Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta národohospodářská Hlavní specializace: Hospodářská politika
Vstup ČR do eurozóny z hlediska strukturální a cyklické sladěnosti diplomová práce
autor: Leoš Pluhař vedoucí práce: doc. Ing. Zdeněk Štěpánek, CSc. rok: 2006
Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.
V Praze, dne
5
Anotace diplomové práce Vstup ČR do eurozóny z hlediska strukturální a cyklické sladěnosti vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Zdeněk Štěpánek, CSc. Tato diplomová práce zaměřená na vstup ČR do eurozóny z hlediska strukturální a cyklické sladěnosti ekonomiky eurozóny a ČR se pokouší analyzovat možnosti a omezení přizpůsobovacích mechanismů působících v rámci měnové unie. Část následující po úvodu se věnuje teoretickým východiskům a institucionálnímu rámci přistoupení včetně vyhodnocení konvergenčních kritérií. Další část je zaměřena na vyhodnocení stupně cyklické a strukturální sladěnosti. Diplomová práce vychází z hypotézy, že ztráta kurzové politiky a tedy flexibilního měnového kurzu jako nástroje hospodářské politiky nebude spojena s výraznými negativními dopady po vstupu do eurozóny. Text je vybaven tabulkami a grafy převzatými převážně z webových stránek ČNB. Annotation of diploma paper CR´s Entry into the Euro Area in the Light of Cyclical and Structural Coordination supervisor of diploma paper: doc. Ing. Zdeněk Štěpánek, CSc. This diploma paper, focusing on CR’s entry into the euro area in the light of cyclical and structural coordination, attempts to analyse possibilities and limits of the adjustment mechanisms taking effect in terms of monetary union. A part following after the introduction applies to the theoretical approach and institutional framework of entry including fulfillment of the convergent criteria. The next part focuses on the evaluation level of cyclical and structural coordination. The diploma paper goes from the hypothesis, that a loss of the exchange rate policy and thus flexible exchange rate as the economic policy instrument will not be connected with the strong negative impacts after CR’s entry into the euro area. The text is equipped with the tables and graphs assumed mainly from the CNB’s web pages.
6
OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................................................... 8 1
TEORETICKÁ VÝCHODISKA............................................................................................... 11 1.1 1.2
2
INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC PŘISTOUPENÍ ČR K EUROZÓNĚ .................................. 25 2.1 2.2 2.3
3
ETAPY INTEGRACE A PODMÍNKY VSTUPU ............................................................................ 25 ROLE ČNB A VLÁDY, STRATEGIE PŘISTOUPENÍ ČR K EUROZÓNĚ ....................................... 27 MAASTRICHTSKÁ KONVERGENČNÍ KRITÉRIA A JEJICH PLNĚNÍ ............................................ 31
UKAZATELE STRUKTURÁLNÍ A CYKLICKÉ SLADĚNOSTI ČR A EUROZÓNY .... 38 3.1 3.2 3.3
4
ZÁKLADNÍ POJMY ................................................................................................................. 11 TEORIE RŮSTU A CYKLU ....................................................................................................... 17
PŘÍMÉ UKAZATELE SLADĚNOSTI .......................................................................................... 38 VLIV MEZINÁRODNÍCH EKONOMICKÝCH VZTAHŮ ............................................................... 47 UKAZATELE FINANČNÍHO TRHU ........................................................................................... 50
MOŽNOSTI A OMEZENÍ PŘIZPŮSOBOVACÍCH MECHANISMŮ ............................... 52 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5
MĚNOVÝ KURZ A KURZOVÁ POLITIKA ................................................................................. 53 FISKÁLNÍ POLITIKA .............................................................................................................. 59 PRUŽNOST CEN A MEZD ........................................................................................................ 63 PRUŽNOST TRHU PRÁCE ....................................................................................................... 64 PRUŽNOST FINANČNÍHO SEKTORU ....................................................................................... 67
ZÁVĚR ................................................................................................................................................. 71 PŘÍLOHA ............................................................................................................................................ 77 LITERATURA .................................................................................................................................... 80 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ...................................................................................................... 82 SUMMARY.......................................................................................................................................... 83
7
Úvod Po pádu železné opony na konci 80. let 20. století se země bývalého východního bloku vydaly na strastiplnou cestu přechodu od centrálně plánované ekonomiky k ekonomice tržní. Nejinak tomu bylo i v případě České republiky. Nedílnou součástí transformace na standardní tržní ekonomiku se v průběhu 90. let 20. století stala snaha vstoupit do nejrůznějších integračních struktur a to na bázi politické, vojenské a ekonomické. Přes mnoho rozporuplných postojů k členství v Evropské unii se stala ČR k 1. květnu 2004 jejím řádným členem. Vedle
přínosů představuje členství v EU také řadu závazků. Jedním z nich je
povinnost desítky nových členů EU vstoupit do třetí fáze Hospodářské a měnové unie. Nové země EU mají statut člena Hospodářské a měnové unie s dočasnou výjimkou pro zavedení eura. Jsou tedy povinny, na rozdíl od starších členů EU neúčastnících se eurozóny a majících tzv. neúčastnickou doložku (opt-out clause)1, přijmout tuto měnu, aniž by byly oprávněny se o tomto v současné době rozhodovat. V současné době se tak jednotlivé země mohou rozhodovat pouze o termínu vstupu do eurozóny a volit optimální strategii načasování tohoto vstupu.
Ačkoli závazek přijmout společnou měnu vznikl automaticky se vstupem do EU, nikdy žádný z evropských orgánů nevyřknul konkrétní termín jejího přijetí. Přesto jsou nové členské státy zavázány podnikat kroky k tomu, aby byly na přistoupení k eurozóně co nejdříve připraveny.2 Přestože neplnění konvergenčních kritérií nemá pro dané země nějaké důsledky, lze uvést výjimku v případě kritéria udržitelnosti veřejných financí. Například proti České republice kvůli nedodržování rozpočtové disciplíny byla zahájena procedura při nadměrném schodku.
V diskusích o optimálním termínu zavedení společné měny jsou často zmiňovány také přínosy a náklady nebo rizika společné měny. Jejich poměřování by mělo dát odpověď na otázku, kdy je vhodné tuto jednotnou měnu zavést. V případě přínosů, které jsou zejména mikroekonomického charakteru, není nějakých sporů. Každý rozumí tomu, že úspora transakčních nákladů díky zrychlení bankovních převodů a odpadnutí konverze jednotlivých měn, posílení důvěry zahraničních investorů, eliminace kurzového rizika včetně nákladů na jeho zajištěni, vyšší cenová transparentnost (snížená možnost diferencovat ceny podle zemí) a 1
V současné době jsou držiteli neúčastnické doložky dvě země, a to Velká Británie a Dánsko. Zde stojí za zmínku, že Švédsko, plnící s výjimkou kurzového kritéria všechny konvergenční kritéria a nemající opt-out clause, má díky odkládání vstupu do ERM II faktický opt-out clause, což Evropská komise velmi odsuzuje.
2
8
tím efektivnější alokace zdrojů, přístup na finanční trhy měnové unie, stabilní úrokové sazby a nižší potřeba držet devizové rezervy jsou jednoznačnými přínosy a tedy argumenty pro přijetí společné měny. Vede-li se ovšem diskuse o nákladech či rizicích zavedení společné měny, dojde často k rozdělení účastníků diskuse do více táborů, a to od propagátorů co možná nejrychlejšího zavedení měny přes ty, kteří doporučují vstup po dosažení určitých kritérií reálné konvergence (např. dosažení určitého stupně strukturální a cyklické sladěnosti s eurozónou) až po ty, kteří vystupují proti společné měně vůbec a doporučují dlouhodobé odkládání zavedení společné měny.
Náklady zavedení společné měny jsou zejména makroekonomického charakteru. Vedle jednorázových nákladů spojených s vlastní změnou legálního platidla je často uváděným argumentem proti vstupu
ztráta autonomie měnové politiky, tj. nemožnost stabilizovat
kolísání výstupu ekonomiky změnou úrokových sazeb a absence plovoucího kurzu jako nástroje vyrovnávání platební bilance a absorbéra asymetrických šoků. Otázkou ovšem je, jak velká je dnes autonomie měnové politiky ČNB a zda skutečně měnový kurz plní stabilizační roli nebo je pod vlivem spekulací a dalších vlivů spíše destabilizujícím faktorem. Stejně tak přijetí společné měny může znamenat omezení autonomie fiskální politiky z důvodu nutnosti přizpůsobení se pravidlům měnové unie. Dalším argumentem je fakt, že eurozóna je stále oblastí vyznačující se relativně výraznou heterogenitou. Zatímco evropské orgány hodnotí především plnění formálních konvergenčních kritérií, ČR by měla zvažovat i kritéria jdoucí nad rámec těchto formálních kritérií. Se vstupem do eurozóny dojde totiž k omezení počtu přizpůsobovacích mechanismů potřebných při řešení asymetrických dopadů na ekonomiku. Měnová politika bude působit na eurozónu jako celek bez možnosti zohlednění strukturálních a cyklických odlišností jednotlivých ekonomik. Případná strukturální a cyklická nesladěnost české ekonomiky s ekonomikou eurozóny pak může představovat určité riziko po zavedení společné měny. Po ztrátě autonomní kurzové a úrokové politiky se tak česká ekonomika bude potýkat se zvýšenými nároky na ostatní přizpůsobovací mechanismy jako je fiskální politika, pružnost mezd a cen, pružnost trhu práce nebo stabilita finančního sektoru.
Dané téma diplomové práce jsem si vybral z toho důvodu, že mě zaujalo velmi široké názorové spektrum na náklady a rizika vstupu do eurozóny. Zavedení společné měny euro v ČR se v posledních letech stalo velmi frekventovaným tématem, ale jsem přesvědčen, že zároveň tématem velmi širokým k provedení další analýzy. V této práci si nebudu nárokovat odpovědět na otázku, kdy je pro ČR nejvýhodnější vstoupit do eurozóny. Cílem této práce 9
bude ukázat, že ztráta autonomní kurzové politiky po vstupu do eurozóny nebude znamenat pro českou ekonomiku výrazný dopad a nejeví se tak jako silný argument pro odkládání vstupu do eurozóny. Při zpracování daného tématu budu vycházet z hypotézy, že strukturální a cyklická nesladěnost české ekonomiky a eurozóny se v čase snižuje; po vstupu do eurozóny bude česká ekonomika disponovat dostatečným manévrovacím prostorem pro provádění stabilizační politiky a schopností využít ostatní přizpůsobovací kanály. Ztráta autonomie kurzové politiky tak bude těmito kanály vyvážena.
První část práce se věnuje teoretickým východiskům, kde je vedle vybraných základních pojmů souvisejících s měnovou integrací uvedena bližší specifikace pojmů nominální a reálná konvergence. Dále je v této části uvedena charakteristika a závěry teorie optimálních měnových zón a teorie vysvětlující vztah mezi nominální a reálnou konvergencí. Druhá kapitola je zaměřena na institucionální rámec přistoupení k měnové unii. Je zde specifikována role vlády a ČNB v procesu zavedení jednotné měny, oficiální strategie přistoupení navrhovaná těmito institucemi a konečně také přehled plnění konvergenčních kritérií včetně výhledu do roku 2008. Třetí kapitola nabízí hodnocení strukturální a cyklické sladěnosti české ekonomiky a eurozóny prostřednictvím vybraných ukazatelů a to zejména přímých ukazatelů sladěnosti, vlivu mezinárodních ekonomických vztahů a ukazatelů finančního trhu. Čtvrtá kapitola se zaměřuje na analýzu jednotlivých absorpčních mechanismů, na jejich možnosti a omezení při působení na českou ekonomiku v souvislosti se ztrátou autonomní kurzové politiky a omezením autonomie politiky fiskální. Předmětem zkoumání je vedle působení veřejných rozpočtů flexibilita mezd a cen, flexibilita trhu práce včetně vnitřní i vnější mobility pracovní síly a konečně schopnost finančního sektoru absorbovat případné ekonomické šoky generované po vstupu do eurozóny.
10
1
Teoretická východiska Následující kapitola je rozdělena na dvě části, přičemž obsahem první části je přiblížení
vybraných základních pojmů a obsahem druhé je poté podstata a závěry teorií růstu a cyklu. Konkrétně je charakterizována teorie optimálních měnových oblastí a Balassův-Samuelsonův teorém.
1.1 Základní pojmy Vymezení
následujících
pojmů
souvisejících
s měnovou
integrací
je
převzato
s internetových stránek ČNB.3
Eurozóna (rovněž EU-12, tj. s číslem indikujícím počet zemí participujících na jednotné měně; rovněž angl. Eurozone, Euroarea) se skládá z těch členských států EU, které zavedly jednotnou měnu a ve kterých je prováděna jednotná měnová politika Evropské centrální banky. Eurozóna se v současné době skládá z 12 zemí: Belgie, Německa, Řecka, Španělska, Francie, Irska, Itálie, Lucemburska, Nizozemí, Rakouska, Portugalska a Finska. Zatím se neúčastní Velká Británie, Dánsko a Švédsko.
Hospodářská a měnová unie (HMU) Hospodářská a měnová unie (angl. Economic and Monetary Union - EMU) je proces, kterým dochází k harmonizaci hospodářských a měnových politik členských států EU včetně zavedení jednotné měny. Byla tématem jedné ze dvou mezivládních konferencí v prosinci 1990. Smlouva o EU určila, že HMU bude realizována ve třech etapách: první etapa (1. červenec 1990 až 31. prosinec 1993): volný pohyb kapitálu mezi členskými státy, užší spolupráce hospodářských politik a užší spolupráce mezi centrálními bankami; druhá etapa (1. leden 1994 až 31. prosinec 1998): konvergence hospodářských a měnových politik členských států (k zajištění cenové stability a zdravých veřejných financí); třetí etapa (od 1. ledna 1999): založení Evropské centrální banky, zafixování měnových kurzů a zavedení jednotné měny. Třetí etapy HMU, která začala 1. ledna 1999, se účastnilo jedenáct členských států. Čtyři členské státy nepřijaly jednotnou měnu, buď proto, že se tak rozhodly v rámci protokolů přičleněných ke Smlouvě o založení Evropského společenství, které jim tuto možnost 3
Kurzový mechanismus ERM II a kurzové konvergenční kritérium, červenec 2003, Příloha 1: Přehled pojmů souvisejících s evropskou měnovou integrací, přístup z internetu: URL: http://www.cnb.cz/mp_zpinflace_prilohy_c_03_cervenec_pl.php.
11
poskytují – tzv. neúčastnická doložka (Velká Británie a Dánsko), nebo proto, že nesplnily konvergenční kritéria určená Maastrichtskou smlouvou (Švédsko a Řecko). Řecko se stalo dvanáctou zemí eurozóny 1. ledna 2001. Členem HMU se ČR stane automaticky (s výjimkou pro zavedení eura) po přistoupení k EU.
EMU Tento výraz je často zaměňován s výše uvedenými výrazy eurozóna či Hospodářská a měnová unie. Ve valné většině jej však autoři identifikují (zejména v britské literatuře) jako oblast ve které byla zavedena jednotná měna (Evropská měnová unie – angl. European Monetary Union). Tato zkratka je však poněkud zavádějící, neboť legislativa EU chápe označení „EMU“ jiným způsobem (angl. Economic and Monetary Union). Hospodářská a měnová unie je podle komunitárního práva pojem širší, zahrnující rovněž i systém koordinace hospodářských politik všech členských zemí EU. Výraz „EMU“ (či ekvivalent Evropská měnová unie) tedy nemá pro vyjádření měnové spolupráce v Evropě v češtině opodstatnění (vhodnější je použít termíny eurozóna nebo EU-12).
Neúčastnická doložka Neúčastnická doložka (angl. „opt-out clause“) je institut, kterého se užívá v případě, že se členská země nehodlá připojit k určité oblasti spolupráce v rámci EU. Velká Británie například žádala, aby jí bylo umožněno nepodílet se na třetí fázi hospodářské a měnové unie (HMU). Dánsko si vyjednalo doložku pro oblasti HMU (účastní se 3. fáze, ukončení statutu „země s dočasnou výjimkou pro zavedení eura“ je však vázáno na domácí politické rozhodnutí), společné obrany a evropského občanství. České republice nebude, stejně jako ostatním nově přistupujícím zemním k EU, neúčastnická doložka poskytnuta.
Evropská centrální banka (ECB) Evropská centrální banka (angl. The European Central Bank) byla založena 30. června 1998 a je situována ve Frankfurtu n. M. Počínaje 1. lednem 1999 převzala zodpovědnost za evropskou měnovou politiku. ECB zajišťuje, že úkoly svěřené tzv. Eurosystému a Evropskému systému centrálních bank (ESCB) jsou implementovány buď vlastními aktivitami (podle Statutu ESCB) nebo prostřednictvím národních centrálních bank. Je řízena Výkonnou radou (angl. Executive Board; 6 členné vedení ECB v čele s presidentem).
12
Eurosystém Eurosystém (angl. Eurosystem) se skládá z Evropské centrální banky (ECB) a národních centrálních bank členských zemí EU, které zavedly euro ve 3. fázi Hospodářské a měnové unie (HMU). V současné době tedy participuje v Eurosystému 12 národních centrálních bank. Rozhodovacím a řídícím orgánem je Rada guvernérů (angl. Governing Council; sdružující guvernéry národních centrálních bank eurozóny a Výkonnou radu ECB) a má za úkol provádět jednotnou měnovou politiku v eurozóně od 1. 1. 1999. Cílem je udržení cenové stability.
Evropský systém centrálních bank (ESCB) Evropský systém centrálních bank (angl. The European System of Central Banks) se skládá z ECB a z národních centrálních bank všech 15 členských zemí Evropské unie. Zahrnuje navíc, oproti Eurosystému, národní centrální banky členských zemí EU které nezavedly euro. Vrcholným orgánem je Generální rada (angl. General Council of the ECB; sdružující guvernéry všech národních centrálních bank zemí EU a členy Výkonné rady). Generální rada má relativně omezené rozhodovací pravomoci a mezi rozhodovací orgány je zahrnuta pouze po dobu existence členských zemí s odkladem na zavedení eura.
Pakt stability a růstu (SGP) Pakt stability a růstu (angl. Stability and Growth Pact) bezprostředně souvisí s třetí fází hospodářské a měnové unie. Pakt má zajistit, aby členské státy dodržovaly rozpočtovou disciplínu i po zavedení jednotné měny. Pakt zahrnuje rezoluci Evropské rady přijatou v roce 1997 v Amsterodamu a dvě nařízení Rady z roku 1997, která stanoví základní technické parametry (kontrola rozpočtové disciplíny, koordinace hospodářských politik, snižování nadměrných deficitů apod.). Členské státy se zavázaly, že ve střednědobém horizontu dosáhnou vyrovnaného nebo přebytkového rozpočtu a že Evropské komisi a Radě budou každoročně předkládat program stability. Státy s dočasnou výjimkou pro zavedení eura (tzv. derogace) a ty, které se neúčastní třetí fáze HMU, mají povinnost předkládat tzv. konvergenční program. Pakt stability a růstu umožňuje Radě potrestat ty členské země eurozóny, které otálejí se snižováním nadměrných deficitů (tzv. procedura excesivního rozpočtového deficitu. Zpočátku bude mít trest podobu bezúročného depozitu u institucí Společenství, ale pokud nadměrný deficit nebude odstraněn během dvou let, bude provinilému státu uložena peněžitá pokuta. V případě vysokých rozpočtových deficitů bude
13
obdobná procedura uplatněna i pro země s derogací, avšak bez hrozby finančních sankcí (formální procedura).
Konvergence
Pojem konvergence v sobě skrývá řadu podob a přístupů, jak ho interpretovat. Podle etymologie tohoto pojmu znamená sbližování, sbíhavost nebo vývoj vedoucí ke sblížení. Navíc tento pojem je využíván v řadě vědních oborech od přírodovědy, lékařství až po matematiku. Specifický význam má však tento termín v jazyce ekonomů, kde znamená zmenšující se (při opačném pohybu se mluví o divergenci) rozdíly v životní úrovni a zprostředkovaně i v ekonomické úrovni a hospodářské výkonnosti jednotlivých zemí a regionů.
V tomto rámci lze potom rozlišovat pojem ekonomické konvergence jako kategorii teoretického výkladu nebo jako termín srovnávací analýzy.4 Význam termínu v prvním pojetí úzce souvisí
s problematikou
studia dlouhodobého
hospodářského
růstu,
zejména
s výzkumem ekonomické teorie růstu, kdy cílem této teorie je zkoumat a objasnit faktory ovlivňující tempa ekonomického růstu a vysvětlit rozdíly v tempech a úrovních reálných důchodů na hlavu. Ekonomická konvergence v druhém pojetí je výsledkem bezprostředního srovnání vývoje dvou nebo několika konkrétních národních ekonomik v určitých časových bodech nebo intervalech. Namísto konvergence bez přívlastku, se kterou se setkáváme v teorii růstu, se v tomto kontextu hovoří např. o konvergenci nominální či reálné, o výrobní, technologické, cenové, kurzové, sigma-konvergenci či beta-konvergenci.
Informačně bohatým je také vícedimenzionální pohled na konvergenci, kdy se sleduje ekonomická výkonnost národních ekonomik a její změny ve formě určitého vektoru kvantitativních znaků, které vedle průměrné výše HDP na obyvatele charakterizují i míru naplňování hlavních cílů hospodářské politiky. V tomto vektoru nemusí přitom jít jen o přímé faktory bezprostředně ovlivňující produkční výkonnost dané národní ekonomiky, ale i o další kvantitativní charakteristiky. Takovými charakteristikami jsou např. míra inflace a index srovnatelných cenových hladin národních ekonomik, demografická struktura populace a míra, resp. struktura, evidované nezaměstnanosti v zemi, rovnováha účtů platební bilance a vývoj
4
Nachtigal, V., Tomšík, V.: Konvergence zemí střední a východní Evropy k EU, Praha 2002, LINDE, ISBN 8072013610.
14
zahraničního zadlužení, výsledky hospodaření veřejných rozpočtů a podíl veřejných financí na rozdělovacích procesech, vývoje nominálního a reálného efektivního kurzu národní měny, úrovně úrokových měr a dalších kritérií. Tento vícedimenzionální pohled představuje plastičtější obraz vzájemných rozdílů při provádění mezinárodních komparací. Při integraci dané země do měnové unie jsou sledovány zejména reálná a nominální konvergence. Pojem reálná konvergence interpretují Frait a Komárek následovně: „Reálnou konvergencí rozumíme sbližování ekonomické výkonnosti, která může být aproximována měřítky typu hrubý domácí produkt na hlavu v paritě kupní síly“.5 Šmídková dále doplňuje: „ …makroekonomická kriteria konvergence… jsou vnímána jako podmínka pro dlouhodobou udržitelnost rozšířené ekonomické unie. Kriteria reálné konvergence (HDP na obyvatele, míra nezaměstnanosti, postup strukturálních změn) zohledňují nebezpečí nadměrné migrace pracovní síly mezi nerovnoměrně rozvinutými regiony a náklady následujících sociální otřesů“.6 Reálná konvergence bude podle standardního chápání v přistupujících ekonomikách dosažena, až se hodnota HDP na obyvatele přiblíží průměrné hodnotě HDP na obyvatele v zemích EU. HDP na obyvatele je jedním z nejčastěji citovaných kritérií. Mezi další kritéria reálné konvergence patří například míra nezaměstnanosti nebo postup strukturálních změn. Tento indikátor je však obtížně měřitelný, .problémy s měřením však existují i u HDP na obyvatele7. Nominální konvergenci Frait a Komárek definují takto: „Nominální konvergencí pak můžeme v úzkém pojetí rozumět sbližování ekonomik i z hlediska cenových charakteristik, např. z hlediska hrubého domácího produktu na hlavu ve společné měně“.8 Šmídková říká: „Kritéria nominální konvergence (míra inflace a úrokových sazeb, podíl veřejného dluhu na HDP, výše fiskálního deficitu a stabilita kurzu vzhledem k euru) zohledňují obtíže koordinace národohospodářských politik v prostředí asymetrického vývoj regionů v oblastech inflace, kurzu a finančních sektorů“.9 Podle dokumentu Evropské centrální banky Convergence Report (2000) bude nominální konvergence podle standardního výkladu dosaženo, až se inflace a úrokové sazby přiblíží průměrným hodnotám v zemích EU. I v oblasti nominální konvergence existuje více kritérií. Kromě zmíněných finančních indikátorů je zohledňován 5
Frait, J., Komárek, L.: Na cestě do EU: nominální a reálná konvergence v tranzitivních ekonomikách, Finance a úvěr č. 6, 2001, ISSN 0015 – 1920. 6 Šmídková, K.: Můžeme mít obojí?, Finance a úvěr č. 6, 2001, ISSN 0015 – 1920. 7 Barro a Sala-i-Martin (1995) uvádějí, že zmíněné kritérium je spíše formální, neboť nezaručuje konvergenci životní úrovně domácích obyvatel – například pokud je významný podíl produkčních kapacit vlastněn investory, kteří převádějí zisky do zahraničí. 8 Frait, J., Komárek, L.: Na cestě do EU: nominální a reálná konvergence v tranzitivních ekonomikách, Finance a úvěr č. 6, 2001, ISSN 0015 – 1920. 9 Šmídková, K.: Můžeme mít obojí?, Finance a úvěr č. 6, 2001, ISSN 0015 – 1920.
15
především podíl veřejného dluhu na HDP, výše fiskálního deficitu a stabilita kurzu vzhledem k euru. Jak dále uvádějí Frait a Komárek: „V širším pojetí můžeme nominální konvergenci chápat jako sbližování různých makroekonomických veličin v absolutních hodnotách i tempech růstu“. Za specifickou nominální konvergenci lze považovat i to, do jaké míry se vybrané makroekonomické veličiny přibližují hodnotám maastrichtských kritérií. V této souvislosti si však můžeme položit otázku, zda tato kriteria jsou vhodná pro posuzování rychlosti či stupně konvergence národních ekonomik k EU. Od počátku tato kritéria vyvolávala diskuse, zda nejsou příliš jednostranně orientována na ukazatele měnové a finanční, které odrážejí pouze nominální stránku konvergenčního procesu. Reálné konvergenční procesy, jako reálný růst HDP, průmyslové výroby nebo produktivity práce stojí mimo jejich pozornost. Mandel a Tomšík k tomu dodávají: „Podle našeho názoru Maastrichtská kritéria mohou dobře sloužit jak ukazatele pro posouzení politické ochoty země krátkodobě se podřídit určitému režimu v oblasti fiskální a monetární politiky. Tato kritéria jsou zřejmě postačující v případě vyspělých tržních ekonomik, které neřeší problém reálného a cenového konvergenčního procesu. V případě snahy o posouzení schopnosti méně vyspělé země konvergovat ke skupině více vyspělých zemí mají však podle našeho názoru vypovídací schopnost pouze omezenou.“.10 Na téma definice pojmu konvergence uvádí Zahradník : „Pravděpodobně neexistuje všeobecně akceptovaná definice pojmu konvergence – mimo oné legislativní. Ekonomická interpretace konvergence pak může být vykládána jako proces dosahování makroekonomických výsledků, které jsou: a) podobné či přibližně stejné ve všech oblastech (zemích, regionech) podléhajících konvergenčnímu procesu, b) uspokojivé z pohledu základních ekonomických standardních kritérií, c) udržitelné pro určitý čas“.11 Tabulka 1.1
Kritéria nominální a reálné konvergence Kritérium konvergence reálná HDP na obyvatele v PPP míra nezaměstnanosti postup strukturálních změn růst průmyslové výroby růst produktivity práce
nominální HDP na obyvatele ve společné měně míra inflace veřejný dluh jako podíl HDP vývoj úrokových sazeb deficit st. rozpočtu jako podíl HDP stabilita měnového kurzu
Zdroj: vlastní zpracování. 10
Mandel, M., Tomšík, V.: Konvergence transformujících se ekonomik k EU z hlediska vnitřní a vnější rovnováhy, Finance a úvěr č. 6, 2001, ISSN 0015 – 1920. 11 Zahradník, P.: Význam maastrichtských kriterií, Finance a úvěr, č. 1, 1999, ISSN 0015-1920.
16
1.2 Teorie růstu a cyklu Vztah nominální a reálné konvergence
Empiricky je jednoznačně dokázáno, že se zvyšující se ekonomickou úrovní danou HDP na obyvatele dochází také ke zvyšování srovnatelné cenové hladiny reprezentované ukazatelem CPL (Comparative price level). Ceny v domácí ekonomice konvergují k vyšším zahraničním cenám po přepočtu přes nominální měnový kurz. K tomu dochází buďto vyšší domácí inflací při fixním měnovém kurzu, nebo apreciací nominálního měnového kurzu při srovnatelné inflaci v domácí a zahraniční ekonomice. K cenové konvergenci samozřejmě může docházet i kombinací obou těchto kanálů v případě nezafixovanosti měnového kurzu.
Vezmeme-li v úvahu českou ekonomiku, která je typicky malou a otevřenou ekonomikou, lze konstatovat, že ceny obchodovatelného zboží jsou determinovány úrovní cen na světových trzích a díky arbitrážím na trhu se výrazně neodchylují. Dalším faktorem ovlivňujícím ceny obchodovatelného zboží je pohyb měnovému kurzu. Odchylky ve srovnatelné cenové hladině jsou pak dány nižšími cenami neobchodovatelného zboží. Cenová konvergence pak není výrazem plošného růstu cen v domácí ekonomice, ale je spojena se změnami relativních cen, kdy dochází k růstu cen neobchodovatelného zboží v relaci k cenám zboží obchodovatelného. Teoretickým základem procesu souběžné konvergence cenových hladin a změn relativních cen je jeden z nabídkových determinantů reálného měnového kurzu, efekt, na který v roce 1964 upozornili B. Balassa a P. A. Samuelson a v literatuře je znám jako BalassůvSamuelsonův teorém.12 Při formálním odvození daného modelu se standardně vychází z následujících předpokladů:13
-
nepružnost cen a nominálních mezd směrem dolů,
-
vyrovnávání mezd mezi jednotlivými sektory ekonomiky,
-
dosahování vnější rovnováhy definované vyrovnaným běžným účtem platební bilance,
-
stejný typ technologií domácích i zahraničních producentů,
12
Na tento efekt upozornili v době před rozpadem bretton-woodského měnového systému, tedy v době, kdy se užívaly fixní měnové kurzy. Mechanismus však působí uspokojivě i v prostředí plovoucích kurzů. 13 Čihák, M. – Holub, T.: Cenová konvergence k Evropské unii – pár nezodpovězených otázek. Finance a úvěr, 51, 2001, č. 6, str. 331-349, ISSN 0015 – 1920.
17
-
platnost
zákona
jedné
ceny
u
obchodovatelných
komodit
(světová
cena
obchodovatelných komodit nanormována na hodnotu 1), -
dokonalá mobilita pracovních sil uvnitř jednotlivých ekonomik a nulová mobilita pracovních sil mezi těmito ekonomikami.
Box 1.1
Odvození Balassova-Samuelsonova teorému
Produkční technologie je popsána následujícími rovnicemi, kde index T značí obchodovatelné zboží, index N neobchodovatelné zboží, Y značí produkci, A technologický parametr a L zaměstnanost. (1) YT = ATLT (2) YN = ANLN Z rovnice (1) plyne, že mzda v domácí ekonomice vyjádřená v cenách obchodovatelných komodit musí splňovat w = AT. Vzhledem k dokonalé mobilitě pracovní síly uvnitř ekonomik musí být tato mzda dosahována zároveň i v sektoru komodit neobchodovatelných. Pro cenu neobchodovatelných komodit musí platit vztah: (3) pN = w/AN = AT/AN Protože cenový index lze zapsat ve formě geometrického průměru P = (pT)γ(pN)1-γ = (AT/AN)1-γ, relativní cenová hladina ve vztahu k zahraničí se pak rovná: (4) P/P* = [(AT/AN)/(A*T/A*N)]1-γ Pokud produktivita v sektoru neobchodovatelných statků je ve všech ekonomikách stejná, závisí relativní cenová hladina pouze na poměru produktivit v sektoru obchodovatelných statků doma a v zahraničí, přičemž elasticita se rovná (1-γ), tj. podílu neobchodovatelných statků na spotřebním koši. Vztah pro nominální HDP na zaměstnance lze spočítat jako: (5) HDPnom = γAT + (1-γ)pNAN = AT, což ukazuje, že nominální HDP vyjádřený v mezinárodních cenách obchodovatelných statků přesně odráží produktivity ve výrobě obchodovatelných statků. Rovnici (4) pak lze přepsat na: (6) P/P* = (HDPnom/HDP*nom)1-γ(A*N/AN)1-γ, tj. relativní cenová hladina přímo závisí na poměru nominálního HDP doma a v zahraničí. Elasticita přitom činí (1-γ). Pokud vyjdeme z definice ukazatele HDPPPP: (7) HDPPPP = HDPnom(P*/P), můžeme rovnici (6) přepsat na: (8) P/P* = (HDPPPP/HDP*PPP)(1-γ)/γ(A*N/AN)(1-γ)/γ, což znamená elasticitu relativní cenové hladiny vůči relativnímu HDP v PPP ve výši (1-γ)/γ. Zdroj: Čihák, M. - Holub, T.: Cenová konvergence k EU – pár nezodpovězených otázek. Finance a úvěr č. 6, 2001, str. 331-349, ISSN 0015 – 1920.
V B-S efektu se jedná o dynamické vysvětlení empiricky pozorovaného vztahu mezi ekonomickou úrovní země měřenou výší HDP na hlavu či na ekonomicky aktivní osobu a výší komparativní cenové hladiny. Čím vyšší je ekonomická úroveň, tím je zpravidla vyšší i
18
komparativní cenová hladina, přičemž ceny tzv. mezinárodně obchodovatelného zboží se celosvětově vyrovnávají, zatímco ceny tzv. neobchodovatelného zboží jsou relativně nižší v méně vyspělých zemích. Balassův - Samuelsonův efekt vysvětluje především růst komparativní cenové hladiny provázející obvykle relativně rychlý růst ekonomické úrovně země. Pokud v dané zemi v sektoru produkujícím mezinárodně obchodovatelného zboží (zejména ve zpracovatelském průmyslu) dochází k vyššímu růstu produktivity práce než v sektoru mezinárodně neobchodovatelného zboží (většina sektoru služeb), je rostoucí produktivita práce v tomto sektoru obvykle doprovázena i růstem mezd. Relativně rychlejší růst produktivity práce v sektoru obchodovatelných statků vede zpočátku i k relativně vyššímu růstu mezd v tomto sektoru. U Balassova - Samuelsonova efektu je klíčový předpoklad, že mzdy mají tendenci růst stejnou měrou ve všech sektorech ekonomiky, což je dáno vlivem možnosti přesunu nabídky práce do sektorů s vyššími mzdami. Sektor mezinárodně neobchodovatelného zboží tak při stejném růstu mezd, ale nižším růstu produktivity práce, musí pro pokrytí svých nákladů a udržení požadované rentability zvyšovat ceny rychleji než sektor mezinárodně obchodovatelného zboží. Dochází tak k nabídkovému tlaku na růst inflace, kdy reálný růst produktivity práce v sektoru obchodovatelného zboží je doprovázen vyšším růstem cen neobchodovatelného zboží. Pro malou a otevřenou ekonomiku jsou ceny obchodovatelného zboží určeny exogenně cenami na světovém trhu a pohyby nominálního měnového kurzu. V případě, že nominální měnový kurz je fixní a růst produktivity práce obchodovatelného zboží je vyšší než v zahraničí, pak je proporcionálně vyšší i domácí růst cen neobchodovatelného zboží. V případě volně plovoucího měnového kurzu se vyšší růst produktivity práce v sektoru obchodovatelného zboží buď přelije do nominálního zhodnocení domácí měny anebo do vyšší míry inflace. Plné přelití růstu produktivity v sektoru obchodovatelného zboží do zhodnocení nominálního kurzu by znamenalo tlak na pokles nominálních cen produkce tohoto sektoru v domácí měně z důvodu poklesu cen konkurenčních dovozů. V souvislosti s konvergenčním procesem kandidátských zemí k vyspělým ekonomikám vyvstává otázka, do jaké míry jsou teoretická východiska B-S modelu v souladu s empirickými údaji. V této souvislosti si někteří ekonomové pokládají otázku, zda jsou mezinárodní srovnávání cenových hladin z kvantitativního a kvalitativního hlediska v souladu s B-S modelem, jaká kvantitativní vazba by měla být z teoretického hlediska mezi reálným HDP a cenovou hladinou, zda v praxi funguje teoretické rozlišení na obchodovatelné a
19
neobchodovatelné statky? B-S model předpovídá konvergujícím zemím zhodnocování reálného kurzu, otázkou však je, do jaké míry lze toto pozorované reálné posilování vysvětlit tímto modelem. Např. Cincibuch a Vávra (2000) zastávají názor, že pouze rozdíl mezi reálným kurzem podle CPI a reálným kurzem podle PPI je ospravedlnitelný strukturálním argumentem, tj. nějakou formou B-S modelu. V tomto kontextu index PPI odráží vývoj cen obchodovatelných statků. Kubíček (2002) k této problematice dodává: „Empirická relevance B-S efektu při vysvětlení vývoje reálného kurzu se zdá být omezená. Empirické prověření B-S efektu tak spočívá nikoliv v tom, že se poukáže na reálné zhodnocování měn v konvergujících zemích, ale spíše v tom, že se přímo srovná růst produktivit v oblasti tradeables mezi zeměmi a učiní se přibližný odhad, kolik tato diference v tempech produktivit přispívá k posilování“.14 Jak dále uvádí, růst produktivity v oblasti tradeables lze aproximovat růstem produktivity práce v průmyslu. Čihák a Holub (2001) uvádějí: „Empiricky zjištěná závislost je konzistentní s B-S modelem nejen z kvalitativního, ale i kvantitativního pohledu. Na agregátní úrovni tedy funguje B-S model uspokojivě. Pokud však zkoumáme výsledky mezinárodního srovnání na úrovni jemnějšího členění spotřeby, zjistíme, že v praxi je rozlišení mezi obchodovatelnými a neobchodovatelnými statky, jak to předpokládá B-S model, obtížné“.15 Teorie optimálních měnových oblastí Tato teorie je vybudována na základech teorií růstu a cyklu, které zkoumají integrující se ekonomiky. V rámci dané teorie je pak kladena otázka, kdy jsou minimalizovány náklady a maximalizovány přínosy jednotné měny. Vychází se z toho, že náklady spojené se zavedením společné měny v čase klesají, zatímco výnosy naopak v čase rostou. Vstup do měnové unie je tak spjat s cyklickými náklady a růstovými výhodami. Teorie optimálních měnových oblastí je rozvíjena od počátku 60. let 20. století v rámci diskuse o vhodnosti různých režimů měnových kurzů, a to od fixních až po plovoucí nominální měnové kurzy. Účast země v měnové unii totiž představuje neodvolatelně fixní nominální kurz domácí měny a má tak shodné dopady jako naprostá fixace měnového kurzu. Diskuse týkající se vhodnosti jednotlivých režimů měnových kurzů je zaměřena zejména na to, do jaké míry jsou schopny dané režimy znovu nastolit rovnováhu při působení vnitřního nebo vnějšího podnětu nerovnovážného stavu, tj. asymetrického šoku. Plovoucí měnový kurz totiž disponuje schopností relativně rychle vyrovnat vnější nerovnováhu, zatímco fixní 14
Kadeřábková, A., Spěváček, V., Žák, M.: Růst, stabilita a konkurenceschopnost, LINDE 2002, ISBN 8086131351. Čihák, M. - Holub, T.: Cenová konvergence k EU – pár nezodpovězených otázek. Finance a úvěr č. 6, 2001, str. 331 349, ISSN 0015 – 1920. 15
20
měnový kurz tomu brání. Tento závěr lze ukázat na následujícím příkladě. Budeme-li uvažovat dvě země A a B postižené asymetrickým šokem, který způsobí, že poptávka po produkci země A se přesune na produkci země B. To je dáno faktem, že produkty nejsou substituty (např. dopravní prostředky a spotřební elektronika). Asymetrický šok je dán změněnou preferencí spotřebitelů. Pokud měnový kurz obou zemí bude fixní, bude výsledkem působení šoku růst inflace v zemi B, která je stimulována zvýšenou poptávkou po spotřební elektronice a nezaměstnanost v zemi A, protože dojde k propadu produkce dopravních prostředků. Pokud by země A měla plovoucí měnový kurz, mohlo by dojít k rychlému vyrovnání depreciací měny. Ačkoli výše uvedený příklad může navozovat dojem, že plovoucí měnový kurz je řešením v krátkém období, v delším období ovšem zpomaluje reálné tržní přizpůsobení změněné struktuře poptávky. Lze si asi jen těžko představit, že by se za jinak nezměněných podmínek kurzovým přizpůsobením permanentně zlevňovaly dopravní prostředky vzhledem ke spotřební elektronice. V tomto smyslu je naopak efektivní, aby došlo k přesunu části výrobních faktorů z odvětví produkujícího dopravní prostředky do odvětví produkujícího spotřební elektroniku. Nadto obvykle není splněno ani to, že by produkčně homogenní oblast v poměrně malých ekonomikách byla totožná s oblastí měnovou. Jak uvádí v pracovním textu Strategie české hospodářské politiky k současnému procesu rozšíření Evropské měnové unie – kdy nahradit českou měnu eurem Srholec, Tomšík a Šaroch (2003), je třeba brát v úvahách o volbě režimu měnového kurzu následující skutečnosti: • volně pohyblivý měnový kurz je vhodný v případech, kdy jde o země neintegrované, poměrně málo otevřené, s málo významným vzájemným obchodem, kde volatilita měnového kurzu je pro podnikovou sféru akceptovatelná bez znatelného růstu nákladů, • volně plovoucí měna tím, že navozuje atmosféru očekávání apreciací a depreciací, zvyšuje pravděpodobnost vzniku spekulativních útoků proti jednotlivým měnám, což destabilizuje celý systém, • i při malém objemu zahraničního obchodu je volatilita měnového kurzu jeho další brzdou, neboť znemožňuje dlouhodobé plánování ekonomických subjektů ve vztahu k zahraniční a zvyšuje jejich náklady o náklady na zajištění devizových pozic proti pohybu kurzu, • fluktuace kurzu ve většině zemí OECD empiricky nekorespondují se strukturálními změnami.
21
Podle výše uvedeného lze pak konstatovat, že plovoucí kurz je spíše vhodný pro země s odlišnými ekonomickými strukturami, méně otevřené, s relativně nízkým objemem vzájemného obchodu. Fixní kurz by oproti tomu měl podporovat konkurenceschopnost a stabilizovat mezinárodní makroekonomické prostředí. Měl by tedy být vhodnější pro země, které se vyznačují homogennějšími strukturami svých ekonomik, rozvinutým vzájemným obchodem a vysokou integrací prostřednictvím zahraničních investic.16 Oproti jiným, kteří se snažili najít nejvhodnější kurzový režim pro jednotlivé země, se pozdější nositel Nobelovy ceny za ekonomii R. A. Mundell v roce 1961 v článku A Theory of Optimal Currency Areas pokusil formulovat otázku poněkud odlišně. A totiž jaké charakteristiky země musí mít, aby pro ně fixní kurzy nepřinášely vedle výše zmíněných výhod také podstatné nevýhody. V článku R. A. Mundella se lze dočíst: „Z existence více než jedné měnové oblasti na světě vyplývají (podle definice) různé měnové kurzy. V případě mezinárodního obchodu, kdy se poptávka po produktech země B přesunuje na produkty země A, by depreciace v zemi B nebo apreciace v zemi A vyrovnala vnější nerovnováhu, také zbavila zemi B nezaměstnanosti a omezila inflaci v zemi A. Toto je nejpříznivější případ plovoucích kurzů založených na národních měnách“.17 Na jiném místě zase dodává: „Pokusil jsem se ukázat, že jeho uvolnění (uvolnění ricardiánského předpokladu teorie mezinárodního ochodu, pozn. aut.) má důležité důsledky také pro měnovou teorii obchodu a především pro teorii plovoucího měnového kurzu. Argument pro plovoucí měnový kurz založený na národních měnách je platný jenom tak, jak je platný ricardiánský předpoklad o mobilitě výrobních faktorů. Jestliže je mobilita výrobních faktorů vysoká uvnitř ekonomiky a nízká mezinárodně, systém plovoucího měnového kurzu založeného na národních měnách by mohl fungovat dostatečně účinně. Ale pokud regiony přetnou národní hranice nebo pokud jsou země víceregionální, pak argument pro plovoucí měnový kurz je platný jenom pokud jsou měny uspořádány na regionálním základě. Pokud by mohl být svět rozdělen do regionů, uvnitř každého jsou výrobní faktory mobilní a mezi nimiž nemobilní, pak každý z těchto regionů by měl mít samostatnou měnu, která kolísá vzhledem k ostatním měnám“.18
R. Mundell je tedy zastáncem plovoucích měnových kurzů a podle něj účast v měnové unii může znamenat pro danou zemi nevýhodu v podobě vzdání se měnového kurzu jako
16
Šaroch, S. – Tomšík, V. – Srholec, M.: Strategie české hospodářské politiky k současnému procesu rozšíření Evropské měnové unie – kdy nahradit českou měnu eurem, Working Paper IEEP č. 5, 2003. 17 Mundell, R. A.: A Theory of Optimum Currency Areas, The American Economic Review, Vol. 51, No. 4., 1961, str. 659. 18 Tentýž článek, str. 661.
22
vyrovnávajícího nástroje, který je schopen eliminovat poptávkový šok na výrobu a cenovou hladinu prostřednictvím depreciace, případně apreciace měnového kurzu. Na Mundellovu teorii navázal R. I. McKinnon v roce 1963 článkem Optimum Currency Areas, kde závěry R. Mundella částečně zpochybňuje. Zaměřuje se zejména na vliv otevřenosti ekonomik, vztah vnitřní a vnější rovnováhy a zdůraznění potřeby vnitřní cenové stability. Podle něj jsou účinky depreciace měnového kurzu pouze krátkodobé, klesají s otevřeností ekonomiky a eliminace měnového kurzu jako nástroje hospodářské politiky nepředstavuje ve velmi otevřené ekonomice žádnou nevýhodu.
Teorie optimálních měnových oblastí přináší čtyři skupiny charakteristik: • podle první skupiny je za optimální považována taková měnová oblast, v které mají členské země homogenní produkční strukturu, vysokou diversifikaci zahraničního obchodu, dále mají obdobnou míru inflace, stabilní nominální kurz, obdobnou výši úrokových sazeb a jsou sladěné z hlediska hospodářského cyklu. Výše uvedené charakteristiky vylučují vznik asymetrického šoku a tudíž i potenciální problémy adaptace při absenci autonomní měnové a kurzové politiky, • druhá skupina charakteristik umožňuje přizpůsobení implicitního reálného kurzu, mezi které patří pružnost mezd a cen, • třetí skupina charakteristik představuje absorbci asymetrických šoků prostřednictvím vysoké mobility výrobních faktorů, • čtvrtá skupina charakteristik se vztahuje k politickým faktorům. Výše uvedené charakteristiky totiž nesplňuje v podstatě žádná země s národní měnou a přesto tyto země z jednotné měny těží pozitivní přínosy. Jestliže nejsou případné asymetrické šoky absorbovány výše zmíněnými mechanismy, nastupuje možnost fiskálních transferů v podobě vestavěných stabilizátorů nebo diskrečních opatření.
Teorie optimálních měnových oblastí identifikuje rizika, se kterými se daná země musí vypořádat, jestliže vstoupí do měnové unie. Často je také schopna předložit návod, jak minimalizovat negativní a maximalizovat pozitivní dopady účasti v měnové unii. Při vstupu do měnové unie je třeba disponovat: • vysoce efektivním a pružným trhem práce a to včetně pracovních míst ve veřejném sektoru, • rozvinutým finančním systémem umožňujícím diverzifikaci alokace domácích úspor směrem do jiných členských zemí měnové zóny,
23
• konsolidovaným systémem veřejných financí schopným převzít na národní úrovni po centrální bance roli stabilizátora agregátní poptávky, • efektivním stimulováním tvorby domácích úspor a vytvářením efektivních podmínek pro investice v domácí zemi.
Box 1.2
Výnosy a náklady vstupu do měnové unie
S pomocí teorie optimálních měnových oblastí lze určit výnosy a náklady, které ponese země začleněná do jednotné měnové oblasti. Jedná se o tyto výnosy: • pokles transakčních a administrativních nákladů spojených s existencí více měn, • snížení nákladů spojených s řízením měnových (kurzových) a úrokových rizik více měn, • zjednodušení kalkulací očekávaných výnosů, nákladů a cen v mezinárodním srovnání, • zvýšení stability měnového kurzu společné měny oproti stabilitě měnových kurzů jednotlivých národním měnám v důsledku zvýšení velikosti devizového obratu, • větší síla centrální banky měnové unie ve srovnání s národními centrálními bankami při kontrole vnitřní a vnější stability měny; • expanze zahraničního obchodu a zvýšení mobility kapitálu mezi členy měnové unie v důsledku snížení transakčních a rizikových nákladů , • možnost využívání společné měny ve funkci mezinárodní obchodní a rezervní měny (možnost financování deficitů běžného účtu měnové unie prostřednictvím vlastní měny). Náklady země vstupující do měnové unie: • ztráta autonomní měnové politiky, • ztráta kurzové politiky (absence kurzového vyrovnávacího procesu platební bilance), • snížení autonomie fiskální politiky z důvodu nutnosti přizpůsobení pravidlům měnové unie, • náklady v případě kolapsu celého projektů měnové unie. Zdroj: Šaroch, S. – Tomšík, V. – Srholec, M.: Strategie české hospodářské politiky k současnému procesu rozšíření Evropské měnové unie – kdy nahradit českou měnu eurem, Working Paper IEEP č. 5, 2003.
24
2
Institucionální rámec přistoupení ČR k eurozóně
2.1 Etapy integrace a podmínky vstupu Proces integrace ČR do EU v hospodářské a měnové oblasti můžeme rozdělit v podstatě na čtyři základní etapy. Předvstupní etapou ČR prošla úspěšně – splnila podmínky Evropské dohody a kodaňská kritéria19. Na tomto základě se k 1. květnu 2004 stala členským státem EU Již rozhodnutím o vstupu do EU ČR převzala část závazků nutných pro následný vstup do EMU. V této fázi jde především o zajištění slučitelnosti budoucích členských států s právem EU. Z hlediska měnové politiky to znamená především adaptabilitu statutu centrální banky (zejména s článkem 108 a 109 Smlouvy o založení) a se Statutem Evropského systému centrálních bank, dále o zákaz (byť dočasné a krátkodobé) monetizace veřejného dluhu. V současně době je měnově-politické instrumentárium ČNB již plně kompatibilní s nástroji Evropské centrální banky. Harmonizována je i měnová statistika a statistika platební bilance. První a současná etapa členství ČR v EU je dovršením předvstupní fáze integrace do evropských struktur a zahájením plnění konvergenčních kritérií.20 Před ČR tak stojí ještě další dvě etapy, a to etapa druhá – zapojení do kurzového mechanizmu ERM II Evropského měnového systému a etapa třetí – vstup do oblasti jednotné měny euro. Vstup ČR do EU automaticky neznamená zavedení eura v ČR. ČR se však zavázala, že v budoucnu jednotnou měnu zavede po vytvoření potřebných podmínek. Proto, obdobně jako všechny nově přistoupivší země, obdržela dočasnou výjimku na zavedení eura. Podmínky pro vstup do eurozóny se nemění a odpovídají těm požadavkům, které musely splnit současné země, které mají euro jako národní měnu. Země vstupující do měnové unie musí splňovat následující podmínky. • být členským státem EU a disponovat slučitelností právních předpisů včetně statutů CB (zejména nezávislost CB), • dosažení vysokého stupně hospodářské konvergence, jehož měřítkem je plnění maastrichtských konvergenčních kritérií (jde tedy o nominální konvergenci),
19
Jedná se o ekonomická kritéria stanovená v Kodani v roce 1993. Prvním kritériem je existence fungujícího tržního hospodářství, přičemž se jedná o splnění těchto podmínek: je vyžadována plná liberalizace cen a obchodních toků; důraz je kladen na existenci rozvinutého finančního sektoru bez jakýchkoliv překážek vstupu na trh; z hlediska právního rámce je kladen důraz na existenci vynutitelného právního systému, včetně vlastnických práv; je vyžadována makroekonomická stabilita, včetně odpovídající stability cen, trvale udržitelných veřejných financí a finančních účtů se zahraničím; musí existovat široká shoda v názorech na zásady hospodářské politiky; finanční sektor musí být dostatečně rozvinutý a schopen ssměrovat úspory do produktivních investic. Druhým kritériem je potom schopnost ekonomiky vyrovnat se s konkurenčními tlaky a tržními procesy uvnitř EU. 20 Po vstupu ČR do EU byl Předvstupní hospodářský program nahrazen Konvergenčním programem, jehož hlavním cílem je příprava na vstup do eurozóny na základě splnění maastrichtských kritérií konvergence. Současně bude v této fázi integrace povinnost stabilizovat úroveň veřejných rozpočtů a přiblížit jejich úroveň co možná nejrychleji na hodnoty požadované Smlouvou o založení ES a Paktem stability a růstu.
25
• přihlíží se též k výsledkům integrace trhů, situaci a vývoji běžného účtu, vývoji nákladů na jednotku pracovní síly a jiných cenových indexů. Vstup země do eurozóny je primárně podmíněn zněním Smlouvy o založení ES, jmenovitě článku 122. Jeho relevantní ustanovení praví, že rozhodnutí o tom, zda dojde ke stažení výjimky na zavedení jednotné měny, je přijato Radou EU ve složení ministrů financí (ECOFIN), a to po konzultaci s Evropským parlamentem a po projednání zasedáním Rady na úrovni hlav států a vlád. Rozhodnutí Rady EU ve složení ECOFIN vychází z doporučení Evropské komise a je založeno na výsledcích Konvergenčních zpráv, které nezávisle na sobě vypracovává Evropská komise (EK) a Evropská centrální banka (ECB). Konvergenční zprávy hodnotí jednak stupeň ekonomické konvergence (plnění maastrichtských kritérií) a dále míru slučitelnosti národní legislativy s legislativou EU pro oblast vstupu do eurozóny. Rozhodnutí musí být přijato kvalifikovanou většinou. Hodnocení připravenosti členských zemí s výjimkou na zavedení eura probíhá pravidelně jednou za dva roky, dle ustanovení Smlouvy však může probíhat kdykoliv v mezidobí, a to na základě žádosti země, která chce vstoupit do eurozóny. Z formálního hlediska není současným zněním Smlouvy určen přesný časový interval, ve kterém by měla Rada ECOFIN rozhodnout o stažení výjimky. Podepsaný text Smlouvy o ústavě pro Evropu tuto dobu rovněž nespecifikuje, zavádí však ke stávající konzultaci s Evropským parlamentem a rozpravě v Evropské radě, nový prvek v rozhodovacím procesu, na jehož základě by mělo být konečné rozhodnutí Rady ECOFIN založeno na doporučení kvalifikované většiny zemí eurozóny a mělo by být vyjádřeno do 6 měsíců od doby, kdy je Radě ECOFIN doručen návrh Evropské komise. Po rozhodnutí o stažení výjimky na zavedení eura Rada ECOFIN rovněž rozhodne o přesném datu stupu země do eurozóny (tj. době, kdy stažení výjimky vstoupí efektivně v platnost), a poté určí budoucí kurz národní měny vůči euru (přepočítací koeficient). Z hlediska působnosti ČNB je z technického hlediska doba rozhodnutí o stažení výjimky na zavedení eura důležitá z řady důvodů, neboť v intervalu mezi rozhodnutím o stažení výjimky a jeho vstupem v platnost se musí země připravit na převzetí závazků platných do té doby jen pro členy eurozóny, z nichž celá řada vyplývá zejména ze Statutu ECB, takže se působnosti ČNB přímo týká. Otázkami zavedení eura se zabývají zejména dvě nařízení Rady EU, a to nařízení č. 1103 z roku 1997 o některých ustanoveních týkajících se zavedení eura a dále č. 974 z roku 1998 o zavedení eura.
26
Nařízení č. 1103 z roku 1997 obsahuje zejména ustanovení týkající se definice peněžní jednotky euro, princip zachování kontinuity závazků, pravidla pro konverzi národních měn na euro a rovněž pravidla pro zaokrouhlování. Nařízení č. 974 z roku 1998 definuje datum vstupu zavedení eura v členských zemích, definuje euro jako měnu států účastnících se třetí fáze Hospodářské a měnové unie s tím, že jeho název je totožný ve všech jazycích. Toto nařízení rovněž indikuje oblasti, kde by přijetí odpovídající legislativy na národní úrovni mohlo usnadnit přechod na euro. Současně je nutno připomenout povinnost jednotlivých států konzultovat s ECB přípravu legislativy, která spadá do její působnosti podle ustanovení Smlouvy, což platí pro většinu legislativy související se zavedením jednotné měny. Při plánování časového harmonogramu legislativního procesu nesmí být tudíž opomenuto vyčlenit pro tento účel potřebnou rezervu.
2.2 Role ČNB a vlády, strategie přistoupení ČR k eurozóně Načasování přijetí jednotné měny euro a iniciace přistoupení země k eurozóně je politické rozhodnutí v kompetenci vlády ČR ve spolupráci s ČNB a na základě ekonomických podkladů. Před vlastním přijetím jednotné měny bude muset být novelizován zákon o ČNB v paragrafech týkajících se měny a pravomocí ČNB. Legislativní úpravy budou nutné i u dalších norem. Zapojení české koruny do mechanismu ERM II lze považovat jednak za změnu kurzového režimu, za který nese odpovědnost ČNB, ale také za započetí procesu přistupování k jednotné měně euro. Dle zákona o ČNB (§ 35a) platí: „ČNB stanoví po projednání s vládou, režim kurzu české měny k cizím měnám, přičemž však nesmí být ohrožen hlavní cíl ČNB“. Dále pak tentýž zákon (§ 10/2) stanovuje: „ČNB plní poradní funkce vůči vládě v záležitostech měnově politické povahy a bankovnictví“. ČNB svoji roli v procesu přistupování k jednotné měně chápe ve smyslu § 10(2). ČNB předpokládá, že bude hrát roli odborného garanta a bude iniciovat diskuse v měnové oblasti, včetně případného návrhu na úpravu kurzového režimu, podobně jako činila doposud. Měla by pravidelně vyhodnocovat stav připravenosti ČR a navrhovat vládě (ve spolupráci s MF) časování jednotlivých kroků a makroekonomické a měnové parametry související se směřováním české ekonomiky k euru (hodnota centrální parity, konverzní poměr, fluktuační pásmo, intervence). V tomto procesu budou hrát významnou úlohu konvergenční programy, které jsou přímo určeny k posuzování připravenosti ekonomiky na účast na jednotné měně eurozóny.
27
Mezi základní ekonomické úkoly, do kterých bude ČNB společně s MF a vládou ČR intenzivně zapojena, patří zejména: • sledovat plnění maastrichtským kritérií ČR a počínaje rokem 204 každoročně vyhodnocovat stupeň ekonomické sladěnosti s eurozónou (vyplývá z usnesení vlády č. 1026 ze 13. října 2003), • na základě plnění maastrichtských kritérií a politického rozhodnutí iniciovat vstup do systému ERM II, včetně návrhu měnových parametrů, spolupracovat s orgány EU v rámci standardní procedury a v neposlední řadě vytvořit potřebnou technickou infrastrukturu pro realizaci daného rozhodnutí, • iniciace rozhodnutí o zavedení eura, včetně návrhu konverzního poměru, • zapojení do mezirezortní spolupráce; hlavním produktem mezirezortní spolupráce bude vypracování komplexního plánu přechodu na euro, jehož součástí budou plány ČNB a dalších rezortů a zpracovávání pravidelných zpráv o pokroku pro vládu ČR a veřejnost. ČNB bude plnit další úkoly a to zejména v oblasti legislativy, statistiky, účetnictví, informačních technologií, finančních služeb, bezhotovostního platebního styku, hotovostního platebního styku a komunikace s veřejností. ČNB vyjádřila svoje představy o přistoupení ČR k euru v materiálu „Česká republika a euro – návrh strategie přistoupení“, který předala v prosinci 2002 k posouzení ministrům vlády jako podkladový materiál pro stanovení optimální strategie mixu měnové a fiskální politiky pro přijetí eura. ČNB se v tomto dokumentu domnívá, že přistoupení ČR k eurozóně povede k urychlení reálné konvergence české ekonomiky k ekonomikám EU. K dosažení dalšího pokroku v této oblasti je však třeba prohloubit strukturální reformy zaměřené na zvýšení flexibility české ekonomiky a provést konsolidaci systému veřejných financí. 13. října 2003 byla schválena vládou ČR na základě společného materiálu Ministerstva financí, Ministerstva průmyslu a obchodu a ČNB „Strategie přistoupení ČR k eurozóně“. Tento materiál představuje společný a koordinovaný přístup MF, MPO a ČNB k základním otázkám spojeným se vstupem ČR do Hospodářské a měnové unie. Shrnuje základní východiska procesu integrace ČR do evropských měnových struktur a diskutuje očekávané pozitivní efekty a možná rizika přistoupení k eurozóně. Dokument doporučuje přistoupení ČR k eurozóně jakmile pro to budou vytvořeny ekonomické podmínky. Načasování proto do velké míry závisí na rychlosti procesu reálné konvergence pomocí strukturálních reforem a procesu nominální konvergence. A to zejména důslednou realizací fiskální konsolidace. 28
Box 2.1
Strategie přistoupení ČR k eurozóně
• Přistoupení ČR k eurozóně navazuje dle evropské legislativy na vstup země do EU. Členství v eurozóně umožní ČR plně se podílet na formulaci a implementaci společné evropské měnové a kurzové politiky a povede k posílení makroekonomické stability české ekonomiky. • Z procedurálního hlediska je za předpokladu přistoupení ČR k EU v roce 2004 a při splnění maastrichtských konvergenčních kritérií prvním teoreticky možným rokem přistoupení k eurozóně rok 2007. Při respektování kurzového mechanismu ERM II pouze jako vstupní brány do eurozóny s maximálně dvouletým setrváním, spočívá rozhodnutí ohledně načasování přijetí eura na výhledu plnění ostatních konvergenčních kritérií a na vyhodnocení dostatečné sladěnosti české ekonomiky s ekonomikami eurozóny. Jinými slovy, ČR by se měla zapojit do mechanismu ERM II teprve po vytvoření předpokladů pro to, aby jí bylo umožněno v době vyhodnocování kurzového kritéria (po dvou letech od vstupu do ERM II) přijmout měnu euro a poté bez problémů realizovat výhody z jejího přijetí. • Připravenost ČR na účast koruny v mechanismu ERM II a na přistoupení k eurozóně bude každoročně pravidelně vyhodnocována nejen formálními kritérii potřebnými pro vstup, ale také pomocí podrobnějších ekonomických analýz. Konkrétně při zpracování a projednávání Konvergenčních programů vždy na podzim daného roku bude vládě předloženo vyhodnocení současného a očekávaného plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a vyhodnocení stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Na základě tohoto hodnocení bude vládě Českou národní bankou a Ministerstvem financí navrženo rozhodnutí, zda iniciovat proceduru směřující ke vstupu koruny do mechanismu ERM II. S ohledem na záměr setrvat v tomto mechanismu jen po nezbytně nutné dva roky bude rozhodnutím o vstupu do mechanismu ERM II implikován i okamžik přistoupení k eurozóně, tedy zavedení měny euro v České republice. • Letošní vyhodnocení bylo provedeno u příležitosti zpracování Předvstupního hospodářského programu za rok 2003 v letních měsících. Případná účast ČR v ERM II od května 2004, tj. k datu předpokládaného přistoupení k EU (nejdříve možný termín) by dle legislativy EU a pozice ČR vůči mechanismu ERM II znamenala vyhodnocení konvergenčních kritérií kolem poloviny roku 2006. Stávající výhled plnění maastrichtských konvergenčních kritérií, který bere v úvahu schválenou koncepci reformy veřejných financí, však nevede k předpokladu plnění kritéria deficitu veřejných rozpočtů k tomuto datu. Z toho plyne, že ČR nebude schopna přistoupit k eurozóně již na přelomu let 2006 a 2007 a po předpokládaném přistoupení ČR k EU v květnu 2004 setrvá česká koruna mimo mechanismus ERM II. • Strategickým cílem vlády a ČNB je vytvořit podmínky pro přijetí měny euro v ČR. Hospodářská strategie vlády bude zaměřena na podporu hospodářského růstu, udržení makroekonomické stability, zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti podniků a zvyšování zaměstnanosti při současném snižování vysoké míry dlouhodobé nezaměstnanosti. Ve fiskální oblasti vláda ještě v tomto volebním období připraví další etapu fiskální reformy tak, aby splnění fiskálních maastrichtských kritérií nebylo založeno na jednorázových příjmech či škrtech, ale bylo důsledkem postupných reformních kroků resp. hlubokých strukturálních reforem. • Samostatná česká měnová politika bude do doby završení měnového integračního procesu i nadále realizována prostřednictvím strategie cílování inflace. V rámci tohoto režimu budou inflační cíle orientovány na plnění maastrichtských konvergenčních kritérií v oblasti cenové stability a dlouhodobých úrokových sazeb. • Pro hladké budoucí fungování ekonomiky v prostředí kurzového mechanismu ERM II a posléze po zavedení měny euro, kdy se Česká republika vzdá samostatné měnové politiky, je klíčová dostatečná sladěnost české ekonomiky s ekonomikami eurozóny v reálné a finanční sféře, flexibilní fiskální politika a dobře fungující trh práce K dosažení dalšího pokroku v těchto oblastech je třeba dále prohloubit strukturální reformy zaměřené na zvýšení flexibility české ekonomiky a provést druhou fázi konsolidace systému veřejných financí založené na strukturálních reformách veřejných financí. • Za předpokladu plnění maastrichtských kritérií včetně úspěšné konsolidace veřejných financí, dosažení dostatečného stupně reálné konvergence a přiměřeném postupu strukturálních reforem zajišťujících dostatečnou ekonomickou sladěnost se zeměmi EU lze očekávat přistoupení ČR k eurozóně v horizontu let 2009-2010. Zdroj: • Přistoupení ČR k eurozóně navazuje dle evropské legislativy na vstup země do EU. Členství v eurozóně umožní ČR plně se podílet na formulaci a implementaci společné evropské měnové a kurzové politiky a povede k posílení makroekonomické stability české ekonomiky. • Z procedurálního hlediska je za předpokladu přistoupení ČR k EU v roce 2004 a při splnění maastrichtských konvergenčních kritérií prvním teoreticky možným rokem přistoupení k eurozóně rok 2007. Při respektování kurzového mechanismu ERM II pouze jako vstupní brány do eurozóny s maximálně dvouletým setrváním, spočívá rozhodnutí ohledně načasování přijetí eura na výhledu plnění ostatních konvergenčních kritérií a na vyhodnocení dostatečné sladěnosti české ekonomiky s ekonomikami eurozóny. Jinými slovy, ČR by se měla zapojit do mechanismu ERM II teprve po vytvoření předpokladů pro to, aby jí bylo umožněno v době vyhodnocování kurzového kritéria (po dvou letech od vstupu do ERM II) přijmout měnu euro a poté bez problémů realizovat výhody z jejího přijetí.
29
• Připravenost ČR na účast koruny v mechanismu ERM II a na přistoupení k eurozóně bude každoročně pravidelně vyhodnocována nejen formálními kritérii potřebnými pro vstup, ale také pomocí podrobnějších ekonomických analýz. Konkrétně při zpracování a projednávání Konvergenčních programů vždy na podzim daného roku bude vládě předloženo vyhodnocení současného a očekávaného plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a vyhodnocení stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Na základě tohoto hodnocení bude vládě Českou národní bankou a Ministerstvem financí navrženo rozhodnutí, zda iniciovat proceduru směřující ke vstupu koruny do mechanismu ERM II. S ohledem na záměr setrvat v tomto mechanismu jen po nezbytně nutné dva roky bude rozhodnutím o vstupu do mechanismu ERM II implikován i okamžik přistoupení k eurozóně, tedy zavedení měny euro v České republice. • Letošní vyhodnocení bylo provedeno u příležitosti zpracování Předvstupního hospodářského programu za rok 2003 v letních měsících. Případná účast ČR v ERM II od května 2004, tj. k datu předpokládaného přistoupení k EU (nejdříve možný termín) by dle legislativy EU a pozice ČR vůči mechanismu ERM II znamenala vyhodnocení konvergenčních kritérií kolem poloviny roku 2006. Stávající výhled plnění maastrichtských konvergenčních kritérií, který bere v úvahu schválenou koncepci reformy veřejných financí, však nevede k předpokladu plnění kritéria deficitu veřejných rozpočtů k tomuto datu. Z toho plyne, že ČR nebude schopna přistoupit k eurozóně již na přelomu let 2006 a 2007 a po předpokládaném přistoupení ČR k EU v květnu 2004 setrvá česká koruna mimo mechanismus ERM II. • Strategickým cílem vlády a ČNB je vytvořit podmínky pro přijetí měny euro v ČR. Hospodářská strategie vlády bude zaměřena na podporu hospodářského růstu, udržení makroekonomické stability, zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti podniků a zvyšování zaměstnanosti při současném snižování vysoké míry dlouhodobé nezaměstnanosti. Ve fiskální oblasti vláda ještě v tomto volebním období připraví další etapu fiskální reformy tak, aby splnění fiskálních maastrichtských kritérií nebylo založeno na jednorázových příjmech či škrtech, ale bylo důsledkem postupných reformních kroků resp. hlubokých strukturálních reforem. • Samostatná česká měnová politika bude do doby završení měnového integračního procesu i nadále realizována prostřednictvím strategie cílování inflace. V rámci tohoto režimu budou inflační cíle orientovány na plnění maastrichtských konvergenčních kritérií v oblasti cenové stability a dlouhodobých úrokových sazeb. • Pro hladké budoucí fungování ekonomiky v prostředí kurzového mechanismu ERM II a posléze po zavedení měny euro, kdy se Česká republika vzdá samostatné měnové politiky, je klíčová dostatečná sladěnost české ekonomiky s ekonomikami eurozóny v reálné a finanční sféře, flexibilní fiskální politika a dobře fungující trh práce K dosažení dalšího pokroku v těchto oblastech je třeba dále prohloubit strukturální reformy zaměřené na zvýšení flexibility české ekonomiky a provést druhou fázi konsolidace systému veřejných financí založené na strukturálních reformách veřejných financí. • Za předpokladu plnění maastrichtských kritérií včetně úspěšné konsolidace veřejných financí, dosažení dostatečného stupně reálné konvergence a přiměřeném postupu strukturálních reforem zajišťujících dostatečnou ekonomickou sladěnost se zeměmi EU lze očekávat přistoupení ČR k eurozóně v horizontu let 2009-2010. Zdroj: http://www.mfcr.cz/static/EU/Strategie/Strategie.htm#K3, 28. 10. 2004.
Obecný rámec zavedení eura v ČR je stanoven zejména Strategií přistoupení ČR k eurozóně (tzv. eurostrategie). Tou se ČR přihlásila k závazku přijmout euro za svou měnu, jak vyplývá z primárního práva EU. Strategie stanovuje očekávaný vstup ČR do eurozóny (v návaznosti na splnění maastrichtských kritérií včetně úspěšné konsolidace veřejných finanční a dále na dosažení dostatečného stupně reálné konvergence a přiměřenému postupu strukturálních reforem zajišťujících dostatečnou ekonomickou sladěnost se zeměmi EU) podmíněně na léta 2009 až 2010. Makroekonomické aspekty zavedení eura jsou dále, ve vztahu ke kritériím nominální a reálné konvergence realizace evropské hospodářské a měnové unie, sledovány primárně v rámci každoročně zpracovávaného (ve spolupráci MF, MPO a ČNB) materiálu Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Dle vývoje příslušných ukazatelů (zejména fiskálních, konkrétně deficitu sektoru vládních institucí) je zřejmé, že vstup ČR do eurozóny
30
je reálnější později než dříve, tj. spíše v roce 2010 než 2009. Vláda ČR a ČNB se shodly na datu vstupu ČR do eurozóny. Dne 5. září 2005 bylo na společné schůzce ministerského předsedy, ministra financí a guvernéra ČNB dohodnuto, že s ohledem na vývoj reálných ukazatelů české ekonomiky je za vhodné datum pro přijetí eura jako české měny považován 1. leden 2010. Byl tak potvrzen předchozí společný názor MF a ČNB, že vstup ČR do eurozóny není nutné za každou cenu uspěchat, ale bude vhodné přijmout euro až po splnění stanovených podmínek udržitelným způsobem.
2.3 Maastrichtská konvergenční kritéria a jejich plnění Legislativa EU uvádí vedle požadavků na slučitelnost právních předpisů jednotlivých zemí s články 108 a 109 Smlouvy o založení ES a Statutem ESCB a ECB jako podmínku pro připojení členské země EU k eurozóně dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence, jejímž měřítkem je plnění pěti konvergenčních kritérií, která jsou uvedena v boxu níže. Tato kritéria jsou definována Smlouvou o ES a specifikována v Protokolu o konvergenčních kritériích a Protokolu o postupu při nadměrném schodku, které jsou připojeny ke Smlouvě. ČR je coby členský stát EU zavázána podnikat kroky k tomu, aby byla na přistoupení k eurozóně co nejdříve připravena. Případné neplnění kritérií konvergence nicméně nemá pro ČR v současnosti žádné důsledky. Výjimkou je kritérium udržitelnosti veřejných financí, které zatím ČR nedokáže udržitelným způsobem plnit v oblasti fiskálních deficitů. Výsledky fiskálního hospodaření státu podléhají mnohostrannému dozoru nad vývojem veřejných financí a v souvislosti s nedodržováním rozpočtové disciplíny byla proti ČR zahájena krátce po přistoupení k EU procedura při nadměrném schodku. Dosavadním výsledkem je závazek ČR snížit udržitelným způsobem vládní schodek pod 3 % HDP do roku 2008. Časový okamžik pro zavedení eura či pro splnění konvergenčních kritérií evropská legislativa explicitně neupravuje. ČR nicméně musí po vstupu do EU pravidelně dokumentovat směřování ekonomiky směrem k plnění maastrichtských konvergenčních kritérií v tzv. Konvergenčním programu. Makroekonomické aspekty zavedení eura jsou sledovány primárně v rámci každoročně zpracovávaného (ve spolupráci MF, MPO a ČNB) materiálu Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Box 2.2
Kritéria konvergence
1. Kriterium cenové stability znamená, že členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace, sledovanou během jednoho roku před šetřením, která nepřekračuje o více než 1,5 % míry inflace těch - nanejvýše tří - členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability.
31
Inflace se měří pomocí indexu spotřebitelských cen (HICP) na srovnatelném základě, který bere v úvahu rozdílnosti v národních definicích. 2. Kriterium dlouhodobých úrokových sazeb znamená, že v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračovala o více než 2 % úrokovou sazbu těch nanejvýše tří - členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability. Úrokové sazby se zjišťují na základě dlouhodobých státních dluhopisů, nebo srovnatelných cenných papírů, s přihlédnutím k rozdílným definicím v jednotlivých členských státech. 3. Kriterium veřejného deficitu znamená, že poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu v tržních cenách nepřekročí 3 %, kromě případů, kdy: - buď poměr podstatně klesl, nebo se neustále snižoval, až dosáhl úrovně, která se blíží referenční hodnotě, - anebo překročení nad referenční hodnotu bylo pouze výjimečné a dočasné a poměr zůstává blízko k referenční hodnotě. Veřejný deficit znamená deficit, vztahující se k ústřední vládě včetně regionálních a místních úřadů a fondů sociálního zabezpečení, s výjimkou komerčních operací, definovaných v Evropském systému makroekonomických účtů. 4. Kriterium hrubého veřejného dluhu znamená, že poměr veřejného vládního dluhu v tržních cenách k hrubému domácímu produktu nepřekročí 60 %, kromě případů, kdy se poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k referenční hodnotě. Veřejný dluh znamená hrubý úhrn dluhů v nominálních hodnotách na konci roku, konsolidovaných uvnitř a mezi jednotlivými odvětvími státního sektoru (viz bod 3). 5. Kriterium stability kurzu měny a účasti v ERM znamená, že členský stát dodržoval normální rozpětí, která jsou stanovena mechanizmem směnných kurzů Evropského měnového systému, bez značného napětí během alespoň dvou posledních let před šetřením. Zejména v tomto období nedevalvoval bilaterální směnný kurz své měny vůči měně kteréhokoliv jiného členského státu (po zavedení eura vůči euru) z vlastní iniciativy. 6. Konvergence v legislativní oblasti obsahuje podmínku nezávislosti centrálních bank včetně zákazu financování veřejných institucí ze zdrojů centrálních bank a zákaz zvýhodněného přístupu ke zdrojům úvěrových institucí (čl. 101, 102, 108 a 109 Smlouvy o založení ES Zdroj: http://www.cnb.cz/mv_eu_main_m_mp.php, 27. 10. 2004.
Plnění kritéria cenové stability Inflace se měří pomocí indexu spotřebitelských cen na srovnatelném základě s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech. Pokud jde o průměrnou míru inflace měřenou v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením, tato míra inflace se vypočítává jako přírůstek posledního dostupného 12měsíčního průměru harmonizovaného indexu spotřebitelských cen oproti předchozímu 12měsíčnímu průměru.21 Vymezení nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků poskytuje při vyhodnocení kritéria jistou volnost při posouzení, které státy budou případně z výpočtu hodnoty kritéria vyloučeny, protože míra inflace, které dosáhly, nebude považována za míru inflace v souladu s požadavky cenové stability. Pro výpočet hodnoty kritéria je v níže uvedené tabulce zvolena taková interpretace, kdy za tři země s nejlepšími výsledky v oblasti cenové stability jsou považovány země s nejnižší kladnou inflací.
21
Mezi strukturou spotřebního koše národního indexu spotřebitelských cen ČR a strukturou spotřebního koše HICP jsou určité rozdíly. Ve vahách HICP jsou zahrnuty tržby za nákupy cizinců na území ČR, ale není v něm zahrnuto hypotetické nájemné na rozdíl od národního indexu spotřebitelských cen, kde tržby za nákupy cizinců zahrnuty nejsou, ale je zde zahrnuto hypotetické nájemné. Odlišné složení koše vede k tomu, že míra inflace podle HICP vykazuje hodnoty v průměru o cca 0,3 p. b. nižší než podle národního CPI.
32
Tabulka 2.1 Harmonizovaný index spotřebitelských cen (průměr posledních 12 měsíců proti průměru předchozích 12 měsíců, růst v %)
Zdroj: Eurostat, Evropská komise, Konvergenční programy a Programy stability členských zemí, návrh Konvergenčního programu ČR (2005). Poznámka: Výhled inflace v EU pro roky 2005 – 2006 je převzat z jarní ekonomické prognózy Evropské komise, pro roky 2007 – 2008 z Konvergenčních programů a Programů stability členských zemí (2004). *) Prognóza pro ČR je převzata z návrhu Konvergenčního programu ČR (2005) vypracovaného na základě údajů známých v září 2005. Prognóza ČNB z října 2005 očekává inflaci vyjádřenou harmonizovaným indexem spotřebitelských cen v roce 2005 ve výši 1,7 %, v roce 2006 ve výši 3,3 % a v roce 2007 ve výši 3,1 %.
Kritérium cenové stability ČR od roku 2002 plní s výjimkou v roce 2004, kdy došlo k přechodnému nárůstu inflace v důsledku úpravy nepřímých daní a zároveň k poklesu hodnoty kritéria v důsledku mimořádně nízké inflace v některých zemích EU. Podle současné prognózy, ze které vychází Konvergenční program ČR, a výhledu inflace v členských státech EU by nemělo být plnění kritéria ohroženo ani v budoucnosti, jak napovídá tabulka výše. Ve společném
dokumentu
MF,
MPO
a
ČNB
Vyhodnocení
plnění
maastrichtských
konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou, schváleným vládou ČR 23. listopadu 2005 se lze dočíst: „Inflační cíl ČNB od roku 2006 pro národní index spotřebitelských cen je stanoven na úrovni 3 %. ČNB se zároveň zavázala usilovat o to, aby se skutečná hodnota inflace nelišila od cíle o více než jeden procentní bod na obě strany. Takto stanovený cíl vytváří podmínky pro splnění kritéria blízko jeho referenční hodnoty za předpokladu, že se cenový vývoj v členských zemích EU nebude výrazně odchylovat směrem dolů od definice cenové stability ECB (inflace „pod, ale blízko 2 %“). Nelze ovšem vyloučit možnost neplnění kritéria v případě nepředvídatelných událostí s výrazným inflačním dopadem v ČR či dezinflačních šoků v některých zemích EU, vedoucích k poklesu referenční hodnoty kritéria“. Plnění kritéria vládního deficitu Kritérium vládního deficitu je jednou součástí udržitelnosti veřejných financí a je zaměřeno na krátkodobý až střednědobý fiskální vývoj. Sledovanou veličinou je deficit sektoru vládních institucí v metodice národních účtů ESA 95. Podle článku 121 odstavce 1 „je vyžadován dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí patrný ze stavu veřejných rozpočtů nevykazujících nadměrný schodek ve smyslu článku 104 odstavce 6“. Podle článku 2 Protokolu o kritériích konvergence toto kritérium znamená, „že v době šetření se na členský
33
stát nevztahuje Rozhodnutí Rady podle článku 104 odstavce 6 Smlouvy o existenci nadměrného schodku“. Tabulka 2.2
Deficit sektoru vládních institucí (v metodice ESA 95, v % HDP)
Zdroj: ČSÚ, návrh Konvergenčního programu ČR (2005). *) Prognóza pro ČR je převzata z návrhu Konvergenčního programu ČR (2005) vypracovaného na základě údajů známých v září 2005. Prognóza ČNB z října 2005 očekává deficit veřejných financí v roce 2005 ve výši 3,6 % HDP, v roce 2006 ve výši 3,0 %HDP a v roce 2007 ve výši 2,8 % HDP.
Jak ukazuje tabulka 2.2, současný stav veřejných financí neumožňuje kritérium vládního deficitu plnit. Splněno bylo v roce 2004, nicméně dané kritérium je nutné plnit udržitelným způsobem. Prognóza naznačuje, že k takto definovanému plnění by mělo dojít počínaje rokem 2008, přičemž od roku 2005 by měla být zahájena sestupná tendence hodnoty kritéria. Tato tendence je ovšem podmíněna úspěšnou konsolidací veřejných financí. Podle nejnovějších dat zveřejněných ČSÚ v Notifikaci vládního deficitu a dluhu byla tato tendence již nastartována a to dokonce pod požadovanou úrovní 3 % již v roce 2004.22 Z těchto dat vyplývá, že deficit v roce 2002 byl 6,83 %, v roce 2003 6,61 %, v roce 2004 2,86 % a v roce 2005 2,59 %. Z toho je tedy zřejmé, že kritérium vládního deficitu je v uplynulých dvou letech plněno. Vedle toho je velmi zajímavou skutečností v tabulce 2.2 výkyv deficitu z 6,8 % v roce 2002 na plných 12,5 % v roce následujícím a poté pokles na 3 % v roce 2004. V notifikaci ČSÚ je hodnota deficitu v roce 2003 pouhých 6,61 %, což je bezmála 6% rozdíl oproti hodnotě v tabulce 2.2. Tato diference je v Notifikaci vysvětlena následovně: „Při notifikaci vládního deficitu a dluhu v roce 2003 postupoval ČSÚ přesně v souladu s tehdejším doporučením mise zástupců Eurostatu, Evropské centrální banky a Ecofinu a do vládního deficitu a dluhu zahrnul garanci poskytnutou ČSOB z titulu převzetí Investiční a Poštovní banky ve výši 160 mld. Kč. Ještě před odesláním zářijové notifikace v roce 2005 proběhlo v Praze jednání stejné mise, které závěry a doporučení z roku 2003 nezměnilo. Mise pouze konstatovala, že garanci za IPB i způsob jejího zaznamenání do vládního deficitu a dluhu je nutné dále zkoumat. Přesto Eurostat vyjádřil v září České republice výhradu vůči kvalitě statistických dat souvisejících s touto státní garancí. Teprve v lednu 2006 obdržel ČSÚ vyjádření Eurostatu, že 22
Notifikaci vládního deficitu a dluhu provádí a předkládá Evropské komisi každá členská země Evropské unie vždy za čtyři uplynulé roky a formou projekce i pro běžný rok, a to nyní nově ke konci března a září. Propočet požadovaných souhrnných ukazatelů je založen na metodice Evropského systému národních účtů (ESA 1995). Český statistický úřad sestavuje požadované ukazatele za uplynulé roky (v nynější notifikační tabulce je to období 2002 až 2005). Tyto údaje se postupně zpřesňují v závislosti na sestavování a komplexních revizích ročních národních účtů a na metodických změnách vyplývajících z úprav příslušných Nařízení EU. Mimo to se zde promítají změny provedené na základě doporučení Eurostatu (zakotvené v Manuálu k vládnímu deficitu a dluhu), doporučení uvedená v závěrech zahraniční mise nebo provedená v průběhu procesu sestavování notifikací (Eurostatu , Sekce C3).
34
tato státní garance se má vyloučit z vlivu na vládní deficit za rok 2003 a z vládního dluhu let 2003 až 2005 (a jako podmíněný závazek i z rozvahy vládních institucí)“.23 Plnění kritéria vládního dluhu Kritérium vládního dluhu je druhou částí udržitelnosti veřejných financí. Sleduje udržitelnost veřejných financí z dlouhodobějšího pohledu na základě úrovně a vývoje dluhu sektoru vládních institucí. Navzdory negativnímu vývoji veřejných financí v posledních letech ČR nemá potíže plnit toto kritérium, a to zejména díky velmi příznivé výchozí hodnotě vládního dluhu. Jak ukazuje tabulka 2.3, až do roku 2003 docházelo k výrazné akceleraci hodnoty kritéria, byť relativně hluboko pod stanovenou hranicí. Od roku 2003 je patrná stabilizace hodnoty kritéria a ani výhled do roku 2008 nepředstavuje jakékoli jeho podstatné navýšení. Tabulka 2.3
Vládní dluh (v metodice ESA 95, v % HDP)
Zdroj: ČSÚ, návrh Konvergenčního programu ČR (2005). *) Prognóza pro ČR je převzata z návrhu Konvergenčního programu ČR (2005) vypracovaného na základě údajů známých v září 2005. Prognóza ČNB z října 2005 očekává vládní dluh v roce 2005 ve výši 35,8 % HDP, v roce 2006 ve výši 36,1 % HDP a v roce 2007 ve výši 36,7 % HDP.
V tabulce 2.3 je opět jasně patrný výkyv hodnoty vládního dluhu z roku 2002 na rok 2003, který je dán především započtením garance poskytnuté ČSOB. Výše vládního dluhu v Notifikaci vykazuje v roce 2002 hodnotu 28,76 %, v roce 2003 30,02 %, v roce 2004 30,65 % a v roce 2005 30,49 %, což jsou počínaje rokem 2003 hodnoty přibližně o 6-7 p. b. nižší než v tabulce 2.3. Této hodnotě se blíží poskytnutá garance ve výši 160 mld. Kritérium udržitelnosti veřejných financí je splněno pouze tehdy, jsou-li udržitelně plněna obě fiskální kritéria, tj. vládního dluhu i vládního deficitu. S přihlédnutím k datům uvedeným v Notifikaci vládního deficitu a dluhu lze konstatovat, že kritérium udržitelnosti veřejných financí je plněno. Plnění kritéria stability měnového kurzu Specifikace vymezení tohoto kritéria je uvedena v článku 121 odstavec 1 Smlouvy, kde je stanoveno: „Dodržování normálního fluktuačního rozpětí stanoveného mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému po dobu alespoň dvou let, aniž by došlo k devalvaci vůči měně jiného členského státu“. Podle článku 3 Protokolu o kritériích 23
Notifikace vládního deficitu a dluhu, 3. dubna 2006, přístup z internetu: URL: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i.
35
konvergence takto vymezené kritérium znamená, že: „členský stát alespoň po dobu posledních dvou let před šetřením dodržoval fluktuační rozpětí stanovené mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému, aniž by byl směnný kurz vystaven silným tlakům. Zejména pak nesměl členský stát v tomto období z vlastního podnětu devalvovat dvoustranný střední kurz své měny vůči měně kteréhokoli jiného členského státu“. Pokud se týká definice „normálního fluktuačního rozpětí“, došlo v jeho chápání od roku 1993 k jistému posunu. Ve zprávě Progress towards Convergence (listopad 1995) konstatuje Rada EMI: „Když byla Smlouva sestavována, představovalo tzv. normální fluktuační rozpětí odchylku o ± 2,25 % od bilaterální centrální parity a odchylka o ±6 % představovala výjimku“. V srpnu 1993 bylo přijato rozhodnutí o rozšíření fluktuačního rozpětí na ±15 %. Interpretace tohoto kritéria, a především pojmu normální fluktuační rozpětí se tak stala poněkud složitější“. Při posuzování přítomnosti napětí nebo silných tlaků na měnový kurz se zkoumá míra odchýlení kurzů k euru od centrálních parit v ERM II. Mimo to se také sledují ukazatele jako krátkodobé úrokové diferenciály vůči eurozóně a role devizových intervencí.
Graf 2.1
Nominální kurz CZK/EUR
Zdroj: ČNB. Poznámka: Pohyb kurzu v grafu směrem nahoru znamená posilování koruny. Hypotetická centrální parita je simulována průměrnou hodnotou kurzu v letech 2002 až 2004.
Vzhledem k tomu, že se ČR zatím neúčastní kurzového mechanismu ERM II a zároveň ještě není stanovena centrální parita kurzu CZK/EUR, není možné kurzové kritérium vyhodnotit. V grafu 2.1 je naznačena centrální parita na úrovni průměru denních kurzů v období let 2002 až 2004. Z grafu lze vyčíst, že fluktuace měnového kurzu jsou v daném období menší než hypotetické pásmo ±15 %. Dlouhodobě je patrný trend směrem k posilování měnového kurzu. Protože interpretace kritéria není zcela jednoznačná, není
36
možné jednoznačně říct, jestli by byl stávající stav vyhodnocen jako splnění podmínky pohybu blízko centrální parity bez výrazného napětí. Podle eurostrategie je doporučována účast v ERM II pouze po minimálně nutnou dobu 2 let, z čehož plyne, že „ČR by se měla zapojit do kurzového mechanismu ERM II teprve po vytvoření předpokladů pro to, aby jí bylo umožněno v době vyhodnocování kurzového kritéria přijmou měnu euro a poté bez problémů realizovat výhody z jejího přijetí“.24 Plnění kritéria dlouhodobých úrokových sazeb Článek 4 Protokolu o kritériích konvergence uvádí následující: „v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nesmí překračovat o více než 2 procentní body úrokovou sazbu nejvýše tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků“. Úrokové sazby jsou zjišťovány na základě dlouhodobých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů. Dlouhodobá úroková sazba se vypočítává jako aritmetický průměr za posledních 12 měsíců, za které jsou k dispozici údaje o HICP. Referenční hodnota úrokové sazby je stanovena jako nevážený aritmetický průměr dlouhodobých úrokových sazeb ve třech zemích, které dosáhly nejnižší míry inflace. Tabulka 2.4
10leté úrokové sazby z vládních dluhopisů na sekundárním trhu (průměr za posledních 12 měsíců, v %)
Zdroj: Eurostat, Makroekonomická predikce MF (říjen 2005).
Z tabulky 2.4 vyplývá, že v současnosti, ale i s výhledem do nejbližších let by neměla ČR mít s plněním daného kritéria potíže. V jednotlivých letech se hodnota úrokových sazeb nachází bezpečně pod referenční hodnotou sazeb, a to často až o více než dva procentní body. „ Vzhledem k tomu, že pro sledovaný časový horizont není k dispozici prognóza dlouhodobých úrokových sazeb zemí, které by podle prognózy inflace měly tvořit základnu pro výpočet kritéria, vychází projekce hodnoty kritéria v tabulce 2.4 z technického předpokladu, že se dlouhodobé úrokové sazby budou pohybovat společně s vývojem inflace, tj. nebude docházet ke změně reálných úrokových sazeb. Hodnotu kritéria v letech 2005 až 2008 je tak třeba vnímat pouze jak orientační“.25 24
Strategie přistoupení ČR k eurozóně, http://www.mfcr.cz/static/EU/Strategie/Strategie.htm#K3, 28. 10. 2004. Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti http://www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty.
25
37
ČR
s eurozónou,
3
Ukazatele strukturální a cyklické sladěnosti ČR a eurozóny Se vstupem ČR do eurozóny dojde k zúžení spektra možností jak se vypořádat
s případnými ekonomickými šoky. Zavedením jednotné měny odpadne možnost přizpůsobení depreciací měnového kurzu a zároveň stanovení úrokových sazeb už nebude v kompetenci ČNB, ale bude v rukou ECB, neboť úrokové sazby budou stanovovány na úrovni eurozóny. Pokud se česká ekonomika bude strukturálně nebo cyklicky odlišovat od ekonomiky eurozóny jako celku, nemusí pak nastavení měnových podmínek ze strany ECB plně reflektovat okamžitou situaci v české ekonomice. Následující kapitola si tedy klade za cíl prostřednictvím jednotlivých ukazatelů identifikovat míru strukturální a cyklické sladěnosti, resp. odlišnosti české ekonomiky a ekonomiky eurozóny. Účelem analýz bude postihnout vývoj jednotlivých ukazatelů v čase a také komparace s vybranými zeměmi, protože závěr o dostatečnosti míry ekonomické sladěnosti nelze vyvodit absolutně, nýbrž ze zmíněné komparace s vybranými zeměmi a z hodnocení vývoje ukazatelů v čase. Vyšší podobnost ekonomické struktury a hospodářského cyklu bude znamenat nižší riziko vzniku asymetrického šoku a tedy nižší riziko suboptimality jednotné měnové politiky ECB a konečně nižší náklady přijetí eura. Při hodnocení podobnosti ekonomické struktury a hospodářského cyklu se obvykle sledují přímé ukazatele sladěnosti popisující dílčí oblasti konvergence k eurozóně (např. reálná ekonomická konvergence, synchronizace šoků, strukturální podobnost apod.), dále pak vliv mezinárodních ekonomických vztahů (např. zahraniční obchod, tok přímých zahraničních investic apod.) a finančního trhu (např. aktiva bankovního sektoru, výše úvěrů domácnostem apod.). V grafech a tabulkách jsou užity následující zkratky: AT – Rakousko, GR – Řecko, PT – Portugalsko, HU – Maďarsko, PL – Polsko, SK – Slovensko, CZ – Česká republika.
3.1 Přímé ukazatele sladěnosti Přímými ukazateli sladěnosti je reálná ekonomická konvergence, ekonomická aktivita, synchronizace nabídkových a poptávkových šoků, strukturální podobnost ekonomik a konvergence úrokového diferenciálu a měnového kurzu.
38
i. Reálná ekonomická konvergence Hodnocení srovnatelné cenové hladiny (CPL) a HDP na hlavu v paritě kupní síly (PPP) je prováděno na základě dat odvozených z mezinárodního srovnávacího projektu ICP.26 Tabulka 3.1
HDP na hlavu v paritě kupní síly (EU-12 = 100)
Zdroj: Eurostat, výpočty ČNB.
Z tabulky 3.1 vyplývá, že v letech 1998 až 2000 docházelo k divergenci úrovně HDP na hlavu v PPP k EU-12, zatímco od roku 2000 dochází jednoznačně ke konvergenci tohoto ukazatele, přičemž tempo sbližování se v posledních třech letech zvyšuje. Tento trend je spojen s relativně vysokým hospodářským růstem v ČR v daném období a relativně nízkým růstem eurozóny. S hodnotou 65,6 je na tom ČR s životní úrovní výrazně lépe než Slovensko nebo Polsko, o trochu lépe než Maďarsko a v posledních letech dokonce dostihuje úroveň Portugalska, které ve stejném období zaznamenalo pokles hodnoty daného ukazatele. Vezmeme-li ovšem v potaz Rakousko, tak ČR ještě výrazně zaostává, neboť Rakousko dosahuje hodnoty přes 113 a je tak z hlediska životní úrovně v rámci eurozóny nadprůměrné. V tabulce 3.2 je zachycen vývoj cenové hladiny HDP vůči eurozóně. K výraznému posunu tohoto ukazatele došlo zejména v letech 2000 až 2002. Od roku 2002 nedochází k nějakým výrazným změnám ukazatele a cenová hladina se pohybuje v úzkém koridoru 51,7 až 52,9. V tomto ukazateli ČR dlouhodobě zaostává za vyspělými zeměmi a to více než v úrovní HDP. Nicméně ČR zaostává nejen za těmito vyspělými zeměmi, ale i za zeměmi jako je Maďarsko nebo do roku 2002 Polsko, tedy za zeměmi, které mají nižší úroveň HDP na hlavu v PPP. Vezmu-li v úvahu Portugalsko s obdobnou úrovní HDP na hlavu v roce 2004 jako ČR, tak cenová hladina v tomtéž roce je v ČR o plných 24,5 procentních bodů nižší (v roce 1999 to 26
Komparativní cenové úrovně (CPLs, Comparative Price Levels) vyjadřují, kolik peněžních jednotek je v každé zemi nutno vynaložit na nákup stejného koše zboží a služeb. Jedná se o srovnání cenové úrovně mezi dvěma zeměmi. CPLs se vyjadřují v procentech a vypočítají se jako podíl PPPs a směnných kurzů, tj. CPL = (PPP/ER)*100. Parita kupní síly (PPP, Power Purchasing Parity) je podle definice OECD takový kurz měn, který eliminuje rozdíly v cenových úrovních různých zemí. To znamená, že za určité množství peněz převedené do různých měn pomocí parity kupní síly se nakoupí stejné množství zboží a služeb v různých zemích. Parita kupní síly tedy ukazuje množství domácí měny, které je potřebné k nákupu stejného koše zboží a služeb, který může být pořízen za 1 USD.
39
bylo 29,4 p. b.). Ve srovnání se Slovenskem je cenová hladina v roce 2004 pouze o 1,2 procentního bodu vyšší, přičemž úroveň HDP na hlavu je ve stejném roce vyšší o 16,9 p. b. Tabulka 3.2
Průměrná cenová hladina HDP (EU-12 = 100)
Zdroj: Eurostat, výpočty ČNB.
Mezi průměrnou cenovou hladinou HDP a úrovní HDP na hlavu v paritě kupní síly existuje určitý vztah. Obvykle totiž platí, že s vyšší hodnotou HDP na hlavu v PPP je vyšší i průměrná cenová hladina HDP. Mezi důchodovou a cenovou úrovní tedy existuje pozitivní korelace. S použitím údajů o zemích OECD jsem provedl regresní analýzu, ve které HDP na hlavu v PPP je vysvětlující proměnná a ukazatel CPL vysvětlovaná proměnná. Tuto analýzu jsem provedl pro roky 1999 a 2002 s použitím lineárního a mocninného modelu. Tabulka 3.3 shrnuje výsledky provedené regresní analýzy. Tabulka 3.3
Statistické ukazatele regresní analýzy typ modelu Ukazatel ryx 2 R F-test p-value Rezid. p. b.
CPL = a + b*HDP 1999 2002 0,764 0,76 0,62 0,59 44,81 40,21 0,00 0,00 -26,98 -22,03
b
CPL = a*HDP 1999 2002 0,83 0,81 0,69 0,66 58,2 53,4 0,00 0,00 -23,38 -20,85
Zdroj: Vlastní výpočty. Poznámka: V tabulce jsou uvedeny hodnoty regresní funkce pro lineární model a mocninný model. Regresní funkce pro lineární model měla v roce 1999 tvar CPL = 28,77 + 0,61*HDP, v roce 2002 CPL = 36,27 + 0,52*HDP. Regresní funkce pro mocninný model měla v roce 1999 tvar CPL = 3,51*HDP0,7, v roce 2002 CPL = 5,986*HDP0,59 . ryx je korelační koeficient, R2 je koeficient determinace. Rezidua v posledním řádku tabulky byly vypočteny vzhledem k hodnotám ČR v roce 1999 – HDP 61, CPL 39 a v roce 2002 – HDP 63, CPL 47.
Graf 3.1 zachycuje vztah obou sledovaných veličin pro země OECD pomocí mocninného modelu v roce 2002. Regresní analýza potvrzuje to, co je zřetelné z pouhého pohledu na graf 3.1. Obě veličiny jsou pozitivně zkorelovány (korelační koeficient se podle období či typu modelu pohybuje od 0,76 až po 0,83). Specifickým rysem české ekonomiky, což daná regresní analýza prokázala, je nízká cenová úroveň, vyjádřená poměrně vysokými hodnotami reziduí, jejichž hodnoty se pohybují od –20,85 p. b. do –26,98 p. b. dle období a typu
40
modelu.27 Riziko tohoto stavu spočívá v tom, že po vstupu do eurozóny nebude možná cenová konvergence prostřednictvím kurzového kanálu, ale k vyrovnávání cenových hladin bude docházet výhradně prostřednictvím kanálu inflačního, což následně může znamenat nižší hodnoty reálných úrokových sazeb a tedy asymetrický dopad jednotné měnové politiky. Graf 3.1 Vztah HDP na obyvatele v PPP a CPL (zeme OECD, OECD=100, 2002) 140 120
CPL
100 80 60 40 20 0 0
20
40
60
80 100 120 140 HDP na obyvatele v PPP
160
180
200
220
Zdroj: Vlastní zpracování.
Dalším sledovaným ukazatelem je vývoj reálného měnového kurzu, který je počítán vůči euru na bázi indexu spotřebitelských cen. Roční tempo jeho zhodnocení je vypočítáno jako geometrický průměr za dané období. Tabulka 3.4 zobrazuje vývoj reálného kurzu vůči euru. Z tabulka je patrné, že od roku 1998 došlo k a reálné apreciaci české koruny o 15 %, čemuž odpovídá průměrné tempo 2,4 % ročně (od roku 1993 dokonce o 3,9 % ročně). V rámci srovnávaných zemí zaznamenalo vyšší zhodnocení Slovensko a od roku 1998 také Maďarsko. Naopak polský zlotý reálně setrvává v roce 2004 na stejné úrovni jako v roce 1998. Tabulka 3.4
Reálný kurz vůči euru (1998 = 100, na bázi HICP)
Zdroj: Eurostat, výpočty ČNB. Poznámka: Odhad průměrného ročního reálného zhodnocování na následujících pět let odvozený z mezinárodního srovnání (Čihák, Holub, 2003). 27
Reziduum je vzdálenost skutečné hodnoty CPL od hodnoty CPL, která je určena daným modelem. Kladné reziduum tedy znamená vyšší skutečnou hodnotu než teoretickou (pozice nad regresní křivkou), záporné reziduum pak nižší skutečnou hodnotu než teoretickou (pozice pod regresní křivkou).
41
Vzhledem k vývoji české koruny v příštích letech se lze v analýze ČNB (2005) dočíst: „I do budoucna lze na základě výsledků mezinárodního srovnání předpokládat pokračující reálné posilování koruny v intervalu cca 2-3 %. Pokud by vstup do eurozóny nastal v horizontu nejbližších pěti let, bylo by možné očekávat průměrný inflační diferenciál v podobném rozsahu a v důsledku toho nižší (tj. záporné) reálné úrokové sazby“.28
ii. Korelace ekonomické aktivity
Země, která vstoupí do měnové unie, je nadále bez vlastní měnové politiky a její ekonomika je determinována společnou měnovou politikou unie. To však může být spojeno s dodatečnými náklady, protože nachází-li se daná ekonomika v jiné fázi hospodářského cyklu než průměr měnové unie, jednotná měnová politika pak může mít nestejný, asymetrický dopad. Z tohoto hlediska je tedy potřebné zkoumat, jak významná je odlišnost cyklického vývoje české ekonomiky a ekonomiky eurozóny, protože s vyšší sladěností hospodářského cyklu jsou spojeny nižší náklady setrvání v měnové unii. Graf 3.2 znázorňuje podobnost hospodářského cyklu ČR a eurozóny. V podstatě až do počátku roku 1999 je patrná výrazná odlišnost v průběhu obou cyklů. Vývoj od roku 1999 naznačuje zvýšenou sladěnost hospodářských cyklů.
Graf 3.2
Meziroční změny reálného HDP (v %)
Zdroj: Eurostat, výpočet ČNB.
Míra cyklické sladěnosti ekonomické aktivity je analyzována s pomocí koeficientu korelace mezi časovými řadami reálného HDP. Koeficient korelace je počítán pro období
28
Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou 2005, www.cnb.cz/cz/menova_politika/.
42
1996 – 2000 a 2000 – 2004. Pro výpočet koeficientů korelace jsou užity detrendové a sezónně očištěné čtvrtletní časové řady HDP vyjádřené v přirozených logaritmech. V tabulce 3.5 jsou zachyceny korelační koeficienty na základě první metody detrendace, která užívá meziroční diference původních časových řad.29 Statisticky významné zlepšení v hodnotách korelačních koeficientů lze pozorovat u ČR právě v jednom případě a to u metody 1, kdy je korelační koeficient významný na hladině 10 %. Zvýšení hodnoty korelačního koeficientu je spojeno s postupným zvyšování sladěnosti hospodářského cyklu ČR a eurozóny. Nicméně tento posun není nijak robustní, neboť jak je uvedeno výše, korelační koeficient je statisticky významný pouze na hladině 10 %. V ostatních dvou metodách není hodnota korelačního koeficientu statisticky významná. Analýza ČNB (2005) k tomu dále uvádí: „Celkově relativně nízká sladěnost domácího ekonomického cyklu s eurozónou však může být částečně způsobena i vlivem nadměrné volatility kurzu zaznamenané v některých letech, která by byla vstupem do eurozóny odstraněna. Pokud dojde k dalšímu nárůstu korelace, náklady z titulu nesladěnosti jednotné měnové politiky s potřebami české ekonomiky by se měly snižovat“.30 Tabulka 3.5
Korelační koeficienty ekonomické aktivity – vývoj v čase
Zdroj: Eurostat, výpočet ČNB. Poznámka: Významnost korelačního koeficientu je označena ** a * pro 5 a 10% hladinu významnosti, v závorkách je uveden 90% interval spolehlivosti.
iii. Synchronizace ekonomických šoků
Podobnost ekonomických šoků je podle teorie optimálních měnových zón
jedním
z předpokladů pro účinnou jednotnou měnovou politiku v rámci měnové unie. Často uváděným argumentem proti vstupu do měnové unie je zejména asymetrie poptávkových šoků. K identifikaci poptávkových šoků je použit VAR model, jehož vstupními údaji jsou čtvrtletní sezónně očištěné řady HDP ve stálých cenách a HDP deflátoru pro vybrané nové 29
V analýze ČNB (2005) jsou uvedeny výsledky dalších dvou metod detrendace a to metody užívající mezičtvrtletní diference sezónně očištěných časových řad a metody užívající odstranění trendu Hodrick-Prescottovým filtrem ze sezónně očištěné časové řady. V obou těchto metodách je sezónní očištění provedenou metodou TRAMO/SEATS. 30 Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou 2005, www.cnb.cz/cz/menova_politika/.
43
země EU trojici starých zemí EU. Výpočet korelace šoků mezi oběma skupinami zemí a EU12 udává stupeň asymetrie šoků vůči eurozóně. Korelační koeficient se pohybuje v intervalu od –1 až +1, kde kladné hodnoty implikují, že šoky vůči eurozóně jsou symetrické a nízké nebo dokonce záporné hodnoty implikují asymetrické šoky. Výsledky za období 1995-1999 a 2000-2004 zobrazuje tabulka 3.6. Tabulka 3.6
Korelace poptávkových šoků vůči eurozóně
Zdroj: Výpočet ČNB. Poznámka: Významnost korelačního koeficientu je označena ** a * pro 5 a 10% hladinu významnosti.
Z tabulky 3.6 vyplývá, že korelace poptávkových šoků se pro ČR zvýšila z 0,16 v období 1995-1999 na 0,27 v období 2000-2004. Tyto hodnoty ovšem stále nejsou statisticky významné a nedošlo proto k významné změně ve sladěnosti poptávkových šoků. Z výsledků dále vyplývá, že ČR měla obdobnou sladěnost těchto šoků jako Rakousko (zejména v období 2000-2004) a vyšší sladěnost než Portugalsko a Řecko. Výsledky tedy dokládají, že riziko asymetrie šoků není pro českou ekonomiku vyšší než ve skupině starých zemí EU. Analýza ČNB (2005) k těmto výsledkům dodává: „Dá se očekávat, že korelace poptávkových a nabídkových šoků je částečně zastřena přítomností výrazných kurzových šoků a že stabilita měnového kurzu by zřejmě přispěla k větší sladěnosti českého ekonomického cyklu s eurozónou“.31
iv. Strukturální podobnost ekonomik
Země vstupující do měnové unie, která má vyšší podobnost struktury ekonomické aktivity jako ostatní ekonomiky unie, je vystavena nižšímu riziku vzniku asymetrického šoku. Dále platí, že dostatečná diverzifikace ekonomické aktivity produkuje vyšší odolnost vůči výkyvům, které postihují pouze určitá odvětví. Strukturální podobnost srovnávaných ekonomik je vyjádřena pomocí Landesmannova strukturálního koeficientu, jehož výpočet 31
Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou 2005, www.cnb.cz/cz/menova_politika/.
44
vychází z porovnání podílů jednotlivých odvětví na celkové přidané hodnotě ve srovnávané zemi vůči porovnávanému celku (v tomto případě EU-12).32 Tento koeficient může nabývat hodnoty z intervalu od 0 do 1, přičemž hodnota blíže k 0 znamená podobnější strukturu ekonomiky srovnávaných zemí. Graf 3.3 ukazuje vývoj hodnoty koeficientu v období 1995 až 2004. V rámci srovnávaných zemí vykazuje ČR po celé toto období nejvyšší hodnoty koeficientu, což znamená největší strukturální rozdíl (přesto je hodnota koeficientu blízká dolní hranici intervalu). Odlišnost struktury je dána především vysokým podílem průmyslu a relativně nízkým podílem služeb na přidané hodnotě.
Graf 3.3
Strukturální podobnost ve vztahu k eurozóně
Zdroj: Eurostat, výpočet ČNB.
v. Konvergence úrokového diferenciálu
Z jednotných nominálních úrokových sazeb v zemích měnové unie vyplývají při různých mírách inflace i různé hodnoty reálných úrokových sazeb. Náhlá změna hodnoty úrokové sazby při vstupu země do měnové unie tak může působit jako asymetrický šok. K analýze konvergence úrokových sazeb je použita jednoduchá metoda grafického znázornění úrokového diferenciálu vůči eurozóně.33 Vývoj hodnot úrokového diferenciálu pro jednoleté úrokové sazby mezibankovního trhu a pětileté vládní dluhopisy ilustruje graf 3.4. Přibližná pravděpodobnost nastání asymetrického šoku je dána vzdáleností hodnoty úrokového diferenciálu od nuly. Platí, že čím dále je hodnota úrokového diferenciálu od nuly, tím větší je riziko nastání asymetrického šoku. 32
Formálně lze výpočet zapsat následovně: SL = Σ((shi,A – shi,B)2 . (shi,A/100))1/2, kde shi,A je procentuální podíl i-tého odvětví na přidané hodnotě jako celku v zemi A a shi,B je procentuální podíl i-tého odvětví na přidané hodnotě jako celku v zemi B. 33 Použití této metody je dáno zejména tím, že v případě ČR, Slovenska, Polska a Maďarska jsou k dispozici relativně krátké časové řady.
45
Graf 3.4 Rozdíly v úrokových sazbách vůči eurozóně 1998-2005 ( v procentních bodech)
Zdroj: Bloomberg, výpočet ČNB.
Z grafu je patrné, že ve sledovaném období dochází ke kovergenci úrokových sazeb všech zemí pro jednoleté i pětileté sazby. Přesto mezi těmito zeměmi přetrvávají určité rozdíly ve výši úrokových sazeb. Úrokový diferenciál ČR vůči eurozóně je v případě jednoleté úrokové sazby od roku 2001 velmi blízko nule, v určitých časových intervalech dokonce záporný. Totéž platí i pro pětileté úrokové sazby.
vi. Konvergence měnových kurzů
Obdobný dlouhodobý vývoj měnových kurzů dvou měn vůči třetí měně odráží podobnost faktorů determinujících hodnotu těchto kurzů. V analýze je použita korelace mezi kurzem národní měny a eura (resp. německé marky) k americkému dolaru, tj. měně země, která není členem eurozóny. Vyjdeme-li z toho, že by se takováto korelace mezi kurzy dvou měn v měnové unii měla rovnat jedné, pak vyšší korelace znamená vyšší pravděpodobnost účasti v evropské měnové unii. Výsledné hodnoty korelačního koeficientu v grafu 3.5 jsou založeny na bivariate
GARCH odhadu. Vyšší hodnoty GARCH korelace lze interpretovat jako
synchronizaci kurzových šoků ve sledovaných zemích. Výchozí data jsou z období 1. 1. 1994 až 30. 8. 2005 s denní frekvencí z informačního zdroje Bloomberg. Vývoj hodnot korelačních koeficientů ukazuje, že česká koruna dosahuje od roku 2000 relativně vysokých hodnot korelace (s výjimkou let 2001 a 2002, kdy došlo k poklesu korelace v důsledku apreciační epizody). Od roku 2003 se hodnota korelačního koeficientu české koruny pohybuje mezi 80-90 % a není příliš volatilní ve srovnání s polským zlotým a maďarský forintem.
46
Graf 3.5
Korelační koeficient CZK/USD a EUR/USD
Zdroj: Bloomberg, výpočet ČNB.
3.2 Vliv mezinárodních ekonomických vztahů Mezinárodní ekonomické vztahy mají dopad na výskyt asymetrických šoků a na účinnost nezávislé měnové politiky. V následující subkapitole je analyzována otevřenost ekonomiky a její propojení s eurozónou (pomocí podílu přímých investic, dovozu a vývozu z/do eurozóny na celkových přímých investicích do/z ČR, resp. celkovém dovozu
a vývozu) a podíl
vnitroodvětvového obchodu. i. Otevřenost ekonomiky a její propojení s eurozónou Ve vztahu k ekonomické otevřenosti a vlastnické provázanosti je literatura velmi obsáhlá. Např. McKinnon dochází k závěru, že větší váha obchodovatelného zboží ve spotřebním koši v důsledku vyšší ekonomické otevřenosti snižuje účinnost změny nominálního měnového kurzu jako přizpůsobovacího nástroje pro případ vnější ekonomické nerovnováhy.34 Absence nezávislé měnové politiky pak neznamená takový problém. Podle Frankela a Rosea vyšší ekonomická provázanost podporuje shodný vývoj ekonomické aktivity v rámci měnové unie.35 Krugman naopak tvrdí, že vyšší ekonomická provázanost může vést k růstu specializace a následně k větší asymetrii ekonomického vývoje.36 V grafu 3.6 je znázorněn vývoj intenzity vzájemného obchodu ČR, Řecka a Portugalska s eurozónou v období 1995-2004. Z grafu je zřejmé, že obchodní provázanost ČR se na straně exportu i importu trendově v daném období zvyšuje, i když dochází k určitým výkyvům, které ovšem nejsou od roku 1998 nijak výrazné. ČR dosahuje vysokého stupně ekonomické integrace s eurozónou. Na straně exportu dosahuje obchodní provázanosti nad 60 % a její
34
McKinnon, R. I.: Optimum Currency Areas, The American Economic Review, Vol. 53, 1963, No. 4. Frankel, J. A., Rose, A. K.: Is EMU more justifiable ex post than ex ante?, The European Economic Review, 1997,Vol. 41. 36 Krugman, P.: Lessons of Massachusetts for EMU, in F. Torres and F. Giavazzi ed. Adjustment and Growth in the European Monetary Union, Cambridge University Press 1993. 35
47
integrace je dokonce vyšší než v případě Řecka a Rakouska. Na straně importu disponuje ČR obchodní provázaností pod 60 % a z hlediska integrace je na tom lépe než Řecko. Graf 3.6 Podíl exportu a importu do eurozóny na celkovém exportu a importu (v %) Podíl exportu Podíl importu
Zdroj: IMF (Direction of Trade Statistics), výpočet ČNB.
Vedle obchodní provázanosti je vlastnická provázanost dalším faktorem, který příznivě působí na zvýšení korelace ekonomické aktivity. Proti případnému asymetrickému šoku se lze bránit prostřednictvím držby diverzifikovaných investičních portfolií. K měření vlastnické provázanosti sledované země s eurozónou se užívá podíl přímých zahraničních investic z eurozóny na celkovém stavu přímých zahraničních investic, dále podíl přímých investic v eurozóně na celkovém stavu přímých investic v zahraničí. Třetím sledovaným ukazatelem je podíl přímých investic na HDP, který vyjadřuje relativní význam těchto investic ve srovnávaných zemích. Vývoj ukazatelů uvedených výše je zachycen v tabulkách 3.7, 3.8 a 3.9.
Tabulka 3.7 Podíl přímých zahraničních investic z eurozóny na celkovém stavu PZI (v %)
Zdroj: OECD, výpočet ČNB.
48
Tabulka 3.8 Podíl přímých investic do eurozóny na celkovém stavu PI v zahraničí (v %)
Zdroj: OECD, výpočet ČNB.
Tabulka 3.9 Podíl celkového stavu přímých zahraničních investic na HDP (v %)
Zdroj: OECD, Eurostat, výpočet ČNB.
Tabulka 3.7 ukazuje, že převážná část přímých zahraničních investic směřujících do sledovaných zemí pochází z eurozóny. V případě ČR je tento podíl dokonce nejvyšší v rámci srovnávaných zemí, je v čase stabilní a pohybuje na úrovni 80 %.37 Tabulka 3.8 dokládá, že podíl přímých investic do eurozóny je pro ČR v rámci srovnávaných zemí relativně nízký. V roce 2003 dosahuje 25 %. Jak ukazuje tabulka 3.9, podíl přímých zahraničních investic na HDP se v podstatě pro všechny srovnávané země v čase zvyšuje. Nejvýraznější je tento nárůst pro nové členy EU. ČR dosahuje u tohoto ukazatele od roku 1998 nejvyšších hodnot, s 13 % v roce 1995 se dostala v roce 2002 na čtyřnásobek této hodnoty, tj. 52 %. Celkově lze shrnout, že ČR disponuje vysokými hodnotami vlastnické provázanosti s eurozónou.
ii. Vnitroodvětvový obchod
Vnitroodvětvový obchod je jedním z indikátorů strukturální podobnosti ekonomik. Má příznivý vliv na schopnost ekonomiky absorbovat šoky a na sbližování cyklického vývoje. K analýze je použit Grubelův-Lloydův index (GLI), který udává podíl absolutní hodnoty vnitroodvětvového obchodu na obratu zahraničního obchodu.a nabývá hodnoty od 0 do 1. 37
Analýza ČNB (2005) ovšem upozorňuje, že přibližně 30 % stavu přímých zahraničních investic v ČR pochází z Nizozemska, přes které často v Evropě investují mimoevropské společnosti. Vykazovaná vlastnická provázanost s eurozónou proto může být mírně nadhodnocená.
49
GLI = 1 udává, že dochází jen k meziodvětvovému obchodu, GLI = 0 naopak naznačuje, že veškerý obchod je vnitroodvětvový. Vývoj hodnot ukazatele GLI v letech 1995-2003 pro sledované země ilustruje graf 3.7.38
Graf 3.7
Intenzita vnitroodvětvového obchodu
Zdroj: OECD, výpočet ČNB.
Intenzita vnitroodvětvového obchodu se pro ČR v letech 1995-2003 trendově zvyšuje a to z hodnoty pod 0,7 v roce 1995 až na hodnotu zhruba 0,8 v roce 2003. V tomto ukazateli ČR dosahuje v rámci srovnávaných zemí velmi vysokých hodnot a převyšuje ji pouze Rakousko. Takto vysoká hodnota GLI je vzhledem ke vstupu ČR do měnové unie hodnocena jako pozitivní.
3.3 Ukazatele finančního trhu Poslední soubor ukazatelů sladěnosti se týká vyspělosti finančního sektoru. Je totiž potřebné sledovat podobnost těchto sektorů u zemí, které chtějí vstoupit do měnové unie. „Podobná úroveň rozvoje a fungování finančního sektoru zvyšuje pravděpodobnost, že finanční sektory v obou ekonomikách budou shodně přenášet vnější ekonomické šoky i impulsy měnové politiky. Vyspělost finančního systému se může odrážet i v jeho vysoké schopnosti pokrývat kurzová rizika a tak snižovat náklady spojené se samostatnou měnou“.39 Hloubka a struktura finančního zprostředkování je analyzována prostřednictvím aktiv finančního systému, úvěrů bank nebankovním klientům a podílem aktiv bankovního sektoru na aktivech finančního systému.
38 39
Hodnota GLI je vypočítána na datech celkového exportu a importu rozděleného podle dvoumístné klasifikace SITC. Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou 2005, www.cnb.cz/cz/menova_politika/.
50
Hloubku finančního zprostředkování dokumentuje tabulka 3.10. Je patrné, že ČR ve srovnání se starými členy EU dosahuje nízkých hodnot ukazatele, nicméně v porovnání s Polskem, Maďarskem a Slovenskem je na vyšší úrovni. Dále je možné z tabulky vyčíst, že podíl aktiv finančního systému na HDP v čase klesá z hodnoty 148,8 % v roce 1996 na 129,3 % v roce 2004.40 Tabulka 3.10
Aktiva finančního systému/HDP (v %)
Zdroj: ČNB, centrální banky. Poznámka: a) Bez penzijních fondů. b) Celková aktiva úvěrových institucí, pojišťoven, penzijních a investičních fondů. c) Vážený průměr.
Vývoj objemu úvěrů nebankovním klientům na HDP v letech 1996-2004 je zachycen v tabulce 3.11.41 Hodnota ukazatele pro ČR v čase klesá, v roce 2004 dosahuje obdobné úrovně jako Maďarsko a ve srovnání s průměrem eurozóny je hodnota ukazatele třetinová. Dalším ukazatelem finanční stability je podíl bankovních úvěrů domácnostem na celkových úvěrech a na HDP. Výše těchto ukazatelů v roce 2004 je uvedena v grafu 3.8. U podílu na celkových úvěrech dosahuje ČR 70 % průměru eurozóny, přičemž v čase se tento podíl zvyšuje. U podílu úvěrů na HDP dosahuje ČR 23 % a oproti roku 2003 došlo k nárůstu o 3 procentní body. U obou těchto ukazatelů ČR mírně převyšuje Maďarsko i Polsko. Tabulka 3.11
Úvěry bank nebankovním klientům/HDP (v %)
Zdroj: ČNB, centrální banky. Poznámka: a) Úvěry nefinančnímu sektoru (bez vládního sektoru). b) Vážený průměr.
40 41
Jedná se o aktiva finančního systému v čisté účetní hodnotě na HDP v běžných cenách. Jedná se o úvěry v hrubé účetní hodnotě na HDP v běžných cenách.
51
Graf 3.8
Bankovní úvěry domácnostem (podíl na HDP a bankovních úvěrech celkem v roce 2004, v %)
Zdroj: ČNB, centrální banky.
Posledním sledovaným ukazatelem je podíl aktiv bankovního sektoru na celkových aktivech finančního systému, který zachycuje tabulka 3.12. Hodnota ukazatele ČR v posledních letech mírně klesá, přesto je na podobné úrovni jako ostatní středoevropské nové členské země EU. Ve srovnání s průměrem eurozóny je tento podíl nepatrně nižší a dosahuje 74,1 % v roce 2004 (průměr eurozóny je v tomtéž roce 76,4 %). Analýza ČNB k tomu dodává: „Lze říci, že český finanční sektor je z hlediska struktury relativně podobný finančnímu systému eurozóny, funguje standardně a je schopen zajistit dostatečně hladký průběh transmise měnové politiky i přes relativně menší hloubku finančního zprostředkování než ve sledovaných zemích eurozóny“.42 Tabulka 3.12
Aktiva bankovního sektoru/Aktiva finančního systému (v %)
Zdroj: ČNB, centrální banky. Poznámka: a) Bez penzijních fondů. b) Celková aktiva úvěrových institucí, pojišťoven, penzijních a investičních fondů. c) Vážený průměr.
4
Možnosti a omezení přizpůsobovacích mechanismů V předcházející kapitole byly analyzovány ukazatele vyjadřující strukturální a cyklickou
sladěnost ČR a eurozóny. Z výsledků vyplývá, že v určitých oblastech (jako je reálná 42
Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou 2005, http://www.cnb.cz/cz/menova_politika/.
52
ekonomická konvergence, konvergence úrokového diferenciálu, konvergence měnového kurzu, vliv mezinárodních ekonomických vztahů a finanční trh) dosahuje ČR obdobných výsledků jako země eurozóny nebo se těmto výsledkům trendově přibližuje, zatímco v jiných oblastech (jako je cenová hladina, korelace reálné ekonomické aktivity, synchronizace poptávkových a nabídkových šoků a strukturální podobnost) se hodnota ukazatelů více či méně odlišuje. Nadto je nutné ještě podotknout, že byť je česká ekonomika z hlediska určitých ukazatelů velmi blízko jádru eurozóny, nemusí to nutně znamenat, že v budoucnosti nemůže dojít k obrácení pozitivního trendu. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že jednoznačně existuje riziko asymetrického působení jednotné měnové politiky po vstupu do eurozóny. Je proto namístě otázka, jaké jsou v tomto případě k dispozici mechanismy, které budou působit proti asymetrickým dopadům jednotné politiky a které tedy budou zajišťovat přizpůsobení se změněným podmínkám. Mezi mechanismy či faktory, které jsou schopny takto působit, lze zařadit: ● pohyb tržních cen, tj. flexibilitu mezd a cen, ● přesun výrobních faktorů, tj. mobilitu pracovní síly a pružnost trhu práce, ● stabilitu finančního sektoru, jeho pružnost a schopnost absorbovat šoky, ● stabilizační politiku (měnovou a fiskální), ● měnový kurz, jehož pohyby jsou schopny absorbovat šoky ze zahraničí. Následující subkapitoly jsou věnovány jednotlivým přizpůsobovacím mechanismům, zejména jejich možnostem a omezením při vyhlazování asymetrických šoků dopadajících na českou ekonomiku po vstupu do eurozóny.
4.1 Měnový kurz a kurzová politika Za jeden z nákladů vyplývajících ze vstupu ČR do eurozóny je považována ztráta autonomní kurzové politiky, tj. ztráta kurzového vyrovnávacího mechanismu v oblasti vnitřní a vnější nerovnováhy, což představuje ochuzení flexibility nástrojů hospodářské politiky. Podle tohoto přístupu totiž měnový kurz přestane plnit roli absorbéra a nebude akomodovat cenové ani objemové šoky. Jestliže šoky přicházející ze zahraničí naráží na trzích na nepružnost výrobních cen a faktorů, pak například depreciace měnového kurzu pomáhá vývozcům udržet nebo zvýšit konkurenceschopnost na zahraničních trzích a tím oslabuje negativní vlivy ekonomického prostředí. Měnový kurz je navíc v rámci kurzového vyrovnávacího mechanismu jednou z možností, jak vyrovnat nerovnováhu platební bilance.
53
Při deficitu výkonové bilance vede depreciace měnového kurzu za platnosti MarshallLernerovy podmínky
ke zlepšení jejího salda. Podle R. Mundella je možné vliv
poptávkového šoku na produkci a cenovou hladinu zcela eliminovat prostřednictvím pohybu měnového kurzu. Ve svém článku uvádí: „Jestliže se poptávka po produktech ze země B přesune na zemi A, depreciace v zemi B nebo apreciace v zemi A by vyrovnala vnější nerovnováhu, také zbavila zemi B nezaměstnanosti a omezila inflaci v zemi A“.43 Absence tohoto nástroje by mohla představovat problém zejména v situaci nepružných cen a mezd, protože nemění-li se v ekonomice ceny, mění se objemy (dochází pak k důchodovému vyrovnávacímu mechanismu). Odlišný přístup zaujímá R. McKinnon, podle něhož depreciace měnového kurzu není nástrojem, který je možné použít k eliminaci každého napětí v ekonomice. Depreciace měnového kurzu zvyšuje poptávku po domácím zboží, ale současně v důsledku zvýšení cen importovaného zboží a vyšších mezd dochází k poklesu nabídky. Ve svém článku uvádí: „Je jasné, že vnější fluktuace měnového kurzu odpovídající posunům poptávky po dovozech nebo vývozech nejsou slučitelné s vnitřní stabilitou cenové úrovně pro vysoce otevřenou ekonomiku. To je přesně případ vysoce otevřených ekonomik, že změny měnového kurzu znamenají velké fluktuace v cenové úrovni – dostatečně velké, že žádné efekty změn měnového kurzu na domácí výrobu nemohou být malé“.44 V úvahu dále bere otevřenost ekonomik a dochází k závěru, že pozitivní dopad depreciace měnového kurzu na produkci je tím menší, čím je ekonomika otevřenější. Současně vyšší otevřenost ekonomiky je při depreciaci spojena s větším negativním dopadem na cenovou hladinu. K tomu dále dodává: „Jestliže se pohybujeme napříč spektrem od uzavřené k otevřené ekonomice, plovoucí měnový kurz se stává méně účinný při řízení záměru vnější rovnováhy a více škodlivý k vnitřní stabilitě cenové úrovně. Vskutku, pokud by si někdo dělal starosti s nechtěným spekulativním pohybem plovoucího měnového kurzu v otevřené ekonomice, politika zcela fixního měnového kurzu (nebo jednotná měna svázaná s okolním světem) by byla optimální. V extrémním případě, kdy je ekonomika zcela otevřená, jediný způsob jak může být zlepšena obchodní bilance, je snížení domácích výdajů, dokud nebude dosaženo dané úrovně. Změny v měnovém kurzu budou nevyhnutelně zcela vyrovnány odezvou v cenové úrovni s žádným zlepšením v obchodní bilanci“. 45 R. McKinnon tedy nespatřuje problém v tom, že velmi otevřená ekonomika přijde o měnový kurz jako nástroj hospodářské politiky, neboť má za to, že efekty depreciace nejsou 43
Mundell, R. A.: A Theory of Optimum Currency Areas, The American Economic Review, Vol. 51, No. 4., 1961, str. 659. McKinnon, R. I.: Optimum Currency Areas, The American Economic Review, Vol. 53, No. 4., 1963, str. 719. 45 Tentýž článek, str. 719. 44
54
trvalé a zvýšení konkurenceschopnosti domácích produktů na zahraničních trzích je možné maximálně krátkodobě. Rostoucí otevřenost ekonomik tedy znamená snížení nákladů spojených se ztrátou měnového kurzu jako nástroje hospodářské politiky. Místo měnového kurzu je k dosažení rovnováhy nutno užít restriktivní úrokovou a fiskální politiku. Oproti depreciaci měnového kurzu totiž tyto politiky nejsou spojeny s růstem cenové hladiny a současně je dosaženo efektu na obchodní bilanci. Jak dále dodává R. McKinnon: „Nadto taková politika sama o sobě nemůže být úspěšná ve změně relativních cen nebo v ovlivnění obchodní bilance. Ve vysoce otevřené ekonomice operující těsně u plné zaměstnanosti, významné zlepšení v obchodní bilanci bude muset být uděláno skrze snížení domácí absorbce, tj. reálnými výdaji, které jsou jedinou možnou cestou udržení konstantních cen z hlediska domácí měny“.46 Podle přístupu R. McKinnona ve výše uvedeném odstavci pak plovoucí měnový kurz pozbývá určitých předností, které jsou uvedeny na začátku subkapitoly 5.1. Vezmeme-li v úvahu otevřenost ekonomiky obdobně jako autor výše, pak se pro českou ekonomiku nemusí plovoucí měnový kurz jevit jako vhodné řešení a zároveň také jeho ztráta jako nástroje nemůže představovat argument pro odklad vstupu do eurozóny. Plovoucí měnový kurz je vhodný pro země málo otevřené, neintegrované, s malou kapitálovou provázaností a málo významným vzájemným obchodem, kde změny měnového kurzu nejsou spojeny se znatelným růstem nákladů. Z předcházející kapitoly vyplývá, že česká ekonomika je charakteristická vysokou otevřeností, kapitálovou provázaností a velmi významným vzájemným obchodem se zeměmi eurozóny, což jsou přesně ty charakteristiky, které svědčí proti využití plovoucího měnového kurzu. Plovoucí měnový kurz může být v krátkém období stabilizačním faktorem, nicméně faktem je, že může působit i destabilizačně. Zejména v malé a otevřené ekonomice s liberalizovanými toky zahraničního kapitálu se může odchylovat od své dlouhodobé rovnovážné úrovně. Na jeho výkyvy mimo jiné totiž působí i pohyb kapitálu, který je zejména pro konvergující ekonomiky velmi vysoký a často spojen se spekulacemi. V tomto duchu se vyjadřoval O. Dědek v roce 2002 v situaci, kdy okolní svět procházel globálním zpomalením: „Proč se však k recesivním tlakům přicházejícím zvenčí přidává recesivní tlak silné koruny? Proč kurz koruny, místo aby zmírňoval externí negativní vlivy na růst, působí na prohlubování trendu? Je na vině neschopnost těžit z autonomní měnové a kurzové poliltiky 46
McKinnon, R. I.: Optimum Currency Areas, The American Economic Review, Vol. 53, No. 4., 1963, str. 719.
55
nebo příčina leží v samotné existenci této autonomie? Chování kurzu lze však nadále nejlépe popsat konceptem bubliny, tj. odtržeností od toků platební bilance se všemi riziky, která z této odtrženosti vyplývají pro makroekonomickou stabilitu. Česká ekonomika tak není první ani poslední zemí, která zjišťuje, že existence vlastní měny otevírá prostor pro kurzovou spekulaci a přestřelování. Neobvyklé je pouze to, že rozvratné působení kurzu probíhá apreciačním směrem. Nebylo by lepší kurz jednoduše zafixovat a tím se zbavit rizika ekonomiku poškozujících kurzových fluktuací? Samotný vstup do eurozóny by měl být hodnocen jako přelomový bod, který ze seznamu rizik makroekonomické nestability odstraní rozvratný pohyb kapitálu“.47 Podle formulace konvergenčních kritérií bude muset být kurzový režim země EU stojící prozatím mimo eurozónu svázán v rámci kurzového mechanismu ERM II. Účast v tomto mechanismu alespoň po dobu dvou let je jedním z kritérií vstupu do měnové unie a proto se této účasti žádná země usilující o vstup do eurozóny nevyhne. Chce-li země splnit kurzové kritérium, musí v rámci ERM II mít z stanovenou centrální paritu k euru, udržet výkyvy kurzu v rámci oscilačního pásma a nedevalvovat centrální paritu.48 Protože ČR používá nebo používala kurzovou politiku jako nástroj makroekonomické stabilizace a nástroj sloužící k posílení dezinflačního procesu, vyvstává otázka, zda účast v ERM II je pro ČR vhodná a zda tato účast nemůže být spojena s dodatečnými náklady. Otázkou tedy je, zda neexistuje konflikt mezi reálnou a nominální konvergencí a zda lze současně plnit kritérium kurzové stability a kritérium inflační. Tyto otázky jsou v podstatě spojeny s tím, zda může měnová politika sledovat dva cíle současně. Vezmeme-li v úvahu pásmo oscilace +/- 15 % včetně možnosti revalvace centrální parity, pak by neměl být problém se současným plněním kurzového i inflačního kritéria, protože setrvání koruny v revalvační části oscilačního pásma může přispět k odstranění rozporu mezi požadavky na reálnou a nominální konvergenci. K tomu dále dodávají Šaroch, Srholec a Tomšík (2003): „Dostatečnou míru nominální konvergence však bude muset zajistit antiinflační politika i jinými prostředky. Jako ideální nástroj se jeví v tomto případě fiskální restrikce, která by měla vyvolávat simultánní tlak na pokles (a předpokládanou konvergenci) úrokových sazeb. Pokud bude referenční základnou pro stanovení kurzové parity tržní měnový kurz, mělo by být pro ČR výhodné vstoupit do ERM II s tržním kurzem blížícím se revalvační hranici pásma“.49 47
Dědek, O.: Rychlá cesta k euru je výhodnější, Hospodářské noviny, 16. října 2002, str. 10. S ERM II jsou neslučitelné režimy crawling peg, plovoucího kurzu a fixního kurzu s jinou referenční měnou než je euro. 49 Šaroch, S. – Tomšík, V. – Srholec, M.: Strategie české hospodářské politiky k současnému procesu rozšíření Evropské měnové unie – kdy nahradit českou měnu eurem, Working Paper IEEP č. 5, 2003, str. 38. 48
56
Důležitým aspektem při vstupu české měny do ERM II bude nastavení centrální parity. Pokud by byla centrální parita nastavena příliš vysoko, tj. velmi silná koruna, pak se čeští vývozci mohou potýkat s výrazným propadem cenové konkurenceschopnosti na zahraničních trzích a domácí obyvatelstvo může těžit z příznivých dovozních cen. Naopak velmi slabá koruna by znamenala pokles hodnoty finančních aktiv denominovaných v korunách a tlak na zvýšení domácí inflace díky vyšším dovozním cenám. Jak je podrobněji rozebráno v textu níže, konvergence cenové hladiny prostřednictvím kurzového kanálu (tj. nominální apreciací) je opět výhodná pro obyvatelstvo, protože na rozdíl od inflace apreciace kurzu zachovává domácí kupní sílu úspor, ale snižuje cenovou konkurenceschopnost vývozců. Z výše uvedeného plyne, že pohyb měnového kurzu určitým směrem představuje pro určitou zájmovou skupinu výhodu, pro jinou zájmovou skupinu opak. Jestliže trendově dochází k nominální apreciaci a vstup do měnové unie je analogický k fixnímu kurzu, pak na přijetí eura budou profitovat vývozci a nevýhodnost to znamená pro dovozce. Současně s reálnou konvergencí dochází i ke konvergenci cenových hladin. Česká ekonomika je specifická tím, že při své ekonomické úrovni disponuje relativně nízkou srovnatelnou cenovou hladinou, čemuž je věnován prostor v subkapitole 4.1. Z toho vyplývá, že v případě ČR hrozí větší intenzita cenové konvergence. K této konvergenci může docházet dvěma způsoby – vyšší inflací v ČR než v EU při stabilním nominálním měnovém kurzu (tj. inflačním kanálem) nebo nominální apreciací koruny k euru (tj. kurzovým kanálem). Ke konvergenci pochopitelně může docházet i kombinací obou těchto způsobů
(tj. reálnou
apreciací koruny). V současné době dochází ke konvergenci zejména kurzovým kanálem, přičemž domácí míra inflace se výrazně neodlišuje od míry inflace v EU. Totéž bude alespoň částečně možné v období účasti měnového kurzu v ERM II. S přijetím eura ovšem ke konvergenci bude docházet pouze prostřednictvím inflačního kanálu. Zde je nutné si uvědomit, že tento proces napomůže k odstranění nebezpečí vzniku deflace, ke které došlo v roce 2003 a rovněž vyšší míra inflace napomůže k vytvoření většího prostoru pro reformy trhů trpících nízkou flexibilitou (jako je trh práce a bydlení), než který by byl v situaci deflace zapříčiněné konvergencí kurzovým kanálem při setrvání měny mimo měnovou unii. Dalším faktem je, že reálná apreciace aktiv se nerozplyne do spotřeby, ale bude celá absorbována růstem cen domácích aktiv. Konvergence cenových hladin prostřednictvím kurzového kanálu je spojena s jistými riziky, což platí především pro konvergující ekonomiky, které disponují nízkou mírou inflace. 57
U těchto ekonomik totiž může dojít i k deflaci v důsledku absolutního poklesu cen obchodovatelného zboží vyvolaného nominální apreciací měnového kurzu. To může sehrávat významnou roli zejména v malé a otevřené ekonomice, kde pokles cen obchodovatelného zboží významně ovlivňuje změnu celkové cenové hladiny. Tento dopad může být nadto umocněn vysokou rigiditou mezd a silou odborů, pokud trvají na vyšším růstu nominálních mezd než je růst produktivity práce snížený o pokles cen. Negativným dopadem výše uvedeného je růst nezaměstnanosti, protože místo aby se přizpůsobily ceny, dojde k nevyužití části výrobních faktorů. Další problém související s konvergencí kurzovým kanálem nastává v případě, když: „reálné zhodnocování kurzu je dáno jinými faktory (např. vysokým přílivem zahraničních investic) než diferenciálem v růstu produktivity hospodářství či využíváním inovací a růstem kvality výrobků. Kurzem vyvolaný tlak na snižování domácích cen obchodovatelného zboží a skokové snížení cenové konkurenceschopnosti exportérů může v tomto případě domácí ekonomiku velmi poškodit“.50 Třetím rizikem vyplývajícím z konvergence kurzovým kanálem je fakt, že apreciace reálného kurzu konvergující ekonomiky může při platnosti nekryté úrokové parity vyústit v dlouhodobý pokles úrokových sazeb, k čemuž Šaroch, Srholec a Tomšík (2003) dodávají: „Za podmínky, že zahraniční úroková míra je konstantní, tak bude docházet k poklesu domácí úrokové míry. Avšak tato situace nemusí být konsistentní s vývojem domácího hospodářství, poněvadž potřeba pokračovat v desinflačním procesu a nutnost zvýšit míru úspor pro financování investic potřebných pro dohánění transitivní ekonomiky země EU naopak může vyžadovat růst úrokových sazeb“.51 Jestliže by byl dlouhodobý vývoj měnových kurzů dvou měn k měně třetí odlišný, lze usoudit, že faktory determinující hodnotu těchto měnových kurzů jsou odlišné. Tato skutečnost pak může podporovat argument pro odklad vstupu do měnové unie a tedy delší schopnost stabilizovat ekonomiku prostřednictvím kurzové politiky. Nicméně jak ukazuje graf 4.5 v subkapitole 4.1, tak koruna disponuje vysokým stupněm navázanosti na euro, což je prokázáno silnou korelací mezi vývojem kurzu CZK/USD a EUR/USD, která je vyšší než 80 % a v čase dochází k jejímu nárůstu. Za platnosti tohoto vztahu pak lze podpořit argument pro vstup ČR do eurozóny.
50
Šaroch, S. – Tomšík, V. – Srholec, M.: Strategie české hospodářské politiky k současnému procesu rozšíření Evropské měnové unie – kdy nahradit českou měnu eurem, Working Paper IEEP č. 5, 2003, str. 47. 51 Tatáž práce, str. 48.
58
4.2 Fiskální politika Při ztrátě autonomní měnové a kurzové politiky po vstupu ČR do eurozóny může politika fiskální sehrávat při makroekonomické stabilizaci významnou roli. Nicméně platí, že i tato role bude v rámci měnové unie omezena, neboť dojde ke snížení autonomie fiskální politiky z důvodu nutnosti přizpůsobení se pravidlům měnové unie, konkrétně pravidlům definovaným Paktem stability a růstu. V současné době je tato role omezena konvergenčními kritérii. Postihne-li českou ekonomiku z důvodu provádění jednotné měnové politiky asymetrický šok, pak fiskální politika svými nástroji může působit stabilizačně, nicméně jak je ukázáno v dalším textu, tak může působit i destabilizačně, tj. procyklicky, což je dáno jejím institucionálním uspořádáním. Fiskální politika prostřednictvím veřejných financí může působit na vývoj makroekonomických veličin s pomocí vestavěných (automatických) stabilizátorů, tj. pomocí pravidel zajišťujících automatické zvyšování či snižování příjmů a výdajů v poměru k HDP nebo s využitým diskrečních opatření. Možnost stabilizovat vývoj makroekonomických veličin (především HDP) v čase systémem veřejných financí je dán: ● na jedné straně relativním rozsahem systému veřejných financí, ● na straně druhé jeho organizačně-institucionálními rysy, ● tato možnost je rovněž kriticky závislá na skutečnosti, zda změna výše rozpočtového salda, případně také struktury v příjmech a výdajích může ovlivnit výši HDP v uvažovaném období.52 Stávající výše deficitu veřejných rozpočtů a dynamika růstu veřejného dluhu je omezujícím faktorem pro diskreční fiskální politiku. Omezujícím faktorem je také výše mandatorních výdajů státního rozpočtu a rostoucí atomizace veřejných rozpočtů (ta je vyjádřena strukturou veřejných rozpočtů v letech 2001 a 2003 v grafu 4.2).. Za mandatorní výdaje jsou obvykle považovány výdaje dané zákonem (např. dávky sociálního zabezpečení, státní příspěvek na penzijní připojištění a stavební spoření, dávky státní sociální podpory, dávky v nezaměstnanosti apod.), ostatní mandatorní výdaje dané jinými právními normami (např. hypotéční úrokové podpory) nebo vyplývající ze smluvních závazků (státní záruky, kurzové ztráty při správě státního dluhu, transfery mezinárodním organizacím apod.) a konečně kvazimandatorní výdaje (výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti, armádu, zahraniční pomoc, mzdy zaměstnanců veřejného sektoru, kapitálové výdaje předurčené vládními rozhodnutími apod.). Od roku podíl mandatorních výdajů na HDP vytrvale roste a 52
Šaroch, S. a kol.: Vybrané kapitoly z hospodářské politiky, 1. vydání, VŠE v Praze, 2002, ISBN 80-245- 0297-6, str. 195.
59
roste i podíl mandatorních výdajů na celkových výdajích. Do roku 2003 se zvýšily mandatorní výdaje oproti roku 1995 o 134 %, zatímco celkové výdaje pouze o 99,4 %. Podíl těchto výdajů na celkových výdajích se v daném období zvýšil z 44,76 % na 52,52 %, přičemž podíl na HDP dosáhl v roce 2003 25 %.53 V grafu 4.1 je zachycen vývoj mandatorních, ostatních mandatorních a kvazimandatorních výdajů státního rozpočtu jako podíl na HDP v období 1995-2005. Graf 4.1
Mandatorní výdaje státního rozpočtu v ČR 1995-2005 (% HDP)
28 24 20
kvazimandatorní výdaje
16
ostatní mand. výdaje
12
mandatorní výdaje
8 4 0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Zdroj: MF ČR, ČNB.
Graf 4.2
Struktura veřejných rozpočtů v roce 2001 a 2003 2001
2003
18% 0,4% 11% 59,1% 64%
7%
20,3% 10,6% 9,6%
místní rozpočty VZP mimorozpoč. fondy SR + SFA národní fond
Zdroj: ČNB.
Je nesporným faktem, že systém veřejných financí tíhne k deficitnosti a zároveň dochází k tomu, že v současném institucionálním uspořádání působí často fiskální politika destabilizačně, tj. procyklicky. V této souvislosti je často považován za příčinu politický cyklus, časová zpoždění v hospodářské politice apod. Procyklické působení fiskální politiky je možné dokumentovat pomocí rozkladu skutečného deficitu rozpočtu na cyklickou a 53
Návrh státního závěrečného účtu ČR za rok 2004, http://www.mfcr.cz.
60
strukturální složku (graf 4.3) a pomocí vztahu mezi produkční mezerou a meziroční změnou strukturálního deficitu (graf 4.4). Z grafu vyplývá, že cyklická složka sehrávala zejména po roce 2000 zanedbatelnou roli a celkový deficit byl v podstatě tvořen cyklicky očištěným deficitem, tj. jeho strukturální složkou. To znamená, že deficitnost systému veřejných financí nemá cyklickou povahu, neboť je dána především strukturálními vlivy. Graf 4.3
Dekompozice fiskálního deficitu na cyklickou a strukturální složku (v % HDP)
Poznámka: metoda ESCB, rok 2005 odhad ČNB. Zdroj: ČNB.
Graf 4.4 zobrazuje vývoj produkční mezery a meziroční změny strukturálního deficitu v období 1994-2005. Kladná hodnota meziroční změny strukturálního deficitu v grafu znamená vyšší strukturální deficit oproti předchozímu roku. Jestliže by fiskální politika v daném období působila proticyklicky, pak by křivka meziroční změny strukturálního deficitu musela mít zrcadlový průběh ke křivce produkční mezery, tj. měla by mít obdobný průběh po převrácení podle horizontální osy. V případě vysoce záporné produkční mezery bychom měli očekávat vysoce kladnou meziroční změnu strukturálního deficitu (a naopak), jestliže fiskální politika působí stabilizačně. Toto ovšem podle grafu platí pouze po část roku 1999, pak zhruba od poloviny roku 2000 do poloviny roku 2002 a konečně od poloviny roku 2004 do poloviny roku 2005. V ostatních obdobích působila fiskální politika procyklicky, protože s růstem produkční mezery do záporných hodnot docházelo meziročně k poklesu strukturálního deficitu (a naopak). Z grafu jsou patrná i časová zpoždění v provádění fiskální stabilizace, zejména v období od poloviny roku 1998 do počátku roku 2000 a od poloviny roku 2002 do poloviny roku 2004.
61
Graf 4.4 Produkční mezera a meziroční změna strukturálního deficitu (1994-2005, v %) 2 1 0
produkční mezera
-1
meziroční změna struk. def.
-2 -3 -4 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004p 2005p
Zdroj: ČNB.
Diskreční fiskální politika má schopnost zvyšovat vliv vestavěných stabilizátorů. Problémem ovšem je, že vlády často navyšují diskreční výdaje nad míru cyklického vyrovnávání rozpočtu a tím snižují účinek těchto vestavěných stabilizátorů. Oba grafy výše dokumentují procyklický vývoj veřejných rozpočtů pro českou ekonomiku a ukazují na část tradičního sporu pravidla vs. diskreční zásahy ve fiskální politice. Prvním standardním argumentem proti diskreci jsou politická motivační omezení v podobě krátkozrakého chování politiků, které vede k tomu, že diskrece je asymetrická, což vyvolává nárůst státního dluhu. Druhým argumentem proti diskreci je časová nekonzistence v hospodářské politice se kterou souvisí inflační výchylka. Nicméně se ukazuje, že pokud země nenaráží na bariéru růstu dluhu, pak fiskální diskrece může působit stabilizačně. Problémem tradičních pravidel ve fiskální politice je fakt, že se při jejich implementaci objevuje substituce flexibilita vs. kredibilita. Dalším problémem je, že jednoduché fixní pravidlo má omezenou schopnost zajistit pružnou reakci na ekonomické šoky. Předností vestavěných stabilizátorů je neexistence rozhodovacích a implementačních zpoždění, schopnost působit automaticky a symetricky a tudíž nevytvářejí inflační výchylky ani růst státního dluhu. Jak je ukázáno výše, diskreční fiskální politika působila na českou ekonomiku v určitých obdobích destabilizačně. Šaroch, Srholec a Tomšík (2003) ve své práci považují kritiku diskrečních opatření pouze za kritiku institucionálního uspořádání fiskální politiky. Navrhují hledat jiné institucionální řešení, pokud pravidla selhávají. „Tím je odclonění od krátkodobých motivací politiků a konstituování politicky autonomní instituce. Nejde o žádný útok na demokracii, pouze o jasnější vymezení hranice mezi politickým rozhodováním o cílech a technokratickým rozhodováním o cestách k jejich efektivnímu dosažení. V současném institucionálním rámci se tyto argumenty pro automatické stabilizátory a proti fiskální 62
diskreci zdají silné. Tento stav je ale třeba označit za velmi nešťastný, neboť existují situace, kdy je monetární politika neschopná hrát stabilizující roli, nebo její provádění má negativní dopady, které by mohly být eliminovány či zmírněny fiskální akcí“.54 Pod novým institucionálním uspořádáním fiskální politiky mají na mysli vytvoření autonomní fiskální agentury s cílovou závislostí na vládě a parlamentu a instrumentální nezávislostí po vzoru centrální banky. K tomu dále dodávají: „Zkušenosti s nezávislou měnovou politikou nám zřetelně dokumentují, že i v systému s přetrvávající diskrecí jsou politicky nezávislé instituce schopné sledovat rozumné hospodářské politiky. Důkazem je úspěch centrálních bank při udržování cenové stability. Naopak fiskální politika, která byla ponechána v rukou politiků, generovala fiskální nerovnováhu a ztratila stabilizační vliv na ekonomiku. Centrální banky dnes již nejsou ojedinělým příkladem toho, jak může nezávislý tvůrce politiky relativně úspěšně fungovat. Z područí vlády se již dnes obdobným způsobem vydělila či vyděluje i oblast řízení státního dluhu“.55 Takovou institucionální reformu by ovšem museli provést politici, kterých by se mohla velmi negativně dotknout. Klíčovou otázkou je tedy jejich motivace, proč by něco takového měli provést v situaci, kdy fiskální expanze a často procyklické působení diskrečních opatření je jejich často využívaným nástrojem ke „kupování hlasů“?
4.3
Pružnost cen a mezd
Pružnost mezd a cen je dalším možným přizpůsobovacím mechanismem, který může eliminovat negativní dopady jednotné měnové politiky v rámci měnové unie. Změny tržních cen jsou totiž důležitým signálem ekonomickým subjektům pro změnu jejich chování a rozhodování na trhu. Pro hodnocení pružnosti mezd se používá Phillipsova a mzdová křivka, pro hodnocení pružnosti cen metoda inflační perzistence. Schopnost reálných mezd reagovat na změny v poptávce po práci napomáhá uchovat zaměstnanost na vysoké úrovni. Elasticita mezd je měřena pomocí jednorovnicové základní Phillipsovy křivky. Pokud tato elasticita nabývá záporné hodnoty, tak reálné mzdy lze považovat za pružné, což znamená, že růst nezaměstnanosti tlumí růst mzdových nákladů. V případě kladné nebo velmi nízké elasticity reálných mezd se jedná o tzv. hysterezi či absenci pružnosti mezd. Odhad Phillipsovy křivky v analýze ČNB (2005) je proveden
54
Šaroch, S. – Tomšík, V. – Srholec, M.: Strategie české hospodářské politiky k současnému procesu rozšíření Evropské měnové unie – kdy nahradit českou měnu eurem, Working Paper IEEP č. 5, 2003, str. 62. 55 Tatáž práce, str. 66.
63
metodou nejmenších čtverců na čtvrtletních datech za období 1995-2004. Z výsledků vyplývá, že česká ekonomika zaznamenala pokles pružnosti reálných mezd v období 2000-2004 ve srovnání s obdobím 1995-1999. V prvním období dosahovala elasticita hodnoty –0,031 a byla statisticky významná na hladině 1 %, zatímco ve druhém sledovaném období dosáhla elasticita hodnoty –0,008 a byla statisticky nevýznamná. Výsledky tedy naznačují pokles schopnost reálných mezd svými změnami absorbovat dopady případných asymetrických šoků. Druhou použitou metodou hodnotící pružnost reálných mezd je mzdová křivka zachycující míru přizpůsobení regionálních reálných mezd změnám v regionální míře nezaměstnanosti. Mzdová křivka je odhadnuta Galuščákem a Munichem (2005) pomocí ročních údajů o mzdách a nezaměstnanosti za okresy ČR v období 1993-2001. Nižší hodnota koeficientu v absolutní hodnotě je spojena se slabou vazbou mezi regionální nezaměstnaností a výší mezd. Z analýzy vyplývá, že pružnost mezd v ČR je na podobné úrovni jako v zemích EU a pohybuje se v daném období v intervalu –0,08 až -0,13 s výjimkou ekonomické recese v letech 1997-1999, kdy došlo k poklesu pružnosti mezd. Analýza ČNB (2005) dále dodává: „Mzdy v české ekonomice jsou formovány v závislosti na výši regionální, zejména krátkodobé, nezaměstnanosti. Statisticky nevýznamné snížení pružnosti mezd v období od roku 1999 může mít souvislost s výrazným růstem dlouhodobé nezaměstnanosti na konci 90. let. Jestliže bude v příštím období pokračovat růst dlouhodobé nezaměstnanosti, může dojít ke snížení pružnosti reálných mezd“.56 K hodnocení pružnosti cen je užita analýza inflační perzistence (strnulosti), tj. rychlosti, s jakou se inflace navrací po šoku zpět k rovnováze. Vysoká inflační perzistence naznačuje nepružnost cen. Hodnota ukazatele inflační perzistence je vypočtena pro období 1998-2004 a dle dané metody může ležet mezi 0 a 1. Hodnota ukazatele blíže k jedné znamená strnulejší inflaci. Výsledná hodnota ukazatele pro českou ekonomiku je 0,95 a je nejvyšší v rámci srovnávaných zemí (Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Řecko, Portugalsko), což znamená, že se inflace v ČR po šoku navrací do rovnováhy velmi pomalu.
4.4 Pružnost trhu práce Při absenci kurzové a měnové politiky roste vedle pružnosti cen a mezd důležitost pružnosti trhu práce jako přizpůsobovacího mechanismu. Změnami mezd a zaměstnanosti na trhu práce mohou mít tlumeny dopady negativních asymetrických šoků. Flexibilita pracovní 56
Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou 2005, http://www.cnb.cz/cz/menova_politika/.
64
síly a trhu práce je výrazně determinována institucionálními faktory. V této subkapitole jsou analyzovány 3 skupiny charakteristik a to charakteristiky nezaměstnanosti, mobility pracovní síly a institucionálního prostředí. i. Charakteristiky nezaměstnanosti Sledovanými charakteristikami je zejména dlouhodobá nezaměstnanost, regionální rozdíly v nezaměstnanosti a strukturální nezaměstnanost. Dlouhodobá nezaměstnanost totiž implikuje vysokou strukturální složku nezaměstnanosti, zatímco rozdíly v regionální nezaměstnanosti souvisí s nízkou regionální mobilitou pracovní síly. Vysoké hodnoty těchto charakteristik ukazují na nízký stupeň pružnosti trhu práce. Tabulka 4.1 zobrazuje souhrnné charakteristiky nezaměstnanosti v období 1998-2004. Tabulka dokazuje, že koncem
90. let dochází
k výraznému nárůstu dlouhodobé nezaměstnanosti, která v roce 2004 dosahuje hodnoty 4,2 %. Podíl dlouhodobě nezaměstnaných se od roku 2000 drží nad úrovní 50 %, což patrně souvisí s nastavením systému daní a sociálních dávek, které působí demotivačně. Regionální rozdíly v míře nezaměstnanosti jsou vysoké a v období 1999-2003 rostly, což je vidět ve 4. a 5. řádky tabulky. Tyto dlouhodobě vysoké regionální rozdíly ukazují na nízkou pružnost trhu práce v oblasti mobility obyvatelstva.57 Pomocí indexů strukturální nezaměstnanosti je možné hodnotit výši strukturální nezaměstnanosti, které vyjadřují regionální nesoulad mezi počtem nezaměstnaných a počtem volných pracovních míst. Index I1 v tabulce sleduje podíl na celkové nezaměstnanosti, index I2 podíl na pracovní síle. Hodnota I1 v čase roste (s poklesem v roce 2002) a v roce 2004 dosahuje hodnoty 39,4 %. Index I2 se od roku 1999 mírně zvýšil a dosahuje v roce 2004 hodnoty 2 %. Tabulka 4.1
Charakteristiky nezaměstnanosti (1998-2004)
Ukazatel Míra dlouhodobé nezaměstnanosti (%) Podíl dlouhodobě nezaměstnaných (%) Variační koeficient míry nezam. NUTS 2 NUTS 3 Index strukturální nezaměstnanosti I1 (oba údaje v %) I2 Zdroj: ČNB.
1998 2 32 -
1999 3,2 37 33 39 33,9 1,8
2000 4,2 50 39 44 35,2 1,9
2001 4,2 53 39 44 35,9 1,9
2002 3,7 51 44 48 31,4 1,9
2003 3,8 49 42 45 35,5 1,9
2004 4,2 51 39,4 2
ii. Charakteristiky mobility pracovní síly Z údajů o vnitřním stěhování v ČR v letech 1999-2004 vyplývá, že možnou příčinou vysokých rozdílů v regionální nezaměstnanosti může být nízká regionální mobilita 57
Regionální rozdíly v míře nezaměstnanosti odrážejí rozdíly ve struktuře pracovní síly podle věku, vzdělání, pohlaví a kvalifikace. Určitý vliv má i sektorová specializace jednotlivých regionů a bytová politika.
65
obyvatelstva. Objem vnitřního stěhování se v období 1999-2004 zvýšil pouze z hodnoty 19,6 na 21,2 na tisíc obyvatel a tento objem se významně nezměnil ani po vstupu ČR do EU. Mezinárodní mobilita pracovní síly může sehrávat důležitou roli při absorbci negativních asymetrických šoků prostřednictvím změn v relativních mzdách mezi regiony a ovlivňováním cenové konkurenceschopnosti. Pro obyvatelstvo ČR je typická nízká mobilita nejen v rámci ČR, ale i za hranice země. Po roce 2001 se počet vystěhovalých z ČR sice zvýšil, ale po vstupu do EU v roce 2004 setrvává na stejné úrovni. Počet přistěhovalých se výrazně zvýšil po roce 2001, kdy došlo ke zmírnění administrativních překážek a dosahuje 52 osob na 10 000 obyvatel v roce 2004. Díky různým metodikám sběru dat však nejsou údaje o mezinárodní mobilitě plně srovnatelné.58 Podle sociologických průzkumů (Eurobarometr 2002) mají Češi v průměru relativně nízký sklon k zahraničnímu stěhování. Mezinárodní mobilita v rámci EU je také administrativně přechodně omezena v Příloze č. V k Aktu o podmínkách přistoupení. S výjimkou Irska všechny země eurozóny uplatňují dvouleté přechodné období, ve kterém je k zaměstnávání pracovníků nutné získat pracovní povolení. Nicméně od 1. 5. 2011 musí všechny země EU zavést volný pohyb pracovních sil pro všechny občany států, které vstoupily do EU 1. 5. 2004. iii. Charakteristiky institucionálního prostředí Institucionální prostředí významně determinuje pružnost trhu práce. Přizpůsobení ekonomiky šokům může být omezeno přísnými opatřeními na ochranu zaměstnanosti, administrativními překážkami v podnikání, omezeným vztahem mezd k produktivitě práce nebo sociálním systémem, který nepůsobí motivačně na nezaměstnané. Větší váha kolektivního vyjednávání může mít dopad do snížení pružnosti mezd a do zvýšení nezaměstnanosti a mzdové hladiny. Odborová organizovanost a váha kolektivního vyjednávání je v ČR nízká. S výjimkou nepodnikatelské sféry není pružnost mezd omezena v oblasti tvorby mezd. Dalším faktorem omezujícím diferenciaci a pružnost mezd je minimální mzda. Ta také snižuje poptávku po absolventech a méně kvalifikované pracovní síle. Důsledkem pak je zvýšená nezaměstnanost těchto skupin osob. V průběhu 90. let byl podíl minimální a průměrné mzdy relativně nízký, zvyšovat se trvale začal v roce 1999 a v roce 2004 dosahuje hodnoty 38,8 %. Podíl zaměstnanců pobírajících minimální mzdu v čase mírně roste a dosahuje v roce 2004 hodnoty 2 %. Vliv minimální mzdy na pružnost mezd je výraznější v profesích s nízkou kvalifikací. 58
Např. ČSÚ na rozdíl od statistických úřadů v jiných zemích sleduje osoby s trvalým pobytem nebo držitele dlouhodobých víz nad 90 dnů.
66
Podíl minimální mzdy k hrubé mzdě dosahuje u těchto skupin pracovníků přes 85 %, zatímco v podnikatelské sféře v ČR celkem je tato hodnota přibližně 65 %. Existují-li přísné podmínky pro přijímání a propouštění zaměstnanců, dochází k zvýšení dlouhodobé nezaměstnanosti a k oslabení toků na trhu práce. Z vysokých nákladů na individuální propouštění zaměstnanců pak vyplývá nižší tvorba pracovních míst a to zejména pro osoby s vysokou fluktuací na trhu práce. Podle OECD jsou podmínky pro propouštění v ČR relativně přísné a náklady na propouštění jsou relativně vysoké zejména u krátkodobých smluv. Podle indexu OECD jsou administrativní překážky v podnikání v ČR v roce 2003 relativně vysoké. Dále je v ČR poměrně vysoká nesrozumitelnost regulatorních a administrativních podmínek. Tyto překážky v podnikání mají negativní dopad do pružnosti trhu práce především v oblasti tvorby pracovních míst. Dalším sledovaným ukazatelem je zdanění práce, protože má vliv na pracovní náklady a tvorbu pracovních míst. Vysoké zdanění práce má také dopad na zvýšení šedé ekonomiky. V roce 2004 bylo velmi vysoké zdanění osob s nízkými příjmy. Od ledna 2006 došlo ke snížení daně z příjmu fyzických osob pro nízkopříjmové skupiny. Z mezní efektivní daňové sazby nezaměstnaných vyplývá, že motivace k hledání zaměstnání v ČR je narušena u osob dlouhodobě nezaměstnaných a to především u nízkopříjmových rodin s dětmi. Se schválením nového zákona o zaměstnanosti v roce 2004 došlo
ke zpřísnění podmínek nároku na podpory v nezaměstnanosti a na
registraci na úřadu práce, což by mělo zvýšit motivaci k hledání zaměstnání.
4.5
Pružnost finančního sektoru
Výkonnost a stabilita finančního sektoru je významným faktorem, který ovlivňuje jeho schopnost absorbovat ekonomické šoky. Stabilní a ziskový finanční sektor disponuje vyšší schopností eliminovat tyto šoky, zatímco nestabilní finanční sektor může tyto šoky zesílit nebo se dokonce může stát jejich původcem. Údaje uvedené v textu níže se týkají bankovního sektoru, který hraje v rámci finančního sektoru nejvýznamnější roli. Stabilita a schopnost bankovního sektoru tlumit dopady šoků je hodnocena ukazateli charakterizujícími velikost úvěrového rizika, míru jeho zvládnutí tvorbou rezerv a opravných položek a ukazateli vyjadřujícími ziskovost v bankovním sektoru. Tabulka 4.2 ilustruje vývoj těchto ukazatelů v období 1996-2004 pro ČR a EU12.
67
Tabulka 4.2
Ukazatele stavu finančního sektoru 1996-2004 (v %)
Ukazatel 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 Podíl ohrožených úvěrů CZ 23,5 21,8 21 22,3 19,9 13,7 8,9 4,8 4 EU12 3,3 4,1 3,3 3,4 3,1 Kapitálová přiměřenost CZ 9,72 9,65 11,92 13,64 14,87 15,38 14,15 14,48 12,55 EU12 11,9 11,6 11,6 12,1 11,6 12,1 11,94 11,92 11,78 Zisk/prům. aktiva CZ 0,37 -0,17 -0,34 -0,21 0,56 0,93 1,59 1,64 1,76 EU12 0,49 0,69 0,73 0,83 0,47 0,4 0,47 0,58 Čistá úroková marže CZ 2,15 2,19 3,47 2,83 2,53 2,47 2,35 2,25 2,36 Poznámka: Data o CZ na nekonsolidované bázi bez Konsolidační banky a bank v nucené správě, data o EU12 na konsolidované bázi. Data o EU12 jsou vážený průměr. Zdroj: ČNB.
Jak ukazuje tabulka 4.2, český bankovní sektor dosahuje relativně vysoké kvality úvěrových portfolií, přičemž podíl ohrožených úvěrů se od roku 1996 snížil o 19,5 p. b. na 4 % v roce 2004. Údaje o kapitálové přiměřenosti vypovídají o dostatečném krytí potenciálních rizik. Český bankovní sektor byl v roce 2004 charakteristický vysokou rentabilitou aktiv ze zisku před zdaněním a banky byly rentabilnější než vážený průměr EU12. Graf 4.5 zobrazuje kapitálovou přiměřenost, rentabilitu kapitálu a aktiv po zdanění v rámci vybraných zemí EU v roce 2004. Z grafu vyplývá, že český bankovní sektor dosahuje zhruba průměrné kapitálové přiměřenosti v rámci srovnávaných zemí (ale vyšší než průměr EU12), nicméně rentabilita kapitálu a aktiv je druhá nejvyšší po Maďarsku. Podle výsledků zátěžových testů bankovní sektor disponuje stabilitou a schopností absorbovat nepříznivé vnější šoky na ekonomiku. V rámci testu se jednalo o zátěž v podobě zvýšení úrokových sazeb o 2 p. b., znehodnocení měnového kurzu o 20 % a zvýšení podílu ohrožených úvěrů o 3 p. b. Dopady těchto šoků pak byly hodnoceny podle úrovně kapitálové přiměřenosti před těmito šoky a po nich. Výsledky těchto zátěžových testů jsou zachyceny v grafu 4.6. V souhrnu lze konstatovat, že český finanční sektor disponuje dostatečně silnými předpoklady pro eliminaci případných ekonomických šoků, což dokládá hloubka finančního zprostředkování a provedené strukturální změny. Graf 4.5
Rentabilita a kapitálová přiměřenost bank (rentabilita – rozdíl od průměru EU12 v p. b., kapitálová přiměřenost v %)
68
Poznámka: Údaje za všechny banky z roku 2004, EU12: ROE 10,5; ROA 0,4. Zdroj: ČNB, centrální banky.
Graf 4.6
Výsledky zátěžových testů pro bankovní sektor ČR (kapitálová přiměřenost, v %)
Zdroj: ČNB.
V předcházejících subkapitolách byly analyzovány možnosti a omezení přizpůsobovacích mechanismů založených na přirozených procesech vlastních tržní ekonomice (jako je pohyb cen, mezd a výrobních faktorů) nebo na záměrných opatřeních učiněných autoritou jako je vláda v rámci fiskální politiky. Vedle toho je však také možné při adaptaci na negativní ekonomické šoky využití zajišťovacích kontraktů, které představují možnost individuálního zajištění za předpokladu, že se ekonomické subjekty chovají racionálně a využívají při optimalizaci svých aktivit všech dostupných informací. optimalizace a meziregionální diverzifikace
se věnují
Mechanismu mezičasové Macháček a Kotlán (2001).
Mezičasová optimalizace vychází z toho, že ekonomické subjekty usilují o stabilitu zisku a spotřeby v čase, kdy prostřednictvím půjček a investic reagují na očekávané dočasné změny důchodu. „Mechanismus meziregionální diverzifikace spočívá ve sdílení specifického rizika země formou zahraničních investic – ekonomické subjekty uzavírají kontrakty o vzájemném zabezpečení se proti idiosynkratickým důchodovým šokům prostřednictví směny reálných a finančních aktiv. V otevřených tržních ekonomikách mohou např. domácnosti stabilizovat své spotřební toky prostřednictvím transferů volných fondů přes hranice regionů. Firmy mohou zase stabilizovat své zisky investicemi do finančních aktiv, jež jsou následně použity k realizaci investic v zahraničí. V případě úspěšné diverzifikace se potom ekonomické subjekty vystavují pouze riziku spojenému s poruchami globálního charakteru“.59 Jak dále uvádějí, z empirických výzkumů vyplývá, že efektivnost individuálního zajištění nelze přeceňovat a že stupeň sdílení rizika pomocí finančních trhů je vyšší napříč regiony než ve vztahu 59
Macháček, M. – Kotlán, V.: EMU a asymetrické šoky: přehled fungování mechanismů adaptace a zajišťování, Finance a úvěr č. 10, 2001, str. 517, ISSN 0015 –1920.
69
k zahraničním ekonomikám. Ve vztahu k eurozóně dodávají: „Informace ohledně intenzity a efektivnosti diskutovaného zajišťovacího mechanismu v EMU jsou zatím pouze omezené. Jistou představu lze však získat z údajů o relativním zastoupení akcií a podílových listů v portfoliích evropských domácností. Tyto cenné papíry vlastní pouhých 25 % Britů, 16 % Francouzů, 11 % Italů a 7 % Němců, zatímco v případě Američanů jde o plných 43 %. Na základě těchto údajů se zdá, že Evropané využívají kapitálových trhů k diverzifikaci rizika jen v omezené míře. Tendence ekonomických subjektů ve vyspělých zemích držet značnou část portfolia v domácích aktivech však nemusí být – po zvážení eliminace kurzového rizika, ke které došlo vznikem měnové unie – aplikovatelná na EMU“.60 Z toho mimo jiné vyplývá další argument pro přijetí jednotné měny společně se zvýšením významu individuálního zajištění v prostředí měnové unie bez existence plovoucího měnového kurzu a tedy neexistence kurzového rizika. To jsou faktory, které možnost soukromého zajištění prostřednictvím mezičasové optimalizace a meziregionální diverzifikace výrazně posilují.
60
Tentýž článek, str. 517.
70
Závěr V první části analýzy jsem se soustředil na posouzení připravenosti české ekonomiky přijmout jednotnou měnu a tím zafixovat měnový kurz. Úroveň strukturálního a cyklického sladění české ekonomiky a eurozóny vypovídá o velikosti rizika dopadu asymetrických šoků a tedy rizika, že absence nezávislé kurzové politiky bude pro českou ekonomiku v rámci měnové unie výrazně suboptimální. Sladěnost je hodnocena vývojem jednotlivých ukazatelů v čase a ve srovnání s vybranými zeměmi. Pro hodnocení byly použity tři skupiny ukazatelů, a to přímé ukazatele sladěnosti, ukazatele vlivu mezinárodních ekonomických vztahů a ukazatele finančního trhu. Podle první skupiny ukazatelů dochází ke sbližování reálných proměnných, o čemž vypovídá přibližování úrovně HDP na obyvatele v ČR úrovni nejméně vyspělých zemí eurozóny a reálné zhodnocování koruny vůči euru.61 Pomalejší konvergence a větší zaostávání je sledováno u srovnatelné cenové hladiny. Dále je patrná konvergence nominálního měnového kurzu koruny vůči dolaru a kurzu eura k dolaru a úrokového diferenciálu. Ačkoli údaje od roku 1999 vypovídají o zvyšování sladěnosti ekonomického cyklu české ekonomiky s eurozónou, tak tento trend zatím nelze považovat za příliš robustní. Naproti tomu statisticky nevýznamná je synchronizace poptávkových a nabídkových šoků. I když je pro českou ekonomiku specifický vyšší podíl průmyslu na úkor služeb, tak struktura české ekonomiky podle tvorby produktu je podobná struktuře ekonomiky eurozóny. Nicméně faktem je, že ve srovnání s některými zeměmi česká ekonomika dosahuje mírně klesající a menší míru strukturální podobnosti.
Vliv mezinárodních ekonomických vztahů je charakterizován prostřednictvím obchodní a kapitálová provázanosti a podle podílu vnitroodvětvového obchodu. Podíl vývozu i dovozu zboží a služeb z eurozóny na celkových českých vývozech a dovozech, který se stabilně pohybuje kolem 60 %, svědčí o vysoké míře otevřenosti české ekonomiky. Takto vysoká otevřenost je podstatným argumentem pro přijetí jednotné měny. Podíl přímých investic z eurozóny na celkových přímých investicích do ČR, který dosahuje 79 %, potvrzuje vysokou vlastnickou provázanost na straně přílivu těchto investic. Tato výše kapitálového propojení představuje zvýšení přínosů vyplývajících z odstranění výkyvů měnového kurzu vůči obchodním partnerům a zároveň znamená snížení pravděpodobnosti vzniku asymetrických
61
Podle analýzy ČNB lze očekávat reálné posilování koruny vůči euru na úrovni 2-3 % ročně s postupně klesající tendencí.
71
šoků a zvýšení synchronizace hospodářského cyklu české ekonomiky s eurozónou. Také vysoký podíl vnitroodvětvového obchodu je příznivou skutečností.
Poslední skupina ukazatelů je zaměřena na finanční trh, především na hloubku a strukturu finančního zprostředkování charakterizovanou s pomocí podílu aktiv finančního systému a úvěrů bank nebankovním klientům na HDP. Dále pak podílem aktiv bankovního sektoru na aktivech finančního systému a podílem bankovních úvěrů domácnostem na úvěrech celkem. Z údajů vyplývá, že finanční systém v ČR měřený aktivy na HDP je relativně malý ve srovnání s eurozónou, neboť jeho velikost dosahuje zhruba pod 40 % její úrovně. ČR dále zaostává za zeměmi eurozóny zejména v objemu úvěrů a úvěrové emisi v relativním vyjádření. Ve srovnání např. s Portugalskem a Rakouskem je tato hodnota až třikrát nižší. Z analýz finančního systému však dále vyplývá, že přes jeho relativně menší velikost nehrozí výrazně odlišné působení na českou ekonomiku. Struktura finančního systému ČR je podobná struktuře tohoto systému v zemích eurozóny. Vezmeme-li v úvahu srovnávané nové členské země EU, tak ČR disponuje nejvíce rozvinutým systémem finančního zprostředkování. Za pozornost stojí v poslední době velmi rychlý růst úvěrové emise a zejména značný růst úvěrů domácnostem. V souhrnu lze konstatovat, že podle hodnocených ukazatelů strukturální a cyklické sladěnosti riziko vzniku asymetrických šoků existuje, nicméně s postupující konvergencí v jednotlivých oblastech se toto riziko snižuje a zároveň existují dobré důvody se domnívat, že tomu tak bude i do budoucna.
Ve druhé části analýzy jsem se zaměřil na hodnocení možností a omezení přizpůsobovacích mechanismů, protože ty vypovídají o tom, do jaké míry je při asymetrických šocích schopna česká ekonomika absorbovat jejich dopady. Postupně jsem se věnoval možnostem měnového kurzu, fiskální politiky, pružnosti mezd a cen, trhu práce a schopnosti finančního sektoru tlumit dopady šoků. Ztráta nezávislé kurzové politiky může představovat dlouhodobé náklady v podobě vyššího rizika kolísání výstupu a snížení manévrovacího prostoru pro provádění domácí stabilizační politiky. Podstatné ovšem je, že k existenci těchto nákladů nemusí dojít, protože výše nákladů ztráty nezávislé kurzové politiky závisí na tom, do jaké míry kurz národní měny působí stabilizačně, na míře sladěnosti ekonomického cyklu české ekonomiky a eurozóny a konečně na schopnosti ekonomiky využít ostatní přizpůsobovací mechanismy.
72
Současně s tím, jak roste otevřenost dané ekonomiky, tak klesá pozitivní dopad depreciace měnového kurzu na produkci a cenovou hladinu, neboť pozitivní dopad depreciace na produkci je tím menší a negativní dopad na cenovou hladinu tím větší, čím je ekonomika otevřenější. Ve velmi otevřené ekonomice jako je ta česká pak eliminace měnového kurzu jako nástroje hospodářské politiky nemusí nutně znamenat nevýhodu, a to především proto, že dopady depreciace měny nejsou trvalého charakteru. Další skutečností je, že měnový kurz koruny často nepůsobil stabilizačně a odchyloval se od svého rovnovážného stavu, protože jeho vývoj byl determinován spekulacemi a mohutným pohybem kapitálu. V české ekonomice v procesu konvergence dochází dlouhodobě k vyrovnávání cenové hladiny vzhledem k eurozóně, což se vedle vyšší domácí inflace děje i prostřednictvím apreciace měnového kurzu. Z analýzy však vyplývá, že toto vyrovnávání prostřednictvím kurzového kanálu je spojeno s jistými riziky. Prvním je riziko vzniku deflace u nízkoinflační a vysoce otevřené ekonomiky. Druhé riziko spočívá v tom, že reálná apreciace kurzu vyvolaná jinými faktory než např. diferenciálem v produktivitě hospodářství nebo využíváním inovací a růstem kvality výrobků může poškodit cenovou konkurenceschopnost domácích exportérů. Třetí riziko je dáno tím, že apreciace reálného kurzu konvergující ekonomiky může při platnosti nekryté úrokové parity vyústit v dlouhodobý pokles úrokových sazeb, což nemusí být konsistentní s vývojem domácí ekonomiky z důvodu potřeby pokračovat v desinflačním procesu. Že zafixování měnového kurzu nemusí znamenat problém vyplývá také z vývoje kurzu koruny k dolaru a eura k dolaru. Protože vývoj měnových kurzů koruny a eura k dolaru je obdobný, lze usoudit, že i faktory determinující hodnoty těchto měnových kurzů jsou obdobné. Korelace CZK/USD a EUR/USD v čase roste a dosahuje velmi vysoké úrovně – hodnota korelačního koeficientu se pohybuje kolem 90 %. Pozitivní rys fixního kurzu lze spatřovat dále i v tom, že reálná apreciace domácích aktiv daná přílivem kapitálu bude absorbována celá růstem cen domácích aktiv a nedojde k jejímu rozplynutí do spotřeby, což může nastat v případě, že příliv kapitálu vyvolá apreciaci měnového kurzu a následný tlak na zvýšení dovozu.
Možnost stabilizovat ekonomiku prostřednictvím systému veřejných financí je vedle nutnosti plnit konvergenční kritéria a následně pravidla Paktu dána také současnou úrovní zadlužení a vývojem deficitnosti veřejných rozpočtů. Podle dubnové Notifikace vládního deficitu a dluhu ČSÚ jsou hodnoty těchto ukazatelů ve srovnání s předchozím obdobím relativně příznivé. Určitý problém však souvisí s výší mandatorních výdajů a atomizací veřejných rozpočtů. Výše mandatorních výdajů je relativně vysoká a omezuje tak možnosti 73
pro provádění fiskální diskreční politiky. Toto omezení je dáno i tím, že ve struktuře veřejných rozpočtů narůstá váha místních rozpočtů a mimorozpočtových fondů na úkor státního rozpočtu. Další skutečností vyplývající z provedené analýzy je procyklické působení fiskální politiky. Z údajů mezi lety 1994-2005 totiž vyplývá, že fiskální politika po větší část tohoto období nepůsobila stabilizačně. To pochopitelně nemusí znamenat, že tento vývoj bude následovat i v rámci účasti ČR v eurozóně, nicméně to vyvolává otázku ohledně schopnosti fiskální politiky tlumit případné asymetrické dopady. Tato schopnost bude dlouhodobě záviset i na vlivu stárnutí populace na systém veřejných financí.
Česká ekonomika je charakteristická relativně vysokou nepružností mezd a cenové hladiny. Analýza vypovídá o tom, že česká inflace se po šoku navrací do rovnováhy relativně pomalu a v posledním období dochází ke snížení pružnosti mezd. Ani pružnost trhu práce není příliš vysoká, i když v rámci EU dosahuje průměrné úrovně, což je dáno i tím, že trh práce v EU nepředstavuje příliš vysoký standard. Česká ekonomika je spojena s relativně vysokou dlouhodobou a strukturální nezaměstnaností, přičemž v čase navíc dochází k jejímu nárůstu. Velmi významné jsou také regionální rozdíly v nezaměstnanosti. Charakteristická je pro český trh práce velmi nízká vnitrostátní mobilita pracovní síly, což oslabuje přizpůsobovací mechanismus v podobě přesunu výrobních faktorů. Mimo to je mezinárodní mobilita pracovních sil ve většině starých zemí EU pro nové členské země Unie administrativně omezena. S výjimkou Irska všechny země uplatňují dvouleté přechodné období a z nich další čtyři deklarovaly prodloužení tohoto období. Nicméně nejpozději k 1. květnu 2011 musí všechny země EU zavést volný pohyb pracovních sil pro občany zemí, které vstoupily do EU k 1. květnu 2004. Pružnost trhu práce je významně ovlivňována institucionálními Zatímco vliv kolektivních smluv na tvorbu mezd a vliv minimální mzdy na pružnost nízkých mezd a tvorbu pracovních míst není příliš značný, tak nepříznivým dopadem na poptávku po práci jsou relativně vysoké náklady na ukončení pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Negativním faktorem pružnosti trhu práce je také vysoké celkové zdanění práce. Určité pozitivní dopady v podobě mírného zvýšení motivace k hledání práce jsou patrné ze zpřísnění podmínek nároků na sociální dávky a podpory v nezaměstnanosti. Zlepšení také znamená usnadnění zakládání podniků, které může příznivě ovlivnit pružnost trhu práce včetně tvorby pracovních míst, i když podnikatelské prostředí je v ČR ještě stále zatíženo administrativními překážkami a regulacemi.
74
Finanční systém disponuje nejpříznivějšími charakteristikami v rámci analyzovaných přizpůsobovacích mechanismů. Sledovány byly především údaje bankovního sektoru o kvalitě úvěrových portfolií, rentabilitě kapitálu a aktiv a kapitálové přiměřenosti. Podíl ohrožených úvěrů se v posledních letech díky privatizaci bank a očištění jejich bilancí výrazně snížil a v současnosti dosahuje hodnoty 4 %. Český bankovní sektor zároveň dosahuje vysoké ziskovosti podle rentability aktiv i rentability kapitálu. Kapitálová přiměřenost bankovního sektoru vypovídá o dostatečném krytí potenciálních rizik. Stabilitu a schopnost bankovního sektoru tlumit případné šoky potvrdily zátěžové testy na úrovni kapitálové přiměřenosti před těmito testy a po nich. Vedle toho také existuje v měnové unii s vysokou integrací trhu možnost individuálního zajištění proti asymetrickým šokům, které v prostředí bez existence kurzového rizika může sehrávat významnější roli.
Jak je patrné z textu výše, tak česká ekonomika podle sledovaných ukazatelů dosahuje určitého stupně strukturální a cyklické sladěnosti nebo přesněji řečeno stav či vývoj některých ukazatelů v čase vypovídá o strukturální a cyklické nesladěnosti. V literatuře věnující se diskusím ohledně vstupu země do měnové unie často zaznívá názor, že tato sladěnost by při vstupu do měnové unie měla být pokud možno co nejvyšší. Na základě provedené analýzy zastávám spíše ten názor, že vstup do eurozóny bude mít sám o sobě pozitivní dopad na dosažení a urychlení dostatečné míry cyklické a strukturální sladěnosti české ekonomiky a jejích obchodních partnerů z měnové unie. Odkládání vstupu a setrvávání mimo měnovou unii může naopak zvyšovat cyklickou nesladěnost z důvodu rizika kurzových turbulencí. Vysoký stupeň otevřenosti a ekonomického propojení české ekonomiky s eurozónou představuje velmi silný argument proti odkládání přijetí společné měny. Přikláním se tedy na stranu tzv. hypotézy endogenity, která přichází s názorem, že schopnost využít výhody měnové unie lze ovlivnit nejen vhodnými reformami, ale že podstatné posuny mohou být i výsledkem samotného zavedení společné měny. Podle této hypotézy přijetí společné měny povede k posílení volného trhu a dalšímu růstu obchodu v rámci měnové unie. Vyšší obchodní provázanost navíc může vést k vyšší cyklické sladěnosti.
Na základě stavu a vývoje ukazatelů strukturální a cyklické sladěnosti české ekonomiky s eurozónou včetně vyslovených argumentů proti plovoucímu měnovému kurzu a ve shodě s hypotézou endogenity dospívám k závěru, že ztráta autonomní kurzové politiky a tedy ztráta plovoucího měnového kurzu jako nástroje hospodářské politiky nebude pro českou ekonomiku představovat po vstupu do měnové unie výrazný dopad. Tuto ztrátu 75
tedy nepovažuji za dostatečně silný argument svědčící pro odkládání vstupu do měnové unie.
Zároveň bych chtěl upozornit na to, že existuje určitý prostor pro zvýšení pružnosti trhu práce a zlepšení podnikatelského prostředí. Navrhoval bych snížení zdanění práce, další zpřísnění v poskytování sociálních dávek a podpor v nezaměstnanosti s cílem zvýšit motivaci k hledání pracovního uplatnění. Nedílnou součástí tohoto návrhu je i urychlení deregulace nájemného. Ke zlepšení podnikatelského prostředí by mohlo napomoci snížení jeho regulace a administrativních překážek. V rámci fiskální politiky považuji za potřebné nastavení struktury veřejných financí tak, aby dále nedocházelo ke zvyšování mandatorních výdajů a nadměrné deficitnosti tohoto systému a bylo tak možné provádět diskreční politiku v období před vstupem, ale i po vstupu do měnové unie.
76
stabilizační
Příloha Přehled analýz sladěnosti České republiky s eurozónou (2005)
77
78
Zdroj: Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou, 2005, přístup z internetu: URL: http://www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/.
79
Literatura BEZDĚK, V.: Dlouhodobě úspěšná fiskální konsolidace se neobejde bez reformy mandatorních výdajů, Hospodářské noviny 6. listopadu 2001, str. 31. CINCIBUCH, M. - VÁVRA, D.: Na cestě k EMU: Potřebujeme flexibilní měnový kurz? Finance a úvěr č. 6, 2000, str. 361–384, ISSN 0015 – 1920. ČIHÁK, M. – HOLUB, T.: Cenová konvergence k Evropské unii – pár nezodpovězených otázek. Finance a úvěr č. 6, 2001, str. 331-349, ISSN 0015 – 1920. DĚDEK, O.: Rychlá cesta k euru je výhodnější, Hospodářské noviny, 16. října 2002, str. 10. DURČÁKOVÁ, J. – MANDEL, M.: Mezinárodní finance, 2. doplněné vydání, Praha: Management Press, 2003, ISBN 80 – 7261 – 090 – 2. FRAIT, J., KOMÁREK, L.: Na cestě do EU: nominální a reálná konvergence v tranzitivních ekonomikách, Finance a úvěr č. 6, 2001, str. 314-330, ISSN 0015 – 1920. FRANKEL, J. A., ROSE, A. K.: Is EMU more justifiable ex post than ex ante?, The European Economic Review, Vol. 41, 1997. HOLMAN, R.: Makroekonomie: středně pokročilý kurz, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2004, ISBN 80 – 7179 – 764 – 2. HORVÁTH, R. – KOMÁREK, L.: Teorie optimálních měnových zón: rámec k diskusím o monetární integraci, Finance a úvěr č. 7-8, 2002, str. 386-407, ISSN 0015 – 1920. JÍLEK, J.: Peníze a měnová politika, Praha: GRADA Publishing, 2004, ISBN 8024707691. JONÁŠ, J.: Měnová politika ČR před vstupem do EMU, Finance a úvěr č. 9, 2001, str. 472–487, ISSN 0015 – 1920. KADEŘÁBKOVÁ, A., SPĚVÁČEK, V., ŽÁK, M.: Růst, stabilita a konkurenceschopnost, LINDE 2002, ISBN 8086131351. KLAUS, V.: Klausova kritéria pro přijetí (či nepřijetí) společné evropské měny, Lidové noviny, 20. ledna 2006. KOTLÁN, V. – MACHÁČEK, M.: Je EMU ohrožený druh? Regionální dopady jednotné měnové politiky, Finance a úvěr č. 7-8, 2000, str. 386-405, ISSN 0015 –1920. KRUGMAN, P.: Lessons of Massachusetts for EMU, in F. Torres and F. Giavazzi ed. Adjustment and Growth in the European Monetary Union, Cambridge University Press, 1993 LOUŽEK, M (ed.).: Měnová politika a příchod eura: sborník textů ze seminářů, Centrum pro ekonomiku a politiku, Praha 2002, ISBN 8086547086.. MACH, P.: Euro přináší Evropě hospodářské problémy, CEP Newsletter, prosinec 2002. MACH, P.: Proč by si ČR měla ponechat korunu a neměnit ji za euro, Profit, 6. srpna 2001. MACHÁČEK, M. – KOTLÁN, V.: EMU a asymetrické šoky: přehled fungování mechanismů adaptace a zajišťování, Finance a úvěr č. 10, 2001, str. 514-527, ISSN 0015 –1920. MANDEL, M., TOMŠÍK, V.: Konvergence transformujících se ekonomik k EU z hlediska vnitřní a vnější rovnováhy, Finance a úvěr č. 6, 2001, str. 377-388, ISSN 0015 – 1920. MCKINNON, R. I.: Optimum Currency Areas, The American Economic Review, Vol. 53, No. 4., 1963, str. 717-725. MARKOVÁ, J.: Mezinárodní měnové instituce, VŠE v Praze, Oeconomica 2002, ISBN 80-245-0431-6. MUNDELL, R. A.: A Theory of Optimum Currency Areas, The American Economic Review, Vol. 51, No. 4., 1961, str. 657-665. NACHTIGAL, V. – TOMŠÍK, V.: Konvergence zemí střední a východní Evropy k Evropské unii, Linde, Praha 2002, ISBN 8072013610. REVENDA, Z.: Centrální bankovnictví, 2. rozšířené vydání, Praha: Management Press, 2001, ISBN 8072610511. REVENDA, Z. – MANDEL, M. – KODERA, J. – MUSÍLEK, P. – DVOŘÁK, P. – BRADA, J.: Peněžní ekonomie a bankovnictví, 4. vydání, Praha: Management Press, 2005, ISBN 80 – 7261 – 132 – 1. ROTHBARD, M.: Peníze v rukou státu: jak vláda zničila naše peníze, Liberální institut 2001, Praha, ISBN 808638912X. SKOŘEPA, M.: Do systému ERM II není proč spěchat, Bankovnictví 16. září 2004, str. 20. ŠAROCH, S. – TOMŠÍK, V. – SRHOLEC, M.: Strategie české hospodářské politiky k současnému procesu rozšíření Evropské měnové unie – kdy nahradit českou měnu eurem, Working Paper IEEP č. 5, 2003.
80
ŠAROCH, S. a kol.: Vybrané kapitoly z hospodářské politiky, 1. vydání, VŠE v Praze, 2002, ISBN 80 – 245 – 0297 – 6. ŠMÍDKOVÁ, K.: Můžeme mít obojí?, Finance a úvěr č. 6, 2001, str. 364-376, ISSN 0015 – 1920. ŠMÍDKOVÁ, K.: Na hranicích eurozóny, Euro, 25. dubna 2000, str. 39. ŠREIN, Z.: Pak stability a růstu – vymoženost nebo přítěž eurozóny?, Oeconomica, Praha 2003, ISBN 8024505312. ZAHRADNÍK, P.: Význam maastrichtských kriterií, Finance a úvěr č. 1, 1999, ISSN 0015-1920.
Internetové zdroje Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou, 2005, přístup z internetu: URL: http://www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/. Česká republika a euro – návrh strategie přistoupení, prosinec 2002, přístup z internetu: URL: http://www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/. Dlouhodobá měnová strategie, duben 1999, přístup z internetu: URL: http://www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/. Konvergenční program České republiky, listopad 2005, přístup z internetu: URL: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/hs.xsl/konvergen_programy.html. Kurzový mechanismus ERM II a kurzové konvergenční kritérium, červenec 2003, přístup z internetu: URL: http://www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/. Návrh státního závěrečného účtu ČR za rok 2004, přístup z internetu: URL: http://www.mfcr.cz. Notifikace vládního deficitu a dluhu, 3. dubna 2006, přístup z internetu: URL: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i. Strategie přistoupení České republiky k eurozóně, 13. října 2003, přístup z internetu: URL: http://www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/ Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou, 12. ledna 2005, přístup z internetu: URL: http://www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/. Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou, 23. listopadu 2005, přístup z internetu: URL: http://www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/.
81
Seznam tabulek a grafů Seznam tabulek Tabulka 1.1 Kritéria nominální a reálné konvergence Tabulka 2.1 Harmonizovaný index spotřebitelských cen Tabulka 2.2 Deficit sektoru vládních institucí Tabulka 2.3 Vládní dluh Tabulka 2.4 10leté úrokové sazby z vládních dluhopisů na sekundárním trhu Tabulka 3.1 HDP na hlavu v paritě kupní síly Tabulka 3.2 Průměrná cenová hladina HDP Tabulka 3.3 Statistické ukazatele regresní analýzy Tabulka 3.4 Reálný kurz vůči euru Tabulka 3.5 Korelační koeficienty ekonomické aktivity – vývoj v čase Tabulka 3.6 Korelace poptávkových šoků vůči eurozóně Tabulka 3.7 Podíl přímých zahraničních investic z eurozóny na celkovém stavu PZI Tabulka 3.8 Podíl přímých investic do eurozóny na celkovém stavu PI v zahraničí Tabulka 3.9 Podíl celkového stavu přímých zahraničních investic na HDP Tabulka 3.10 Aktiva finančního systému/HDP Tabulka 3.11 Úvěry bank nebankovním klientům/HDP Tabulka 3.12 Aktiva bankovního sektoru/aktiva finančního systému Tabulka 4.1 Charakteristiky nezaměstnanosti Tabulka 4.2 Ukazatele stavu finančního sektoru 1996-2004
Seznam grafů Graf 2.1 Nominální kurz CZK/EUR Graf 3.1 Vztah HDP na obyvatele v PPP a CPL Graf 3.2 Meziroční změny reálného HDP Graf 3.3 Strukturální podobnost ve vztahu k eurozóně Graf 3.4 Rozdíly v úrokových sazbách vůči eurozóně 1998-2005 Graf 3.5 Korelační koeficient CZK/USD a EUR/USD Graf 3.6 Podíl exportu a importu do eurozóny na celkovém exportu a importu Graf 3.7 Intenzita vnitroodvětvového obchodu Graf 3.8 Bankovní úvěry domácnostem Graf 4.1 Mandatorní výdaje státního rozpočtu v ČR 1995-2005 Graf 4.2 Struktura veřejných rozpočtů v roce 2001 a 2003 Graf 4.3 Dekompozice fiskálního deficitu na cyklickou a strukturální složku Graf 4.4 Produkční mezera a meziroční změna strukturálního deficitu 1994-2005 Graf 4.5 Rentabilita a kapitálová přiměřenost bank Graf 4.6 Výsledky zátěžových testů pro bankovní sektor ČR
Seznam boxů Box 1.1 Odvození Balassova-Samuelsonova teorému Box 1.2 Výnosy a náklady vstupu do měnové unie Box 2.1 Strategie přistoupení ČR k eurozóně Box 2.2 Kritéria konvergence
82
Summary JEL Classification: F 15 - Economic Integration F 33 - International Monetary Arrangements and Institutions F 41 - Open Economy Macroeconomics E 31 - Price Level; Inflation; Deflation E 63 - Comparative or Joint Analysis of Fiscal and Monetary Policy; Stabilization Policy Keywords: adjustment mechanisms – convergence - Czech Republic – euro area – exchange rate regime - optimum currency areas CR´s Entry into the Euro Area in the Light of Cyclical and Structural Coordination . This diploma paper focuses on the CR’s entry into the euro area. After the entry into the European Union CR bounded itself to an obligatory membership in the euro area. Joining the euro area brings advantages but involves also costs because a loss of a monetary policy and an absence of a flexible exchange rate regime can cause a fluctuation of an output and the unemployment. This loss could also mean a lower ability to absorb the possible asymmetrical shocks. The objective of this diploma paper is to show that a loss of a flexible exchange rate regime after CR’s entry into the euro area will not mean a strong impact on the Czech economy. In the paper I go from hypothesis that the structural and cyclical coordination of the Czech economy and the euro area increases. My recommendation for CR’s entry into the euro area is based on the theories of growth and theories of business cycles. In the framework of these theories I used mainly the framework of Balassa – Samuelson approach and theory of optimal currency areas which is primarily created by R. Mundell and R. McKinnon. In the second part I focused on institutional framework of the entry into the euro area, on the role of the government and the CNB in the process of the entry and the fulfillment of the Maastricht convergent criteria. In the third part I focused on the indicators of the cyclical and structural coordination. I analysed the direct indicators of coordination, the influence of international economical relations and the indicators of financial sector. In the fourth part I focused on the possibilities and the limits of adjustment mechanisms such as the fiscal policy, the elasticity of prices and wages, the labour market and the financial sector, and also on their ability to absorb the asymmetrical shocks. The costs of the loss of the flexible exchange rate regime depend on three factors: (1) the ability of exchange rate to absorb impacts of the asymmetrical shocks, (2) the degree of structural and cyclical coordination, (3) the ability of the economy to use other adjustment mechanisms. The data show that the Czech economy converges in the light of structural and cyclical indicators to the economy of the euro area, although some indicators are not statistically significant. From the analysis arises that there are of course some areas, where the Czech markets are less flexible compared to international standards (namely the labour market, the housing market and a rigidity of prices and wages). This diploma paper’s result consists in the statement that the absence of the flexible exchange rate regime is not any problem for the Czech economy after its entry into to euro area and also will not mean any strong impacts on the stability of the Czech economy.
83
ZÁZNAM O DIPLOMOVÉ PRÁCI AUTOR NÁZEV DP FAKULTA OBOR ROK OBHAJOBY POČET STRAN POČET PŘÍLOH VEDOUCÍ DP ANOTACE
KLÍČOVÁ SLOVA
Leoš Pluhař Vstup ČR do eurozóny z hlediska strukturální a cyklické sladěnosti Fakulta národohospodářská Národní hospodářství 2006 81 1 doc. Ing. Zdeněk Štěpánek, CSc. Tato diplomová práce zaměřená na vstup ČR do eurozóny z hlediska strukturální a cyklické sladěnosti ekonomiky eurozóny a ČR se pokouší analyzovat možnosti a omezení přizpůsobovacích mechanismů působících v rámci měnové unie. Část následující po úvodu se věnuje teoretickým východiskům a institucionálnímu rámci přistoupení včetně vyhodnocení konvergenčních kritérií. Další část je zaměřena na vyhodnocení stupně cyklické a strukturální sladěnosti. Diplomová práce vychází z hypotézy, že ztráta kurzové politiky a tedy flexibilního měnového kurzu jako nástroje hospodářské politiky nebude spojena s výraznými negativními dopady po vstupu do eurozóny. Text je vybaven tabulkami a grafy převzatými převážně z webových stránek ČNB.
Česká republika – eurozóna – konvergence - režim měnového kurzu – optimální měnové oblasti – přizpůsobovací mechanismy MÍSTO ULOŽENÍ
84
SIGNATURA
85
