol., 2008: Myslivecká encyklopedie. Fortuna Libri, Praha, 407 s. Hanzal V., 2000: O zvěři a myslivosti. Dona, České Budějovice, 125 s. Historie, 2004, [cit 25. 5. 2012]. Dostupné na: http://www.afchj.cz/main.html Hrbek, J. a kol.: Technologie výroby směsné krmné dávky (SKD) pro zvěř. Mendelova univerzita v Brně, Brno, 2012, 29 s.
42
Hromas J., 2008: Péče o zvěř, s. 257. In Hromas J. a kol., Myslivost. Matice lesnická, Písek, 559 s. Chov jelenů má slibnou perspektivu, 2012, [cit 18. 3. 2013]. Dostupné na: http://www.silvarium.cz/zpravy-z-oboru-myslivost/chov-jelenu-ma-slibnouperspektivu-zemedelec Chovaná zvěř,
2012,
[cit. 27. 5. 2012]. Dostupné na:
http://www.obora-
dremova.ezin.cz/05.html Illek J., 2009: Nemoci skotu, s. 287. In Zahrádková R. a kol., Masný skot od A do Z. Český svaz chovatelů masného skotu, Praha, 397 s. Jedlička M., 2012, Farmové chovy mají slibnou perspektivu, [cit. 25. 5. 2012]. Dostupné na: http://www.naschov.cz/@AGRO/informacni-servis/Farmove-chovy-majislibnou-perspektivu__s485x58765.html Jiřík K. a kol., 1980: Atlas zvěře. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 254 s. Jiřík K., Mottl S., 1996: Atlas zvěře. Brázda, Praha, 208 s. Kamler J., Červený J., 2003: Zvěř a člověk, s. 543. In: Červený a kol., Encyklopedie myslivosti. Ottovo nakladatelství, s. r. o., Praha, 591 s. Klusák K., 2000: Lov zvěře, s. 98 – 99. In Wolf R. a kol, Rukojeť chovu a lovu daňčí zvěře. Matice lesnická, Písek, 199 s. Kopřiva A., 1992: Základy výživy přežvýkavců, s. 69 - 73. In: Zeman L. a kol., Výživa a krmení hospodářských zvířat. Mendelu, Brno, 179 s. Kučera V., 2008: Myslivecká zoologie, s. 140 – 143. In: Hromas a kol., Myslivost. Matice lesnická, Písek, 559 s. 43
Kudrna V., 1998:Základy anatomie a fyziologie trávicí soustavy skotu, s. 9. In Kudrna V. a kol., Produkce krmiv a výživa skotu. Agrospoj Praha, 1998, 355 s. Lochman J., Hanzal V., 1996: Myslivost v obrazech, zoologie. Českomoravská myslivecká jednota, Praha, 102 s. Michaelli L., 2008: Naše zvěř, obrazová encyklopedie. Neografia, Martin, 206 s. Ministerstvo zemědělství, odbor živočišných komodit, Ing. Procházková Zdeňka Mlejnek J., Veterinární péče o zvěř, s. 286 - 293. In Hromas J. a kol., Myslivost. Matice lesnická, Písek, 559 s. Mohelský M., 2012a: Krmné směsi ve výživě lesní zvěře. Myslivost 12, 60 (90): 22 – 25 s. Mohelský M., 2012b: Obiloviny ve výživě zvěře. Myslivost 11, 60 (90): 12 – 15 s. Mottl S. a kol., 1964: Myslivecká příručka. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 261 s. Mudřík Z., 2006: Fyziologické předpoklady výživy skotu, s. 18 - 22. In Mudřík Z. a kol., Základy moderní výživy skotu. Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha, 276 s. Novák R., 2008: Problematika škod zvěří a na zvěři, s. 75. In: Hromas a kol., Myslivost. Matice lesnická, Písek, 559 s. Padrůněk Z., 2004: Příjem sušiny krmiv – podstata užitkovosti, s. 58. In Drevjaný L., Kozel V., Padrůněk S., Holštýnský svět. Zea Sedmihorky, Unipress Turnov, 344 s. Parker S., 2009: Tělní pokryv, s. 107. In. Uhlenbroeková Ch. a kol., Život zvířat, obrazový průvodce světem zvířat a jejich chování. Euromedia Group k. s., Knižní klub, Praha, 512 s. 44
Pavlík A., Sláma P., 2011: Morfologie a fyziologie hospodářských zvířat. Mendelu, Brno, 141 s. Poruba M., Rabšteinek O., 2003: O životě naší zvěře, pro mladé myslivce a milovníky přírody. Brázda, Praha, 186 s. Procházková J., 1997: Krmiva, s. 7. In: Doležal P., Výživa a krmení hospodářských zvířat, cvičení. Mendelu, Brno, 82 s. Rychecký J., 2006: [cit. 18. 3. 2013]. Dostupné na: http://www.svet.czsk.net/clanky/cr/farmajelene.html Situační a výhledová zpráva, Skot – hovězí maso 2011, vydaná 2012 Ministerstvem zemědělství Skládanka J., 2009: Pastevní porosty, s. 129 – 133. In Zahrádková R. a kol., Masný skot od A do Z. Český svaz chovatelů masného skotu, Praha, 397 s. Šeba K., 2009: Reprodukční vlastnosti, s. 190. In Zahrádková R. a kol., Masný skot od A do Z. Český svaz chovatelů masného skotu, Praha, 397 s. Teslík V., 2009: Technologie ustájení v zimovišti, s. 57. In Zahrádková R. a kol., Masný skot od A do Z. Český svaz chovatelů masného skotu, Praha, 397 s. Tyleček J., 1992: Živiny, s. 5 - 10. In: Zeman L. a kol., Výživa a krmení hospodářských zvířat. Mendelu, Brno, 179 s. Ve farmových chovech nežije zvěř, ale zvířata, 2006, [cit. 15. 5. 2012]. Dostupné na: http://blisty.cz/art/26955.html Veselý P., 1992: Krmiva, s. 20. In: Zeman L. a kol., Výživa a krmení hospodářských zvířat. Mendelu, Brno, 179 s. 45
Veselý P., 1997: Výživa a krmení hospodářských zvířat, cvičení. Mendelu, Brno, 82 s. Vyhláška č. 136/2004 Sb., podrobnosti evidence zvířat
Wendler K. F., 1996: Savci. Ikar, Praha, 287 s. Wikipedie, 2012: Krmivo. Encyklopedie online [cit. 27. 5. 2012]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Krmivo Wolf R., 2000: Daněk v živočišné soustavě, s. 11. In Wolf R. a kol., Rukojeť chovu a lovu daňčí zvěře. Matice lesnická, Písek, 199 s. Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání Zákon o krmivech č. 91/1996 Sb. Zákon o veterinární péči č. 166/1999 Sb. Zákon o zemědělství 252/1997 Sb, pozdější novela 291/2009 Sb. Zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. Zeman L., Doležal P., 2008: Výživa a krmení masného skotu, s 61. In Zahrádková R. a kol., Masný skot od A do Z. Český svaz chovatelů masného skotu, Praha, 397 s. Žbánek
S.,
2010,
Chov
jelenovitých,
[cit.
25.
5.
2012].
Dostupné
na:
http://www.ifauna.cz/archiv/rocnik/15/cislo/16/clanek/3011/chov-jelenovitych/?r=ruzne Žďárský P., 2009: Technologie vybavení pastevního areálu, s. 145 - 146. In Zahrádková R. a kol., Masný skot od A do Z. Český svaz chovatelů masného skotu, Praha, 397 s.
46
9
SEZNAM POUŽITÝCH OBRÁZKŮ A ZDROJE OBRÁZKŮ
Obrázek č. 1 Jelen evropský http://zvireci-forum.webnode.cz/savci/divoka-zvirata/jeleni/ Obrázek č. 2 Sika východní http://kalolik.blog.cz/0703/savci-sika Obrázek č. 3 Daněk s danělou http://prirodazs.wz.cz/ Obrázek č. 4 Bachyně s magazíny http://terezabydzovska.webzdarma.cz/prase_divoke.jpg Obrázek č. 5 Muflon s muflonkou http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=402 Obrázek č. 6 Oplocení chovu Vlastní fotografie Obrázek č. 7 Vstup a vjezd Vlastní fotografie Obrázek č. 8 Výsadba kaštanů Vlastní fotografie Obrázek č. 9 Krmné a odchytové zařízení Vlastní fotografie
47
10 SEZNAM TABULEK Tab. č. 1 Počet chovaných zvířat v roce 2010 Tab. č. 2 Počet chovaných zvířat v roce 2011 Tab. č. 3 Počet chovaných zvířat v roce 2012 Tab. č. 4 Obrat daňčího stáda 2011/2012 Tab. č. 5 Produkce chovných kusů daňčího stáda 2011/2012 Tab. č. 6 Tržby za chovné kusy daňčího stáda 2011/2012 Tab. č. 7 Obrat mufloního stáda 2011/2012 Tab. č. 8 Produkce chovných kusů mufloního stáda 2011/2012 Tab. č. 9 Tržby za chovné kusy mufloního stáda 2011/2012 Tab. č. 10 Početní vývoj samic a mláďat v chovu od roku 2007
48
11 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AFCHJ
Asociace farmových chovů jelenovitých Agentura pro zemědělství a venkov
AZV BTPM CIC
Bez tržní produkce mléka Convention Industry Council (metody hodnocení trofejí)
ČMSCH
Českomoravská společnost chovatelů
ČR
Česká republika
ČSFR
Československá federativní republika
JZD
Jednotné zemědělské družstvo
KD
Krmná dávka
KP
Koeficient produkce
KS
Krmná směs
KVS
Krajská veterinární správa
SKD
Směsné krmné dávky
SRN
Spolková republika Německo
VDJ
Velká dobytčí jednotka
ZD
Zemědělské družstvo
49
12 PŘÍLOHY 12.1 Členská přihláška k AFCHJ ASOCIACE FARMOVÝCH CHOVŮ JELENOVITÝCH ČESKÉ REPUBLIKY Členská přihláška
Mám zájem o členství
Mám zájem jen o statut pozorovatele
(Zaškrtněte svůj výběr)
Jméno, příjmení, titul: Bydliště:
Ulice, číslo: PSČ, místo: Telefon: Fax:
Rodné číslo: Zaměstnání, organizace: Ulice, číslo: PSČ, místo: Telefon: Fax: E-mail: Povolání: Mám farmu: ANO/NE1, druh: jelen/daněk/ostatní, počet:............, plocha farmy:........ha Zatrhněte laskavě adresu pro zasílání korespondence. Datum: Podpis: Zašlete na adresu:
Asociace farmových chovů jelenovitých P.O.Box 28, 104 00 Praha 10-Uhříněves
50
12.2 Hlášení o narození zvěře, jejím úhynu, ztrátě a přemístění Registrační číslo
Měsíc
Rok
(hospodářství, obchodníka, provozovny jatek, provozovny asanačního podniku) Druh zvěře: (jeleni, daňci, mufloni, divoká prasata) Strana č. Vyhotovil:………..
Dne:………………………
Podpis:………………
03
Datum
Den
07 05
1
Měsíc Rok
Kód události
Číslo řádku
02
04
Počet zvířat
Registrační číslo
(hospodářství, provozovny
obchodníka, jatek,provozovny
asanačního podniku)
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.
51
06
Kód
Převod
konečného stavu
země 08
Konečný stav
12.3 Paroh daňka mezopotamského
Zdroj: http://www.telest.cz/cmmj.uh/archiv/2004/sbornik_mapka.htm
12.4 Vyznačení farmy na mapě ČR
52
12.5 Radkov – Dubová
53
